Vývoj ekonomického myšlení

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Vývoj ekonomického myšlení Diplomová práce Bc. Marek Hytha Duben 2010

2 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd Vývoj ekonomického myšlení Diplomová práce Autor: Bc. Marek Hytha Finance, Finanční obchody Vedoucí páce: Ing. Zdeňka Suchomelová Praha Duben, 2010

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vývoj ekonomického myšlení zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Karlových Varech dne Bc. Marek Hytha

4 Poděkování: Děkuji paní Ing. Zdeňce Suchomelové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mně poskytla při vypracování této práce. Děkuji Bankovnímu institutu vysoké škole, a. s. za prohloubení a získání nových znalostí, které jsem využil při psaní této práce.

5 Anotace Diplomová práce na téma Vývoj ekonomického myšlení se zabývá popisem jednotlivých směrů vývoje ekonomického myšlení napříč dějinami. To existovalo již od dob antiky a jeho vývoj nám může napovědět mnohé o fungování ekonomiky. V jednotlivých kapitolách jsou uvedeny nejvýznamnější osobnosti ekonomických směrů. Práce zachycuje nejdůležitější názory a popis ekonomických jevů, zdůvodnění a často také vyvrácení tezí v souvislosti s tím, jak se teoretické modely střetávaly s praxí. Annotation Diploma paper on theme Development of economic though deal with description of individual economic thinking trends in the course of history. It has been dated from antique period and its development can prompt us a lot about function of economy. In every single chapter the most important personalities of economic trends are presented. The thesis realize the most important opinions and description of economic phenomenons, reasoning and even often refutation theses within the context of fact, how teoretical models conflict with practice.

6 Obsah: 1 Úvod Postupný vývoj ekonomického myšlení Starověk Období filozofů Řecka Období filozofů Říma Středověk Scholastika Novověk Merkantilisté a kameralisté Merkantilisté Kameralisté Filosofové přirozených zákonů a fyziokraté Filosofie přirozených zákonů Fyziokraté Klasická politická ekonomie Moderní dějiny Německá historická škola Karl Marx Marginalistická škola Neoklasická ekonomie Američtí marginalisté Švédští marginalisté Lausannská škola Cambridgeská škola Rakouská škola Neomoderna Institucionalismus a škola vlastnických práv Freiburská škola Keynesiánství Keynesiánství Neokeynesiánství.. 59

7 Postkeynesiánství Monetarismus Chicagská škola Škola racionálních očekávání Škola strany nabídky Škola veřejné volby Závěr. 73 Seznam použité literatury. 74 Přílohy

8 1 Úvod Aristoteles, Platón, Smith, Keynes, Samuelson jména, která v životě slyšel každý z nás. Co však tito lidé přesně řekli? Čím se zasloužili o to, že si tato jména pamatujeme a učíme se o nich? Americký filosof George Santayana pronesl slavnou myšlenku, že ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. Slavní ekonomové v minulosti formulovali různé teze o fungování ekonomiky a podepírali je přesvědčivými argumenty. Některé z argumentů byly potvrzeny, jiné naopak vyvráceny. Tím, že známe průběh těchto myšlenek, se můžeme v poznání ekonomických dějin posouvat kupředu a nejsme nuceni objevovat již objevené. V diplomové práci se pokusím popsat nejdůležitější osobnosti ekonomického myšlení tak, jak žili v průběhu dějin, a zároveň k jakému směru ekonomického myšlení se řadili. Jsem si vědom, že nelze obsáhnout veškeré podrobnosti, přesto se pokusím upozornit na to, co u jednotlivých směrů a osobností považuji za důležité. 7

9 2 Postupný vývoj ekonomického myšlení Při myšlenkách o postupném vývoji ekonomického myšlení bychom se měli ohlédnout hluboko do minulosti. V následujících kapitolách bych se rád věnoval základním myšlenkám, jež byly charakteristické pro daná období. Rád bych svým výkladem poskytl stručný přehled těch nejdůležitějších ekonomických teorií a myšlenek. 2.1 Starověk Již občané starověkých říší se museli vypořádat se základními ekonomickými otázkami. Ač základní ekonomické postuláty co, jakým způsobem a pro koho vyrábět nebyly ještě vyřčeny, občané uvedené otázky řešili i bez toho, aniž by byly napsány knihy, které by se touto tematikou zabývaly. Z dnešních poznatků víme, že to byli právě řečtí filosofové helénistického období, kteří začali posuzovat některé ekonomické jevy a zaobírali se jimi ve svých dílech. Ekonomie ve starověku netvořila samostatnou vědní disciplínu, nýbrž byla součástí dvou velkých oborů - filosofie a etiky. Myšlení filozofů bylo ovládáno hledáním spravedlnosti. Proto v jejich dílech nalézáme spíše hodnotící soudy o ekonomickém chování lidí a uspořádání společnosti jako celku včetně její ekonomické podoby Období filozofů Řecka V literárních dílech z období starého Řecka nalézáme dva rozdílné přístupy k ekonomickým otázkám. Podle prvního principu chce člověk maximalizovat své individuální blaho. Snaží se maximalizovat příjemné prožitky a minimalizovat ty nepříjemné. Sám se rozhoduje o tom, co je pro něj dobré a co ne. Tento princip stojí v pozadí pojetí člověka ekonomického (homooeconomicus), nalézáme jej zejména u filozofa Epikura, který je jeho zakladatel. Druhým, a to zcela opačným názorem, je princip obecného blaha. Lidé jsou si ve svých potřebách rovni, je třeba autority regulující jejich chování a zajišťující obecné blaho stejné pro všechny. Tento princip razil zejména Platon, který ho popisuje ve svém díle Ústava. 8

10 Epikuros ( př. n. l.) Epikuros se narodil na Egejském ostrově Samu, kde prožil celé své dětství. V osmnácti letech odešel do Athén. V Athénách zřídil školu, která přetrvala až do 2. stol. Z jeho rozsáhlého díla se dochovaly pouhé zlomky. Epikuros zastával názor (někdy nazývaný Hédonismus), podle něhož je slast jediným dobrem. Sám však žil velmi střídmě, dalo by se říci asketickým způsobem života. Tvrdil, že pokud někdo slast hledá příliš úporně, dostaví se strast. Pokud člověk mnoho jí, má poté bolesti břicha, pokud pije mnoho vína, bolí ho druhý den hlava. Domníval se, že celé lidstvo je ve svém životě motivováno touhou dosáhnout slasti. Je Bůh ochotný zabránit zlému, ale neschopen toho? Pak není všemocný. Je schopen, ale neochotný? Pak je škodolibý. Je jak schopný, tak ochotný? Pak odkud se bere zlo? Je jak schopný, tak neochotný? Pak proč ho nazývati Bohem? 1 Platon ( př. n. l.) Platon byl Sokratův žák. Založil filosofickou školu zvanou akademia, která byla první institucí sloužící i vyššímu vzdělávání. Působil zde po dobu čtyřiceti let. Ve svém nejznámějším spisu Politeia (přibližně 370 let př. n. l.) vyjadřuje představy ideálního státu a popis dělby práce v něm. Každý člověk má talent pro něco jiného a měl by provozovat právě to, na co má nadání největší. Pro společnost je výhodnější, když každý občan bude vykonávat pouze určitý druh práce, než kdyby měli být zároveň zemědělci, vojáky, politici, atd. Platon obhajoval v podstatě komunistické uspořádání společnosti stát má podle něho plně rozhodovat o výrobě a rozdělování Holman R.: Vývoj ekonomického myšlení str. 5 9

11 Ideální stát by měl být složen ze třech společenských tříd: vládců, vojáků a pracujících lidí, přičemž vládcům a vojákům není dovoleno soukromé vlastnictví. Je pro ně nebezpečné, neboť ničí morální hodnoty. Platonův ideální stát byl pouhou utopií a nebyl nikdy realizován. Platonovo pojetí peněz bylo kartalistické: nahlížel na ně nikoli jako na zboží, nýbrž pokládal je za pouhý symbol, stvořený a garantovaný státem. Není proto důležité, z jakého materiálu jsou peníze stvořeny. 3 Xenofont ( př. n. l.) Stejně jako Platon byl Sokratovým žákem. Jeho nejznámějším dílem je O hospodaření (Οικονομικός). Z tohoto slova se odvozuje vznik slova ekonomika. Kniha pojednává o hospodaření venkovské šlechtické domácnosti. Xenofont stejně jako Platon viděl přínos dělby práce pro celkové hospodaření obce (polis), avšak ponechává stranou obchod při rozvoji dělby práce. Spis O státních příjmech (Πόροι η περί προσόδων) pojednává o opatřeních k rozvoji daňových příjmů, kterými je zejména přilákání významných obchodníků do Athén. Aristoteles ( př. n. l.) Od svých sedmnácti let studoval Aristoteles v Akademii, a zůstal zde vyučovat až do smrti Platona. Mezi nejznámější studenty Aristotela patří Alexandr Makedonský. Je zakladatel filosofické školy zvané Lyceum, která se od Akademie odlišovala jak metodou, tak i obsahem. Aristoteles však nebyl pouze filozof, věnoval se astronomii, politice, biologii, psychologii, etice, fyzice, metafyzice a vynalezl obor zvaný formální logika. Podle Aristotela bylo soukromé vlastnictví důležitým předpokladem individuální iniciativy. 3 Holman R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení str. 3 10

12 Získávání majetku rozdělil na dva způsoby: 1) ekonomika přípustné získávání majetku, čímž se má na mysli zejména zemědělství, výroba, sběr volných plodů, případně jiné formy loupeže, války,, 2) chrematistika nepřirozené a nemravné získávání bohatství, používání peněz k jinému účelu, než k jakému mají přirozeně sloužit; chrematistiku spojuje zejména s obchodem a lichvou. Aristoteles používá termín spravedlivá cena, avšak nikde výslovně neuvádí, co si pod tímto pojmem představuje. Můžeme se však domnívat, že je to taková cena, která vzniká vlivem konkurence, či že odráží náklady na výrobu zboží. Teorie, že spravedlivá cena odráží náklady na výrobu zboží, se chopili např. scholastikové a rozvíjeli ji v nákladové teorii hodnoty. Mezi nejznámější Aristotelovy spisy řadíme: 1) Politika, kde se zabývá zejména pravidly pro chování člověka a celé společnosti a také penězi. Nastiňuje, že peníze jsou transakčním prostředkem, prostředkem pro oceňování a že jsou produktem rozvoje směny. Důrazně odmítá lichvu, kterou považuje za neetickou a odsouzeníhodnou. Vysvětluje, že lichvář připravuje dlužníka o část jeho majetku. 2) Etika Nikomachova zde se zabývá právě spravedlivou cenou Období filozofů Říma Starověký Řím se proslavil díky propracovanému právnímu systému. Nevyskytovalo se zde mnoho filozofů, kteří by se zabývali ekonomií, avšak právo do ekonomie pronikalo a proniká až dodnes. V této souvislosti je přínos římského práva zejména do soukromých práv vlastnických a nakládání s majetkem. Římské právo je individualistické a obsahuje pouze minimální omezení při nakládání s majetkem. 11

13 Přes rozmach obchodních vztahů i přes značný rozvoj státních financí římské říše, straní autoři starého Říma nejvíce tradicionalistickému modelu poměrně izolovaného zemědělského hospodářství. Otrokářství je považováno za přirozenou součást společnosti, otrok stejně jako v Řeckém světě není považován za člověka, natož pak občana, je pouze mluvícím nástrojem. 4 Starověký Řím je také znám rozvojem zemědělství, díky němuž vznikly latifundie. Pod tímto pojmem si můžeme představit obrovský statek, který má složitější organizaci, ale pouze jednoho vlastníka. Jelikož zde pracovali otroci, můžeme o ekonomice uvažovat pouze v oblasti produktivity práce, nikoliv však v oblasti mezd. Ekonomická literární díla z tohoto období díky tomu pojednávají právě o zemědělství. Marcus Porcius Cato ( př. n. l.) Marcus Porcius Cato je znám jako spisovatel, řečník, vojevůdce a státník. Své ekonomické názory popisuje ve spise O zemědělství (De agricultura). Tento spis obsahuje např. návod, jak jednat s otroky, organizaci domácnosti, choroby domácích zvířat apod. Jedná se tedy o jakousi metodickou příručku k vedení izolovaného zemědělského statku tak, aby měl nejvyšší ekonomický výnos. Marcus Terentius Varro ( př. n. l.) Marcus Terentius Varro se narodil v Reate a bojoval v občanské válce na Pompeiově straně. César ho však zajal, ale později ho pověřil správou veřejných knihoven. Nejznámější spis studující ekonomické problémy se nazývá Tři knihy o zemědělství (Rerum Rusticarum Libri III). Autor zde řeší zejména záležitosti týkající se neefektivity hospodaření na latifundiích. Problém spočívá ve špatné práci otroků zapříčiněnou nedostatečným dozorem správců latifundií a také poměrně velké vzdálenosti vlastníků od jejich statků. Varro logicky doporučuje zaměstnání svobodných pracovních sil a přesun vlastníků k jejich půdě a výrobě. 4 Sojka M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií str

14 Marcus Tullius Cicero ( př. n. l.) Marcus Tullius Cicero pocházel z nepříliš bohaté rodiny. Vystudoval v Arpisu a v Římě rétoriku, právo a filozofii. Od roku 77 př. n. l. se začal věnovat veřejným záležitostem obhajobám u soudu a politickým otázkám. Byl zvolen quastorem na Sicílii, postupně se stal senátorem, aedilem kurulským, městským praetorem a konzulem. Na konci svého života byl kvůli obhajobě demokracie donucen k útěku z Říma. Byl však dostižen a popraven. Marcus Tullius Cicero studoval díla Platona, Aristotela a dalších učenců. Ve svých dílech popisuje složení římské společnosti. Dělí ji na optimáty a plebejce. Optimáti jsou předurčeni vládnout, plebejci jsou považováni za méněcenné a mají se zabývat maloobchodem. Základem hospodářství jsou latifundie. Své spisy Cicero psal ve formě dialogu. Pravděpodobně jeho nejlepší filosofický spis se nazývá O nejvyšším dobru a zlu (De finibus bonorum et malorum). Tiberius a Gaius Gracchové ( př. n. l. ) a ( př. n. l.) Tiberius a Gaius byli bratři. Pocházeli z římské politicky prominentní rodiny. Tiberius Sempronius Gracchus (163 př. n. l př. n. l.) byl římský občan, plebej a tribun lidu. Gaius Sempronius Gracchus (154 př. n. l. 121 př. n. l.) byl římský politik a pokračovatel reforem svého bratra. Bratři ve svých reformách navrhovali pozemkovou reformu, ve které odsuzovali latifundie a vlastnictví příliš rozlehlých pozemků. Jejich reforma měla stanovit horní hranici vlastnictví půdy a obnovit malá hospodářství rolníků. Zbylá půda měla připadnout bezzemkům. Tento pokus o průkopnictví se nesetkal s pozitivními ohlasy ze strany bohatých a vlivných občanů Říma. Oba bratři byli poté kvůli jejímu prosazování zavražděni. 13

15 2.2 Středověk Myšlení starořeckých filosofů mělo značný vliv na středověkou filosofii v Evropě. Hlavním, možná pouze jediným, sídlem středověké inteligence byla katolická církev. Znalosti a dovednosti mnichů se zde rozvíjely především pomocí opisování knih. Tyto své nové poznatky přenášeli na chudé obyvatelstvo v církevních školách. Z výše uvedeného je tedy patrné, že středověké významné osobnosti získávali své znalosti právě v klášterech a církevních školách Scholastika Pojem scholatika pochází ze slova schola - tak byly nazývány tehdejší církevní školy. Z těch nejlepších později vznikly první středověké university. Členové těchto škol se považovali spíše za členy církve, než za členy různých národů. Scholastické vědění bylo tedy univerzální a stálo nad národními zájmy. Arabský myslitel Averroes (Ibn Rušd, ) okomentoval Aristotelovo učení. Averroes se díky tomuto stal zakladatelem nové formy učení pomocí komentáře, který od něj převzala celá scholastická filosofie. Scholastikové používali i již známé metody z Řecka. Jednalo se především o metodu kladení otázek, námitek a logického vyvozování závěru. Tomáš Akvinský ( ) Tento významný scholastický myslitel se narodil italskému hraběti blízko Neapole. Od svých pěti let získával vzdělání v klášterních školách. Ve čtrnácti letech se seznámil s právě přeloženými spisy Aristotela. Ty ho natolik ovlivnily, že starověkou filosofii považoval za stejně důležitý zdroj vědění jako odkaz křesťanských proroků. Učení Tomáše Akvinského se nazývá tomistická syntéza, neboť se pokouší o dosažení souladu křesťanské teologie s Aristotelovo filosofií. Ve svém nejznámějším díle Summa 14

16 theologická (Summa theologica) se po vzoru Aristotela zabývá úvahami o spravedlivé ceně. Tomáš Akvinský tvrdil, že je nemorální prodávat zboží za vyšší cenu, než je spravedlivá cena. Otázkou i nadále zůstává, co tento pojem znamená. Vychází z principu ekvivalence směny, o kterém hovoří Aristoteles, a doplňuje jej o myšlenku, že spravedlivá cena neodráží pouze náklady, ale musí postačovat k udržení životního standartu prodávajícího a jeho rodiny. Druhou otázkou, kterou řešil nejenom Tomáš Akvinský, ale všichni scholastikové, je otázka lichvy. Připouštěli, že obchod je pro společnost důležitý, avšak lichvu jako takovou odsuzovali. Podle scholastiků čas patří pouze Bohu a je tedy hříšné požadovat úrok za čas, na který jsou peníze půjčeny. Tomáš Akvinský poměrně pokrokově připouštěl, že lze ospravedlnit odměnu za půjčení věcí, které přinášejí užitek. Lichvu však stejně jako ostatní odsuzoval. První čistě ekonomické spisy vznikly pod vlivem nových názorových horizontů renesance. Jejich spisovatelé se zabývali hlavně jevem peněz a jejich hodnotou, protože znehodnocování peněz, provozované i vládami a pociťované jako nejtíživější hospodářský problém, vybízelo k teoretickému zpracování. 5 Nicole Oresme ( ) Nicole Oresme se narodil v Allemagne ve Francii. Vystudoval teologii na Navarské koleji v Paříži, kde se také roku 1356 stal jejím představeným. V letech přeložil Aristotelovy spisy do francouzštiny a zpřístupnil je tak širokému počtu čtenářů. Jeho literární dílo O původu, podstatě a oběhu peněz (Tractatus de origene, natura, iure et mutationibus monetarum) pojednává o penězích a vychází z Aristotela, podle něhož se peníze vyvinuly z Barterového obchodu. Dalším problémem, který ve svém spisu řeší, je vztah mezi obrušováním a znehodnocováním mincí. Všímá si, že lidé hledí na peníze podle jejich reálné hodnoty, nikoli podle nominální. Jakmile poznají, že jsou peníze takto 5 Kvasničková, A.: Dějiny ekonomického myšlení str

17 znehodnocovány, začínají se jich zbavovat. K tomuto problému přistupuje v souladu s ekonomickým myšlením této doby tedy scholastickým učením a obrušování mincí odsuzuje jako nemorální, dokonce více než lichvu. Poukazuje na skutečnost, která byla později nazvána Greshamovým zákonem: totiž, že horší mince vytlačuje z oběhu minci lepší, která je tezaurována, případně roztavena na kov. 6 Thomas Gresham ( ) Thomas Gresham představoval přechod k merkantilismu. Vystudoval na prestižní Cambridgeské universitě. Po studiích byl zaměstnán v podniku svého strýce sira Johna Greshama. Když se v roce 1552 dostala Anglie do finančních problémů, měl za úkol předložit návrhy na jejich vyřešení. V roce 1560 založil Londýnskou burzu. Je autorem Greshamova zákona, který ve zjednodušené podobě tvrdí, že špatné peníze vytlačují z oběhu dobré peníze. To znamená, že pokud v oběhu jsou mince se stejnou nominální hodnotou, avšak jejich reálná hodnota je různá, lidé si budou ponechávat peníze s právě vyšší reálnou hodnotou. V jeho době se jednalo o obroušené a neobroušené mince, kde samozřejmě ty neobroušené měly vyšší reálnou hodnotu. 2.3 Novověk Rozvoj ekonomického myšlení v novověku lze přisuzovat několika důležitým událostem. Jednou z nich je vyhlášení nezávislosti Spojených států. Dalším, dle mého názoru důležitějším, milníkem je vydání knihy Bohatství národů od Adama Smitha. Avšak byla by chyba tvrdit, že ekonomické myšlení před těmito událostmi neprochází vývojem. Názorným příkladem je myšlení merkantilistů a kameralistů. 6 Sojka, M. a kol: Dějiny ekonomických teorií str

18 2.3.1 Merkantilisté a kameralisté Merkantilisté Název merkantilismus je odvozen od názvu římského boha obchodu a ochránce obchodníků, jenž se jmenoval Mercurius. Když máme na mysli význam slova merkantilismus, nebudeme hovořit o vyhraněné škole ekonomického myšlení. Merkantilismus tvořila spíše soustava doktrín a názorů. Styl merkantilistického myšlení se odlišoval od myšlení scholastického. Scholastici vyznávali kosmopolitismus, ve kterém národní zájmy šly stranou, naopak merkantilisté již byli pro ekonomický nacionalismus, v němž nalézají místo úvahy o tom, jak bohatství daného národa zvýšit a dále rozšířit. Dalšími z merkantilistických úvah byly názory na obchod domácí i zahraniční. Neméně významným faktem je i zřetelné oddělení filosofického a ekonomického myšlení. V názorech týkajících se ekonomické prosperity země dominují názory o uchování bohatství v daném státu. Pod pojmem bohatství rozumějí merkantilisté především peníze, tzn. zlato, stříbro a drahé kovy. Čím více těchto komodit daná země vlastní, tím je podle nich bohatší. Jestliže obchodníci především zboží importují, nastává odliv těchto drahých kovů, země tím chudne. Naopak, pokud dochází k exportu zboží, stát vybere více peněz na daních a clu, tím se stává bohatší. S těmito myšlenkami souvisejí různá celní, dovozní a vývozní opatření, která měla zajistit nejvýhodnější podmínky pro daný stát. Jedno z opatření nalézáme v Anglii již v roce 1381 a formuluje ho samotný král Richard II. Obchodníci, kteří zde prodávali své zboží a získávali za něj zlato jej museli utratit za zboží vyrobené v Anglii. Jako další podobné opatření můžeme uvést to z roku 1651, kdy byla vydána tzv. navigační akta. Ta povolovala dovoz a vývoz zboží pouze na lodích plujících pod anglickou vlajkou. V době formování myšlenek merkantilismu měli panovníci absolutistickou moc. Nemůžeme se tedy divit, že merkantilisté považovali státní intervencionismus za nutný. Pouze panovník uděloval povolení vybraným společnostem pro import a export. Tím se začaly formovat první monopoly. Tyto monopoly měly pro svou existenci i další logické 17

19 vysvětlení - tím byla eliminace konkurence, udržení vysokých exportních cen a vysokou ziskovost, ze které plynuly nemalé částky do státní pokladny ve formě daní. Za první skutečně merkantilistické dílo je obecně považován spis Antonia Serry Stručné pojednání o příčinách, které mohou zvětšit množství zlata a stříbra v zemích, jež nemají doly (Trattato breve). Serra si klade otázku, jakými prostředky si země, která nemá zlaté a stříbrné doly, může zajistit dostatek těchto drahých kovů. Taková země musí vytvořit přebytek vlastní produkce, kterou by bylo možno vyvážet a směnit za měnové kovy. 7 Thomas Mun ( ) Thomas Mun je považován za představitele zlaté éry merkantilismu. Byl londýnským obchodníkem a členem správní rády východoindické společnosti, která měla privilegium vyvážet při každé cestě liber v drahých kovech s podmínkou, že do půl roku tuto sumu doveze zpět. Za tuto svou výsadu byla velmi často napadána. Na její obranu Mun píše knihu Pojednání o obchodu Anglie s Východní Indií (A Discourse of Trade from England into the East Indies). Autor argumentuje tím, že je důležité, aby každý stát měl aktivní obchodní bilanci. To znamená, že vývoz jako celek musí mít větší hodnotu než je hodnota celkového dovozu. V roce 1630 sepisuje knihu s názvem Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu (England s Treasure by Forreign Trade). Toto dílo pojednává o pasivní a aktivní obchodní bilanci a jejím vztahu k bohatství státu. James Steuart ( ) James Denham Steuart se narodil 21. října 1712 v Edinburghu. Vystudoval Univerzitu v Edinburghu se zaměřením na právní vědy. Od roku 1745 do roku 1763 byl nucen žít v exilu. Po této době se vrátil zpět do Edinburghu. V roce 1773 Steuartův rod ke svému příjmení připojil příjmení - Denham- jako podmínku pro získání majetku strýce. 7 Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií str

20 Jeho dílo vydané v roce 1767 Zkoumání o základech politické ekonomie (An inquiry into the Principles of Political Economy) obsahuje analýzu merkantilistického myšlení. Ačkoliv dnes bývá považováno za nejlepší dílo popisující merkantilistické názory, bylo zcela zastíněno knihou vydanou o devět let později, jejímž autorem je Adam Smith, a která se nazývá Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (An inquiry into the nature and the causes of the wealth of nations). Jean Baptiste Colbert ( ) Jean Baptiste Colbert se narodil 29. srpna 1619 ve francouzské Remeši v rodině obchodníka. Vystudoval na jezuitské koleji, poté se stal podřízeným tehdejšího ministra pro válečné otázky Michela le Telliera. Za vlády krále Ludvíka XIV se stal významnou osobou na královském dvoře a získal tak přístup k důležitým postům ve státním aparátu. Zastával například post ministra financí, dopravy, obchodu či ministra pro kolonie. O jeho významu svědčí i fakt, že merkantilismus ve Francii bývá někdy nazýván též colbertismus. Díky Colbertovi Francie (respektive panovník) získala obrovské bohatství. Colbert založil královské manufaktury, zasazoval se o stavbu obchodních cest, průplavů atd. Tyto zásahy se však děly na úkor zemědělství, za což si vysloužil kritiku. Ke konci kariéry upadl v nemilost krále díky ministru války Markíze de Luvois a jeho intrikám Kameralisté V Německu, rozdrobeném v 17. století na mnoho království a knížectví, a v Rakousku se vyvinuly jako zvláštní forma merkantilismu tzv. kamerální vědy. Vzhledem k ekonomické zaostalosti této části Evropy vyvolané mj. třicetiletou válkou a epidemiemi zdaleka nedosahovaly úrovně merkantilismu v Anglii a ve Francii. Kameralisté se soustřeďovali na nauku o státní správě a o zdanění, v tomto rámci se zabývali také úvahami o průmyslu a 19

21 zemědělství. V době působení kameralistů byly zřízeny první německé univerzitní štolice pro ekonomii (Halle aj.). 8 Kameralisté svůj název odvozovali od úřadu zvaného camera, což znamená komora (v jejich době nazývaný kammer), který se zabýval zemskou správou a udržováním pořádku. Mimo kladení důrazu na aktivní bilanci, se kterým byli za jedno s merkantilisty, kladli také důraz na populační růst. Důvod pro zvýšení populace spočíval zejména ve vysvětlení, že: a) čím více lidí, tím více pracujících = větší odvod daní, b) více lidí více spotřebuje = zvýšení trhu a výroby, c) čím více lidí, tím větší možnost postavit z nich větší armádu. Na obchodní bilanci nahlíželi jako na bilanci práce, nikoliv peněz. Hlavní zdroj národního bohatství představuje zemědělská výroba. Johann Heinrich Gottlob von Justi ( ) Johann Heinrich Gottlob von Justi se narodil 28.prosince 1717 v Brücken. V letech studoval na univerzitě ve Wittenbergu, univerzitě v Jeně a na univerzitě v Lipsku. Následně narukoval do pruské armády jako právník ve službách vévodkyně Saxea- Eisenach. V roce 1750 konvertoval ke katolicismu. Je považován za zakladatele kameralismu. Na žádost Marie Terezie v roce 1752 založil první katedru kamerálních věd na Theresiánské akademii ve Vídni. Stejně jako Platon zastával požadavek silného státu, který zabezpečuje obecné blaho a s ním související regulaci ekonomiky. 8 Kvasničková A. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení 20

22 Joseph von Sonnenfels ( ) Byl profesorem na Vídeňské universitě a rádce císaře Josefa II. Zastával osvícenecký absolutismus a josefínské reformy. Joseph von Sonnenfels je autorem díla Zásady administrativy, obchodu a financí (Grundsätze der Polizey, Handlung und Finanz). Na universitě ve Vídni si kolem sebe vytvořil skupinu žáků, kteří kolem sebe rozšiřovali jeho myšlenky. Až do roku 1848 se podle jeho učebnic vyučovaly v Praze kamerální vědy. Díky stoupenectví s osvíceneckým absolutismem se často dostával do sporů s velkostatkářskou šlechtou a s jezuity Filosofové přirozených zákonů a fyziokraté Filosofové přirozených zákonů Myšlenka, že společností hýbou přirozené zákony, vznikala již u starověkých filosofů. Tyto přirozené zákony byly úzce spjaté se základními lidskými právy, která by měl zabezpečit stát. V 17. a 18. století začínají postupně do myšlení tehdejší společnosti tyto názory opět pronikat a nabývat do významu. Mezi základní přirozená práva člověka patří: právo na život, právo na svobodu a právo na vlastnictví. Filosofové přirozených zákonů nahlíželi na lidskou společnost jako na organismus ovládaný zákony s původem v lidské povaze. Nejsou závislé na vůli panovníka, který nad nimi nemá žádnou moc. Tato myšlenka ostře kontrastovala s merkantilistickým učením požadujícím absolutistického panovníka a silný stát. John Locke ( ) John Locke se narodil ve Wrigtonu u Bristolu. Studoval na Oxfordské universitě, kde později i sám vyučoval. Je autorem slavné myšlenky o lidské svobodě a možnosti jejího omezení. Lidská svoboda může být omezena pouze z jediného důvodu: z důvodu ochrany této svobody samotné. V roce 1960 vydává eseje O občanské vládě, kde tvrdí, že lidé mají nárok sdílet půdu a přírodní zdroje stejným dílem, neboť jsou si všichni rovni. Pokud člověk vytvoří hmotné 21

23 statky svou prací, má přirozené právo je vlastnit. Jestliže člověk, který vlastní statky, zemře, jeho vlastnictví přechází na dědice. Je autorem základního tvrzení kvantitativní teorie peněz. Vysvětluje, že hodnota peněz nepřímo úměrně závisí na jejich množství. Čím více peněz je v zemi, tím mají nižší hodnotu. Tato doktrína je v rozporu s merkantilisty, neboť říká, že příliv peněz do země nemůže zvýšit bohatství země, protože dochází k růstu cenové hladiny. K úvahám o penězích Locka přivedly spory o regulaci úrokové míry v Anglii. V roce 1668 Parlament projednával zákon snižující úrokovou míru na 4%. Jedním z jeho obhájců byl obchodník a merkantilista Josiah Child, jenž poukazoval na to, že v Holandsku, které prožívalo větší obchodní a hospodářský rozkvět než Anglie, byla úroková míra nízká a naopak ve Španělsku, které bylo hospodářsky zaostalejší, byla úroková míra vysoká. John Locke, který byl tehdy sekretářem ministra financí, kritizoval Childa za to, že zaměnil příčinu a následek. Nízká úroková míra nebyla příčinou růstu bohatství, ale spíše jeho důsledkem. Podle Locka existuje přirozená úroková míra, jež závisí na množství peněz v zemi, které se zase odvíjí od objemu obchodu. Když vláda sníží úrokovou míru zákonem, vyvolá nadměrnou poptávku po úvěru, které nebude dostačovat nabídka. Jestliže ale je to obchod, který do země přivádí mnoho peněz (což byl zřejmě případ Holandska), dojde k přirozenému poklesu úrokové míry, který je pro hospodářství prospěšný. To nakonec přivedlo Locka k širším úvahám o tom, jaké jsou vztahy mezi množstvím peněz a cenovou hladinou. 9 David Hume ( ) David Hume byl profesorem morální filosofie na Oxfordské universitě, později se stal státním podsekretářem Velké Británie. Formuloval teorém o neutralitě peněz, kde tvrdil, že růst množství peněz v ekonomice působí pouze na cenovou hladinu, avšak reálné ekonomické veličiny neovlivní. Jeho přítel byl Adam Smith. 9 Holman R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení str