Hospodářská politika. Téma č. 4: Liberalismus a keynesiánství. Petr Musil

Transkript

1 Hospodářská politika Téma č. 4: Liberalismus a keynesiánství Petr Musil petrmusil1977@gmail.com

2 Liberalismus a keynesiánství Fyziokratismus, filosofové přirozených zákonů ( století) Klasická škola politické ekonomie (1776 cca 1870) Neoklasická škola (konec 19. první třetina 20. století) Neoliberalismus (monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky) (konec 60. let 90. léta 20. století) Keynesiánství (1936 konec WW2) Neokeynesiánství ( léta 20. století) Postkeynesiánství ( léta) Novokeynesiánství (od 80. let do současnosti)

3 Klasický liberalismus vývoj do WWII

4 Stěžejní myšlenky minimalizace role státu v ekonomice důraz na svobodu jednotlivce, ale i na osobní odpovědnost nedotknutelnost soukromého vlastnictví svobodná tvorba ceny důležité pro ustanovování rovnováhy na trzích a tedy v celé ekonomice makroekonomické i mikroekonomické myšlenkové proudy odmítání protekcionismu v mezinárodním obchodě stát má pouze zajišťovat vnitřní a vnější bezpečnost otázka tvorby pravidel obecně přesvědčení, že pravidla se tvoří spontánně (výjimka je ordoliberalismus tam je má tvořit stát)

5 Fyziokraté a filosofové přirozených zákonů Fyziokratismus filosofický proud charakteristický pro Francii 18. stol. vše má svůj přirozený řád a jakékoli snahy jej narušovat zvnějšku jsou škodlivé pojem laissez-faire [lesefér] = nechat být, nechat plynout zdrojem bohatství je zemědělství Francois Quesnay [fransoa kené] ( ) ekonomická tabulka koloběh hospodářství Anne Robert Turgot [tyrgo] ( ) přiznával i průmyslu podíl na tvorbě bohatství

6 Fyziokraté a filosofové přirozených zákonů Británie: především John Locke, Thomas Hobbes a David Hume David Hume ( ) tzv. Humův zákon uvědomění si souvislosti mezi množstvím zlata v oběhu a úrovní cenové hladiny Fyziokraté a filosofové přirozených zákonů jsou předchůdci Klasické školy politické ekonomie, která ovládla ekonomické myšlení na příštích 150 let

7 Klasická škola politické ekonomie vznik ekonomie jako vědy zdroj bohatství národa = množství statků a služeb, které je národ schopen vyprodukovat, respektive spotřebovat liberální makroekonomický proud Adam Smith ( ) skotský filosof největší dílo: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (On the Wealth of Nations, 1776) komplexní dílo, popisující veškeré do té doby známé ekonomické jevy teorie absolutních výhod v mezinárodním obchodě neviditelná ruka trhu

8 Klasická škola politické ekonomie David Ricardo ( ) Zásady politické ekonomie a zdanění (1817) teorie komparativních výhod v mezinárodním obchodě Další představitelé: Thomas Robert Malthus ( ) On the Principles of Population John Stuart Mill ( ) Zásady politické ekonomie Frédéric Bastiat ( ) Co je vidět a co není vidět

9 Hlavní myšlenky a praktické provádění KŠPE zdrojem růstu bohatství je dělba práce a akumulace kapitálu liberalismus tj. stát nemá nijak zasahovat do tržních transakcí role státu zajištění vnitřní a vnější bezpečnosti a dbaní na dodržování přirozeného řádu odbourávání překážek v mezinár. obchodě (Cobden- Chevalierova smlouva mezi UK a FRA, zrušení obilních zákonů v UK apod.) období 19. století = období nebývalé prosperity (zejména v UK a dalších zemí, které přijaly hodnoty klasického liberalismu)

10 Neoklasická škola vrcholné období: posl. třetina 19. stol. do WW II narozdíl od KŠPE mikroekonomický proud, ale stále proud liberální důraz na mezní veličiny (zrod moderní mikroekonomie) hlavní představitelé: 19. stol.: Alfred Marshall, Vilfredo Pareto, Carl Menger, W.H.Gossen, Léon Walras, W.S. Jevons 20. stol.: Ludwig von Mises, F.A. von Hayek, M.N. Rothbard atd. neoklas. se rozvětvila do mnoha dílčích škol: Cambridgeská, Lausanská, Rakouská, Americká

11 Keynesiánství

12 Odklon od klasické ekonomie přelom 19. a 20. stol. ve znamení stále větších hospodářských výkyvů hlubší a delší recese nárůst všeobecného přesvědčení, že klasická ekonomie není schopna vysvětlit reálné jevy odklon od liberálních hodnot a nárůst víry ve schopnosti státu ve skutečnosti: vznik cenových rigidit, trhům bylo bráněno v autoregulaci desinterpretace příčin hospodářských krizí definitivní odklon od KE: Velká hospodářská krize 30. let 20. stol. zrod nového proudu keynesiánství

13 Keynesiánství příčiny Velké krize vidí v nedostatečné agregátní poptávce je ji třeba zvyšovat, a to: pomocí vládních nákupů a uvolněné měnové politiky (tj. držet nízko úrokové sazby) nárůst státního intervencionismu orientace na poptávkovou stranu ekonomiky 1936 Keynesova Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz již ve 30. letech se objevují keynesiánské recepty na řešení dopadů Velké krize viz např. New Deal v USA

14 Neokeynesiánství podoba keynesiánství po druhé světové válce další propracování keynesiánské teorie v praktické HOPO: stop and go policy 50. léta 20. stol. krátkodobá konjunkturální politika new economics 60. léta 20. stol střednědobá politika problémy v 70. letech standardní keynesiánské nástroje selhávaly neschopnost vysvětlit příčiny ropných šoků a především doporučit účinná řešení => nárůst inflace a nezaměstnanosti

15 Postkeynesiánství kritika neokeynesiánství pro dezinterpretaci keynese něco jako návrat ke kořenům a snaha o precizní intepretaci Keynesových myšlenek důsledné uplatňování keynesiánské hospodářské politiky

16 Novokeynesiánství současná podoba keynesiánského ekonomického myšlení snaha obohacení o mikroekonomické základy......zejména vysvětlení mzdových a cenových strnulostí stejně jako u keynesiánství preference krátkého období moderní a hlavní proud v intervencionistické části ekonomického myšlení současná krátkodobá HOPO čerpá z novokeyn. především v souvislosti se snahou řešit dopady současné hospodářské recese

17 Neoliberalismus

18 Monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky společné rysy: renesance liberálních hodnot odklon do státního intervencionismu důraz na osobní svobodu a odpovědnost jednotlivce Monetarismus: důraz na úlohu peněz v ekonomice a na cenovou stabilitu Milton Friedman ( ) teorie adaptivních očekávání Škola racionálních očekávání: navíc oproti monetarismu důraz na stabilní a transparentní pravidla Robert Lucas (*1937), Edmund Phelps (*1933) - teorie racionálních očekávání Ekonomie strany nabídky: souvislost zdanění a ekonomické aktivity Arthur Laffer (*1940) Lafferova křivka míra zdanění vs. daňový výnos

19 Neoliberální praktická HOPO snaha o snížení role státu v ekonomice typicky v USA, UK a západním Německu důraz především na snížení sociálních výdajů a daní deregulace a privatizace (privatizace především v UK a GER) cílování peněžní zásoby snaha stabilizovat cenovou hladinu důraz na stabilní jasná pravidla a transparentní hospodářskou politiku důraz na osobní iniciativu

20 Současná HOPO

21 Je dnešní HOPO liberální nebo keynesiánská? spíše improvizační s mírnou převahou keynesiánských prvků především USA, eurozóna......kvantitativní uvolňování v monetární politice jednoduše tisk peněz