Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství AKTIVNÍ SENIOR MÝTUS NEBO PRAVDA. Diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra ošetřovatelství AKTIVNÍ SENIOR MÝTUS NEBO PRAVDA Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: MUDr. Katarina Bielaková Autorka: Bc. Markéta Klímová Brno, duben 2013

2 Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. V Brně dne.. Klímová Markéta

3 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Aktivní senior mýtus nebo pravda, vypracovala samostatně pod odborným vedením MUDr. Katariny Bielakové a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje. V Brně dne Markéta Klímová

4 Poděkování Děkuji MUDr. Katarině Bielakové za pomoc při vypracovávání této práce a Mgr. Tomáši Zdraţilovi za pomoc při zpracování statistických údajů. Poděkovat bych chtěla také mé rodině za jejich trpělivost po celou dobu studia.

5 OBSAH str. ÚVOD 7 TEORETICKÁ ČÁST 8 1 STÁRNUTÍ Stárnutí Teorie stárnutí Biologické stárnutí Psychosociální stárnutí 11 2 STÁŘÍ Definice stáří Vymezení stáří Periodizace stáří Demografie stáří v ČR Projevy stáří Tělesné projevy stáří Psychologické aspekty stáří Sociální aspekty stáří 18 3 GERONTOLOGIE A GERIATRIE Historie gerontologie a geriatrie v ČR Gerontologie Geriatrie 19 4 AKTIVITA VE STÁŘÍ Pohybová aktivita seniorů Psychická aktivita Stravování a výţiva Ţivotní styl Sociální zajištění ve stáří Důchodové pojištění Sociální sluţby pro seniory 25 5 VOLNÝ ČAS 26 EMPIRICKÁ ČÁST 27 6 CÍLE A HYPOTÉZY DIPLOMOVÉ PRÁCE 28 7 METODIKA A ORGANIZACE VÝZKUMU 30

6 7.1 Charakteristika zvolené metody sběru dat Kritéria pro výběr respondentů Pilotní výzkum Distribuce dotazníků Statistické zpracování dotazníků 32 8 ANALÝZA A INTERPRETACE DAT Interpretace dat získaných z dotazníkového šetření Testování hypotéz Ověření cíle Ověření cíle Ověření cíle DISKUZE NÁVRH NA ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ 71 ZÁVĚR 72 ANOTACE 75 ANNOTATION 76 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A ZDROJE 77 SEZNAM ZKRATEK 81 SEZNAM TABULEK 82 SEZNAM GRAFŮ 84 SEZNAM OBRÁZKŮ 85 SEZNAM PŘÍLOH 86 PŘÍLOHY 87

7 ÚVOD Stáří je období ţivota, na které se všichni lidé těší a zároveň se ho všichni bojí. Těšíme se, protoţe si celý ţivot říkáme aţ budeme v důchodu, budeme dělat to, co jsme za celý čas nestihli a budeme dlouho spát a tak dále. Ale je to opravdu tak? Pokud jsou lidé zdraví, aktivní a mají podporu rodiny, zejména dětí, tak snad proţívají to, co si za celý ţivot vysnili. Velmi důleţitou součástí spokojeného stáří jsou také koníčky, zájmy a předchozí přátelství. Kaţdé narozeniny, které máme, oslavujeme. Slavíme, ţe stárneme. A od kdy a proč se vlastně začneme bát stárnutí a stáří? Začneme se bát, kdyţ děti vyrostou a vyletí z rodinného hnízda. Bojíme se, ţe nás děti opustí a zůstaneme sami. Bojíme se, ţe se nebudeme moci o sebe postarat kvůli nemocem nebo bolesti. Proto je důleţité, abychom měli oblíbené zájmy a koníčky. Jsou to činnosti, které máme rádi a při jejich vykonávání jsme šťastni. Můţeme sem zařadit fyzickou a psychickou aktivitu, sociální a spirituální činnost a jiné aktivity, které nás naplňují a uspokojují. Nedílnou součástí spokojeného stáří je pozitivní přístup k ţivotu a optimistické myšlení. Na kaţdé události se dá vţdy najít něco kladného. Tím bychom se měli řídit nejen ve stáří, ale po celý ţivot. 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 8

9 1 STÁRNUTÍ 1.1 Definice stárnutí Stárnutí - involuce je univerzální proces postihující ţivou hmotu. Probíhá kontinuálně od početí, ale za jeho skutečný projev je povaţován teprve pokles funkce, který nastává po dosaţení sexuální dospělosti. Je to proces multifaktorový. 1 Stárnutí je tedy přirozený proces, při kterém jsou postupně ohroţeny orgány a funkce těla i psychika jednotlivce. 2 Jde o znevýhodňování organismu oproti mládí s klesáním zdatnosti, odolnosti i adaptability, ale zároveň dochází ke kompenzování nedostatků adaptačními mechanismy, včetně zkušeností, předvídavosti a změn chování. 3 Encyklopedie Univerzum definuje stárnutí takto Zákonitá etapa vývoje jedince, kdy dochází k úbytku fyzických a psychických schopností. Příčinnou je genetické opotřebování a poruchy dělení buněk. Stárnutí je individuální a asynchronní Teorie stárnutí Teorie stárnutí lze rozdělit do dvou hlavních skupin: Teorie stochastické předpokládají, ţe děje spojené se stárnutím jsou převáţně náhodné, ţe s věkem přibývá opotřebování, poškození, poruch, chyb, selhání buněčného řízení i celovztaţného uspořádání organismu. Patří sem: a) Teorie omylů a katastrof proteosyntézy dochází k nahromadění chyb v syntéze proteinů při jejich transkripci a translaci. b) Teorie překříţení dochází k překříţení a tím znehodnocení proteinů a dalších buněčných makromolekul. c) Teorie opotřebení - dochází ke kumulativnímu poškození ţivotně nenahraditelných částí organismů. d) Teorie mutační k zániku buněk, k poškození tkání a nakonec organismu jako celku vedou somatické mutace DNA a poruchy reparace. 1 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s Srov. DIENSTBIER, Z., Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, s.15 3 Srov. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L., Sociální gerontologie, s UNIVERZUM, Encyklopedie pro 21. Století, s

10 e) Teorie volných radikálů povaţuje se za jednu z nejvýznamnějších teorií. Dochází k poškození membránových proteinů, enzymů, bílkovinných makromolekul, lipidů, DNA i mitochondrií a tím produkce buněčné energie a také k hromadění lipofuscinu v důsledku působení volných, superoxidových radikálů kyslíku, jejíţ výskyt souvisí s oxidačním stresem. f) Teorie spolehlivosti stárnutí je projev univerzálního selhávání systému v čase. Teorie nestochastické předpokládají, ţe stárnutí je především geneticky předurčeno, naprogramováno. a) Pacemakerová teorie určité orgány či systémy se povaţují za pacemaker geneticky naprogramovaný na určitý algoritmus stárnutí a délky ţivota. b) Genetická teorie délka ţivota je zjevně specifická pro kaţdý ţivočišný druh. c) Hayflickova teorie limitovaného počtu buněčných dělení v buněčných kulturách mohou buňky podstoupit jen definovaný počet dělení, počítadlem je zkracování konečných částí chromozomů při kaţdém dělení buňky. d) Existence genů dlouhověkosti či naopak progerie u člověka se předpokládá uplatnění vlivu genetických faktorů na naději na doţití asi 35%. Zbývajících 65% je dáno faktory zevního prostředí a ţivotního stylu, které jsou individuálně variabilní a ovlivnitelné. e) Hledání smyslu, potřebnosti a přínosnosti stárnutí se zabývají evoluční teorie, které studují vztah délky stáří k délce ţivota a délce nezbytně nutné péče o potomstvo. 5 Stárnutí začíná v momentě, kdy člověk dává v ţivotě přednost událostem spojeným s jeho vnitřním světem před společenskými událostmi a osobní angaţovaností v nich. Lékem proti stárnutí je aktivní duševní a tělesná činnost Biologické stárnutí Biologické stárnutí označuje změny v organismu, které probíhají na fyziologické úrovni. Postihují tkáně a orgány, ale neprobíhají u kaţdého jedince stejně. Jsou determinovány genetickými dispozicemi a ţivotním stylem Srov. MALÍKOVÁ, E., Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních, s.17 DIENSTBIER, Z., Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, s.33 Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s

11 Rychlost stárnutí a délka ţivota jsou řízeny dvěma hlavními mechanismy: Genetickou sloţkou, která zajišťuje způsobilosti uskutečňovat základní biologické procesy nezbytně nutné pro ţití a reprodukci. Vlivy vnějšího prostředí působící na genetickou výbavu jedince. Je zřejmé, ţe celý proces stárnutí lze ovlivnit vnějšími faktory, a to hlavně vyváţenou fyzickou aktivitou, vyvarováním se dlouhodobých stresů a správnými stravovacími návyky Psychosociální stárnutí Pro vznik psychických projevů stárnutí mají vedle sociálních vlivů největší význam strukturální a funkční změny v nervové soustavě, především v mozku. Tyto změny oslabují funkční výkonnost, koordinační a regulační vliv centrální nervové soustavy na činnost ostatních orgánů. Vše se odráţí v chování a vlastnostech osobnosti. Změny se projevují na úrovni pociťování a vnímání v důsledku zhoršení činnosti analyzátorů zrakových, sluchových a chuťových. Zhoršuje se paměť, hlavně její schopnost zapamatovat si a její reprodukční schopnost. Zhoršuje se kvalita myšlení. Celkově dochází ke zpomalení a ztrátě pruţnosti myšlení. Do značné míry se toto kompenzuje zkušenostmi a ţivotní moudrostí. V důsledku všech těchto změn se značně oslabuje adaptabilita organismu, a to jak k vnitřním vlivům, tak především vlivům z vnějšího prostředí. Sniţuje se odolnost vůči námaze, tělesné a psychické zátěţi a vytrvalost. V chování a jednání začíná převládat stereotyp, konzervatismus, neochota ke změnám. Emocionální oblast charakterizuje oslabení citové sebekontroly, zvýšení citové lability, určitá citová strohost, vlaţnost aţ necitelnost. Příznačná je i citová zranitelnost, která se často projevuje uráţlivostí a hašteřením ze zcela malicherných důvodů. Stárnutí je přechod mezi vrcholem ţivota a vlastním stářím. Nejrozšířenějším jevem tohoto ţivotního období je ukončení aktivní pracovní činnosti a odchod do penze. Odchod ze zaměstnání je pro mnohé traumatizující, především pokud si nenajdou jinou vhodnou náplň volného času. Dochází k omezení sociálních vztahů, 8 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s

12 vzniku pocitu společenské degradace, zhoršení materiální situace. To vše můţe vyvolat negativní emoce deprese, obavy z budoucnosti a bezradnost z nadbytku volného času. V tomto období ţivota podléhá osobnost člověka i dalším změnám. Jeho pohled se přestává upírat do budoucnosti a začíná se vracet do minulosti. Jedinec začíná bilancovat svůj ţivot. V tomto věku se jiţ nevytyčují nové plány, naděje, ubývá nadšení, zvyšují se obavy z rizika činnosti a jednání. Zmenšuje se oblast zájmů. Osobnost se stává egocentrickou a egoistickou, se sklonem zaměřovat se na vlastní problémy a proţitky. Prohlubují se pocity osamělosti. 9 Výsledkem stárnutí je stáří. 2 STÁŘÍ 2.1 Definice stáří Stáří sénium je označení posledních etap ontogenetického vývoje člověka. Završuje lidský ţivot. Souhrnně jde o projev a důsledek involučních změn funkčních i morfologických, probíhajících různou rychlostí a s výraznou interindividuální variabilitou. Obvykle je označován jako fenotyp stáří. 10 Stáří je ovlivňováno mnoha vlivy prostředím, zdravotním stavem, ţivotním stylem, psychickými a sociálně ekonomickými vlivy. Encyklopedie Univerzum definuje stáří jako Poslední období v ontogenetickém vývoji člověka. Přichází po 50. roce ţivota a je provázeno změnami ve struktuře kostní tkáně, stupněm srůstání a uzavírání lebečních švů, pokročilými ztrátami zubů a jejich významnou mineralizací Vymezení stáří Rozlišujeme stáří kalendářní, biologické a sociální. Kalendářní (chronologické) stáří je nejjednoznačnější a nejjednodušší, jelikoţ je vymezeno dosaţením určitého stanoveného věku. Je zde důleţité Srov. ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J., Psychologie, s Srov. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L., Sociální gerontologie, s. 19 UNIVERZUM, Encyklopedie pro 21. Století, s

13 demografické hledisko, které tuto hranici určuje. Čím starší populace, tím vyšší hranice stáří. Biologické stáří je dáno dosaţením určité míry involučních změn, tj. atrofie či pokles funkční zdatnosti. Sociální stáří je spojeno se sociálními změnami nebo se splněním určitého kritéria. V naší společnosti se povaţuje za nejčastější mezník odchod do starobního důchodu. Důleţitá je zde změna rolí, ţivotního způsobu a ekonomického zajištění Periodizace stáří Při periodizaci lidského ţivota se nejčastěji vychází z kalendářního věku. Výhodou je jednoduchost a jednoznačnost. V 60. letech minulého století stanovila WHO jako hraniční stáří věk 60 let. Členění stáří dle WHO: let = rané stáří let = vlastní stáří (senium) 90 a více let = dlouhověkost Mühlpacher se opírá o členění z 60. let 20. století, které navrhla Neugartenová. Ta rozdělila stáří na mladé seniory (65-74 let) a staré seniory (nad 75 let). Mühlpacher sestavil následující periodizaci: let = mladí senioři let = staří senioři 85 a více let = velmi staří senioři Demografie stáří v ČR Demografie je věda zabývající se reprodukcí obyvatelstva. 14 Studuje podmínky, Srov. MÜHLPACHR, P., Gerontologie sociální nutnost postmoderní společnosti, In schola gerontologika, s. NOHEJL, T., Veneste.cz,[online] KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, Slovník cizích slov, s

14 které ji ovlivňují a hledá pravidelnosti, kterými se proces demografické reprodukce řídí. Je bio sociální disciplínou, neboť se zabývá procesem, který je povahou biologický, avšak probíhá ve společenských podmínkách. Mezi základní pojmy demografie řadíme Porodnost (natalita) udává podíl narozených z určité skupiny za určité časové období. Plodivost (fekundita) potencionální schopnost mít děti Plodnost (fertilita) vyjadřuje průměrný počet dětí na jednu ţenu Úmrtnost (mortalita) udává podíl zemřelých z určité skupiny za určité období. Proces úmrtnosti popisují nejlépe úmrtnostní tabulky. Výsledkem úmrtnostní tabulky je naděje na doţití (střední délka ţivota) je to předpokládaný počet let, který má osoba x-letá v průměru ještě před sebou za předpokladu, ţe budou zachovány všechny ukazatele, na základě kterých byla vypracována úmrtnostní tabulka. 15 Obr. 1. Naděje doţití při narození v ČR Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Naděje na dožití a průměrný věk metodika, [online] 14

15 Demografické stárnutí je proces, při němţ se postupně mění věková struktura obyvatelstva takovým způsobem, ţe se zvyšuje počet lidí ve vyšších věkových skupinách a sniţuje se počet dětí. Označuje se také jako index stáří, který udává počet obyvatel starších 65 let připadajících na 100 obyvatel ve věku 0 14 let. Názornou informaci o sloţení obyvatelstva podle věku podává tzv. věková pyramida. Ukazuje sloţení lidí podle věku a pohlaví v jednotlivých letech. 17 Obr. 2. Věkové sloţení obyvatelstva k Zdroj UZIS Projevy stáří Stáří charakterizují prohlubující se involuční změny celého organismu. Projevy a změny, jimiţ se odlišují staří lidé od mladých, bývají označovány jako fenotyp stáří. 17 Srov. HOLČÍK, J., Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost, s Zdroj UZIS, Zdravotnictví České republiky 2011ve statistických údajích,[online] 15

16 2.5.1 Tělesné projevy stáří Tělesná výška se sniţuje, sniţují se obratle a výšky meziobratlových plotének, zkracuje se páteř. Mění se drţení těla, dochází k nahrbení ze svalové dysbalance. Tělesná hmotnost se obvykle nezvyšuje. Dochází ale ke změně tělesného sloţení. Ubývá aktivní svalová hmota a přibývá tuk a vazivo. Tuková vrstva se objevuje na břiše a bocích, ubývá na nohách a obličeji. 19 Svaly atrofují. Ztrácí pruţnost, rychlost a sílu kontrakcí. Tělo se stává méně hbité, chůze je nejistá a vzniká nebezpečí pádů. Rychleji se objevuje svalová únava. Objevuje se třes rukou. Chůze je pomalá. Problémem se stávají schody. Ve věku 80 let ubylo uţ 50 % svalové hmoty. Kosti řídnou a stávají se křehčími. Přibývá riziko úrazů a zlomenin. Dochází k řídnutí kostí osteoporóze, a to především u ţen. Klouby trpí rozrušením opěrných oblastí a vznikem kostních výrůstků osteofytů. Kloubní chrupavky se opotřebovávají a mění se kvalita sloţení. Tvoří se artróza, která je doprovázená bolestí. Vazy, které umoţňují pevnost a pohyblivost kloubů, vápenatí a kostnatí. Ztrácejí pruţnost. Oběhový systém - nejvíce klesá průtok ledvinami. Srdce se zmenšuje a sniţuje se výkonnost. Srdeční sval proto zbytňuje. Srdce se roztahuje. Chlopně degenerují. Cévy ztrácejí svou pruţnost, zpomaluje se průtok krve, neboť se zmenšuje průsvit vzhledem k ateroskleróze. Respirační systém funkce plic se sniţuje. Zvětšují se alveolární prostory. Klesá vitální kapacita plic. Klesá výkonnost řasinkového epitelu a dochází k častějšímu výskytu infekcí dýchacích cest. Trávicí systém dochází ke ztrátě chrupu. Sníţení salivace. Sniţuje se mnoţství trávících šťáv. Zpomaluje se střevní peristaltika. To má za následek chronickou zácpu. Potrava se pomaleji rozkládá a vstřebává. Játra atrofují, tukovatí, sniţuje se produkce ţlučových kyselin. Slinivka břišní je méně výkonná. Vylučovací systém ledviny se zmenšují. Sniţuje se jejich schopnost filtrace a koncentrační schopnost. Sniţuje se tvorba moči. Sniţuje se elasticita uretry a 19 Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a kolektiv, Geriatrie a gerontologie, s

17 močového měchýře. Klesá síla svalových svěračů a to můţe mít za následek inkontinenci močovou. Pohlavní systém - dochází k poklesu pohlavní činnosti. U ţen přestávají fungovat vaječníky. Dochází k menopauze. Zvyšuje se sklon k obezitě. U muţů atrofují varlata, prostata a penis. Začíná se sniţovat potence. 20 Koţní systém kůţe ztrácí pruţnost a ztenčuje se. Tvoří se vrásky. Koţní turgor je sníţený. Objevuje se zvýšená pigmentace (stařecké skvrny). Vlasy vypadávají a šedivý. 21 Nervový systém a mozek sniţuje se počet neuronů. Ukládá se do nich lipofuscin (odpadová látka při odbourávání buněk). Sniţuje se schopnost přenosu informací, a to jak přijímaných, tak produkovaných. Vybavování reflexů je pomalejší aţ mizivé. Mozek váha a objem mozku se zmenšují. Sniţuje se prokrvení mozku, a tím vázne i zásobování kyslíkem. Smyslové orgány dochází k degeneraci sluchu a zraku. Degenerace zraku se můţe projevit jak na zrakovém nervu, tak na sítnici. Častými onemocněními jsou šedý zákal (katarakta) a zelený zákal (glaukom). Dále se otupuje chuť a čich. Častěji to postihuje ţeny. Chuťové buňky vnímají hůře chuť slaných a sladkých jídel. Méně snáší jídla kořeněná. Všechny tyto faktory ovlivňují hodnocení prostředí, ve kterém se senioři nalézají Psychické aspekty stáří Prohlubují se involuční změny v psychických procesech a stavech a změny osobnosti směřující k jejímu rozpadu. Oslabuje se zejména vštěpování si poznatků do paměti a délka zapamatování si, pohotovost při vybavování si záţitků, a to nejen nových, ale i starších. Myšlení ztrácí logičnost, pruţnost, hloubku, kritičnost a objektivitu. V citové oblasti se oslabují, aţ zcela vymizí vyšší, zejména morální, estetické a intelektuální city. City se ochuzují, oslabuje se jejich intenzita, zmenšuje se nebo se ztrácí citové sebeovládání. Výrazně se mění volní vlastnosti. Dochází k nerozhodnosti, 20 Srov. DIENSTBIER, Z., Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, s Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I., Motivační prvky při práci se seniory, s Srov. DIENSTBIER, Z., Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, s

18 ztrácí se iniciativa, zmenšuje se houţevnatost a vytrvalost. To souvisí se sníţením aktivně motivační sféry osobnosti. Adaptabilita je minimální, reakce na nové prostředí jsou většinou negativní. V osobnosti seniora začíná dominovat niţší, pudová sloţka nad vyšší, psychickou. Oslabují se morální zábrany a sebekontrola. V zájmech převládá egoismus. U mnohých jedinců vznikají nebo se prohlubují psychické poruchy např. stavy zmatenosti a bezradnosti, pocity úzkosti, psychomotorický neklid, poruchy vědomí, halucinace a bludy Sociální aspekty stáří Sociální problémy stáří spočívají především v tom, aby se u seniorů nepřipustila sociální izolovanost, opuštěnost, vědomí osamělosti, bezmocnosti a beznaděje GERIATRIE A GERONTOLOGIE 3.1 Historie gerontologie a geriatrie v ČR Ve dvacátých letech minulého století se problematikou nemocí ve stáří zabýval profesor Rudolf Eiselt ( ), který byl od roku 1926 přednostou Ústavu pro nemoci stáří v dosavadním chudobinci Sv. Bartoloměje a později zaloţil při praţské lékařské fakultě kliniku klidného stáří. Jednalo se o první univerzitní oddělení na světě. V roce 1929 byly otevřeny také Masarykovy domy. Byly to unikátní zdravotně sociální zařízení s 250 lůţky, která byla v roce 1942 uzavřena. Další významnou osobností, která se zaslouţila o rozvoj geriatrie, byl lékař Bohumil Prusík ( ). Od roku 1946 vedl jednání o zaloţení mezinárodní vědecké společnosti, která by se věnovala problematice stáří. Je i jeho zásluhou, ţe Mezinárodní gerontologická asociace (IAG) byla skutečně v 1953 ustavena. V roce 1962 ( ) vznikla samostatná Československá gerontologická společnost při Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně. V roce 1974 vznikl při tehdejším Institutu pro doškolování lékařů a farmaceutů kabinet gerontologie a geriatrie. 23 Srov. ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J., Psychologie, s

19 Samostatným nástavbovým atestačním oborem se geriatrie stala v roce V této době byl hlavním odborníkem pro tento obor profesor Vladimír Pacovský ( ). O rozvoj klinické gerontologie se zaslouţilo mnoho jiných lékařů např. profesor Josef Charvát, profesor František Bláha, docent Jiří Groh a jiní. 3.2 Gerontologie Gerontologie je nauka o stárnutí a stáří. Zkoumá je z pohledu biologického, demografického, sociálního a z mnoha dalších pohledů. Dále se zabývá diagnostikou a managementem onemocnění ve stáří, ale také širšími souvislostmi z pohledu veřejného zdravotnictví Geriatrie Geriatrie je samostatný lékařský obor. Poskytuje specializovanou zdravotní péči nemocným vyššího věku nad 65 let. Zabývá se diagnostikou a terapií chorob ve stáří, rozpoznáním geriatrických rizik a klade důraz na udrţení soběstačnosti a fyzické zdatnosti, které zlepšují prognózu seniorů v případě nemoci. Cíle geriatrie: Zvýšit šance starého pacienta uchovat si dobré zdraví včasným rozpoznáním akutních onemocnění a jejich léčbou, monitorováním a léčbou chronických onemocnění. Dosáhnout co nejvyšší aktivity, funkční zdatnosti, soběstačnosti a nezávislosti v obvyklém prostředí seniora. Přispívat k udrţení kvality ţivota Srov. HOLMEROVÁ, I., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. a kol., Vybrané kapitoly z gerontologie, [online], s Srov. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi, s. 3 19

20 4 AKTIVITA VE STÁŘÍ Podle Slovníku cizích slov je aktivita činnost, činorodost, schopnost reagovat na vnější podměty. 26 Encyklopedie Universum definuje aktivitu jako pohyb, pohyblivost. U člověka rozeznáváme aktivity pohybové (senzomotorické, lokomoční), biologické (tělesný růst, metabolismus, neurofyziologickou činnost, vnitřní sekrece), psychické (vnímání, pozornost, myšlení) a interakční (společenské, ekologické). Dále aktivity uvědomované a nevědomé Pohybová aktivita seniorů Pohyb je základní potřebou kaţdého ţivého tvora včetně člověka, hlavně pokud je uskutečňován s pozorností a spontánně. K tomu je však třeba naučit se znát vlastní tělo, cvičit se v pozorování účinků vlastního pohybu. Prohloubením této vnímavosti získáme zkušenost, ţe právě pohyb můţe být zdrojem radosti. Vhodné formy pohybu pro seniory jsou pohyby pomalé, vědomé, klidně a soustředěně prováděné. Vhodné jsou také doteky na povrchu těla, poklepy, masáţe, automasáţe. Má-li pohybová činnost účinným způsobem přispívat ke zdravému způsobu ţivota, musí jít o činnost pravidelnou, dlouhodobou a musí se dodrţovat určité správné zásady v následujících oblastech: Celkové mnoţství pohybových aktivit Úsilí, s jakým je činnost prováděna Výběr činností k udrţení nebo rozvoji základních pohybových schopností Psychické uspokojení, proţitkovou Rozloţení pohybových aktivit v průběhu dne, týdne Pohyb by měl navozovat uvolnění, psychickou pohodu a zároveň radost a spontánní proţitek KOLEKTIV AUTORŮ A KONZULTANTŮ, Slovník cizích slov, s. 15 UNIVERZUM A M, Encyklopedie pro 21. století, s.19 20

21 S přibývajícím věkem postupně ubývá svalová vytrvalost. Její sniţování je pomalejší neţ úbytek svalové síly. Tělesná zdatnost podává obraz o stavu jedince a napomáhá jeho integraci do společnosti. Pohybová koordinace obratnost je jednou z hlavních sloţek pohybových schopností. Charakter pohybu, rozvíjející obratnostní předpoklady, musí brát ohled na věk a schopnosti jedince. Pohyb musí být přiměřeně rychlý a koordinačně náročný, cvičení mají zatěţovat převáţně končetiny. 28 Nejjednodušším a nejbezpečnějším pohybem pro seniory je především chůze. Vhodnou aktivitou je rovněţ plavání, jízda na kole nebo jóga. Pravidelný tělesný pohyb v jakékoliv formě je návodem pro zpomalené stárnutí a vede k oddálení stáří Psychická aktivita Pro kvalitu ţivota je zásadní pocit subjektivní spokojenosti. Podstatnou součástí je kromě zdraví také naplněnost lidských potřeb a individuálních aspirací. V roce 1991 Organizace spojených národů proklamovala, ţe podpora seniorů by měla usilovat o 5 základních prvků: Důstojnost Autonomie svébytnost, kontrola nad děním Seberealizace - smysluplnost Participace sociální inkluze, sounáleţitost, přínosnost Zabezpečenost - hmotná zabezpečenost, tělesné nestrádání V duševní hygieně fyziologického stáří a pro dobrou adaptaci na stáří doporučuje J. Švancara naplňování 5P, kterými jsou: Perspektiva mít program, stanovit si plány, cíle, k nimţ se směřuje, zachovávat smysl ţivota. Pruţnost chování a myšlení aktivní, vědomě pěstovaná schopnost měnit hodnocení, názory, mít zájem o dění. Prozíravost vytváření a optimalizace podmínek pro perspektivy a jejich uváţlivá volba, respektování změn, selekce činností Srov. ŠTILEC, M., Program aktivního stylu života pro seniory, s Srov. DIENSTBIER, Z., Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, s

22 Porozumění, pochopení pro druhé tolerance, pozitivní myšlení, pozitivní přístup k ostatním lidem, nevyhledávání konfliktů, pěstování sociální sítě a společenské participace. Potěšení mít stále nač se těšit, oceňovat malé denní radosti i hodnotu radosti jako takové. 30 Jako vhodné aktivity pro posilování paměti a udrţování dobrého psychického stavu jsou různé činnosti např. luštění kříţovek, sudoku, opakování si slovíček. Patří sem také poslech hudby, zpěv. Učení a ovládání počítače a různých sociálních sítí. Zajímavou činností pro seniory můţe představovat studium. Z těchto důvodů byly zřízeny univerzity třetího věku. Senioři se mohou věnovat svým koníčkům a zároveň si mohou zachovat spojení se společenským ţivotem Stravování a výţiva Vyrovnaná strava je se zdravím člověka úzce spjata ve všech etapách ţivota. Konzumace zdravých potravin ve vhodné kvalitě a kvantitě pozitivně ovlivňuje zdraví. Je nutné mít na paměti, ţe dobré stravovací návyky by si měl člověk osvojit jiţ v prvních letech ţivota. 32 Souvislost jídla s ţivotem je zřejmá jiţ ze slov výţiva, ţivina. Vyjadřují nezbytnost kvality výţivy pro obnovu sil organismu a jeho růstu. Výţiva je komplexní jev, který vyţaduje celostní pohled na lidskou bytost a přírodu součastně. Zásady zdravé výţivy: Pravidelnost a rytmus to zahrnuje nejen pravidelné přijímání potravy, ale i pravidelné vylučování jejích zbytků. Vyváţenost mezi sloţkou rostlinnou a ţivočišnou. Nepřejídat se. Správný poměr mezi potravinami čerstvými a technologicky zpracovanými. Je nutné sníţit objem potravin konzervovaných, dlouhodobě skladovaných, pečených, smaţených a zvýšit syrovou potravu s dostatkem energie, enzymů, stopových látek, vitaminů a vlákniny. Přiměřená konzumace soli a cukru. 30 Srov. ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L., Sociální gerontologie, s Srov. ADAMEC, P., KRYŠTOV, D., Univerzity třetího věku na vysokých školách.[ online] 32 Srov. KNIHOVNA ZDRAVÍ, Zdraví pro třetí věk, s

23 Umírněná konzumace mléčných výrobků, protoţe zahleňují a obsahují těţko stravitelný kasein. Vhodné jsou zakysané mléčné produkty, jogurty. Dostatek vitaminů a minerálů především v přírodní formě, získaných z potravy. Dostatek tekutin - je důleţitý v kaţdém věku, zejména ve stáří, kdy tělo zaznamenává značný přirozený úbytek tekutin. Obecně se doporučuje vypít alespoň 2 litry tekutin denně. Záleţí ale na teplotě prostředí, tělesné námaze, skladbě výţivy. Velmi významným faktorem zdravé výţivy je psychické naladění. Je důleţité naučit se neproţívat nadměrně stres Ţivotní styl Ke zdravému ţivotnímu stylu patří dostatek pohybové aktivity, pozitivní psychické naladění, zdravá výţiva a dostatek společenských kontaktů. K ţivotnímu stylu patří také pravidelný a dostatečný spánek. Ten je nezbytnou součástí ţivota. 34 Mezi hlavní zásady spánkové hygieny patří: pravidelnost cyklu spánek/bdění, spát 7 8 hodin, uléhat jen při pocitu ospalosti, před ulehnutím nejíst těţká jídla, nepít kávu a alkohol, přes den nespat déle jak minut, příjemná teplota v místnosti, ticho, tma, přes den se věnovat fyzickému cvičení a zájmovým aktivitám. 35 Můţeme sem zařadit také pečování o sebe samotného. Otuţování, masáţe, pedikúra, kadeřník, péče o chrup, pravidelné návštěvy lékaře, nepovinná očkování např. proti chřipce. 36 Důleţitou součástí zdravého ţivotního stylu je také prevence kouření. Nedílnou součástí je také prevence úrazů a především prevence pádů. Vznikají v důsledku nepřizpůsobení se staršího člověka svému okolí, kde se vyskytuje řada rizikových faktorů Srov. ŠTILEC, M., Program aktivního stylu života pro seniory, s Srov. DIENSTBIER, Z., Průvodce stárnutím aneb jak ho oddálit, s Srov. DIENSTBIER, Z., PROCHÁZKOVÁ, Z., Ó, sladké stáří, s Srov. ETTINGER, W., H., WRIGHT, B., S., BLAIR, S., N., Fit po 50 aktivním životem v dobré kondici a zdraví, s Srov. KNIHOVNA ZDRAVÍ, Zdraví pro třetí věk, s

24 4.5 Sociální zajištění ve stáří Sociální zabezpečení, které tvoří součást sociální politiky, můţeme vymezit jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichţ prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování sociální události občana. V uţším pojetí je chápáno sociální zabezpečení jako důchodové zabezpečení a sociální sluţby Důchodové pojištění Důchodové pojištění tvoří jednu ze základních sloţek sociální ochrany a tradičně představuje základní a mnohdy jediný zdroj příjmů ve stáří, při invaliditě, při ovdovění, osiření. Základním hmotněprávním předpisem, který upravuje nároky na důchody ze základního důchodového pojištění, způsob stanovení výše důchodu a podmínky pro jejich výplatu, je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Dnešní penzijní systém v ČR je zaloţen na dvou pilířích, základní soustavě důchodového pojištění s povinnou účastí, financované průběţně, a dobrovolném doplňkovém penzijním připojištěním, financovaném na kapitálovém principu. Zásadní význam má i nadále povinné důchodové pojištění (první pilíř). Ze základního důchodového pojištění se poskytují tyto důchody: Starobní (včetně tzv. předčasného starobního důchodu) Invalidní Vdovský a vdovecký Sirotčí Důchod se skládá ze dvou sloţek ze základní výměry (stanovené pevnou částkou stejnou pro všechny druhy důchodu bez ohledu na délku doby pojištění a výši výdělku) a z procentní výměry. O nároku na důchod, jeho výši a výplatě rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení s výjimkou případů, kdy jsou příslušné k rozhodování orgány sociálního zabezpečení ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti. V České republice má občan nárok na přiznání starobního důchodu, pokud dosáhl důchodového věku a získal potřebnou dobu pojištění. Věk pro odchod do důchodu je rozdílný pro ţeny a muţe. Pojištěnec po přiznání starobního důchodu můţe 24