VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra ekonomických studií ETIKA V PODNIKÁNÍ Studijní opora Ing. Věra Nečadová 2014

2 Recenzovali: JUDr. Alena Urubková Ing. Jiří Hrdlička Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. Etika v podnikání 1. Vydání Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2015 Tisk Ediční oddělení VŠP Ing. Věra Nečadová ISBN

3 Obsah VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA... 1 Katedra ekonomických studií... 1 Etika v podnikání Základní pojmy s etikou související Etika, morálka, pojetí etiky Stručný vývoj etiky Shrnutí Člověk a jeho vztah k morálním hodnotám, chování a mravnost Morálka a její vznik Struktura morálky a předpoklady mravně hodnotitelného jednání Předpoklady mravně hodnotitelného jednání, společenská stránka činností Vývoj morálního života Morálka v kostce stručný vývoj a etika v podnikání Shrnutí Etické chování podniku ovlivňuje jeho postavení na trhu Základy byly položeny v minulosti Etika podnikání dnes a dříve Sociální odpovědnost podniků Etika a osobnost člověka motivy, zájmy, hodnoty, postoje a vliv na osobnost podnikatele Etické jednání a podnikání Život jako základní a nejvyšší hodnota a podnikatelská etika Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance Shrnutí Základní východiska podnikatelské etiky, tržní hospodářství a etika v podnikání Etika podnikání (podnikatelská etika) Základní předpoklad etického podnikání je dodržování určitých pravidel, tzv. fair play Základní východiska podnikatelské etiky Okruhy lidských práv

4 4.4 Vztah práva a morálky Pohled na současné pojetí podnikatelské etiky Tržní hospodářství a etika v podnikání Shrnutí Současná praxe a etika podnikání u nás a ve světě, vztah etiky a ekonomie Funkce a přínos etického chování v podnikání Etika podnikání v České republice a ve světě současná praxe Firemní kultura Etický kodex Další nástroje etického podnikání Vztah etiky a ekonomie Shrnutí Úloha podnikatelů a řídících pracovníků a jejich vliv na okolí Úloha a postavení etiky v podnikatelské činnosti Současný vztah mezi podnikáním a etikou Management a podnikatelské prostředí - historie Znalostním management - management založený na znalostech Kdo je a kdo není zákazníkem, hodnota zákazníka Inovace a lidské zdroje Lidské zdroje Shrnutí Verbální a neverbální projev význam nejen pro etiku v podnikání Charakteristika mluveného projevu Výrazové prostředky mluveného projevu Příprava veřejného mluveného projevu Psychologické aspekty mluveného projevu Neverbální projev a jeho význam v etice v podnikání Nejčastější chyby neverbální komunikace Shrnutí Lidská psychika ve vztahu k etice v podnikání, etika a kriminalita, etika jednání se zahraničními podnikateli Socializace člověka Charakterové rysy člověka ve vztahu k jiným lidem Charakterové rysy člověka ve vztahu k sobě samému

5 8.1.3 Charakterové rysy ve vztahu člověka k práci a mimo práci, jejich závady a poruchy, volní rysy charakteru Lidská psychika ve vztahu k etice podnikání Etika při jednání se zahraničními podnikateli Zásady podnikatelské etiky Podnikatelská etika ve světě Etika a kriminalita v podnikání, korupce Shrnutí Podnikatelská komunikace, asertivita a jejich etický rozměr Důvody pro etické chování v oblasti podnikání Nástroje podnikatelské etiky Asertivita, asertivní chování Asertivita a komunikace v podnikání Uplatňování asertivity v jednání se zákazníkem (klientem) Komunikace v podnikatelském prostředí a její specifikace Vnitrofiremní komunikace Shrnutí Význam a úloha kodexů, hlavní zásady etických kodexů, příklady etických kodexů Etický kodex podniku a jeho tvorba Hlavní zásady výstavby etického kodexu v podniku (organizaci) Etické kodexy a jejich praktické uplatnění Etické kodexy v manažerských činnostech Metody vedení lidí a jejich etický rámec v souvislosti s etickým kodexem Motivovaný zaměstnanec a etický kodex Příklady etických kodexů Etické kodexy v České republice Shrnutí Závěrečný průvodce studiem Seznam použité literatury Příloha č Příloha č. 2 Britský kodex státní služby 1996 (výňatky)

6 Příloha č. 3 Doporučení výboru ministrů RE (2000) 6 o postavení veřejných úředníků (výňatky) Příloha č. 4 Pravidla etického chování Příloha č. 5 Etický Kodex Příloha č. 6 Vzorový Etický kodex pro akademické pracovníky vysokých škol Příloha č. 7 Etický kodex AMSP- Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

7 ÚVOD Vážení a milí studenti, předkládám vám studijní oporu, která se týká etiky v podnikání. Prostřednictvím této studijní opory byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti etiky v podnikání a jejího vývoje. Etika v podnikání není zcela novou disciplínou etiky, ovšem je pravdou, že v posledních letech se jí věnuje stále větší prostor a pozornost a to nejen u nás, ale i ve všech vyspělých zemích, což je rozhodně dobrá zpráva. Morálka a morální zásady jsou předpokladem důsledného uplatňování nejen v osobním životě člověka, ale je předpokladem i úspěšné prosperity společenských celků, když možno konstatovat, že je předpokladem i úspěchu v podnikatelské činnosti. Můžeme konstatovat, že existuje určitý vztah mezi normami etickými a normami právními, když právní normy jsou vždy závazné a jasně určují občanům ve společnosti jejich práva a zároveň i povinnosti, zatímco etické normy jsou založeny zcela na dobrovolnosti, tedy na dobrovolném dodržování morálních (etických) hodnot členy společnosti. Právo ale nemůže upravit zcela všechny okolnosti, které se v rámci praxe mohou přihodit. Mnohdy je mezi občany představa, že dodržuje-li firma zákon, chová se zároveň i eticky. Zákon ale nikdy nestanoví a ani stanovit nemůže, co je a co již není etické. Tak jak se vyvíjela společnost a rozvíjela se morálka této společnosti, tak vznikala postupně i etika, tedy věda o morálce, která je velmi často označována vědou filozofickou, když možno konstatovat, že s etikou souvisí i další vědy, jako je například psychologie a sociologie, ale značný význam pro formování etiky mají i nenahraditelné praktické životní zkušenosti. Proto je tak důležitý fakt, že podnikatelé a řídící pracovníci by měli upevňovat rozvíjet a napomáhat ve firmách k morální harmonii a zároveň působit na zaměstnance v souvislosti s rozvíjením jejich morálky

8 Cílem této studijní opory je, abyste po jejím nastudování a zodpovězení všech otázek dokázali: definovat základní pojmy, které s oblastí etiky v podnikání souvisejí, vniknout a pochopit poměrně složitou problematiku morálky, dodržování daných norem a objasnit takové pojmy, jako je chování a mravnost, charakterizovat situaci, jak etické chování podniku ovlivňuje jeho postavení na trhu, vysvětlit základní východiska podnikatelské etiky a pochopili vztah mezi tržním hospodářstvím a podnikatelskou etikou, popsat současnou praxi a s tím spojenou etiku v podnikání a to nejen u nás v České republice, ale i ve světě a v této souvislosti vysvětlit podstatu vztahu podnikatelské etiky a ekonomie, objasnit úlohu podnikatelů a řídících pracovníků a jejich vliv na bezprostřední okolí, pochopit a zároveň i interpretovat verbální a neverbální projev a jeho význam v souvislosti s etikou v podnikání, ale i v běžné komunikaci, proniknout do problematiky lidské psychiky a uvědomili si jaký má lidská psychika vztah k etice v podnikání, popsat podstatu etického kodexu, vysvětlit jeho význam a úlohu, objasnit hlavní zásady etických kodexů a uvést i některé příklady etických kodexů. Doporučení ke studiu Studijní opora je rozdělena do devíti kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní téma a toto je vždy v závěru stručně shrnuté. Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační doporučení si vám dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou kapitolu. Toto časové rozhraní by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia teorie i její zopakování, případně splnění dalších aktivit. Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách, tak jak jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a dostaví se zároveň předpokládaný výsledek. Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a hledat vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně jasné a srozumitelné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto - 8 -

9 úseky neustále opakujte a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste danou část zcela zvládli. Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte žádnou kapitolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě záměrně takto řazeny za sebou. Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po prostudování kapitoly poctivě odpovědět. Až se vám to zdaří a budete sami se sebou a svými výsledky spokojeni, pokročte ve studiu dále. Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním obsahem a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly opětně. Pokud nebudete mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte podle vašich představ, nepokračujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na stávající text. V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní postřehy, případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu. Byla bych velice ráda, aby předkládaná studijní opora, úvod které jste právě dočetli až do samého závěru, byla pro vás odpovídajícím studijním zdrojem informací, které nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, ale i v dalším vašem aktivním životě, například až se jednou zapojíte do pracovního procesu. Přeji vám při studiu této studijní opory dostatek energie a zároveň i chuti, odvahy a trpělivosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce. Věra Nečadová autorka - 9 -

10 1. Základní pojmy s etikou související Cíl: Tato úvodní kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudování dokázali: charakterizovat proč je etika také někdy nazývána teorií morálky, rozlišovat základní rozdíl mezi etikou a morálkou, rozebrat stručný vývoj etiky, popsat a vysvětlit podstatu některých disciplín, na které se etika dělí, vysvětlit podstatu prosazování zásad společenské odpovědnosti firem, výstižně objasnit, proč v etice hraje významnou roli svědomí. Klíčová slova: etika teorie morálky, pojetí etiky, disciplíny etiky, vývoj etiky, náboženství a etika, svědomí, odpovědnost firem Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, tato první kapitola dané studijní opory má za úkol především objasnit některé základní pojmy spojené s etikou podnikání, vymezit místo této vědní disciplíny ve společenském systému, když se zde seznámíte i s vývojem etiky podnikání a celkovým pojetím etiky podnikání v dnešní společnosti. Předpokládám, vážení studenti, že hned od počátku studia tohoto materiálu budete studovat s chutí a elánem, že nebudete podceňovat tuto úvodní kapitolu a že si na prostudování této kapitoly vyčleníte asi padesát šedesát minut. Nepodceňujte nikdy úvodní části, kde se seznamujete se základními pojmy! Je třeba jejich obsah dobře znát, neboť z nich budete v dalších kapitolách vycházet. Věnujte pozornost kontrolním otázkám a po jejich vyčerpávajícím zodpovězení se věnujte zapamatování a opětnému vysvětlení klíčových slov, tj. pojmů k zapamatování. Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 50 až 60 minut

11 1.1 Etika, morálka, pojetí etiky Etika (ethos - mrav), někdy také nazývaná teorií morálky, se řadí mezi filozofické disciplíny. Etika jako věda se zabývá zkoumáním morálky případně morálně závažného jednání a norem. Mravní jednání v sobě vždy obsahuje odpovědnost a oprávněnost, což je spojeno se svobodou volby, což je jedno ze základních práv každého člověka. Etika je disciplínou praktické filozofie, což se vyznačuje tím, že etika podrobně zkoumá celou řadu hodnot a principů, které usměrňují naše jednání v takových situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím zpravidla naší svobodné vůle. Možno konstatovat, že v rámci etiky je člověk hodnocen ze dvou hledisek, a to z hlediska dobra a z hlediska zla. Hlavní a základní rozdíl mezi etikou a morálkou je především v tom, že morálka je spojena s konkrétními pravidly a etika se snaží najít společné a zároveň také i obecné základy, které jsou nosným základem pro morálku. Navíc etika se vyznačuje především tím, že chce morálce přiřadit příčiny. Pojem etika Etika se dělí na další disciplíny, kam zařazujeme například: etiku pozitivní ta se především zabývá zkoumáním stávající stavu, etiku normativní zkoumá stávající stav ve spojitosti s optimálním stavem, etiku ctnosti, etiku povinnosti, etiku užitku, etiku odpovědnosti. Pojetí etiky Etika se dělí na takové dva hlavní proudy, mezi které se řadí tradicionalisté a modernisté. Tradicionalisté pojímají etiku jako vědu o jednání člověka, když chování člověka vnímají více z hlediska psychologického. Naproti tomu modernisté se domnívají, že etika je více souborem jednání a chování člověka. Pojetí etiky Deskriptivní etika Deskriptivní etika se zabývá především popisem. Popisuje mravní hodnoty a určité výroky, které v dané společnosti platí, když v každé společnosti v každém okamžiku platí různé hodnoty a výroky a z toho vyplývá, že deskriptivní etika je etikou velice obsáhlou. Deskriptivní etika ale nepoukazuje a nehodnotí, zda je to Deskriptivní etika

12 či ono dobré nebo špatné, ale pouze sděluje, jaký je momentální stav společnosti. Někdy se hodně přibližuje dalším disciplínám jako například sociologii, sociální a kulturní antropologii, religionistice, případně, etnologii. Metaetika Metaetika Metaetika je v podstatě nejvšeobecnější úroveň etiky, zkoumá základ morálky včetně otázek, zda je etika ve své podstatě spíše objektivní nebo subjektivní. Metaetika zkoumá jazyk a také vyjadřování, kterým pronášíme etické výroky a morální soudy. Normativní etika Normativní etika Normativní etika ve své podstatě vlastně hledá odpovědi na otázky, které se týkají především odpovědnosti a hodnot. Takovými otázkami jsou třeba deontologické otázky jako například otázka: Co by měl člověk dělat? a dále sem patří i otázky typu axiologických otázek například otázka: Co utváří dobrý život?. Od etiky deskriptivní se liší normativní etika tím, že se zabývá především tím, co je, případně není z hlediska morálního správně. Aplikovaná etika Aplikovaná etika Aplikovaná etika se především zaměřuje a vyjadřuje ke konkrétním, praktickým otázkám, které se týkají konkrétních etických rozhodnutí. Můžeme sem zařadit například bioetiku, což je obor na pomezí medicíny a filozofie zabývající se hlavně mravními problémy života a zdraví člověka nebo sem můžeme také zařadit žurnalistickou etiku. Etika autonomie Etika autonomie Etika autonomie pramení z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty. Etika autenticity zdůrazňuje, že jen to je morální, co vychází z čistého upřímného přesvědčení. Sem můžeme zařadit etiku existencialismu. Jediným příkazem mravním je jednat svobodně a autenticky. Vše je dovoleno. Na druhou stranu musí být člověk připraven nést za své činy odpovědnost, což se řadí mezi základní lidská práva a povinnosti

13 Část jen pro zájemce K etice autonomie patří etika Kantova, který uvádí, že autonomie znamená v podstatě fakt, že mravní autorita nevychází odněkud z okolí, ale že vychází z člověka. Podle Kanta je touto sebeurčující autoritou praktický rozum, který formuluje mravní zákony, platící nepodmíněně. Takovým zákonem je kategorický imperativ, který ve své podstatě znamená, že je žádoucí jednat tak, aby zákony našeho jednání mohly být principem všeobecného zákonodárství. Mravní zákon se projevuje také jako povinnost. Ta podle Kanta rozhoduje o morálně dobrém, které musí být vždy ve shodě s povinností. Naopak sklony a smyslové impulsy, stojí-li proti povinnosti, způsobují jednání nemorální. Etika odpovědnosti Většina z nás si dobře uvědomuje, že k naplnění života nestačí pouze naše autonomie a svoboda. Od nejranějšího dětství víme, že jsme tu díky druhým a naše svoboda má smysl jen proto, že jsou tu ti druzí. Pojetí etiky Vztah k druhému člověku je zpravidla nesouměrný, to znamená, že vůbec nejde o to, jestli je pomoc opětována. Tradiční etika je však velice často příliš zaujata člověkem a lidskými vztahy. Opomíjí například vztahy k přírodě a budoucnosti. Člověk a jeho technika jsou schopni utvořit budoucnost, která mnohdy vyvolává obavy, či dokonce strach. Tento strach se však může stát pozitivní etickou hodnotou, když probudí naši zodpovědnost za budoucí generace. Modelem veškeré opravdové odpovědnosti je například odpovědnost rodičovská. Základní pojetí etiky Nekognitivní Jazyk etiky podle tohoto pojetí neříká nic objektivního, pouze vyslovuje osobní preference mluvčího. V takovém případě by etika neměla význam. Základní pojetí etiky Relativistické V tomto pojetí nelze srovnávat dvě situace, protože žádné dvě situace nejsou zcela stejné. Není absolutní základ, ke kterému by se různé situace mohly vztahovat, a tak vše zůstává relativní

14 Absolutistické Snaha vytvořit myšlenkový rámec, který umožňuje tvrdit, že něco je vždy správné a něco vždy nesprávné. Nemusí to nutně znamenat, že existují neměnná, pevně daná pravidla, toliko říká, že mravní chování lze vztahovat k univerzálně použitelným principům. 1.2 Stručný vývoj etiky Antika Vývoj etiky a antika V antice etika odpovídala nejen na otázky, co je dobré a co je špatné, ale jednalo se o teorii způsobu lidského života. Sókratés mluví o tom, že jej vede daimonion (svědomí), věřil, že poznání je ctnost a neřest je důsledkem neznalosti. Platón ve svém známém podobenství o jeskyni naznačuje, že idea Dobra je transcendentní (tj. nadskutečná, přesahující smyslové i rozumové možnosti). Člověk má podle Platóna tři stránky: žádostivost, vůli a rozum. Rozum má ovládat žádosti za použití vůle. Na otázku, proč je lepší být spravedlivý, odpovídá takto: rozum se zabývá věčnými hodnotami, žádostivost dočasnými, proto má mít rozum přednost. Dobrý a spravedlivý je pro Platóna totéž. Aristoteles je zastáncem teorie středu ( zlatá střední cesta ). Špatné jsou pouze extrémy. Například hněv je dobrý, pokud člověka podněcuje, ale hněv ve svém extrému (zášť, nenávist) je špatný, stejně jako v druhém extrému (netečnost, apatie). Mezi extrémy se nalézá harmonie. Etika znamenala nejen vědět, co je dobré a co špatné, ale také podle toho žít. Eudaimonia - štěstí, blaženost, je stav, kam nás dovede náš rozum. Další směry pak také řeší etické otázky. Epikurejci věřili, že jediným cílem a ctností člověka je blaho. Stoikové se zase shodně s Aristotelem domnívali, že cílem člověka je eudaimonia (blaženost vznikající z mravného, ctnostného a dobrého jednání, když sem zahrnovali štěstí, stav dokonalé euforie a nejvyšší dobro člověka)

15 Středověk Tomáš Akvinský rozvinul etiku na základě přirozeného zákona. Vycházel z křesťanské tradice a podařilo se mu podložit křesťanskou etiku racionálními základy. Nauka o přirozeném zákoně (lex naturalis) vychází z empirického pozorování a logických dedukcí. Každá věc sleduje účel, a naplnění tohoto účelu je dobré. Rozum, který člověk má od Boha, je východiskem morálky. Také Tomáš Akvinský říká, že mravní posouzení jednání nezávisí na jeho výsledku, ale na účelu, ke kterému směřuje. Protože je přirozené právo založeno na rozumu, není kulturně podmíněné. V Summa Theologiae popsal Tomáš čtyři základní ctnosti: rozumnost, spravedlnost, statečnost a uměřenost. Středověk Společenská smlouva V novověku se etika vypořádávala s otázkou, co tvoří základ morálky. Thomas Hobbes se domníval, že cestou k vytvoření norem má být dohoda mezi vládcem a jedinci. Dohoda má být prosazována za účelem omezení sobeckých lidských emocí, k vzájemnému prospěchu. Utilitarismus Hovoří se zde o principu užitečnosti. Akce je užitečná, pokud vede k co největšímu a nejtrvalejšímu štěstí co nejvíce lidí. Záleží tedy především na následcích každého činu a na tom, zda je čin v souladu s uznávanými normami. V souvislosti s utilitarismem se velice často hovoří i o pravdomluvnosti. Utilitarismus Situační etika Situační etika se zabývá principem lásky - což je jediné a absolutní pravidlo. Částečně tak navazuje na křesťanskou morálku. Směru, který staví na první místo princip lásky, se říká agapéismus, podle řeckého výrazu pro lásku pečující, agapé. Situační etika Náboženství a etika Existují tři přístupy: Náboženství a etika 1. autonomní - etika zcela nezávislá na náboženství, 2. heteronomní - morálka staví na náboženských přesvědčeních,

16 3. teonomní - morálka vychází ze stejného zdroje, jako náboženství. Podle křesťanství je Bůh absolutní autoritou morálky. Lidé mohou morální zákon poznávat prostřednictvím Bible, církevní tradice, Božského vnuknutí (Duch svatý) nebo skrze svědomí. Svědomí Svědomí hraje v etice významnou roli. V křesťanském pojetí je to zákon vepsaný Bohem do lidských srdcí. Ve světském pojetí je svědomí založeno na svobodě a poznání dobra, vychází z toho, co nás naučila společnost, případně z postojů, pocitů apod. Svědomí je vysoce univerzálním činitelem a vytváří základ mravního jednání a chování napříč všemi kulturami. Někomu přeji například něco špatného, ale když se mu to stane, soucítím s jeho bolestí. Člověka je také možno motivovat rozumem, ale jeho motivace není tak silná jako motivace citová. Morální soudy mají povahu složitou. Morální vývoj je podmíněn jak citovým, tak i rozumovým vývojem. Novověk Novověk Raný novověk je označením dějinné epochy, jehož symbolický začátek je Kolumbovo objevení Ameriky roku V této době dochází ke značnému rozmachu renesance a humanismu. Etika byla dlouhou dobu ovlivněna křesťanstvím a jeho čelními představiteli. Základním pilířem křesťanské etiky je desatero přikázání, jež je efektivně transponováno do učení ovlivňující všechny tehdejší filozofy. Tato etika se soustředí kolem otázek rodiny, národa a sociálních problémů. A právě takovéto pojetí etiky už neuspokojuje nové společenské síly, protože představuje středověký pohled na člověka. Renesanční humanismus představuje reakci na středověký teologický teocentrizmus neuznávající lidské hodnoty v člověku. Vnímání člověka se mění, je vnímán se svými schopnostmi jako významná individualita. Představitelé novověku jsou především Thomas More, Michele de Montaigne, Giordano Bruno, Thomas Hobbes, David Hume a J. J. Rousseau

17 Thomas More je autorem slavného díla Utopie (1516), toto dílo je jedna z prvních vydaných utopii své doby, dala název utopii jakožto žánru. V etické rovině More zastává názor, že příčinou veškerého utrpení lidu je existence soukromého vlastnictví a vláda osobních zájmů. Adam Smith se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů empirické etiky. Jeho primárním etickým dílem byla Teorie mravních citů, kde podrobuje detailní analýze pojem sympatie. Tvrdí, že ačkoliv je člověk považován za tvora výlučně anebo převážně egoistického, objevují se v jeho přirozenosti určité principy, které jej ovlivňují a navádějí k účasti na osudech jiných lidí. Dokonce způsobují to, že štěstí druhých se pro něj stává potřebou jeho vlastní, ačkoliv pro něj nemá vůbec žádný užitek a je v roli pouhého pozorovatele štěstí druhých. Empirická etika neboli etika sympatie vychází z existence přirozeného citu k lidem. Jean-Jacques Rousseau ( ) tvrdil, že se lidé rodí dobří a kazí je teprve společnost. Podstatný v člověku není jeho rozum ale jeho cit. Tzv. hlas srdce je ve větší souznění s přírodou a proto by se jím měl člověk řídit častěji jak rozumem. Podle Rousseaua se v citu a ve svědomí nachází pravda, ne v duchu a rozumu. Výchova může dát člověku vše, čeho se mu nedostávalo při narození a co bude potřebovat ve svém následujícím životě. Vrcholný novověk 1792 konec 19. stol. Významných představitelů vrcholného novověku je celá řada. Uvedla bych například Immanuela Kanta, George Wilhelm Friedrich Hegela, Ludwiga Feuerbacha, Augusta Comteho a Herberta Spencera. Vrcholný novověk Georg Wilhelm Friedrich Hegel ( ) Moralitu chápe jako svět vytvořený člověkem v průběhu dějin. V jeho koncepci je velice cenné to, že vysoce hodnotí mravní význam práce, která vytváří prostředky klíčové pro život i samotného člověka. Práci staví do pozice rodových vlastností člověka a především jako prostředek seberealizace

18 Ludwig Feuerbach ( ) Při rozboru náboženství Feuerbach vychází z podstaty člověka, z rozdílů mezi člověkem a zvířetem. Tím nejpodstatnějším rozdílem je vědomí, to umožnilo lidstvu vytvořit náboženství, kdežto zvíře je nemá. Člověk je schopen myslet a v myšlení je schopnost rozmlouvat sám se sebou, člověk si uvědomuje svoji podstatu, myslí. Jako první v historii filozofie důkladně promyslel ateismus se všemi důsledky. August Comte ( ) Je považován za zakladatele sociologie. Značnou měrou proto, že dal této disciplíně její jméno a systematizoval oblast. Velmi jej ovlivnilo osvícenství ale i konzervativní myšlení. Etiku pokládá za součást sociologie, za součást sociální statiky. Tak jak ve středověku ovlivňoval filozofii a etiku bůh a boží slovo bylo nedílnou součástí veškerého učení. Tak novověk nám ukazuje, že takovéto nahlížení na svět přestalo být renesanční společností akceptovatelné a vznikla potřeba určité modifikace ke stávajícímu myšlení a nahlížení na svět. Společnost se vrací k antické architektuře, ale nechává se antikou inspirovat i ve filozofii. Antika proniká do kultury, kde je považována za ideál. Vytváří se nový pohled na přírodu a přichází snaha o navrácení k přirozenosti. Člověk vnímá přírodu jako předpoklad, úkol ale i jako měřítko, co je a co není správné. Existuje snaha o vytvoření ideálu přirozeného člověka, přirozené společnosti, přirozené výchovy. Dochází ke změnám pohledu na osobnost člověka jako jednotlivce, nastává vývoj k autonomii člověka. Namísto objektivního dobra a pravdy se cení subjektivní opravdovost a upřímnost. Etika v podnikání a morálka 20. století Podnikatelská etika Podnikatelská etika v tomto období je již zpravidla profesní, aplikovaná, normativní etika, kde jde zejména o reflexi etických principů do veškerých podnikatelských činností, zahrnující individuální a korporativní hodnoty. Pokud se týká hospodářské etiky, tak ta je relativně samostatnou vědní disciplínou, která zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v ekonomice. Ekonomické myšlení (obecná ekonomie, politická ekonomie) a podnikatelská etika řeší věcný konflikt mezi vlastním zájmem a zájmy ostatních lidí. V tomto období se jedná ještě o stále poměrně novou disciplínu, která hledá teoretické koncepty a modely chování firem

19 Možno konstatovat, že někdy je podnikatelská etika chápána v tomto období jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, někdy jako vzájemné vztahy s konkurencí, při dodržování nepsaných pravidel. Etika v podnikání vznikla jako samostatná disciplína v 70. letech 20. století, když se zpravidla uvádí, že teoretickým základem se stává spojení obecné etiky a obecné ekonomie. Bezprostředním podnětem pro vznik této disciplíny a velkým zájmem o ni byly různé skandály (nedostatečná ochrana spotřebitele, podvodné machinace, poškozování životního prostředí, daňové úniky, zneužívání informací ). Vývoj i vznik etiky v podnikání je vázán již na období kapitalismu u nás. V České republice se začala vyučovat etika v podnikání na VŠE v Praze až v polovině 90. let. V 21. století vznikl institut ochrany lidských práv. Důležité jsou požadavky praxe, tj. klíčové zájmové skupiny v oblasti podnikání: zákazníci (ochrana spotřebitele, odpovědnost, produkce), zaměstnanci (odbory) sociální etika, zaměstnavatelé, vlastníci, akcionáři. Základní pravidla Základními pilíři jsou zásady, které vyžadují dodržování základních hodnot, bez kterých by nebylo možné podnikat. Morálka má zde před podnikatelskou činností přednost. Jednání dle etických pravidel by mělo předcházet v podnikání podvodům, nátlakům, krádežím, apod., naopak by mělo vést k poctivému a spravedlivému jednání. Základní pravidla Konflikt Závažný konflikt etiky v podnikání je mezi dobrem a ziskem. Ekonomické myšlení nás vede k dosažení,,zisku za každou cenu, etické jednání nás zase směruje k pomoci bližnímu, úctě k němu a neupřednostňování vlastních cílů před potřebami ostatních. Konflikt Podnik musí řešit řadu závažných a mnohdy klíčových vztahů a pro obě, tj. ekonomické i etické myšlení je určitě výhodné udržovat tyto vztahy dobré. Jedná

20 se například o vztahy: podnikatel podnikání - podnik; stát byznys společnost. Základní etické zásady pro podnikání příklady dodržování všeobecných etických zásad a psaných i nepsaných standardů, nezneužívání vlastního postavení k získání konkurenční výhody, pro danou oblast podnikání specifické zásady - např. poskytování nezkreslených informací veřejnosti, mlčenlivost, nezávislost, loajalita k zaměstnavateli, jeho podniku, respektování vnitropodnikových stanov, tradic, nařízení, vysoká profesionalita zaměstnanců a kontinuální odborný růst, výkon pouze daného povolání, ochrana životního prostředí, zlepšování procesů, podnikové kultury, kolektivních vztahů. Manažerská etika Manažerská etika Manažerská etika je vyjádřením teoretické reflexe normativního a hodnotového řízení podnikatelského subjektu z pozice managementu. Manažerská etika je považována za profesní etiku. Každá profesní etika vystupuje ve dvou rovinách: Individuální Institucionalizované Systém manažerské etiky je založen na provázanosti těchto částí: Morálka Kompetence Aplikace

21 Podniková kultura Podniková a obchodní etika se často prosazuje prostřednictvím podnikové kultury, která je považována za konglomerovanou sféru. Podniková kultura Podniková kultura je důležitou oblastí pro dosažení integrity podnikového týmu a tvoří základní bázi pro modernizaci a inovace. Podniková kultura ovlivňuje soutěživost, svobodu a solidaritu. Funkce Sebe potvrzující (loajalita). Zajištění kontinuity (historie). Korekce individuálního chování (kulturní vzorce chování). Funkce Aplikace etiky v podnikání Důvody, proč není aplikace etiky v podnikání spojena s dostatečnou podporou a zájmem: Aplikace etiky v podnikání Nedostatečné povědomí o obsahu a významu etiky v podnikání. Obava, že etika zvyšuje náročnost managementu. Nestabilita a nesoulad v podnikání. Tlak na rychlý úspěch manažera. Manažeři nevěnují dostatečnou pozornost vedení lidí

22 Σ Shrnutí Etika (ethos - mrav), někdy také nazývaná teorií morálky, se řadí mezi filozofické disciplíny. Etika jako věda se zabývá zkoumáním morálky případně morálně závažného jednání a norem. Mravní jednání v sobě vždy obsahuje odpovědnost a oprávněnost, což je spojeno se svobodou volby, což je jedno ze základních práv každého člověka. Hlavní a základní rozdíl mezi etikou a morálkou je především v tom, že morálka je spojena s konkrétními pravidly a etika se snaží najít společné a zároveň také i obecné základy, které jsou nosným základem pro morálku. Navíc etika se vyznačuje především tím, že chce morálce přiřadit příčiny. Etika se dělí na další disciplíny, jako je etika pozitivní, normativní, etika ctnosti, povinnosti, užitku, odpovědnosti apod. V antice etika odpovídala nejen na otázky, co je dobré a co je špatné, ale jednalo se o teorii způsobu lidského života. Etika znamenala nejen vědět, co je dobré a co špatné, ale také podle toho žít. Ve středověku Tomáš Akvinský rozvinul etiku na základě přirozeného zákona. Vycházel z křesťanské tradice a podařilo se mu podložit křesťanskou etiku racionálními základy. V raném novověku se etika vypořádávala s otázkou, co tvoří základ morálky. Thomas Hobbes se domníval, že cestou k vytvoření norem má být dohoda mezi vládcem a jedinci Podle křesťanství je Bůh absolutní autoritou morálky. Lidé mohou morální zákon poznávat prostřednictvím Bible, církevní tradice, Božského vnuknutí (Duch svatý) nebo skrze svědomí. V etice hraje významnou roli svědomí. Svědomí je vysoce univerzálním činitelem a vytváří základ mravního jednání a chování napříč všemi kulturami. Dochází ke značnému rozmachu renesance a humanismu. Vnímání člověka se mění, je vnímán se svými schopnostmi jako významná individualita

23 Thomas More je autorem slavného díla Utopie (1516). V etické rovině zastává názor, že příčinou veškerého utrpení lidu je existence soukromého vlastnictví a vláda osobních zájmů. Adam Smith se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů empirické etiky. Empirická etika neboli etika sympatie vychází z existence přirozeného citu k lidem. Jean-Jacques Rousseau ( ) Tvrdil, že se lidé rodí dobří a kazí je teprve společnost. Podstatný v člověku není jeho rozum ale jeho cit. Významných představitelů vrcholného novověku je celá řada. Například Immanuel Kant, George Wilhelm Friedrich Hegel a další. Dochází ke změnám pohledu na osobnost člověka jako jednotlivce, nastává vývoj k autonomii člověka. Namísto objektivního dobra a pravdy se cení subjektivní opravdovost a upřímnost. Podnikatelská etika 20. století je již zpravidla profesní, aplikovaná, normativní etika. Hospodářská etika je relativně samostatnou vědní disciplínou, která zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v ekonomice. Etika v podnikání vznikla jako samostatná disciplína v 70. letech 20. století, když se zpravidla uvádí, že teoretickým základem se stává spojení obecné etiky a obecné ekonomie. Vývoj i vznik etiky v podnikání je vázán již na období kapitalismu u nás. V České republice se začala vyučovat etika v podnikání na VŠE v Praze až v polovině 90. let. V 21. století vznikl institut ochrany lidských práv

24 Otázky 1) Definujte pojem etika a zároveň i pojem morálka. 2) Jak se dělí etika? 3) Co rozumíte pod pojmem pojetí etiky? 4) Popište stručně vývoj etiky v období antiky? 5) Jak vypadala etika ve středověku? 6) Charakterizujte etiku v novověku. 7) Jaké disciplíny etiky znáte? Vyjmenujte je a stručně popište. 8) Jaký význam má v souvislosti s etikou pojem svědomí? 9) Čím se především vyznačuje podnikatelská etika 20. století? Pojmy k zapamatování etika a morálka, disciplíny etiky, základní pojetí etiky deskriptivní etika, metaetika, normativní etika, aplikovaná etika, etika autonomie etika odpovědnosti vývoj etiky v období antiky, středověku, novověku vývoj etiky a náboženství utilitarismus, situační etika etika a svědomí Doporučená literatura ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Vyd. v tomto překladu 2., V nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2001, 292 s. ISBN BLÁHA, In. Ethika jako věda: úvod do dějin a theorie mravnosti. Vyd. 2. V Brně: Atlantis, 1991, 102 p. ISBN FLETCHER, Joseph F. Situační etika: nová morálka. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009, 247 s. Kairos, sv. 5. ISBN KOLÁŘ, Petr. Logika a etika: úvod do metaetiky. Vyd. 1. Praha: FILOSOFIA, 1997, 276 s. ISBN THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 167 s. ISBN

25 2. Člověk a jeho vztah k morálním hodnotám, chování a mravnost Cíl: Cílem této druhé kapitoly je zaměřit se na problematiku morálky, dodržování daných norem a objasnění pojmu chování a mravnost. Tato kapitola by měla studentům umožnit seznámit se s morálkou a jejím vznikem, pochopit základní pojmy s morálkou související, umět vysvětlit strukturu morálky a předpoklady mravně hodnotitelného jednání, popsat morální normy a základní požadavky morálky, objasnit vývoj mravního vědomí, jednání a chování, proniknout do podstaty modelů stádií morálního růstu. Klíčová slova: morálka její vznik a struktura, mravně hodnotitelné jednání, morální normy, základní požadavky na morálku, mravní závazek, mravní vědomí, mravní jednání a chování, model stádií morálního růstu. Průvodce studiem Řada z vás si určitě už položila někdy otázku: Co je to ta morálka? Jedná se o zdánlivě samozřejmou věc s jasnou odpovědí. Morálka je když mám něco dělat, co je dobré a správné. Morálka hodnotí lidské chování z hlediska dobra a zla, a to v porovnání s lidským svědomím. Má-li být jednání člověka posuzováno, pak je to možné pouze z hlediska dodržování daných norem, tedy morálky. Morálka tak plní funkci poznávací, regulativní a humanizační. V užším slova smyslu lze též morálku chápat jako vnitřní mravní kodex, přesvědčení nebo víru jedince. Předpokládám, že tuto kapitolu budete studovat se zájmem a nadšením. Její studium by Vám mělo trvat cca 80 minut

26 2.1. Morálka a její vznik Morálka a její vznik Jedním z hlavních cílů všech filozofií a náboženství je vytvořit určitou morálku, která by dopomohla k tomu, aby lidé ve společnosti mohli spolu dobře žít. Tedy nekonfliktně, harmonicky a pohodově. Společnost bez morálních zásad je stavěna jakoby bez základů. Zvláště pak nezralá společnost, ve které platí nové a praxí málo ověřené zákony. Představa, že když se budeme mít materiálně dobře, že pak na sebe budeme všichni hodní a následně ještě hodnější, je opravdu velmi naivní. Vždy se bohužel najdou tací lidé, kteří se budou chtít mít ještě lépe a to pokud možno za nejmenší námahu a na úkor ostatních. Pokusme se odpovědět, odkud se berou základní mravní normy. Odpovědi se samozřejmě různí. Křesťanská etická teorie hovoří o zjevných pravdách. Jiní hovoří o tom, že to jsou apriorní zákony dané našemu rozumu. Mravní normy historicky vznikly jako výraz úsilí zabezpečit přežití a rozvoj pravěkých skupin. Vznikají v situaci přechodu od instinktivní regulace chování k racionálnímu rozhodování. Důležitou podmínkou je, že jedinec je schopen jednat samostatně a odlišně od tradičního jednání skupiny a přesto přežít. Prvotní normy jsou výrazně zaměřeny k tomu, aby regulovaly chování jednotlivce s cílem zabezpečit skupinu. Mravní příkazy byly zdůvodňovány zejména tradicí a prolínaly se s náboženskými příkazy a tabu. Zájem skupiny tak tradičně stojí nad zájmem jednotlivce. Jedinec, jeho rozhodování a morální vlastnosti se dostali do centra zájmu morálky až později. V antickém Řecku byl přesun důrazu na morálku jedince motivován zejména sofistickými filozofy a jejich zdůrazňováním, že morální normy nemají charakter přírodní nutnosti, ale závisí na lidech. Dále pak Sokratem s jeho názorem, že jedinec může mít morální pravdu proti většině či tradici. Vznik mravních norem tedy do určité míry odpovídá společenským požadavkům a regulovány začínají být i ty oblasti, které dříve regulovány nebyly. CO JE MORÁLKA? Pojem etika Etika věda o morálce, vědecké bádání v oblasti dobra a zla, zpravidla teoretická koncepce, co by mělo být a jak by se lidé měli chovat, hledá ideály, ke kterým lze směřovat, ze kterých si lze vzít motivaci. Pojem morálka Morálka praktická aplikace etických norem, dříve: zavedený způsob chování umožňující přežít, ale i člověčenství, tzn. soucítění. V životě usilujeme o určité ideály (etiku), ale skutečnost může být jiná (morálka)

27 V běžném životě morálka skutečně vystupuje redukovaná na soubor příkazů či norem chování, o kterých se většinou již dále nediskutuje. Ale spadá do oblasti morálky např. připnutí si pásu v autě, uvolnit místo ve veřejném dopravním prostředku, aby si mohl sednout senior či podání ruky při loučení? Něco mohou být právní normy (jako bezpečnostní pásy), něco zvyk (jako podání ruky), něco má skutečně morální dimenzi. Otázky: Odkud se berou normy a pravidla, kdo je stanovuje? Lze tyto normy nějak zdůvodnit nebo nezvratně dokázat? Jak to, že na některých normách se lidé shodnou a na jiných nikoliv? Jsou některé normy trvalé nebo se všechny vyvíjejí a mění? Na většinu těchto otázek nemůžeme dát vyčerpávající a konečnou odpověď. Přesto se právě etika o odpovědi na tyto otázky pokouší. Co dosud víme? Především, že svět pro nás není neutrální, lhostejný a bezvýznamný. Některé jeho části nás ale zajímají. Hlavně vlastnosti a chování lidí jsou pro nás pozitivní, můžeme říci, že pro nás mají kladnou HODNOTU. Svět tedy pro nás vystupuje jako HODNOTOVÝ. Tím že poměřujeme chování druhých podle nějaké normy a tedy ho hodnotíme, a také že víme, že i naše jednání bude hodnoceno, vstupuje do našeho života morální dimenze. Morálka tedy představuje hodnotu, což je významovou dimenzí našeho života, celá oblast našeho jednání a našich vlastností je podrobena mlžnému rozdělení na DOBRÉ a ZLÉ, SPRÁVNÉ a ŠPATNÉ. Morální dimenze života tak vystupuje jako ona potencionální možnost hodnocení, přestože každé jednání nemá vždy hodnotu či morální dimenzi. Říkáme-li, že jednání má morální dimenzi, neznamená to, že je morálně správné. Znamená pouze to, že je morálně hodnocené či hodnotitelné. Touto morální dimenzí se lidský život odlišuje od života zvířat a od ostatní přírody. V přírodě se věci prostě dějí na základě přírodní příčinnosti. Vybuchneli sopka a zničí krajinu a zabije zvěř, není proto sopka nemravná. Co tvoří tento rozdíl mezi člověkem a přírodou? Je to lidská schopnost volit mezi dobrým a zlým na základě rozumové úvahy. Morálka tak plní funkci poznávací (interpersonální vztahy, vztah ke společnosti), regulativní (chování člověka) a humanizační (zušlechťování člověka, lidskost). Funkce morálky

28 2.2. Struktura morálky a předpoklady mravně hodnotitelného jednání Struktura morálky Morálka vědomí: souhrn psychických stavů a procesů, jež jsme schopni reflektovat a uvědomovat si. Křesťanské morálky: morální vědomí rozvíjet zejména prostřednictvím náboženské víry, přičemž mravním normám je přisuzován božský původ na základě zjevení. Přirozená morálka: povinnost, aby člověk byl člověkem, se vším co k tomu patří, v duchu univerzálně přijímaného pravidla nečinit jiným to co nechci, aby bylo činěno mně. Člověk jedná mravně ne proto, že mu to někdo přikazuje, ale z úcty před sebou samým. Morální aspirace Morální aspirace Morální aspirace je v podstatě morálka dobrého života, výtečnosti, úplného uplatnění schopností či nadání člověka. Aristoteles a Platón rozpoznali, že člověk nemusí být schopen své schopnosti uskutečňovat. Může se ukazovat, že občanovi se něčeho nedostává. Občan byl pak odsouzen za své selhání. Nebyl však odsouzen za to, že nebyl oddán povinnosti, tj. za nedostatek, ne za provinění. Řekové se spíše zaměřovali na obecné pojetí morálky. Zaměřovali se na řádné a vhodné chování, na takové, kterým se vyznačuje člověk jednající, jak nejlépe umí. Morálka povinnosti Morální povinnosti Morálka povinnosti stanoví povinnosti a základní pravidla. Jestliže má společnost řádně fungovat a má dosáhnout určitých cílů, tak se společnost bez těchto povinností a pravidel neobejde. Morálka povinnosti vychází ze Starého zákona a Desatera. Je význačná tím, že nezavrhuje člověka za to, že plně nevyužívá svých schopností. Naproti tomu ho zavrhuje za nerespektování základních požadavků a pravidel důležitých pro společenský život. Prvky morálky Morálka je druhým nejvlivnějším normativním systémem. Sféra morálky je tvořena jednotlivými prvky morálky. Mezi tyto prvky patří: Morální jednání vychází z osobní vůle každého člověka. Každý člověk si sám na základě své vůle zvolí, zda se bude chovat morálně

29 nebo nemorálně. Morální jednání zahrnuje solidaritu, přátelství, pomoc bez očekávaného zisku. Subjekt morálky každý člověk vystupující, jako rozumná a odpovědná bytost, která je nositelem dobrých a špatných vlastností Systém hodnot a morálních norem zahrnuje hodnoty, které představují žádané cíle jednání. Morální normy představují příkazy, jejichž dodržování je spojeno s pocitem čistého svědomí a nedodržování s pocitem viny. Výsledek (cíl) morální jednání znamená utváření dobrých mezilidských vztahů a rozvoj dobré společnosti Předpoklady mravně hodnotitelného jednání, společenská stránka činností Možno konstatovat, že jednání nelze nikdy hodnotit jen podle toho, zda odpovídá nějakému obyčeji či normě nebo zda za ním byly dobré úmysly. Je to vždy mnohem složitější a náročnější, jelikož je možné provést objektivně dobrý čin se zlým úmyslem, ale zároveň také objektivně špatný čin s úmyslem dobrým. Společenská stránka činností Na tomto místě by bylo zcela zbytečné toto rozebírat hlouběji, ale existují určité podmínky, které je třeba brát v úvahu při jakémkoliv posuzování určitého jednání. Je to třeba jasnost poznání, užití rozumu, dobrovolnost a míra dané a užité svobody. Nezbytnost morálky S morálkou se setkáváme na každém kroku, aniž si to vždy uvědomujeme. Morálka jednak lidský život zjednodušuje tím, že v mnoha situacích se nemusíme rozhodovat vždy znovu a předem promýšlet své činy a jednak je morálka vůbec předpokladem společenského života. Dává nám tedy jistotu v tom, co máme od druhých lidí čekat a zároveň dává hranice naší svobodě, aby se nestala libovůlí či zvůlí. Bez morálky by lidské soužití nebylo vůbec možné, protože žít v nejistotě a bez pocitu bezpečí není možné. Bez morálky by se lidské společenství brzy dostalo do stavu anarchie a na úroveň zákonů džungle. Nezbytnost morálky Morální normy Morální norma je obecně požadované pravidlo chování. Morální norma je pouze všeobecným návodem na jednání, které předpokládá samostatného a kriticky Morální normy

30 myslícího člověka. Není možné mít normy, které by předepisovaly jednání pro každou konkrétní situaci. Morální normy jsou normy neinstitucionální a vytváří se nesystematicky. Pouze se nekriticky předpokládá, že jsou. V morálce dochází k jednotě subjektu i objektu normy, protože společnost normy nejen tvoří, uznává a sankcionuje, ale také je sama plní bez zprostředkovatelské role nějaké instituce. Morální normy regulují jednání jedince bez ohledu na ostatní společenské regulace. Důležité jsou v tomto smyslu vnitřní motivy člověka, jako např. pocit zodpovědnosti, osobní svědomí apod. Člověk je v podstatě sám sobě vlastním zákonodárcem a je schopen se sám podřídit normě. Morální norma je od pradávna vytvářena společností. Každá morální norma je založena na hodnotách a prioritách. Morálka je otevřený systém především k normám právním a dále také k normám náboženským a zvykovým. Morální normy se prosazují v konfrontaci se zvykovými normami daleko důrazněji. Naproti tomu je morálka pružnější a je schopna reagovat na změnu hodnot a působení času. Morálka a právo Morálka a právo Od praktické morálky a její teoretické reflexe etiky je třeba odlišit především: Běžné zvyky a obyčeje (osobní hygiena ráno ). Konvence (styl oblékání pro různé příležitosti, ). Zákony, právo- písemná ustanovení postihující na rozdíl od morálky velmi úzkou oblast lidského chování. Oblast je sice vždy zpravidla vymezená, ale všímá si nejzávažnějších činů. Porušení konvence nemá takové důsledky, jako porušení práva. Porušení zákona má za následek sankci v podobě nějakého trestu. Provinění se proti morálce může být potrestáno: Špatným svědomím morální sebekontrola. Veřejným míněním vyloučením ze společnosti

31 Ve světe platí jedno právo, avšak morálek může být uznáno několik. Právo má tedy celospolečenský charakter, morálka spíše řád skupinový. Morálka a právo se nemusí krýt, pak dochází k rozporu mezi legitimitou a legálností. TŘI ZÁKLADNÍ POŽADAVKY MORÁLKY Pokud chceme nějaké jednání pokládat za morální, mělo by splňovat alespoň tři základní požadavky. Tři základní požadavky morálky 1) Lidské chování Stroj, který není schopný myslet, nelze vinit za to, co dělá. Ačkoli tedy někdo může prohlásit, že nenávidí počítače, když dojde ke zdvojení faktury či jiné administrativní chybě následkem špatného fungování počítačového systému, sám počítač za způsobené nepříjemnosti vinu nenese. Jako stroj je závislý na těch, kteří ho programují nebo používají. Je-li něco v nepořádku, měl by člověk vinit vědomého činitele, ne nevědomý nástroj. Podobně vrah nemůže tvrdit že to byl nůž, a ne člověk, který ho použil. Etické argumenty můžeme uplatňovat pouze u člověka. Zvířata se možná vzájemně loví a zabíjejí, sopky soptí a působí nedozírné škody, ale ani jedno ani druhé nemá nic společného s etikou, protože tu chybí lidský prvek. 2) Racionální myšlení Obecně vzato, nevědomí činitelé se z hlediska morálky nepočítají. Je tomu tak jednoduše proto, že nevědomí činitelé nejsou v takové pozici, kdy by mohli objektivně zvážit svoji momentální situaci a zároveň se správně rozhodnout, jak se zachovají. Za nemorální tedy můžeme považovat rozhodnutí, ne to, co se stalo v důsledku infarktu. 3) Svoboda Máme-li absolutní svobodu můžeme dělat, cokoli chceme a neseme za své jednání osobní odpovědnost. Máme však vůbec někdy absolutní svobodu? Jedním z nejčastějších způsobů obhajoby člověka, který byl obviněn ze spáchaní nelegálního či nemorálního činu, je tvrzení, že se nemohl svobodně rozhodnout a že to byla jediná možná volba. Můžeme se dostat do situace, kdy budeme jednat podle pravidel, které stanovil jiný jedinec nebo společnost. V tomto případě si

32 uvědomujeme, co děláme, ale naše činy budou posuzovány z mravního hlediska jen do té míry, do jaké jsme vnímáni jako někdo, kdo může svobodně přijmout, odmítnout nebo zpochybnit příkaz, který dostal, nebo úlohu jejíž splnění od něj očekává společnost. Předvídané důsledky odmítnutí či zpochybnění této úlohy jsou při uvažování o morálním významu daného jednání brány v úvahu. SPOLEČENSKÁ STRÁNKA ČINNOSTÍ Společenská stránka činností Člověk poznává hodnoty a normy společnosti: a) Hodnoty společnosti co je ve společnosti dobré a co špatné (ohleduplnost k občanům zdravotně postiženým, seniorům, apod.). b) Normy společnosti konkrétní pravidlo chování (při setkání si podáme ruce na uvítanou). Člověk si osvojí sociální pozici a roli: a) Sociální pozice místo člověka v různých skupinách (student). b) Sociální role způsob chování, který odpovídá této pozici (výsledky studia). Socializace probíhá na několika úrovních: Úrovně socializace a) Celospolečenská kulturní dědictví (jazyk, tradice, zvyky). b) Širší vztažná skupina spjato s náboženstvím, rasou, vzděláním (věk, zaměstnání). c) Menší sociální skupina největší vliv na naši socializaci (rodina, pracovní skupina, třída) Vývoj morálního života Vývoj morálního života Schopnost rozlišovat dobré od zlého a chovat se podle toho se vyvíjí souběžně s poznávacími funkcemi a citovým životem. Vývoj je šestistupňový. První dva stupně byly nazvány předkonvenčním stadiem, druhé dva stupněm konvenčním, poslední dva postkonvenčním. Za dobré se považuje: 1. Vývojový stupeň vyhýbat se porušování pravidel, za které následuje trest, poslušnost, vyhýbat se poškozování majetku a osob

33 2. Vývojový stupeň daná pravidla jsou respektována pouze v bezprostředním osobním zájmu, jednání sleduje osobní cíle, druzí lidé smějí dělat to samé, právo je druhem rovnocenné směny. 3. Vývojový stupeň žije se tak, jak to očekávají lidé v našem okolí, nebo tak, jak to lidé očekávají od našeho postavení, být dobrý je významné. 4. Vývojový stupeň plníme povinnosti, s nimž jsme souhlasili, zákony jsou až na krajní výjimky, dané střetem s jinými sociálními funkcemi, dodržovány vždy, správné je přispívat společnosti, skupině nebo instituci. 5. Vývojový stupeň jsme si vědomi, že různí lidé jsou nositeli různých názorů a hodnot, většina hodnot a názorů je ve vztahu k vlastní skupině, v níž žijeme, relativní, ale obvykle se mají dodržovat, neboť jde o sociální smlouvu, některé nerelativní hodnoty a práva, jakými jsou například život a svoboda, se musí dodržovat v každé společnosti, bez ohledu na názor většiny. 6. Vývojový stupeň dodržují se obecné etické principy, jednotlivé zákony a sociální dohody obvykle platí, neboť na takových principech spočívají, jakmile se zákony porušují, jedná se podle etických principů, nikoli zákonů. Principy představují obecné zásady spravedlnosti, rovnosti lidských práv, úcty k lidským bytostem jako jednotlivým osobnostem. Důvodem správných činů je přesvědčení rozumné bytosti o platnosti a smyslu obecných mravních principů. Protože jsou morální normy nepsané a pozvolna se vyvíjejí, vzniká otázka, jak je možné je zachytit a popsat. Jednu z příležitostí nám dává výzkum. Zjišťuje však jen některé etické postoje a opírá se pouze o to, co respondenti říkají, nikoli o to, jak skutečně jednají. Nemorální jednání občanů nedává společnosti naději na to, aby se v ní dobře žilo. Dohoda na morálních zásadách je pouze prvním krůčkem k tomu, aby se společnost časem měla lépe Morálka v kostce stručný vývoj a etika v podnikání Morálka je odvozená od latinského slova mos vůle. Morálka je soubor způsobů, kterými jednotlivci ve společnosti jednají a k tomu případná doporučená pravidla, zvyklosti, případně jakési předpisy pro toto jednání. Morálka, dle Michaely Douškové je vyjádřením všech zvyků, obyčejů, norem a zákonů, tedy vším, co by mělo lidský život zjednodušit a regulovat způsob života ve společnosti. Morální vývoj jedince začíná od jeho narození až do smrti, ovlivňuje ho nejvíce kontakt s ostatními lidmi. Největší vliv na morálku jedince Morálka

34 má jeho dětství. V tomto období je budován základ morálního chování a jednání, který můžeme ještě dále následně ovlivňovat. Část jen pro zájemce Stručný vývoj mravního vědomí, jednání a chování V podstatě se uvádí 3 etapy vývoje mravního vědomí, jednání a chování. Tyto etapy neprobíhají současně, ale, budují se postupně věkem a kontaktem se společností. 1. Etapa (ANOMIE) je obdobím raného dětství, kdy ještě dítě nemá osvojené nezbytné návyky a zvyky utvářející mravní vědomí. V tomto období není ještě dítě schopno rozeznat co je dobré a co špatné, tyto morální návyky mu musí být sdělovány z vnějšího prostředí (především zde hrají hlavní roli rodiče. Období této etapy končí až když dítě vstupuje do společnosti (školka), získává nové, jiné životní zkušenosti a poznatky. U každého je konec tohoto období individuální, odhaduje se, že k němu dochází okolo 2 3 let. 2. Etapa (HETERONOMIE) období dospívajícího dítěte, v tomto období je dítě schopné se podřídit požadavkům. Někdy se ale dítě řídí vlastním přesvědčením ne vždy je jeho přesvědčení správné. Někdy je ale třeba přesvědčit dítě, případně je mírně přinutit k vykonání něčeho, co by dítě samo neudělalo. Vysvětlit mu, že je to správné a to určitým povzbuzením, případně jiným podnětem. A zde by měla nastat situace, kdy už je dítě více ve společnosti, podřizuje se morálním požadavkům, začíná si uvědomovat své jednání a chování a postupem času je schopno z toho vyvodit vlastní závěr. Ke konci této etapy by mělo dítě být částečně schopno předvídat důsledky svého chování a jednání, osamostatňuje se a tím se připravuje na přechod do 3 a poslední etapy. 3. Etapa (AUTONOMIE) jedná se o období pubertálního až adolescentního věku, kdy jedinec má již určité společenské zkušenosti a inteligenci, což by mělo umožnit jedinci určitou samostatnost ve vlastním chování a jednání. V tomto období začíná seberealizace, už se nepotřebuje tolik učit mravnímu vědomí z vnějšího prostředí, ale dokáže si o tom co je mravní, tedy přijatelné, neboli dobré a špatné udělat vlastní úsudek (dochází k autoregulaci). Ve všech třech výše uvedených bodech hraje velkou roli přivykání a napodobování. Aby se člověk mohl morálně rozvíjet potřebuje ke svému rozvoji lidskou společnost, kontakt s ostatními jedinci, od kterých se učí

35 Člověk by měl mít schopnost poznat co je dobré a co nikoliv a tomu dobrému by měl umět přikládat určitou morální hodnotu, neboli člověk by si měl uvědomovat, že je lepší konat dobro než zlo, že je odpovědný za své činy když by měl být schopen také zdůvodnit důsledky svého chování a jednání. - Největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určovalo víru, morálku a názory na umění. Klasickým rysem křesťanské etiky byla snaha o nezištnou pomoc bližnímu v nouzi a odpuštění lidem, kteří se sice provinili, ale svého činu upřímně litují a snaží se o jeho nápravu. Ve středověku nebyla uznávána hodnota podnikání, nebo výdělku. Každý by měl vyprodukovat pouze to, co sám spotřebuje; pokud má více, měl by se nezištně rozdělit s pracovníky a také s církví. - Novověk je označením dějinné epochy, jehož symbolickým začátkem je Kolumbovo objevení Ameriky roku V této době se setkáváme se značným rozmachem renesance a humanismu. Renesanční humanismus představuje reakci na středověký teologický teocentrizmus neuznávající lidské hodnoty v člověku. Vnímání člověka se mění, člověk je vnímán se svými schopnostmi jako osobnost, individualita mající určité představy o morálce a celkovém chování. Novověk objevení Ameriky 1492 Tak jako ve středověku ovlivňoval filozofii a etiku bůh a boží slovo bylo nedílnou součástí veškerého učení, tak novověk nám ukazuje, že takovéto nahlížení na svět přestalo být renesanční společností akceptovatelné a vznikla potřeba určité modifikace ke stávajícímu myšlení a nahlížení na svět. Společnost se vrací k antické architektuře, ale nechává se antikou inspirovat i ve filozofii. Vytváří se nový pohled na přírodu a přichází snaha o navrácení k přirozenosti. Člověk vnímá přírodu jako předpoklad, úkol ale i jako měřítko, co je a není správné. Existuje snaha o vytvoření ideálu přirozeného člověka, přirozené společnosti, přirozené výchovy. Dochází ke změnám pohledu na osobnost člověka jako jednotlivce, nastává vývoj k autonomii člověka. Namísto objektivního dobra a pravdy se cení subjektivní opravdovost a upřímnost. Ideál charakterizující morální představu humanistů je individualizmus. V období renesance se stává člověk středem filozoficko-etických úvah. Opěvuje se jeho tělesná a duševní krása a harmonie, vysoce se vyzdvihují jeho schopnosti tvořit

36 20. století a současnost Dvacáté století a současnost je poznamenána zcela novými jevy a také novými skutečnostmi v souvislosti se zánikem totalitních režimů ve Střední Evropě a přechodem na tržní hospodářství. Hovoříme a zabýváme se problematikou související s nabídky, poptávky, cenou a konkurencí. V současnosti je potřeba diskutovat o řadě významných skutečností, jako např.: nové realitě, tržních selhání, vládních selhání, selhání politických stran a politiků. Nyní je potřeba zabývat se novou realitou nejen z pohledu bezprostřední pokrizové situace, (tj. stabilizační a restrukturalizační programy), ale je potřeba zahájit diskusi o celostních otázkách, především o morálních limitech trhu. Některé skutečnosti, zejména etické a kulturní hodnoty jsou postupně možná i úmyslně znehodnocovány a degradovány a jsou nahrazovány hodnotami trhu, nebo dokonce přímo komoditami. Hovoříme o korozivních tendencích trhu ve vztahu k tradičním hodnotám (etickým a kulturním). Tržní ekonomika Tržní ekonomiku lze chápat jako nástroj (hodnotný a účinný) pro organizování produktivních činností. Tržní společnost Tržní společnost chápeme jako způsob života, ve kterém tržní hodnoty, tj. nabídka a poptávka, se nepozorovaně promítají do každého aspektu naší činnosti, tj. lidského bytí. Pomalu se přesouváme ke společnosti, ve které je vše činěno pro prodej a toto vede k mnoha negativním jevům, když uvedu jako příklad: 1. prohlubování nerovností ve společnosti, 2. korupce, kterou chápeme jako znehodnocování kvalit ve společnosti. Možno konstatovat, že dochází ke znehodnocování kvalit ve společnosti, včetně kvality života. Tržní hodnoty postupně vytlačují netržní hodnoty. Uvedené hodnotové pohyby souvisí s tím, že v globálním prostředí se lidé zpravidla nemohou zcela jednoznačně dohodnout na kulturních a etických

37 hodnotových prioritách. Měli bychom se rozhodnout, jaké hodnoty by měly být prioritní a těmito hodnotami by se měly řídit určité oblasti společenského života. Pokud se nad tímto co nejdříve nezamyslíme a nebudeme se snažit něco s tím udělat, tak může dojít k tomu, že se do popředí zájmu dostanou priority jako je hodnota zisku a užitku, tj. mohlo by teoreticky dojít k oceňování a následné klasifikaci lidí podle trhu a tržního mechanismu, což by mohlo být považováno za nástup novodobého otroctví. Lidé by byly vnímáni jako zvláštní druh komodity, které budou nakupovány a prodávány v aukci, lidské bytosti nebudeme prioritně hodnotit podle humanity, tj. lidských práv, zejména důstojnosti a respektu k osobnosti člověka, ale spíše jako nástroje vytváření zisku a předměty užitku. Lidská práva by tak začala ztrácet na významu a mohlo by to vést až ke zlomení morálních hodnot, posléze by mohla nastat situace, že by mohlo dojít k tomu, že budeme akceptovat např. trh s dětmi, nebo obchodování s hlasy voličů, tj. oslabování a zneužívání práva volit apod. Proto je třeba, abychom se jako společnost zamysleli nad návratem k dřívějším léty osvědčeným hodnotám trhu, tj. ke klasickým hodnotám trhu, kterými především jsou: - spravedlnost, jistota, nezávislost tyto hodnoty jsou klíčové hodnoty demokracie, a základním hodnotám trhu: - odpovědnost, důvěra, ale i čestnost, férovost, poctivost, pracovitost, spořivost apod., a základním hodnotám ekonomického rozvoje (růstu): - pokrok, prosperita, racionalita

38 Etika v podnikání Etika není novodobou vědou, která by vznikla nedávno, ale její kořeny sahají až do starověké antiky, když touto vědou se zabývali velice známí filozofové jako Aristoteles, Epikuros nebo Demokritos. Etika, jako věda o morálce, je velmi široké téma, které prostupuje nejen každodenní život člověka, ale v rámci mezilidské interakce zasahuje také do profesní (podnikatelské) sféry a prolíná se tak veškerou lidskou činností. Proto se s etickými otázkami setká i každý podnikatel, zvláště v dnešní době, kdy se projevuje globalizace a internacionalizace, je nutné správně vnímat a rozlišovat, co je a co už není etické, neboť i v rámci světadílů jsou značné rozdíly, které, pokud podnikatel podcení, tak mohou potom mít pro podnikatele negativní následky. V podnikatelské sféře se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře, prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo vyústit v jakousi sociální, morální a ekologickou odpovědnost. Přičemž ze svého okolí můžeme již někde pozorovat, že podnikatelé se například chovají morálně správně, někdy i sociálně, ale méně často již správně ekologicky. Proto bych obzvláště vyzdvihla ekologickou odpovědnost, na kterou je nutné se v 21. století hodně zaměřit. Etika však není matematika, neexistuje v ní jediný správný výklad a tak mohou být značné rozdíly v chápání etiky, resp. v chápání toho, co je morální a co už ne. V souvislosti s podnikáním lze etiku chápat jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, jako vztahy s konkurencí či poctivé chování k zákazníkům. Poctivému chování k zákazníkům bych obzvláště věnovala větší pozornost, neboť již Tomáš Baťa říkal: Nás zákazník, náš pán. A po letech můžeme posoudit, že jeho přístup sklidil ovoce, neboť jeho baťovky se nosí po celém světě. Není výjimkou, že naši turisti například v Kolumbii najdou v malém půlmiliónovém městě na hlavním náměstí prodejnu Bati a všichni místní znají tuto značku a chodí si tam nakupovat kvalitní a oblíbenou obuv. O to více je překvapující přístup některých podnikatelů, kteří se nechovají poctivě ke svým zákazníkům. Největší medializovaným případem v posledních měsících je bezpochyby kauze nazvaná Šmejdi, kdy někteří prodejci psychickým nátlakem nutí k nákupu většinou důvěřivé seniory, kteří se mnohdy nechají nalákat na ne příliš kvalitní zboží, jehož cena rozhodně neodpovídá kvalitě, když nutno uvést, že mnohdy kupující si musí vypůjčit na nákup tohoto zboží dokonce i finanční prostředky, které následně musí splácet.. Takovéto jednání napříč světadíly je označováno za neetické. Z hlediska etického je opravdu zarážející, jak je tento přístup možný v dnešní době, když už i Baťa ctil a dodržoval etické chování ke svým partnerům, zaměstnavatelům a hlavně také k zákazníkům

39 Neetické chování, podvádění státu nebo klamání zákazníků by se prostě nemělo vyplatit. Hybnou silou, která může etiku v podnikání utlačovat do pozadí anebo její důležitost naopak vyzdvihovat, je konkurenční boj. Pokud vaše konkurence k získání většího podílu na trhu používá praktiky, které jsou nemorální, táhne tak s sebou všechny ostatní firmy, protože se asi jen stěží dokážete na trhu udržet, aniž byste nesáhli po podobných technikách. Firmy často omlouvají své neetické chování (například na poli reklamy) ekonomickou krizí, snahou udržet se na trhu, ovšem je třeba si uvědomit, že skutečně morální firmy se eticky chovají před krizí, v době krize i po ní. Etika v podnikání není něčím, co je dobré jen v době prosperity, když si to může firma dovolit. Takovým příkladem na poli monopolu je bezpochyby jednání Českých drah před vstupem na trh dopravní firmy Student Agency. Do té doby si České dráhy určovaly ceny, ale služby a kvalita přepravy tomu neodpovídala. S nástupem konkurence, najednou bez ohledu na krizi České dráhy nakoupily nové vozy a zmodernizovaly vozový park, zmodernizovaly služby i jejich kvalitu. S překvapením cestující používající České dráhy zjistili, že vše jde, když se chce a že dokonce i ve vlaku může být usměvavá stevardka a ne jen striktní průvodčí. Stejně tak jako destruktivní, může být konkurenční boj pro etiku živnou půdou. V posledních letech se stále více začínají prosazovat zásady společenské odpovědnosti firem, která má především ekologické rozměry, ale aplikuje morální hodnoty také do vztahu podnikatel společnost. Dobrou zprávou je, že už i spotřebitelé začali etiku v podnikání od firem, u kterých nakupují, vyžadovat. Společenská odpovědnost firem se zrodila především ve Velké Británii, kde britští spotřebitelé vyžadují po podnikatelích etické chování ve všech ohledech. Například Tesco ve Velké Británii se zajímá aktivně o sociální skupiny ve svém okolí. Přičemž Tesco sídlící v České republice většinou podniká kroky ve společenské odpovědnosti jen zcela symbolicky. Právě přístup spotřebitelů je zásadním krokem a podnětem, jak přimět podnikatele vnímat jejich společenskou odpovědnost

40 Σ Shrnutí Jedním z hlavních cílů všech filozofií a také i náboženství je vytvořit určitou morálku, která by dopomohla k tomu, aby lidé ve společnosti mohli spolu dobře žít. Etika věda o morálce, vědecké bádání v oblasti dobra a zla, zpravidla teoretická koncepce, co by mělo být a jak by se lidé měli chovat, hledá ideály, ke kterým lze směřovat, ze kterých si lze vzít motivaci. Morálka praktická aplikace etických norem, dříve: zavedený způsob chování umožňující přežít, ale i člověčenství, tzn. soucítění. Morálka plní funkci poznávací (interpersonální vztahy, vztah ke společnosti), regulativní (chování člověka) a humanizační (zušlechťování člověka, lidskost). Morálka je druhým nejvlivnějším normativním systémem, když sféra morálky je tvořena jednotlivými prvky morálky, kterými je - morální jednání, - subjekt morálky, - systém hodnot a morálních norem, - výsledek (cíl) utváření dobrých mezilidských vztahů a rozvoj dobré společnosti. Morální norma je obecně požadované pravidlo chování. Morální norma je pouze všeobecným návodem na jednání, které předpokládá samostatného a kriticky myslícího člověka. Není možné mít normy, které by předepisovaly jednání pro každou konkrétní situaci. Důležité jsou v tomto smyslu vnitřní motivy člověka, jako např. pocit zodpovědnosti, osobní svědomí apod. Od praktické morálky a její teoretické reflexe etiky je třeba odlišit především: Běžné zvyky a obyčeje ( osobní hygiena ráno..) Konvence ( styl oblékání pro různé příležitosti, )

41 Zákony, právo- písemná ustanovení postihující na rozdíl od morálky velmi úzkou oblast lidského chování. Porušení konvence nemá takové důsledky, jako porušení práva. Porušení zákona má za následek sankci v podobě nějakého trestu. Provinění se proti morálce může být potrestáno: Špatným svědomím morální sebekontrola. Veřejným míněním vyloučením ze společnosti. Pokud chceme nějaké jednání pokládat za morální, mělo by splňovat alespoň tři základní požadavky, kterými jsou lidské chování, racionální myšlení a svoboda. Schopnost rozlišovat dobré od zlého a chovat se podle toho se vyvíjí souběžně s poznávacími funkcemi a citovým životem. Vývoj je šestistupňový. První dva stupně byly nazvány předkonvenčním stadiem, druhé dva stupněm konvenčním, poslední dva postkonvenčním. Největší vliv na středověkou kulturu mělo křesťanství, které určovalo víru, morálku a názory na umění. Novověk je označením dějinné epochy, když symbolickým začátkem je Kolumbovo objevení Ameriky. Je to doba ve znamení značného rozmachu renesance a humanismu. Dvacáté století je poznamenáno novými jevy a skutečnostmi. Ve Střední Evropě zanikají totalitní režimy a vzniká tržní hospodářství. Dochází k návratu k základním hodnotám trhu klíčovým hodnotám demokracie - (odpovědnost, důvěra, čestnost, férovost, poctivost, pracovitost apod.), klasickým hodnotám trhu (spravedlnost, jistota, nezávislost) a k základním hodnotám ekonomického rozvoje pokrok, prosperita, racionalita. V souvislosti s podnikáním lze etiku chápat jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, jako vztahy s konkurencí či poctivé chování k zákazníkům. Mělo by být normální, že neetické chování, podvádění státu nebo klamání zákazníků by se prostě nemělo nemělo vyplatit. V posledních letech se stále více začínají prosazovat zásady společenské odpovědnosti firem, které má především ekologické rozměry, ale aplikuje morální hodnoty také do vztahu podnikatel společnost. Dobrou zprávou je, že

42 už i spotřebitelé začali etiku v podnikání od firem, u kterých nakupují, vyžadovat. Otázky 1) Charakterizujte pojem morálka a etika. 2) Jaká je struktura morálky. Stručně ji popište. 3) Co byste zařadili mezi prvky morálky? 4) Vysvětlete rozdíl mezi porušením morálních norem a porušením právních norem a jaké mají tato porušení následky? 5) Jak byste definovali tři základní požadavky morálky? 6) Popište stručně vývoj morálního života a jeho stupně. 7) Jak chápeme etiku v souvislosti s podnikáním u nás? 8) Objasněte, co patří mezi základní hodnoty trhu, klasické hodnoty trhu a jaké jsou základní hodnoty ekonomického rozvoje (růstu). 9) Co si představíte pod zásadami společenské odpovědnosti firem? Pojmy k zapamatování morálka, morální normy, etika struktura morálky mravně hodnotitelné jednání vývoj morálního života morální limity trhu etické a kulturní hodnoty základní a klasické hodnoty trhu a základní hodnoty ekonomického rozvoje (růstu) Doporučená literatura BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. První vydání. Praha: KLP - Koniash Latin Press, s. ISBN CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 287 s. Psyché (Grada). ISBN GLUCHMAN,V. : Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997,203 s. ISBN

43 KÁRNÍKOVÁ, Jitka. Etika v podnikání a řídící práci. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 136 s. Psyché (Grada). ISBN KOUKOLÍK, F.: Fyzologický základ chování člověka ve vazbách na trvale udržitelný vývoj a uchování vztahů člověk příroda. Praha, Český ekologický ústav 1994 ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, 143 s. Psyché (Grada). ISBN THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, 2004, 168 s. ISBN

44 3. Etické chování podniku ovlivňuje jeho postavení na trhu Cíl: Tato třetí kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudování dokázali: charakterizovat etické chování podniku a jeho postavení na trhu, objasnit typy sociální odpovědnosti firmy, zdůvodnit souvislost etiky a osobnosti člověka, odůvodnit jeho motivy, zájmy, hodnoty a postoje, pochopit podstatu etického jednání v souvislosti s podnikáním, najít souvislosti mezi životem, jako základní a nejvyšší hodnotou a podnikatelskou etikou, popsat a vysvětlit podstatu zlatého pravidla, vysvětlit význam etiky v jednání s lidmi, výstižně objasnit pohled na život a jeho hodnotu. Klíčová slova: vývoj etického myšlení, zásady úspěšného jednání s lidmi, život jako základní a nejvyšší hodnota, syndrom vyhoření, zlaté pravidlo etiky, etické chování podniků, sociální odpovědnost firmy, etika a osobnost člověka Průvodce studiem Vážení studenti, předkládám Vám poněkud obsáhlejší kapitolu a to především proto, abyste správně a v souvislostech pochopili jak je podnikatelská etika důležitá v postavení podniku na trhu, když zároveň Vás chci seznámit s většinou souvislostí s tím spojených, lidský faktor nevyjímaje. Snažím se Vám i stručně nastínit vývoj etického myšlení a poukázat na život, jako základní a nejvyšší hodnotu, když toto má vše značný vliv na vývoj etického chování a jednání podniku a zároveň i na pohled na podnik z vnějšku. Budete studovat v této kapitole i význam sociální odpovědnosti firem a objasním Vám i pojem etika v souvislosti s osobností člověka, jeho motivy, zájmy, hodnotami a postoji. Jsem přesvědčena, že text zpracovaný v této kapitole se Vám bude dobře studovat, když studiu byste měli věnovat cca 2 hodiny

45 3.1 Základy byly položeny v minulosti Řecko-římské kořeny Sokrates, Platón, Aristoteles klasické období antické řecké filozofie. Tito myslitelé a určitě mnozí před nimi si položili základní otázky etických ctností člověka: Jak má člověk žít? Jak má člověk správně žít? Například Platón svůj etický ideál zakládá na čtyřech ctnostech: moudrost (vzdělání), statečnost (trpělivost), uměřenost (ovládání své poživačnosti), spravedlnost (mravnost). Zatímco Platón byl idealista, Aristoteles realista. Aristotelovo podání je mnohem přímočařejší a zdůrazňuje jednání a činy. Morálka je normou, která se vztahuje k lidstvu obecně, morálka je vztah ke konkrétnímu životu, morálka je o hledání mravních principů. Ať v klasickém řeckém období nebo později za dob stoiků nebo eklektiků bylo chápání morálky zjednodušeno na dobro a zlo. Každá skupina se mírně odlišovala v tom, jak a na koho byl výklad pravidel směřován. Zatímco u Aristotela se jednalo o individuální proces hledání dobra (způsob, jak naleznout harmonii sám se sebou), sofisté (např. Prótagoras z Abdér nebo Gorgiás z Leontín) mají za cíl společenskou praxi výchovu. Na člověka je nahlíženo jako na občana městského státu, člena skupiny. Věří se, že výchovou je možné člověka změnit a naučit ho dosahovat lepších výsledků. Základní otázky etických ctností Stoicismus, v zastoupení Seneky nebo Marka Aurelia, zase dával přednost rozumu před emocemi. Povýšil morálku na dobro a vše ostatní, nemorální je označováno za zlo. Naproti tomu eklektismus říká, že morálka a dobro je něco, co máme zakořeněno hluboko v sobě. Jedná se o tzv. přirozený mravní zákon, který nás nutí konat dobro a naopak se vyvarovat všeho zlého. Ale jak říká Cicero, samotný zákon nestačí a je nutné ho doplnit výchovou, zkušenostmi nebo poučením. (SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN X.) Zde bych se krátce zastavila. To, o čem mluví Cicero, naprosto respektuji a plně s tím souhlasím. Když se narodíme, jsme jako nepopsaný list a velice záleží na tom, jakou průpravu dostáváme od svých rodičů, učitelů, kamarádů a okolí. Kolikrát jsme jako děti nebo dospívající slyšeli ty rosteš pro kriminál kvůli lumpárně, kterou jsme provedli a přitom z většiny z nás žádní kriminálníci nevyrostli. Jsme od přírody zvídaví, a to nás čas od času přivede do nějaké šlamastyky. Ale také v sobě máme zakódovány principy dobra, ochranářské sklony. Většině z nás se na srdci rozlije takový ten blažený pocit, když pomůže nebo vykoná něco pro druhého. I když v posledních letech se svět velmi měnil a morálka s etikou byla na ústupu, stále věřím, že lidé jsou v jádru dobří. Pouze nám chybí nasměrování k tomu, co je správné, vedení k zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za druhé. Měli bychom být méně lhostejní k okolí

46 Období středověku Středověk a morálka V tomto období je morálka a etika silně ovlivněna náboženstvím. V porovnání s řeckými nebo římskými myšlenkami je etika středověku mnohem více uzavřená, s jasnou posloupností a určitou mírou izolovanosti. Etika, ovlivněná křesťanským způsobem života, vychází z rodiny, která má být prototypem harmonie a jednoty mezi uznávanými principy láska, naděje, víra. Asi nejznámější postava tohoto období sv. Tomáš Akvinský, který se kromě základních křesťanských (víra, láska, naděje) a etických cností (rozvážnost, spravedlnost, umírněnost, síla) zaobírá i určitými hospodářskými koncepty, jako je například: spravedlivá cena a úrok. Konkrétně spravedlivá cena je poměrně častým terčem kritiky a panuje na ni několik názorů. Zatímco Johannes Buridanus tvrdí, že cena by měla být výsledkem mezi nabídkou a poptávkou (tržní cena), tak Antonín z Florencie zdůrazňuje svobodnou tvorbu cen. Etické myšlení v novověku Přeskočím velikány tohoto období, jako byli Martin Luther nebo Jan Kalvín (i když jeho typ zbožnosti odvolávající se na poctivé chování k druhým, zachování pravidel slušnosti nebo dodržování závazků v podstatě formuje dnešní podnikovou etiku) a zaměřím se rovnou na Adama Smitha. Tento významný ekonom, o kterém slýcháváme v souvislosti s různými ekonomickými disciplínami, byl i morálním filozofem. Byl jako jeden z prvních, který hovořil o neviditelné ruce trhu, když si rovněž uvědomoval, že trh sám o sobě není příliš spravedlivý a je proto nutné cítit určitou sounáležitost s těmi, kteří nejsou tak úspěšní a ocitají se až na samém okraji ekonomického koloběhu. Smith si uvědomoval, že trh je jako valící se válec a že bez určitých regulí může mít i negativní dopady (což bylo později označováno za tržní selhání). A právě z této sounáležitosti nebo chcete-li solidarity, by měly přijít regulace z úrovně práva a mravnosti. (SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN X.) V tomto období také dochází k významné formulaci zlatého pravidla etiky, které dnes známe ve dvou podání, a to pozitivní a negativní

47 Zlaté pravidlo etiky základním pravidlem pro aplikaci etiky v ekonomice je zlaté pravidlo etiky > je to klíčová hodnota pro tržní ekonomiku, objevuje buď negativní nebo pozitivní formulaci: Vše,co chceš,aby jiní dělali tobě, dělěj ty jim x Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim, uznávat zlaté pravidlo, znamená uznávat ostatní lidi jako rovnocenné bytosti, pravidlo je známé již z veršů Homérovy Odysseii, dnešní a nejznámější podoba je z Matoušova evangelia: jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi, pravidlo také používal např. Seneca nebo Socrates. Zlaté pravidlo etiky Význam: Zlaté pravidlo vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je schopnost představit si sebe sama na místě druhého. ZP ovšem už předem vyžaduje, aby se člověk také dokázal podívat na své jednání jako na jednání druhého. Kritika od Immanuela Kanta: ZP je jen empirické a nemůže být tudíž pro všechny lidi závazné. Kant nahrazuje zlaté pravidlo kategorickým imperativem

48 Obr. č. 1 Zlaté pravidlo etiky Zlaté pravidlo "Všechno, co chceš, aby ostatní dělali tobě, dělej i ty jim." Co nechceš, aby ostatní dělali tobě, nedělej ani ty jim. Zdroj: HANULÁKOVÁ, Eva. Podnikateľská etika: Prístup, perspektíva, výzva. Vyd. 1. Bratislava: Eurounion, spol. s r.o., 1997, s ISBN ) Nelze říci, že by do této doby bylo pravidlo neznámé, spíše naopak. Mnohé evropské a asijské kultury se podle tohoto pravidla chovaly už mnohem dříve před formulací, jak ji známe dnes. V rámci zlatého pravidla rozlišujeme tři vývojové stupně: 1. stupeň trestat špatné jednání jakýmkoliv způsobem, 2. stupeň tzv. princip talia (odplata): odpovědět na určitý čin stejným činem (zub za zub, oko za oko), 3. stupeň dobré jednání vůči druhým (tj. dnešní podání). Etika současnosti Etika současnosti Z dnešního pohledu se ptáme na dvě základní otázky, a to 1) po dobru a zlu a 2) po spravedlnosti. Pod pojmem spravedlnost lze vidět v podstatě dva principy rovnost a respektování zákonů. Předpokladem řešení základních etických otázek je především svoboda člověka

49 Z výše uvedeného se zformovala čtveřice koncepcí vztahů etiky a ekonomiky: Koncepce neviditelné ruky trhu od A. Smitha. Koncepce přirozeného práva (návaznost na přirozený řád a společenskou smlouvu). Koncept mravních citů. Model homo economicus (poprvé s tímto modelem přichází neoklasická ekonomie). Nebudu se zabývat popisem jednotlivých koncepcí a místo toho se podívám na to, jak etika ovlivňuje podnikání a jak etické chování v podnikání může ovlivnit postavení na trhu. (SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN X.) 3.2 Etika podnikání dnes a dříve Podnikatelská etika Na podnikatelskou etiku můžeme nahlížet jako na proces etických norem a principů, který nám zasahuje do jakéhokoli podnikatelského rozhodnutí, případě i do specifických oblastí podnikání. Proto je nutné již při formulaci podnikatelských cílů, záměrů a strategií podniku s ní naprosto počítat a zcela ji zahrnovat do svých plánů. S etikou v podnikání nemůžeme počítat pouze jen jako s dodatkovou činností, ale jako samotnou nosnou podstatou podnikání. Podnikatelské prostředí je přímo založeno na tom, že každý podnikatel, každá společnost očekává etické chování od ostatních. Vždyť bez etiky, bez dodržování základních morálních pravidel, by nebylo možné uskutečnit žádný obchod, případně uskutečnit obchod jen velice obtížně a zdlouhavě. Etapy novodobé podnikatelské etiky abych alespoň trochu utřídila a konkrétněji charakterizovala vývoj novodobé podnikatelské etiky, shrnu tento vývoj do čtyř vývojových etap. První etapa ( ) byla označována jako proces hledání. Proces byl spojen jednak s úsilím vytvořit pozitivní obraz podnikání a jednak souvisel s rozvojem managementu. Jednalo se především o USA, které zažívalo obrovský rozmach reklamy (billboardy, noviny, časopisy, nově i rádio) a zvýšenou Etapy novodobé podnikatelské etiky

50 poptávku po spotřebním zboží. Toto období se neslo především ve znamení výrobců. Zájem o zákazníka byl téměř nulový. Druhá etapa ( ) představovala proces rozvoje profesní a podnikatelské etiky. Kritika kapitalistického systému a diskuze o spravedlnosti, rovnoprávnosti, solidaritě, bohatství nebo chudobě byly základem ke vzniku k jedné z nejvýznamnějších složek podnikatelské etiky profesní etiky. Je to období, kdy se začala podnikatelská etika chápat jako záležitost managementu. Mimochodem je takto chápána dodnes. Třetí etapa ( ) představovala zvyšování standardu podnikové etiky. Bylo to dáno především rychlou expanzí podnikání, která úzce souvisela s nově budovaným hospodářstvím ve válkou zničených zemích Západní Evropy. Zmíněná situace velmi přispěla k rozšíření zájmu o podnikatelskou etiku. Z pohledu etiky již není pohlíženo na podnikání jako na jeden celek, ale jako na odlišné části (management, finance, marketing aj.) a jako k takovým je i přistupováno. Čtvrtá etapa (1970 současnost) a zároveň zatím poslední etapa, definuje podnikatelskou etiku jako samostatnou vědní disciplínu. V podstatě je to reakce na události posledních desetiletí. Především sílící organizace za práva na ochranu spotřebitelů, ochranu životního prostředí nebo za práva pracujících (především žen) byla hnacím motorem k zakotvení podnikatelské etiky jako vědního oboru. Není se co divit, že i v našich českých podmínkách, po skandálech s privatizací, daňovými úniky, nekalými soutěžemi a všeobecnou korupcí, se zvyšuje zájem o tento obor. (HANULÁKOVÁ, Eva. Podnikateľská etika: Prístup, perspektíva, výzva. Vyd. 1. Bratislava: Eurounion, spol. s r.o., 1997, 115 s ISBN ) Doba podnikatelů typu Tomáše Bati je již dávno pryč Jak jsem již výše uvedla, myšlenka skloubit etiku a morálku s podnikáním není nikterak nová. Pokud se podíváme do nedávné historie, nalezneme zde hned několik vizionářů, kteří nesledovali jen prvoplánově zisk, ale i prospěch celé komunity. Nebudeme chodit nikam daleko a vzpomeneme asi stále nejznámějšího podnikatele v českých poměrech Tomáše Baťu. Byl to on, který pochopil, že prosperita podniku přímo ovlivňuje prosperitu regionu a zpětně prosperita regionu pozitivně ovlivňuje podnikání. Prozákaznický vztah pak už jen logicky vyústil do jednoduchého úsloví náš zákazník, náš pán. (ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xix, s.96. Beckova edice ekonomie. ISBN )

51 Tento vztah nebyl založen pouze jako jednostranný směrem k zákazníkovi. Ale díky zavedeným vnitřním morálním normám, etickým kodexům nebo chcete-li firemní kultuře, dokázal Baťa zvýšit pracovní výkonost svých zaměstnanců. Navíc dokázal i to, že si lidé považovali příležitosti pracovat pro společnost, která je prospěšná nejen jim, ale celému okolí. Bohužel s růstem velikosti firem, oddělením vlastníků od managementu podniku a globalizací trhu se jaksi začalo pozapomínat na tyto jednoduché principy a továrníci, jako byl Baťa, se ztratili v propadlišti dějin. Firmy se zaměřily pouze na jediný cíl zisk. Soustředěny pouze na sebe berou zákazníka jen jako prostředek (mnohdy dokonce jako nástroj ) k tomuto cíli. Ale zákazník není hloupý a především díky rozmachu technologií se zákazník stává mnohem více informovaným, a to znamená i mnohem více vybíravým. Tento způsob přístupu podniků k zákazníkovi se proto ukazuje jako dlouhodobě neudržitelný. Navíc ve hře už není pouze vztah zákazník vs. podnikatel. Zákazník se zajímá o prostředí, ve kterém žije. Z toho pramení vyšší očekávání a větší požadavky na podnik, respektive jeho podnikatelskou etiku. I přesto, že etické chování firem je na mnohem vyšší úrovni, než tomu bylo dříve, a stále se zvyšuje, zvyšují se i očekávání a nároky společnosti a to mnohem rychleji. Jak se pomyslné nůžky rozevírají, zobrazuje níže uvedené názorné grafické znázornění. Obr. č. 2 - Podnikatelská etika dnes a dříve Zdroj: ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků, s.96)

52 Etické chování podniků Etické chování podniků Proč by se měl podnik chovat eticky? Odpověď na tuto otázku jsem částečně zodpověděla ve výše uvedeném textu. Nyní se pokusím to trochu rozvést: Je to v jeho zájmu. Zní to tak samozřejmě, ale ne vždy to tak bývá. Pravdou zůstává, že pokud podnik pozitivně funguje uvnitř (má dobré vnitropodnikové klima ), je to vidět i na venek, může na tom jen vydělat zvyšováním své dobré pověsti. Mravnost obecný zájem celé společnosti. Zde bych uvedla především tzv. stimulující charakter, kdy etika může mít i ekonomický dopad. Jedná se třeba o snižování nákladů sociálních neúspěchů = morální společnost je méně nákladná (nižší výdaje na orgány jako je např. policie, justice, vězeňství). Očekávání etického chování od ostatních. Toto je základní myšlenkou legální podnikatelské činnosti. Bez dodržování základních pravidel slušného chování nelze na legální úrovni uzavřít obchod (samozřejmě lze, ale s největší pravděpodobností jenom jednou). Nelze očekávat dodržování etických zásad od ostatních, když se tak sami nebudeme chovat. Toto pravidlo se asi nejvíce blíží ke zlatému morálnímu pravidlu nečiň jiným to, co nechceš, aby činili oni tobě. Nelze se ohánět etikou a přitom ji sám nedodržovat. Pravidlo ve mně vyvolává myšlenku na jedno známé úsloví, že někdo doporučuje vodu a sám pije víno. Dopad to má ale podobný. Přetvářka je nakonec stejně odhalena a původce přichází o veškeré pozitivní vazby. Neustálé porušování výše uvedených pravidel vede k celkovému zničení tržního prostředí. Pokud se bude čím dál více podnikatelů zúčastňovat nekalých praktik a zapomenou na pravidla fair-play, dojde nejen ke ztrátě kvality (jak podnikatelských subjektů, tak podnikatelského prostředí), ale celkovému chaosu. (ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, s ISBN ) Společenská odpovědnost firem se u nás řadí mezi koncepty poměrně nové a veřejnosti příliš neznámé. Tento koncept, který nepředstavuje vynucené dodržování stanovených pravidel, zákonů, či nařízení, nýbrž vychází z dobrovolného přesvědčení samotných podniků, se však stále více dostává do popředí zájmu podnikatelských subjektů. Neustále se zvyšující tlak ze strany rostoucí konkurence následně potom motivuje firmy zaměřit se na širší spektrum cílů než je jen zpravidla pouhé sledování maximalizace zisku. Společnosti si mnohem více uvědomují význam svého dobrého jména, které je právě s

53 odpovědným chováním vůči svému okolí spojeno a díky kterému mají možnost získat konkurenční výhodu. Tato konkurenční výhoda jim následně umožňuje především prosadit se a uspět na trhu. Dobré jméno se tak často stává dílčím cílem mnoha podniků. V současné době společenská odpovědnost není již výsadou jenom velkých firem, případně firem nadnárodních. I společnosti malé a střední si uvědomují, jak jejich činnost může ovlivňovat široké okolí a snaží se proto vyvíjet takové aktivity, které mají v podstatě vyjádřit odpovědnost vůči svým zaměstnancům, zákazníkům a dalším zainteresovaným subjektům, případně mají zmírnit negativní dopady různých firemních aktivit na ekologii nebo na kvalitu života obyvatelstva. Zájem o společenskou odpovědnost je dán i tou skutečností, že také vlastně samotní majitelé firem, případně jejich vrcholoví manažeři jsou zároveň i součástí nějaké komunity, zákazníky dalších firem a především lidé, kterým by mělo velmi záležet na hospodárném zacházení se zdroji tak, aby mohli zajistit jejich spotřebu v současné době, ale i spotřebu pro další nastupující generace. Typy sociální odpovědnost firmy Začátkem 90. let Archie B. Carroll sestavil tzv. pyramidu sociální odpovědnosti podniků, která názorně popisuje jednotlivé odpovědnosti ve vztahu k etice. Typy sociální odpovědnosti firmy Obr. č. 3 - Podnikatelská etika dnes a dříve Zdroj: ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků, s

54 Základním všeho je ekonomická odpovědnost, kde podnik především musí dbát na to, aby jeho zisk byl takový, aby dokázal přežít a bylo možné dál rozvíjet firmu. Právní odpovědnost je především očekávání společnosti, že firma bude podnikat v souladu s platnými zákony dané země. Vždy se věřilo, že na základech ekonomické a právní odpovědnosti vyrůstá každá firma, a že bez těchto dvou pilířů není možné podnikat. K shora uvedeným navíc ještě současnost dodává odpovědnost etickou a filantropickou. Zatímco etická odpovědnost zahrnuje přístup podniků k etickým a morálním normám, které jsou nastaveny společností, filantropická odpovědnost posunuje celé vnímání na mnohem vyšší úroveň. Nejedná se jen o dodržování již dříve uplatňovaných pravidel, ale aktivní vyhledávání možností, jak zlepšit kvalitu života, jak se stát lepším člověkem. S výše uvedenou pyramidou úzce souvisí i přístup jednotlivých firem k zákazníkovi, který můžeme rozdělit do třech typů: nemorální, amorální a morální. Jak můžeme vytušit nemorální přístup je využití zákazníka pouze pro dosažení zisku, a to i za předpokladu podvodného či jinak neférového jednání (v současnosti jsme svědky aféry Šmejdi, kdy pomocí nekalých praktik a nátlakových akcí dochází v podstatě k okrádání slušných občanů, zpravidla nejvíce se toto týká seniorů). Amorálním jednáním sice firma neporušuje žádné právní stanovy, ale o zákazníka se nijak zvlášť nestará. Morální přístup znamená péči o zákazníka, uvědomit si, že zákazník není jen prostředek k získání cíle, ale především partner v obchodním světě. Morální přístup u mnoha firem vyvolal potřebu vytvořit etický kodex firmy, firemní kulturu. Přijetím takového kodexu se na jedné straně firma zavazuje k jeho dodržování, ale na straně druhé je kodex právně nevymahatelný. A právě z tohoto důvodu, aby firma dodržovala povinnosti, ke kterým se zavázala, musí existovat nějaká kontrola hodnot, které firma přijala za své. Potvrzení těchto etických hodnot pak může představovat konkurenční výhodu před ostatními. Samozřejmě v opačném případě je to varovný signál pro zákazníky a celou společnost. (ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, s Beckova edice ekonomie. ISBN ) 3.3 Sociální odpovědnost podniků Sociální odpovědnost podniků CSR (Corporate Social Responsibility) Když se hovoříme o sociální odpovědnosti podniků (Corporate Social Responsibility), jedním dechem musíme zároveň dodat i sociální odpovědnost zákazníků (Customer Social Responsibility). Bylo by bláhové se domnívat, že jedna skupina se bude chovat zodpovědně a druhá ne a vše bude v pořádku

55 Pokud požadujeme odpovědnost od firem, musíme se i my (jako zákazníci) chovat zodpovědně. Jinak hrozí zhroucení celého systému, zhroucení tržního prostředí a nastolení chaosu. Fair trade Zajímavým příkladem skloubení sociální odpovědnosti firem a zákazníků může být projekt Fair trade. Moto fair trade je velmi jednoduché: lidé si za svou práci zaslouží dostat dobře a spravedlivě zaplaceno. Možná nám to připadá samozřejmé, ale opak je pravdou. Není výjimkou, že v řadě zemí, které nás zásobují kávou, čajem, tropickým ovocem nebo třeba kakaem, nedostávají pěstitelé téměř ani tolik prostředků, kolik potřebují pro jejich pěstování. Důvody jsou různé, ale mimo jiné jde o chování nadnárodních firem, nespravedlivé nastavení mezinárodního obchodu nebo nedostatek vzdělání a zdrojů na straně pěstitelů. Právě z tohoto popudu, z nerovnosti na trhu a z nedodržování základních etických principů, vznikly organizace jako World Fair Trade Organization (WFTD) nebo Fairtrade International (FI). Organizace slouží jako prostředník nebo lépe řečeno garant toho, že spojí několik skupin do hospodářského partnerství. Na jedné straně pěstitelé (ale i řemeslníci) dostanou za své produkty zaplaceno spravedlivou cenou, na straně druhé kooperující firmy si zvyšují svůj sociální kredit a získávají benefit v podobě větší konkurenceschopnosti na trhu. Myšlenka fair trade ale není založena pouze na etickém jednání v podnikání. Další velmi důležitou složkou je dlouhodobě udržitelné životní prostředí. To znamená neřídit se heslem, že může být po nás potopa, ale přistupovat k životnímu prostředí šetrně, s citem, eticky. Fairtradoví pěstitelé se snaží o dlouhodobě udržitelnou produkci a nepoužívají agrochemikálie preventivně, ale jen v případě, že se potýkají se škůdci nebo nemocemi. Nakonec i my jako koneční zákazníci a spotřebitelé, se můžeme chovat se sociální odpovědností a svým nákupem výrobků označených Fair trade pomoci tam, kde je to zpravidla potřeba nejvíce v zemích třetího světa. Kvalitní práce, dobrá odměna Část jen pro zájemce Ztráta morálky a etiky? To snad ne? To se nás pouze někteří politici, arogantní podnikatelé a firmy vyvolávající korupční skandály snaží přesvědčit o tom, že něco takového, jako etika vlastně vůbec neexistuje. Že je zcela normální bezohledné chování a ždímání našeho okolí ve jménu mamonu. Jak jsme si mohli povšimnout v textu výše, etika není určitě na ústupu. Pouze to, co bylo dříve samozřejmé a tak nějak se bralo automaticky, musí být dnes připomínáno, a to jak formou různých nařízení (například etické kodexy vydávané EU pro úředníky), tak formou organizací, které se tyto principy snaží znovu oprášit s

56 použitím různých nástrojů (viz fair trade). Mnoho firem si dnes uvědomuje, že pokud chce na trhu uspět, musí se etickými zásadami řídit. Z krátkodobého hlediska se možná zdá, že je to bez efektu a bez jakéhokoliv přínosu, ale až po určitém čase se etické chování a sociální odpovědnost firmě vyplatí. Především tím, že bude platit za solidního obchodního partnera, s kterým lze bez obav obchodovat. Okolí bude podnik vnímat jako někoho, kdo se stará nejen o své zájmy, ale i o prostředí, ve kterém se nalézá. To a mnoho dalšího umožňuje firmě získat určitou prestiž, zvýšit konkurenceschopnost a dále se rozvíjet. 3.4 Etika a osobnost člověka motivy, zájmy, hodnoty, postoje a vliv na osobnost podnikatele Průvodce studiem Vážení studenti, předpokládám, že dosavadní text studijní opory, kterou právě studujete, je pro Vás srozumitelný a že tedy pochopíte, že je nepochybné, že etické chování podniku značně ovlivňuje etika a osobnost člověka motivy, zájmy, hodnoty, postoje a samozřejmě toto vše má velký vliv na osobnost podnikatele. Proto se touto problematikou budu v této kapitole také zabývat. Etika a osobnost člověka Etika a osobnost člověka Etika se snaží o nalezení právě takového správného jednání a chování, o nalezení toho, co máme na základě svého rozumu činit tedy v souladu se svým myšlením. (ČANÍK, Petr, Libuše ŘEZBOVÁ a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje podnikatelské etiky. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 s. ISBN ) Ve skutečnosti je každý člověk osobností, některý člověk je lepší, některý horší nebo se výrazně od jiných neliší. Osobnost člověka lze definovat jako neopakovatelnou nenapodobitelnou individualitou, fyziognomií každého člověka, jeho kladnými a zápornými

57 vlastnostmi, intelektem, schopnostmi, temperamentem, charakterem, postojem, zájmů, potřebami, hodnotami, chováním, jednáním atd. K pochopení a poznání osobnosti člověka využíváme společenských věd: Psychologie, jež se zabývá jedincem, jako takovým, zkoumá duševní život člověka obecně. Sociální psychologie, disciplína mezi psychologií a sociologií zabývající se životem člověka ve společenských podmínkách. Sociologie studuje společenské jevy, procesy a vztahy související s určitým seskupením jednotlivců. Osobnost je tvořena zejména jejími vlastnostmi, jež vypovídají o tom, jaký je konkrétní člověk ve své podstatě. Člověk má vrozené vlastnostmi a získané vlastnosti. S vrozenými vlastnostmi se člověk narodí a v průběhu svého života některé vlastnosti získává. Společenské prostředí, společenské faktory a faktory dědičnosti působí na vznik a rozvoj obou typů vlastností. Vlastnosti osobnosti vytváří uspořádanou strukturu, jednotný celek. Mezi hlavní psychické vlastnosti osobnosti patří její temperament, schopnosti a charakter. Velmi důležitými jsou také motivy, zájmy, potřeby, postoje atd. Psychické vlastnosti člověka významně ovlivňují sociálně psychické vlastnosti člověka týkající se jeho vztahu k ostatním lidem. Motivy, potřeby, hodnoty, zájmy a postoje Motivace je základem lidské činnosti. Chování a způsoby člověka, to, proč se člověk chová takto a ne zcela jinak, proč směřuje zrovna k tomuto cíli a ne k cíli jinému, určuje obsahová náplň motivů. Motivace Motivy definujeme jako faktory vzbuzující, udržující a řídící chování člověka. Druhy motivů: energetizující činitelé, vyvolávají chování a zvyšují intenzitu výkonu, regulační činitelé, určují směr chování k dosažení daného cíle

58 Motivy lidí vytváří v každé osobnosti složitou soustavu, kde se vzájemně propojují. Člověk může být motivován k určitému chování i několika motivy zároveň. Původní motiv může být při cestě k dosažení obohacen o motivy vedlejší. Motivy jsou charakterizovány v kategorii: směru, intenzity, trvalosti, míry změny. Důležité je také rozdělení motivů vědomých a nevědomých, motivů zjevných a skrytých. Motivy, které člověk nepřipouští ani sám sobě, přesto ví, že existují, se nazývají motivy potlačovanými. Zdroje motivů: Zdroje motivů Potřeby, popisované jako stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, vystupují tam, kde dochází k fyziologické nebo psychické nerovnováze. Potřeby mohou být primární, které jsou vrozené a mají většinou fyziologický charakter nebo sekundární, které jsou naučené a mají sociální charakter. Člověk nejprve upřednostňuje potřeby primární a na jejich základě pak potřeby sekundární. Společenský charakter a relativnost jsou značně významnými charakteristikami potřeb. Zájmy představující odvozené potřeby, uspokojením určitých zájmů lze dosáhnout provozováním určité činnosti, ne však dosažením konkrétního výsledku. Základní zájmové směry se rýsují v období dětství a dospívání. Formování zájmů závisí na sociální zkušenosti jednotlivce, původ však může být zakotven i v pudových strukturách osobnosti. Hodnoty, které jsou specifickou formou kvality věcí a jevů se projevují v určitých vztazích k jiným věcem a jevům. Pro člověka mají hodnotu takové věci a jevy, které pro něj svými vlastnostmi mají nějaký určitý význam. Hodnoty mohou mít svůj původ ve vrozené struktuře osobnosti, celá soustava hodnot se však vyvíjí až v průběhu socializace. Během života člověk shromažďuje celou řadu hodnot, které se skládají do hodnotového systému a vyjadřují se v hodnotové orientaci člověka, která znázorňuje to, čemu dává člověk ve svém životě přednost, co je pro něj významné a důležité. Každý člověk si hodnotovou orientaci vytváří

59 sám, ale je při tom ovlivňován různými aspekty, např. hodnoty a hodnotovými orientacemi uznávanými v určité společnosti, v rodině nebo různých sociálních skupinách. Postoje vyjadřující hodnotící vztah, kladné nebo záporné reakce na určité osoby, předměty nebo situace. Vždy se vztahují k nějakému objektu, mají určitý směr a míru. Postoje mohou vyplývat z citů nebo mohou mít racionální či objektivní základ. Předsudek se považuje za velmi škodlivý a nežádoucí typ postoje. Jedná se o emociálně založený postoj vůči něčemu, ignoruje objektivní kritéria usuzování. (ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, 143 s. ISBN ) Pro pochopení hodnot a různých hodnotových systémů je třeba si uvědomit, že hodnoty vycházejí z určité kultury. Kultura je výsledkem lidské činnosti, identitou člověka. Každý člověk se pohybuje v nějakém společenském prostředí,které po něm vyžaduje odpovídající způsoby chování a poskytuje člověku různé způsoby řešení problémů. V každé kultuře si lidé vytvářejí určité speciální materiální a duchovní hodnoty, vzory chování, vzory nejrůznějších vztahů, způsobů jednání a také samozřejmě i hodnotový systém. Význam etiky v jednání s lidmi umění jednat s lidmi Úspěšné jednání s lidmi a ovládání umění jednat s lidmi znamená ovládat především psychologické, sociálně psychologické a sociologické poznatky o osobnosti, jejích vlastnostech, motivech jednání, sociálních rolí atd. Umění jednat s lidmy Umění jednat s lidmi má ale i svoji etickou stránku a zároveň je součástí společenské etikety. Při jednání s lidmi je každá situace naprosto jedinečná a neopakovatelná, proto se nestačí naučit pouze přesné postupy společenské etikety, ale musíme čerpat také ze skutečností, chyb a omylů, kterých se při různých situacích v mezilidském styku dopouštíme. Pokud se chceme naučit správně jednat s lidmi, musíme se nejdříve naučit dobře poznat sami sebe a po té poznat osobnost jiných lidí, se kterými se setkáváme. Poznávání sama sebe Komplexní, nejpřesnější a nejobjektivnější přehled o vlastní osobnosti vede k jisté míře úspěchu jednání s lidmi. Člověk, který své chování nikdy systematicky

60 a cílevědomě nepozoroval, nehledal důvody svého chování a neuvědomoval si své vlastnosti, se zná pouze povrchně. Umění jednat s lidmi vychází z poznání vlastní osobnosti. Pokud neznáme sami sebe a nejsme si jisti tím, že se dokážeme ovládnout i v nejtěžších situacích, nemůžeme odhadnout ani osobnost a jednání druhého člověka, a proto se nepouštíme do bouřlivých diskusí a zbytečně neprovokujeme spory. Těmto situacím se snažíme, vždy raději vyhnout, ne vždy to však lze. Především pracovníci na řídících a kontrolních pozicích se často dostávají do velice napjatých situací, kdy dochází k bouřlivým výměnám názorů, proto je nejlepším řešením, naučit se ovládat své pocity a umět zachovat klid tam, kde je potřeba. Dalším důvodem poznávání vlastní osobnosti je uvědomění si alespoň některých svých negativních vlastností, a nedostatků, které můžeme změnit. Účelem sebepoznávání není chorobné rozebírání každého vlastního citu, postoje a chování. Jedná se o cíl, který zároveň vede k dosažení dalšího cíle. Sebepoznávání je v podstatě zkoumání určitých vlastních duševních vztahů a zároveň také i myšlenkových pochodů, když toto zkoumání má svoje pravidla a etapy postupu. Hlavní pravidla metody introspekce: Metoda introspekce objektivnost, sebekritičnost a upřímnost k sobě samému. Vždy je důležité snažit se o co nejpravdivější poznatky, nepravdivé poznání nikam nevede. co největší hloubka poznání a všestrannost. Snaha poznání své osobnosti ze všech možných stran a úhlů, hledání nejhlubších příčin a důvodů. vyvození závěrů a vložení výsledků do paměti. Z každé vlastnosti své osobnosti bychom měli vyvodit určitý závěr, jinak poznání nemá smysl. porovnání a prověření výsledků. Jednotlivé výsledky je nutno mezi sebou porovnat a snažit se vypátrat příčiny vzniku rozporů, další sebepozorování. spojování výsledků poznávání. Zjištěné závěry si v duchu skládáme do jakési mozaiky naší osobnosti, musíme je vzájemně doplňovat. postupnost a systematičnost. V pozorování vlastností osobnosti by se mělo postupovat systematicky, abychom něco nepřehlédli

61 Způsoby stanovení metod introspekce: etapa sebepozorování, kdy se člověk učí pravidlům introspekce, na základě kterých pak poznává rysy své osobnosti. etapa porovnání sebe s ostatními lidmi, porovnání osobnosti člověka, chování, postojů s chováním jiných lidí. etapa aktivního zasahování, na základě předchozích etap člověk vyhodnocuje, kterou ze svých vlastností by měl změnit, odstranit nebo zdokonalit. Poznávání jiných lidí Na osobnosti každého člověka závisí, jak člověk vnímá okolní svět. Vnímání člověka je silně poznamenáno jeho předchozími zkušenostmi. Jedná se o složitý proces, kde působí řada faktorů. Sociální percepce Sociální percepce neboli vnímání a poznávání druhých lidí je složitější činností než samotné vnímání a poznávání předmětů. Vnímání je základním procesem pro poznávání a posuzování lidí. Vnímání a posuzování jiných lidí je často ovlivňováno řadou příčin, které vedou k chybnému vnímání a posuzování lidí. Člověk má často tendenci domýšlet si a dotvářet vnímaný předmět či osobu. To je způsobeno faktem, že člověk raději vidí a slyší to, co očekává, že bude vidět a slyšet. Člověk je silně ovlivněn tím, co dělá, svojí prací, podle čehož pak vnímá a posuzuje ostatní lidi, na člověka působí tzv. profesionální deformace neboli závislost na povolání. Tato deformace by však člověka neměla pohltit úplně, člověk by měl na druhém vidět a posuzovat i to, co s jeho profesí vůbec nesouvisí. Vnímání druhého člověka by vždy mělo být hodnoceno poznáváním více znaků, aby se předešlo falešným závěrů. Lidé se často při vnímání a posuzování jiných lidí, řídí heslem podle sebe soudím tebe, kdy v jiných lidech hledají své vlastnosti, motivy, postoje, zájmy nebo jim je podle sebe přisuzují. Obvykle si člověk udělá obraz o druhém člověku z nastřádaných informací od jiných lidí, v psychologii se hovoří o tzv. haló-efektu. Jaký obrázek si o druhém člověku uděláme, záleží na postoji a vztahu k osobě, která nám tyto informace sdělila. Pokud máme k osobě blízko a vážíme si ji, budeme považovat

62 informace za pravdivé, jestliže osobě nevěříme nebo z ní máme smíšené pocity, budeme informace považovat za nepříliš pravdivé. S haló-efektem úzce souvisí i efekt prvotnosti a novosti, uplatňují se při bezprostředním vnímání osoby, o které nic nevíme i u představy člověka, kterého známe pouze z informací někoho jiného. Efekt prvotnosti při bezprostředním vnímání je znám jako první dojem, to co je na druhém člověku vnímáno jako první. Většina lidí se snaží na první dojem zapůsobit co nejlépe, protože právě první pocit, dojem z cizího člověka je vodítkem pro posuzování celé jeho osobnosti. Může se stát, že se zmýlíme při hodnocení prvního dojmu, svoji představu tedy opravíme, je to však složitější a má to dlouhodobější průběh. V efektu novosti při bezprostředním vnímání i při vytváření představy o druhém člověku na základě informací jsou nejdůležitější a nejvýznamnější informace a dojmy získané z nenovějších a nejčerstvějších zdrojů informací a dojmů. Vlivem uvedených efektů může docházet ke stereotypizaci, což může vést ke zjednodušení procesů poznávání druhého člověka nebo ke vzniku předsudků. Pokud vnímáme člověka na základě minulé negativní zkušenosti, je každé nové vnímání negativně ovlivněno Etické jednání a podnikání Etické jednání a podnikání Správný odhad všech důležitých okolností konkrétního mezilidského styku představuje hlavní problém optimálního jednání. Tímto odhadem jsou voleny prostředky a cesty realizace úspěšného jednání s lidmi. Závisí na množství informací, které jsou k dispozici a na předchozích zkušenostech. Pro umění jednat s lidmi je důležitá vysoká úroveň operativnosti, pohotovosti změnit chování v okamžiku, kdy zjistíme, že náš původní odhad nebyl správný nebo při výskytu nových okolností. Základy správného využívání teoretických poznatků v praxi: uvědomění si, že teorie neobsahuje ideální řešení situace při jednání s lidmi v praxi, respektování individuality v konkrétních situacích, výběr nejpřiměřenějších prostředků na základě správného odhadu všech okolností určitého společenského styku

63 Kultura osobního projevu a umění jednat s lidmi se vzájemně podobají, nelze však říci, že znamenají totéž. Existují lidé s vysokou kulturou osobního projevu, a přesto neumí jednat s lidmi. Kulturu osobního projevu lze charakterizovat jako úroveň chování člověka k druhým lidem v rámci pracovní činnosti. Kultura osobního projevu a umění jednat s lidmi Umění jednat s lidmi lze také popsat jako vystupování člověka vůči druhým lidem, jež bere ohled na druhé osoby a jde jim vstříc, odpovídá konkrétní situaci a vede ke splnění předem stanoveného cíle. Při jednání s lidmi hraje důležitou roli psychologický odhad a týká se hlubších stránek skutečnosti. Základní nástroj umění jednat s lidmi představuje kultura osobního projevu. Základním samozřejmým předpokladem chování by měly být takt, ohleduplnost a úcta k lidem, přiměřenost a přirozenost. Zásady úspěšného jednání s lidmi: realizace chování, chovat se přirozeně a upřímně, nepředstírat úsměvy a sympatie, nevnímat soubor obecných doporučení pro jednání s lidmi jako soubor rad a návodů k pokrytectví a klamání lidí, nepředstírat přátelství, zájem o lidi, jednat s lidmi jako s osobnostmi, snažit se najít v každém člověku něco hezkého, nezaměřovat se pouze na jeho negativní stránky. Zásady úspěšného jednání s lidmi Každý člověk by měl být vnímán včetně jeho nálad a změn ve způsobu chování, měl by vědět, že je brán ohled na jeho existenci, ale i na jeho reakci na naše chování. Hovoříme o zásadě pozornosti k existenci druhého člověka. Hodnocení druhých lidí je dalším pravidlem umění jednat s lidmi. Na každém člověku bychom měli umět oceňovat maličkosti, ale zároveň šetrně upozorňovat na chyby a nedostatky, kritiku vyslovovat přiměřeně a nezveličovat. Samozřejmostí by mělo být taktní chování především řídících pracovníků, kteří by neměli urážet ani ponižovat druhé osoby

64 Další zásadou umění jednat s lidmi je šíření klidu a pohody. Při jednání s lidmi by neměl být prostor pro nervozitu, agresi, skepsi, podezřívání, atd. Všechny duševní vztahy, pozitivní i negativní se velice snadno přenáší z jednoho člověka na druhého. Pro umění jednat s lidmi je velice důležitá zásada umět se vžít do druhých lidí, snažit se pochopit druhého člověka. K této zásadě patří znalost lidí, znalost základu sociální interakce, umění vnímat, umění správného počínání, znalost a vnímaní sebe samého a umění měnit sám sebe. Pokud se umíme vžít do druhého člověka, můžeme najít vhodné řešení dané situace. Zjištěné nedostatky druhého člověka kritizujeme přiměřeně, bez zbytečných urážek a zesměšňování, což se člověka právě nejvíce dotýká. Člověk unese oprávněnou kritiku na svoji osobnost, kritika je jedním z nástrojů zlepšování a zdokonalování. Umění vcítit se do druhých lidí Zásadou umění jednat s lidmi je umění vcítit se do druhých lidí, vyzařovat klid a pohodu, být k druhým lidem ohleduplný, mít k nim úctu, být pozorný k existenci druhého člověka, dokázat ocenit maličkosti druhých lidí a současně umět taktně upozornit na jejich nedostatky. Etické jednání a umění jednat s lidmi by měli mít zejména lidé na řídících pracovních pozicích, protože se velice často stává, že jejich podřízení mívají pocit méněcennosti. Nadřízení některé své podřízené ignorují a nezajímají se o jejich názory, jsou k nim příliš kritičtí, někdy je dokonce uráží či zesměšňují. 3.5 Život jako základní a nejvyšší hodnota a podnikatelská etika Vztah mezi etikou a podnikáním Již výše bylo uvedeno, že nelze zcela přesně definovat, co se skrývá pod pojmy podnikatelská etika, neboť každý může mít na tuto vědní disciplínu trochu jiný, subjektivní pohled a to mimo jiné také proto, že se tato vědní disciplína stále aktualizuje a poměrně rychle vyvíjí. Podnikatelská nebo také hospodářská etika zkoumá praktické rozhodování a tvůrčí a inovativní jednání. Hledá rovnováhu mezi tím, co je ještě společensky přijatelné na jedné straně a pohlíží na ekonomickou stránku (zisky firem) na straně druhé. Na tomto místě bych se nyní soustředila především na vztahy mezi etikou a podnikáním, tzn. na vzájemné vztahy mezi zaměstnanci, zaměstnavateli,

65 konkurenty a zákazníky, a to z pohledu zdravotní stránky a bezpečnosti práce. V širším pojetí by potom mohlo jít o vztah mezi byznysem, státem a společností. Pohled na život Jaký je život? Je nádherný, i když nesmírně těžký až bolestný. Co to vlastně znamená žít? Žít znamená poznávat, prožívat, jednat. Každý život má svůj význam, má tedy hodnotu. (KÁRNÍKOVÁ, 1997) Pohled na život Podíváme-li se zpět do historie, na život bylo vždy nahlíženo z různých pohledů. A najdeme úplné protipóly. Ve Spartě byli slabí jedinci vražděni, ve starém Římě rozhodoval o žití a nežití miminka jeho otec, křesťané pohlíží na život jako na dar od Boha, tudíž by ho měl člověk spravovat a nemá právo si ho vzít. Je otázkou, na který okamžik by se mělo pohlížet jako na počátek lidského života, zda je to moment početí či později, kdy se z embrya stává plod (na konci 2. měsíce po početí). Ať by bylo přihlíženo k prvnímu či k druhému případu, je více než sporná otázka umělého přerušení těhotenství. Ačkoliv náš právní řád povoluje provést interrupci do dvanáctého týdne těhotenství, je otázkou etiky, zda má matka právo rozhodnout o ukončení života počatého dítěte. Je několik výjimek, kdy je možné toto rozhodnutí matky ospravedlnit, a to v případě, že lékařské vyšetření odhalí těžké postižení narozeného miminka, dále pak jedná-li se o početí v důsledku trestného činu, o incest, výjimečné sociální případy či v momentě, kdy těhotenství vážně ohrožuje zdravotní stav matky. (JANKOVSKÝ, Jiří, Etika pro pomáhající profese, Praha: Nakladatelství Triton, 2003, 1. Vyd. ISBN ) Nemoc V současnosti člověk žije v tak rychlém tempu, že si mnoho věcí uvědomí až ve chvíli, kdy je částečně nebo úplně ztratí. Často to tak bývá i se zdravím. Pokud se cítíme v pořádku a nic nás netrápí, bereme většinou zdraví jako samozřejmost. Teprve až přijde nemoc, přijde i čas k zamyšlení, zastavení a často k přehodnocení priorit. Mnohdy je třeba učinit řadu změn, například změnit svůj styl života, jídelníček a návyky apod. Někdy ale už bývá pozdě. Nemoc

66 Smrt Smrt Stejně jako k životu patří narození dítěte, tak k němu patří i smrt. Náboženství na smrt nepohlíží jako na konec člověka, ale jako na určitý mezičlánek, po kterém následuje reinkarnace, další trvání duše Smrt je vnímána jako poslední a přirozená etapa života, která k životu patří, a proto by měla být očekávána v klidu a důstojně. (JANKOVSKÝ, 2003, str. 140) Povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance Práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů Podle Zákoníku práce, který upravuje práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů v oblasti zdraví a bezpečnosti práce v zaměstnání, platí následující: Povinnosti zaměstnavatele zajištění takové činnosti, pro kterou má zaměstnanec dostatečnou kvalifikaci, zodpovědnost za BOZP (vč. školení), poskytnutí ochranných pomůcek, vybavení pracoviště bezpečnými technickými zařízeními, evidence úrazů Povinnosti zaměstnance dodržování všech předpisů a postupů práce, účast na školeních, hlášení všech případných úrazů, absolvování nutných lékařských prohlídek Prevence a bezpečnost práce I zde je důležitá prevence. Předcházet možným budoucím problémům s bezpečností práce lze vytvořením takového prostředí, kdy jsou různými opatřeními minimalizována možná rizika. Případné ztráty z důvodu pracovních úrazů či nemocí z povolání nese nejen zaměstnanec v podobě poškození svého zdraví, ale i zaměstnavatel (finanční ztráty, kontroly dotyčných úřadů, dobrá pověst firmy ). Stres a nejistota Stres a nejistota Stres nás může prakticky provázet od narození až do vysokého věku. Stává se přirozeným projevem života, ale pouze v takovém případě, že je přiměřený a pokud nepůsobí dlouhodobě. Je téměř pravidlem, že lidé žijící spíše osaměle a na venkově trpí stresem méně a dožívají se vyššího věku než lidé z měst. Pod vlivem stresu jsou někteří lidé podráždění a jiní ochablí, případně značně unavení. K vyčerpání nakonec vede delší stres u každého. Stresem může být

67 zaskočen ale i člověk z nedostatku informací či z nejrůznějích mimořádných událostí. Na každého jedince působí stres jiným způsobem. V zaměstnání dokáží stresovat změny a důraz na pozici zaměstnance, na jeho výkonnost. V soukromí pak nejvíce stresovými faktory je rozpad rodiny, stěhování a hlavně nemoc a úmrtí blízkých osob. Mezi priority každého zaměstnance patří stabilní zaměstnání ohodnocené spravedlivou odměnou a také zdravé a bezpečné pracovní prostředí. Málokdy jsou všechna tato přání dodržena. Stres v zaměstnání je do určité míry zdravý, protože nutí pracovníky k vyšším výkonům a k větší kreativitě. Pokud přesáhne únosnou hranici, stává se nebezpečným a škodlivým. Mezi stresové faktory můžeme zařadit časté přesčasy, náročnost práce, nutnost cestování, zdravotní rizika, odloučení od rodiny atd. Mnoha lidem nevyhovuje práce na směny, odpovědnost za velký počet lidí a mnohdy i za jejich životy, kterou mají například některé profese jako třeba lékaři, hasiči, policisté. Důležitý je i pracovní kolektiv, mezilidské vztahy na pracovišti a správná organizace práce. Nadměrný stres může vést k nemoci, depresím či úplnému zkolabování organismu. A v poslední době také stále častěji k nejrůznějším závislostem na alkoholu, lécích či drogách. Míra vyléčení závisí na tom, kdy si aktuální situaci pracovník uvědomí a jak dlouho nechá tento stav bez pomoci cizích lidí. To, co pro určitého jedince může být maximálně stresovým faktorem, zvládá jiný s přehledem. Záleží na psychické a fyzické odolnosti jedince a i na životních událostech, které prožil. Člověka, který je pod vlivem stresu, lze lehce odhalit. Jedná chaoticky, komunikuje zrychleně, neadekvátně reaguje a rychleji se rozčílí, častěji vyhledává konflikty a trpí úzkostí. Jak lze poznat na pracovišti člověka, který žije v neustálém nezdravém stresu? Je náladový, podrážděný, permanentně unavený, v depresi a nedokáže se soustředit. Možno konstatovat, že jsou v posledních letech požadovány stále větší nároky na kvalitu výrobků na jedné straně a na produktivitu práce na straně druhé. Zaměstnancům jsou kladeny takové úkoly, které je deprimují a kvůli nim jsou pod permanentním tlakem. Dalším důvodem stresu je nejistota udržení si pracovního místa kvůli reorganizaci, propouštění, snížení počtu zakázek. V případě ztráty zaměstnání hrozí i ztráta pravidelného příjmu a s tím spojené psychické problémy

68 Důsledkem stresu mohou být závažná onemocnění, jako žaludeční vředy, onemocnění srdce a cév a v nejhorším případě i úmrtí. Lidé pracující pod velkým tlakem bývají častěji nemocní, mají sníženou výkonnost a projevuje se u nich zvýšená fluktuace. Dochází tak potom také i k častějším pracovním úrazům. Nezaměstnanost Nezaměstnanost Nezaměstnanost má značný vliv na společenský život zpravidla každého jedince i jeho nejbližších rodiny a přátel. Nejen, že dojde k poklesu životní úrovně, ale mohou se i značně změnit společenské vztahy a hodnoty. Dlouhodobou ztrátou zaměstnání přichází zaměstnanec o zdroj materiálního zajištění, vzniká ekonomická nejistota, mění se obvyklé plánování pracovního dne, ztrácí se možnost získávání informací, zkušeností a dovedností, a vylepšování schopností. Ztrácí se smysl života a omezují se zpravidla i sociální kontakty s přáteli a spolupracovníky. Člověk bez práce ztrácí spojení s realitou, zmocňuje se ho nejistota a strach z budoucnosti i pochybnosti o vlastních schopnostech. Problematika dluhů Problematika dluhů S vysokou mírou nezaměstnanosti úzce souvisí problém hypoték a různých půjček a úvěrů. Většina nejen mladých lidí má v dnešní době hypotéky na bydlení, úvěry či půjčky. V lednu 2013 uzavřeli lidé nejméně hypoték za poslední rok a půl, celkem jen A to i přesto, že byly úrokové sazby téměř na minimu. Během roku 2013 se ale tento trend obrátil a hypoteční trh loni stoupl o 23 % na rekordních 149 miliard Kč. Je tu ještě jedno nebezpečí, a to gamblerství, neboli patologické hráčství, na kterém je gambler závislý. Typické rysy chování patologických hráčů závislých na hraní na hracích automatech jsou například touha po dalším hraní z důvodu výhry peněz, které gambler dříve prohrál, opakovanou snahou s hazardní hrou přestat, lhaní lidem ve svém okolí za účelem popírání svého gamblerství, ochota dopouštět se krádeží, a dalších přestupků či trestných činů za účelem obstarání si financí pro hazard. Gambler si časem uvědomuje svou závislost, ale při snaze s hazardní hrou přestat cítí neklid a podrážděnost, nedaří se mu zbavit se své závislosti i kvůli dluhům

69 Pracovní úrazy Pod pojmem pracovní úraz je chápáno poškození zdraví zaměstnance, ke kterému dojde při plnění pracovních úkolů nebo k tomuto dojde v přímé souvislosti s plněním těchto pracovních úkolů. S měnící se strukturou hospodářství se mění i charakter práce. Ubývá pracovníků v primární sféře, tudíž i klesá počet pracovních úrazů. Bohužel ale roste počet pracovníků s psychickými problémy zaviněnými stresem v zaměstnání. Pracovní úrazy Procento pracovních úrazů je v České republice vyšší než v západní Evropě. Hlavním důvodem je nedodržování předepsaných předpisů a nepoužívání nebo nedostatečné používání ochranných pomůcek. Každý zaměstnavatel má ze zákona povinnost poskytnout pracovníkovi ochranné pracovní pomůcky. Na dodržování této povinnosti dohlíží Státní úřad inspekce bezpečnosti práce. Pracovníci tohoto úřadu se zaměřují hlavně na ochranu zdraví při práci, na technický stav zařízení a strojů, na dodržování bezpečnostních předpisů při práci, používání pomůcek na ochranu při práci a zaměřují se i na prevenci, například pokud jde o nejrůznější typy školení pracovníků. Státní úřad inspekce bezpečnosti práce provádí pravidelné i namátkové kontroly a jeho činnost je velice důležitá z hlediska zajištění bezpečnosti práce na pracovišti a předcházení úrazů, když zajímavé jsou výsledky tohoto úřadu, který udělil v roce 2013 pokuty ve výši Kč, což je zhruba o čtyři miliony více než v roce Není ojedinělé, že některé firmy se snaží šetřit na nesprávném místě, např. na ochranných pracovních pomůckách, v lepším případě na kvalitě těchto pomůcek, když v tomto případě nejen, že porušují zákon, ale vystavují své zaměstnance značnému riziku. Nemoci z povolání Nemocemi z povolání trpí nejčastěji pracovníci, kteří obsluhují stroje a montéři, dále řemeslníci a opraváři. Vyplývá to ze zprávy Státního zdravotního ústavu, kde se uvádí, že nejčastěji postihují nemoci z povolání tato odvětví: těžba a dobývání, zdravotní a sociální péče, výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (z vibrací, z přetěžování končetin, nemoci způsobené prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého apod.). Nemoci z povolání

70 Velice příznivou zprávou je skutečnost, že neustále klesá počet hlášených případů nemocí z povolání a tento snižující se trend je již od roku Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření se může projevit ve všech profesích, častěji však u vedoucích pracovníků, u zaměstnanců ve zdravotní a sociální sféře a u učitelů, tedy zpravidla u takových profesí, kdy je nutné být v kontaktu s dalšími lidmi. Projevuje se celkovým vyčerpáním organismu, ať již jde o vyčerpání psychické, fyzické, případně i sociální. Takto postižený jedinec je neustále unavený, tělesně i duševně vyčerpaný, pesimistický a cítí úzkost. Nebaví ho jeho práce, takže ji odkládá a neplní tak, jak by měl a tím se dostává do začarovaného kruhu. Následkem toho pak řeší nepříjemné situace nejen v práci, ale i doma s partnerem či rodinou, unáhleně, zbrkle a nepřiměřeně. Možností eliminace syndromu vyhoření je několik. Úplný odchod z dosavadního zaměstnání nebo jen změnu pracoviště či pozice v rámci stávající firmy. Nejhorším řešením je rezignace a neřešení vzniklého problému, případně jeho podcenění. Syndromu vyhoření lze předcházet správnou prevencí. Důležitý je pohled člověka na jeho vlastní práci, zhodnocení vykonávané práce a hlavně zázemí, ve kterém žije, kým je obklopen, tj. jeho rodina, přátelé, známí, ale i kolegové v práci, dále pak smysluplné trávení volného času, záliby a koníčky. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Zaměstnání osob se zdravotním postižením Samostatnou a velmi významnou problematikou je zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Z celkového počtu nezaměstnaných je 10,5% osob se zdravotním postižením. Na konci roku 2013 to bylo osob. Od ledna do listopadu 2013 bylo vyplaceno zaměstnavatelům více než 3,02 mld. Kč, které stát v této oblasti vynakládá na podporu vytvoření chráněných pracovních míst a částečně pokrývá náklady spojené s provozem těchto míst. Pokud je zřizováno nové chráněné pracovní místo, stát přispívá v případě, že ho firma garantuje na minimálně 3 roky, dále pak za určitých podmínek vyplácí příspěvek na skutečně vynaložené náklady na mzdy pracovníků se zdravotním postižením, na krytí provozních nákladů a zaměstnavatel si může uplatnit slevu na dani (její výše je dle stupně invalidity zaměstnance)

71 Shrnutí Podnikatelská etika je procesem etických norem a principů, který nám zasahuje do jakéhokoli podnikatelského rozhodnutí, případě i do specifických oblastí podnikání. Σ Vývoj novodobé podnikatelské etik lze shrnout do čtyř vývojových etap. První etapa ( ) byla označována jako proces hledání. Druhá etapa ( ) představovala proces rozvoje profesní a podnikatelské etiky. Třetí etapa ( ) představovala zvyšování standardu podnikové etiky Čtvrtá etapa (1970 současnost) definuje podnikatelskou etiku jako samostatnou vědní disciplínu. Zlaté pravidlo etiky základním pravidlem pro aplikaci etiky v ekonomice je zlaté pravidlo etiky > je to klíčová hodnota pro tržní ekonomiku, objevuje buď negativní nebo pozitivní formulaci: Vše, co chceš, aby jiní dělali tobě, dělej ty jim x Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim, uznávat zlaté pravidlo, znamená uznávat ostatní lidi jako rovnocenné bytosti, pravidlo je známé již z veršů Homérovy Odysseii. Pyramida sociální odpovědnosti podniků názorně popisuje jednotlivé odpovědnosti ve vztahu k etice. Základním všeho je ekonomická odpovědnost - podnik především musí dbát na to, aby jeho zisk byl takový, aby dokázal přežít a bylo možné dál rozvíjet firmu. Právní odpovědnost je především očekávání společnosti, že firma bude podnikat v souladu s platnými zákony dané země. K shora uvedeným navíc ještě současnost dodává odpovědnost etickou a filantropickou. Zatímco etická odpovědnost zahrnuje přístup podniků k etickým a morálním normám, které jsou nastaveny společností, filantropická odpovědnost posunuje celé vnímání na mnohem vyšší úroveň

72 Přístup firem k zákazníkovi, který můžeme rozdělit do třech typů: nemorální, amorální a morální. Nemorální přístup je využití zákazníka pouze pro dosažení zisku, a to i za předpokladu podvodného či jinak neférové jednání. Amorálním jednáním - firma neporušuje žádné právní stanovy, ale o zákazníka se nijak zvlášť nestará. Morální přístup znamená péči o zákazníka, uvědomit si, že zákazník není jen prostředek k získání cíle, ale především partner v obchodním světě. Proč by se měl podnik chovat eticky? Je to v jeho zájmu? Mravnost obecný zájem celé společnosti. Očekávání etického chování i od ostatních. Nelze očekávat dodržování etických zásad od ostatních, když se tak sami nebudeme chovat. Nelze se ohánět etikou a přitom ji sami nedodržovat. Etika se snaží o nalezení správného jednání, o nalezení toho, co máme na základě svého rozumu činit tedy v souladu se svým myšlením. Osobnost člověka lze definovat jako neopakovatelnou a nenapodobitelnou individualitu, která se vyznačuje kladnými a zápornými vlastnostmi, intelektem, schopnostmi, temperamentem, charakterem, postojem, zájmy, potřebami, hodnotami, chováním, jednáním atd. Motivace je základem lidské činnosti. Je to určité chování a způsoby člověka. Motivy definujeme jako faktory vzbuzující, udržující a řídící chování člověka. Úspěšné jednání s lidmi a ovládání umění jednat s lidmi znamená ovládat především psychologické, sociálně psychologické a sociologické poznatky o osobnosti, jejích vlastnostech, motivech jednání, sociálních rolí atd. Pokud se chceme naučit správně jednat s lidmi, musíme se nejdříve naučit dobře poznat sami sebe a po té poznat osobnost jiných lidí

73 Otázky 1) Charakterizujte stručně vývoj etického myšlení. 2) Čím se vyznačuje Zlaté pravidlo etiky? Popište jej. 3) Vyjmenujte a stručně vysvětlete typy sociální odpovědnosti firem. 4) Jak byste definovali osobnost, čím je osobnost tvořena a co je základem lidské činnosti? 5) Jaké znáte zásady úspěšného jednání s lidmi? 6) Popište jednotlivé úrovně hospodářské etiky. 7) Jaké společenské vědy souvisí s poznáním osobnosti člověka? 8) Čím je tvořena osobnost? 9) Jaký má etika význam v souvislosti s jednáním s lidmi? 10) Jak byste charakterizovali pojem poznávání sama sebe? 11) Co je to metoda introspekce a jaká jsou její hlavní pravidla? 12) Charakterizujte pojem syndrom vyhoření. 13) Jaký vliv má nezaměstnanost na život jedince, případně jeho nejbližší? Pojmy k zapamatování základy etického chování podniku zlaté pravidlo etiky pyramida sociální odpovědnosti firmy osobnost a vlastnosti osobnosti motivace, potřeby, hodnoty, zájmy a postoje osobnosti zásady spěšného jednání s lidmi úroveň hospodářské etiky poznávání sama sebe Doporučená literatura ČANÍK, Petr, Libuše ŘEZBOVÁ a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje podnikatelské etiky. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 s. ISBN JANKOVSKÝ, Jiří, Etika pro pomáhající profese, Praha: Nakladatelství Triton, 2003, 1. vydání, ISBN HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3. aktual. a přepr. vyd. Praha: Grada, 2008, 277 s. Psyché (Grada). ISBN

74 MAYEROVÁ, Marie, Stres, motivace a výkonnost, Praha: Grada, 1997, 1. vydání, Grada, ISBN SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN X ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, 143 s. ISBN VYBÍRAL, Zbyněk, Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, s.r.o., 2009, ISBN: ZADRAŽILOVÁ, Dana. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, xix, 167 s. Beckova edice ekonomie. ISBN

75 4. Základní východiska podnikatelské etiky, tržní hospodářství a etika v podnikání Cíl: Výše uvedená kapitola této studijní opory přináší řadu zajímavých informací a po jejím prostudování budete schopni: charakterizovat základní východiska podnikatelské etiky, objasnit hlavní předpoklady etického podnikání a jeho cíle, vysvětlit, co je především předmětem zkoumání podnikatelské etiky, zdůvodnit podstatu okruhů lidských práv a vztah práva a morálky, pochopit podstatu podnikatelského prostředí a vývoj českého podnikatelského prostředí, najít souvislosti a vyznat se ve vztazích mezi firmou a zákazníkem, zaměstnancem, majitelem, státem, obchodními partnery a konkurencí, popsat a vysvětlit podnikatelskou etiku a její úroveň v souvislosti s tržním hospodářstvím. Klíčová slova: předpoklady etického podnikání, východiska podnikatelské etiky, vztah práva a morálky, okruhy lidských práv, etika organizací a institucí, etika jednotlivců, pohledy na podnikovou etiku Průvodce studiem Vážení studenti, kapitola, kterou se chystáte studovat sleduje morální zásady a normy, které usměrňují chování ve světě podnikání. Zabývá se předmětem zkoumání etiky a je zajímavá především spojením existence tržního hospodářství a stavem a úrovní etiky podnikání. Snažím se v souvislosti s výše uvedeným poukázat i na vývoj českého podnikatelského prostředí. Mým cílem bylo, abych Vás seznámila i s některými negativními jevy, které se v souvislosti s etikou podnikání objevují a na které je třeba poukázat a nedovolit, aby jich přibývalo. Byla bych ráda, kdyby text této kapitoly byl pro Vás zajímavý, jeho studium, aby Vám nečinilo potíže, když studiu byste měli věnovat cca minut

76 4.1 Etika podnikání (podnikatelská etika) Podnikatelská etika (etika podnikání) zahrnuje morální zásady a normy, které usměrňují chování ve světě podnikání (např. spravedlnost, poctivost, serióznost apod). Etika podnikání samostatná disciplína Etika podnikání vznikla jako samostatná disciplína v sedmdesátých letech dvacátého století. Před jejím vznikem se užívaly převážně pojmy jako společenská odpovědnost firmy nebo společenská odpovědnost podnikání. Ty ale postihovaly pouze část problematiky etiky v podnikání. Podnikatelská etika se rychle rozvíjela ve Spojených státech, které předběhly Evropu o řadu let. Vyučuje se prakticky na všech západních univerzitách ekonomických směrů a v manažerských školách. Již nejednou se prokázalo, že poznatky etiky uplatňované v podnikatelské sféře jsou z hlediska efektivnosti, racionalizace a vědecké organizace právě velmi potřebné a užitečné. Bezprostředním podnětem pro vznik této disciplíny byly skandály, ať šlo o nedostatečnou ochranu spotřebitele, podvodné machinace, poškozování životního prostředí, daňové úniky, zneužívání informací a mnoho dalších. Ty vyvolaly negativní reakci veřejnosti včetně požadavků na větší vliv morálky v podnikání. Rozhodující je to, že v období posledního čtvrtstoletí se etika v podnikání stala velmi živou. Zájem o ni se projevuje na několika úrovních: od ryze teoretické až po ryze praktickou, tedy o zavádění etických principů do každodenní podnikatelské praxe. Společnost pro etiku v ekonomice V České republice se začala vyučovat etika podnikání na některých vysokých školách od roku V roce 1994 byla založena Společnost pro etiku v ekonomice. V tomtéž roce uspořádala nadace Patriae první významnou konferenci k této tematice s názvem Byznys a etika, zorganizovanou s pomocí vládních i soukromých institucí ze Spojených států. Podnikatelská etika je součástí obecné etiky. Tato disciplína je chápana stejně v Evropě a v Severní Americe. Podnikatelskou etiku (etiku v podnikání) nelze považovat za jinou etiku, která by vysvětlovala, omlouvala nebo ospravedlňovala jednání, jež by bylo jinak považováno za neetické. Posláním podnikatelské etiky je zabývat se otázkami, zda konkrétní podnikatelské praktiky jsou přijatelné či nikoli, zda jsou dobré či špatné, zda jsou správné nebo nesprávné. Svou povahou je podnikatelská etika kontroverzní. Při řešení jednotlivých a konkrétních problémů neexistuje jednotný přístup

77 Podnikatelskou etiku nelze zaměnit se zákonem. Mezi právem a morálkou je sice úzká souvislost, ale zároveň jsou mezi nimi i rozdíly. Právo upravuje to, co zákonodárce považuje v dané době za správné nebo nesprávné a na území státu vytváří jeden soubor pravidel, platný pro všechny. Právně zakotvuje pouze ty požadavky, u nichž je zapotřebí, aby jejich dodržování zabezpečovala autorita státu při jejich porušení sahá stát k sankcím. Právo je univerzální, obecné a nemůže postihovat všechny situace, které se v praxi mohou vyskytovat. V této souvislosti se někdy objevuje nesprávná představa, že podnik se chová morálně, postupuje-li podle zákona. Zákon ale nestanoví a ani nemůže stanovit, co je etické. V průmyslově vyspělých zemích s právními tradicemi řeší stát prostřednictvím zákonů pouze základní problémy. Přednost mají morální zásady a pravidla podnikání, jejichž dodržování si vynucuje konkurence. Obecnou zásadou je, že zákony mají být dodržovány, včetně podnikání. Zákony představují právní rámec, v němž se podnikání uskutečňuje, a jsou nezbytné pro jeho existenci. Ve společnosti, jejímž základem je fungující konkurence, nenaleznou firmy zjevně porušující zákony dostatečnou podporu u bank nebo akcionářů. Zákon nejenže nemusí být správný, může být i rozporuplný. Je-li ale v zájmu podnikání, aby takový zákon neplatil, je nutno usilovat o to, aby byl změněn. Smlouvy a jiná ujednání jsou základem jakékoli podnikatelské činnosti. Na rozdíl od zákona, který je dán, mají smluvní strany volnost smlouvu uzavřít nebo neuzavřít. Smlouva je za normálních okolností dobrovolnou dohodou stran smlouvy. Jakmile jsou však smlouvy uzavřeny, jsou závazné, i když se může dodatečně ukázat, že jsou nevýhodné. Etický přístup nelze vidět pouze v tom, zda se smlouvy mají plnit, ale také v tom, zda jejich předmět leží v rámci morálky. Kontrakt přikazující nemorální plnění patří do stejné kategorie, jako kdyby přikazoval věci protizákonné. Podnikatelská etika se stala velmi aktuálním tématem koncem 90. let nejen v postsocialistických zemích ale celosvětově. V této době se vytváří podmínky pro růst korupčního jednání nejen na našem území. Bez respektování základních etických principů nelze vytvářet zdravý a dynamický rozvoj. Podnikatelská etika řeší konflikt mezi vlastním sebezájmem a zájmy ostatních lidí. Je to však nová disciplína, která hledá teoretické koncepty a modely chování firem. Za základní definici můžeme pokládat následující text: Podnikatelská etika je profesní aplikovaná normativní etika. Normativní etika stanovuje normy, jak by se člověk měl chovat a jak by měl žít. Morální čin je reflexí (odrazem) nějakého imperativu (příkaz, důkaz), zobecnění a symetrie. Morálka nepředstavuje nic Základní definice podnikatelské etiky

78 jiného než dlouhodobě uskutečňované zájmy společnosti. V podnikatelské etice jde o reflexi etických principů do veškerých podnikatelských činností zahrnujících individuální i korporativní hodnoty. Etika podnikání je častým předmětem diskusí ekonomů, filozofů, manažerů, podnikatelů a dokonce i politiků. Současně je kromě etického chování ale i diskutován smysl těchto diskusí. Ekonomické jednání je součástí společnosti. Jednání, které není v souladu s mravností, ho doprovází od prvopočátku. Otázka vztahu ekonomiky a etiky tedy není nová. Morální otázky byly v ekonomii přítomny vždy. V učebnici církevního práva ze 12. století píše Gratianus: homo mercator numquam aut vix potest Deo Placere, neboli obchodník se nikdy nemůže líbit bohu nebo jenom stěží. V posledních třiceti letech se diskuse o podnikatelské etice dostaly do oblasti teorie, řešící otázky spojené s chápáním ekonomické a etické racionality, smysl a úlohu byznysu v moderní společnosti a současně do praktické polohy, řešící nové přístupy v podnikání. Otázky etiky v podnikání, které směřovaly na manažery, vyvolávaly pouze rozpaky nebo pobavený úsměv. Bohužel ekonomická situace naší země dodala v posledních letech tomuto tématu zcela jiný rozměr a vážnost. Podnikatelská etika se stala limitujícím faktorem ekonomické prosperity v naší zemi Základní předpoklad etického podnikání je dodržování určitých pravidel, tzv. fair play Dodržování určitých pravidel Základním předpokladem etického podnikání by mělo být dodržování určitých pravidel, která jsou někdy uváděna jako tzv. fair play. Toto podnikání by mělo sledovat tyto cíle: Povzbuzovat všechny představitele firem k zachovávání etického chování a k začleňování problematiky etické výchovy do vzdělávání zaměstnanců. Přispět k prosazování a uplatňování etických principů v národním hospodářství. Uplatňováním etických principů přiblížit naši podnikatelskou sféru k základním etickým hodnotám, obvyklým v zemích EU. Zlepšit etiku v hospodářské činnosti, která je chápána jako soustava norem poctivého jednání ve vzájemných vztazích podnikatelů s obchodními partnery, zaměstnanci, společníky, s místními orgány a veřejnou správou. V principu jde o jednání, které je ve shodě jak se

79 závazným právem, tak s normami všeobecné morálky a etickými hodnotami. Podporovat růst firem na domácích a zahraničních trzích prostřednictvím rozvoje jejich etického chování. Přispívat k pozitivnímu obrazu českých firem, které čestně a ve shodě se zásadami etiky provádějí svou hospodářskou činnost. Připojení k Evropské unii představovalo kromě nároků ekonomických a politických také ekologické, nárok na harmonizaci právních norem. To v sobě zahrnuje také nutnost chování v duchu zákona, tedy srovnatelné právní vědomí a prostředí. Je nutné připomenout, že to vše v sobě obsahuje potřebu morálního přesvědčení politiků a také ekonomů. Co je vlastně předmětem zkoumání etiky? Etika pokládá otázky: Co je dobro? Co je zlo? Co je spravedlnost? Jaký je smysl našeho konání? Proč máme jednat tak a ne jinak? Co je svědomí? Proč platí určité normy? Proč a za jakých okolností a s jakými výsledky se lidé chovají či nechovají mravně? Čím se ve své praxi zabývá? Předmět podnikatelské etiky Normami lidského chování, rozhodnutími, která lidé činí, a způsoby, jimiž svou volbu odůvodňují. Tradiční vnímání etiky je spjato s antikou, v řeckých městských státech platily od 5. století př. n. l. vžité etické normy vycházející z etických norem sedmi mudrců. Za základní ctnosti byly považovány uměřenost, zbožnost, statečnost, spravedlnost. Sofisté však upozorňovali na relativnost mnoha tradičních zásad. Později např. Platón dochází k pokusům definovat etické pojmy a dospět k mravním jistotám. Převahu postupně získává etika všelidská (kosmopolitní). Ve 2. století př. n. l. formulovali filozofové ideu lidství (řecky filantrópia, latinsky humanita) obsahující požadavek, aby každý jednotlivec aktivně rozvíjel spravedlnost a lásku k lidem jako nepsaná pravidla lidského soužití. Dnes do etiky rovněž zahrnujeme vztahy jednotlivců (rodina, generační vztahy, vztahy muž - žena - dítě, interkulturní vztahy, náboženské vztahy, otázky politiky, vztahy národů, ras a států, vliv člověka na přírodu atd.). Jako aplikovaná věda se používá etika v otázkách těch lidských činností, které se dotýkají zdravého vývoje jedinců nebo na něj mohou mít vliv. Patří sem otázky

80 práva, euthanasie, pornografie, reprodukce života, genetiky, eugeniky (tj. geneticky i sociologicky podložené snahy o biologické i sociální zušlechtění lidstva a zlepšení jeho genofondu), trestu smrti atd. V posledních desetiletích nás provází na každém kroku globalizace. Dochází k přesunu nejen zboží z různých míst planety na jiná, ale také k pohybu osob. Na prvky etiky tak má i velký vliv prolínání kultur, tradic, životních stylů, které přinášejí nejen kladné, ale také mnohdy i záporné okamžiky (xenofobie, agresivita, nacionalismus, rasismus). V současné době se etika nesnaží pouze o formulaci univerzálních zákonů, ale také o kontrolovanou interpretaci fenoménu morální diverzity, o její porozumění, upozorňuje na potíže s komunikací v mnohovrstevném globalizovaném světě apod. 4.2 Základní východiska podnikatelské etiky Základní východiska podnikatelské etiky Základní východiska podnikatelské etiky: střet individuální a sociální etiky; individuální etika sleduje prospěšnost jedince; sociální etika sleduje prospěšnost celku, společenská morálka. Společensky odpovědné chování Základním mravním požadavkem státu na jakoukoli firmu je požadavek společensky odpovědného chování. Je to vztah jednotlivce a společnosti, shoda nebo střed jejich zájmů a můžeme říci, že je výchozím hlediskem při posuzování mravních konfliktů a dilemat v podnikání. Jednotlivec, podnik, společenské organizace a instituce tyto všechny součásti ekonomiky mají na svých úrovních charakteristické znaky, které ovlivňují míru etičnosti jejich chování. Etika jednotlivců Mluvíme o zaměstnancích, manažerech, podnikatelích. Vztahuje se k hodnotám, které zajišťují rovnováhu osobních zájmů se všemi ostatními prvky ekonomiky, tvořící rámec globální etiky. Těmito hodnotami jsou např. četnost, spolehlivost, loajalita, pracovitost apod

81 Podniková etika Musí být kromě obecných mravních hodnot nositelem zejména etické odpovědnosti ve svých záměrech a v uskutečňování ekonomických cílů jak uvnitř, tak i vně podniku. Etika organizací a institucí Musí plnit funkci mravního garanta ekonomického prostředí ve smyslu zajištění spravedlivého přístupu ke všem účastníkům podnikání. Musí zajišťovat jejich práva a koordinaci ekonomických zájmů. V širším kontextu musí být rámcově ve shodě i se zájmy politickými a celospolečenskými. Etika jednotlivců, podniků, organizací, institucí a celého systému, a to vše v jisté harmonii s globální etikou, nám umožňuje vyspecifikovat konkrétní zaměření podnikatelské etiky obecně. Ta tkví v morálních principech, které určují a řídí chování všech účastníků na všech úrovních. Obecným východiskem činnosti jednotlivých ekonomických subjektů na všech stupních musí být z hlediska etiky základní lidská práva a svobody. Na jejich základě se odvíjejí všechny vzájemné vztahy a vazby, komunikace, interpersonální vztahy apod. Etika se v podnikání v podstatě projevuje ve 3 základních úrovních: 1) mikroúroveň (prvek systému) představuje vztahy mezi dvěma partnery, jednání jednotlivce (zaměstnanec, manažer, spotřebitel, dodavatel apod.), 2) meziúroveň (subsystém, soubor prvků) zahrnuje ekonomické celky s vlastním cílem (podniky, organizace, odbory, svazy spotřebitelů apod.), 3) makroúroveň (systém) vztahuje se na celý ekonomický systém a celou oblast podnikání (hospodářská politika, mezinárodní vztahy apod). Tři úrovně etiky Dále můžeme členit etiku v podnikání podle různých etických problémů, které se zpravidla přímo projevují v rozdílných oblastech. Takto rozlišujeme potom hospodářskou etiku, podnikovou etiku a podnikatelskou etiku. Hospodářská etika (makro úroveň) se snaží o nalezení správného hospodářského a společenského řádu. Jedná se například o otázku zdůvodnění a hodnocení tržního hospodářství versus centrálně plánovaného systému

82 Podniková etika (meziúroveň) se zabývá chováním podnikatelských subjektů (podniků a korporací). Podnikatelská etika (meziúroveň a mikroúroveň) se podobá podnikové etice. Je však více zaměřena na mikroúroveň, tedy na jednotlivce. Manažerská etika Kromě hospodářské, podnikové a podnikatelské etiky vznikla v posledních letech další specifická oblast etiky v ekonomice manažerská etika. Jiří Bláha a Zdeněk Dytrt definují manažerskou etiku následovně:,,i když hovoříme o etické aktivitě všech pracovníků, efektivnost celého úsilí je závislá převážně na manažerech, kteří svému kolektivu dávají příklad a určují prostor, rozsah a etická kritéria. Za manažerskou etiku pak považujeme takové úsilí pracovníků, které promítá zásady etiky do všech fází rozhodování a řídící práce. Manažerská etika se však nevyskytuje pouze v oblasti podnikání či veřejné správy, ale uplatňuje se ve všech oblastech managementu. 4.3 Okruhy lidských práv Čtyři okruhy lidských práv Každá podnikatelská činnost je založena zejména na čtyřech okruzích lidských práv: Smluvní práva Tato práva vycházejí z různých druhů smluv a vzájemných dohod mezi zúčastněnými stranami. Tyto smlouvy mohou být soukromé (mezi jednotlivými subjekty), nebo společenské (mezi jednotlivcem a společností). Jsou nepsané a psané, buď na úrovni morality nebo legality, nebo obou úrovních společně. Smlouva (dohoda) vzniká ze vzájemného konsenzu stran, a proto se její plnění stává morálním závazkem. Práva na ocenění jsou práva pramenící ze zásluh. Realizujeme-li jakýkoli čin, který směřuje k nějakému přínosu pro naše okolí, ať je jím jednotlivec, firma, lidstvo, dnes i příroda, máme právo na odměnu, na ocenění. To může být ve formě věcné (peněžní dar), nepředmětné (zvýhodnění, povýšení), nebo morální (pochvala, zveřejnění)

83 Pozitivní práva jsou výsledkem legislativní a právní činnosti ve společnosti a vyjadřují ochotu uvést v platnost požadavky svých členů ostatním. Práva na důstojnost jsou všechna práva, která vyjadřují požadavek respektování lidské důstojnosti v každé situaci a době. Vytvářejí jistý horizont, prostřednictvím kterého jsou etické soudy poměřovány a který se vztahuje na všechny sféry lidských práv. Zachování lidské důstojnosti je zásadní princip, jehož absence může znehodnotit všechna předchozí práva. I Kant to vystihl slovy Být důstojným znamená zároveň uznat důstojnost druhého. 4.4 Vztah práva a morálky Chování ve společnosti je dáno mnoha atributy. Tradicemi, zákony, kulturou, individuálním přístupem apod. Toto vše je formováno, ať už vyššími autoritami do písemné podoby, nebo každodenním životem do povědomí lidem. Starý morální řád je spjat výrazně s náboženstvím. Pro Evropu je to náboženský proud židovsko-křesťanské tradice. Současná evropská společnost však má ke starému morálnímu řádu nechuť. Právě proto odmítá náboženství. Ateismus v mnoha zemích oproti náboženstvím upevňuje svou pozici ve společnosti. Náboženství je často spojováno fanatismem a spektakulárními teroristickými útoky. Mnohdy je považováno za nebezpečně konzervativní až rigidní. Proto je v dnešní době desatero již v mnoha ohledech překonáno. Morálka však bude vždy postavena nad zákon. Vztah práva a morálky I právní řád pamatuje na dobré mravy v podnikání. Od byl zaveden do občanského práva pojem dobrých mravů. Proti dobrým mravům je jednání, které sice přímo neodporuje zákonu ani jiným ustanovením, ale je v rozporu s tím, co se při uskutečňování právních úkonů považuje z morálního hlediska za přípustné. Fakt, že se nějaký právní úkon příčí dobrým mravům, musí být soudem zajištěn vždy nezávisle na vůli soudu a jeho účastníků, v daném čase, na daném místě a za daných podmínek. Pojem dobré mravy se v obchodním zákoníku objevuje v souvislosti s úpravou nekalé soutěže. Podle generální klausule je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným účastníkům soutěže, jakož i spotřebitelům. Pojem dobré mravy

84 Jednání proti dobrým mravům si ponechává mravní rozměr, avšak vzhledem k tomu, že je zásada dobrých mravů zakotvena v zákoně, nabývá i rozměr právní a stává se tak právní kategorií Pohled na současné pojetí podnikatelské etiky Současné pojetí etiky Ekonomické chování firmy nelze chápat jako mravně neutrální a vyhýbat se hodnocení postojů a rozhodnutí, která byla na úrovni firmy učiněna. Lze rozeznávat dva zásadní přístupy k ekonomickým aktivitám: 1) Etický bere v úvahu etické souvislosti. 2) Inženýrský (technický) se zrodil až s rozvojem průmyslové éry. V současných neliberálních ekonomikách převládá pojetí maximalizace vlastního zájmu, což souvisí především s nedoceněním role etiky v reálném rozhodování. Současná doba spíše nutí firmy přijímat normy své doby. Některé pohledy na podnikovou etiku V posledních desetiletích došlo zejména v anglosaském světě k velkému nárůstu zájmu o podnikovou etiku, a to mělo významný dopad na různé zainteresované skupiny v podniku, tzv. stakeholdery. (V současné době se hojně používá pojem stakeholder. Tento pojem je značně frekventovaným pojmem v oblasti managementu a marketingu a má úzký vztah s etikou. Od původně klasického pojmu shareholder, který znamená akcionář, se ale v moderním pojetí liší tím, že zahrnuje všechny osoby a instituce, které mají s podnikem cokoli společného. Proto pojem stakeholder zahrnuje: dodavatele, odběratele, zaměstnance, management vedení podniku, akcionáře různá sdružení se vztahem k ekologii, stát, představitele regionu, apod - Pozn. autorky) Ve stejné době došlo k velké explozi tvorby etických kódů a podnikových kodexů a k vyhlašování nejlepších etických praktik. Přesto jsou však podniky za neetické praktiky na různých úrovních tiše kritizovány. Etické chování můžeme definovat jako chování, které maximalizuje užitek a prospěch a minimalizuje škodu. Je to také chování motivované zásadami slušnosti a povinnosti. Neetické chování anebo nekalá konkurence může podniku přinést krátkodobé zisky a výhody, ale z dlouhodobého hlediska takové chování poškodí vzájemný soulad všech podnikových participantů (stakeholderů). Jeden ze zakladatelů tohoto směru myšlení John Elkington (*1949) popsal tuto situaci ve své práci Cannibals with Forks: The Triple

85 Bottom Line of 21st Century Business, kde se věnoval dlouhodobé udržitelnosti podniku a podnikání. Základem jeho myšlenek je, že dlouhodobá udržitelnost přichází, pokud se podnik soustředí na trojí cíl na výsledky v oblasti sociální, environmentální a finanční. Odtud přichází pojem triple bottom line, který také bývá velice často citován. Pozn. autorky: Trojí základ podnikání (Tripple-bottom-line business) Fungování s ohledem na triple-bottom-line znamená, že se firma soustřeďuje nejen na ekonomický růst, ale i na environmentální a sociální aspekty své činnosti. Trojí zodpovědnost (triple bottom line) je myšlenka, že celkové chování firmy by mělo být měřeno na základě kombinovaného přispění k ekonomické prosperitě, environmentální kvalitě a společenskému kapitálu. (Zdroj: Fórum dárců, Slovníček pojmů dostupný na www. donorsforum.cz) Trojí základ podnikání Stupeň do jaké míry jsou přijatá rozhodnutí etická, je také mnohdy ovlivněn organizační kulturou a klimatem uvnitř podniku. Etické klima organizace se může mnohdy značně lišit, když některé organizace jsou spíše egoistické, jiné zase spíše benevolentní, a některé udržují vysoké morální principy korporativního chování. Etické klima organizace Tento vnitřní kontext může ovlivňovat etické rozhodování manažera a jednotlivce. Rozhodovací proces také významně ovlivňuje skupinová dynamika. Na úrovni skupin je velice důležité skupinové myšlení nebo skupinové přesvědčení. Jedná se o jev, který indentifikoval Irving Janis (1982) při výzkumu politických skupin ve Spojených státech. Jeho výzkum ukazuje na silné sklony ke konformitě uvnitř těchto sourodých skupin, kdy jednotliví členové potlačují svůj vlastní kritický úsudek a právo zpochybňovat mínění skupiny, což vede k tomu, že nakonec dělají špatná nebo nemorální rozhodnutí. Janis definuje skupinové přesvědčení jako psychologický tlak ke konsensu za každých okolností, který v sourodých rozhodovacích skupinách potlačuje nesouhlas a zvažování alternativního řešení. Podniková etika se také zabývá otázkami přístupu k životnímu prostředí, což je jistě přínosné. Zabývá se i problémy s nepřiměřeným využíváním světových nerostných zdrojů. Podniky nyní převážně externalizují náklady na výrobu zboží a služeb spojené s

86 negativním dopadem na životní prostředí. Externalizace znamená, že organizace neplatí environmentální náklady nebo škody, které způsobí na životním prostředí svou činností. Proto mezi odborníky a aktivisty stále více roste mínění, že eticky se chovající podnik by měl brát v úvahu svou environmentální stopu tj. případné škody, které zanechá na životním prostředí. Etický podnik se aktivně stará o udržitelnost své aktivity. Udržitelnost v širokém smyslu znamená, že podniky zajišťují své současné potřeby tak, aby do budoucnosti nezatížily životní prostředí a neohrozily schopnost budoucích generací zajistit jejich přicházející životní potřeby. 4.5 Tržní hospodářství a etika v podnikání Podnikatelské prostředí Podnikatelské prostředí Podnikatelské prostředí je prostředí, které se neustále vyvíjí a podléhá nejrůznějším změnám. Vyvíjí se v závislosti na rozvoji a úrovni ekonomiky, domácí i zahraniční politiky a samozřejmě i etických postojů jednotlivců, při plnění strategie politického, ekonomického i sociálního rozvoje společnosti. (DYTRT, Zdeněk. Etika v podnikatelském prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 13. ISBN ) Vývoj českého podnikatelského prostředí Vývoj podnikatelského prostředí v ČR K nejzásadnější změně tohoto prostředí v České republice došlo po sametové revoluci v r Po přechodu od centralizovaného a jednotně plánovaného hospodářství k hospodářství tržnímu se naše podnikatelská sféra postupně otevírala celému světu. České firmy pozvolna začaly navazovat spolupráci se zahraničními firmami, jako svými potenciálními zákazníky a dodavateli. Začali jsme se setkávat s novými investory. Ti se začali pomalu seznamovat s naší ekonomikou a začali u nás hledat příležitosti k investování. Začala se u nás na vysokých školách vyučovat jako nový předmět Etika podnikání, když jako první se tento nový předmět objevil ve studijním plánu Vysoké školy ekonomické v Praze v roce Postupně vznikaly společnosti a nadace pro podporu tvorby českého podnikatelského prostředí. Česká republika využívala pomoci odborníků ze zahraničí, především Spojených států amerických, kteří se s potřebou dostat etiku do povědomí podnikatelů, manažerů i zaměstnanců potýkali v USA již od 70. let 20. století. K našemu prospěchu k nám přijíždějí, aby nám předali své zkušenosti

87 Podíváme-li se nyní kolem sebe tak velice často vidíme problém v tom, že mnozí manažeři, podnikatelé, státní úředníci, politici, ale i vrcholní představitelé státu, jakož i mnozí další z různých zainteresovaných subjektů, pojem etika spojují především s pojmem zákon. Pojmy právo a morálka jsou si sice blízké, ale rozhodně nejsou stejné, tedy totožné. To, že někdo postupuje podle zákona (a domnívá se, že vše co dělá tak dělá správně, tedy i dobře) ještě zcela vůbec nemusí znamenat,. že je jeho chování etické a morální, neboli, že vše co dělá je zcela v pořádku. Právo je univerzální, obecné a nemůže postihovat zcela všechny situace, které se mohou v praxi vyskytnout. Zákon nestanoví a ani nemůže stanovit, co je etické a co nikoliv. (ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, s. 90. ISBN ) Některé důsledky prohřešků proti etice Stejně tak, jako bývá nelegální chování trestáno pokutou, odnětím svobody, v některých zemích třeba i trestem smrti, tak bývá potrestáno i chování nemorální. Společnost takové jednání poměrně silně vnímá a pamatuje si ho. Trestem často bývá vyloučení ze společnosti. Podívejme se na zaměstnance, který narušuje kolektiv například pomluvami, lhaním apod. Bývá v kolektivu oblíben? Spíše ne. Zpravidla bývá takový zaměstnanec vytěsňován na okraj kolektivu. Porušování etiky

88 Σ Shrnutí Etika podnikání vznikla jako samostatná disciplína v sedmdesátých letech dvacátého století. Před jejím vznikem se užívaly převážně takové pojmy jako společenská odpovědnost firmy nebo společenská odpovědnost podnikání. Podnikatelská etika je součástí obecné etiky. Tato disciplína je chápana stejně v Evropě a v Severní Americe. Podnikatelskou etiku nelze zaměnit se zákonem. Mezi právem a morálkou je sice úzká souvislost, ale jsou mezi nimi i rozdíly. Právo upravuje to, co zákonodárce považuje v dané době za správné nebo nesprávné a na území státu vytváří jeden soubor pravidel, platný pro všechny. Právo je univerzální, obecné a nemůže postihovat všechny situace, které se v praxi mohou vyskytovat. V této souvislosti se někdy objevuje nesprávná představa, že podnik se chová morálně, postupuje-li podle zákona. Zákon ale nestanoví a ani nemůže stanovit, co je a co již není etické. Smlouvy a jiná ujednání jsou základem jakékoli podnikatelské činnosti. Na rozdíl od zákona, který je dán, mají smluvní strany volnost smlouvu uzavřít nebo neuzavřít. Smlouva je za normálních okolností dobrovolnou dohodou stran smlouvy. Jakmile jsou však smlouvy uzavřeny, jsou závazné, i když se může dodatečně ukázat, že jsou nevýhodné. Základním předpokladem etického podnikání by mělo být dodržování určitých pravidel, která jsou někdy uváděna jako tzv. fair play. Na prvky etiky tak má někdy i velký vliv prolínání kultur, tradic, životních stylů, které přinášejí nejen kladné ale někdy i záporné okamžiky (xenofobie, agresivita, nacionalismus, rasismus). Základním mravním požadavkem státu na jakoukoli firmu je požadavek společensky odpovědného chování. Hospodářská etika (makro úroveň) se snaží o nalezení správného hospodářského a společenského řádu. Jedná se například o otázku zdůvodnění opodstatnění a hodnocení tržního hospodářství v porovnání s centrálně plánovaným systémem národního hospodářství, které bylo uplatňováno u nás do Sametové revoluce, tj. do roku

89 Za manažerskou etiku pak považujeme takové úsilí pracovníků, které promítá zásady etiky do všech fází rozhodovacích procesů a také do oblasti řídící práce. Chování ve společnosti je dáno mnoha atributy. Tradicemi, zákony, kulturou, individuálním přístupem apod. Toto vše je formováno, ať už vyššími autoritami do písemné podoby, nebo každodenním životem do povědomí lidem. Od byl zaveden do občanského práva pojem dobrých mravů. Lze rozeznávat dva zásadní přístupy k ekonomickým aktivitám: Etický bere v úvahu etické souvislosti. Inženýrský (technický) se zrodil až s rozvojem průmyslové éry. Etické chování můžeme definovat jako chování, které maximalizuje užitek a prospěch a minimalizuje škodu. Je to také chování motivované zásadami slušnosti a povinnosti Podniková etika se také zabývá otázkami přístupu k životnímu prostředí, což je jistě přínosné. Podnikatelské prostředí je prostředí, které se neustále vyvíjí a podléhá nejrůznějším změnám. Otázky 1) Co je posláním a předmětem podnikatelské etiky? 2) Vysvětlete vzájemné postavení podnikatelské etiky a práva. 3) Charakterizujte základní východiska podnikatelské etiky. 4) Popište stručně manažerskou etiku a kde se tato etika především vyskytuje. 5) Jak byste vysvětlili pojem dobrých mravů? 6) Definujte pojem etické chování. 7) Co rozumíte pod pojmem podnikatelské prostředí? 8) Na kterých čtyřech okruzích lidských práv je založena podnikatelská činnost? 9) Co přineslo u nás do oblasti etiky podnikání vstup zahraničních společností na náš trh?

90 Pojmy k zapamatování cíle etického podnikání základní východiska podnikatelské etiky, hospodářská etika podniková etika podnikatelská etika manažerská etika dobré mravy podnikatelské prostředí etika na pracovištích sociální etika individuální etika Doporučená literatura DYTRT, Zdeněk. Etika v podnikatelském prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, s ISBN Jitka KÁRNÍKOVÁ : Etika v podnikání a řídící práci, 1. vydání, Vysoká škola ekonomická v Praze, 124 stran ISBN ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, s ISBN

91 5. Současná praxe a etika podnikání u nás a ve světě, vztah etiky a ekonomie Cíl: Kapitola zabývající se současnou praxí a etikou podnikání u nás a ve světě a zároveň i vztahem etiky a ekonomie vás seznámí s touto problematikou a až tuto problematiku prostudujete, tak byste měli : umět charakterizovat funkce a zároveň i přínos etického chování v oblasti podnikání, být schopni objasnit celospolečenský i individuální přínos etického chování v podnikání a také i vysvětlit podstatu firemní kultury, zdůvodnit význam etických kodexů a dalších nástrojů etického podnikání, jako je etický a sociální audit, správně pochopit podstatu a význam analýzy zainteresovaných skupin, umět najít souvislosti mezi vztahem mezi etikou a ekonomií správně popsat pohled některých ekonomů na vztah mezi etikou a ekonomií, umět popsat etiku managementu a utvořit si názor na to, jak firmy zvládají etické problémy. Klíčová slova: funkce a přínos etického chování v podnikání, etický kodex, etický audit, sociální audit, etický program, firemní kultura, analýza zainteresovaných skupin, vůdcovství, pozitivní ekonomie, normativní ekonomie, etika podnikatelského prostředí Průvodce studiem Vážení studenti, předkládám Vám kapitolu která se již zabývá současnou praxí v souvislosti s etikou v oblasti podnikání a to nejen u nás v ČR, když zároveň poukazuje i na vzájemný vztah mezi etikou a ekonomií. Najdete zde i další pojmy jako například firemní kultura etický kodex, etický a sociální audit apod. Neméně zajímavý je i pohled na vztah etiky a ekonomie a v této souvislosti uvádím i některé pohledy známých ekonomů na výše uvedený vztah. Předpokládám, že tento text se Vám bude hezky studovat a studiu byste měli věnovat cca 80 minut

92 5.1 Funkce a přínos etického chování v podnikání Přínos etického chování v oblasti podnikání Podnikatelská etika se snaží o nalezení správného, skutečnosti přiměřeného chování podnikatelských subjektů. Etika podnikání zahrnuje jednak morální zásady a normy, které usměrňují chování v oblasti podnikání. Jestli určité specifické chování je správné případně nesprávné, etické nebo naopak neetické, velice často určuje veřejnost mnohdy prostřednictvím sdělovacích prostředků, zájmových skupin a podnikatelských organizací a také prostřednictvím představení osobní morálky a poukázání na tuto morálku a na některé hodnoty významných osobností v oblasti podnikání, jednotlivců, úspěšných podnikatelů apod. Podnikatelský subjekt v případě implementace etického programu neztrácí nic ze své přirozené funkce - stále se snaží o maximalizaci zisku. Činí tak však při zohledňování svého okolí - sociálního i životního. V případě podnikatelské etiky řešíme například problémy následujícího typu: Časté problémy v podnikatelské etice slušnost a věrnost zákonu; bezpečnost a kvalita výrobků; konflikty zájmů a jejich řešení; uzavírání pracovních smluv; bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti; poctivost v odbytových praktikách; vztahy k dodavatelům; vztahy k zákazníkům; stanovení cen a zacházení s vnitřními ekonomickými informacemi; úplatky při získávání informací a zakázek; ochrana životního prostředí. Celospolečenský přínos etického chování v podnikání Celospolečenský přínos etiky v podnikání V případě celospolečenského efektu etického chování jsou přínosy zřejmé a vždy pozitivní

93 Etické chování, tj. skutečné chování ve firmě, přiměřeně napomáhá ke snižování negativních dopadů a zároveň vytváří předpoklady pro trvalé a produktivní fungování hospodářství. Takové hospodářství dbá na všechny důležité složky, tj. ekonomickou, sociální i environmentální dimenzi společnosti. V konečném důsledku potom zpravidla dochází k maximalizaci celkového užitku společnosti. Individuální přínos etického chování v podnikání Pro společnost je vždy prospěšné, když podniky jednají eticky a odpovědně. Tyto etické a odpovědné aktivity firem neznamenají zpravidla vždy jen nákladovou položku. Často se jedná o postupy, které neznamenají žádný ekonomický náklad a současně přinášejí řadu pozitiv. Individuální přínos etiky v podnikání Etické chování a zavedení etiky do oblasti podnikání není možné v krátkém časovém úseku. Chce to rozhodně čas, není to tedy běh na krátkou trať. A jeho přínosy nejsou také hned patrné z jednorázové transakce. Etické chování firem je v rámci dlouhého období tou nejlepší podnikatelskou strategií. Tímto není myšleno, že nás etické chování nic nestojí. Stejně tak tím není myšleno, že je etické chování vždy a okamžitě odměněno nebo že je neetické chování vždy sankcionováno. Je zřejmé, že neetické chování se někdy vyplácí a naopak etické chování je někdy spojeno s podnikovými ztrátami. Pokud definujeme etické chování nejlepší dlouhodobou podnikatelskou strategií, máme tím na mysli to, že v rámci dlouhého běhu a ve většině případů dává etické chování významnou konkurenční výhodu vůči podnikům, které se eticky nechovají. (Velasquez, M. G., 2002) Etika podnikání klade největší důraz na: dobrovolné dodržování všech zákonných a jiných norem, používání poctivých obchodních praktik, jednání v dobré víře a vyhýbání se střetu zájmů, poskytování důvěrných informací a úplného přehledu o znalostech, které jsou k dispozici, poctivost v odbytových praktikách ve vztahu k jiným subjektům

94 5.2 Etika podnikání v České republice a ve světě současná praxe Etika podnikání u nás a ve světě Podnikatelské prostředí v České republice bylo během dlouhé doby pod značným tlakem politického režimu. Historické okolnosti způsobily zánik poctivého obchodování, které se rozvíjelo ve své klasické podobě během období první republiky. Neexistence ochrany soukromého vlastnictví v ČSSR znemožnila rozvoj podnikání a pouze zesílila úpadek obchodní morálky. Po roce 1989 muselo dojít především k velké změně myšlenkového konceptu idejí v kontextu nového ekonomického systému. Pro českou podnikatelskou kulturu to znamenalo navázat po více než čtyřiceti letech na to, co bylo započato v období první republiky. Ovšem největší rozkvět kodifikace etických kodexů a následných etických a sociálních kontrol byl zaznamenán až začátkem 21. století, když po vstupu zahraničních firem na náš trh bylo zavedeno několik doposud neznámých pojmů jako třeba pojem podnikatelská kultura či etický kodex. Dnes mají podniky možnost využívat řadu metod a nástrojů, které ve svém souhrnu vytváří jakousi etickou infrastrukturu podniku a tím vnést do podnikání pokud možno určitý pořádek a také řád. Interní nástroje etiky v podnikání Mezi zásadní interní nástroje, které napomáhají našim i zahraničním podnikům při etickém a odpovědném podnikání, patří: etické kodexy a další interní dokumenty; etický a sociální audit; organizační struktury na podporu etického programu; různé formy společensky odpovědných aktivit; analýza zainteresovaných skupin (stakeholders analysis); vzdělávání a trénink etického chování; etický leadership vedení příkladem; whistleblowing anonymní informační linky. 5.3 Firemní kultura Firemní kultura Každá firma má svou vlastní kulturu. Pokud je firemní kultura vhodně nastavena, má značně pozitivní vliv nejen na zaměstnance, ale také má velice příznivý vliv na zákazníky. Ve světě neexistuje univerzální firemní kultura, která by vyhovovala každému. Právě proto se nejvíce osvědčilo, když si každý podnik určí svá kulturní pravidla sám, a to jak způsob vykonávání práce, tak i zacházení

95 s lidmi, vztahy s obchodními partnery, prezentace firmy, systém řízení a systém odměňování a další. Jedna z mnoha definic firemní kultury říká: Veškeré lidské usilování zaměřené na plnění provozních úkolů a rozvoj firmy spolu s obecně sdílenými a uznávanými hodnotami, uplatňovanými normami, pravidly a způsoby (stylem) jednání a chování, s vnějšími projevy, návyky, mýty a rituály existujícími v dané firemní komunitě (společenství), s užívanými pracovními prostředky, metodami a postupy, s rytmem a plynulostí firemních procesů i s věcným, materiálně-předmětným, prostorovým a vizuálním prostředím (hmotnými artefakty) je projevem specifické firemní kultury. (Bláha, J., 2005) Struktura podnikové identity závisí na třech hlavních (základních) pilířích základ (názvy, normy, ideje a systémy organizace), zveřejnění identity jak se identita dostane do povědomí veřejnosti, tj. (ztvárnění, kultura, komunikace atd.) a image účinnost firemního stylu na vnitřní a vnější okolí. Podniková identita a její struktura "Image je určitá představa, kterou si vytvořila jedna veřejnost nebo více veřejností o nějaké osobě, podniku nebo instituci. A to nikoliv jako zcela dokončený, dokreslený obraz, ale spíš jako mozaiku z podchycených, zlomkových, do sebe vzájemně vetknutých detailů. (Svoboda, V., 2003) Image Existuje řada nejrůznějších pravidel, kterými se podnik od podniku alespoň v určitých detailech liší. Je však několik, které pomohou firmě působit na trhu profesionálně a seriózně. V prvé řadě je nutné stanovit hlavní činnost podnikání dané konkrétní firmy a okruh obchodních partnerů, stejně jako okruh zákazníků, kterým jsou výrobky či služby určeny, nabízeny a také hlavně prodávány. Každá firma musí mít své logo, které je pro daný podnik typické a nezaměnitelné. Tvoří základ tzv. designu každé firmy a umísťuje se na veškeré dokumenty a předměty, jejichž prostřednictvím podnik přichází do styku s partnery a zákazníky jedná se zpravidla o reklamní předměty, vizitky, obálky, faktury, firemní dopravní prostředky atd. Úroveň profesionality firmy lze rozpoznat také ze způsobu psaní korespondence a jazyka, který se při psaní používá. Měl by proto být

96 stanoven jednotný postup a zásady pro psaní obchodních dopisů. Neméně důležitý je i způsob telefonické komunikace. Na obchodní partnery a zákazníky kromě těchto formálních záležitostí působí především způsob chování zaměstnanců podniku. Pokud je v nějaké firmě milý jeden člověk a ostatní jsou rezervovaní, o firemní kultuře to příliš nevypovídá. Pokud jsou však milí a vstřícní úplně všichni od vrátného, přes uklízečku až po pokladní, lze předpokládat, že firma takový přístup buď přímo nařizuje, nebo že v ní panují takové mezilidské vztahy, nálada a samozřejmě také systém výběru zaměstnanců, že všichni ve firmě jsou vstřícní. Kromě výše zmíněného by měla být součástí firemní kultury také úprava kanceláře či způsob oblékání zaměstnanců tzv. dress code. U nadnárodních korporací už je zavedení dress code naprosto obvyklé, ale v českých podmínkách dosud naráží na určité bariéry. Přitom právě dress code může významně pomoci podpořit žádoucí firemní kulturu a identitu. Zavedení firemního dress code s sebou nese určitá rizika, která spočívají především v nespokojenosti některých zaměstnanců. Zaměstnanec často nechápe, že je jako osoba nositelem firemní image. Zvláště někteří lidé v Česku si neradi nechávají diktovat svůj osobní styl. Častější je myšlenka zavedení jednotného dress code u zahraničních firem, které jsou v tomto směru jakýmsi motorem. V českých společnostech zpravidla dochází k jakémusi kulturnímu šoku, když firmu koupí zahraniční společnost a začne zavádět standardy, které jsou jinde ve světě zcela běžné a obvyklé. Například americké společnosti si na dress code velice potrpí. Část jen pro zájemce Dress code něco navíc, co je dobré vědět. Dress code a styl oblékání v České republice Dress code Oblečení je naší vizitkou a vyjadřujeme jím náš postoj k našemu okolí i k nám samotným. Zároveň je měřítkem úspěchu a spolehlivě vypovídá o našem postavení

97 Obr. č. 4 - Definice dress code Zdroj: Firemní dress code je soubor pravidel a doporučení pro zaměstnance a představitele firmy, jak volit vhodné oblečení (a také i vhodné barvy) pro jednotlivé příležitosti. Pokud pravidla oblékání ve firmě fungují, lze spolehlivě rozpoznat jednotlivé hierarchie ve firmě a postavení jednotlivých zaměstnanců, např. vedení firmy, obchodní zástupci, technici, dělníci, pomocný personál. Úspěchu v podnikání může zásadním způsobem napomoci profesionální vzhled. Předepsaný nebo očekávaný dress code bývá ve větších firmách stanoven jako doporučený nebo vyžadovaný standard. U menších firem nejsou tyto zásady a doporučení pevně dané a proto může docházet k nedorozumění a nepatřičným situacím. Dress code neznamená jen černý oblek a bílá košile s kravatou nebo dámský kostým. Doporučený profesionální vzhled může znamenat jen dodržení určitých materiálů, barev a stylu, např. džíny, košile a sportovní sako (business casual styl) nebo sukně, blůzka a uzavřená obuv (business styl). Rozlišujeme tři základní styly profesionálního oblékání. Business pracovní formální styl Business casual pracovní neformální styl Casual neformální styl 3 styly oblékání

98 Zajímavá je informace, že dress code neboli povinný styl oblékání v České republice předepisuje svým zaměstnancům zhruba 42 procent firem. Přístup k oblékání zaměstnanců se velmi odlišuje s ohledem na obor, profesi i významnost a velikost dané společnosti. V malých tuzemských firmách panuje v oblékání větší svoboda, ovšem u nadnárodních korporací bývá pevný dress code pravidlem. Dress code obsažený v interních směrnicích Předpis o způsobu oblékání Dress code je předpis o způsobu oblékání, ovšem nejenom na pracovišti. Tento přepis se samozřejmě týká i společenských akcí. Co se týče zaměstnání, dress code je obsažen v interních směrnicích, které pro své podřízené vydává zaměstnavatel. Tyto interní předpisy upravují pracovní a reprezentativní oblečení podle konkrétní firemní kultury a funkce, kterou daný zaměstnanec zastává. Dress code jako nepsané firemní pravidlo Většina tuzemských firem ovšem nemá svůj dress code obsažený v interních směrnicích. V tomto případě je dress code dané společnost jakýmsi nepsaným pravidlem často označovaným jako kultura odívání. Základní typy dress code Základní typy dress code Dress code lze rozdělit do několika základních typů, které se od sebe odlišují jednak formálností, jednak množstvím požadavků na zaměstnance. Jedná se zejména o uniformy, strict dress code, business casual dress code a casual dress code. Uniformy Uniformy jako povinný dress code jsou doménou zejména pracovníků ozbrojených složek, pracovníků ve zdravotnictví a pracovníků v dopravě. Podoba uniformy staví na konkrétní barvě a konkrétních logotypech, které daná společnost používá. Za uniformy lze označit i ochranné oděvy, které na sobě mají pracovníci ve výrobních závodech

99 Strict dress code Strict dress code označovaný rovněž jako dress code business má na zaměstnance, co se týče oblékání, velmi vysoké nároky. Podle tohoto dress code se oblékají hlavně vysoce postavení manageři, právníci, ekonomové či pracovníci ve finanční sféře. Tato skupina zaměstnanců totiž pravidelně přichází do přímého kontaktu s klienty. Co je pro strict dress code příznačné? Muži nosí obleky v tmavých tónech, bílé či pastelové košile a dobře ladící kravatu. Pro ženu je nejvhodnější sukňový kostým v kombinaci s bílou halenkou. Business casual dress code Business casual dress code je na rozdíl od strict dress code mnohem umírněnější. Lze se s ním nejčastěji setkat v menších a středních firmách nebo na úřadech. Muži nosí látkové kalhoty, košili či polokošili. Kravata už není nutností. Ženy nosí kalhotové a sukňové kostýmy či pouzdrové šaty. Ženské oblečení přitom musí zakrývat ramena a sukně musí sahat minimálně ke kolenům. Casual dress code V případě casual dress code neexistuje jednotný dress code společnosti. To, jak by se měli zaměstnanci oblékat, tak bývá dáno jejich konkrétní činností a postavením ve firmě. Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, v této páté kapitole jsem úmyslně zařadila i část věnovanou etickým kodexům, neboť se domnívám, že sem svoji povahou patří. Pokud se však týká podrobnějších údajů o etických kodexech, tak těmto bude vyhrazena jedna z dalších kapitol

100 Dovolte mi, abych zde na tomto místě uvedla jedno americké podnikatelské motto - "bad ethics is bad business". Podnikání, které ignoruje požadavky podnikatelské etiky, nemůže mít z dlouhodobého hlediska vysokou hodnotu. Kéž by toto motto bylo také vážné bráno vždy i v oblasti podnikání v České republice. 5.4 Etický kodex Etický kodex Etický kodex je významný dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Je tradičním nástrojem etického řízení podnikatelských vztahů. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi. Etické kodexy a jim podobné dokumenty slouží ke kultivaci podnikového klimatu a podnikové kultury. (Čaník, Čaníková, 2006) Je všeobecně známo, že nejdelší historii mají etické kodexy v USA, kde se používají již od 20. let minulého století. Zavedení etického kodexu pomáhá porozumět, které hodnoty jsou pro podnik nejvýznamnější. Zaměstnanci podniku a ostatní lidé tak mají k dispozici přesně daná pravidla, dle kterých se řídí vztahy uvnitř i navenek podniku. Etické kodexy nemají právní závaznost, ovšem porušování etických zásad jesledováno nejrůznějšími veřejnými organizacemi, a především konkurencí. Publicita neetického chování podnikatelských subjektů má negativní následky. Ve Francii existuje velké množství veřejných organizací, jejichž cílem je kontrola dodržování zákonů, odhalení nemorálního chování, nečestnosti úředníků a podnikatelských subjektů. Tyto organizace publikují v tisku a televizi nejvíce rozšířené problémy s cílem přilákat větší pozornost státu. Výsledkem je skutečnost, že téměř ve všech státních organizacích fungují etické komise, které dohlíží nad dodržováním mravních aspektů chování zaměstnanců

101 Ve Velké Británii funkci veřejné kontroly zaujímá komise státní služby, jež byla založena na základě královského příkazu a má stále velkou pravomoc a autoritu. Etická stránka jednání poslanců ve Velké Británii je posuzována podle více než 400 speciálních pravidel (nabízí se zde přímo otázka Jak by asi v tomto poměrně tvrdém srovnání dopadli naši poslanci? ) V Německu úspěšně funguje nejvýznamnější instituce občanské kontroly nad úředníky speciální administrativní soud. Tento soud působí na federální úrovni a na úrovni jednotlivých oblastí. Každoročně tyto soudy projednávají žádosti a žaloby obyvatelstva, týkající se porušení morálních norem a právních předpisů německými úředníky. Občanskou povinností v Německu je nahlásit každé porušení morálních zásad a etických pravidel lidmi a podnikatelskými subjekty, aby se v budoucnu neopakovaly. I v České republice se vytvářejí takovéto vnitropodnikové mechanismy normy jednání neboli kodexy jednání včetně nápravných opatření. Naproti tomu stále existuje spousta podniků, které preferují neformální dodržování takovýchto zásad a nepovažují je za nejlepší způsob, jak dosáhnout právě etického jednání a chování. Jak vyplývá z výzkumu provedeného společností GfK Praha (viz pozn.autorky) pro Transparency International v České republice, nejsou etické kodexy v českých firmách vždy ve formě samostatného psaného dokumentu. 24,7 % firem vlastní písemný etický kodex, ve 44 % firem existuje nepsaný etický kodex a u 37,3 % firem existuje etický kodex coby součást vnitřních směrnic. Přísně vzato je nějaká forma písemného dokumentu s deklarací hodnot a postoje k etickým otázkám přítomna přibližně ve 33 % dotázaných organizací. Pozn.autorky: Mezinárodní skupina GfK (Growth from Knowledge) je jednou z předních globálních společností (celosvětově čtvrtou největší) v oboru výzkumu trhu a veřejného mínění. GfK má své ústředí v Norimberku (od roku 1934) a národní společnosti ve více než sto zemích po celém světě. GfK Czech bylo založeno a je dodavatelem služeb v oblasti výzkumu trhu a poradenství v České republice. Služby této významné organizace jsou využívány klienty ze všech oblastí trhu k plánování a řízení marketingových aktivit, a to jak na lokální a regionální, tak i na mezinárodní úrovni

102 Etické kodexy jsou známy především ve svých dvou základních formách: Druhy etických kodexů podnikové etické kodexy - kodex jednotlivých podniků či jejich částí, profesní etické kodexy kodexy různých asociací a sdružení. Svůj etický kodex mají např. lékaři - Hippokratova přísaha, právníci, novináři a další profese. Jeden z prvních etických kodexů, velice dobře a do značných podrobností rozpracovaných, měla u nás v období po Sametové revoluci Česká pojišťovna. Ke známým českým kodexům patří Etický kodex investičních fondů, dále například etický kodex zásilkových služeb, etický kodex novinářů nebo kodex reklamy. Charakteristika českých etických kodexů České kodexy bohužel stále připomínají pouze jakési poučení o slušném chování než předpisy postihující morální požadavky. Mnoho firem v České republice má kvůli stavu podnikatelské etiky na nedostačující úrovni velké problémy. Jedná se především o nedodržování termínů plateb, nedodržování jiných závazků či slibů, nedodržování smluv, uvádění mylných informací svým zaměstnancům a mnoho dalších. Nástroje etického podnikání 5.5 Další nástroje etického podnikání Etický a sociální audit Etický audit Etický audit je dalším nástrojem, který postupem času získává své místo v etickém řízení. V posledních letech se zvýšila obliba a četnost využití nefinančních auditů ve firmách a staly se běžnou součástí šetření v podniku. Je to výraz snahy analyzovat a zlepšovat takové faktory, které nemají v ekonomických ukazatelích svoji kategorii, ale přesto se významně podílejí na prosperitě firem. A tak se setkáváme s auditem spokojenosti zákazníků, environmentálním auditem, technologickým či personálním

103 Je rozhodně na škodu, že se sociálním a etickým auditem se v naší podnikové praxi téměř nesetkáme. Finanční skandály v USA i Evropě ukázaly, že finanční audity nejsou ještě zárukou dodržování pravidel. Hledají se tedy mechanismy, které by lidské selhání minimalizovaly nebo alespoň včas odhalily. Jednou možností je využití etického a sociálního auditu. V období příprav České republiky pro vstup do Evropské unie, a pod tlakem hodnotících zpráv Evropské komise, byla ze strany orgánů státní správy věnována podnikatelské etice větší pozornost než dříve. Příliv zahraničních investic, a s tím spojené i nové formy řízení, slibovaly zlepšení nebo alespoň vytrvalý zájem o tuto oblast. Nyní však můžeme říci, že se neudržela původní snaha o řešení některých naléhavých otázek spojených s podnikatelskou etikou. Například se posiluje korupční prostředí a korupce v České republice je stále velmi vysoká. Hodnocení pozice České republiky v souvislosti s mírou korupce u nás v hodnocení Transparency International se opět zhoršila. Narůstá nedůvěra občanů v transparentnost politiky a politiků a podezření v prorůstání ekonomické a politické sféry. Vyspělé státy a obchodní společnosti či mezinárodní organizace se pokoušejí zlepšit situaci v naplňování etických principů v podnikání. Hledají nástroje, které by vytvořily formální aparát k analýze stávající situace. Ta by pak byla východiskem pro implementaci nových praktik, vedoucí ke zlepšení situace. Organizační struktury na podporu etického programu Organizační struktury jako další nástroj etického managementu jsou zřizovány s cílem pomoci manažerům, zaměstnancům a dalším osobám v jejich každodenním etickém jednání. Časem byly v řadě, především velkých a nadnárodních, podniků zavedeny pozice jako například: ethics office - etický úřad, business ethics officer - pracovník odpovědný za etické postupy firmy, business ethics council - etická rada, ethics committee - etický výbor, ombudsman, task forces a další

104 Základním účelem specializované organizační struktury zavedené v podniku je starost o etický program daného podniku. Různé formy společensky odpovědných aktivit Formy společensky odpovědných aktivit Tyto aktivity je možné rozdělit do dvou základních skupin, a to na finanční a nefinanční: Finanční formy spolupráce: Finanční formy spolupráce dárcovství, organizování sbírek; sponzoring, udělování speciálních cen; půjčky; pomoc při fundraisingu. Nefinanční formy spolupráce: Nefinanční formy spolupráce darování nebo zapůjčení produktů, vybavení a dalšího materiálu; možnost používání počítačů, software a techniky; grafické práce, kopírování, tisk; levné pronájmy místností a prostor; zajištění dopravy; firemní dobrovolnictví a další aktivity s poskytováním pomoci spojené. (Jeřábková, V., 2003) Mezi další strategie a způsoby, kterými mohou firmy deklarovat svůj odpovědný a etický přístup, patří například: Služby pro bono Matching fond služby pro bono (Pro Bono Publico) - jde o bezplatné služby, které firmy poskytují pro obecné dobro, a to v rámci své specializace a kompetence; matching fond - zaměstnanci iniciovaná forma dobrovolnictví, jde o zaměstnanecký fond, do kterého zaměstnanci přispívají na charitativní účely; časová konta (Time-Bank) - firma touto formou věnuje svým zaměstnancům několik hodin z pracovní doby pro libovolné společensky prospěšné aktivity; talentová databanka (Skills-Bank, Talent-Bank) - role firmy je ta, že daná firma zprostředkovává svým zaměstnancům kontakt s neziskovými

105 organizacemi, dobrovolnická centra nebo neziskové organizace hledající dobrovolníky pak mají aktuální informace o nabídce dobrovolníků z konkrétního podniku; komplementární dar - firma může tímto (věcným či finančním) darem podpořit organizaci, ve které se firemní dobrovolníci dlouhodobě angažují; akční den - Orange Day, Day of Caring (USA), Volunteer Day (Sony), Community Partnership Day (Novartis) apod. Analýza zainteresovaných skupin (stakeholders analysis) Stakeholderská analýza může napomoci k legitimnější a efektivnější implementaci etických principů. Pomáhá podnikatelským subjektům popsat svou podnikovou realitu a identifikovat tak nejdůležitější skupiny, které podnik ovlivňují, nebo které ovlivňuje podnik. Tím pomáhá manažerům usilujícím o aplikaci etických a odpovědných principů v praxi určit, kam mají zacílit svou pozornost, a upřesnit, vůči komu mají být zodpovědní. (Blažek, L., 2005) Stakeholderská analýza Vzdělávání a trénink etického chování Vzdělávání a trénink etického chování nejsou pouze doménou setkání tváří v tvář. Mohou probíhat i jinou formou - například elektronickou. Výzkum provedený britským Institute of Business Ethics poukázal na zajímavé skutečnosti vztahující se k etickému výcviku. Respondenti byli tázáni na přítomnost tréninkových programů v jejich podnicích. Často se k nim vyjadřovali pozitivně. Několikrát dokonce zazněl názor, že by tyto vzdělávací a tréninkové akce mohly probíhat častěji. Etický leadership vedení příkladem Existence etických vzorů úzce souvisí s tzv. etickým vůdcovstvím - etický leadership. Etický vzor si často spojujeme především s manažerskými pozicemi. Právě manažeři jsou v podniku ti nejviditelnější. Je od nich proto očekáváno v rámci podnikatelské etiky proaktivní jednání směrem k implementaci etických principů do podnikání. Etický leadership

106 Whistleblowing - anonymní informační linky Anonymní informační linky Whistleblowing - je možno definovat jako oznámení neetického jednání na pracovišti těm, kteří mohou v dané věci zasáhnout a aktivně tuto situaci napravit. Důležitým aspektem whistleblowingu je skutečnost, že byly vyčerpány všechny jiné možnosti nápravy - informování nadřízených o vzniklé situaci apod., ale nebyl na ně brán zřetel. Podnikatelská etika patří i v naší republice mezi oblasti, na které je zcela oprávněně brán v posledních letech stále větší zřetel. Je však třeba věnovat i více pozornosti v souvislosti s podnikatelskou etikou i vztahu firemní značky, firemní identity a zároveň i celkové image firmy. Obr. 5 - Vztah firemní značky, firemní identity a image firmy FIREMNÍ IDENTITA NOSITELÉ FIREMNÍ KOMUNIKACE IMAGE FIRMY Firemní filosofie Firemní osobnost Firemní kultura Firemní etika v podnikání Firemní komunikace Firemní design Firemní komunikace Vnitřní strategická komunikace Postoj zaměstnanců k podniku a jejich vystupování navenek Výrobky a služby podniku Prodejní prostředí Vnější strategická komunik ace Osobní komunikace Vnější kontakt se značkou CÍLOVÉ SKUPINY Média Spotřebitelé a zákazníci Dodavatelé a strategičtí partneři Tvůrci mínění Občanská sdružení Nátlakové skupiny Veřejná a státní správa Finanční kruhy Zájmová a profesní sdružení (Zdroj: HORÁKOVÁ, Iveta, STEJSKALOVÁ, Dita, ŠKAPOVÁ, Hana. Strategie firemní komunikace. 2. rozš. vyd. Praha : Management Press, s.r.o., s. ISBN Str.60.)

107 Základem každé firmy je kvalitní firemní identita. Firemní identitu tvoří několik důležitých, vzájemně provázaných prvků, které ve vzájemném spojení vytváří celkový obraz o stylu a fungování firmy. Firemní identita ovlivňuje úspěšnost podnikání, ale také utváří celkový pohled zákazníků a partnerů na firmu a proto je nezanedbatelnou částí správného a prosperujícího fungování firmy. Které části tvoří firemní identitu? Strukturou každé firemní identity jsou prvky uvedené v následujícím seznamu. Vždy nemusí být uplatněny všechny prvky ze seznamu, některé části jsou individuální a závisí na marketingové strategii dané společnosti. Struktura firemní identity Základní prvky: myšlenka (filozofie), cíle a marketingový plán společnosti originální zastupující symbol - logo o snadno zapamatovatelná originální grafika o logo tiskové, elektronické a fyzické materiály společnosti o jednotný grafický styl o elektronické materiály (prezentace) interní a externí firemní komunikace o interní komunikace mezi zaměstnanci firmy o vztahy s veřejností (public relations) o mediální komunikace (reklama a marketingová komunikace) o firemní systém hodnot a způsobů chování firemní filosofie firemní osobnost firemní kultura firemní etika v podnikání firemní komunikace portfolio společnosti image společnosti, která je vnímána okolím jako celek Základní prvky identity V této souvislosti bych ještě velice ráda zmínila pojem firemní image. Firemní image navazuje na firemní identitu a zpracované firemní koncepce. Image je v podstatě určitá představa, která byla vytvořena veřejností o nějaké osobě, firmě, případně instituci, ale není to zcela zřetelný obraz, ale spíš je to určitá představa složená z různých informací, detailů, referencí, či jiných postřehů

108 Pozitivní image Pozitivní image může zjednodušeně řečeno představovat dobré jméno firmy, dobrou pověst, dokonce i pouhý individuální pozitivní pocit image je velice důležitou součástí povědomosti o firmě. Je to určitá komunikace organizace s okolím a zpětně se vytváří jakýsi pohled okolí na podnik. Obr. 6 - Corporate Identity Zdroj: HORÁKOVÁ, Iveta, STEJSKALOVÁ, Dita, ŠKAPOVÁ, Hana. Strategie firemní komunikace. 2. rozš. vyd. Praha : Management Press, s.r.o., s. ISBN Str..) Značně důležitou součástí je určitý model komunikace mezi zaměstnanci, který je potřeba dodržet pro následnou přehlednost a celkově dobrý chod firmy. Firemní hodnoty jsou tvořeny hlavními body, které musí dodržovat všichni členové firmy. Do této části právě patří otázky firemní filosofie, prezentace firemní osobnosti, firemní kultura, firemní etika v podnikání a firemní komunikace. Další body, které určují jednotný směr chodu společnosti jsou například kvalita, inovativnost, čestnost, stálost týmová orientace nebo orientace na zákazníka

109 Na závěr bych ještě jednou poukázala na již v úvodu zmíněné a velmi používané americké podnikatelské motto - "bad ethics is bad business". Podnikání, které ignoruje požadavky podnikatelské etiky, nemůže mít z dlouhodobého hlediska vysokou hodnotu. 5.6 Vztah etiky a ekonomie Nejspíš nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že podle převažujícího současného mínění představují etika a ekonomie dva nezávislé, zcela nesourodé světy. Etiku řadíme mezi obory normativní, které formulují pravidla našeho jednání. Její závěry nám ukazují, jaké by naše chování mělo být. Na rozdíl od ekonomie, které se považuje za vědu pozitivní, která nám popisuje, jaké naše jednání a chování ve skutečnosti je. Vztah etiky a ekonomie Ale přesto je na první pohled mezi těmito vědami jistá spojitost. Obě tyto disciplíny se vztahují k lidskému jednání a dále se obě zabývají jednáním, které předběžně můžeme nazvat společenským. Tento střet zájmů zajisté není náhodný a jeho opomíjení vede k úpadku jak ekonomie, tak i etiky. Ekonomie Ekonomie je souhrn ekonomických činností probíhajících na určitém území. Jedná se o hospodaření určitého subjektu, jednotlivce, skupiny nebo například státu. Ekonomie jako věda Ekonomie je věda o ekonomice, která popisuje využití omezených zdrojů k produkci statků a služeb a jejich rozdělování mezi jednotlivce a skupiny osob. Pozitivní ekonomie Pozitivní ekonomie je směr ekonomické teorie. Přijímá ekonomickou realitu jaká je. Jejím cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti fungování. Ekonomie se má zabývat tím, co je a nemá stavět vzdušné zámky, např. v makroekonomii - ať je jakákoli míra nezaměstnanosti, inflace, atd., pozitivní ekonomie vystupuje jen popisně, bez ambicí stav ovlivňovat nebo usměrňovat. Pozitivní ekonomie

110 Naopak, stačí zjištěné skutečnosti jen zveřejňovat, zavést tak trhům zpětnou vazbu, a nechat je, ať samy zareagují a najdou si novou rovnováhu. Pozitivní ekonomie popisuje fakta a ekonomické vztahy mezi subjekty. Pouze hledá odpověď na otázky, jaký ekonomický život je, ne jaký by měl být. Normativní ekonomie Normativní ekonomie Další směr ekonomické teorie. Zkoumání reality je pro ni jen východiskem k závěrům, co by se mělo dělat. Jejím skutečným cílem je mít aktivní úlohu ve vývoji lidské společnosti. Normativní ekonomie ekonomiku nejenom zkoumá, ale i hodnotí a dává doporučení, jak řešit a jak se postavit k určitým problémům. Etika Etika jako teorie morálky Etika, někdy také popisována jako teorie morálky, je filosofickou disciplínou, která se zabývá a zkoumá morálku, nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika se řadí do disciplín praktické filosofie. Zabývá se teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v takových situacích, ve kterých existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Etika hodnotí činnosti člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která se vztahuje více ke konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, nebo popřípadě usiluje o odůvodnění morálky. Etika se dělí na tyto další disciplíny: Dělení etiky 1) Etika analytická 2) Etika autonomní 3) Etika deontologická 4) Etika environmentální 5) Etika revoluční 6) Etika feministická 7) Etika heteronomní 8) Etika individuální 9) Žurnalistická etika, a další

111 Pohled některých ekonomů na vztah etiky a ekonomie Někteří představitelé hlavního proudu ekonomie vycházeli z toho, že ekonomie je jakousi inženýrskou vědou, tedy teorií zcela osvobozenou od hodnot a etických aspektů. Je tomu ale skutečně tak? Každý ekonom má na toto jiný názor.. Například Adam Smith. Jeho pojednání o podstatě a původu bohatství národu založilo mechanistické pojetí trhu, kde se setkávají jednotlivci, kteří sledují své individuální zájmy, vedené tzv. neviditelnou rukou dokonalé konkurence, zajišťují nejen maximalizaci svého vlastního užitku, ale i celkový společenský blahobyt. Soulad vlastního zájmu a úhrnného společenského zájmu je však vázána na splnění přísných podmínek dokonalé a čisté konkurence. Adam Smith pohled na etiku a ekonomii Další významný ekonom Tibor Scitovsky nazval ekonomii vědou bez radosti. Tvrdil, že teoretický ekonom, který žije v uzavřeném světě své teorie, může posléze podlehnout profesionální deformaci, totiž přesvědčení o samozřejmosti utilitarismu své disciplíny, utilitarismu jako přírodní nutnosti, a pak již je jen krůček k víře, že ekonomie je bez hodnotových rozporů. Avšak svět, který jeho disciplína pomohla vytvořit, je vyloženě nabitý hodnotovými rozpory a konflikty a není možné před nimi zavírat oči. Tibor Scitovsky Definice utilitarismu: Utilitarismus (z latinského utile, utilis, užitečný) je filosofický a etický směr, který za cíl a měřítko lidského jednání pokládá hledání blaha, prospěchu, užitku a naopak omezování utrpení a bolesti. (ABZ-Slovník cizích slov) Jedním z ekonomů, který píše o vztahu etiky a ekonomie je Amartya Sen. Je to autor přibližně 20 knih a člen redakční rady prestižního časopisu Ethics, který je znám především díky svým ekonomicko-sociálním analýzám příčin hladomoru a nedostatku potravin. Tento autor je také nazýván svědomím ekonomie. Amartya Sen Svoji přezdívku si nejspíš vysloužil úvahami jako je tato: Kdyby 225 nejbohatších lidí tohoto světa vzalo pouhá 4% svých příjmů, mohly by se z této sumy zajistit základní potřeby světového obyvatelstva, jako je výživa, pitná voda, vzdělání a zdravotní péče. Jedná se o sumu kolem 13 miliard dolarů. Přibližně tolik by ročně stálo odstranění nejvíce nežádoucích situací ve světě. Autor se domnívá, že je velká ostuda, že polovina lidí na naší zemi žije v chudobě, a upozorňuje na to, že myšlenky přerozdělení excesivního bohatství však stále vzbuzují zásadní nesouhlas. Amartya Sen věří, že svůj osud si určují sami lidé, a nikoliv železné zákony nabídky a poptávky. Opírá se přitom o prohlášení Všeobecné deklarace lidských

112 práv z doby více než před padesáti lety. Každý má právo na životní standard, který zajišťuje člověku a jeho rodině zdraví a blaho a zahrnuje výživu, ošacení, bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby. Stav blahobytu přitom definuje jako šanci blahobyt získat, možnost každého občana dosáhnout způsobu života, který si sám zvolí. Autor prosazuje ochranu individuálních svobod a současně sociálních jistot. V ekonomice se snaží spojovat Sever a Jih, trh a stát, individuum a společenství, sebeurčení a nalézání konsensu, sociální a politická lidská práva. To je to, kvůli čemu je na mezinárodním poli velkých slov ceněn. Při jeho úvahách však může mnohé napadnout, že jestliže si tedy lidé určují svůj osud sami, a nikoliv železné zákony nabídky a poptávky, znamená to tedy, že chudí si svůj osud určili také sami? A pokud jde o těch 225 nejbohatších lidí, proč by se tedy měli vzdávat svých 4% příjmů? Aby měnili osud jiných lidí? Autor se hodně často pohybuje spíše ve světě fantazie než reality. Další autorův názor je takový, že moderní ekonomii ochuzuje propast, která se otevřela mezi ekonomií a etikou a tato propast má negativní důsledky pro ekonomii blahobytu. Otázkou zůstává, zda tomu bylo někdy jinak a zda tomu vůbec mohlo být jinak, zda by ekonomika dosáhla své dynamiky, kdyby měla úzkostlivě dbát na to, co je podle autorova míněné morálkou, zda to, co se z tradičního pohledu může jevit jako propast, není jen výsledek jiných podmínek, které dříve nemohly existovat. O odcizení etiky a ekonomie lze nejspíš mluvit jen v obecné rovině a v mnoha případech by toto tvrzení bylo stěží obhajitelné v mikroekonomických sférách. Sen se snaží ve své práci dokázat, že ekonomická věda by mohla dospět k lepším výsledkům, kdyby věnovala větší pozornost etickým úvahám, které lidské chování a rozhodování podporují. Etika v podnikání Dalším tématem, kterého se vztah etiky a ekonomie dotýká, je etika v podnikání. Podnikání jako takové vyžaduje velké úsilí a všichni manažeři si dnes uvědomují, že úspěch firmy nezávisí jenom na kvalitě jejich práce, ale na kvalitě práce celého pracovního týmu. Proto se v současné době hodně soustřeďují na úroveň pracovního prostředí, péči o zaměstnance, zlepšování pracovních vztahů mezi zaměstnanci, na jejich spokojenost a identitu k firmě. Při vytváření dobrých vztahů ve firmě se zapomíná na skutečnost, že firma není izolovaný organismus, ale že působí v prostředí, které sice může do jisté míry ovlivňovat a také mnohdy i celkem intenzivně ovlivňuje její existenci. Proto se v poslední době setkáváme

113 s diskusemi o kvalitě podnikatelského prostředí a s aktivitami prosazujícími sociální a společenskou odpovědnost v procesu podnikání. Podnikatelský prostor a vlivy působící na jeho vývoj a chování Podnikatelské prostředí je dáno prostorem mezi centrálními a regionálními institucemi státní a veřejné správy, které svým konáním ovlivňují působení jednotlivých podnikatelských subjektů a vytvářejí podmínky pro jejich účast na domácím a zahraničním trhu. Podnikatelský prostor Na základě podmínek a pravidel vymezených centrálními i regionálními institucemi veřejné a státní správy, by podnikatelské subjekty měly uspokojovat svou pracovní aktivitou potřeby svého ekonomického okolí. Docílenými výnosy podnikatelské subjekty zabezpečují svůj rozvoj a svými odvody se podílejí na tvorbě státního a veřejného rozpočtu, který přerozděluje finanční zdroje a pokrývá potřeby institucí veřejné a státní správy. Instituce veřejné a státní správy spolupracují poměrně intenzivně s podnikatelskou sférou, přímo i nepřímo, spolu s různými svazy, poradenskými a neziskovými organizacemi, podílejí se na tvorbě pravidel v podnikání a tím se zúčastňují řízení žádoucího technicko-ekonomického a sociálního rozvoje společnosti. Partnerská spolupráce centrálních a regionálních institucí se ziskovými a neziskovými organizacemi dává předpoklad projektování etických a efektivních metod a prostředků k dosažení strategických cílů společnosti a tím i podnikatelského prostředí. Partnerský vztah ziskové i neziskové sféry ale předpokládá vzájemné dodržování etických postojů. Etika podnikatelského prostředí Na dobrém rozvoji podnikatelského prostředí se podílejí pracovníci, když usilují o dobré jméno svých firem a prosperující rozvoj ekonomiky. Mnozí manažeři si uvědomují, že nepostačí řídit vývoj ekonomiky jenom na bázi managementu měřitelných vlastností ekonomických jevů, o nichž vypovídají podnikové Etika podnikatelského prostředí

114 ukazatele, ale že je také zapotřebí věnovat stejnou pozornost i jejich neměřitelným kvalitativním vlastnostem. Oba tyto pohledy na chování podnikových jevů spolu souvisejí a doplňují se. Teprve ve spojení splňují podmínku pro uplatňování komplexnosti v rozhodovacím procesu a systémové zobrazení ekonomicko-sociálních jevů. Tím dochází k uplatňování komplexnosti v managementu firmy a veřejných a správních institucí. To je právě projevem manažerské etiky v rozhodování manažerů ve všech řídících rovinách. Tvorbu etiky v podnikatelském prostředí ovlivňuje: 1) Partnerská spolupráce všech podnikatelských organizací, veřejných a správních institucí, které mohou jeho úroveň ovlivňovat. 2) Kreativní uplatňování systému manažerské etiky rozvíjením subsystémů morálky, erudice a vůdcovství v rámci komplexního rozhodování o změnách v managementu řízených subjektů. 3) Kreativita a komplexnost zobrazování při řízení vývoje měřitelných ekonomických jevů. 4) Sledování a ovlivňování vývoje neměřitelných vlastností podnikových jevů, které bezprostředně ovlivňují etický rozměr managementu. 5) Systematické zkoumání vztahů mezi kvalitativními a kvantitativními vlastnostmi ekonomických jevů a využívání získaných poznatků ve strategii řízeného objektu. 6) Kvalita stimulace rozvíjení sociální odpovědnosti v managementu lidských zdrojů, aj. Vůdcovství a management Vůdcovství a management Umění být manažerem a zároveň vůdcem spočívá ve schopnosti stimulovat své spolupracovníky tak, aby byli adekvátně motivováni k realizaci svých záměrů. V tomto úsilí hraje zásadní roli fair play, vzájemná důvěra a manažerská etika v plném rozsahu. Manažer, který má potřebu uskutečnit významnou změnu v organizaci, by měl s daným problémem zaměstnance seznámit a upozornit je na možné komplikace a rizika, s nimiž se mohou případně setkat. Vysvětlit jim význam plánované změny a přesvědčit je o jejím přínosu pro organizaci i pro ně samotné

115 Dobrý manažer si je vědom, že motivace zaměstnanců je předpokladem k tvořivému a důslednému plnění úkolů, které z realizace změny vyplývají. Jaký by měl být dobrý manažer? Dobrý manažer by měl být zároveň dobrým vůdcem. Mít v sobě určitý cit pro práci s lidmi a vědět, jak se k nim chovat a jak s nimi zacházet. Správný manažer by měl mít přirozený respekt a autoritu, dobře se chovat ke svým zaměstnancům a zároveň je motivovat k co nejlepším a nejefektivnějším výkonům. Aby toho dosáhl, je zapotřebí nastolit v dané firmě pevný a jasný řád, kterým se budou všichni zaměstnanci řídit. Je potřeba jasně zaměstnancům vysvětlit jejich úkoly, dát jim najevo, že pro zaměstnavatele nejsou jenom zaměstnanci, ale že bez jejich práce by firma o hodně přišla. Pokud budou lidé s takovým vědomím pracovat a budou pociťovat, že jsou pro firmu přínosem, tak je daná organizace na dobré cestě za lepšími a lepšími výsledky. Klíčová cesta k úspěchu firmy 1) Podniková kultura a. Odpovědnost. b. Respektování hodnot - etika, bezpečnost, ekologie. c. Srozumitelné vymezení cílů. d. Uplatnění nejlepších pracovních postupů k jejich realizaci. e. Týmová práce. 2) Styl vedení a. Schopnost porozumět a vcítit se do emocí podřízených a usměrňovat je. b. Podporovat neformální vůdce upřímnou a přesvědčivou komunikací. c. Podporovat osobní kontakty na všech úrovních. d. Věnovat pozornost rozvoji motivace. 3) Organizační struktura a. Rozhodování přenášet na nejnižší úrovně. b. Vytvářet malé vnitřní jednotky. c. Týmově uspořádat organizaci. 4) Nepřetržitá transformace a změna a. Ve skutečnosti jde o dynamický vývojový proces změn. b. Přizpůsobovat se rychle změnám vnějšího prostředí. c. Decentralizace podporuje osobní iniciativu a tvořivost. d. Vyhýbat se samoúčelným změnám. e. Nepřetržitý proces zdokonalování. f. Informovat lidi, proč se věci mění. Cesta k úspěchu firmy

116 5) Budování globální organizace a. Sledovat vývoj změn v okolí (tuzemsko, zahraničí). b. Předvídat a přizpůsobovat se novým vývojovým trendům. Etika v managementu Etika v oblasti managementu Tento termín jsme si zvykli používat tehdy, když potřebujeme zdůraznit, případně zjemnit některé tvrzení, nebo i vysvětlit nepopulární opatření, s nimiž se můžeme setkat v rámci managementu firem, institucí či ekonomiky státu. Doposud jsme se nenaučili s etikou v managementu pracovat a využívat ji při řízení činnosti organizací a zvyšování jejich prestiže v ekonomickém okolí. Tím se naše praxe dostala do zpoždění, jelikož s pojmy etika a kultura firmy bylo možné se setkat ve vyspělých ekonomikách mnohem dříve. Ty dospěly k poznání, že nevyhovující kulturu v managementu a divoký trh je potřeba korigovat etickými postoji manažerů, nejenom směrem dovnitř řízených objektů, ale i do jejich ekonomického okolí. Zájem o takové akce, kde jsou manažeři přesvědčováni o významu a úloze etiky v managementu a ekonomice, nebyl v naší zemi nikdy veliký, avšak v současné době se zdá, že ho ještě ubývá. Na druhé straně většina manažerů nepřipustí, že by se v jejich organizacích etika neuplatňovala nebo že by byli s aplikací etiky v managementu v rozporu. Bohužel názory na obsah etiky a její význam jsou často zjednodušovány a přehlíženy. Na základě všech těchto poznatků se začaly zkoumat příčiny tohoto stavu. Byly vedeny pohovory s více než stovkou manažerů a dospělo se k následujícím závěrům: Poměrně málo se ví o tom, jaký obsah a jaké místo má etika v managementu a v ekonomice vůbec a v čem spočívá její přínos. Manažeři se obávají uplatňovat manažerskou etiku. Manažeři mají obavu, že by si etickým chováním mnohdy komplikovali životní styl. Ekonomické okolí nemá s manažery dostatek trpělivosti. Pro rozhodování potřebují manažeři komplexní informace. Manažeři si myslí, že na vše musí stačit sami. Manažeři si nejsou jisti, že se jim etika vyplatí

117 Firmy a zvládání etických problémů V rychle se měnícím světě jsou znalosti etiky stále více potřebné. Je nezbytné, aby se manažerům dostávalo podpory, která by jim umožnila úspěšně čelit morálním problémům. I pro organizace je nezbytné zavést vhodné struktury pro snadnější zvládání morálních problémů. V dnešní době již existuje mnoho organizací, které si stále více uvědomují význam morálních kvalit a jejich vliv na dlouhodobou efektivitu organizace. Zvládání etických problémů Jakékoliv aktivity prováděné organizací nutně ovlivňují zájmy, hodnoty a pocity lidí jak uvnitř, tak i vně organizace. V dnešním světě se zaměstnanci musí rozhodovat v eticky nejasných situacích, což zvyšuje hladinu nejistoty a stresu. Etická rozhodnutí musí být pak obhajována a vysvětlována nejen před veřejností a médii, ale i v soukromém životě ve vztahu k rodině a přátelům. Pokud je na člověka vytvářen morální tlak, snižuje to jeho produktivitu a zhoršuje prostředí, ve kterém pracuje. Špatná rozhodnutí, nebo nedořešené etické problémy mohou mít vážné následky jak pro dotčené osoby, tak i z hlediska finančních ztrát pro organizaci. Avšak aplikace obecných principů morálky do všedního profesního života je velmi obtížná, možná obtížnější než jejich samotná formulace. Nicméně znalosti etiky jsou velmi potřebné. Dobře fungující skupiny, organizace nebo společnosti nám poskytují jisté pevné struktury, jež nám pomáhají získat dostatečné znalosti morálních principů. Nabízejí nám nejen konkrétní odpovědi, ale i dobře popsané způsoby jak k nim dojít v případě morálního problému. Poskytují nám tak jistotu v tom, co je špatné a co dobré. A pokud není odpověď ihned po ruce, může nás postupně navést k jejímu nalezení. Bez těchto struktur bychom nebyli schopni samostatné existence. Příklad Představte si tuto situaci, ve které vycházím z mého názoru, že by měla etika a ekonomie jít ruku v ruce. Když si vezmeme například obyčejný obchůdek na malém městě. Jak by mohl fungovat a prosperovat bez jistých etických návyků prodavačů, popřípadě majitelů? Lidé do něj chodí nakupovat nejen proto, že potřebují dané produkty,

118 které obchod nabízí, ale také proto, že jsou zaměstnanci obchodu na ně milí, vstřícní, vlídní a umí jim poradit. Kdyby se totiž takhle nechovali, lidé by změnili obchod a raději zajeli do jiného města do podobného obchodu, kde by se jim nakupovalo mnohem lépe a personál by se k nim choval lépe. A tím pádem by mohl první obchůdek na malém městě zkrachovat. A tak to funguje na celém trhu, sice z trochu jiného pohledu, ale podstata zůstává stále stejná. Σ Shrnutí Podnikatelská etika se snaží o nalezení správného, skutečnosti přiměřeného chování podnikatelských subjektů. Etika podnikání zahrnuje morální zásady a normy, které usměrňují chování ve světě podnikání. Pro společnost je vždy prospěšné, když podniky jednají eticky a odpovědně. Etika podnikání klade největší důraz na: dobrovolné dodržování všech zákonných a jiných norem, používání poctivých obchodních praktik, jednání v dobré víře a vyhýbání se střetu zájmů, poskytování důvěrných informací a úplného přehledu o znalostech, které jsou k dispozici, poctivost v odbytových praktikách ve vztahu k jiným subjektům. Úroveň profesionality firmy lze rozpoznat také ze způsobu psaní korespondence a jazyka, který se při psaní používá. Měl by proto být stanoven jednotný postup a zásady pro psaní obchodních dopisů. Neméně důležitý je i způsob telefonické komunikace. Etický kodex je významný dokument, který upravuje obecná i konkrétní pravidla práce v jednotlivých organizacích a profesích. Je tradičním nástrojem etického řízení podnikatelských vztahů. Nejdelší historii mají etické kodexy v USA, kde se používají již od 20. let minulého století

119 Etický audit je dalším nástrojem, který postupem času získává své místo v etickém řízení. V posledních letech se zvýšila obliba a četnost využití nefinančních auditů ve firmách a staly se běžnou součástí šetření v podniku. Je to výraz snahy analyzovat a zlepšovat takové faktory, které nemají v ekonomických ukazatelích svoji kategorii, ale přesto se významně podílejí na prosperitě firem. A tak se setkáváme s auditem spokojenosti zákazníků, environmentálním auditem, technologickým či personálním auditem. Etiku řadíme mezi obory normativní, které formulují pravidla našeho jednání. Její závěry nám ukazují, jaké by naše chování mělo být. Na rozdíl od ekonomie, která se považuje za vědu pozitivní, která nám popisuje, jaké naše jednání a chování ve skutečnosti je. Ale přesto je na první pohled mezi těmito vědami jistá spojitost. Obě tyto disciplíny se vztahují k lidskému jednání a dále se obě zabývají jednáním, které předběžně můžeme nazvat společenským. Ekonomie je souhrn ekonomických činností probíhajících na určitém území. Jedná se o hospodaření určitého subjektu, jednotlivce, skupiny nebo například státu. Pozitivní ekonomie je směr ekonomické teorie. Přijímá ekonomickou realitu jaká je. Jejím cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti fungování. Normativní ekonomie ekonomiku nejenom zkoumá, ale i hodnotí a dává doporučení, jak řešit a jak se postavit k určitým problémům. Etika, někdy také popisována jako teorie morálky, je filosofickou disciplínou, která se zabývá a zkoumá morálku, nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika se řadí do disciplín praktické filosofie. Umění být manažerem a zároveň vůdcem spočívá ve schopnosti stimulovat své spolupracovníky tak, aby v nich vznikla adekvátní motivace k realizaci svých záměrů. Dobrý manažer by měl být zároveň dobrým vůdcem. Měl by mít v sobě určitý cit pro práci s lidmi a vědět, jak se k nim chovat a zacházet s nimi

120 Otázky 1) Jaké problémy především řeší podnikatelská etika? 2) Co rozumíte pod pojmem firemní kultura? 3) Popište podstatu etického kodexu a vývoje etických kodexů. 4) Charakterizujte podstatu a význam etického a sociálního auditu. 5) Jaké znáte nástroje etického managementu? 6) Vyjmenujte některé strategie a způsoby, kterými mohou firmy deklarovat svůj odpovědný a etický přístup. 7) Jak byste vysvětlili vztah mezi etikou a ekonomií? 8) Vysvětlete rozdíl mezi pozitivní ekonomií a normativní ekonomií? 9) Čím je především významné podnikatelské prostředí a jeho rozvoj? 10) Které faktory ovlivňují tvorbu etiky v podnikatelském prostředí? 11) Jak byste vyjádřili a zároveň i popsali vztah mezi vůdcovstvím a managementem? 12) Jaký by měl být dobrý manažer? 13) V čem spočívá úspěch firmy? Co je tou klíčovou cestou k úspěchu? Pojmy k zapamatování přínos etického chování firemní kultura etický kodex úroveň profesionality firmy etický program formy společensky odpovědných aktivit etický a sociální audit vztah etiky a ekonomie pozitivní ekonomie a normativní ekonomie podnikatelský prostor a podnikatelské prostředí etika v managementu vůdcovství a management

121 Doporučená literatura BEDRNOVÁ, Eva. Psychologie a sociologie řízení. Praha : Management Press, ČANÍK, P. a ČANÍKOVÁ, P. Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí;. Praha : Transparency International, SEKNIČKA, P., PUTNOVÁ, A. a UHLÁŘ, P. Etické řízení ve firmě. Praha : Grada, SEN, Amartya. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., ISBN SPAEMANN, R. Základní mravní pojmy a postoje. Praha : Svoboda, Etika ekonomie. [cit ]. Dostupné z: Etický a sociální audit. Moderní řízení. [Online] [Citace: 22. květen 2014.]

122 6. Úloha podnikatelů a řídících pracovníků a jejich vliv na okolí Cíl: Hlavním cílem textu níže uvedeného je, aby studenti po jeho prostudování měli znalosti úloze podnikatelů a řídících pracovníků v oblasti etiky v podnikání a jejich vlivu na bezprostřední i vzdálené okolí, a uměli vysvětlit jak vypadá podnikatelské prostředí a vztah mezi podnikáním a etikou, managementu v souvislosti s podnikatelskou etikou, a mohli charakterizovat pojem zákazník a hodnota pro zákazníka, a pochopili podstatu podnikatelské strategie a inovace, související s významem lidských zdrojů, celkové výkonnosti a rozvoji zaměstnanců. Klíčová slova: podnikatelské prostředí, etika managementu, podnikatelská sféra, zákazník, podnikatelská strategie, inovace, lidské zdroje, výkonnost zaměstnanců Průvodce studiem Vážení studenti, kapitola, kterou jsem zařadila jako šestou jsem věnovala úloze podnikatelů a řídících pracovníků a jejich vlivu na okolí a zároveň jsem zařadila i problematiku managementu a podnikatelského prostředí. Rozhodně se Vám při studiu této kapitoly objeví znalosti, které máte z předcházejícího studia na vysoké škole a to nejen z oblasti managementu, ekonomiky, ale i ze studia předmětu Řízení lidských zdrojů. Představuji Vám zde pohled na etiku v podnikání z poněkud jiné strany, což je samozřejmě třeba pro vytvoření celkového pohledu na tento předmět. Předpokládám, že tato kapitola bude pro Vás kapitolou zajímavou a jejímu studiu je třeba věnovat cca 90 minut

123 Vývoj světové ekonomiky vyžaduje urychlit přizpůsobování podnikatelského prostředí a výkonnosti naší ekonomiky požadavkům domácího i světového trhu. Úloha podnikatelů a řídících pracovníků je v každé zemi jiná. Podnikatelé mají různé zvyklosti a tradice a toto vše může v každé zemi znamenat něco jiného. Podnikatelé a řídící pracovníci se také mohou řídit podle svého náboženství. Například Rusové si potrpí na ceremoniálnost a byrokratické procedury, mají rádi dlouhé úvodní projevy, se začátkem vlastního jednání nijak nespěchají. Důležitou roli hrají i neformální zdvořilostní rozhovory, během nichž se snaží svého protivníka lépe poznat. Podnikatel by měl udávat styl, směr a jít příkladem ostatním spolupracovníkům a zaměstnancům. Každý podnikatel nebo řídící pracovník musí prosazovat metody vedení spolupracovníků a zaměstnanců, jako například jejich cvičení, přesvědčování, povzbuzování, třeba pochvalou nebo odměnou ať už peněžní, nebo materiální nebo naopak jejich tlumení formou finanční nebo tím, že přeřadí zaměstnance na jinou práci. 6.1 Úloha a postavení etiky v podnikatelské činnosti Existuje celá škála protichůdných názorů od krajnosti, že etika nemá nic společného s ekonomikou a podnikatelskou činností, a na druhé straně, že ekonomika nemá nic společného s etikou až po přístup, že vyplatí se chovat eticky. Postavení etiky v podnikání V současnosti převažuje přístup, že podnikatelská činnost obsahuje sice rozhodování o ekonomických a technických procesech (výroba, prodej, zaměstnanost atd.), ale také, že téměř každé podnikatelské rozhodnutí obsahuje i řadu různých etických prvků. Podnikatelskou etikou máme na mysli formu aplikované etiky, která: je zaměřena na oblast podnikání, obsahuje různé nástroje a instrumenty implementace etických principů do podnikatelské praxe (etický kodex, etický audit )

124 Podnikatelská etika se snaží o aplikaci našich představ toho, co považujeme za dobré a správné v oblasti podnikání. Podnikatelská etika se snaží o nalezení správného, skutečnosti přiměřeného chování podnikatelského subjektu. Zabývá se ve skutečnosti přiměřeným chováním podnikatelského subjektu v oblastech, na něž má jeho podnikání dosah (především se jedná o oblast sociálního a životního prostředí). Jde zpravidla o hledání odpovědí na otázky, zda konkrétní podnikatelské praktiky jsou přijatelné či nikoli, zda jsou dobré či špatné, zda jsou správné nebo nesprávné. V případě podnikatelské etiky řešíme problémy typu: slušnost a věrnost zákonu, bezpečnost a kvalita výrobků, konflikty zájmů a jejich řešení, uzavírání pracovních smluv, bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti, poctivost v odbytových praktikách, vztahy k dodavatelům, vztahy k zákazníkům, stanovení cen a zacházení s vnitřními ekonomickými informacemi, úplatky při získávání informací a zakázek, ochrana životního prostředí. Tři tržní elementy a jejich podílení se na etickém chování: Výrobce produkce výrobků nepoškozujících životní prostředí a neohrožujících zdraví spotřebitele, upozornění spotřebitele na případnou škodlivost produktů při dlouhodobém užívání, informování spotřebitele o složení a funkcích produktu, nezneužívání monopolního postavení na trhu z hlediska tvorby sortimentu a stanovení cen,

125 korektní postup v konkurenční soutěži. Prodejce nezneužívání výsadního postavení v regionu, ctění míry, kvality a ceny, sdělování objektivních informací o zboží zákazníkovi, vyřazování zboží s prošlou zárukou z prodeje, ochota kvalifikovaně sloužit zákazníkovi, korektní postup v konkurenční soutěži, nepoužívání citově vydírajících apelů k ovlivňování zákazníka při koupi. Spotřebitel plnění všech závazků vůči obchodu, kultura vystupování k prodejci i výrobci, využívání jen oprávněných reklamací, nezneužívání funkcí některých skupin výrobků. Podnikatelské prostředí Uplatňování etiky v podnikatelském prostředí je také pokládáno za prioritu, protože souvisí s dynamickým rozvojem vědy a techniky, který nepřichází jenom se žádoucími a pozitivními přínosy, ale je spojený i s nežádoucími jevy a jejich dopadem především na mezilidské vztahy. To se projevuje častými nedostatky v komunikaci, zvláště mezi podnikatelskou, veřejnou a správní sférou i v jejich působení na tvorbu ekonomického a sociálního okolí, a posléze celého podnikatelského prostředí. Podnikatelské prostředí Podnikatelské prostředí je dáno prostorem mezi centrálními a regionálními institucemi státní a veřejné správy, které svým konáním ovlivňují působení jednotlivých podnikatelských subjektů a vytvářejí podmínky pro jejich účast na domácím a zahraničním trhu. Na základě podmínek a pravidel vymezených centrálními i regionálními institucemi veřejné a státní správy, by podnikatelské subjekty měly uspokojovat svou pracovní aktivitou potřeby svého ekonomického okolí. Docílenými výnosy podnikatelské subjekty zabezpečují svůj rozvoj a svými odvody se podílejí na tvorbě státního a veřejného rozpočtu, který přerozděluje finanční zdroje a pokrývá potřeby institucí veřejné a státní správy

126 Instituce veřejné a státní správy spolupracují více méně intenzivně s podnikatelskou sférou, přímo i nepřímo, spolu s různými svazy, poradenskými a neziskovými organizacemi, podílejí se na tvorbě pravidel v podnikání a tím se zúčastňují řízení žádoucího technickoekonomického a sociálního rozvoje společnosti. Partnerská spolupráce centrálních a regionálních institucí se ziskovými a neziskovými organizacemi dává předpoklad projektování etických a efektivních metod a prostředků k dosažení strategických cílů společnosti a tím i podnikatelského prostředí. Partnerský vztah ziskové i neziskové sféry předpokládá vzájemné dodržování etických postojů. Podnikatelské prostředí není statické. Vyvíjí se v závislosti na rozvoji a úrovni ekonomiky, domácí i zahraniční politiky a samozřejmě i etických postojů jednotlivců, při plnění strategie politického, ekonomického a sociálního rozvoje společnosti. Úloha etiky v procesu tvorby podnikatelského prostředí ovlivňuje intenzitu vnímání potřeb, hodnocení a realizaci žádoucích postupů centrálních, regionálních a podnikatelských subjektů společenského vývoje. Pozitivní vývoj podnikatelského prostředí záleží na dobré partnerské spolupráci centrálních a regionálních institucí s podnikatelskými organizacemi. Dnes je již všeobecně uznáváno, že uvedené organizace a instituce se vzájemně potřebují a nemohou bez sebe existovat. Míra etiky Míra etiky ve vzájemných postojích určuje úroveň a prospěšnost jejich spolupráce, která by se měla rozvíjet na bázi partnerství. Za metodu rozvoje etického partnerství je ve světě považována metoda vítěz- vítěz, spočívající v tom, že všichni účastníci partnerských aktivit musí být ve výsledku svého jednání, spolupráce a rozhodování vítězi. K rozvíjení tohoto vztahu by mohly přispět svými etickými postoji i neziskové organizace exaktními a pravdivými radami a informacemi, které vyplývají z aktivit jejich působení. I když odpovědnost za kvalitu podnikatelského prostředí a jeho dopad na působení podnikatelských subjektů jsme obvykle zvyklí přisuzovat centrálním a regionálním institucím veřejné a státní správy, nesmíme zapomínat, že nehodnotíme činnost virtuálních institucí, ale činnost konkrétních lidí, kteří v nich působí. Jde o jejich tvořivost, odbornost a respektování etických vztahů a postojů. Důležitou úlohu v tomto procesu hraje aktivita a etické postoje manažerů jednotlivých organizačních hladin institucí veřejné a státní správy, které určují

127 prostor a rámcová pravidla pro působení podnikatelských a neziskových organizací. K jejich povinnostem patří systémové sledování etických postojů svých podřízených, jak postupují při rozpracování a realizování jejich zadání. Podnikatelské subjekty mají pro uplatňování svých aktivit vymezený prostor především právními a organizačními normami centrálních a regionálních institucí. V mnohých organizacích, kde začali působit zahraniční investoři, se již ve značné míře setkáváme s kreativními a etickými postoji při vyplňování vymezeného podnikatelského prostoru. V řadě firem, zejména středních a malých, management dává přednost tomu, aby vycházel z minulých zkušeností. Nestimuluje své zaměstnance k aktivní tvořivosti při plnění pracovních činností v současných podmínkách. Manažeři malých a středních firem nepřekonávají tvořivě vnitřní a vnější problémy, protože se obávají komplikací ve své práci a rizik, s nimiž je vždy spojena každá změna současného stavu. Proto opatření centrálních a regionálních institucí přijímají již předem negativně a s obavami; zpochybňují jejich účinnost, míru etiky i skutečné příčiny, pro něž objektivně vznikla jejich potřeba. Na druhé straně manažeři plně nevyužívají možnosti na tvorbě těchto opatření aspoň minimálně participovat. Management podnikatelských organizací neuvažuje strategicky a vysvětluje to tím, že na základě mnohých zkušeností nevěří v dlouhodobou platnost právních a organizačních norem centra. Svou pozornost věnuje spíše hledání taktických přístupů, aby byl schopen výhodně manévrovat ve velkém množství existujících norem a předpisů, které nemají vždy etický ani identicky provázaný obsah. Tento stav se pak projevuje v laxním chování jimi řízených pracovníků, kteří své povinnosti plní stereotypně, bez nezbytného pocitu odpovědnosti, loajality a identity se zaměstnavatelem a firmou. Neuvědomují si, že jsou na prosperitě firmy a jejím dobrém jménu existenčně závislí, stejně tak, jako jejich manažer. Tím se mezi nimi postupně vytváří nežádoucí vztah nedůvěry a nejistoty, který neprospívá ani jedné straně. Manažer se neobejde bez zaměstnanců, kteří by realizovali jeho podnikatelské záměry, ale ani zaměstnanci se neobejdou bez manažera, ať je, nebo není

128 vlastníkem firmy. Manažer i pracovníci spolu tvoří tým, v němž se obě strany spoléhají na odbornost, etické pracovní postoje a dobré mezilidské vztahy. Právě tyto důvody přispívají k tomu, že v podnikatelských subjektech se mezi pracovníky na jednotlivých stupních řídicí vertikály vyvíjejí nové partnerské vztahy. Pracovníci i manažeři si uvědomují, že jsou při plnění svých pracovních povinností na sobě závislí, že izolovaně nejsou schopni řešit stále složitější nároky a požadavky. Poznali, že neobstojí-li podnikatelská organizace v konkurenčním prostředí, existenční problémy se nevyhnou ani manažerům, ani podřízeným pracovníkům. Toto poznání dává předpoklad k rozvoji týmové práce. Obr. čís. 7 - Podnikatelské prostředí Zdroj: BLÁHA, Jiří a Zdenek DYTRT. Manažerská etika. Praha: Management Press, ISBN , str

129 6.2 Současný vztah mezi podnikáním a etikou Vztah mezi podnikáním a etikou není dán jednou provždy a bývá pro každou generaci a vývojové období vnitřně zprostředkován, často ve společenských konfliktech. Např. úloha etiky v hospodářství a uznávání společenské odpovědnosti podnikání se podstatně lišily v počátcích kapitalismu a v jeho současné fázi. V současnosti základní otázkou již není, zda podnikání má společenskou odpovědnost, ale stanovení míry této odpovědnosti obecně, příp. z hlediska jednotlivých firem. Diskuse o této otázce se obvykle dotýká problematiky účelu a cílů podnikatelských organizací: od maximalizace zisků akcionářů jako hlavního nebo jediného cíle až po uznávání odpovědnosti podnikatelů a manažerů vůči ostatním participujícím skupinám a celé společnosti. Vztahem mezi podnikáním a etikou se v zemích s tržní ekonomikou zabývá v teorii i v praktické rovině disciplína hospodářská etika. Soustřeďuje se na morální dimenzi každého podnikatelského rozhodování a jednání a snaží se o syntézu správně chápaných osobních hospodářských zájmů a závazností morálních norem. Neklade si ovšem za cíl formulovat všeobecně závazný rámec hospodářského a morálního jednání, neboť hospodářská etika je v tržním hospodářství součástí a výsledkem společenského rozhodovacího procesu a střetu různých přístupů. Spíše je chápána v tržní ekonomice jako základna pro myšlení a určitý návod pro jednání vlastníků a manažerů. Etika v managementu Zájem o akce, jimiž jsou manažeři přesvědčováni o významu a úloze etiky v managementu a ekonomice, nebyl u nás nikdy veliký, avšak v současné době se zdá, že ho ještě ubývá. Na druhé straně většina manažerů nepřipustí, že by se v jejich organizacích etika neuplatňovala nebo že by byli s aplikací etiky v managementu v rozporu. Bohužel názory na obsah etiky a její význam jsou často zjednodušovány a přehlíženy. Manažeři se obávají uplatňovat manažerskou etiku. Zejména ti manažeři, kteří by rádi usilovali o uplatňování etických postojů, avšak působí v neetickém prostředí. Neetickému chování svých partnerů se musí bránit a mylně se domnívají, že se musí chovat stejně jako oni. Proto slyšíme, že etika je přepych, který si budou moci dovolit, až na to budou mít, protože jinak by riskovali krach své organizace

130 Manažeři mají obavu, že by si etickým chováním komplikovali životní styl. Aby si člověk zafixoval uplatňování etických postojů ve svém jednání, musí jednat eticky i v takových situacích, kdy je sám a myslí si, že ho nikdo nevidí a nepozoruje. Musí jít příkladem a vymáhat dodržování etických postojů u všech zaměstnanců i ve svém ekonomickém okolí. Musí kritizovat překonané nebo nesprávné normy a vyžadovat jejich změnu. Ekonomické okolí nemá s manažery dostatek trpělivosti. V ekonomickém systému se setkáváme s tím, že ihned po nastoupení manažera do funkce jsou vyžadovány okamžité a výrazné pracovní výsledky organizace. To by bylo možné tehdy, kdyby se manažer ještě před nástupem do funkce měl možnost s objektem dostatečně seznámit a připravit si projekt realizace rychlých změn současného stavu. Pro rozhodování potřebují manažeři komplexní informace. Nepostačí věnovat pozornost jen těm podnikovým jevům, které lze změřit, ale stejnou pozornost je nutno věnovat i těm, které nelze kvantifikovat a numericky vyjádřit. Kvalitativní a kvantitativní vlastnosti podnikových jevů spolu tvoří celek a jen společně mohou chování řízených jevů komplexně zobrazit. Manažeři si myslí, že na vše musí stačit sami. Domnívají se, že podřízeným musí ukládat nejenom to, co mají udělat, ale i postup, jak to mají udělat. Zkracují si tím čas potřebný na to podstatné za co zodpovídají na řízení budoucnosti organizace jako celku. Manažeři si zatím nejsou zcela jisti, že se jim etika vyplatí. Když vidí, že mnohým manažerům přineslo úspěch neetické chování, zapomínají, že dlouhodobý úspěch má svá pravidla. Tím základním je kultura managementu řízeného objektu jako celku. Krátkodobý úspěch je nejistý

131 Výčet nezájmu o manažerskou etiku by měl být doplněn i o nedostatečnou orientaci sdělovacích prostředků na prosazování etiky do manažerské práce a na úsměchy, kterých tím bylo dosaženo. Častěji se dozvídáme, jaké neetické postoje v managementu uspěly nebo byly dostatečně odkryty doma či v zahraničí. Bohužel úspěchy dosažené solidní a etickou činností firem a jejich zaměstnanců již nejsou tak často publikovány. U mnohých manažerů se setkáváme s názorem, že etika je jakýsi přepych, který si budou moci dovolit tehdy, až budou dostatečně ekonomicky silní. Nebo že v managementu je dovoleno využívat všech postupů a možností, které nejsou zákonem zakázány. Jako by legislativa mohla obsáhnout veškeré směry, vynalézavost a postupy managementu. Přirozené uplatňování etiky v podnikání a ve veřejné správě je závislé nejenom na výchově mladé generace, na příkladech a popularizaci výsledků dosažených korektní pracovní činnosti, ale i na příkladném chování lídrů společnosti. Postoj k etice a rozvoji etického jednání v managementu i ve společnosti vůbec je závislý na schopnosti každého z nás vnímat význam etiky, na úrovni výchovy k morálce v rodinách i ve školách, na dobrých příkladech v našem okolí, stejně jako na odsouzení špatných činů a na pevnosti přesvědčení každého z nás. Manažer nemůže být jenom přesvědčen o správnosti a o přínosu etiky, ale musí mít i odvahu proti neetickému chování vystoupit, podporovat kritiku a odsouzení neetického chování ve svém okolí a zabránit mu, pokud to je v jeho možnostech. Uplatňování etiky v podnikání, veřejné správě i v činnosti jiných typů organizací je zajišťováno úsilím všech pracovníků, zvláště pak manažerů na všech úrovních řízení. 6.3 Management a podnikatelské prostředí - historie Do začátku 90. let přicházely změny do světa podnikání postupně a daly se předpovídat. Potom však přišla náhlá změna, kterou nikdo nečekal. Počítače a internet usnadnili komunikaci, došlo ke značnému zrychlení toku informací. V důsledku toho se v ekonomice zrychlilo i tempo všeho ostatního. Desítky let znamenalo mít informace mít moc, ale v dnešním světě, kdy je informací všude dostatek, je důležité informace sledovat a správně využívat v praxi. Firmy začaly působit globálně, začaly vyrábět a prodávat své výrobky nebo služby na mnohých trzích po celém světě. Firmy i jejich zákazníci získali Management a podnikání

132 ohromnou působnost. Na tomto globálním trhu se do jisté míry stírají rozdíly mezi novými a zavedenými firmami s dlouholetou tradicí. I vliv zákazníků na firmy se změnil. Zákazníci, kteří do té doby byli pouze pasivní kupující zboží a služeb, vystoupili do popředí a stali se z nich aktivní hráči, kteří začali firmy výrazně ovlivňovat. Zákazníci mohou pomocí internetu přesně vymezit své požadavky na výrobu určitého produktu, v některých případech mohou dokonce přes počítač sledovat vývoj výroby jejich výrobku. Změnila se i demografická struktura obyvatelstva. Populace stárne a firmy se s tímto novým trendem musí vypořádat. Na vyšších postech ve firmách pracuje stále více žen než v minulosti. Dochází k přechodu od tradiční práce v průmyslu k práci zaměřenou převážně na znalosti. Stále větší část lidské populace se dostává výše na Maslowově pyramidě potřeb. Lidé již mají dostatek finančních prostředků, aby si zajistili základní existenční potřeby. Stále více touží po osobním uspokojení a seberealizaci. Firmy s tímto trendem musejí počítat. Mezi nejrychleji rostoucí oblasti již nepatří žádné spotřební zboží, ale naopak péče o zdraví či vzdělávání. Nový svět razantně strhl zdi, které stály kolem firem. Firmy, které do té doby byly uzavřené jednotky, se začaly postupně otevírat vnějšímu světu a spolupracovat s ostatními firmami i se svými konkurenty. Firmy pochopily, že pokud chtějí uspokojit své zákazníky co nejlépe, nedokáží to pouze s použitím svých vlastních zdrojů. Stále více firem přenechává své vedlejší aktivity jiným firmám, které jsou na tuto práci specializovaní. Firma se tak může zabývat svou hlavní činností. Zatímco dříve znamenala nezávislost na jiných organizacích konkurenční výhodu, dnes znamená izolaci, která má za následek pouze konec činnosti firmy Znalostním management - management založený na znalostech Znalostní management Druhá světová válka byla první válka, v níž nezvítězil vojenský potenciál, nýbrž průmysl. Průmysl se stal hlavní bojovou silou, která vyhrála válku proti Německu. Po válce již byl průmysl v plném rozkvětu, ve středu všeho dění. V současnosti se však nacházíme v dalším významném bodě. Dnes již nemá hlavní slovo průmysl, nýbrž znalosti. Hovoříme o tzv. znalostním managementu či managementu založeném na znalostech. Manažeři se musejí naučit získávat informace a efektivně je řídit. Firma, která chce proniknout do rozvojových zemí, musí nejdříve těmto zemím plně porozumět. Musí získat mnoho informací o infrastruktuře země, o demografických trendech, o vládní ideologii a právních předpisech. Těchto informací bude neuvěřitelné množství, záležet tedy bude na schopnosti firmy tyto informace zpracovat, vyhodnotit a

133 použít při vstupu na tento nový trh. V tomto směru mají pro firmu velký význam její znalostní pracovníci. Pokud se zaměříme na otázku, zda je pro firmu vhodné se specializovat, můžeme si odpovědět dvojitě. Specializace je na jednu stranu pro firmu životně důležitá, na druhou stranu se však firma může specializovat natolik, že se ocitne v izolaci od okolního světa. Firma proto musí nalézt způsob, jak se dostatečně specializovat, avšak ne tolik, aby se dostala do izolace. Nalézt tento stupeň specializace není však pro firmu nijak snadný, manažeři musejí vycházet z obrovského množství informací, které musejí optimálně zpracovat a vyhodnotit. Na jejich závěrech může stát život celé firmy. Podniky dnes žijí v konfigurovaném světě Mnoho vrcholových manažerů souhlasí s myšlenkou, že svět je plochý. Peter Drucker (2011), zakladatel moderního managementu, však na tuto otázku reagoval takto: Jejich krajina je plochá, jen pokud s tím je spojena nějaká příležitost. Avšak pokud zde existuje nějaká příležitost, dlouho plochá nebude. Pokud se na svět díváme z hlediska průmyslu, můžeme ho považovat za plochý. Pokud budeme například vyrábět hračky, vyrobíme ty samé hračky, ať je vyrábíme v Evropě nebo v Indii. Pokud se na svět ale podíváme z hlediska znalostí, již nebude stejný v Německu jako v Indii. Z tohoto pohledu vidíme, že svět plochý není. Dnešní podniky žijí v konfigurovaném světě. Skládají se z mnoha částí, z mnoha volitelných prvků jako jsou lidé, produkty, nemovitosti, výrobní zařízení, nápady či ideje. Tyto prvky se neustále mění, rozkládají se a znovu skládají, s tím jak se firma rozvíjí a přizpůsobuje novým požadavkům. Stále větší důležitost je přikládána lidem, kteří do firmy vnášejí své myšlenky, znalosti a inovace. Nejdůležitější na celém procesu není hledání dalších stavebních prvků, ale vhodné spojování prvků stávajících. Využívat silných stránek jednotlivců a omezovat jejich slabé stránky tak, že je umístíme na vhodnou pracovní pozici, kde své schopnosti a znalosti mohou plně rozvinout a zdokonalovat. Správná pracovní pozice má pracovníky vést k inovacím a velice účinně je motivovat. Kdyby pracovník dostal místo, na kterém nemůže své znalosti uplatnit, jeho práce by na něj působila spíše demotivačně

134 Trendy mající vliv na podnikání Trendy mající vliv na podnikání Nejvýznamnější trendy, které mají vliv na svět podnikání, překračují všechny hranice a dotýkají se všech oblastí. Podnik, jak jsme jej znali, se transformuje. Nevstupuje již na trh jako prodejce výrobků, nýbrž jako prodejce zkušeností. Vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím se také vyvinuly. Zákazník se stává šéfem celého podniku. Diktuje si požadavky na vzhled či funkčnost výrobků, požaduje neustálé inovace výrobků a snadnost jejich používání. Organice musí tyto přání zákazníka neustále sledovat, zaznamenávat je a řídit se jimi. Neustále musí inovovat a nabízet stále širší paletu svých výrobků. V novém podnikatelském prostředí již neexistují žádní konkurenti. Na našeho konkurenta se již nesmíme dívat jako na našeho nepřítele, ale jako na našeho budoucího společníka. Protože je možné, že jednou v budoucnu budeme jeho služby využívat a spolupracovat s ním na stejném projektu, který přinese oběma stranám zisk a uspokojí všechny zákazníky. Firmy, které se soustřeďují na ostatní podniky jen jako na konkurenty, se stále zabývají minulostí a nejsou schopni jít dál. V dnešním světě již nejsou nejdůležitějším majetkem firmy tvrdá aktiva, avšak aktiva, které se nazývají jako měkká. Cena je přikládána právě lidem, jejich znalostem a dovednostem. Člověk je nejdůležitějším zdrojem firmy. Ta musí jeho znalosti stále zdokonalovat a řídit jeho neustálý rozvoj. Je zde zcela nový pohled na strategii podniku. Ta do té doby znamenala vymezení zdrojů podniku ke splnění určitých cílů na předem dané časové období. Firmy dobře znaly své zákazníky, konkurenty, dodavatele a trhy, na kterých působily. V novém podnikatelském prostoru již však nic není tak jednoduché, nejsou známy všichni konkurenti, trhy a často firma nemá jasno, kdo jsou vlastně její zákazníci. Zdroje, které využívá, pocházejí mnohdy z vnějšího prostředí, nikoli jen z vnitřku firmy. I ta nejlepší firma, která má k dispozici ty nejlepší lidi, nedokáže odhadnout chování svých zákazníků. Na lidi v dnešním světě působí velké množství faktorů, které firma nedokáže ovlivnit a často o nich ani neví. Strategie podniku musí být proto stále předělávána, aby odpovídala měnícím se požadavkům trhu. Příležitosti, které se firmě naskytnou, musí být využity rychle, neboť nejsou stabilní a stejně rychle, jak se objevily, také zmizí. Strategie již není konečný cíl, je to pouze plán jakým směrem se ubírat. Organizace musí být stále připravena rozdělovat a nově skládat své stavební prvky, aby zajistila svou další existenci, která závisí na neustálém přizpůsobování se okolnímu světu. Podnik, který má ve dvacátém

135 prvním století uspět, musí neustále inovovat, zvyšovat produktivitu a využívat potenciálu každého ze svých pracovníků. Svoji budoucnost si firma musí vytvořit sama, prostřednictvím znalostí svých zaměstnanců Kdo je a kdo není zákazníkem, hodnota zákazníka Kdybychom firmu přirovnali k letadlu, bude to právě zákazník, kdo bude sedět v kokpitu a letadlo řídit, takto nějak popisuje úlohu zákazníka spisovatelka E. H. Edersheim (2011) ve své knize Management podle Druckera. V novém světě se již podniky nesnaží prodat, to co vyrobily, naopak se snaží vyrábět právě to, co si zákazník žádá. Proto musí být v neustálém kontaktu se zákazníky, nepřetržitě monitorovat jejich přání a tužby. Tyto přání se ale neustále mění, lidé jsou obklopováni nespočtem faktorů, které ovlivňují jejich nákupní chování a podle kterých lidé vnímají hodnotu výrobků a služeb. Hodnota zákazníka Firmy musejí svým zákazníkům poskytnout hodnotu, kterou si žádají, protože jejich život předurčují právě zákazníci. Zároveň nesmějí zapomínat na etické chování k zákazníkům. Podnik, aby mohl plně porozumět potřebám svých zákazníků, musí nejprve určit, kdo doopravdy je jeho zákazníkem a koho dalšího by chtěla, aby se jím stal. Mnoho firem vidí za své zákazníky někoho jiného, než jimiž opravdu jsou. Firma, která se zabývá výrobou šperků, může například vidět svého zákazníka v mladých ženách. Ve skutečnosti jsou jejími nejčastějšími zákazníky muži těchto žen, kteří pro ně šperky nakupují. Tito muži mají odlišné hodnoty, jiné preference než ženy a výrobky vybírají podle jiných měřítek. Pro společnost je tedy životně důležité zjistit, kdo opravdu je jejich zákazníkem a podle toho přizpůsobovat nabídku výrobků a služeb a poskytovat při tom i optimální zákaznický servis. Pokud se tímto firma začne zabývat a pozmění svůj marketingový program tak, aby lépe vyhovoval stávajícím zákazníkům, může získat vyšší podíl na trhu a posílí svoji konkurenceschopnost. Firmy musejí mít také stále na paměti, že jejich zákazníkem nemusí být nutně ten, kdo výrobek či službu kupuje, ale ten, kdo za celým kupním rozhodnutím stojí. Je tedy nutné znát i rozhodovatele, ovlivňovatele a uživatele, nejen samotné kupující

136 Příklady Vezmeme například firmu vyrábějící lékařské přístroje. Rozhodovatelem o koupi je vedení nemocnice, které přihlíží na cenu přístroje, jeho ovladatelnost a spolehlivost. Uživateli jsou lékaři, kteří tyto přístroje budou využívat. Ti mají jistě jiné preference než vedení nemocnice. Kupující pak je nákupní oddělení nemocnice, které nebude mít na výběr přístroje žádný vliv. Na příkladu nakupujících žen můžeme rovněž popsat, kdo je zákazníkem. Není to pouze žena, ale je to i její dítě, doktor, terapeut či trenér. Ti všichni ji ovlivňují a nepřímo se podílejí na koupi výrobku či služby. Pro firmu může být mnohdy velice obtížné určit, kolik lidí za nákupem stojí a jaké jsou jejich hodnoty. Musí se snažit všechny tyto lidi poznat, navazovat s nimi spojení a určovat jak působí na ostatní zákazníky. Dalším vhodným příkladem může být popsaná situace, která bývá velice častá. Často se stává, že zákazník firmy může být i jejím konkurentem. Pokud firma vyrábí součástky do nějakého zařízení a dodává je jiné firmě, která z nich vyrábí konečné výrobky, je tato druhá firma jejím zákazníkem. Pokud se však první firma rozhodne vyrábět konečné výrobky také, ale nehodlá se vzdát svého zákazníka, protože jí to přináší velké zisky, stane se její zákazník jejím konkurentem. Spolupracovat s takovými zákazníky nemusí být pro firmu nijak snadné. Firmy však dnes nemají své zákazníky pouze ve své zemi, ale po celém světě. Firmy proto musí své chování přizpůsobovat jiným požadavkům, než na které jsou zvyklé doma. Pokud se firma rozhodne pro vstup na mezinárodní trh, je pro ni etické chování k jiným zemím rozhodujícím faktorem úspěchu. Každá země má své zvyky, tradice a rozdílné etické hodnoty. Je důležité tyto hodnoty poznat, snažit se je pochopit a uplatnit je ve svém jednání se zahraničím. Existuje několik zásad, které mají umožnit lepší komunikaci s obchodními partnery a zároveň jsou velice etické. 1. Zásada Nedomnívejme se, že my jsme normální a cizinci ne. 2. Zásada Respektujte víru a nepodceňujte její vliv na chování. Vyhýbejte se komentářům k ní. 3. Zásada Nehodnoťte cizí země podle předsudků k nim

137 4. Zásada Pokud je v dané zemi špatná situace, nehodnoťte ji a nekritizujte. Kdo není zákazník Firma, aby mohla efektivně fungovat, si musí vždy pokládat otázku, kdo je a kdo není jejím zákazníkem. Protože firma nemůže stoprocentně uspokojovat potřeby všech zákazníků, musí si vymezit okruh těch, kteří jsou pro ni nejdůležitější a zajištují největší část jejích prodejů. Vedení musí určit skupiny svých zákazníků, na které se organizace zaměří, což jí pomůže podnikat pouze v těch věcech, ve kterých je skutečně dobrá. Mít co největší nabídku výrobků a služeb, nemusí být vždy to nejlepší řešení. Zároveň si však podniky musí klást otázku, kdo jejich zákazníkem není, ale mohl by být. Nové zákazníky může firma hledat například v rozvojových zemích, protože tyto regiony jsou ostatními společnosti často přehlíženy. Takto nalezené nové trhy je potřeba nejprve dobře poznat, pochopit, jaké mají zákazníci v těchto zemích preference, kolik mají finančních prostředků či jaké jsou v dané zemi platné zákony, až potom je možné přistoupit k výrobě. Hodnota pro zákazníka Je velice důležité, aby firma vnímala hodnotu stejně, jako ji vnímá zákazník. Firma, která přikládá hodnotu jiným věcem, než kterým ji přikládá její zákazník, na trhu dlouho nevydrží, neboť ji převálcují firmy, které vytvářejí hodnotu, kterou zákazník žádá. Příklad Firma, která se zabývá výrobou mobilních telefonů, a která je přesvědčena o tom, že pro zákazníka je nejdůležitější jejich vzhled, bude vyrábět telefony, které budou mít moderní a přitažlivý design, jejich funkce a využití však budou omezené. Pro zákazníka však má vyšší hodnotu mobilní telefon, který má připojení k internetu, kvalitní fotoaparát, velkou paměť a dlouhou dobu životnosti. Bude tedy na trhu hledat takový telefon, který bude mít pro něj vyšší hodnotu. Firma, která pochopí, že pro zákazníka je určující hodnotou funkčnost telefonu, se

138 zaměří na výrobu takovýchto telefonů a svého konkurenta, který lpí stále jen na designu, snadno vytlačí z trhu. Aby firmy zjistily, čemu jejich zákazníci přikládají hodnotu, musejí s nimi komunikovat. Všichni v celé firmě, od členů správní rady přes generálního ředitele až dolů, musí přímo na místě sami a osobně hovořit se zákazníky a zjišťovat, co se právě děje. (E. H. Edersheim, 2011). Osobní kontakt nabývá důležitosti a je třeba ho stále více uplatňovat, protože přináší pro firmu porozumění svému zákazníkovi. Zaměstnanci firmy musí stále udržovat kontakt se zákazníky, musí sledovat, které výrobky nakupují a jak je používají. Pro zákazníka již však nepředstavuje hodnotu pouze výrobek či služba, hodnotu přikládá i vztahům se společností. Jaký zákaznický servis firma poskytuje, jak se chová ke svým zákazníkům, zda mohou zákazníci sami mluvit do výroby produktu, v tom všem zákazníci spatřují hodnotu. Firmy často vysílají své zaměstnance až k zákazníkovi, aby zajistili montáž zařízení, zákazníka seznámili s jeho používáním a odpověděli na všechny dotazy týkající se výrobku. Některé firmy zase nechávají své zákazníky, aby si výrobek sami navrhli podle svých potřeb, čemuž zákazníci jistě přikládají vysokou hodnotu. Zákazníci spatřují hodnotu i v pohodlí, které je jim poskytováno. Například skupinu produktů, které spolu souvisejí a jsou často nakupovány společně, sestavují firmy do balíčků. Pro zákazníka je pak mnohem jednodušší koupit si balíček, než zdlouhavě shánět všechny potřebné produkty zvlášť. Pro zákazníky je často velice hodnotné i jméno firmy a její etické chování. Společnost, která vykořisťuje své zaměstnance, chová se k nim neeticky a nerespektuje jejich práva, může očekávat, že okolní svět tuto skutečnost objeví. Zákazníci si přestanou firmy vážit, přestanou kupovat její výrobky a přejdou ke konkurentům. Důležité je i etické chování k zákazníkům. Podnik nesmí porušovat zákony a předpisy v oblasti prodeje. Měl by být k zákazníkům slušný, vždy dodržet, co slíbí. Firmy se stále musí snažit získávat nové a nové informace, co zákazníkům chybí, jaké jsou jejich neuspokojená přání a co pro ně je hodnotné, aby byly schopny držet krok se stále se rozvíjejícím prostředím a aby byly schopny konkurovat ostatním podnikům

139 Měření výsledků firmy Důležité pro firmu v oblasti měření svých výsledků je správné nastavení měřítek. Nestačí pouze znát zisk podniku. Měřítka, která zachycují jak firma plní své poslání a jak si stojí z hlediska své kultury, nejsou o nic méně důležité. Mezi tyto měřítka můžeme zařadit například účinnost reklamy, spokojenost zákazníků, množství vracejících se zákazníků či jméno firmy jako zaměstnavatele. Firma musí zohledňovat i měřítka, která jsou zásadní pro zákazníka, jako je dostupnost výrobků v prodejnách. Měření výsledků firmy Výsledky, které firma prezentuje, by měly být v souladu se skutečností, měly by být snadno doložitelné a nenapadnutelné. Mnoho firem však jedná neupřímně, když tyto výsledky záměrně pozměňuje. Takovéto chování je vysoce neetické. Dlouhodobá udržitelnost je možná pouze v případě společenské odpovědnosti, při níž není možné výsledky nikterak pozměňovat. Celospolečenským problémem však zůstává fakt, že mnoho firem v dnešním světě čestně nejedná. Nejde vždy jen o podvody. Firmy často vysílají informace o svém vývoji, které jsou zkreslené a nadhodnocené, protože těmto informacím věří a samy si ani neuvědomují, že jejich postavení je jiné a nesnesou podívat se realitě přímo do očí. Podnikatelská strategie Strategie zacílené na velké segmenty trhu dnes často ustupují strategiím zaměřujícím se na zákazníky jako jednotlivce. Strategie proto nemůže být jednotná, je vytvářena pro každého zákazníka zvlášť, tak, aby co nejlépe vystihovala jeho hodnoty. Podnikatelská strategie Tyto strategie můžeme podle E. H. Edersheima (2011) zařadit do 4 kategorií podle úrovně integrace se zákazníkem a podle velikosti nabídky produktů nebo služeb. První kategorii tvoří strategie s nízkou úrovní integrace a malou nabídkou. Tato strategie se zaměřuje na poskytování pouze některých provozních služeb. Jedná se například o strategii, kterou využívá podnik, jehož zákazníkem je supermarket. Zajišťuje supermarketu sladování a přepravu dodávaných výrobků

140 Další, tj. druhou kategorii tvoří strategie s malou nabídkou, avšak s vysokou integrací se zákazníkem. Tuto strategii využívají firmy, které nabízejí značkové zboží nebo produkty s jedinečnou funkčností. Můžeme je označit za pohotové dodavatele, kteří neustále inovují své výrobky. V pořadí třetí kategorií je strategie zaměřující se na širokou nabídku s nízkou integrací. Firma s takovouto strategií se snaží v jediném místě poskytnout zákazníkovi vše, co potřebuje, nepodílí se však na provozních činnostech zákazníka. Do čtvrté kategorie patří firmy, které mají výjimečné postavení, neboť zajišťují všechny provozní a podpůrné činnosti zákazníka a přitom dodávají široké spektrum produktů či služeb. Hlavním znakem dobré strategie je její etický a morální záměr. Každý nadřízený nenese pouze zodpovědnost za ekonomické výsledky, ale i za své výsledky v oblasti řízení lidského kapitálu. To znamená, že musejí se svými podřízenými komunikovat, řešit s nimi problémy, zodpovídat otázky, motivovat je a odměňovat. Tento přístup vyžaduje opustit autoritativní styk vedení lidí a přiblížit se více demokratickému. Jak tvrdí Ivo Rolný (2011): Jen to, co je etické, může být skutečně dobré i z obchodního hlediska. Manažer by se v těch případech, kdy realizace projektu je možná v rámci legality, ale nemorální či morálně sporná, měl zamyslet, zda je tento projekt opravdu vhodný. 6.4 Inovace a lidské zdroje Inovace a lidské zdroje Jelikož budoucnost, neboli zítřek je příležitost jak říkal P. Drucker (2011), je nutné, aby se firma naučila, jak budoucnost vytvářet, neboť jedině tak ji dokáže dokonale předvídat. Vytváření budoucnosti není nic jiného než inovování, odvrhování zastaralého a přenechávání prostoru novým myšlenkám. Inovace však nemůžeme brát jako pouhý vývoj výrobků, ale jako zcela nový začátek. Zákazníci chtějí něco nového, nečekaného, chtějí, aby je firma překvapila. Pokud nový výrobek splní očekávání zákazníků, nejde o inovaci. Opravdová inovace musí zásadním způsobem změnit jejich očekávání

141 Někdy není pro firmu jednoduché inovovat, pokud to znamená vzdát se své hlavní činnosti. Znamená to zcela opustit minulost a investovat do nových technologií a postupů. Obtížné je seznámení pracovníků s novým pracovním programem, znamená to jejich přeškolení či nové rozmístění. Vedoucí by měli být v tomto období k pracovníkům ohleduplní, být jim vždy k nápomoci při řešení problémů. Často může nová technologie znamenat propouštění pracovníků z důvodu nadbytečnosti. Proto je vždy obtížné vzdát se toho starého a zaběhnutého, ale v rámci inovací je to nutný krok k udržení konkurenceschopnosti podniku. Na inovacích by se vždy měli podílet nejlepší a nejchytřejší pracovníci organizace. Je chybou nechávat je řešit problémy se starými druhy výrobků, případně se zabývat již méně atraktivními projekty. Firma musí využít jejich potenciál k vytváření něčeho zcela nového, protože jenom nové věci jí umožní přežít. Inovační myšlení není pouhé čekání na náhodu, je to systematický proces prohledávání vnějšího prostředí a hledání nových příležitostí. Firma musí mít oči stále otevřené a musí být schopna všechny příležitosti, které se jí naskytnou, využít. Toto inovační myšlení vychází z vrcholového managementu, mělo by být ale vlastní i všem ostatním členům organizace. Každý by se měl snažit přispět svými návrhy. Firma může k tomuto účelu oslovit i veřejnost, jejíž rady mohou být někdy velmi užitečné. Inovace však nemusejí být vždy ku prospěchu lidstva, ale pouze k dosažení vyšších zisků. Manažer má v tomto smyslu jistou morální odpovědnost. Měl by vždy řádně promyslet, zda daná inovace je jak v souladu se zákonem, tak i s morálními a etickými normami. Záleží na firemní kultuře a vedení firmy, jak se k tomuto problému postaví. Není-li nabídka a poptávka v souladu - nastupuje 7 zdrojů příležitostí V případě, že poptávka a nabídka nejsou v souladu, znamená to příležitost. Tato příležitost však velice často vyžaduje nový přístup a nový pohled na současný stav. Velice málo kdy jde o příležitost vycházející ze stávajícího přístupu. Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou 1) Neočekávané Výskyt neočekávaných jevů by měl být pro společnost signálem příležitosti. Neočekávaným jevem mohou být úspěchy či nezdary, které firma nepředpokládala. Neočekávané činnosti dodavatelů, konkurentů či zákazníků. Každá změna je zdrojem příležitosti, firma musí mít odvahu a příležitost využít

142 2) Změna odvětví či trhu Situace, kdy si neodpovídají nabídka s poptávkou v důsledku změn v odvětví, mohou být dalšími příležitostmi. Mohou nastat, pokud se mění struktura odvětví či trhu, ale firma zůstává prozatím beze změny. Změnit se mohou hodnotové orientace zákazníků, jejich očekávání či nové technologie v oboru. Příležitostí firmy je adaptace na nové podmínky. 3) Nesrovnalosti Příležitostí může být i nesrovnalost mezí tím, co si firma myslí, že zákazník chce a tím, co zákazník opravdu požaduje. Pokud firma objeví tuto nesrovnalost, měla by ji využít a začít se orientovat na to, co zákazník opravdu chce. Velká odvětví, která nejsou zisková, s sebou většinou přinášejí příležitost. 4) Slabá místa Slabými místy se rozumí části pracovního procesu, které chybí nebo nefungují. Takováto slabá místa můžou odrazovat zákazníky od koupě produktu. Například kino, které koupí nové plátno, ale nevymění staré nepohodlné sedačky, nebude mít vysokou návštěvnost. Lidem budou chybět nové měkké sedačky. Výsledkem bude, že raději do kina nepůjdou, protože jim ze starých sedaček bolí záda. Kino by tedy mělo udělat průzkum a z jeho výsledků zjistit slabé místo. Toto slabé místo by mělo být považováno za příležitost jak zvýšit návštěvnost. 5) Demografické změny Příčinou posunu v poptávce a jejímu nesouladu s nabídkou mohou být i demografické změny obyvatelstva. Mezi tyto změny patří stárnutí obyvatelstva, změna příjmů domácností či počet dětí v domácnostech. 6) Vnímání zákazníků Zamyslet se firmy musí i nad tím, jak jsou přijímány veřejností a jak tato veřejnost hodnotí jejich konkurenty. Pokud mají lidé pocit, že jejich konkurent je lepší, je dobré vidět tuto situaci jako možnou příležitost a pokusit se s konkurenční společností spolupracovat. Pokud ovšem veřejnost vnímá konkurenta negativně, například z důvodu neetického zacházení s lidmi, existuje pro firmu příležitost k vytvoření jedinečného postavení na trhu

143 7) Nové objevy Nejvýraznějším zdrojem inovací a nových nápadů jsou vědecké objevy. Tyto inovace s sebou přinášejí vysoká rizika a dlouhé doby zavádění, ovšem na druhé straně stojí zpravidla zdroj vysokých zisků Lidské zdroje Lidské zdroje (lidé) jsou nejdůležitějším zdrojem organizace. Oni rozhodují, jak bude využito finančních, informačních a materiálních zdrojů firmy. Jak tvrdí americká spisovatelka E. H. Edersheim (2011): Firma, to jsou ve skutečnosti její lidé, zejména jejich znalosti, schopnosti a vztahy. Je proto velice důležité, aby k nim firma chovala úctu, všímala si jejich výsledků a dala jim prostor pro seberealizaci. Význam lidských zdrojů Zaměstnanci musejí ve své práci spatřovat poslání, nevnímat jí jen jako pouhou činnost nutnou k přežití. Práce jim musí poskytovat osobní uspokojení. Zaměstnanci musí být motivováni svými výsledky, musí být hrdí na svou práci a cítit sounáležitost s firmou a jejími cíli. Firma musí své pracovníky motivovat i svým chováním k nim a svojí úctou k dobře odvedené práci. Nikdy by se ke svým pracovníkům neměla zachovat neeticky nebo nemorálně, ani v případech, kdy pracovník hrubě poruší své povinnosti nebo jinak firmě uškodí. Manažeři by měli být lidé hrdí, stojící si za svými rozhodnutími, avšak s jistou dávkou soucitu a lidskosti. Ti lidé, kteří nepracují manuálně, ale zejména uplatňují své znalosti, můžeme označit za znalostní pracovníky. Jejich význam ve firmách je nepostradatelný a v posledních letech stále roste. Jsou to lidé, kteří nenechávají svou práci v kanceláři, ale berou si ji s sebou domů. Znalosti jsou přenositelné, pracovníci, již jimi disponují, je mohou přenášet z podniku do podniku. Firmy by je neměly brát jako své trvalé zaměstnance, ale spíše jako smluvní dodavatele znalostí. Tito pracovníci si svých znalostí velice cení a očekávají uznání i od firmy, která by je měla náležitě odměňovat. Rozdílnost znalostního pracovníka a pracovníka, který vykonává manuální práci, je také ve způsobu jejich řízení. Manuální práce vyžaduje především výkonnost pracovníka, tj. schopnost dosahovat požadovaných výsledků. Zatímco znalostní pracovník musí pracovat zejména efektivně, tj. schopnost

144 dosahovat správných výsledků. A tak místo toho, aby pouze vykonával svoji práci, se musí rozhodnout, kterou práci by dělat měl. Znalostí pracovníci nejsou na firmy tak vázáni jako ostatní zaměstnanci. Většina pracovníků je ve firmě z důvodů finančních, aby si vydělali na živobytí. Avšak znalostní pracovníci jsou součástí firmy, aby mohli spojovat své znalosti s ostatními odborníky, s jejich poznatky a zkušenostmi. Aby měli možnost měřit své výsledky. K tomu všemu podnik potřebují. Při výběru pracovníků se musí firma zabývat následujícími otázkami. Jaký je úkol? Jaké znalosti jsou nezbytné k realizaci tohoto úkolu? Jaké pracovní a osobní charakteristiky jsou nezbytné pro plnění úkolu? Čím přesněji si firma na tyto otázky odpoví, tím větší je pravděpodobnost, že nalezne toho nejvhodnějšího pracovníka. Když již firma nalezne tyto odpovědi, může začít získávání a výběr pracovníků. Aby bylo výběrové řízení úspěšné, je nezbytné řídit se několika následujícími pravidly. 1. Nezbytné je oslovit větší množství uchazečů. 2. Důkladně promyslet, co každý z uchazečů do firmy přinese. 3. Zjistit informace o uchazeči od lidí, kteří ho znají nebo s ním pracovali. 4. Po přijetí uchazeče dále sledovat a hodnotit. Jasně definované a vymezené poslání firmy a její cíle jsou nezbytné při dosahování maximální výkonnosti zaměstnanců. Lidé musejí mít cíl, vizi, která je motivuje k dosahování správných výsledků. Poslání firmy by tedy měli dobře znát všichni zaměstnanci a měli by ho mít stále na paměti při plnění svých úkolů. Poslání by mělo být jednoduché, jasně vymezené a sjednocující. Velice důležité je i formování týmů, které spojuje společný cíl. Takové zainteresované týmy dokáží být velice výkonné. K jejich výkonnosti je však potřeba správných podmínek, ve kterých pracují. Jednotliví členové těchto skupin musejí být komunikativní, schopni sdílet své znalosti a nové nápady

145 Příklad Při vývoji nových výrobků či technologií je vhodné pořádat setkání či porady, kde si členové mohou vyměňovat dosavadní výsledky a úspěchy, řešit problémy a nesrovnalosti. Tyto porady by měly vést k usnadnění komunikace a k zrychlení vývoje. Výkonnost pracovníků je ovlivněna i rozsahem své samostatnosti. Hlavně lidé, kteří pracují především se svými znalostmi, by měli mít větší dávku samostatnosti, volnost, aby mohli jít za posláním organizace svou vlastní cestou. Těmto zaměstnancům by měly být poskytnuty jen určité perspektivy a vodítka k dosažení cílů, ale jejich realizace by měla být ponechána na jejich volbě. Pro zaměstnance je velkou motivací, když mají určitou svobodu a odpovědnost za vykonanou práci. Manažeři si však nemohou těchto pracovníků úplně nevšímat. Je důležité, aby nad nimi drželi jistý dohled a podporovali je v jejich snažení. Mají za úkol zaměstnance usměrňovat, pokud by se příliš odvrátili od stanovených cílů. Ovlivnění výkonnosti pracovníků Velice důležité pro zajištění požadované výkonnosti pracovníků, je umístit správného člověka na správné místo. Potřeba je vždy se zaměřit na jeho silné stránky a ne na jeho slabiny. Rozpoznat tyto přednosti však není vždy jednoduché, často je neznají ani sami zaměstnanci. Pokud je u některého ze zaměstnanců zjištěna nedostatečná výkonnost, firma by si měla položit otázku, jaké jsou jeho silné stránky a zda odpovídají požadavkům na jeho pracovním místě. V případě potřeby by měl být zaměstnanec přeřazen na pozici, která plně využije jeho schopností, znalostí a dovedností. Silné stránky zaměstnance by měly být maximálně využity tak, aby se mohl plně rozvinout jeho potenciál. Proto by nejlepší lidé v organizaci neměli pracovat na problémech, které jsou spojeny s minulostí, ale měli by být nasazeni na realizaci nových projektů, kde mohou lépe uplatnit svůj potenciál. To znamená, že manažeři by měli využívat předností zaměstnanců k nejvhodnějším příležitostem. Výkon pracovníků je určován i rozsahem činností, které nejsou pro jejich práci nezbytné a pouze spotřebovávají čas. Vedení by proto mělo pravidelně analyzovat, jak lidé využívají pracovní dobu, a poté odstranit činnosti, které jsou nedůležité a berou čas. Rozvoj zaměstnanců začíná již prvním dnem nástupu do práce. Období, kdy se zaměstnanec seznamuje s novým prostředím, se svými spolupracovníky a s pracovními úkoly se nazývá orientace zaměstnanců. Trvá přibližně 6 měsíců, u každé pracovní pozice se délka tohoto období však liší. předpokládanými vykonávanými úkoly. Vždy velice záleží na osobě nadřízeného, který tuto

146 orientaci provádí. Celý první týden by měl mít zaměstnanec možnost konzultovat problémy s nadřízeným. V šestém měsíci se orientace zaměstnance uzavírá, hodnotí se pracovní výkon, kterého pracovník za dobu orientace dosáhl, a projednávají se plány dalšího rozvoje zaměstnance. Další rozvoj zaměstnanců tvoří různé výcvikové programy. Používá se ke vzdělávání a doplňování kvalifikace zaměstnanců, například v případech, kdy se mění obsah práce na pracovním místě a je nutné zaměstnance přeškolit či doškolit. Mnoho firem poskytuje vzdělávání či různé kurzy všem zaměstnancům, kteří o ně mají zájem. Zaměstnanci, kteří takovýmto výcvikovým kurzem projdou, mají v budoucnu možnost povýšení. Vzhledem k ostré konkurenci na trhu, růstu firem a stále silnějším zákazníkům a akcionářům, je role vrcholových vedoucích v dnešním světě mnohem významnější než v minulosti. Generální ředitelé musí zajišťovat strategické, morální a obecně lidské vedení celé organizace. Nejvyšší vedoucí určuje, jak bude firma vypadat - její kulturu, poslání, etické zásady i morální chování. Nejdůležitější vlastností generálního ředitele je jeho odvaha. Nejvyšší vedoucí pracovník musí organizaci spojovat do jednoho celku. Každý pracovník v organizaci se zabývá pouze svou prací a zapomíná do ní často vnášet i ostatní ovlivňující faktory, protože není schopen chápat organizaci jako celek. Generální ředitel však musí mít přehled o všem. Musí propojovat vnitřek firmy s vnějším prostředím, jako jsou zákazníci, trhy, technologie, sdělovací prostředky či veřejné mínění. Σ Shrnutí Vývoj světové ekonomiky vyžaduje urychlit přizpůsobování podnikatelského prostředí a výkonnosti naší ekonomiky požadavkům domácího i světového trhu. Úloha podnikatelů a řídících pracovníků je v každé zemi jiná. Podnikatelé mají různé zvyklosti a tradice a v každé zemi mohou znamenat něco jiného. Uplatňování etiky v podnikatelském prostředí je také pokládáno za prioritu, protože souvisí s dynamickým rozvojem vědy a techniky, který

147 nepřichází jenom se žádoucími a pozitivními přínosy, ale je spojený i s nežádoucími jevy a jejich dopadem především na mezilidské vztahy. Podnikatelské prostředí není statické. Vyvíjí se v závislosti na rozvoji a úrovni ekonomiky, domácí i zahraniční politiky a samozřejmě i etických postojů jednotlivců, při plnění strategie politického, ekonomického a sociálního rozvoje společnosti. Úloha etiky v procesu tvorby podnikatelského prostředí ovlivňuje intenzitu vnímání potřeb, hodnocení a realizaci žádoucích postupů centrálních, regionálních a podnikatelských subjektů společenského vývoje. Vztah mezi podnikáním a etikou není dán jednou provždy a bývá pro každou generaci a vývojové období vnitřně zprostředkován, často ve společenských konfliktech. Vztahem mezi podnikáním a etikou se v zemích s tržní ekonomikou zabývá v teorii i v praktické rovině disciplína hospodářská etika. Soustřeďuje se na morální dimenzi každého podnikatelského rozhodování a jednání a snaží se o syntézu správně chápaných osobních hospodářských zájmů a závazností morálních norem. Do začátku 90. let přicházely změny do světa podnikání postupně a daly se předpovídat. Potom však přišla náhlá změna, kterou nikdo nečekal. Počítače a internet usnadnili komunikaci, došlo ke značnému zrychlení toku informací. V důsledku toho se v ekonomice zrychlilo i tempo všeho ostatního. Nejvýznamnější trendy, které mají vliv na svět podnikání, překračují všechny hranice a dotýkají se všech oblastí. Podnik, jak jsme jej znali, se transformuje. Nevstupuje již na trh jako prodejce výrobků, nýbrž jako prodejce zkušeností. Vztahy mezi nakupujícím a prodávajícím se také vyvinuly. Zákazník se stává šéfem celého podniku. Diktuje si požadavky na vzhled či funkčnost výrobků, požaduje neustálé inovace výrobků a snadnost jejich používání. Organice musí tyto přání zákazníka neustále sledovat, zaznamenávat je a řídit se jimi. Neustále musí inovovat a nabízet stále širší paletu svých výrobků. Firma, aby mohla efektivně fungovat, si musí vždy pokládat otázku, kdo je a kdo není jejím zákazníkem. Protože firma nemůže stoprocentně uspokojovat potřeby všech zákazníků, musí si vymezit okruh těch, kteří jsou pro ni nejdůležitější a zajištují největší část jejích prodejů.je velice důležité, aby firma vnímala hodnotu stejně, jako ji vnímá zákazník..firma, která přikládá hodnotu jiným věcem, než který ji přikládá její zákazník, na trhu dlouho nevydrží. Strategie zacílené na velké segmenty trhu dnes často ustupují strategiím zaměřujícím se na zákazníky jako jednotlivce. Strategie proto nemůže být

148 jednotná, je vytvářena pro každého zákazníka zvlášť, tak, aby co nejlépe vystihovala jeho hodnoty. Hlavním znakem dobré strategie je její etický a morální záměr. Každý nadřízený nenese pouze zodpovědnost za ekonomické výsledky, ale i za své výsledky v oblasti řízení lidského kapitálu. Otázky 1) Popište úlohu a význam etiky v oblasti podnikání. 2) Charakterizujte tři tržní elementy v oblasti podnikatelské etiky a jak se tyto elementy podílí na etickém chování? 3) Vysvětlete podstatu a význam podnikatelského prostředí. 4) Definujte pojem a charakterizujte podstatu a význam etiky managementu. 5) Objasněte pojem konfigurovaný svět 6) Jakou roli hraje v oblasti etiky zákazník? Kdo je a kdo není zákazníkem a proč tomu tak je? 7) Co rozumíte pod pojmem inovace? 8) Jaké je postavení lidských zdrojů v rámci firmy (organizace)? 9) Jak by měla vypadat osobnost vrcholového vedoucího pracovníka? Pojmy k zapamatování tři tržní elementy podnikatelské prostředí etika managementu konfigurovaný svět měření výkonu firmy podnikatelská strategie inovace lidské zdroje význam lidských zdrojů ve firmě osobnost vrcholového vedoucího pracovníka

149 Doporučená literatura: BLÁHA, J. a DYTRT, Z. Manažerská etika. Praha: Management Press, ISBN ČANÍK, Petr, Libuše ŘEZBOVÁ a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha: Oeconomica, ISBN DYTRT, Zdeněk. Etika v podnikatelském prostředí. Praha 7: GRADA Publishing, a.s., ISBN HAAS EDERSHEIM, Elizabeth. Management podle Druckera: Odkaz zakladatele moderního managementu. Praha: Management press, s. ISBN ROLNÝ, I; LACINA, L. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice: František Šalé - Albert, s. ISBN X. Elearning VŠPJ [online]. [cit ]. Dostupný z WWW:

150 7. Verbální a neverbální projev význam nejen pro etiku v podnikání Cíl: Po prostudování kapitoly s názvem Verbální a neverbální projev význam nejen pro etiku v podnikání by student měl být schopen charakterizovat význam verbálního a neverbálního projevu, vysvětlit a zdůvodnit rozdíly mezi mluveným a psaným projevem, popsat přípravu veřejného mluveného projevu, uvědomit si význam psychologických aspektů mluveného projevu, pochopit míru trémy a její vliv na mluvený projev, částečně se orientovat v oblasti psychogenních poruch hlasu, zdůvodnit význam neverbálního projevu neverbální komunikace, stručně popsat jednotlivé složky neverbální komunikace, rozpoznat nejčastější chyby, které mohou nastat při různé komunikaci, přijmout a smířit se s tzv. podnikatelským dress-code a vyvarovat se nejčastějších chyb v souvislosti s verbální i neverbální komunikací. Klíčová slova: mluvený projev, neverbální projev, psychologické aspekty mluveného projevu, emoce v souvislosti s mluveným projevem, tréma, psychogenní poruchy hlasu, neverbální komunikace, správná komunikace, podnikatelský dress code Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, máte před sebou k prostudování kapitolu poněkud jiného zaměření, než kapitoly předcházející, ovšem jistě chápete, že nejen pro etiku v podnikání, ale i pro ostatní činnosti je verbální a neverbální projev velmi důležitý. Vždyť na tom, jak mluvíme, jak vystupujeme, jakým dojmem působíme velmi záleží. A je dobře, že již i naši podnikatelé přišli na to, že je třeba tomuto věnovat značnou pozornost. Věřím, že tato kapitola bude pro Vás určitým zpestřením, že ji budete studovat se zájmem, když studiu byste měli věnovat cca 80 minut

151 O tom, že mluvené slovo, naše řeč, jednotlivé věty by měly být kultivované, logicky nenásilně stavěné, příjemné na poslech, výstižnou a srozumitelnou formou sdělovat jejich obsah, snad není žádných pochyb. Mluvený projev jedince hodně vypovídá o jeho osobnosti, jeho vzdělání, celkové kultivovanosti i celkových znalostech, týkajících se právě obsahu mluveného projevu. Toto vše platí při mluveném projevu v jakékoliv situaci, ať již jde o projev čistě soukromý, ale i o projev pracovní. S mluvenou podobou jazyka se střetáváme každý den, ať už je to na ulici, v rodině nebo při různých setkáních, ale samozřejmě i v rámci pracovního procesu. Mluvený projev je určitým výrazem každé osobnosti. Mluvené projevy jsou vnímány sluchem a využívají zvukových prostředků (např. melodií, zabarvení hlasu, tempa řeči, pauz, apod.). Řeč je součástí každodenního života všech z nás ať už v osobním životě, na pracovišti, tak třeba i na odborných přednáškách. 7.1 Charakteristika mluveného projevu Chtěla bych Vám v této části uvést několik definic, které mluvený projev doslova vystihují. Nepochybně ale co autor, to jiný názor a definice. Charakteristika mluveného projevu Během několika posledních let četnost a úroveň mluveného projevu bezpochyby vzrostly. Využití mluveného slova je nejen v soukromém životě, ale je k vidění i ve veřejné a společenské sféře. Řeč slouží i jako nástroj na přesvědčování a ovlivňování v oblasti reklamy a politické propagace. (Bartošek, 2003, str.20) Psaná forma projevu neodmyslitelně patří do každodenního života nás všech, přesto důležitost mluvené formy nezaujímá v našem denním styku s okolím o nic menší místo než forma psaná. I přesto své pocity a myšlenky sdělujeme svému okolí častěji mluvenou formou jazyka, než psanou. Mluvenou komunikaci lze dělit z nejrůznějších hledisek, ale za primární rozdělení považujeme dichotomii spontánnost/vázanost. (Müllerová, Slovo a slovesnost, 1966, str ) Za spontánní mluvený projev bereme takový, který odráží každodenní vzniklé situace života a společenského kontaktu. Takový spontánní projev nevzniká na základě promyšlené přípravy, ale vzniká na základě reakce na právě vzniklou situaci. (Müllerová, Slovo a slovesnost, 1966, str )

152 Jazyk mluveného projevu Jazyk mluvených projevů se nutně musí odlišovat od jazyku psaných textů, mluvený jazyk bude po všech stránkách jednodušší. Jednoduchost si mluvené projevy vyžadují proto, že probíhají v aktuálním čase, posluchač nemá možnost se vrátit k něčemu, co ho zaujalo, nebo čemu naopak nerozuměl. (Lesák,2006 str.54) Veřejné mluvené projevy jsou především realizovány ve spisovné češtině. Nespisovnou češtinu užívá řečník spíše pro zpestření či ozvláštnění projevu. V mluvených projevech se setkáváme spíše s větami jednoduchými nebo s krátkými souvětími. Není dobré v mluveném projevu používat slova a obraty knižní, jejichž struktura je složitá. (Lesák, 2006, str ) Myslím si, že z toho vyplývá, že mluvený projev by měl být zajímavý, aby přilákal posluchače, a měl by být jasný a ne příliš složitý na pochopení. Rozdílnost mluveného a psaného projevu Především to co psaná forma zcela postrádá, je soubor prvků mluveného projevu, které často udávají v nastalé situaci přesný význam, které upozorňují na vážnost nebo ironičnost podání, na co řečník klade důraz, ale zda si je stoprocentně jistý svými výroky. Pro mluvený projev jsou typické některé prvky, jako jsou přízvuk, intonace, tempo řeči, množství pauz v projevu a jejich správné umístění. Všechny tyto prostředky jsou v psané formě jazyka téměř nevyjádřitelné nebo velice těžko zachytitelné. (Daneš, 1954, str. 5) Jednoznačnou výhodou mluvené podoby je možnost použít neverbální, mimojazykové složky. Velkou roli při projevu hrají jak gestikulace, tak i mimika, v mnoha případech bývají i v určitých situacích nástrojem k dorozumívání. Jednou z mnoha dalších plus je bezprostřednost tohoto projevu. Technika mluveného projevu Správná technika řeči zajistí technickou kvalitu mluveného projevu, což je nutný předpoklad pro opravdu dobrý projev. (Lesák, 2006, str. 48)

153 7.1.1 Výrazové prostředky mluveného projevu Prioritou mluveného projevu je schopnost řečníka udržet si pozornost posluchačů. Ovšem, že jde zejména o udržení pozornosti, ale nejdříve je nutné si pozornost získat a v neposlední řade posluchače přesvědčit o pravdivosti sdělovaného. Výrazové prostředky mluveného projevu Pro udržení pozornosti posluchače je důležitá také míra oddechu. Většinou je to forma pauz, které by ovšem neměli být příliš moc dlouhé, aby nedošlo při dlouhých pauzách k tomu, že posluchač směřuje své myšlenky k jinému tématu a v důsledku neztratil zájem o projev mluvčího. (Zima, 1954, str ) Základním rysem u mluveného projevu je rovněž přímý kontakt posluchače s mluvčím, což vede k tomu používat jazykové prostředky, jejichž sdělená hodnota není příliš vysoká. Typickou složkou, která ovlivňuje kvalitu mluveného projevu a která v psané formě téměř neexistuje, je časová tíseň. (Hasičková, 2013, str. 12) Faktory ovlivňující mluvený projev Dle Olgy Müllerové se nepřipravenými, tedy spontánními mluvenými projevy jsou samostatnou kapitolou jazykové oblasti, a proto je důležité při bližším zkoumání, zabývat se jimi odděleně. Je zde malá možnost přenést do mluvené formy všechny gramatické kategorie. Faktory ovlivňující mluvený projev Spontánní mluvený projev je ovlivňován různými faktory, a to především: mluvenost; nepřipravenost; prostě sdělná funkce; vázanost na danou situaci; přímý kontakt s posluchači a atd. V mluveném projevu hrají svoji roli také individuální vlastnosti řečníka, jeho schopnost umět se vyjadřovat a také zvolené prostředí. (Müllerová, Slovo a slovesnost, 1966, str. 100)

154 7.1.2 Příprava veřejného mluveného projevu Příprava mluveného projevu Mluvčí níže uvedené body provádějí v různém pořadí. Jedni z nich začínají analýzou posluchačů a kladou si otázky, co zajímá posluchače a až poté si vybírají námět a cíl projevu. Ti druzí si zase uspořádají tyto kroky jinak. Kroky uvedené v níže položeném obrázku jsou vhodné v tomto pořadí pro většinu situací, ale řečník si je může změnit podle svých individuálních potřeb. (DeVito, 2008, str. 307) Obr. č. 8. Příprava veřejného projevu 10. Předneste projev 9. Nacvičte si projev 8. Sestavte úvod a závěr 7. Stylizujte projev 6. Uspořádejte informace k projevu 5. Podpořte hlavní body 4. Formulujte téma a určete hlavní body 3. Prozkoumejte námět 2. Analyzujte posluchače 1. Zvolte námět a cíl Zdroj: Základy mezilidské komunikace J. A. DeVito Psychologické aspekty mluveného projevu Vliv psychiky na hlasový projev Mluvený projev je vždy odrazem našeho vnitřního stavu, ať jsme si toho vědomi nebo ne. (Válková, 2008, str. 6) Hlasový projev a vliv psychiky Hlas je psychicky neovlivnitelnější orgán člověka. (Válková, 2008, str. 6)

155 Vztah mezi hlasem a psychikou nemůžeme popírat. Především to jak se cítíme v okamžité situaci, jak ji prožíváme, ale i náš psychický dlouhodobý stav se určitě vždy odrazí na našem hlasovém projevu. Každý z nás je individualita, tudíž i psychické podněty se odrážejí u každého jedince individuálně. (Válková, 2008, str. 48) Válková pojednává o životní psychické aktivitě, jejíž nízkost má negativní vliv na mluvený projev. Je důležité soustavně navazovat a udržovat harmonii duševních a tělesných napětí, na jejichž podkladě vzniká zdravá hlasová funkce. (Válková, 2008, str. 51) Emoce a hlasový projev Co to vlastně emoce jsou? Emoce patří mezi tak zvané stavy psychické. Emoce je prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k působícím podnětům. Znakem tohoto prožívání je příjemnost nebo nepříjemnost, přitahování nebo odpuzování působících podnětů.(holeček, 2007, str. 108) Emoce a hlasový projev Emoce jsou lidově řečeno vnitřní prožitky, které jdou z nitra člověka. Člověk vyjadřuje navenek to, co uvnitř prožívá. Jsou výsledkem biochemických procesů, které probíhají v mozkové oblasti. Emoce můžeme rozdělit do několika takových základních skupin: 1) City tělesné jedná se o právě prožívanou aktuální situaci organismu (únava, hlad, bolest apod.); 2) Citové reakce jde o reakce, které jsou podmíněné působením vlivu z okolí krátkodobě (strach, hněv, pláč apod.); 3) Nálady jsou to dlouhodobější subjektivní stavy, které ať už negativně nebo pozitivně ovlivňují naše chování; 4) Vztahy založené na citech prožívány k podnětům pozitivní, negativní nebo neutrální hodnoty (láska, nenávist, přátelství atd.); 5) Vyšší city jsou to city typické jen pro lidi vznikající během procesu socializace (překvapení, zvědavost atd). (Holeček, 2007, str. 109) Ať chceme či ne, ať už jsme si vědomi nebo nejsme, každý hlasový projev obsahuje mimo racionální tak i emociální složku. Velmi důležité je, aby žádná s těchto dvou složek nepřevažovala a obě dvě byly v rovnováze. (Majtner, 1995, str. 55)

156 Dle Majtnera je možné rozdělit emocionální vlivy do dvou základních skupin: kladné což jsou radost, dobrá nálada, dobrá duševní a fyzická kondice atd.; záporné jako jsou smutek, stres, deprese, příznaky trémy apod. Popisuje kladné emocionální vlivy jako stimulující a příznivé, ale poukazuje i na to, že je mezi těmito emocionálními vlivy velice tenká hranice překlenutí kladných vlivů do záporných. (Majtner, 1995, str. 55) Duševní stav, nálada, ve které se člověk nachází, výrazně ovlivňuje zvuk jeho hlasu, jakkoliv má každý člověk svůj charakteristický zvuk hlasu. (Nohavová, 2008, str. 24) Samostatným případem emociálního ovlivnění mluveného projevu je téma. Lze ji zařadit jak do emocionálních vlivů negativních tak i pozitivních. Tréma a vliv na mluvený projev Tréma a vliv na hlasový projev Stres nás téměř všechny v dnešní uspěchané době doprovází na každém kroku. Stresové situace jsou běžnou součástí života každého z nás, a tudíž jsme nuceni se s takovými situacemi vyrovnat a čelit jim. V takových případech je naše jednání a chování ovlivňováno trémou. Tréma je vyvolána stresovou reakcí organismu na setkání se stresorem, tato reakce přivádí organismus do stádia připravenosti k boji nebo útěků. (Kozelská, 2004, str.52) Únosná míra trémy může být brána i jako pozitivní stimul, který je našim hnacím motorem kupředu. Podle mínění Buchtové je určitá míra strachu před vystoupením nebo zkouškou velice potřebná a prospěšná, protože připravuje naše tělo a mysl k výkonu. V našem životě se můžeme setkat s dvěma druhy trémy a to je tréma stimulující a tréma se zcela opačnými vlastnostmi je zlá svazující tréma. Oba druhy trémy sami nemůžeme ovlivnit, ale lze proti nim poměrně úspěšně bojovat. Je velmi důležité se nevyhýbat situacím, ve kterých se potkáváme s trémou. Čím více tyto situace zažíváme, tím více si na nepříjemné situace zvykáme, což má za důsledek to, že poté lépe snášíme a zvládáme trému. (Šmajsová Buchtová, 2010, str. 170)

157 Dle Majtnera se dají stavy trémy rozdělit na dvě skupiny, podle druhů symptomů: Vegetativní symptomy enormní pocení, zrychlený či jinak nepravidelný dech, nucení k neopodstatněnému odkašlávání, zblednutí či zčervenání, svírání v krajině žaludeční. Psychostenické symptomy úzkost, nejistota, obavy, strach, celkové vzrušení, zhoršená až znemožněná koncentrace pozornosti, selhávání regulace sledu myšlenek. (Majtner, 1995, str. 32) Obr. č. 9 Mluvený projev Zdroj: Faktem je, že vliv trémy na lidský hlas je jak negativní, tak i pozitivní. Vliv trémy má zaprvé schopnost nás nabudit k co nejlepším výkonům, ale také nás může zcela ochromit. Může v nás vyvolat takové pocity, které se projeví nepravidelným dýcháním, a tudíž to negativně ovlivní náš mluvený projev. Hlas je zvukový fenomén propojený s psychikou člověka, citlivě reagující na vnitřní a vnější svět a projevující se variabilitou emocí. (Kozelská, 2004,str. 56)

158 Psychogenní poruchy hlasu Psychogenní poruchy hlasu Funkce našeho hlasového ústrojí je psychicky ovlivnitelná až do té míry, že následkem nějaké psychicky náročné a vypjaté situace či zážitků může dojít ke vzniku poruchy, tak zvané psychogenní poruchy hlasu. Příčinou psychogenních poruch hlasu může být napětí, nejistota, hysterický záchvat, strach nebo úlek. Charakteristickým příznakem těchto poruch hlasu je mnohdy zcela náhlá a nečekaná ztráta hlasu a střídání šepotu s tlačeným hlasem. (Klausová, 2012, str. 25) Mezi psychogenní poruchy hlasu patří: fononeuróza, psychogenní dysfonie, psychogenní afonie, spastická dysfonie. Fononeuróza je zapříčiněna již výše zmíněnou trémou, kdy dochází při projevu ke změnám hlasu. Psychogenní dysfonie a afonie vznikají buď náhle, což znamená bez předchozích úvodních hlasových potíží, nebo po prodělání například zánětu horních dýchacích cest. Onemocnění je mnohem častější u žen. Nejrizikovější věkové skupiny bývají mezi rokem, a poté kolem let, výjimkou však nejsou ani dívky kolem 13 let. Pečlivou anamnézou lze někdy zjistit spouštěcí příčinu (rodinné či pracovní problémy apod.), k jejímu objasnění je výhodná spolupráce s psychologem. Mnohdy si však pacient ani jeho blízké okolí, nedokáže vybavit žádnou událost, která by s náhlou ztrátou hlasu mohla souviset. Psychogenní dysfonie je takovou poruchou hlasu, která je vyvolána psychickou labilitou a obavou ze ztráty hlasu. Psychogenní afonie se projevuje zcela úplnou ztrátou mluvního tak i zpěvního hlasu v důsledku prožití velmi silné emoce. Léčení těchto hlasových poruch je u každého jedince individuální. Léčba je v některých případech i dlouhodobá a náročná a někdy bohužel i bezvýsledná. U těchto poruch je navíc i možnost recidivy

159 Spastická dysfonie je nejčastější hlasovou neurózou, která se vyznačuje nadměrným fonačním tlakem při bezdůvodném svírání hlasové štěrbiny. Hlas je tlačený, chraptivý, fonační doba je zkrácená. Psychoterapie není u spastických dysfonií až na výjimečné případy indikována. Mezi další psychogenní poruchy hlasu považujeme přetrvávající fistulový hlas. Jedná se o poruchu, kdy u chlapců, kteří si již prošli pubertou, tak přetrvává i nadále vysoký dětský hlas, i když již rozměry hrtanu jsou adekvátní pro normální dospělý mužský hlas. Tato porucha se léčí hlasovými cvičeními. Velmi podobnou poruchou je tak zvaná prodloužená mutace, jejichž typickými příznaky je dlouhodobé přeskakování hlasu z dětské polohy do mužské. Léčí se podobně jako předchozí porucha, tj. především hlasovými cvičeními. 7.2 Neverbální projev a jeho význam v etice v podnikání Komunikace je základem dorozumívání mezi lidmi a je neodmyslitelnou součástí každodenního běžného života člověka - jak osobního, tak samozřejmě i života profesního. Svým chováním, jednáním a zároveň i svým vyjadřováním prodáváme svému okolí informace, ať už zcela záměrně a tedy vědomě, či nevědomě. Význam neverbálního projevu v etice v podnikání Neverbální komunikace Neverbální komunikace je komunikace beze slov. Je přirozenou součástí lidského projevu a tvoří nedílný celek s projevy verbálními. Neverbální projevy dávají verbální sdělením mnohem větší důraz a měly by sloužit jako přesvědčování strany, s níž podnikatel vyjednává. Je tedy velmi důležité, aby obchodník ovládal neverbální komunikaci tak, aby mu byla ku prospěchu a ne odradit druhé strany nějakým nepochopitelným posunkem, gestem či mimickým výrazem. Neverbální komunikace Existuje mnoho složek neverbální komunikace Mezi nejznámější patří: Mimika (pohyby svalů na tváři, výraz očí, pohyb ústy, čelem). Gestikulace (pohyby rukou). Haptika (vyjadřování pomocí dotyků). Složky neverbální komunikace

160 Posturika (vyjadřování se pomocí postoje). Vizika (vyjadřování se pohledem). Fonetika (využití hlasu, jeho síla a výška). Proxemika (fyzická blízkost hovořícího k příjemci). Kinezika (vyjádření se pohybem těla). Oční kontakt. Chronemika (zacházení hovořícího s časem). Paralingvistika (zvuková stránka neverbální komunikace). Gestikulace Gesta, gestikulace Gesto je určitý posunek, případně tělesný pohyb, který něco vyjadřuje nebo případně dává něco najevo. Existuje celá řada gest, které člověk používá a to vědomě i nevědomě. Nejčastějšími gesty u podnikatelů jsou: otevřené dlaně - toto gesto je spojováno s přátelstvím, dobrosrdečností a oddaností, naznačuje uvítací postoj a nejčastěji ho obchodníci používají při přivítání dobře známého obchodního partnera, přítele apod. mnutí dlaní - gesto u lidí, kteří mají z něčeho radost, u podnikatelů například po uzavřeném obchodě, mnutí prstů a palců - můžeme pozorovat hlavně u obchodníků, kteří očekávají nějaký zisk, názorným příkladem může být finanční burza, kde si obchodníci v očekávání mnou prsty, spojené ruce se zaklesnutí prsty - velmi časté u lidí, kteří mají nějaký menší či větší problém a snaží se tento řešit, jsou většinou tak zaujatí problémem, že zapomínají na okolní svět a jsou ponořeni hluboko do sebe, stříška z prstů - je projevem velkého sebevědomí obchodníka a také do jisté míry i určité nadřízenosti vůči jednajícímu partnerovi. Obchodní partner, který je ve svém jednání upřímný a nic nepředstírá, ten gestikuluje tak, že má dlaně natočeny směrem ke svému partnerovi. Pokud je to projev skutečný a nefingovaný, měl by působit spontánním dojmem. Pokud ale partner své milé chování pouze předstírá, jeho gestikulace a hra rukou podle toho i vypadá. Pozná se to tak, že jeho dlaně jsou při gestikulaci v křečovitém, ztíženém stavu a jeho celkový projev je strnulý. V obchodním styku se dá podle gestikulace poznat i příliš sebevědomý obchodní společník, ten, pokud tlačí dlaně celkem silně k sobě, jako by se chtěl bít v hruď, jakoby říkal : "Já jsem tady pánem! "

161 Haptika Dotyková komunikace je jednou z nejzákladnějších forem dorozumívání mezi lidmi. Dotyk se realizuje hmatem. Zvláštní pozornost si zaslouží podání ruky, které má dlouhou historii a někdy bývalo pouze výsadou mužů. První stisk ruky je důležitý pro celý další průběh rozhovoru mezi obchodníky. Napovídá mnoho o celkových sklonech a také silně napovídá o povaze partnera. Dotyková komunikace Energický stisk je znakem otevřené, vitální a optimistické povahy, slabý je znakem osamělosti a bázlivosti. Měkká ruka tzv. leklá ryba vyvolává v partnerovi negativní pocity, ruka podávaná shora dolů je znakem nadřazenosti a sebevědomí. Ten, kdo podává pouze prsty je chladný a má sklony k vypočítavosti. Norové a Švédové si například při každodenním setkání běžně ruku nepodávají. Část jen pro zájemce Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, domnívám se, že problematika podávání ruky je tak důležitá a závažná, že bych jí chtěla věnovat i tuto část určenou jen pro zájemce. Ze zkušenosti vím, že řada lidí neumí podat ruku a zbytečně se touto neznalostí ztrapňuje. Přitom podání ruky je úkon, který velice často provádíme, je součástí společenského života, je projevem slušného chování, proto si myslím, že bychom jej měli perfektně a s jistou dávkou noblesy dobře ovládat. Obr. č. 10 Podávání ruky nejčastější pozdrav Zdroj:

162 Podání ruky součást pozdravá Podávání ruky obvykle tvoří součást pozdravu. Je však také vyšším stupněm vyjádření přátelství nebo vztahu. Podání ruky patří na celém světě k nejvíce rozšířené formě pozdravu. Kdysi podání ruky dokazovalo, že v ruce nedržíme zbraň, proto musí být symbolika podávání ruky opravdu tak čistá. Vždy se podává ruka pravá, i u leváků. Podává se ruka celá, nikdy ne jen prsty, protože by to vyznělo, jako že jsme nedbalí nebo o toto gesto nestojíme. Lidé se podáním ruky poprvé dostávají do blízkého kontaktu, utvoří si o tom druhém první dojem. Je to určitý projev přátelství, ale i jistá pocta, kterou osoba společensky významnější projevuje osobě méně významné. Proto ruku podává vždy první právě ona. Kdo je více či méně společensky významný? 1. Vždy osoba starší než vy. 2. Žena je ve společnosti nadřazena muži. 3. Nadřízený k podřízenému. 4. Více populární a známé osobnosti méně známým osobám. V zásadě tedy platí, že ve společnosti podává první ruku žena muži (s výjimkou např. prezidenta či předsedy vlády), starší žena mladší ženě, starší muž muži mladšímu apod. Jak ne a jak ano: Zásadně si nepodáváme ruku vsedě, přes stůl, ani ne do kříže. Nepodáváme ruku zašpiněnou při práci, ruku v sádře, ani v rukavici. Potí-li se nám ruka, nenápadně si ji utřeme v kapse do kapesníku. Jistě taky znáte ten pocit, když vám někdo podá ruku jako leklou rybu, nebo vaší rukou nekonečně dlouho třese. Stisk gladiátora může být také opravdu velmi nepříjemný, stejně tak třeba i familiární poplácávání po ramenech. Podávanou ruku stiskneme, ale ne silně, aby to nezpůsobilo nepříjemný pocit. Je hrubé, stiskne-li muž ženě ruku tak, že ji to zabolí. Nepodáváme dlaň rovně, ale obejmeme cizí dlaň prsty, jinak působíme toporně a nebo nevšímavě k pozdravu protějšku. Podávání ruky má být vůbec výrazem jisté elegance. Má být přímé a upřímné a zároveň jemné a přátelské. Je nemožné držet cizí ruku dlouho ve své dlani: působí hrozně, když se partner musí marně snažit svoji ruku z držení

163 svobodit nebo když při podání ruky mu s jeho rukou stále potřásáme do nekonečna. Při podání ruky se neklaníme, vypadá to nemotorně. Při podávání ruky nesmíme mít na ruce rukavici, a to ani ženy (vyjma případů, kdy má žena rukavice dlouhé až po loket). Nepřijmout podávanou ruku je hrubou neslušností a hraničí až s dojmem omezené duševní zralosti, jestliže pro to nejsou zcela zřejmé nebo známé důvody. Ruka se podává jen jednou při příchodu a jednou při odchodu. Také je hrubě nezdvořilé, nedíváme-li se při podávání ruky protějšku do očí. Výjimky Jak už bylo řečeno, i leváci podávají vždy pravou ruku. Ovšem Skauti, ti se tradičně zdraví levou rukou, neboť je blíže srdci. Nepodáváme ruku personálu, až na výjimky, známe-li se léta a jsme-li s obsluhujícími spíš přátelé než jen hosté. Nepodáváme ruku, když protějšek právě jí a má doslova plné ruce práce, třeba na recepci. Nebo kolemjdoucímu známému, když právě provádíme údržbu auta a naše ruce podle toho vypadají. A nevnucujeme se neznámým lidem. Výjimky při podávání rukou Ruku je možné při podání políbit, ovšem výhradně jen muž ženě (až na výjimky u velmi vážených starých osob nebo u rodičů při některých obřadech) a hlavně velmi zřídka. Políbení ruky je nutné pokládat za mimořádný projev úcty nebo vděčnosti a podle toho se také o tomto aktu rozhodujeme. Obr. č. 11 Podávání ruky žena-muž Zdroj: ruky-muž žena/

164 Proxemika Prostorová komunikace Tělo člověka neumí lhát. Při vstupu člověka do místnosti ho prozrazují mnohé právě z jeho snahy zaujmout v ní místo - extrovertní, dominantní a agresivnější lidé si většinou automaticky sedají do čela stolu, introverti zase ke kraji stolu. Proxemika se zabývá prostorovou komunikací. Charakterizuje osobní prostor člověka jako jakousi mýdlovou bublinu. Komunikace probíhá ve vzdálenostech, podle kterých rozdělujeme základní typy prostorových pozic: intimní prostor cm - můžeme jej také nazývat tzv. tělesným kontaktem, protože tento prostor je velmi malý. Vidíme toto u lidí, kteří si jsou velmi blízcí. V této vzdálenosti se tedy vypráví málo, komunikuje se pohledem, dotykem a mimikou. osobní prostor cm - tento prostor vidíme například při různých oslavách a večírcích. Osobní vzdálenost se pohybuje v rozmezí vzdálenosti tzv. lehkého dotyku, jedná se tedy o "přátelskou" vzdálenost. společenský prostor 1, 2-3, 6 m - známe jej zejména z pracovního prostředí, je také možný mezi lidmi, kteří se sice znají, ale nemají k sobě zase až tak blízko, jako v předchozích možnostech. veřejný prostor - více než 3,6 m - tento druh prostoru nás provází na každém kroku, například při procházkách či nákupech. Obr. č. 12 Základní typy prostorových pozic Zdroj: DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, 6. vyd. Praha: Grada, ISBN

165 Lidé stejného postavení udržují menší vzájemný odstup než lidé nerovného postavení. Existují místa, kde na zasedáních jsou tradičně vymezená místa napřed nebo tichou dohodou mezi členy společenství. Umožňují pak další opakované zasedání, kdy sedí partneři na stejných místech, takže se tato místa postupně stanou stabilními. Proxemika také souvisí s určitou kulturou dané země. Příslušníci odlišných kultur zacházejí s prostorem odlišně. Mnozí Američané a severoevropské národy si při konverzaci udržují značný odstup. Ale třeba národy z blízkého východu stojí mnohem blíže. Mimika Mimika je vědomé vyjadřování výrazem tváře, způsobené stahy našich obličejových svalů. Z obličejových projevů působí zpravidla velice vhodně a zaručeně na každého posluchače především milý úsměv, a proto by měl být u každého obchodníka řečníka téměř povinnou "zbraní " zvolenou k útoku. Mimika vyjadřování výrazem tváře Existují ale i mimické projevy, které se velké oblibě u pozorovatelů netěší, a dalo by se říci, že v nich navozují zlé dojmy a pocity z obchodního partnera. Jde hlavně o velkou strnulost v obličeji, nebo tvář bez jakéhokoliv mimického výrazu, co si mnozí mohou vysvětlit jako naprostý nezájem, apatii, přehlížení či někdy až nadřazenost. Konkrétně jsou to mimické výrazy úškleb, zvednutí obočí, zvedání očí ke stropu či výsměch.provedením takových zdánlivě nevinných signálů může obchodní partner rychle ztratit zájem a pozornost. Prvkem neverbální komunikace, který může mnohdy vyvolat negativní postoj je nepřetržitý oční kontakt, který bývá v českém obchodním prostředí vnímán jako naléhání. Posturologie Posturologie je druh neverbální komunikace, která se zabývá postojem, držením a uspořádáním těla v prostoru. Fyzickými postoji a jednotlivými částmi těla - naklonění, snížení, zvednutí hlavy, zkřížené ruce nebo nohy, ruce v kapsách či za opaskem, vyjadřujeme svůj vztah, souhlas, nesouhlas, váhání, odmítání, obranu. Fyzický postoj člověka naznačuje, co se s ním děje a co bude následovat. Důležitou roli má i temperament, momentální psychické rozpoložení, nálada, vnitřní a zároveň i vnější pocity, různé podněty, kulturní vlivy ap. Z posturologických projevů známe, jak si nás přítomný obchodník váží, jak si váží určitých hodnot, jako např. solidního, slušného jednání. Postoj, držení těla v prostoru

166 Kinezika Pohyb těla Pohybem těla se zprostředkovává až 65 % informací. Tělo ustavičně vysílá určité signály. I když je mimika obličeje vrozená, člověk se ji naučí ovládat snadněji než ovládne pohyb tělem. Sebevědomého podnikatele poznáme podle chůze s vypjatým hrudníkem, zda přenášením váhy těla na špičky nohou při rozhovoru. Během afektu člověk koná prudší pohyby než v klidu. Paralingvistika Hlasová komunikace Paralingvistika je rys hlasové komunikace, který lingvisté označují jako parajazyk. Týká se tónu hlasu, hlasové činnosti, rozdílů ve výši hlasu, tempu, artikulaci, intenzitě, pomlku. Také sem můžeme zařadit smích, pláč, vzdechy či sténání. Tyto projevy jsou však více emocionální. Jižněji národy mají v povaze mluvit rychle a hlavně hlasitě, což může být trošku stresující pro české podnikatele, kteří na to nejsou zvyklí, při obchodním jednání. Chronemika Užití řeči, pauzy v řečí, mlčení Pokud chce mít obchodník úspěšné výsledky při jednání, musí využívat adekvátní prostředky komunikace, jako je řeč, ale i mlčení a pauza v řeči. Ta hraje svou roli hlavně při zahraničních stycích. Například zatímco Američané přijímají partnerovo mlčení nepříznivě, Japonci naopak doufají, že jejich mlčení pomůže přesvědčit partnera, aby se zamyslel a snížil cenu nebo naopak zlepšil podmínky kontraktu. Podnikatelský dress code Volba vhodného oblečení Zvolit vhodné oblečení je také velmi důležitým prvkem neverbální komunikace. Nevhodně zvolené oblečení na pracovní schůzi však může klidně být důvodem k neuzavření obchodních záměrů. (viz kapitola 5, stať 5.3. Firemní kultura) Nejčastější chyby neverbální komunikace Chyby při neverbální komunikace Nejčastějšími chybami neverbální komunikace u podnikatelů je především toto: porušování proxemických zón, narušení intimní zóny cizím člověkem, nesoulad slovního projevu a neverbální komunikace, nepřesvědčivé jednání, lež,

167 využívání nevhodných postojů při komunikaci-bariéry, agresivní postoje a gesta, nadřazenost, netečnost, absence očního kontaktu, postoj zády k posluchači, ruku v tvaru věžičky, nevhodné doteky při komunikací, poplácávání po rameni, velmi dlouhé potřásání rukou. Neverbální komunikace nám přináší sebepoznání a poznání druhých, má neobyčejně velkou sílu, jak na druhý subjekt poměrně velmi účinně zapůsobit. Řeč těla je možné velmi snadno nacvičit, proto tak mnohdy obchodníci mají šanci druhého podnikatele oklamat. Příkladem může být usměvavý manažer, za jehož maskou se může skrývat dravost, nebo zdánlivě klidný, sebejistý řečník může nervózně působit, když si v rámci řeči těla ťuká do stolu a nervózně si pohrává s prsty. Pravdou jistě je, že účinná řeč těla dodává projevu řečníka na působivosti a také zpravidla i na atraktivitě. Takticky zvládnutou neverbální komunikací má podnikatel obrovskou příležitost získat si pozornost svých obchodních partnerů. Tělo člověka neumí lhát. Při vstupu člověka do místnosti jej prozrazují mnohé projevy, které jsou právě z jeho strany mnohdy připravené k zaujmutí určité pozice a určitého místa v dané společnosti - extrovertní, dominantní a agresivnější lidé se většinou poznají a uvedou tím, že si automaticky sedají do čela stolu, introverti zase ke kraji stolu. Shrnutí Psaná forma projevu neodmyslitelně patří do každodenního života každého z nás, přesto ale důležitost mluvené formy nezaujímá v našem denním styku s okolím o nic menší místo, než forma psaná. Jazyk mluvených projevů by se měl rozhodně odlišovat od jazyku psaných textů. Veřejné mluvené projevy by měli být především ve spisovné češtině. Σ Psaná forma zcela postrádá soubor prvků mluveného projevu, které velice často udávají v nastalé situaci zcela přesný význam, které upozorňují na vážnost nebo ironičnost podání, na co řečník klade důraz, ale zda si je stoprocentně jistý svými výroky. Výhodou mluvené podoby je možnost použít neverbální mimojazykové složky, když značnou roli při projevu hrají jak gestikulace, tak i mimika, v mnoha případech bývají i v určitých situacích nástrojem k dorozumívání

168 Prioritou mluveného projevu je schopnost řečníka udržet si pozornost posluchačů. Ovšem, že jde zejména o udržení pozornosti, ale nejdříve je nutné si pozornost získat a v neposlední řadě posluchače přesvědčit o pravdivosti sdělovaného. Ať chceme či nikoliv, ať už jsme si vědomi nebo nejsme, každý hlasový projev obsahuje mimo racionální tak také i emociální složku. Velmi důležité je, aby žádná s těchto dvou složek nepřevažovala nad druhou a obě dvě byly v rovnováze. Funkce našeho hlasového ústrojí je psychicky ovlivnitelná a to až do té míry, že následkem nějaké psychicky náročné a vypjaté situace případně zážitků může dojít ke vzniku poruchy, která se nazývá psychogenní poruchou hlasu. Příčinou psychogenních poruch hlasu může být napětí, nejistota, hysterický záchvat, ale také to může být strach nebo úlek. Neverbální komunikace je komunikace beze slov. Je přirozenou součástí lidského projevu a tvoří nedílný celek s projevy verbálními. Neverbální projevy dávají verbální sdělením mnohem větší důraz a měly by sloužit jako přesvědčování strany, s níž podnikatel vyjednává. Je tedy velmi důležité, aby obchodník ovládal neverbální komunikaci tak, aby mu byla k prospěchu a ne odradit druhé strany nějakým nepochopitelným posunkem, gestem či mimickým výrazem. Proxemika souvisí s kulturou země. Příslušníci odlišných kultur zacházejí s prostorem odlišně. Mnozí Američané a severoevropské národy si při konverzaci udržují značný odstup. Ale třeba národy z blízkého východu stojí při jednání mnohem blíže. Důležitým prvkem při neverbální komunikaci je i zvolit vhodné oblečení, tzv. podnikatelský dress-code

169 Otázky 1) Jaký má být jazyk, technika, rozdílnost a výrazové prostředky mluveného projevu? 2) Které faktory ovlivňují mluvený projev? Vyjmenujte je. 3) Popište přípravu veřejného projevu. 4) Jaké jsou psychologické aspekty veřejného projevu? 5) Jak souvisí emoce s hlasovým projevem? Jak dělíme emoce? 6) Co je to tréma a jaký má vliv na mluvený projev? 7) Jaké znáte psychogenní poruchy hlasu? Stručně je popište. 8) V čem spočívá podstata neverbální komunikace a jaký je význam této komunikace. 9) Popište jednotlivé složky neverbální komunikace. 10) Proč je pro podnikatelskou sféru, ale nejen pro ni, tak významnou záležitostí podnikatelský dress code? 11) Jaké jsou nejčastější chyby v neverbální komunikaci? Pojmy k zapamatování mluvený projev neverbální projev gestikulace posturika vizika fonetika proxemika kinezika chronetika paralingvistika podnikateslký dress code

170 Doporučená literatura: BARTOŠEK, J. Kultura a technika mluvené řeči, Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, ISBN BUCHTOVÁ ŠMAJSOVÁ, B. Rétorik vážnost mluveného slova, 2.vyd. Praha: Grada, ISBN DANEŠ,. O mluveném slově (metodická příručka),praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954; DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, 6. vyd. Praha: Grada, ISBN HASÍČKOVÁ, D. Jazyková redundance v mluveném projevu. Funkční a nefunkční užívání zájmen, příslovcí, spojovacích výrazů a částic bakalářská práce, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013 KOZELSKÁ, I. Hlasová výchova v učitelské výchově, Ostrava: Ostravská univerzita -Pedagogická fakulta, ISBN

171 8. Lidská psychika ve vztahu k etice v podnikání, etika a kriminalita, etika jednání se zahraničními podnikateli Cíl: Cílem této poměrně obsáhlé kapitoly je, aby studenti po jejím důkladném prostudování a zodpovězení všech položených otázek uměli vysvětlit pojem socializace osobnosti člověka a popsat cíle socializace, definovat charakter osobnosti a jednotlivé charakterové rysy osobnosti, objasnit charakteristické rysy člověka ve vztahu k jiným lidem a také objasnit charakteristické rysy člověka k sobě samému, popsat podstatu a význam sebehodnocení a sebeuvědomění, charakterizovat hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti, pochopit podstatu etiky v podnikání v souvislosti s hospodářskou etikou, rozpoznat rozdíly mezi ekonomickým myšlením a etickým myšlením, vyjádřit význam společenské odpovědnosti v souvislosti s etickým jednáním v rámci právní a zároveň i sociální odpovědnosti, pohovořit o problematice etických norem v podnikání a zároveň i o porušování norem podnikatelské etiky, nastínit některé základní prvky podnikatelské etiky ve světě, prokázat znalost také o negativních jevech v podnikatelské etice, jako je hospodářská kriminalita, korupce a korupční jednání a s tím související problematika trestných činů (viz příslušná legislativa). Klíčová slova: socializace osobnosti člověka, charakter osobnosti, vlastnosti osobnosti, etická racionalita, sociální inteligence, sebehodnocení, mimovolní mechanismy socializace člověka, hospodářská etika, hospodářská kriminalita, korupce

172 Průvodce studiem Vážení studenti, předkládám Vám kapitolu, která již ve svém názvu naznačuje, že je poměrně obsáhlá, ale zajímavá. Je zde nashromážděno značné množství informací, které velmi obohatí tato skripta, neboť se zde soustřeďuji i na osobnost člověka a jeho socializaci, která je nejen univerzálním prostředkem kultury a i celé společnosti, ale i určitým druhem kontroly chování a myšlení svých členů. Poukazuji i na hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti a přidávám i stať o charakteru a morálním rozvoji osobnosti, což je, dle mého názoru, pro etiku v podnikání a pro osobu podnikatele velice významné. Trochu z jiného pohledu se vrátím k etice v podnikání, společenské odpovědnosti a hospodářské etice a upozorním i na s tím související některé velmi negativní jevy v této oblasti jako je hospodářská kriminalita, korupce apod. Studiu této kapitoly byste měli věnovat tak 100 minut. Socializace je v podstatě proces osvojení lidských forem, norem chování, určitých uznávaných hodnot a mezilidských vztahů. Pojem socializace Socializace (lat. socialis = společný) je sociologický, sociálně psychologický a zároveň i pedagogický pojem, který označuje proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti. Jedná se o proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plného přizpůsobení se společenskému životu. Probíhá-li socializace úspěšně, tak člověk má v sobě zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského a kulturního okolí. Malé dítě přichází na svět jako potenciální člověk a je to právě proces socializace, která by měla utvářet jedince v kultivovaného člověka. 8.1 Socializace člověka Socializace člověka a společnosti Socializace jako taková, je univerzálním prostředkem kultury každé společnosti, když se zaměřuje na chování a myšlení svých členů. Kontrolní mechanismy jsou vybudovávány přímo do podstaty určité společnosti. Výsledkem socializace je bytost, která má nejen nezbytné vědění, ale i internalizovala hodnoty, normy a měřítka své kultury. (Keller, 2005). Socializace osobnosti člověka je proces jak pasivního, tak i aktivního sociálního učení, v němž si každý člověk osvojuje, neboli internalizuje určitý systém

173 kulturních poznatků, norem a hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jednání, jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti a aktivně se účastnit společenského života. Nesmíme v této souvislosti zapomenout na pojem sociální učení, které má tří formy. 1) Jde především o přímé posilování učení odměnou a trestem. Což je žádoucí a odměněné chování, které je fixováno a nežádoucí chování je trestem potlačováno. 2) Jako další formu sociálního učení je napodobování neboli imitace jiného člověka, kterého si jedinec váží. 3) Třetí důležitou formou je také identifikace, což je převzetí všech pozorovatelných způsobů chování referenční osoby, kterou si jedinec zvolil jako model. Socializaci jako utváření společenské stránky lidské osobnosti studuje především sociální psychologie. Morálními aspekty socializace se zabývá etika. Prostřednictvím vlivu společnosti se člověk stává společenským tvorem. Socializace probíhá během celého života, nejen v dětství, ale i v dospělosti a také ve stáří. Socializace vede k postupné přeměně člověka z biologické bytosti v bytost lidskou, a to vlivem sociálního prostředí, hry a práce. Jde o to, aby se jedinec naučil žít s druhými lidmi, efektivně s nimi kooperovat a komunikovat. Socializace se týká kognitivní (poznávací), emotivní (citově zabarvený) i konativní (činné) stránky psychiky a osobnosti. Celoživotní socializace George R. Holmes popsal v roce 1988 ranou socializaci (dětí a mladistvých), kterou označil za primární socializaci, která znamená: rozvoj jazyka; rozvoj jedincovy identity; osvojování kognitivních dovedností; rozvoj sebekontroly a sebeovládání; osvojování norem; utváření a internalizaci morálních standardů; vytváření postojových a motivačních komplexů; utváření hodnotové hierarchie; osvojování rolí. Socializace dospělých bývá podle amerického sociologa Talcotta Parsonse nazývána sekundární neboli anticipační socializací. Je pravda, že se částečně překrývá se socializací primární, která se vyskytne, pokud jde o osvojování norem, morálních standardů, postojových a motivačních komplexů, hodnotové hierarchie a sociálních rolí v dětství v rodině. Minimálně socializovaná osobnost by měla být taková, která je dostatečně integrovaná, kognitivně a postojově konsistentní natolik, aby jí to umožnilo adaptivní chování. Socializací a také vzděláním se utváří i sociální i profesní kompetence osobnosti, tedy schopnost jednotlivce úspěšně a efektivně řešit aktuální i standardní situace

174 v životě, ale také v pracovním procesu. To úzce souvisí i se sociální zralostí osobnosti. Mezi hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti patří: přijmout vlastní tělesný zjev, konstituci a zdravotní stav, mužskou či ženskou roli v životě, vytvářet zralé vztahy a komunikační aktivity s ostatními lidmi, získat adekvátní vzdělání a kvalifikaci pro povolání, usilovat se celoživotní sebevzdělávání a sebevýchovu, vykonávat kompetentně a kvalifikovaně své povolání, získat a stabilizovat ekonomickou nezávislost, realizovat v životě a v práci sociálně odpovědné jednání, založit, stabilizovat a průběžně harmonizovat své manželství a rodinný život, usilovat o vlastní skupinovou i individuální osobní identitu, tedy především o vědomí toho kdo člověk je, jaké má kapacity, potencionality, přednosti i zápory a nedostatky, ke komu patří a kam směřuje, jaké místo má ve světě, jakých cílů a hodnot chce dosáhnout. Na socializaci osobnosti působí i nezáměrné vlivy, což jsou skupiny spontánní osvojování návyků, zkušeností, společenských rolí, názorů, předsudků, zvyklostí, společenských norem daného pracovního a životního prostředí Proces socializace můžeme chápat, že se jedná o vytváření orientace v oblasti společenských hodnot, v jejich složitém systému. Patří sem vytváření pojmu dobra a zla, pojetí slušného a neslušného, vytváření hygienických a pracovních návyků, zdokonalování pohybové a výrazové činnosti, zjemňování citových vztahů, příprava na manželství, rodičovství, stáří, vytváření světového názoru, algoritmů logického myšlení, správného zacházení s předměty, jednání s lidmi, osvojování řeči, pravidel společenského chování. Cíl socializace Cílem socializace je vytvoření osobnosti, která se bude samostatně chovat tak, jako by byla pod stálým sociálním dohledem, pod stálou kontrolou. S procesem socializace se rozvíjí i řada potřeb, potřeba autonomie neboli samostatnosti a perspektivní orientace na krátkodobé i dlouhodobé cíle. Patří sem také identifikace s určitou profesí. Její poruchy jsou často příčinou krizí, a to nejenom v období adolescence, ale i v dospělosti

175 Vysoký stupeň přizpůsobivosti žádoucím normám a hodnotám vykazují často noví členové skupin, protože chtějí předejít konfliktům a záleží jim na kladném přijetí. Socializaci je nutno zkoumat jak fylogeneticky, z hlediska formování druhových vlastností lidstva, tak ontogeneticky jako formování konkrétního typu osobnosti. Individualita osobnosti člověka není jen předpokladem, nýbrž do značné míry i výsledkem procesu socializace. Mimovolní mechanismy socializace člověka K nejdůležitějším mechanismům patří přivykání a mechanismus nápodoby. Jejich mimovolné působení může narušovat, nebo naopak posilovat úsilí vedoucích pracovníků při ovlivňování svých spoluzaměstnanců. Když se vrátíme zpět k mechanismu přivykání, jedná se o proces, kde je člověk ovlivňován, svým vnějším prostředím, které k němu propluje řadou různých signálů neboli kanálů jinak řečeno, a to třeba smyslových, emotivních nebo dokonce i intelektuálních. Tento mechanismus je charakteristický tím, že umožňuje člověku, aby přivykal známému a blízkému okolí. Jedinec se aktivním způsobem zapojuje do světa a vybírá důvěrně známé až dokonce citově přijímané prvky. Je známé, že člověk v útlém dětství přivyká především domovu, činnostem rodičů a mimovolně je přejímá. Mechanismus nápodoby, kde se jedná o proces, v němž jedinec mimovolně napodobuje, určité situace. Nápodoba je charakteristická tím, že má výběrový charakter, takže člověk nenapodobuje vše, jen to co mu je blízké, což jsou třeba předpoklady jemu potřebné, a co má také zájem. Nápodoba jako taková, se dostává do aktivního spojení se světem, což vysvětluje to, že mnohdy těžko více než jasné jednání a chování člověka vznikalo už v dávném dětství, kdy jedinec mimovolně přebíral nějaké modely chování, jednání, činností třeba ze sobě blízkého a citově podbarveného okolí a tyto jen napodobil. Mimovolně jedinec napodobuje třeba své rodiče, učitelé ve škole, své kamarády, přebírá jejích životní styl, chování, různé zvyky, činnosti. I když si toho nevšimne, může napodobovat jejich gesta, mimiku, nebo případně i styl oblékání. Charakter a morální rozvoj osobnosti Charakter, považujeme za složku, která je součástí, morálního jádra psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí internalizované (vnitřně ztotožněné) s morálním řízením individuálního chování. Charakter osobnosti Vlastnosti osobnosti se projevují relativně stálým chováním k vnějšímu světu, zvláště sociálnímu, k hodnotám, k práci i k sobě samému. Vnější projevy

176 vlastností osobnosti v chování a jednání lze hodnotit podle určitých hledisek pedagogických a estetických, které se vyjadřují v pojmech povahových rysů, jako je pravdomluvnost, píle, poctivost, společenskost. Ekvivalentem pojmu charakter je pojem povaha. Někteří psychologové problematiku charakteru do psychologie nezařazují, protože v něm spatřují zavádění normativních etických hledisek, která údajně do empirických věd nepatří. Jiní psychologové chápou charakter hodně široce jako osobnost vůbec. Pojem charakter má v psychologii osobnosti širší význam než v běžné řeči. V lidovém pojetí se spojuje slovo charakter s kladnými morálními vlastnostmi člověka. Bezcharakterní je ten, kdo má špatné morální vlastnosti. Psychologické pojetí je však širší. Obr. č Schématické znázornění psychiky Zdroj: Charakter původně znamenal pečeť, ražení mincí, přeneseně výrazný znak, podle kterého lze něco rozeznat. My rozumíme charakterem povahové jádro osobnosti a soubor individuálních zvláštností, které jsou pro člověka příznačné a vtiskují ráz celému jeho chování. Tyto vlastnosti vyjadřují chování a vztah člověka k sobě samému, ke společnosti, k práci, vystihují i zvláštnosti jeho vůle. Když je dostatečně známe, můžeme s určitou pravděpodobností předvídat chování člověka

177 Každá charakterová vlastnost je totiž vždy tendencí vykonat za určitých podmínek určitý čin, skutek, určitým způsobem se zachovat, zaujmout určité stanovisko. Hodnota člověka je určována i tím, k jakým lidským vztahům má blízký vztah, jaké vztahy k lidem si chce a je schopen osvojit. Charakter což je především zaměřenost člověka je do značné míry získaný, když na jeho vytváření mají největší vliv procesy učení v širším slova smyslu, výchova, rodina, škola, společnost, později i sebevýchova a autoregulace. Charakter se projevuje a utváří ve způsobu života. Můžeme do jisté míry definovat také jako tendenci chovat se, reagovat určitým způsobem v dané situaci. Charakter se projevuje a utváří v běžném životě, v činnosti. Je to vlastně taková určitá upevněná soustava motivů a hodnot. Člověk bývá takový, jaké jsou jeho vůdčí motivy, vůdčí linie a jeho hodnotový systém. Charakter úzce souvisí se světovým názorem člověka a podmiňuje jeho chování. Silný charakter má vyhraněný vztah k významným hodnotám osobním i morálním. Charakter se projevuje v cílech člověka a ve způsobech dosahování cílů. Jedná se o význam pozitivně prosociálně orientované osobnosti. Pozitivně a prosociálně orientovaná komunikace je považována za cestu k úspěchu v pracovní příležitosti a za základ duševní vyrovnanosti. Je doporučováno tolerovat odlišné povahové rysy a jiný způsob myšlení a jednání ostatních osob i spolupracovníků. Klade se však ale i značný důraz na pěstování vlastní dobré sebedůvěry a posilování sebevědomí ostatních lidí. K charakteru patří jak volní, tak i emocionální zvláštnosti, ale též i významné zvláštnosti intelektuální, jedná se o myšlenkovou důslednost, přesnost. Projev charakteru Charakterové rysy člověka ve vztahu k jiným lidem O kvalitě vztahů k jiným lidem rozhoduje osobní morálka altruismus nebo egoismus člověka a smysl pro dobro a zlo a spravedlnost. Altruistický člověk se chová jako nesobecký, přátelský a laskavý člověk, která bere za své morální normy. Egoistický člověk je sobec, nestará se o mínění druhých, pokud je v rozporu s jeho sobeckými zájmy. Důležité je také posouzení sociální inteligence a také sociální citlivosti, sociálního taktu a nepřátelství, což lze vyjádřit cizím slovem hostilita (sklon k nepřátelským až agresivním impulzům, tendence ublížit jiné osobě nebo skupině osob, nepřátelství). Charakterové rysy člověka Patří sem i dominantní tendence osobnosti. Hodně sociálně angažovaný člověk se rád ke všemu vyjadřuje, ke všemu zaujímá postoje, pohotově ke všemu mluví a vyjadřuje na vše své názory. Má často mocenské, autokratické až diktátorské sklony. Poněkud jiné vlastnosti mají lidé rezervovaní či podezíraví

178 Disciplinovanost a její míra Ve vztahu k nadřízeným zaznamenáváme především míru disciplinovanosti či nedisciplinovanosti, míru agresivity, míru snášenlivosti vůči zátěžovým situacím, taktnost, uctivost, odstup, míru otevřenosti či uzavřenosti, míru stylizace chování, míru potřeby komunikace s nadřízenými. Posuzuje se také ještě zpravidla zvlášť, jaké má člověk postoje k mužům, jaké k ženám, k jednotlivým spolupracovníkům, ke spolužákům. Sledují se charakterové rysy typické jednak pro individuum, jednak pro skupinu, kterou zastupuje. Popis charakterových vlastností člověka ve vztahu k ostatním lidem by měl postihnout především tzv. dominantní neboli vůdcovské a submisivní neboli podřídivé sklony vůči mužům, ženám, starším občanům nebo vrstevníkům, méně ukázněným, ukázněnějším, než je sám. Přetvářka bývá typická pro dospělé osoby, děti bývají spontánní, bezprostřední. Některé osoby mají dokonce i více masek. V dnešní době se toto běžně objevuje. Luigi Pirandello hovoří o člověku jako o bytosti dvou tváří: jedna je určena jemu samotnému, druhá ostatním. Člověka také charakterizuje do značné míry jako úcta k životu, k přírodě, chování k flóře a fauně Charakterové rysy člověka ve vztahu k sobě samému Hodnoty člověka Aby byl člověk v dnešním složitém světě hodnot spokojen, musí mít pocit, že v tomto světě nezaniká, že se neztrácí sobě ani ostatním lidem. Člověk nemůže spokojeně žít bez jistoty, že něco znamená, že jeho existence má svůj smysl, svoji důležitost, svoji hodnotu. Sebehodnocení Sebehodnocení je jakýmsi centrem, jádrem osobnosti člověka. Bez určité minimální úrovně pocitu vlastní hodnoty nemůžeme žít. Člověk si proto tuto úroveň střeží. Jestliže z jakéhokoliv důvodu tato úroveň klesá, usilujeme o její vyrovnání. Každý člověk přitom nalézá zdroj své sebedůvěry v něčem jiném. Souvisí to se systémem životních hodnot. Pokud se hodnotí nejvýše vzhled, budeme čerpat svou sebeúctu hlavně ze své upravenosti, líbivosti, ale pokud se hodnotí nejvýše práce, bude těžiště sebedůvěry především v pracovních úspěších a hodnotí-li se snaha pomáhat ostatním, tedy činit dobro, budeme mít těžiště sebehodnocení v oblasti mravní. Sebeuvědomění Sebeuvědomění a sebehodnocení může být tedy v jednotlivých oblastech odlišné. Jiné může být v oblasti výrazového já, jiné v oblasti charakterového neboli morálního já. Je možno rozlišovat i profesní já neboli profesionální sebecit a ekonomické já

179 Celková sebekoncepce adolescentní mládeže se vyznačuje tím, že dosahuje poměrně vysokých hodnot fyzické já a přitom v poměrně veliké míře ovlivňuje utváření celkové sebekoncepce, což se projevuje zejména u dívek. V hodnocení morálního já dosahují děvčata vyšší hodnoty v porovnání s chlapci. Sebehodnocení může být buď zdravé, zvýšené nebo snížené a může během života každého člověka projít proměnami. Je to jeden z nejcitlivějších a nejdynamičtějších rysů osobnosti. Projevy jednotlivých typů sebehodnocení a různých kompenzačních mechanismů jsou přitom závislé na celé struktuře osobnosti člověka a na situacích, ve kterých se ocitá Charakterové rysy ve vztahu člověka k práci a mimo práci, jejich závady a poruchy, volní rysy charakteru Posouzení charakteru by bylo neúplné, kdybychom pominuli vztah člověka k pracovní činnosti. Musíme sem zařadit pracovitost, ale i způsob práce, což je charakteristické pro důkladnost, přesnost, dochvilnost, rychlost, pečlivost, soustavnost, pořádkumilovnost, umění organizovat práci, iniciativnost, tvořivost, nebo opaky těchto vlastností: lajdáctví, povalečství, nepřesnost, nepečlivost, nepořádek, pomalost, nedbalost, nedostatek iniciativy, neschopnost organizovat práci. Charakter člověka a vztah k práci Důležité je i to jaký druh práce člověk vykonává, ale hlavně také jde o to, zda tato práce člověka baví. Může totiž jít o různou práci, např. o práci fyzickou, duševní, o práci s lidmi, se zvířaty, s věcmi, o práci ve skupině nebo o samotě. Ve vztahu k práci rozeznáváme dva druhy lidí a dva druhy přístupu k práci lidé typu X vnějškově motivované a lidé typu Y motivované zevnitř své osobnosti. Člověk typu X práci v podstatě nemá v oblibě a snaží se, aby se jí vyhnul. Odmítá také převzít zodpovědnost. Lidé typu Y mají pocit zodpovědnosti. Jsou rádi, když je vedení považuje za spolupracovníky. Jsou sami ze sebe motivováni, aby dobře pracovali. Jsou schopni sebekontroly. Je však žádoucí diskutovat s nimi před konečným rozhodnutím. Kladně reagují na indirektivní (nepřímé, náznakové) vedení partnerského typu. Nesnášejí ze strany vedení manipulativní řídicí operace

180 O dynamice výkonnosti a průběhu činnosti člověka rozhoduje také různá míra fyzické, duševní a emocionální unavitelnosti, která je individuální, závislá na věku, konstituci, zdravotním stavu i aktuální kondici. Pro posouzení charakteru člověka jsou důležité i další aktivity mimopracovní, např. jak tráví volný čas, jaký má vztah k lidem, k přátelům, jaký má vztah k živým tvorům, k majetku, jak vnímá krásno, přírodu, flóru a faunu, jaký má postoj k finančním prostředkům, k různým dalším věcem, apod. Volní rysy charakteru Volní vlastnosti charakteru Volní vlastnosti spoluvytvářejí jádro charakteru a jeho akční sílu. Záleží na vůli, která je spolu s myšlením vyšší vrstvou osobnosti, do jaké míry člověka ovládají pudy, potřeby, nálady, afekty. Záleží také na vůli, na rozumových schopnostech a svědomí, jakým směrem člověk zaměří své jednání. Mezi základní vlastnosti vůle patří cílevědomost, zásadovost, rozhodnost, samostatnost a vytrvalost při realizaci rozhodnutí. Tyto vlastnosti se posilují nebo rozvolňují životní praxí, empirií. Pro silnou vůli jsou typické uvědomělé motivy chování. Kvalita charakteru v tom, jak je člověk schopen vůlí zorganizovat a zharmonizovat svůj vnitřní život a dovést svoje jednání k cíli. Volní jednání jako činnost Pod pojmem volní jednání rozumíme záměrnou činnost směřující k dosažení vědomě stanovených cílů. Pro volní jednání je charakteristická právě existence vědomého cíle a uvědomění prostředků, jejichž pomocí lze cíle dosáhnout. Nemá-li člověk přesně stanovené cíle, klesá jeho výkonnost. Podle typu plánování hlavních, dílčích a vedlejších cílů můžeme rozlišit podle českého psychologa Vladimíra Tardyho vlastnosti vůle jako je lehkomyslnost, neuvážení následků, důsledků jednání, ukvapenost což je impulzivní, zkratkovitý přechod od motivu k jednání, opatrnost, jako plánování s ohledem na možné špatné, záporné následky, odvaha, rozhodování přes vědomí nebezpečí, troufalost, jsou-li špatné následky pravděpodobné a jednání není nutné, organizovanost což je plánovitost, soustavnost, pořádnost v promýšlení postupu činnosti. Všechny charakterové vlastnosti mohou mít vedle své kladné hodnoty také ve větší či menší míře hodnotu zápornou. Příkladem je velkorysost, která je kontrastní k malichernosti, ale velkorysý člověk se musí varovat tendence k povrchnosti. Důkladnost je kontrastní k povrchnosti, ale důkladný člověk se

181 musí varovat tendence k malichernosti. Charakter plní funkci sebeřízení. Řídí člověka a jeho činnost zevnitř, což je vyšší typ regulace než řízení zvenčí, pod vnější kontrolou. Část jen pro zájemce Přínosem ke studiu problematiky charakteru je rozlišení pěti typů charakteru, podle amerických psychologů Roberta F. Pecka ( ) a Roberta J. Havighursta ( ), které tvoří vzestupnou vývojovou škálu psychologické a morální zralosti: 1. amorální (bez svědomí); 2. účelově zaměřený (egocentrický); 3. konformní (socializovaný); 4. s iracionálním svědomím (Freudovo rigidní superego); 5. racionálně altruistický (přihlíží též k situaci). Typy charakteru bývají často smíšené. Bezcharakterní osobě chybí expresivita (různým způsobem vyjádřené citové zabarvení), asertivita (sebeprosazování, nenásilné projevené sebevědomí, schopnost prosadit se, chovat se sebejistě a sebevědomě, aniž by se člověk uchýlil k agresi a porušil práva ostatních) a vnitřní vyhraněnost. Každý čin vykonaný bezcharakterní osobou závisí spíše na vnějších okolnostech než na osobě samotné. Typy charakteru Charakterní osoba má vyhraněný vztah i způsob chování k okolí, je expresivní a asertivní. Pro výchovu charakteru je velmi žádoucí opírat se o křesťanskou taxonomii základních nectností a ctností. Mezi kardinální křesťanské nectnosti patří: pýcha (superbia), lakomství (avaritia), závist (invidia), zhýralost (luxuria), nestřídmost (gula), zlost, hněv (ira), lenost (acedia). Mezi hlavní křesťanské ctnosti patří: skromnost (pokora), štědrost, přejícnost,mírumilovnost, cudnost, střídmost, činorodost

182 8.2 Lidská psychika ve vztahu k etice podnikání Lidská psychika Morálku a etiku chápeme jako výpovědi subjektivní povahy, které reflektují určitý světový názor a jeho filozofickou orientaci. Naproti tomu hospodářská etika je relativně samostatná vědní disciplína, která zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v ekonomice. Vztah etiky a ekonomie (na jedné straně) odráží především ekonomické myšlení (obecná ekonomie, politická ekonomie), kam zahrnujeme mnoho atributů, ale zpravidla se jedná o ekonomickou racionalitu, individuální a partikulární zájmy, racionalitu v podobě různých ekonomických a účetních pojmů, jako jsou například majetek firmy, náklady, výnosy, výsledek hospodaření, pokud možno ve formě zisku. Etické myšlení Etické myšlení (na straně druhé), kam lze zařadit obecnou etiku, morální, praktickou filozofii představuje etickou racionalitu, všeobecné a univerzální zájmy, racionalitu: dobro versus zlo. Ekonomická racionalita dokonalá X Ekonomická racionalita nedokonalá Ekonomická racionalita jako dokonalá racionalita: Druhy ekonomické racionality Dokonale racionální jednotlivec má schopnost předjímat všechny myslitelné události a může optimálně volit mezi disponibilními možnostmi jednání, to vše během jediného okamžiku a bez jakýkoliv nákladů

183 Ekonomická recionalita jako nedokonalou racionalitu zavedl do ekonomie Herbert Simon. Předpoklad individuální maximalizace užitku nahradil konceptem tzv. uspokojivého jednání. Podle něj si jednotlivci vytvářejí reálnou představu o úrovni užitku, na který mají nárok. Nedokonalá racionalita tak dává možnost hledat alternativní způsoby jednání, které se odlišují od rutinního jednání. Podnikatelská etika Etika není jen tak zcela nahodilou vědou, která by vznikla nedávno. Má kořeny už ve starověké antice a zabývali se jí známí filozofové jako Aristoteles, Epikuros nebo Demokritos. V podnikatelské sféře se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře, prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo souviset především s problematikou odpovědnosti a to se sociální, morální a ekologickou odpovědností. Podnikatelská etika a etické chování V etice však neexistuje pouze jeden správný výklad, jsou zde i určité rozdíly v chápání etiky, tj. rozdíly v tom, co ještě je morální a co již morální není. Ale v souvislosti s podnikáním lze etiku chápat z hlediska jejího obsahu především jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, jako určité korektní vztahy s konkurencí či chování k zákazníkům. U nás, ale nejen u nás i ve světě, bývá velice často jako příklad eticky slušného a charakterního podnikatele uváděn Tomáš Baťa, který zastával názor, že dobrý podnikatel vyrábí pro zákazníky a slouží společnosti. A navíc on se ještě snažil o velice dobrou a kvalitní péči o své zaměstnance a jeho firma se svého času stala největší obuvnickou společností ve světě. Toto všechno bylo ale jen a jen důsledkem Baťova etického chování k jeho zaměstnancům a jejich kvalitní práce podložené výbornými pracovními podmínkami. Zásady podnikatelské etiky Podnikatelská etika vyžaduje dodržování takových morálních hodnot, které předem vylučují lhaní, krádeže, nátlak, fyzické násilí a další nezákonné činy. Proto základem podnikatelské etiky jsou zásady, bez kterých by podnikání jako Dodržování konkrétních morálních hodnot

184 činnost nebylo uskutečnitelné. Morálka má v této souvislosti přednost před vlastní podnikatelskou činností. Obecně se zásady podnikatelské etiky mohou vyjádřit pojmy spravedlnost a poctivost. Konkrétně obecné zásady podnikatelské etiky můžeme shrnout takto: dobrovolně dodržovat zákony (nikoli vynucené dodržování), zachovat důvěrnost (u informací ve vztahu k jiným subjektům), vyhýbat se střetu zájmů (např. dostanou-li se osobní zájmy do rozporu s firemními), věnovat práci řádnou péči (na profesionální úrovni u všech pracovníků), jednat v dobré víře (dodržovat sliby, plnit smlouvy, používat poctivé obchodní praktiky), vědomí zvláštní odpovědnosti (především odpovědní lidé ve firemních funkcích). Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, dovoluji si Vám na tomto místě připomenout, že problematika podnikatelské etiky a vše co s touto problematikou souvisí, je již obsahem předcházejících kapitol, proto předpokládám, že na tomto místě je nadbytečné se jí podrobně zabývat. Doporučuji Vám tedy, připomenout si znalosti z předcházejících kapitol

185 8.3 Etika při jednání se zahraničními podnikateli Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, v této části osmé kapitoly bych se alespoň částečně chtěla dotknout problematiky etiky při jednání se zahraničními podnikateli. A že mnohdy ta jednání jsou opravdu hodně zvláštní a hodně neobvyklá, to si jistě dovedete představit. A že při těchto jednáních velmi záleží na morálce a kultivovanosti projevu každého podnikatele, to je snad také pochopitelné. Proto jsem také na úvod této stati vybrala slova, která řekl významný rakouský ekonom Ludwiga von Mises ( ). Morálka je ohled na společenskou nutnost, již je třeba vyžadovat od každého jednotlivého člena společnosti. Izolovaně žijící člověk nemusí dodržovat žádná morální pravidla. Může klidně činit, co mu prospívá, aniž by přitom musel mít ohledy, zda nepoškozuje jiné. Ale člověk žijící ve společnosti musí při svém konání brát ohledy nejen na svůj bezprostřední užitek, nýbrž také na nutnost potvrzovat každým činem společnost jako takovou. Neboť život jednotlivce ve společnosti je možný jen ve společnosti a skrze společnost a každý jednotlivec by byl těžce poškozen, doby se zhroutila společenská organizace života a výroby. Ludwig von Mises, 1927 V rámci EU nebo přímo v jednotlivých zemích EU vznikají právní normy, které mají platit pro etické chování na trhu podnikání. Z těchto právních norem pak vyplývají, při jejich porušování tresty, např. sankce za krádeže, korupci, cla, zákazy vývozu, hrozba vězení pro dlužníky, exekuce apod. V podnikání se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře, prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo vyústit v sociální, morální a ekologickou odpovědnost. Podnikatelská kultura V souvislosti s podnikáním lze tedy etiku chápat jako zásady slušného jednání s obchodními partnery, jako slušné, uspořádané a korektní vztahy s konkurencí či poctivé chování k zákazníkům

186 Etika jako vědecká a odborná disciplína vznikla na základě potřeb praxe, kdy mnohé skandály v podnikání a vzrůstající nedůvěra veřejnosti k podnikání vyvolaly požadavek většího vlivu morálky v podnikání. Podnikatelská etika je ale také součástí širšího pojmu a to etiky v oblasti ekonomiky nebo hospodářské etiky, když k vymezení pojmu hospodářská etika se v současné literatuře přistupuje ze tří hledisek: popisují se existující pravidla chování, které působí v oblasti hospodářství, hospodářské etika je používána z hlediska určitých předpisů, tj. jako vymezení, jak by se lidé měli v oblasti hospodářství chovat, jako součást filozofie, která systematicky studuje otázky, jak by se lidé měli chovat a žít. Možno konstatovat, že jde o aplikaci obecných principů do veškeré podnikatelské oblasti a do jejích jednotlivých aspektů s cílem stanovení a usměrňování všech druhů podnikatelského jednání. Je ovšem třeba si uvědomit, že podnikatelská etika nemá vždy zcela jednotný přístup. Významem etiky je hledání rovnováhy mezi ekonomickými zisky a společenskými důsledky Zásady podnikatelské etiky Obecné zásady podnikatelské etiky Podnikatelská etika vyžaduje dodržování morálních hodnot, které předem vylučují lhaní, krádeže, nátlak nebo třeba fyzické násilí. Základem podnikatelské etiky jsou tedy zásady, bez kterých by podnikání jako činnost nebylo uskutečnitelné. Morálka má v této souvislosti přednost před vlastní podnikatelskou činností. Obecné zásady podnikatelské etiky: dobrovolně dodržovat zákony, zachovat důvěrnost, vyhýbat se střetu zájmů, věnovat práci řádnou péči,

187 jednat v dobré víře, vědomí zvláštní odpovědnosti. Zásady podnikatelské etiky jsou vyjadřovány ve vnitrofiremních mechanismech s cílem usměrňovat etické chování a jednání jak vedoucích tak i řadových pracovníků. Je to firemní kultura, pod čímž rozumíme firemní styl, pravidla, přesvědčení, tradice aj., kterými se řídí firma a její pracovníci. Základní otázkou podnikatelské etiky je otázka slučitelnosti etiky a podnikání. Zde existuje celá řada protichůdných názorů od krajnosti, že etika nemá nic společného s ekonomikou a ekonomika nemá nic společného s etikou. V současné době převažuje přístup, že podnikatelská činnost obsahuje rozhodování o ekonomických a technických procesech, ale že také obsahuje i etické prvky. Jednou z důležitých otázek podnikatelské etiky je vztah práva a podnikatelské etiky. Dodržování zákonů zabezpečuje autorita státu, dodržování pravidel podnikání si vynucuje konkurence, veřejnost atd. Zákon ovšem nestanovuje, co je etické. Zákony představují právní rámec, v němž se podnikatelské aktivity uskutečňují. Z tohoto hlediska určitě není správnou představou, že podnik se chová morálně, když dodržuje zákony. Vztah práva a etiky Společenská odpovědnost je obvykle chápána jako etické jednání v rámci právní i sociální odpovědnosti. Chápání společenské odpovědnosti je rozdílné v tom smyslu, zda se jedná o odpovědnost v konkrétním případě nebo o povinnost, která ukládá celé podnikatelské komunitě vyšší standardy chování. V některém pojetí je tato odpovědnost chápána pouze jako charitativní činnost. Vztah mezi podnikáním a etikou bývá pro každou generaci vnitřně zprostředkován, často ve společenských konfliktech. Vztahem mezi podnikáním a etikou se v zemích s tržní ekonomikou zabývá v teorii i v praktické rovině disciplína hospodářská etika. Soustřeďuje se na morální dimenzi rozhodování a jednání a snaží se o syntézu správně chápaných osobních hospodářských zájmů a závazností morálních norem. Hospodářská etika je v tržním hospodářství součástí a výsledkem společenského rozhodovacího procesu a střetu různých přístupů. Spíše je chápána v tržní ekonomice jako základ pro myšlení a určitý návod pro jednání podnikatelů

188 Porušování norem podnikatelské etiky Porušování norem podnikatelské etiky Porušování norem podnikatelské etiky je mnohostranné a mnohdy poměrně obtížně kategorizovatelné. Přesto je v podstatě můžeme rozdělit do dvou skupin: 1. ve vztahu k vnějšku a to zejména: a) z hlediska vztahu ke konkurenci (lhaní, podvádění, falešné informace o výrobcích konkurence, krádeže technických znalostí, seznamů zákazníků, získávání důvěrných informací, přetahování špičkových manažerů atd.), b) z hlediska vztahu s dodavateli (přednostní zacházení při výběru firem, cen atd. na jedné straně a nečestné zacházení na straně druhé), c) z hlediska vztahu ke státním a municipálním institucím (korupce, podplácení funkcionářů a úředníků atd.), d) z hlediska vztahu k zákazníkovi, zejména z hlediska reklamy (uvádění neúplné pravdy, zamlčování určitých údajů, neoprávněné vychvalování účinnosti výrobku atd.). 2. ve vztahu uvnitř organizace, kde se jedná nejčastěji o porušování vnitrofiremních pravidel, únik citlivých informací, střet zájmů atd. Společenská odpovědnost nebo etika ve společnosti, jsou určité předpisy, které platí v rámci prostředí, kde se firma nachází. Toto chování však musí být v souladu s legislativou platnou pro tuto oblast. Etické normy jsou tedy nad rámec normám legislativním. Jsou tedy vlastně vykonávány jen z dobré vůle. Norma ISO 2600 Norma, která by měla upravovat společenskou odpovědnost firem, je norma ISO Tato norma není ale právně závazná. Má tedy sloužit jako návod, jak společensky odpovědné chování implementovat do firemních postupů, strategií a procesů. Norma je společná pro celý svět a byla vytvořena společně experty z 80 zemí světa. Norma ISO popisuje společenskou odpovědnost jako odpovědnost firem za dopady jejích rozhodnutí a aktivit na životní prostředí, společnost a etické chování, které: přispívá k udržitelnému rozvoji, zdraví a blahobytu, je v souladu s mezinárodními standardy chování,

189 je integrovaná v rámci firmy a uplatňována v jejích interních vztazích. Norma ISO stanovuje 7 principů odpovědnosti společností: 1. Odpovědnost za dopady na životní prostředí a společnost. 2. Transparentnost v aktivitách, které mají dopad na společnost. 3. Princip etického chování, který říká, že by se firma měla vždy a za všech okolností chovat eticky. 4. Princip stakeholderů, který stanovuje, že by firma měla respektovat a brát v úvahu zájmy všech subjektů 5. Pravidlo zákonnosti= firma musí akceptovat platnou legislativu 6. Princip mezinárodních standardů= respektování mezinárodních standardů 7. Princip lidských práv = důležitost a univerzálnost lidských práv Kromě této normy se také společenskou odpovědností zabývající mezinárodní organizace, jako je např. Mezinárodní organizace práce, která se zaměřuje hl. na zaměstnance a jejich pracovní podmínky. Potom také třeba International Business Leaders Forum, které vzniklo kvůli spolupráci vlády a občanů s cílem trvalé udržitelnosti rozvoje. Nebo také European Allinace for CSR. Část jen pro zájemce PODROBNĚJŠÍ SEZNÁMENÍ s normou ČSN ISO Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti V červenci 2011 byla vydána ČSN ISO Pokyny pro oblast společenské odpovědnosti. Tato norma poskytuje metodické pokyny k základním principům společenské odpovědnosti, přičemž rozlišuje společenskou odpovědnost a zapojení zainteresovaných stran, základní témata a otázky náležící do oblasti společenské odpovědnosti. Současně nabízí pokyny ke způsobům integrace společensky odpovědného chování v organizaci. Zdůrazňuje význam výsledků a zlepšení profilu v oblasti společenské odpovědnosti pro organizaci a její udržitelný rozvoj

190 Norma je určená k použití pro všechny typy organizací v soukromém, veřejném a neziskovém sektoru, bez ohledu na jejich velikost a na to, zda působí v rozvojových či rozvinutých zemích. I když ne všechny části této mezinárodní normy budou stejně užitečné pro všechny organizace, veškerá klíčová témata jsou relevantní pro každou organizaci. Základní témata se skládají z řady otázek a je na individuální odpovědnosti každé organizace stanovit otázky, jejichž řešení je pro ni relevantní a významné, a to pomocí vlastních úvah a dialogu se zainteresovanými stranami. Základní témata a problematika společenské odpovědnosti Řízení a správa organizace Lidská práva Praktiky z oblasti pracovních vztahů Životní prostředí Etika v podnikání Ochrana spotřebitelů Komunitní angažovanost a rozvoj ISO je součástí rodiny mezinárodních standardů vydávaných Mezinárodní organizací pro standardizaci ISO - International Organization for Standardization. ISO je označení standardu pro společenskou odpovědnost firem. ISO podrobnější obsah normy: Koncepty, pojmy a definice vztažené k sociální odpovědnosti. Pozadí, trendy a charakteristika sociální odpovědnosti. Principy a praxe vztažené k sociální odpovědnosti. Klíčový předmět a témata sociální odpovědnosti. Integrace, implementace a propagování sociálně odpovědného jednání napříč organizací. Identifikace a zapojení stakeholderů. Komunikace závazků, výkonnosti a dalších věcí vztažených k sociální odpovědnosti

191 Využití ISO v praxi: Norma ISO je určena jak pro organizace soukromého i veřejného sektoru, bez ohledu na jejich velikost nebo lokalitu. Cílem ISO je posílit v organizacích odpovědnost za jejich chování a obchodování a tím zvětšit jejich podíl na udržitelném rozvoji. V praxi to představuje zapojení všech stakeholderů a začlenění společenské odpovědnosti do všech procesů a do kultury organizace. Přijetím požadavků normy ISO se organizace zavazují k dodržování pravidel společenské odpovědnosti. Norma obsahuje metodické pokyny pro zlepšení v základní třech oblastech odpovědnosti (tzv. Triple Bottom Line) - v oblasti sociální odpovědnosti, v ekonomické odpovědnosti a v dopadech na životní prostředí. ISO pomáhá organizaci zvýšit její pověst, zlepšit kulturu, angažovanost a produktivitu pracovníků. Odpovědnost za zavedení ISO a tedy sociální odpovědnost nese nejvyšší vedení a vlastníci organizace. Norma ISO není určena k certifikaci, ale je úzce provázána s certifikační normou SA 8000, když Norma SA 8000 je mezinárodní standard, který upravuje a monitoruje především pracovní podmínky zaměstnanců. Normu zavádějí ty firmy, které chtějí předčit konkurenci a přesvědčit své obchodní partnery o společenské odpovědnosti ve svém podnikání Podnikatelská etika ve světě Svět se v dnešní době špatně člení jen podle národnosti nebo států, za mnohem lepší dělení považuji dělení kulturní. Svět lze rozdělit podle jejich hodnot, ať již náboženských nebo morálních do tří velkých skupin: Podnikatelská etika ve světě asijká, západní a muslimská kultura. Za kulturu lze považovat určité základní zásady, žebříčky hodnot a přístup k zásadním otázkám života. Asijská etika Vzhledem k rozmanitosti nelze určit specifická pravidla. Ovšem obecně lze tedy říci, že např. při jednání s čínskými obchodními partnery je důležitá trpělivost a důvěra. Mají dáno asijskou výchovou, že jsou skromní, slušní, Asijská etika

192 vytrvalí a psychicky odolní. Jsou velmi zdvořilí a skromní. Dávají si pozor na dodržování protokolárních pravidel a zvyklostí. Navzdory tomu všemu jsou ale velmi tvrdí vyjednavači a dokáží si prosadit svou, jsou velmi tvrdohlaví a vytrvalí. Občas je problém s jazykovými nepřesnostmi, protože většinou je dorozumívacím jazykem angličtina a tak snadno dojde k neúplnému pochopení. Jsou velmi pečliví a proto je důležité se na jednání s nimi detailně připravit, protože se ptají i na technické detaily. Jejich trpělivost je pro Evropany občas již neúnosná, protože jsou schopni dlouze smlouvat o cenách. Jsou z obchodů a trhů zvyklí se o cenách přímo dohadovat. Smlouvání je obvykle doprovázeno poměrně velmi živou gestikulací. Je důležité se usmívat a postupně přistupovat na danou cenu. Velmi si potrpí na přesné programy, chtějí předem seznam všech obchodníků a přesný popis jejich pozic, aby věděly, koho se mají na co ptát. Občas je problém se dozvědět, co si opravdu myslí, neboť někdy něco v obchodní sféře slíbí jen ze zdvořilosti a příliš často neříkají zcela upřímně svůj názor. Západní kultura včetně USA Západní kultura Jako zástupce typických hodnot jsem vybrala USA, neboť státy Západní Evropy mají obdobné postoje v souvislosti s etickým aspektem v oblasti hospodářské politiky. Možno konstatovat, že etický rozměr je ve vzájemných vztazích mezi zeměmi výše uvedenými velmi uplatňován, což se samozřejmě značně odráží na kvalitě celkových hospodářských vztahů. Tato situace je bezesporu dána dlouhodobým demokratickým vývojem v těchto zemích a také pochopením, že etika v oblasti hospodářství je nevyhnutelnou záležitostí. Typický americký obchodník nikdy nehovoří o osobních financích, většinou si s sebou na jednání bere svého právního zástupce; velmi časté jsou obchodní schůzky během jídel, takže můžeme dostat pozvání na večeři, stejně jako na snídani; alkohol na jejich jednání nepatří, stejně jako kouření; při jednáních jsou velmi zdvořilí a potrpí si na formality. Američané jsou velmi mnohonárodnostní, proto nelze určit, s čím přesně má obchodník počítat. Jsou velmi svobodomyslní a individualističtí. Starají se o komunity ve svém okolí a účastní se velmi často charitativních projektů

193 Etika muslimů Islám je nejen náboženstvím, ale komplexním způsobem života, který v současnosti patří k jednomu ze tří největších náboženství. Odhadem se jedná o 935 milionů věřících. Jedná se tedy o hodnoty a zákonitosti, které ovlivňují každodenní život muslimů. V podnikatelské sféře je tedy vždy nutné přihlédnout k tomuto náboženství a zaujmout k němu vstřícný postoj. Ať se jedná o zahalování žen, zamezení jakéhokoliv fyzického kontaktu s nimi, zdravení a dlouhé pohledy do očí nebo plánování porad a obchodních schůzek na dobu mimo pravidelné modlitby muslimů. Islám je ovšem také velmi ctnostným náboženstvím. Všichni, kdo Korán vyznávají, se jím musí řídit a být ctnostní, pravdiví a odpovědní. Pravověrní odmítají vše, co Korán neobsahuje. Mají tedy zakázáno obchodovat s alkoholem, vepřovým masem, zlatem, hudebními nástroji a pornografií. Z obchodních vztahů jsou naprosto vyloučeny ženy. Etika muslimů Mezi důležité rady pro jednání s muslimy lze zařadit: nikdy se neptáme na manželku, ty jsou nedotknutelné; je pro ně důležité modlit se, proto se nikdy nedivíme, proč mají modlitebnu jako součást kanceláří a vždy svolíme s přerušením jednání kvůli modlitbě nebo obchodní schůzku naplánujeme na jiný čas; prvně se při obchodním setkání probírají nezávazné věci a až po ukončení arabským partnerem se přistupuje přímo k obchodnímu jednání; je pro ně důležité vřelé přivítání-muži se běžně líbají a drží za ruce, ženy však nikdy; při návštěvě v domácnosti můžeme donést drobné dary - nikdy ale ne alkohol; za tabu lze považovat hovory o ženách, politice, náboženství a sexu; neodmítáme nabízené nápoje, neboť by to byla urážka; nesedíme s nohou přes nohu, neboť ukázání podrážky je chápáno jako urážka. Jak jednat s muslimským partnerem? 8.4 Etika a kriminalita v podnikání, korupce V současné době dochází k nárůstu zájmu o hospodářskou etiku, když cílem zavádění teoretických analýz z tohoto vědního oboru do ekonomické a podnikatelské praxe je zdokonalení praktik v hospodářském a podnikatelském procesu. Etika a kriminalita

194 Definice hospodářské etiky zahrnuje morální normy a hodnoty, které usměrňují jednání a chování v ekonomice. Jde především o aplikaci etických principů, kde základním úkolem hospodářské etiky je hledání rovnováhy mezi výsledky ekonomiky a společenskými důsledky. Hospodářská etika neformálními prostředky usměrňuje podnikatelské chování a jednání. Pro současnou dobu je typické, že jsou prováděny různé ekonomické a politologické analýzy ekonomické transformace, kterou ještě stále prochází naše společnost. Jsou hledány příčiny pomalého ekonomického růstu, snížení konkurenceschopnosti českých výrobků na zahraničním trhu. Roste zadluženost státu, stagnuje hrubý domácí produkt, je nepříznivý trend zaměstnanosti, roste počet bankrotů podniků a obchodních společností a s tím je spojený nárůst sociálního napětí ve společnosti, což jsou průvodní jevy současné doby. Základním předpokladem pro nastolení tržního hospodářství je mimo ekonomické předpoklady i otázka prohloubení právní regulace, především v civilně právní oblasti, kde je nezbytné vytvořit vhodné ekonomické prostředí a transparentní ekonomický prostor s pevně danými zárukami a pravidly svobodného a volného trhu výrobků, služeb a podnikání, ale také je potřebné vytvořit nezbytný právní rámec včetně potřebného trestněprávního postihu hospodářské trestné činnosti. Přiměřenost právní regulace Je logické, že právní regulace musí být přiměřená, nesmí jít nad rámec nutných omezení vyplývající z potřeby stanovit jasná pravidla pro fungování všech hospodářských subjektů s rovným postavením na trhu. Nelze proto podceňovat nebo dokonce opomíjet regulaci trestněprávní, která systém civilněprávní regulace musí nutně završovat pro případ, že subjekty pravidla chování porušují do té míry, že jsou škodlivé pro ostatní subjekty i celou společnost. Trestněprávní regulace by tedy neměla ukládat či vyžadovat nové povinnosti a přiznávat nadstandardní práva pro určité subjekty. Trestněprávní normy by měly pouze řešit porušení nebo nesplnění nejzásadnějších pravidel chování nastolených civilním právem a porušení sankcionovat a tím vytvářet bezpečnější a rovnější podnikatelské, obchodní, případně i jiné prostředí a poskytovat právní ochranu těm subjektům, které jednají a provozují obchodní činnost v souladu se zákonem

195 Trestněprávní regulace je zajišťována především trestním zákoníkem, který upravuje podmínky, za kterých vzniká trestněprávní odpovědnost pachatele a právo státu na jeho potrestání za spáchaný trestný čin sankcí, která je v tomto zákoně uvedena. Pojem hospodářská kriminalita Pojem hospodářská kriminalita je používán laickou i odbornou veřejností s naprostou samozřejmostí, aniž by se tato blíže zamýšlela nad jejím obsahem a vztahem k ekonomické či finanční kriminalitě. Hospodářskou kriminalitou rozumíme zaviněné, společensky nebezpečné jednání popsané v trestním zákoníku, poškozující nebo ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů. Hospodářská kriminalita Jednou ze základních skupin hospodářských deliktů jsou delikty páchané proti hospodářským zájmům jiných hospodářských subjektů nebo proti zájmům státu nebo veřejných institucí, do kterých patří: hospodářské podvody (např. daňový a úvěrový podvod), delikty proti hospodářské soutěži (např. nekalá soutěž, hospodářská špionáž), delikty proti hospodářskému pořádku ( např. devizové a celní delikty, delikty proti oběhu akcií, proti živnostenskému pořádku a vedení obchodních knih a účetnictví), delikty proti pořádku ve věcech veřejných (např. trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby, trestné činy úředních osob, úplatkářství). Pojem korupce Jednou z forem hospodářské kriminality je korupce. Korupci nelze samu o sobě označit za hospodářskou kriminalitu, nicméně s ní velmi úzce souvisí. Korupce Korupce je definována jako neformální vztah dvou subjektů jednajících v rozporu s dobrými mravy spočívající v nabídce, příslibu, realizování výhody v něčí prospěch nebo akceptování takového požadavku za vyžádanou, nabídnutou nebo slíbenou odměnu. Korupce je širší pojem než úplatkářství postižitelné podle trestního zákoníku

196 K typickým formám páchání korupce lze uvést: aktivní a pasivní korupce tuzemských a cizích státních úředníků, aktivní a pasivní korupce tuzemských a cizích orgánů právnických osob, aktivní a pasivní korupce v soukromém sektoru, aktivní a pasivní korupce ve veřejném sektoru. Mezi hlavní důvody korupčního jednání lze uvést: snaha o přístup k nedostatečným službám a zdrojům, snaha o vyhnutí se nákladům, snaha o získání služeb, které nejsou dostatečné, ale u nichž je nutné ponechat veřejným činitelům plné rozhodovací právo. Základní atributy korupčního jednání: vztah dvou subjektů, toho kdo úplatek poskytuje-nabízí a toho, kdo úplatek přijímá, jedná se o směnný vztah přinášející oběma stranám výhodu, souvislost s obstaráním věci obecného nebo určitého zájmu, korumpovaným je subjekt disponující určitým postavením, pravomocí. Vždy se ale jedná o jednání proti dobrým mravům!!! Část jen pro zájemce Česká republika a korupce Nejnižší korupce je ve Skandinávii. Jak si stojí Česká republika? Pro národní ekonomiku a celou společnost je minimální korupce příznivá. Míra korupce je hodnocena v rámci několika významných ekonomických hodnocení analytických společností. Jak je na tom Česká republika podle posledních studií? Index korupce pravidelně sestavuje společnost Transparency International CPI index, hodnocení korupce je rovněž součástí výsledného indexu ekonomické svobody

197 V obou žebříčcích najdeme na předních místech země Skandinávie (Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko a Island), dále Nový Zéland, Švýcarsko, Austrálii nebo Kanadu. Na předních místech jsou tedy země, kde se daří skloubit skvělé podmínky pro život a zároveň i pro byznys. Kvalita života ve všech zemích s nízkou mírou korupce je výborná, životní úroveň občanů je vysoká. V přiložené tabulce je uvedeno pořadí dvaceti zemí s nejnižší mírou korupce dle dvou významných zdrojů, od Transparency International a A. T. Kearney. Výsledné pořadí je dosti podobné. Míra korupce Korupce podnikání nepřeje Zdravému podnikatelskému prostředí korupce rozhodně nepřeje. Korupci lze vnímat jako zneužití veřejného vlivu pro osobní zisk. Rozsah a míra korupčních praktik ve veřejném i soukromém sektoru v jednotlivých zemích světa tak ovlivňuje hodnocení míry korupce v žebříčcích korupce. Podkladem jsou mimo jiné i průzkumy nezávislých institucí, hodnotí se např. korupce veřejných činitelů, uplácení při veřejných zakázkách, zneužívání veřejných prostředků nebo legislativa trestající korupci. CPI index Transparency International sestavuje každoročně index korupce. Výsledný index se pohybuje od 0 do 10. Čím vyšší hodnocení, tím nižší míra korupce. Výsledný index Česka za rok 2013 činí 4,8 (v roce 2012 měl hodnotu 4,9, v roce 2011 měl hodnotu 4,6, v roce 2008 měl hodnotu 5,2). Ve zprávě za rok 2013 bylo hodnoceno celkem 175 zemí světa, na posledním sdíleném místě je Somálsko, KLDR a Afghánistán. Česku patří 57. místo. Lepší hodnocení má např. i Chile (22. místo), Botswana (30. místo), Portoriko (33. místo), Kostarika (49. místo), Rwanda (49. místo), Malajsie (53. místo) a Lesotho (55. místo). Index CPI

198 Horší hodnocení než Česko má ze zemí EU a OECD pouze Slovensko (61. místo), Itálie (69. místo), Rumunsko (69. místo), Bulharsko (77. místo), Řecko (80. místo), Mexiko (106. místo). Index ekonomické svobody Index ekonomické svobody Jedním z důležitých ukazatelů při hodnocení ekonomické svobody v jednotlivých zemích světa je i míra korupce v zemi. Index ekonomické svobody každoročně (již od roku 1995) sestavuje The Heritage Foundation ve spolupráce s Wall Street Journal, ve zprávě za rok 2014 bylo hodnoceno 186 zemí světa. Výsledný index se pohybuje od 0 do 100. Čím vyšší hodnocení, tím nižší míra korupce. Při hodnocení míry korupce patřilo České republice 55. místo. Z deseti hodnocených kritérií ovlivňující ekonomickou svobodu v zemi a tím i podnikatelské prostředí, pracovní uplatnění a kvalitu života má Česká republika nejhorší hodnocení právě v míře korupce a státní správě. V oddíle korupce získalo Česká republika pouze 45,3 bodů, přičemž výsledný index za všech deset hodnocených kategorií (průměr hodnocení všech deseti dílčích kategorií) byl 72,2 bodů. Z členských zemí EU a OECD má horší hodnocení pouze Turecko (58. místo), Lotyšsko (61. místo), Slovensko (63. místo), Chorvatsko (66. místo), Itálie (70. místo), Rumunsko (74. místo), Bulharsko (76. místo), Řecko (90. místo), Mexiko (103 místo). Svoboda a žádná korupce Na předních místech v obou žebříčcích najdeme stejné země. Kvalita života v Dánsku, Novém Zélandu, Švédsku, Finsku, Švýcarsku, Norsku, Nizozemí, Austrálii nebo Kanadě je velmi vysoká. Vysoká osobní a ekonomická svoboda a demokracie, minimální korupce a výborně fungující státní správa, podpora výzkumu a vývoje a vzdělanosti, to jsou výborné předpoklady k rozvoji podnikání a osobní spokojenosti v těchto zemích

199 Země s nejnižší mírou korupce CPI Index 2013 Index of Economic Freedom 2014 (hodnocení korupce) Pořadí země Výsledný index Pořadí země Výsledný index 1 Dánsko 9,1 1 Nový Zéland 94,0 2 Nový Zéland 9,1 2 Dánsko 93,7 3 Finsko 8,9 3 Finsko 93,4 3 Švédsko 8,9 4 Švédsko 92,3 5 Norsko 8,6 5 Singapur 91,9 5 Singapur 8,6 6 Švýcarsko 88,1 7 Švýcarsko 8,5 6 Norsko 88,1 8 Nizozemí 8,3 8 Nizozemí 88,0 9 Rakousko 8,1 9 Austrálie 87,7 9 Kanada 8,1 9 Kanada 87,7 11 Lucembursko 8,0 11 Island 84,2 12 Německo 7,8 12 Lucembursko 84,1 12 Island 7,8 13 Hongkong 82,3 14 Velká Británie 7,6 14 Německo 80,1 15 Barbados 7,5 15 Barbados 77,9 15 Belgie 7,5 16 Japonsko 77,8 15 Hongkong 7,5 17 Velká Británie 76,4 18 Japonsko 7,4 18 Rakousko 75,5 19 Spojené Arabské Emiráty 7,3 19 Irsko 74,8 20 Uruguay 7,3 20 Belgie 74,2 Pramenv: Transparency International Corruption Perceptions Index 2013 and The Heritage Foundation 2014 Index of Economic Freedom

200 Σ Shrnutí Socializace jako taková, je univerzálním prostředkem kultury každé společnosti, když se zaměřuje na chování a myšlení svých členů. Socializace osobnosti člověka je proces jak pasivního, tak i aktivního sociálního učení, v němž si každý člověk osvojuje, neboli internalizuje určitý systém kulturních poznatků, norem a hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jednání, jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti a aktivně se účastnit společenského života. Socializací a také vzděláním se utváří i sociální i profesní kompetence osobnosti, tedy schopnost jednotlivce úspěšně a efektivně řešit aktuální i standardní situace v životě, ale také v pracovním procesu. To úzce souvisí i se sociální zralostí osobnosti. Charakter, považujeme za složku, která je součástí morálního jádra psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí internalizované (vnitřně ztotožněné) s morálním řízením individuálního chování. Vlastnosti osobnosti se projevují relativně stálým chováním k vnějšímu světu, zvláště sociálnímu, k hodnotám, k práci i k sobě samému. O kvalitě vztahů k jiným lidem rozhoduje osobní morálka, altruismus nebo egoismus člověka a smysl pro dobro a zlo a spravedlnost. Aby byl člověk v dnešním složitém světě hodnot spokojen, musí mít pocit, že v tomto světě nezaniká, že se neztrácí sobě ani ostatním lidem. Člověk nemůže spokojeně žít bez jistoty, že něco znamená, že jeho existence má svůj smysl, svoji důležitost, svoji hodnotu. Sebehodnocení je jakýmsi centrem, jádrem osobnosti člověka. Bez určité minimální úrovně pocitu vlastní hodnoty nemůžeme žít. Posouzení charakteru by bylo neúplné, kdybychom pominuli vztah člověka k pracovní činnosti. Morálku a etiku chápeme jako výpovědi subjektivní povahy, které reflektují určitý světový názor a jeho filozofickou orientaci

201 Naproti tomu hospodářská etika je relativně samostatná vědní disciplína, která zahrnuje normy, hodnoty a principy, které usměrňují jednání a chování v ekonomice. V podnikatelské sféře se v souvislosti s etikou mluví o podnikatelské kultuře, prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo mít souvislost se sociální, morální a ekologickou odpovědností. Hybnou silou, která může etiku v podnikání utlačovat do pozadí, případně její důležitost naopak vyzdvihovat je konkurenční boj. Podnikatelská etika vyžaduje dodržování morálních hodnot, které předem vylučují lhaní, krádeže, nátlak nebo třeba fyzické násilí. Základem podnikatelské etiky jsou tedy zásady, bez kterých by slušné podnikání jako činnost nebylo uskutečnitelné. Morálka má v této souvislosti přednost před vlastní podnikatelskou činností Obecně se zásady podnikatelské etiky mohou vyjádřit pojmy spravedlnost a poctivost. Společenská odpovědnost je obvykle chápána jako etické jednání v rámci právní i sociální odpovědnosti. V současné době dochází k nárůstu zájmu o hospodářskou etiku, když cílem zavádění teoretických analýz z tohoto vědního oboru do ekonomické a podnikatelské praxe je zdokonalení praktik v hospodářském a podnikatelském procesu. Jednou z forem hospodářské kriminality je korupce. Korupci nelze samu o sobě označit za hospodářskou kriminalitu, nicméně s ní velmi úzce souvisí

202 Otázky 1) Co rozumíte pod pojmem socializace osobnosti člověka? 2) Jak lze chápat proces socializace? 3) Objasněte, v čem spočívají volní rysy charakteru? 4) Jaké jsou hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti? 5) Co patří mezi hlavní cíle a úkoly psychicky a sociálně zralé a zdravé osobnosti? 6) Objasněte pojem charakter a jak se projevují vlastnosti osobnosti? 7) Jak byste popsali osobní morálku osobnosti? 8) Jak se projevuje altruista a jak egoista? 9) Vyjádřete podstatu sebehodnocení? 10) Jaké jsou rozdíly mezi myšlením ekonomickým a etickým? 11) Objasněte zásadu společenské odpovědnosti firem. 12) Proč dochází k porušování norem podnikatelské etiky? 13) Čím se zabývá hospodářská etika a v čem spočívá její význam? 14) Jak chápeme hospodářskou kriminalitu a co jsou to hospodářské delikty? 15) Co si představujete pod pojmem korupce? 16) Popište podstatu trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných? Pojmy k zapamatování socializace osobnosti člověka charakter osobnosti vlastnosti osobnosti mimovolní mechanismy socializace člověka sebehodnocení zásady podnikatelské etiky hospodářská etika korupce společenská odpovědnost firem hospodářská kriminalita a hospodářské delikty trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

203 Doporučená literatura: CHMELÍK, J. a kol. Úvod ho hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čaněk, s.r.o.,2005, 167 s. ISBN X JÍLEK, J. a kol. Trestní právo hmotné 1. vydání. Praha: Leges,2009,896 s. ISBN KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, SEKNIČKA, Pavel. Úvod do hospodářské etiky. Praha: Univerzita Karlova, ISBN X Chování. Islámské země. [Online] [Citace: ] BusinessInfo. Etiketa obchodního jenání v Číně. [Online] [Citace: ] html

204 9. Podnikatelská komunikace, asertivita a jejich etický rozměr Cíl: Cílem této kapitoly, která je věnována problematice podnikatelské etiky, asertivitě a jejich etickému rozměru, je především snaha o seznámení s touto neodmyslitelnou a významnou součástí podnikatelské komunikace, představení a poukázání na pojem asertivita a asertivní chování a zároveň i poukázání na etickou dimenzi, která se k výše uvedené problematice vztahuje. Tato kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudování dokázali: charakterizovat významnost podnikatelské komunikace a zvláště potom místo, které v této komunikaci zaujímá asertivita a asertivní chování, rozlišit a objasnit zásady efektivní komunikace, rozebrat definici asertivity a asertivního chování, popsat podstatu asertivity a asertivního chování, vysvětlit etický rozměr podnikatelské komunikace a asertivity, výstižně objasnit, proč je umění asertivity tak významné i v oblasti etiky v podnikání. Klíčová slova: podnikatelská komunikace, asertivita, asertivní chování, důvody pro etické chování, vnitrofiremní komunikace, nástroje podnikatelské komunikace, asertivita v jednání se zákazníkem, typy komunikace Průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, tato kapitola dané studijní opory má za úkol především objasnit některé základní pojmy spojené s komunikací v oblasti podnikání, ale především má vymezit pojem asertivita a asertivní chování v souvislosti s podnikáním a poukázat na etickou dimenzi významu asertivity a asertivního chování v souvislosti s podnikatelskou činností, když je dobré si uvědomit, že chovat se asertivně má člověk umět i v běžném životě. Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 50 až 60 minut

205 Pravděpodobně nelze dostatečně vyjádřit, jaký význam má komunikace pro člověka. Komunikace může probíhat na různých úrovních. Nejedná se pouze o komunikaci mezi lidmi, ale komunikace má svůj význam například i mezi podniky či organizacemi. Vzájemné předávání informací a jejich příjem tvoří důležitou složku existence člověka jako bytosti i celé naší společnosti. Správné předávání informací je předpokladem k úspěšnému fungování podniku, jakož i k úspěšnému podnikání. Ať už v běžném životě nebo i v zaměstnání není možné se mnohdy vyhnout konfliktům, které s sebou komunikace přináší. Příčiny konfliktů mohou být různé. Významnou roli při vzájemné komunikaci sehrává správná použití asertivního chování a jednání. Asertivita je považována za důležitou komunikační dovednost a její znalost může být nápomocna k odvrácení řady konfliktů. 9.1 Důvody pro etické chování v oblasti podnikání Etika je věda, která vznikla již v dobách dávno minulých. Zahrnuje velmi široké téma, které se pojí nejen s obyčejným životem člověka, ale v rámci mezilidské interakce zasahuje rovněž do profesní (podnikatelské) oblasti a dotýká se tak veškeré lidské činnosti. Podnikatelská etika zahrnuje podnikatelskou kulturu, prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo vyústit v sociální, morální a ekologickou odpovědnost. Etika v podnikání Důvody pro etické chování v podnikání? Důsledné zavádění etických principů do podnikatelského prostředí přispívá ke zdokonalování vnějšího a vnitřního prostředí podniku. Příkladem může být zvyšování důvěry v podnik a v osobu podnikatele, které napomáhá ke snížení transakčních nákladů a tím dochází k rozmanitějším možnostem podnikání. Zlepšením důvěry a dalších významných hodnot napomáhá rovněž ke zvýšení sociálního kapitálu podniku. Porovnáním podniků, které podporují etické chování a těch, které se eticky nechovají, jednoznačně vítězí podniky uplatňující etické chování, neboť toto jim zajišťuje významnou konkurenční výhodu vůči svým soupeřům v podnikatelském odvětví. Podnikatelská nebo také hospodářská etika se zabývá praktickým rozhodováním a tvůrčím jednáním. Hledá rovnováhu mezi tím, co je ještě společensky přijatelné na jedné straně a pohlíží na ekonomickou stránku (zisky firem) na straně druhé. (Čaník, Řezbová, Zavřel 2006) Etické chování firmy výhoda vůči konkurenci

206 Obr. č Vztah mezi podnikatelskou etikou, hodnotami, důvěrou a ekonomickou prospěšností Zdroj: ČANÍK, P., ŘEZBOVÁ,L. a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha: Oeconomica, ISBN Nástroje podnikatelské etiky Nástroje podnikatelské etiky Nástroje podnikatelské etiky lze rozlišit podle mnoha hledisek, já bych se zde zaměřila na hledisko v souvislosti s aplikací těchto nástrojů na podnikatelské prostředí. V tomto směru můžeme hovořit o nástrojích interních a externích, které jsou určeny k ovládání podnikatelské etiky. a) Interní nástroje Interní nástroje Tyto nástroje může ovládat sám podnik a pomocí nich je schopen ovlivňovat přímo své etické chování. Mezi interní nástroje podniku patří například: etický kodex, etický a sociální audit, různé formy společensky odpovědných aktivit, vzdělávání a trénink etického chování, etický leadership vedení příkladem, whistleblowing anonymní informační linky

207 Blíže bych zmínila význam etického kodexu a etického a sociálního auditu, když tato problematika je předmětem již předchozích kapitol a kapitoly závěrečné, kde je této problematice věnováno více pozornosti. Etický kodex představuje souhrn požadavků na etické jednání a jako nástroj slouží k řešení rozmanitých problémů. Jedná se především o ty otázky a problémy, které nelze spolehlivě řešit právní normou. Kodexy etiky se staly důležitými dokumenty jak ve veřejné, tak i v soukromé sféře. V oblasti podnikání neexistuje žádný obecný etický kodex, ale v rámci EU je prezentován tzv. vzorový etický kodex podnikatele, který se zabývá ochrannou životního prostředí, pravdivou a otevřenou komunikací o vlivu firem na životní prostředí se všemi zájmovými skupinami, dále soustavným budováním firemní kultury a trvalým zlepšováním profilu firmy. (ipodnikatel.cz, 2011) V posledních letech přijala rovněž většina českých veřejných institucí etické kodexy, kterými se řídí při výkonu svých činností. Vyplývá to z nutnosti vnitřně uspořádat procesy, které tvoří soubor práv a povinností, cílů a hodnocení, a které se stávají stále komplexnější. Etický a sociální audit lze charakterizovat jako nefinanční typy auditů, které jsou určeny ke kontrole a hodnocení stavu etického prostředí ve firmě. b) Externí nástroje Jedná se o nástroje, které se nacházejí mimo podnik a pomocí nichž může podnik ovlivňovat etické prostředí společnosti např. protikorupční linky státních organizací nebo systém Copy Advice. (Čaník, Řezbová a Zavřel, 2006) Externí nástroje Pozn. autorky: Systém Copy Advice byl vytvořen, jako nástroj pro efektivnější prosazování samoregulace reklamy. Význam Copy Advice spočívá v prevenci Rada pro reklamu jeho prostřednictvím vytváří preventivní ochranu spotřebitele před společensky nevhodnými a neetickými prvky v reklamě. Princip Copy Advice: Rada pro reklamu nabízí posouzení připravované reklamní kampaně před jejím spuštěním. Návrh reklamní kampaně, příp. reklamní kampaň již hotová bude posouzena výlučně na základě platného Kodexu reklamy. Rada pro reklamu vydá následně písemné stanovisko. O stanovisko Copy Advice může požádat zadavatel reklamy přímo, příp. prostřednictvím reklamní agentury. Stanovisko Copy Advice je zpoplatněno dle platného ceníku Rady pro reklamu

208 9.2 Asertivita, asertivní chování Asertivita Asertivita je v podstatě schopnost (někdy se označuje i jako určitá dovednost) prosazovat svůj vlastní názor, své stanovisko případně svůj zájem. Asertivita se považuje za velmi důležitou komunikační dovednost. Je předmětem speciální výuky, zabývá se jí mnoho odborníků z různých oborů a je také obsahem řady populárních příruček, jejichž účelem je především zdokonalení se v ovládání asertivity a naučit se asertivnímu chování. Asertivní lidé (přednášející) se vyznačují především tím, že respektují nejen práva druhých, ale i práva svoje vlastní, jsou schopni usilovně a vytrvale prosazovat své oprávněné požadavky. Na rozdíl od agresivních lidí ale rozhodně neporušují práva druhých osob. Zpravidla se slovo asertivita překládá jako sebeprosazení. Asertivní chování Autorem metody tzv. asertivního chování (někdy také označovaného jako tréninku asertivity) je Američan Andrew Salter, který své žáky učil především určitému druhu spontánních reakcí, přiměřenému projevu emocí a také je učil tomu, aby si uměli stát si za svým stanoviskem, tedy jít cílevědomě a uvážena za svým cílem. Jako určitý druh komunikačního stylu a strategie se asertivita velmi liší od agrese i pasivity. Abychom zcela jasně rozlišili tyto tři koncepty (tedy asertivitu, agresi a pasivitu) je velmi důležité pochopit, jak se chovají ke stanoviskům svým vlastním a stanoviskům cizím. Pasivní řečník Agerivní řečník Asertivní komunikace Budu-li pasivním řečníkem, tak můj výstup se bude vyznačovat tím, že nebudu intenzivně bránit svoje vlastní názory a tím vlastně dovolím těm agresivnějším přítomným (například posluchačům), aby tyto mé názory případně poškodili nebo s nimi nějakým jiným způsobem manipulovali. Pasivní přednášející také většinou nevěnuje tolik pozornosti a ani nezkouší přesvědčit přítomné posluchače o svém stanovisku. Na druhé straně agresivní vystupování (agresivní přednášející, agresivní lidé), nerespektují názory ostatních a jsou vždy připraveni a také ochotni je i poškodit při jejich přesvědčování. Takový člověk, který ovládá komunikovat asertivně, se nebojí a hlavně také nestydí vyslovit svoje myšlenky, které má dopředu dobře

209 rozmyšlené a promyšlené, dobře utříděné a ví, jak na to, aby přesvědčil ostatní, získal je na svoji stranu, ale při tom všem respektuje ostatní a respektuje jejich stanoviska. Proti případným agresivním útokům by se však měl umět také s určitým taktem a slušností, tzv. noblesně bránit Asertivita a komunikace v podnikání Asertivita, asertivní chování a asertivní způsob komunikace má v oblasti podnikání velmi významnou praktickou, ale také i etickou hodnotu. Pomáhá především zvládat nejrůznější druhy konfliktních situací bez stresu, rozčilování a vůbec konfliktní situace se řeší s větší dávkou slušnosti a jakési ohleduplnosti. Asertivní způsob komunikace Asertivita má svoji podstatu ve filozofii spočívající v osobní odpovědnosti a především bere v úvahu a plně si uvědomuje práva jiných lidí. Jde v podstatě o to umět s jistou mírou elegance a noblesy říci přímo, co chcete, případně co potřebujete, jaký máte dojem (pocit), ovšem nikdy ne na úkor jiných. Toto vše však představuje mít značnou dávku důvěry v sama sebe, být pozitivním člověkem a současně se také snažit chápat a porozumět názorům a stanoviskům ostatních. Vždyť být asertivní je vlastně schopnost chovat se rozumně, umět racionálně vyjednávat, snažit se dosáhnout přijatelných kompromisů a také dosáhnout takových kompromisů, které jsou v praxi uskutečnitelné. Být asertivní neznamená jenom to, že si člověk věří, že má sám k sobě úctu, ale že má úctu i k ostatním lidem. Vždyť správným využitím asertivního chování a jednání je možno dosáhnout požadovaného výsledku jednání a chování a to bez jakékoliv ostře konfliktní situace. Cílem asertivity je: Nemít strach a nebýt nejistý v nejrůznějších sociálních situacích a to jak v osobním, tak i v pracovním život. Vědět, jak obhájit hlavní cíle, případně základní požadavky. Snažit se o kultivované jednání a chování a elegantně a s klidem řešit případné konfliktní situace, které mohou nastat. Nepřipustit napětí v komunikaci a být takovou klidnou silou v komunikaci. Snažit se být sám sebou, nenechat se ovlivňovat a manipulovat, mít svůj vlastní názor podložený patřičnými příklady, zkušenostmi z praxe apod. Cíle asertivity

210 Rozpoznat situaci, že nadešel čas k přikročení a přijmutí určitých kompromisních řešení. Základem asertivního jednání je především: Základy asertivního jednání Znát přesně své cíle a umět je pojmenovat. Mít schopnost přímé, upřímně a jasné komunikace. Být připraven ukázat svému protivníkovi, že mám pro něho určitou míru porozumění. Umět se připravit na situaci, kdy bude třeba pevně stát za svým názorem, přesvědčit přítomné, že tento je správný a neustupovat. Ve vhodné příležitosti přiměřeně vyjádřit své pocity a snažit se o dosažení i vlastního uspokojení z celkového projevu. Pozitivní působení na okolí Zde se přímo nabízí otázka, zda je možné působit v pozitivním slova smyslu na okolí a na ovlivnění lidského faktoru? Odpověď je následující: Ano, je to možné a to tehdy, jestliže budeme vystupovat a chovat se tak, že: nebudeme nikoho vědomě ponižovat, odsuzovat, chovat se k němu povýšenecky apod., budeme druhé brát jako své rovnocenné partnery, oceníme jejich klady, dáme najevo co na nich je pozitivního apod., nemluvíme jenom o sobě, ale zajímáme se o druhou stranu, snažíme se oslovovat své partnery jménem, případně se vzájemně představíme a navážeme pracovní, či společenské kontakty, budeme usilovat o to, aby naše vyjádření bylo pro druhou stranu tak zajímavé, že bude mít zájem se daného úkolu zúčastnit, spolupracovat na něm, apod. velmi záleží na výrazu obličeje, na tom, jak na druhou stranu hledíme, zda jsme zamyšlení, nejevíme zájem, nebo zda jsme již od pohledu pozitivně naladěni, mírně se usmíváme, snažit se přimět druhou stranu hovořit o svých problémech a naslouchat jí a vyjádřit účast nad obsahem komunikace

211 9.2.2 Uplatňování asertivity v jednání se zákazníkem (klientem) A) Zásady účinného sdělování a přesvědčování Vím, čeho chci v komunikaci se zákazníkem (klientem) dosáhnout. Můj postoj k zákazníkovi (klientovi) a chování říkají: Jsme tu pro vás. Zvažuji význam sdělovaných informací pro zákazníka (klienta). Zopakuji hlavní body sdělení, vyzvu zákazníka (klienta) k dotazům. Snažím se ústní informace doplnit názorným sdělením. Komunikaci vede v duchu principu: výhra/výhra. B) Zásady aktivního naslouchání Dávám najevo zájem. Naslouchám aktivně. Snažím se reagovat citlivě. Ověřuji si správnost pochopení. C) Použití neverbální komunikace řeč těla Pousmání Otevřený postoj Konverzace s nakloněním Podání ruky Oční kontakt Kývnutí D) Postup jednání se zákazníkem (klientem) Příprava jednání Úvod jednání Získání a předání informací Dohoda se zákazníkem (klientem) Závěr jednání Zpracování informací údajů Uplatňování asertivity při jednání se zákazníkem Zásady aktivního naslouchání Použití neverbální komunikace Postup jednání se zákazníkem (Špaček, 2013)

212 9.3 Komunikace v podnikatelském prostředí a její specifikace Průvodce studiem Vážení studenti, chtěla bych Vás zde upozornit na skutečnost, že některé údaje uvedené v této stati jsou již podrobněji rozvedeny v kapitole sedmé - Verbální a neverbální projev význam nejen pro etiku v podnikání. Proto zde již uvádím jen některé údaje pouze stručně a to z toho důvodu, že je třeba z nich vycházet pro další souvislosti. Definice komunikace Komunikace je definována jako výměna informací mezi dvěma subjekty. Vytváří spojení mezi lidmi, tvoří základ všech mezilidských interakcí a představuje hlavní prvek každé společenské činnosti. V průběhu komunikace předáváme svému okolí informace a to nejen prostřednictvím slov, ale i pohyby, mimikou, gesty či výrazem. (Pauknerová, 2006) Druhy a formy komunikace Druhy a formy komunikace Komunikaci lze rozlišit dle způsobu sdělování a sice na verbální a neverbální. Verbální komunikace Verbální komunikace Verbální komunikace je vyjadřovaná pomocí slov prostřednictvím jazyka. Rozlišuje se verbální komunikace ústní nebo písemná. Ústní komunikace Ústní komunikace Výhodou ústní komunikace je, že umožňuje okamžitou zpětnou vazbu. Rovněž je možné při rozhovoru využívat neverbální komunikaci, což může napomoct k lepšímu pochopení přenášené informace. Naopak nevýhodnou ústní komunikace je těžká kontrolovatelnost, protože co je jednou řečeno, již nelze vzít zpět. Ústní komunikace je řazena mezi jednu z nejdůležitějších forem komunikace ve společenské a firemní oblasti

213 Písemná komunikace Písemná komunikace je více využívaná v obchodním styku, neboť zde má větší váhu, než informace podaná pouze ústně. Nevýhodou je zpožděné navázání zpětné vazby s příjemcem, což může být příčinou nepochopení při nepřesné formulaci písemného sdělení. Písemná komunikace Neverbální komunikace Neverbální (mimoslovní) komunikace je proces dorozumívání se neslovními prostředky. Mezi neverbální komunikaci je řazena řeč těla. Člověk mluví, i když mlčí. Neverbální komunikace Jednotlivé složky neverbální komunikace lze rozdělit následovně: mimika (pohyby svalů ve tváři, výraz očí, pohyb ústy, čelem), gestika (pohyby a postaveni prstů, paži, nohou, hlavy), haptika (vyjadřování pomocí dotyků například stisk ruky), posturologie (postoje a pozice celého těla), vizika (vyjádření se pohledem), proxemika (fyzická blízkost mluvčího k příjemci sdělení), kinezika (vyjádření se pohybem těla). (Janiková, 2012) Typy komunikace Dle Skarlantové (2005) by měla správná organizační struktura podporovat čtyři typy komunikace: Typy komunikace Sestupná nejčastěji je představovaná různými směrnicemi, pracovními postupy, popisy pracovních míst, pracovním a organizačním řádem, pomocí oběžníků a prohlášením od top managementu přes nižší řídící pozice až k řadovým zaměstnancům. Vzestupná jedná se o předávání informací mezi podřízeným a nadřízeným. Nastavení a udržení správné komunikace v tomto vzestupném směru je velmi obtížné. Horizontální představuje komunikaci mezi jednotlivými útvary či odděleními společnosti, probíhá na stejném organizačním stupni (např. mezi manažery)

214 Diagonální využívá se v případě, že je neefektivní získat informace prostřednictvím vertikální či horizontální komunikace, může zkrátit čas a snižovat množství práce jednotlivých zaměstnanců podniku. Obr. č Směry komunikace v organizační kultuře (Zdroj: Fiedler, 2000) Vnitrofiremní komunikace Vnitrofiremní komunikace Jak uvádí Janda (2011) cílem vnitrofiremní komunikace není spokojený zaměstnanec, nýbrž spokojený zákazník. Správné fungování vnitrofiremní komunikace je nezbytnou složkou úspěchu podniku. K tomu, aby podnik kvalitně prosperoval je nezbytné, aby zaměstnanci, kteří spolu pracují, rovněž mezi sebou kvalitně komunikovali. Kvalita komunikace záleží na úspěchu firemních projektů. Vnitrofiremní komunikace je spojníkem mezi všemi manažerskými funkcemi a rozhoduje o efektivním využívání zdrojů. Vnitropodniková komunikace v procesu managementu je tvořena: Vnitropodniková komunikace stanovením a sdělováním cílů podniku, zpracováním a prosazováním plánů pro dosažení cílů,

215 efektivním využitím zdrojů (informace, finance, materiál, lidé, knowhow), získáváním, výběrem a hodnocením spolupracovníků, vedením a řízením spolupracovníků, kontrolováním a dvojitou zpětnou vazbou. Obr. č Propojení činností managementu vnitrofiremní komunikací (Zdroj: Janda, 2011) Závěrem tedy možno uvést, že etické chování a jednání je určitým předpokladem i k dlouhodobému úspěšnému podnikání. Nejen zákazníci, ale i obchodní partneři či společenské prostředí klade požadavky na etické chování firem a jejich zaměstnanců. Etické chování podniku se poté stává předností na trhu ve vztahu ke svým konkurentům. Z uvedeného vyplývá, že v dnešní době jsou kladeny velké požadavky na etické chování podniků, na druhé straně, jakoby se mnohdy morálka a dobré mezilidské vztahy dostávaly do pozadí v každodenním životě. Domnívám se, že etické jednání by mělo být každému vštěpováno již od dětství a poté může být očekáváno kvalitnější a snadnější společenské soužití ať v oblasti osobní, či pracovní

216 Σ Shrnutí Správné předávání informací je předpokladem k úspěšnému fungování podniku, jakož i k úspěšnému podnikání. Ať už v běžném životě nebo i v zaměstnání není možné se mnohdy vyhnout konfliktům, které s sebou komunikace přináší. Příčiny konfliktů mohou být různé. Významnou roli při vzájemné komunikaci sehrává správná použití asertivního chování a jednání. Asertivita je považována za důležitou komunikační dovednost a její znalost může být nápomocna k odvrácení řady konfliktů. Podnikatelská etika zahrnuje podnikatelskou kulturu, prosazování a dodržování etického chování a rozhodování, které by mělo vyústit v sociální, morální a ekologickou odpovědnost. Asertivita je v podstatě schopnost prosazovat svůj vlastní názor, své stanovisko případně svůj zájem. Asertivita se považuje za velmi důležitou komunikační dovednost. Asertivní lidé se vyznačují především tím, že respektují nejen práva druhých, ale i práva svoje vlastní, jsou schopni usilovně a vytrvale prosazovat své oprávněné požadavky. Na rozdíl od agresivních lidí ale rozhodně neporušují práva druhých osob. Zpravidla se slovo asertivita překládá jako sebeprosazení. Asertivita, asertivní chování a asertivní způsob komunikace má v oblasti podnikání velmi významnou praktickou, ale také i etickou hodnotu. Pomáhá především zvládat nejrůznější druhy konfliktních situací bez stresu, rozčilování a vůbec konfliktní situace se řeší s větší dávkou slušnosti a jakési ohleduplnosti. Komunikace je definována jako výměna informací mezi dvěma subjekty. V průběhu komunikace předáváme svému okolí informace a to nejen prostřednictvím slov, ale i pohyby, mimikou, gesty či výrazem. Komunikaci lze rozlišit dle způsobu sdělování a sice na verbální a neverbální. Verbální komunikace je ústní nebo písemná

217 Neverbální (mimoslovní) komunikace je proces dorozumívání se neslovními prostředky. Mezi neverbální komunikaci je řazena řeč těla. Člověk mluví, i když mlčí. Cílem vnitrofiremní komunikace není spokojený zaměstnanec, nýbrž spokojený zákazník. Správné fungování vnitrofiremní komunikace je nezbytnou složkou úspěchu podniku Otázky 1) Proč je třeba dbát na důsledné zavádění etických principů do podnikatelského prostředí? 2) Jaké znáte nástroje podnikatelské etiky? Vyjmenujte je a stručně je popište. 3) Jak byste vysvětlili pojem asertivita a asertivní chování? 4) Jak se liší asertivita od agrese i pasivity? 5) Co je především cílem asertivity? 6) Co tvoří základ asertivního chování a asertivního jednání? 7) Jakým způsobem se uplatňuje asertivita při jednání se zákazníkem, případně klientem? 8) Jak byste definovali pojem komunikace a jaké druhy komunikace znáte? 9) Vyjmenujte typy komunikace a stručně je popište. 10) V čem především vidíte význam vnitrofiremní (vnitropodnikové) komunikace? Pojmy k zapamatování podnikatelská komunikace asertivita, asertivní chování a jednání asertivita v jednání se zákazníkem důvody pro etické chování vnitrofiremní komunikace nástroje podnikatelské komunikace typy komunikace

218 Doporučená literatura: ČANÍK, P., ŘEZBOVÁ, L., a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje podnikatelské etiky. Praha: Oeconomica, ISBN DUŠKOVÁ, I., DŽBÁNKOVÁ, Z., Etická dimenze institucionálních změn: (vybrané problémy). Praha: Oeconomica, ISBN X. JANDA, P, Vnitrofiremní komunikace: Nástroje pro úspěšné fungování firmy. Praha: Grada, ISBN PAUKNEROVÁ, D. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, ISBN SEKNIČKA, P., a kolektiv, Úvod do hospodářské etiky, Praha: Nakladatelství Codex Bohemia, s.r.o., 1997, 1. vydání, ISBN X

219 10. Význam a úloha kodexů, hlavní zásady etických kodexů, příklady etických kodexů Cíl: Cílem této kapitoly je poukázat na význam a úlohu etických kodexů, uvést hlavní zásady etických kodexů a zároveň uvést i příklady některých etických kodexů. Předpokládám, že po prostudování tohoto materiálu studenti se budou v této problematice umět dobře orientovat a také se naučí objasnit pojem etický kodex a jak se takový kodex tvoří, charakterizovat etický kodex jako nástroj ovlivňování podnikové kultury, vysvětlit podstatu sestavování etického kodexu, definovat význam firemních hodnot, pochopit klíčové etické hodnoty podniku, které tvoří základní morální rámec pro činnost firmy, popsat čemu může etický kodex vedení podniku pomoci, Klíčová slova: etický kodex, metodický postup pro mravní rozhodování, firemní hodnoty, metody vedení lidí, zásada postupu od obecného ke konkrétnímu, dynamika vývoje společensko-ekonomického vývoje, jednoduchý metodický postup pro mravní rozhodování, proporcionální obsah kodexů, hodnoty a hodnotový žebříček, specifika národních kultur, formování firemní kultury Průvodce studiem Vážení studenti, tato kapitola je věnována problematice etických kodexů, když tyto tvoří podstatnou součást etiky v podnikání a možno konstatovat, že etickým kodexům věnují nejen podnikatelé, ale poslední dobou i široká veřejnost, stále větší pozornost. Věřím proto, že i Vás toto téma zaujme a že je budete studovat s chutí a zájmem. Předpokládám, že studium Vám zabere cca 90 minut

220 Etické kodexy jsou podstatnou součástí etiky v podnikání, a je jen dobře, že již i u nás jsou etické kodexy předmětem rozsáhlých diskuzí a nutno také uvést, že etickým kodexům věnují nejen podnikatelé, ale také široká veřejnost čím dál větší pozornost a to nejen u nás v České republice, ale i ve všech vyspělých státech celého světa. Etické kodexy slouží jednotlivým podnikům k vymezení úrovně profesionálního jednání zaměstnanců společností, k zajištění, aby každodenní aktivity společností a jednání všech jejich zaměstnanců odpovídalo zkvalitnění interní komunikace, kvality vztahů se zákazníky a obchodními partnery Etický kodex podniku a jeho tvorba Etický kodex podniku Kodexem se obecně rozumí systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, které vymezují a upravují vztahy mezi členy určité skupiny lidí. Vztahují se na veškerou činnost člověka v dané situaci, vymezují obecný požadavek na jeho mravnost. V některých případech byly etické kodexy zformulovány do podoby psaného kodexu (např. Hippokratova přísaha v lékařství). V souvislosti s podnikatelskou etikou se v průběhu 20. století objevují etické kodexy i u jednotlivých podniků, organizací a institucí jako nepostradatelný a velmi praktický prvek podnikové kultury. Podnikové etické kodexy jsou velmi rozšířeným nástrojem ovlivňování podnikové kultury zejména v USA. Např. již ve 40. letech minulého století zformuloval R. W. Johnson etický kodex podniku, který nazval Naše krédo a který firma Johnson & Johnson používá v praxi dodnes. Jsou v něm jasně vymezeny odpovědnosti, ke kterým se podnik přihlásil vůči různým skupinám společnosti v pořadí: spotřebitelé, spolupracovníci, veřejnost, akcionáři. Dále se v kodexu deklarují klíčové etické hodnoty, v jejichž rámci se realizují podnikatelské záměry. Johnson si uvědomil, že zvláště v krizových situacích je pro ty, kteří rozhodují, velmi důležité mít v ruce určité kriteriální vodítko, jasně formulované morální zásady, o které se lze opřít. Klíčové etické hodnoty podniku jsou základním morálním rámcem pro činnost firmy. Jsou však příliš obecné na to, aby mohly určovat řešení konkrétních etických problémů. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi

221 Praktický význam a přínos etického kodexu potvrdily i různé průzkumy. Ukazuje se, že pokud se s nimi pracuje dlouhodobě a systematicky (alespoň po dobu jedné generace), účinnost práce s etickým kodexem prokazuje přímý vliv jeho působení i na ziskovost. Zisky zkoumaných podniků vykazovaly v průběhu třiceti let trvalé roční nárůsty až 11 %. V současné době má podle relevantních zdrojů ve Washingtonu cca dvě třetiny amerických podniků své vlastní etické kodexy, které jsou praktickou součástí jejich podnikové kultury. Jedná se např. o General Motors Corporation, IBM, ESSO atd. Kodexy již existují také v bankovnictví, pojišťovnictví a státní správě jako nástroj profesní etické orientace. Vláda Spojených států dokonce vypracovala nezávazný kodex podnikatelské etiky, který stanovuje celosvětové standardy pro chování amerických firem v zahraničí. Právním základem tohoto kodexu se stal zákon z roku 1978 Foreign Corrupt Practises Act, který Američanům zakazuje podplácet cizí úředníky v zájmu získání kontraktů, a to i tehdy, pokud je to všeobecná praxe té které země. Vedle stanovení klíčových etických hodnot podniku je konkrétní rozpracování zásad, které z nich vyplývají do podoby psaného etického kodexu, dalším značně významným krokem v procesu institucionalizace oblasti etiky v podnikové praxi. Dobře sestavený kodex může vedení podniku pomoci při řešení řady konkrétních problémů. Z hlediska vedení podniku může kodex pomoci zejména: eliminovat nežádoucí praktiky, které způsobují pokles přízně zákazníků, investorů, veřejnosti atd., a které ve svém důsledku mohou vést k dlouhodobým ekonomickým ztrátám; objasnit politiku firmy v morálně problematických otázkách, k nimž patří např. zacházení s důvěrnými informacemi, přijímání pozorností od jiných subjektů na trhu; zjednodušit zavádění inovací, pomoci při restrukturalizaci, hledání nových partnerů apod.; posílit vnitropodnikovou disciplínu, snížit potřebu donucovacích a restriktivních opatření pro odhalení neetického chování; zamezit nadřízeným zneužívat svého postavení vůči ostatním zaměstnancům; být vodítkem pro všechny řídící články podniku při rozhodování; pozitivně motivovat všechny zaměstnance posílením jejich vědomí, že pracují v etickém prostředí s jasnými pravidly, která platí pro každého bez výjimky

222 Z hlediska podnikového managementu kodex pomáhá: řešit morální problémy a dilemata, které se vyskytují v práci podnikových manažerů; čelit neetickým požadavkům zákazníků, dodavatelů, ale i nadřízených a podřízených; obhajovat svá rozhodnutí jak uvnitř, tak vně podniku; zjednodušit vnitropodnikovou komunikaci; zdůvodnit návrhy na disciplinární opatření při porušování etických zásad ze strany zaměstnanců; urychlit identifikaci problémových praktik a odhalení případných podvodů. Každý etický kodex podniku by měl být z metodologického hlediska sestavován podle určitých předem daných zásad, které následně zvyšují míru jeho efektivnosti Hlavní zásady výstavby etického kodexu v podniku (organizaci) Zásady výstavby etického kodexu pokud chybí podrobně propracovaná politika firmy, jako platné vodítko pro rozhodování slouží vždy deklarované hodnoty podniku; etický kodex musí být vnitřně konzistentní a musí souviset s posláním, cíli, strategií a celkovou politikou podniku. Měl by obsahovat jasně formulované konkrétní priority, závazky a požadavky a srozumitelné vymezení etických rolí; etický kodex musí být přiměřený. Nemůže zahrnovat vše, být příliš detailní, ani příliš obecný. Přiměřenost znamená i vyváženost práv a povinností, požadavků na chování zaměstnanců uvnitř i vně podniku; etický kodex musí obsahovat mechanismus řešení konfliktů, jeho interpretaci a aplikaci. Ta by měla být jasná, srozumitelná a snadná a pro podnik pokud možno nenákladná; etický kodex by měl také poskytovat možnost stanovení výjimek, a to zejména pro důvody morálního charakteru (snížené požadavky na tělesně postižené, ženy v těhotenství, zohlednění alergiků apod.). Při formulování etického kodexu podniku by měla být respektována zásada postupu od obecného ke konkrétnímu. V úvodu by měl být jasně vymezen závazek podniku k etickému chování a prioritní mravní hodnoty, které chce podnik naplňovat. Dále je vhodné vymezit

223 konkrétní mravní závazky vůči jednotlivým subjektům (zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům, konkurenci, akcionářům apod.). Následně je nutné postihnout dlouhodobé cíle a zájmy podniku, zejména ve vztahu ke způsobům jejich realizace. To např. znamená zpracovat konkrétní požadavky na způsoby jednání řadových pracovníků, manažerů a řídících pracovníků do podoby určitých zásad. Zásady jednání musí mít charakter kritérií, aby se podle nich dalo kdykoliv posoudit konkrétní chování jednotlivce nebo skupiny osob (postihem nebo odměnou). Závěrečnou částí etického kodexu by mělo být sestavení jednoduchého metodického postupu pro mravní rozhodování, který by sloužil jako praktická pomůcka každému zaměstnanci při řešení všech etických problémů. Např. známá americká firma Texas Instruments doporučuje ve svém etickém kodexu vlastním zaměstnancům použít následující rychlý etický test: 1) Je zamýšlená činnost legální? 2) Je v souladu s klíčovými etickými hodnotami naší organizace? 3) Pokud dojde k realizaci, nebudu z toho mít špatný pocit? 4) Jaké důsledky by mělo zveřejnění dotyčné záležitosti v tisku? 5) Máš-li jistotu, že je to špatné, nedělej to! 6) Pokud si nejsi jistý, zeptej se! 7) Ptej se tak dlouho, dokud nedostaneš jasnou odpověď! Uvedené čtyři jednoduché otázky a tří zásady mají svou logiku vzájemné provázanosti a mohou být účinným vodítkem při etickém rozhodování. Záleží na vedení organizace, jejich potřebách, ale např. i na invenci tvůrců etického kodexu, jaký bude jejich výsledek. Mělo by se vycházet z celkové analýzy, postavení na trhu, ze specifiky své produkce, z vlastních očekávání a vytyčených etických hodnot. Je nutno dbát též na celkový proporcionální obsah kodexu. Neměl by být nadměrně detailní, ani příliš obecný. Z hlediska organizace se jedná o jeden ze zásadních firemních dokumentů přístupných veřejnosti. Proto je důležitá i jeho dikce, která může ovlivnit jak kvalitu, tak i celkový dojem o firmě. Kodex by neměl být ani striktně moralizující, ani nadměrně idealizující. Obojí vyvolává nepříznivou reakci, protože působí nepřesvědčivě, proklamativně

224 Důležité je, aby byly jednotlivé body kodexu formulovány pozitivně. Používání pouze negativních formulací (např. Nikdy nesmíme dopustit, aby něco omezovalo lidskou důstojnost... atd.) působí traumatizujícím dojmem. V současnosti je třeba brát v úvahu i dynamiku vývoje společenskoekonomických procesů a jimi vyvolaných změn, čemuž je nutno přizpůsobovat i určitá ustanovení. Ta by se měla promítat také do etického kodexu, který nelze chápat jako jednou daný a neměnný systém nebo stav. Pokud má být živým dokumentem, musí reálně odrážet vývoj a reagovat na jím vyvolené změny v organizaci. Funkčnost etického kodexu je závislá na naplňování jeho zásad, zejména na míře identifikace zaměstnanců a vedení organizace s jeho obsahem. Bez aktivního přístupu všech řídících pracovníků na všech úrovních se stane etický kodex pouze nefunkční, nadbytečnou doktrínou a pozbývá smyslu. Pro soustavu etických norem a hodnot nelze stanovit nějaké univerzální schéma. Zveřejněním kodexu nezískáme také žádnou garanci, že lidé v takové organizaci budou automaticky na vyšší mravní úrovni s daleko vyšší mírou osobní i společenské odpovědnosti. Jde však o to, aby tyto nároky byly všeobecně akceptovatelné jako rozumně zdůvodnitelné mantinely jejich práce, a nikoliv jen jako nástroj k omezování jejich osobní svobody. Dodržování etických zásad by již nemělo být chápáno jako ryze osobní záležitost konkrétního nadřízeného, ale jako věc všech zainteresovaných subjektů, které uznávají rozumnost a logičnost pravidel hry. (Ševčík, st ) 10.3 Etické kodexy a jejich praktické uplatnění Praktické uplatnění etických kodexů Jak jsem se již uváděla i v předcházejících kapitolách, tak v oblasti podnikatelské etiky v moderním světě je nejdále USA. Studie uveřejněné v Harvard Business Revue prokázala, že 73 % amerických firem již vypracovalo své etické kodexy ve formě písemných dokumentů. Tyto kodexy se sice v různých oborech liší, ale v zásadě se zabývají shodným okruhem otázek, jímž jsou: slušnost a věrnost zákazníkům; bezpečnost a kvalita výrobků; konflikty zájmů a jejich řešení; uzavírání pracovních smluv;

225 bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti; poctivost v odbytových praktikách; vztahy k dodavatelům a vztahy k zákazníkům, stanovení cen; zacházení s vnitřními (důvěrnými) informacemi. Vyspělé země berou požadavky vnitřní morálky vždy velice vážně, takže např. v USA bylo zpracováno desatero pro pracovníky ve vládních službách. Mnohé podniky a organizace zařazují své etické kodexy, příp. etická poučení, do vstupních zaškolování zaměstnanců, příp. do dalších akcí, které směřují ke zvyšování kvalifikace. Některé firmy USA i západní Evropy začínají zřizovat zvláštní orgány (Ethics Commitee), které se podnikatelskou etikou speciálně zabývají Etické kodexy v manažerských činnostech Jednou ze základních kapitol manažerské etiky jsou hodnoty. I když se může zdát, že hodnoty náleží spíše do filosofické roviny, jejich promítnutí do manažerské praxe lze sledovat každodenně. Ne všichni zaměstnanci však mají stejný hodnotový žebříček jako zaměstnavatelé. Proto je u mnoha firem jedním z prvních dokumentů, se kterými se zaměstnanec musí po nástupu seznámit, soubor pravidel či etický kodex společnosti. Jak již bylo řečeno, hodnoty zaměstnance a zaměstnavatele mohou být různé. I když jde pouze o část pravidel, je zřejmé, jak přísné a nesmlouvavé hodnoty vyjádřené v normách chování zaměstnance vytyčila uvedená společnost. S takto formulovanými a hlavně důsledně po zaměstnancích vyžadovanými pravidly chování ve firmě by mnohé tuzemské podniky u svých zaměstnanců neobstály. Příklad 1) Například soukromé telefonování ze služebních telefonů je na pracovištích stále zcela běžnou praxí. Pohled na firemní hodnoty a s nimi spojená etika chování a jednání zaměstnanců je zatím často v rozporu s etickými zásadami

226 2) Nezřídka se stává, že o manažerskou pozici se uchází zaměstnanec, který se nezajímá příliš o pracovní povinnosti, o obsah práce, ale o to, kolik dostane peněz. Nepokrytě dá najevo, že dává přednost nejvyšší nabídce, a to bez ohledu na obsah práce. 3) Jiným příkladem může být nekorektní jednání některých firem. Jistá firma uzavřela kontrakt s jinou společností o dodávkách určitého objemu zboží za dojednané ceny a v dohodnutém termínu. Krátce před uplynutím dodací lhůty se vedení společnosti obrátilo na svého odběratele s tím, že pokud nebude ochoten zvýšit objem odebraného zboží, ať s dodávkou dál nepočítá, protože se podařilo najít jinou firmu, která převezme dvojnásobek předpokládaného množství. Globalizace a řízení podniků V současných podmínkách řízení podniků nabývá značný význam globalizace. Globální management zmenšuje rozměry, zmenšuje svět. Hranice se stávají průchodnými a podnik, který se pyšní výhradně národní etiketou, je téměř již vzácností. Tyto změny mají zásadní vliv na formování firemní kultury. Významní světoví manažeři, kterým se podařilo oslovit manažery evropských, asijských a amerických významných firem, se shodují na tom, že vždy budou existovat jistá specifika národních kultur podmíněná jejich hodnotami. Proto se orientují na jisté vyšší etické normy, požadavky a hodnoty lidskosti. Lidský přístup je to, čemu rozumějí všichni. Potom je snazší debatovat o jednotlivých hodnotách a přibližovat je sobě navzájem. Je zajímavé, jak některé národnosti přes značnou geografickou vzdálenost vykazují stejné hodnoty a vlastnosti. Specialisté na tuto problematiku tvrdí, že je to především důsledek industriální společnosti zemí s vysokým stupněm efektivnosti, s odpovídající mírou snahy po konsenzu a také s respektem k zákonům, normám a pravidlům. Příklad Jako příklad uvádím porovnání shody některých hodnotových orientací, respektive vlastností japonských a švédských manažerů. Jde zejména o: snahu dosáhnout souladu a minimalizovat ve svém jednání konfliktní a stresové situace;

227 upřednostňování sociálních hodnot před osobními, skupinový život a práce má přednost (jde o relativní paradox, protože právě Švédové a Japonci jsou svým psychologickým založením individualisté); důraz na formální pozice ve firmě, např. respektování role vyššího vedoucího, zdrženlivé vyjadřování, chování a jednání vůči ostatním; důkladné rozhodování, které se odehrává především v kolektivech. Manažerská etika se velice silně promítá v nejrůznější podobě hodnotové orientace do řady dalších oblastí praktického řízení. Významný je především vztah ke spolupracovníkům. Zde jde vlastně o akt uzavření jisté společenské smlouvy mezi manažery a zaměstnanci, tolerování osobních vlastností jednotlivců, vhodný způsob přidělování pravomoci a odpovědnosti, spravedlivé odměňování, rozvoj odborné kvalifikace, ale i vývoj pracovní kariéry Metody vedení lidí a jejich etický rámec v souvislosti s etickým kodexem Ať si to podnikatelé, nebo řídící pracovníci uvědomují, či nikoliv, ať se sebevíce brání, jejich práce v sobě nese některé prvky pedagogické, a to zejména právě v oblasti morálky. Proto by se měli seznámit např. se základními výchovnými metodami, s prací ve skupinách a jistě i s některými poznatky o lidském charakteru. Metody vedení lidí Nelze příliš spoléhat na to, že rodina a škola odevzdala společnosti morálně vyspělého jedince; nebo nelze zavírat oči nad tím, že se člověk neustále mění i vlivem prostředí, v němž se pohybuje, a to více méně i mimovolně, neboť je aktivním činitelem svého dozrávání, tzv. socializačního procesu. Je třeba také konstatovat, že naše školství se až dosud více zaměřuje na obsahovou stránkuvýuky a výchovné úsilí opomíjí, na rozdíl od velké části škol západních, jak evropských, tak především amerických. V nich se práce orientuje více na tvorbu sociálních vztahů než na přemíru faktografických a jiných poznatků. Vedení, a to i vedení v duchu morálky, disponuje soustavou metod, jimiž se řídí a usměrňuje rozvoj vedených. Mezi nejzajímavější a nejpoužívanější metody vedení patří metody: cvičení, přesvědčování, povzbuzování (odměňování) a metoda utlumování (trestání)

228 Jde o soustavu metod, je tedy zřejmé, že tvoří jednotu a zejména v mravním usměrňování nelze vystačit se stereotypním uplatňováním pouze některé z nich. Vždy je třeba velmi opatrně vážit, která je adekvátní dané situaci. Je-li využívána výhradně metoda jediná, ztrácí postupně svou účinnost, a to již i proto, že působí jen na určitou stránku lidské psychiky. Metody cvičení Metoda cvičení je poměrně známá. Její předností je zejména vysoká aktivita vedených a možnost zapojovat jak intelektuální, tak emotivní a především volní stránku jejich osobnosti. V procesu cvičení se mnohé mravní požadavky (zejména požadavky základní) mohou proměňovat v dovednosti, resp. až nezbytné návyky (např. návyk pozdravit, poděkovat, požádat apod.). Pomocí metody cvičení se vytvářejí dovednosti, návyky pracovní, komunikativní, interaktivní a další. Metody přesvědčování Metoda přesvědčování bývá charakterizována jako metoda, s jejíž pomocí lze např. klást požadavky a zároveň seznamovat s jejich významem. Tato metoda často výrazně aktivizuje intelekt vedených, nevyžaduje tedy takovou aktivitu v ostatních oblastech osobnosti, jako metoda cvičení, v níž je aktivizován jak intelekt, tak vůle a v mnoha dalších případech i celková emotivita vedených. Metodou přesvědčování mají např. zaměstnanci samostatně docházet k názorům a postojům, jimiž přijímají, případně odmítají požadavky, příkazy aj. ze strany řídících pracovníků. Cíl metody přesvědčování je zřejmý. Zaměstnanci mají vědět, proč to, či ono dělat mají, nebo naopak nemají, příp. proč a jak. Metoda přesvědčování je nezbytná, i když značně náročná. Její výsledky jsou spojeny s věkovou, psychickou a sociální zralostí vedených i se schopností řídícího pracovníka ovlivňovat psychiku zaměstnanců dosti silnými, příp. i emotivně zabarvenými argumenty. Metody povzbuzování a utlumování Metoda povzbuzování a utlumování (odměňování a trestání) je jakousi metodou dvou tváří. Povzbuzování a utlumování nelze od sebe odtrhnout, opírají se o dva procesy lidské psychiky: o proces excitace a o proces inhibice, o nichž je známo, že nemohou existovat izolovaně. Je s ní spojeno dosud poměrně značné množství nevyjasněných problémů, např. trestat a odměňovat výhradně morálně, nebo výhradně materiálně, nebo přistoupit k oběma těmto formám? Vést pomocí povzbuzování, či utlumování (preferovat tresty nebo odměny)? Odpověď souvisí nejen s konkrétní situací, ale i s pojetím vedení, s názorem na postavení vedoucího i vedeného. Moderní názory se kloní více k metodě povzbuzování na úkor metody inhibice. Kladné hodnocení povzbuzení odměna, pomáhá utvářet pocit vlastní důstojnosti, pocit sebedůvěry. Je

229 motivující, u zdravých jedinců podporuje jejich iniciativu a chuť spolupracovat (ovšem potud, pokud se nestane stereotypem, pokud nezevšední a pokud nebude vymáháno za každou cenu, za cenu podvodu nebo pouhého předstírání). Velmi komplikované je hodnocení trestáním. Trest vyvolává některé psychické procesy, které mohou obrátit původně zamýšlené hodnocení ve svůj protiklad. Např. trestáme-li s úmyslem zamezit v budoucnu opakování špatného činu, může se stát, že trestaný se zatvrdí a místo nápravy bude jeho činnost ještě horší než před trestem. U někoho naopak trest může vyvolat pocit ponížení, ztráty sebedůvěry, a výsledky lze snadno uhodnout. Místo nápravy se trestaný uzavře do svého nitra, přestane se zapojovat do nutných činností a stane se méně výkonným. Problematika hodnocení ve smyslu povzbuzení, či útlumu burcuje i laickou veřejnost k diskusím. Proto by každý vedoucí pracovník měl být s těmito diskusemi seznámen a hledat vlastní řešení. Metody povzbuzování a trestání jsou úzce spojeny s motivací lidí. Při tvorbě pracovní morálky je nutno motivovat zaměstnance a přimět je, aby měli zájem o to, co dělají, aby svou práci vzali opravdu za svou. Základem všech motivačních technik jsou tři důležité zásady lidského chování: zaměstnanci musí být zapojeni do všech částí procesu, krok po kroku; klíčová je zde týmová spolupráce, nikoliv princip podnikové hierarchie; k lidem se musí přistupovat jako k individualitám. Vždy je třeba uznat jejich důležitost a respektovat je; za vynikající pracovní výkony je třeba podřízené zaměstnance povzbudit, uznat a odměnit. Každý se zpravidla chová tak, jak se k němu přistupuje. Je třeba se snažit přistupovat k lidem s tím, že jsou chápaví a chytří, neházet jim klacky pod nohy. Můžeme očekávat, že podobně se potom budou chovat i oni. Důležité zásady lidského chování Nikdy nemotivujeme násilně. Lidé sami musí chtít udělat dobrou práci. Pracují sice pro vidinu odměny, ale za uznání, chválu a odměnu dovedou být velmi vděčni

230 Pokud se týká povzbuzení, tak povzbuzení není nikdy dost. W. James, americký psycholog, říká: Ve srovnání s tím, co bychom mohli být, jsme jenom z poloviny probuzeni. Užíváme pouze malou část svých duševních i tělesných předpokladů. Obecně řečeno, lidská bytost se dosud pohybuje v omezených hranicích. Vlastníme totiž schopnosti nejrůznějšího druhu, jež nevyužíváme Motivovaný zaměstnanec a etický kodex Není jistě jakýchkoliv pochybností v tom smyslu, že etický kodex je klíčovým dokumentem každého podniku, který chce uspět na současném trhu. Jeho dodržováním by se měli řídit všichni zaměstnanci společnosti včetně vrcholového managementu. Ve většině firem je profesní etika považována za součást kvalifikace zaměstnanců a její porušování se hodnotí jako nekompetentnost a považuje se za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Etický kodex poskytuje doporučené zásady pro chování zaměstnanců, které mají za cíl zlepšování firemní kultury. Jedná se o vztahy mezi zaměstnanci společnosti, o chování vůči zákazníkům, ale také o sounáležitost a loajalitu vůči společnosti samé. Oblasti etických kodexů V etickém kodexu se společnosti zaměřují na nejrůznější problematické oblasti, u kterých specifikují model chování, který vyžadují po svých zaměstnancích. Těmito problematickými oblastmi jsou např.: profesionalita; odpovědnost; střet zájmů; přijímání a poskytování darů a neoprávněných plnění; zachovávání důvěrných informací; poskytování informací. Dodržování etického kodexu je striktně vyžadováno, při jeho porušení hrozí peněžité tresty nebo dokonce rozvázání pracovního poměru. Tento dokument je jedním ze zásadních know-how podniků nejen v České republice, ale po celém světě. Jednotlivé společnosti se zavazují k určitému modelu chování vůči svým zákazníkům, dodavatelům, obchodním

231 partnerům, a dodržování těchto zásad jim garantuje úspěch mezi silnou konkurencí, která panuje na současném celosvětovém trhu. Pouze s přísnými pravidly, která jsou striktně dodržována, může podnik uspět. Je zcela jasné, že etický kodex je významný dokument o obecných a konkrétních normách a předpisech. Tento systematicky zpracovaný soubor vymezuje vtahy mezi členy určité komunity. Prostřednictvím etického kodexu dává organice zcela jasně najevo svým zaměstnancům, ale i okolí, že etika je nedílnou součástí její kultury a aktivit. Etický kodex jako souhrn morálních požadavků a pravidel v podobě norem, principů a ideálu, kterými by se měl řídit každý člen organizace. A naopak i organizace jako celek by se měla tímto řídit ve vztahu ke svému vnějšímu i vnitřnímu prostředí. Někdy se setkáváme s informací, že existují dva druhy etického kodexu. Závazný a nezávazný. Za závazný etický kodex se považuje takový kodex, se kterým se může zaměstnanec setkat například při podpisu pracovní smlouvy, kde se tento kodex může objevit jako například dodatek pracovní smlouvy. Ve chvíli, kdy zaměstnanec tento etický kodex poruší, může zaměstnavatel přistoupit třeba i k výpovědi, případně k nějakým sankcím. Na druhé straně dodržování etického kodexu nezávazné je zcela dobrovolné. Etický kodex by měl vystihovat specifičnost firmy a měl by vycházet z potřeb dané organizace. Také by měl být veřejně přístupný. Základní vlastnosti kodexu jsou jedinečnost, jasnost, jednoznačnost, srozumitelnost a reálnost. Při tvorbě etického kodexu je velice důležitá jeho implementace (uskutečnění, naplnění, realizace), bez které je tvorba kodexu téměř zbytečná. Etický kodex má několik fází vývoje. Jsou to, vytvoření, přijetí, zveřejnění a v neposlední řadě, právě jeho implementace. Implementací se ale nezaručuje, že se členové budou automaticky chovat eticky. Hlavní však je, že díky kodexu si budou pravidla a morální požadavky plně uvědomovat a může jim pomoci při rozhodování se v případě nejistoty ohledně svého konání

232 V každém etickém kodexu bychom rozhodně měli najít následující údaje: Údaje v etických kodexech jak má vypadat očekávané chování zaměstnanců, manažerů a celé společnosti, vyjádření hodnot přijatých společností, dokument, který uvádí, jak se já zaměstnanec nebo manažer chovat v konkrétní situaci, dokument, který je volně přístupný zaměstnancům, médiím, nebo veřejnosti, etický kodex je komunikační nástroj, který může organizace použít na dodržování etických a právních norem, etický kodex je živý dokument, jehož obsah se upravuje s měnícími se situacemi ve firmě i mimo firmu, jestliže se tato změna situace firmy jakýmkoliv způsobem dotkne. Rozdělení etických kodexů Rozdělení etických kodexů Etické kodexy můžeme rozdělit podle různých hledisek. Například: Podle obsahu: Aspirační kodex opisuje ideál, ke kterému by mělo konání lidí směřovat (kam chceme dojít, jak se máme chovat, ). Výchovný kodex obsahuje přesně určené pokyny, ustanovení. Regulační kodex obsahuje podrobné rozpracování požadavků, pravidel a nařízení, například podklady pro vyřizování stížností apod.) Podle subjektu: Firemní kodex má různé podoby a cíle, usměrňuje chování zaměstnanců ve firmě. Odvětvový kodex určený konkrétnímu odvětví, snaží se minimalizovat nekalé jednání, které by se mohlo vyskytnout například ve snaze získání konkurenční výhody. Profesní kodex chrání veřejné zájmy a zájmy dané profese, vyžaduje se vyšší morální standard a dodržování morálních norem, které jsou vyšší než normy určené pro veřejnost

233 Význam etického kodexu Při dodržování principů etického chování v jakémkoliv zaměstnání činí práci příjemnější a produktivnější a lépe si také získává a udržuje kvalitní zaměstnance. Pokud se týká České Republiky, zde ještě tolik důležitost etických kodexů neutkvěla v podvědomí občanů. Význam etického kodexu Pro vytvoření etického kodexu je hlavním důvodem jasně stanovit pravidla a principy etického jednání zaměstnanců a to jak chování mezi zaměstnanci, tak i chování zaměstnanců k okolí. Důležitost tvorby kodexu Ve chvíli, kdy se organizace rozhodne vytvořit etický kodex je vždy důležité popřemýšlet o tom, kdo všechno by se měl tvorbou kodexu zabývat. Do přípravy by se měli zapojit hlavně ti, kterých se bude kodex dotýkat, a to jsou například i zaměstnanci. Cílem kodexu by měla být hlavně podpora motivace zaměstnanců k dodržování určitých zásad, a to nejen zásad etického kodexu. Proto je považováno za vhodné konzultování jeho obsahu například se zákazníky, dodavateli, či místními orgány Příklady etických kodexů V moderním světě jsou v oblasti podnikatelské etiky na tom stále nejlépe v USA. Harward Buisness Revue prokázala jednou ze svých studií, že 73% amerických firem již má vypracované, své etické kodexy. Tyto kodexy dokonce archivují v písemné podobě a své zásady a pravidla v nich obsažené poměrně přísně dodržují. Sice se některé kodexy v různých oborech liší, ale okruh otázek, kterým se zabývají je shodný. Příklady etických kodexů Okruhy otázek, jimiž se zabývají etické kodexy v USA (a ostatně těmito otázkami se zabývají i kodexy obecně) jsou následující: kvalita a bezpečnost výrobků, slušnost a věrnost zákonům, uzavírání pracovních smluv, konflikty zájmů a jejich řešení, poctivost v odbytových praktikách, ochrana zdraví a bezpečnost na pracovišti,

234 vztahy k zákazníkům, vztahy k dodavatelům, zacházení s vnitřními informacemi, stanovení cen. To, že v USA berou požadavky morálky a s tím spojené i etiky velmi vážně dokazuje i skutečnost, že zde dokonce zpracovali jakési desatero morálních pokynů pro pracovníky ve vládních službách, které Federální vláda USA přijala jako usnesení. Každý člověk ve vládních službách by měl řídit následujícími pokyny: 1. Dodržovat ústavu, zákony a nařízení vlády USA a nikdy je neobcházet, ani se snažit je jiným způsobem narušovat. 2. Nadřazovat věrnost nejvyšším morálním principům věrnosti osobám, či vládnímu úřadu. 3. Hledat účinnější a efektivnější způsoby při plnění svých úkolů. 4. Vykonávat svoji práci s nejvyšší pozorností a vynakládat úsilí na plnění svých povinností. 5. Spravedlivě rozlišovat poskytování zvláštních privilegií, tzn. nepřijímat ani pro sebe ani pro rodinné příslušníky pozornosti, které by se mohly pochopit jako uplácení. 6. Neposkytovat žádné osobní sliby týkající se služebních povinností. 7. Nezneužít důvěrných informací k vlastnímu prospěchu. 8. Nevykonávat žádnou ekonomickou činnost, která je neslučitelná se svědomitým plněním služebních povinností. 9. Zveřejnit odhalenou korupci. 10. Uvedené zásady dodržovat s vědomím, že nelze ztratit důvěru věrnosti svědomité a poctivé práce ve vládních službách. Jedna z velmi známých firem Johnson & Johnson vypracovala v roce 1992 etické poučení pro své zaměstnance. Poučení zní: Naším prvním úkolem je odpovědnost vůči lékařům, sestrám, pacientům, matkám a všem, kdo používají naše produkty a služby. Všechny výrobky musí splňovat požadavek vysoké kvality. Jsme povinní se snažit snižovat výrobní náklady, abychom zajistili rozumné ceny

235 Objednávky musí být přesně a okamžitě vyřizovány. Naši dodavatelé i distributoři musí mít příležitost dosahovat přiměřeného zisku. Jsme odpovědni za své zaměstnance, za muže, i ženy, kteří s námi spolupracují na celém světě. Každý musí být posuzován z hlediska své individuality. Jsme povinni respektovat jejich lidskou důstojnost a uznávat jejich zásluhy. Všichni zaměstnanci si musí být vědomi, že jsou v práci bezpeční, pracovní podmínky proto musí být vhodné a bezpečné. Zaměstnanci musí cítit, že jim nikdo nebrání v iniciativě při podávání návrhů, ale i při podávání stížností. Je nezbytné, aby firma měla kompetentní a etický management. Jsme odpovědni být dobrými občany, podporujícím dobrou práci i charitativní činnost a řádně zdaňujícími své příjmy. Jsme povinni se řádně starat o majetek, který jsme oprávněni používat, pečovat o ochranu životního prostředí a přírodních zdrojů. Máme povinnosti i vůči svým akcionářům, proto nám jde o to, aby podnik měl trvalý zisk (z tohoto důvodu je nutné se zabývat výzkumem, rozvíjet inovační programy, dbát o obměňování zastaralých zařízení a dbát, aby byli na trh uváděli nové kvalitní produkty). Historie tohoto poučení sahá do roku 1943, kdy tehdejší majitel malého rodinného podniku Robert Wood Johnson sepsal dokument s názvem OUR CREDO, v překladu Krédo společnosti. Je to jednostránkový dokument, v němž byly podrobně popsány morální povinnosti. (viz Kárníková, Etika v podnikání, 1997) Možno konstatovat, že toto krédo svoji platnost neztratilo ani dnes, ba právě naopak. V současnosti se zaměstnanci společnosti účastní pravidelných hodnocení a průzkumů. Cílem těchto hodnocení a průzkumů je, zjistit zda a jak společnost Johnson & Johnson plní povinnosti, které z tohoto kréda vyplývají. Výsledky těchto průzkumů napomáhají k případnému odstranění nedostatků firmy. Většina podniků a organizací zařazuje své etické kodexy, popřípadě etická poučení do vstupních zaškolování svých zaměstnanců, nebo dále pak do akcí spojených se zvyšováním kvalifikace. Několik málo firem z USA a západní Evropy, zřizují zvláštní orgány zabývající se přímo podnikatelskou etikou

236 Obr. č Krédo společnosti Johnson & Johnson Zdroj: jnj.cz Etické kodexy v České republice Etické kodexy v ČR Vycházíme-li především ze zahraničních poznatků a zkušeností, měly by etické kodexy i u nás v České republice vyhovovat především následujícím požadavkům: komunikativnost musí být srozumitelné a otevřené, specifičnost musí se stát vodítkem chování pro situace, ve kterých se mohou pracovníci ocitnout při výkonu své profese, pernamentnost musí být poplatné příslušnému oboru, obligatornost za nedodržení musí následovat sankce, revidovatelnost musí být periodicky aktualizovány Základní okruhy, které by měly obsahovat etické kodexy Etické kodexy se v různých oborech činnosti pochopitelně liší, avšak v zásadě by se měly vždy především zabývat následujícími základními okruhy: slušnost a věrnost zákona, konflikty zájmů a jejich řešení,

237 bezpečnost a ochrana zdraví na pracovišti, ochrana životního prostředí. úplatky za získání informací a zakázek. Při tvorbě kodexů u nás byl také brán v úvahu závažný fakt, že klady působení etických kodexů spočívají především v tom, že dávají jasná a užitečná pravidla pro každodenní praxi, že formulují obecné zásady a hodnoty, které je účelné dodržovat a k nimž se jejich účastníci hlásí, že napomáhají ke zvyšování technických norem i samotnému rozvoji etiky v různých činnostech. Etické kodexy v podnikání takto postupně vznikaly i v České Republice. K těm nejznámějším českým kodexům například patří Etický kodex investičních fondů. Ten formuluje, jak se mají členové investičních společností chovat, tedy formuje základní principy chování investičních společností a fondů, jakož i práva a povinnosti všech členů. Další z etických kodexů je například etický kodex zásilkových služeb, či kodex reklamy. Otázkou ovšem zůstává skutečnost, jak jsou tyto kodexy dodržovány a zda nejsou pouze formální záležitostí? Významnou roli v oblasti tvorby etických kodexů byla v minulosti oblast veřejné správy. Právě úředníci a jejich chování bylo mnohdy středem pozornosti veřejnosti nejen u nás, ale i v ostatních zemích. Proto se přistoupilo ke zpracování etického kodexu pro oblast veřejné správy. A protože především USA bylo takovou první vlaštovkou pokud se etických kodexů týká, tak bylo zcela samozřejmé, že jsme vycházeli z jejich zkušeností. Jedním z prvních etických kodexů veřejné správy byl Etický kodex ICMA (The Internacional City Management Association Code of Ethico) z roku Jeho cílem bylo ulehčit vztahy mezi jednotlivci v dané profesi, spíše než vymezit vztah k veřejnosti. Tento kodex byl několikrát upravován do podoby určitých pravidel morálního chování. Jinými uznávanými etickými kodexy veřejné správy jsou např. Etický kodex Americké společnosti pro veřejnou správu ASPA (The American Society for Public Administration Code of Ethics) ze dne nebo Etický kodex Mezinárodní asociace při řízení měst ICMA (International Cisty Management Association), schválený v roce

238 Dalším příkladem pozornosti, kterou ve vyspělých demokraciích věnují uplatňování etiky ve veřejné správě, jsou Principy etiky pro úředníky ve veřejné správě. Jsou výsledkem práce pracovní skupiny, která působí při Council for Exellence in Governement. Je to skupina bývalých vládních úředníků USA, která se snažila podpořit co nejvyšší etický standard ve státní službě. Vycházela z přesvědčení, že uplatňování a potřeba etiky, jako základní hodnoty ve veřejné správě má zdůrazňovat i vláda. Prohlášení, které obsahuje základní etické principy podepsalo více než 400 zakládajících členů Council for Exellence in Guvernement. Kodexů existuje celá řada, některé z nich se však spíše zabývají kázní, neboli poučením o slušném chování pro zaměstnance, a nikoliv komplexními morální požadavky pro všechny ty, kteří v organizaci pracují. Nicméně i tyto kodexy jsou velmi důležité pro morální ozdravení moderní společnosti. Avšak, nejsou-li tyto důsledně dodržovány, jsou pro společnost zbytečné. V této souvislosti si však neodpustím na tomto místě ještě dodat to, že každodenní praxe nás přesvědčuje o tom, že jakkoli dobře zpracovaná norma chování zaměstnanců ve veřejné správě (ale nejen v této oblasti) nepostačí, nejsou-li sami dostatečně etičtí a vnitřně motivováni k tomu, aby tuto normu dodržovali. S tím samozřejmě souvisí i adekvátní stimulace pracovníků a jejich kontrola a také to, zda jsou platná pravidla důsledně dodržována. Formální proklamace etických postojů může jenom zpomalit odhalení skutečné povahy organizace a pracovníka, nemůže ji však maskovat dlouhodobě. Etický kodex Policie České republiky Etický kodex Policie ČR Jako příklad etického kodexu u nás, jsem si vybrala kodex, jehož bezchybné sestavení a zároveň i jeho důležitost, vážnost a význam by měly být jedny z nejdůležitějších. Je to etický kodex Policie České republiky. Jestli je nějaká profese hodně pod drobnohledem nás občanů, tak je to právě policie. Když už nastane situace, že potřebujeme pomoc, ochranu, případně radu od Policie tak zpravidla očekáváme vzorné jednání a chování. Kdo jiný než příslušník Policie, který by měl jednat ve službě i mimo ní v souladu se zákonem a dodržovat zásady Etického kodexu Policie České republiky, si plně zaslouží respekt, úctu a uznání společnosti

239 1. Cílem Policie České republiky je: prosazovat zákonnost, chránit bezpečnost a pořádek ve společnosti, chránit práva a svobody osob, usilovat o trvalou podporu a důvěru veřejnosti, preventivně působit proti trestné a jiné protiprávní činnosti a potírat ji. 2. Základními hodnotami Policie ČR je: nestrannost, profesionalita, odpovědnost, bezúhonnost, ohleduplnost. 3. závazkem Policie ČR vůči společnosti je: chovat se důstojně a důvěryhodně, jednat se všemi lidmi slušně, korektně a s porozuměním a respektovat jejich důstojnost, prosazovat zákony přiměřenými prostředky s maximální snahou o spolupráci s veřejností, státními a nestátními institucemi, uplatňovat rovný a korektní přístup ke každé osobě bez rozdílu, v souladu s respektováním kulturní a hodnotové odlišnosti příslušníků menšinových skupin všude tam, kde nedochází ke střetu se zákony, používat donucovacích prostředků pouze v souladu se zákonem; nikdy nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně či ponižujícím způsobem, při výkonu služby jednat taktně, korektně a vhodně uplatňovat princip volného uvážení, nést odpovědnost za každou osobu, která byla omezena Policií České republiky na osobní svobodě, zásadně odmítat jakékoliv korupční jednání, netolerovat tuto protizákonnou činnost u jiných příslušníků Policie České republiky, odmítnout dary nebo jiné výhody, jejichž přijetím by mohlo dojít k ovlivnění výkonu služby, zachovávat mlčenlivost o informacích zjištěných při služební činnosti, zásadně se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo být střetem zájmů

240 4. Závazkem vůči ostatním příslušníkům Policie ČR je: dbát, aby vztahy byly založeny na základě profesní kolegiality, vzájemné úcty, respektování zásad slušného a korektního jednání; jakékoliv formy šikanování a obtěžování ze strany spolupracovníků či nadřízených jsou vyloučeny, netolerovat ani nekrýt podezření z trestné činnosti jiných příslušníků Policie České republiky a trestnou činnost neprodleně oznámit; stejně tak netolerovat ani jiné jejich protiprávní jednání či jednání, které je v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky, usilovat o otevřenou a partnerskou spolupráci. 5. Osobním a profesionálním přístupem příslušníků Policie ČR je: chovat se bezúhonně ve službě i mimo ni tak, aby důstojně reprezentovali Policii České republiky svým jednáním, vystupováním i zevnějškem, nést osobní odpovědnost za svoji morální úroveň a svůj profesionální výkon. K nezbytným cílům a úkolům etických kodexů patří i vzájemné vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a přírodou, popřípadě faunou, postihuje tedy i ekologické problémy dnešní doby. Tímto bych chtěla na závěr říci to, že s etickým kodexem se můžeme setkat kdykoliv a kdekoliv, proto by bylo velice dobré, abychom také my byli na takové setkání patřičně připraveni. Domnívám se, že kdyby se veškeré etické kodexy, ať už velkých firem, či jen malých společností dodržovaly, byl by svět rozhodně lepší. Σ Shrnutí Etické kodexy jsou podstatnou součástí etiky v podnikání, které věnují nejen podnikatelé, ale také veřejnost čím dál větší pozornost a to nejen u nás v ČR, ale i ve všech vyspělých státech celého světa. Kodexem se obecně rozumí systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, které vymezují a upravují vztahy mezi členy určité skupiny lidí

241 Vztahují se na veškerou činnost člověka v dané situaci, vymezují obecný požadavek na jeho mravnost. Praktický význam a přínos etického kodexu potvrdily i různé průzkumy. Pokud se s nimi pracuje dlouhodobě a systematicky (alespoň po dobu jedné generace), účinnost práce s etickým kodexem prokazuje přímý vliv jeho působení i na ziskovost. Vedle stanovení klíčových etických hodnot podniku je konkrétní rozpracování zásad, které z nich vyplývají do podoby psaného etického kodexu, dalším významným krokem v procesu institucionalizace etiky v podnikové praxi. Dobře sestavený kodex může vedení podniku pomoci při řešení řady konkrétních problémů. Při formulování etického kodexu podniku by měla být respektována zásada postupu od obecného ke konkrétnímu. Funkčnost etického kodexu je závislá na naplňování jeho zásad, zejména na míře identifikace zaměstnanců a vedení organizace s jeho obsahem. Bez aktivního přístupu všech řídících pracovníků na všech úrovních se stane etický kodex pouze nefunkční, nadbytečnou doktrínou a pozbývá smyslu. Pohled na firemní hodnoty je zatím často v rozporu s etickými zásadami. Stává se, že o manažerskou pozici se uchází zaměstnanec, který se nezajímá příliš o pracovní povinnosti, o obsah práce, ale o to, jak vysoká bude odměna. Dá tedy jasně najevo, je pro něho rozhodující nejvyšší finanční nabídka, a to bez ohledu a obsah práce. Podnikatelé i řídící pracovníci by se měli seznámit i s některými poznatky o lidském charakteru. Při tvorbě pracovní morálky je nutno motivovat zaměstnance a přimět je, aby měli zájem o to, co dělají, aby svoji práci vzali opravdu za svou. Etický kodex je dokument o obecných a konkrétních normách a předpisech, jehož prostřednictvím dává organizace najevo svým zaměstnancům a okolí, že etika je nedílnou součástí jejich kultury a aktivit. Etický kodex by měl vystihnout specifičnost firmy a měl by vycházet z potřeb dané organizace

242 Otázky 1) Co je to etický kodex, jak se tvoří, proč se vlastně tvoří a k čemu slouží? 2) Jaké jsou hlavní zásady zpracování etického kodexu organizace? 3) V čem především může kvalitně sestavený kodex pomoci vedení organizace? 4) Proč má být při sestavování kodexu respektována zásada postupu od obecního ke konkrétnímu? 5) Na čem je závislá funkčnost etického kodexu? 6) Jaké znáte metody vedení lidí? 7) Jaké jsou hlavní zásady výstavby etického kodexu v podniku? 8) Vysvětlete podstatu funkčního etického kodexu a na čem je tato funkčnost závislá? 9) Jaké je praktické uplatnění etických kodexů? 10) Jak by měly být formulovány jednotlivé body kodexů? 11) Jaké znáte metody, kterými se usměrňuje rozvoj zaměstnanců? 12) Jak byste motivovali zaměstnance, aby svědomitě a zodpovědně pracovali? 13) Jaké znáte dělení etických kodexů? Pojmy k zapamatování etický kodex hlavní zásady zpracování etického kodexu metodický postup pro mravní rozhodování proporcionální obsah kodexu dynamika vývoje společenskoekonomických procesů a změn funkčnost etického kodexu zásada postupu od obecného ke konkrétnímu etické kodexy v manažerských činnostech

243 Doporučená literatura: ČANÍK, P., ŘEZBOVÁ, L. Tomas van ZAVREL, Metody a nástroje podnikatelské etiky, Oeconomica Praha, 2006, ISBN DUŠKOVÁ, I., DŽBÁNKOVÁ, Z.: Etická dimenze institucionálních změn, Oeconomica Praha, 2005, IS X DYTRT, Z. a kol.: Etika v podnikatelském prostředí, Grada, Publishing, 2006, ISBN , FOTR, J., DĚDINA, J., HRUZOVÁ, H.: Managerské rozhodování, Praha, Ekopress, 2000 CHRYSSIDES, G. KALER, J.: Essential of Business Ethics, London, McGraw Hill Book Copany, 2003 JEŘÁBKOVÁ, V., HARTL, J.: Společenské odpovědnost firem, Praha, AISIS, 2003, ISBN ] Etický kodex Policie České republiky [online] [cit ]. Dostupné z:

244 Závěrečný průvodce studiem Vážené studentky, vážení studenti, prostudovali jste poslední devátou kapitolu studijní opory Etika v podnikání, odpověděli na všechny otázky a zopakovali jistě vše podstatné. Pokud je tomu opravdu tak, není co dodat, pouze ocenit vaše úsilí a snahu. Tato závěrečná kapitola byla věnována problematice etických kodexů a jejich významu. Předložená studijní opora by vám měla poskytnout základní informace o etice v podnikání a byla bych opravdu velice ráda, kdyby ve vás vzbudila zájem o další případné studium, které je s oblastí etiky v podnikání spojeno. Ať využijete získané vědomosti jakkoliv, přeji vám, aby bylo vaše vystupování a uplatňování získaných znalostí vždy profesionální, efektivní a také etické. Také by mne velice těšilo, abyste uměli dobře zúročit vše, co jste studiem tohoto odborného textu z oblasti etiky v podnikání získali. Pokud vás předložený odborný text z oblasti etiky v podnikání alespoň částečně zaujal a nestudovali jste jej pouze z donucení, ale trochu i se zájmem, tak je to pro mne zadostiučinění, že jsem tento text nepsala zbytečně. Pokud se budete někdy k této studijní opoře a k tomuto odbornému textu vracet, budu tím velice potěšena. Jestliže budete tento studijní text studovat s takovým zaujetím a nadšením s jakým já jsem jej pro vás připravovala, tak budete jistě v prokazování jeho znalostí úspěšní a také budete sami se sebou a svým výkonem spokojeni. Přeji vám hodně štěstí při studiu, ve Vaší práci i v osobním životě. Vaše autorka

245 Seznam použité literatury ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. Vyd. v tomto překladu 2., V nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2001, 292 s. ISBN BARTOŠEK, J.. Kultura a technika mluvené řeči, Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, ISBN BEDRNOVÁ, E.. Psychologie a sociologie řízení. Praha: Management Press, BERAN, Aleš. Evangelická akademie Praha: Etika a morálka úvod. [online]. [cit ]. BLÁHA, In. Ethika jako věda: úvod do dějin a theorie mravnosti. Vyd. 2. V Brně: Atlantis, 1991, 102 p. ISBN BLÁHA, J. a DYTRT., Z. Manažerská etika. Praha: Management Press, ISBN BRÁZDA, R.: Úvod do srovnávací etiky. První vydání. Praha: KLP - Koniash Latin Press, s. ISBN BN BUCHTOVÁ ŠMAJSOVÁ, B., Rétorik vážnost mluveného slova, 2.vyd. Praha: Grada, ISBN CAKIRPALOGLU, Panajotis. Úvod do psychologie osobnosti. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 287 s. Psyché (Grada). ISBN ČANÍK, P. ŘEZBOVÁ, L. a Tomas van ZAVREL. Metody a nástroje podnikatelské etiky. 2. přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2006, 123 s. ISBN ČANÍK, P. a ČANÍKOVÁ, P.,Aplikace metod a nástrojů podnikatelské etiky v českém podnikatelském prostředí;. Praha : Transparency International,

246 DANEŠ, F.. O mluveném slově (metodická příručka),praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954; DEVITO, J. A. Základy mezilidské komunikace, 6. vyd. Praha: Grada, ISBN DUŠKOVÁ, I., DŽBÁNKOVÁ, Z.: Etická dimenze institucionálních změn, Oeconomica Praha, 2005, IS X DYTRT, Z.,Etika v podnikatelském prostředí. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 196 s. Psyché (Grada). ISBN FLETCHER, Joseph F. Situační etika: nová morálka. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009, 247 s. Kairos, sv. 5. ISBN FORET, M., ŠAŠINKA O., PROCHÁZKA, P.: Evropské marketingové prostředí, Computer Press,Praha 1999 FOTR, J., DĚDINA, J., HRUZOVÁ, H.: Managerské rozhodování, Praha, Ekopress, 2000 GLUCHMAN,V., Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997,203 s. ISBN HAAS EDERSHEIM, Elizabeth. Management podle Druckera: Odkaz zakladatele moderního managementu. Praha: Management press, s. ISBN HANULÁKOVÁ, Eva. Podnikateľská etika: Prístup, perspektíva, výzva. Vyd. 1. Bratislava: Eurounion, spol. s r.o., 1997, 115 s. ISBN HASÍČKOVÁ, D. Jazyková redundance v mluveném projevu. Funkční a nefunkční užívání zájmen, příslovcí, spojovacích výrazů a částic bakalářská práce, Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013 HOLEČEK, V. a spol., Psychologie pro právníky. 2. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, ISBN

247 HUBINKOVÁ, Zuzana. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3., aktualiz., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2008, 277 s. Psyché (Grada). ISBN CHMELÍK, J. a kol. Úvod ho hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čaněk, s.r.o., 2005, 167 s. ISBN X CHRYSSIDES, G. KALER, J.: Essential of Business Ethics, London, McGraw Hill Book Copany, 2003 JANDA, P,. Vnitrofiremní komunikace: Nástroje pro úspěšné fungování firmy. Praha: Grada, ISBN JANKOVSKÝ, J., Etika pro pomáhající profese, Praha: Nakladatelství Triton, 2003, 1. vydání, ISBN JEŘÁBKOVÁ, V., HARTL, J.: Společenské odpovědnost firem, Praha, AISIS, 2003, ISBN JÍLEK, J. a kol. Trestní právo hmotné 1. vydání. Praha: Leges, 2009, 896 s. ISBN KÁRNÍKOVÁ, Jitka. Etika v podnikání a řídící práci. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997, 136 s. Psyché (Grada). ISBN KHELEROVÁ,V., Komunikační a obchodní dovednosti manažera: Praha: Grada Publishing, 2006., ISBN KLAUSOVÁ, V.,Rozvoj hlasové kondice učitele diplomová práce, Plzeň, 2012, Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická KOHOUTEK, R. Základy užité psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, KOLÁŘ, Petr. Logika a etika: úvod do metaetiky. Vyd. 1. Praha: FILOSOFIA, 1997, 276 s. ISBN

248 KOUKOLÍK, F.: Fyzologický základ chování člověka ve vazbách na trvale udržitelný vývoj a uchování vztahů člověk příroda. Praha, Český ekologický ústav 1994 KOZELSKÁ, Inez. Hlasová výchova v učitelské výchově, Ostrava: Ostravská univerzita -Pedagogická fakulta, ISBN LAJTKEPOVÁ, E, Doc. Ing., Veřejné finance, Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2012, 1. Vydání LESÁK, J., Český jazyk a kultura mluveného projevu, Praha: Katedra dějin a didaktiky dějepisu UK-PedF MAYEROVÁ, M., Stres, motivace a výkonnost, Praha: Grada, 1997, 1. vydání, Grada, ISBN MÜLLEROVÁ, O. K syntaxi nepřipravených souvislých mluvených projevů (přídatné výrazy a konstrukce). In Slovo a slovesnost 27. r NOHAVOVÁ, A., Psychosociální aspekty hlasové výchovy diplomová práce. Plzeň, 2008, Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická. PAUKNEROVÁ, D. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, ISBN ROLNÝ, I.; LACINA, L.. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice: František Šalé - Albert, s. ISBN X. SEKNIČKA, P. Úvod do hospodářské etiky. 1.vyd. Praha: Codex Bohemia, 1997, 188 s. ISBN X SEKNIČKA, l, PUTNOVÁ, A. a UHLÁŘ,P.. Etické řízení ve firmě. Praha: Grada, SEN, Amartya. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o., ISBN

249 SPAEMANN, R. Základní mravní pojmy a postoje. Praha: Svoboda, SVOBODA, V. Corporate Identity. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, ISBN ŠEVČÍK, Stanislav. Podnikatelská etika. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2005, 143 s. Psyché (Grada). ISBN ŠRONĚK,I.: Etiketa a etika v podnikání, Praha, Management Press, 1995, ISBN THOMPSON, M. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, 2004, 168 s. ISBN VÁLKOVÁ, L., Hlasové poruchy: Studijní text vzdělávacího cyklu. 2. přepracované a rozšířené vydání. Rokycany, ISBN VYBÍRAL, Z., Psychologie lidské komunikace, Praha: Portál, s.r.o., 2009, ISBN: ZADRAŽILOVÁ, D. Společenská odpovědnost podniků: transparentnost a etika podnikání. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2010, xix, 167 s. Beckova edice ekonomie. ISBN ZIMA, J. K. Stylistice mluveného projevu. In Naše řeč 37. r Internetové zdroje [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: DOUŠKOVÁ, Michaela, Morální vývoj jedince, Bakalářská práce, [online]. [cit ], dostupné z is.muni.cz/th/209936/pedf_b_b1/bakalarska_prace.tx

250 FairTrade [online]. [cit ]. Dostupné z: ABZ slovník cizích slov [online] [cit ]. Dostupné z: /pocet-docasnychpracovnich-neschopnosti-i-prostonanych-dnu-se-v-roce snizil.htm /podnikani.aspx?c=a060828_170414_firmy_rady_zal Firemní kultura. ipodnikatel. [Online] [Citace: 22. květen 2014.] Firemní kultura. Businessvize. [Online] [Citace: 22. květen 2014.]

251 Oblečte si zaměstnance. Strategie. [Online] [Citace: 22. květen 2014.] Etický a sociální audit. Moderní řízení. [Online] [Citace: 22. květen 2014.] Etika ekonomie. [cit ]. Dostupné z: Elearning VŠPJ [online]. [cit ]. Dostupný z WWW: [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: Komunikační a obchodní dovednosti manažera: Khelerová, V. Praha: Grada Publishing, Psychologie lidské komunikace: Vybíral, Z. Praha:Portál, Sprievodca medzinárodným bontónom: Wellnitz, A. Bratislava: NOXI, Umění jednat s lidmi- cesta k úspěchu: Štěpaník, J. Praha: Grada Publishing, Zásady podnikatelské etiky [online]. [cit ]. Dostupné z: -

252 Etika v podnikání [online]. [cit ]. Dostupné z: Charakter a morální rozvoj osobnosti [online]. [cit ]. Dostupné z: Socializace člověka [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: [online]. [cit ]. Dostupné z: Podnikatel. Etika v podnikání. [Online] [Citace: ] etext.czu. Skripta. [Online] [Citace: ] Chování. Islámské země. [Online] [Citace: ] BusinessInfo. Etiketa obchodního jenání v Číně. [Online] [Citace: ] html

253 Ministerstvo zahraničních věcí. Obchodní kultura v USA. [Online] [Citace: ] dni_kultura_v_usa/index.html. Etika [online] [cit ]. Dostupné z: Etický kodex (code of ethics, code of conduct) [online] [cit ]. Dostupné z: Etický kódex [online] [cit ]. Dostupné z: Jak vytvořit etický kodex organizace [online] [cit ]. Dostupné z: Naše krédo [online] [cit ]. Dostupné z: Etický kodex Policie České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: ipodnikatel.cz: portál pro začínající podnikatele [online] [cit Dostupné z: JANIKOVÁ, Hana. Základy komunikačních dovedností: "Nejen ústa mluví" [online] [cit ]. Dostupné z: PETERKOVÁ, Michaela. Asertivita jako vyzrálý postoj. n: Psychotesty [online] [cit ]. Dostupné z mz/texty/asertivita.htm

254 Rada pro reklamu [online] [cit ]. Dostupné z: SKARLANTOVÁ, Pavla. Hospodářské noviny: Interní komunikace: co a jak vylepší [online] [cit ]. Dostupné z: ŠPAČEK,Petr. Vzdělávání v rámci LPS 1A v souvislosti s realizací projektu 156/1. Přednáška v Hotelu Slovan Brno,

255 Příloha č. 1 Vysvětlivky k používaným symbolům Cíle Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete schopni používat. Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem, předkládá důležité informace ke studiu a vložený průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném k efektivnímu studiu. Část pro zájemce Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje o možnosti jeho prohloubení. Σ Shrnutí kapitoly Klíčové body pro opakování a signalizace k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte. Testy a otázky Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim maximální pozornost! Pojmy k zapamatování Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné termíny, které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se k nim po prostudování následujících kapitol, jen opakováním je fixujete v paměti. Úkoly k zamyšlení Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často bývá součástí zkoušky. Příklad Konkretizace problematiky v praxi, v reality. Je inspirací pro rozvedení poznatků na dalších praktických aplikacích. Literatura Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých studiem opory