Ředitel krajského úřadu a tajemník obecního úřadu

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro Evropskou integraci Ředitel krajského úřadu a tajemník obecního úřadu Bakalářská práce Autor: Vendula Blažková, DiS. Veřejná správa a Evropská unie Vedoucí práce: Ing. Vladimír Karásek Praha Březen, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Rajhradicích dne Vendula Blaţková

3 Anotace práce Cílem bakalářské práce je především seznámení s postavením, kompetencemi a povinnostmi ředitele krajského úřadu a tajemníka obecního úřadu a vymezení rozdílů mezi těmito funkcemi. Nejdříve je však směřována pozornost k základním obecným pojmům, mezi které patří veřejná správa, státní správa, samospráva, obec, kraj, samostatná a přenesená působnost územních samosprávných celků a současně seznámení s jejich činností. Část práce je věnována těmto pojmům, protoţe bez jejich vysvětlení by nebylo moţné pochopit fungování municipálních úřadů tedy, obecního a krajského úřadu a následné kompetence ředitele krajského úřadu a tajemníka obecního úřadu. V další části práce analyzuji téţ kategorie vztahů mezi územními samosprávnými celky a vztah úřadů, v jejichţ čele stojí ředitel krajského úřadu a tajemník obecního úřadu. Navazující kapitola obsahuje rozdíly mezi veřejnou správnou České republiky a vybranými členskými státy Evropské unie. Závěr práce je shrnutím a zhodnocením získaných poznatků. Annotation The aim of the presented bachelor work is mainly to provide us with the status, competencies and responsibilities of the Chief Executive of the Regional Authority and the Secretary of the Municipal Authority and divergence determination between these two functions. First of all, the work draws attention to the basic general concepts such as state administration, self governance, municipality, region, independent and delegated competence of the self governing regions and at the same time identification with their activities. The part of the work deals with these concepts since without their proper explanation one cannot understand the function of the municipal authorities, it means municipal and regional authority and subsequent competencies of the Chief Executive of the Regional Authority and the Secretary of the Municipal Authority. The next parts of the work deal with the category relations among the self governing regions and the relation of the authorities, too, headed by the Chief Executive of the Regional Authority and the Secretary of the Municipal Authority, to the European Union. The coherent chapter sums up the differences between the State Administration of the Czech Republic and the member states of the European Union to have been chosen. The end of the work comprises summary and knowledge evaluation.

4 Ředitel krajského úřadu a tajemník obecního úřadu Úvod Pojmové vymezení veřejné správy Státní správa Samospráva Územní samospráva Samostatná působnost územních samosprávných celků Přenesená působnost územních samosprávných celků Obce Kraje Vztahy mezi obcí a krajem Dozor a kontrola Dozor nad výkonem samostatné působnosti obce Dozor nad výkonem přenesené působnosti obce Zavedená praxe na Krajském úřadě Jihomoravského kraje při dozoru nad výkonem přenesené působnosti obce Kontrola výkonu samostatné působnosti obce Kontrola výkonu přenesené působnosti obce Zavedená praxe na Krajském úřadě Jihomoravského kraje při výkonu kontroly přenesené působnosti Odborná a metodická pomoc kraje obci Poskytování odborné a metodické pomoci Krajským úřadem Jihomoravského kraje Krajský úřad, ředitel KÚ a obecní úřad, tajemník OÚ Krajský úřad Ředitel krajského úřadu Postavení, oprávnění a povinnosti ředitele krajského úřadu dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů Postavení, oprávnění a povinnosti ředitele krajského úřadu dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů Postavení, oprávnění a povinnosti ředitele krajského úřadu dle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Krajský úřad Jihomoravského kraje a ředitel Krajského úřadu Jihomoravského kraje Vyuţití moderních metod řízení na Krajském úřadě Jihomoravského kraje Obecní úřad Tajemník obecního úřadu Porovnání právní úpravy funkcí ředitelů krajských úřadů a tajemníků obecního úřadů Okresní úřady Územní veřejná správa ve vybraných zemích EU v porovnání s ČR Územní veřejná správa ve Francii Obce Departementy Regiony Porovnání územní veřejné správy ve Francii s Českou republikou Územní veřejná správa v Rakouské republice Okresy Obce Vídeň jako spolková země Dolní Rakousko... 60

5 4.2.5 Porovnání územní veřejné správy v Rakouské republice s Českou republikou Územní veřejná správa ve Slovenské republice Přehled členění samosprávy a státní správy v České republice, Francii, Rakouské republice a Slovenské republice Závěry a doporučení Seznam použité literatury Seznam příloh Seznam použitých zkratek Seznam tabulek... 76

6 Úvod Tato bakalářská práce je především snahou o seznámení s postavením, kompetencemi a povinnostmi ředitele krajského úřadu, tajemníka obecního úřadu, s vymezením základních rozdílů mezi těmito funkcemi. K základním pramenům, o které se celá práce opírá, patří zejména ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z důvodů, který mě vedl právě ke zvolení tohoto tématu je skutečnost, ţe činnost nebo případná nečinnost obcí, krajů a jejich orgánů, ovlivňuje naše ţivoty, protoţe kaţdý z nás je občanem některé obce, některého kraje. Dalším důvodem bylo zjištění, ţe i v současné době spousta lidí nemá jasnou představu o tom, co si pod pojmem kraj či obec a fungování jejich orgánů představit. Samozřejmě v tomto případě se jedná o stručný základ, ale i ten je určitě dobré znát. První kapitola je věnována vymezení pojmu veřejná správa České republiky a jejímu dělení jako organizace na státní správu a samosprávu. Z navazujících informací dále vyplývá dělení samosprávy na územní a zájmovou. Pozornost je především zaměřena na územní samosprávu, která je podle české zákonné úpravy tvořena obcemi jako základními územními samosprávnými celky a kraji jako vyššími územními samosprávnými celky. Pochopení významu obcí, krajů a jejich orgánů by nebylo totiţ moţné bez základního seznámení se s jejich zařazením do systému veřejné správy. Uvedené dělení veřejné správy je nezbytné pro vymezení a pochopení samostatné a přenesené působnosti obcí a krajů U vyšších samosprávných celků směřuji pozornost současně i na zákonodárnou iniciativu, kterou disponují ve srovnání s obcemi právě jen kraje. V další kapitole jsou nastíněné kategorie vztahů, které mohou nastat mezi územními samosprávnými celky. Zejména jsem se pokusila vyzdvihnout poskytování metodické 6

7 pomoci kraje vůči obci, protoţe dle mého názoru je velmi důleţitá a nápomocná ke správnému fungování obcí a jejich orgánů. Třetí kapitolu povaţuji za stěţejní, představuje tzv. tělo práce. Jak uţ je na první pohled patrné, nese samotný název bakalářské práce. Z tohoto důvodu jsem uvedené kapitole věnovala největší pozornost, ale pravdou je, ţe výčet informací určitě nelze povaţovat za konečný. Věřím však, ţe můţe být nápomocen k pochopení organizace krajského úřadu, obecního úřadu a postavení ředitele krajského úřadu a tajemníka obecního úřadu. K jejich kaţdodenní pracovní činnosti dnes jiţ neodmyslitelně patří současně i spolupráce na evropských projektech, proto je třeba upozornit i na patrné rozdíly z této oblasti. V poslední kapitole se zabývám srovnáním veřejné správy České republiky s vybranými členskými státy Evropské unie, konkrétně Francií, Rakouskou a Slovenskou republikou. K dosaţení stanoveného cíle vyuţiji srovnávací analýzy, ze které budou na jedné straně patrné shodné prvky pro obě funkce, na druhé straně i řada rozdílů. Závěr pak obsahuje shrnutí a zhodnocení poznatků, ke kterým jsem při zpracování bakalářské práce dospěla. Stanoveného cíle práce se mi podařilo dosáhnout prostřednictvím poznávacích a logických metod, jako jsou srovnávací analýzy. Kromě formálních pramenů práva jsem vyuţila téţ praktických poznatků získaných aplikací zákonné úpravy na praxi Krajského úřadu Jihomoravského kraje. 7

8 1. Pojmové vymezení veřejné správy Česká veřejná správa je vykonávaná a zajišťována prostřednictvím příslušných orgánů státní správy spolu s orgány samosprávy. Za veřejnou záleţitost se povaţuje vše, co se dotýká kaţdého člověka jako člena společnosti. Veřejnou správu můţeme vymezit v širším a uţším pojetí. V širším pojetí je to organizace záleţitostí celého státního společenství, je představována orgány, vztahy a činnostmi moci zákonodárné (parlament), soudní (soudy) a výkonné (prezident, vláda a správní úřady). V uţším pojetí představuje veřejná správa správní činnost, která je vykonávaná zmocněnými subjekty na základě zákona v rozsahu přikázané pravomoci a působnosti. Můţe být realizovaná jen exekutivou vlády, státními a pověřenými nestátními orgány. V tomto případě se dělí na státní správu a samosprávu. Subjekty veřejné správy jsou stát (státní orgány a instituce), územní samosprávné celky (orgány obcí a krajů) a jiné subjekty zájmová samospráva (profesní komory, nadace atd.). Veřejnou správu vnímáme ve dvojím pojetí, a to buď v organizačním (formálním), nebo ve funkčním (materiálním). Veřejná správa ve formálním smyslu je činností organizačních jednotek a osob, které jsou buď správními úřady jako přímí nositelé veřejné správy, nebo úředními osobami vykonávajícími úkony správní povahy, případně zařízeními, která mají postavení nepřímých subjektů veřejné správy. V případě funkčního pojetí představuje veřejná správa souhrn všech správních činností, které souvisejí s veřejnou mocí na ústřední i místní úrovni a s poskytováním veřejných sluţeb. 1 Významným prvkem české veřejné správy je samosprávná veřejná moc a její výkon příslušnými orgány. Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem. Státní správu tvoří především vláda (vrcholný ústavní orgán moci výkonné), ministerstva a ostatní ústřední správní úřady, odborné územní správní úřady (odvětvová působnost), veřejné ozbrojené sbory a jiné veřejné sbory. Subjektem státní správy je stát, jenţ je prezentován organizačními sloţkami státu (státní orgány), správními úřady, které správu uskutečňují svým jménem a přímo v zájmu státu. Ve funkčním pojetí je moţné státní správu vymezit jako organizující a mocensko-ochrannou činnost státu výkonného (vykonává zákony), 1 HORZINKOVÁ, Eva; NOVOTNÝ, Vladimír. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň , 10. s. ISBN

9 podzákonného (je vázána zákony) a nařizovacího charakteru (uplatňuje mocenské nástroje). Kromě státu uskutečňují veřejnou správu také veřejnoprávní subjekty, které rovněţ zabezpečují její výkon. V tomto případě se jedná o samosprávu. Samospráva je spojována se subjekty korporativního charakteru, které jsou označované jako veřejnoprávní korporace. Veřejné korporace vznikají na základě zákona. Tyto korporace uskutečňují veřejnou správu svým jménem, ve své působnosti, správa jimi vykonávaná je svou povahou samosprávou. Z výše uvedeného vyplývá, ţe veřejnoprávní korporací označujeme subjekt veřejného práva s vlastní právní způsobilostí a s členstvem. Subjektivita veřejnoprávních korporací je často právním řádem specificky upravena tak, aby se korporace věnovala především věcem veřejného zájmu. 2 Působnost územních samosprávných celků můţe být stanovena jen zákonem. 3 Ústavní zakotvení územní samosprávy nalezneme v ústavním pořádku České republiky, zejména pak v Ústavě České republiky (dále jen Ústava ČR) a Listině základních práv a svobod. Představitelem územní samosprávy je obecní zřízení, tedy obce spolu s vyššími územně správními celky, tedy kraji Státní správa Pro státní správu jsou charakteristické vztahy nadřízenosti a podřízenosti a jejím prostřednictvím se také uskutečňuje státní politika na jednotlivých úsecích státní správy. Státní správa je tedy jedním ze základních druhů činnosti státu a plní na základě a v mezích právních předpisů funkce státu. Státní správa můţe být uskutečňována orgány přímo nebo nepřímo. Zatímco státní správu provádějí přímo orgány státu nebo správní úřady jako organizační sloţky bez právní subjektivity, tak nepřímou státní správu vykonávají na základě zákonné delegace (přenesení výkonu státní správy) jiné subjekty veřejné správy neţ stát (např. obce, kraje) 2 POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. Praha: C. H. Beck, s. ISBN KADEČKA, Stanislav; PRŮCHA, Petr. Správní právo - obecná část. Brno: Masarykova univerzita Právnická fakulta, ,7 s. ISBN Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění. [cit ]. Hlava sedmá Územní samospráva. 9

10 svými orgány jako přenesenou působnost. 5 Organizačně je přenesená působnost zajišťována obecními úřady, pověřenými obecními úřady nebo krajskými úřady, které tuto působnost vykonávají vedle působnosti samostatné a vlastní příslušející obcím nebo krajům jako územním samosprávám Samospráva Samospráva se stejně jako státní správa podílí na realizaci veřejných záleţitostí. I v případě samosprávy jde o výkon působení veřejné správy, ale s tím rozdílem, ţe samospráva při své činnosti vyuţívá k ovlivňování společenského ţivota prostředky nestátního charakteru. Kromě samotných subjektů provádějících samosprávu se dále od státní správy liší metodami a formami působení na spravované subjekty. I přes tyto rozdíly však samospráva, vzhledem k tomu, ţe vykonává správu veřejných záleţitostí, sdílí se státní správou některé společné rysy. 6 Pro samosprávu je charakteristická na straně jedné její nezávislost na státu, na straně druhé je však samospráva podrobena státnímu dohledu. Pro samosprávu pojem nezávislosti a státního dohledu znamená, ţe vzniká a uskutečňuje se na základě zákona a pod státním dohledem oprávněnosti jejich rozhodnutí. Státním orgánům však podřízena není. Samospráva se od státní správy liší i tím, ţe je vybudována na odlišných organizačních principech. V samosprávě převaţují principy kolegiálního rozhodování, základní orgány se ustanovují volbou, ostatní jsou jmenovány a podřízeny či odpovědny zvoleným Územní samospráva U veřejné správy dochází k úrovňovému členění, a to v návaznosti na skutečnost, ţe výkon veřejné správy není moţné z důvodu obsahové velikosti realizovat centralizovaně (jednotně nebo z jednoho organizačního ústředí). Toto členění je vázáno na územně správní členění státu, kdy je potom moţné rozlišovat ústřední a územní správu. Nejniţší úroveň územní samosprávy je označována jako tzv. místní samospráva, tedy veškerá niţší úroveň správy neţ úroveň ústřední. Pro vyšší úrovně se pak pouţívá termín regionální samospráva. 5 HORZINKOVÁ, Eva; NOVOTNÝ, Vladimír. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň, ,12 s. ISBN KADEČKA, Stanislav; PRŮCHA, Petr. Správní právo - obecná část. Multimediální učebnicový text. Brno: Masarykova univerzita Právnická fakulta, s., ISBN KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. Praha: C. H. Beck, s. ISBN

11 Územní samosprávu vykonávají obce a kraje. Při vymezení celků územní samosprávy se vychází z toho, ţe jde o územní společenství občanů, která mají právo na vlastní místní samosprávu. Jednotlivé územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které vystupují jako právnické osoby zaloţené na základě zákona, mohou mít vlastní majetek a hospodařit s ním podle vlastního rozpočtu Samostatná působnost územních samosprávných celků Příklady: - vykonávají ji územní samosprávné celky vlastním jménem, - za samostatnou působnost odpovídají územní samosprávné celky, - při výkonu samostatné působnosti si nejsou územní samosprávné celky a jejich orgány vzájemně podřízeny - náklady výkonu samostatné působnosti nesou územní samosprávné celky 8 - obce a kraje smí při výkonu samostatné působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Při vydávání těchto právních předpisů se územní samosprávné celky musí řídit zákonem. - podle zákona o obcích se všechny písemnosti vydané v samostatné působnosti obce v záhlaví označují uvedením slova Obec ( Město ) a názvem obce či města. Tomuto označení odpovídá i pouţití razítka, kde je uvedeno označení obce např. Obec Rajhradice, můţe se jednat o razítko tzv. hranaté textem odpovídající 111 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích nebo razítko kulaté se znakem obce či bez znaku. Kulaté razítko se pouţívá zejména podle správního řádu na rozhodnutích obce nebo na osvědčeních. Při výkonu samostatné působnosti nemusí obce uţívat ţádná razítka. - Obce mohou v rámci samostatné působnosti pouţívat razítko obce ( 111 odst. 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) a to jen v případech, kdy zákonem není stanoveno povinné uţívání úředního razítka s malým státním znakem. - V souladu se zákonem o obcích mohou obce mít znak. Znak uděluje na ţádost obce předseda Poslanecké sněmovny. Znak obce jsou oprávněny uţívat obce a jimi řízené nebo zaloţené organizační sloţky a právnické osoby. Jiné subjekty jen na 8 ŠELEŠOVSKÝ, Jan a kol. Finance, audit, kontrola. Průběţné vzdělávání úředníků ÚSC. Brno: Masarykova univerzita Ekonomicko správní fakulta, s. ISBN

12 základě souhlasu obce. Znak obce můţe být pouţíván jen při výkonu samostatné působnosti obce. 9 - dle ustanovení 70 zákona o krajích se veškeré písemnosti zpracované orgány kraje týkající se samostatné působnosti se v záhlaví označují názvem kraje s uvedením názvu příslušného orgánu, který písemnost vyhotovil Přenesená působnost územních samosprávných celků Příklady: - vykonávají ji územní samosprávné celky jménem státu, - je prováděna na celém území ČR stejným způsobem - za přenesenou působnost nese odpovědnost stát, a to včetně případně vzniklé škody, - na nákladech výkonu přenesené působnosti se podílí stát formou příspěvku, náklady jsou hrazeny i dalšími zákonnými způsoby (např. správními poplatky), 11 - územní samosprávné celky mohou při výkonu přenesené působnosti vydávat na základě zákona a v jeho mezích právní předpisy, pokud jsou k tomu zákonem zmocněny. Tyto právní předpisy se nazývají nařízení. - výkon přenesené působnosti probíhá v hierarchické struktuře, kdy obecní úřady jsou podřízeny krajským úřadům a krajské úřady věcně příslušným ministerstvům - Podle zákona 111 odst. (2) č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, se všechna písemná opatření starosty, zástupce (zástupců) starosty, rady obce a jejich orgánů v otázkách přenesené působnosti se v záhlaví označují Obecní úřad ( Městský úřad ) s uvedením názvu obce či města Dle ustanovení 70 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění se veškeré písemnosti zhotovené krajskými orgány týkající se přenesené působnosti se v záhlaví označují slovy Krajský úřad s uvedením názvu kraje a zároveň se uvede i název odboru nebo zvláštního orgánu, který písemnost zpracoval. Toto ustanovení se nevztahuje na nařízení kraje Dle ustanovení 111 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. [cit ], jsou všechny písemnosti vyhotovené orgánem obce v samostatné působnosti obce se v záhlaví označují uvedením slova "obec" ("město", "městys") a názvem obce, městyse nebo města s uvedením orgánu, který písemnost vyhotovil. 10 Elektronická knihovna ASPI JU991. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění. [cit ]. 11 ŠELEŠOVSKÝ, Jan a kol. Finance, audit, kontrola. Brno: Masarykova univerzita ekonomicko správní fakulta, s. ISBN Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. [cit ]. 13 Elektronická knihovna ASPI JU991. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění. [cit ]. Op.cit.sub

13 - Obce i kraje jsou oprávněny, respektive povinny podle zákona č. 352/2001 Sb., o uţívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 213/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uţívat státní znak obce a kraje jen při výkonu přenesené působnosti. - Na základě ustanovení 5 zákona č. 352/2001 Sb., obce a kraje uţívají na rozhodnutích a jiných listinách osvědčujících důleţité skutečnosti, vydaných při výkonu státní moci malý státní znak, tzn. malý státní znak uţívají územní samosprávné celky pouze při výkonu tzv. přenesené působnosti. 14 Při výkonu samostatné působnosti nemohou obce ani kraje, resp. jejich orgány, uţívat malý státní znak, protoţe se nejedná o výkon státní moci, ale jen o výkon samosprávy podle Ústavy ČR Obce Právní základ obcí je dán Ústavou ČR - základním zákonem státu (zák. č. 1/1993 Sb., Ústava ČR) a velkým mnoţstvím dalších právních předpisů, zejména však zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích). Bliţší vymezení územní samosprávy na ústavní úrovni pak představuje hlava sedmá Ústavy ČR označená právě pojmem Územní samospráva. Současné postavení obce je v souladu s ústavní úpravou charakterizováno tak, ţe obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů s postavením právnické osoby, s vlastním majetkem a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Obec je vţdy součástí některého kraje. Obec tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Obec je subjektem veřejného a soukromého práva, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Zákon o obcích zdůrazňuje postavení občanů jako subjektů, jimţ přísluší přímo či zprostředkovaně rozhodovat o věcech místní samosprávy Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 352/2001 Sb., o uţívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 213/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. [cit ]. 15 SVOBODA, Karel; GROSPIČ, J.; VEDRAL, J.; PLÍŠEK, M. Územní samospráva a státní správa. Praha: EUROUNION s. r. o., , 13 s. ISBN

14 Obec jako právnická osoba můţe zaniknout jen způsobem stanoveným v zákoně o obcích. 16 Mezi orgány obce se řadí zastupitelstvo obce, rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. České obecní zřízení je tvořeno tzv. smíšeným systémem, kdy obce vykonávají současně se svými orgány jak místní samosprávu, tak v určitém rozsahu i státní správu. Základní vymezení samostatné i přenesené působnosti nalezneme v Ústavě ČR a dále pak v zákoně o obcích. Samostatnou působnost vymezuje zákon o obcích v ustanovení 35. Samostatná působnost je zakotvena v ústavním právu na samosprávu. Do této samostatné působnosti smí zasahovat stát, jen pokud to vyţaduje ochrana zákona, jen zákonem stanoveným způsobem. V rámci samostatné působnosti spravuje obec svoje záleţitosti samostatně, při této činnosti musí respektovat zákony a obecně závazné právní předpisy vydané ústředními orgány k jejich provedení. Do samostatné působnosti obce patří záleţitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou ze zákona svěřeny státu, krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce. Zákon o obcích dále charakterizuje samostatnou působnost obcí demonstrativním výčtem nejdůleţitějších úkolů v této oblasti. Mezi tyto úkoly patří např. schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a provádění kontroly jeho plnění, hospodaření s majetkem apod. Přenesená působnost obcí je státní správa, jejíţ výkon je zákonem přenesen z orgánů státu na obec. Přenesená působnost je vymezena v ustanovení 61 zákona o obcích. 17 Výkon přenesené působnosti je nejen právem, ale i povinností obce. Na výkon této státní správy stát obcím poskytuje finanční prostředky příspěvek na výkon státní správy, jehoţ výše se odvíjí podle míry přenesení státní správy. Rozlišujeme všechny obce, na něţ je přenesen základní výkon státní správy, obce s matričním úřadem, obce se stavebním úřadem, obce s pověřeným obecním úřadem, které jsou i obcí s matričním a stavebním úřadem. Označují se jako obce 2. stupně přenesené působnosti nebo-li pověřené obecní úřady. Dále rozlišujeme obce s rozšířenou působností, které jsou zároveň i obcí 16 HORZINKOVÁ, Eva; NOVOTNÝ, Vladimír. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň, s. ISBN Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. [cit ]. Ob.cit.sub

15 s pověřeným obecním úřadem a označují se jako obce 3. stupně přenesené působnosti, statutární města, Brno se zvláštní přenesenou působností a Prahu s působností kraje. 18 V návaznosti na výše uvedené následuje přehled kategorizace obcí dle zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Statutární města - statutární města jsou vymezena přímo zákonem o obcích, v současné době zákon určuje 19 statutárních měst (městem je obec nad 3000 obyvatel) - územně členěná statutární města vymezují své vnitřní poměry v oblasti správy města tzv. statutem jedná se o speciální formu obecně závazné vyhlášky. Statut vydává zastupitelstvo příslušného statutárního města - území statutárních měst je členěno na městské obvody nebo městské části - na městské obvody a části územně členěných statutárních měst je moţné statutem přenést výkon některých kompetencí města jak v samostatné tak v přenesené působnosti. - statutární město stejně jako obec je samostatně spravováno zastupitelstvem města, mezi další orgány se řadí rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města - v oblasti výkonu státní správy vykonávají orgány statutárních měst působnost, která je zákonem svěřena pověřeným obecním úřadům a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Jinak jsou po právní stránce rozdíly od jiných měst vesměs jen formálního charakteru a především se týkají označení orgánů 19 - k orgánům městského obvodu územně členěného statutárního města patří zastupitelstvo městského obvodu, rada městského obvodu, starosta, úřad městského obvodu a zvláštní orgány městského obvodu - orgány městské části statutárního města jsou zastupitelstvo městské části, rada městské části, starosta, úřad městské části a zvláštní orgány městské části - speciální právní úprava je věnována hlavnímu městu Praha, která je zároveň obcí i krajem KOUDELKA, Zdeněk. Obecní samospráva, Zákon o obcích v komentovaném znění. Občanské sdruţení pro region, ,46 s. ISBN HENDRYCH, Dušan a kolektiv. Správní právo obecná část. 7. vydání. Praha: C.H. Beck, s. ISBN Dle ustanovení 4 odst. 1 Zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) v platném znění, jsou statutárními městy Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná a Mladá Boleslav. [cit ]. 15

16 Přehled obcí podle výkonu přenesené působnosti: Obce (I. typu) - kaţdá obec, které je i v minimálním rozsahu svěřen zákony výkon státní správy - obcí s s obecním úřadem je asi nemusí být obligatorně zřízena funkce tajemníka obecního úřadu - orgány obce v rámci přenesené působnosti např. vydávají nařízení obce, řeší přestupky, vydávají rozhodnutí o místních a účelových komunikacích, jsou povodňovým orgánem a orgánem ochrany přírody, ovzduší a další. Obce s pověřeným obecním úřadem (obce II. typu) - platná úprava vymezena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích - počet obcí s pověřeným obecním úřadem činí kolem obce s pověřeným obecním úřadem vykonávají na svém území a pro obce v okolí státní správu - orgány obce II. typu vykonávají státní správu v základním rozsahu svěřenou obcím a vedle této přenesené působnosti ve stanoveném správním obvodu i přenesenou působnost jim svěřenou zvláštními zákony - orgány obce s pověřeným obecním úřadem v přenesené působnosti např. jsou oprávněny rozhodovat v prvoinstančních správních řízeních o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech osob, v případě, ţe zvláštní zákon nestanoví jinou příslušnost, zajišťují volby do Parlamentu České republiky, do krajských a obecních zastupitelstev a do Evropského parlamentu, jsou orgánem ochrany přírody a další - v obci s rozšířenou působností je povinně ze zákona zřizována funkce tajemníka obecního úřadu Obce s rozšířenou působností (obce III. typu) - od vykonávají značnou část kompetencí zrušených okresních úřadů - v České republice se nachází nyní asi 205 obcí s rozšířenou působností - orgány obce III. typu vykonávají státní správu v základním rozsahu svěřenou obcím a vedle této přenesené působnosti ve stanoveném správním obvodu i přenesenou působnost jim svěřenou zvláštními zákony 16

17 - pokud obce vykonávají přenesenou působnost ve stejném správním obvodu jako obce s rozšířenou působností, tak mají moţnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu, podle níţ budou orgány jedné obce vykonávat přenesenou působnost nebo její část pro orgány jiné obce - tutéţ moţnost mohou uplatnit obce s rozšířenou působností ve správním obvodu jednoho krajského úřadu - obec s rozšířenou působností je současně i obcí s pověřeným obecním úřadem - orgány obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti např. vydávají řidičské průkazy, zajišťují ochranu kulturních památek, vydávají občanské průkazy a cestovní doklady, vedou registry obyvatel, jsou ţivnostenským úřadem a další - v obci s rozšířenou působností je povinně ze zákona zřizována funkce tajemníka obecního úřadu Závěrem k samostatné a přenesené působnosti obcí je důleţité zdůraznit zásadní význam ustanovení 8 zákona o obcích, jeţ stanoví: Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost. 21 Konkrétní obsah přenesené působnosti je stanoven zvláštními zákony z jednotlivých odvětví státní správy, postup orgánů při jejím výkonu je pak upraven procesními zákony, zejména správním řádem, zákonem o státní kontrole a zákonem o správě daní a poplatků, zákonem o finanční kontrole ve veřejné správě. Rozhodnutí při výkonu přenesené působnosti nepřezkoumávají orgány obce, ale nadřízené orgány státu (či orgány kraje, které tak činí v jejich přenesené působnosti - i na ně to bylo státem jen delegováno). Je moţné konstatovat, ţe pokud není občan spokojen s činností orgánů obce v oblasti přenesené působnosti, musí se nápravy dovolávat u vyšších státních orgánů, pokud neuspěje u orgánů státu (či orgánů kraje v jeho přenesené působnosti), musí se obrátit na orgány justiční. Naopak není-li občan spokojen s činností obecních orgánů v její samostatné působnosti, musí se obrátit nejdříve na volené představitele obce a není-li ani poté s výsledkem spokojen, můţe se opět obrátit na orgány justiční (jejichţ kompetence je však dosud dána téměř výhradně pro soukromoprávní část samostatné působnosti obce), či 21 Dle ustanovení 8 Zákona č. 128/2001 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. [cit ]. Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, ţe jde o přenesenou působnost obce, platí, ţe jde vţdy o samostatnou působnost. 17

18 ještě lépe promítnout svou případnou nespokojenost (či naopak spokojenost ) do tvorby zastupitelského orgánu obce v komunálních volbách Kraje Vyšší územně samosprávné celky mají ústavní statut. Dle Ústavy lze vytvořit nebo zrušit vyšší územně samosprávný celek jen ústavním zákonem. Ústava je právním základem pro samostatnou působnost krajů. Klíčovým samosprávným orgánem kraje je krajské zastupitelstvo. Ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavou ČR bylo vytvořeno k čtrnáct vyšších územně samosprávných celků a byly stanoveny jejich názvy a území. 23 Jádrem úpravy vyšších územních samosprávných celků je zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). Vzhledem k tomu, ţe Česká republika je členem EU, zmiňuji také postavení samosprávných krajů v klasifikaci NUTS, která se vyuţívá ke statickému monitorování a analytickému zpracování. Samosprávné kraje se řadí do úrovně NUTS 3. Postavení kraje je pak krajským zřízením v souladu s ústavní úpravou a zákonem o krajících charakterizováno tak, ţe kraj je územním samosprávným společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Kraj je veřejnoprávní korporací s vlastním majetkem a příjmy. Kraj vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Při výkonu své působnosti chrání veřejný zájem. Kraj spravuje své záleţitosti samostatně v tzv. samostatné působnosti za pomoci svých orgánů. Kromě této hlavní správy vykonávají kraje také přenesenou působnost, coţ je svěření výkonu státní správy do rukou samosprávy. 24 Stejně jako v případě obcí se tedy stal východiskem českého krajského zřízení tzv. smíšený systém, ve kterém kraje uskutečňují kromě vlastní (samostatné) působnosti i působnost přenesenou (určitý díl regionální státní správy). 22 Český právnický publikační a informační prostor část Správní pr. - další příspěvky. [cit ]. Dostupný z: 23 Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění. [cit ]. Op.cit.sub KADEČKA, Stanislav; PRŮCHA, Petr. Správní právo - obecná část. Brno: Masarykova univerzita Právnická fakulta, ,8 s. ISBN

19 Samostatnou působností je tedy působnost samosprávná zakotvená v právu na samosprávu a v ústavním ustanovení, podle něhoţ je samostatná působnost uskutečňována především zastupitelstvem kraje. Do této působnosti smí stát zasahovat, jen vyţaduje-li to ochrana zákona a jen zákonem stanoveným způsobem. Samostatná působnost je pak blíţe specifikována v ustanovení 14 zákona o krajích, kde je např. stanoveno, ţe při výkonu samostatné působnosti spolupracuje kraj s obcemi (přitom nesmí zasahovat do jejich samostatné působnosti) a orgány kraje jsou povinny záměry rozvoje kraje konzultovat s příslušnými orgány obcí, jichţ se dotýkají. Kraj můţe k plnění svých úkolů v samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační sloţky jako zařízení bez právní subjektivity. Kraj není v oblasti samostatné působnosti podřízen vládním orgánům, je vázán právním řádem, nikoli interními akty státu. 25 Přenesená působnost kraje je dekoncentrovaná státní správa svěřená krajům zákony na základě čl. 105 Ústavy ČR. V zákoně o krajích je přenesená působnost vymezena v ustanovení 29, ze kterého vyplývá, ţe pokud není zákonem stanoveno, ţe určitá záleţitost je upravována v přenesené působnosti, jde o působnost samostatnou 26. Přenesená působnost je uskutečňována především krajským úřadem. Krajský úřad a ostatní orgány kraje jsou v oblasti přenesené působnosti podřízeny příslušným ministerstvům a musí respektovat i interní normativní akty těchto nadřízených orgánů. Vedle zastupitelstva jsou orgány kraje rada kraje, hejtman, jiţ zmíněný krajský úřad, který tvoří ředitel a zaměstnanci kraje zařazeni do krajského úřadu, a zvláštní orgány kraje. 27 Kraj je jednou z pěti institucí, která má ustanovenou zákonodárnou iniciativou ( poslanec jako 1., 4. senát, vláda, poslanci), coţ znamená, ţe kraje se mohou vyjadřovat k návrhům zákonů, vyhlášek státních orgánů a k nařízením vlády, dotýkající se jejich působnosti nebo mohou kraje zákony navrhovat a předkládat k projednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Návrhy zákonů, vyhlášek a nařízení vlády obdrţí kraje k připomínkování elektronicky prostřednictvím jednotného systému E-klep elektronické knihovny vlády. Kaţdé 25 Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění. [cit ]. Op.cit.sub Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění. [cit ]. Op.cit.sub KADEČKA, Stanislav. Právo obcí a krajů v České republice. Praha: C. H. Beck, s. ISBN

20 připomínkové řízení obsahuje, kdo je předkladatelem např. návrhu zákona, popis návrhu zákona, jakým institucím byl návrh zákona zaslán k vyjádření a v jaké lhůtě mají být připomínky institucemi zpracovány a vloţeny do systému E-klep. Elektronická knihovna vlády informuje o dalším postupu týkající se příslušného návrhu zákona. Kraje se v případě uplatnění připomínek vůči příslušnému návrhu zákona posléze účastní vypořádání připomínek. V návaznosti na informace o zákonodárné iniciativě krajů bych uvedla jako konkrétní příklad přehled zákonodárné iniciativy Jihomoravského kraje : Volební období Poslanecké sněmovny návrh zákona, kterým se mění vymezení hranic krajů. Zastupitelstvo Jihomoravského kraje pověřilo hejtmana JMK, aby předloţil návrh zákona předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. K realizaci návrhu JMK nedošlo, místo toho byl zpracován vládní návrh zákona o změnách hranic krajů, který byl jako sněmovní tisk č. 604 v roce 2004 projednán a schválen viz zákon č. 387/2004 Sb. Volební období Poslanecké sněmovny návrh zákona, kterým se mění zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetků krajů, ve znění zákona č. 10/2001 Sb., zákona č. 408/2001 Sb., a zákona č. 290/2002 Sb. Předloţením návrhu byl pověřen Zastupitelstvem Jihomoravského kraje hejtman kraje. Stanoviskem vlády bylo vyslovení nesouhlasu s tímto návrhem. Návrh byl vzat zpět v 1. čtení. - návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č. 184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., a zákona č. 229/2003 Sb. Na základě předloţeného návrhu hejtmanem Jihomoravského kraje při projednání návrhu v Poslanecké sněmovně byl s tímto návrhem vysloven nesouhlas vlády. Projednávání návrhu bylo zamítnuto ve 3. čtení. - návrh zákona o krajském referendu a změně některých zákonů. K návrhu zákonu byly vládou předloţeny připomínky, byl vzat zpět ve 2. čtení. 20

21 Volební období Poslanecké sněmovny návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb.. Návrh zákona byl zamítnut v 1. čtení. - návrh zákona o stíţnostech a o změně některých zákonů. Návrh zákona nebyl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR přijat. Z uvedeného výčtu vyplývá, ţe Jihomoravský kraj byl aktivní v rámci zákonodárné iniciativy, bohuţel ani jediný návrh zákona iniciovaný Jihomoravským krajem nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. 21

22 2. Vztahy mezi obcí a krajem Lze konstatovat, ţe mezi orgány veřejnoprávních korporací má být uplatňována zásada spolupráce a vzájemné součinnosti. Všechny veřejnoprávní korporace jsou zřízeny zákonodárnou mocí. V oblasti územní samosprávy je obec základní jednotkou a její vztah ke kraji jako vyššímu územnímu samosprávnému celku není vztahem nadřízeného a podřízeného. Naopak obec má v rámci samosprávy obecnou působnost. Je-li tedy něco v působnosti územní samosprávy a není-li výslovně stanoveno, ţe jde o působnost kraje, vţdy je příslušná obec. 28 Co se týče vztahu územních samosprávných celků (obcí) a vyšších územně samosprávných celků (krajů), je třeba rozdělit roviny samostatné a přenesené působnosti. V rovině samostatné působnosti, nebo-li výkonu samosprávy, je vztah obcí a krajů v horizontální úrovni. Jinými slovy, kraje a obce jsou si na úrovni samosprávy rovny. Naopak v rovině přenesené působnosti, nebo-li výkonu státní správy, je vztah obcí a krajů ve vertikální úrovni, tj. kraje, resp. krajské úřady jsou obcím, resp. obecním úřadům nadřízeny. Krajský úřad disponuje rozsáhlou správní působností pro území kraje na základě zvláštních zákonů. Podle 67 zákona o krajích, odst. 1 platí: Krajský úřad vykonává přenesenou působnost s výjimkou věcí, které jsou zákonem svěřeny zastupitelstvu a radě nebo zvláštnímu orgánu. 29 To znamená, ţe stejná působnost nemůţe být současně působností kraje a obce. Pokud je v oblasti samostatné působnosti kraji stanovena kontrolní pravomoc vůči obci, jde u kraje vţdy o výkon přenesené působnosti. Orgány krajů mohou do samostatné působnosti obcí zasahovat, jen vyţaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem, který zákon stanoví. 30 Kraj při výkonu samosprávy spolupracuje s obcemi a je povinen, pokud to je moţné, předem projednat s obcemi opatření dotýkající se jejich působností. Kraj tedy v oblasti samosprávy není nadřízený obcím, ale není ani podřízen vládním orgánům, svá 28 KOUDELKA, Zdeněk. Obce a kraje podle reformy veřejné správy v roce vydání. Linde Praha a. s., ,58 s. ISBN X. 29 Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění. [cit ]. Op.cit.sub HORZINKOVÁ, Eva; NOVOTNÝ, Vladimír. Základy organizace veřejné správy v ČR. Plzeň, s. ISBN

23 samosprávná rozhodnutí přijímá a realizuje samostatně při respektování ústavy a zákonů. Jen při narušení ústavnosti a zákonnosti je moţný nápravný zásah státu do samosprávy. 31 Zvolený a právně zakotvený princip vztahů mezi obcemi a kraji v oblasti samosprávy naplňuje jak příslušné ústavně právní předpoklady, tak i obsah a záměry Evropské charty územní samosprávy. Z Evropské charty územní samosprávy vyplývá: Za správu veřejných záležitostí budou odpovídat zejména ty orgány, které mají nejblíže k občanům. Stanovení odpovědnosti jinému orgánu musí odpovídat rozsahu a povaze úkolů, požadavkům efektivnosti a hospodárnosti. 32 Z uvedeného vyplývá, ţe se jedná o naplnění principu subsidiarity. Závěrem je moţné říci, ţe vztahy mezi obcí a krajem patří do kategorie správně právních vztahů, coţ znamená, ţe se realizují při výkonu veřejné správy. Charakteristickým prvkem správně právních vztahů je jejich mocenský charakter, kdy subjekt, který prosazuje veřejné zájmy, je nadán nadřazeným postavením vůči ostatním subjektům, které nejčastěji označujeme adresáty. Jak vyplývá z výše uvedeného, v organizačně právních vztazích (vztahy mezi obcí a krajem) tento mocenský charakter nenajdeme Dozor a kontrola Dozor a kontrola územních samosprávných celků představují zásah státu do jejich činnosti. Zákon o obcích v platné právní úpravě řeší kontrolní a dozorový vztah mezi obcí a krajem pouze v přenesené působnosti. V roce 2006 došlo k významným legislativním změnám, které zásadním způsobem ovlivnily činnost dozoru a kontroly veřejné správy. A to vzhledem ke skutečnosti, ţe od 1. ledna 2006 nabyl účinnosti nový správní řád a od 1. července 2006 pak zákon č. 234/2006 Sb., který nejen změnil koncepci dozoru nad územními samosprávnými celky, ale současně zavedl nový institut kontroly samostatné působnosti obcí a krajů. 31 KOUDELKA, Zdeněk. Obce a kraje podle reformy veřejné správy v roce vydání. Praha Linde a. s., ,58, 156 s. ISBN X. 32 KOUDELKA, Zdeněk; ONDRUŠ, Radek; PRŮCHA, Petr. Zákon o obcích (obecní zřízení), Komentář. Linde Praha a. s., s. ISBN PRŮCHA, Petr. Správní právo - obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita Právnická fakulta a nakladatelství Doplněk, s. ISBN ISBN

24 Orgány veřejné správy jsou při výkonu veřejné správy povinny respektovat zásadu zákonnosti. Za tímto účelem existují tzv. záruky zákonnosti ve veřejné správě, tj. právní prostředky, jejichţ prostřednictvím je zajišťováno dodrţování zásady zákonnosti při výkonu veřejné správy. Záruky zákonnosti plní několik funkcí, jsou to zejména funkce preventivní, nápravná, reparační a represivní. Funkce preventivní zabezpečují předcházení porušení zásady zákonnosti, prostřednictvím funkce nápravné je zajišťována náprava právního stavu, pokud došlo k porušení zásady zákonnosti, funkce reparační zabezpečují náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení zásady zákonnosti, funkce represivní zajišťují nápravu právního stavu vzniklého porušením zásady zákonnosti s určitými prvky represe či donucení v konkrétním případě. Ve vztahu k činnostem svěřeným územním samosprávným celkům můţeme specifikovat a konkretizovat dvě fáze. První fáze zjišťovací je v podstatě výkon kontroly samostatné a přenesené působnosti obcí a krajů, následná fáze pak výkon dozoru nad správními akty územních samosprávných celků vydanými v týchţ působnostech. Kontrola výkonu samostatné působnosti územních samosprávných celků totiţ nemusí vţdy předcházet výkonu dozoru nad správními akty a současně výkon dozoru nemusí vţdy následovat po provedení kontroly. Pro výkon dozoru a kontroly nad samostatnou působností svěřenou orgánům obcí, krajů je stanoveno Ministerstvo vnitra a v rámci přenesené působnosti svěřenou orgánům obcí jsou určeny místně příslušné krajské úřady. Při výkonu dozoru a kontroly se uplatňuje respektování zásady minimalizace zásahů do samosprávy při výkonu dozoru a kontroly nad samostatnou působností svěřenou orgánům obcí, krajů a hl. města Prahy, dozorové zákroky jsou omezeny jen na případy, kdy to vyţaduje ochrana zákona, a to jen v mezích zákonem stanovených. Dále je kladen důraz na poskytování metodické pomoci ze strany orgánů dozoru a kontrolních orgánů, aby docházelo k předcházení vzniku nedostatků ve výkonu samostatné a přenesené působnosti územních samosprávných celků a omezování nutnosti přistupovat k dozorovým a kontrolním opatřením. 34 Předmět dozoru je podle zákonů o územních samosprávných celcích stanoven poměrně určitě a taxativně: dozoru podléhají konkrétní normativní a individuální správní akty ve 34 ŠEMORA, Vítězslav. Dozor a kontrola nad samostatnou a přenesenou působností svěřenou orgánům obcí, krajů a hlavního města Prahy. Linde Praha a. s., s. ISBN

25 formě obecně závazných vyhlášek, nařízení, usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů územních samosprávných celků. Dozor je vykonáván výhradně následně. Při výkonu dozoru zjednává soulad se zákonem dozorový orgán, a to tak, ţe pozastavuje účinnost nezákonného aktu a následně podává návrh na jeho zrušení k soudu. Dozor se nevztahuje na rozhodování územně samosprávného celku ve věcech občanskoprávních, obchodněprávních a pracovněprávních, ani na správní rozhodnutí vydaná ve správních řízeních podle správního řádu nebo na rozhodnutí vydaná podle zákona o správě daní a poplatků. 35 Kontrola ve veřejné správě umoţňuje zjistit, zda reálný stav odpovídá stavu, který by měl být podle práva, dále pak zjišťuje příčiny, které vedly k nesplnění daných povinností. Ze zjištěného stavu se vyvozují závěry a navrhují příslušná opatření. Cílem kontroly je tedy najít chyby, napravit je a předcházet jejich vzniku prostřednictvím prevence a represe. Výkon kontroly na rozdíl od výkonu dozoru plní jen roli zjišťovací. Při výkonu kontroly kontrolní orgán porušení povinnosti uvádí v protokolu o provedené kontrole a nápravu zjednává územní samosprávný celek Dozor nad výkonem samostatné působnosti obce Jak uţ jsem zmínila, dozor nad výkonem samostatné působnosti svěřené orgánům obcí vykonává Ministerstvo vnitra. Dozor je vykonáván následně, tj. aţ po přijetí správního aktu orgánem obce. Výkon dozoru je současně omezován zásadou minimalizace zásahů do samosprávy dle čl. 8 a čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR a 7 odst. 1 zákona o obcích. Dozor nad výkonem samostatné působnosti upravuje 123 a 124 zákona o obcích. Předmětem dozoru jsou výstupy z realizace samostatné působnosti ve formě tzv. správních aktů, tj. obecně závazných vyhlášek a usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obce v samostatné působnosti. Naopak dozor se neuplatní tam, kde orgány obce nerealizovaly samostatnou působnost ve formě správních aktů. Cílem dozoru nad samostatnou působností obce je zjištění, zda obec při jejím výkonu dodrţela zákonem stanovené podmínky, a v případě, ţe nikoli, také zjednání nápravy ve formě pozastavení účinnosti či výkonu dozorovaného správního aktu a následného podání návrhu na jeho zrušení 35 ŠEMORA, Vítězslav. Dozor a kontrola nad samostatnou a přenesenou působností svěřenou orgánům obcí, krajů a hlavního města Prahy. Linde Praha a. s., ISBN

26 příslušnému soudu. Neţ však dojde k pozastavení účinnosti a následnému podání návrhu na jeho zrušení příslušnému soudu, můţe obec příslušný správní akt zrušit nebo vydat nový. Tedy cílem dozoru nad vyhláškami obcí, opatřeními je zjištění, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jejich vydání, a to jak podmínky obsahové, tak podmínky formální. Výkon dozoru nad vyhláškami obcí je zpravidla vykonáván z vlastního podnětu a navazuje na obligatorní povinnost obce dle zákona o obcích zasílat vyhlášky neprodleně po dni jejich vyhlášení Ministerstvu vnitra. Výkon dozoru nad opatřeními v samostatné působnosti je většinou zahajován ve smyslu 42 správního řádu na základě vnějšího podnětu Dozor nad výkonem přenesené působnosti obce Zákonná úprava dozoru nad výkonem přenesené působnosti obce je zakotvena v 125 a 126 zákona o obcích. 37 Předmětem dozoru jsou výstupy z realizace přenesené působnosti ve formě tzv. správních aktů, tj. zjišťuje se soulad nařízení obce se zákony nebo jinými právními předpisy a soulad usnesení, rozhodnutí a jiných opatření orgánů obce v přenesené působnosti. Dozor nad přenesenou působností je opět vykonáván následně. Má vést ke zjištění, zda se obec při svém výkonu řídila zákonem stanovenými podmínkami. Dozor nad přenesenou působností vykonávají krajské úřady podle místní příslušnosti. Zjednání nápravy se uskutečňuje formou pozastavení účinnosti dozorovaného správního aktu a následného podání návrhu na jeho zrušení Ústavnímu soudu nebo přímo formou zrušení takového správního aktu. Krajský úřad vykonává tento dozor z vlastního podnětu a zároveň navazuje na obligatorní povinnost obce neprodleně zasílat vydaná nařízení obce příslušnému krajskému úřadu. Dozor je vykonáván jako následný, můţe být také zahájen na základě vnějšího podnětu. Pokud nařízení obce nebo jeho část odporuje zákonu nebo jinému právnímu předpisu, vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy. Pokud příslušný orgán obce nezjedná nápravu ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy, rozhodne příslušný krajský úřad o pozastavení účinnosti nařízení obce. Účinnost nařízení obce je pozastavena dnem doručení rozhodnutí krajského úřadu. Krajský úřad ke zjednání nápravy stanoví obci přiměřenou lhůtu, a pokud 36 ŠEMORA, Vítězslav. Dozor a kontrola nad samostatnou a přenesenou působností svěřenou orgánům obcí, krajů a hl. města Prahy. Linde Praha a. s., s. ISBN Elektronická knihovna ASPI JU991 Jihomoravský kraj. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. [cit ]. Op.cit.sub