Financování malých a středních podniků

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování Financování malých a středních podniků Bakalářská práce Autor: David Vokrouhlík Bankovní management Vedoucí práce: Doc. Ing. Jan Lojda, CSc. Praha Červen 2014

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 30. března 2014 David Vokrouhlík

3 Děkuji Doc. Ing. Janu Lojdovi, CSc., vedoucímu bakalářské práce za jeho odborné vedení, návrhy, připomínky a trpělivost při zpracování a konzultování předkládané bakalářské práce.

4 Anotace Předmětem bakalářské práce Financování malých a středních podniků je analýza úvěrových moţností, které mají malé a střední podniky v České republice a v Rakousku v bankovním sektoru. Úvod práce stanovuje cíl a hypotézy, následně je práce zaměřena na rozbor vlastních a cizích zdrojů podniků. Hlavním bodem této práce je úvěrový proces a srovnání pěti bank v České republice a třech bank v Rakousku. Následuje zhodnocení získaných poznatků a doporučení pro zlepšení financování v České republice. Klíčová slova Malé a střední podniky, úvěry, banky, firemní bankéř, Česká republika, Rakousko Annotation The subject of the bachelor thesis Financing SMEs is an analysis of loan options to small and medium-sized enterprises in the Czech Republic and Austria in the banking sector. The introduction sets the target and a hypothesis, then the work is focused on the analysis of equity and debt capital firms. The main point of this work is the loan process and comparison of five banks in the Czech Republic and three banks in Austria. The following is an assessment of lessons learned and recommendations to improvement financing in the Czech Republic. Key words Micro and small enterprises, loans, banks, corporate banker, Czech republic, Austria

5 Obsah Úvod Zdroje financování podniků Vlastní zdroje Cizí zdroje Emise cenných papírů Leasing Forfaiting Faktoring Veřejné zdroje Úvěry Třídění úvěrů Rizika a jejich zajištění Rating Úvěrové registry Úvěrový proces Krátkodobé bankovní úvěry Revolvingový úvěr Kontokorentní úvěr Lombardní úvěr Kreditní karty Dlouhodobé bankovní úvěry Investiční úvěr Hypoteční úvěr Konsorciální a syndikátní úvěr

6 2 Malé a střední podniky Definice malých a středních podniků Praktická část Úvěry na podnikání v ČR Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let Banky v České republice Komerční banka, a.s Segmentace klientů a úvěrové moţnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Československá obchodní banka, a. s Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Raiffeisenbank a.s Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Česká spořitelna, a.s Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Úvěry na podnikání v Rakousku Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let Bank Austria Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Raiffeisenbank Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Erste Bank Oesterreich Segmentace klientů a úvěrové moţnosti Porovnání financování zdrojů podniku mezi oběma zeměmi Doporučení na zlepšení financování malých a středních podniků

7 6.1 Pohled klienta Pohled firemního bankéře Porovnání Závěr Seznam pouţité literatury Literární zdroje Elektronické zdroje Seznam obrázků Seznam příloh

8 Úvod V této práci se chci zaměřit na moţnosti financování malých a středních firem, předně na financování pomocí bankovních úvěrů, které bych chtěl srovnat napříč Českou republikou a Rakouskem jednak z důvodu toho, ţe jsem zaměstnancem České spořitelny a proto doufám, ţe budu mít dostatek podkladů pro Českou spořitelnu a její mateřskou Erste Bank a za druhé proto, ţe neočekávám ţádné výrazně odlišné podmínky pro Českou republiku a Rakousko z důvodu teritoriálního a politického. Z výše uvedeného si stanovuji hypotézu: Podmínky pro financování malých a středních firem jsou v obou zemích podobné. Práce je rozdělena na šest hlavních kapitol. V první kapitole se obecně podívám na zdroje financování podniků a to jak vlastní zdroje (velmi okrajově), tak na cizí zdroje, kde bude kladen důraz především na poskytování bankovních úvěrů (úvěrový proces, riziko atd.). Ve druhé kapitole se zaměřím na vymezení pojmu malé a střední podniky. Ve třetí kapitole si rozebereme úvěrové moţnosti (přehlednost nabídky, rozsah nabídky) pěti bank v České republice, které podle mého názoru tvoří páteř českého bankovního sektoru pro segment malé a střední podniky. Ve čtvrté kapitole se zaměřím na to samé u tří rakouských bank. V páté kapitole provedu shrnutí zdrojů financování podniku mezi oběma zeměmi. Šestá kapitola bude věnovaná doporučení na zlepšení případných rozdílů zjištěných na jedné nebo na druhé straně. Závěrem shrnu, zda moje hypotéza byla pravdivá nebo nikoliv a zhodnotím, k čemu jsem během mé práce dospěl. Vědecká metoda, kterou pouţiji je komparace, vzhledem k tomu, ţe chci porovnat podmínky poskytnutí úvěrů v České republice a Rakousku. Myslím, ţe tato metoda se nejvíce hodí pro styl práce, který chci uplatnit. 8

9 1 Zdroje financování podniků Podnik obecně je podnikatelský subjekt, který podniká za účelem dosaţení zisku. K tomu potřebuje nějaké zdroje (finanční, materiální, pracovní sílu). Z tohoto pohledu jsou nejdůleţitější finanční zdroje, za které můţe podnik najmout zaměstnance, pořídit strojní vybavení, materiál na výrobu a zaplatit si místo (koupě prostoru pro podnikání, pronájem takového prostoru), kde bude firma provádět činnost. Firma můţe být buď výrobní obchodní, či můţe zajišťovat nějakou sluţbu. Podle toho čím se chce zabývat, hledá lokalitu a prostory pro podnikání. Lokalita je důleţitá z hlediska konkurence, získání kvalifikovaných zaměstnanců, dopravní obsluţnosti okolí, případně napojení na subdodavatele atd. Firma, která bude poskytovat nějaké sluţby obyvatelům, bude chtít být co nejblíţe centru města, aby zákazníci nemuseli dojíţdět za sluţbou na velké vzdálenosti, výrobní firma bude zase naopak kvůli emisím hluku, smogu, prachu atd. nucena podnikat někde v průmyslové zóně nebo na okraji města, ale zachová si poţadavky na dobrou dopravní dostupnost vzhledem k zaměstnancům, zásobování, subdodavatelům, zákazníkům atd. K tomu výše popsanému musí mít firma nějaké finanční zdroje. O finanční zdroje se ve firmě stará management, který musí především určit strategii podniku, kam bude podnik směřovat, kde bude mít své místo a musí tuto strategii kontrolovat, vyhodnocovat a případně měnit, podle toho, jak se mění situace na trhu a v ekonomice. S tím úzce souvisí i přerozdělování kapitálu, který zahrnuje investice do provozních činností podniku, do hmotného a nehmotného majetku. Z toho vyplývá, ţe management musí opatřovat finanční prostředky (kapitál) na běţné i mimořádné potřeby podniku. Zdroje financování podniku můţeme rozdělit do několika skupin. Nejdůleţitější rozdělení z pohledu mé práce je na vlastní a cizí zdroje. 1.1 Vlastní zdroje Vlastní zdroje získává podnik na základě vlastní podnikatelské činnosti. Mezi nejvýznamnější vlastní zdroje patří zisk, který je po zdanění a nerozděluje se mezi majitele firmy, ale pouţívá se k rozvoji firmy a k dalším investicím do podnikání. Dalším významným zdrojem 9

10 financování vlastními zdroji jsou odpisy. Odpisy jsou diskutabilní zdroj finančních prostředků, protoţe se pouţívají především na vyjádření opotřebení majetku (převáţně strojů, budov atd.) v měnové jednotce za určité období (např. v Kč za 1 rok). Nepřinášejí tedy přímo ţádné finanční prostředky, ale vyjadřují míru opotřebení jiţ dříve pořízeného vybavení, které bude muset být za nějaký čas obnoveno Cizí zdroje Cizí zdroje jsou rozmanitější poloţkou neţ vlastní zdroje. Měli by mít menší podíl na financování podniku, neţ vlastní zdroje, ale toto se můţe lišit v závislosti na odvětví podnikání firmy, makroekonomickém prostředí (výše úrokových sazeb), dále na managementu firmy a dalších okolnostech. Mezi nejčastější cizí zdroje financování podniků patří vklady vlastníků, dále emise cenných papírů (obligací, akcií), dotace, bankovní úvěry, faktoring, forfaiting, leasing atd. Výhody vyuţití cizího kapitálu spatřuji v moţnosti financovat dříve větší projekty, na které by podnikatelský subjekt musel nejprve naspořit vlastní zdroje, coţ je časově náročnější a firma můţe za pomoci cizích zdrojů financovat zakázky, na které by musela třeba ještě nějaký čas vytvářet vlastní zdroje. Cizí zdroje jsou často pro firmu i levnější neţ vlastní kapitál, protoţe zisk je daněn, je z něho po zdanění vyplácena dividenda, kdeţto cizí zdroj nemá tato omezení. Nevýhodou můţe být vyšší zadluţenost, která sniţuje finanční stabilitu, dále se s růstem zadluţenosti sniţuje moţnost získat další dluh a akcionáři poţadují vyšší dividendy Emise cenných papírů Pokud firma potřebuje cizí zdroje a rozhodne se pro emisi dluhopisů, obrací se prostřednictvím kapitálového trhu na veřejnost, která má volné finanční prostředky a je ochotna investovat do rozvoje firmy. Dluhopis je cenný papír, který opravňuje majitele ke splacení dluţné částky za určité předem dohodnuté období a vyplácení výnosů z drţby 1 Tichý Jaromír. Zdroje financování podniku. 1. vydání, vydavatel Praha: VŠFS,

11 dluhopisu prostřednictvím kupónů. Dluhopis můţe být s krátkodobou nebo dlouhodobou splatností, je u něho zajištěn zpětný odkup a je pevně stanovena splatnost a úroková sazba. Drţitel dluhopisu se nepodílí na řízení firmy. Dluhopisy mohou být směnitelné za akcie, nebo je můţe zpětně odkoupit emitent dluhopisu. V případě, ţe firma je akciovou společností, emituje akcie. Akcie je cenný papír, s nímţ je spojeno právo akcionáře na řízení společnosti účastí na valné hromadě, právo na zisk formou dividendy a při zániku společnosti na likvidačním zůstatku. Akcie není moţné vrátit zpět společnosti oproti peněţnímu plnění, je však moţné s nimi nakládat (nakupovat i prodávat) na kapitálovém trhu. Emise akcií probíhá na primárním trhu, další nakládání s akciemi se děje na sekundárním trhu. Trh primárních emisí je srdcem, které dodává ţivotodárnou krev ve formě kapitálu do organismu podnikatelské sféry současné ekonomiky. 2 Akcie musí obsahovat určité náleţitosti, kterými jsou Obchodní jméno a sídlo společnosti, jmenovitá hodnota akcie, označení formy akcie a určení práv spojených s drţbou akcie a jméno akcionáře v případě akcií na jméno. Druhy akcií v České republice kmenové, prioritní, zaměstnanecké. Kmenové akcie jsou cenným papírem s pohyblivým výnosem, který umoţňuje hlasovací právo na valné hromadě, právo na likvidačním zůstatku a předkupní právo na nové akcie. Mohou být ve formě na jméno nebo na majitele a podobu mají buď listinnou, nebo zaknihovanou. Jejich emisí akciová společnost vytváří základní kapitál. Nevynucují pevné úhrady plateb, ale jsou s nimi spojené vyšší náklady na získání kapitálu. S emisí prioritní akcie je na rozdíl od kmenové akcie spojeno právo na přednostní výplatu dividendy, podílu na likvidačním zůstatku, ale jsou bez práva na hlasování na valné hromadě. V České republice nesmí prioritní akcie tvořit více neţ 50 % základního kapitálu firmy. Zaměstnanecké akcie nejsou veřejně obchodovatelné, jedná se o specifické druhy akcií se zvláštními právy a jejich smyslem je zainteresovat zaměstnance na chodu firmy a na jejích výsledcích. V České republice nesmí prioritní akcie tvořit více neţ 5 % základního kapitálu firmy. 2 Liška Václav. IPO kmenové akcie a jejich primární emise. 1. vydání, vydavatel Praha: HZ,

12 1.2.2 Leasing Leasing je určen především na pořízení movitého majetku firmy. Vedle úvěrů je to nejvyuţívanější zdroj financování firemních investic. Leasing je v podstatě pronájem movitých věcí (stojů, aut), kdy tento majetek je po dobu placení leasingu v majetku leasingové společnosti (nikoliv v majetku firmy) a firma za tento pronájem ručí pořízenou movitou věcí. Vzhledem k tomu, ţe se leasing obvykle splácí aţ po uvedení zařízení do provozu, je ideální, aby zařízení, které je předmětem leasingu generovalo zdroje na splácení ze svého provozu. Výhodou pořízení zařízení na leasing můţe být servis, který leasingová společnost poskytuje nájemci (firmě) a ta tím pádem nemusí zajišťovat další prostředky nutné k provozu stroje, nevýhodou pak je nemoţnost odpisů zařízení po skončení leasingu. Známe dva druhy leasingu: 1. Finanční leasing po celou dobu ekonomické ţivotnosti zařízení je toto v majetku leasingové společnosti a aţ po skončení leasingu přechází do majetku firmy. Výše splátky u finančního leasingu pokrývají pořizovací cenu zařízení. Finanční leasing je moţné dále dělit: 3 a) Přímý finanční leasing pronajímatel koupí majetek od výrobce a pronajme ho nájemci, který si předem určí vlastnosti majetku (cena, dodavatel, atd.) b) Nepřímý finanční leasing pronajímatel koupí majetek od budoucího nájemce a zpět mu majetek pronajme, aniţ by tento opustil své místo. Výhodou je vyuţívání majetku ve vlastnictví někoho jiného a pro nájemce je výhoda v tom, ţe obdrţí finanční prostředky z prodeje majetku. c) Úvěrový leasing nejobvyklejší typ finančního leasingu, kdy velká část majetku pronajímatele je kryta úvěrem od věřitele. Základním znakem tohoto leasingu je, ţe investoři nemají vůči pronajímateli ţádné právo poţadovat splacení svých půjček, dluţný podíl je obvykle zajišťován právem na zboţí nebo zástavním právem na pořizované zařízení. 4 3 Valach Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3. vydání, vydavatel Praha: Ekopress, Tichý Jaromír. Zdroje financování podniku. 1. vydání, vydavatel Praha: VŠFS,

13 2. Operativní leasing zařízení se pořizuje na kratší dobu, neţ je jeho ekonomická ţivotnost a zůstává v nájmu i po skončení leasingu. Splátky se počítají jako rozdíl mezi pořizovací a zůstatkovou hodnotou zařízení a firma tak platí pouze reálně amortizovanou část ceny zařízení. Zařízení musí být pojištěno proti odcizení nebo zničení při havárii, coţ sjednává leasingová společnost za většinou výhodnějších podmínek, neţ individuální pojištěnec Forfaiting Forfaiting je formou úvěrování investic nakupovaných v zahraničí prostřednictvím exportních úvěrů. Jedná se o střednědobé a dlouhodobé pohledávky. Proces forfaitingu spočívá v tom, ţe vývozce (dodavatel) uzavře smlouvu s forfaitingovou společností, coţ je specializovaná společnost nebo banka, dodá zboţí zahraničnímu odběrateli a postoupí pohledávku forfaitingové společnosti. Forfaitingová společnost uhradí částku sníţenou o náklady forfaitingu na účet vývozce. Výhodou pro vývozce je v případě střednědobých a dlouhodobých kontraktů, ţe nemusí čekat na splacení investice od zahraničního odběratele a transakce tak neohroţuje jeho likviditu. Forfaitingová společnost ke dni splatnosti zajišťuje inkaso pohledávky po zahraničním odběrateli (resp. jeho banky), a v případě, ţe odběratel neplní, podniká právní kroky k vymoţení hodnoty investice. Můţe pohledávku také dál prodat na sekundárním trhu Faktoring Faktoring na rozdíl od forfaitingu vypořádává pohledávky s kratší dobou splatnosti a za jedním odběratelem ve skupinách (veškeré krátkodobé pohledávky za jedním dodavatelem jdou přes faktoringovou společnost). Faktoring lze vyuţít jak v domácím, tak v zahraničním obchodě. Pohledávky nejsou nijak zajištěné, proto si musí faktoringová společnost prověřit bonitu odběratele. Faktoring je ve své podstatě bankovní úvěr zajištěný konkrétními pohledávkami. Faktoring nevstupuje do rozvahy na straně pasiv, takţe v účetnictví nezvyšuje 13

14 ukazatele zadluţení společnosti a rozvaha tak zůstává volná pro případné vyuţití bankovního financování. 5 Rozdíly mezi faktoringem a forfaitingem 6 pohledávky se splatností za subjektem zajištěné postupované faktoring krátkou domácím nijak ve skupinách forfaiting dlouhou zahraničním např. směnkou samostatně Veřejné zdroje Malé a střední podniky, které nemají dostatek finančních zdrojů, případně se nacházejí v počáteční fázi podnikání, mohou pro své financování vyuţít veřejné zdroje financování ať od veřejného nebo soukromého sektoru. V České republice existuje řada programů na získání podpory pro malé a střední podniky ať přímo z vládních podpor, tak z Evropské unie. Veřejná podpora musí být poskytována ze státních prostředků, musí zvýhodňovat určité podnikatelské subjekty nebo odvětví činnosti a musí narušovat nebo hrozit narušením hospodářské soutěţe. Vládní podpora podnikání můţe mít formu: 7 a) záruky za bankovní úvěry, b) úvěry se sníţenou úrokovou sazbou, c) příspěvky na úhradu úroků z bankovních úvěrů, d) vratné finanční výpomoci, e) příspěvky a dotace. 5 Tichý Jaromír. Zdroje financování podniku. 1. vydání, vydavatel Praha: VŠFS, Veber Jaromír. Podnikání malé a střední firmy. 2. aktualizované a rozšířené vydání, vydavatel Praha: Grada,

15 Obrázek 1: Objem investic veřejných zdrojů v roce Úvěry Ve své práci se chci zaměřit na poskytování úvěrů malým a středním podnikům, proto této kapitole budu věnovat větší pozornost, neţ předchozím, které byly pouze jakýmsi výčtem toho, co je moţné pouţít v souvislosti s financováním firemního sektoru. Nebudu se zabývat různými nebankovními poskytovateli úvěrových produktů, protoţe ty jsou podle mého názoru zaměřeny převáţně na domácnosti, kterým poskytují své sluţby, firmy se spíš obrací se svými poţadavky na financování úvěrovými produkty na bankovní instituce. Co je to tedy bankovní úvěr? Bankovní úvěr je moţné definovat jako časově omezené, úplatné zapůjčení peněz k volnému nebo smluvně vázanému pouţití. 9 Tyto půjčky patří mezi nejdůleţitější bankovní obchody, představují pro banky největší objemy výnosů a zajišťují rentabilitu banky. Banka prostřednictvím těchto úvěrů alokuje své finanční zdroje, coţ , Statistika tuzemských a přímých zahraničních investic, soubor Excel, , list DI-Sektory Kalabis Zbyněk. Základy bankovnictví, 1. vydání, vydalo nakladatelství BizBooks v Brně ve společnosti Albatros Media a.s.,

16 představují vklady od klientů (úspory vkladatelů) firmám, kterým se momentálně volných finančních prostředků nedostává v poţadované výši, ale mají dostatečnou bonitu na to, aby dostály svým závazkům vyplývajícím z úvěrového obchodu. Bonitu firmy banka prověřuje tak, aby poskytnutý úvěr byl s co největší pravděpodobností splacen a banka tak neutrpěla ztrátu finančních prostředků z poskytnutého obchodu. Banka tedy poskytuje úvěry podnikatelským subjektům, u kterých si v rámci schvalovacího procesu ověří schopnost subjektu splatit poţadovaný úvěr, prověří a poţaduje zajištění těchto poskytnutých prostředků a odměnou za tuto transakci jsou jí úrokové výnosy. Úrokové výnosy jsou pro banku největším zdrojem zisku, ale jsou i nejrizikovějším finančním zdrojem, proto musí banka dobře zhodnotit riziko, které jí úvěrovým procesem vzniká Třídění úvěrů Úvěry je moţné třídit z několika hledisek: 1. Podle doby splatnosti - krátkodobé (obvykle do 1 roku) - střednědobé (mezi 1-5 lety) - dlouhodobé (nad 5 let) Úvěry se většinou poskytují se splatností do 10 let, výjimečně i do 20 let od poskytnutí. 2. Podle zajištění - zajištěné - nezajištěné 3. Podle účelu - účelové - neúčelové 4. Podle druhu 10 - provozní - investiční 10 Kalabis Zbyněk. Základy bankovnictví, 1. vydání, vydalo nakladatelství BizBooks v Brně ve společnosti Albatros Media a.s.,

17 Obrázek 2: Klasifikace bankovních úvěrů 11 Úvěry podle splatnosti Krátkodobé úvěry Střednědobé úvěry Dlouhodobé úvěry (do 1 roku) Úvěry na směnku (od 1-5 let) Spotřebitelské úvěry (nad 5 let) Hypoteční úvěry Kontokorentní úvěry Revolvingové úvěry Eskontní úvěry Hypoteční úvěry Kreditní karty Splátkové úvěry Dispoziční úvěry Úvěry v rámci stavebního spoření Leasing automobilů Samozřejmě bychom mohli v třídění pokračovat ještě dál, ale pro ilustraci si myslím, ţe tento výčet bude stačit Rizika a jejich zajištění Banka poskytuje klientům úvěrové prostředky, které má svěřené od běţných vkladatelů. Z tohoto titulu musí přistupovat k riziku velmi obezřetně. Banka, pokud chce půjčit finanční prostředky nějaké firmě, musí velmi důkladně prověřit zejména návratnost těchto poskytnutých prostředků. Tomuto prověření se budu podrobněji věnovat v další kapitole, která se zabývá samotným úvěrovým procesem. 11 Tichý Jaromír. Zdroje financování podniku. 1. vydání, vydavatel Praha: VŠFS,

18 Rizika dělíme do několika skupin. Mezi hlavní skupiny bankovního rizika patří: - Úvěrové riziko - Trţní riziko - Operační (provozní) riziko - Likvidní riziko - Obchodní riziko Úvěrové riziko je potencionální ztráta, kterou banka utrpí v případě, ţe dluţník nebude schopen dostát svým závazkům. Toto riziko v sobě zahrnuje i další rizika. Vypořádací riziko je dáno ztrátou z nevypořádaných obchodů např. připsáním peněz na špatný účet nebo nedodrţováním pracovních postupů. Riziko změny ratingu protistrany znamená vyšší rizikovost a tím např. zvýšení úrokových sazeb protistrany, coţ můţe vést k nesplacení poskytnutého úvěru. 12 Tržní riziko je riziko ztráty plynoucí z nepříznivého vývoje trţních cen, tj. úrokových sazeb (úrokové riziko), cen akcií (akciové riziko), devizových kurzů (měnové riziko), cen různých komodit (komoditní riziko), jako např. Ropy, zlata apod. 13 Operační (provozní) riziko je riziko ztráty plynoucí ze selhání interních procesů, lidí, systému nebo vnějších událostí jako jsou přírodní katastrofy. Klasické příklady zahrnují výpadek IT systémů v bance, události 11. září 2001 nebo problémy japonské jaderné elektrárny Fukušima. 14 Likvidní riziko odráţí pravděpodobnost situace, kdy banka ztratí schopnost dostát svým hotovostním nebo platebním závazkům v termínu jejich splatnosti., to znamená situaci, kdy není schopná navýšit zdroje na krátkodobém i dlouhodobém dluhovém trhu, nebo momentální neschopnost vyplatit hromadně klientům jejich depozita na poţádání (tzv. run na banku). 15 Obchodní riziko se dá v bankovnictví definovat jako riziko, ţe banka musí změnit rozsah a strukturu svých činností jako důsledek ekonomického a finančního prostředí, ve kterém se 12 Černohorský Jan, Teplý Petr. Základy financí, 1. vydání, vydavatel Praha: Grada Publishing, a.s., Černohorský Jan, Teplý Petr. Základy financí, 1. vydání, vydavatel Praha: Grada Publishing, a.s., Černohorský Jan, Teplý Petr. Základy financí, 1. vydání, vydavatel Praha: Grada Publishing, a.s., Černohorský Jan, Teplý Petr. Základy financí, 1. vydání, vydavatel Praha: Grada Publishing, a.s.,

19 pohybuje. Systematické riziko znamená, ţe dojde k přenosu určitého rizika na celé bankovní odvětví, jako se tomu stalo v září 2008 po pádu americké investiční banky Lehman Brothers Rating Rating existuje vnější, kdy klient je drţitelem nějakého ratingu, který dostane od nezávislé ratingové agentury, nebo je interní rating banky, kde se banka snaţí dle vlastní znalosti klienta vyhodnotit riziko, které klient pro banku představuje. Zde se posuzuje úvěrová historie klienta, jeho vyuţívání bankovních produktů (jak moc je bance loajální) a další ukazatele, které mají co nejpřesněji pomoct bance odhalit potenciální spolupráci a schopnost klienta dostát svým závazkům. Banka podle toho a o jakého klienta se jedná a jak je rizikový můţe v tomto ohledu brát zřetel i na úrokovou sazbu, kterou klientovi k úvěru nabídne. Čím lepší rating, tím niţší úroková sazba Úvěrové registry Banka posuzuje úvěrovou angaţovanost a splátkovou morálku i u jiných bank, které klient můţe vyuţívat pro svoji podnikatelskou činnost. Nejdůleţitějším úvěrovým registrem pro právnické osoby je Centrální registr úvěrů ČNB, který obsahuje databázi bankovních informací o splátkové morálce klienta a o jeho úvěrové angaţovanosti. Do této databáze mají přístup pouze banky. Banky zde vidí především celkové úvěrové zatíţení klienta v bankovních ústavech v České republice a také aktuální i historické záznamy o delikvenci klienta. Banka má k dispozici i registr společnosti CCB (Czech Credit Bureau) coţ jsou Bankovní registr klientských informací (BRKI) a Nebankovní registr klientských informací (NRKI). V bankovním registru jsou pozitivní i negativní informace o bonitě a platební morálce jednotlivých klientů. V nebankovním registru jsou, jak název napovídá nebankovní společnosti, jako např. splátkové a leasingové společnosti. 16 Černohorský Jan, Teplý Petr. Základy financí, 1. vydání, vydavatel Praha: Grada Publishing, a.s.,

20 Dalším úvěrovým registrem působícím na území České republiky je Solus, který sdruţuje své členy, kteří si navzájem vyměňují informace o klientech, kteří neplní své závazky vůči jednotlivým členům tohoto sdruţení. Dále má banka k dispozici moţnost nahlédnout do insolvenčního rejstříku, který jí prozradí, zda s klientem nebylo zahájeno insolvenční řízení Úvěrový proces Na začátku úvěrového procesu se klient dostaví do banky s představou, co by chtěl financovat, na jak dlouho a zda je ochoten nabídnout bance nějaké zajištění. Banka si od něj vyţádá doklady potřebné k poznání rizika, které představuje klientův záměr. Jedná se o Ţádost o úvěr, kde je specifikován přímo klient (jméno, adresa, IČ), co poţaduje financovat a na jak dlouho. Klient dále předloţí účetní výkazy (rozvahu, výsledovku a výkaz cash flow), které jsou obvykle za víc posledních účetních období. Tyto doklady jsou pro banku velmi důleţité proto, aby si udělala obrázek o klientově hospodaření a návratnosti půjčených finančních prostředků. U finančních výkazů klienta obvykle záleţí i na době, ve které si jde klient o úvěr poţádat, protoţe pokud je to ve druhé polovině kalendářního roku, můţe si banka vyţádat i předběţné výsledky za aktuální rok (např. k 30.6.). Dále je potřeba bance sdělit předmět podnikání klienta, základní informace o společnosti (historie, počet zaměstnanců, konkurence v oblasti, kde klient působí atd.) Banku také velice zajímá klientova splátková morálka u finančního úřadu, České správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny (tzv. bezdluţnost). Dále banka prověřuje propojení na ekonomicky spjaté skupiny osob, coţ je dle úředního sdělení České národní banky ze dne 18. července 2007 k pravidlům obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry taková situace, kdy 1. jedna osoba má kvalifikovanou účast na jiné osobě, kromě případů, kdy jsou tyto osoby ve vztahu ovládající a ovládané osoby; 2. stejná osoba má kvalifikovanou účast na dvou nebo více organizačně nezávislých osobách; 20

21 3. osoby mají stejného člena představenstva, příp. jiného statutárního orgánu, dozorčího orgánu nebo mají společné vrcholné vedení, nebo členové statutárního orgánu, dozorčí rady nebo vrcholného vedení více osob jsou blízké osoby nebo osoby sobě navzájem blízké ve smyslu občanského zákoníku; 4. osoby jsou propojeny zárukami nebo úvěry; 5. osoby jsou spjaty vzájemnými obchodními vztahy, například dodávkami zboţí. 17 Dále banka prověřuje, jak je klient ochoten úvěr zajistit. Klient můţe předloţit bankovní záruku (např. ČMZRB), nebo nabídnout do zajištění nemovitý (pro banku je to lepší varianta) nebo movitý majetek, případně další druhy zajištění jako zástavu bankovního účtu s nějakým zůstatkem, zástavu pohledávek z obchodního styku atd. Tyto informace jsou pro banku vzhledem k podstupovanému riziku velice důleţité, a proto banky věnují této stránce poskytování úvěru patřičnou pozornost, aby eliminovaly riziko spojené s poskytnutím úvěru. Pokud banka vyhodnotí klientův investiční záměr jako reálný, pokud akceptuje riziko, které pro ni klient představuje a s přihlédnutím k nabízenému zajištění a výši úvěru, schválí nebo zamítne klientovu ţádost o úvěrový produkt. Pokud klientovi banka úvěr schválí, sepíše s ním úvěrovou smlouvu a připraví finanční prostředky k čerpání. Kdyţ klient vyčerpá, nastává pro banku období monitoringu klientovy splátkové morálky a v případě, ţe klient nemůţe v průběhu úvěrového vztahu dostát svým závazkům je schopna řešit momentální nepříznivou situaci buď odloţením splátek úvěru, nebo jeho restrukturalizací. Pravidelným monitoringem klienta (tzv. roční revizí) se banka snaţí eliminovat riziko v průběhu splácení úvěru a předcházet neţádoucím situacím. Obrázek 3: Schéma úvěrového procesu 18 Rozhovor Ţádost Určení Monitorování Splacení s klientem o úvěr bonity úvěru úvěru , Věstník ČNB částka 17/2007 ze dne 2. srpna Jan Černohorský, Teplý Petr. Základy financí, 1. vydání, vydavatel Praha: Grada Publishing, a.s.,

22 Krátkodobé bankovní úvěry Revolvingový úvěr Úvěr se splatností do jednoho roku, kdy klient má s bankou smluvní ujednání o tom, ţe bude čerpat na základě potřeby oproti předloţení faktur (účelově) a pokud během doby poskytnutí úvěru část nebo celý úvěr splatí, pak můţe dát znovu příkaz k čerpání, aniţ by musel o úvěr znovu ţádat. Je tedy sjednána maximální výše poskytnutých finančních prostředků (tzv. úvěrový rámec). Pokud klient splní podmínky pro poskytnutí tohoto úvěru i pro další období (předloţení ekonomické situace, účelovosti čerpání atd.), je mu revolvingový úvěr bankou znovu obnoven. Revolvingový úvěr je úvěr na samostatném úvěrovém účtu, stejně jako většina poskytovaných úvěrů Kontokorentní úvěr Tento typ úvěru je jako jediný poskytnutý na běţném účtu klienta a jedná se v podstatě o povolení banky, ţe klient můţe své finanční prostředky přečerpat do záporných hodnot (do debetu) a banka ho za toto jednání nebude sankcionovat. Pokud klient plní podmínky, je mu úvěr opět pravidelně obnovován (nejčastěji po roce). U kontokorentního úvěru není třeba čerpat účelově tak jako u revolvingového úvěru, ale klient čerpá dle potřeby, přičemţ pokud obdrţí na účet finanční prostředky, jsou nejprve pouţity na splacení kontokorentu a aţ následně na běţný vklad klienta Lombardní úvěr Jedná se o úvěry zajištěné kvalitními cennými papíry (státní pokladniční poukázky, cenné papíry se státní zárukou, atd.), kde je pevně dohodnutá splatnost a pevně daná výše úvěru. Úvěr se úročí, jako kdyby byl v plné výši vyčerpaný a proto o něj není takový zájem. 22