Ekonomika životního prostředí. Cvičebnice. Egor Sidorov a Jakub Vosátka

Transkript

1 Ekonomika životního prostředí. Cvičebnice Egor Sidorov a Jakub Vosátka Ústí nad Labem, 2011

2 Úvodem Cvičebnice Ekonomika ţivotního prostředí, kterou máte před sebou, je určena především pro studenty neekonomických oborů environmentálně zaměřených škol a plně odpovídá struktuře stávajícího kurzu Ekonomika ţivotního prostředí Fakulty ţivotního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Společným záměrem jednotlivých kapitol cvičebnice je hlubší a všestranná analýza významných problémů spadajících do obsahové náplně kurzu. Různé druhy otázek a protichůdné názory na problematiku, které jsou uvedeny na stránkách cvičebnice, mají za cíl přimět studenty uvaţovat o problémech z různých úhlů pohledu. Tímto jsou studenti motivováni k utváření vlastních názorů na probíranou problematiku. Před začátkem kaţdého cvičení by se student měl samostatně seznámit s problematikou dané kapitoly cvičebnice, a to jak s teoretickým úvodem, tak i s dalšími částmi kapitoly. Prvních pět kapitol mají spíše teoreticko-metodologický charakter a následující pak mají výraznější aplikační zaměření. Samotné kapitoly cvičebnice jsou také rozděleny na teoretickou i praktickou část. Část Vybrané teoretické aspekty problematiky akcentuje nejdůleţitější aspekty vybrané problematiky a není míněna jako náhrada primárních studijních textů. Má za cíl pouze připomenout a shrnout některé důleţité teoretické poznatky a slouţí jako velmi stručný podklad pro diskusi na začátku hodiny. Diskusní témata slouţí k tomu, aby student prokázal, ţe dokáţe nad daným problémem uvaţovat a aplikovat teoretické znalosti pro řešení konkrétních úloh. Následující případová studie slouţí jako podkladový materiál k pochopení, jak je teorie aplikována v praktických podmínkách. Následující otázky jsou koncipovány tak, aby student prokázal, ţe dokáţe uvaţovat o praktických a reálných moţnostech řešení konkrétního problému a ţe je schopen komplexního zhodnocení celé problematiky. Část téma prezentace na cvičení v podstatě obsahuje závaznou strukturu prezentace, kterou můţe připravit buď jeden či skupina studentů. Primárním cílem prezentace je uvést teoretické souvislosti do kontextu konkrétních řešených problémů. V závěru kaţdé kapitoly je uvedená grafická úloha, jejíţ řešení napomáhá zlepšit pochopení látky a rozvíjí kompetence v oblasti aplikace metodologického aparátu ekonomické teorie. Příprava cvičebnice byla financována z prostředků projektu Fondu rozvoje vysokých škol č. 22/2011 F5a Zkvalitnění výuky předmětu Ekonomika ţivotního prostředí příprava studijních materiálů. Recenzenti: Egor Sidorov a Jakub Vosátka Ústí nad Labem, 2011 ISBN XXXXXXXXXXXXXX 4

3 Obsah 1 Úvod do problematiky environmentální ekonomie Globální problémy lidstva a jejich ekonomické souvislosti Environmentální externality a role státu Politika ţivotního prostředí a její principy Nástroje politiky ţivotního prostředí Poplatkový systém k ochraně ţivotního prostředí Ekologická daňová reforma Obchodování s emisními povolenkami Dobrovolné nástroje ochrany ţivotního prostředí Lokální politika a strategie v oblasti tvorby a ochrany ţivotního prostředí Energetická a surovinová politika státu Oceňování sloţek ţivotního prostředí

4 1 Úvod do problematiky environmentální ekonomie Cílem cvičení je analýza společných stránek a základních rozdílů v obsahu a koncepci environmentální ekonomie a klasické ekonomické teorie. 1.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Základní pojmy Ekonomie je věda zabývající se tím, jak lidé vyuţívají vzácné zdroje k výrobě uţitečných statků a jak jsou tyto statky rozdělovány ke spotřebě přítomné i budoucí. Ekonomika je synonymem pojmu národního hospodářství, tedy systému vztahů mezi ekonomickými subjekty. Ekologie je věda zkoumající vztahy organismů k vnějšímu prostředí a mezi sebou navzájem. Ţivotní prostředí je a) soubor faktorů nutných k ţivotu organizmů (tzv. statická definice), b) systém sloţený z přírodních, umělých a sociálních sloţek materiálního světa, které jsou, nebo mohu být s objektem ve stálé interakci, a které objekt pouţívá a mění (tzv. dynamická definice), c) systém sloţený z přírodních, umělých a sociálních sloţek (tzv. systémová definice). Ochrana ţivotního prostředí představuje lidské cílevědomé aktivity, jejichţ cílem je chránit či obnovit sloţky ţivotního prostředí. Funkce přírodních statků Vedle funkce environmentální (např. vytváření podmínek pro ţivot) má přírodní prostředí také funkci zdrojovou (např. poskytování surovinových vstupů do výrobních procesů) a asimilační (např. neutralizace škodlivin vyprodukovaných v rámci výrobních procesů). Přírodní statky jsou v ekonomické terminologii obvykle označovány jako půda, tj. jeden ze tří základních výrobních faktorů. Z toho přímo vyplývá ekonomická funkce přírodních statků jsou buď přímo statkem nebo zdrojem, z něhoţ lze vyrobit statek, jeţ slouţí k uspokojování lidských potřeb. Přírodní zdroje je moţné kombinovat s ostatními výrobními faktory, za účelem dosaţení vyšší úrovně uţitku (např. zřejmě bude odlišný uţitek z pohledu z vrcholu Sněţky, pokud se tam dostanete pešky anebo lanovou dráhou). Klasická ekonomická teorie a environmentální ekonomie Klasický pohled ekonomie na přírodu spočíval v tom, ţe byla chápána jako zdroj surovin a dalších vstupů do výrobního procesu, které byly volně dostupné a v podstatě zadarmo (resp. za vynaloţené náklady na těţbu, dopravu atd.). Právě nedostatky klasického ekonomického přístupu vůči přírodě se snaţí řešit a napravit ekonomie environmentální (a také ekonomie ekologická), která řeší především vzájemné vazby mezi ekonomickým systémem a ţivotním prostředím a snaţí se o nalezení takových cest, které by vedly k ekonomickému rozvoji při co nejmenších dopadech na ţivotní prostředí. Environmentální ekonomie: mikro a makro úroveň Environmentální ekonomie vychází jednak z pohledu makroekonomického, který sleduje celkové národohospodářské dopady ochrany ţivotního prostředí v souvislosti s pouţívanými nástroji environmentální politiky. Makroekonomické souvislosti (dopady) ochrany ţivotního prostředí spočívají v podstatě ve vyjádření vlivu ochrany ţivotního prostředí na základní makroekonomické ukazatele (např. HDP, nezaměstnanost, inflaci, obchodní bilanci apod.). Environmentální ekonomie dále vychází z pohledu mikroekonomického, který zachycuje dopady ochrany ţivotního prostředí na ekonomiku konkrétních ekonomických subjektů. Mikroekonomické souvislosti (dopady) ochrany ţivotního prostředí spočívají v podstatě ve vyjádření vlivu ochrany ţivotního prostředí na stav a chování jednotlivých podniků dotčených touto regulací. 6

5 Úkoly environmentální ekonomie Studium a ochrana ţivotního prostředí je multidisciplinární činnost, jeţ vyuţívá poznatky z mnoha vědních oborů (chemie, biologie, fyzika, sociologie, ekonomie aj.). V praxi dochází k celé řadě interakcí mezi ekonomikou a ţivotním prostředím. V případě vzniklého rozporu zájmů mezi ekonomikou (např. snaha o prosperující ekonomiku) a ochranou ţivotního prostředí (např. snaha o kvalitní ţivotní prostředí) se objevuje celá řada problémů a otázek, jeţ je nutné řešit. Právě těmito otázkami se do značné míry zabývá environmentální ekonomie. K hlavním úkolům ekonomie ţivotního prostředí pak stručně řečeno patří formulace racionálních přístupů k řešeným problémům ţivotního prostředí s přednostním vyuţitím standardních prvků ekonomické analýzy (ekonomických nástrojů). Otázky 1. Definujte pojem ţivotní prostředí. Jaké má sloţky? 2. V čem spočívají rozdíly mezi pojmy ekonomie a ekonomika? 3. Jak nahlíţí na ţivotní prostředí a jeho sloţky klasická ekonomie? Čím se odlišuje pohled environmentální ekonomie? 4. Co se obecně myslí pod pojmem dar přírody? Najdete příklady původních darů přírody, které jiţ dnes nejsou zadarmo? 5. Čím se zabývá environmentální ekonomie? 6. Čím se liší ekologická ekonomie od environmentální ekonomie? 7. Ovlivňuje ochrana ţivotního prostředí i další vědecké disciplíny? 8. Souhlasíte s tvrzením, ţe má ochrana ţivotního prostředí významný ekonomický rozměr? 9. Čím se zabýváme, pokud zkoumáme makroekonomické dopady ochrany ţivotního prostředí? 10. Čím se zabýváme, pokud zkoumáme mikroekonomické dopady ochrany ţivotního prostředí? 11. Co je z pohledu vývoje lidské společnosti prioritní: ekonomická výkonnost hospodářství nebo kvalita ţivotního prostředí? 1.2 Diskusní témata 1. Trţní ekonomika je povaţována za efektivní model vztahů. Proč tedy neřeší environmentální problémy? 2. Je naše pojetí blahobytu (uspokojených potřeb) zaloţeno spíše na prosperující ekonomice, nebo zdravém a harmonickém ţivotním prostředí, či jejich kompromisu? Jak by měl tento kompromis vypadat? 3. Potřebujeme vlastně pro uchopení problematiky vztahu ekonomiky a ţivotního prostředí novou vědní disciplínu - environmentální ekonomii? Neřeší jiţ sama ekonomie problematiku ţivotního prostředí a našeho zacházení s ním? 4. Našli byste příklad ekonomické aktivity člověka, která nemá ţádný vliv na ţivotní prostředí? Našli byste příklad ekonomické aktivity člověka, která působí na ţivotní prostředí jen pozitivně? 5. Dokáţete vysvětlit pojem ekologický terorismus? Koho je moţné povaţovat za ekologického teroristu? Jedná se o reálnou hrozbu (pokud ano, tak pro koho) nebo mýtus (pokud ano, tak proč se o něm mluví)? 6. Porovnejte supermarkety a malé kamenné obchody (např. tzv. večerky ). Která forma prodeje je ekologičtější? Jaké jsou klady a zápory uvedených forem prodeje? 7

6 1.3 Případová studie Zpráva o životním prostředí Na globální úrovni došlo v 90. letech 20. století k úbytku plochy lesů o 9,4 miliónů hektarů (tj. 2,4 % celkové plochy lesů). Ročně bylo vymýceno 14,6 miliónů hektarů lesů a zalesněno 5,2 miliónů hektarů půdy. Odlesňování tropických pralesů dosahuje téměř 1 % jejich celkové plochy ročně. V 90. letech 20. století téměř 70 % odlesněných oblastí bylo přeměněno na zemědělskou půdu, většinou trvalého charakteru. Komerční metody těţby dřeva jsou často nešetrné a přímo nebo nepřímo přispívají k odlesňování. V západní Africe připadá na 1 m 3 vytěţeného dřeva asi 2 m 3 stromů, které jsou poraţeny. [ ] Těţba dřeva je nešetrná zejména na strmých svazích nebo v citlivých ekosystémech, jako jsou smíšené lesy a mangrovové lesy. Přestoţe se těţba dřeva soustřeďuje jen na určité druhy stromů, jsou obvykle vykáceny také ostatní druhy stromů. Kácení lesů má nejváţnější dopady na místní obyvatelstvo, které ztratí obnovitelné zdroje potravy, paliva, stavebního materiálu a ztratí moţnost lovu lesní zvěře pro maso a koţešiny a moţnost sběru lesních plodů jako potravin a jako léčiv. Obnaţená půda je vystavena působení větru, vody, slunečnímu záření, odpařování vody a půdní erozi. Půda přestává zadrţovat vodu a důsledkem jsou velké povodně v okolí větších řek a v pobřeţních oblastech. Typická lesní plantáţ obsahuje jediný nebo jen několik druhů stromů. Proto má mnohem niţší biologickou diverzitu neţ přírodní lesy a je méně odolná vůči ţivočišným škůdcům a onemocněním. Celosvětové odlesňování se zpomaluje, i když velmi zvolna Zdroj: Svršek (2005) Hlad po nové zemědělské půdě je hlavní příčinou pokračujícího odlesňování krajiny. Kaţdý rok tak padnou lesy na ploše 13 milionů hektarů, coţ odpovídá velikosti Anglie. Nicméně díky snaze nahradit pokácené stromy novými porosty se daří odlesňování alespoň zpomalovat. Obrovské plány na zalesňování v Číně více neţ vyrovnávají plošné kácení v dalších částech Asie, například v Indonésii, takţe za prvních pět let třetího tisíciletí vykazuje Asie růst zalesněné pevniny. Čínská ekonomika vyvolala obrovskou poptávku po dřevu a státní správa byla nucena přijmout legislativní opatření, aby sníţila závislost na dovozu dřeva a aby nedocházelo k erozi půdy, zejména v oblastech v blízkosti pouště Gobi. V Africe a Jiţní Americe je však méně důvodů k optimismu. Zalesněná půda v Jiţní Americe dnes pokrývá méně neţ polovinu kontinentu. V roce 1990 se odhadovalo, ţe les pokrývá 51 % plochy kontinentu, za rok 2005 odhady hovoří jiţ jen o 47 %. Více neţ polovina lesů pokácených v období padla v Africe, tvrdí zpráva FAO. To podle ní jen doplňuje známou představu, ţe války a chudoba jsou hlavní příčinou ničení lesních porostů. Ačkoli ekonomický růst můţe stimulovat nelegální kácení, podle FAO se celkově dá říct, ţe růst bohatství naopak vede k lepší péči o lesy. Bohatší státy se většinou snaţí přijímat opatření na ochranu přírody a ţivotního prostředí. Příklady z Indie a Číny vedou autory studie k závěru, ţe ekonomický rozvoj se zdá být nezbytným předpokladem k zastavení ničivého kácení. Zdroj: Charvát (2007) 8

7 Zastavuje se odlesňování naší planety? Česká republika se objevila v nejnovější studii mezinárodního týmu vědců, kde odborníci vyjádřili názor, ţe se oproti předpokladům pravděpodobně daří zastavit odlesňování planety Země. [ ] Experti rovněţ objevili souvislost mezi bojem proti odlesňování a ekonomickým růstem zemí. U většiny zemí, kde hrubý domácí produkt na hlavu dosáhl 4600 dolarů, bylo zaznamenáno zvětšování zásob dřeva. Podle odborníků ţádný národ úmyslně lesy neničí, lidé tak činí z nutnosti. Venkovská populace, která je chudá a stále se rozrůstá, potřebuje získávat novou půdu pro zemědělské aktivity. Tlak na lesy se sniţuje, mají-li lidé jiné pracovní moţnosti. Bohatší společnost má lepší politiku rozvoje venkova a lépe uplatňuje své zákony. Tento dojem můţe být poněkud zkreslený, poněvadţ bohaté státy dováţejí dřevo či dřevěné výrobky z chudších zemí a neničí vlastní lesní plochy. Chcete více lesů? Nešetřete papírem! Zdroj: ČTK (2006) Pokud jste si aţ dosud mysleli, ţe sběrem starého papíru nebo pouţíváním obálek z recyklovaného papíru zabraňujete úbytku lesů, budete muset svůj názor poopravit. Je to totiţ právě naopak. Nevěříte? Tak se zamyslete nad tím, jak souvisí například spotřeba chleba s rozlohou pšeničných polí? Kdyţ se zvýší spotřeba chleba, zvýší se cena mouky a pšenice. Zemědělci na to zareagují tak, ţe osejí více hektarů půdy pšenicí. Naopak, kdyţ poptávka po chlebu klesne, klesne poptávka po mouce a pšenici, klesne cena pšenice a zmenší se rozloha pšeničných poli. Co platí pro spotřebu chleba a pšeničná pole, platí stejně tak i pro spotřebu papíru a rozlohu lesů. Většina stromu se pěstuje pro papír. Kdyţ klesne spotřeba papíru, klesne cena papíru a pěstování stromu se bude méně vyplácet. Sníţí se počet vysazovaných stromů. Některé lesy mohou dokonce svým majitelům přinášet ztráty, takţe nakonec zmizí a lesní půda se přemění například na stavební parcely nebo na jiná pouţití. Ten, kdo má rád lesy, by proto měl mít na paměti, ţe za velkou rozlohu lesů vděčíme velké spotřebě papíru a dřeva, nikoli naopak. Lide, kteří si myslí, ze šetření papírem a dřevem udrţuje velkou rozlohu lesů, se mýlí a jejich omyl pramení z toho, ţe povaţují lesy za panenský přírodní zdroj. To moţná platí pro tropické pralesy. Ale naše lesy jsou kulturou, která za svou existenci vděčí právě hospodářskému růstu spotřebě dřeva a poptávce po dřevu. Zdroj: Holman (2005, s. 528) Otázky 1. Kaţdý z těchto článků navrhuje nějaká řešení problému globálního úbytku lesů. Vysvětlete stručně, v čem se liší jednotlivé přístupy. 2. Který přístup k ochraně lesů je dle vašeho názoru správný? 3. Jaký přístup byste vy rozhodně nezvolili? 4. V kterém článku se objevuje problematika exportu ekologických problémů? Co tento pojem znamená? 9

8 1.4 Téma prezentace na cvičení Na prvním cvičení jsou studenti obeznámeni s tématy prezentací a s poţadavky na prezentace. Požadavky na prezentaci Prezentace mají poskytnout základní přehled o dané problematice, poukázat na zajímavé jevy a praktické příklady a vyjádřit názor studentů na tuto problematiku. Prezentace je minimálně na 20 minut, maximálně však na 30 minut. Při pouţití obrázků a jiných dat je nutné uvádět zdroje. Vybraná témata se týkají aktuálních problémů a studenti by ve svých prezentacích měli jejich aktuálnost zachovat, tj. vyuţívat nejnovější data a poznatky. Doporučení pro úspěšné zvládnutí prezentace Prezentace by měla mít logickou strukturu, nejlépe obsah. Prezentace by měla obsáhnout problematiku komplexně (z různých úhlů pohledu). Na jednotlivých snímcích prezentace by měly být jen body a nikoliv celý text, pokud to není nezbytně nutné. Text by měl znít od prezentující osoby. Prezentaci nečtěte celou z papíru, pouţívejte jej jen jako občasnou pomůcku. Při prezentaci se dívejte na lidi, kterým dané téma sdělujete. Mluvte hlasitě a srozumitelně. Na jeden snímek je vhodné vymezit čas 1 3 minuty. Nikdy nedávejte na snímek příliš mnoho textu, měl by být přehledný a stručný. Vyberte vhodné pozadí prezentace (co nejvíce kontrastní s textem např. tmavě modré pozadí a bílý text), aby byla dobře čitelná (a to nejen na PC). Prezentace by měla obsahovat úvodní a závěrečnou stránku. Přednes prezentace je vhodné prokládat praktickými a zajímavými informacemi. Grafický materiál (obrázky atd.) můţe zlepšit kvalitu prezentace, avšak pouţívejte jej s rozvahou. Prezentaci si dopředu dobře připravte a alespoň jednou předem přečtěte. Řeč by měla být plynulá a neměli bychom nabýt dojmu, ţe prezentující vidí text poprvé. V přednesu prezentace je vhodné se střídat (lépe se udrţí pozornost posluchačů), ale není to nezbytně nutné. Je maximálně doporučeno si prezentaci předem odzkoušet a změřit čas!!! U kaţdého tématu prezentace (počínaje kapitolou č. 3) je uvedena doporučená osnova prezentace, neboli základní body (myšlenky), které by se měly v prezentaci objevit. 10

9 1.5 Grafická úloha Připomeňme si, ţe indiferenční křivka znázorňuje různé kombinace dvou statků, které přinášejí spotřebiteli stejný uţitek. Obrázek 1. Stav ţivotního prostředí a preference Y IC 3 IC 2 IC 1 0 X Otázky 1. Který ze statků je neţádoucí? 2. Jaký vztah je vyjádřen pomocí indiferenční křivky mezi statky X a Y? 3. Pokud bude neţádoucí statek představovat mnoţství škodlivých emisí, co by mohl představovat statek Y? 4. Jak by vypadala indiferenční křivka, pokud za statky X a Y dosadíme peněţní příjem (X) a kvalitu ţivotního prostředí (Y)? Jaký vztah je obvykle mezi těmito statky? 11

10 2 Globální problémy lidstva a jejich ekonomické souvislosti Cílem cvičení je na základě diskuze o obecně známých globálních problémech lidstva odhalit a definovat jejich moţné příčiny a důsledky s důrazem na prozkoumání ekonomických aspektů. 2.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Definice globálního problému Globální problémy lidstva jsou problémy neomezující se jen na jednotlivou zemi nebo kontinent, ale projevují se po celém světě a jejich řešení je důleţité pro celé lidstvo. Předpokládá se, ţe mohou vést ke globální katastrofě lidstva, pokud nebudou vhodně a včas řešeny. Lidstvo zatím není zcela sjednocené v tom, které problémy by se měly řešit přednostně (a ještě méně v otázce, jak by se měly řešit). Základem smysluplného přístupu k řešení environmentálních problémů je nalezení jejich příčin, kterými mohou být například: růst světové populace, překotná urbanizace, způsob chování lidí (předimenzovaná spotřeba), snaha o prudký hospodářský růst, pouţívání technologií zatěţujících ţivotní prostředí, přirozené (přírodní) procesy aj. Typologie globálních problémů Jednu z moţných klasifikací globálních problémů nabízí Heczko (2005), který je dělí do tří velkých skupin: a) intersociální, b) ekosociální (přírodněsociální) a c) antroposociální problémy. Intersociální problémy vznikají ve vzájemných vztazích mezi společenskými a ekonomickými skupinami a systémy a jsou spojeny se zásadním střetem jejich různých zájmů (např. války a mír, překonání sociálně ekonomické zaostalosti méně rozvinutých (rozvojových) zemí, mezinárodní zadluţenost, změny mezinárodních ekonomických vztahů, aj). Ekosociální problémy pramení z porušených vazeb mezi přírodou a lidskou společností (např. populační, potravinové (nutriční), surovinové, energetické či ekologické problémy). Antroposociální problémy se týkají budoucnosti lidstva (většinou spadají do kategorie sociálních, humanitárních či kulturních problémů). Často se v této souvislosti hovoří o souhrnném problému budoucnosti člověka, který se pak dělí do dalších subproblémů, jakými jsou např.: problém absolutní chudoby, problém šíření epidemií a drogových závislostí, problém nekontrolované mezinárodní migrace, problém terorismu apod. Specifikace globálních problémů lidstva V současnosti je za globální problémy lidstva uváděno mnoho aktuálních či potenciálních problémů, jako například: nebezpečí válečného konfliktu; růst (nadměrný) světové populace; zajištění dostatku přírodních zdrojů surovin a energie; zásobování lidstva potravinami; nemoci a jiné civilizační jevy; rozdíly ve vyspělosti jednotlivých zemí/regionů; problém chudoby a zadluţenosti států; nadměrná mezinárodní migrace; mizení kulturního bohatství národů (unifikace kultur); dodrţování lidských práv; náboţenské konflikty; znečištění vod, ovzduší a půdy; nadměrná těţba surovin změny klimatu; skleníkový efekt; odpady, nadměrná tvorba a problematická likvidace; vymírání ţivočišných a rostlinných druhů; kácení deštných pralesů, odlesňování; povodně, zemětřesení, vulkanická činnost, sucha aj. (kurzivou jsou zvýrazněny environmentální problémy). 12

11 Globální problémy lidstva a trvale udržitelný rozvoj Koncepce trvale udrţitelného rozvoje je často zmiňována jako jedna z moţností, jak úspěšně řešit či předcházet globálním problémům. Obsahuje myšlenky, jeţ vyţadují změnu chování mnoha subjektů světové společnosti. Samotná koncepce trvale udrţitelného rozvoje se v minulosti vyvíjela a nadále vyvíjí, avšak k jejímu úspěšnému vyuţití je nutné, aby byla přijata a realizována dostatečně velkou částí lidstva. Koncepce udržitelného rozvoje, silná a slabá udržitelnost Trvale udrţitelný rozvoj je takový sociálně ekonomický rozvoj, který umoţňuje současné společnosti i budoucím generacím uspokojovat potřeby a přitom nesniţuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Koncepce trvale udrţitelného rozvoje a její realizovatelnost je stále diskutována mnoha teoretiky i praktiky. Rozmanitost tohoto pohledu se projevuje například v rozdělení na tzv. slabou a silnou formu udrţitelnosti. Slabá udrţitelnost předpokládá, ţe přírodní kapitál (statky) lze spotřebovávat, pokud je nahrazován fyzickým kapitálem (vytvořeným člověkem). Předpokládá, ţe je moţné tuto substituci provést při zachování konstantní úrovně uţitku. Silná udrţitelnost poţaduje zachování přírodního kapitálu minimálně na stejné úrovni, stejně tak jako celkového souhrnu přírodního a fyzického kapitálu. Substituci přírodního kapitálu za fyzický povaţuje tedy za nepřijatelnou. Otázky 1. Co je příčinou toho, ţe mnoho problémů lidstva má v současnosti globální charakter, a co je tím míněno? 2. S jakými globálními problémy ţivotního prostředí se setkává současná lidská civilizace? 3. Jaké jsou příčiny vzniku globálních problémů ţivotního prostředí a jak ovlivňují ekonomiku dotčených zemí? S kterými z nich se střetává Česká republika a jaké vidíte ve svém okolí? 4. Jaké jsou moţné dopady problémů ţivotního prostředí na lidskou civilizaci a různé aspekty vašeho ţivota? 5. Jaké jsou moţné ekonomické dopady problémů ţivotního prostředí? 6. Popište myšlenku trvale udrţitelného rozvoje a zamyslete se nad moţnostmi jejího prosazování. 2.2 Diskusní témata 1. Popište níţe uvedené globální problémy lidstva. Vysvětlete jejich příčiny, projevy a dopady na lidskou společnost a ţivotní prostředí. Diskutujte nad jejich závaţností. nebezpečí válečného konfliktu, růst (nadměrný) světové populace, zajištění dostatku přírodních zdrojů surovin a energie, zásobování lidstva potravinami, devastace ţivotního prostředí, nemoci a jiné civilizační jevy, rozdíly ve vyspělosti jednotlivých zemí/regionů, problém chudoby a zadluţenosti států, nadměrná mezinárodní migrace, mizení kulturního bohatství národů (unifikace kultur), změny klimatu, dodrţování lidských práv, povodně, zemětřesení, vulkanická činnost, sucha, 13

12 náboţenské konflikty, odpady nadměrná tvorba a problematická likvidace, vymírání ţivočišných a rostlinných druhů. 2. Jsou environmentální zájmy etické? Mohou být neetické? Proč? 3. Pro koho mohou být globální změny klimatu podnikatelskou příleţitostí? Jaké z toho mohou plynout výhody? Pro koho mohou být globální změny klimatu naopak podnikatelskou hrozbou? Uveďte příklady. 4. Kdybyste měli moţnost ovlivnit historický rozvoj nějaké určité země, čeho by se měla vyvarovat? Jaký by byl dopad na úroveň ekonomického rozvoje? Jak by to pravděpodobně ovlivnilo blahobyt? 5. Jak působí mezinárodní obchod na ţivotní prostředí? Je nutné k ochraně ţivotního prostředí omezovat mezinárodní obchod? 2.3 Případová studie Kolik ropy zbývá? Ropa je ze všech tří hlavních fosilních zdrojů nejvšestrannější. Má vysoký obsah energie, je relativně kompaktní a dá se snadno přepravovat. [ ] Ţe ropa dochází, se tvrdí jiţ hodně dlouho. Jiţ v roce 1914 Důlní úřad USA předpokládal, ţe ropy zbývá jen na deset let spotřeby. V roce 1939 americké ministerstvo vnitra předpovědělo, ţe ropa vydrţí jen 13 příštích let, a v roce 1951 se vypočítalo, ţe ropa dojde také za 13 let. Profesor Frank Notenstein z Princetonské univerzity ke konci své dráhy napsal: Od mého mládí ropa docházela neustále. Jak by se měla měřit vzácnost? I kdyby nám ropa docházela, neznamenalo by to, ţe je ropy nedostatek, ale jen to, ţe bude velmi, velmi drahá. Chceme-li zjistit, zda se ropa stává vzácnější, musíme zjišťovat, zda je také stále draţší. [ ] Cena ropy ţádný dlouhodobý trend růstu nevykazuje. Cenový skok u ropy od roku 1973 do poloviny 80. let byl způsoben umělým nedostatkem, kdy se OPEC podařilo důsledně omezit produkci. Stejně tak je současná vysoká cena důsledkem toho, ţe OPEC dodrţuje dohodnuté těţební limity z konce 90. let. Dá se tak očekávat, ţe cena ropa klesne do roku 2020 z nynějších zhruba 27 dolarů znovu mírně nad 20 dolarů. [ ] Je málo pravděpodobné, ţe se dlouhodobý trend příliš odchýlí od předpovězené ceny, protoţe vysoké reálné ceny odrazují spotřebu a podněcují rozvoj jiných zdrojů ropných i neropných dodávek energie. Dlouhodobě nízké ceny pak mají opačné účinky. Léta spotřeby

13 Obrázek zároveň demonstruje, ţe máme větší zásoby, neţ kdy předtím. To je ovšem velmi zaráţející. Zdravý rozum by říkal, ţe pokud bylo v roce 1955 ropy na 35 let spotřeby, pak by nám o rok později měla zbýt ropa na 34 let. Ve skutečnosti bychom tehdy dokonce měli mít k dispozici zásoby spíše jen na 33 let, protoţe v roce 1956 jsme spotřebovali více ropy neţ v roce Obrázek však ukazuje, ţe v roce 1956, v rozporu s tím, co by naznačoval zdravý rozum, bylo ropných rezerv na více let i při vyšší roční spotřebě. Ani kdyţ se podíváme na další léta, nevypadá to, ţe by ropa byla vzácnější. [ ] Proč tedy pořád věříme tomu, že ropa dojde, když se nic takového neděje? Stanley Jevons, jeden z nejrespektovanějších evropských vědců své doby, v roce 1865 napsal knihu o uhlí v Anglii. Podle jeho analýzy vyvolala průmyslová revoluce neúnavný vzestup poptávky po uhlí, coţ by mělo nevyhnutelně vést k vyčerpání uhelných loţisek Anglie a k ochromení celého jejího průmyslu. Ukáţe se, ţe v budoucnu nebude moţné očekávat jakékoliv zmírnění tlaku poptávky po hlavní hybné síle průmyslu. Jeho argumenty nebyly nepodobné těm, které se objevily v Mezích růstu. Neuvědomil si však, ţe kdyţ se cena uhlí zvýší, vznikne rovněţ větší podnět k hledání účinnějších způsobů jeho vyuţití, k nalezení nových loţisek, levnějších způsobů přepravy surovin a k nalezení jiných energetických zdrojů, jako například ropy. Proto se Jevonsova krize nikdy neodehrála. To, ţe jsme schopni lépe vyuţívat zdroje a nalézat jich stále více, se dá chápat jako ukázka lidského umu a důmyslu. Jistě, Země je kulatá a omezená, to však není ţádná relevantní námitka. Problém je spíše v tom, jak velká jsou loţiska, která právě máme k dispozici. Tato loţiska se mohou zdát omezená, jestliţe však cena vzroste, posílí to motivaci nalézat a rozvíjet další a lepší technologie jejich těţby. V důsledku toho růst ceny vlastně zvyšuje naše celkové známé zásoby, a tlačí tak cenu zase dolů. Odpověď na otázku, zda se zdroje stávají postupem doby vzácnější nebo naopak hojnější, se v podstatě zakládá na dvou přístupech: Proroci zmaru vyhlašují, ţe zdroje jsou fyzicky omezené, a proto jich musí být stále větší nedostatek; naopak stoupenci představy hojnosti spoléhají na lidský důmysl a svědectví empirických údajů. Zda má pravdu jeden nebo druhý přístup, je ale skutečně otázkou empirie. Zdroj: Lomborg (2006, str ) Otázky 1. Je úbytek surovin opravdu pro lidstvo závaţným problémem? 2. Znáte příklad nějaké suroviny, která jiţ byla vytěţena/spotřebována? 3. Souhlasíte s názorem Lomborga na problematiku úbytku světových zásob ropy? Proč? 4. Uvaţujte ekonomicky je moţné, ţe by zásoby ropy ve světě klesly na nulu? 15

14 2.4 Grafická úloha Obrázek 2. Populační teorie Thomase Malthuse Q Vývoj potřeby potravin s ohledem na vývoj lidské populace Vývoj produkce potravin s ohledem na možnosti planety Malthusiánská past 0 T Čas Otázky 1. Na základě uvedeného modelu popište podstatu populační teorie Thomase Malthuse a kriticky zhodnoťte jednotlivé předpoklady této teorie. 2. Jakým způsobem je moţné řešit nastíněný problém? 3. Zkuste navrhnout alternativní tvary křivky vývoje produkce potravin s ohledem na moţnosti planety. 4. Jak se s tímto modelem slučuje (či neslučuje) teorie trvalé udrţitelného rozvoje? Za jakých podmínek je moţná udrţitelnost? 16

15 3 Environmentální externality a role státu Cílem cvičení je blíţe pochopit problematiku externalit na základě konkrétních příkladů, dále proanalyzovat moţné cesty jejich řešení se zvláštním důrazem na potenciální moţnosti trhu a státu. 3.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Vestavěné tržní mechanizmy ochrany životního prostředí Pod pojmem problém ţivotního prostředí si nejčastěji představíme znečišťování ţivotního prostředí, nadměrné čerpání přírodních zdrojů nebo neţádoucí změny některých vlastností jednotlivých sloţek ţivotního prostředí. Zastánci klasické ekonomie, coby dostatečného přístupu k ochraně ţivotního prostředí, podpírají své postoje často o následující myšlenku: Pokud je nějaký (přírodní) zdroj nadměrně čerpán, stane se vzácným, coţ se promítne do zvýšení jeho ceny a na to reaguje trh sníţením poptávky a tedy i sníţením čerpání tohoto zdroje. Tím je vlastně příroda chráněna samotným trţním mechanismem. Podle klasické ekonomie tedy trh tímto přístupem řeší problémy ţivotního prostředí. Selhání trhu Základní příčinou problémů ţivotního prostředí je podle environmentální ekonomie tzv. trţní selhání. Je to situace, kdy trh sám o sobě není schopen vybrat nejefektivnější (optimální) řešení, jak rozdělit omezené zdroje mezi jednotlivé lidské potřeby. Za prvé, ne všechny statky mohou procházet trhem, např. proto, ţe nemají stanovenou cenu, nebo ji mají stanovenou niţší neţ optimální a dochází k nehospodárnému uţívání přírodního statku. Za druhé, objektivně existují externality (podrobněji dále v textu). Za třetí, existují tzv. veřejné statky, které jsou poskytovány zdarma a všem subjektům. Tyto statky souvisí také s problémem veřejné volby, neboli otázkou, které veřejné statky se mají nabízet (o které statky je veřejný zájem?). Problémem je zejména to, ţe vláda můţe přijímat nevhodná, neefektivní aţ škodlivá rozhodnutí, která mají dopad na redistribuci zdrojů ve společnosti. Soukromé a veřejné statky, pozice přírodních statků Veřejný sektor je specifickou součástí ekonomiky, která se nenachází v soukromém, ale veřejném vlastnictví. Smyslem veřejného sektoru je poskytování veřejných sluţeb (tzv. veřejných statků). Veřejný statek je statek, který splňuje následující podmínky a) nezmenšitelnost (nerivalita) spotřeba statku jedním subjektem nesniţuje nabídku tohoto statku a nemá tedy ţádný vliv na to, jaké mnoţství statku mohou spotřebovávat ostatní; b) nevylučitelnost buď není vůbec moţné nebo je velmi nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby tohoto statku vyloučit; c) spotřeba není zpoplatněna (je zdarma) resp. neplatí se přímo (nepřímo se platí skrze daně). Přírodní statky jsou chápány jako součást veřejných statků. Stát je obvykle pouze obhospodařuje, případně rozděluje, ale můţe i vytvářet nové přírodní statky (např. revitalizace). Externality a vlastnická práva Trţní ekonomika produkuje (mimo chtěné statky) nezáměrně také tzv. vnější efekty neboli externality. K tomu obecně dochází tehdy, kdyţ výroba nebo spotřeba některých subjektů způsobuje nedobrovolné (nezamýšlené) náklady nebo přínosy jiným subjektům. Tyto náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniţ by ti, kteří tyto náklady způsobují, anebo ti, kteří tyto přínosy získávají, za tyto náklady/přínosy platili. Tzv. Coaseho teorém poukazuje 17

16 na to, ţe externality vznikají často v důsledku těţko definovatelných a vymahatelných vlastnických práv. Klasifikace externalit Podle dopadu externality na jiné subjekty rozlišujeme pozitivní a negativní externality. Pozitivní externality vznikají v situaci, kdy určitá aktivita jednoho subjektu přináší uţitek i jiným subjektům. K tomuto vnějšímu efektu dochází mimo trh, coţ znamená, ţe ostatní subjekty za tento uţitek neplatí (např. včelař a sadař, majitel lesa a houbaři). Pozitivní externalita tedy vzniká, kdyţ si člověk nemůţe přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo ze svého majetku a kdyţ si část výnosů přisvojují jiní (např. vědecký výzkum a nedostatečná ochrana duševního vlastnictví). Negativní externality vznikají v situaci, kdy určitá aktivita jednoho subjektu přináší újmu jiným subjektům. Náklady spojené s touto externalitou hradí někdo jiný neţ původce škody (vypouštění zdraví poškozujících látek při výrobě do ovzduší, vody apod.). Negativní externalita pak vzniká, kdyţ člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a část těchto nákladů přenáší na jiné. Za environmentální externality jsou obecně povaţovány takové externality, které sniţují nebo poškozují přírodní statky, nebo narušují funkce a sluţby, které tyto statky poskytují. Například nadměrná těţba dřeva způsobuje nejen omezování tohoto zdroje, ale zároveň omezuje funkce, které les plní, jako například zadrţování vody v krajině. Internalizace externalit Internalizace externalit je proces, v jehoţ rámci se prosazuje snaha o promítnutí nákladů vznikajících v důsledku působení negativních externalit do interních (vnitřních) nákladů jejich původce. Jednoduše řečeno: internalizace externalit představuje snahu o to, aby znečišťovatel za své znečištění zaplatil (resp. pocítil ekonomickou či jinou újmu). Původce externality obvykle nemá zájem o její internalizaci (nákladů), pokud se jedná o negativní externalitu, ale naopak má zájem o její internalizaci (uţitků), pokud se jedná o pozitivní externalitu. Právě z těchto důvodů se povaţuje za nutné, aby internalizaci externalit vynucoval stát. Stát svou aktivitou v oblasti ochrany ţivotního prostředí vlastně nahrazuje vzájemnou interakci znečišťovatelů a poškozených. Institucionální podobu ochrany ţivotního prostředí lze vnímat jednak z hlediska samotné existence environmentální legislativy a jednak z existence institucí, jeţ mají ochranu ţivotního prostředí zakomponovánou do náplně své práce (MŢP, ČIŢP aj.). Selhání vlády Vláda se často snaţí napravit selhání trhu, ale ani tato instituce není neomylná. O selhání vlády hovoříme v případech, kdy a) stát nevědomě (problém určení veřejného zájmu) či vědomě (problém korupce) hájí jiné zájmy, neţ zájmy občanů; b) vládní politika reaguje na problémy se zpoţděním; c) vláda zvolí nesprávnou hospodářskou politiku; d) dochází k nadměrnému nárůstu byrokracie; e) dochází k problémům kvůli prolínání politických a ekonomických cyklů, aj. Tato selhání vlády mohou mít samozřejmě v praxi ekologický obsah, a to jak z hlediska příčin, tak i důsledků. Význam nestátních a mezinárodních organizací Význam nestátních neziskových organizací spočívá zejména v tom, ţe působí v oblastech, které stát neumí, nechce nebo nemůţe řešit (vyplňují bílá místa ). Významný je jejich přínos z hlediska informovanosti široké veřejnosti o problémech ţivotního prostředí a dále v organizování akcí k ochraně ţivotního prostředí, které jsou zaloţené většinou na dobrovolnosti. Mezinárodní organizace dávají ochraně ţivotního prostředí globální charakter. Mohou spojovat subjekty, které by se jinak do kontaktu vůbec nedostaly. Díky jejich působení (dosahu a zvyšování informovanosti) se stávají některé původně lokální problémy ţivotního 18

17 prostředí doslova celosvětovým problémem lidstva a na jejich řešení se tak můţe podílet mnohem více lidí. Otázky 1. Co jsou to externality? Jaké druhy externalit rozlišujeme? Jaké znáte příklady externalit? 2. Jak můţe selhání trhu ovlivnit ţivotní prostředí? Proč povaţujeme za neţádoucí, kdyţ některé statky tzv. neprocházejí trhem (např. externality)? 3. Co jsou to veřejné statky? Kdo je poskytuje, komu a proč? 4. Našli byste praktické příklady, kdy se původně veřejné statky stávají statky soukromými? 5. Popište příklady tzv. selhání vlády v souvislosti s ţivotním prostředím? 3.2 Diskusní témata 1. Bude-li přírodní zdroj neúměrně čerpán, poklesne jeho zásoba, stane se vzácnějším, coţ přivede k růstu jeho ceny. Racionální spotřebitel ho v tomto případě substituuje zdrojem méně vzácným. Tímto způsobem klasická ekonomická škola odůvodňuje, ţe trţní mechanismus můţe vyřešit mj. problém nadměrného čerpání přírodních zdrojů. Souhlasíte s tímto tvrzením? 2. Uveďte moţné externality, které způsobuje vaše studium na vysoké škole (návštěva supermarketu, dovolená v Egyptě atd.). Jsou negativní nebo pozitivní? Převaţují některé? 3. Uveďte moţné externality, které způsobuje činnost MŢP (Hnutí Duha, fakulty ţivotního prostředí). Jsou negativní nebo pozitivní? Převaţují některé? 4. Je moţné, aby jedna činnost produkovala zároveň pozitivní i negativní externalitu? Uveďte příklad. 5. Můţe vůbec být znečištění optimální? Pokud ano, tak z jakého hlediska? 6. Můţe nastat situace, kdy by původce externality měl vlastní zájem na její internalizaci? 3.3 Případová studie Větrná energetika a český venkov Obliba volné krajiny je zřejmě i důvodem poklesu cen pozemků a nemovitostí v blízkosti větrných elektráren. Ve studii, kterou zveřejnila na svém webu A&C Society ( k výstavbě farmy větrných turbín v Prince Edward County v Kanadě, se cituje zpráva realitní kanceláře FP Savills z května 1998, která uvádí, ţe velké technické struktury bránící ve výhledu do krajiny, jako jsou stoţáry, obilná sila, radary nebo větrné turbíny, mají negativní vliv na cenu nemovitostí. Cena venkovského domu můţe klesnout aţ o 30 %. Ve vzdálenosti do pěti set metrů od větrné elektrárny, kde je jiţ trvale slyšet hluk, je nemovitost většinou obtíţně prodejná. Změna ceny nezáleţí jen na vzdálenosti od větrné elektrárny a její viditelnosti, ale na celkovém charakteru lokality a funkci nemovitosti. Největší změny obvykle nastávají u drahých rekreačních nemovitostí v nedotčené krajině. Studie A&C Society také uvádí, ţe větrné elektrárny mohou mít negativní vliv na místní zaměstnanost, protoţe přímo nezvyšují počet pracovních míst v postiţené obci (nevyţadují obsluhu, předpokládá se v průměru pouhý jeden den v roce na údrţbu), zato však sniţují turistický ruch, protoţe lidé z měst obvykle nejezdí na delší dovolenou do míst s takovými technickými zařízeními. Podle průzkumu britské National Tourist Board se chce aţ 90 % výletníků těšit z volné krajiny a nemíní jezdit tam, kde jsou postaveny velké farmy 19

18 větrných turbín. Novější studie venkovských oblastí Velké Británie (The Royal Institution of Chartered Surveyors, březen 2007) ukazuje, ţe neexistuje jednoduchá závislost poklesu ceny nemovitostí na vzdálenosti obytného domu od větrné elektrárny. Roli hraje i charakter, cena a stáří stavby, její orientace v terénu, případně to, zda se jedná o solitérní objekt, či nikoliv. Studie uvádí výrazný pokles ceny (aţ o třetinu původní ceny) u nemovitosti ve vzdálenosti do půl míle (800 metrů) od větrné elektrárny. Tato vzdálenost se zhruba shoduje s výraznou slyšitelností a viditelností větrné elektrárny. Proto se například v USA vyţaduje souhlas okolních majitelů pozemků a staveb se stavbou větrné elektrárny. Lidé vyhráli boj o ticho. Limity hluku se nezvýší Zdroj: Nondek (2005) Pro lidi, kteří bydlí blízko rušných silnic, je to skvělá zpráva: v Česku se nebude zvyšovat hranice přípustného hluku v dopravě. Ovšem pro státní pokladnu a například developery je to horší. Nové protihlukové zábrany budou stát stovky milionů korun. Pakliţe se uţ při plánování a výstavbě silnic nepočítá s opatřeními, které sniţují hluk, projeví se to zhoršením zdraví obyvatel, sníţenou produktivitou práce nebo sníţením ceny nemovitostí. Vítáme, ţe uţ tak slabá ochrana občanů proti hluku, nebude ještě oslabena. Došlo by totiţ k tomu, ţe by občané svým zdravím, potaţmo stát, např. v podobě zvýšených nákladů na zdravotní péči, dopláceli na to, co by logicky mělo být nákladem investora stavby," říká Markéta Višinková. Ministerstvo dopravy tvrdí, ţe na budování protihlukových opatření nemá peníze, přitom však není ţádným tajemstvím, ţe resort dopravy je černou dírou, kde se ztrácejí desítky miliard ročně. Ministerstvo dopravy by mělo nejprve objektivně stanovit priority výstavby a financování, kvalitně připravit projekty, aby mohlo čerpat dotace z EU, investovat do oprav stávajících komunikací a udělat si pořádek ve veřejných zakázkách. Jestliţe si takto nejprve splní své "domácí úkoly", nebude mít problém provozovat moderní a bezpečné silnice, jejichţ externí náklady nebudou muset nést občané, dodává Martin Fadrný. Zdroj: Keményová a Weikert (2011) Otázky 1. V jednom z uvedených článků je peněţní ocenění externality mnohem těţší. Ve kterém? Jak byste v tomto případě externalitu ocenili? 2. Je moţné výše uvedeným externalitám efektivně zabránit? 3. Jaké další externality mohou sniţovat cenu nemovitostí? 4. Našli byste příklady externalit pozitivně ovlivňujících cenu nemovitostí? 3.4 Téma prezentace na cvičení Organizace environmentální politiky v ČR Pojem environmentální politika. Jak a kdo určuje náplň a směry environmentální politiky v ČR? Funkce a stručný popis struktury MŢP. Definice nestátní neziskové organizace (NNO), důvod jejich existence. Proč se jim věnuje zvláštní pozornost? Přehled (environmentálních) NNO v ČR. 20

19 Vlastní zhodnocení činnosti NNO v ČR. - Mají dobrou pověst? Jaké jsou výsledky jejich činnosti?. Jak mohou ovlivňovat a jaký mají vliv na EP? Mají NNO v současné společnosti smysl? Jak se dle vašeho názoru bude vyvíjet jejich úloha ve společnosti v dalších letech? 3.5 Grafická úloha Obrázek 3. Klasifikace soukromých a veřejných statků dle Samuelsona Nezmenšitelnost ve spotřebě rivalitní spotřeba nerivalitní spotřeba smíšené statky (klubové statky) čisté soukromé statky čisté veřejné statky smíšené statky (kolektivní statky) vyloučitelné statky nevyloučitelné statky Nevyloučitelnost ze spotřeby Otázky: 1. Dokáţete uvést příklady statků, které odpovídají jednotlivým kvadrantům? 2. Jaké přírodní statky lze zařadit do jednotlivých kvadrantů na obrázku? 21

20 4 Politika životního prostředí a její principy Cílem cvičení je prostřednictvím diskuze nad všeobecně přijímanými principy politiky ţivotního prostředí poskytnout studentům ucelený pohled na teoretickou základnu a všeobecnou koncepci její tvorby. 4.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Vývoj politiky životního prostředí v EU Problematice ochrany ţivotního prostředí byla vţdy věnována v rámci evropské politiky určitá pozornost. Na počátku byla environmentální politika chápána velmi zúţeně a realizovala se jednotlivá nesystémová opatření. Důleţitým milníkem rozvoje politiky ţivotního prostředí se stala první Konference OSN o ţivotním prostředí člověka, která se konala ve Stockholmu v roce V roce 1987 byla ochrana ţivotního prostředí zavedena prostřednictvím Jednotného evropského aktu jako samostatná činnost. Během tohoto období byla environmentální politika evropských zemí zaloţena především na systému přímých administrativních nástrojů a byla obvykle určena ke kontrole emisí z koncových technologií. V roce 1992 se v Rio de Janeiru konal tzv. Earth Summit, kde byl mj. přijat akční plán pro udrţitelný rozvoj v 21. století (tzv. Agenda 21). Rok poté Smlouva o Evropské unii (tzv. Maastrichtská smlouva) udělila ochraně ţivotního prostředí status politiky (nikoliv činnosti, jak tomu bylo dříve). Díky ustanovení, ţe by ochrana ţivotního prostředí měla být brána v potaz při vývoji a realizaci ostatních politik, dostala environmentální politika průřezový charakter. Principy rozvoje v evropském měřítku v posledním desetiletí byly definovány v rámci tzv. Lisabonské strategie, které byla Evropskou radou přijata v roce 2000 s tím, ţe environmentální pilíř této strategie byl přidán na zasedání v Götteborgu v roce Principy (zásady) politiky životního prostředí Zásady environmentální politiky jsou klíčovými prvky ovlivňujícími environmentální politiku a určujícími její směr. Jsou zásadní jak pro její tvorbu, tak i pro její uskutečňování. Zároveň jsou nezbytně důleţité i pro vyuţívání a interpretaci všech nástrojů environmentální politiky, zejména práva. Sjednocují ekologickou legislativu, dávají jednotlivým nástrojům logický základ (jsou jejich stavebními kameny ). Princip nejvyšší hodnoty vychází ze základního předpokladu člověka pro ţivot, jímţ ţivotní prostředí bezesporu je (např. právo kaţdého na příznivé ţivotní prostředí je zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR). Princip trvale udrţitelného rozvoje je definován v zákoně o ţivotním prostředí č. 17/1992 Sb; je i součástí Státní politiky ţivotního prostředí ČR. Dle principu odpovědnosti (garance) státu je povinností ČR dbát o ochranu ţivotního prostředí, neboť za ţivotní prostředí nemůţe převzít plnou odpovědnost nikdo jiný. Princip odpovědnosti původce znamená, ţe náklady na preventivní či nápravná opatření nese ten subjekt, z jehoţ činnosti negativní následky hrozí nebo jiţ nastaly (tzv. znečišťovatel platí). Princip komplexnosti a integrované ochrany vyjadřuje potřebu překonat sloţkové pojetí ţivotního prostředí. Princip prevence vychází z poznatku, ţe mnohé důsledky činnosti lidí jsou nepříznivé nebo obtíţně odstranitelné. Princip předběţné opatrnosti: lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat, ţe hrozí nebezpečí nevratného nebo závaţného poškození ţivotního prostředí, nesmějí být pochybnosti, ţe k takovému poškození skutečně dojde. Princip informovanosti a účasti veřejnosti vychází z Listiny základních práv a svobod a patří mezi principy preventivního charakteru. Princip ekonomické stimulace vychází z poznatku, ţe ekologické chování subjektů lze ovlivňovat ekonomickými nástroji. Princip na konci 22