Kdo se nebojí fondů Evropské unie? 10 ÚSPĚŠNÝCH. Příklady dobré praxe SROP v kraji Vysočina TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ

Transkript

1 Kdo se nebojí fondů Evropské unie? 10 ÚSPĚŠNÝCH Příklady dobré praxe SROP v kraji Vysočina TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKOU UNIÍ

2

3 Stojíme na prahu nového programového období Evropské unie. V letech bude mít Česká republika na své rozvojové projekty k dispozici několikanásobně více prostředků než v období předvstupním a prvních třech letech po našem vstupu do EU, je důvodný předpoklad, že je to pro nás poslední šance čerpat z evropského rozpočtu tak velké množství peněz. Po skončení tohoto období se pravděpodobně zařadíme mezi vyspělejší skupinu států Evropské unie a budeme více přispívat do evropského rozpočtu na projekty v zemích méně vyspělých. Tato publikace má být jakýmsi ohlédnutím za minulým programovým obdobím a zároveň inspirací pro to nadcházející. Vybrali jsme si Společný regionální operační program, protože je nejblíže naší regionální úrovni a přinášíme ochutnávku úspěšných projektů z něj financovaných. Z každého opatření tohoto programu představíme jeden projekt - jeden příběh projektu, abychom ukázali, kde a jak peníze z fondů Evropské unie pomohly, jak náročný byl proces zpracování a realizace projektu, kterého se dotkly evropské dotacea kdo dokázal zajímavé projekty vytvořit a realizovat. To, co přinášíme, je pouze zlomek všech úspěšných projektů, tzv. příklady dobré praxe. Na konci této publikace shrnujeme v podobě statistik celkovou úspěšnost kraje Vysočina a subjektů z jeho území při žádání z fondů Evropské unie v období Věříme, že Vás tato publikace přece jen přesvědčí o tom, že úsilí získat peníze z fondů EU má smysl, přestože nechceme zastírat, že to není vždy jednoduchá cesta. Marie Černá, náměstkyně hejtmana pro regionální rozvoj 1

4 SPOLEČNÝ REGIONÁLNÍ OPERAČNÍ PROGRAM PŘÍLEŽITOST PRO REGIONY Evropské společenství poskytuje v rámci své politiky hospodářské a sociální soudržnosti členským státům podporu na rozvojové projekty, které by byly z národních rozpočtů jen obtížně financovatelné. Tato možnost se otevřela vstupem do Evropské unie i nám. Na základě doporučení Evropské komise, aby Česká republika předložila na období operační program, který by se zaměřil na potřeby regionů, vznikl programový dokument s názvem Společný regionální operační program (SROP). Dokument vyjednaný Ministerstvem pro místní rozvoj ČR s Evropskou komisí se soustředil na podporu projektů, které mají zlepšit kvalitu života obyvatel, vytvořit podmínky pro ekonomický rozvoj, iniciovat tvorbu nových pracovních míst, posílit rozvoj lidských zdrojů a prohlubovat sociální integraci to vše na místní a regionální úrovni. Globální cíl SROP: Dosáhnout trvalého a vyváženého rozvoje regionů ČR i růstu kvality života všech skupin obyvatel regionů na základě povzbuzování nových ekonomických aktivit s důrazem na tvorbu pracovních míst v regionálním i místním měřítku, na zlepšení kvality infrastruktury, na rozvoj lidských zdrojů a na prohlubování sociální integrace. Na realizaci tohoto cíle v ČR v letech bylo vyčleněno z Evropského sociálního fondu (ESF) a Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) více než 454 milionů EURO a cíl byl naplňován prostřednictvím pěti strategických priorit a jedenácti opatření. SROP PRIORITA 1 Regionální podpora podnikání PRIORITA 2 Regionální rozvoj infrastruktury PRIORITA 3 Rozvoj lidských zdrojů v regionu PRIORITA 4 Rozvoj cestovního ruchu PRIORITA 5 Technická pomoc Opatření 1.1 Podpora podnikání ve vybraných regionech Opatření 2.1 Rozvoj dopravy v regionech Opatření 3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech Opatření 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch Opatření 5.1 Technická pomoc pro SROP Opatření 2.2 Rozvoj informačních a komunikačních technolgií v regionech Opatření 2.3 Regenerace a revitalizace vybraných měst Opatření 3.2 Podpora sociální integrace v regionech Opatření 3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů Opatření 4.2 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch Opatření 5.2 Technická pomoc CSF 2

5 V naší publikaci nás budou zajímat pouze ta opatření, která našla na Vysočině své uplatnění v podobě úspěšně realizovaných projektů. Pomineme i celou pátou prioritu, jež se soustředila na technickou pomoc při administraci programu. Co vás tedy čeká? Projekt firmy KOVO UNI vám nabídneme jako příklad projektu spolufinancovaného z priority 1 Regionální podpora podnikání, z opatření 1.1 Podpora podnikání ve vybraných regionech, z Grantového schématu na podporu drobných podnikatelů v ekonomicky slabých regionech kraje Vysočina. Pro firmu SWN Moravia znamenalo rozvojovou příležitost Grantové schéma na podporu malých a středních podnikatelů v ekonomicky slabých regionech kraje Vysočina, spadající do stejné priority i opatření. Priorita 2 Regionální rozvoj infrastruktury umožnila podporovat projekty z oblasti dopravy i informačních technologií. Z opatření 2.1 Rozvoj dopravy v regionech, podopatření Rozvoj dopravní infrastruktury v regionech byl spolufinancován krajský projekt rekonstrukce mostu v Jaroměřicích. Podopatření Rozvoj dopravní obslužnosti v regionech pomohlo financovat projekt obnovy vozového parku Dopravního podniku v Jihlavě. Plán vybudování krajské páteřní telekomunikační sítě byl realizován s přispěním opatření 2.2 Rozvoj informačních technologií v regionech téže priority. Projekt louckého vzdělávacího centra Erudito je příkladem účinné kombinace investičního opatření 3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech s opatřením 3.2 Podpora sociální integrace v regionech, spadajících do priority 3 Rozvoj lidských zdrojů v regionech. Také v případě Biskupského gymnázia ve Žďáře nad Sázavou lze sledovat synergii dvou projektů ten spolufinancovaný z opatření 3.1 zde doplňuje projekt financovaný z operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Příkladem dobré praxe vynikajícím na republikové úrovni je projekt Partnerství pro Vysočinu, realizovaný s příspěvkem z opatření 3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů. Na rozvoj cestovního ruchu v regionech se soustředila priorita 4 Rozvoj cestovního ruchu. Infrastruktura byla doménou opatření 4.2 Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch, kde byla v rámci grantového schématu Podpora regionální a místní infrastruktury cestovního ruchu v kraji Vysočina spolufinancována přestavba památkově chráněného domu v Pacově. Příkladem dobré praxe v rozvoji služeb cestovního ruchu je projekt Outdoorová Vysočina, kofinancovaný z grantového schématu Podpora regionálních a místních služeb cestovního ruchu v kraji Vysočina, součásti opatření 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch. Pokud jste dočetli až sem, můžeme vám slíbit, že nejzdlouhavější pasáž této publikace máte za sebou. Byla zařazena proto, aby bylo učiněno zadost faktické přesnosti zasazení do kontextu Společného regionálního operačního programu. A nyní již dejme prostor prezentaci deseti úspěšných*... * Základní údaje o projektu, obsažené v tabulkách, vycházejí z projektové žádosti a mohou se od skutečně vynaložených nákladů mírně lišit. 3

6 ROZVOJ STROJNICKÉ VÝROBY KOVO UNI, S.R.O. Rodinná tradice v obrábění kovů stála v devadesátých letech u zrodu firmy KOVO UNI, s. r. o. Kooperační výroba, dílce na zakázku tedy kusová a malosériová výroba součástek do sklářských, textilních, plastikářských, dřevozpracujících, papírenských a dalších strojů. Spokojení zákazníci v České republice i v Evropě. To je ve zkratce KOVO UNI rodiny Vlachových. Původní výrobní hala v Červené hospodě nedaleko Třebíče přestala postupem času vyhovovat rozrůstající se produkci. Na malém prostoru zde byly dva, později tři CNC stroje, vrtačka, pila, kontrolní stůl, spousta materiálu... Situaci mohly vyřešit jen nové výrobní prostory a Vlachovi se rozhodli pro stavbu budovy zcela nové, jež by optimálně vyhovovala současné situaci firmy i plánům do budoucna. Město Třebíč nabídlo podnikatelům pozemky v průmyslové zóně Hrotovická, nově budované s podporou Ministerstva pro místní rozvoj a EU. Na investičním odboru městského úřadu v Třebíči, kde projednávali plánovanou stavbu, se Vlachovi dozvěděli o možné podpoře drobných podnikatelů z grantového schématu 1.1 SROP. Obrátili se na gestora tohoto grantového schématu, odbor regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina, a touto konzultací začíná jejich příběh úspěšných žadatelů o dotaci. Tato firma pro ně žádost vypracovala a pomohla i s dalšími náležitostmi v průběhu projektu zejména se zadáním veřejné zakázky na dodavatele stavby. Na více než tisících čtverečních metrech vlastního pozemku, zakoupeného od města Třebíče, postavili Vlachovi pro svoji rozrůstající se firmu novou výrobní halu o rozměrech 18 x12 metrů s těsně navazující administrativní budovou. Část financovali z vlastních zdrojů a část byla předmětem projektu. Protože si jako první firma v nově budované průmyslové zóně mohli vybrat pozemek, který jim vyhovoval, obešla se stavba bez velkých terénních úprav. Kolaudací získali prostory pro stále se rozšiřující strojní zařízení, zázemí pro administrativní práci i pro každodenní spokojený život zaměstnanců. Vedle kanceláří a nových šaten zbylo v administrativní budově místo i pro příjemnou jídelnu s kompletním vybavením pro stravování. Dostatek místa, který je nyní ve výrobní hale kolem jednotlivých strojů, i středový manipulační prostor, napojený lamelovými vraty přímo na místní komunikaci, mají jednoznačně pozitivní vliv na bezpečnost práce a pohodlnou manipulaci s materiálem i hotovými výrobky. Dobře izolovaná a odvětraná stavba přináší také více komfortu všem pracovníkům firmy jak v letních, tak v zimních měsících. KOVO UNI vytvořilo v průběhu několika málo uplynulých let více než deset nových pracovních míst, z toho čtyři jako nedílnou součást tohoto projektu. Pět nových pracovních míst je předmětem jejich dalšího úspěšného projektu, díky kterému čerpají z Evropského sociálního fondu příspěvek na mzdy nových zaměstnanců. Tento příspěvek je vedle úspěšně zvládnutého projektu výstavby výrobních prostor dalším benefitem ze spolupráce se specializovanou agenturou, jež Vlachovy na tuto dotační příležitost upozornila. A výhled do budoucna? Architektonický návrh stavby i zakoupený pozemek počítá s možností dalšího rozšiřování výroby. Pokud bude v budoucnosti třeba, je možné ke stávající administrativní budově přistavět další křídlo, a vytvořit tak 4 Zjistili, že podmínky programu přesně vyhovují jejich záměru rozšířit výrobní kapacitu firmy výstavbou nové haly a administrativní budovy. A co víc, že jako firma jsou vhodným žadatelem pro toto grantové schéma, tedy vyhovují definici drobného podnikatele, jak ji stanovilo jedno z nařízení Evropské komise. Zároveň ale shledali, že zpracování samotné žádosti o dotaci je poměrně náročné. Zvážili čas, který by museli vypracování žádosti věnovat, a raději oslovili zkušenou zpracovatelskou firmu, které poskytli potřebné podklady.

7 další výrobní prostory. Nyní ve chvíli, kdy prostory vyhovují potřebám firmy, se Vlachovi mohou soustředit na další z důležitých aspektů svého podnikání, na marketing. Nové webové stránky v několika jazycích možná přispějí k tomu, že v budoucnu nezůstane jen u plánů. Na naše otázky odpovídal Jan Vlach, jednatel firmy: Jaký význam mělo pro vaši firmu to, že jste získali dotaci? My jsme firma, která dělá tzv. kusovku, což v důsledku znamená, že stále nakupujeme nová zařízení, abychom byli schopni určité dílce vyrobit. Z toho vyplývá, že náš roční zisk není nijak závratný, takže pro nás získaná dotace znamená zajímavé peníze. Samozřejmě že nám pomohla, protože jsme okamžitě mohli složit peníze na další mašinu jako akontaci a koupili jsme další stroj do výroby. Jen to rozčarování, kdy jsme rok po kolaudaci stavby stále čekali na peníze a převraceli každou korunu ve firmě. Při zpracování žádosti jste využili služeb specializované firmy. Doporučili byste tento postup i dalším žadatelům? To víte, že se nás podnikatelé z okolí ptají, jakou máme s žádáním z fondů zkušenost, jestli jsme si žádost zpracovávali sami... Když se dozvědí, že jsme si najali firmu, ptají se, jestli to nebylo drahé. Já jim vždycky říkám, že když se budou tu dobu, kterou by museli obětovat zpracování všech potřebných papírů, věnovat firmě, pak peníze, které bude chtít odborník za to zpracování, určitě vydělají. Už ve chvíli, kdy jste kupovali pozemek v průmyslové zóně, na kterou město čerpalo dotace, jste se museli zavázat k vytvoření nových pracovních míst. Neodradilo vás to od koupě? Synův kamarád nám nabízel pozemek v Červené hospodě, ale spekuloval před vstupem do EU. Chtěl nám pozemek prodat za poměrně dost peněz, navíc bez inženýrských sítí a bez stavebního povolení. Tady v Třebíči nám město vyšlo vstříc, jen jsme se museli zavázat, že přijmeme pět nových lidí, takže cílově máme mít patnáct nových zaměstnanců v horizontu několika let. Nabídli nám velmi zajímavou cenu za metr čtvereční, všechno je zasíťované, zastávka MHD je nedaleko. Navíc jsme byli první a mohli jsme si vybrat umístění firmy v rámci zóny. I proto jsme nemuseli dělat výraznější úpravy terénu. Z Červené hospody jsme odcházeli čtyři a v tuto chvíli máme sedmnáct zaměstnanců, takže své závazky plníme s velkým náskokem. Teď bychom rádi získali další grant na špičkové měřicí přístroje pro strojírenskou výrobu. Svět v současnosti bere měření jako součást výroby a pro nás je to nutnost další investice. Jen nevíme, jestli to bude možné... Název projektu: Rozvoj strojnické výroby - KOVO UNI s.r.o. Žadatel: KOVO UNI, s. r. o. Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: duben 2005 říjen 2005 Kontakt: Jan Vlach, tel.: Průmyslová zóna Třebíč HROTOVICKÁ, Střítež 155, Třebíč 5

8 ROZŠÍŘENÍ PRODUKČNÍCH KAPACIT FIRMY PŘESTAVBOU SKLADOVACÍ HALY NA VÝROBNÍ A NÁKUPEM NOVÝCH ZAŘÍZENÍ ZAHÁJENÍ VÝROBY KOVOVÝCH SCHODIŠŤ 6 Mladoňovice jsou opravdu malá obec mezi Moravskými Budějovicemi a Jemnicí s malebnou návsí a velmi poklidnou atmosférou... Čekali byste zde ryze českou firmu, která zaměstnává 80 zaměstnanců, má pobočky v Německu, Rakousku a Itálii a exportuje více než polovinu své produkce? Vítejte v SWN Moravia, alchymistické dílně, kde vznikají schodiště na míru každému prostoru. Kdybyste chvíli poslouchali, co všechno je třeba pro vytvoření kvalitního schodiště, jak pečlivě se musí vybrat správné dřevo, jak se musí skladovat a sušit, jak se opracovává, tvaruje, lakuje nebo napouští voskem, jak se vyměřuje jeho umístění do prostoru, navrhuje jeho design,...i vy byste uvěřili, že schody jsou alchymie. Ale vraťme se k Mladoňovicím. Právě tady na m 2 stojí nyní celý komplex budov a zařízení, která jsou k úspěšné realizaci celého výrobního procesu třeba. A část z nich byla pořízena s přispěním SROP. Firma SWN je mezi českými firmami dosti ojedinělá. Najdete v ní specialistu, respektive specialistku, která se věnuje aktivnímu vyhledávání dotačních zdrojů a dalších rozvojových pobídek. Asistentka jednatele sleduje dění ve firmě a její potřeby taví do projektů, pro něž hledá vhodné dotační tituly a které od začátku do konce administruje. Troufáme si tvrdit, že právě tato specializace jednoho z členů firemního týmu přispěla k tomu, že SWN Moravia úspěšně realizovala bezmála půltuctu projektů spolufinancovaných ze zdrojů EU a další bude realizovat v blízké budoucnosti. Ten z úspěšně realizovaných projektů, který se ucházel o podporu v grantovém schématu 1.1, řešil dvě rozvojové potřeby firmy: přestavbu skladovací haly na výrobní prostor včetně jeho kompletní rekonstrukce a nákup nových výrobních zařízení pro truhlářskou a zámečnickou dílnu. Cíl? Zvýšení výrobní kapacity, rozšíření sortimentu o nové prvky a vytvoření nových pracovních míst. Stavební část projektu řešila nedostatek prostor pro rozšiřující se výrobu firmy. Když si představíme proces výroby schodiště, zjistíme, že je velmi náročná na prostor. Dřevo vhodné k výrobě schodišť se pečlivě vybírá a nakupuje až několik let předem. Tyto zásoby se skladují v zastíněných a dobře větraných skladech. Potom se suší ve speciálních sušárnách a znovu skladují v dalších skladech s regulovanou vlhkostí. Podoba každého jednotlivého schodiště začíná v počítači projektantů, odtud putují plány do výroby, kde se jednotlivé části obrábějí, v další místnosti se lakují, v další se brousí a pak zase lakují. Potom je třeba celé schodiště postavit, než poputuje do expedice... To jsou další dva potřebné prostory. Když se výroba v roce 2005 rozrostla o CNC obráběcí centrum a novou technologickou linku, jevila se jako nejvhodnější řešení úprava stávající skladovací haly pro potřeby výroby, přičemž zásoby materiálu byly přemístěny do kapacitně i jinak lépe vyhovujících prostor v areálu firmy tuto přeměnu řešila stavební část projektu. Výroba tak zůstala v těsném kontaktu s projekcí, což je při výrobě schodišť na míru individuálním požadavkům klienta velmi důležité. Druhá, technologická část projektu se zaměřila na doplnění stávajícího vybavení pro výrobu dřevěných schodišť a pořízení zařízení pro výrobu schodišť kovových, neboť nové trendy na trhu se ubírají právě tímto směrem k převaze kovových prvků nebo kombinaci dřeva, kovu, případně skla. SWN chtělo tento vývoj zachytit a technologickou náročnost práce s kovem řešilo nákupem nových zařízení speciálně pro tento druh výroby.

9 Když se vrátíme na začátek, k cílům projektu, můžeme rekapitulovat. Výrobní kapacita firmy byla projektem zvýšena, což se už začíná projevovat v nárůstu obratu. Kovová schodiště rozšířila sortiment firmy o aktuálně velmi žádaný segment. Tým firmy se rozrostl v souvislosti s projektem o třináct nových pracovníků. A navíc snaha SWN Moravia rozvíjet svoji činnost s pomocí fondů EU byla v roce 2006 korunována dalším úspěchem k financování z téhož grantového schématu byl přijat projekt na výstavbu nové administrativní budovy v areálu v Mladoňovicích. Čas na naše otázky si udělala asistentka jednatele a manažerka projektu Jana Veškrnová: Vy jako firma využíváte zdrojů Evropské unie poměrně často a úspěšně... Od roku 2004 je to každý rok Marketing, jejž využíváme skutečně každoročně, protože jsme firma, která z 50 % exportuje. Podpora jde na naši účast na zahraničních veletrzích a na cizojazyčné katalogy. Uvědomujeme si důležitost kvalitní prezentace svých výrobků a účast na veletrzích po celé Evropě nám umožňuje držet krok s konkurencí. Tyto projekty jsou jednoleté a jejich zpracování není nijak náročné. Dvakrát jsme žádali i do programu Rozvoj. Poprvé jsme Rozvoj žádali v roce 2005 na nákup CNC obráběcího centra, druhým projektem byl nákup takové komplexní série pro výrobu výrobní linka, průběžné hranové stroje atd. Úspěšní jsme byli také ve SROPu. Kromě projektu, který představuje tato publikace, jsme loni zažádali ve třetí výzvě téhož grantového schématu a tam nám vyšel projekt na stavbu administrativní budovy. Dlouho jsme zvažovali přesun sídla firmy a rozhodli jsme se přestěhovat vše do Mladoňovic. V tuto chvíli máme administrativu v Jemnici, což je strašně náročné na koordinaci a komunikaci. Přesun do jednoho místa nám vyřeší spoustu problémů. Připravujete se i na programové období , máte nějaké další nápady na projekty? Hodně se teď soustřeďujeme na vnitřní fungování firmy, která se poměrně rychle rozrostla a bude třeba v ní nastavit efektivní systémy řízení a komunikace. Čekáme na vyhlášení programu na podporu informačních technologií ve firmách. Velmi důležitá bude do budoucna i kvalifikovaná pracovní síla, a to zvláště v našem oboru, kde je třeba špičkových odborníků v různých specializovaných profesích. Proto zvažujeme i možnost získat podporu na vybudování speciálního školicího střediska a vytvoření vzdělávacích programů, jež by nám umožnily vzdělávat naše pracovníky. Dalo by se říci, že jste odborníky nejen na výrobu schodišť, ale i na získávání dotací a grantů. Co je na žádání nejobtížnější? Někteří lidé si myslí, že je strašně jednoduché získat dotaci ať už z evropských nebo našich českých zdrojů, třeba z ministerských programů. Že se někam zavolá, pak vám pošlou peníze na účet a vše je vyřízeno... Ale nikdo nedohlíží zodpovědnost pěti let udržitelnosti projektu, to, že se k něčemu zavážeme nárůstu obratu, vytvoření a udržení nových pracovních míst. Může se ale stát, že nám třeba obchod nepůjde, ztratíme kontakt se špičkou v oboru, v odvětví nastane útlum... Stát se může cokoli a v případě nedodržení závazků je třeba dotaci vrátit. Takže rozhodnutí žádat o peníze z veřejných zdrojů je vždycky především hodně zavazující. Název projektu: Rozšíření produkčních kapacit firmy přestavbou skladovací haly na výrobní a nákupem nových zařízení zahájení výroby kovových schodišť Žadatel: SWN Moravia, s. r. o. Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: prosinec 2005 listopad 2006 Kontakt: Ing. Jana Veškrnová, Tel.: , veskrnova@swn.cz, Husova 96, Jemnice 7

10 REKONSTRUKCE MOSTU EV. Č V JAROMĚŘICÍCH Dopravní infrastruktura to je podle části občanů největší problém Vysočiny... Je pochopitelné, že v kraji s takovou rozptýleností osídlení, jakou má Vysočina, je dopravní dostupnost zaměstnání, služeb, vzdělání, atd. - významnou složkou kvality života. I proto je prioritou kraje soubor projektů souhrnně nazývaný Severojižní propojení kraje Vysočina, který si klade za cíl vybudovat rychlé a bezpečné silniční propojení kraje Vysočina, Jihočeského kraje a spolkové země Dolní Rakousko v trase Bystřice nad Pernštejnem, Velké Meziříčí, Třebíč, Jaroměřice nad Rokytnou, Moravské Budějovice, Jemnice a Raabs an der Thaya. Tato část silniční sítě zajišťuje napojení velké části území kraje na dálnici D1 u Velkého Meziříčí a v širších souvislostech je nepostradatelnou spojnicí s Polskem přes Královehradecký a Pardubický region. V terminologii odborníků byl tzv. bodovou závadou na tomto důležitém propojení most č Jak to vypadalo, když se most v ulici Dobrovského v centru Jaroměřic nad Rokytnou, na důležité spojnici mezi Třebíčí a Moravskými Budějovicemi, stal bodovou závadou? Především nebyl schopen svojí kapacitou zvládnout nápor provozu. Jeho šířka 6,85 metrů znamenala násilné zúžení silnice, což se stalo významnou překážkou plynulosti dopravního provozu. Výhradní, tedy nejvyšší zatížitelnost mostu 12 tun v praxi znamenala, že vozidla s okamžitou hmotností vyšší než 12 tun nemohla přes tento most projet a musela volit objízdnou trasu, což zvyšovalo nejen dopravní a ekologickou zátěž ve městě, ale bylo i rizikovým faktorem bezpečnosti dopravy ve městě. Hlavní nosná konstrukce z ocelových nosníků byla hloubkově zkorodovaná a na železobetonové desce tvořící mostovku byl patrný rozpad betonu. Z těchto důvodů byla po dlouhých diskuzích navržena demolice stávajícího a stavba nového mostu. S městem Jaroměřice nad Rokytnou bylo dohodnuto, že zároveň s touto zásadní rekonstrukcí mostu na ul. Dobrovského bude probíhat i restaurování čtyř památkově chráněných soch umístěných na tomto mostě, sousoší Piety, sochy sv. Jana Sarkandera, Kalvárie a sv. Jana Nepomuckého. Zatímco rekonstrukce mostu je projektem kraje Vysočina, s kterým se úspěšně ucházel o podporu ze SROP, restaurování soch je plně v režii města. Nový most byl vyprojektován jako jednopolový, a tedy s jedním obloukem bez středního pilíře a s celkovou délkou přemostění 21,55 m. Byl levostranně rozšířen o 1,5 m, a jeho celková šířka se tak zvýšila na 8,00 m. Také nosnost se zvýšila, a to několikanásobně. Tím byly odstraněny obě zásadní omezení silničního provozu nový most již není zúžením na komunikaci s jinak větší kapacitou a mohou jej využívat i automobily s okamžitou hmotností několikanásobně převyšující 12 tun. Provoz je plynulý a těžké nákladní automobily nezatěžují hlukem a zplodinami město více, než je nezbytně nutné. Ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu došlo také tím, že prostor pro pěší byl realizován jako samostatná lávka, která sice využívá spodní nosnou konstrukci mostu, ale jinak je bezpečně oddělena od prostoru pro silniční provoz. Zároveň nese potřebné síťové rozvody. Jednopolové řešení je výhodné i z hlediska ochrany území před povodněmi. Díky této konstrukci se výrazně zvýšil potenciální průtok přívalových vod. Realizace projektu znamená lepší dostupnost zaměstnání, vzdělání, lékařské péče a dalších služeb pro občany Jaroměřic nad Rokytnou, kteří za jmenovanými často dojíždějí do Třebíče nebo Moravských Budějovic, ale také zlepšení spojení mezi oběma těmito významnými centry regionu i mezi jižní částí kraje a dálnicí D1. Jeho realizací dochází ke snížení negativních dopadů silniční dopravy na životní prostředí a v neposlední řadě i zvýšení bezpečnosti provozu a snížení dopravní nehodovosti v regionu.

11 O projektu a jeho širších souvislostech s námi hovořil Radek Handa, manažer projektu: Co je na tomto projektu zajímavé? Určitě je to sdružení investic kraje a města. Město využilo rok, kdy nemohly být vlivem rekonstrukce sochy na mostě a patrně by byly umístěny někam do depozitáře, k jejich restaurování. Vedle města bylo třeba jednat s dalšími zainteresovanými subjekty. Byli to vlastníci sítí, které vedly tělem původního mostu, Povodí Moravy, které se aktivně účastnilo na návrhu jednopolového mostu, a spolu s Moravským rybářským svazem se dělí o vlastnictví koryta toku řeky Rokytné, a samozřejmě památkáři, s nimiž jsme museli vyjednat jak změnu původního dvoupolového mostu v jednopolový, tak přesunutí soch. Technologickou zajímavostí je ocelová lávka, která vede samostatně vedle mostu a slouží pěším i jako lávka energetická, aby rozvody nemusely být umístěny do betonové konstrukce mostu, a byly tak přístupnější při opravách. Demolice a nová výstavba mostu je výrazným zásahem. Co na to památkáři? Rekonstrukce tohoto mostu byla projekčně řešena už od roku 1997 a stále se přehodnocovala. Bylo to deset let úvah, vyjednávání a změn. Mezitím se stav mostu zhoršoval a rostl také tlak na lepší průjezdnost tohoto úseku silnice II/152, která je součástí Severojižního propojení kraje a také tzv. páteřní sítě kraje. Patří tedy k silnicím velkého významu. Nejtěžší bylo získat na Ministerstvu kultury souhlas s posunutím soch, pak už to byla jednání o konkrétních řešeních včetně toho, že byl most navržen jako jednopolový. Abychom vyšli památkářům co nejvíce vstříc, byla přijata některá opatření. Celá stavba byla před rekonstrukcí pečlivě zaměřena a při finalizaci nové stavby jsme se snažili, aby bylo zachováno co nejvíce prvků z původního obrysu. Také nátěry byly zvoleny v co nejpřírodnějších barvách a restaurátoři, kteří osazovali hotový most sochami, si velmi pochvalovali, jak ladí k vápenci, ze kterého jsou zhotoveny sochy. Laik by si mohl říci, že tak malý úsek dopravní situaci v kraji neřeší. Můžete nás uvést do širších souvislostí? Jak již bylo několikrát řečeno, tento projekt patří ke komplexu Severojižního propojení kraje Vysočina. Jeho součástí jsou další realizované a plánované projekty. Jen tak namátkou na silnici II/360 Velké Meziříčí Třebíč byl realizován obchvat Trnavy a obchvat Oslavičky za přispění Státního fondu dopravní infrastruktury a plánováno je zvýšení kapacity ulice Rafaelovy v Pocoucově. Z CBC Phare byla financována oprava povrchu silnice II/152 mezi Jemnicí a Lhoticemi a z iniciativy Interreg IIIA byla vybudována okružní križovatka v Moravských Budějovicích, taktéž se týkající silnice II/152. Vidíme tedy, že ze strany kraje jde o opravdu soustředěnou investiční činnost tak, aby se zlepšilo napojení jižní části Vysočiny na dálnici a naplňovaly se cíle Severojižního propojení. A rekonstrukce mostu je součástí této hospodářsky, regionálně i mezinárodně důležité spojnice. Název projektu: Rekonstrukce mostu ev. č v Jaroměřicích Žadatel: Vysočina Celkové náklady projektu (v Kč): ,00 Kč Schválená dotace z EU (v Kč): ,50 Kč Termín realizace projektu: Kontakt: Radek Handa Krajský úřad kraje Vysočina odbor dopravy a silničního hospodářství oddělení projektového řízení Žižkova 57, Jihlava, tel.: handa.r@kr-vysocina.cz 9

12 ŽIJEME SPOLEČNĚ ZAVEDENÍ BEZBARIÉROVÉ DOPRAVY V KRAJSKÉM MĚSTĚ JIHLAVA 10 Představte si, že se pro vás používání vozíčku stalo nezbytným, a přesto se nechcete vzdát aktivního života... Představte si, že jste rodič, a potřebujete s dítětem v kočárku k lékaři nebo na nákup... Představte si, že vám smyslové postižení ztěžuje orientaci, a přesto nechcete při každé cestě na poštu nebo do banky žádat blízké o doprovod... V každé z těchto situací by vás jistě potěšil přístup Dopravního podniku města Jihlavy. V Jihlavě si totiž můžete být jisti, že každý druhý autobus či trolejbus, který přijede na zastávku MHD, bude nízkopodlažní. A každý z vozů MHD má navíc obrazový a zvukový informační systém, jenž pomůže při cestě každému, kdo tuto trasu nezná či je ve své orientaci nějak omezen. Městská hromadná doprava přístupná všem je výsledkem úspěšně realizovaného projektu Žijeme společně, který připravil Dopravní podnik (DP) města Jihlavy ve spolupráci se svými partnery. Do své novodobé historie vstupoval DP s velkým dluhem v podobě zastaralého vozového parku, ale zároveň s jasnou vizí, kam se chce při zkvalitňování svých služeb ubírat. Když hovoříme o novodobé historii, máme na mysli rok 1998, kdy privatizací vznikla akciová společnost Dopravní podnik města Jihlavy, a. s., ze sta procent vlastněná statutárním městem. Tato skutečnost s sebou nesla omezení při odstraňování výše zmíněného dluhu a naplňování vize dopravy přístupné všem. Město, zajišťující dostupnost širokého spektra veřejných služeb, nebylo schopno intenzivně investovat do obnovy vozového parku, což mělo velký vliv na její tempo. Každý rok tak byly zakoupeny jeden až dva nové vozy a stejný počet byl rekonstruován. Historický zlom přinesl vstup ČR do EU. DP rychle zareagoval na nové možnosti a rozhodl se pokusit získat prostředky na obnovu vozového parku z fondů EU. V úzké spolupráci s profesionální agenturou zpracoval projektový tým DP žádost o dotaci na nákup celkem patnácti nových bezbariérových vozů a hned ve druhé vyhlášené výzvě podporu získal. Konkurence dvou projektů z Vysočiny v této výzvě vedla ke kompromisu, jehož výsledkem bylo snížení podílu dotace na celkovém objemu projektu a zvýšení vlastního kofinancování ze strany žadatele. To pro DP znamenalo větší úvěrové zatížení, než bylo původně počítáno, ale od realizace projektu ho to neodradilo. Zadání veřejné zakázky na nákup nových vozů se svěřil DP specializované právní firmě, neboť si byl vědom, že jakákoli chyba v tomto procesu by byla pro projekt osudnou. Důležitou ukázkou promyšleného nakládání s veřejnými zdroji je způsob, jakým specifikoval své požadavky na vozy. Kromě technických parametrů, které přímo souvisejí s cíli projektu, požadoval oba typy vozů tedy autobusy i trolejbusy na stejném podvozku. 60 % totožných náhradních dílů znamená významnou úsporu při dalším provozu. Nejnižší cenu nabídlo konsorcium Karosa Škoda Electric a 27. března 2006 mohlo být na Masarykově náměstí v Jihlavě představeno dvanáct nových nízkopodlažních autobusů Citelis a tři nové nízkopodlažní trolejbusy TR 24. Cena vozů byla dokonce o několik milionů nižší než plánovaná a umožnila projekt rozšířit o další část nákup nástupních plošin do trolejbusů TR 21 a vybavení všech starších vozidel informačním systémem. Informační systém vedle toho, že usnadňuje cestování osobám zrakově i sluchově postiženým a návštěvníkům Jihlavy, je významným pomocníkem při řízení a vyhodnocování kvality dopravy. Použitá technologie GPS umožňuje sledování přesné polohy všech vozů na linkách, a tím i efektivní reakci dispečinku na technické či dopravní problémy provozu a také kontrolu dodržování jízdních řádů. Dalším vedlejším efektem projektu je celkově pozitivní dopad na životní prostředí, neboť nové vozy mají díky moderním technologiím až stonásobně nižší hodnoty vypouštěných emisí a také jsou mnohem méně hlučné. A co ti, jichž se projekt nejvíce týká, tedy cestující? Ohlas na zavedení pravidelných bezbariérových spojů je vesměs pozitivní, i když paradoxně nejvíce se zájem o bezbariérovou

13 dopravu pozná na u se stížnostmi. Když má DP technickou závadu a není schopen zajistit bezbariérový vůz v pravidelném intervalu, lidé se ozývají, a to zejména maminky s kočárky... Na několik otázek nám odpověděli ředitel DP Josef Vilím a ekonomický náměstek František Koumar: Jak jste se dozvěděli o možnosti získat prostředky na zkvalitnění MHD z fondů EU? J.V.: O možnosti čerpání prostředků ze SROP jsme byli z různých konferencí, seminářů a dalších setkání informováni ve značném předstihu, což bylo z mého pohledu to nejpodstatnější. Zúčastňovali jsme se těchto akcí ať už je pořádal krajský úřad nebo Sdružení dopravních podniků kde jsme se dozvídali o možnostech financování rozvoje dopravy a měli jsme dostatek času se připravit. Díky tomu jsme zvládli podat projekt dokonce do první výzvy. Kde byl ten prvotní impulz k takto modernímu řešení tedy obnově vozového parku v kvalitě bezbariérových vozů? J.V.: Úvaha začala aktuálně zastaralým vozovým parkem. V té době jsme byli jedním z posledních dopravních podniků nejen na Vysočině, který neměl ani jeden bezbariérový autobus. S trolejbusy to bylo o něco lepší, měli jsme jich kolem deseti. Prvotní myšlenka tedy byla, abychom zachytili celoevropský trend, kterým je bezbariérová doprava, zpřístupnění veřejné dopravy všem těm, již mají nějaké omezení. A nejsou to zdaleka jenom vozíčkáři: kategorie je mnohem širší. Proto jsme si řekli, že budeme investovat tak, aby minimálně 50 % všech spojů bylo bezbariérových. Tato úvaha se pak přesně kryla s vypsaným programem, což nám umožnilo jednorázově obnovit významnou část vozového parku. Tím se naráz vyřešilo několik problémů zastaralý vozový park, bariéry všeho druhu... My bychom rádi pokračovali a uvidíme, jak budou nastaveny podmínky pro další období. Jak jste se vypořádali s administrativními nároky celého procesu? F. K.: Proces žádání byl mnohem komplikovanější, než se to jevilo na počátku. Po celou dobu realizace jsme spolupracovali se zpracovatelem projektové žádosti a souvisejících studií. Spolupráci hodnotím jako velmi dobrou a byla nezbytná nejen v té přípravné fázi, ale i v době realizace projektu. Několik problémů se nás přímo dotýkalo: předně problémy se softwarem, který nebyl plně funkční ani v době, kdy jsme již podávali závěrečnou zprávu o realizaci projektu. Další komplikací byly chyby při předávání informací na straně řídicího orgánu. Bohužel jsme s tím měli nejvíce starostí my jako žadatelé. K tomu se ještě neustále měnily podmínky a manuály... J.V.: Ale abychom pořád jen nekritizovali... Já mám přece jen jednu pozitivní zkušenost a tou je rychlost, s jakou nám po ukončení projektu přišly peníze. K jsme ukončili projekt, do měsíce jsme podali závěrečnou zprávu, a v polovině září jsme dostali peníze. To bylo nesmírně rychle. Mohli jsme splatit velkou část úvěru dříve, než jsme plánovali, a ušetřili jsme velkou část předpokládaných úroků. Název projektu: Žijeme společně zavedení bezbariérové dopravy v krajském městě Jihlava Žadatel: Dopravní podnik města Jihlavy, a. s. Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: srpen 2005 červen 2006 Partneři projektu Statutární město Jihlava, Centrum zdravotně postižených Jihlava, Krajská rada zdravotně postižených Kontakt: Ing. Josef Vilím, tel.: , info@dpmj.cz, Brtnická 1002/23, Jihlava, 11

14 ROWANET 12 Slovníkové heslo tohoto projektu by mohlo znít následovně: Rowan angl. jeřabina, symbol Vysočiny; Net angl. síť... ROWANet uzavřená páteřní optická telekomunikační síť kraje Vysočina, využívající unikátní technologii CWDM technologii vlnového multiplexu, která umožňuje na jednom optickém vlákně simulovat přenost dat jako až na 16 vláknech běžné technologie. Poskytuje síťové služby špičkové kvality organizacím veřejné správy a neziskového sektoru na území kraje. Pokud nejste zrovna zapálenými příznivci informačních technologií (IT), v předchozí větě rozumíte každému pátému slovu a máte v tuto chvíli chuť článek o ROWANetu přeskočit, nečiňte tak! ROWANet se totiž týká každého, nejen obyvatel Vysočiny nebo připojených měst. Nevěříte? Když se ohlédneme za stavem infrastruktury pro informační technologie před rok 2004, rozhodně neuvidíme Vysočinu protkanou páteřními a metropolitními sítěmi, ale právě naopak. Přes Vysočinu sice procházely národní páteřní sítě, ale žádná z nich nepřipojovala subjekty na území kraje a slabá infrastruktura odsoudila poskytování elektronických služeb vyššího řádu, založených na vysokorychlostním připojení k internetu, do říše sci-fi. Proto se posílení IT infrastruktury stalo prioritou krajské strategie. Prvním krokem, který měl nalézt optimální podobu rozvoje IT, byla technická studie krajské páteřní sítě. V zápětí následoval krok druhý, jenž měl část studie přetavit ve skutečná optická vlákna - projekt ROWANet ucházející se o podporu ze SROPu. Úspěšně! Realizací projektu vznikla uzavřená páteřní síť veřejné správy, fyzická infrastruktura, která propojuje část území Vysočiny od Bystřice nad Pernštejnem přes Havlíčkův Brod a Jihlavu po Moravské Budějovice. Primárně jsou připojeny úřady obcí, které se staly partnery projektu. Pro zapojení do projektu musela tato města splnit jednu podmínku rozvíjet navazující infrastrukturu na vlastním území, tak aby se služby dostaly ke zřizovaným a zakládaným organizacím kraje (střední školy, záchranná služba, nemocnice ad.) a dalším veřejným institucím (základním školám, složkám integrovaného záchranného systému ad.). Města tak realizují tzv. poslední míli připojení prostřednictvím vlastní metropolitní sítě. A co ROWANet nabízí svým uživatelům? Všechny připojené instituce mají k dispozici vysokorychlostní (4Mb/s až 1 Gb/s) připojení k internetu realizované prostřednictvím akademické sítě CESNET. Vedle tohoto uzavřeného připojení jsou součástí projektu veřejně přístupná připojení k internetu. Toto časově omezené (1 hodina), narrowband (nikoli vysokorychlostní, 256Mb/s ) připojení pro všechny je kombinováno se službami EDUROAM. Organizace mohou také využívat služby vysokokapacitních diskových úložišť. Představme si nemocnici, která má digitální rentgeny. To znamená velké množství dat, která je třeba zálohovat. Díky ROWANetu je možné bezpečně zálohovat tato data odděleně od nemocnice. Data tak mohou být znovu obnovena bez ohledu na možná poškození místního serveru. Zejména pro menší organizace s nedostatečnou kapacitou vlastních technologií je zajímavou službou hosting. Taková organizace může mít díky ROWANetu web, e-podatelnu nebo jakoukoli jinou aplikaci na protokolech HTTP, FTP, SMTP umístěnou na zařízeních krajského úřadu (KrÚ). Tuto aplikaci si sám spravuje a využívá podle potřeby, její provoz ale zatěžuje systém KrÚ, který je výkonnější než její vlastní zařízení. Pro každého občana kraje mají význam služby, jež ROWANet poskytuje Integrovanému záchrannému systému (IZS). Jeho součástí jsou organizace zřizované různými subjekty policie, hasičský záchranný sbor, záchranná služba, ad., což je velmi náročné na komunikaci a koordinaci. Připojením na jednotnou síť mají jednotlivé složky k dispozici běžné služby sítě, ale i speciální možnosti vytvořené přímo pro potřeby koordinace IZS. Jednotlivé složky mají v autech zařízení GPS, která monitorují jejich pohyb. Všechna tato data jsou prostřednictvím ROWANetu shromažďována na serveru a znovu distribuována na dispečinky jednotlivých složek. Dispečeři pak ví, kde se pohybují jejich auta, která jsou

15 momentálně nejblíže nějaké události... Navíc dispečink policie vidí, kudy jede sanitka, a může jí zajistit volný průjezd... Jakýkoli zásah tak může být koordinován mnohem efektivněji. Na ROWANetu běží také monitoring dopravní situace na dálnici. Na čtyřech místech dálnice jsou umístěny kamery a data tohoto kamerového systému jsou díky síti distribuována policii, Správě a údržbě silnic a dalším složkám, které ho aktuálně potřebují, což je velmi důležité pro bezpečnost provozu na dálnici D1. Díky IP hlasovým službám spolu mohou propojené organizace bezplatně telefonovat, možný je i přenos audiovizuálních dat v podobě internetové televize nebo pořádání videokonferencí. ROWANet umožnuje také hosting e-learningových systémů, rozvíjení společných mapových projektů na bázi GIS. A budoucnost? V mapách a technickém projektu už existuje ROWANet II. Skutečností se podle plánů stane nejpozději do roku Na naše otázky trpělivě odpovídal Václav Jáchim, manažer projektu: Obligátní otázka, jak jste si poradili s administrativou tak náročného projektu? Žádost jsem zpracovával sám stejně jako část studie proveditelnosti. Marketingový průzkum a určitou část studie jsme zejména z časových důvodů zadali externím subjektům. Technický projekt byl k dispozici ještě předtím, než jsme projekt začali připravovat. A všechno ostatní papírování pak už bylo na nás, odboru informatiky, většinou na mě a Petru Pavlincovi. V té nejnáročnější fázi se projektu věnovali dva lidé na celý úvazek. V médiích se občas dozvídáme o různých nedorozuměních mezi veřejnou správou a poskytovateli IT služeb. Jaký je vztah této sítě ke komerčním poskytovatelům IT služeb? Projekt nekonkuruje komerčním poskytovatelům, protože tato síť je koncipována jako uzavřená. Přesto lze ve vztahu ke komerční sféře sledovat jistý multiplikační efekt.tím, že jsme se svou sítí šli do míst, která byla z hlediska internetu málo rozvinutá, zvolili jsme takový model, že jsme v rámci veřejných zakázek soutěžili vlákna. Tzn. že jsme si od komerčních poskytovatelů, již mají v dané lokalitě položené nepoužívané optické sítě nebo je pokládají, koupili 4 6 vláken a připojili veřejné instituce. Tím začala příslušná část sítě jakoby žít a majitelé začali nabízet zbývající vlákna komerčním providerům, kteří rozvíjejí další služby v území rozšiřují nabídku služeb, snižují ceny. My jsme komerční poskytování neřešili, ale komerce jde s námi a rozvíjí informační společnost paralelně s námi zejména poskytováním služeb domácnostem či privátním společnostem.. Jaký byl zájem měst o zapojení do realizace tohoto projektu? Záměr posílit IT infrastrukturu je dlouhodobý, diskutoval se už rok před podáním žádosti. Od roku 2003 probíhaly diskuze s radou kraje, s městy. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že jsou připraveny strukturální fondy a že jsme schopni tam tento projekt podat, už nebylo, co řešit...s devíti obcemi kraj sepsal partnerské smlouvy, které prošly radami a zastupitelstvy těchto obcí i kraje. Zájem o spolupráci byl značný a teď, po vytvoření sítě ještě vzrostl zájem ostatních obcí. Největší problém spočíval ve skutečnosti, že v opatření 2.2 SROP byly alokovány v celku nízké finanční prostředky. Proto jsme aspirovali pouze na 40% z dotace EU a10% financování ze státního rozpočtu, 50% zafinancoval kraj ze svého rozpočtu. Z toho je vidět, že projekt měl obrovskou politickou podporu, a i díky ní jsme v tuto chvíli asi jediní v republice, kteří provozují síť pro veřejnou správu na této technologické úrovni. Název projektu: Optická páteřní síť kraje Vysočina ROWANet Žadatel: Vysočina Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: červen 2004 leden 2006 Partneři projektu Moravské Budějovice, Stonařov, Želetava, Jihlava, Havlíčkův Brod, Přibyslav, Žďár n. Sáz., Nové Město na Moravě, Bystřice nad Pernštejnem Kontakt: Ing. Václav Jáchim, tel.: , jachim.v@kr-vysocina.cz, 13

16 CENTRUM PRO VZDĚLÁVÁNÍ VENKOVA ERUDITO / PROGRAMY CENTRA ERUDITO VZDĚLÁVÁNÍM K SOCIÁLNÍ INTEGRACI 14 Zašlý kulturní dům, dataprojektor podložený starými kronikami... I tak může vypadat celoživotní vzdělávání ve venkovských oblastech. A občanské sdružení Škola obnovy a rozvoje venkova Luka nad Jihlavou (ŠORV), které se vzdělávání venkova věnuje od roku 1999, tyto situace znalo až příliš dobře. Zdánlivě spásný nápad realizovat celoživotní vzdělávání ve škole se neosvědčil a tak hlavním problémem celoživotního vzdělávání v Louckém mikroregionu nebyl nezájem dospělých studentů ani nedostatek nápadů na nové kurzy, ale technické zázemí pro školicí aktivity. Klíčem k řešení byla spolupráce mezi ŠORV a obcí Luka nad Jihlavou. Zkušenosti Školy obnovy se širokým spektrem vzdělávání, jejich úspěšně realizované kurzy i přehled o současné poptávce po vzdělávání se staly oporou pro to, aby bylo možné doložit potřebnost vybudování specializovaného vzdělávacího centra pro Loucký mikroregion. Obec měla na oplátku k dispozici prostory vhodné pro vybudování takového centra. Když obec Luka nad Jihlavou rekonstruovala v roce 2003 s podporou z předvstupního programu EU SAPARD areál historických hospodářských budov č. p. 19 s barokní sýpkou, ponechala půdní prostory jedné z opravovaných budov připravené pro půdní vestavbu. Společně se Školou obnovy dospěli k názoru, že právě ty jsou tím správným prostorem pro budoucí vzdělávací centrum, a v právě připravovaném SROPu našli i vhodný zdroj pro budoucí financování svého záměru. Projekt, jejž pro obec začala zpracovávat specializovaná agentura, měl za cíl úpravu podkroví ve funkční celek, zahrnující prostory pro vzdělávání, ubytování, stravování a relaxaci účastníků vzdělávání. Jakmile se v roce 2004 začaly vyhlašovat výzvy do SROPu 3.1, obec Luka podala žádost o podporu tohoto investičního projektu a Škola obnovy a rozvoje venkova ve stejném okamžiku začala psát projekty na vzdělávací programy jak do grantového schématu SROP 3.2, tak do Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Realizací investičního projektu vzniklo Erudito, moderní komunitní a vzdělávací centrum mikroregionu Loucko s veškerým potřebným zázemím pro jednodenní i vícedenní kurzy. Řečí čísel: k původnímu podkrovnímu prostoru o rozměrech 51 x 13 m byl přistavěn přístavek pro schodiště o rozměrech 13 x 2,75 m a vytvořen samostatný vstup do objektu s přístupem z ulice Školní. Prostor půdy byl rozdělen na 9 třílůžkových, 3 dvoulůžkové a 1 jednolůžkový pokoj, což znamená celkovou kapacitu 34 lůžek. Největší místností podkroví je učebna s kapacitou 48 osob, vybavená pro potřeby připravovaných vzdělávacích programů počítači, připojením na internet a promítací technikou. Vstup do budovy i jeden z pokojů jsou koncipovány jako bezbariérové. Obec uzavřela provozní smlouvu se Školou obnovy a rozvoje venkova, která se o provoz centra stará. Zajišťuje efektivní využívání centra, propagaci jeho programů i zpětnou vazbu od občanů. Jedním z projektů, které ŠORV zajišťuje, je projekt s názvem Programy centra Erudito Vzděláváním k sociální integraci určený ženám na mateřské (rodičovské) dovolené, pro které je vzdělávání poskytované různými institucemi v regionu z časových, vzdálenostních i finančních důvodů nedostupné. Zaměření kurzů, které ŠORV připravila, vychází z potřeb těchto žen, jež se chtějí vzdělávat především v oblasti informačních technologií, účetnictví a v cizích jazycích. To jsou údaje, které byly ověřeny analýzou poptávky, na jejímž základě byl vytvořen vzdělávací program o třech tematických blocích ekonomika a účetnictví realizované ve 120 hodinách výuky, informační a komunikační technologie s hodinovou dotací 42 hodin na kurz a anglický jazyk v rozsahu 37 hodin. V průběhu osmnácti měsíčního trvání projektu bude každý z bloků opakován celkem třikrát tak, aby každá z účastnic měla

17 možnost absolvovat všechna tři nabízená témata, celková kapacita projektu umožní proškolení 72 účastnic. Stačí v podstatě málo dobrá analýza poptávky, ohled na časové možnosti studentek, hlídání dětí v době, kdy se vzdělávají a jako bonus možnost úhrady cestovného, aby vzdělávání zbytečně nezatěžovalo již tak napnuté rodinné finance... A úspěšný projekt je na světě. Na naše otázky odpovídala Zdeňka Švaříčková, předsedkyně ŠORV a koordinátorka činnosti vzdělávacího centra Erudito: Bylo těžké prosadit v orgánech obce vybudování právě školicího střediska v rekonstruovaném objektu? Hodně lidí zastávalo názor, že Luka přece nepotřebují vzdělávací centrum, a toto využití obecních prostor se prosadilo velmi těsnou většinou. Teď to všichni oceňují, protože je i zázemím pro spoustu dalších, ne přímo vzdělávacích aktivit. Například v dolní učebně probíhá angličtina pro děti do 4 let s maminkami, mají tu Předškoláčka, tedy jakousi předškolní přípravku, mládežnické organizace si tu dělají semináře, Spolek pro stará Luka využívá naše moderní vybavení k nedělnímu odpolednímu promítání starých dokumentů o Lukách a okolí. Takhle to zařízení žije. Jak jste se vypořádali s administrativou s projekty spojenou? První žádosti pro nás a obec zpracovávala specializovaná agentura, tu poslední (OP RLZ) jsem už psala sama stejně jako všechny monitorovací zprávy a další potřebné náležitosti. Se zpracovatelem jsme byli spokojeni, ale má to jeden zásadní důvod. A to říkám i starostům na všech školeních. Když přijde zpracovatel projektu, starosta má vždycky něco důležitějšího na práci; něco, co musí hned teď vyřešit. Ale vždycky je potřeba si potřebný čas najít a se zpracovatelem se bavit. Jedině tak vznikne projekt, který odpovídá vašim potřebám. My v Lukách jsme projektu potřebný čas věnovali a na výsledku je to myslím vidět. Jak vás napadlo zaměřit se na ženy na mateřské dovolené? Mám dceru, která byla dlouho na mateřské dovolené, a trošku znám problémy těchto mladých žen. Váhali jsme, zda budou mít maminky o tento typ vzdělávání zájem, a tak jsme si udělali velmi rozsáhlou anketu. Rozdali jsme jednoduché dotazníky, nechávali jsme je v obchodech, u dětských lékařů... Velké množství dotazníků se nám vrátilo vyplněných vyšlo z toho, že největší zájem je o účetnictví, jazyky a počítače. Na základě toho jsme projekt připravili, napsali a podali. Zájem o účast v projektu byl nebývalý. Maminky, které byly krátce na mateřské dovolené, jsme museli odmítat ve prospěch těch, jež jsou návratu na trh práce přece jen blíž. Na těch ženách je vidět obrovské nasazení ony se chtějí učit. Já z toho mám dobrý pocit, že je nemusíme do ničeho nutit. Myslím si, že vzdělání by mělo jít za lidmi, alespoň v tomto případě se to velmi osvědčilo maminky nemohou jezdit dvakrát třikrát týdně po večerech do Jihlavy. Myslím, že by se nevzdělávaly vůbec, kdybychom jim nevyšli takto vstříc. Název projektu: Centrum pro vzdělávání venkova ERUDITO Žadatel: Obec Luka nad Jihlavou Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: březen 2005 září 2005 Kontakt: Viktor Wölfl, tel.: , obecluka@ji.cz, 1.máje 76, Luka nad Jihlavou Název projektu: Vzdělávací programy centra Erudito Vzděláváním k sociální integraci Žadatel: Škola obnovy venkova Luka nad Jihlavou Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: září 2005 únor 2007 Kontakt: Zdeňka Švaříčková, tel.: , svarickovazdenka@seznam.cz 15

18 ŠKOLA BEZ BARIÉR / NOVÁ KONCEPCE ŠKOLY 16 Bariéry jsou často skloňovaným tématem mnoha oblastí společenského života. Ty vnější (viditelné) si dokážeme snadno představit; obtížnější je to s bariérami vnitřními. Také když hovoříme o bariérách ve vzdělávacím procesu, představíme si mnohem snáze ty vnější schody, bariérové vstupy do učeben..., ale méně snadno ty vnitřní poruchy učení charakterizované předponou dys-, sociální znevýhodnění... Pracovníci Biskupského gymnázia Žďár nad Sázavou využili kombinace několika zdrojů z fondů Evropské unie, aby ze vzdělávacího procesu, který realizují, odstranili oba typy bariér. Projekt Škola bez bariér spolufinancovaný z opatření 3.1 SROP se věnoval stavebním úpravám, technickému vybavení prostor a nákupu technologií, jež mají usnadnit přístup ke vzdělání všem žákům školy. Nová koncepce školy, projekt kofinancovaný z opatření 3.1 Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, se soustředila na onu druhou, ne tak viditelnou stránku vzdělávacího procesu; cíl ale zůstává totožný rovný přístup ke vzdělání i pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami. Stavební úpravy budovy, součást projektu Škola bez bariér, měly především usnadnit pohyb fyzicky znevýhodněným žákům. Samozřejmostí tak byly bezbariérové vstupy do všech učeben, bezbariérové WC na každém patře, úprava vstupů do výtahu i jeho ovládání a vstupní dveře školy ovládané fotobuňkou. Důležitým prvkem bezpečnosti bylo pořízení dveří se skleněnou výplní do všech učeben. Průhled umožní vstupujícímu zjistit, zda v učebně, v prostoru blízko dveří, není žák s tělesným omezením, kterého by mohl prudkým otevřením ohrozit. Tyto nezbytné úpravy doplnilo zřízení dvou rehabilitačních prostor, tří prostorů pro relaxaci žáků během dne a jednoho klubového prostoru pro trávení volného času mezi vyučovacími hodinami. Technologická stránka projektu byla už přímou přípravou na projekt Nová koncepce školy. Učebny byly dle potřeby vybaveny dataprojektory, vizualizéry a interaktivními tabulemi, škola identifikačním systémem, který sleduje docházku žáků a je tak důležitým příspěvkem k prevenci záškoláctví a při kontrole dětí se specifickými problémy. Jako součást projektu byla vytvořena pozice facilitátora, který je jakýmsi prostředníkem mezi žákem se specifickými vzdělávacími potřebami a jeho vyučujícími. Jelikož je dobře seznámen s oběma světy světem znevýhodněného žáka i zodpovědností vyučujícího za vzdělávací proces je schopen koordinovat jejich vzájemnou komunikaci a kooperaci za úzké spolupráce s výchovným poradcem. Facilitátor tak předchází možným konfliktům vznikajícím z neporozumění jedné nebo druhé strany situaci toho druhého. Projekt Škola bez bariér je ale jen jednou stranou mince řekněme, že byla vytvořena infrastruktura vyhovující vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami; druhou stranou téže mince je však změna samotného systému vzdělávání žáků se znevýhodněním, jež vyžaduje velké nasazení pedagogického sboru jeho sebevzdělávání i nemalou práci na přípravách nové koncepci odpovídajících vzdělávacích materiálů. Obojí je součástí právě probíhajícího projektu Nová koncepce školy. Cílem je vytvořit vzdělávací systém, který bude stejně jako už upravená budova školy respektovat potřeby žáků se specifickými vzdělávacími potřebami a zároveň moderní metody i formy výuky. Nutností se tak stává vytvoření nového učebního plánu včetně osnov a jednotlivých tematických plánů, pro jejichž uvádění do praxe je třeba sestavit i nový vzdělávací materiál, vyhovující nové koncepci jak obsahem, tak formou zpracování učiva. To je nelehký úkol, na který bylo třeba připravit celý pedagogický sbor. Klíčovým bodem této přípravy je seznámení se s povahou specifických vzdělávacích potřeb znevýhodněných žáků a s metodami toho, jak tato znevýhodnění ve vzdělávacím a výchovném procesu vyrovnávat. Důležitým tématům

19 dneška se věnují relativně mladé předměty jako environmentální výchova, mediální výchova, multikulturní výchova, myšlení v evropských globálních souvislostech. Formu, jakou tato živá a stále se vyvíjející témata zpracovávat pro vzdělávání, nastíní druhá část vzdělávání pedagogů. Třetí část je věnována tréninku v počítačové gramotnosti. Následující popis vzdělávacího materiálu, který pedagogové vytvářejí, osvětlí důležitost této části vzdělávání. Materiál, který se stane podkladem pro výuku podle nového učebního plánu, totiž nutně musí být interaktivní a využívat moderní komunikační technologie. Pro všechny žáky, již mají vadu zraku nebo postižení motoriky, má obrovských význam mluvená část vzdělávacích materiálů. Na CD jsou zde k poslechu formou zvukových textů a komentáře zpracována témata obsahující vybrané základní učivo. K dispozici budou žákům též zcela nové interaktivní elektronické učebnice se všemi moderními grafickými prvky včetně vyhledávačů klíčových slov, které umožní snadnou a rychlou orientaci v textu a zároveň jsou schopny podat komplexní a úplnou informaci. Aby mohli žáci se specifickými vzdělávacími potřebami využít všech výhod multimediálních studijních materiálů, dostali k dispozici notebooky. Ze zdůraznění prvků informačních a komunikačních technologií ve vzdělávacím procesu vyplývá i zaměření pracovního místa nově vytvořeného v rámci projektu. Je jím koordinátor ICT, jenž vede žáky, napomáhá jim při řešení technických problémů spojených s využíváním technologií. Rozvoj školy a její aktivní přístup k potřebám znevýhodněných žáků těmito dvěma projekty nekončí. Třetí projekt Educatio omnibus, spolufinancovaný opět z opatření 3.1, stojí právě na svém počátku... O projektu si s námi povídal ředitel gymnázia, Jiří Cočev. Váš přístup k řešení problémů znevýhodněných žáků je velmi komplexní... Jak jste k němu došli? Vlastně je to v podstatě velmi prosté: máme tu děti na vozíku, máme tu děti v jiném nerovném postavení a tyto věci byly tak daleko, že pokud bychom nerealizovali projekt a nezměnili určité věci ve škole, tak by tito studenti na naší škole vůbec nemohli studovat. Na základě toho jsme využili možnosti podat projekt do SROP 3.1, přes nějž jsme chtěli odstranit prostorové bariéry, ale zároveň jsme chtěli odstranit i bariéry, které jsou dány různými omezeními při přijímání informací. Dyslektické dítě nemá například žádné viditelné vnější omezení, ale je třeba mu informaci připravit a podat tak, aby byl schopen ji přijmout, aby se tím pokud možno co nejvíce vyrovnala jeho šance na získání podobného výsledku jako u ostatních žáků. České školství je stále velmi diskriminační, i když si to moc nepřipouští, což je to dáno určitým stereotypem. My jsme si byli vědomi, že i když se odstraní architektonické bariéry a vybuduje se technický potenciál, stále existuje spousta omezení a problematických jevů, které nevycházejí z architektury, ale přímo ze školní praxe. Změna, jež se týká cihel, by měla mít nadstavbu, která se bude týkat systému výuky, a tou je právě projekt Nová koncepce školy. Co byste doporučil budoucím žadatelům? Já bych tu otázku možná otočil a obrátil se na ty, kteří peníze z Evropských fondů administrují, neboť lidé mají nápady na projekty a mají invenci, ale často je odradí systém. Já myslím, že by lidem pomohlo, kdyby věděli, že instituce, které zpracovávají žádosti, budou skutečnými partnery předkladatele a že mu pomohou. Důležité je ukázat, že systém má jasná pravidla, která neovlivní nevstřícnost jednotlivce. Název projektu: Škola bez bariér Žadatel: Biskupské gymnázium Žďár nad Sázavou Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: září 2005 květen 2006 Kontakt: Jiřina Kohoutová U Klafárku 1, Žďár nad Sázavou tel.: , skola@bigyzr.cz Název projektu: Změna koncepce školy vytvoření moderního vzdělávacího systému a komplexních podmínek pro úplnou integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Žadatel: Biskupské gymnázium Žďár nad Sázavou Celkové náklady projektu (v Kč): Kč Schválená dotace z EU (v Kč): Kč Termín realizace projektu: prosinec 2005 listopad 2007 Partneři projektu: Úřad práce Žďár nad Sázavou, Pedagogicko-psychologická poradna Ždár nad Sázavou 17

20 PARTNERSTVÍ PRO VYSOČINU Získávání peněz z fondů Evropské unie není snadné. Zpracování projektové žádosti vyžaduje velké množství znalostí v oblasti projektového řízení, finančních a socioekonomických analýz atd.; samotná realizace projektu se neobejde bez znalosti problematiky veřejných zakázek, finanční kontroly a dalších záležitostí. Česká republika jako nový člen Evropské unie s krátkou zkušeností s využíváním předvstupních fondů dostala možnost tyto své dovednosti posílit. Ministerstvo pro místní rozvoj prosadilo do SROP opatření 3.3, které se soustředilo právě na problematiku tzv. absorpční kapacity, a tedy schopnosti získávat prostředky z fondů EU. Příležitost získat peníze na projekty zvyšování absorpční kapacity dostaly prostřednictvím tohoto opatření všechny kraje ČR, přičemž kraj Vysočina uspěl se svým projektem Budování rozvojového partnerství za účelem posílení administrativní a absorpční kapacity v kraji Vysočina jako první a na počátku února 2005 začal projekt pod přívětivější zkratkou Partnerství pro Vysočinu realizovat. Jaká základní východiska se rozhodl respektovat? Zeptejme se občanů, co chtějí... Asociace krajů ČR se rozhodla, že namísto konceptu Společného regionálního operačního programu (SROP), který byl v programovém období vytvořen centrálně Ministerstvem pro místní rozvoj, bude pro programové období prosazovat vytvoření Regionálních operačních programů (ROP) na úrovni regionů soudržnosti. Cílem bylo, aby jejich priority odpovídaly co nejvíce rozvojovým záměrům krajů a potřebám občanů těchto regionů. Jak ale zjistit, co občané potřebují a do jakých oblastí směřovat peníze z fondů EU? Na Vysočině v tom měli jasno realizační tým projektu Partnerství pro Vysočinu na jaře roku 2005 vyrazil na turné po kraji, aby občany přímo v jednotlivých částech Vysočiny informoval o možnostech čerpání prostředků z fondů EU a zeptal se, kde by tato rozvojová pomoc nejvíce pomohla. Prostřednictvím médií i odborných partnerů projektu pozval všechny aktivní občany do kulturních domů, jednacích sálů radnic i ke kulatým stolům, a inicioval tak vznik tzv. místních partnerství (celkem 15), která spojila zástupce místních samospráv, podnikatelského sektoru, nestátních neziskových organizací, vzdělávacích institucí, úřadů práce a zájmových sdružení v oblasti rozvoje venkova i zemědělců v místě v aktivní pracovní skupiny. Na třech po sobě jdoucích setkáních každého z místních partnerství stanovily tyto pracovní skupiny priority rozvoje svého bezprostředního okolí a také projekty, které chtějí lidé v oblasti realizovat. Výstupy těchto jednání se staly vedle expertních analýz území podklady pro vytvoření ROP. Dialog těchto místních partnerství pokračuje v přípravě realizace tzv. integrovaných projektů pro jednotlivá území, a tedy souborech navzájem provázaných projektů, které by naplnily zvolené priority rozvoje. 2. Naučme všechny zájemce psát a řídit projekty... Absorpční kapacitu zahrnují především jednotlivé projekty jednotlivých předkladatelů, kteří investují svoji energii, aby projekty vytvořili, realizovali... Vytvořit úspěšný projekt ale není snadné. Vzdělávání v podobě pěti tematických modulů má potenciálního předkladatele provést celým složitým procesem žádání o dotaci z fondů EU od nalezení vhodného dotačního titulu, přes vystavění kvalitního projektu, zpracování potřebných studií až po důležité informace o zadávání veřejných zakázek a o tom, co lze čekat od kontrolních mechanismů Evropské unie. Je zaměřeno ryze prakticky a poskytováno bezplatně všem zájemcům z kraje Vysočina.