červenec 2004 Slovo na úvod klubový časopis občanského sdružení K-Klub

Transkript

1 klubový časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004 Slovo na úvod Vážené čtenářky a vážení čtenáři Salátu, dva měsíce uplynuly a je tu další číslo Salátu. Nelze si nepřipomenout, že za šestnáct dní začíná prázdninovka Svět nezrozených drahokamů, hlavní akce K-Klubu v tomto roce. Pokud jste se náhodou na poslední chvíli rozmysleli a chtěli byste na prázdninovku jet, máte poslední šanci. Když Maxe pěkně poprosíte, jistě vás připíše na seznam účastníků. A ještě jedna zpráva pro účastníky prázdninovky na brigádě na základně se skutečně pracovalo, takže se můžete těšit na krásné nově natřené podsady. Ještě pořád nechcete jet? Skutečně se nechcete podívat na svět jinak (třeba jako ti dva pánové na obrázku)? Nyní se krátce k obsahu červencového Salátu. Předně je zde opět soutěž Interaktivní spratek. Předešlé úlohy pro vás byly směšně lehké, a proto jsme do tohoto čísla připravili trochu složitější hádanku. V Salátu také najdete druhý díl třídílného seriálu Stavba a užití astrolábu, aneb co všechno lze přečíst na pražském orloji. Tentokrát si sami astroláb postavíte (šablony najdete na konci Salátu) a naučíte se ho používat to není málo, rád bychom vás upozornili na to, že tuto dovednost ovládali ve středověku v drtivé většině pouze univerzitní mistři. A na závěr je zde další slibovaný překlad zajímavého článku z sociální psychologie. Stejně jako minule vybral Jarda Beránek slavný článek tentokrát se jedná o studii nazvanou Behavioral study of obedience od Stanley Milgram 1. Článek zkoumá konflikt mezi poslušností autoritě a vlastními etickými zásadami. Článek byl publikován v šedesátých letech, tedy v době, kdy byly psychologické experimenty poměrně drsné - a výsledky tudíž odpovídajícím způsobem šokující, což platí i o této studii. A jaké že jsou ty šokující výsledky? To už se dočtete sami. Nakonec obvyklá poznámka: budeme vám vděční za jakékoliv připomínky k Salátu obzvláště cenná je pro nás kritika, toužíme totiž po tom, aby se Salát neustále zlepšoval. Pokud vás tedy něco napadne, dejte nám vědět, třeba na standardní ovou adresu krystof.polnik@centrum.cz. Předem děkujeme. Dále bychom ještě chtěli zdůraznit, že do Salátu samozřejmě můžete posílat i svoje vlastní příspěvky. Těšíme se na ně! Příjemné čtení vám za redakci přeje Kryštof Polník 1 Asi jste si již všimli, že navzdory pravidlům českého pravopisu zásadně neskloňujeme cizí jména (natož abychom přechylovali jména ženská). Může vám to připadat divné a nesprávné, ale v tomto ohledu nehodláme nic měnit. (pozn. Jaroslav Beránek) Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 1/15

2 Interaktivní spratek Když se Luděk vracel z karate, připadal si jako úplný blboun. Sám trenér řekl: Tomu koni pásek nikdy nedám! Jakmile Luděk přišel domů, pustil počítač a nalogoval se do Linuxu. Malba trosek, která tvořila pozadí pracovní plochy ho vždycky uklidnila. Třeba trenér jenom sýčkuje. Luděk otevřel poštu smazal několik desítek spamů typu - Dobrá rada telefon zadarmo až se konečně dostal k dopisu od Livie zase strašně cukrovala a vrkala, tak byla do Luďka zamilovaná. Luďkovi bezděčně sklouzly oči k hnízdu na komíně nad cihelnou. Ještě to tak! Luděk schroustal odporně kyselé kiwi a začal listoval internetovými deníky. Dneska je to samá kachna, pomyslel si znechuceně a šel spát. ap tě ese nov ku t ráz dn š i n Řešení posílejte na adresu krystof.polnik@centrum.cz (uzávěrka soutěže je na konci srpna). Vyřešením této úlohy získáte 2 body do celoroční soutěže časopisu Salát. Neúspěšnější soutěžící získá na konci roku hodnotnou cenu. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 2/15

3 Fotografie Salátu Koutku fotografů stále vládne nepřekonatelný a nedostižný Muhul. To je výzva pro ostatní fotografy dočkáme se na tomto místě fotografie z jiné než Muhulovy kreativní dílny? Červencová fotografie je pozvánkou do jedné netradiční botanické zahrady. Zavítáte-li někdy do pražské botanické zahrady v Tróji a budete-li se pozorně dívat kolem sebe, jistě najdete i tuto zahrádku. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 3/15

4 Stavba a užití astrolábu, aneb co všechno lze přečíst na pražském orloji Díl II: Astroláb V minulém dílu našeho pojednání o astrolábu jsme si ukázali jakým způsobem se hvězdy a Slunce pohybují po obloze a naznačili jsme, jakým způsobem lze tento pohyb znázornit v rovině (stereografická projekce). Dnes se budeme zabývat konstrukcí astrolábu a jeho použitím. V samém závěru minulého dílu jsme sestrojili stereografickou projekci nejdůležitějších kružnic na hvězdné obloze (obratníky Raka a Kozoroha a rovník). Připomeneme si nejdříve, jak tato projekce vypadala (obrázek 1). Určitě jste přemýšleli o tom, proč jsme do naší mapy oblohy nezanesli i hvězdy. Důvod je jednoduchý. Kdybychom hvězdy nakreslili do obrázku 1, měli bychom správnou mapu hvězdné oblohy, ale jen pro určitý časový okamžik. Nesmíme zapomenout, že se hvězdná sféra otáčí okolo severního pólu a hvězdy tedy putují po obloze. Bude proto výhodné, když se nám podaří zachytit pohyb hvězd i v naší mapě. To ale není příliš složité. Nakreslíme si další mapu hvězdné oblohy (obrázek 2) na které tentokrát budou pouze hvězdy. Na této mapě si můžete cvičně najít Polárku. Z předchozího výkladu by snad mělo být zřejmé, že je právě uprostřed projekce hvězdné sféry. Obrázek 1: Stereografická projekce souřadné sítě Obrázek 2: Stereografická projekce hvězdné sféry Správnou mapu hvězdné oblohy v libovolné okamžiku získáme tak, že vhodně natočíme projekci hvězdné sféry (obrázek 2) a přiložíme 2 ji na projekci souřadné sítě (obrázek 1). Jistě vás zajímá, jak určíme ono vhodné natočení. Jednoduše. Řekli jsme, že hvězdná sféra se okolo Země otočí jednou za dvacet čtyři hodin, stačí tedy vědět kolik je hodin a hned víme, jak projekci hvězdné sféry natočit. Tuto myšlenku podrobněji rozvineme za chvíli. Těžko bychom ovšem obě mapy překrývali, kdyby jedna z nich nebyla průhledná. Na klasickém astrolábu je to zařízeno tak, že projekce hvězdné sféry není plná deska ale řídká mřížka (rete), jejíž ostré výčnělky značí jednotlivé hvězdy (obrázek 3). Tlustá kružnice v mřížce je ekliptika (tu jsme na obrázku 2 nezakreslili). Obrázek 3: Mřížka astrolábu Poskládáme všechny součásti astrolábu podle obrázku 4 a naše dílo je u konce. Nechceme-li měřit souřadnice hvězd a stačí nám, když budeme vědět, které hvězdy se nacházejí nad obzorem, můžeme se spokojit s jednodušší verzí astrolábu (obrázek 5). V tomto případě bude spodní desku tvořit stereografická projekce hvězdné sféry a ve vrchní desce vyřízneme otvor, jehož hranice je tvořená projekcí horizontu. Astroláb pak funguje jednoduše to, co je vidět skrz otvor je vidět i na obloze. Stavba astrolábu ovšem není jen věda, ale i umění. Projekce souřadné sítě moc místa k vyjádření uměleckého nadání neposkytuje, o to více příležitostí však nabízí mřížka astrolábu. A tak mohou vzniknout překrásné a užitečné 2 Přiložením samozřejmě míníme to, že obě mapy na sebe položíme tak, aby severní hvězdný pól souhlasil s Polárkou. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 4/15

5 přístroje (obrázek 6). Nebudeme dopodrobna rozebírat všechny možnosti užití astrolábu (neboť těch je mnoho) soustředíme se jen na tři z nich. Položíme si následující otázky: 1. Jak zjistíme, co je právě vidět na obloze? 2. Jak zjistíme kolik je hodin? 3. Kdy bude zapadat (vycházet Slunce)? Doporučujeme vám, abyste si před pročtením návodu sestavili astroláb podle popisu v následujícím odstavci. Obrázek 4: Konstrukce astrolábu s mřížkou Obrázek 5: Minimalistická verze astrolábu Obrázek 6: Astroláb Odpověď na první otázku je jednoduchá pokud chceme vědět, co je právě teď na obloze, podíváme se zkrátka na oblohu. S astrolábem ovšem dokážeme víc. Především můžeme říci kam se máme podívat, hledáme-li nějakou konkrétní hvězdu (souhvězdí) a můžeme také zjistit, jak bude vypadat hvězdná obloha v libovolný den v roce. Představme si tedy, že chceme zjistit, jak vypadá hvězdná obloha dne 28. srpna 2004 v 22:00 středoevropského letního času 3, a že stojíme v Říčkách v Orlických horách. Nejdříve musíme správně přepočíst časový údaj protože v srpnu je zaveden letní čas, budeme na astrolábu používat časový údaj 21:00 (ubíráme jednu hodinu). Jak jsme již řekli, určujeme čas podle Slunce. Musíme tedy nastavit Slunce tak, aby jeho poloha odpovídala 28. srpnu 2004 v 21:00. Nejdříve zjistíme, kde se nachází Slunce v ekliptice, aneb v jakém je znamení zvěrokruhu. K tomu použijeme zadní stranu astrolábu. Ve vnitřním kruhu si najdeme požadované datum (28. srpna) a pomocí pravítka spojíme tento bod se středem zadní strany astrolábu. Na vnějším okraji astrolábu (viz. obrázek 7) pak přečteme postavení Slunce v ekliptice (zhruba pátý dílek ve znamení Panny). Tím jsme skončili se zadní stranou. Astroláb obrátíme a nastavíme pravítko tak, aby na mřížce procházelo odpovídajícím místem v ekliptice 3 Časové údaje na astrolábu čteme (a zadáváme) vždy v lokálním čase. Lokální čas je takový, ve kterém je na daném místě Slunce ve dvanáct hodin přesně na severu a nejvýš nad obzorem. Je to tedy přirozený čas pro dané místo. Lokální čas můžeme zjistit pohledem na hodinky. Získaný časový údaj ale musíme očistit od umělých vlivů jako je letní čas. U nás platí od roku 1996 dohoda, že na letní čas (+1 hodina oproti času v daném časovém pásmu) se přechází v 2:00 poslední neděli v březnu a zpět se hodiny přetočí v 3:00 v poslední neděli v říjnu. Je-li tedy zaveden letní čas, musíme od údaje na hodinkách odečíst jednu hodinu. Takto získaný čas je časem v daném časovém pásmu a měli bychom ještě dopočítat opravu na místní zeměpisnou délku. Za každý stupeň západně od středu časové zóny (u nás 15 ) přidáme čtyři minuty a dostaneme přesný lokální čas. Ve skutečnosti je tato oprava zanedbatelná vůči chybě v konstrukci astrolábu, která je způsobená tím, že pohyb Slunce po obloze je nerovnoměrný. Tato chyba může činit až patnáct minut. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 5/15

6 (viz. obrázek 8), pak otáčíme zároveň pravítkem a mřížkou (jakoby bylo pravítko na mřížce přilepené) až pravítko na vnějším obvodu astrolábu dosáhne požadované hodiny (21:00). Nyní je mřížka natočená tak, že odpovídá poloze hvězdné oblohy v 22:00 (středoevropský letní čas) hodin dne 28. srpna Můžeme tedy začít číst: Slunce je pod obzorem a bude tudíž tma, Velký vůz bude na severozápadě, zhruba třicet stupňů nad obzorem, Odpověď na otázku kolik je hodin je taktéž jednoduchá (pokud víme co je za den). Je-li na obloze Slunce postupujeme tak, že podle předchozího návodu najdeme na zadní straně astrolábu polohu Slunce v ekliptice pro daný den. Pak astroláb obrátíme a natočíme mřížku tak, aby poloha Slunce na astrolábu (tedy jeho poloha v síti zeměpisných šířek a délek) odpovídala postavení Slunce na obloze. Pak už stačí pomocí pravítka spojit střed astrolábu a Slunce a na vnějším okraji astrolábu přečteme kolik je hodin (v lokálním čase). V noci postupujeme tak, že na obloze najdeme nějakou známou hvězdu a poté natočíme mřížku astrolábu tak, aby poloha hvězdy na astrolábu odpovídala poloze hvězdy na obloze (tj. zjistíme jak moc musíme zaklonit hlavu a o kolik se máme otočit od severního směru abychom hvězdu viděli, čili určíme zeměpisnou šířku a délku hvězdy, na kterou hvězdu v astrolábu umístíme podrobnosti najdete v prvním dílu seriálu). Obvyklým postupem najdeme polohu Slunce v ekliptice a potom pomocí pravítka spojíme střed astrolábu a Slunce. Na vnějším okraji astrolábu pak opět přečteme lokální čas. Čas východu (západu) Slunce zjistíme takto: pro daný den si známým způsobem najdeme polohu Slunce v ekliptice, obrátíme astroláb a na přední straně natočíme mřížku tak, aby Slunce bylo buď na východním (resp. západním) horizontu. Pak už stačí spojit pravítkem Slunce a střed astrolábu a na vnějším okraji odečíst lokální čas východu (západu) Slunce. Pokud jste aspoň trochu pochopili teorii astrolábu, jistě sami přijdete na další způsoby jeho použití. V dalším (posledním) dílu našeho pojednání se seznámíme s pražským orlojem. Těšíme se na shledanou. Jak si postavit vlastní astroláb? Využijeme předpřipravené šablony 4 od Daniel C. Rislove, která je pro nekomerční účely k dispozici na internetu ( Sestavení astrolábu je s touto šablonou jednoduché. Nejdříve si vytiskněte všechny součásti astrolábu 5 na papír (kromě mřížky, tu vytiskněte na průhlednou fólii) a vystřihněte je. Slepte dohromady přední a zadní část astrolábu (doporučujeme podlepit tvrdším papírem) a prostřihněte vyznačený kruhový otvor ve středu astrolábu. Dále vystřihněte obě pravítka (opět doporučujeme podlepit tvrdším papírem) a prostřihněte vyznačené kruhové otvory. Nakonec prostřihněte otvor ve středu mřížky. Teď už stačí celý astroláb poskládat, začneme ze zdola první je pravítko, pak následuje deska astrolábu, mřížka z průhledné fólie a nakonec druhé pravítko. Všechny části sepneme dohromady patentem, který prostrčíme středovým otvorem. Astroláb je připraven k použití. autor: Kryštof Polník poloha Slunce v ekliptice 28. srpna 21:00 Obrázek 7: Poloha Slunce v ekliptice poloha Slunce v ekliptice Obrázek 8: Natočení mřížky pro danou hodinu 4 Patrně si všimnete, že římská číslice IV je na astrolábu napsána jako IIII. To má svůj tajemný důvod. Pokud toužíte po elektronické verzi astrolábu, můžete si ji stáhnout na zmíněné internetové adrese (program běží pod Windows). Příznivci Linuxu (ale i Windows) mohou zamířit na adresu 5 Viz. poslední tři stránky Salátu (první stránka je šablona pro přední část astrolábu a dvě pravítka, druhá stránka je zadní část astrolábu a poslední stránka je mřížka astrolábu), souřadná síť astrolábu odpovídá zeměpisné šířce 50º13', což je zeměpisná šířka Říček v Orlických horách. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 6/15

7 Poslušnost 6 Stanley Milgram 7 : Behavioral study of obedience, Journal of Abnormal and Social Psychology 1963, Vol. 67, No. 4, Tento článek popisuje způsob laboratorního studia destruktivní poslušnosti. Naivnímu subjektu je přikázáno, aby v rámci experimentu týkajícího se učení stále více trestal svou oběť. Trest je vykonáván prostřednictvím generátoru elektrických šoků, jehož stupnice je označena třiceti dílky od Lehkého šoku po Nebezpečí: těžký šok. Oběť je spolupracovníkem výzkumníka. Základní sledovanou proměnnou je maximální výše šoku, kterou je subjekt ochoten dosáhnout před tím, než odmítne spolupracovat. Dvacet šest subjektů plně uposlechlo příkazů experimentátora a potrestalo oběť nejvyšším možným šokem. Čtrnáct subjektů přerušilo experiment v okamžiku, kdy oběť začala protestovat a odmítla odpovídat na kladené otázky. Během pokusu některé subjekty trpěly značným nervovým napětím. Toto emoční rozrušení se projevovalo hojným pocením, chvěním a zadrháváním v řeči. Neočekávaným projevem nervového napětí byl to musí být ještě vysvětleno pravidelný výskyt nervózního smíchu, který u některých subjektů přerůstal v nekontrolovatelné záchvaty. Široká škála dynamiky chování pozorovaná v tomto experimentu, realističnost situace pro subjekty a možnost změny podmínek jsou příslibem dalšího plodného výzkumu. Jak lze snadno nahlédnout, poslušnost je základním prvkem společenského života. Nějaká forma autority je nedílnou součástí veškerého společenského života a pouze lidé dlící v izolaci nejsou nuceni reagovat (ať už odporem či podrobením) na příkazy ostatních. Poslušnost, jakožto prvek ovládající chování, je, obzvláště v této době, hodná pozornosti. Bylo spolehlivě doloženo, že v letech byly systematicky a na rozkaz zavražděny milióny lidí. Byly postaveny plynové komory, koncentrační tábory byly hlídány a denně byl vyroben požadovaný počet mrtvol, vše se stejnou lehkostí jako masová výroba elektrických spotřebičů. Tento brutální plán se možná zrodil v hlavě jediné osoby, ale v tak masovém měřítku mohl být uskutečněn jen tehdy, pokud existoval velký počet lidí, kteří plnili rozkazy. Poslušnost je psychologický mechanismus, který zapojuje individuální jednání do politického záměru. Je to neodstranitelné pojivo, které vřazuje člověka do systému moci. Skutečnosti z nedávné historie a pozorování z běžného života ukazují, že u mnoha lidí poslušnost proniká chování tak hluboce, že je schopná zastínit etiku, soucit a morální uvažování. C. P. Snow (1961) na důležitost poslušnosti poukazuje, když píše: Když přemýšlíte o dlouhé a pochmurné historii lidstva, přijdete na to, že více ohavných zločinů bylo spácháno ve jménu poslušnosti spíše než ve jménu vzpoury. Pokud o tom pochybujete, přečtěte si knihu William Shirer Rise and Fall of the Third Reich. Němečtí armádní důstojníci byli vychováváni k bezvýhradné poslušnosti ve jménu poslušnosti se podíleli na nejbezbožnějšímu činu v dějinách lidstva. Tato studie se zabývá stinnou stránkou poslušnosti ve smyslu předcházejících příkladů, měli bychom ale mít na paměti, že ne vždy znamená poslušnost násilí vůči druhým. Poslušnost má také kladné stránky. Skutečně, velká část společenského života je na ní založena. Poslušnost může být zušlechťující a výchovná, může vést dobročinnosti a laskavosti, stejně jako ke zkáze. Obecně o experimentu Navržený experiment se zdá být dobrým nástrojem ke zkoumání poslušnosti. Experiment je založen na tom, že zkoumanému naivní subjektu je přikázáno, aby trestal oběť užitím elektrického šoku. Při experimentu je použit simulovaný generátor elektrických šoků, na kterém je stupnice s třiceti jasně vyznačenými hodnotami napětí od 15 do 450 voltů. Stupnice je doplněna slovními popisky od Lehký šok do Nebezpečí: těžký šok. Odezvy oběti, která je vyškoleným spolupracovníkem experimentátora, jsou přesně dané. Naivní subjekt předpokládá, že trestání oběti je součástí experimentu zabývajícího se vlivem trestání na paměť. V průběhu experimentu je subjekt veden k tomu, aby zvyšoval intenzitu elektrických šoků až k hodnotě označené Nebezpečí: těžký šok. Vnitřní odpor subjektu vůči příkazu je nakonec natolik silný, že v jistém okamžiku subjekt odmítne dále pokračovat v experimentu. Chování, které předchází tomuto zlomu označujeme za poslušné, protože před bodem zlomu se subjekt poddává příkazům experimentátora. Zlomový bod považujeme za akt neposlušnosti. Kvantitativní posouzení poslušnosti subjektu je dáno maximální hodnotou elektrického šoku, který subjekt udělil oběti předtím, než odmítl pokračovat. Stupeň poslušnosti tak může být vyjádřen číselnou hodnotou pro libovolný subjekt a libovolné experimentální podmínky. Cílem naší studie je zkoumat stupeň poslušnosti při systematické změně činitelů, o kterých předpokládáme, že poslušnost ovlivňují. Popsaný experiment umožňuje měnit důležité proměnné. Můžeme měnit osobu, která vydává příkazy, obsah a formu příkazů, nástroje k vykonávání příkazu, oběť šoků, sociální postavení oběti a subjektu, atd. Naším hlavním úkolem ovšem není provést velké množství experimentů v různých podmínkách, ale vybrat ty podmínky, které nejlépe osvětlují proces poslušnosti z pohledu sociální psychologie. 6 Tento výzkum byl podpořen grantem (NSF G-17916) od National Science Foundation. Přípravné studie byly podporovány z grantu od Higgins Fund at Yale University. Chtěli bychom poděkovat Alan C. Elms a Jon Wayland za spolupráci. 7 Autor nyní působí na Harvard University. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 7/15

8 Další studie Je důležité vztáhnout toto zkoumání k nedávným filosofickým analýzám poslušnosti a autority (Arendt, 1958; Friedrich, 1958; Weber, 1947) a prvotním experimentálním studiím poslušnosti (Frank, 1944), autoritatismu (Adorno, Frenkel-Brunswik, Lewinson & Sanford, 1950; Rokeach, 1961) a k celé řadě nedávných analytických a experimentálních studií moci v sociálních vztazích (Cartwright, 1959). Naše zkoumání také vychází z podnětů sociální psychologie, jak v normální podobě (např. Binet, 1900), tak v jejich klinických projevech (Charcot, 1881). Ale v první řadě naše zkoumání vychází z přímého pozorování sociálního chování; z pozorování jednotlivce, kterému uděluje příkazy legitimní autorita, jejíž pokyny jedinec běžně poslouchá. Metoda Subjekty Pokusnými osobami bylo čtyřicet mužů ve věku od dvaceti do padesáti let, kteří pocházeli z okolí New Haven. Osoby byly vybrány prostřednictvím inzerce v novinách a následně byly přímo osloveny dopisem. Osoby, které reagovaly na naši výzvu, byly přesvědčeny, že se zúčastní výzkumu zaobírajícího se učením a pamětí, který provádí Yale University. Ve vybraném vzorku je zastoupena široká škála profesí. Mezi subjekty byli poštovní úředníci, středoškolští učitelé, obchodníci, inženýři a dělníci. Úroveň dosaženého vzdělání mezi subjekty byla různá. Někteří ani nedokončili základní školu, někteří měli doktorát nebo jiné odborné osvědčení. Subjektům bylo za účast v experimentu vyplaceno 4,5 $ a subjekty byly upozorněny, že tato odměna jim náleží za pouhou účast na experimentu, bez ohledu na to, jak experiment dopadne. Tabulka 1 ukazuje rozložení věkových skupin a profesí mezi zkoumanými osobami (celkem 40 osob). Profese/věk Celkem procent (profese) dělníci (kvalifikovaní i nekvalifikovaní) obchodníci a bílé límečky , odborníci ,5 Celkem procent (věk) Tabulka 1: Věkové skupiny a rozdělení profesí Experimentální podmínky Experiment byl proveden na Yale University v uhlazené univerzitní laboratoři. (Tyto detaily jsou důležité, neboť experiment je v tomto prostředí vnímán jako legitimní. Při dalších obměnách experimentálních podmínek jsme opustili univerzitní půdu a zaznamenali jsme odlišný průběh experimentu.) Role výzkumníka byla svěřena jednatřicetiletému středoškolskému učiteli biologie. Jeho vystupování bylo chladné a jeho vzezření jakoby vyžadovalo tuhou kázeň. Výzkumník byl oblečen do šedého laboratorního pláště. Roli oběti sehrál sedmačtyřicetiletý účetní, který byl na tuto úlohu speciálně připraven; byl irsko-amerického původu a jeho vystupování bylo mírné a sympatické. Postup Experiment byl prováděn vždy s jedním naivním subjektem a jednou obětí (společníkem experimentátora). Bylo potřeba navrhnout ospravedlnění pro užití elektrických šoků udělovaných naivním subjektem. K tomuto účelu byla použita následující záminka. Po obecném úvodu, který se zabýval předpokládaným vztahem mezi trestáním a učením, bylo subjektům řečeno: Ale ve skutečnosti víme velmi málo o vlivu trestání na proces učení, neboť doposud nebyla provedena žádná vědecká studie, která by zkoumala tento proces u lidí. Nevíme například, jaká výše trestu je nelepší pro zlepšení procesu učení. Nevíme také, jestli jsou nějaké rozdíly v tom, jaká osoba nás trestá. Učí se dospělí lépe od osob mladších, nebo od starších? Tyto a další otázky si klademe. V této studii jsme tedy vybrali skupinu lidí různého věku a zaměstnání. Nyní některé z vás požádáme aby se stali žáky nebo učiteli. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 8/15

9 Chceme zjistit, jaký je vliv osoby učitele a žáka na proces učení, a chceme také zjistit jakým způsobem se v procesu učení projeví trestání. Chtěl bych vás tudíž požádat, abyste se pro tento večer rozdělili na učitele a žáky. Dává někdo přednost nějaké roli? Subjekty si pak z klobouku vytáhly lístečky s přidělenými rolemi. Losování bylo zmanipulované tak, aby si naivní subjekty vždy vylosovaly roli učitele a společníci experimentátora roli žáka. (Všechny lístečky byly nadepsány učitel.) Okamžitě po rozlosování byla dvojice učitel-žák odvedena do přilehlé místnosti a žák byl připoután k elektrickému křeslu. Experimentátor oběma subjektům vysvětlil, že řemínky, kterými je žák připoután, zabraňují nadměrnému pohybu v okamžiku, kdy je žáku udělen elektrický šok. Cílem tohoto opatření je zabránit žáku uniknout z dané situace. Žákovo zápěstí byla potřeno vodivou pastou aby se zabránilo vzniku puchýřů a popálenin a k zápěstí byla upevněna elektroda. Subjektům bylo řečeno, že elektroda je připojena k generátoru elektrických šoků, který je umístěný ve vedlejší místnosti. Experimentátor dále posílil důvěryhodnost pokusu tím, že na otázku žáka odpověděl: Ačkoliv mohou být elektrické šoky velmi bolestivé, nikdy nezpůsobí žádné trvalé poškození tkáně. Test učení. Test, kterému byl žák podroben, byl test na zapamatování dvojic. Subjekt přečetl žáku sérii slovních dvojic a poté začal znovu předříkávat první slova z přečtených párů spolu s dalšími čtyřmi slovy. Úkolem žáka bylo určit, které z daných čtyř slov původně tvořilo pár s prvním slovem. Žák volil odpověď stiskem tlačítka, které rozsvítilo příslušnou kontrolku na panelu umístěném na svrchní straně generátoru elektrických šoků. Generátor elektrických šoků. Ovládací panel generátoru byl tvořen třiceti horizontálně uspořádanými přepínači. Každý přepínač byl jasně označen hodnotou napětí ve voltech v rozmezí od 15 V do 450 V. Rozdíl v napětí mezi po sobě následujícími přepínači byl 15 V (hodnota napětí se zvyšovala zleva doprava). Navíc byly přepínače rozděleny do skupin po čtyřech, které byly slovně označeny jako (zleva doprava): Lehký šok, Střední šok, Výrazný šok, Velmi výrazný šok, Silný šok, Velmi silný šok, Nebezpečí: těžký šok. (Poslední dva přepínače byly jednoduše označeny XXX.) Po stisknutí přepínače se červeně rozsvítila příslušná kontrolka na panelu generátoru, zabzučel bzučák, modře se zableskla kontrolka označená jako zdroj napětí, ručička voltmetru překmitla doprava a bylo slyšet cvakání několika relé. V levém horním rohu generátoru byla cedulka s nápisem Shock Generator, Type ZLB, Dyson Instrument Company, Waltham, Mass. Output 15 Volts 450 Volts. Vzhledu generátoru byla věnována velká péče, neboť jsme usilovali o zdání autenticity. Ovládací panel generátoru byl zhotoven z vysoce kvalitních materiálů a popisky byly vyryty profesionálními rytci. Žádný ze subjektů netušil, že pracuje se simulovaným generátorem elektrických šoků 8. Zkušební šok. Ještě předtím, než se naivní subjekt plně zhostil role učitele, byl mu do zápěstí udělen zkušební elektrický šok. Velikost tohoto šoku byla 45 V a byl vykonán stisknutím příslušného přepínače na generátoru, což dále přispělo k přesvědčení subjektu o autentičnosti generátoru. Zdrojem pro tento šok byla 45 V baterie připojená ke generátoru. Instrukce. Subjektu byl dán pokyn, aby udělil elektrický šok při každé špatné odpovědi. Navíc a toto je klíčový příkaz bylo subjektu nařízeno, aby zvýšil hodnotu udělovaného šoku pokaždé, když žák špatně odpoví. Subjektu bylo dále přikázáno, aby před každým šokem ohlásil hodnotu napětí. Tento příkaz sloužil k tomu, aby si subjekt neustále připomínal výši udělovaného elektrického šoku. Zkušební kolo. Při předběžných testech bylo zjištěno, že k hladkému průběhu experimentální procedury je potřeba jistá zkušenost s generátorem a vyhodnocováním žákových odpovědí. Ostrému běhu experimentu tedy předcházelo testovací kolo se sérií deseti slovních párů. V testovacím kole byla tři slova neutrální (tj. žák vybral správné slovo do páru) a elektrický šok byl tedy udělen v sedmi případech a dosažené maximální napětí bylo tudíž 105 V (střední šok). Po zkušebním kole téměř všechny subjekty zvládly ovládání přístroje. 8 Podobná technika (užití generátoru elektrických šoků) byla použita Buss (1961) při laboratorním studiu agresivity. Navzdory značné shodě v technických detailech experimentálního postupu pracovali oba výzkumníci nezávisle. Milgram zveřejnil plány a popis svého generátoru elektrických šoků, experimentálního postupu a předběžné výsledky ve zprávě pro National Science Foundation v lednu Tato zpráva se příliš nerozšířila. Buss podal zprávu o svém experimentální postupu o šest měsíců později a dostalo se jí širší odezvy. Následně si oba předali své zprávy. Tento článek byl poprvé přijat v redakci 27. prosince 1961 a po úpravách byl 27. července 1962 přijat k publikaci. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 9/15

10 Subjektům byl poté předán seznam s druhou sérií slov a bylo jim řečeno, že mají postupovat stejně jako v předchozím případě. Navíc experimentátor dodal, že: Jakmile se dostanete na konec seznamu, začněte číst slova znovu a pokračujete v udělování šoků, dokud se žák nenaučí správně všechny páry. Dále experimentátor subjektům přikázal:... začněte s hodnotou napětí 15 V a zvyšte hodnotu napětí pokaždé, když žák špatně odpoví. Zpětná vazba od oběti. Za všech okolností žák odpovídá podle přesně určeného scénáře, který počítá se třemi špatným odpověďmi na jednu dobrou. V právě popisovaných experimentální podmínkách nevydává žádné zvuky ani nijak neprotestuje dokud není dosaženo napětí 300 V. Jakmile je udělen šok o napětí 300 V, žák kopne do stěny místnosti v níž je připoután k elektrickému křeslu. Subjekt může toto kopnutí slyšet. Od tohoto okamžiku se žákovy odpovědi neobjevují na kontrolním panelu. V tomto bodu subjekty obvykle požádají experimentátora o radu. Experimentátor dá subjektu pokyn, aby chybějící odpověď považoval za špatnou odpověď a aby pokračoval v udělování elektrických šoků podle původních pravidel. Dále subjektu navrhne, aby vyčkal pět až deset sekund, než vyhodnotí chybějící odpověď jako špatnou a zvýší o jeden stupeň hodnotu napětí. Kopání do zdi se znovu opakuje po udělení šoku o napětí 315 V, od tohoto okamžiku se již žák neozývá a jeho odpovědi se dále neobjevují na kontrolním panelu. Zpětná vazba od experimentátora. Během experimentu může subjekt experimentátora požádat o radu, zda má dále pokračovat v udělování elektrických šoků. Případně může naznačit, že si nepřeje pokračovat v pokusu. Bylo důležité standardizovat experimentátorovy odpovědi na dané dotazy a reakce subjektu. V případě, že subjekt naznačí neochotu pokračovat v experimentu, experimentátor reaguje posloupností pobídek a užívá jen tolik pobídek, kolik je potřeba k tomu, aby subjekt dále pokračoval v experimentu. Pobídka 1: Prosím vytrvejte. nebo Prosím pokračujte. Pobídka 2: Pokus vyžaduje abyste pokračoval. Pobídka 3: Je naprosto nezbytné abyste pokračoval. Pobídka 4: Nemáte jinou možnost, musíte pokračovat. Pobídky jsou vždy pronášeny v pevném pořadí. Pouze když experimentátor neuspěje s první pobídkou, může použít druhou pobídku. Pokud subjekt neuposlechl experimentátora ani po čtvrté pobídce, byl experiment ukončen. Experimentátorův hlasový projev byl rozhodný ale nikoliv nezdvořilý. Kdykoliv subjekt zaváhal nebo prokázal nechuť k vykonávání příkazů, experimentátor znovu použil pobídek (při každé nové příležitosti začínal od první). řečeno: Speciální pobídky. V případě, že se subjekt zeptal, jestli žák neutrpí nějakými trvalými následky, bylo mu Přestože mohou být šoky bolestivé, nedojde k trvalému poškození tkání, proto prosím pokračujte. [v případě nutnosti doplněno pobídkami jedna až čtyři] V případě, že se subjekt řekl, že žák nechce pokračovat v experimentu, bylo mu řečeno: Bez ohledu na to jestli žák chce nebo nechce, musíte pokračovat, dokud se žák nenaučí správně všechny slovní dvojice. [v případě nutnosti doplněno pobídkami jedna až čtyři] Závislé proměnné Nejdůležitější závislou proměnnou je maximální dosažený stupeň napětí, který subjekt použije předtím, než odmítne pokračovat v experimentu. V principu může dosažený stupeň napětí nabývat hodnot od 0 (subjekt odmítne udělit již první šok) do 30 (subjekt použije nejvyšší napětí na generátoru). Subjekt, který přeruší experiment před dosažením maximálního možného napětí je označen jako vzdorný, subjekt, který uposlechne všechny povely a dokončí experiment je označen jako poslušný. Další záznamy. Až na pár výjimek byly všechny běhy experimentu zachyceny na magnetofonový pásek. Příležitostně byly pořízeny fotografie skrz jednosměrné zrcadlo. Jakékoliv neobvyklé chování bylo zaznamenáno v poznámkách. Příležitostně jsme požádali další spolupracovníky o objektivní popis chování subjektů. Přesnou časomírou byla snímána reakční doba a délka trvání šoků. Rozhovor a odhalení podstaty experimentu. Po experimentu byly se subjekty vedeny pohovory, k jejichž Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 10/15

11 vyhodnocení byly užity techniky projekce 9, stupnice postojů 10 a otevřených otázek. Po skončení pohovorů jsme provedli další testy, abychom získali jistotu, že subjekty opouští laboratoř v dobrém duševním stavu. Zařídili jsme smíření subjektu s obětí a vynasnažili jsme se odbourat veškeré napětí, které experiment způsobil. Výsledky Předběžné poznámky Ještě než předložíme získané výsledky, považujeme za užitečné prozkoumat, jaké reakce subjektů očekávaly nezaujaté osoby. Čtrnácti studentům závěrečných ročníků psychologie jsme předložili detailní popis experimentu. Požádali jsme je, aby se nad experimentem zamysleli, a aby se pokusili odhadnout chování stovky hypotetických subjektů. Přesně řečeno byli studenti požádáni, aby nakreslili křivku rozdělení poslušnosti pro 100 Američanů rozdílných profesí a ve věku od 20 do 50 let. Mezi studenty panovala značná shoda ohledně možného chování hypotetických subjektů. Všichni dotázaní předpovídali, že pouze malá skupina subjektů dokončí celý experiment. (Odhady se pohybovaly od 0 do 3 %; tj. nejpesimističtější student předpokládal, že ze stočlenné skupiny pouze tři subjekty použijí nejvyššího možného napětí 450 V.) Průměrný odhad byl 1,2 %. Stejná otázka byla neformálně položena i několika autorovým kolegům a všichni obecně očekávali, že jen málokdo překročí napětí označené jako Velmi výrazný šok. Výsledky experimentu I Subjekty uznávají situaci jako reálnou. Až na několik výjimek byly všechny subjekty přesvědčeny o tom, že situace navozená v experimentu je reálná, subjekty věřily tomu, že udělují elektrické šoky jiné osobě a že nejsilnější šoky byly pro tuto osobu velice bolestivé. V pohovorech následujících po experimentu byly subjekty tázány: Jak bolestivé byly pro žáka poslední šoky, které jste mu udělil? Subjekty byly požádány aby svou odpověď vyznačily na čtrnáctibodové stupnici počínající Vůbec ne a končící Velmi bolestivé. Nejčastější odpověď byla 14 ( Velmi bolestivé ) a průměr z odpovědí byl 13,42. Známky mimořádného napětí. Mnoho subjektů vykazovalo v průběhu experimentu známky nervozity, obzvláště v okamžiku, kdy měly udělit silnější elektrické šoky. V mnoha případech dosáhlo nervové napětí velmi vysokého stupně, jen zřídkakdy zaznamenaného při sociopsychologických laboratorních studiích. Subjekty se potily, chvěly, zadrhávaly se v řeči, kousaly si rty, sténaly a zatínaly prsty v pěst. Odezvy tohoto typu nebyly výjimečné, spíše se jednalo o pravidlo. Jedním ze znaků napětí byl pravidelný výskyt záchvatů nervózního smíchu. U čtrnácti ze čtyřiceti subjektů se jasně prokázalo nervozní chechtání a úsměv. Smích v tomto případě působil nemístně a podivně. U tří subjektů naplno propukly nekontrolovatelné záchvaty. V jednom případě byl záchvat provázen tak silnými křečemi, že bylo nutné ukončit experiment. Subjekt, čtyřicetišestiletý obchodní cestující, byl následně velmi rozpačitý ze svého nechtěného a nekontrolovatelného chování. V post-experimentálních pohovorech se subjekty snažily poukázat na to, že nemají sadistické sklony, a že jejich smích rozhodně neznamenal, že se vyžívají v udělování šoků. Dosažené hodnoty napětí. Všeobecně se předpokládalo, že zkoumané osoby nebudou souhlasit s udělením vyššího šoku než Velmi výrazný šok. Rozdělení maximálního dosaženého napětí je zaneseno v tabulce 2. Zaznamenané rozdělení se významně liší od předpovězeného. Pod vedením experimentátora překročil každý subjekt očekávanou hranici napětí. Žádný ze subjektů neukončil experiment před stisknutím dvacátého přepínače. (Při tomto napětí 300 V oběť (žák) kope do stěny místnosti a dále již neodpovídá na kladené otázky). Ze čtyřiceti subjektů jich pět odmítlo uposlechnout pokyny a překročit hranici 300 V. Další čtyři subjekty pak použily následující hodnotu napětí a pak odmítly pokračovat. Dva subjekty skončily při napětí 330 V a po jednom pak při napětí 345 V, 360 V a 375 V. Ze čtyřiceti subjektů tedy čtrnáct neuposlechlo experimentátora. Je poučné přetisknout jejich vyjádření ve zlomovém bodu (záznam je získán přepisem z magnetofonových nahrávek): [0124] Myslím, že se s námi snaží komunikovat, kope do zdi, Není správný dát tomu chlápkovi ránu to je děsný napětí. Nemyslím si, že je to dobrý Eh, nemůžu v tom pokračovat; ne, to není dobrý. Tohle je strašně špatnej pokus. Ten chlápek tam trpí. Ne, nechci pokračovat. Je to praštěný. [Subjekt odmítl udělit další šok] [0123] On tam buší. Běhá mi mráz po zádech. Pokračoval bych, ale nemůžu mu to udělat Je mi líto, ale nemůžu mu to udělat. Poraním mu srdce. Vemte si svůj šek Ne, opravdu to nemůžu udělat. 9 projekce (projective measure) technika zkoumání osobnostních charakteristik užitím nejednoznačných podnětů (pozn. překlad) 10 stupnice postojů (attitude scale) seznam různých otázek týkajících se dané problematiky doplněný bodovým ohodnocením (pozn. překlad) Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 11/15

12 Subjekty byly často pobouřené a rozhněvané. Občas byl slovní protest minimální, subjekt se prostě zvedl ze židle u generátoru šoků a naznačil, že chce opustit laboratoř. Ze čtyřiceti subjektů uposlechlo dvacet šest příkazy experimentátora a trestalo oběť tak dlouho, dokud nebylo dosaženo maximální hodnoty napětí na generátoru elektrických šoků. V tomto okamžiku experimentátor pokus ukončil. (Maximální šok odpovídá napětí 450 V a je dva kroky za označením XXX.) Ačkoliv poslušné subjekty pokračovaly v experimentu, prožívaly přitom velmi silný stres. Někteří vyjádřili svou nechuť zvýšit napětí nad 300 V a vyjádřili stejné obavy jako ti, kteří odmítli pokračovat; nicméně poslouchali. Jakmile subjekty udělily maximální šok a experimentátor ohlásil konec pokusu, mnoho z nich si oddechlo, otřelo si pot z čela, promnulo si oči nebo si nervózně zapálilo cigaretu. Někdo zavrtěl hlavou, podle všeho lítostí. Některé subjekty zůstaly klidné po celou dobu experimentu a od začátku do konce projevovaly minimální známky napětí. Slovní popisek a napětí ve voltech Lehký šok Střední šok Výrazný šok Velmi výrazný šok Silný šok Velmi silný šok Nebezpečí: těžký šok XXX Počet subjektů, které při tomto napětí ukončily pokus Tabulka 2: Rozdělení zlomových bodů Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 12/15

13 Diskuse Z experimentu vyplynuly dva překvapující závěry. První z nich poukazuje na velkou sílu poslušnosti, která se v experimentu projevila. Subjekty byly odmalička vedeny k tomu, že zraňování druhé osoby proti její vůli porušuje základní pravidla morálního jednání. Přesto dvacet šest subjektů tento princip nerespektovalo a nechalo se vést autoritou, která neměla žádnou zvláštní moc k prosazování svých rozkazů. Neposlušnost by subjektu nepřinesla žádnou materiální újmu, ani by nebyla trestána. Z výpovědí subjektů a z vnějšího pozorování je jasné, že trestáním oběti mnoho subjektů jednalo navzdory svým vlastním hodnotám. Subjekty často vyjádřily hluboký nesouhlas s udělováním elektrických šoků člověku, který dal najevo svůj odpor, další subjekty pak tato jednání označovaly jako hloupé a nesmyslné. Přesto většina uposlechla experimentátorovy příkazy. Tento výstup je překvapivý ze dvou pohledů: za prvé z pohledu předpokládaného výsledku (viz. dříve diskutovaný dotazník). (Zde je ovšem možné, že odstup respondentů od experimentu a obtíže spojené s jeho přesným popisem, mohly vyústit ve vážné podcenění role poslušnosti.) Výsledky experimentu byly ovšem neočekávané i pro osoby, které přímo sledovaly jeho průběh skrz jednosměrné zrcadlo. Pozorovatelé často nevěřili tomu, že subjekt ještě zvýší napětí a udělí oběti silnější šok. Tyto osoby byly plně obeznámeny s experimentálními podmínkami a přesto systematicky podceňovaly stupeň poslušnosti vykazované subjekty. Druhým neočekávaným výstupem bylo mimořádné nervové napětí pozorované v průběhu experimentu. Dalo by se očekávat, že subjekty prostě podle svého svědomí přestanou v jednu chvíli spolupracovat nebo budou pokračovat dál. Tato představa je velmi vzdálená pozorované skutečnosti. Byly pozorovány překvapující projevy nervového napětí a emocionálního zatížení. Jeden z pozorovatelů uvedl: Pozoroval jsem staršího, zpočátku vyrovnaného obchodníka. Do laboratoře vstoupil sebevědomě a s úsměvem. Během dvaceti minut se z něj stala třesoucí se a zajíkající se troska. Rychle spěl k nervovému zhroucení. Neustále si mnul ušní lalůček a proplétal si prsty na rukou. V jednu chvíli si přiložil pěst na čelo a mumlal si. Ó Bože, ať to skončí. A přesto pokračoval, poslouchal každý experimentátorův rozkaz a zůstal poslušný až do konce. Jakékoliv porozumění jevu poslušnosti musí vzít v úvahu jedinečné podmínky za kterých se poslušnost projevuje. Následující charakteristiky provedeného experimentu mohou napomoci k vysvětlení zaznamenané vysoké míry poslušnosti. 1. Experiment byl garantován a proveden na Yale University, instituci s vynikající pověstí. Dalo se oprávněně očekávat, že personál je kompetentní a renomovaný. Důležitost této autority na pozadí je nyní zkoumána v několika experimentech prováděných v New Haven, při těchto experimentech není viditelná zřejmá vazba na univerzitu. 2. Experiment (resp. experiment tak jak ho subjekty vnímaly) měl posloužit dobré věci pokroku ve výzkumu učení a paměti. Poslušnost v tomto případě není samoúčelná, je nástrojem s pomocí kterého subjekt vytváří cosi významného a smysluplného. Ačkoliv subjekt nemusí být schopen nahlédnout celý význam experimentu, může oprávněně předpokládat, že experimentátor to dokáže. 3. Subjekt předpokládá, že se oběť dobrovolně odevzdala autoritě experimentátora. Oběť není (aspoň zpočátku) neochotným zajatcem zverbovaným pro nedobrovolnou službu. Oběť se přihlásila do laboratoře, aby se zúčastnila experimentálního výzkumu. To, že je pak vystavena nedobrovolnému zacházení nic nemění na skutečnosti, že oběť souhlasila bez dalších podmínek s účastí na experimentu. V jistém smyslu tedy mezi obětí a experimentátorem vznikl nějaký závazek. 4. Subjekt také vstoupil do experimentu dobrovolně a chápe situaci tak, že je zavázán pomáhat experimentátorovi. Subjekt se zavázal k účasti v experimentu a jeho přerušení je tedy porušením původní dohody. 5. Některé skutečnosti podporovaly pocit závazku vůči experimentátorovi. Subjekty byly například placeny za svojí účast v experimentu. Vliv této skutečnosti byl ale omezen vyjádření experimentátora, který subjektům sdělil, že: Tak jako ve všech experimentech vám náleží odměna za pouhou účast bez ohledu na to, jak experiment dopadne. Peníze jsou v každém případě vaše Experiment byl opakován se čtyřiceti třemi studenty Yale University, kteří se experimentu účastnili bez nároku na odměnu. Výsledky byly podobné. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 13/15

14 6. Z hlediska subjektu bylo rozdělení rolí na učitele a žáka provedeno náhodně (taháním lístků z klobouku) a subjekt měl tudíž stejnou šanci stát se učitelem nebo žákem. Rozdělení rolí tedy bylo spravedlivé a žák tak byl zcela zbaven možnosti stěžovat si na své postavení. (Stejná situace nastává v armádních jednotkách, ve kterých pokud se nenajdou dobrovolníci o účasti vojáků v nebezpečné akci rozhoduje los. Od vojáka, na kterého los padl, se pak očekává, že výsledek přijme sportovně.) 7. Vztah mezi požadavky psychologa a právy jeho subjektu je přinejmenším rozporný. Není tudíž úplně jasné, co všechno může psycholog od subjektu žádat a kdy už překračuje hranice přijatelnosti. Experimentu se navíc účastní pouze experimentátor a subjekt, subjekt tudíž nemá možnost posoudit přijatelnost experimentu při konzultaci s jinými osobami. Navozená experimentální situace je nejčastěji pro subjekt naprosto nezvyklá a existuje proto jen velmi málo přímo použitelných standardů, kterými by se subjekt mohl řídit. 8. Subjekty jsou ujištěny, že elektrické šoky jsou bolestivé, ale ne nebezpečné. Subjekty tudíž předpokládají, že potíže způsobené oběti jsou přechodného rázu, kdežto vědecké závěry vyplývající z experimentu budou trvalé. 9. Do doby než je stisknut dvacátý přepínač reaguje oběť na položené otázky. Subjekt z toho může vyvodit, že oběť je stále ochotná hrát hru. Teprve po stisknutí dvacátého přepínače se oběť odmítne chovat podle dohodnutých pravidel a přestane odpovídat. Zmíněné skutečnosti mohou napomoci k vysvětlení tak vysokého stupně poslušnosti. Většina z právě vznesených poznámek nemusí zůstat v úrovni pouhé spekulace, ale mohou být zredukovány na ověřitelné předpovědi, které lze potvrdit nebo vyvrátit v dalších experimentech 12. Následující poznámky se týkají podstaty rozporu, kterému je subjekt vystaven. 10. Subjekt čelí situaci, ve které musí reagovat na soupeřící zájmy dvou osob: experimentátora a oběti. Tento rozpor musí být vyřešen buď splnění požadavků experimentátora nebo oběti; zájmy experimentátora a oběti se navzájem vylučují. Rozhodnutí je následně demonstrováno jasným způsobem, buď pokračováním v udělování elektrických šoků nebo ukončením experimentu. Subjekt je tedy vtažen do sporu, který nepřipouští žádné naprosto uspokojivé řešení. 11. Požadavky experimentátora jsou zaštítěny vahou vědecké autority, kdežto potřeby oběti vyplývají z osobního prožitku bolesti a utrpení. Váha těchto faktorů nemusí být vnímána jako stejná a legitimní. Experimentátor hledá abstraktní vědecká data, oběť volá po úlevě od fyzického utrpení způsobeného subjektem. 12. Experiment nedává subjektu čas na rozmyšlenou. Konflikt se vyvíjí velmi rychle. Jen pár minut poté, co se subjekt posadí před generátor šoků, začíná oběť protestovat. Subjekt navíc vidí, že již použil dvě třetiny přepínačů, aniž by oběť nějak protestovala. Subjekt chápe, že konflikt již bude v experimentu nadále přítomný, a že se pravděpodobně ještě zhorší s tím, jak poroste hodnota napětí. Rychlost s jakou konflikt na subjekt dopadne a uvědomění si, že konflikt se bude dále vracet, může vést k nervovému napětí subjektu. 13. Na vyšší úrovni pak konflikt pramení ze dvou hluboce zažitých modelů chování: za prvé z modelu odsuzujícího ubližování jiným lidem, a za druhé z modelu vyžadujícího poslušnost vůči uznaným autoritám. Literatura Adorno, T.; Frenkel-Brunswick; Else; Levinson, D. J. & Sanford, R. N.: The authoritarian personalirty, New York, Harper, 1950 Arendt H.; What was authority? in C. J. Friedrich (ed.), Authority, Cambridge: Harvard Univer. Press, 1958, pp Binet, A: La suggestibilité, Paris, Schleicher, 1900 Buss, A. H.: The psychology of aggression, New York, Wiley, 1961 Cartwright, S. (ed.) Studies in social power, Ann Arbor. University of Michigan Institute for Social Research, 1959 Charcot, J. M.: Oeuvres complètes, Paris: Bureaux du Progrès Médical, 1881 Frank, J. D.: Experimental studies of personal pressure and resistance, J. gen. Psychol., 1944, 30, C. J. Friedrich (ed.), Authority, Cambridge: Harvard Univer. Press, 1958, Milgram, S.: Dynamics of obedience, Washington: National Science Foundation, 25 January 1961, (Mimeo) Milgram, S.: Some conditions of obedience and disobedience to authority, Hum. Relat., 1964, in press Rokeach, M.: Authority, authoritarianism, and comformity, in I. A. Berg & B. M. Bass (eds.), Conformity and deviation, New York, Harper, 1961, pp Snow, C. P.: Either-or, Progressive, 1961 (Feb.), 24 Weber, M: The theory of social and economic organization, Oxford: Oxford Univer. Press, 1947 překlad: Jaroslav Beránek, Kryštof Polník 12 Řada nejnovějších experimentů týkajících se poslušnosti je popsána v Milgram (1964). Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 14/15

15 Kalendárium Název akce: Stručný popis: Termín: Místo: Cena: Spaní: Jídlo: Budete potřebovat: Kontakt: Prázdninovka 2004: Svět nezrozených drahokamů Zážitkový kurs pro dospělé (18+). Čtěte také vysvětlení, co je to prázdninovka a především zvadlo na prázdninovku. Říčky v Orlických horách 1900 Kč ubytování ve stanech - vlastní spacák je zahrnuto v ceně upřesníme Max, mobil: ; bestmax@seznam.cz Petr Langr, mobil: , U Dvora 662, Letohrad Omluva Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví. Poděkování Toto vydání Salátu bylo zpracováno pomocí textového editoru OpenOffice ( a grafického programu GIMP ( Salát; časopis občanského sdružení K-Klub červenec 2004, 15/15