Osnova přednášky 4: Kořen
|
|
- Hana Ševčíková
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 kfrserver.natur.cuni.cz/anatomiez Osnova přednášky 4: Kořen obecná charakteristika meristém kořene a kořenová špička ontogeneze kořene anatomická stavba: rhizodermis primární kůra (exodermis, hypodermis, endodermis) centrální válec (uspořádání cévních svazků) vznik postranních kořenů Environmentální adaptace kořene: - mykorhiza: základní typy - kořenové hlízky - nemykorhizní rostliny: clusterové kořeny Specializované typy kořenů, Přeměny kořene (redukované kořeny, haustoria)
2 Parožnatka
3 Tělo cévnatých rostlin (kormus) je rozdělené strukturně i funkčně na orgány: kořen, stonek a list. Mineral nutrients
4 Funkce kořenů upevnění rostlin v substrátu příjem vody příjem minerálních živin další, např. rozmnožování, ukládání zásobních látek, metabolické procesy aj.
5 Embryo jabloně Základní meristém děloha prokambium osemení protoderm Apikální meristém prýtu (plumula) hypokotyl Apikální meristém kořene (radikula)
6 buňka apikální protoderm zygota buňka bazální suspenzor Globulární hypofýza stádium protoderm základní meristém prokambium srdčité stadium Převzato od doc. Pavlové Embryo s diferencovanými základy děloh, které se prodlužuje ve směru osy epifýza hypofýza, se označuje jako embryo torpédovité.
7 Embryo oleandru (Nerium oleander) se základem primárního kořene (červená šipka) Embryo pšenice (Triticum aestivum) se základem primárního kořene (červená šipka) V embryích trav se zakládají i další kořeny, které však na tomto obrázku nejsou v rovině řezu patrné, vznikají v místě označeném žlutou šipkou
8 Možná uspořádání kořenového systému alorhizie a homorhizie
9 Kořeny klíční rostliny kukuřice (Zea mays) Červená šipka označuje primární kořen, zelené šipky označují adventivní kořeny, které byly založeny už v embryu Homorhizní kořenový systém trávy
10 Adventivní kořeny se mohou vytvářet spontánně na intaktních rostlinách A A B Adventivní opěrné kořeny vyrůstající ze stonkových nodů kukuřice (prop roots),
11 Adventivní kořeny se tvoří na různých orgánech a jsou běžné při mnohých způsobech vegetativního rozmnožování rostlin Vlevo schéma vzniku adventivních kořenů ze šlahounů (např. u jahodníku) Vpravo adventivní kořeny na cibuli kuchyňské (Allium cepa)
12 Adventivní kořeny na řízku Coleus Adventivní kořeny na řízcích topolu pěstovaných v explantátových kulturách (in vitro ve skle) Obrázek vlevo Obrázek vpravo
13 Základní struktura kořenového systému je dána geneticky, jeho růst a uspořádání však výrazně ovlivňují konkrétní podmínky prostředí, zejména obsah vody, živin ap. Vliv nabídky živin na rozvoj kořenové soustavy
14 Vnitřní stavba kořene
15 Schéma primární stavby typického kořene na příčném řezu Na povrchu je kořen kryt kořenovou pokožkou, rhizodermis (1), pod ní je vrstva základních pletiv, primární kůra, která je obvykle členěna na hypodermis (2), mesodermis (3) a endodermis (4). Střed kořene zaujímá střední válec. Ten obsahuje radiálně uspořádaná vodivá pletiva floém (6) a xylém (7), mezi nimiž je parenchym. Okraj středního válce tvoří pericykl (5) Všechny tyto části vznikají z apikálního meristému na kořenovém vrcholu
16 Struktura vrcholu kořene 1 klidové centrum, 2 kořenová čepička, 3 meristematická oblast, 4 prodlužovací zóna, 5 diferenciační zóna, 6 počátek diferenciace protofloému, 7 plně diferencovaná první sítkovice, 8 počátek diferenciace protoxylému, 9 počátek diferenciace endodermis, 10 začátek zóny kořenových vlásků, 11 dokončení diferenciace protoxylému, 12 plně vyvinuté kořenové vlásky Struktura vrcholu kořene 1 kolumela, 2 postranní část čepičky, 3 klidové centrum, 4 promeristém (ohraničený čárkovaně), 5 základní meristém, 6 protoderm, 7 prokambium, 8 pericykl, 9 počátek tvorby postranního kořene (dělení buněk pericyklu), 10 prorůstající primordium postranního kořene, 11 rhizodermis, 12 primární kůra, 13 střední válec Apikální meristém kořene není na úplném vrcholu; je obklopen a kryt kořenovou čepičkou. Za meristematickou zónou se buňky přestávají dělit a rostou vstupují do prodlužovací zóny. Dále od špičky probíhá postupná diferenciace trvalých pletiv.
17 Kořenová špička kořenový apikální meristém U semenných rostlin - skupina iniciál promeristém = iniciály + těsné deriváty iniciál Hyacinthus meristém kořene
18 Kořenová špička Kořenová špička puškvorce promeristém Foto: Dr. Aleš Soukup,
19 Hansteinova histogenová teorie Podle ní je původ jednotlivých pletiv kořene dán zřetelně determinovanými iniciálami, nebo skupinami iniciál umístěnými v oblasti promeristému. Z těchto skupin iniciál vznikají tři histogeny dermatogén, z něhož dále vzniká rhizodermis, periblém, z něhož vzniká primární kůra, a plerom, prekursor středního válce. Později se k tomuto konceptu připojil další histogen, kalyptrogén, přítomný u některých druhů (například u trav), vytvářející kořenovou čepičku (kalyptru). Vztah mezi iniciálami histogenů a diferencovanými pletivy nebyl přijat jako univerzální princip, protože nebyla potvrzena determinace iniciál k tvorbě určitého histogenu. Přes tyto výhrady se však termíny dermatogén, periblém, plerom a kalyptrogén stále používají, i když obvykle ne v přesném původním smyslu.
20 Různá uspořádání apikálních meristémů kořene Vlevo (A, C, E) schémata, vpravo (B, D, F) podélné řezy A, B přeslička (Equisetum) s jednou iniciálou (na schématu vyznačena černým trojúhelníkem C, D smrk (Picea), otevřený typ meristému s jednou skupinou iniciál pro všechny oblasti kořene, na schématu vyznačena černou čárou E, F kavyl (Stipa), uzavřený typ meristému s třemi skupinami iniciál (pro střední válec, primární kůru s pokožkou a pro čepičku), na schématu vyznačeny třemi čarami 1 kořenová čepička, 2 vznikající primární kůra, 3 vznikající střední válec, 4 vznikající rhizodermis, 5 kalyptrogen (meristém, ze kterého vzniká čepička u uzavřeného typu meristému)
21 1 2 3 Podélný řez kořenovým vrcholem s otevřeným apikálním meristémem u borovice vejmutovky (Pinus strobus) Tento typ kořenového meristému obsahuje pouze jednu skupinu iniciál, které dávají vznik jak všem pletivům vlastního kořene, tak i kořenové čepičce 1 oblast iniciál, 2 postranní část čepičky, 3 kolumela Z Crang. Vassilyev Plant Antomy. CD
22 1a 1c 1b 2a 2b Podélný řez vrcholem kořene rýže (Oryza sativa) s uzavřeným apikálním meristémem. 1a iniciály středního válce, 1b iniciály primární kůry a rhizodermis, 1c iniciály čepičky, 2a postranní část čepičky, 2b kolumela se škrobovými zrny Orig. A. Lux
23 Apikální buňka přesličky (Equisetum) Podélný řez kořenovým vrcholem kapradiny s jednou iniciálou (apikální buňkou) Apikální buňka je označena červenou šipkou, černé šipky označují hranici kořenové čepičky.
24 Kořenová čepička je soubor tenkostěnných buněk, které mají omezenou životnost a na povrchu čepičky se neustále odlupují Funkce čepičky 1. mechanická ochrana apikálního meristému kořene 2. vylučování polysacharidového slizu mucigelu, který usnadňuje pronikání rostoucího vrcholu kořene půdou, zlepšuje kontakt povrchu kořene s půdou a vytváří vhodné prostředí pro půdní mikroorganismy. 3. podílí se na odpovědi kořene na různé signály z vnějšího prostředí, které ovlivňují růst kořene. Nejznámější je její účast v gravitropické reakci kořene. Buňky kolumely obsahují nápadné amyloplasty; ty fungují jako statolity a mění svoji polohu v buňkách podle polohy kořene. Proto se též nazývají přesýpavý škrob. Změna polohy statolitů je vnímána jako signál vedoucí ke změně směru růstu kořene.
25 Kořenová čepička a gravitropismus 1 kolumela s amyloplasty, 2 postranní část čepičky A kořen roste vertikálně, B kořen v horizontální poloze, změna polohy amyloplastů Gravitropismus rostliny bobu obecného (Vicia faba) původní pokus B. Němce Nahoře rostlina ve vertikální poloze, dole rostlina v horizontální poloze, šipka označuje směr působení gravitace
26 Bohumil Němec ( )
27 Podélný řez kořenovou čepičkou z kořene rýže (Oryza sativa)
28 Vlevo elektronmikroskopický snímek podélného řezu kořenovou čepičkou huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana). Vpravo detail buňky kolumely Šipky označují škrobová zrna
29 Část buňky kořenové čepičky z bojínku lučního (Phleum pratense) s četnými diktyosomy, které produkují polysacharidový sliz - mucigel. Šipky označují hranice mezi cisternami, X označuje oddělené váčky s mucigelem, který je exocytosou vylučován ven na povrch čepičky Z Ledbetter, Porter: Intoduction to the fine structure of plant cells, 1970
30 Primární stavba kořene 1 - rhizodermis Kořenová pokožka rhizodermis je obvykle jednovrstevná. V mladších částech kořene je její hlavní funkcí zabezpečení kontaktu s okolním prostředím, kterým je zpravidla půda, a příjem vody a živin. Její buňky mají v mladších částech kořene tenkou a dobře propustnou buněčnou stěnu a produkují mucigel. V určité vzdálenosti od vrcholu, obvykle tam, kde končí prodlužování kořene a kde uvnitř kořene dozrávají první části xylému (protoxylém), vznikají v pokožce kořenové vlásky. Ve starších částech kořene přestává rhizodermis postupně fungovat jako absorpční pletivo a plní převážně ochrannou funkci.
31 Kořen ředkvičky (Raphanus sativus var. sativus) se zónou kořenových vlásků Z Troughton, Donaldson: Probing Plant Structure, 1972 Kořeny klíční rostliny kukuřice (Zea mays) Na kořenech jsou dobře patrné kořenové vlásky.
32 Kořenové vlásky A kořenová špička se zónou kořenových vlásků B podélný řez buňkami rhizodermis, počátek tvorby vlásku C podélný řez buňkami rhizodermis, s rostoucím (dole) a dospělým (nahoře) kořenovým vláskem Kořenové vlásky jsou trubicovité, obvykle jednobuněčné výrůstky buněk rhizodermis, asi mm široké a až 1000 i více mm dlouhé. Kořenové vlásky se zakládají jako hrbolek; jejich prodlužování je výsledkem tzv. vrcholového (apikálního) růstu, při kterém růst buněčné stěny probíhá pouze na vrcholu buňky.
33 Kořenové vlásky 1 - kořenový vlásek vyrůstající z buňky rhizodermis, 2 slizový obal kořene (mucigel), uvnitř slizového obalu jsou kolonie půdních bakterií. Vlásky zvyšují povrch kořenů. Příjem živin je významně ovlivněn především tím, že vstupují do úzkých půdních pórů a spojují kořen s půdou ve velkých pórech.
34 U některých kořenů se vyskytuje vícevrstevná rhizodermis (velamen), která vzniká postupným dělením buněk protodermu. Je nejčastější u vzdušných kořenů epifytů. Vzdušný kořen epifytické orchideje velamen
35 Primární stavba kořene 2, 3, 4 primární kůra Primární kůra (2 4) vytváří dutý válec ohraničený zvnějšku rhizodermis (1) a obklopující střední válec (5-7). V primární kůře mohou být rozlišeny nejméně dvě, častěji však tři odlišné zóny. Vnitřní vrstva je tzv. endodermis (4). Vnější část primární kůry pod rhizodermis je často diferencována jako podpokožková vrstva, hypodermis (2), která má v kořenu obvykle charakter exodermis (podrobnosti viz dále). Pokud je hypodermis vytvořena, označuje se střední část mezi ní a endodermis jako mesodermis.
36 Příčný řez kořenem blatouchu bahenního (Caltha palustris) A celkový pohled, 1 rhizodermis, 2 hypodermis, 3 mesodermis, 4 endodermis, 5 střední válec s vodivými pletivy B detail stavby povrchových vrstev, 1 rhizodermis, 2 exodermis (první vrstva hypodermis) se suberinizovanými stěnami C detail hranice primární kůry a středního válce, 4 endodermis s Casparyho proužky, 6 pericykl, 7 protoxylém
37
38 Jak může endodermis ovlivnit apoplastický transport? Tvorbou tzv. Casparyho proužků. Ty jako obruče obklopují jednotlivé buňky. V oblasti Casparyho proužků se do apoplastického prostoru primárních stěn i středních lamel ukládá lignin a suberin. Zároveň v místech Casparyho proužků dochází k pevnému propojení plasmalemy a buněčné stěny.
39 Casparyho proužek Pásková plasmolýza
40 2 1 Endodermis s Casparyho proužky v mladém kořeni rákosu obecného (Phragmites australis)
41 2 1 Endodermis s Casparyho proužky v mladém kořeni blatouchu bahenního (Caltha palustris) 1 buňka endodermis, 2 Casparyho proužek
42 Buňka endodermis z kořene limonky (Limonium sinuatum) V vakuola, T tonoplast, GS mezibuněčná prostora, Pc buňka pericyklu, Ct buňka primární kůry vně od endodermis, Casparyho proužky jsou v části buněčné stěny ohraničené kroužky Z Ledbetter, Porter: Intoduction to the fine structure of plant cells, 1970
43 CS
44 U některých rostlin se v endodermis vytvářejí pouze Casparyho proužky. U mnohých kořenů však pokračuje vývoj endodermis druhou fází - tvorbou suberinových lamel na celém vnitřním povrchu stěn, což zvyšuje funkci endodermis jako apoplastické bariéry. Vývoj endodermis může u druhotně netloustnoucích kořenů pokračovat třetí fází; pro tu je charakteristické ukládání dalších celulosových vrstev na vnitřní povrch stávající stěny. Probíhá u většiny jednoděložných (lipnicovité, Poaceae, šáchorovité, Cyperaceae, kosatcovité, Iridaceae, liliovité, Liliaceae a další). Sekundární stěna se velmi často ukládá intenzivněji na vnitřních tangenciálních a radiálních stěnách. Ztlustliny pak mají tvar písmene U nebo V. Celulosní vrstvy pak obvykle lignifikují. Toto poslední vývojové stadium má zřejmě význam mechanický. Vývojová stadia endodermis
45 Suberinová lamela Casparyho proužek
46 1 2 3 Endodermis v kořeni ostřice štíhlé (Carex gracilis) ve stadiu suberinové lamely 1 primární kůra, 2 endodermis, suberinová lamela obarvena červeně, 3 céva protoxylému
47 1 Endodermis (1) v kořeni rákosu obecného (Phragmites australis) se sekundárně ztloustlou stěnou (U ztlustliny) V pravém obrázku je červeně obarvená suberinová lamela
48 2 1 Endodermis se sekundární stěnou u ostřice štíhlé (Carex gracilis) Sekundární stěna (1) je obarvena světle červeně a má tvar písmene U, tmavočerveně je obarvena suberinová lamela (2).
49 1 3 2 Buňka endodermis v kořeni rákosu obecného (Phragmites australis) se sekundárně ztloustlou stěnou, elektronmikroskopický snímek 1 tenká suberinová lamela, 2 sekundární stěna, 3 - protoplast
50 Hypodermis, exodermis Vrstvy pod rhizodermis jsou často strukturně a funkčně odlišné od zbytku primární kůry; jsou nazývány hypodermis. Nejčastějším typem kořenové hypodermis je jednovrstevná i vícevrstevná exodermis. U exodermálních buněk dochází k obdobným modifikacím stěn jako u endodermis. Exodermis tvoří další apoplastickou bariéru Příčný řez povrchovou částí kořene rákosu obecného (Phragmites australis) 1 rhizodermis, 2 exodermis se suberinovou lamelou, 3 sklerenchym, 4 střední část primární kůry tvořená aerenchymem. Hypodermis (2 a 3) se skládá z několikavrstevné exodermis a vrstvy sklerenchymu.
51 1 2 Jednovrstevná exodermis v kořeni puškvorce obecného (Acorus calamus) 1 rhizodermis, 2 exodermis, buňky mají suberinovou lamelu, ta je obarvena tmavočerveně
52 Primární kůra je často důležitým místem ukládání zásobních látek, zejména škrobu. Příčný řez kořenem blatouchu bahenního (Caltha palustris) V parenchymu primární kůry jsou četná škrobová zrna (obarvená fialově).
53 Mezi buňkami primární kůry (kromě endodermis a hypodermis, pokud je tato přítomna) jsou dobře vyvinuté mezibuněčné prostory. Příčný řez mladou částí kořene rákosu obecného (Phragmites australis) poblíž kořenové špičky Dvě schizogenní mezibuněčné prostory jsou označeny šipkami
54 U mokřadních rostlin, jejichž kořeny se nacházejí v prostředí s nedostatkem kyslíku, jsou v primární kůře obvyklé velké mezibuněčné prostory primární kůra má charakter aerenchymu. Příčný řez starší částí kořene rákosu obecného (Phragmites australis) s velkými lysigenními intercelulárami Dvě lysigenní mezibuněčné prostory jsou označeny červenými šipkami, černá šipka označuje vyrůstající postranní kořen
55 Příčný řez kořenem ostřice štíhlé (Carex gracilis) s lysigenními intercelulárami v primární kůře Dvě z nich jsou označeny šipkami
56 Příčný řez částí kořene puškvorce obecného (Acorus calamus) se schizogenními (expansigenními) intercelulárami. Jedna z intercelulár je označena šipkou
57 Aerenchym se může v primární kůře vytvářet i u některých rostlin, u kterých se běžně nevyskytuje, pokud jsou kořeny těchto rostlin vystaveny nedostatku kyslíku, např. při zaplavení po dlouhotrvajících deštích. Příčné řezy kořeny kukuřice (Zea mays) Vlevo z rostliny rostoucí v substrátu s dostatkem kyslíku, vpravo s nedostatkem kyslíku. U kořene vlevo jsou vytvořené pouze drobné schizogenní interceluláry, zatímco vpravo jsou výrazné lysigenní interceluláry Z Taiz, Zeiger: Plant Physiology 2002
58 Střední válec (stélé) je tvořen periferně umístěným pericyklem a radiálně uspořádanými vodivými pletivy (radiálním cévním svazkem). Střed stélé může být vyplněn xylémem nebo se zde vytváří dřeň. Pericykl je místem zakládání postranních kořenů. Je nejčastěji jednovrstevný, ale může být tvořen i více vrstvami nebo být přerušovaný. Vodivá pletiva jsou v kořenech uspořádána radiálně, to znamená, že v kořeni se paprsčitě střídají části xylémové a floémové. Vzájemné uspořádání floému a xylému a počet xylémových a floémových částí může být značně odlišné u různých druhů rostlin viz následující obrázky.
59 Různá uspořádání vodivých pletiv ve středním válci kořene A pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), tetrarchní svazek, xylém vyplňuje střed kořene, endodermis ve stadiu Casparyho proužků B puškvorec obecný (Acorus calamus), polyarchní svazek, ve středu dřeň, endodermis ve stadiu Casparyho proužků C cibule kuchyňská (Allium cepa), pentarchní svazek, uprostřed velká céva, endodermis ve stadiu sekundární stěny D kosatec německý (Iris germanica), polyarchní svazek, ve středu dřeň, endodermis ve stadiu sekundární stěny Šipky označují poslední vrstvu primární kůry endodermis.
60 Příčný řez střední částí kořene blatouchu bahenního (Caltha palustris) Ve středním válci je 5 xylémových a 5 floémových částí, střed zaujímá xylém 1 endodermis, 2 protoxylém, 3 metaxylém, 4 - floém, 5 pericykl V kořenech jsou vždy protoxylém a protofloém lokalizovány při okraji středního válce, diferenciace metaxylému i metafloému pokračuje směrem do středu
61 3 2 1 Příčný řez středním válcem kořene bobu (Faba vulgaris) Ve středním válci jsou 4 xylémové a 4 floémové části, střed zaujímá parenchymatická dřeň 1 xylém, 2 floém- 3 sklerenchym při vnějším okraji floému
62 Příčný řez střední částí kořene cibule kuchyňské (Allium cepa) Ve středním válci je 6 xylémových a 6 floémových částí, ve středu je velká metaxylémová céva 1 endodermis, 2 pericykl, 3 xylém, 4 - floém
63 Příčný řez střední částí kořene puškvorce obecného (Acorus calamus) 1 endodermis s Casparyho proužky, 2 pericykl, 3 xylém, 4 floém, 5 intercelulára v primární kůře, 6 dřeň tvořená buňkami se ztloustlou a lignifikovanou buněčnou stěnou
64 Příčný řez střední částí kořene ostřice štíhlé (Carex gracilis) 1 - endodermis se sekundární stěnou, 2 pericykl, 3 protoxylém, 4 metaxylém, 5 floém, 6 - dřeň tvořená buňkami se ztloustlou a lignifikovanou buněčnou stěnou Pericykl je v tomto případě přerušovaný protoxylémovými elementy, které zasahují až k endodermis
65 Větvení kořene Tvorbou postranních kořenů se zvyšuje absorpční povrch kořenového systému a tím i příjem vody a minerálních živin z půdy. Vznik postranních (laterálních, bočních) kořenů je endogenní. To znamená, že postranní kořeny se zakládají hluboko uvnitř kořene. U semenných rostlin je místem vzniku postranních kořenů pericykl. Laterální kořeny se zakládají vždy v určité pozici vzhledem k vodivým pletivům mateřského kořene.
66 Vznik postranních kořenů A pohled na povrch kořene v zóně větvení s prorážejícími postranními kořeny B příčný řez mateřským kořenem bobu obecného (Vicia faba), 1 xylém, 2 floém 3 prorůstající postranní kořen C podélný řez mateřským kořenem, počáteční stadium vývoje postranního kořene, 1 pericykl, 2 endodermis, 3 základ postranního kořene D podélný řez, postranní kořen prorůstá primární kůrou mateřského kořene, 1 pericykl, 2 endodermis, 3 buňky primární kůry, 4 meristém postranního kořene, 5 čepička postranního kořene
67 Tvorba postranního kořene začíná příčnými inekválními děleními několika buněk pericyklu, jimiž vznikají tzv. zakladatelské buňky (šipka). Podélný řez kořenem huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana), nad základem postranního kořene je cévní element
68 Dále dochází nejprve k periklinálním a posléze dalším přesně organizovaným periklinálním a antiklinálním dělením. Tím vzniká základ postranního kořene - kořenové primordium (šipka) Podélný řez kořenem huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana), vlevo od základu postranního kořene je cévní element.
69 2 1 Kořenové primordium postupně proniká primární kůrou. 1 kořenové primordium, 2 cévní element mateřského kořene Podélný řez kořenem huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana) Kořenové primordium proráží na povrch mateřského kořene. Během růstu, ještě uvnitř mateřského kořene, se vytváří apikální meristém a kořenová čepička. Podélný řez kořenem huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana)
70
71 Kořenové symbiózy Stavba kořenů je v přirozených podmínkách často pozměněna symbiózami s houbami nebo s bakteriemi.
72 Symbióza s bakteriemi Symbionty jsou bakterie rodů Rhizobium, Bradyrhizobium a dalších (tzv. hlízkové bakterie); ty jsou schopné přijímat molekulový dusík (N 2 ) ze vzduchu a přeměňovat ho na organické sloučeniny. Tento typ symbiózy je typický především pro naprostou většinu druhů z čeledi bobovité, Fabaceae. Symbiózy jsou velmi specifické. Bakterie vstupují do kořenů kořenovými vlásky, vytvářejí tzv. infekční vlákno, které prorůstá do buněk primární kůry. V primární kůře dochází k zvětšování a zmnožování buněk; tím vzniká hlízka, do jejíchž buněk se uvolňují bakterie. Bakterie jsou od cytoplasmy hostitele odděleny membránou hostitelské buňky. Hostitelská rostlina dodává bakteriím sacharidy a od bakterií získává dusíkaté organické látky (aminokyseliny, amidy, ureidy).
73 Symbióza kořene s hlízkovými bakteriemi A rostlina s kořenovými hlízkami, B počáteční stadium vzniku symbiosy, bakterie (1) se soustřeďují v blízkosti kořenového vlásku, který se zakřivuje, C průnik infekčního vlákna s bakteriemi (2) kořenovým vláskem, počátek tvorby hlízky dělením buněk primární kůry
74 Kořenové hlízky na kořenech sóji luštinaté (Glycine max) s hlízkami obsahujícími bakterie Rhizobium japonicum
75 Symbiózy kořenů rostlin s houbami - mykorhizy Vyskytují se u většiny suchozemských rostlin a vznikly velmi záhy po jejich přechodu na souš. Dva základní typy mykorhizy jsou ektomykorhiza a endomykorhiza. Mykorhiza je charakterizována dvousměrným tokem živin; uhlíkaté sloučeniny jsou transportovány z rostliny k houbovému symbiontu a anorganické živiny ve směru opačném. Symbióza s mykorhizními houbami může výrazně ovlivňovat životaschopnost hostitelských rostlin. Kromě zlepšení příjmu živin jsou rostliny mnohdy i odolnější vůči suchu, těžkým kovům či patogenům.
76 Ektomykorhiza Je symbióza hub tvořících plodnice (převážně stopkovýtrusých hub) a dřevin především mírného pásma (např. jedle, Abies, borovice, Pinus, smrk, Picea, buk, Fagus, dub, Quercus, bříza, Betula a další). Ektomykorhiza se vyskytuje asi u 3 % semenných rostlin a je značně specifická. Plodnice hub se mohou vyvinout pouze při mykorhize. Rovněž semenáčky dřevin rostou hůře, nevytvoří-li se vhodná symbióza.
77 Při ektomykorhize obalují houbové hyfy některé kořeny, především postranní kořeny druhého nebo třetího řádu a obal z hyf obrůstá i špičku kořene. Hyfy dále pronikají mezi buňky rhizodermis a povrchové vrstvy primární kůry kořene, kde vytvářejí tzv. Hartigovu síť. Nevrůstají však do nitra buněk. V půdních podmínkách bývá často až více než 50 % kořenových špiček s mykorhizou Příčný (vlevo) a podélný (vpravo) řez kořenem s ektomykorhizou 1 obal kořene tvořený houbovými hyfami, 2 Hartigova siť, 3 první vrstva primární kůry bez houbových hyf, 4 houbová hyfa
78 Ektomykorhizní kořeny jsou krátké, silné, často dichotomicky větvené a bez kořenových vlásků. Rozsáhlá síť houbových hyf mnohonásobně zvětšuje objem půdy, ze které mohou hostitelské rostliny čerpat živiny a vodu. Předpokládá se, že vzdálenost, do které mohou dosahovat houbové hyfy od povrchu kořene může být v řádu centimetrů, možná i desítek centimetrů. Kořeny jedle bělokoré (Abies alba) obalené houbovými hyfami Kořeny borovice černé (Pinus nigra) obalené houbovými hyfami Orig. M. Vohník
79 Endomykorhiza Nejobvyklejším typem endomykorhizy je arbuskulární mykorhiza (též vesikulo-arbuskulární mykorhiza); může se vytvářet přibližně u 80 % rostlinných druhů. Vyskytuje se nejenom u semenných rostlin, ale i u kapraďorostů a mechorostů. Houboví symbionti netvoří plodnice; nejznámější jsou příslušníci rodu Glomus. Houbové hyfy netvoří obal na povrchu kořenů, vstupují nejen mezi buňky primární kůry ale i do nich a vytvářejí zde typické útvary - arbuskuly a vesikuly. Arbuskuly jsou stromečkovité útvary tvořené výrazně větvenými houbovými hyfami; styk mezi houbovou hyfou a membránou rostlinné buňky je tak zvýšen, což zřejmě usnadňuje výměnu látek mezi partnery. Vesikuly jsou ztlustliny na hyfách a mají zřejmě zásobní funkci. Houbové hyfy tvoří i rozsáhlou síť, která zasahuje mimo rhizosféru kořenů a umožňuje tak hostitelské rostlině získávat živiny, zejména relativně nepohyblivý fosfát, z většího objemu půdy.
80 Příčný (nahoře a podélný (dole) řez kořenem s arbuskulární mykorhizou 1 - spora, 2 arbuskule, 3 vesikul, 4 rhizodermis, 5 endodermis, 6 houbová hyfa v kořenovém vlásku
81 A B Arbuskulární mykorhiza A buňka s vesikulem z kořene jahodníku obecného (Fragaria vesca) B arbuskule v buňce kořene jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) Sitte, P. - Ziegler, H. - Ehrendorfer, F. - Bresinsky, A.: Lehrbuch der Botanik für Hochschulen,- Gustav Fischer, 1998
82 Podélný řez povrchem kořene javoru cukrového (Acer saccharum) s arbuskulární mykorhizou. Illustration from: Yawney & Schultz, 1990, New Phytol. 114: buňka rhizodermis, 5 - arbuskule Z: Yawney & Schultz, New Phytol. 1990
83
84 Specializované typy kořenů V průběhu evoluce došlo u mnoha rostlinných druhů ke vzniku kořenů, které se specializovaly k některým odlišným funkcím, nebo u nich došlo k převážení některé ze základních funkcí.
85 1 Břečťan popínavý (Hedera helix) má příčepivé kořeny (1), jimiž se zachytává na povrchu kmenů stromů, skal a půdy.
86 Vanilka pravá (Vanilla planifolia) má kořeny přeměněné v úponky (šipka), jimiž se přichytává k podkladu Z Wikipedia, the free encyclopedia Rostlina vanilky šplhající po kmeni stromu
87 Opěrné chůdovité kořeny Vlevo kořenovník (Rhizophora mucronata) z mangrovových porostů mořských břehů v Polynésii Vpravo - pandán (Pandanus candelabrum) ze západní Afriky
88 Dýchací kořeny mangrovníku (Avicennia marina) z mangrovových porostů v Tichém oceánu Vlevo - Vpravo -
89 Fíkovník bengálský neboli banyán (Ficus benghalensis) se díky neobvyklým opěrným sloupovitým kořenům rozrůstá často spíše do šířky, než aby jeho kmen rostl do výšky. Podle některých pramenů může jeden strom zaujímat plochu až 500 m 2.
90 Vzrostlý fíkovník bengálský
91
92 Mohutné stromy tropických deštných pralesů vytvářejí tzv. tabulovité kořeny (šipka), které zvyšují jejich stabilitu Dracontomelum mangiferum dosahující výšky 40 m
93 Dužnaté hlavní kořeny mrkve obecné (Daucus carota) a petržele obecné (Petroselinum crispum) Z: Wikipedia, the free encyclopedia
94 Zdužnatělé kořenové hlízy jiřiny (Dahlia sp.) Kořenové hlízy u Ipomoea batatas (sladké brambory)
95 Stahovací neboli kontraktilní kořeny se vyskytují u vytrvalých rostlin, které přetrvávají podzemními orgány. Nejznámější jsou u cibulovin, např. u lilie (Lilium), ladoňky, (Scilla), modřence, (Muscari), hyacintu (Hyacinthus) a dalších. Tyto kořeny se mohou zkracovat a zatahovat tak rostlinu hlouběji do půdy. Kontraktilní kořeny modřence (Muscari macrocarpum) Dole detail kořene, šipka označuje místo smrštění Podélný řez zkráceným kontraktilním kořenem hyacintu východního (Hyacinthus orientalis) V místě zkrácení kořene jsou vodivá pletiva zkroucená. Z Crang, Vassilyev Plant Anatomy, CD
96 U parazitických nebo poloparasitických rostlin dochází k přeměnám kořenů vznikají tzv. haustoria. Vlevo poloparasitická rostlina zdravínek jarní (Odontites vernus) Vpravo - haustoria zdravínku jarního na kořeni pšenice seté (Triticum aestivum) Z: Těšitel, J.: Jak se parazituje v říši rostliny - funkční anatomie haustorií.- Živa 3/2011
97 Poloparasitická rostlina jmelí bílé (Viscum album) na borovici lesní (Pinus sylvestris) Haustoria jmelí zasahují do vodivých pletiv stonku různých dřevin
98 Nahoře porost parasitické kokotice na bezu chebdí (Sambucus ebulus) Dole kvetoucí kokotice Část příčného řezu stonkem jetele lučního (Trifolium pratense) s haustorii parasitické kokotice povázky (Cuscuta epithymum) 1 vodivá pletiva hostitele, 2 haustoria
99 U některých vodních rostlin došlo k vymizení kořenů Příkladem rostliny bez kořenů je růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum)
100 Jiným příkladem rostliny bez kořenů je masožravá vodní rostlina bublinatka Na snímku je bublinatka jižní (Utricularia australis)
Praktické cvičení č. 8.
Praktické cvičení č. 8. Cvičení 8. - Kořen 1. Homorhizie (kapraďorosty, jednoděložné rostliny) 2. Allorhizie (většina nahosemenných a dvouděložných rostlin) 3. Mykorhiza (ektotrofní, endotrofní) 4. Vzrostný
VíceRostlinné orgány I úvod a kořen
Rostlinné orgány I úvod a kořen Orgány cévnatých rostlin, kořeny, stonky a listy, vznikly v evoluci postupně po přechodu rostlin na souš. U předchůdců dnešních cévnatých rostlin, např. dnes již vyhynulých
VíceÚvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO. Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části
Úvod do biologie rostlin Pletiva Slide 1 ROSTLINNÉ TĚLO Modelová rostlina suchozemská semenná neukončený růst specializované části příjem vody a živin + ukotvení fotosyntéza rozmnožovací potřeba struktur
Více2004 2006 Vladimír Vinter
Anatomická stavba kořene Kořen (radix) je vegetativní, zpravidla podzemní, heterotrofní (vzácně asimilující), bezlistý, nečlánkovaný orgán sporofytu cévnatých rostlin sloužící především k příjmu vody a
VíceVznik dřeva přednáška
Vznik dřeva přednáška strana 2 2 Rostlinné tělo a růst strana 3 3 Růst - nejcharakterističtější projev živých organizmů - nevratné zvětšování hmoty či velikosti spojené s činností živé protoplazmy - u
VíceROSTLINNÁ PLETIVA I. Tělo cévnatých rostlin (kormus) je rozdělené strukturně ifunkčně na orgány: kořen, stonek a list.
ROSTLINNÁ PLETIVA I Tělo cévnatých rostlin (kormus) je rozdělené strukturně ifunkčně na orgány: kořen, stonek a list. Orgány jsou složeny lž z buněk, které tvoří uvnitř orgánů ů odlišná uskupení pletiva.
VíceStavba kořene. Stavba kořene
Kořen je nepravidelně se větvící se, většinou podzemní, nečlánkovaný orgán bez listu. Rostlina je upevněná pomocí kořene v půdě a slouží mu k nasávání a dopravě roztoků minerálních látek. Další jeho funkce
VíceVladimír Vinter
Embryo (zárodek) Vývoj embrya (embryogeneze) trvá různě dlouhou dobu (např. u pšenice 20-25 dnů). U některých rostlin jsou embrya zcela nediferencovaná, např. u orchidejí. Zygota je výrazně polární buňka
Více10. Morfologie - kořen
10. Morfologie - kořen Kořen - radix kořen (pravý) původ v radikule hypokotyl kořenový krček růst do délky - terminální, monopodiální směr + geotropický (axis descendens) kořen větvení - nepravidelné -
VíceVEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN
VEGETATIVNÍ ORGÁNY ROSTLIN 13 Soubory určitých pletiv vytvářejí u rostlin rostlinné orgány, a to buď vegetativního nebo generativního charakteru. Vegetativní orgány slouží rostlinám k zajištění růstu,
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Rostlinná pletiva II. Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky Popis struktury a funkce rostlinných
VíceVladimír Vinter
Epidermis Epidermis (pokožka stonků, listů a reprodukčních orgánů) je tvořena většinou jednou vrstvou buněk bez intercelulár. Buňky pokožky jsou nejčastěji izodiametrického tvaru, mohou být ale i nepravidelné
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceNázev: VNITŘNÍ STAVBA KOŘENE
Název: VNITŘNÍ STAVBA KOŘENE Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího
VíceStonek. Stonek příčný řez nahosemenná rostlina borovice (Pinus)
Stonek Stonek příčný řez nahosemenná rostlina borovice (Pinus) Legenda: 1 dřeň, 2 dřevo (xylém), 3 dřeňový paprsek, 4 pryskyřičný kanálek v xylému, 5 lýko (floém), 6 primární kůra, 7 pryskyřičný kanálek
VíceVegetativní rostlinné orgány. Milan Dundr
Vegetativní rostlinné orgány Milan Dundr Kořen roste pozitivně geotropicky (gravitropicky) upevňuje rostlinu v substrátu čerpá ze substrátu vodu a v ní rozpuštěné minerální látky Kořen kořenová soustava
Více5. Anatomická a morfologická stavba dřeva
5. Anatomická a morfologická stavba dřeva Stonek Stonek je vegetativní orgán vyšších rostlin, jehož základními funkcemi je růstem prodlužovat rostlinu ve směru pozitivního heliotropismu, nést listy a generativní
VíceVakuola. Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich
Vakuola Dutina uvnitř protoplastu, která u dospělých buněk zaujímá 30 až 90 % jejich objemu. Je ohraničená na svém povrchu membránou zvanou tonoplast. Tonoplast je součástí endomembránového systému buňky
VíceMORFOLOGIE CÉVNATÝCH ROSTLIN - Kořen 1. Základ kořenu v zárodku jednoděložných a dvouděložných rostlin
1. Základ kořenu v zárodku jednoděložných a dvouděložných rostlin Stavba semene: osemení, endosperm, embryo Embryo: hypokotyl, kořenový základ (radicula), děložní listy (1-2), epicotyl, růstový pupen (plumula)
Více2 PLETIVA 2.1 PLETIVA DĚLIVÁ (MERISTÉMY)
2 PLETIVA Buňky v tělech vyšších rostlin vytvářejí pravá pletiva. Jsou to soubory buněk přibližně stejného tvaru a stejné funkce, které vznikají činností jedné nebo více dělivých buněk, tzv. iniciál. Buňky
VíceZ Buchanan et al. 2000
Průběh buněčného cyklu Z Buchanan et al. 2000 Změny v uspořádání mikrotubulů v průběhu buněčného cyklu A interfáze, kortikální mikrotubuly uspořádané v cytoplasmě pod plasmalemou B konec G2 fáze, mikrotubuly
VíceStavba stonku. Stavba stonku
Stavba stonku Stonek je nadzemní část rostliny, která nese listy, pupeny a generativní orgány (květ, plod a semeno). Její další funkcí je ukládání zásob, zajištění transportu živin a případně má i funkci
VíceMléčnice ve stonku pryšce (Euphorbia) obsahují jedovaté mléko latex. Žlaznaté emergence (tentakule) listu masožravé rosnatky (Drosera).
Mléčnice ve stonku pryšce (Euphorbia) obsahují jedovaté mléko latex. Žlaznaté emergence (tentakule) listu masožravé rosnatky (Drosera). Řez pryskyřičným kanálkem borovice černé (Pinus nigra) a schéma vzniku
VíceTransport v rostlinách. Kateřina Schwarzerová Olga Votrubová
Transport v rostlinách Kateřina Schwarzerová Olga Votrubová Transport v rostlinách Rostlinou jsou transportovány především následující látky: Voda: přijímána většinou kořeny Minerální látky: obvykle přijímány
VíceRostlinná pletiva. Milan Dundr
Rostlinná pletiva Milan Dundr Pletiva soubory buněk vykonávají stejné funkce přibližně stejný tvar a velikost Rozdělení pletiv - podle tvaru buněk a tloustnutí bun. stěny PARENCHYM tenké buněčné stěny
VíceVodivá pletiva tvoří souvislý systém prostupující celé rostlinné tělo; jsou specializována na transport látek na dlouhé vzdálenosti, který je
Vodivá pletiva Vodivá pletiva tvoří souvislý systém prostupující celé rostlinné tělo; jsou specializována na transport látek na dlouhé vzdálenosti, který je nezbytný u rostlin s prostorovým oddělením orgánů
VíceSešit pro laboratorní práci z biologie
Sešit pro laboratorní práci z biologie téma: Vegetativní orgány anatomie kořene autor: Mgr. Libor Kotas vytvořeno při realizaci projektu: Inovace školního vzdělávacího programu biologie a chemie registrační
VíceRostlinné orgány. Kořen (radix)
- jsou tvořeny soubory pletiv - vyznačují se určitou funkcí a stavbou Rostlinné orgány Rostlinné orgány vegetativní (vyživovací) kořen, stonek, list - funkce : zajištění výživy, růstu a výměny látek s
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 LRR/OBBC LRR/OBB Obecná biologie Rostlinná pletiva I. Mgr. Lukáš Spíchal, Ph.D. Cíl přednášky Popis struktury a funkce rostlinných
VícePraktické cvičení č. 9.
Praktické cvičení č. 9. CVIČENÍ 9 STONEK I. 1.Typy větvení, způsob postranních větví a) větvení hemiblastické - heterobrachiální (plavuň), homobrachiální holoblastické - monopodiální (Taxus baccata L.
VíceKód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER25 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581
Kód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER25 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: PaedDr. Zuzana Mertlíková Datum: leden 2012 Ročník: VII. Vzdělávací oblast:
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceAnatomie, histologie a embryologie
Anatomie, histologie a embryologie Témata: - Kořen, kořenový vrchol, kořenový meristém - Základní radiální a longitudinální zonace kořene - Primární růst kořene a sekundární tloustnutí - Zakládání a vývin
VíceClivia miniata, Acorus calamus)
Apoplastické bariéry pro transport iontů a vody v kořeni Kateřina Macháčová Dráhy centripetálního transportu vody a minerálních látek kořenem (http://www.unibayreuth.de/department s/planta/research/steudle/steu3.htm)
VíceROSTLINNÉ ORGÁNY KOŘEN A STONEK
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceCo zasolení působí a jak se rostliny se zasolením vyrovnávají?
Zasolení Zasolení - vysoký obsah anorganických iontů v půdním roztoku. Je obvyklé na mořských a oceánských březích, v ústích řek, které se do moře vlévají a jejichž voda se s mořskou mísí (vody brakické).
VíceVývoj stélé. parenchym. floém. xylém
Vývoj stélé 1 2 5 3 6 7 10 4 8 11 parenchym 9 12 Základní typy stélé 1 protostélé, 2 stelátní protostélé, 3 aktinostélé, 4 plektostélé, 5 sifonostélé ektofloické, 6 artrostélé, 7 sifonostélé amfifloické,
VíceTransport živin do rostliny. Radiální a xylémový transport. Mimokořenová výživa rostlin.
Transport živin do rostliny Radiální a xylémový transport. Mimokořenová výživa rostlin. Zóny podél kořene, jejich vztah s anatomií a příjmem živin Transport iontů na střední vzdálenosti Radiální transport
VíceSešit pro laboratorní práci z biologie
Sešit pro laboratorní práci z biologie téma: Kořen morfologie autor: MVDr. Alexandra Gajová vytvořeno při realizaci projektu: Inovace školního vzdělávacího programu biologie a chemie registrační číslo
VíceMORFOLOGIE CÉVNATÝCH ROSTLIN
1. Klíčení rostlin: MORFOLOGIE CÉVNATÝCH ROSTLIN - Kořen Děloha Stonek Děloha Osemení Radicula Hypokotyl Osemení Kořen Dělohy 1. Základ kořenu v zárodku jednoděložných a dvouděložných rostlin Stavba semene:
VíceK čemu došlo po přechodu rostlin na souš?
K čemu došlo po přechodu rostlin na souš? 1. Diferenciace orgánů kořene, stonku a listu Minerální živiny Spolu s vnější diferenciací orgánů probíhala i jejich vnitřní diferenciace; vznikala specializovaná
VíceBiologické základy péče o stromy II.
Biologické základy péče o stromy II. Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018 PLETIVA VODIVÁ - lýko
VíceJednoduchá pletiva parenchym, kolenchym a sklerenchym
Jednoduchá pletiva parenchym, kolenchym a sklerenchym Pletiva jednoduchá - parenchym, kolenchym a sklerenchym - jsou tvořená jedním typem buněk. Odlišují se od sebe především charakterem buněčné stěny.
VíceNázev: VNITŘNÍ STAVBA STONKU
Název: VNITŘNÍ STAVBA STONKU Autor: PaedDr. Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2. a 3. (1. ročník vyššího
VíceANATOMIE KOŘENE. obecná charakteristika: kořen je neolistěný nečlánkovaný orgán, pokožka bez kutikuly
ANATOMIE KOŘENE obecná charakteristika meristém kořene a kořenová čepička rhizodermis primární kůra (exodermis - endodermis) centrální válec (uspořádání cévních svazků) vznik postranních kořenů sekundární
VíceFaktory ovlivňující strukturu dřeva
Faktory ovlivňující strukturu dřeva přednáška 1 strana 2 2 Připomenutí základních poznatků strana 3 3 Dřevo definice Dřevo (xylém) definice soubor rostlinných pletiv, která se u dřevin nachází mezi kambiem
VíceArcheologie starého dřeva a spálenišť
MINIATLAS obsahuje dvě části. MINIATLAS mikroskopie dřeva a uhlíků pro učitele a studenty Příloha k úloze Archeologie starého dřeva a spálenišť První obsahuje výběr z anatomických obrázků různých pozorovacích
VíceSystémy pletiv vodivých a zpevňovacích (vaskulární systémy)
Systémy pletiv vodivých a zpevňovacích (vaskulární systémy) Jsou tvořeny vodivými elementy dřeva a lýka a většinou také dřevním a lýkovým parenchymem a sklerenchymem. Zajišťují v rostlinách transport na
VícePraktické cvičení č. 11.
Praktické cvičení č. 11. CVIČENÍ 11. - dokončení cvič. 10. - Typy pupenů; list I. LIST 1. Anatomická stavba plochého listu bifaciálního (Pyracantha coccinea Roem. - hlohyně šarlatová, př.ř., barvení) 2.
VíceList (fylom) Welwitschia mirabilis (Namibie)
List (fylom) Postranní orgán prýtu, rozšířený do plochy, omezeného růstu (výjimkou Welwitschia). Primární funkce: fotosyntéza, transpirace a výměna plynů Ontogeneze listu: Vyvíjí se exogenně na vzrostném
VíceMIKROSKOPICKÁ STAVBA DŘEVA
MIKROSKOPICKÁ STAVBA DŘEVA JEHLIČNANY starší jednoduchá stavba pravidelnost JEHLIČNANY LISTNÁČE letní tracheida libriformní vlákno kambiální iniciála jarní tracheida tracheida parenchym céva parenchym
VíceSchéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
VícePraktické cvičení č. 10.
Praktické cvičení č. 10. Cvičení 10. - Stonek II. b 3 příklady stavby druhotně tloustnoucích stonků u nahosemenných a krytosemenných rostlin - Picea abies (L.) Karsten - smrk ztepilý - Tilia L. sp. - lípa
VíceRozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/
ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Dělnická 6. 7. tř. ZŠ základní / zvýšený zájem
VíceKOŘENIct5- Vytvořila: Mgr. Pavlína Kapavíková
PřP- 4 KOŘENIct5- Vytvořila: Mgr. Pavlína Kapavíková podzemní orgán rostliny při klíčení semene vyrůstá jako první obr.č.1 obr.č.2 FUNKCE KOŘENE -upevňuje rostliny v půdě - nasává z půdy vodu s rozpuštěnými
VíceMartina Bábíčková, Ph.D
Jméno Martina Bábíčková, Ph.D. Datum 18.3.2013 Ročník 6. Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Přírodopis Tematický okruh Anatomie a morfologie rostlin Téma klíčová slova Stonek rostlinný
Více= soubor buněk, které jsou podobné nebo úplně stejné svým tvarem a svojí funkcí
Otázka: Rostlinná histologie Předmět: Biologie Přidal(a): TK Pletivo rostlin = histologie = soubor buněk, které jsou podobné nebo úplně stejné svým tvarem a svojí funkcí Rozdělení (podle stupně vývoje):
Víceontogeneze listu zpočátku všechny buňky mají meristematický charakter, růst všemi směry (bazální, marginální a apikální meristémy listu)
Anatomie listu ontogeneze listu epidermis mezofyl vaskularizace vliv ekologických podmínek na stavbu listů listy jehličnanů listy suchomilných rostlin listy vlhkomilných rostlin listy vodních rostlin opadávání
VíceRostlinná pletiva podle tvaru buněk a síly buněčné stěny Úvod - Doplňte chybějící místa v textu:
Praktické cvičení č. 5 Téma: Pletiva (protokol byl sestaven z pracovních listů, které vytvořila Mgr. Pavla Trčková a jsou součástí DUM) Materiál a pomůcky: Bezová duše, sítina, hruška, stonek hluchavky,
VíceMikroskopická stavba dřeva jehličnatých dřevin cvičení
Mikroskopická stavba dřeva jehličnatých dřevin cvičení 2 Mikroskopická stavba dřeva Rostlinný organismus - základní stavební jednotkou jsou buňky (= anatomické elementy) různého typu (např. parenchymatická
VíceKód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER26 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581
Kód VM: VY_52_INOVACE_ 3MER26 Projekt: Zlepšení výuky na ZŠ Schulzovy sady registrační číslo: CZ.1.07./1.4.00/21.2581 Autor: PaedDr. Zuzana Mertlíková Datum: leden 2012 Ročník: VII. Vzdělávací oblast:
VíceOBSAH 1 ÚVOD... 7. 1.1 Výrobek a materiál... 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu... 8 2 ZDROJE DŘEVA... 13
OBSAH 1 ÚVOD................................................. 7 1.1 Výrobek a materiál........................................ 7 1.2 Přehled a klasifikace materiálů pro výrobu..................... 8 2
VíceRostlinná pletiva. Rostlinná pletiva se mohou dělit buď podle tloušťky buněčné stěny, nebo podle funkce.
Rostlinná pletiva 1. Všeobecná charakteristika Živočichové i rostliny jsou si v mnohém podobní. Živočichové i rostliny jsou složeny z buněk. Jednotlivé buňky se podle funkce a tvaru sdružují do tkání (u
Více1. nevznikají de novo, vznikají pouze ze stávajících organel stejného typu. 3. mají vlastní proteosyntetický aparát (ribosomy prokaryotního typu)
Semiautonomní organely plastidy a mitochondrie 1. nevznikají de novo, vznikají pouze ze stávajících organel stejného typu 2. mají vlastní DNA prokaryotního typu 3. mají vlastní proteosyntetický aparát
VíceZvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 7 Mikroskopická stavba
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se stavbou a funkcí kořene. Materiál je plně funkční pouze s použitím
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se stavbou a funkcí kořene. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. hlavní kořen postranní kořeny náhradní kořeny
VíceBiologie - Kvinta, 1. ročník
- Kvinta, 1. ročník Biologie Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k podnikavosti Kompetence
VíceBUNĚČNÁ STĚNA - struktura a role v rostlinné buňce
BUNĚČNÁ STĚNA - struktura a role v rostlinné buňce Buněčná stěna O buněčné stěně: Buněčná stěna je nedílnou součástí každé rostlinné buňky a je jednou z charakteristických struktur odlišujících buňku rostlinnou
VíceCytologie a anatomie pro pokročilé aneb Úvod do rostlinné embryologie
Cytologie a anatomie pro pokročilé aneb Úvod do rostlinné embryologie Jaroslava Dubová Životní cykly u rostlin Rodozměna Semeno a jeho klíčení Vývoj klíční rostlinky OBORY ANATOMIE ROSTLIN popisná - nejstarší,
VícePletiva krycí, vodivá, zpevňovací a základní. 2/27
Pletiva krycí, vodivá, zpevňovací a 1. Pletiva krycí (pokožková) rostlinné tělo vyšších rostlin kryje pokožka (epidermis) je tvořená dlaždicovitými buňkami těsně k sobě přiléhajícími, bez chlorofylu vnější
VíceZvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 8 Mikroskopická stavba
VícePrincip tvoření nákresů složitých struktur, orgánů:
Princip tvoření nákresů složitých struktur, orgánů: Příklad preparát: příčný řez stonkem Kukuřice (Zea mays L. ) Při zhotovování nákresů složitých struktur, skládajících se z více pletiv a buněčných typů,
VícePůda - 4 složky: minerálníčástice organickéčástice voda vzduch
Půda - 4 složky: minerálníčástice organickéčástice voda vzduch kameny a štěrk písek (částice o velikosti 2-0,05mm) prachovéčástice (0,05-0,002mm) jílovéčástice (méně než 0,002mm) F t = F m + F d F d =
VícePraktické cvičení č. 5.
Praktické cvičení č. 5. Cvičení 5. - Pletiva - charakteristika, rozdělení Pletiva - rozdělení podle vzniku, charakteru buněčné stěny a tvaru buněk 1. Nepravá - plektenchym hub 2. Pravá a) parenchym - izodiametrický
VíceBOBOVITÉ (FABACEAE) pracovní list
BOBOVITÉ (FABACEAE) pracovní list Tato čeleď zahrnuje stromy, keře i byliny velmi rozmanitého vzhledu. Na kořenech mají hlízky se symbiotickými bakteriemi. Listy jsou jednoduché nebo složené, většinou
VíceMoravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. Tematická oblast. Biologie 23 Rostlinné orgány, kořen. Ročník 1. Datum tvorby 3.1.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Autor Tematická oblast Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 23 Rostlinné orgány, kořen Ročník 1. Datum tvorby 3.1.2013 Anotace
VíceBiologie 31 Příjem a výdej, minerální výživa, způsob výživy, vodní režim
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Autor Tematická oblast Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 31 Příjem a výdej, minerální výživa, způsob výživy, vodní režim Ročník
VíceNázev materiálu: Stonek
Základní škola Nový Bor, náměstí Míru 128, okres Česká Lípa, příspěvková organizace e-mail: info@zsnamesti.cz; www.zsnamesti.cz; telefon: 487 722 010; fax: 487 722 378 Registrační číslo: CZ.1.07/1.4.00/21.3267
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceOtázka: Dvouděložné rostliny. Předmět: Biologie. Přidal(a): Jarys. Dvouděložné rostliny. ČELEĎ: ŠÁCHOLANOVITÉ (Magnoliaceae)
Otázka: Dvouděložné rostliny Předmět: Biologie Přidal(a): Jarys Dvouděložné rostliny ČELEĎ: ŠÁCHOLANOVITÉ (Magnoliaceae) Jsou to dřeviny, patří k vývojově nejstarším, v pletivech mají jedovaté látky, květní
VíceKAPRAĎOROSTY - KAPRADINY
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceMendělejevova tabulka prvků
Mendělejevova tabulka prvků V sušině rostlin je obsaženo přibližně 45% uhlíku, 42% kyslíku, 6,5% vodíku, 1,5% dusíku a 5% minerálních prvků. Tzv. organogenní prvky (C, O, H, N) představují tedy 95% veškerých
VíceFyziologie rostlin - maturitní otázka z biologie (3)
Otázka: Fyziologie rostlin Předmět: Biologie Přidal(a): Isabelllka FOTOSYNTÉZA A DÝCHANÍ, VODNÍ REŽIM ROSTLINY, POHYBY ROSTLIN, VÝŽIVA ROSTLIN (BIOGENNÍ PRVKY, AUTOTROFIE, HETEROTROFIE) A)VODNÍ REŽIM VODA
VíceVzdělávací obsah vyučovacího předmětu
Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu Přírodopis 6. ročník Zpracovala: RNDr. Šárka Semorádová Obecná biologie rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů
VíceBuňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
VíceZvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita V.2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji odborných kompetencí žáků středních škol Téma V.2.18 Dřeviny Kapitola 9 Submikroskopická stavba
VíceIdentifikace dřeva. Mikroskopické techniky rostlinných pletiv
Mikroskopické techniky rostlinných pletiv Identifikace dřeva Osnova této prezentace identifikace dřeva makroskopická identifikace recentního dřeva mikroskopická identifikace recentního dřeva mikroskopická
VíceLABORATORNÍ PRÁCE Č.
Úkol A: Pozorování parenchymu suknice cibule kuchyňské Pomůcky: cibule kuchyňská, pomůcky k mikroskopování a) Rozřízněte cibuli, vyjměte jeden vnitřní zdužnatělý list. b) Z vnitřní strany listu sejměte
VíceANATOMIE STONKU. sekundární stavba. kambium. sekundární xylém a floém dvouděložných rostlin a nahosemenných. felogén. sekundární krycí pletivo
ANATOMIE STONKU sekundární stavba kambium sekundární xylém a floém dvouděložných rostlin a nahosemenných felogén sekundární krycí pletivo abnormální tloustnutí jednodělož. rostlin druhotné tloustnutí stonku
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
Více11. Morfologie - stonek
11. Morfologie - stonek Stonek - kaulom Původ z plumuly embrya; zpravidla nadzemní, pozitivně heliotropický, vždy článkovaný, (axis ascendens) Funkce: mechanická, vodivá, zásobní, asimilační, ochranná,
VíceKlíčivost trav a svazenek
Klíčivost trav a svazenek Bc. Hana Potyšová květen 2010 Lázně Bohdaneč Klíčení trav jednoděložné rostliny s hypogeickým klíčením část rostliny rostoucí ke světlu a získávající zelené zbarvení je primární
VíceLetní škola Hostětín 2014. Jan Hladký Vliv kořenového systému na půdu
Letní škola Hostětín 2014 Jan Hladký Vliv kořenového systému na půdu Kořeny Kořeny jsou podzemní orgány, které zajišťují zásobování rostlin vodou a v ní obsaženými minerálními látkami, případně organickými
VíceVýřez kmenem listnáče. parenchymatická medula
Xylotomie (nauka o struktuře a vlastnostech dřeva) Dřevo (z technického hlediska) = lignifikované vodivé pletivo kmenů stromů (deuteroxylém) vznikající dostředivým dělením buněk kambia. Kmeny manoxylické:
VíceVladimír Vinter
Meristémy (dělivá pletiva) Meristémy vytváří růstové zóny z mitoticky se dělících buněk. Meristémy zajišťují organogenezi (vznik nových orgánů) a vlastní sebereprodukci (udržování meristému). Meristematické
VíceVODNÍ REŽIM ROSTLIN. Mgr. Alena Výborná Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_1_06_BI1
VODNÍ REŽIM ROSTLIN Mgr. Alena Výborná Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_1_06_BI1 Význam vody pro rostlinu: Rozpouštědlo, transport látek. Účastní se fotosyntézy a dýchání. Termoregulační
VíceVzdělávací oblast: Člověk a příroda. Vyučovací předmět: Biologie. Třída: Sekunda. Očekávané výstupy. Poznámky. Přesahy. Průřezová témata.
Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Biologie Třída: Sekunda Očekávané výstupy Žák: Vyjmenuje společné znaky strunatců Rozlišuje a porovnává základní vnější a vnitřní stavbu vybraných
VíceNázev: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková
Název: POZOROVÁNÍ PLASTIDŮ,VAKUOL, BUNĚČNÉ STĚNY Autor: Paed.Dr.Ludmila Pipková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět: biologie Mezipředmětové vztahy: ekologie Ročník: 2.a 3.
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základy obecné botaniky. Materiál je plně funkční pouze s použitím
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 7. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základy obecné botaniky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. kormus rinyofyty pletivo tkáň kořen stonek
Více