Middlestone kniha třetí

Transkript

1 Middlestone kniha třetí ukázka první ze současnosti

2 Do li jsme k placatému kameni a nasoukali se do chodby mífiící ikmo dolû. Zapnuli jsme kapesní svítilny. Anna s Josefem uznale pokyvovali hlavami, protoïe tuhle cestu neznali. A to mûli, jak tvrdili, pro mejdûné snad v echny chodby pod Star m Kut tejnem. Do li jsme do míst, kde jsme se pfied pár hodinami marnû sna- Ïili otevfiít skryt vchod. Tentokrát se nám to musí podafiit, musí! ProtoÏe pokud to nezvládneme ani teì, je to neklamné znamení, Ïe je ná klíã nefunkãní. Zaãala jsem se potit a rozhodnû to nebylo horkem. Bylo to strachem. Honza tfiesoucíma se rukama zabalil klíã a pfiipevnil ho gumiãkou. Zapojil baterie a pfiistoupil blíï ke skále. Teì uï nám nezb valo nic jiného, neï ãekat a doufat. Anna mi stiskla ruku. Zhluboka jsem d chala a mûla u toho zavfiené oãi. Lehce mû rozbolelo bfiicho. Jak dlouho uï to trvá? PÛl minuty? Musím je tû chvíli vydrïet. Potom se ozvalo tiché cvaknutí. S dlanûmi u pusy a oãima vytfie tûn ma jsem sledovala, jak se pfied námi zaãíná otevírat skála. Koukla jsem se po ostatních. Zírali na ten zázrak stejnû jako já. Potom jsem zvedla ruce a nad enû vykfiikla. Ostatní se pfiidali. Chvíli jsme se objímali a vydávali nejrûznûj í skfieky a pazvuky. Potom jsme se rozbûhli k otevfienému vchodu. Bacha! zafival najednou Honza a zoufale se nás snaïil zastavit. Co je?! Nechoìte tam! Nás v tu chvíli pfiepadla ta nejbeznadûjnûj í beznadûj. Vchod se zaãal sám od sebe neúprosnû zavírat. Josef se vzpamatoval jako první, pfiiskoãil k nûmu a s funûním se do nûj zapfiel. Do pr, zaklel. Mechanismus dvefií se ani tro ku nezalekl desítek a stovek hodin, které mlad kulturista strávil s ãinkami. Neuhnul ani o kousek. Josefovi naskoãily v echny Ïíly, co jich jen po tûle mûl, ale nestaãilo to. Na poslední chvíli uskoãil a otvor se zaklapl. Vypadalo to, Ïe se nám skála vysmívá. Dívali jsme se bezradnû na sebe. / 27 /

3 KdyÏ jsme tudy pfied pár dny vycházeli, skála se také po chvíli sama zavfiela, bruãel Honza a mnul si zamy lenû ãelo. To je fakt, potvrdila jsem jeho slova, tyhle dvefie prostû vydrïí otevfiené jen chvilku. Tak je otevfieme je tû jednou a vlítneme dovnitfi, navrhl stateãnû Josef. No jo, namítla Anna, ale co kdyï se nedostaneme zpátky? Z druhé strany byl normální mechanick zámek, vzpomínala jsem, takïe pokud se necháme zavfiít, mûli bychom se dostat ven bez problémû. Máme pfiece stejn klíã jako tehdy. To je pravda, pfiisvûdãil Honza a kouknul se po ostatních, jdeme do toho? Jasnû! ozvalo se trojhlasnû. Z toho vypl vá, Ïe já se pfiihlásila do toho dobrodruïství také. Sama nevím, kde se ve mnû vzala ta kuráï. Skfiítkové mohli mít kodolibou náladu a tfieba zámek zevnitfi po kodili nebo vymûnili! Hlavou mi prolétla neblahá slova Terezie Krásnohorské o kostech dobrodruhû, které se dodnes povalují v podzemních komnatách Middlestone Ale bylo mi jasné, Ïe nemûïu couvnout. Jdu do toho. Baterie vydrïí uï jen jedno otevfiení, upozoràoval nás Honza, jakmile se to podafií, zapadneme dovnitfi a dûj se vûle skfiítkû. Kdyby se tfietí díl rukopisu Terezie Krásnohorské povaloval hned za dvefimi, popadneme ho a honem zpátky, poznamenala jsem. Skuteãnû si myslí, Ïe by nám to skfiítkové takhle ulehãili? otoãil se ke mnû Honza a v oãích mu bl sklo. Ha, máme tady mladého Indiana Jonese, napadlo mû. Nu, uvidíme. Honza uvedl do chodu svûj vynález. Ti e jsem poãítala vtefiiny. Skonãila jsem u ãtyfiicítky, kdyï se pfied námi skála otevfiela podruhé. Nacpali jsme se dovnitfi a pfiekotnû jezdili kuïely svûtla z na ich baterek po podlaze a stûnách. Neobjevili jsme nic, co by pfiipomínalo obálku s rukopisem. NeÏ jsme se staãili vzpamatovat, skála se za námi zavfiela. ZÛstali jsme trãet v nevelké jeskyni s kruhov m otvorem uprostfied. / 28 /

4 Kdyby bylo nejhûfi, dostaneme se zpátky? zeptala jsem se ti e. Honza popo el ke dvefiím a zasunul klíã do zámku. Ti e se otevfiely. Komu se nechce dolû, mûïe se vrátit zpátky, fiekl a podíval se nám postupnû do oãí. Nikdo se nepohnul. Cvak, vchod se opût uzavfiel. Honza schoval klíã do kapsy a pfie el k okraji achty. Nadechnul se a zaãal sestupovat dolû. Já za ním. Potom Anna a nakonec Josef. Jako jedin z nás mûl tro ku problém se do achty nacpat. Ale zvládl to. Ti e jsme sestupovali po Ïelezn ch pfiíãkách do hlubin matiãky Zemû. Zdálo se mi, Ïe na rozdíl od na í pfiede lé náv tûvy je zde ménû smrdut vzduch. Pobavila mû my lenka, jestli skfiítkové nedostali rozkaz od skfiítãího krále, aby v achtû pofiádnû vyvûtrali. Skfiítãí král jestlipak nûjakého mají i dnes? Tfieba jo. Potomka Rosta Prvního a královny Vanilie. Kdybych se s nimi tak mohla potkat urãitû bych jim vysekla nûjakou poklonu. JenÏe já se králûm je tû nikdy neklanûla. Musím si pfiíleïitostnû nacviãit pofiádné pukrle. Ze zamy lení mû vytrhla Honzova slova: Hele, tady jsou dvefie, kter mi jsme se dostali do achty minule! Dají se otevfiít? zeptala jsem se a zabrejlila pod sebe. Ani náhodou, hlásil Honza, musíme úplnû dolû. AÏ ke dvefiím vedoucím do Middlestone, poznamenala jsem a soustfiedûnû sestupovala dolû. Pfiíãku po pfiíãce. Honza pode mnou, Anna a Josef nade mnou. Tehdy jsem ti e doufala, Ïe nedûláme nejvût í chybu svého Ïivota. Je jasné, Ïe se mé obavy nenaplnily. ProtoÏe kdyby na e tûlesné ostatky tlely v temn ch koutech skfiítãího království, nemohla bych napsat tyhle fiádky. Poãkejte chvíli, ozval se Honza. Zastavili jsme. / 29 /

5 Myslím, Ïe jsem dole zahlédl svûtlo, hlásil nad enû, mûïete na chvíli zhasnout baterky? Poslechli jsme a podívali se pod sebe. Kdesi v hlubinách jsme spatfiili slabou záfii a mnû poskoãilo srdíãko. âekají nás! Zdá se, Ïe skfiítkové drïí slovo! VzhÛru do Middlestone, fiekla jsem nad enû. DolÛ do Middlestone, uchechtla se Anna. VzhÛru dolû do Middlestone, nedala jsem se. Vydali jsme se na poslední úsek na í cesty. Po pár minutách jsme byli dole. Honza obezfietnû Èouchnul do pootevfien ch dvefií a dojatû zahlásil: Tak jsme tady. Vstoupili jsme na posvátnou pûdu skfiítãího království. Zamrazilo mû. Mlãky jsme se rozhlíïeli. Je tûïké popsat pocity, které jsme tehdy zaïívali. Smûsice pfiekvapení, údivu, obdivu, nad ení. Okofienûná petkou strachu. A to celé na druhou. Já si vybavila scénu z druhé ãásti rukopisu Terezie Krásnohorské, kdy Terezka s Norou a Zorou sestoupily do Middlestone. Ano, byli jsme ve stejné jeskyni, jako tehdy ony. S kruhov m pûdorysem, iroké deset metrû. Na stûnách se ãernaly prastaré nápisy, které jsme neumûli pfieãíst. Prostor slabû osvûtlovaly elektrické lampy neboli divné louãe, jak je nazvala Zora, pokud mû pamûè neklame. JenÏe nûco chybûlo a nûco bylo navíc. Z jeskynû nevedla Ïádná chodba. Pfiesnûji fieãeno vedla, ale byla uzavfiená tûïk mi dvefimi bez zámku. Nûco mi fiíkalo, Ïe se pfies nû nedostaneme. A co bylo navíc? Pfiesnû uprostfied jeskynû se tyãil prazvlá tní sklenûn válec. Sahal od kamenné podlahy aï po strop. V prûmûru mohl mít nûco pfies pûl metru. Odshora dolû v nûm bûhaly modravé jiskfiiãky, odráïely se od stûn a zase mizely. Ti e prskaly. Pfiipomínaly elektrické v boje. Jinak byl válec prázdn. Ve spodní ãásti jsme spatfiili dvífika. Byla pootevfiená. Pfiistoupili jsme k nim. Jako ve snách jsme ãetli znova a znova vûtu vyrytou pfiímo do skla dvefií. / 30 /

6 Vejdi ty, jemuï pfiíbûh Terezie Krásnohorské do mozku nesmazatelnû se vryl. Pokud ne, odstup a zmiz. Ne kaïdému je dovoleno beztrestnû vstoupit. Nikdo z nás ani ned chal. Tohle znûlo dûsivû nebezpeãnû a dûsivû lákavû. Já v tu chvíli ucítila ve svém srdci prazvlá tní pocit. Je to urãeno mnû. Vplula jsem do sklenûného válce a nebyla na svûtû síla, která by mû dokázala zastavit. Honza, aniï bych mu musela cokoliv fiíci, za mnou zavfiel. Tohle se prostû muselo stát a v ichni kolem to cítili. Nehodlala jsem v té sklenûné trubce bídnû zahynout a byla jsem si jistá, Ïe se tak nestane. Stála jsem odevzdanû uvnitfi a cítila, jak mi modravé jiskfiiãky pronikají do hlavy. imraly mû na mozku. Bylo to zatracenû pfiíjemné. Zavfiela jsem oãi. Cítila jsem, Ïe se dostávám kamsi za realitu a zvolna jsem plula za ãas a prostor. Nebezpeãnû blízko mne zaãala vybuchovat souhvûzdí. Zamávala jsem rukama a pro jistotu vylétla v, do úplné tmy. Potom kdosi zapnul gravitaci. Tak mi to pfiipadalo. Letûla jsem tmou dolû rychle jako tryskáã, prosvi tûla mraky a jak jsem se blíïila k zemskému povrchu ozáfienému mûsíãním svûtlem, zadoufala jsem, Ïe mám v pofiádku brzdy. Na tûstí ano. Mûkce jsem se snesla k zemi. Pfiikrãila jsem se a zkoumala okolí. Kde to jen mûïu b t? Pfiekvapenû jsem se prohlédla. Byla jsem obleãená do ãern ch hadrû a pfies rameno mi visela jakási kabela. Co je to za ãertovinu? ZbûÏnû jsem bra nu prohledala. Zalepená obálka, mapa, stoãen provaz s kotvou na konci. A fotografie pfiiblíïila jsem si ji k oãím. Podobizna dívky se svûtl mi vlasy potom mi to docvaklo najednou jsem úplnû jasnû vûdûla, co mám dûlat. Zatetelila jsem se tûstím. M m úkolem bude nepozorovanû odevzdat obálku Terezii Krásnohorské. Stejnû jako skfiítek Brop v prvním dílu rukopisu! / 31 /

7 Chtûlo se mi zav sknout, ale ubrzdila jsem to. Jsem pfiece záchranáfi v akci! Pfiem lej, Lindová, jakou cestou Brop postupoval? Zavfiela jsem bra nu a vykroãila kupfiedu. V dálce jsem spatfiila obrys stodoly. Za ní bude chalupa jasnû, je tam! Dobûhla jsem k laèkovému plotu. PlíÏila jsem se kolem nûj, aï jsem objevila branku. Vstoupila jsem na dvorek a pod rou kou temnoty pfiebûhla ke vchodov m dvefiím. Automaticky jsem sáhla do kapsy a v ruce sevfiela paklíã. Potom jsem zaslechla kroky a zalehla jsem do trávy. Jak to bylo v pfiíbûhu, vzpomínala jsem. Orosilo se mi ãelo, kdyï jsem v ruce sevfiela nûï s dlouhou ãepelí. Kousek ode mne se zjevily dvû siluety. Nûco si nezfietelnû mumlaly. Pfiitiskla jsem se ke stûnû chalupy. Postavy zmizely, aniï si mû v imly. Co bylo dál? Jasnû, dvefie. Ale tûmi to nepûjde, jsou zevnitfi zaji tûné závorou. Je to tak. Obûhla jsem chalupu. Mal otvor vysoko ve títové stûnû. Tohle snad nemûïou myslet váïnû! Zaúpûla jsem a sáhla do bra ny pro klubko provazu s kotvou na konci. Dûj se vûle nebes Rozmáchla jsem se a hodila. K mému nekoneãnému pfiekvapení kotva vlétla do okénka. No co, jsem dobrá! Vy plhala jsem na pûdu. lo mi to pfiekvapivû snadno. Poklop kde je poklop? Tady. Sestoupila jsem do ztemnûlé pfiedsínû. Koukla jsem na dvefie vzadu. Terezãin pokoj. Ale tam aï pozdûji. Teì pfies kuchyà do loïnice. KdyÏ jsem vzala za kliku kuchynû, ozvalo se mi v hlavû krátké písknutí. Co se dûje? Vzala jsem za kliku podruhé a hlavou mi projela úporná bolest. Klekla jsem si a sevfiela spánky. Co dûlám patnû? / 32 /

8 ZÛstala jsem v hlubokém zamy lení. Jak to bylo v rukopisu? S hrûzou jsem zjistila, Ïe mám parádní okno ke v emu mi pfied oãima zaãalo blikat ãervené koleãko a tfii písmena: âas! âas! âas! Pro v echno na svûtû, ti zatracení skfiítkové mi dali ãasov limit! Do prãic! Zaãala jsem zmatkovat. Rozklepaly se mi ruce. Moje oãi bezradnû tûkaly po pfiedsíni, aï mi to docvaklo. Já blb! Pfiece ústupová cesta! Závora! Tohle Brop udûlal! Bleskovû jsem se zvedla, odjistila vstupní dvefie a mazala do loïnice. Napravo postel, nalevo postel. PfiiplíÏila jsem se k té levé. ProuÏek mûsíãního svitu slabû ozáfiil dívãí obliãeje koukající z pefiin. Nora a Zora mûla jsem dûsnou chuè se jich dotknout, ale urãitû bych zase schytala pecku do hlavy. Nic! Zalezla jsem pod postel a vsunula obálku pod pol táfi. Potom jsem zaslechla jemné ustûní. Obálka slítla na podlahu. Vrátila jsem ji zpátky. Potom mû polilo horko. Kolikrát obálka spadla, neï se holky podívaly pod postel? Dvakrát? Ta moje pamûè jo, bylo to dvakrát tedy doufám. To znamená, Ïe za chvíli se objeví na podlaze znovu. Sbalím ji do bra ny a potom se musím pfiitáhnout k posteli. Dobrá. Netrvalo dlouho a obálka se vedle mne objevila podruhé. Honem ji schovat! Tak, za chvíli se holky podívají pod postel. Do háje za co se ten zatracen Brop chytil? Pfiekotnû jsem chmatala po prknech nad sebou. Cítila jsem, jak se zaãaly sestry na posteli hemïit. Dûlej, povzbuzovala jsem se. Koneãnû moje pravaãka objevila mezeru mezi prkny. Zaklesla jsem do ní prsty. Je tû levaãka, dobr nohy zapfiít o bok postele teì se pfiitáhnout pro v echno na svûtû, to je tíha! Zrudla jsem námahou. VydrÏ to pár vtefiin! Jsem tak tlustá, nebo mám jen slabé ruce? Je tû chvíli, uf Koutkem oka jsem zahlédla, jak pod postel nakoukla hlava a po chvíli zmizela. / 33 /

9 Zvolna jsem spustila svou nebohou tûlesnou schránku zpátky na zem. Zavfiela jsem oãi a ti e oddechovala. Bylo to o fous Teì je tû poãkat, aï v ichni znovu usnou, sbalit obálku a honem do pokoje Terezie Krásnohorské. Opût známé blikání pfied m ma oãima: âas! âas! âas! Vyletûla jsem jako stfiela. Jsem na místû. Úzk pokojík s jednou postelí a skfiíní. Pod pefiinou bledule, ve svitu mûsíce skoro prûsvitná. Tfiesoucíma se rukama vytahuji obálku z bra ny. PoloÏit na pol- táfi a honem oknem na dvûr! Tro ku mi to nevy lo. Slítla jsem z okna hlavou napfied, ale okamïitû se zvedla. âas! âas! âas! Sprint ke stodole. Honem nûjaké jablko, pro v echno na svûtû! Koneãnû! Rozmáchnu se, zamífiím a tu chvíli scéna zhasla a neviditelná síla mû vynesla nahoru, k m m star m znám m souhvûzdím. Dûsnû zhluboka jsem si oddechla. První mise splnûna. Rozpfiáhla jsem ruce a nastavila tváfi osvûïujícímu proudu vzduchu. Cítila jsem, Ïe mû nabíjí energií. Potom zafungovala gravitace podruhé. Svi tûla jsem dolû, kdyï jsem pod sebou spatfiila ostré svûtlo. Bolely mû z nûj oãi. Zpomalila jsem a slítla do trávy. JenÏe tentokrát pûknû prudce. Narazila jsem si bok, a to pofiádnû. Neodpustila jsem si malé zaskuãení, ale hned potom mû zaãalo zajímat, kde vlastnû jsem. Pfiede mnou pár kefiíkû, nalevo jakási stodola. A vedle mne válející se skfiítek! Zaãala jsem tu it. Zvedla jsem oãi. Pfiímo nade mnou dfievûn tít chalupy s praskl mi prkny. Ti e jsem zaúpûla. Povezu Liva ke studni s Nesná elovou v patách. U v ech podzemních sopek Trakafi! Kde je trakafi? U stodoly, kde jinde! Dûlej, Lindová, mrcho jedna líná, povzbuzovala jsem se. Vyskoãila jsem a rozbûhla se pro nûj. Pfiisvi tûla jsem ke skfiítkovi a s funûním ho naloïila. Nûco blekotal, ale já nemûla ãas ho poslouchat. / 34 /

10 Pfiekulil se na bfiicho a pevnû se chytil. Teì musím bûïet nejrychleji, jak umím Nadechla jsem se a vyrazila na nej ílenûj í jízdu svého dosavadního Ïivota ano, tak nûjak to bylo napsáno v prvním dílu rukopisu. Popadla jsem drïadla trakafie a vyrazila zbûsil m tempem kolem stodoly. Zpoãátku se mi ukrutnû motaly nohy, ale po chvíli jsem si zvykla. Nasadila jsem rovnomûrné tempo. Nesmí pfiepálit zaãátek, jinak na konci chcípne, upozoràovala jsem sama sebe. Kudy Ïe to Terezka tehdy bûïela? Po cestiãce aï k horizontu a za ním uï byla vidût studna. U v ech rohat ch, to je tíha! Moje nohy, moje ruce, moje v echno Najela jsem na hrbolatou cestiãku. Trakafi nadskakoval jako spla- ená koza a já vûbec nechápala jak je moïné, Ïe Livo neslítne. Po dal í minutû bûhu mû zaãal trápit jin problém. Dostala jsem pfií erné brnûní do rukou a navíc se mi zaãaly nebezpeãnû potit dlanû. Zkusila jsem zvednout ruce o nûco v, abych mohla do trakafie pofiádnû zatlaãit. V bornû. Cítila jsem, Ïe zrychluji. Po stovce metrû se mi zaãaly motat nohy. Kolik mi zb vá k horizontu? Au, teì mû chytla i záda. Bezva, uï mû bolí úplnû v echno Pfiidej, kdyï to zvládla Terezka, musí to dokázat taky! Natoãila jsem hlavu doleva a koutkem oka spatfiila mohutnou postavu bûïící za mnou. U v ech podzemních sopek, zaklela jsem po vzoru skfiítkû, Nesná elová uï je za mnou a pokud nepohnu kostrou, za chvíli mû má! V hlavû se mi ozvalo blikání: âas! âas!âas! Dejte mi pokoj, drtila jsem mezi zuby a snaïila se své roztfiesené nohy pfiimût k vy ímu v konu. Pfiehoupla jsem se pfies horizont. Zaãala jízda z kopce. Nesná elová se vynofiila zpoza kopce se ztrátou pûti vtefiin. Zatnula jsem zuby a zoufale hledala poslední zbytky sil. Skfiítek nadskakující na trakafii ukazoval dopfiedu. Já pfiece vím, Ïe musím ke studni, sípala jsem. Je tû sto metrû a mám to! JenÏe Nesná elová uï byla na dosah a alarm v mojí hlavû mû opût zaãal upozoràovat, jak bídnû jsem na tom s ãasem. / 35 /

11 Potom jsem se zdravû na tvala. Vydala jsem ze sebe jak si bojov pokfiik a nasadila závûreãn fini. Já ti ukáïu, babo! Je tû tfiicet metrû, dvacet Zezadu po mnû chmátla ruka, ale já se na poslední chvíli sehnula. Nesná elová na chvíli ztratila rovnováhu. Ztratila zlomek vtefiiny, a to mi staãilo. Byla jsem u studny. Pustila jsem trakafi a úplnû bezmocnû pfies nûj padla. Udûlala jsem dva kotrmelce, vyrobila si nûkolik modfiin a pfií ernû se kousla do jazyka. Cítila jsem v puse krev a ukrutnû mû bolel kaïd kousek tûla. Potom scéna zhasla a neviditelná síla mû vynesla nahoru. Bolest v mém tûle pozvolna ustupovala. Druhá mise splnûna! Prosvi tûla jsem snad cel vesmír a kdyï jsem byla nabitá energií aï k prasknutí, dostala jsem se potfietí do moci zemské gravitace. ítila jsem se k zemi a pfiem lela, na kterém místû pfiíbûhu to se mnou práskne o zem tentokrát. Zdálo se mi, jako bych prolétla skálou. Pode mnou se cosi míhalo. up, najednou jsem stála na plo ince jakéhosi Ïelezného monstra fiítícího se po kolejích. Vedle mne skfiítek s pro edivûl mi vlasy i vousy. Pro v echno na svûtû, jsem na lokomotivû! Tohle bude Hrapol! Já jsem tedy velmi pravdûpodobnû Sal jenïe v jaké ãásti pfiíbûhu jsem? Otoãila jsem se a hrûzou se mi podlomila kolena. V rohu lokomotivy se rozvalovali dva skfiítkové v o untûl ch vojensk ch oblecích a nad nimi ve vagónu naloïeném mramorov mi deskami jsem spatfiila pár dal ích! Tohle pfiece nejde! To po mnû nemûïe nikdo chtít! Mám si nasadit jakousi prapodivnou rukavici lepivku a vrhnout se proti kamenné stûnû? To ani náhodou! Podûlám se hrûzou! Pfied oãima se mi rozblikalo: âas! âas! âas! Jasnû, mám zaãít nûco dûlat, nebo to rovnou vzdát. Zatnula jsem zuby. PÛjdu do toho. Co ten zatracen Sal dûlal? Jo. / 36 /

12 Pravaãkou jsem nenápadnû za átrala pod palubní deskou. Byly tam. Dvû rukavice lepivky. Naklonila jsem se k Hrapolovi a nûco mu ti e povídala. Skfiítek se ani nepohnul. Potom cosi zamumlal. Podala jsem mu levou rukavici lepivku a on ji nenápadnû sebral. Sama jsem si nechala pravou. LoupeÏiví skfiítkové za námi si niãeho nev imli. Souprava projela levou táhlou zatáãku. Pfiiznám se, Ïe jsem zaãala b t bezradná. V jednu chvíli zaãal Sal zrychlovat. JenÏe kdy? A jak? Roztfiesen ma rukama jsem chmatala po ovládacích prvcích na palubní desce lokomotivy. âím se zrychluje? Tímhle? Nebo tímhle? U v ech podzemních sopek, copak tady musí b t tolik páãek a ãudlíkû? Co jen Sal udûlal zatáhl za páku? Jistû, zatáhl za páku! Najednou jsem pfiesnû vûdûla, jak se zachovat. Zrychluj, ale ne pfiíli rychle! Pozvolna tak to je ono. Projeli jsme dlouhou rovinku. TraÈ se zaãala stáãet doprava. Cítila jsem, jak se pode mnou lokomotiva tfiese. Dobfií i zlí duchové podzemních sopek, stûjte pfii nás! Koutkem oka jsem nervóznû pozorovala Hrapola, jak si navléká rukavici lepivku a upevàuje si ji kolem zápûstí. Napodobila jsem ho. Tfiásly se mi ruce, mûla jsem sucho v puse, pálily mû oãi, klepala se mi kolena, bolelo mû bfiicho, mrazilo mû v zádech a témûfi jsem nemohla d chat. BlíÏili jsme se k Hluboké Rokli. Minuli jsme ãervenou cedulku s vykfiiãníkem. Souprava se plnou rychlostí vfiítila na most. Podívala jsem se na Hrapola. Sundával si z rukavice lepivky ochrannou fólii. Udûlala jsem to stejné. Jasnû jsem cítila, jak se pod námi chvûjí a bortí podpûry mostu. Byl to naprosto ílen pocit. Lokomotiva se zaãala zvolna propadat do hlubin. Byli jsme za polovinou rokle. Je to tady. / 37 /

13 Cosi jsem zafivala a vyskoãila na ãumák lokomotivy. Krátk rozbûh a zbûsil odraz. Hrapol za mnou. Letûla jsem, pfií ernû jeãela a mávala rukama, jako bych se chtûla nauãit létat. Vytfie tila jsem oãi. Nebezpeãnou rychlostí jsem se blíïila ke skále. Napfiáhla jsem pfied sebe ruku s lepivou rukavicí. Kfieãovitû jsem zavfiela oãi. Pfií erná rána a zase jsem se vzná ela k blikajícím souhvûzdím. V echny nepfiíjemné pocity mû opustily a já letûla kamsi do neznáma s neskonale Èastn m úsmûvem a fiíkala si, Ïe tohle bylo prostû úplnû nejsenzaãnûj í, co jsem ve svém krátkém Ïivotû poznala! Je tû, je tû, je tû! Kfiiãela jsem to slovo pofiád dokola, aï jsem málem ochraptûla. JenÏe potom jsem vlétla do roury ze skla, ve které se mûj let postupnû zpomaloval. Dopadla jsem na zem a neviditelná síla mû vy- oupla ven na kamennou podlahu. Pootevfiela jsem oãi. LeÏela jsem na zádech a nade mnou se sklánûly tfii ustarané obliãeje. Tyhle odnûkud znám, pomyslila jsem si. Byla jsem je tû kapku mimo. Koukala jsem nepfiítomnû do stropu a mlãela jsem. Jsi v pofiádku? Hmmm. Nebolí tû nic? Hmmm. Pod prav m bokem jsem cosi nahmatala. Balíãek. S funûním jsem se nadzvedla a hodila ho bokem, aby mû netlaãil. Koutkem oka jsem spatfiila, jak se na balíãek ti tfii vrhli a zaãali juchat a slavit. Já samozfiejmû vûdûla, Ïe je to tfietí díl rukopisu Terezie Krásnohorské. JenÏe moje hlava i srdce byly je tû pofiád v zajetí neskuteãn ch okamïikû, které jsem právû proïila a na které nikdy nezapomenu. Ne, tohle nemûïe b t konec! Zvedla jsem hlavu, zadívala se na ten zatracen sklenûn válec a hypnotizovala jej oãima. Ani jedna jediná jiskfiiãka.. Probuì se, vysílala jsem k nûmu ty nejmocnûj í mozkové signály a pro zv ení úãinnosti u toho tichouãce huãela, probuì se, vy- / 38 /

14 pusè je tû na chvíli ty zatracené jiskfiiãky, hmmm, hmmm, já chci je tû na chvíli do pfiíbûhu, hmmm, hmmm, dûlej, aspoà pár podûlan ch jiskfiiãek, hmmm, hmmm Nic, ani Èuk! Sklenûná roura stála ti e uprostfied jeskynû a dûlala, Ïe se jí to net ká. Znovu se mi promítlo moje úïasné dobrodruïství a krev se mi nahrnula do hlavy. Cítila jsem, Ïe to nezvládám. Zavrãela jsem, vyskoãila na nohy, vlítla do pootevfiené sklenûné roury jako ílenec a zaãala vyskakovat nahoru, jako bych ãekala, Ïe mû tajemné síly vezmou znovu do pfiíbûhu. Chvíli jsem prosila, potom pro zmûnu nadávala, vztekala se a vyhroïovala. vala jsem a jeãela. Pfiemlouvala jsem tu pitomou trubku, Ïe chci je tû na chvíli za Terezkou, Norou, Zorou a skfiítky. KÀuãela jsem, kvílela a skfiípala zuby. Myslím, Ïe se mi chvílemi objevovala pûna u pusy. Prostû kámen by se nade mnou ustrnul. Ale tahle sklenûná roura ani náhodou. Ani jediná modravá jiskfiiãka. Game over. Dobrá tedy. Je nejvy í ãas zaãít se chovat opût dûstojnû. Zklidnila jsem se, upravila si obleãení, udûlala ãelem vzad a rozváïnû vy la ze sklenûného válce. Honza, Anna a Josef stáli bez hnutí a s pusami otevfien mi na mû zírali, jako bych spadla z vesmíru. Já samozfiejmû právû spadla z vesmíru, ale to oni nemohli vûdût. Tak jsem si nevinnû odka lala a zeptala se: Tak, dûcka, co pí ou ve tfietím dílu? Jakmile jsme se v ichni vzpamatovali a zklidnili, zaãala jsem vyprávût. O sv ch tfiech misích, na které jsem byla vyslána a které se mi podafiilo splnit. O tom, Ïe jsem na vlastní oãi vidûla Noru, Zoru, Liva, Hrapola, vdovu Nesná elovou a loupeïivé skfiítky. Tedy Liva jsem si nemûla / 39 /

15 ãas prohlédnout, protoïe témûfi celou dobu leïel na trakafii zadkem ke mnû. KdyÏ jsem skonãila, zûstal Honza v hlubokém zamy lení. Pokud bys neznala dopodrobna první a druh díl rukopisu, nemûla bys anci, za eptal po chvíli, musím uznat, Ïe tohle bylo perfektnû vymy lené. Byl to neskuteãn záïitek, fiekla jsem dojat m hlasem, adrenalin jako blázen to se prostû nedá vypovûdût. Zní to ílenû, potfiásl hlavou Honza, ale vypadá to, Ïe skfiítkové mají zmáknutou virtuální realitu. To znamená, Ïe i v dne ní dobû sedí v Middlestone Velké K. Úplnû stejnû jako pfied staletími! Cítila jsem se, jako bych dostala ránu palicí. Honza má pravdu! Obdivnû jsem se zadívala na sklenûn válec. Dost dobrá hraãka! Obávám se, Ïe je ãas vydat se nahoru, fiekl tro ku smutnû Honza. Ale máme tfietí díl rukopisu, usmála jsem se. Anna s Josefem mû uznale poplácali po rameni. Zvedli jsme se a naposledy se rozhlédli kolem. Honza vzal rukopis a peãlivû ho uloïil do bra ny. Byl ãas vrátit se na zemsk povrch. KdyÏ jsme kráãeli proslunûnou krajinou k Velké Kru né, domluvili jsme se, Ïe pûjãíme Annû a Josefovi první dva díly rukopisu Terezie Krásnohorské. Ty pfiepsané. O v em, co se dnes pfiihodilo, fiekneme mému tátovi. Anna a Josef sami od sebe slíbili, Ïe do pátrání zatím nezasvûtí svého otce, protoïe, jak podotkli, netu í, jak by se zachoval. Na návsi jsme se rozlouãili s tím, Ïe se k veãeru zastavíme. Potom jsme se s Honzou vydali domû. Pfiem leli jsme, jaká pfiekvapení nám asi pfiichystá tfietí ãást rukopisu Terezie Krásnohorské a bylo nám blaze. Není ti líto, Ïes do té sklenûné roury ne el místo mne? zeptala jsem se, zvládl bys to taky. MoÏná lépe neï já. Honza zavrtûl hlavou: Kdepak. Ty sis to zaslouïila víc. Proã myslí? Terezie Krásnohorská je bezpochyby tvoje vzdálená pfiíbuzná, poznamenal ti e Honza, ty do toho pfiíbûhu patfií. / 40 /

16 Patfiíme do nûj oba, za eptala jsem a stiskla mu ruku. DomÛ jsme do li mlãky. Nevûdûli jsme, co fiíci a cítili se tro ku zmatenû. KdyÏ jsme tátovi pfiedloïili tfietí díl rukopisu, byl z toho hodnou chvíli úplnû vedle. Jeden pfies druhého jsme vyprávûli na e neskuteãné záïitky a on jen poslouchal. Mûla jsem obavy, co fiekne na ná nápad pfiibrat do party Annu a Josefa. Ale mile mû pfiekvapil, ostatnû jako vïdy. Vy jste se tak rozhodli a uï to stejnû nejde vrátit, poznamenal, pokud máte pocit, Ïe se jim dá vûfiit, je to v pohodû. Vstala jsem a pevnû ho objala. Urãitû ãekal, Ïe mu fieknu nûco pûkného. Jako Ïe je nejlep í táta na svûtû a podobnû. Vzala jsem to v úvahu a za veholila mu do ucha: Nejlep í táto na svûtû, mûli bychom se neprodlenû pustit do pfiepisování tfietího dílu rukopisu. Jinak se jistá mladá sleãna a jeden nejmenovan fyzik na místû zblázní. Táta se chystal zaúpût, Ïe musí pfiekládat jakéhosi bezv znamného autora a jeho zbyteãnou kníïku, ale uvûdomil si, Ïe nemá anci. Zachoval se jako chlap a pfiik vl, Ïe s tím poãítá, a ani v nejtajnûj ím snu ho nenapadlo, Ïe by tomu mohlo b t jinak. Tak jsme spoleãn mi silami osvobodili hustû popsané listy z obálky a dali se do práce. Nezapomnûli jsme na ná slib a v podveãer pfiinesli Annû a Josefovi první a druh díl rukopisu. Potom jsme se vrátili domû a pokraãovali s tátou v pfiepisování. Bylo nám jasné, Ïe jsme se stali pevnou souãástí toho neobyãejného pfiíbûhu. Nebylo kam utéci a nikdo z nás to nemûl ani náhodou v úmyslu. / 41 /

17 Middlestone kniha třetí ukázka druhá z roku 1787

18 Pátek 2. listopadu 1787 Kapitola 37 Mûli bychom nûkam zalézt a tro ku se prospat, navrhl Livo, kdyï uvidûl, jak Rozi pfieukrutnû zívla. Asi to bude nejlep í, souhlasil Krut, ráno se porozhlédneme po kuchyni, sebereme nûjaké jídlo a budeme pokraãovat v pátrání. Kam se uloïíme ke spánku? zeptala se Rozi a zamïourala na Liva s Krutem ospal ma oãima. Mohli bychom se schovat do na eho starého známého v klenku u kuchynû, navrhl Livo, tam si nás nikdo nev imne. A bylo tam teplo. Bûhem desíti minut leïeli ukrytí v nejtemnûj ím koutku a za dal í chvilku spali jako zabití. Probudilo je zavrzání dvefií. Rozespale zamïourali na zakulacenou Ïenu a tváfiemi ãerven mi od mrazu. Ve la do kuchynû a protáhla se. Z místnosti se ozval praskot such ch vûtviãek a zvuk otevíran ch dvífiek od kamen. Îena se chystala zatápût. Pozornost skfiítkû upoutaly dal í kroky pfiibliïující se chodbou. Po chvíli se objevila druhá Ïena. Mûla hluboké modré oãi a nápadnû pravideln obliãej. I v tuto rozespalou hodinu vypadala velmi krásnû. Ve la do kuchynû a pozdravila. To bys nevûfiila, Frantino, co jsem dnes ráno vidûla, fiekla zvoniv m hlasem. Copak jsi vidûla? Vyjdu pfied chalupu a chystám se vyrazit na Nov Kut tejn, kdyï u plotu spatfiím dva snûhuláky. No a co? zamumlala zklamanû Frantina, která zfiejmû ãekala zajímavûj í novinu. Jeden snûhulák byl docela obyãejn, pokraãovala, ale ten druh vlastnû to vûbec nebyl snûhulák. / 138 /

19 Z kuchynû se ozvalo fiinãení hrncû. Nová pfiíchozí zaãala chystat nádobí na pfiípravu snídanû. Po chvíli pokraãovala: Vlastû to byla snûhová socha, Frantino. Ale jaká! KdyÏ jsem ji uvidûla, podlomila se mi kolena. Jako kdyby ji uplácal hotov mistr! Dovede si to pfiedstavit? Jako Ïivá byla ta socha! Marie, nezdálo se ti to? zabruãela Frantina. Kdepak, byla jsem vzhûru, jako jsem teì, horlivû prohlásila Ïena, kterou Frantina nazvala Marií. V irokém okolí neznám nikoho, kdo by mûl ãas na takové nesmysly, fiekla s jistotou v hlase Frantina, zdej í lidé se mají co ohánût, aby uïivili rodiny. Kdo by ztrácel ãas takov mi hloupostmi! Marie si povzdechla: Kdybys jen vidûla, jaká to byla krása! Dûvãátko! âtoucí dûvãátko! V klínû mu leïela kníïka, levou rukou si ji pfiidrïovalo a pravou se drïelo za ucho! Ta holka byla jako Ïivá! Pofiádná holka od mládí pracuje a nezab vá se hloupostmi, jako je ãtení, uzavfiela hovor Frantina. Zato Rozi Rozinka viditelnû pobledla a zakoukala se kamsi do dálky. Co se stalo, Rozi? za eptal Livo. Ta holka s kníïkou s pravou rukou drïící si ucho Co je s ní? Tak jsem ãasto sedávala jako dítû Bezi se mi vïdycky smála, Ïe budu mít pravé ucho tím vûãn m taháním velké jako poklici na hrnec Podívala se zamlïen m pohledem na Liva s Krutem: Tu sochu musela uplácat Bezi. Livo polknul a otoãil se ke Krutovi: Copak Bezi umí dûlat sochy? To pfiece není jen tak Krut si ho chvíli prohlíïel: Umí. Je to jedno z jejích tajemství. Má v Middlestone jisté poslání. Asi by vám je mûla prozradit ona, pokud to uzná za vhodné. Je docela moïné, Ïe tu sochu opravdu udûlala. Potkala se tady s nûjak mi dûtmi, blesklo Rozi hlavou, venku spolu plácali snûhuláky a sochy! Vzaly ji na nocleh k nim do chalupy! Padáme! Skfiítkové vyrazili. / 139 /

20 Prolétli chodbami jako smyslû zbavení a zastavili se aï na nádvofií. Vlevo v dálce spatfiili nûjaké lidi. Pojìme napravo, zavelel Krut, tam se nepotulují nadzemky, pokud vím. Pfielezeme zeì a hurá za Bezi! Skfiítkové probûhli kfiupajícím snûhem asi dvû stû metrû a bûhem nûkolika minut byli za hradbami Nového Kut tejna. Kapitola 38 Trojice skfiítkû pelá ila ãasn m ránem po stráni dolû k prvním chalupám. UÏ vidím snûhuláky, nad enû ukázala Rozi, pospû te si! Livo s Krutem jí sotva staãili. Rozi zabrzdila pfied v tvorem své sestry a údivem otevfiela ústa. Socha byla krásnûj í, neï si vûbec kdy dokázala pfiedstavit. Byla jsem docela hezké dítû, hlesla a dojatû posmrkla. Teì jsi je tû o kapku hezãí, za eptal Livo a jemnû ji objal. Rozi mlãela. Do hlavy se jí vkrádala neodbytná my lenka, Ïe se jí tím v tvorem Bezi snaïila omluvit za v echny útrapy, které své mlad í sestfie pfied lety zpûsobila. Najednou cítila, jak moc ji touïí obejmout. Spatfiila Kruta, jak spûchá k chalupû. Uvûdomila si, Ïe je ta vytouïená chvíle moïná velmi blízko a srdce jí poskoãilo. Pojìte sem, mávl na nû Krut kradmo nahlíïející do jednoho z oken. Trojice skfiítkû se shromáïdila u okna a zvûdavû nakukovala dovnitfi. Na dvou velk ch postelích rozdûlen ch uliãkou spalo celkem sedm postaviãek. Tfii pod jednou pruhovanou duchnou, ãtyfii pod druhou. Jedna postaviãka byla jiná, neï ostatní. Její obliãej byl o poznání dospûlej í. Bezi Bezinka spala mezi dvûma lidsk mi holãiãkami. Jedné z nich se dot kala tváfií. Za oknem tu scénu dojatû pozorovali tfii skfiítkové. Mûli bychom Bezi nenápadnû vzbudit, za eptal Livo, a rychle odtud vypadnout. PÛjdu se podívat, jestli není v chalupû nûjaká dospûlá nadzemka, fiekl Krut a odbûhl. / 140 /

21 Nakoukl oknem do kuchynû. Nikdo tam nebyl. Postel, na které zfiejmû spali rodiãe tûch dûtí, byla peãlivû ustlaná. Vyzkou el vchodové dvefie. Nebyly zamãené. Krut vklouzl do úzké pfiedsínû a potom do kuchynû. Kamna byla naloïená dfiívím a sálalo z nich pfiíjemné teplo. Dvefie k dûtem byly pootevfiené, aby v jejich loïnici nebyla zima. Krut mûl nutkání nenápadnû probudit Bezi, ale odolal. Mûl pocit, Ïe by to mûla provést Rozi. Ano, to bude nejlep í. Otoãil se a ti e vyklouzl ven z chalupy. Jsou tam jenom dûti a Bezi, fiekl spokojenû, kdyï se vrátil k Rozi a Livovi. PÛjdeme ji vzbudit spoleãnû? zeptal se Livo. Já myslím, Ïe by to mûla udûlat Rozi, usmál se Krut a naznaãil jí k vnutím hlavy, aby la dál. Rozi se nadechla a s lehce nervózním v razem ve tváfii vyrazila. Livo s Krutem venku osamûli. Pfiekvapil jsi mû, pitnul Livo, jsi o dost lep í, neï jsem si kdy myslel. Díky. Uvûdomuje si, Ïe budeme moïná pfiíbuzní? zeptal se Livo a zvûdavû nakouknul do okna, protoïe se ve dvefiích do místnosti objevila hlava Rozi Rozinky. ílená pfiedstava, odpovûdûl Krut a snaïil se vecpat vedle Liva, aby také vidûl. Rozi se pfiiplíïila k posteli a dojatû pozorovala spící sestru. Chystala se ji nenápadnû probudit, kdyï dívenka leïící vedle ní pootevfiela na malou kvíru jedno oko. Potom je otevfiela úplnû. Rozespalá Marie se zmatenû podívala na obliãej sklánûjící se nad postelí. Potom koukla na Bezi. Její nová kamarádka se rozdvojila. To bylo první, co ji napadlo. Tohle musí b t sen. Potom se típla do ucha, aby se probudila. Nepomohlo to. Pofiád byly dvû. K jejímu pfiekvapení si ta nová Bezi pfiiloïila prst k puse. / 141 /

22 Ty jsi Rozi Rozinka, Ïe jo? za eptala nad enû Marie a posadila se na posteli. Rozi zmatenû zamrkala. Neãekala, Ïe ji dívka bude znát. Bezi mi o tobû vyprávûla a také fiíkala, Ïe ten krásn snûhulák venku není ona, pokraãovala ti e Marie tak to musí b t ty. Asi jo, pitla dojatû Rozi a ukázala na svou spící sestru, pst, já ji opatrnû probudím. Já uï budu zticha, za eptala dychtivû Marie, jen pfiedtím fieknu sestrám a bráchûm, Ïe jsi tady, jo? NeÏ se Rozi staãila vzpamatovat, Marie radostnû vypískla: Dûcka, vstávejte! Hurá, pro Bezi si pfii la Rozi Rozinka! V místnosti nastal zmatek. Zpod pefiin se vyklubalo hejno stfiapat ch hlav rozespale se rozhlíïejících kolem. Také Bezi otevfiela oãi. NeÏ se staãila vzpamatovat, kolem krku se jí jemnû ovinuly sestfiiny ruce a pfiitiskly ji zpátky do vyhfiátého pol táfie. est mal ch nadzemek se shromáïdilo kolem nich a jako jeden na nû naskákalo, radostnû u toho pokfiikujíce. Díky tomu není známo, co si skfiítãí sestry tûch nûkolik okamïikû povídaly. KdyÏ se zvedly z postele, zbyl po nich pol táfi s pofiádnou skvrnou od slz. Livo s Krutem celou scénu sledovali za oknem a pfiipitomûle se u toho usmívali. Èastná Bezi pfiedstavila sestfie sv ch est nov ch kamarádû. Potom pfii li do loïnice Livo s Krutem a zvedli dal í vlnu pozdvi- Ïení, radosti a otázek. Také nastala druhá vlna objímání. Malé nadzemky se zaãaly vyptávat na v echno moïné a hlavnû je zajímalo, jestli u nich skfiítkové zûstanou na náv tûvû aspoà do léta. KdyÏ ke svému zklamání usly ely, Ïe to není dost dobfie moïné, chtûly vûdût, zda je aspoà v blízké budoucnosti znovu nav tíví. Bezi, tak pohodlné postele u vás dole urãitû nemáte, kàourala prosebnû Marie. To je pravda, usmála se Bezi. Va e postele vypadají opravdu dobfie, uznala Rozi, kdyï si vzpomnûla na noc strávenou na podlaze Nového Kut tejna. / 142 /

23 Jasná vûc, vyhrkl Matûj, Bezi hned usnula a spala, jako kdyï ji do vody hodí. Jako kdyï ji do vody hodí? vytfie tila oãi Rozi Rozinka, vy nejlíp spíte, kdyï vás nûkdo hodí do vody? Já bych byla vzhûru hned! Matûj se na ni nejistû podíval: To se jen tak fiíká. Potom se zamyslel a dodal: Asi to platí spí pro vodníky. Ti urãitû nejlépe spí, kdyï je nûkdo hodí do vody. Îádní vodníci nejsou, zaprotestovala Marie, stejnû jako nejsou hejkalové a skfiítkové KdyÏ si uvûdomila, co fiekla, zãervenala. Oni vám fiíkají, Ïe neexistujeme? zeptal se s úsmûvem Krut. est mal ch nadzemek pfiik vlo. Tak by to mûlo zûstat na e tajemství, za eptal. Dûti se na sebe dívaly a horlivû pfiikyvovaly. My uï budeme muset jít, fiekl Livo a objal Rozi kolem ramen. Nastalo louãení. KdyÏ skfiítkové opustili chalupu a zmizeli za obzorem, est mal ch nadzemek za nimi mávalo je tû dobr ch deset minut. Potom se pfiemístily k so e, kterou uplácala vãera veãer ze snûhu Bezi Bezinka a zaãaly si lámat hlavy, jak ji uchovat pfies léto do dal í zimy. / 143 /

24 Middlestone kniha třetí ukázka třetí z roku 1787

25 Kapitola 60 Zaãalo se rozednívat. Motor Malého rachotu spokojenû bruãel a vezl své pasaïéry blíï a blíï k vytouïenému cíli. Francek s Terezkou nûkolikrát uctiv m obloukem minuli místa s v bûrãími m tného, ale neï se zpráva o dvou ãarodûjích fiítících se na burácejícím dvoukolovém ko tûti staãila rozkfiiknout po okolí, byli o pár desítek kilometrû dál. Cestou udûlali jednu krátkou zastávku na doplnûní Spla ené vody do nádrïe a okamïitû pokraãovali v cestû. Od poledního ãasu uï uplynulo pár hodin, kdyï dorazili k iroké fiece. V dálce spatfiili shluk vûïí, do kter ch se opíralo slunce. Francek se rozhlédl. Kolem nebylo ani Ïiváãka. Zastavil. Vytáhl z bra ny mapu a kompas. Kde to jsme? hlesla unavenû Terezka, sundala nohy ze stupaãek, seskoãila a svalila se na trávu. Ta fieka bude Seina, brejlil Francek do mapy. Potom zvedl oãi a ukázal pfied sebe: A pfied námi je PafiíÏ, pokud se tedy zatracenû nepletu. Terezka vleïe zvedla ruce nad hlavu a zajásala. Francek se na ni Èastnû usmál: UÏ je to jen kousek. Terezka se zvedla na loktech a s nadûjí pozorovala siluetu mûsta. Nûkde pod ním bydlí její taèka. Jestlipak ho pozná, aï se potkají? Jestli se potkají S námahou vstala a vysoukala se na své sedátko. Je tû kousek mûïeme jet, fiekl Francek, potom budeme muset Mal rachot ukr t na nûjakém bezpeãném místû a pokraãovat pû ky. Otoãil se k Terezce: Kam to bude, sleãno? Do PafiíÏe, mlad muïi, odpovûdûla, nûkam k Bastile, prosím. Francek nastartoval a zvolna rozjel Mal rachot po cestiãce podél Seiny. Po nûkolika minutách jízdy objevili po pravé stranû louku a za ní strï. Zajeli k ní. / 224 /

26 Poãkej tady na mû, Terezko, fiekl Francek, musím tady nûkde Mal rachot schovat. Je to naprosto úïasn vynález, pochválila stroj dívka, je neskuteãné, Ïe nás dovezl aï sem. Udûlám v echno, aby se vrátil do skfiítãího království, otoãil se k ní Francek. Potom Mal rachot odtlaãil ke strïi a ukryl v kfioví. Terezka mezitím pfiipravila jídlo. Podûlili se o nû a v klidu pojedli. Na listopadové odpoledne bylo pfiíjemné teplo. Oba cestovatelé slastnû nastavovali tváfie sluneãním paprskûm. Potom se sbalili a vyrazili cestiãkou podél Seiny. PafiíÏské ovzdu í mû nabíjí energií, básnil Francek a rozhazoval u toho rukama, nejradûji bych popadl náfiadí a pustil se do práce! Udûlal bych pfiekrásnou sochu tfieba pro Notre Dame! Co to je, Notre Dame? zeptala se Terezka. To je chrám v PafiíÏi, fiekl s úctou Francek, úplná perla mezi katedrálami. Jak to ví? âetl jsem o nûm v kníïkách, které mi pûjãilo Velké K, odpovûdûl Francek. Mávl rukou kamsi pfied sebe a poskoãil si: PÛjdeme kolem nûj. MÛÏe si tu nádheru prohlédnout. Francku, ale my potfiebujeme najít Bastilu. Ty ví, kde je? zeptala se Terezka a nejistû na nûj pohlédla, PafiíÏ je jistû stra nû veliká. ProhlíÏel jsem si mapu PafiíÏe v Middlestone, uklidnil ji Francek, pûjdeme podél Seiny, aï dorazíme do mûsta. Po chvíli uvidíme po levé stranû dva ostrûvky spojené mostem. Na tom vzdálenûj ím stojí Notre Dame. Tam zahneme doprava a mírnû zpátky. Tam nûkde by mûla b t Bastila. Nebude to daleko. Terezce nad ením zãervenaly tváfie. Pfiidala do kroku. Bastila je pevnost, vûzení, pokraãoval ve vyprávûní Francek, pro PafiíÏany znamená symbol královského útlaku. Oni vûbec netu í, Ïe jsou pod ní vchody do Weststone. Tak mi to vysvûtlovalo Velké K. TakÏe bychom se radûji nemûli místních ptát na cestu, aby nám jednu nevrazili, odhadovala Terezka. / 225 /

27 Asi tak. Zvolna se dostali do obydlen ch míst. Terezka údivem otevfiela ústa. Takové mûsto! Dívka, která svûj krátk Ïivot proïila ve Velké Kru né, je najednou v PafiíÏi! Ty nádherné domy! Tolik oken a dvefií! Terezce se zdálo, Ïe na celém svûtû nemûïe b t tolik oken a dvefií, jako v PafiíÏi! A dokonce dláïdûné ulice! Smí se na takovou fajnovou vûc vûbec lapat v botách? Není to jen pro panstvo? Zastavila a kradmo se rozhlédla. V ichni lidé po dlaïbû pochodovali jakoby nic, a to mûli nûktefií pofiádnû pinavé boty! Teì je dokonce minul nûjak velk pán na koni. Terezce se zdálo, Ïe se na ni usmál. Naproti jede povoz taïen koníkem. Kolem nich pro la mladá sleãna v pfiekrásn ch atech. Dlouhé vlasy s lok nkami, pfies ramena pfiehozen koïí ek. Nalevo kamenné nábfieïí, napravo domy jako z pohádky s mal mi krámky v pfiízemí. Tamhle pekafi ach jo, to to zavonûlo! Terezka ti e zaúpûla blahem. Je to jako sen urãitû musí spát, tohle pfiece není moïné! Francek lapal vedle ní a koukal na v echny strany s pusou pootevfienou. Vtom si v iml, jak se lidé zastavují. Znejistûl. Zírali na nûj jak na zjevení. Nûktefií na nûj ukazovali prstem a polohlasnû u toho mumlali. Îádn na nûj nevzal hûl, ani nesebral ze zemû kámen. Ale úplnû lehko Franckovi nebylo. Terezko, za eptal, radûji si dám pfies hlavu kapuci. Nûktefií lidé se na mû nedívají právû pfiátelsky. Povede mû. Jako bych byl slep. Tak dobfie, Francku. Neboj se, já budu nenápadnû nakukovat ven, za eptal Francek, tuhle krásu kolem si nenechám ujít. Vyrazili. Francek sehnut, s kapucí pfies hlavu. Terezka vedle nûj, vedoucí ho za rukáv. Teì uï si jich lidé nev ímali. Jako ve snách do li k místûm, kde se fieka mírnû roz ifiovala. Francek vystrãil zpod kapuce nos: Podívej, Terezko. Ostrov uprostfied Seiny. Za ním bude druh. A na nûm Notre Dame! / 226 /

28 Vtom ztuhnul. Do u í mu pronikl hlasit zvuk zvonû. Ani vzdálenû to nepfiipomínalo ponuré klinkání kostelního zvonu ve Velké Kru né. Ve Franckovû obliãeji se objevil blaïen v raz. Zvony z Notre Dame! Pro v echno na svûtû, to je nádhera! To je zvuk, pfied kter m se padá na kolena zvony z Notre Dame poslouchat je stále dokola, kaïd den, kaïdou hodinu b t zvoníkem nechat se jimi opájet zvonit a zvonit, dokud ãlovûk neohluchne Francku, co je to s tebou? tfiásla s ním Terezka. Otoãil k ní hlavu a neteãnû ji pozoroval. Zvonûní ustalo. Byl jsi úplnû mimo sebe, vyráïela ze sebe. UÏ je to dobré, Terezko, to ty zvony Jsi v pofiádku? Francek se zmatenû narovnal: Zvuk tûch zvonû mû úplnû omámil musí b t nádherné b t zvoníkem v Notre Dame B t sochafiem je lep í, Francku, usmála se na nûj Terezka, zvoníka mûïe dûlat kdekdo. Má pravdu, Terezko. PÛjdeme si ten chrám prohlédnout? Staãilo jim pár desítek krokû. Zastavili se a na pár chvil onûmûli. Ohromující stavba tyãící se py nû do v ky. Obrovská, úchvatná, nádhernû zdobená kdyby vylezli nahoru, jistû by dosáhli aï na nebesa. Z té v ky by dohlédli snad aï do Velké Kru né! A v ichni ti lidé dole vypadali by jako mravenci Terezce se v oãích objevily slzy: Francku já bych tady chtûla bydlet napofiád je to tu tak nádherné! Já ti rozumím, za eptal Francek, radûji bych pár let pracoval v PafiíÏi a potom umfiel, neï abych se vrátil do Velké Kru né. Chvíli stáli na místû a s úïasem v oãích pozorovali v echny ty zázraky kolem. Jako první se vzpamatoval Francek. Chytil Terezku jemnû za ruku: Pojì, je tû nejsme u cíle. âeká nás Bastila. Tudy. Pfietáhl si pfies hlavu kapuci a spoleãnû vyrazili na cestu. Ulice se stoãila od Seiny ostfie doprava. Ne li dlouho. / 227 /

29 Za fiadou domû spatfiili kamennou pevnost. Ohromnou, nevlídnou. To bude Bastila, polkl Francek a hlas se mu zadrhával v hrdle, nevypadá moc pfiátelsky. Terezka zaraïenû pfiik vla a sevfiela Franckovi ruku: Je hrozivá já se bojím jít dovnitfi. Ale my tam musíme, snaïil se pfiidat odvahu sobû i Terezce Francek, pfiece jsme nepodnikli tu dlouhou cestu do PafiíÏe kvûli tomu, abychom na poslední chvíli utekli. Má pravdu, jdeme, pípla Terezka. Pomal m krokem do li na vydláïdûné prostranství. Pevnost stála uprostfied. Bázlivû ji obe li. Cestou nepotkali ani Ïiváãka. Zvedli hlavy. Kamenné hradby se zubat m cimbufiím, v kaïdém rohu mohutná vûï. Úzká okna pfiipomínající stfiílny. Na jedné stranû padací most. Jedin vchod do Bastily. Zastavili se pár krokû pfied ním a vûbec netu ili, co dûlat. Spatfiili stráïného, kter je pozoroval kvírou podél padacího mostu vytaïeného témûfi aï nahoru. Jeho pohled nebyl ani pfiátelsk, ani nepfiátelsk. Jen na nû zíral. Terezko, za eptal Francek, bûï blíï. Kdybych tam el já, mohl by se vydûsit. A co mám fiíci? Francek vsunul ruku pod kapuci a podrbal se v chomáãi paãesû: Monsieur de Launay. Mávej u toho dopisem, kter jsme dostali od Velkého K. Jak jsi to fiíkal? zeptala se Terezka. Me-si-jé de Ló-ny, slabikoval ti e Francek, tak nûjak se to vyslovuje. Terezka nesmûle pfiikroãila aï k padacímu mostu, zvedla ruku s dopisem a volala: Me-si-jé de Ló-ny! Me-si-jé de Ló-ny! StráÏn ji hodnou chvíli nedûvûfiivû pozoroval. Potom na ni cosi zakfiiãel. Terezka mu nerozumûla. Pfiistoupila blíï a znovu volala jméno pana de Launay. Voják k ní chvíli hovofiil pfiísn m hlasem. Nevûdûla, co má dûlat. Jen stála a koukala. StráÏn na ni je tû nûco kfiikl a jeho obliãej zmizel. / 228 /

30 Terezka se smutnû otoãila k Franckovi a rozhodila bezmocnû rukama. Loudala se k nûmu a v oãích mûla beznadûj. Pfiipadala si, jako by se jí hroutil cel svût. Co budeme dûlat? vzlykla. Najdeme si nocleh v nûjakém hostinci, Terezko. Máme zlato z Middlestone. Zítra to zkusíme znovu. Tfieba bude vchod do Bastily hlídat nûkdo jin. Asi to bude nejlep í, hlesla dívka. PafiíÏsk mi ulicemi se zaãal prohánût studen vítr. Hfiejivé odrazy podzimního slunce z oken domû zmizely. Ulice potemnûly. Z hostince poblíï se oz valo fiinãení konvic a hrub smích. Kdesi v dálce smutnû zarachotila kola koàského povozu. Na rohu ulice se objevil toulav pes, oznaãkoval pár míst a zmizel. Na liduprázdném prostranství, kousek od pevnosti zvané Bastila, stály dvû postaviãky a pfiipadaly si nejztracenûj í ze v ech ztracen ch. Je mi zima, Francku, za eptala Terezka a pfiitáhla si kabát blíï k tûlu. Zkusíme najít nûjak hostinec, Terezko. Pojì. Vtom se k nim z boãní ulice pfiiloudal chlap se zjizven m obliãejem. Halenu mûl otrhanou a z rozbit ch bot mu ãouhal palec. Zastavil se pfied Franckem a Terezkou, natáhl k nim kostnatou ruku a cosi mumlal. Îebrák, za eptala Terezka, dáme mu nûco? Francek sáhl do mo ny pro nûjaké jídlo a nechtûnû si pfiitom odhrnul kapuci. Îebrák vytfie til oãi. Potom ukázal na Francka prstem. Párkrát se nadechl a rozchechtal se. Postupnû víc a víc. Tolik, aï se rozka lal. Za neustálého fiehtání, chrchlání a chroptûní odbûhl pár krokû a vpadl do opr skan ch dvefií. Zevnitfi se oz valo cinkání sklenic a prozpûvování. Jakási putyka. / 229 /

31 Îebrák tam chvíli nûco vzru enû vyprávûl. Smûsice hrub ch hlasû mu nevlídnû odpovídala. Potom vy el ven a naznaãoval hostûm, aby ho následovali. Zfiejmû doufal, Ïe mu za tu legraci hostinsk nalije korbel vína. Francek s Terezkou zaslechli vrzání lavic. Potom ze dvefií zaãali vycházet nepûknû vypadající chlapi. Nûktefií se zdáli b t opilí. Îebrák dusící se smíchem jim nûco povídal a ukazoval prstem na Francka. Dav se zastavil a s údivem si prohlíïel tu tváfi. MuÏi se pomalu sunuli blíï a postupnû mezi sebou zaãali hovofiit. Pár z nich se zasmálo. Potom se pfiipojili dal í. Nakonec se zaãali fiehnit úplnû v ichni. Dívali se na Francka a nûco na nûj pokfiikovali. KaÏdá poznámka vyvolala dal í boufii smíchu. Jsou to pitomci, Francku, zatahala ho za rukáv Terezka, jdeme pryã. JenÏe dav muïû rozjafien ch vínem se je tû dost nepobavil Franckov m zjevem. Obstoupili ho a pár z nich dokonce odbûhlo, zfiejmû aby pozvali své známé na to nev ední divadlo. DrÏ se mû, Terezko, procedil Francek mezi zuby a chystal si pûsti, dostanu nás odtud. V hruïnû zavrãel, narovnal se a napfiáhl mohutné païe. Chlapi kolem nich na malou chvíli pfiekvapenû ustoupili. Pfiestali se smát. Teì mûli ústa pevnû sevfiená a jejich oãi se zmûnily v úzké ãárky. Vût ina z nich vyndala zpoza opaskû dlouhé noïe. Jejich obliãeje napovídaly, Ïe jsou to zku ení rváãi. Ne, opravdu nepûsobili dojmem, Ïe by se mohutného hrbáãe polekali. Terezka se schoulila za Franckova iroká záda a nûco si pro sebe zdû enû drmolila. Chlapi s napfiaïen mi noïi se zvolna blíïili k té drzé obludû, která si na nû dovolila zavrãet a stavût se na odpor, kdyï se chtûli pobavit. Za to jim zaplatí. Obstoupili Francka a Terezku ze v ech stran. Bylo to zlé. Oni zabijí jenom mû, Terezko, eptal pfii krcen m hlasem Francek, tebe nechají na pokoji. Vezmi si moji bra nu. Je v ní zlato. / 230 /

32 Ne, Francku, pitla plaãtivû Terezka a pfiitiskla se k hrbáãovi, bez tebe nikam nejdu. Umfiu tady s tebou. Ty musí Ïít, Terezko, na mnû nezáleïí. Dívka se bezmocnû schoulila na zem a rozvzlykala se. Francek poklekl vedle ní, objal ji a poloïil svou velkou hlavu na její záda. Chlapi je obstoupili. Jeden z nich hrbáãe nakopl. Potom druh, tfietí, desát. Francek ani nehlesl. AÈ si s ním dûlají, co chtûjí. On musí chránit Terezku. V echno ostatní není dûleïité. Ucítil, jak ho jeden z útoãníkû popadl za paãesy a snaïil se mu zvednout hlavu. V tu chvíli Francka popadl neskuteãn vztek. Hrábl svou mohutnou prackou po jeho pfiedloktí a stiskl. Chlap zaskuãel, sloïil se na chladnou dlaïbu a nûco fival na ostatní. Francek si byl jist, Ïe si právû podepsal rozsudek smrti. Mohl vyskoãit a nûkolika z nich zlomit vaz, neï by ho ubodali. Ale k ãemu by to bylo navíc by si jistû vylili vztek také na Terezce. UÏ nebude dûlat nic. Sklonil hlavu, kfieãovitû zavfiel oãi a ãekal na smrt. Jistû pfiijde brzy. Chlapi ho obstoupili tak tûsnû, Ïe cítil puch linoucí se z jejich halen. Pfieji ti hodnû tûstí, Terezko, pitnul Francek. JenÏe k jeho pfiekvapení se nedûlo vûbec nic. K u ím mu dolehlo skfiípání. Netu il, co to mohlo b t. Ubûhlo pût vtefiin, potom deset. Francek bázlivû zvedl oãi. Dav kolem nich se jako zázrakem rozestoupil, chlapi schovali noïe a zaãali se lhostejnû trousit zpátky do putyky. Co se stalo, Francku? zeptala se tich m hlasem Terezka. Nevím. Jdou pryã. Nejistû se zvedli a otoãili hlavy k Bastile. Padací most byl spu tûn. Na nûm stála vysoká postava odûná do tmavého plá tû. Byl to muï a podle vzezfiení pfiíslu ník vzne eného rodu. / 231 /

33 Pokynul jim, aby li blíï. Francek s Terezkou k nûmu vykroãili s nohama je tû rozklepan ma, ale s novou nadûjí v srdci. Ehm Me-si-jé de Ló-ny? zablekotala Terezka. MuÏ pfiik vl. Francek k nûmu zvolna pfiistoupil, uklonil se a podal mu list, kter dostal na cestu od Velkého K. Pan de Launay si vzkaz pfieãetl a chvíli zûstal v hlubokém zamy lení. Zvlá È Terezku si dûkladnû prohlíïel. Parlez-vous francaise? zeptal se. Non, Monsieur de Launay, pitl Francek, kter matnû tu il, na co se ptá. MuÏ pokynul rukou, aby ho následovali. Pfie li padací most a vkroãili na nádvofií. Vtom Terezce poskoãilo srdce sam m pfiekvapením. Celé prostranství bylo vydláïdûno tmav mi a svûtl mi kameny. Ty svûtlé nebyly poloïeny jen tak náhodnû. Tvofiily jakousi mozaiku, která bûïnému pozorovateli nebyla niãím nápadná. Ale Terezka to vidûla jasnû. Jeden diamant uprostfied a ãtyfii kolem nûj. Symbol skfiítãích království! Francku, podívej, za eptala vzru enû, Middlestone uprostfied, napravo Weststone Pan de Launay její slova zaslechl. Pfiekvapenû se otoãil a stfiídavû pozoroval znaky na nádvofií a drobnou dívku, která právû fiekla dvû slova, která znal jen málokdo. Potom se obrátil a pokraãoval v cestû. Kapitola 61 Terezka s Franckem ve li do útrob Bastily. Srdce jim bu ila aï v krku. Tak ponuré a bezútû né prostory v Ïivotû nevidûli. Studen zãernal kámen, tísnivé chodby. Zvuk jejich krokû se dunivû odráïel od stûn. Terezce se v tu chvíli PafiíÏ nelíbila ani tro iãku. Vzpomínala na útulné chalupy s do kov mi stfiechami, na zelené louky a zlatavá pole. / 232 /