Middlestone kniha druhá

Transkript

1 Middlestone kniha druhá ukázka první ze současnosti

2 Zdá se, Ïe jsem dobr pfiijímaã. Ale dnes z toho velkou radost nemám. Odkud si myslí, Ïe zaãala Nesná elová poãítat? vrátil mû do reality Honza. Jak to myslí? zeptala jsem se, protoïe mnû ty prostory nahánûly hrûzu a nemohla jsem se na nic soustfiedit. V rukopisu, pokraãoval trpûlivû Honza, zaãala vdova od jistého místa poãítat. Pamatuje? Jistû, vzpamatovala jsem se, padesát krokû rovnû a tak dál. Honza sáhnul do bra ny a vyndal list papíru: Pro jistotu jsem si tu pasáï vytiskl. Chytr chlapík, pochválila jsem ho. Honza si na list posvítil baterkou a zaãal ãíst: li minutu, dvû, tfii... Ocitli se v rozlehlé místnosti. Zvedl hlavu od papíru: Doufám, Ïe je tím my lena tahle místnost. Co kdyï ne? To poznáme velmi rychle, fiekl s jistotou v hlase Honza, pokud ano, zhruba po padesáti krocích bude následovat rozcestí. Sklonil hlavu k papíru a pokraãoval ve ãtení: Padesát krokû rovnû, na rozcestí doleva. Sedmdesát krokû rovnû, chodbou doprava dolû. Potom schodi tû. Tfiicet schodû. Jeskynû. Nalevo napfiíã do úzké chodby. Dal í schodi tû. edesát schodû dolû. A pokud po padesáti krocích rozcestí nebude? navázala jsem na jeho my lenku. Potom jsme na patném místû, poznamenal Honza, a Terezie mûla na mysli úplnû jinou místnost. No bezva, fiekla jsem a snaïila se skr t své obavy. Co kdyï zabloudíme? Najde nás nûkdo? Jak dlouho mûïeme vydrïet bez pití? Na e zásoby nejsou nic moc! Pfiemohla jsem se a hlesla: Jdeme na to. Ráda bych byla do veãera doma. Budu poãítat, narovnal se Honza a vykroãil, jedna, dva tfii Loudala jsem se za ním. Koukla jsem se na svûj mobilní telefon. Není tady skoro Ïádn signál. No paráda / 23 /

3 Jak Ïe to napsala Terezie? Proti své vûli se mi zaãala honit hlavou její slova. Bloudili temn mi chodbami, klop tali po vlhk ch kamenech, ve svûtle louãí tápali vpfied, nevûdouce, kam vlastnû mífií. Touha po bájn ch pokladech hnala je do neznáma, vstfiíc bídnému konci. Desetkrát se vyhnuli pastem, které do jejich beznadûjné cesty pfiipravili ti, ktefií pfiedpovûdûli jejich pfiíchod. Pojedenácté selhala jejich ostraïitost a jejich tlející kosti se dodnes povalují v podzemních komnatách. V posledních okamïicích se v jejich oãích uhnízdil strach. Musím upfiímnû pfiiznat, Ïe v m ch oãích se zaãíná hnízdit strach uï nyní. A to nejsou, jak pevnû doufám, moje poslední okamïiky. Padesát, dopoãítal Honza a s ulehãením ukázal pfied sebe, jedno ukázkové rozcestí pfiímo pfied námi. Teì doleva, citovala jsem Terezii, abych zapomnûla na svûj strach, sedmdesát krokû rovnû, chodbou doprava dolû. Honza zatoãil a uï si to rázoval sviïnû vpfied: Jedna, dva, tfii S bázní jsem koukla na chodbu, která se pfiede mnou ãernala. Tolikrát jsem si bûhem minul ch dní v hlavû pfiehrávala právû tuhle situaci! Musím uznat, Ïe skuteãnost je daleko hor í, neï pfiedstavy. Musím se s tím rychle srovnat. Rozklusala jsem se za Honzou. KdyÏ jsem usly ela jeho Padesát jedna, padesát dva, byla jsem pfiece jen o kapku víc v pohodû. UÏ vidím chodbu doprava dolû, kfiiknul spokojenû. Za ní by mûlo následovat schodi tû, poznamenala jsem a kdyï jsem Honzu dohonila, chytila jsem ho za ruku. KdyÏ na mû hodil zmaten pohled, fiekla jsem: Tro ku se bojím. KdyÏ se tû budu drïet, bude to lep í. Jasná vûc, fiekl a já si v imla, Ïe mu kapku zãervenaly u i. Potom se vypnul, aby vypadal vy í. Pokraãovali jsme v na em putování. Dal í schodi tû. Pfiesnû podle vyprávûní Terezie Krásnohorské. Honzu to evidentnû potû ilo. / 24 /

4 Vidí, jde nám to jako po másle, podotknul spokojenû, za chvíli budeme na místû. Sestoupili jsme po schodi ti a ocitli se v jeskyni s kamennou dlaïbou a stûnami pln mi temn ch skvrn od bûhvíãeho. Na stûnách visely fietûzy zavû ené v rezav ch kruzích. Zase se mi za krkem usadil strach. Myslí, Ïe tady byli pfiikovaní odsouzenci? polkla jsem. Krávy nebo prasata tady zfiejmû nechovali, fiekl ti e Honza, divné místo na chlívek. Divné místo na chlívek, správné místo pro hrob, dodala jsem ponufie. Nech toho. NemÛÏu si pomoci. Odkudsi z rohu se ozvalo zapi tûní. Zaryla jsem Honzovi nehty do dlanû. Potkani. Nemám je ráda. KdyÏ jsou zahnaní od úzk ch, klidnû vám pr skoãí po krku. Bojím se, pitla jsem, mohli bychom pohnout kostrou? Nemluv mi laskavû o kostrách, zavrãel Honza, za chvíli se pravdûpodobnû s jednou setkáme. Vzpomnûla jsem si na vyprávûní Terezie Krásnohorské. No jistû, v místnosti s pûtiúhelníkov m v klenkem pfiece byla kostra! Zaposlouchala jsem se do zdánlivého ticha, které v jeskyni panovalo. Zase jsem usly ela nûco divného. Ty kameny o sebe vrïou, pitla jsem. Nesmysl. Tak vrïe ta tma kolem. Honza si povzdechnul a otoãil se ke mnû: Hele, do téhle chvíle jsem se nebál. Fakt. Ale kdyï sly ím ty tvoje postfiehy, zaãínám mít nahnáno. Jdeme dál. Vklouzli jsme do úzké chodbiãky a sestupovali po schodi ti. Honza zaãal poãítat. Padesát devût, edesát, fiekl po chvíli, jsme na místû. A byli jsme. Pár krokû od nás se ãernal otvor vedoucí kamsi do hlubin. Sem pfiivedl Kamenick Nesná elovou, fiekl dut m hlasem Honza. / 25 /

5 Já zavfiela oãi a najednou jsem v echno vidûla. Tuhle temnou kobku pfied víc neï dvûma sty lety. Podezíravou Ïenskou a chamtivého sedláka snaïícího se ji obalamutit. Dvû osoby znepfiátelené na Ïivot a na smrt. Kdesi stra nû vysoko jsem usly ela tiché tóny jakési dûsivû smutné písnû. Zase jsem cítila, jak se mi svírá srdce. Myslím, Ïe bychom mûli zaãít hledat kobku s pûtiúhelníkov m v klenkem, probral mû ze zamy lení Honza, posvítil baterkou dozadu a vykroãil. Já za ním. Pro li jsme úzkou chodbou a po chvíli spatfiili okované dvefie. Byly otevfiené. Jestli za nimi bude kostra, zblázním se hrûzou. Ustoupila jsem krok dozadu, aby bylo jasné, Ïe tam jako první rozhodnû nevkroãím. Honza v tu chvíli také nevypadal, Ïe by byly lidské ostatky jeho koníãkem, ale stateãnû nakoukl za dvefie a prohlédl si podlahu. Není tady, prohlásil s ulehãením a vkroãil dovnitfi. Nesmûle jsem ho následovala. Îádn plesniv hrnek, Ïádná kostra. Fajn. Ale jsme ve správné místnosti? Spoleãnû jsme prozkoumali stûny. Ti e jsem hvízdla pfiekvapením. Pûtiúhelníkov v klenek! Pfiistoupili jsme blíï. Vypadal docela obyãejnû. AÏ na ten tvar. Honza se na mû podíval a jeho pohled se ptal, jestli to má zkusit. Jemnû jsem pohnula oãima na souhlas. Otoãil se a sáhnul do bra ny. Vyndal pûtiúhelníkovou placku a obfiadnû ji podrïel pfied sebou. Potom zaãal zkoumat v klenek. Rozhlédla jsem se kolem. Podlaha byla uklizená, dokonce zmizely i zbytky slámy, o kter ch se zmiàovala Terezie. Znamená to, Ïe od dob jejího vyprávûní tady nûkdo byl. Zaãala jsem b t nervózní. Má nepfiíli stateãná du e opût zaãala touïit po slunci, ãerstvém vzduchu a signálu mobilního telefonu. ProtoÏe jak jsem zjistila pfii / 26 /

6 pohledu na displej svého mazlíka, odtud bychom se nedovolali vûbec nikam. Dobrá, honem do práce. Probrala jsem se ze zamy lení a soustfiedila se na Honzu. Jak to jde? zeptala jsem se. Po obvodu je dráïka, ukázal prstem Honza na v klenek, aè se propadnu, jestli do nûj na e placka nesedne. S tím propadáním pomalu, upozornila jsem ho, uï jsem vidûla pár filmû, ve kter ch se v podobné situaci podlaha pod hlavními hrdiny skuteãnû propadla. Jo, ale vïdycky se na poslední chvíli zachytili za okraj, drápali se nahoru a ulámali si pfiitom nehtíky, r pnul si Honza. Hrozná pfiedstava, dodala jsem s nepatrn m úsmûvem. Mám zaãít? zeptal se Honza. Do toho, k vla jsem, probuì síly pekelné. V tu chvíli jsem netu ila, Ïe nemluvím jen tak do vûtru. PodrÏ mi baterku, poïádal mû Honza a rozváïn m pohybem zasunul placku do v klenku. Sedla tam jako ulitá, coï nás mimochodem vûbec nepfiekvapilo. Honza se sehnul, opfiel o placku rameno a zkusil zatlaãit. Ne lo to. Nepohnula se ani o kousek. Podíval se na mû: Co teì? Zkus s ní pootoãit. Honza se opfiel rukama do placky a zabral ze v ech sil. Nic. Ani doleva, ani doprava. Jestli je tam mechanismus, mûïe b t zarezavûl nebo zaseknut, konstatovala jsem, kdyï Honza zanechal té marné námahy. Po tûch letech je to velmi pravdûpodobné, zamumlal Honza, nemá sponku? NedrÏí ti ofina? zeptala jsem se, hrábla do vlasû a jednu mu podala. Honza po ní chmátnul, bez dovolení ji ohnul (normálnû bych mu za to dala pohlavek) a pokou el se placku podebrat. Úspû nû. KdyÏ vyskoãila, poloïil ji na podlahu a zaãal znovu zkoumat v klenek. / 27 /

7 PosviÈ mi, fiekl a zaãal se v nûm dloubat noïem. Co nacviãuje? zeptala jsem se a naklonila se k nûmu. SnaÏím se zjistit, z jakého materiálu je vnitfiek v klenku, vysvûtloval Honza, zdá se mi, Ïe to není kámen, ale nûjaká napodobenina. Co z toho? zeptala jsem se a upravila si vlasy. SviÈ pofiádnû, zabruãel Honza. Obral jsi mû o sponku, musí poãítat s tím, Ïe si sem tam budu muset zkontrolovat úães, poznamenala jsem. Honza si tûïce povzdechl a pokraãoval v práci. Po chvíli spokojenû prohlásil: Je to nûco jako píst. Tím pádem se bude zasouvat dovnitfi. To jsi pfiece zkou el. Bude to chtít pofiádnou ránu. Tím udûláme pofiádn kravál, fiekla jsem s obavami. Já vím, podrbal se ve vlasech Honza, ale nic lep ího mû nenapadá. Jdu najít pofiádn kámen. PouÏijeme ho místo kladiva. Co kdyï placka praskne? Nepraskne, fiekl s jistotou Honza, ví, Ïe nedávno schytala pár ran krumpáãem a nemûla na sobû ani krábnutí. Zmizel z místnosti a za chvíli byl zpátky i s kusem kamene. Nasadil placku do v klenku a fiekl: AÈ to máme za sebou. Ti e jsem si pfiála, aby se nûkde nad námi vzná el duch Terezie Krásnohorské a drïel nám palce. KoneckoncÛ, byla to ona, kdo nás sem poslal. Tak aè se snaïí. Honza se rozpfiáhnul a majznul do placky. Prásk! Kobkou otfiásl nepfiedstaviteln rachot, kter ne a ne doznít. Jako kdybyste udefiili do kostelního zvonu. Mûla jsem dojem, Ïe se mi rozskoãí hlava. Zaúpûla jsem, klekla si a stiskla dlanûmi u i. Do háje, ulevil si Honza, tohle museli sly et i ve Velké Kru né. Otevfiela jsem oãi a koukla na placku. Zalezla o pár centimetrû, ale jinak se nestalo vûbec nic. Pokud tady nûkde pospávaly du e mrtv ch, urãitû jsme je vzbudili, za eptala jsem a bázlivû se rozhlédla. Nestra, zavrãel Honza a rozpfiáhnul se je tû jednou. / 28 /

8 Zacpala jsem si u i, zavfiela kfieãovitû oãi a pfiipravila se na nejhor í. Prásk! Opût to srdcervoucí zadunûní. Po chvíli jsem cítila, jak mû Honza chytil za ramena a zatfiásl se mnou: Poslouchej! Nûco se dûje! Zvedla jsem hlavu a koukla na placku. Byla zaraïená úplnû dozadu. A nûkde za stûnou se oz valy podivné zvuky. Jako by se sunulo Ïelezo po Ïeleze. Skfiíp, skfiíp. lo to zdola nahoru a potom nad nás. Zvedli jsme hlavy. Potom se to stalo. Pfiímo nad námi se otevfiel temn otvor. Nûco z nûj vypadlo a fiítilo se to rovnou na nás. Instinktivnû jsme se snaïili rukama chránit hlavy. Zavfieli jsme oãi a pfiikrãili se. Víc se toho prostû stihnout nedalo. Plesk Nûco na nás spadlo. Bylo to mûkké. NeublíÏilo nám to. Odkutálelo se to kamsi stranou. Potom ticho. Otevfieli jsme oãi. Otvor ve stropû se s cvaknutím zavfiel. Co to bylo? zeptala jsem se, aniï jsem otoãila hlavu. Myslí si to, co já? hlesnul Honza. Myslím, ale mám strach se podívat, polkla jsem. Já taky. AÏ napoãítám do tfií, koukneme se, pitnul Honza, jedna, dva, tfii Rozhlédli jsme se po místnosti. LeÏelo to kousek od nás. Nad enû jsem stiskla Honzovi rameno a potom jsme se objali. Stra nû pevnû. Balíãek v povoskovaném plátnû! Sláva! Máme druh díl rukopisu Terezie Krásnohorské! Právû jsem pochopila, jaké nádherné pocity zaïívají archeologové, cestovatelé, hledaãi pokladû a jiní dobrodruzi pfii slavn ch objevech. / 29 /

9 Honza k nûmu pfiiskoãil, sevfiel ho v rukách a zubil se u toho od ucha k uchu. Pozor na hlavu, dobr nálezãe, hlesla jsem Èastnû, uï ví, proã nám to Terezie vzkázala? Je to smí ek, konstatoval Honza a hlas mu dojetím pfieskakoval. Posadili jsme se na zem a zaãali balíãek obfiadnû rozdûlávat. Ale prozkoumat jsme ho nestaãili. Kdesi v dálce, za devatero kamenn mi stûnami a devatero temn mi chodbami, jsme zaslechli dupot a hlasy. Aã se to mûïe zdát, tohle nebyl zaãátek pohádky. Ztuhli jsme. Nebezpeãnû blízko nás nûkdo je. Mocnosti pekelné nebo Kamenick ani jsem nemûla ãas pfiem let, co by pro nás znamenalo vût í pohromu. Padáme odtud, syknul Honza, bleskovû zkontroloval, jestli jsme v místnosti nic nenechali a potom peãlivû schoval rukopis do bra ny. Ale kam? Kam? blekotala jsem a hlas mi nervóznû pfieskakoval. Honza popo el ke dvefiím, chvíli naslouchal a potom mû popadnul za ruku: Musíme doleva, je tû hloubûji. Tam se schováme. Mám dojem, Ïe ty zvuky jdou zprava. Kamenick, kytla jsem, je s námi konec. Nech toho. Padáme. Vzdáme se, naléhala jsem. Na to je vïdycky dost ãasu, odseknul Honza a táhnul mû pryã. Placka, placka, nechali jsme tam placku, koktala jsem zmatenû pfii úprku chodbou, poznají, Ïe jsme tady byli. Musíme ji tam nechat, za eptal Honza, neï by se mi ji podafiilo vytáhnout, na li by nás. Pro v echno na svûtû, zabûdovala jsem. Po necelé minutû úprku jsme zapadli do jakéhosi temného kouta, schoulili se v té nejãernûj í tmû, jakou jsem kdy vidûla (nebo spí nevidûla) a s bu ícím srdcem naslouchali, co se bude dít. Na e smysly byly v té nejpohotovûj í pohotovosti. Vnímali jsme kaïdé ustnutí. / 30 /

10 Z dálky se oz valo nûco jako tlumen hovor. NepfiibliÏovalo se to, ani nevzdalovalo. Nerozumûli jsme ani slovo. Zatím. Po chvíli na e oãi rozpoznaly mihnutí kuïelu svûtla kdesi napravo. Nedalo se odhadnout, jak to bylo daleko. Ale myslím, Ïe na i neznámí spoleãníci na li kobku, ve které jsme pfied chvílí mlátili do placky. Zfiejmû ji objeví, vyndají z v klenku a dojde jim, o co jde. Pokud tedy poznají znak Middlestone, o ãemï jsem byla pfiesvûdãená. Urãitû je to Kamenick nebo jeho kumpáni! Zase jsem v duchu trpce litovala, Ïe jsem se pustila do toho bláznivého dobrodruïství. Hlavou mi prolétly v echny dobrodruïné pfiíbûhy, které jsem kdy ãetla nebo vidûla. Hlavní hrdinové se ãasto ocitali v podobnû bezv chodné situaci. JenÏe kdyï to sledujete v bezpeãí domova, je to nûco docela jiného. My v tom byli aï po u i a moïnost záchrany byla pramalá. Ubûhlo pár minut nesnesitelného ãekání a my usly eli hlasy na ich pronásledovatelû o nûco zfietelnûji. Zfiejmû vy li z kobky na chodbu a radili se, co dál. Usly eli jsme jakési podivné praskání a hovor. Potom znovu praskání. Co je to za pfií erné zvuky? za eptala jsem. Vysílaãka, poznamenal ti e Honza, domlouvají se s nûk m vysílaãkou. VÏdyÈ tady není signál, namítla jsem, pfied chvílí jsem koukala na mobil. Vysílaãky pouïívají vlastní frekvenci, pitnul Honza, na i neznámí náv tûvníci tady zfiejmû také po nûãem pátrají a technicky jsou velmi dobfie vybavení. To je paráda, poznamenala jsem trpce. V kaïdém pfiípadû to nejsou Ïádné pfiízraky, ale Ïivé bytosti. Tím jsi mû doufám nechtûl uklidnit, sykla jsem. Já mám dost práce, abych uklidnil sám sebe. Svûtla se pfiiblíïila a potom se zastavila. Usly eli jsme hlas, a to velmi zfietelnû. Nûkdo tady byl. Urãitû. Sly eli jsme dvû pfií erné rány. V jedné kobce jsme na li ve v klenku nûco moc divného. / 31 /

11 Potom praskání. Nûco placatého. Stfiíbrná barva. Nejde to vytáhnout. Dal ích pár vtefiin nepfiíjemného praskání. Utekli pfied námi. Prohledáme to tady. Jasnû, Ïe budeme opatrní. Podíváme se tro ku hloubûji. Stiskla jsem Honzovi ruku. Je konec, pomyslila jsem si. Ale m lila jsem se. Byl to jen zaãátek. Musíme pryã, syknul Honza, pûjdou smûrem k nám. Tady uï zûstat nemûïeme. NeÏ jsem se na cokoliv zmohla, popadl mû za ruku, rozsvítil baterku a táhl mû za sebou. Dál a dál, prudce se svaïující kamennou chodbou, do nitra matiãky Zemû. Nevím proã, ale mûla jsem dojem, Ïe nás nesledují pouze ty osoby s vysílaãkami. Co chvíli jsem za námi zaslechla i jiné kroky. Jako by za námi bûïelo je tû nûco s náramnû mûkk mi podráïkami. Silnû mû to znervózàovalo. Za slabého svitu baterky jsme tryskem míjeli otevfiené i zavfiené zãernalé dvefie, probíhali temná rozcestí a pádili po vlhk ch schodi tích jako ílenci. VÛbec jsme netu ili, kam mífiíme. Jen dál, dál od na ich pronásledovatelû. Tehdy jsem poprvé poznala, co to znamená bûïet jako o Ïivot. Bylo to pfií ernûj í, neï jsem si kdy myslela. Dohánûjí nás, sípal v bûhu Honza, uï nám nepomûïe ani zázrak. Otoãila jsem hlavu. Na nejbliï ím rozcestí zaãaly b t patrné ku- Ïely svûtla z jejich baterek. Za pár minut nás budou mít. Vzpomnûla jsem si na Terezãinu ílenou jízdu s Livem na trakafii. Za chvíli stejnû jako ona zakopnu, udûlám pár kotrmelcû a v dálce spatfiím svûtlo. Ti e jsem se pfiipravovala. Potom se stalo nûco neoãekávaného a pfiihodilo se to zatracenû rychle. Zezadu k nám pfiiskoãily dva stíny, jeden vytrhl Honzovi baterku a zhasnul ji. NeÏ jsme se nadáli, mûli jsme pfies hlavu jakési pytle. / 32 /

12 Nestaãila jsem ani zajeãet hrûzou, kdyï nûjak docela pfiíjemn hlas za eptal: Klid, nebojte se. PomÛÏeme vám. Hlavnû buìte zticha. Ty tajemné bytosti nás strhly z chodby kamsi nalevo a já usly ela, jak se za námi zavírají dvefie. Potom cvaknul zámek. Ocitli jsme se v jedné z mnoha boãních místností. VÛbec jsem nevûdûla, co si o tom v em mám myslet. Na rukou jsem ucítila pouta. Posadili mû ke stûnû. O nûkoho mû opfieli. Jsi to ty? ozval se mi u ucha HonzÛv hlas. Jo, vydechla jsem s ulehãením. AspoÀ, Ïe jsme spolu. Buìte zticha, ozvalo se nad námi, poãkáme, aï ti na chodbû zmizí. Kdesi za stûnou jsem usly ela zmatené dohadování. Na i pronásledovatelé zfiejmû nechápali, kam jsme tak najednou zmizeli. Chvíli prohledávali okolí. Sly eli jsme, jak zkou ejí otevfiít v echny dvefie kolem. Po desíti minutách to vzdali. K u ím mi dolehlo praskání vysílaãky, potom vzdalující se kroky a ticho. Paráda, nûkdo nás zbavil pronásledovatelû. To bylo dobré znamení. Ale moïná jsme se nyní ocitli v je tû vût ím prû vihu. To bylo patné znamení. Myslím, Ïe se tomu velmi trefnû fiíká Z bláta do louïe. Vy jste spustili mechanismus? zaãali po chvíli s v slechem na i noví vûznitelé. Horeãnû jsem pfiem lela. MoÏná, Ïe je to léãka. Naoko nás zachránili a doufají, Ïe z nás dostanou víc informací. My jsme zabloudili, zkusila jsem to, byli jsme v chodbách pod Star m Kut tejnem Nedofiekla jsem, protoïe jsem na krku ucítila chlad oceli. Polkla jsem a hlava se mi zatoãila. Ano, spustili jsme mechanismus, zachrchlala jsem. Ocel z mého krku zmizela. Kdo vás poslal? Té otázce jsem nerozumûla. Kdo by nás mûl poslat? / 33 /

13 Kdo to byl? nûkdo otázku zopakoval. Horeãnû jsem pfiem lela.co mám odpovûdût? Potom mû napadla hodnû odváïná my lenka. Tak odváïná, aï jsem se jí lekla. Co kdyï jsou na i noví spoleãníci ne, to není moïné ale co by risknu to Polkla jsem a roztfiesen m hlasem fiekla: Poslala nás Terezie Krásnohorská. Na e nové vûznitele moje odpovûì dost vzala. Bylo jasné, Ïe to jméno uï nûkdy sly eli! Ustoupili dozadu a vzru enû mezi sebou diskutovali. VyuÏila jsem toho a pitla: Honzo, jsi v pofiádku? V pohodû. A ty? Jo. Právû mû napadla ílená vûc. Co kdyï jsou ti dva Pst. AÈ to nezakfiikneme. Já si to myslím taky. KdyÏ nás sem vedli, odhadl jsem, Ïe jsou men í, neï my. Ale sílu mají za dva chlapy. Po chvíli k nám pfiistoupili. Znáte ty, co vás pronásledovali? Neznáme. Nevidûli jsme je. âím jste mechanismus spustili? Pûtiúhelníkovou deskou. Ozvalo se tiché hvízdnutí. Ti dva zase o kus odstoupili a pokraãovali v diskusi. Zaslechla jsem vûty typu Vidí, já fiíkal, Ïe ta deska existuje, pfiípadnû Já jsem si to také myslel. Potom k nám opût pfiistoupili. Jak jste k pûtiúhelníkové desce pfii li? Vylu tili jsme hádanku Terezie Krásnohorské. TakÏe máte první díl rukopisu? Tahle odpovûì byla jedna z nejtûï ích, jakou jsem kdy vyslovila. Ano, hlesla jsem odevzdanû. Opût se vzdálili. Rozeznala jsem pár vzru en ch vût, napfiíklad Já vûdûl, Ïe rukopis existuje, nebo Tohle je úïasná zpráva, pfiípadnû To je váïnû k zbláznûní. PfiiblíÏili se k nám. V jakém stavu jste první díl rukopisu na li? Byl ãiteln? Nebyl zniãen? Byl v pofiádku, odpovûdûl Honza. Na jeho konci byla hádanka? / 34 /

14 Ano, byla. A vy jste ji vylu tili, uji Èovali se ti dva, pfiestoïe uï jsme jim to prozradili. Máte u sebe druhou ãást? Zatracenû, dal í otázka na tûlo. Potom mû napadlo, Ïe nemá cenu lhát. Pokud by chtûli, prohledali by nás a obálku by tak jako tak na li. Ano, máme ji u sebe, fiekl Honza, kterého zfiejmû napadlo totéï. MÛÏeme se podívat? A hele, tohle znûlo spí jako prosba! Honza se vedle mne zavrtûl: RozvaÏte mi ruce. Jeden z na ich neznám ch k nûmu pfiistoupil a uvolnil mu provaz. Oãi se nechej zakryté, rozumí? dodal varovnû. Rozumím, odpovûdûl Honza, rozepnul bra nu, chvíli se v ní hrabal a potom pfied sebe natáhnul ruku s balíãkem. Neznámí ho od nûj pfiijali a já sly ela, jak obálku rozdûlávají a ustí listy. Moje oãi i pfies tmavou látku zaregistrovaly, Ïe v místnosti pfiibylo svûtlo. Zfiejmû si rozsvítili, aby si mohli rukopis lépe prohlédnout. Potom jsem cítila, jak se Honza nenápadnû hrabe v kapse. Vzápûtí k chnul. Poprvé, podruhé. PromiÀte, nûco mi vlítlo do nosu, fiekl omluvnû. Po chvíli znovu. Asi nûjaká alergie, dodal. Chvíli jsme sedûli ti e. Bylo sly et, jak na i spoleãníci listují rukopisem a nûco si u toho vzru enû brumlají. Potom vrátili obálku Honzovi do bra ny a znovu mu spoutali ruce. Napadlo mû, jestli z rukopisu nûco nevzali nebo nevymûnili. I kdyby, tûïko s tím nûco nadûláme. Ti dva mají noïe nebo meãe a podle toho, jak nás s Honzou zpacifikovali, také kurzy bojov ch umûní. Co s námi udûláte? zeptala jsem se, protoïe mû to fakt zajímalo. UkáÏeme vám cestu, kudy se dostanete ven, ozval se hlas, nyní uï pfiátelsk, nemusíte se bát. Ti, ktefií vás pronásledovali, ji neznají. / 35 /

15 Middlestone kniha druhá ukázka druhá z roku 1787

16 byl tak milosrdn, Ïe ho nechal Ïít v pohodlné cele dole pod námi. Musel ho zavfiít tak hluboko, aby sv m pekeln m jekotem neru il klidn spánek sv ch poddan ch. StráÏní se po sobû podívali: Vypadal jako ílen Proto také propustil ãarodûjnici Nesná elovou, pokraãoval Mnata, pokud mi je pomûïete chytit, dostanete mû ec zlaèákû! Prokop s Mikulou se na sebe podívali a v oãích jim zasvítilo. Sebrali odhozené meãe a postavili se zpfiíma proti svému veliteli s oãekáváním rozkazû. Vezmeme s sebou louãe, dole je budeme potfiebovat, zavelel Mnata. StráÏní sebrali hofiící pochodnû a v ichni tfii se pustili do pronásledování uprchlíkû. Kapitola 54 Vdova Nesná elová pozvolna pfiicházela k sobû. Cítila, jak se jí pomalu vrací Ïivot do nohou a snaïila se sv m zachráncûm pfii útûku pomáhat. Pfiesto s ní mûli co dûlat. Star kníïe, kter strávil poslední mûsíce v kobce o chlebu a vodû ji podpíral z jedné strany, její tfiináctileté dcery z druhé strany. S námahou se vlekli chodbami a na schodi tích to bylo je tû hor í. Dohánûjí nás, kfiiknul Lipo, kter postupoval s Kapem nûkolik metrû za plouïícími se nadzemkami. Co nasadíme? zeptal se Kap, mám tady bouchaãky, olejíãek a pavuãinku. Jako poslední bych navrhoval foukaãku. Foukaãka je nepfiesná, namítnul Lipo, s ní bych radûji nepoãítal. VÏdycky zasáhne naprosto pfiesnû to, co nechce. Zaãneme s bouchaãkami. Skfiítkové se zastavili a z bra ny vyndali hrst tmav ch kuliãek velikosti palce. Peãlivû je nakladli na kamennou podlahu a potom vyrazili za ostatními. Po pûl minutû usly eli sérii ostr ch prásknutí, které kamenné chodby okolo zesílily do dûsiv ch ozvûn. Co to bylo? otoãil se ke skfiítkûm kníïe. / 228 /

17 První pfiekvapení pro na e pronásledovatele, fiekl zad chanû Lipo, ale nemyslím si, Ïe by je zdrïelo na pfiíli dlouho. Musíme rychle dál! Vdova Nesná elová se cítila o poznání lépe. SnaÏila se bûïet sama a kníïe ji spolu s dívkami pouze kontroloval. Tempo uprchlíkû se postupnû zvy ovalo. Mnata, Prokop a Mikula se s klením postavili na nohy, popadli louãe, které jim vylétly z rukou a pokraãovali v pronásledování. Pár bouchnutí nás nemûïe zastavit, povzbuzoval je v bûhu Mnata, bojujeme za dobrou vûc! Musíme zastavit blázna a ãarodûjnici! StráÏní bûïeli vedle nûj a oãi jim svítily odhodláním. Je naãase pfiipravit dal í pfiekvapení, hlásil Lipo, kdyï usly el v dálce dusot tûïk ch bot. Dáme olejíãek, fiekl Kap a vyndal z bra ny pikslu. Otevfiel ji a podlahu polil hustou tekutinou. Padáme, zavelel, kdyï odhodil prázdnou plechovku. Na podráïky pronásledovatelû mûl olejíãek dûsiv úãinek. Boty je pfiestaly zcela poslouchat. Odmítaly kamkoliv zatoãit a o brzdûní si mohli jejich majitelé nechat jenom zdát. Mnata, Prokop a Mikula v tu chvíli vypadali jako loutky v rukou íleného loutkáfie. Jednu nohu vykopli nalevo, druhou napravo. Jejich tûla se vznesla a rukama jako by se snaïili nûkoho obejmout. V jejich oãích se zraãilo pfiekvapení a zdû ení souãasnû. Dopadli ztûïka na jednu hromadu. Mnata se zvednul a Èavnatû zaklel. Po nûm se vyhrabal na nohy Prokop s obliãejem zkroucen m bolestí. Mikula zûstal nataïen na zemi, koukal se nepfiítomnû do stropu a ti e chroptûl. Na zpáteãní cestû ho vyzvedneme, houknul Mnata, popadl odhozenou louã a postrãil Prokopa vpfied. Pronásledování pokraãovalo. Uprchlíci se blíïili ke schodi ti, za kter m následovala úzká chodba a posléze kobka Kuthana Dvanáctého. Pfies ve kerou snahu vdovy Nesná elové postupovali o poznání pomaleji, neï Mnata s Prokopem. / 229 /

18 Musíme pouïít pavuãinku, zhodnotil situaci Kap, kdyï za zády usly el supûní pronásledovatelû. Vyndal z bra ny nádobku s rozpra ovaãem a stisknul tlaãítko. Z trubiãky v horní ãásti vytrysknul tenk bíl paprsek. Kap zku enû pohyboval nádobkou z levé strany chodby na pravou. Bûhem nûkolika vtefiin vyrobil jakousi pavuãinu, jejíï vlákna pozvolna prûhlednûla. Myslí, Ïe to ty dva halamy zadrïí? obával se Lipo, je to pfiece jen spí hraãka pro malé skfiítky. Uvidíme, zamumlal Kap, pokud ne, zb vá foukaãka. Potom vûfime, Ïe pavuãinka zabere aspoà na chvíli, fiekl Lipo a oba skfiítkové se dali na ústup. Mnata postupoval rychle, ale po pfiedchozích zku enostech znaãnû opatrnû. Snad proto spatfiil v záblesku louãe jakási vlákna, pfietínající chodbu. Zastavil se. Vyndal meã a máchnul. Vlákna se zvolna snesla k zemi. Myslím, Ïe jim docházejí ãertoviny, zachechtal se a otoãil hlavu k Prokopovi, za chvíli je máme. Uprchlíci staãili dobûhnout ke dvefiím, za kter mi se nacházel otvor vedoucí do kobky. Zamknûte dvefie, zamknûte dvefie! kfiiknul kníïe na skfiítky, ktefií se k nim tryskem blíïili. Spoleãnû pfiibouchli dvefie a Lipo s Kapem zaãali tfiesoucíma se rukama zamykat. To nemûïeme stihnout, za eptal Kapovi Lipo, uï je sly ím. Pane kníïe, pomoc! Dvefie! NeudrÏíme je, kfiiknul Lipo na Kuthana Dvanáctého, kter právû pomáhal Nesná elové dostat se na Ïebfiík, vedoucí dolû. NeÏ staãil zvednout hlavu, pfiibûhl Mnata ke dvefiím a v í silou do nich zatlaãil ramenem. Rozlétly se dfiív, neï staãili skfiítkové cokoliv udûlat. Kapa to odhodilo tfii metry do místnosti. Lipo zûstal leïet u otevfien ch dvefií, drïel si natluãenou hlavu a zatínal zuby, aby se bolestí nerozbreãel. S hrûzou v oãích sledoval mohutnou postavu, která mu poloïila na krk piãku meãe a ledov m hlasem fiekla: Skonãete tu komedii. OkamÏitû vylezte ven, nebo toho skfiítka zapíchnu. / 230 /

19 Za Mnatou stál ve dvefiích Prokop. TûÏce oddechoval a meã v jeho ruce nevypadal o nic ménû v hruïnû, neï meã MnatÛv. Kuthan Dvanáct sklonil hlavu a ztûïka se posadil. Z otvoru vykoukla vdova Nesná elová a hodnotila situaci. Bylo to zlé. Nic nezkou ej, babo, fiekl varovnû Mnata a pfiitlaãil na meã. Lipo zachroptûl. Klid, Mnato, klid, zvedl ruce kníïe. Kap se zvolna vzpamatoval po ránû dvefimi. ZamÏoural pfied sebe. Lipo je v dûsném prû vihu a stráïn, kterého kníïe nazval Mnatou, je pánem situace. Jen Kapa si nikdo nev ímá. Má pár vtefiin, aby nûco vymyslel. Zdá se, Ïe je to pouze na nûm. Pomalu, pomaliãku sáhnul do bra ny. Nahmatal úzkou trubiãku, dlouhou sotva patnáct centimetrû a dovnitfi vloïil ipku. PfiiloÏil si foukaãku k ústûm. Je pfií ernû nepfiesná, bûhalo mu hlavou. VÏdycky trefí pfiesnû to, co nechce. Ale nic lep ího nemá Nabral dech, zamífiil a fouknul. Z trubiãky vylétla ostrá ipka a vydala se zbûsilou rychlostí smûrem, kde se nacházel MnatÛv obnaïen krk. Kap zavfiel oãi. Ve stejné vtefiinû mûl Mnata dojem, Ïe ho nûco kouslo. Zatracení komáfii, pomyslil si, nedají ãlovûku pokoj ani pod zemí. V pfií tí vtefiinû ucítil, jak se mu kalí pohled a do rukou a nohou vkrádá slabost. Meã mu vypadl z ruky. Kuthan Dvanáct spolu s ostatními pfiekvapenû sledoval, jak se Mnata bez jakéhokoliv viditelného dûvodu kácí k zemi. KníÏe si pohledem zmûfiil Prokopa, vyskoãil a z pln ch plic zafival: Na nûj! JenÏe Prokop po té záhadné a nepochopitelné scénû na nic neãekal. Upustil meã a dal se na zbûsil úprk. Jen Lipovi do lo, co se stalo. Vstal, pfiiplazil se ke Kapovi, pevnû ho objal a schoval si obliãej do jeho haleny. Nebylo tedy jasné, zda se rozplakal, ãi nikoliv. / 231 /

20 Za pûl hodiny se probudí, konstatoval po chvíli Kap a ukázal na Mnatovo bezvládné tûlo, myslím, Ïe ho necháme za dvefimi, v klidu zamkneme a hurá do Middlestone! Kuthan Dvanáct pfiistoupil ke skfiítkûm, sklonil se a uznale je poplácal po rameni: Skfiítkové jsou stateãnûj í a ikovnûj í, neï jsem si kdy myslel. A to jsem o vás mûl vïdycky velmi slu né mínûní, to mi vûfite. Kapitola 55 Krab s Bedem posedávali v dílnû u Velkého K a vedli fieãi o situaci, do které skfiítky z království Middlestone dostal Kuthan Tfiináct. Velké K u toho ãistilo jakousi mastnou hroudu z kovu a pobrukovalo si. Kdyby tak byla je tû naïivu Marie Terezie, posteskl si Krab, tfieba by na Kuthana poslala vojsko. Byly jste pfiece kamarádky, Ïe ano? Velké K zvedlo Ïeleznou hroudu proti svûtlu a bedlivû ji zkoumalo: Rézi byla bezvadná. Asi by to pro mû udûlala. Pfieválcovat jednoho drzého ãeského kníïete by jí jistû udûlalo radost. Profouklo jakousi tûrbinu, pfiivfien m okem pozorovalo, jestli je ãistá a pokraãovalo: Ale já bych ji o to nikdy nepoïádala a Rost První také ne. Skfiítkové si své záleïitosti fie í sami. Proã by Marii Terezii udûlalo radost, kdyby pfieválcovala Kuthana? Ona ho nemûla ráda? zeptal se s neskr van m zájmem Bed. Ona nemûla ráda âechy, upfiesnilo Velké K, Rézi mûla jasn nárok na ãeskou královskou korunu, ale âe i se mohli zbláznit nad ením, kdyï se stal ãesk m králem ten náfuka z Bavorska, jak jen se jmenoval Velké K si hfibetem ruky otfielo ãelo: Karel Albrecht, jo, to bylo jeho jméno. Potom ho Rézi vyhnala a âe i co? zeptala se jako uãitelka ve kole a podívala se na dva skfiítky, ktefií ji pozornû sledovali. Co âe i co? nechápavû se zeptali. âe i se mohli opût zbláznit nad ením, tentokrát pro zmûnu z korunovace Marie Terezie ãeskou královnou, vysvûtlilo Velké Ksjízlivostí v hlase. / 232 /

21 Middlestone kniha druhá ukázka třetí z roku 1787

22 Dlouho jsme se nevidûli, za klebil se na Slovutného ministra. Vûdûl jsem, Ïe se ti bude st skat, Zele. Nemohl jsem dospat, aï se zase potkáme. Slovutn ministr do el aï k lokomotivû, zastavil se a upfienû Zela pozoroval. Potfiebuji volnou cestu za zlaté doly, zavrãel Zel a pfiitlaãil na d ku. Hrapol zachrochtal. Na most pfies Hlubokou Rokli tak tûïké vlaky nesmí, namítl Slovutn ministr vojsk. Nech si ty v mluvy! kfiiknul Zel, kter oãividnû zaãal ztrácet nervy. Jen klid, Zele, zvedl pfied sebe ruce Slovutn ministr, vyhovíme ti. To bych ti radil! Jakou mám záruku, Ïe potom propustí rukojmí? Propustím je, to mi mûïe vûfiit. Slovutn ministr vûdûl, Ïe nemá na v bûr. Pfiik vl a otoãil se ke skfiítkovi postávajícímu pfied dopravní jeskyní: PusÈ je na traè a zafiiì, aè mají volnou cestu. Po chvíli se dala souprava do pohybu. KdyÏ se blíïila k v hybkám, za kter mi se ãernal vjezd do tunelu, zabruãel Zel: Propustím vás, to mi mûïete vûfiit. Jen pofiád nevím, jestli Ïivé, nebo mrtvé. Hodnû záleïí na tom, jak se budete chovat. KdyÏ se budete chovat o klivû, o klivû také dopadnete. Ale pokud se budete chovat slu nû, vûbec to neznamená, Ïe také slu nû dopadnete. To je Ïivot. Jakmile vlak zmizel v tunelu, odstoupil Zel od Hrapola a posadil se na plechovou sedaãku v rohu lokomotivy. Tady nemusí dávat tolik pozor. Do tûchto míst Slovutn ministr jistû své vojáky pfiestûhovat nestaãil. Druh loupeïiv skfiítek si sedl vedle nûj. Hrapol se Salem stáli u fiídícího pultu lokomotivy a mráz jim bûhal po zádech. Ani jeden z nich nevûfiil, Ïe je loupeïiví skfiítkové nechají naïivu. Pokud pfiejedou ve zdraví pfies most. Pane Hrapole, procedil mezi zuby Sal, myslím, Ïe pokud se dostaneme pfies most, tak nás ta sebranka stejnû zabije. / 242 /

23 Pravdûpodobnû, utrousil Hrapol, ale já si myslím, Ïe most pfies rokli na i zátûï stejnû nevydrïí. Nûco mû napadlo, pitnul Sal, pamatujte si na mé rukavice lepivky? Hrapol pfiik vl. Myslím, Ïe jsou pofiád pod palubní deskou. Já vím, procedil Hrapol, nedávno jsem je chtûl vyhodit, ale potom mi to vypadlo z hlavy. To je dobfie. Hrapol se ani nepohnul, kdyï mu Sal nenápadnû sdûloval svûj plán. LoupeÏiví skfiítkové, rozvalující se metr za nimi na kovov ch sedaãkách, v rachotu vlaku nemohli zaslechnout jediné slovo. Zkusit to mûïeme, zadrmolil Hrapol, kdyï Sal skonãil s vysvûtlováním, ale musí mi slíbit jednu maliãkost. Jakou? PfiestaÀ uï mi koneãnû fiíkat pane Hrapole. Kapitola 59 Sal nenápadnû natáhl ruku pod pfiístrojovou desku. Byly tam. Dvû rukavice lepivky. PrÛhledná fólie chránila silnou vrstvu lepidla, které, jak Sal pevnû vûfiil, ãasem neztratilo nic ze své úïasné schopnosti pfiilnout na vûãné ãasy k jakémukoliv povrchu. Podstrãil jednu z nich Hrapolovi a procedil mezi zuby: Natáhnout na ruku a pásek pfiipevnit pevnû kolem zápûstí. Jakmile sundáme fólii, nesmíme se rukavicí niãeho dotknout. Hrapol zabruãel na souhlas. Vlak projel levou táhlou zatáãku. Na pfiímém úseku Sal zatáhl za páku a postupnû zv il v kon na maximum. Za chvíli souprava projede prav oblouk. Po nûm bude následovat most pfies Hlubokou Rokli. Star, rozvrzan Ïelezn most s uvolnûn mi n ty. Rezav jako vlasy a vousy skfiítkû z království Northstone. KaÏd, kdo tudy jezdí ví, Ïe se pfies nûj jezdí pomalu. Proto, aby nespadl. Tahle souprava nejede vûbec pomalu. / 243 /

24 Naopak. Jede na pln v kon. A je pofiádnû tûïká. Je témûfi jisté, Ïe ji most neudrïí. LoupeÏiví skfiítkové se povalovali ve vagónech. Krut sedûl na podlaze mezi dvûma, ktefií svírali v rukou d ky. On stejnû nemûl na útûk ani pomy lení. Musí zachránit Bezi. Náhle zpozornûl. Tenhle úsek trati znal jako své boty. A nûco mu bylo divné. Jistû, souprava mûla zpomalit! JenÏe ona jede na pln v kon. Nervóznû si poposednul. O co tady jde? LoupeÏiví skfiítkové kolem nûj si niãeho nev imli. Samozfiejmû. Nûktefií z nich tudy jeli naposledy pfied mnoha lety a mnozí vûbec nikdy. AÈ Krut pfiem lel jak pfiem lel, napadla ho jediná moïnost. Skfiítkové na lokomotivû chtûjí, aby se pod vlakem most zfiítil. Kola pfietûïkého vlaku temnû dunûla po kolejnicích. Hrapol se Salem nervóznû tiskli ovladaãe na fiídící desce lokomotivy. KaÏd z nich schovával pfied loupeïiv mi skfiítky jednu ruku s navleãenou rukavicí. Sal pravou, Hrapol levou. K nájezdu na most chybûlo sto metrû. Na stará kolena budu vyvádût takovou akrobacii, drmolil Hrapol. MoÏná to vyjde, pitnul Sal, jen se ten most pod námi nesmí rozpadnout pfiíli brzy. Budu ho v duchu pfiemlouvat, utrousil Hrapol. Cítil, Ïe mu po tûle vyráïí ledov pot. K nájezdu na most chybûlo padesát metrû. Lokomotiva pracovala na pln v kon a vlak se fiítil vpfied, vstfiíc kovové mostní konstrukci, pod kterou se nacházela rokle konãící kdesi v kráteru vyhaslé sopky. AspoÀ to nûktefií tvrdili. Skfiítkové, ktefií ji chtûli prozkoumat, se nikdy nevrátili. âelo vlaku minulo ãervenou cedulku s vykfiiãníkem. CoÏ znamená, Ïe se dál smí jet pomalu, nejlépe krokem. / 244 /

25 Lokomotiva s desíti vagóny naloïen mi tûïk mi mramorov mi deskami se plnou rychlostí vehnala na most. Hrapol se Salem se na sebe podívali, odstranili si z rukavic lepivek ochranné fólie a ztûïka polkli. Konstrukce mostu pod nimi zdû enû zakvílela. Takovou tíhu nezaïila pûkn ch pár let. Chvíli vzdorovala, ale dlouho jí to nevydrïelo. Zaãaly z ní odlétávat n ty. První, druh, desát, dvacát. Podpûry se zaãaly bortit a nosníky se zkroutily jako vûtve ve vichfiici. LoupeÏiví skfiítkové se zdû enû zvedli a nechápavû se dívali, co se to kolem nich dûje. Souprava proletûla polovinu mostu, kdyï se zaãala pozvolna propadat. Teì! vykfiiknul Sal a odrazil se v í silou, kterou v sobû v tom okamïiku na el. Hrapol s ãelem pokryt m ledov m potem se vrhnul za Salem. Kolejnice se pod lokomotivou rozestoupily. Îelezn kolos s desíti vagóny se hrûznou rychlostí fiítil proti kamenné stûnû Hluboké Rokle. Oba skfiítkové letûli obloukem nad lokomotivou. Prosili dobré duchy podzemních sopek, aby je nezasáhl kus mostní konstrukce, která se kroutila ve smrtelné kfieãi kolem nich. Prosili dobré duchy podzemních sopek, aè se jejich tûlesné schránky nerozbijí o skálu. K dopadu na kamennou stûnu jim chybûla pouhá vtefiina. S vydû en mi obliãeji plachtili nad bezednou hlubinou s jednou rukou napfiaïenou. Sal s pravou, Hrapol s levou. Zatnuli zuby a prosili v echny dobré duchy, aby je rukavice lepivky udrïely na skále. Snad bude mít vrstva lepidla dost síly. Pokud ne, podívají se, jestli je skuteãnû dole v hlubinû kráter vyhaslé sopky. Problém je, Ïe v sledek svého nedobrovolného bádání nebudou mít moïnost komukoliv sdûlit. Dopadli na skálu a zakfiiãeli bolestí. V první chvíli se jim zdálo, Ïe mají rozbité lokty, roztfií tûná kolena a vykloubená ramena. / 245 /

26 KdyÏ se vzpamatovali, zjistili, Ïe jsou pfiilepení na místû. Viseli na témûfi kolmé skále, deset metrû pod okrajem Hluboké Rokle. Rukavice lepivky fungovaly. Jakmile si Krut uvûdomil, co se s vlakem stane na mostû, pfiipravil se ke skoku. Z blûzy nenápadnû vyndal koïené rukavice. Pokusí se zachytit za zbytek mostu, pokud bude mít tûstí a kolem nûjakého poletí. Díky rukavicím si nerozedfie ruce do krve. Most se lámal, jako by byl z perníku. LoupeÏiví skfiítkové, ktefií mûli velitele stráïí hlídat, mûli rázem jiné starosti. S hrûzou pozorovali, co se to kolem nich dûje a kfiiãeli zdû ením. Krut se postavil a snaïil se zachovat ledov klid. Zahlédl, jak se k nûmu zleva blíïí zborcen nosník mostu. Poãkal na jedinou správnou chvíli, odrazil se a skoãil. Chytil se za nûj a objal ho koleny. Zlomen konec se s rachotem zarazil o skálu. Se zaèat mi zuby se na nûm Krut udrïel. Kousek od nûj kdosi padal. Zachytil se rukama asi metr pod ním. Krut zamïoural. Zel! Samotn Zel! LoupeÏiv skfiítek, kter mu dûlal samé problémy. Ten, kter mu unesl Bezi a vyhroïoval. Ale moïná jedin, kdo ho k ní mûïe pfiivést! Krut chvíli sledoval Zelovy zdû ené oãi a kfieãovitû zatnuté prsty, které se z posledních sil snaïily udrïet na zrezivûlém Ïeleze. Zlomek vtefiiny zaváhal, potom se spustil kousek níï, nohama pevnû objal nosník a natáhl ruku. V Zelovû obliãeji se zraãil zmatek a pfiekvapení souãasnû. Pfiehmátnul levaãkou, pravou rukou vihnul proti nabízenému pfiedloktí a v í silou stisknul. Krut se zaèat mi zuby vytáhl svého nepfiítele k sobû. Oba mlãky sledovali spou È kolem nich. Nosník, na kterém se drïeli, se divoce pohupoval. Kolem létaly zbytky vlakové soupravy, mramorové desky a tûla loupeïiv ch skfiítkû s vydû en mi obliãeji. / 246 /

27 U i jim drásal pfií ern rachot a nesnesitelné skfiípûní Ïeleza o Ïelezo. Vagóny se tfií tily o skálu, jeden po druhém. Do v ky létala oblaka jisker. Kusy mramoru padaly do hlubin a cestou naráïely do zmûti zkroucen ch kovov ch nosníkû a podpûr, které visely nad propastí jako pafiáty. LoupeÏiví skfiítkové, kter m se na konstrukci podafiilo zachytit, po tûch divok ch otfiesech odlétali do prostoru jako hraãky a padali do neznáma. Hluk pomalu utichal. Krut se Zelem se podívali nad sebe a uvidûli prazvlá tní scénu. Oba skfiítkové z lokomotivy viseli dvacet metrû nad nimi, jednou rukou pfiilepení na skále. Po ostatních nebylo ani vidu, ani slechu. Krut ukázal bradou pod sebe: Zele, pokusme se dostat na konec nosníku. KdyÏ pfieskoãíme na dal í, dostaneme se aï ke skále. Vidí pod námi tu plo inku? Zel se podíval dolû: Nûco tam je. Musíme to zkusit, procedil mezi zuby Krut, za chvíli tady budou vojáci. Nechci se jim dostat do pafiátû. Kousek po kousku ruãkovali po nosníku, aï se dostali na konec. Dva metry pod nimi se v pfiítmí r soval dal í kus Ïeleza, jehoï druh konec sahal aï ke skále. Krut se snaïil soustfiedit. Potom skoãil. Popadl nosník a zaklesnul se za nûj kolenem. Pfií ernû to zabolelo. Spustil se o kus dolû, aby udûlal místo Zelovi. Ucítil zachvûní, kdyï se jeho úhlavní nepfiítel zachytil nad ním. Se plhali na konec nosníku. Pût metrû pod nimi trãela ze skály nevelká plo inka. Krut chvíli mûfiil vzdálenost, která ho dûlila od kousku pevné pûdy pod nohama. Potom se pustil. Pfied dopadem se pfiikrãil a roztáhl ruce. Pfiistál a snaïil se udrïet rovnováhu, aby se nezfiítil dolû. Povedlo se. Ustoupil. Spatfiil úzkou pû inku vinoucí se dolû. Na plo inku vedle nûj dopadl Zel. / 247 /