UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2011 Hana Hrabovská

2 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Fakulta zdravotnických věd Ústav ošetřovatelství Kolik a jaké existují informace o bazální stimulaci v celé ČR Bakalářská práce Autorka: Hana Hrabovská 3. ročník bakalářský studijní program ošetřovatelství forma studia: kombinovaná studijní obor: OŠETŘOVATELSTVÍ Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Hasalová

3 ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Název práce: Kolik a jaké existují informace o bazální stimulaci v celé ČR Autorka práce: Hana Hrabovská Pracoviště garantující obor: Ústav ošetřovatelství, FZV UP v Olomouci Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Hasalová Počet stran: 52 Počet příloh: 6 Rok obhajoby: 2011 Klíčová slova v ČJ: Bazální stimulace, autobiografie klienta, sebevzdělávání, individualizace Klíčová slova v AJ: Basal stimulation, the client's autobiography, self -culture, individualization Abstrakt v ČJ: Přehledová bakalářská práce je zaměřena na problematiku nabízených informací o bazální stimulaci. V první části práce jsou shrnuty základní informace o konceptu bazální stimulace a jeho implementace ve výuce a v praxi. Dále je zaměřena na zjišťování, zda si sestry při velké nabídce mohou vybrat kurz pro své zaměření, jaký má význam pro sebevzdělávání. Z důvodu velkých nabídek publikací (informací) je situace v této tématice mnohdy nepřehledná, proto je cílem této práce vytvořit jasnou koncepci dané problematiky tak, aby se sestry, agentury domácí péče či příbuzní, kteří pečují o pacienty, mohli najít konkrétní informace pro ně určené. Abstrakt v AJ: Overview bachelor thesis is focused on the issues presented information on the basal stimulation. The first part summarizes basic information about the concept of basal stimulation and its implementation in the teaching and practice. It is aimed at determining whether the large menu, the nurses may choose the course of its focus, which is important for self-education. Due to large bids of publications (information) there is unnoticed situation over this themes, so that the aim of this thesis is to create clear conception of the problematics, so that the nurses, home care agencies, relatives who care for patients will be able to find their specific information intended for them.

4 Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Zuzany Hasalové a uvedla v ní veškerou použitou literaturu i ostatní zdroje. Současně také souhlasím s užitím práce ke studijním účelům. V Olomouci dne.. Podpis

5 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Mgr. Zuzaně Hasalové za ochotu, vstřícnost, trpělivost a cenné rady, které mi byly poskytovány. Dále děkuji své rodině a svým známým za jejich pomoc a trpělivost po celou dobu psaní bakalářské práce.

6 OBSAH ÚVOD 1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU Historie konceptu bazální stimulace Autoři a původ konceptu Současná situace PhDr. Karolína Riedlová Současná možnost vzdělání Legislativa a bazální stimulace TEORETICKÁ VÝCHODISKA KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE Charakteristika konceptu Vývoj vnímání Podstata vnímání Techniky konceptu bazální stimulace Podpora motoriky Podpora komunikace Komunikace v konceptu bazální stimulace ZÁKLADNÍ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE Somatická stimulace Vnímání tělesného schématu Iniciální dotek Somatická stimulace dle konceptu bazální stimulace Somatická stimulace zklidňující Somatická stimulace povzbuzující Neurofyziologická stimulace Podpora dýchání Polohování Vestibulární stimulace Vibrační stimulace 26 5

7 1.4 NÁSTAVBOVÉ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE Optická stimulace Auditivní stimulace Orální stimulace Olfaktorická stimulace Taktilně-haptická stimulace BIOGRAFIE KLIENTA A JEHO RODINA 30 2 PŘEHLED O PUBLIKOVANÝCH ČLÁNCÍCH BAZÁLNÍ STIMULACE Tabulka publikací bazální stimulace 45 ZÁVĚR 50 LITERATURA A DALŠÍ PRAMENY 52 SEZNAM ZKRATEK 55 SEZNAM OBRÁZKŮ 56 SEZNAM PŘÍLOH 57 6

8 ÚVOD Úloha sester je v péči o pacienta nezastupitelná, hlavně pro uspokojování jeho potřeb a do této oblasti se začíná čím dál více zapojovat rodina pacienta. Bazální stimulace, která patří mezi mladé trendy v péči o pacienty, ve své nejzákladnější rovině podporuje lidské vnímání a má své specifické techniky, které jsou na jednu stranu velmi široké. Lze ji aplikovat, pokud má člověk určité vzdělání nebo dostupné informace. Každý člověk je individualita, proto nelze zcela standardizovat postupy bazální stimulace. Bazální stimulace se využívá v klinické praxi, především v neonatologických, dětských, gerontologických a psychiatrických odděleních, na oddělení JIP, ARO i v domácí a hospicové péči. O konceptu bazální stimulace vycházejí články v odborných časopisech, je součástí osnov ve výuce na zdravotnických školách a především, je součástí náplně práce sester v péči o pacienty. Přehledovou práci o množství informací o bazální stimulaci v České republice jsem si zvolila proto, abych zjistila šířku a hloubku informací, které může sestra získat o bazální stimulaci z odborných článků. Chci se proto ve své práci zaměřit na nabídku informací o bazální stimulaci, a to z publikovaných článků v odborných časopisech, kde se zaměřím na obsah článku, jeho rozsah, zda je vhodný pro laiky (rodinu, blízké, příbuzné) a pro odbornou veřejnost. Teorie a zkušenosti autorů jsou základnou pro správné uchopení konceptu bazální stimulace a její následné aplikaci v praxi. Teď nemluvím pouze o odborné veřejnosti (všeobecná sestra, lékař, sestra specialistka, zdravotní asistent, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář, fyzioterapeut, klinický logoped, aj.), ale také o laické veřejnosti, které se toto téma přímo dotýká. V neposlední řadě chci touto prací zdůraznit potřebu poskytnout přehledovou práci z vybraných publikací s tématem bazální stimulace. Výsledkem by měla být informační tabulka s kritérii, která by měla umožnit dobrou orientaci v současných publikacích. A to pro obě skupiny uživatelů, tj. jak laiků, tak i odborníků. Prvním cílem bakalářské práce je předložit přehledný soubor publikací o bazální stimulaci. 7

9 Druhým cílem je zhodnotit přínos publikací o bazální stimulaci pro laiky a odbornou veřejnost. Třetím cílem je vytvořit přehlednou informační tabulku, vhodnou pro laiky a pro odbornou veřejnost. Jednotlivé články jsem vyhledávala pomocí uvedených klíčových slov. Rešerše odborných článků jsem procházela v databázích Národní lékařské knihovny ČR Bibliographia Medica Čechoslovaca, také jsem pátrala pomocí vyhledávačů Google, Google Scholar a webových stránek centrum.cz, seznam.cz. Celkem jsem nalezla 28 článků, které jsem prostudovala a ke své práci poté vybrala a použila celkem 21 článků. 8

10 1 CHARAKTERISTIKA PROBLÉMU 1.1 Historie konceptu bazální stimulace Autoři a původ konceptu Friedlová píše: za autora konceptu o bazální stimulaci je považován prof. Dr. Andreas Fröhlich. Od roku 1970 pracoval v Rehabilitačním centru Westpfalz/Landstuhl v Německu s těžce psychosomaticky i intelektově postiženými dětmi. Během své praxe na základě svých zkušeností pak v rámci svého doktorandského studia vypracoval koncept bazální stimulace. Předpokladem pro vypracování tohoto konceptu bylo Fröhlichovo tvrzení, že i tyto děti jsou vzdělavatelné, a to alespoň v oblasti vnímání vlastního těla ve smyslu nácviku sebeobsluhy. V současnosti profesor A. Fröhlich pracuje na Katedře speciální pedagogiky na Univerzitě v Landau. Do ošetřovatelské péče přenesla koncept bazální stimulace zdravotní sestra prof. Chriestel Bienstein v 80. letech 20. století. Vycházela z poznatků prof. Fröhlicha, které ukázaly, že prvky konceptu bazální stimulace mají význam pro lidi všech věkových kategorií a také nejen pro nemocné, ale i zdravé. Od poloviny osmdesátých let spolupracuje s prof. Andreasem Fröhlichem v problematice ošetřovatelské péče o lidi, jejichž schopnost komunikace a vnímání je omezena a změněna. V roce 2003 převzala Chriestel Bienstein profesuru výzkumu v ošetřovatelství na univerzitě v Brémách. Prof. Chriestel Bienstein a prof. Dr. Andreas Fröhlich následně vypracovali systém vzdělávání lektorů konceptu bazální stimulace. Lektoři musí absolvovat čtyřsemestrální studium konceptu a složit závěrečné zkoušky. Lektoři jsou sdruženi v Mezinárodní asociaci bazální stimulace a jsou povinni se v této problematice vzdělávat (Friedlová, 2005, s ). 9

11 1.1.2 Současná situace PhDr. Karolína Friedlová PhDr. Karolína Friedlová, dosavadní ředitelka Institutu bazální stimulace, přední propagátorka konceptu a jediná licencovaná lektorka v České republice, je autorkou řady odborných článků a publikací. Členkou Mezinárodní asociace bazální stimulace je od roku Od května 2010 do prosince 2010 zastávala funkci prezidentky Mezinárodní asociace bazální stimulace (bazální stimulace, lektor,2011). V roce 1988 ukončila střední zdravotnickou školu. Poté pracovala v přímé péči na klinice Waldviertel Klinikum Horn v Rakousku a Univerzitní Klinice Mnichov v Německu v letech , kde se s konceptem bazální stimulace seznámila. Postgraduální studium pro certifikovaného lektora konceptu bazální stimulace vystudovala ve Vídni. Bakalářské studium ošetřovatelství vystudovala na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, magisterské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (Friedlová, 2007, s. 1). V současnosti je ředitelkou Institutu bazální stimulace, vyučuje na Filozofickopedagogické fakultě Slezské univerzity v Opavě a je patronkou Dětského domova pro děti do 3 let v Ostravě (bazální stimulace, lektor, 2011). Obrázek 1 PhDr. Karolína Friedlová 10

12 Současná možnost vzdělání Friedlová na svých webových stránkách uvádí, že autoři konceptu vytvořili strukturu vzdělávání lektorů, ti zajišťují relevantní vyškolení ošetřujících a integraci konceptu do ošetřovatelské péče. Koncept bazální stimulace má svou ochrannou známku. V zahraničí je značné množství odborné literatury se zaměřením na neonatologii, speciální pedagogiku, intenzivní medicínu a také geriatrickou péči a doprovodnou péči k umírání. K dnešnímu dni působí v Evropě více než 800 lektorů konceptu. V roce 2005 založila Karolína Friedlová Institut bazální stimulace a také vyškolila tým lektorů, kteří lektorují základní kurzy. První kurz bazální stimulace zorganizovala Karolína Friedlová v roce 2003 na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od té doby sama lektorovala mnoho kurzů. Jako jediná certifikovaná lektorka je odborným garantem kurzů vedených lektory Institutu bazální stimulace. Základní kurzy jsou akreditovány Karolínou Friedlovou, jako vzdělávací programy pro zdravotníky, sociální pracovníky a speciální pedagogy. Kurzy nástavbové a prohlubující lektoruje pouze osobně. Kurz je registrován u Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, dle vyhlášky č. 423/2004, ve znění vyhlášky č. 321/2008 Sb., 3, a vyhlášky 4/2010 Sb. a pozdějších změn a předpisů pro tyto profese: všeobecná sestra, porodní asistent, ergoterapeut, zdravotně-sociální pracovník, zdravotnický záchranář, fyzioterapeut, klinický psycholog, klinický logoped. Od roku 2006 jsou zařízení na základě supervizí certifikována jako Pracoviště pracující s konceptem bazální stimulace (bazální stimulace, lektor, 2011). Kurzy bazální stimulace jsou vedeny kvalifikovaným lektorem Institutu bazální stimulace. Jsou rozděleny na kurz základní, nástavbový a Prohlubující a inovační kurz. Tyto kurzy jsou akreditovány Ministerstvem zdravotnictví České republiky, Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy České republiky. Akreditovaný kurz je určen pro poskytovatele zdravotní péče, lékaře a nelékařská zdravotnická, pro poskytovatele sociálních služeb, 11

13 pro speciální pedagogy a vyučující ve vzdělávacích programech výše zmíněných oborů. Každý účastník po absolvování kurzu, při 100% účasti získá: Mezinárodní certifikát platný v celé EU, potvrzení o absolvování kurzu do indexu odbornosti nelékařských profesí s certifikovaným razítkem platným v celé EU, potvrzení o účasti na odborné vzdělávací aktivitě, vydané SKSAPA, skripta vydaná pro každý kurz (bazální stimulace, základní kurz, 2011) Legislativa a bazální stimulace Od roku 2004 je koncept zařazen do výuky na středních zdravotnických školách pro studijní program zdravotní asistent. Je zohledněn ve Vyhlášce MZČR ve Sbírce zákonů č. 424/2004; 3 odstavec 8, o ustanovení činnosti všeobecné sestry (Friedlová, 2007, s. 17). Tato vyhláška stanoví v souladu s právem Evropského společenství činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, a to v následujícím znění: 3, odstavec 8, provádí rehabilitační ošetřování ve spolupráci s fyzioterapeutem a ergoterapeutem, zejména polohování, posazování, dechová cvičení a metody bazální stimulace s ohledem na prevenci a nápravu hybných a tonusových odchylek, včetně prevence dalších poruch z imobility.1 (Znění celé vyhlášky viz. příloha č.1)

14 1.2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE Charakteristika konceptu Bazální stimulace je pedagogická a ošetřovatelská aktivita, kdy se snažíme podpořit vnímání, komunikaci a pohybovou činnost člověka. Ošetřovatelská péče a pedagogická praxe je uchopena v konceptu tak, aby u klienta nebo žáka byly podporovány jeho zachovalé schopnosti (komunikační a pohybové). Orientuje se na všechny oblasti lidských potřeb, pracuje se s autobiografií klienta a do ošetřovatelského a pedagogického procesu se integrují příbuzní. Bazální stimulace se aplikuje v klinické praxi (např. neonatologické intenzivní péči u dětí předčasně narozených, u lidí s různými akutními a chronickými onemocněními, po úrazech mozku, nebo u klientů s demencí), také se využívá v neklinické praxi (domovy pro seniory, ústavy sociální péče, hospice, speciální školy a domácí péče). Mezi základní prvky konceptu bazální stimulace patří pohyb, komunikace, vnímání a jejich pevné propojení. U lidí s poruchou vnímání, komunikace a pohybu, umožňuje koncept bazální stimulace podporovat zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Nepřetržitá stimulace smyslů umožní vznik nových spojení dentritů v mozku, čímž aktivuje mozkovou činnost. Bazální stimulace se zaměřuje na všechny oblasti lidských potřeb, pohlíží na pacienta jako na rovnocenného partnera, člověka s určitými schopnostmi a vlastní individualitou (Friedlová, 2007, s. 19). Potřeba pevného propojení těla s duší je základní myšlenkou bazální stimulace. Bazální stimulace podporuje lidské vnímání v bazální (nejzákladnější) rovině. Již v embryonální fázi každý člověk vnímá pomocí smyslů, díky nim každý člověk vnímá sebe sama a své okolí. Proto pokud dojde k poškození těchto smyslů v kterékoliv fázi života, je důležité cíleně podporovat vnímání poškozených smyslů a pomocí stimulace napomoci v jejich omezené funkci. Cílená stimulace zachovalých a oslabených pacientových smyslů by měla být prováděna u každého úkonu základní ošetřovatelské péče. Na ošetřovatelskou péči nebývá vždy přikládán velký význam, avšak tvoří největší část práce sestry. Bazální stimulace ošetřovatelskou péči staví na zcela jinou rovinu, kdy můžeme docílit její 13

15 pomocí změnu pacientova vědomí a potlačení stavů zmatenosti či neklidu, bez aplikace sedativ (Friedlová, 2005, s ) Vývoj vnímání Na základě vědeckých poznatků bylo zjištěno, že v prenatálním období se nejprve vyvíjí vnímání somatické, které nás informuje o vlastním těle, dále vnímání vibrační (např. při mluvení matky, chůzi) a poté vestibulární vnímání, které nás informuje o pohybu celého těla (Friedlová, 1.díl 2005, s. 17) Podstata vnímání Lidské vědomí, podle filozofie, je definováno jako bdělý stav, v němž je člověk schopen si sám sebe uvědomovat, své záměrné jednání a myšlení na základě souboru smyslových a paměťových informací. Vědomí zahrnuje řízenou schopnost k smyslovým podnětům, aktivaci paměťových stop, vytváření nových myšlenek na základě získaných zkušeností. Jasné vědomí je zajišťováno kontinuální interakcí mezi neurony, mozkovým systémem a aktivačním systémem retikulární formace (Friedlová, 2007, s. 21). Informace z vnějšího okolí zpracovává a přenáší nervový systém, každá tato informace musí být prvotně přeměněna na nervový vzruch. Nervový systém nemá schopnost regenerace, při zániku neuronů jde o nezvratný stav, avšak má schopnost plasticity, to znamená, že se dokáže přizpůsobit nejrůznějším vlivům. Díky těmto schopnostem plasticity lidského mozku lze uložené vzpomínky a životní návyky cílenou stimulací aktivovat z paměťových drah. Při nedostatku stimulů z vnějšího okolí na člověka a při nedostatku pohybové aktivity dochází k senzorické a motorické deprivaci. Díky schopnosti plasticity mozku mohou poškozené struktury mozku převzít jiné oblasti jejich funkce a právě tato skutečnost se využívá v péči o postižené děti, ale také o pacienty s postižením mozku. Předpokladem je dostatečná nabídka adekvátních stimulů, aby mohlo dojít k budování neuronálních struktur (Friedlová, 2007, s ). 14

16 Techniky konceptu bazální stimulace V konceptu bazální stimulace se terapeuti snaží navázat komunikaci s lidmi se změnou v oblasti vnímání pomocí nabízených podnětů. Cílem je podpora ke stimulaci vnímání vlastního těla a k podpoře rozvoje vlastní osobnosti, umožnění navázání komunikace se svým okolím, umožnění vnímání okolního světa, umožnění orientace v prostoru a čase a zlepšení funkcí organismu. Pro splnění kvalitní a účinné stimulace je důležité získání autobiografické anamnézy, integrace příbuzných klienta, stanovení cílů, nastavení ošetřovatelského plánování a kontinuální hodnocení reakcí klienta na poskytovanou stimulaci. Techniky jsou rozděleny na prvky základní a nástavbové stimulace. Základní prvky bazální stimulace: 1. stimulace somatická 2. stimulace vibrační 3. stimulace vestibulární Nástavbové prvky bazální stimulace: 1. Orální stimulace 2. Olfaktorická stimulace 3. Auditivní stimulace 4. Taktilně-haptická stimulace 5. Optická stimulace (Friedlová, 2007, s. 24) Podpora motoriky Schopnost pohybu je pro člověka velmi důležitá, umožňuje tak vnímat své vlastní tělo a okolí. Pokud dojde k situaci, že člověk nemůže změnit polohu, přichází o mnoho podnětů, jak z vnitřního, tak i vnějšího okolí. Vnímání a pohyb spolu úzce souvisejí, také s polohou a orientací úzce souvisí vestibulární systém. Fröhlich vychází v oblasti motoriky z konceptu Bobathových, kde je nezbytné provádět správné pohyby a neustále je u pacienta trénovat. Cvičením můžeme zdokonalit pohyblivost, přitom je důležitý nepřetržitý přísun podnětů, i když zpočátku jen pasivních. Je nezbytné řídit své pohyby vědomě a naučit se měnit svalové napětí, 15

17 čemuž říkáme kinesteticko-proprioreceptivní vnímání. Podle Friedlové, Fröhlich roztřídil myšlenku tvorby motorických drah v oblasti fyzioterapie na oblast vnímání člověka jako celku. Koncept používá k podpoře hybnosti všechny základní nástavbové prvky. Jedním z důležitých faktorů je motivace (Friedlová, 2007, s ) Podpora komunikace Komunikace je pro člověka vědomá činnost, je součástí vytváření a udržování mezilidských vztahů, jde o výměnu informací mezi lidmi a má velký vliv na kvalitu života. Sestra využívá komunikaci k navázání spolupráce s pacientem. V době nemoci se komunikační schopnosti mohou zhoršit, sestra může podpořit komunikační schopnosti, a proto pomáhá pacientovi rozšířit jejich sociální kompetence. V ošetřovatelské praxi je komunikace součástí profesionálního vybavení sester. Komunikaci dělíme na verbální (za použití slov) a neverbální (mimoslovní), (Friedlová, 2007, s. 30) Komunikace v konceptu bazální stimulace Nejnáročnějším úkolem v ošetřovatelské péči je porozumět stylu komunikace, poznat a pochopit potřeby klienta a na základě toho poskytnout klientovi prostor pro orientaci a další rozvoj jeho osobnosti. Vnímání a pohyb nám umožňují komunikaci, a tím se vzájemně se propojují. To není možné bez smyslových orgánů, které přijímají a zpracovávají podněty z okolního prostředí, vytvářejí tak komunikační kanály. Dle stavu pacienta, klienta se snažíme využít některé z těchto komunikačních kanálů: Somatický komunikační kanál, vibrační komunikační kanál, vestibulární komunikační kanál, auditivní komunikační kanál, optický komunikační kanál, olfaktorický komunikační kanál, taktilně-haptický komunikační kanál. Terapeut by měl umět využít všechny komunikační schopnosti a vhodně volit komunikační kanály v dané situaci a adekvátně reagovat. U pacientů, kteří mají změnu vědomí a jejich vyjadřovací schopnosti jsou snížené, je velmi náročná komunikace a 16

18 vyžaduje citlivost a dobré vědomosti o této problematice. Koncept integruje do péče o pacienta příbuzné, kteří mohou komunikovat s pacientem a být právě první, kteří zachytí reakce pacienta. Pokud u klientů v kómatu, vegetativním stavu, s mentální retardací, či demencí použijeme vhodnou formu komunikace, můžeme tak vnímání ověřovat. Ošetřující se musí přizpůsobit situaci, ve které se pacient ocitl, pak teprve, když přijme naši formu, můžeme posoudit stav vnímání a vědomí. Klient tak s námi může navázat kontakt. Sledujeme reakce klienta, věnujeme pozornost rytmice dýchání, pohybu očí, či jiného pohybu, tak může klient začít s navázáním kontaktu. Gesta, která klient vysílá, mohou být nepatrná, ale důležitá, proto si všímáme: Mrkání očí, otevírání očí a úst, hlubokého vdechu, vzdychání, nepravidelného dýchání, úsměvu, uvolnění svalového tonu, mimiky, klidných pohledů do okolí a na poskytované stimulační elementy, zavírání očí a úst, blednutí, křečovitého držení těla, pohybů, reakcí signalizujících obranu, gesta odvracení vůči osobám, předmětům, sebepoškozování aj. Pohlížíme na pacienta jako na individualitu, nezávisle na jeho tělesné, mentální postižení. Snahou je rozlišit potřeby klienta a porozumět jeho vyjadřování, co nám chce sdělit, ponechat mu prostor pro orientaci a další rozvoj jeho osobnosti. Základní pravidla komunikace s klienty v konceptu bazální stimulace, sestavila Karolína Friedlová desatero bazální stimulace (Friedlová, 2007, s ). Desatero bazální stimulace (viz. příloha č. 2). 17

19 1.3 ZÁKLADNÍ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE Somatická stimulace Při stimulaci těla a jeho hranic podporujeme vnímání tělesného schématu a somatické vnímání. Pomocí opakovaných činností tak, aby byla podporována plasticita mozku, integrujeme do somatické stimulace prvky paměťových pohybových schémat. Při stimulaci tělesného schématu nabízíme stimulaci oběma stranám, tak podporujeme symetrické vnímání těla a také dělené osy. Tím budujeme stabilní tělesnou identitu. Vycházíme z potřeb a stavu klienta, zohledňujeme jeho schopnost vnímání, komunikace a lokomoce. Výhodou jsou údaje o klientově anamnéze, odkud využíváme informace. Aby somatická stimulace mohla být prováděna opravdu kvalitně, je nutné také zde znát klientovu autobiografii. Autobiografická anamnéza pro somatickou stimulaci by měla obsahovat tyto otázky: 1. Je klient pravák nebo levák? 2. Je pro něj důležitá péče o jeho tělo? 3. Jak často se koupe a jakou formou (vana, sprcha, )? 4. Jak používá k péči o své tělo teplou vodu? 5. Jaké používá toaletní potřeby? 6. Jaké má rituály při mytí? 7. Jak pečuje o svůj chrup (jakým způsobem a jak často si čistí zuby)? 8. Jak často si myje vlasy? 9. Jak pečuje o své nehty? 10. Na kterém místě má rád a naopak nemá rád kontakt cizí osoby na svém těle? 11. Jak spí a v jaké poloze usíná? 12. V jakém prádle spí a jak se přikrývá? 13. Má problémy s vyprazdňováním? 14. Jaké používá pomůcky k vyprazdňování (plenkové kalhotky, inkontinentní vložky, )? 15. Používá nějaké speciální rituály k vyprazdňování (masáže, projímadla, )? 16. Má parézu nebo plegii, pokud ano, tak je nutné ji lokalizovat? 17. Má poruchy citlivosti, pokud ano, tak je nutné je lokalizovat? 18

20 18. Má kontraktury, pokud ano, tak je nutné je lokalizovat? 19. Používá kompenzační pomůcky, pokud ano, tak jaké? 20. Má poruchy rovnováhy? 21. Jiné? (Friedlová, 2007, s ) Vnímání tělesného schématu Somatická stimulace zprostředkovává klientovi vjemy z jeho těla a stimuluje vnímání těla a následně vnímání okolního světa. Vnímání těla je zprostředkováno přes somatický a proprioreceptorový systém, úzce souvisí se somatickým a kinestetickým vnímáním. Uvědoměním sebe sama se u člověka vyvíjí jeho identita, neustálá výměna informací s okolním světem pro udržení našeho tělesného obrazu, umožněním vztahu s okolím se vyvíjí vnímání sebe sama. Vnímání těla rozdělujeme v konceptu bazální stimulace do pojmů vnímání těla, tělesné schéma, tělesný obraz. Gillis definoval v roce 1984 tělesný obraz jako vnímání člověka v jeho vnějších hranicích s místy, která tyto hranice mezi jeho tělem a vnějším okolím tvoří. Tělesný obraz je osobní forma tělesného schématu. Poruchy tělesného obrazu jsou těžkými poruchami vnímání sebe sama se změnami v pohybových schopnostech a omezeném pohybu. Vnímáním tělesného obrazu si člověk uvědomuje, jakou polohu zaujímá ve vztahu ke svislé poloze nebo podlaze, jak pohyb působí na ostatní materiální objekty v jeho okolí. Předpoklady, které jsou nutné k udržení vnímání tělesného obrazu, je vizuální kontrola vnímaného, vestibulární vnímání, senzorické vnímání. V situaci u nemocných, pokud dojde k výpadku některé z těchto forem vnímání, dochází ke změně vnímání tělesného obrazu. V případě neurologického onemocnění dochází k poruše vnímání tělesného schématu, současně dojde k poruše vnímání tělesného obrazu. Pokud nevnímají části těla, chybí tak celistvý vjem tělesného schématu. Nemůže-li se nemocný pohybovat, je upoutaný většinu času na lůžku, ztrácí orientaci na svém těle a následně také v okolí. Dochází ke ztrátě schopnosti vnímání sebe sama, ke strachu a pocitu nejistoty, má to za následek ztrátu vzpomínek na pohyb a změny vnímání tělesného schématu (Friedlová, 2007 s ). 19

21 Iniciální dotek Kvalita somatické stimulace a její účinnost je závislá na jasných a cílených dotecích, které terapeut aplikuje na těle klienta. Pomocí doteků ošetřující personál poskytuje informace pacientovi o jeho těle, o sobě samotném i okolním světě, také pomocí doteků využívá somatického komunikačního kanálu. Doteky jsou pacientem vnímány příjemně nebo nepříjemně. U klientů se sníženým stupněm vnímání mohou necílené a nečekané doteky vyvolat pocit nejistoty, strach. Existují možnosti, jak pomocí doteků komunikovat a také terapeuticky působit v technikách při polohování, somatické stimulaci tělesného schématu, v podpoře a stimulaci dýchání, v pomoci při pohybu a korekci polohy. Správným předpokladem je kvalita, intenzita a lokalita doteků. Velkou roli hraje klid, vyvinutá síla, tlak, způsob a význam kontaktu, rytmus, opakování, kontinuita a sled. Chaotické doteky mohou vyvolávat zvýšení svalového tonu. Dodržováním pravidel předcházíme nežádoucím obranným reakcím organismu. Omezujeme letmé doteky, krátkodobé, omezujeme chaotické doteky, uspěchané činnosti eliminujeme, realizujeme po domluvě se zdravotním týmem iniciální dotek. Další pravidlo pro kvalitu doteků je počet rukou pokud pracuje na těle více rukou, jsou to matoucí chaotické informace. Proto je důležité dát klientovi jasné signály, kdy naše přítomnost začíná a končí. Tuto informaci poskytujeme pomocí tzv. iniciálního doteku. Vhodné místo pro volbu iniciálního doteku je rameno, paže, ruka nebo na základě biografické anamnézy. Zřetelným dotekem přiměřeného tlaku informujeme klienta o počátku a ukončení naší přítomnosti, nebo činnosti. Lokalizaci doteku je nutné respektovat všemi zainteresovanými (ošetřující, lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logoped, rentgenoví pracovníci, rodina) a při zahájení a ukončení činnosti u klienta ho aplikovat. Důležitým předpokladem je legalizace iniciálního doteku, jeho zapsání do dokumentace, vhodné je například umístit ceduli se zvoleným místem do blízkosti klientova lůžka (Friedlová, 2007, s ). 20

22 Obrázek 2 Cedule pro nápis s iniciálním dotekem (foto autor) Somatická stimulace dle konceptu bazální stimulace Technikami somatické stimulace stimulujeme kožní percepční orgán klienta a také vnímání pohybu vykonávaného během stimulací. Mechanorecepce, termorecepce, propriorecepce stimulujeme kožní orgán, behaviorální a autonomní reakce, které se podílejí na regulaci tělesné teploty. Mechanorecepce zprostředkovávají systém propriorecepce. Systém propriorecepce umožňuje vnímání hluboké citlivosti, silový smysl, pohybový smysl, polohový smysl (Friedlová, 2007, s ) Somatická stimulace zklidňující Somatickou stimulaci zklidňující integrujeme do péče během toalety, proto ji nazýváme zklidňující koupelí. V případě, že aplikujeme zklidňující somatickou stimulaci, použijeme vodu o teplotě C. Bez vody stimulaci provádíme pomocí krému nebo oleje. Cílem stimulace je redukce neklidných stavů, navázání komunikace, omezení stavů zmatenosti a dezorientace, navození celkového tělesného uvolnění, stimulace vnímání, a to především stimulace vnímání tělesného schématu. Indikace somatické stimulaci zklidňující: pacienti neklidní, hyperaktivní, s tachykardií, pocity úzkosti a strachu, s poruchami spánku, Morbus Parkinson a Morbus Alzheimer, s bolestmi, v pooperační péči s cílem zmírnit úzkost, redukovat stavy 21

23 zmatenosti, ve vigilních kómatech s cílem stimulovat vnímání tělesného schématu, se změnou v oblasti mentální, s těžkým somatickým postižením. Před zahájení stimulace klienta informujeme o zahájení koupele iniciálním dotekem. Postupujeme v jednom směru, ve směru po chlupu. Každý chlup je u kořene obklopen nervovou pletení, která registruje pohyb, spojení informací vysílá do mozku. Podle stavu pacienta začneme na obličeji, po obvodu a současně na obou stranách. Závisí to ovšem na stavu klienta. Obličej je intimní zóna, mohli bychom vyvolat nežádoucí reakci, proto pokud klientovi nevyhovuje stimulace, zařadíme obličej až na závěr. Poté pokračujeme na hrudník, oběma rukama stimulujeme symetricky trup, kde mírným tlakem kopírujeme hranice těla. Po celou dobu koupele sledujeme reakce klienta na stimulaci, celou dobu verbálně sdělujeme klientovi jednotlivé úkony. Umožňujeme klientovi vnímat situaci pomocí smyslových kanálů a následně se v situaci orientovat. Dle možností klienta využíváme např. olfaktorický smysl, vnímání vůně mýdla (Friedlová, 2007, s ) Somatická stimulace povzbuzující Somatická stimulace povzbuzující je v principu opakem koupele zklidňující. Je indikována u pacientů v bezvědomí, somnolentních, s depresí, s brachykardií a diabetiků. Před zahájením povzbuzující stimulace informujeme klienta iniciálním dotekem. Dle situace a stavu klienta začínáme na obličeji, postupujeme proti směru růstu vlasového a chlupového kořínku v jednom směru, po obvodu současně oběma rukama. Poté pokračujeme na stranách hrudníku a směřujeme k jeho středu. Končetiny začínáme od konečků prstů směrem k tělu. Záda, stejně jako hrudník, od obvodu ke středu. Celou dobu stimulace neustále sdělujeme klientovi, co právě děláme a sledujeme jeho reakce. Cílem je zvýšit u klienta pozornost a úroveň vědomí, zvýšit svalový tonus, jeho tepovou frekvenci, krevní tlak a jeho aktivitu. Tuto techniku neaplikujeme u klientů aktuálně dezorientovaných, neklidných, s čerstvým krvácením do mozku a zvýšeným intrakraniálním tlakem (Friedlová, 2007, S ). 22

24 Neurofyziologická stimulace Neurofyziologická stimulace umožní klientovi vnímat nepostiženou stranu těla tak, aby mohl integrovat zpět postiženou stranu těla do tělesného schématu. Je důležité, aby během neurofyziologické stimulace mohl klient celou dobu zrakově sledovat stimulaci na svém těle. Klient se nejprve naučí umývat svou nepostiženou stranu těla a tím se naučí, jak se tato druhá strana cítí. (Friedlová, 2005 s. 83) Neurofyziologickou stimulaci provádíme u klientů: - s plegiemi a parézami po cévních mozkových příhodách, - po mozkolebečních traumatech s následným postižením pohybového aparátu, - po operacích mozku a onemocněních mozku s postižením pohybového aparátu, - u dětí s dětskou mozkovou obrnou, psychomotorickou retardací, vrozenými vadami pohybového aparátu aj. Hlavním cílem neurofyziologické stimulace je podpora vzpomínek ze svého těla uložených v paměťových drahách a stimulace mozkových regionů tak, aby si klient mohl uvědomit také svoji postiženou část těla.(pickenhein, 2000, Friedlová, 2005) Před aplikací neurofyziologické stimulace je důležité vypracování individuálního ošetřovatelského plánu, musíme vždy zhodnotit klientovy senzorické deficity, věk, svalový tonus, duševní a emoční stav. Soustředíme se na postiženou stanu těla klienta, ta je neustále stimulovaná, tak si zachovává senzorickou schopnost. Somatická stimulace využívá také několik dalších metod a postupů. Jedná se o tyto metody: stimulaci symetrickou, rozvíjející a diametrální (Friedlová, 2007, s ) Podpora dýchání V rámci konceptu velmi často a intenzivně pracujeme s dechem klienta. Cílem je podpora vnímání vlastního dechu, dechová gymnastika, navázání komunikace prostřednictvím komunikačního kanálu, vyjádření empatie. (Friedlová, 2005, s. 30) Příkladem je masáž stimulující dýchání. Při kontaktním dýchání doprovázíme klienta při nádechu a výdechu. Pro provádění masáže volíme nejlépe záda a polohu klienta tak, aby byla co nejpohodlnější. Volíme co nejefektivnější techniku, provádíme 23

25 masáž alespoň 3-5 minut a během masáže neopouštíme klientovo tělo. Cílem masáže stimulujícího dýchání je pomoci klientovi dosáhnout dostatečného, klidného a pravidelného dýchání. Dochází ke zkvalitnění komunikace mezi klientem a personálem, uvolnění klienta a zlepšení jeho schopnosti koncentrace (Friedlová, 2007, s ) Polohování Málo podnětné okolí a nedostatek senzorických podnětů a pohybových aktivit vede k poruchám orientace na vlastním těle a okolí. Tento proces nazývá prof. Frölich pojmem degenerativní habituace. Jde o poruchu vnímání těla, koordinace, dochází k poškození intelektu, poruchám komunikace, dezorientaci v čase a prostoru, ztrátě identity osobnosti. Po čase u pacientů dochází ke ztrátě komunikace, nečinnosti nebo naopak ke stavům zmatenosti a autoagresivity. Cílem této stimulace je vnímání tělesného obrazu. Zohledňujeme komfort klienta a autobiografický faktor Při polohování dáváme pacientovi informace o svém těle. Poskytujeme klientovi stimulaci vestibulární a somatickou. Poloha hnízdo Polohou hnízdo poskytujeme klientům poziční komfort, zvyšujeme pocit jistoty, pocit uvolnění, navozujeme relaxaci a zlepšujeme vnímání hranic klientova těla. Klienta, který leží v jakékoliv poloze, obkládáme srolovanými dekami, fixačními perličkovými polštáři, zajistíme mu rovněž taktilně-haptickou stimulaci a přikryjeme klienta dekou tak, jak byl zvyklý, například až po ramena. Při polohování a manipulaci s klientem je důležité uspořádat pohyb tak, aby měl personál i nemocný nad ním kontrolu. Tato cílená kontrola vlastního pohybu je kombinací bazální stimulace s konceptem kinestetiky (Friedlová, 2007, s ). 24

26 Obrázek 3 Obrázek 4 Poloha hnízdo na boku Poloha hnízdo na zádech Poloha mumie Klient je zabalený do deky, začíná se u nohou a končí přeložením pod tělo klienta, ruce nebalíme k tělu, ale pokládáme na hrudník. Tuto polohu můžeme kombinovat s polohou hnízdo, kdy polohovací polštáře obložíme kolem těla. Polohu mumie používáme nejčastěji u klientů ve vigilních kómatech, u dětí s hlubokou mentální retardací, v neonatologii především u dětí matek závislých na drogách a také tam, kde je nutná intenzivní stimulace vnímání tělesného schématu. Při polohování pomocí canisterapie u některých klientů dochází po aplikaci této terapie k výraznému snížení svalového tonu, než při běžném polohování. Stejný účinek mívá polohování například dítěte s matkou (Friedlová, 2007, s ) Vestibulární stimulace Vestibulární stimulaci provádíme u ležících klientů pomocí nepatrných pohybů hlavou, otáčíme do stran, hlava je neustále v kontaktu s podložkou a terapeut ji pevně fixuje rukama. Před změnou polohy uvedeme hlavu do pozice ve směru otáčení. U klientů, kteří sedí na lůžku nebo v křesle, provádí terapeut klientovi také houpací pohyby ze strany na stranu. Jednou z možností je tzv. pohyb ovesného klasu v ovesném poli. Při této stimulaci terapeut s klientem provádí pohyb tvaru ležaté osmičky a přitom sedí za zády klienta a pevně drží jeho tělo. Umožňujeme tak klientovi somatickou, vestibulární, optickou a proprioreceptivní stimulaci. Výraznější působení gravitace zajistíme uložením klienta do houpacího závěsného vaku a také se 25

27 tím zvýší vlastní aktivita klienta. Vestibulární stimulací umožňujeme převádět informace na vestibulární jádra v mozku, následně tak redukujeme závrať, informujeme o postavení v prostoru, snižujeme napětí extenzorů a flexorů, připravujeme organismus na mobilizaci, udržujeme pohyb endolymfy ve vestibulárním aparátu (Friedlová, 2007, s ). Obrázek 5 Pacient v houpacím lůžku Vibrační stimulace Vibrační stimulace zprostředkovává klientovi vjemy ze svého těla a jejím cílem je stimulovat kožní receptory a receptory hluboké citlivosti. Vibrační stimulace slouží jako příprava k vnímání pohybu a následné mobilizaci. Ke stimulaci používáme různé technické předměty, hudební nástroje, ale také vibrace z hrudníku, když klient nebo terapeut hovoří. V případě, kdy terapeut nebo příbuzný sedí za klientem a tělo klienta je opřené, může vnímat vibrace z hrudníku příbuzného, když hovoří. Pokud se začne terapeut s klientem pohybovat do stran, dochází k dráždění vláskových buněk a přenosu vzruchů na vestibulární jádra do mozku. Tuto stimulaci nazýváme trilogií. Poskytujeme současně vestibulární, vibrační a somatickou stimulaci (Friedlová, 2007, s ). 26

28 1.4 NÁSTAVBOVÉ PRVKY BAZÁLNÍ STIMULACE Optická stimulace Okolí lůžka klientů v nemocničních zařízeních je nudné až nestimulující. Člověku, který se probere po delší době z bezvědomí, se naskýtá pohled na strop a nemůže situaci adekvátně zpracovat. Pro optickou stimulaci je velmi důležitá každá změna polohy, umožníme mu sledovat dění a jeho okolí je zajímavější. Zrak může být postižen primárně následkem úrazu, nebo sekundárně během života. Ztrátou či poškozením optického vjemu trpí klienti, kteří se po delší době probouzejí z kómatu, nejsou schopni ihned rozeznat všechny detaily, odstíny a barvy předmětů. Při poskytování optické stimulace je důležité dodržování následujících zásad: - obličej klienta, alespoň krátce, vystavit světlu tak, aby si uvědomil denní dobu, - nabízet klientovi předměty, které jsou zřetelně světlé nebo tmavé, - je dobré jako kontrast s bílými zdmi volit barevné ložní prádlo, pyžamo klienta, - příliš malé obrázky jsou špatně rozeznatelné, - nikdy nesmíme zapomenout nasadit klientovi brýle, pokud je používal, - u pacientů s poruchami zraku volit jednoduché obrázky. Úprava a způsob rozmístění obrázků, je zcela na fantazii personálu nebo rodiny. Nesmíme ale zapomínat, že pozorování stále stejných předmětů mohou vyvolat halucinace a dezorientaci (Friedlová 2007, s ) Auditivní stimulace Cílem sluchového vnímání je navázání kontaktu s klientem, umožnit klientovi orientaci a pocit jistoty. Každý slovní kontakt je nutné podpořit kontaktem tělesným. Ošetřující musí dát také jasné signály, kdy hovoří s ním a kdy s někým z jeho okolí. Zohledňujeme desatero bazální stimulace (viz příloha č. 2). Například je vhodné rozhovor doplnit iniciálním dotekem, minimalizujeme matoucí a rušivé zvuky okolního světa a maximalizujeme význam poskytnutých slovních sdělení. Mezi možnosti auditivní stimulace patří: - poslech hudby z rádia, přehrávače: zohledňuje biografickou anamnézu 27

29 - vyprávění: nepoužíváme zdrobněliny-oslovujeme klienta, jak byl zvyklý - hra na hudební nástroj: pracují především muzikoterapeuti -zpěv: Zpívat může příbuzný klienta, například maminka integrovaná do péče u dítěte (Friedlová, 2007, s ) Orální stimulace Cílem orální stimulace je zprostředkovat klientovi vjemy ze svých úst. Orální stimulaci nezaměňujeme za péči o dutinu ústní, nebo nácvik polykacího reflexu. Orální stimulaci provádíme izolovaně a jako přípravu na orální příjem potravy. Je však vhodná vzájemná kombinace, která má své výhody. Při této kombinaci dochází k: - očistě ústní dutiny, - podpoře sekrece slin, - chuťovému prožitku, - aktivaci chuťového centra a paměťové stopy (Procházková, 2007, s. 12). Při poskytování orální stimulace je důležité dodržování následujících zásad: - zjistíme autobiografickou anamnézu, jakým jídlům, nápojům dával klient přednost, - klientovi umožníme vhodnou polohu a přistupujeme k jeho ústům ze strany, - bedlivě pozorujeme reakce klienta, neprovádíme stimulaci, pokud potřebuje odpočinek, - nevnikáme násilím do úst, - je vhodné používat molitanové štětičky, také tzv. cucací váčky (kousíček poživatiny vložené do mulu), (Friedlová, 2007, s. 120). Obrázek 6 Molitanová štětička pro orální simulaci 28

30 1.4.4 Olfaktorická stimulace Cílem je stimulovat paměťové stopy a aktivace asociačních funkcí mozku. Olfaktorická stimulace poskytuje především orientaci v dané situaci, např. vůně toaletních prostředků umožní klientovi pochopit, že se jedná o hygienu (Friedlová, 2007, s ). Chuť i čich jsou smysly pro detekci chemických látek. Specializované chemické receptory mají vztah k orientaci, vyhledávání a přijímání potravy. Receptory pro čich a chuť zahrnujeme mezi chemoreceptory. Mezi primární úlohou čichu patří především aktivace a sekrece slin, sociální informace (matka, domov), vliv na všeobecný charakter afektů (pocit libosti a nelibosti v paměťových stopách), (Procházková, 2007, s. 12). Před zahájením olfaktorické stimulace je potřeba znát biografii, které vůně klient upřednostňuje, tak abychom nevyvolali negativní stimulaci. Pro olfaktorickou stimulaci jsou vhodné vůně pro osobní hygienu, deodoranty a vůně jídla. Kromě integrace vůně při hygieně nebo při jídle můžeme nabídnout vůně z pracovního prostředí nebo ve vztahu k zájmům (Friedlová, 2007, s ) Taktilně-haptická stimulace Cílem taktilně-haptické stimulace je poskytnout pacientům smysluplné stimulace, ve formě známých předmětů a materiálů. Předměty tak mohou stimulovat paměťovou stopu a také aktivizovat ruku k činnosti. Používáme oblíbené hračky, zubní kartáček, ale také předměty spojené s hobby, jako je golfová hůl, tenisová raketa. Schopnost lidské ruky umožňuje rozpoznávat během života různé předměty a ty pak uchovávat v paměti. Neklidní pacienti jsou velmi aktivní a potřebují identifikovat předmět, který nahmatali. To se může projevit různými činnostmi, kdy si neustále stahují deku nebo tahají za katetry aj. Dávají tak najevo, že potřebují taktilněhaptickou stimulaci (Friedlová, 2007, s. 129). 29

31 1.5 BIOGRAFIE KLIENTA A JEHO RODINA Autobiografické anamnéza je výchozím bodem pro ošetřující personál, jako zdroj informací. Zdravotničtí pracovníci, tak pracují s osobností klienta a dovedou pochopit jeho vnitřní svět a docílit vzájemnou komunikaci. Ošetřovatelské intervence se zaměřují především na individualitu a biografii klienta. Autobiografickou anamnézou zjistíme návyky a denní rituály klienta tak, aby byla skutečně individuální. Klient je člověk s určitými schopnostmi a individualitou, kterou tělesně a psychicky manifestuje, proto je také na pacienta pohlíženo jako na rovnocenného pacienta (Friedlová, 2 díl 2005, s ). Zjišťování biografické anamnézy od rodinných příslušníků pacienta by mělo vždy obsahovat tyto následující informace: sociální situaci klienta, zaměstnání, kdo může a naopak nemůže klienta navštěvovat, jaký je typ (klidný, živý, tichý, samotář, společenský), jak slyší, jak vidí, zda potřebuje brýle, denní rytmus, co dělá po probuzení, co snídá, zda je pravák či levák, jaké doteky má klient rád a naopak nerad, jak spí, v jaké poloze usíná, jaké nosí pyžamo, zda se přikrývá, jak si čistí zuby, jak se holí, co rád nebo nerad jí, co rád nebo nerad pije, které zvuky poslouchá rád, oblíbená hudba, rádio, program TV, jaké upřednostňuje materiály, jeho oblíbené vůni, osobní parfém, sprchový gel, co dělá, když má bolesti, co dělá, aby se cítil dobře (hudba, osoby, klid, káva), důležitý zážitek v poslední době (Friedlová, 2007, s ). 30

32 2 PŘEHLED O PUBLIKOVANÝCH ČLÁNCÍCH BAZÁLNÍ STIMULACE V této části bakalářské práce jsou uvedeny jednotlivé články z odborných časopisů a také kniha a skripta s tématem bazální stimulace, které jsou uspořádány podle roku vydání v letech Jedná se o seznam jednotlivých článků, včetně autora, názvu publikace a popřípadě pracoviště, jejich krátký obsah (co je hlavní náplní článku) tak, aby čtenář měl rychlý a stručný přehled, v jaké oblasti má uplatnění a pro koho je určený zda pro zdravotníky nebo pro laickou veřejnost. Výsledkem je informační tabulka s kritérii, která umožňuje lepší orientaci ve vyhledaných publikacích. Článek č. 1. Autor: Friedlová, Karolína (2003) Název článku: Bazální stimulace v práci sestry Friedlová ve svém článku uvádí, že ve dnech probíhají první kurzy bazální stimulace na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Bazální stimulace nevyžaduje žádné finanční zatížení pro zdravotní zařízení, pouze vyškolený personál, pochopení a spolupráci všech členů týmu. V úvodu článku je popsána krátce historie konceptu. Friedlová se zmiňuje o rozvoji konceptu, ta je dobře integrovatelná do ošetřovatelské péče. Ošetřující volí ošetřovatelské intervence, které zohledňují koncept bazální stimulace a individualitu pacienta. V článku podrobně popisuje význam cílené stimulace orgánů, význam vnímání, somatické vnímání, masáž stimulující dýchání. Závěrem píše, že ošetřující pracující musí disponovat znalostmi, které získá absolvováním kurzu, kde si osvojí teoretické poznatky a naučí se techniky stimulací jednotlivých smyslů. 31

33 Článek č. 2. Autorky: Kučová Jana, Havránková Jarmila (2004) Název článku: Bazální stimulace v novorozeneckém věku Kučová, Havránková ve svém článku sdělují, že aplikace bazální stimulace do ošetřovatelské péče je v současné době prioritou mnoha oddělení. Samy usilují, aby bazální stimulace na jejich oddělení byla nedílnou součástí péče. Snaží se docílit změny návyků a také lepšího chování celého týmu, který pečuje o dítě. Oddělení pro nezralé a patologické novorozence zajišťuje péči o novorozence nezralé, hypotrofické, s novorozeneckou infekcí, s vrozenou vývojovou vadou, s protrahovanou hyperbilirubinémií, s novorozeneckým abstinenčním syndromem, a to u dětí od 32. týdne gestace. U všech těchto dětí zajišťují potřebnou péči, včetně péče bazálněstimulační. Na základě poznatků z kurzu bazální stimulace se upravily některé postupy při manipulacích s novorozencem. Autorky textu informují, jaké používají techniky ve své praxi. Jednou z nich je polohování, hygiena, ošetřování kůže, masáž stimulující dýchání, klokánkování a jiné postupy v konceptu bazální stimulace. Zdůrazňují nejčastější chyby, kterých se personál dopouští při manipulacích, čímž děti stresují a vytváří se tak vliv negativních stimulů. Seznamují rodiče s tím, jak na děti působí doteky, hudba a hlasy, které poslouchaly rády v těhotenství. Zapojují do péče rodiče, kteří chovají dítě, hladí je, mluví na ně, pouští jim oblíbené zvuky a melodie. Článek č. 3. Autor: Lišková Marcela (2004) Název článku: Bazální stimulace u pacientky s dg. stav po intracerebrálním krvácení Pracoviště: NsP a LDN, Orlová-Lutyně Lišková, autorka článku, popisuje kazuistiku 40leté ženy, přijímané v kóma vigile na oddělení LDN. Dle sesterské překladové zprávy nekomunikuje, vydává hučivé zvuky, je neschopná sebeobsluhy, inkontinentní, zcela odkázaná na ošetřovatelskou péči. Navzdory postižení ošetřující personál s pacientkou hovoří. Výchozím bodem pro ošetřovatelkou péči podle konceptu bazální stimulace je sepsání 32

34 biografické anamnézy. Dále podrobně popisuje somatickou anamnézu, doteky, iniciální dotek, procvičování získaných dovedností. Následují informace, jak pečují o pohybovou aktivitu, auditivní stimulaci, orální stimulaci. Během tří měsíců u pacientky dosáhli velkých úspěchů, pacientka se stala kontaktní, částečně pohyblivou, komunikující. Jedním z mnoha úspěchů byla háčkovaná čepice na hlavě pacientky, která jí dala pocit jistoty. Protože pacientka má kraniektomii, vždy při manipulacích kolem hlavy reagovala zvýšeným neklidem. Během tří měsíců v ošetřovatelské péči podle konceptu bazální stimulace udělala pacientka pokrok v komunikaci, zvládala částečně hygienickou péči a byla částečně samostatná. Pacientka byla posléze propuštěna do domácí péče. Článek č. 4. Autor: Lišková Marcela (2004) Název článku: Pacient s coma vigile v domácí péči Autorka připomíná, že stěžejní pro zdraví člověka je nejen aplikace léků, ale také uspokojování jeho sociálních potřeb. Člověka chápe jako bytost, která je jedinečná a tvrdí, že opuštěnost a izolace vedou ke vzniku negativních emocí a podílejí se na celkovém zhoršení nemoci. Jako příklad kvalitního přístupu k těžce handicapované osobě uvádí kazuistiku paní Věrky, kterou si její rodina vzala do domácí péče a stará se o ni metodou bazální stimulace. V průběhu hospitalizace dosáhli u pacientky díky bazální stimulaci zlepšení. Z kóma vigile se stala pacientka kontaktní, částečně pohyblivá, komunikující, a došlo i ke zkvalitnění jejího života. Rodina se snaží svou domácí péčí navázat na tu, která byla započata u paní Věrky v LDN Orlová-Lutyně. Článek č. 5. Autor: Friedlová Karolína (2005) Název článku: Dynamika v ošetřovatelství Bazální stimulace Friedlová ve svém článku v roce 2000 poprvé informovala českou ošetřovatelskou veřejnost o konceptu bazální stimulace, a to na stránkách časopisu 33

35 Sestra. V roce 2005 už působí více než 700 lektorů konceptu bazální stimulace. Teprve po absolvování certifikovaného semináře a získání certifikátu bazální stimulace je ošetřující oprávněn aplikovat prvky do ošetřovatelské péče. V současné době se objevují necertifikované semináře, dokonce se objevily semináře bazální stimulace jiných organizací. Jde o poškozování absolventů kurzů a také poškozování konceptu. Proto byl v říjnu roku 2005 založen Institut bazální stimulace, který je zárukou certifikovaných seminářů. Článek č. 6. Autor: Wolffová Věra (2005) Název článku: Ošetřuj nemocného duší! Pracoviště:Oddělení pediatrické, resuscitační a intenzivní péče, FNsP Ostrava-Poruba Wolfová ve svém článku popisuje bezmoc a závislost na druhých. Ti, kdo mají tuto zkušenost, se většinou stávají zdravotníky, kteří ošetřují duší. K tomu, aby zdravotník používal k ošetřování nemocných své nitro, nemusí projít negativním prožitkem hospitalizace. Stačí mít štěstí a být proškolen konceptem BS (bazální stimulace). Wolffová osobně považuje bazální stimulaci za revoluci v ošetřovatelské péči. Ve svém článku seznamuje s principem bazální stimulace, která umožňuje lidem s postiženým vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat svůj zdravotní stav cílenou stimulací smyslových orgánů. Lidský mozek disponuje schopností uchovávat své životní návyky v paměťových drahách, a to dává šanci cílenou stimulací uložených vzpomínek znovu aktivovat jeho činnost. Tento koncept dává ošetřovatelské péči terapeutickou úroveň. Cílem bazální stimulace je podpora rozvoje vlastní identity. Bazální stimulace umožňuje komunikaci pacienta s okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, zlepšení funkcí organismu. 34