OBSAH. STÁTNÍ SVÁTKY Miroslav Houska: Blahopřejeme spřáteleným zemím... 9

Transkript

1 OBSAH Z NAŠÍ ČINNOSTI Marie Hrušková: Zpráva o činnosti Společnosti česko-arabské a Společnosti přátel Afriky od června do září Marie Hrušková: Informace o přednáškové činnosti členů SČA a SPA Poděkování předsednictva Společnosti česko-arabské JUDr. Josefu Koutskému Projev ministra zahraničních věcí ČR, Cyrila Svobody, na mezinárodní konferenci Zahraniční rozvojová pomoc výzva pro nastupující dárce Marie Hrušková: Setkání s novým velvyslancem Jemenské republiky Výzva předsednictva SČA k pomoci zaplavenému Náprstkovu muzeu STÁTNÍ SVÁTKY Miroslav Houska: Blahopřejeme spřáteleným zemím STUDIE A DOKUMENTY Výzva osobností české kultury, vědy, sportu a podnikatelů Za vyváženou českou zahraniční politiku Stanovisko Společnosti česko-arabské k hrozbě vojenského útoku proti Iráku Ivan Voleš: Arabští podnikatelé projevují zájem o český trh Jana Jiroušková: Bambarové Josef Poláček: Ruské ženy v Africe KULTURA Josef Poláček: Kulturní význam otevření Centra Al-Jawahiri v Praze Jaromír Hajský: Dramatik Muhammad aš-šarafí Břetislav Vachala: Ohlédnutí za našimi egyptskými výstavami v roce Bořek Homola: Výstava k uctění obětí Oceněné práce v soutěži Afrika dětskýma očima Jaromír Hajský: Za Vladimírem Komárkem INFORMACE A ZAJÍMAVOSTI Jaroslav Slípka: Vysoká úroveň lékařského školství v Kuvajtu Jaroslav Bureš: Kulatý stůl o islámu Brněnští přátelé Afriky: Na černý kontinent se už nedá zapomenout Základní informace o činnosti agentury Babylon Josef Poláček: Abrahamoviny předního českého arabisty Eduarda Gombára

2 O B S A H ZVEME VÁS Náprstkovo muzeum Svátky a slavnosti ve starověku Moravské zemské muzeum Umění tropické Afriky Společnost přátel Afriky podzimní akce v Olomouci Tradiční předvánoční orientální trh v Náprstkově muzeu CO SI PŘEČÍST Zvláštní číslo časopisu Mezinárodní vztahy o islámu

3 Z NAŠÍ ČINNOSTI Zpráva o činnosti Společnosti česko-arabské a Společnosti přátel Afriky od června do září 2002 Zpráva obsahuje informace o činnosti obou Společností za čtyři letní měsíce Aktivita obou Společností byla poznamenána dovolenými, povodněmi a zejména určitou finanční nejistotou. Ještě začátkem června nebylo jisté, zda obdržíme finanční dotaci od MZV, na které je závislá realizace naší aktivity. Přesto však některé plánované akce, jejichž příprava trvá delší dobu, jako jsou např. výstavy a mezinárodní semináře, musely být zajištěny. S uspokojením jsme proto v červnu přivítali zprávu od OKKV MZV, že nám byl příspěvek na rok 2002 poukázán. I když jsme obdrželi méně než jednu polovinu požadované částky, děkujeme za ni touto cestou MZV ČR. Budeme muset vyřadit některé méně významné akce a hlavně hledat další cesty k získání prostředků, abychom mohli realizovat co nejvíce projektů. Největší starost nám dělá vydání čtyř čísel bulletinu, neboť příspěvek MZV stačí jen na dvě čísla. Doufám, že se nám podaří vyřešit i tento problém a obdržíte všechna čtyři čísla. Finančními problémy se zabývala obě předsednictva, která se v tomto období sešla dvakrát. Předsednictvo Společnosti česko-arabské pověřilo vedení zasláním dopisu ministru zahraničí Janu Kavanovi a návštěvou doyena arabských a afrických velvyslanců J.E. Abder Rahmane Meazine Cherifa, velvyslance Alžírska. Pan velvyslanec si vyžádal projekty na r a přislíbil informovat o naší situaci své kolegy. Společnost přátel Afriky zaměřila svoji aktivitu na spolupráci se Správou Pražského hradu při doprovodných akcích, které probíhaly v Letohrádku královny Anny při výstavě Africké umění (dar pana Rainera Kreissla České republice). Vernisáž výstavy se konala 5. června za přítomnosti prezidenta Václava Havla a dárce sbírky pana Kreissla. Vernisáže se zúčastnila řada významných osobností včetně diplomatického sboru. Přítomno bylo i vedení naší Společnosti. Vernisáž byla ukončena v Jízdárně Pražského hradu, kde vystoupila skupina afrických hudebníků a byla podávána africká jídla. Tuto výstavu by si neměl nechat ujít žádný milovník nejen afrického umění, ale umění vůbec. Letos bude ukončena 31. října. Doufáme však, že bude opět zpřístupněna na jaře 2003 a že se podaří najít takové prostory, kde by ji mohli návštěvníci shlédnout po celý rok. V měsíci červnu, září a říjnu probíhaly každý čtvrtek v Belvederu a Míčovně od 18,00 hod. přednášky, kde předávali své bohaté zkušenosti přední afrikanisté, převážně členové Společnosti přátel Afriky. V červnu to byl doc. dr. Josef Kandert, ing. Radim Kotrba a profesor dr. Luboš Kropáček, v září dr. Alois Wokoun a dr. Vladimír Klíma, CSc. Ve stejnou dobu probíhala v Brně v pavilonu Anthropos MZM výstava Africké umění subtropické Afriky, kterou připravilo Moravské zemské muzeum a naše Společnost přátel Afriky byla spolupořadatelem. Výstava bude prodloužena do jara příštího roku. K doprovodným akcím, na kterých se též podílíme, patří dvě říjnové přednášky docenta Kanderta 23. října 2002, 30 října 2002 (téma přednášek uveřejňujeme na jiném místě) a 31. října se uskuteční autogramiáda knihy Ivana Mrázka: Nigérie černý obr Afriky, na kterou zveme naše členy a přátele umění Afriky. Jsme rádi, že se na těchto akcích podílí i nově aktivizovaná pobočka SPA. Dává o sobě 3

4 Z N A Š Í Č I N N O S T I vědět i prostřednictvím médií. V tomto Bulletinu uveřejňujeme rozhovor jejího předsedy Rostislava Tesaře a autora knihy Ivana Mrázka vrovnosti. Pobočky v Olomouci a v Plzni oslavily Mezinárodní den Afriky a připravují se na podzimní akce. V Olomouci byl hostem pobočky J.E. dr. Noel N. Lehoko, velvyslanec JAR. V popředí zájmu Společnosti česko-arabské zůstává blízkovýchodní problém. Přivítali jsme stanoviska, která zaujala k BV 5. řádná eurostředomořská konference ve Valencii, o které jsme Vás informovali v minulém čísle. 25. června uspořádala Společnost česko-arabská a Sdružení přátel Palestiny v Náprstkově muzeu již tradiční červnový seminář. Hlavní referát přednesl chargé d affaires Státu Palestina pan Jamal Al Jamal. Seznámil přítomné se stanovisky Palestiny k současné velmi napjaté situaci v této oblasti. Předseda Sdružení přátel Palestiny dr. Lubomír Miřejovský ve svém vystoupení ujistil palestinské představitele naší podporou. Odmítáme zpochybňování práv palestinského lidu na sebeurčení, vytvoření vlastního státu a nezávislost. V červnu uspořádala SČA v Havlíčkově Brodě besedu o Libanonu, které se zúčastnil předseda libanonského klubu p. Hassan Ezedin. Beseda měla velký ohlas už vzhledem k době konání a situaci na BV. Besedu připravil dr. Václav Čapek, předseda Sdružení přátel Kuvajtu a člen předsednictva SČA. V závěru měsíce června jsme se rozloučili s velvyslancem Jemenské republiky J.E. Alí Abdalla Abú Lúhum, který po čtyřletém působení v České republice ukončil svoji misi. Recepce na rozloučenou, které se účastnil diplomatický sbor v čele s doyenem panem arcibiskupem Irwinem Josefem Enderem, byl přítomen i ministr zahraničí Jan Kavan. V měsíci červenci oslavilo několik arabských zemí své státní svátky. Vedení Společnosti česko-arabské mělo možnost osobně poblahopřát vedoucím misí na recepcích uspořádaných při těchto příležitostech. Dne 2. července oslavila Alžírská demokratická republika 40. výročí Dne nezávislosti. 17. července jsme si připomněli výročí revoluce v Iráku a 23. července jsme oslavili 50. výročí Dne revoluce v Egyptě. 30. července jsme se sešli na slavnostní recepci na velvyslanectví Marockého království při příležitosti marockého státního svátku. Kvelmi významným akcím v tomto období je třeba zařadit slavnostní vyhlášení oficiálního zahájení činnosti Centra al-jawahiri, které se uskutečnilo 27. července Informaci o tomto večeru i s připomenutím si významu tohoto velkého arabského básníka, najdete na dalších stránkách tohoto Bulletinu. Společnost česko-arabská uvítala s velkým uspokojením zřízení tohoto centra a bude se snažit pomáhat co nejvíce k rozvoji jeho činnosti. Věříme, že přispěje k většímu poznání arabské poezie a stane se přínosem pro rozkvět kulturní výměny v našem hlavním městě. Mnoho úsilí jsme vyvinuli pro získání finančních prostředků na vydání knihy o jemenském básníku Muhammad aš-šarafim, kterou připravil Ing. Jaromír Hajský. Věříme, že spatří světlo světa ještě tento rok. Rádi bychom však pokračovali ve vydávání děl i dalších arabských spisovatelů a básníků. Snažíme se nadále získat prostředky na vydání sbírky povídek libyjských autorů. Předsednictvo Společnosti česko-arabské přijalo na svém zasedání 4. září stanovisko k připravovaným útokům USA na Irák a zároveň podpořilo výzvu proti jednostranné informovanosti o událostech na BV v našich médiích. Oba dokumenty uveřejňujeme v tomto čísle Bulletinu. V září byla přijata místopředsedkyně ing. Marie Hrušková novým jemenským velvyslancem J.E. Sálimem Jahjá al-cháridžahem, kterého seznámila s činností Společnosti česko-arabské a Sdružení přátel Jemenu. Pan velvyslanec poděkoval za dosavadní aktivitu Společnosti a ujistil místopředsedkyni, že velvyslanectví a on sám osobně nám budou nápomocni. Zároveň pozval místopředsedkyni ing. Hruškovou a další členy vedení na recepci ke státnímu svátku, která se konala 26. září. Tentýž den se také zúčastnili recepce pořádané na počest 33. výročí revoluce v Libyi. Plzeňská pobočka spolu se Sdružením občanů arabských států v Západočeském kraji uspořádala 21. září kulturní večer, na kterém si připomněla státní svátky Alžírska, Egypta, Iráku, Maroka, Libye a Jemenu. Večera se zúčastnila místopředsedkyně ing. Hrušková. 4

5 Z N A Š Í Č I N N O S T I Předsednictvo Společnosti česko-arabské se usneslo na vyhlášení sbírky na pomoc postiženým povodněmi. Vzhledem k dlouholeté spolupráci s Náprstkovým muzeem, které také utrpělo ztráty, chceme výsledek sbírky věnovat právě tomuto muzeu. V měsíci září jsme byli pozváni na několik významných seminářů a besed. Dne 11. září uspořádal ÚMV MZV besedu u kulatého stolu na téma Terorismus islámský svět po 11. září. O této besedě, které se účastnila ing. Hrušková a Mgr. Houska, přinášíme informaci na jiném místě Bulletinu. Dne 12. září se ing. Marie Hrušková a prof. Luboš Kropáček zúčastnili celodenní mezinárodní konference k otázkám ozvojové pomoci Zahraniční rozvojová pomoc výzva pro nastupující dárce, kterou pořádalo MZV ČR. Konferenci zahájil JUDr. Cyril Svoboda, ministr zahraničních věcí, který zvláště ocenil účast významných zahraničních hostů. Otázkou rozvojové pomoci se zabývala již minulá vláda a přijala koncepci na léta Vedle Střediska rozvojové pomoci MZV, které pracuje v Nerudově ul. č. 3, nás potěšila informace o zřízení nového oboru katedry rozvojové pomoci na Univerzitě Palackého v Olomouci. Místopředseda SČA a prezident ČAOK ing. Ivan Voleš se zúčastnil semináře, který pořádala agentura Babylon Jak úspěšně obchodovat s arabským světem. Dokladem toho, že nám tato problematika není lhostejná, je i článek Ivana Voleše v tomto čísle Bulletinu. V měsíci záři měla být v Náprstkově muzeu vernisáž dvou výstav, na kterých se podílela Společnost česko-arabská. Vhledem k záplavě, která postihla i budovu Náprstkova muzea, byla výstava fotografií z Alžírska přeložena do roku 2003 a druhá výstava Magický šperk posunuta do měsíce října. O otevření výstavy dne 16. října byl požádán velvyslanec Egypta. Byla také uzavřena soutěž dětí Afrika dětskýma očima a byli vyhlášeni vítězové, jejichž jména uveřejňujeme v tomto čísle. Zároveň byl vyhlášen další ročník soutěže pro rok Podmínky, i když se nemění uveřejníme v příštím čísle. Redakční rada na svém červnovém zasedání zhodnotila druhé číslo Bulletinu, ve kterém převažovaly příspěvky s africkou tématikou. Zároveň zabezpečila jeho expedici. Na zářijové schůzi připravila do tisku 3. číslo a provedla jeho uzávěrku. Předsednictva obou Společností uložila předsedům Sdružení zabezpečit projektované akce podle krácených finančních prostředků. Předsedové Sdružení SPA mají do 27. listopadu předložit zprávu o činnosti za r a náměty na projekty na rok Totéž bude písemnou formou požadováno také od předsedů Sdružení SČA. Předsednictvo Společnosti česko-arabské přijalo na zářijovém zasedání významné dokumenty, které uvádíme v plném znění v tomto čísle. Zároveň vydalo výzvu ke sbírce na pomoc postiženým povodněmi. Konkrétně určilo, aby výtěžek byl věnován Náprstkovu muzeu, které utrpělo velké ztráty zejména na zámku Loběchov, kde se nacházejí převážně sbírky asijského umění. Marie Hrušková 1. místopředsedkyně SČA a SPA Informace o přednáškové činnosti členů SČA a SPA V průběhu roku 2002 se uskutečnila řada zajímavých přednášek. Již tradičně jsou veřejností hojně navštěvovány přednášky doc. dr. Břetislava Vachaly, CSc. předsedy Sdružení přátel Egypta, o nejnovějších objevech českých egyptologů: Nejnovější objevy českých egyptologů (Stará radnice v Broumově, ), Nejnovější objevy českých egyptologů v Abúsíru (Stará radnice v Brně, ), The Mastaba of Ptahshepses at Abusir 5

6 Z N A Š Í Č I N N O S T I and its Reconstruction (Národní muzeum ve Varšavě, ), Poslední objevy českých egyptologů v Abúsíru (Moravské zemské muzeum v Brně, ), Objev hrobky staroegyptského soudce Intiho v Abúsíru (Muzeum v Bratislavě, ). Velkou pozornost poutají rovněž přednášky dr. Vladimíra Klímy, CSc. o Ghaně, pořádané Sdružením přátel Ghany: 17. září (Rožnov pod Radhoštěm), 18. září (Frýdek Místek), 26. září (Praha, Míčovna Pražského hradu), 7. října (Olomouc), 17. října (Nový Jičín), počátek listopadu (Luhačovice), 14. listopadu (Vsetín). Velký ohlas mají rovněž přednášky dr. Jaromíra Kučery, člena pobočky SPA v Brně: přednášky o Alžírsku a Sahaře (pro domov důchodců, účast 50 os.), přednášky o Maroku a Sahaře (pro studenty biskupského gymnázia v Brně, účast 100 os.), přednášky o Maroku a Alžírsku (pro širší veřejnost, účast 50 os.). Přednášky byly doplněny fotografickou výstavkou a diapozitivy. Řadu velmi úspěšných přednášek uskutečnil rovněž doc. dr. Antonína Libický, a to zejména pro školy (např. Tradiční medicína v Kralupech nad Vltavou). Poděkování předsednictva SČA Josefu Koutskému Předsednictvo Společnosti česko-arabské velmi děkuje touto cestou JUDr. Josefu Koutskému za jeho podporu, kterou nám poskytoval v době svého působení ve funkci ředitele odboru Blízkého východu a severní Afriky. Přejeme mu jako velvyslanci v Syrské arabské republice hodně úspěchů v jeho náročné práci. Věříme, že stejné pochopení a pomoc najdeme i u nové ředitelky odboru paní Evy Filipiové-Drábkové, která patřila k zakládajícím členům Společnosti. Konference Zahraniční rozvojová pomoc výzva pro nastupující dárce Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 12. září 2002 projev ministra zahraničních věcí ČR, Cyrila Svobody Vážené dámy a pánové, vážení hosté, rád bych Vás přivítal na konferenci o rozvojové spolupráci a o roli, kterou v ní má hrát Česká republika a další země střední, východní a jihovýchodní Evropy. Konference nese příhodný název Výzva pro nastupující dárce. Dovolte mi, abych se na začátku zastavil u dvou klíčových slov: nastupující (emerging) a výzvy (challenges). Výraz nastupující je v případě České republiky poněkud nepřesný. Naše země byla (a je) tradičně zapojena do pomoci méně vyspělým zemím a tuto pomoc nepřerušila ani během náročného období transformace na počátku 90. let. Například díky programu vládních stipendií bylo v minulých letech umožněno tisícům studentů z rozvojových zemí získat odborné vzdělání na některé z českých vyso- 6

7 Z N A Š Í Č I N N O S T I kých škol. Česká republika také poskytla útočiště a následnou pomoc při návratu stovkám a tisícům uprchlíků pocházejících z neklidných částí Evropy a dalších zemí. Domácí společnosti, výzkumné instituce, nevládní organizace i jednotlivci byli (a jsou) zapojeni do desítek rozvojových projektů české vlády, realizovaných prakticky ve všech kontinentech. Česká republika je rovněž aktivní v oblasti mnohostranné rozvojové spolupráce a pravidelně přispívá do fondů OSN a většiny dalších významných mezinárodních organizací. Česká republika má dlouholeté zkušenosti s poskytováním rozvojové pomoci a co více má vizi, jak tyto zkušenosti nadále rozvíjet. Součástí této vize je přispět v rámci našich možností k naplnění Miléniových rozvojových cílů a zařadit se po bok vyspělých dárcovských zemí sdružených v EU a ve Výboru OECD pro rozvojovou pomoc. Srovnání s těmito zeměmi však zároveň dokazuje, že je před námi ještě dlouhá cesta s řadou překážek. To mě přivádí k druhému klíčovému výrazu, kterým jsou výzvy. Dnešní konference se koná, s přesností téměř na den, jeden rok po tragických teroristických útocích na USA, což znovu připomíná, že rozvojová pomoc je nejen naší morální a humanitární povinností, ale že je rovněž součástí všeobecného úsilí o bezpečnější svět. Pouze před několika dny Světový summit v Johannesburgu potvrdil význam, který musíme věnovat naléhavým otázkám udržitelného rozvoje a boje proti chudobě. I když Česká republika před několika týdny na vlastní kůži zakusila účinky zničujících záplav a vynakládá nyní velké úsilí na překonání jejích následků, je odhodlána zvládat i další úkoly. Chci využít této příležitosti a ještě jednou upřímně poděkovat za veškerou zahraniční pomoc poskytnutou České republice v souvislosti s povodněmi, které přesáhly jakoukoliv zkušenost v naší moderní historii. Pouze za několik týdnů Česká republika a další kandidátské země ukončí přístupová jednání s Evropskou unií, která jak doufáme povedou k jejich brzkému členství. EU není jen uzavřeným společenstvím vyspělých demokratických zemí, ale je také největším dárcem rozvojové a solidární pomoci ve světě. To je další důvod, proč Česká republika a ostatní kandidátské země musejí být připraveny převzít svůj díl zodpovědnosti za osud méně vyspělých částí planety. Řada těchto nastupujících dárců čelí přes místní specifika stejným výzvám. Proto jsem rád, že dnešní konference pořádaná v rámci SEI vyjadřuje i tento středoevropský a regionální aspekt. Je zřejmé, že hlavní výzvou již není proč a zda-li vůbec se do rozvojové spolupráce zapojit, ale spíše jak. Jak definovat legislativní zázemí pro rozvojovou pomoc? Jaký vytvořit systém institucí? Jak organizovat projektový cyklus? Jakým způsobem financovat projekty? Jak koordinovat naši pomoc s dalšími dárci? Celý jeden segment konference bude věnován těmto otázkám. Budeme si vyměňovat zkušenosti se zástupci dárcovských zemí i mezinárodních organizací, kteří nám v tomto ohledu mohou předat své cenné zkušenosti. Vedle otázky jak bychom však neměli zapomínat ani na otázku proč. Proč vůbec rozvojovou pomoc poskytovat? Co je jejím smyslem a cílem? Odpovědi na tyto otázky nejsou zdaleka samozřejmé. Jejich hledání nám často může pomoci i v řešení vlastních problémů. Rozvojová pomoc totiž nesmí být chápána pouze jako téma pro uzavřenou skupinu státních úředníků a úzký okruh odborníků. Naopak, rozvojová pomoc se musí stát předmětem otevřené diskuse celé společnosti, včetně její politické reprezentace. Proto jsem rád, že druhý segment konference pamatuje i na tento širší rozměr a že dnes můžeme mezi sebou přivítat senátory, poslance, novináře a zástupce občanské společnosti. Pouze jejich aktivní účast umožní vybudovat efektivní systém rozvojové pomoci a ukotví rozvojovou spolupráci jako nedílnou součást zahraniční politiky České republiky. Bez jejich zapojení by rozvojová pomoc zůstala opravdu jen předmětem debat hrstky odborníků. Vážené dámy a pánové, vážení hosté, domnívám se, že se na této konferenci sešlo skutečně výjimečné seskupení účastníků jak z domova, tak ze zahraničí, jak z řad zástupců státu, tak nevládních institucí, z řad odborníků i široké veřejnosti. Nepochybuji proto, že se nám podaří výzvy pro nastupující dárce nejen identifikovat, ale rovněž nastínit řešení, jak jim čelit. Přeji nám všem v tomto snažení mnoho úspěchů. 7

8 Z N A Š Í Č I N N O S T I Ačkoliv jsem si jistý, že neexistuje žádná přímá příčinná souvislost mezi chudobou a terorismem, jsem na druhou stranu přesvědčen, že extrémní chudoba je jednou z důležitých ingrediencí, která spolu s dalšími, jako jsou nevyřešené dlouhodobé politické konflikty, může produkovat potenciální explosivní koktejl. Ve výsledku může vést k pocitům bezmoci, frustrace a zloby, které spoluvytváření živnou půdu pro fundamentalismus, radikalismus a dokonce i terorismus. Proto je implementování Rozvojových cílů Summitu tisíciletí a boj s chudobou pro nás nejen morální a humanitární povinností, ale zároveň je to i integrální součást boje proti terorismu a extrémní intoleranci všeho druhu, je to součást našeho boje za stabilní, bezpečný a spravedlivější svět. Jan Kavan, předseda 57. Valného shromáždění OSN (Pramen: UN Bulletin, č. 9/2002) Setkání s novým velvyslancem Jemenské republiky V září pozval nový velvyslanec Jemenské republiky J.E. Sálim Jahjá al-cháridžah místopředsedkyni ing. Marii Hruškovou na přátelskou besedu. Ing. Hrušková seznámila pana velvyslance s činností Společnosti a konkrétně se Sdružením přátel Jemenu. Pan velvyslanec poděkoval za dosavadní aktivitu Společnosti a ujistil místopředsedkyni vzájemnou podporou, že velvyslanectví a on osobně nám budou nápomocni v naší činnosti. Pozval zároveň ing. Hruškovou a další členy vedení na recepci, která se konala 26. září. Marie Hrušková 1. místopředsedkyně SČA a SPA Výzva předsednictva SČA k pomoci zaplavenému Náprstkovu muzeu Předsednictvo SČA se také usneslo na vyhlášení sbírky na pomoc postiženým povodní. Vzhledem k dlouholeté spolupráci s Náprstkovým muzeem, které utrpělo též ztráty, chceme výsledek sbírky věnovat právě Náprstkovu muzeu. Příspěvky, prosím, zasílejte na č.ú /0800, variabilní symbol

9 STÁTNÍ SVÁTKY A VÝZNAMNÁ VÝROČÍ Blahopřejeme spřáteleným zemím Společnost česko-arabská a Společnost přátel Afriky blahopřejí spřáteleným zemím k jejich státním svátkům a významným dnům. Republice Benin, která 1. srpna oslavila svůj státní svátek. Republice Burkina Faso, jejíž obyvatelé si 4. srpna připomněli 19. výročí Demokratické a lidové revoluce z roku Republice Kongo k 39. výročí získání suverenity a nezávislosti, které si připomněla 15. srpna. Arabské libyjské lidové socialistické džamáhíríji k významnému svátku Dni revoluce 1. září, z roku Království Swazijsko, které si připomnělo Den nezávislosti, jež připadá na 6. září. Republice Mali, jež oslavila 22. září nezávislost vyhlášenou v roce 1960, vystoupením z Federace Mali v rámci Francouzského společenství. Republice Guinea-Bissau k oslavám 29. výročí odstranění kolonialismu a vyhlášení nezávislosti 24. září Republice Guinea, která si připomíná již 44. výročí vyhlášení Dne nezávislosti, k němuž došlo 2. října Republice Uganda, jež 9. října vzpomíná 40. výročí Dne nezávislosti, nabyté v roce Demokratické republice Somálsko, která 21. října slaví 23. výročí Dne revoluce. Republice Zambie k oslavám státního svátku, jež každoročně probíhají 24. října. Demokratické republice Alžírsko k významnému výročí Dne revoluce (1954). Státu Palestina k výročí vyhlášení státu Palestina dne a k Mezinárodnímu dni Palestiny vyhlášenému OSN na den 28. listopadu. Republice Angola u příležitosti oslav státního svátku (1975). Demokratické republice Kongo ke každoročním oslavám výročí druhé republiky. Arabské a africké republice Mauretánii k oslavě Dne nezávislosti (1960). Pobřeží slonoviny u příležitosti státního svátku Republice Niger k oslavám vyhlášení republiky (1963). Miroslav Houska Společnost česko-arabská 9

10 STUDIE A DOKUMENTY Výzva osobností české kultury, vědy, sportu a podnikatelů Za vyváženou českou zahraniční politiku Po teroristickém útoku 11. září 2001, který jsme všichni jednoznačně odsoudili, jsme byli svědky pokusů mnoha českých médií, ale i politiků o zevšeobecňování a paušální odsuzování Arabů a muslimů jakožto potenciálního zdroje terorismu. Projevilo se to i v prosazování jednostranných pohledů na izraelsko-palestinský konflikt a v prohlášeních některých politiků, která byla v příkrém rozporu s českými národními zájmy. V souvislosti s vytvořením nové české vlády a s tvorbou nové koncepce české zahraniční politiky se obracíme s výzvou na ty, kdož tuto koncepci tvoří, aby česká zahraniční politika v oblasti Blízkého východu byla spravedlivá a vyvážená. Odvoláváme se při tom jak na platné rezoluce RB a VS OSN, pro které ČR hlasovala, tak i na zásady koordinované politiky EU, o členství v níž usilujeme. Blízkovýchodní konflikt je příliš složitý na to, aby k němu zaujala ČR jednostranné stanovisko nebo aby se k němu vyjadřoval představitel našeho státu z pozic, která jsou v rozporu s historickou skutečností. Nelze pouze odsuzovat teroristické akty páchané Palestinci a zavírat oči nebo banalizovat izraelské odvetné akce, které jen dále roztáčejí kolo násilí. Nelze přehlížet základní fakt, že Izrael okupuje již 35 let území, která podle mezinárodního práva patří Arabům, a že tuto skutečnost uznává oficiálně i ČR. Náš postoj vychází z našeho pevného přesvědčení, že oplácet násilí ještě větším násilím se nikdy nevyplácí. Jednostranný postoj v této otázce, který by byl v rozporu s mezinárodním právem, by prestiž České republiky vážně narušil. Při respektování našich dobrých vztahů s Izraelem bychom neměli přehlížet naše vztahy s arabským světem. Arabské země jsou a budou našimi partnery, což je dáno jejich geografickou pozicí, historickými vztahy, obchodní výměnou, ale i lidskými svazky. Neměli bychom tato pouta narušovat neuváženými a nepřátelskými postoji. ČR je malý stát a potřebuje hodně přátel a v arabských zemích jich máme stále mnoho, važme si toho. Vyzýváme proto novou vládu ČR, Ministerstvo zahraničních věcí a další instituce, které se podílejí na tvorbě zahraniční politiky, aby braly v úvahu potřebu vyváženosti našich vztahů a dodržování zásad mezinárodního práva. Vyzýváme česká média, aby ve svém zpravodajství o arabských zemích a zejména o izraelsko-palestinském konfliktu byla co nejobjektivnější a poskytovala svým divákům, posluchačům a čtenářům stanoviska a názory obou stran. Nepochybujeme, že potom si bude moci česká veřejnost udělat správný obraz o skutečnosti. V Praze, dne

11 S T U D I E A D O K U M E N T Y Stanovisko Společnosti česko-arabské k hrozbě vojenského útoku proti Iráku Společnost česko-arabská je znepokojena hrozbou Spojených států amerických provést vojenský útok proti Iráku. Společnost odmítá použití síly v mezinárodních vztazích, porušující principy mezinárodního práva a ignorující chartu OSN. Násilí považuje za zdroj napětí a nového nebezpečí jak pro oblast Blízkého východu, tak pro velkou část Asie, severní Afriky a Evropy. Společnost česko-arabská zdůrazňuje, že Evropa vždy byla a je dnes ještě výrazněji propojena s oblastí Středomoří a Blízkého východu, o jejíž mírový rozvoj a postupnou demokratizaci v posledních letech vytrvale usiluje. Společnost česko-arabská se jako občanské sdružení připojuje ke všem světovým a evropským organizacím a všem zemím a silám, které prosazují dialog a řešení mezinárodních otázek mírovou cestou. Společnost vyjadřuje obavy, že nový válečný konflikt by těžce postihl obyvatele Iráku a prohloubil jejich dnešní strádání způsobené dlouholetým embargem. Společnost je přesvědčena, že proti terorismu či nebezpečí zneužití zbraní hromadného ničení musí mezinárodní společenství postupovat koordinovaně na půdě OSN a v rámci platných mezinárodních právních norem. V Praze, dne 5. září 2002 Tento text byl zaslán generálnímu tajemníkovi OSN, předsedovi Valného shromáždění OSN, představitelům všech ambasád arabských zemí v Praze, ministru zahraničních věcí ČR, předsedům obou komor Parlamentu ČR. S pozdravem ing. Josef Regner předseda Společnosti česko-arabské Arabští podnikatelé projevují zájem o český trh Po teroristických útocích 11. září 2001 došlo k oslabení intenzity kontaktů mezi ČR a arabskými zeměmi, což se projevilo též na obchodních vztazích. K očekávanému oživení vzájemných vztahů, k němuž měla přispět plánovaná návštěva předsedy vlády Miloše Zemana v Egyptě a v Tunisku, bohužel nedošlo, ba naopak v důsledku nešťastných prohlášení premiéra při jeho návštěvě v Izraeli byly odloženy některé plánované akce ze strany arabských zemí. Odmítavý postoj, který k těmto stanoviskům zaujala Česko-arabská obchodní komora, však přispěl k přesvědčení arabských obchodních partnerů, že podnikatelská sféra má nadále zájem o kontakty s arabským světem, stejně tak jako se potvrdilo, že arabské firmy mají zájem o rozšíření obchodních vztahů s českými partnery. Konkrétním projevem tohoto zájmu se stala řada návštěv arabských podnikatelů a obchodních delegací, které navštívily ČR v průběhu měsíce května a června. V první polovině května se uskutečnilo první zasedání Smíšené mezivládní komise pro hospodářskou spolupráci mezi ČR a Libyí 11

12 S T U D I E A D O K U M E N T Y a přesto, že jsme nebyli do jednání ani jeho přípravy zapojeni, předním záměrem naší komory je přispět k rozvoji kontaktů mezi libyjskými a českými podnikateli, a proto jsme uvítali, že došlo k prvnímu kroku k normalizaci obchodních vztahů mezi oběma zeměmi. Další akcí bylo zasedání Česko-egyptské smíšené komise pro hospodářskou spolupráci, které proběhlo v polovině května. V egyptské delegaci byli představitelé několika firem zaměřených na oblast zdravotnické techniky a dřevoprůmysl a naše Komora byla pověřena zorganizováním podnikatelského setkání českých zainteresovaných firem s egyptskými představiteli. Toto setkání vhodně doplnilo přijetí egyptských podnikatelů na zasedání Svazu výrobců a dodavatelů zdravotnické techniky, kde se seznámili s konkrétními možnostmi nabídky českých firem. Hned následující týden ve dnech května navštívila ČR významná podnikatelská delegace Federace saúdských obchodních, průmyslových a zemědělských komor, vedena dr. Mullou. Význam této akce byl zdůrazněn i tou skutečností, že se jednalo o první ekonomickou delegaci po otevření velvyslanectví Království Saúdské Arábie v Praze. Pracovníci velvyslanectví a osobně nový velvyslanec věnovali této delegaci mimořádnou pozornost. Zájem o navázání osobních kontaktů ze strany českých firem byl rovněž velký a prezentace o ČR a Saúdské Arábii na semináři v sále Ministerstva průmyslu a obchodu se zúčastnilo kolem 30 českých firem. Nepochybujeme, že většina z nich využila této možnosti a navázala užitečné obchodní kontakty se saúdskými partnery, které přinesou i konkrétní obchodní výměnu. Saúdští podnikatelé měli zájem o dodávky pro petrochemii, energetiku, strojírenství, vodní hospodářství, ale i o spotřební zboží a potraviny. Saúdští partneři dnes mohou nabídnout řadu produktů saúdských závodů zejména v oblasti petrochemie. V průběhu návštěvy, kterou organizovala naše Komora ve spolupráci s MPO, se uskutečnil podpis protokolu o vytvoření Česko-saúdského hospodářského výboru při HK ČR. Nyní je třeba, aby česká strana využila zájem saúdských podnikatelů o vztahy s ČR a iniciovala zahájení činnosti tohoto výboru. ČAOK je připravena se do činnosti tohoto výboru zapojit. Dne přiletěl na návštěvu Prahy na pozvání primátora Kasla walí (guvernér) státu Chartúm (Súdán je federativní stát a Chartúm je jedním z nejvýznamnějších guvernorátů) dr. Muattaf. Překvapením bylo rozhodnutí primátora Kasla zveřejněné den před příjezdem guvernéra podat demisi, nicméně návštěva proběhla podle plánu a v přátelské atmosféře. Guvernéra doprovázela skupina súdánských odborníků a guvernér osobně projevil zájem o setkání s vybranými českými firmami v oblasti zdravotnické techniky, stavebnictví, stavebních strojů apod. Z jednání, které se uskutečnilo v sídle naší Komory, vzešly zcela konkrétní projekty rozvoje infrastruktury, zdravotnictví, školství financované přímo guvernorátem Chartúmu, na nichž by se mohly podílet české firmy. Jedná se zejména o výstavbu mostů; čeští odborníci již Chartúm navštívili a připravují studii proveditelnosti. Na rozhraní května a června navštívila ČR delegace Federace syrských obchodních, průmyslových a agrárních komor vedená prezidentem Damašské zemědělské komory p. Omarem Alshaletem a členem rady ředitelů Federace syrských komor p. Abulhadou Lahhamem. Přestože na přípravu návštěvy měla ČAOK jen několik dnů, podařilo se zajistit pěkný program, včetně semináře o česko-syrských vztazích a dvoustranných kontaktů s českými firmami, které se tohoto setkání zúčastnily. Delegaci rovněž přijal prezident České agrární komory p. Hlaváček a informoval o problematice českého zemědělství. Hovořilo se i o možnostech spolupráce v této oblasti. Syrská delegace byla s jednáními a přijetím velmi spokojena a jsme přesvědčeni, že již tradiční dobrá spolupráce mezi ČAOK a syrskými komorami bude pokračovat. Můžeme konstatovat, že přes ochlazení česko-arabských vztahů v důsledku nevyvážených prohlášení bývalého premiéra se podařilo udržet a zintenzivnit obchodní kontakty mezi českými a arabskými firmami, což je důkazem toho, že naše vztahy mají pevnou základnu stojící na oboustranném zájmu o vzájemně prospěšnou obchodní výměnu. Ivan Voleš prezident ČAOK 12

13 S T U D I E A D O K U M E N T Y Bambarové Bambarové dnes obývají rozsáhlou oblast v západní Africe, která se rozkládá od horního toku Nigeru až k Pobřeží slonoviny. Jazyk Bambarů je vedle francouzštiny úředním jazykem republiky Mali. Jejich jméno je spojováno především s překrásnými dřevěnými nástavcovými maskami v podobě antilop. Neméně zajímavá je i jejich minulost. Bambarové se objevují ve zprávách až v 17. století, kdy na troskách říše Mali vytvořili dva státy Segu a Kártu. V literatuře můžeme nalézt několik označení pro toto etnikum: Bambara, Banmana, Bamana. Původ tohoto slova je vykládán různě. Nejčastěji je přijímáno vysvětlení, že tento název je odvozen od výrazu bamma, který v jazyce Bambarů znamená krokodýl. Stejně jako Malinkové, patří i Bambarové do skupiny Mande. Za místo jejich původu je považováno území mezi řekami Bakoé a Baulé, které protékají severním územím dnešního Pobřeží slonoviny. Odtud Bambarové pronikali na severovýchod až k Nigeru. Odraz stěhování nalezneme i v jejich mýtech. Podle jednoho z nich se dva bratři Baramangolo a Njangolo vydali hledat novou zemi pro svůj lid. Došli až k břehům veliké řeky. Pravděpodobně se jednalo o řeku Baulé nebo Niger. Nikdo se však nemohl dostat na druhý břeh, neboť neměl plavidlo, na kterém by se přes řeku přeplavil. A právě odtud pochází jméno dynastie Kulubali, která vládla v obou bambarských státech. Toto slovo je složeno ze dvou částí: kulu, označení pro plavidlo, a bali, vyjadřující předložku bez. Na levém břehu řeky založil Baramangolo říši Segu a na pravém založili ti, co se přeplavili přes řeku společně s Njangolou na hřbetech ryb, říši Kárta. Bambarové z Kárty přidávali ke svému jménu označení Masasi podle Njangolova syna Masy, který se oženil sdívkou z dynastie Keita, která byla vládnoucí dynastií v říši Mali. Moc kártského království nejvíce rozšířil panovník Benifali, který vládl v letech Bambarové z Kárty nedosáhli nikdy takové moci jako vládci ze Segu. Obličejová maska hyeny Hlavním obdobím expanze Segu byla léta , kdy vládl Kaladian Kulubali. Po něm se ujal vlády Danfasari ( ) a Suma ( ). Za vlády těchto panovníků se Segu vyvíjelo bez větších problémů, zemědělství prosperovalo a počet obyvatelstva pomalu narůstal. V roce 1712 nastoupil na trůn Mamari Kulubali, velký reformátor, který vytvořil novou armádu, jejíž významnou částí byly i oddíly otroků. Tato armáda byla v bambarštině nazývána ton. Mamari Kulubali vládl až do roku Období posledních bambarských králů bylo poznamenáno boji s Fulby, kteří do této oblasti začali postupně pronikat 13

14 S T U D I E A D O K U M E N T Y již v první třetině 17. století. Nakonec obě říše podlehly al-hádždžovi Umarovi z Futa Ďallonu. V roce 1854 dobyl Kártu a o sedm let později, v roce 1861, i Segu. Vládci Segu a Kárty vyznávali přírodní náboženství, ale často se na jejich dvorech nacházeli muslimští světci jako jejich rádci. Islám začal intenzivněji pronikat do západoafrické oblasti v 16. století. Antilopí nástavcová maska typu čivara Bambarská společnost je patrilineární. Menší sociální jednotkou je velkorodina a jí je nadřazen klan. Patriarcha každé bambarské velkorodiny je označován jako fa. Jedním z nejvýznamnějších klanů je klan Kulubali, který svoji historii odvozuje již od dob vzniku Segu a Kárty. Bambarské společenství je rozděleno do čtyř skupin. První skupinu tvoří šlechtici, kteří pocházejí z nejváženějších klanů. Do druhé skupiny jsou zařazeni rolníci a rybáři. Ve třetí skupině jsou sdruženi řemeslníci, lovci a lidoví zpěváci (grioti), kteří uchovávají znalosti místní historie. Významné místo v této skupině zaujímají kováři. Jsou soustředěni v uzavřené společnosti s názvem Kama. Kováři hrají důležitou roli při iniciaci mladých chlapců. Bambarové věří, že dokáží stejně jako proměňují železo nad plamenem změnit i mladého člověka v průběhu iniciačních obřadů. Do poslední skupiny náleží váleční, nebo dlužní otroci. V průběhu kolonizace se tradiční sociální a mocenské struktury změnily. Přesto si v sahelských republikách klanové struktury alespoň částečně ponechaly svoje postavení. Důležitou sociální a náboženskou funkci mají u Bambarů iniciační a jiné uzavřené společnosti. Cílem jejich činnosti je úplné začlenění jedince do společenského systému. Neexistují jen výhradně mužské, ale i ženské společnosti. Členství v těchto společnostech může být dočasné, omezené věkem, nebo je vázáno na zaměstnání jedince. Například manželky kovářů, které obvykle bývají hrnčířkami, mají svoji vlastní společnost. Jiná společnost s názvem N domo připravuje chlapce a dívky na život v dospělosti. Společnost Komo, do které musí povinně vstoupit všichni mladí muži, uchovává a předává tradiční moudrost a má také politickou a soudní moc. Pro společnost Nama je charakteristické, že všechny její kultovní předměty jsou uloženy ve včelích úlech. Včely jsou pro Bambary symbolem dokonalé organizace. Společnost Nama má za úkol zajišťovat ochranu rodiny a zemědělství a je odpovědná za zažehnání čarodějnictví. Společnost Kono používá masky slona, symbolu moudrosti, a ptáka, symbolu lidské duše. Rituály této společnosti seznamují muže se vzájemným vztahem duše a těla, dobra a zla. Magické rituály společnosti Čvara, která je považována za jednu z nejstarších, jsou spojeny s orbou a úrodou. Její členové nosí při rituálech nástavcové antilopí masky. Nástavcové masky se na rozdíl od obličejových připevňují na hlavu. Tyto masky mají dvě varianty: mužskou a ženskou. Ženská je menší a antilopa nese na hřbetě figuru mláděte. Mužské masky jsou větší a bez mláděte. Vlnitá linie na hřbetech antilop je symbolem dráhy slunce po obloze. Při obřadech musí tanečník s maskou tančit podle pevně stanovených pravidel. Vlastní improvizace není dovolena. Antilopa je u Bambarů v takové vážnosti, že si její lebky dávají 14

15 S T U D I E A D O K U M E N T Y nad lůžka do svých domů, aby byli ochráněni před nečistými vlivy. Další důležitou uzavřenou společností je Koré. Její členové jsou v hlubokém mystériu zasvěcováni tajemství znovuzrození. Tento rituál je doprovázen tanci s nejrůznějšími maskami. Jak již bylo uvedeno, Bambarové vyřezávají ze dřeva antilopí nástavcové masky. Tyto masky můžeme nalézt ve třech stylech a podle nich také určit, ze které části bambarského území pocházejí. Na severozápadě nesou masky vedle antilopích znaků ještě znaky jiných zvířat. Obvykle to bývá chameleón, zebra, krokodýl nebo had. Tento styl je někdy označován jako seguni. Masky ve stylu gomba pocházejí z jihovýchodu území. Zde se obdobně jako u první skupiny objevují masky antilopy v kombinaci s chameleónem. Jsou používány především mladými lidmi ve věku deset až dvacet let. Německý etnolog H. Himmelheber, který podnikl několik expedic do západní a střední Afriky, uvádí, že viděl skupiny těchto mladých lidí vystupovat s maskami na místech vzdálených až dvě stě kilometrů od Sikassa, které se rozkládá na jihu dnešní republiky Mali nedaleko od hranic s Burkina Faso (bývalá Horní Volta). Třetí nejznámější skupinou jsou masky používané společností Čvara, podle které je také tento styl pojmenován. Čvara v bambarštině znamená divoké nebo svobodné zvíře. Masky v tomto stylu jsou vyráběny severně od Sikassa. Antilopí tanec, při kterém se tyto masky používají, je vyjádřením díků za dobrou úrodu. Při tomto tanci chlapci tančí v půlkruhu okolo dívky, která zpívá. Každá maska má svoji specifickou úlohu. Nemají jen zabezpečit dobrou úrodu, ale jsou také ochranou před černou magií a travičstvím. Bambarové nevytváří pouze masky antilopí, ale také hyení, opičí a krokodýlí. Kromě masek bambarští řezbáři vyřezávají figury fetišů, kterým obětují drobné předměty z kůry, kořenů a srsti zvířat, dále pak figury předků a dvojčat, stejně jako v celé západní Africe. Pokud jedno dvojče zemře, dostává zbylé sochu mrtvého a obdrží také jeho jméno. Dřevěné figury fetišů mají zajistit plodnost. Jsou to většinou ženské figury. Mnoho řezbářů vyrábí masky či plastiky pouze v jednom stylu. Nejen bambarské řezby, ale i batika dosahuje velmi dobré úrovně. Při této textilní technice se používá na pokrytí ploch, které nemají být obarveny, místo vosku bláto. Látka je pak barvena různými odstíny. Nakonec je suché bláto odstraněno a zůstávají po něm světlé plochy. Stejně jako antilopa hraje v životě Bambarů důležitou roli i strom, určitý druh akácie, který nazývají balanza. Tento strom je symbolem životní síly, která má své sídlo v hlavě člověka. Člověk je složen ze dvou částí: těla a duše označované jako ni. Tato ni opouští ve spánku tělo svého majitele. A to, co si člověk po probuzení ze svého snu pamatuje, jsou vlastně vzpomínky duše z jejích cest mimo tělo člověka. Předměty ze dřeva balanzy nesou název odvozený od jména jednoho z bohů Pemby, pembele. Pembele má představovat celý vesmír. Na vrcholu bambarského panteonu stáli bohové Faro a Pemba. Zatímco Faro je stvořitelem nebe a otcem všech vzdušných a vodních božstev, Pemba stvořil zemi a je bohem buše. Jako většinu lidí i Bambary zajímá jejich budoucnost. Věští buď z vnitřností zabitého zvířete, nebo pomocí mušlí kauri. Mušle jsou hozeny do vzduchu a když dopadnou na zem, je možno podle jejich rozložení určit budoucnost. Každý Bambara ovládá alespoň některé magické praktiky. Existují však profesionální mágové, kteří jsou uznáváni svým okolím. To se k nim obrací s žádostmi o radu nebo pomoc. Magie je často spojována s některými zaměstnáními, jako jsou kováři alovci. Kovář ovládá sílu měnící železo nad plamenem a lovec vládne duším zvířat. Domácí zvířata mají však mnohem menší životní energii než zvířata žijící ve volné přírodě, protože část této energie se ztratila zdomácněním, které bylo výsledkem magických praktik. Jana Jiroušková Společnost přátel Afriky 15

16 S T U D I E A D O K U M E N T Y Ruské ženy v Africe Ruská afrikanistka doktorka Natalija Leonidovna Krylovová (* 1948) v září 1999 vystoupila na VIII. konferenci afrikanistů v Moskvě s mimořádně zajímavým a závažným referátem o sociálně kulturní adaptaci ruských žen v Africe. Využila svých bohatých badatelských znalostí a zkušeností jak z Ruska a řady měst zemí SNS, tak i z 19 afrických států, kde nyní žijí a pracují ruské ženy manželky afrických občanů, kterých je na černém kontinentu přes šest tisíc. Sociální průřez této kategorie žen je velice různorodý. Jako ženy afrických občanů do Afriky odjíždějí Rusky s vysokou kulturní a vzdělanostní úrovní, avšak také ženy se zločinnou minulostí. Řada ruských žen reprezentuje v mezinárodních organizacích buď Rusko, anebo manželovu zemi a dosahuje skvělé kariéry ve vědecké, společenské nebo obchodní sféře. Jiné uvažují tak, že jejich místo je doma, ve společnosti manžela a dětí. Některé Rusky pak docela úspěšně dokáží spojovat úlohu ochránkyně rodinného krbu i společenské činitelky. Natalija Leonidovna konstatuje i toto: Jsou mezi našimi krajankami, žijícími v Africe, jak ty, které si oblékly čadru, tak i ty, které si osvojily nejstarší profesi na světě. Vážný problém ruských manželek Afričanů spočívá ve střetu evropské monogamní rodiny s africkou širší rodinou, někdy dokonce polygamního charakteru. Doktorka Krylovová to hodnotí tímto způsobem: Rozpad tradičního ekonomického systému, migrační a urbanizační procesy, ženská emancipace, růst zaměstnanosti žen ve výrobě to jsou procesy nevyhnutelně zachvacující africkou širší rodinu. Proto je velká pravděpodobnost toho, že žena z Ruska se nedostane do velké rodiny klasického afrického typu, ale dostane se do sféry působení určitých tradic, určení, sociálně kulturních hodnot, obřadností, jež jsou takové rodině vlastní a od ní se zachovavší. Mezi ně mohou patřit reálná moc, zajištěná v rodině mužovi (hlavě rodiny) nebo starším členům. Závislost osobnosti na rodinném společenství nejenom emociálně psychologicky, ale i ekonomicky. Institut úcty ke starším lidem. Zdaleka nikoliv poslední úlohu v jejím denním životě mohou hrát náboženství, konfesionální orientace členů rodiny velkou měrou regulující rodinné a osobnostní vztahy. Žena, zapojující se do současného afrického (většinou městského) života, se ocitá ve složité a rozporné situaci: na jedné straně dostává přístup k sociálně ekonomickému pokroku, v němž se může pokusit realizovat se jako osobnost stejně jako muž, na druhé straně se nachází pod závažím tradic, zachovávaných v rodině a překážejících jejímu sociálnímu postupu a konec konců podkopávajících samotné základy nukleární rodiny. Nakonec jestli dokonce v jejím vlastním domě nebudou působit tyto zákony a pořádky, světový názor, životní rytmus jejího muže, kolorit života jeho příbuzných a blízkých, celkově sociálního bytí, obklopující ji ze všech stran, zřejmě budou na ní působit, vytvářejíce zcela novou, nezvyklou a možná psychologicky diskomfortní atmosféru. Natalija Leonidovna věnuje pozornost rovněž práci ruských konzulátů s ruskými ženami provdanými v Africe, kdy v této práci existují ještě mnohé působnostní rezervy, podobně jako i v práci různých zájmových organizací. Její vystoupení na vědeckém fóru bylo charakterizováno skepticky reálným optimismem v jeho časově širší perspektivě. Josef Poláček Společnost přátel Afriky 16

17 KULTURA Kulturní význam otevření Centra Al-Jawahiri v Praze 25. červenec 2002 vstoupil významným způsobem do nejnovějších dějin vzájemných arabsko-českých kulturních vztahů slavnostním zahájením činnosti Centra Al-Jawahiri. Stalo se tak ve starobylých prostorách restaurace U Rottů na Starém Městě pražském za účasti členů arabského diplomatického sboru v Praze, ředitelky Náprstkova muzea v Praze prof. dr. Jany Součkové, profesorů Univerzity Karlovy v Praze arabistů dr. Eduarda Gombára a dr. Luboše Kropáčka, předsedy Společnosti česko-arabské (SČA) ing. Josefa Regnera, místopředsedy SČA, prezidenta ČAOK ing. Ivana Voleše a dalších představitelů arabské a české veřejnosti. Naše zlatá, stověžatá Praha byla v letech městem, kde žil a tvořil Muhammad Mahdi al-jawahiri ( ), považovaný za největšího arabského básníka 20. století. Al-Jawahiri ve svém odkazu přenechal lidstvu na dvacet tisíc veršů o životě, filozofii, politice, míru, lásce a dalších tématech. Za svého třicetiletého pražského pobytu zde napsal více než 50 básní, z nichž 14 věnoval přímo Praze. Jeho pražské období tak tvoří významnou součást jeho básnického díla. Al-Jawahiri si Prahu nesmírně vřele zamiloval. Ve svých 68 letech v roce 1968 složil báseň Rozmluva s Prahou s následujícími verši opěvované krásy matky českých měst: Prodloužila jsi žití mé nechť Bůh prodlouží věky tvé Nic zlého ani špatného mi nepřinesly zvěsti tvé Víno řeky jsem upíjel a chutnal sladké plody tvé Půltóny opojně mi pěly lehounké kouzlo tvé A navždy už mě ostínily stromy tvé Obojí z života jsem poznal šťasten v loži tvém: Večerní ostych i jitřní opojení tvé Ozevy polibků jak noční ozvěna chvějivé Dřímotné sny jak spodnička róby tvé Upřeným očím hvězd jiskrnosti schází tvé Ó dokonalosti přívětivá svět kráčí v šlépěji tvé Vůni zemitou šíříš kouzlo tepe v kameni tvém Kdyby nový povstal svět jen střepy to budou tvé Kdyby touha byla vínem jen slivkou ryzlinku tvého Génius tvarů všech rámem je podobizny tvé (přeložil Jaromír Hajský) Není divu, že al-jawahiri je Araby zván milovníkem Prahy ( ášig Prág). Díky němu se Praha dostala do kulturního povědomí Arábie. Jeho jméno má ve všech arabských zemích přímo magickou moc, zejména v intelektuálních kruzích. Jeho přímí potomci spolu s milovníky a příznivci kultury a umění z řad Arabů i Čechů se proto snaží o šíření jeho kulturního a humanistického odkazu založením občanského sdružení Al-Jawahiri s cílem vybudovat a udržovat důstojné stálé centrum velikého arabského tvůrce. A věří, že se tak stane oknem do arabské kultury pro Čechy a pro Araby do kultury české, pozounem kulturní výměny a šíření přátelství a myšlenek humanismu mezi národy Arábie a českým národem. Historický a kulturní význam osobnosti arabského básníka al-jawahiriho vyzvedl ve svém projevu prof. dr. Luboš Kropáček, místopředseda Společnosti přátel Afriky, přičemž ocenil skvělou, obětavou překladatelskou činnost ing. Jaromíra Hajského, jenž pak přednesl několik básní velikána arabské literatury. Doživotním čestným předsedou sdružení se stal Ing. Rawáh Džassání, který je duchovním otcem tohoto sdružení a přímým potomkem velikého básníka. Tento muž ve svém vystoupení řekl: Cílem tohoto Centra je jednak uchovávat odkaz al-jawahiriho, ať už v jeho rukopisech, knihách či na jiných médiích o něm vytvořených, a současně také budovat mosty mezi kulturou arabských zemí a ostat- 17

18 K U L T U R A ními kulturami. Jestliže všechny země světa jsou právem hrdé na své veliké tvůrce Německo na Goetha, Schillera, Bacha či Beethovena, Rusko na Tolstého, Dostojevského či Puškina, Anglie na Shakespeara, Chaucera, Dickense či Shawa, Francie na Verlaina, Huga, Rimbauda či Aragona, Itálie na Danta, Michelangela, da Vinciho či Moraviu a Češi na Kafku, Haška, Čapka, Hrabala či Formana, pak národy arabského světa jsou právem hrdé na svého al-džawáhirího, který se rovněž zařadil po boku nesmrtelných tvůrců. Univ. prof. dr. Jaroslav Oliverius, přední český znalec arabské literatury, byl od 20. července mimo Prahu a nemohl se, bohužel, zúčastnit slavnostního shromáždění. V dopise, přečteném přítomným, mj. napsal: Slyšíme-li jméno Muhammada Mahdího al-džawáhirího, vytane nám okamžitě na mysli nejen osobnost jednoho z největších arabských básníků nové doby, ale i jeho vřelý vztah k Praze a pevné pouto, které ho s ní po dlouhá léta pojilo. Al- Džawáhirí prožil velkou část svého života v emigraci. Těžko si dovedeme představit, jak ho asi svírala touha po domově. Tím více nás však může těšit vědomí, že právě Praha se stala jeho druhým domovem, že zde nalezl klid, porozumění, mnoho přátel a příznivé podmínky pro svou tvorbu. Otevření Centra al-jawahiri je velkou poctou tomuto básníkovi, ale má i symbolický význam: al-džawáhirí před pěti lety odešel, nyní se však opět vrací do své Prahy. Velice si vážím iniciativy a úsilí všech, kdo se o vybudování tohoto centra zasloužili, a jmenovitě těch, kdo zřejmě byli duší tohoto skvělého projektu ing. Rawáha Džassáního a ing. Jaromíra Hajského. Jak jinak zakončit nežli verši arabského básníka, vyjadřujícími jeho city lásky k Praze a lásky k lidstvu, napsané v jeho milované Praze: Zdráva buď Praho když svítání klepe na pahorky Kdy úsvit rosou chvějivý ozelení doliny i pahorky A já víčka mhouřím a bránu před paprsky zavírám Tvou vůni si do žil nalévám a pleť krásy do pokožky vtírám Vzduch barví se do ruda tavenými červánky To víla kouzelná osídlila tvou kotlinu i úžlabiny Svoji lásku ke všem lidem al-džawáhirí vyjádřil v básni, napsané právě v Praze: Miloval jsem vás, lidé všech národů a ras, tak jako pole miluje svůj klas jak lesní mýtina ptačí hlas a noc zářivých světlic jas Miloval jsem vás, lidé Všechny miloval jsem vás (přeložil Jaromír Hajský) Josef Poláček Společnost přátel Afriky Dramatik Muhammad aš-šarafí Připomínat, že Muhammad aš-šarafí je významný jemenský básník a náš dlouholetý přítel, je zcela zbytečné. Hloubka a niterná krása jeho poezie si získala úctu našich prostých obdivovatelů stejně jako odborníků. A on sám jako osobnost v nás zanechal nezapomenutelné vzpomínky. Přitom celé jeho tvůrčí dílo má dva základní rozměry dramatický a básnický. A jeho dramatická tvorba je v samotném Jemenu dokonce hodnocena ještě o něco výš nežli jeho tvorba básnická. Jako básník je součástí plejády k níž náleží kupříkladu Abdalla al-baradúní, Abdul azíz al-makáleh a další, ale jako dramatik má snad jen jediného důstojného soupeře, jímž je Alí Ahmad Bákathír. Ale už seznámení s ním jako s básníkem bylo velmi inspirativní. Připomeňme, že básnické dílo Muhammada aš-šarafího je trojrozměrné boj za postavení 18

19 K U L T U R A jemenské ženy, jehož je průkopníkem (sbírka Slzy šaršafu Dumú u-š-šarášif), dále poezie politická, která rovněž výrazně poznamenala jeho tvůrčí i osobní život, neboť jeho filipika proti imámovi ho paradoxně vynesla do rozhlasu, kde básní Jsem lid (Aná aš-ša b) tvořil 26. září 1962 revoluci. Stejně usilovně pak bojoval za sjednocení země a proti občanské válce (A já vám sděluji svůj strach Aná u linu chaufí). Na rozhraní obou těchto rozměrů tedy ženského a politického stojí jeho brilantní kasída Bůh a láska, kvůli níž se mu muselo dostat prezidentského pardonu před hrozbou usmrcení. A nakonec ho známe z jeho chvějivě lyrických básní, které provázejí jeho tvorbu a vrcholí ve skvostné dvacáté sbírce Má láska. Dramatická tvorba Muhammada aš-šarafího nám bohužel dosud zůstala utajena. Inu, je přece jen podstatný rozdíl, přeložit něco básní a uspořádat poetický večer, anebo přivést celé drama na jevištní prkna. Ale nakonec proč ne? Nic není nemožné. A já si s tou myšlenkou stále pohrávám. Vždyť svého času (v letech padesátých) byl u nás jako dramatik velmi populární turecký Nazim Hikmet. Proč by tedy bylo nemožné uvést na česká prkna některého Araba? Jisté ale je, že upozornit na dramatický rozměr aš-šarafího mě přivedla až pozoruhodná knížka kulturní organizace al- Afíf s názvem (volně přeloženo) Ohlasy na dílo Muhammada aš-šarafího dramatické a básnické (Adwá alá tadžribat Muhammad aš-šarafí al-masrahíja wa-š-ši aríja), kterou jsem obdržel i s věnováním díky laskavosti jemenského velvyslanectví. I v tomto názvu oprávněně stojí autorovo dramatické dílo na prvním místě. Se skromnou pýchou se přiznám, že jsem v ní kvitoval také svůj příspěvek, napsaný na rozloučenou s básníkem. Zkusme tedy prozatím jen velice stručně pohlédnout na dramatickou tvorbu tohoto nám velmi blízkého autora. Nemám bohužel ani zdaleka k dispozici celé jeho jevištní dílo, které obsahuje úctyhodných dvacet divadelních kusů, ale něco jsem si prošel. Je třeba dodat, že jevištní umění je v Jemenu de facto otázkou právě druhé půle 20. století. V hermeticky uzavřené zemi, jakou obzvláště severní Jemen byl, nebylo dost možné provozovat umění, které by mohlo oslovit široké vrstvy obyvatel. Do revoluce tam tak (v r. 1948) vzniklo jediné dílo z pera básníka Muhammada Alího Lukmána s kupodivu antickým (potažmo shawovským) námětem Pygmalion. A prakticky až revoluce odstartovala stejně jako v jiných oblastech a nejen kultury prudký rozvoj. A náš autor byl opět na špici této vlny. Na rozdíl od poezie je jeho dramatická tvorba prakticky jednorozměrná všechna témata se dotýkají pouze rozměru politického, či přesněji řečeno národně-vlastenecky-revolučního, tedy konkrétně zlomové změny jemenské společnosti, kterou vyvolala revoluce roku 1962, kdy nejzaostalejší arabská země přelistovala své dějiny o nějakých jedenáct století dopředu, a v níž aš-šarafí byl, jak už víme, aktivním, ba dokonce vyznamenaným účastníkem. Třeba přitom podotknout, že jemenská revoluce zdaleka nebyla pouhým hedvábným převratem, ale krvavou řeží, která po řadu let pokračovala občanskou válkou (v letech bylo dokonce obléháno hlavní město San á). Aš-Šarafí tak vůbec není pouhým zasloužilým umělecko-politickým trafikantem, ale skutečně aktivním bojovníkem za budoucnost své země. Nikdy však nezachycuje revoluční události jako takové. Není dokumentaristou, ale dramatikem pojednávajícím buď o událostech a stavu své vlasti většinou před revolucí, ale také po ní. Do tvorby nového umění se přitom zapojil opravdu s hbitostí čolka. Už v roce 1964 totiž dokončil svou první divadelní hru nazvanou V zemi dvou rajských zahrad (Fí ardi-l-džannatain), o níž věhlasný jemenský literární kritik a básník Abdul azíz al-makáleh napsal, že je průkopnická a lze ji považovat za první dramatické dílo ve šťastném Jemenu, a režisér Safwat al-amín, že je to první divadelní práce, podaná jemenskému čtenáři z pera Jemence jako předzvěst jemenského divadla, byť je známo, že to se dosud nezrodilo. Formálně je toto drama psáno ve verších, neboť dramatické umění bylo při svém zrodu považováno za jakési vyzdvižení básnického umění, které jediné bylo v předrevoluční zemi pěstováno, na jevištní prkna. Proto i další čtyři následující jsou veršovaná, i když se jejich básnická forma postupně transformuje. Obsahově však v sobě nese důležitý rys, který je 19

20 K U L T U R A hem mezinárodní záchranné akce UNESCO v Núbii a zvláště pak v královském pyramidovém pohřebišti v Abúsíru dosáhly světové proslulosti. S činností našich egyptologů v EAR bezprostředně souvisí osm výstav uspořádaných v roce 2002 u nás i v zahraničí. Všechny tyto výstavy, které se netýkaly pouze archeologických, epigrafických a revelmi typický i pro díla následující totiž sžíravou politickou satiru. Název je převzat z Koránu, kde je takto popsáno slavné sídelní město sabejské říše Ma rib, ležící na dvou protilehlých svazích údolí. Nejedná se totiž o selankovitou limonádu o kvetoucí, vysmáté zemi, ale ve čtyřech dějstvích ukazuje na jedné straně až stařecky dětinskou vrtošivou povahu imáma Ahmada, na straně druhé pak jeho brutální krutost ke svým politickým protivníkům. Stejně hbitě pak následovala další dramata Požár v San á, které rovněž tento tragickosatirický moment obsahuje. Během hladomoru totiž vzplanul v hlavním městě země biograf, na což zaostalému lidu poukazovali jeho duchovní vládcové jako na prst Boží a trest za novoty. Další čtyři dramata ve verších k dispozici nemám, a tak není ani třeba uvádět jejich názvy. V pořadí sedmé, už psané v próze, která je zřejmě vhodnější formou pro jevištní ztvárnění politických témat, pak nese název Silnice do Ma ribu (at-tarík ilá Ma rib) a je obrazem nového Jemenu. Jeho hlavní hrdina, inženýr Alí, staví silnici do kdysi hlavního města země, symbolu rozkvětu a slávy. Dílo je psáno v duchu lásky k dívce Chadídže a k rodné zemi s její novou nadějí, kterou vystihují slova v závěru Cesta do Ma ribu, vážení, bude dlouhá a svízelná, pokud se všichni po svém nezapojíme do její výstavby, neboť nás nikdy nedovede do starého Ma ribu s jeho zašlou slávou. Zřejmě nejproslulejší se stalo v pořadí další dílo autora, které se dočkalo i televizního přenosu Nebožtíci bez rakví (Mautá bilá akfán). Nejedná se, jak by snad mohl na první pohled poněkud morbidní název vnuknout, o jakousi svébytnou jemenskou drákuliádu, ale o děsivě skutečný příběh z blíže neurčeného roku hladu za vlády imáma Jahji, kdy zemi postihla tak strašlivá epidemie a hladomor, že chudí neměli ani na rakve, aby mohli pochovat své zesnulé blízké. A tak se hlásili o svá práva potravu pro hladové, léky pro nemocné a rakve pro zemřelé. V opět tragicky jedovatě satirickém příběhu je vykreslen obraz společnosti netečná arogance moci, tupost aparátu, nenažranost zazobaných oproti nesmírné solidaritě těch nejubožejších. A ještě i víc než obvyklá šeroslepost západního světa k problémům světů ostatních. Drama končí nadějí pro zemi solidaritou vojáků s ubožáky jako předzvěsti revoluce. Bylo by jistě dobré pokračovat dál o dramatické tvorbě Muhammada aš-šarafího, ale vzhledem k rozsáhlosti jeho díla by to vystačilo na důkladnou, systematickou studii. Což zatím není účelem pro první seznámení a jako poukaz na ni tento rozsah plně postačí. Přiznám se ale zaujala mě a mám také určitý nápad, jak dál. Ale o tom zase příště. Jaromír Hajský Společnost česko-arabská Ohlédnutí za našimi egyptskými výstavami v roce 2002 Starověký Egypt a jeho vyspělá civilizace trvale přitahuje zájem naší veřejnosti. Není také divu, že značný ohlas u nás trvale zaznamenávají knihy, články, filmy a výstavy přibližující dávnou zemi na Nilu. Právě tak se těší značné pozornosti výsledky práce českých egyptologů, kteří v egyptském terénu pracují nepřetržitě od roku Jejich významné objevy učiněné bě- 20