MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Provozně ekonomická fakulta VÝVOJ PODMÍNEK A AGRÁRNÍ POLITIKA VE VZTAHU K PRODUKCI MLÉKA

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky VÝVOJ PODMÍNEK A AGRÁRNÍ POLITIKA VE VZTAHU K PRODUKCI MLÉKA Diplomová práce Vedoucí práce: Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. Vypracovala: Bc. Lucie Šíblová BRNO 2009

2 Prohlášení Prohlašuji tímto, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně za pomoci odborné literatury, materiálu dostupných z internetových zdrojů a metodických pokynů vedoucí diplomové práce. V Brně dne

3 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala své vedoucí Prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc., za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své mamince za její podporu, pomoc, trpělivost a pochopení, které mi během celého studia i při zpracování této diplomové práce poskytovala.

4 Abstrakt Šíblová, L.. Diplomová práce. Brno Tato diplomová práce se zabývá problematikou regulačních opatření společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky v rámci Společné zemědělské politiky EU v kontextu vývoje ekonomického prostředí projevující se globalizací a liberalizací trhu a důsledky těchto opatření na formování vertikály mléka. Analyzuje světovou produkci a podmínky na trhu mléka, charakterizuje situaci a základní produkční ukazatele producentů mléka v rámci EU a podrobněji se zabývá vertikálou mléka v podmínkách České republiky. Na základě získaných poznatků zhodnocuje postavení evropských a českých výrobců mléka v kontextu ekonomické úspěšnosti a potenciálu konkurenceschopnosti na trhu mléka. Klíčová slova : mléko, komoditní vertikála, regulace trhu, agrární politika. Abstract Šíblová, L. Development of dairy market conditions and agrarian policy related to the milk production. Diplomová práce. Brno This diploma thesis deals with a question of dairy market regulation measures used by common market organization for this commodity within the scope of Common Agricultural Policy of the EU in terms of economic environment development, which is distinguished with market globalization and liberalization, and implications of these measures on the milk chain formation. It analyses the world milk production and conditions of dairy market, it defines the situation and the main production characteristics in the EU and it deals in detail with the milk chain in the conditions of the Czech Republic. Based on the acquired findings it evaluates the position of the European and Czech producers in terms of economic success and competitiveness potential on the dairy market. Key words: milk, commodity chain, market regulation, agricultural policy.

5 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA PŘEHLED ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY Agrární politika obecně Systém podpory a regulace zemědělství v rámci EU Cíle, principy a koncepce Společné zemědělské politiky EU Opatření pro řízení zemědělských trhů O společných organizacích trhu v rámci SZP obecně SZP a měnící se ekonomické prostředí Reformování SZP Základní znaky a souvislosti formování komoditní vertikály Modely komoditních vertikál Vliv navazujících fází zpracování a distribuce Princip cenové tvorby v agrobyznysu a vliv tržní struktury na tvorbu ceny Ceny jako projev fungování tržních vztahů ve vertikále Komoditní vertikála mléko STANOVENÍ HYPOTÉZ VLASTNÍ PRÁCE Vývoj podmínek a produkce mléka ve světě Charakteristika hlavních produkčních center Nákladové vztahy produkce mléka Ceny mléka a jejich diferenciace ve světových regionech Zpracování a obchod s mlékem Světový obchod Trend ve světové spotřebě mléka a mléčných výrobků Základní charakteristika opatření agrárních politik vybraných producentů mléka Vývoj podmínek a produkce mléka v EU...58

6 Společná organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky v podmínkách měnícího se ekonomického prostředí Produkce mléka v EU základní charakteristiky Vývoj komoditní vertikály mléka ČR Charakteristika produkce mléka v ČR Vývoj ve fázi nákupu a zpracování Distribuce mlékárenských výrobků Vývoj cen Zahraniční obchod Spotřeba mléka a mlékárenských výrobků v ČR Konkurenceschopnost českých a evropských producentů na světovém trhu ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ, TABULEK A PŘÍLOH PŘÍLOHY 108

7 1 ÚVOD Dynamické změny v ekonomickém prostředí aktérů v současném zemědělském sektoru jsou spojené především s procesy globalizace. Projevují se zejména rozšiřováním relevantního trhu a tím i vyvíjením tlaku na snižování respektive odstraňování bariér obchodu. Globalizované prostředí s sebou přináší řadu pozitiv jakým je například snazší přístup k technologiím, postupům a znalostem, ale současně také negativa spojená s rostoucím vlivem rozhodujících hráčů na světovém trhu, s tlakem na specializaci jednotlivých článků v rámci vertikál a s přesunem aktivit pouze k efektivním činnostem. Tím dochází k omezování produkce původně tradičních komodit v rámci jednotlivých států respektive regionů. V nově se formujícím prostředí dochází k potřebě aktualizovat koncepce agrárních politik a vybírat takové ekonomické nástroje, které budou adekvátně reagovat na nově vznikající situace. V této souvislosti je nutné přihlížet také k aspektům spojeným se specifiky zemědělství a jeho úlohou ve vývoji společnosti. Je třeba brát v úvahu i to, že se zemědělství stává součástí širšího komplexu odvětví zabezpečujících výrobu potravin zahrnující jak předvýrobní, tak i navazující fáze zpracování a distribuce a roste jeho závislost na celkové úrovni národní i světové ekonomiky. Od tvůrců nových strategií agrárních politik je vyžadována důkladná znalost pozitivních i normativních základů ekonomických a hospodářsko-politických souvislostí, díky nimž mohou být voleny přístupy a determinovány účinky agrárních politik. Příkladem, na němž mohou být demonstrovány změny ve strategiích je Společná zemědělská politika EU existující již více jak šedesát let. Původní koncepce orientovaná především na podporu zemědělského odvětví a zajištění potravinové soběstačnosti v době, kdy se poválečná Evropa potýkala s nedostatkem potravin ztrácela postupem času na významu. V 80. létech zaváděla EU opatření snižující výrobu. Reformní kroky, jež byly zahájeny počátkem 90. let reagovaly jak na problémy uvnitř Společenství (rostoucí přebytky zemědělských komodit na společném agrárním trhu), tak na vnější vlivy. Byly koncipovány nové strategie v jejichž rámci docházelo k upouštění od přímé 7

8 podpory cen a přecházelo se k jiným podporám příjmů zemědělce a současně docházelo k přesunu priorit v rámci SZP. EU se začala snažit o tržně orientované konkurenceschopné zemědělství a podporovat environmentální a venkovský rozvoj. Původní koncepce SZP, ale také její reformy se promítly a ovlivnily i vývoj na trhu s mlékem a mléčnými výrobky - jedné z typických komodit evropského zemědělství. V tomto případě dochází k určitým rozporným jevům souvisejícími s liberalizačními tendencemi a regulačními zásahy do trhu. Zmíněný trh je totiž stále značně regulován zejména prostřednictvím kvót. To determinuje i možnost přistoupit ke strukturálním změnám v tomto odvětví. V současné době, má každý členský stát EU 27 přidělené státní referenční množství mléka, které může vyprodukovat, čímž je v podstatě dán rozsah jeho produkce. Za těchto podmínek není možné čelit konkurenčním tlakům zvyšování objemu výstupu, ale je třeba produkovat a nabídnout kvalitní, potravinově bezpečné a cenově přijatelné výrobky, které jsou schopny obstát na trhu díky efektivní sortimentní skladbě s vyšší přidanou hodnotou realizovanou právě na úrovni zpracování. Výrobce mléka jako základní suroviny pro další mlékárenské zpracování je sice nepostradatelným článkem vertikály, nicméně silové těžiště se přesouvá k finálním fázím zpracování a obchodu, které formují konkurenční prostředí jak pro výrobce tak pro zpracovatele. Tyto subjekty se stávají v rámci komoditní vertikály dominantní, o čemž svědčí zejména rostoucí ekonomická síla při formování poptávky a na druhé straně klesající podíl ceny zemědělské suroviny ve struktuře ceny finálního potravinářského produktu. To, do jaké míry uspějí s výrobky na trhu zpětně ovlivní strukturu a úroveň zemědělského sektoru. Konkurenceschopnost celé komoditní vertikály určuje pozici a rozměr českého zemědělství na jednotném evropském trhu. Vývojem podmínek na světovém trhu mléka, postavením českých výrobců v rámci evropských producentů a také vývojem agrární politiky ve vztahu k formování vertikály mléko se zabývá tato diplomová práce. 8

9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem předkládané diplomové práce je na základě analýzy vývoje světové produkce a podmínek na trhu mléka zhodnotit postavení evropských a v jeho rámci českých výrobců mléka. Zabývat se systémem státních zásahů na trhu této komodity v rámci SZP a identifikovat jejich důsledky na formování komoditní vertikály. Pro naplnění daného cíle v nezbytných souvislostech, byl zvolen následující metodický postup. V rámci první části literárního přehledu jsou zpracována teoretickometodologická východiska, která popisují vývoj opatření agrární politiky obecně a dále se zaměřují na systém podpory a regulace v rámci původní i reformované Společné zemědělské politiky EU. V této části jsou charakterizována opatření pro řízení nabídkové i poptávkové strany zemědělských trhů a vymezeny i definovány nástroje společných organizací trhů v rámci SZP. Druhá část literárního přehledu je věnována charakteristice základních modelů komoditních vertikál a změnám, ke kterým v důsledku integrace a globalizace dochází. V této souvislosti je popisována zejména změna tržní struktury v agrobyznysu a důsledky nedokonale konkurenčního prostředí na utváření a vývoj cen na jednotlivých úrovních komoditních vertikál. V této pasáži jsou vymezeny a definovány tři typy cen realizované v rámci komoditních vertikál. V závěru literárního přehledu je dále konkrétně popsána i vertikála mléka. V této části práce jsou formulovány hypotézy zaměřené na systém regulací v koncepci Společné zemědělské politiky EU a jejich vlivu na strukturu produkce mléka v EU resp. na konkurenceschopnost členských států v EU 15 a EU 10. V rámci vlastní práce je provedena charakteristika světového trhu s mlékem včetně analýzy vývoje produkce mléka ve světě. Jsou identifikováni významní producenti, spotřebitelé, dovozci a vývozci mléka a mlékárenských výrobků. Dále jsou zkoumány cenově-nákladové vztahy a regulační zásahy agrárních politik významných producentů mléka. 9

10 Druhá část vlastní práce poskytuje detailnější pohled na trh s mlékem v EU. V této části jsou popsány nástroje a opatření společné organizace trhu s mlékem a mlékárenskými výrobky (intervence, subvence, kvóty a další) v kontextu vývoje ekonomického prostředí a reforem SZP a identifikovány důsledky na formování vertikály mléka. Následuje charakteristika produkce mléka v EU Třetí část vlastní práce je věnována charakteristice produkce mléka v České republice. V rámci dalších fází vertikály navazujících na produkci mléka se tato část věnuje zpracovatelskému průmyslu a vývoji cen u vybraných mléčných produktů. Dále je sledován zahraniční obchod s mlékem a mlékárenskými výrobky a vývoj spotřeby. V rámci čtvrté části vlastní práce je hodnoceno postavení evropských a českých výrobců mléka v kontextu ekonomické úspěšnosti a potenciálu konkurenceschopnosti na trhu mléka podle srovnání mezinárodní sítě pro srovnávíní zemědělských podniků (International Farm Comparison Network - IFCN). V závěru práce jsou shrnuty poznatky, které se staly východiskem pro zodpovězení vyslovených hypotéz. V rámci vlastní práce bylo pro analýzu produkce mléka ve světě, v EU i v ČR nezbytné zpracování časových řad na základě údajů vycházejících ze statistických databází Eurostat, Faostat, a také ze Situačních a výhledových zpráv pro mléko Ministerstva zemědělství ČR. Analýza vývoje cen byla zpracována na základě údajů o měsíčních cenách zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a cenách spotřebitelských převzatých ze Situačních a výhledových zpráv doplněných údaji z Českého statistického úřadu popřípadě Státního zemědělského a intervenční fondu. Tato diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM jako součást řešení tématického směru 04 Vývojové tendence v agrobusinessu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí. V procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 10

11 3 PŘEHLED ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY 3.1. Agrární politika obecně Agrární politika a nástroje, které státy používají k regulaci objemu nebo struktury produkce, a také zahraničního obchodu výrazně ovlivňuje formování agrárního trhu i ekonomické výsledky jednotlivých účastníků, kteří zde působí. Zemědělská politika jednotlivých zemí respektive nadnárodních celků se do značné míry liší jak z hlediska cílů, kterých chce dosáhnout, tak i nástroji k jejich dosažení. Proces formování a vznik prvních agrárních politik vycházel z nově vznikajících situací na něž bylo nutné reagovat zaváděním různých opatření, upravujících jak situaci na domácím trhu, tak obchodní vztahy s dalšími zeměmi. Na evropské scéně došlo k prvním státním zásahům v sedmdesátých létech 19. století, kdy zámořské státy v důsledku rozvoje lodní dopravy zahájily exportní expanzi a přivážely do Evropy levné obilí z USA, Kanady a Austrálie. To způsobilo tlak na ceny této komodity v Evropě. Krizová situace v evropském zemědělství vyžadovala reakci vlád evropských států. Ty použily jeden z typických dosud užívaných nástrojů agrární politiky, který omezí nebo znesnadní dovoz levných zámořských produktů cla na dovoz. Tím došlo k ochraně vnitřního agrárního trhu jednotlivých zemí. Zemědělské ceny tak nebyly výrazně zasaženy, ale postupem času se začaly vzdalovat cenám realizovaným na světovém trhu. Z pohledu spotřebitele nebyl tento zásah do trhu nijak drastický, nicméně již nedocházelo ke snižování cen potravin [1]. V prvním desetiletí 20. století lze hovořit o stabilizovaném trhu, avšak na dalším vývoji se podepsala první světová válka v letech i období po ní, kdy se evropské obyvatelstvo potýkalo s nedostatkem potravin a zemědělských výrobků, a se zvyšujícími se cenami i příjmy zemědělců. Současně byly zrušeny obchodní bariéry. Pád newyorské burzy v 30. létech 20. století způsobil celosvětovou hospodářkou krizi, která uvedla světovou i evropskou ekonomiku do nové situace. Docházelo k poklesu cen v důsledku převisu nabídky nad poptávkou a tím k nárůstu světové zásoby potravin. Importující evropské země znovu zavedly popřípadě zvýšily celní bariéry. Vývozci naopak museli vyvážet produkci výrazně pod cenou, respektive za státem dotované ceny. 11

12 Na určitém stupni zobecnění můžeme nástroje použité v této etapě rozdělit do tří skupin [5]: 1. celní bariéry 2. mimocelní nástroje přímo či nepřímo regulující strukturu a objem dovozu 3. státní regulační zásahy na zemědělských trzích uplatňované diferencovaně státní nákupy části produkce vybraných komodit za garantované ceny dotace cen cukrovky a pšenice formou rozdílových příplatků daně při prodeji dobytka na domácím trhu jako zdroj prostředků na nákup méně kvalitních kusů, daně při prodeji másla redistribuované výrobcům zavedení tržních kvót u obchodu s prasaty, obilím, mlékem, jatečním skotem direktivní řízení veškeré výroby a distribuce potravin, regulace trhu a cen, rozšiřování výrobních ploch. V tomto okamžiku je již možné hovořit o tom, že většina evropských zemí již měla ucelenou koncepci prvních agrárních politik, pro něž byla charakteristická ochrana domácího trhu a také zásahy do vývoje na agrárních trzích. Po II. světové válce byly jako reakce na opětovný nedostatek potravin, který byl provázen znemožněním a komplikacemi zahraničního agrárního obchodu, zavedeny přídělové systémy na potraviny. Strategie nově se formulujících agrárních politik měly za cíl zajištění soběstačnosti ve výrobě zemědělských výrobků a potravin zemědělského původu. Současně bylo ale nutné řešit: postavení zemědělství, které nebylo považováno za rovnoprávné odvětví národního hospodářství, nízkou úroveň příjmů zemědělců, pramenící z toho, že tržní struktura v tomto odvětví se blížila modelu dokonalé konkurence, oligopolní a monopsonní struktury v odběratelských a dodavatelských odvětvích, které ovlivňovaly cenu v neprospěch zemědělské prvovýroby. 12

13 Z výše uvedených faktů došlo k formulaci dalšího cíle, a tím je podpora příjmů zemědělců k jehož splnění byly voleny takové nástroje, které přímo zasahovaly do fungování trhu [5]. Obecně se jednalo o podporu cen prostřednictvím: rozdílových příplatků ( rozdíl mezi garantovanou a tržní cenou) intervencí cen (nákupy, prodeje a tvorby zásob s cílem cenově stabilizovat trh) dotace k cenám vstupů nebo výstupů (jako podpory modernizačních plánů). Z prostředků poskytnutých na obnovu válkou poznamenané Evropy v rámci Marshallova plánu byly položeny základy nepřímé podpory zemědělských důchodů, a to prostřednictvím státních garancí a dotací při poskytování úvěrů do zemědělství [1] V tomto období dochází ke vzniku zemědělské legislativy a přijetí komplexních zemědělských zákonů, vymezujících úlohu zemědělství ve většině evropských zemích Systém podpory a regulace zemědělství v rámci EU Cíle, principy a koncepce Společné zemědělské politiky EU Společná zemědělská politika (SZP) se jako koncepce tvorby společného trhu objevila již ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství podepsané v Římě v roce 1957 a od svého vzniku patří mezi nejkontroverznější témata evropské integrace. Jejím účelem bylo zvýšit produkci zemědělské výroby v členských zemích Evropského společenství, zajištění slušné životní úrovně venkovského obyvatelstva (především lidí zaměstnaných v zemědělství) a stabilizace zemědělského trhu. Společná zemědělská politika je souborem nástrojů regulujících produkci, zpracování i prodej zemědělských výrobků. SZP lze označit jako nejdéle fungující společnou politiku EU. Hlavní cíle Společné zemědělské politiky stanovené ve Smlouvě z Říma 1957 v článku 33 jsou formulovány takto [20]: zvýšit zemědělskou produktivitu šířením technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské produkce optimálnímu využití faktorů produkce, zejména pracovních sil; 13

14 zajistit zemědělskému obyvatelstvu přiměřenou životní úroveň, zejména zvýšením individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství; stabilizovat agrární trhy; zajistit dostatečnou nabídku potravin (soběstačnost) a zajistit obyvatelstvu (spotřebitelům) plně dostačující potřebu potravin za přiměřené ceny. Římská smlouva také formulovala principy společné organizace trhu [20]: princip jednoty trhů, princip vzájemné preference členských zemí, princip finanční solidarity v rámci společné strukturální a sociální politiky, a konečně také postupy pro přijímání opatření a rozhodnutí SZP. U zakládající členů již před založením ES existovaly agrární politiky založené na podpoře cen s kombinací ochrany trhu, které však měly různou úroveň podpory. Existovalo několik důvodů pro to, aby se podpora cen stala základním principem a hlavním nástrojem společné zemědělské politiky - vysoká nezaměstnanost a nízký podíl na HDP, nízké samozásobení zemědělskými výrobky, velký počet malých farem obhospodařovaných vlastníky a další [5]: K tomu, aby mohla být vytvořena celní unie členských států pro zemědělské produkty a další komodity byla nutná harmonizace politik podpory tržních cen. Konference v italské Strese v roce 1958 vymezila čtyři základní principy SZP: 1. Upravit společný cenový systém tak, aby zemědělci získávali stejný cenový výtěžek za svou zemědělskou produkci. 2. Ceny udržovat nad úrovní světových. 3. Přetvořit strukturu zemědělství v Unii tak, aby vzrostla její konkurenceschopnost, přičemž nesmí dojít ke změně tradičního charakteru evropské rodinné farmy. 4. Vytvořit společný finanční režim pro SZP. 14

15 V průběhu šedesátých let byl členskými zeměmi vytvořen zemědělský trh uplatňující podpory cen, celní ochranu trhu a další opatřeních, které ve svém důsledku zasahují do vývoje agrárního trhu Opatření pro řízení zemědělských trhů V rámci agrárních politik se uplatňují tato opatření pro řízení zemědělských trhů [1]: 1) regulace cen využívá nástrojů regulace nabídky a poptávky a má největší tržní deformační účinky; 2) regulace nabídky regulace produkce (set aside, kvotace) a regulace zásobování (tržní bariéry, cla, intervenční nákupy); Typické nástroje, které podporují zvýšení nabídky, které navíc korespondovaly s původní koncepcí SZP, jejímž úkolem bylo zajistit poválečné Evropě dostatek zemědělských produktů a potravin jsou: garantované ceny pro domácí výrobce přímé podpory na jednotku produkce podpora investic snížení celní ochrany nebo subvence na dovoz ze třetích zemí snížení daňové zátěže podpora zemědělského pojištění. S rostoucími přebytky zemědělských produktů v pozdější fázi vývoje SZP bylo z ekonomických důvodů nutné redukovat domácí zemědělskou výrobu. K tomu slouží např. tyto nástroje: produkční kvóty a zákazy rozšiřování produkce kontrola a monopolizace dovozů (cla, dovozní licence, dovozní kvóty, vstupní ceny, omezení fytosanitárního a veterinárního charakteru) normy kvality a hygienické normy požadavky na zajištění blaha hospodářských zvířat povinnost nebo zvýhodnění destrukce produkce při převisu nabídky 15

16 povinnost uvedení půdy do klidu (podmínka pro získání dotace) podpora na ukončení produkce podpora extenzivní produkce podpora soukromého skladování antidumpingová opatření povinnost producentů recyklovat obaly, pravidla pro práci dětí nebo ekologické požadavky. 3) regulace poptávky využití reklamy a propagace pro podporu nabídky a podpora spotřebitelů při nákupu (potravinové kupóny, školní mléko). Skupina nástrojů ke zvýšení poptávky doplňuje opatření na snížení nabídky a stejně jako předchozí skupina byla využívána v období nadbytku produkce. Typickými nástroji jsou : podpora spotřeby např. školní mléko a osvětové kampaně na zvýšení spotřeby zdravé výživy dodatečné garance na spotřebitele (organické výrobky, značení původu výrobků) bezplatné poskytnutí přebytků produkce neziskovému sektoru exportní podpory a úvěry podpora zpracování domácích surovin veřejné (státní) nákupy Opatření na snížení poptávky měla význam spíše doplňkového charakteru a zahrnovala např. tyto nástroje: zdanění spotřeby dovozní přirážku dovozní embargo Za účelem regulace komoditních trhů byly vytvořeny instituce, tzv. tržní organizace, založené v průběhu šedesátých let. Podle Bečvářové [1] jsou v rámci SZP obecně uplatňovány čtyři typy tržních řádů. Liší se mírou i formami regulačních zásahů. 16

17 1. intervence na vnitřním trhu + obchodní bariéry - k ochraně vnitřního trhu s komoditou jsou využita cla a jsou realizovány intervenční nákupy, k omezení produkce jsou využity kvóty určující maximální nákupy za garantované ceny (např. cukr, mléko) 2. ochrana trhu bez intervence k zachování odbytu a ceny jsou využita cla a dovozní poplatky jako rozdíl mezi dovozní a prahovou cenou (vejce, drůbež, víno, ovoce); 3. doplňkové prémie/příplatky pro stimulaci výroby vysoké kvality (např. pšenice tvrdá, olivový olej); 4. paušální dotace na hektar pěstební plochy nebo jednotku prodaných výrobků (např. len, bavlna, konopí) O společných organizacích trhu v rámci SZP obecně Zřízení společných organizací trhu (dále jen SOT) je zakotveno v Článku 43 Dohody z Říma. SOT jsou skupiny pravidel týkající se jednotlivých zemědělských produktů, která jsou platná ve všech členských státech. SOT nahradily národní organizace trhu, které existovaly když vznikala ES respektive, když se k Unii připojovaly nové státy. Je třeba brát v úvahu, že každé následné rozšíření Společenství specifickým způsobem poznamenalo vývoj SZP zejména z hlediska opatření na komoditních trzích. Záměrem organizací trhu bylo vytvořit mechanismus k podpoře dosažení cílů SZP [30]. SOT jsou vytvářeny na nejvyšší úrovni EU. Navrhuje je Evropská Komise a schvaluje Rada Evropské Unie. Jakmile je SOT schválena, Evropská Komise za pomoci výboru stanoví způsoby implementace. SOT dosud regulují produkci a odbyt 90 % všech zemědělských produktů v EU. V závislosti na produktu se SOT může skládat ze společných pravidel soutěže, povinné koordinace různých národních organizací trhu a/či evropské organizace trhu. Vyhlašují socio-strukturální politiku a koordinují proces adaptace hospodářských struktur. Mohou se týkat technik produkce, velikosti farem, vzdělávání farmářů a dalších záležitostí. SOT jsou stanovovány pro každý produkt zvlášť a fungují vždy jednu sezónu. 17

18 Úkolem SOT je stanovovat jednotné ceny zemědělských produktů na všech evropských trzích, poskytovat pomoc producentům v daném sektoru, vytvořit mechanismy řízení produkce a organizovat obchod s nečlenskými zeměmi. Zemědělci jsou podporováni k tvorbě organizací producentů. Další ustanovení regulují státní pomoc pro produkty a vztahy mezi členskými státy a Komisí. Jak bylo uvedeno, SOT se liší podle produktu. Na základě jednotného trhu garantují ceny pro více než 60% zemědělské produkce. Řízení cen Evropská Rada jednající kvalifikovanou většinou podle návrhu Komise po konzultování s Parlamentem stanovuje tři odlišné hypotetické ceny pro produkty na začátku každé sezony: orientační cena, prahová cena a intervenční cena. Sezóny začínají různými daty v závislosti na produktu a trvají dvanáct měsíců. Uvedené tři cenové úrovně jsou dále vysvětleny [30]: Orientační cena (někdy také nazývána jako základní či vodicí cena) je cena, za niž by se podle úřadů EU měly provozovat transakce. Přestože je uměle stanovena, udávající cena je velmi blízká ceně, za kterou by se produkty obvykle prodaly na trhu Společenství. Prahová cena je minimální cena, za kterou mohou být prodány dovážené produkty. Je vyšší než intervenční cena a podporuje ekonomické provozovatele Společenství, aby nakupovali v rámci Společenství, a tak respektovali princip upřednostňování Společenství. Intervenční cena je garantovaná cena, pod níž intervenční orgán jmenovaný členskými státy nakupuje a skladuje vyrobené množství. Od reformy v roce 1992 dostávají farmáři v některých odvětvích vyšší přímé platby jako kompenzaci za nižší garantované ceny. Typy subvencí a udělované prémie Finanční pomoc je poskytována ve formě oblastních plateb, subvencí na produkci, subvencí na podporu živočišné výroby a kompenzačních plateb. Finanční 18

19 pomoc může být poskytnuta též na odbyt produkce, na zvýšení konkurenceschopnosti a na vytvoření a činnost skupin producentů a provozovatelů v zemědělskopotravinářském odvětví. Subvence mohou také podpořit ukončení některých typů produkce či přeměnu půdy a/či podniku. Pokud vypukne epidemie některé z chorob napadajících zvířata, jsou přijata opatření k podpoře trhu. Řízení produkce Systém kvót a státem garantované množství umožňuje řízení zemědělské produkce a omezování nadbytečné produkce a skladování. Ponechávání půdy ladem a udělování kompenzačních plateb také předchází nadprodukci. Kvóty představují maximální množství produkce vymezené zemědělcům. Důsledkem nadprodukce jsou finanční pokuty. Státem garantovaná množství vyměřená členským státům jsou maximální množství produkce. Pokud jsou překročena, producenti musí platit daň za spoluodpovědnost. Intervenční cena na následující sezonu je snížena. Ponechání půdy ladem a diverzifikace na nepotravinové produkty mají za cíl neobdělávat zemědělskou půdu či diverzifikovat produkci (produkci surových materiálů na topení biomasou například) výměnou za finanční kompenzaci. Kompenzační platby dovršují příjmy zemědělců a jsou udělovány na základě počtu zvířat a/či obdělávané půdy. Obchod s nečlenskými zeměmi Obchod s nečlenskými zeměmi zahrnuje dovoz produktů do Společenství a vývoz produkce Společenství do jiných zemí. Jsou přijímána opatření na podporu vývozu zpracovaných produktů. Dovoz Dovozci mohou být požádáni, aby předložili dovozní povolení a zaplatili dovozní daň. Pokud je trh Společenství vážně narušen, Komise má pravomoc přijmout bezpečnostní opatření. 19

20 Dovozní povolení jsou vydávána kompetentními úřady členských států po složení jistiny. Tato jistina je dovozci vrácena poté, co prokáže, že splnil své závazky. Systém jednotného cla při vstupu do EU byl zaveden pro většinu produktů za účelem zajištění, že dovozní ceny nebudou nižší než ceny uvnitř Společenství. Některé produkty podléhají sazbám uvedeným ve společném sazebníku cel, zatímco jiné jsou oproštěny. Existují také smíšené systémy. Daně, které mají totožný dopad jako cla, a množstevní omezení na dovoz či opatření mající obdobný dosah jsou v obchodním styku s nečlenskými zeměmi zakázány. V důsledku mezinárodních závazků Unie ve Světové obchodní organizaci či v důsledku vztahů EU s nečlenskými státy či skupinami států mohou některé dovážené produkty podléhat kvótám či mít preferenční celní sazbu. Dovážené produkty jsou částečně či úplně osvobozeny od všech cel. Bezpečnostní opatření mohou být realizována, pokud existuje reálné nebezpečí, že trh Společenství bude vážně narušen dovozem či v určitých případech i vývozem. Rada jednající většinou na návrh Komise po konzultování s Parlamentem přijme všeobecná pravidla týkající se bezpečnostních opatření, která mohou uplatnit členské státy. Vývoz Producenti společenství, kteří vyvážejí do ostatních částí světa mohou obdržet úhradu od EU, kterou je dotován evropský vývoz tak, aby jeho ceny byly srovnatelné s úrovní na světových trzích. V zásadě je množství vrácených peněz vždy stejné, ale může se lišit v závislost na destinaci produktu či ekonomických podmínkách. Obdržení této úhrady může být také podmíněno vydáním vývozního povolení. Zpracování EU může zakázat dohody týkající se jak vnitřního tak vnějšího zpracování. Při vnitřním zpracování může být produkt dovezený z nečlenské země zpracován v EU bez zaplacení cla za předpokladu, že bude opět vyvezen. Vnější zpracování se vztahuje na 20

21 zboží, které je dočasně vyvezeno do nečlenské země ke zpracování, než se zpátky doveze bez placení cla. Organizace producentů Zemědělci - producenti jsou podporováni, aby se sdružili na dobrovolné bázi v organizacích producentů, aby tak co nejlépe využili jim přidělované zdroje a dosáhli cílů organizací trhu (zlepšená produktivita a větší pozornost životnímu prostředí). Evropská Komise poskytuje finanční podporu pro vytváření takových organizací. Měnící se vnitřní ekonomická situace stále více volala po omezení nástrojů zasahujících do agrárního trhu (především snižování podpory cen a odstraňování bariér zahraničního obchodu) SZP a měnící se ekonomické prostředí Ve svém počátku tedy měla SZP za cíl zajistit pokrytí poptávky a obnovení potravinové bezpečnosti evropských zemí v poválečném období. Dále měla zajistit zemědělcům dostatečné příjmy a rozvoj zemědělského sektoru. K dosažení stanoveného cíle byly použity nástroje, které sice mají deformační účinky, ale motivují k růstu nabídky poptávaných komodit. Těmito nástroji obecně byly podpory cen. Jednalo se o administrativně určované ceny (cílová, prahová, intervenční), dále exportní dotace k vyrovnání rozdílu mezi intervenční a nižší světovou cenou při vývozu komodity na světový trh a vysoké dovozní poplatky chránící evropské zemědělce před zahraniční konkurencí schopnou vyrábět s nižšími náklady. Zemědělci v počátcích fungování SZP nebyli nijak kvantitativně omezováni ze strany Společenství a za jejich produkci jim byly vypláceny vysoké nákupní ceny. SZP takřka bezchybně plnila cíle, které si vytyčila. V průběhu 70. let se však začal objevovat první problém - došlo k odtržení úrovně cen zemědělských komodit na vnitřním trhu od reálných cenových a dalších podmínek světového trhu, kde bylo stále obtížnější se prosadit. To se odráželo v potřebě stále víc dotovat export, čímž byly dorovnány cenové rozdíly. V 80. létech začal vznikat další problém a Společenství se tak postupně dostalo do nové situace, kdy se začalo potýkat s přebytky regulovaných zemědělských komodit. Přidala se i kritika 21

22 vysokých výdajů, které plynuly na zemědělskou politiku. Tyto okolnosti si vynutily zásahy do nabídkové strany agrárního trhu. Byly zavedeny maximální garantované limity pro podporu produkce (ceny placené zemědělců měly poklesnout) a maximální garantované množství (kvóty) pro některé komodity (1984 pro mléko) [5] Reformování SZP Reformování SZP předcházelo několik faktorů jak vnitřních tak vnějších. Jednak vzrostly výdaje na EAGGF, které nestačily financovat rostoucí náklady na likvidaci zemědělských přebytků a vývozní subvence (ES se postupem času dostalo do role čistého vývozce zemědělských produktů). Kromě toho docházelo také k rozdílům v efektivnosti využívání výrobních faktorů prohloubily podnikovou diferenciaci, měnily strukturu podnikatelských subjektů a jejich vazby v rámci výrobkových vertikál [5]. Dále to byly především faktory vnější spojené s rostoucím tlakem na liberalizaci trhů, zejména po uzavření Uruguayského kola GATT a navazujících jednání WTO a v neposlední řadě i příprava na vstup zemí střední a východní Evropy. Je zřejmé, že reformní proces byl nevyhnutelný a zasahoval jak do výrobní oblasti, tak i do oblasti týkajícího se role multifunkčního zemědělství. Reformními procesy mělo dojít k omezení nástrojů zasahujících do agrárního trhu [1] Reforma SZP z roku 1992 K první významné reformě SZP došlo v roce 1992 pod vedením komisaře Raye MacSharryho. Bylo nalezeno kompromisní řešení utvářející určitou rovnováhu mezi potřebou snížit finanční dotace zemědělcům a politickým tlakem udržet jejich příjmy. V červnu roku 1992 přijala Rada ministrů do této doby nejvýznamnější tzv. MacSharryho reformu systému SZP. Tato reforma se opírala o vyvážené uplatnění těchto principů, a to [30]: 1. Postupné snižování intervenčních cen, které navodí snížení tržních cen a přiblíží je tak k cenám na světovém trhu. 22

23 2. Poskytování kompenzačních plateb na základě kritérií, kterými je např. velikost obdělávané půdy, počet kusů dobytka apod. 3. Vyplácení kompenzací na základě snižování objemu zemědělské produkce, ponechání půdy ladem (set-aside). 4. Podpora odchodu zemědělců do předčasného důchodu. Obrázek 1: Systém podpory cen reformovaný model Zdroj: [2] Mimo jiné zahrnovala reforma i otázky týkající se: zavedení kontrolních mechanismů dodávek (set-aside, kvóty, extenzifikace), omezení intervenčních nákupů, zaměření na otázky životního prostředí, poklesu výdajů na zemědělství. Obecně vzato, MacSharryho reforma změnila hlavně systém vyplácených zemědělských podpor. Vzrostl význam kompenzací a naopak cenové intervence a podpory ustoupily do pozadí. Reforma SZP z roku 1992 splnila svůj hlavní účel. Evropská unie mohla splnit své závazky přijaté v rámci jednání kola GATT a zároveň došlo k výraznému snížení zásob intervenčních skladů. Došlo také k prosazení tzv. evropského modelu zemědělství, který je založen na multifunkčním přístupu k evropskému zemědělství. V této souvislosti se začíná 23

24 formovat druhý Pilíř SZP zaměřený na podporu strukturálních změn a na politiku rozvoje venkova [5] Agenda 2000 Druhá nejvýznamnější reforma byla schválena za německého předsednictví EU v roce 1999 označovaná jako Berlínská dohoda. Dohoda byla přijata v rámci obecného dokumentu Agenda 2000, který byl výsledkem přezkoumání politik a systémů EU. Představovala nový a důležitý krok v prohloubení a dokončení změn zahájených MacSharryho reformou [23]. Jedním z cílů této reformy byla příprava SZP na historicky největší rozšíření EU, vytvoření podmínek pro splnění požadavků na liberalizaci trhů v rámci kola rozhovorů WTO Millenium a také snížení rozpočtové náročnosti SZP. Reforma z roku 1999 je založena na následujících principech: Snížení cenových podpor. Záruka slušné životní úrovně zemědělců (přímé platby). Podpora tržní orientace zemědělců. Nezávadnost a kvalita potravin. Zdůraznění multifunkční úlohy zemědělství. Rozvoj venkova. Dochází k rozdělení SZP na dva pilíře. První pilíř se zabývá vlastní zemědělskou produkcí, zatímco druhý pilíř se orientuje na podporu strukturálních změn a na politiku rozvoje venkova. V oblasti druhého pilíře dochází k potvrzení toho, že zemědělství již není jen záležitostí ekonomického sektoru, ale že plní i důležité celospolečenské funkce. Rozpočtové prostředky na rozvoj venkova byly zvýšeny a byla zjednodušena pravidla v této oblasti [30] Reforma z roku 2003 Střednědobé vyhodnocení SZP V červenci roku 2002 vydala EU v rámci svého střednědobého vyhodnocení návrhy reformy SZP. Střednědobé vyhodnocení mělo původně za cíl vyhodnotit druhou 24

25 reformu SZP z roku 1999 a nastolit další kroky. Přerostlo však v zásadní reformu dosavadní podoby SZP. Ministři zemědělství přijali soubor zásadních reforem Společné zemědělské politiky, které jsou považovány za nejrozsáhlejší změny v historii SZP. Cílem bylo zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, a to jak v EU, tak i mimo ni. Změny posunuly zemědělskou politiku EU od podpory cen k přímým platbám a upravily opatření týkající se řízení dodávek. Dotace na produkci byly sníženy ve prospěch přímých plateb zemědělcům, které začaly být vypláceny v závislosti na dodržování norem ochrany životního prostředí a volně žijící fauny, hygienických norem a ochrany krajiny nikoliv v závislosti na rozsahu produkce. [30] Zjednodušeně řečeno, zemědělský producent se měl stále více orientovat ve svém rozhodování podle signálů trhu a požadavků společnosti (spotřebitelů) a neprodukovat komodity, o něž není zájem nebo jsou na trhu těžko uplatnitelné. Reformy byly postupně zaváděny v období let a změnily tak způsob, jakým EU podporovala vlastní zemědělský sektor. Klíčové prvky reformy SZP z roku 2003 jsou shrnuty v následujících bodech [30]. Oddělení přímých plateb od produkce (tzv. decoupling) Jediná platba na farmu nezávislá na produkci. Křížová shoda (cross compliance). V případě, že budou respektovány normy v oblasti životního prostředí, zdraví zvířat a rostlin a zemědělské pozemky budou udržovány v dobrém stavu, bude zemědělci přiznána výše zmíněná jediná platba na farmu. Posílení politiky rozvoje venkova. Tato politika platná od roku 2005 přinesla nová opatření k podpoře životního prostředí, kvality a wellfare zvířat. Modulace - nebo-li proces, který omezuje přímé platby větším farmám tak, aby se přesunuly finance do nové politiky rozvoje venkova (přesun prostředků z prvního do druhého pilíře SZP) 25

26 Mechanismus zajišťující finanční kázeň, zajišťující neměnnost rozpočtu farmy do roku Zavedení podpory pěstování energetických plodin. Snížení intervenční ceny u mléčných produktů a další tržní opatření s cílem zajistit lepší pozici EU při jednání WTO. Reformy z roku 2003 poskytly udržitelnější základ evropskému tržně orientovanému zemědělství a odrážejí rozsáhlejší cíle environmentálního a venkovského rozvoje, o který usiluje evropská společnost Health Check 2009 (Zdravotní prohlídka) Na zasedání uskutečněném v listopadu 2008 přijala Rada ministrů zemědělství návrh nových opatření vyplývajících ze zdravotní kontroly (Health Check) SZP EU. Přijatá opatření k Health Check modernizují, zjednodušují a usměrňují SZP a odstraňují omezování zemědělců, kterým pomáhají lépe reagovat na signály trhu a čelit novým výzvám [23]. Byla přijata opatření, a to: zrušení povinnosti uvádět půdu do klidu; navyšování mléčných kvót až k jejich úplnému zrušení v roce 2015; změna tržních intervencí na originální záchranou síť; zvýšení modulace nebo-li snížení přímých plateb a jejich převod do Evropského fondu pro venkovský rozvoj (European Agriculture Fund for Rural Development EAFRD). Hlavními cíli přijatých opatření je: 1. zajistit, aby režim jednotné platby byl účinnější, efektivnější a jednodušší; 2. upravit tržní nástroje tak, aby lépe reagovaly na nové tržní příležitosti; 3. lépe reagovat na nové stávající výzvy např. změna klimatu, bioenergie, nedostatek vody, biodiverzita. Změny v SZP budou uplatňovány od roku

27 Opatření přijatá v rámci Zdravotní prohlídky SZP jsou obecně příznivější pro staré členské země EU 15 než pro nové členské země a tedy i pro Českou republiku. Opětovně bylo odmítnuto rychlejší vyrovnání přímých plateb NČS na úroveň plateb starých členských zemí. Dalším problémem vztahujícímu se k vyrovnání přímých plateb je ten, že nedojde k dosažení stejné fiskální úrovně přímých plateb realizovaných v EU 15, kde rozdíl v platbách pro EU 10 a EU 15 bude činit rozdíl desítek procent. Země EU 15 dále získaly výhody, které nebyly přiznány zemím EU 12. Tedy například zrušení povinného set-aside v zemích EU 15, které umožní zemědělcům zvýšení zemědělské produkce o 10 %, novým členským zemím zůstávají kvóty stanovené dohodami z Kodaně v roce Dále dojde k rozdělení až 4 % prostředků z národních obálek přímých plateb v zemích EU 15, zatímco EU 10 obdrží cca 1 % přímých plateb na úkor zrušení podpory na energetické plodiny. Ve rámci řešení světové krize a problémům na trhu mléka bylo Německu schváleno vytvoření záchranného mléčného fondu [19] Základní znaky a souvislosti formování komoditní vertikály Podle Bečvářové [3] lze komoditní vertikálu definovat jako charakteristiku činností vzájemných vztahů subjektů výrobních, zpracovatelský i odbytových a trhů fungujících v rámci výroby a zpracování suroviny získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. Vlivem utváření nových vazeb mezi jednotlivými subjekty těchto vertikál dochází je změnám kritérií a podmínek konkurenceschopnosti a dalšího rozvoje jednotlivých výrobců (ale i odvětví a regionů), a to jak z hlediska horizontálních, tak i vertikálních vztahů. V důsledku integračních a globalizačních procesů dochází u většiny komodit k výraznému rozšiřování relevantního trhu, na kterém účastníci globálních síti - subjekty zemědělského či nezemědělského charakteru, veřejné i soukromé společnosti ovlivňují jednak výrobce potravin, ale také spotřebitele, přičemž současně identifikují jejich požadavky. 27

28 Spotřebitelé jsou orientováni na kvalitu a sortiment potravin, zdravotní nezávadnost, dále poptávají produkty s vysokou přidanou hodnotou a plně finalizované výrobky. Proces výroby potravin tak v dnešní době dostává nový spotřebitelský rozměr. Zároveň dochází k omezování ochrany vnitřních potravinových trhů jednotlivých států obchodními bariérami při současném zvyšováním tlaku na reformování stávajících politik, které by již měly více korespondovat s pravidly liberalizace trhu Modely komoditních vertikál Obecně existují dva modely komoditních řetězců, a to: Tradiční nabídkově orientovaný model (obr. 2) Obrázek 2: Nabídkově orientovaný model Zdroj: [3] Základem nabídkově orientovaného modelu (obr. 2) je zemědělský podnik a následující fáze zpracování a distribuce jsou chápány jako subjekty, které finalizují veškerou zemědělskou produkci. V minulosti byl důraz kladen zejména na produkci potravin, proto zemědělská výroba determinovala nabídku i chování celého systému výroby potravin. Poptávkově orientovaný model odpovídající současnému pojetí potravinového průmyslu (obr. 3) Obrázek 3: Poptávkově orientovaný model Zdroj:[3] 28

29 V tomto modelu se stává rozhodujícím vztahem určujícím množství, kvalitu zemědělských produktů a cenově nákladové podmínky na trzích poptávka, která stále více působí na celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů. V tomto systému dochází ke změně předpokladu možnosti prosazení zemědělského podniku na trhu, kde o jeho úspěšnosti rozhoduje především schopnost podniku reagovat na tržní podněty, a to při značné komoditní i územní diferenciaci. Finalizující články řetězce, které prosazují své zájmy i v předvýrobních fázích a v odvětvích vstupů, nabývají v tomto modelu klíčové postavení. Určují rozsah, rozmístění i způsob výroby zemědělské produkce jako suroviny pro další zpracování a prodej. Prvovýrobce tak do určité míry ztrácí možnost rozhodovat o výrobním programu, ale i o výběru partnerů v rámci potravinového řetězce a to jak v horizontálních, tak i ve vertikálních vazbách. Dochází tedy k posunu od tradičního pohledu na jednotlivé části komoditního řetězce, které již nevystupují jako samostatná a na sobě nezávislá odvětví vstupů, prvovýroby, zpracovatelského průmyslu, distribuce a obchodu. Navíc se mění proporce i podmínky přístupu a podílu jednotlivých článků komoditního řetězce na vytvořené přidané hodnotě realizované ve finálním výrobku [3] Vliv navazujících fází zpracování a distribuce Jedním z charakteristických rysů současného vývoje agrobyznysu na konkurenceschopnost zemědělského podniku je stále výraznější vliv navazujících fází agrobyznysu. Prostředí se začíná měnit z hlediska tržní struktury a jejího rostoucího vlivu na chování trhů. Zpracovatelé zemědělské suroviny disponují stále větší tržní silou plynoucí především z různé míry horizontální či vertikální integrace [18]. Tradiční tržní struktura zemědělské prvovýroby, která bývá v ekonomické literatuře často uváděna jako příklad odvětví, pro něž jsou typické znaky dokonalé konkurence, dostává v důsledku zapojení dalších subjektů agrobyznysu do potravinového hospodářství novou podobu. Tržní struktura, o které hovoříme v souvislosti se současným agrobyznysem má charakter nedokonalé konkurence. Znaky typické pro nedokonalou konkurenci se 29

30 projevují nejen v odvětvích předcházejících a navazujících na zemědělskou prvovýrobu, ale ovlivňují podnikatelské prostředí a trhy, na kterých operují zemědělští výrobci. Z tohoto důvodu je možnost úspěchu zemědělského podniku v konkurenčním boji na agrárním trhu ovlivněna důsledky projevů nedokonalé konkurence v odvětvích do agrobyznysu zapojených [3]. Při nerovnováze na trhu zemědělských komodit (zejména převis nabídky nad poptávkou, který je typický zejména pro evropské prostředí) dochází ke zvyšování rizika zneužití tržní síly odběratele [4]. Jak uvádí Bečvářová [4] ve vztahu k podnikům zemědělské prvovýroby tj. na trzích zemědělských výrobků, hovoříme zpravidla o působení monopsonu zpracovatelského průmyslu, který je ovlivněný vztahem potravinářského průmyslu a obchodu. Na potravinovém trhu (vztah potravinářských podniků a obchodu) je v současných podmínkách uváděn typický vztah na bázi omezeného monopolu resp. bilaterálního oligopolu. S nedokonalou konkurencí se setkáváme i v rámci trhů vstupů do zemědělské prvovýroby, kde lze identifikovat vliv a tržní sílu ze strany monopolu resp. oligopolu dodavatelských odvětví. Tržní strukturu jednotlivých v jednotlivých fázích komoditní vertikály dokumentuje obrázek 4 na následující straně. 30

31 Vstupy do zemědělství Nedokonalá konkurence (monopol, oligopol) Zemědělská prvovýroba Dokonalá konkurence 1. fáze zpracování 2. fáze zpracování Potravinářský průmysl Nedokonalá konkurence (monopson, oligopol, monopolistická konkurence) Obchod a distribuce potravin Nedokonalá konkurence (oligopol) Koncový spotřebitel Dokonalá konkurence Obrázek 4: Tržní struktura v jednotlivých fázích komoditní vertikály Podle Bečvářové [3] je možné docílit zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských prvovýrobců v dané tržní struktuře růstem jejich koncentrace, zejména sdružováním do odbytových družstev, a to obzvlášť v případech, kdy se na jednotlivých komoditních trzích posiluje monopsonní nebo oligopsonní postavení odběratelů zemědělské produkce. I když se v souvislosti s nedokonalou konkurencí setkáváme s její kritikou, a to zejména v kontextu neefektivní alokace zdrojů založené na analýze přebytků výrobce a spotřebitele v podmínkách dokonalé konkurence a monopolu (graf 1), existují také přínosy takto utvářené tržní struktury (graf 2). 31

32 P P S = MC MC P M P DK D D Q DK Q Q M MR Q Dokonalá konkurence Monopol Graf 1: Přebytek výrobce a spotřebitele v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence Zdroj: [4] V dokonalé konkurenci je křivka nabídky S rovna součtu křivek mezních nákladů MC všech firem, které nabízejí svou produkci na daném trhu. Nabídková křivka monopolu odpovídá nabídce dané monopolní firmy. Poptávka po produkci D je daná a odpovídá v obou případech dokonalé konkurenci na této straně trhu. Výsledkem je, že v případě dokonalé konkurence je tržní cena P DK na nižší úrovni, než monopolní cena P M a podobné je to i množstvím produkce dodávaného na trh. Je zřejmé, že Q DK je větší než Q M. V těchto podmínkách je přebytek spotřebitele vyšší v případě dokonale konkurenčního prostředí v porovnání s monopolem, a naopak přebytek výrobce je v případě monopolu vyšší na úkor přebytku spotřebitele. Navíc jsou zde další ztráty přebytku z titulu neefektivnosti výroby monopolisty při výrobě s náklady nad úrovni nad úrovní průměrných minimálních nákladů. Výše uvedený přístup neuvažuje realizaci úspor z rozsahu (pozitivum), ke které však v odvětvích zapojených do agrobyznysu dochází. Úspory z rozsahu v tomto kontextu jsou založené na hromadné, sériové výrobě a nových technologiích, které však nelze plně realizovat v podmínkách dokonalé konkurence u velkého počtu podniků [4]. 32

33 Dalším přínosem nedokonalé konkurence je vyšší produktivita práce umožněná modernizací výroby a rychlejším uplatňováním výsledků výzkumu a vývoje právě v kapitálově silných velkých firmách, které racionalizují výrobní proces. I další obslužné činnosti. V praxi dochází k této situaci, která je znázorněná na obrázku 2. P S = MC P MC P DK P M D D Q DK Q Q M MR Q Dokonalá konkurence Monopol Graf 2: Přebytek výrobce a spotřebitele při promítnutí úspor z rozsahu Zdroj:[4] Nákladová křivka dokonale konkurenčního odvětví se v porovnání s koncentrovaným odvětvím posunuje doleva, tržní cena produkce P DK je vyšší než tržní cena P M, naopak dodávané množství Q DK je nižší než množství produkce Q M. Přebytek spotřebitele i výrobce v dokonalé konkurenci jsou za těchto podmínek nižší než v případě monopolu. Z toho vyplývá že v nedokonale konkurenčním prostředí by spotřebitelé teoreticky mohli realizovat vyšší užitek ze spotřeby než by byl schopen zajistit dokonale konkurenční trh. V rámci politiky podpory zabezpečení finalizace zemědělských produktů přímo v zemědělském podniku dochází ke snaze o eliminaci monopsonu zpracovatelů, čímž by mělo dojít ke zvýšení podílu zemědělců na spotřebitelské ceně v důsledku posílení konkurence na úrovni zemědělských výrobců. [4] 33