2 Vývoj latinské a německé lexikografie do konce 15. století

Transkript

1 2 Vývoj latinské a německé lexikografie do konce 15. století 12 Lexikografická díla, která si dávají za cíl sběr a dokumentaci slovní zásoby národního jazyka, se obecně v Evropě objevují až v průběhu 16. století, vycházejí ovšem z dlouholeté tradice, která vypracovala různé způsoby zachycení slovní zásoby. Vlastní středověká lexikografie začíná glosováním cizojazyčného textu, následným vypisováním a sepisováním glos a tvorbou prvních výkladových a překladových slovníků, které jsou úžeji nebo šířeji zaměřené, nikdy však nepostihují slovní zásobu daného jazyka v celistvosti. 7 Česká lexikografie je ve středověku závislá na lexikografii evropské, vychází jak z převládající latinské lexikografické tvorby, tak i z lexikografických děl v národních jazycích, zvl. v němčině. Nemůžeme proto zkoumat českou lexikografii, aniž bychom měli minimální znalost o dějinách středověké lexikografie obecně. 8 Uvádíme proto alespoň stručný přehled vývoje lexikografie v Evropě, ve kterém se zaměříme jak na latinskou lexikografii od antiky do středověku, tak na lexikografii jednoho národního jazyka, a to německého. 2.1 Latinská lexikografie od počátků do 13. století Stejně jako jiné oblasti vědy, kultury a literatury čerpá i středověká lexikografie z antických a pozdněantických děl. 9 Za prvního latinského lexikografa je označován Verrius Flaccus (55 před Kr. 20 po Kr., De verborum 7 Tak o německé středověké lexikografii např. GRUBMÜLLER, 1990, s Na to již upozorňuje FLAJŠHANS (1903, s. 15): Chtěl bych tu ještě jednou upozornit, že bez studia souvěké domácí literatury německé ( ) a středověké literatury latinské snadno bádání o památkách českých octne se na scestí. 9 K dějinám evropské lexikografie bylo sepsáno již mnoho hesel v encyklopediích, kapitol v příručkách či monografií, v této práci vycházíme z hesla Glossen, Glossare v encyklopedii Lexikon des Mittelalters (4, s ) a z kapitoly Dictionaries/Glossaries Albrechta CLASSENA v příručce Handbook of Medieval Studies (2010, s ). Pro lexikografii

2 2.1 LATINSKÁ LEXIKOGRAFIE OD POÈÁTKÙ DO 13. STOLETÍ significatu), následují ho Aulus Gellius (2. století, Noctes atticae), Sextus Pompeius Festus (2. století, De verborum significatu), Nonius Marcellus (4. století, De compendiosa doctrina), Lactantius Placidus (4. století, Glossae) či Fabius Planciades Fulgentius (přelom 5. a 6. století, Expositio sermonum antiquorum), kteří vytvářejí plynulý přechod mezi antikou a středověkem. Na počátku středověké lexikografické a encyklopedistické práce stojí dílo Isidora ze Sevilly ze 7. století, především jeho Origines sive Etymologiae o 20 knihách. Na něj pak navazuje souvislá řada středověkých lexikografických děl. V polovině 11. století je to Papias se svým dílem Elementarium doctrinae rudimentum. Z něj a ze slovníku Osberna z Gloucesteru (Liber derivationum, cca 1150), jenž vychází ze slovních čeledí a popisuje derivace a gramatické funkce slov, vychází Hugucio z Pisy se svým slovníkem zaměřeným na etymologii slov (Magnae derivationes, přelom 12. a 13. století). 10 Silným podnětem pro vznik nových lexikografických děl byly různojazyčné vpisky neboli glosy. Pod pojmem glosa rozumíme krátké objasnění neznámého výrazu, které může mít povahu interpretační, kdy vpisek vykládá daný textový úsek nebo slovo, nebo povahu překladovou, kdy uvádí odpovídající překlad v domácím jazyce. Vzájemný poměr interpretačních nebo překladových glos pak závisí v první řadě na povaze glosovaného textu, jeho funkci a čtenářích, kteří jsou nezřídka autory těchto vpisků. Podle umístění v textu se rozlišují glosy marginální, zapisované na okraj folia, nebo glosy interlineární, vepsané mezi řádky textu. Kromě marginálních a interlineárních glos rozlišujeme pro naši potřebu navíc cizojazyčné glosy textové, 11 které náleží témuž písaři, jsou zapsány na stejném řádku, zpravidla hned za glosovaným úsekem textu, a mají povahu vsuvky. Ve středověku stejně jako v jiných obdobích byly glosy neodmyslitelnou pomůckou ve školní praxi, pomáhaly při objasnění latinského textu, který se četl při vyučování. Na základě poznámek v učebních textech sepisovali autoři jak jednoduché seznamy glos (glossae collectae), 12 tak i jednoduché slovníčky (glossaria) s abecedním 13 nebo věcným uspořádáním, 13 v národních jazycích se opíráme o třídílnou monografii Wörterbücher/Dictionaries/Dictio n - naires ( ). 10 Srov. CLASSEN, 2010, s. 1743; MARTÍNKOVÁ, 1999, s Srov. terminologické sousloví vložky textové, které užívá FLAJŠHANS (1926, s. XII). 12 Srov. CLASSEN, 2010, s Problematika abecedního řazení je probírána například v předmluvě latinského slovníku zvaného Catholicon.

3 2 VÝVOJ LATINSKÉ A NÌMECKÉ LEXIKOGRAFIE DO KONCE 15. STOLETÍ 14 výjimečně pak rozsáhlejší příručky, které nabývaly encyklopedického charakteru. Ve středověku hrály důležitou roli výkladové glosy k Bibli, které vykládaly neznámé biblické reálie. Ty se od reálií středověké Evropy lišily v oblasti společenské, kulturní, politické i hospodářské, a proto vzdělanci, zvl. teologové a kazatelé, neznámé pojmy vysvětlovali. Také usilovně hledali odpovídající pojmenování v domácím jazyce pro reálie ze středomořské fauny a flóry, pro hudební nástroje, systémy měr a vah, platidla a mince, společenské tituly, úřady, náboženské rity apod. Z latinských výkladů a komentářů biblických textů byl uspořádán ve středověku soubor zvaný Glossa ordinaria, 14 který získal mimořádnou autoritu ohledně biblického výkladu. Od poloviny 14. století byla též velmi populární Postilla litteralis Mikuláše z Lyry ( 1349). Z biblických výkladů a komentářů vycházeli autoři biblických slovníků jako Guillelmus Brito (Summa Britonis seu Expositiones difficiliorum verborum) a Alanus ab Insulis (Distinctiones) z 13. století. Z něj a z Hugucia čerpal Jan z Janova pro své abecedně uspořádané dílo Catholicon (1286), které zas bylo hlavním pramenem latinského výkladového slovníku německého původu zvaného Lucianus. Velikého rozšíření a popularity dosáhl také biblický slovník zvaný Mammotrectus Jana Marchesiniho. 15 Vliv těchto latinských slovníků je v české lexikografii zřetelný, některé slovníky a encyklopedie byly doplněny českým překladem (např. Lucianus a Mammotrectus) a jejich lexikální materiál nacházíme v heslech velké části latinsko-českých alfabetářů a nomenklátorů. Kromě glosování ovlivnilo rozvoj lexikografie vytváření výtahů a rejstříků (registra) k textům. Výtahy a kompendia měly pro uživatele zachytit hlavní témata textu a podat obsah rozsáhlých odborných textů ve stručné a přehledné formě. Funkcí rejstříků zase bylo poskytnout čtenáři pomůcku, aby se mohl co nejsnadněji orientovat v textu a co nejrychleji dohledat probíraná témata. Jak kompendia, tak rejstříky mohly být řazeny lokálně, věcně nebo abecedně. Výtah z odborného textu má v některých specifických případech podobu obrazového diagramu či tabulky. Latinské tabulae bývají původní součástí některých děl, například součástí výkladu o pokrevním a nepokrevním příbuzenství bývá tzv. příbuzenský strom (arbor consanguinitatis et affinitatis). V některých případech jsou tabule na základě textu vytvářeny, jako například obrazové 14 Glossa ordinaria byla připisována Walafridu Strabonovi ( 849), ale vznikla spíše ve 12. století a je dílem Anselma z Laonu ( 1117) a jeho bratra Radulfa ( 1131/1133). 15 Srov. Lexikon des Mittelalters 4, s. 1509n.; MARTÍNKOVÁ, 1999, s. 32; CLASSEN, 2010, s

4 2.2 NÌMECKÁ LEXIKOGRAFIE VE STØEDOVÌKU diagramy hlavních hříchů. V českém prostředí bývaly rejstříky a diagramy nezřídka opatřovány českými překlady. 2.2 Německá lexikografie ve středověku Vedle latinských encyklopedií a výkladových slovníků se objevují ve středověku slovníky národních jazyků. Samostatnou kapitolu proto věnujeme německé lexikografii, která měla největší vliv na lexikografickou tvorbu v českých zemích. Překladové slovníky, které se zaměřují na uvedení náležitého ekvivalentu v národním jazyce k latinskému slovu, mají svůj počátek v překladových glosách. Rozšiřování latinských děl, především Bible, o meziřádkové, okrajové nebo přímo do textu integrované výklady slov v domácím německém jazyce se objevuje již v průběhu 8. století. Nejstarším doloženým souborem glos je latinsko-starohornoněmecký slovník Abrogans. Jedná se o původně latinský abecední slovník řídkých výrazů rozšířený o jejich latinská synonyma. Německý glosátor opatřoval překladem nejen latinská heslová slova, ale i jejich synonyma. 16 Glosovány byly i další latinské lexikografické texty (slovník Affatim, Liber glossarum aj.). Z latinských biblických nebo stylistických slovníků s německými překlady byla glosovaná hesla excerpována a uspořádána do abecedního slovníku (např. Samanunga worto) nebo vystavěna do obsáhlého slovníku (Glossae Salomonis). Vedle abecedních seznamů se objevují první soupisy řazené věcně, nejstarším dokladem je Vocabularius Sancti Galli z druhé poloviny 8. století, jenž je prakticky zaměřeným jazykovým průvodcem, určeným snad pro anglosaské misionáře. Rozšířeným nomenklátorem je až do 15. století hojně opisované Summarium Heinrici, které pochází z počátku 11. století a staví na Isidorově encyklopedii Etymologiae. 17 Mohutný rozvoj německé lexikografie přichází ve 14. století, v tomto období vznikají slovníky na základě glosovaných textů, starších latinsko- -německých slovníků a zvláště na základě systematických a rozsáhlých zpracování latinské slovní zásoby ve slovnících Papia, Hugucia, Britona a Jana Balba. Z první třetiny 14. století pochází nejstarší terminologický slovník Abstractum a rozsáhlejší věcný slovník Vocabularius optimus Jana Exemplář latinsko-německého slovníku Abrogans je doložen i v Čechách, a to v rukopisu pražské lobkovické knihovny, který je nyní uložen v Národní knihovně pod signaturou XXIII E 54 (srov. BOK PETR, 2010, s. 276). Rukopis pochází z premonstrátského kláštera ve Weißenau u Ravensburgu ve Württembersku. 17 Srov. Lexikon des Mittelalters 4, s. 1511; GRUBMÜLLER, 1990, s. 2037n.

5 2 VÝVOJ LATINSKÉ A NÌMECKÉ LEXIKOGRAFIE DO KONCE 15. STOLETÍ 16 Kotmanna. Na latinských výkladových slovnících, zvl. na Catholiconu, staví slovník štrasburského klerika Fritsche Closenera z poloviny 14. století. V druhé polovině 14. století jsou vypracovány další slovníky: alfabetáře Vocabularius Lucianus, Vocabularius Brevilogus, dále Vocabularius de significacione nominum Jakoba Twingera z Königshofenu a Vocabularius quadriidiomaticus Dietricha Engelhuse, Vocabularius optimus a nomenklátor Liber ordinis rerum (něm. též Esse-Essencia-Glossar). Jejich cílem je podle Klause Grubmüllera 18 uspořádat svět prostřednictvím slovní zásoby, což se ukazuje jednak na šíření věcného uspořádání lexikografického díla (většinou od kosmologie k reáliím různých oblastí běžného života), jednak na častějším třídění heslových slov podle gramatické příslušnosti (jména, slovesa, nesklonná slova) a na doslovném překládání latinských výrazů Slovník Abstractum Latinsko-středohornoněmecký slovník Abstractum (něm. Abstrac tum- Glossar) 19 je pojmenován jako jiné anonymní latinsko-německé slovníky podle prvního hesla abstractum. Obsahově se zaměřuje na vysvětlení filozofických a teologických pojmů starší františkánské školy. Nejstarší verze slovníku z období kolem roku 1300 měla kolem 410 hesel a patří k nejstarším známým odborně zaměřeným latinsko-středohornoněmeckým slovníkům. V pozdějších verzích se objem slovníku několikanásobně zvětšil, nejrozsáhlejší verze čítá více než hesel. Slovník Abstractum měl být pomůckou při čtení latinských teologických textů a zároveň úvodem do latinské teologicko-teoretické terminologie pro začátečníky, na což ukazuje téměř výluční výskyt v latinských rukopisech. Starší texty obsahují asi 15 výrazů ve flektivní formě, takže je možné, že původní meziřádkově glosovaný text byl abecedně uspořádán ve slovník. Dílo pravděpodobně vzniklo v okruhu erfurtského františkánského školství, na což ukazují speciální odborné výrazy, např. výraz circumincessio se nevyskytuje u Petra Lombarda, ale ve františkánské teologii. V rukopisech bývá jako autor jmenován Konrád, cisterciácký mnich ze slezského kláštera v Heinrichau (Henryków). Konrád však pouze opsal v roce 1340 slovníky ve vratislavském rukopisu (Vrat IV Q 92), slovník Abstractum je jistě o pár desetiletí starší a je zachován ve dvou rukopisech obsahujících výtah z biblického 18 Srov. GRUBMÜLLER, 1990, s. 2038n. 19 Srov. ILLING, 1978, s

6 2.2 NÌMECKÁ LEXIKOGRAFIE VE STØEDOVÌKU slovníku Guillelma Britona, který sepsal Jan z Erfurtu před rokem Do abecedně seřazeného slovníku Brito-Epitome jsou vsunuty celé úseky ze slovníku Abstractum. O neobyčejné popularitě slovníku Abstractum svědčí skutečnost, že je dochován ve více než 120 rukopisech. 20 Z tohoto důvodu chybí kritická edice této památky, dosud vyšly jen dílčí edice několika rukopisů. Nejvýznamnější z nich je moderní Honemannova edice vratislavského a berlínského rukopisu s nejstarší verzí slovníku Abstractum (2011). V Národní knihovně České republiky v Praze je slovník Abstractum doložen v rukopisech se signaturami III C 10 a IV E V rukopisu III C 10 z 15. století je slovník Abstractum zapsán na ff. 418 ra 418 va, jedná se o zlomek obsahující jen hesla s náslovím A F. Rukopis IV E 20 z roku 1453 obsahuje celý slovník Abstractum bez počátečního charakteristického hesla a s několika přídavky na konci (Autumnare wonen vel estimare 351 v Pantheon aller ko e nigen got 357 r ). Slovník Abstractum byl zapracován do jiných slovníků, část byla použita v rukopisech slovníku zvaného Engelhus (něm. Engelhus-Glossar) 22 nebo do slovníku zvaného Abba (srov. s. 19). V českých zemích byl slovník též užíván, je doložen jeden exemplář opatřený soustavným českým překladem (SlovCath, srov. s. 219) Slovník Artemisia Lexikografické dílo s názvem Artemisia (něm. Artemisia-Vokabular) vyčlenil mezi latinsko-německými rostlináři v nedávné době Bernhard Schnell, 23 který jej určil jako abecedně seřazený latinsko-německý slovník léčivých rostlin, jehož heslový odstavec se skládá výlučně z latinského heslového slova a německého ekvivalentu a jehož rozsah bývá 450 až 600 hesel. Pro tento rostlinář je dále charakteristické, že hesla s náslovím A C jsou vzhledem k heslům s náslovím D Z materiálově bohatší a tvoří až 60 % textu. 20 Srov. Gesamtverzeichnis Autoren/Werke Abstractum-Glossar, in: Handschriftencensus. Eine Bestandsaufnahme der handschriftlichen Überlieferung deutsch-sprachiger Texte des Mittelalters [online]. [cit ]. Dostupné z: de/werke/1968. Jedná se o rozšířený soupis, jejž pořídil HONEMANN (1998). 21 Srov. KELLE, 1860, s. 13. Oba rukopisy jsou digitalizovány v databázi Manuscriptorium. Building Virtual Research Environment for the Sphere of Historical Resources [online]. Národní knihovna České republiky. [cit ]. Dostupné z: com/?q=cs. 22 Srov. POWITZ, 1963, s. 90, Srov. SCHNELL, 2011, s

7 2 VÝVOJ LATINSKÉ A NÌMECKÉ LEXIKOGRAFIE DO KONCE 15. STOLETÍ 18 Okolnosti a doba vzniku tohoto rostlináře nejsou dosud blíže známy a také o jeho textové tradici a dochování víme poměrně málo. Slovník byl tradován téměř výlučně v kontextu lékařských textů. Schnell 24 uvádí celkem 36 možných rukopisů rostlináře Artemisia. Nejstarší rukopis pochází z poslední čtvrtiny 13. století, nejmladší opisy jsou dochovány z 16. století. Jedná se o slovník s nepevnou textovou tradicí, nenajdeme totiž dva rukopisy se shodným zněním a sledem hesel. Rostlinář Artemisia nacházíme i v českých knihovnách (např. pražské rukopisy NK VIII C 6 a NK IV E 16). Dílo bylo opatřováno jinojazyčnými glosami (např. polsko-české glosy v mnichovském rukopise, tzv. Rostlinář mnichovský, srov. s. 40) a je možné, že bylo předlohou některým latinsko-českým botanickým slovníkům (srov. Rostlinář pelplinský aj., srov. s. 136) Slovník Synonima apotecariorum Latinsko-německý slovník zvaný Synonima apotecariorum je lékařský alfabetář obsahující na 520 rostlinných a 30 minerálních léčebných přípravků. U každého latinského hesla jsou uvedena početná synonyma, zvláště latinizované řecké, arabské a hebrejské názvy, a německý ekvivalent či ekvivalenty. Aby nedocházelo ke zbytečnému opakování slov, vymyslel autor slovníku důmyslný systém, který podrobně popisuje Bernhard Schnell. 25 Text slovníku autor psal ve dvou sloupcích a heslová slova opatřil pořadovým číslem. Poté, co zaznamenal všechna hesla s náslovím A-, začal zapisovat hesla od B-. Nejprve však zaznamenal ta hesla s náslovím B-, která byla uvedena jako synonyma pod hesly s náslovím A-, a to v lokálním pořadí, a doplnil k nim čísla hesel s náslovím A-, aby uživatel mohl najít lehce původní heslo, kde je slovo spolu se synonymy a německým překladem uvedeno. Za ně zařadil nové, dosud nezmiňované termíny s náslovím B- s jejich synonymy a německými ekvivalenty. Tato nová heslová slova opět očísloval. V oddíle s náslovím C- začínají nejprve výrazy uvedené již pod hesly s náslovím A- a B- a pak jsou dopsána zcela nová hesla. Tento systém je použit pro celou abecedu až do hesel s náslovím Z-. Celkem tak slovník zachycuje na jmen rostlin. Autor slovníku Synonima apotecariorum je neznámý. Podle rukopisů, jichž je ze 14. a 15. století dochováno přes čtyřicet, 26 vznikl v dolno- 24 Srov. TAMTÉŽ, s. 185, Srov. SCHNELL, 1992, s. 84n. 26 Srov. Gesamtverzeichnis Autoren/Werke Synonima apotecariorum, in: Handschriftencensus. Eine Bestandsaufnahme der handschriftlichen Überlieferung deutsch-sprachiger

8 2.2 NÌMECKÁ LEXIKOGRAFIE VE STØEDOVÌKU německém jazykovém prostředí, odkud se šířil na jih, nejen na území dnešního Rakouska, Polska a Čech, ale až do severoitalské Padovy. Na základě převládajícího lékařského obsahu rukopisů a podle jejich vlastníků, písařů nebo uživatelů lze usuzovat, že slovník Synonima apotecariorum užívali pro svou praxi především lékaři vyučení v univerzitním prostředí. 27 V českém prostředí připsali lékaři do textu příslušné botanické a lékařské termíny v domácím jazyce (srov. s. 123) Slovníky Abba-Avis-Abbreviare V 15. století se objevují další latinsko-německá lexikografická díla. Jako skupina slovníků Abba-Avis-Abbreviare (něm. Vokabulariengruppe Abba- -Avis-Abbreviare) 28 jsou označovány tři samostatné latinsko-německé slovníky, které však pravidelně tvoří lexikografický celek. Latinsko-německý slovník Abba je pojmenován po prvním uvedeném hesle Abba ebrayce, pater latine. Jedná se o abecedně seřazený jmenný slovník, který obsahuje kolem hesel. Hesla se skládají většinou pouze z latinského heslového výrazu a jeho ekvivalentu v domácím jazyce; gramatické značky a latinské výklady významu, které jsou součástí heslového odstavce ve slovníku Ex quo, v těchto slovnících chybějí. Slovník Avis patří do skupiny anonymních latinsko-německých nomenklátorů, který bez gramatických údajů a latinských výkladů překládá termíny ze sedmi přírodovědných oblastí: 1. ptáci a nástroje k lovu ptáků (Avis, Avicula, Auceps ), 2. ryby a nástroje pro rybolov (Piscator, Piscarius, Piscina ), 3. čtyřnohá zvířata a lov (Animal, Cavea, Venator ), 4. koně a jezdectví (Equus, Equirria, Mango ), 5. hmyz a červi (Accalabus, Apes vel Apis, Apierium ), 6. stromy (Arbor, Arbustum, Nemus ) a 7. léčivé rostliny (Apotheca, Apothecarius, Hortus ). Hesla jsou v jednotlivých úsecích řazena převážně abecedně. Část o rostlinách tvoří 40 % textu celého slovníku, a proto bývá často kladena na první místo. Nakolik tento slovník souvisí s jinými díly (např. Vocabularius optimus aj.), zůstává zatím nejasné. Slovesný alfabetář Abbreviare, pojmenovaný podle incipitu (Abbreviare, Abbibere, Abicere), obsahuje výlučně slovesa v infinitivu, též jen s jednotlivými překlady bez gramatických značek a výkladů. 19 Texte des Mittelalters [online]. [cit ]. Dostupné z: 27 Srov. SCHNELL, 1995, s. 557n. 28 Srov. SCHNELL, 1998, s. 135.

9 2 VÝVOJ LATINSKÉ A NÌMECKÉ LEXIKOGRAFIE DO KONCE 15. STOLETÍ 20 Pořadí těchto tří slovníků není v rukopisech jednotné. V nejstarších textech jsou zapsány oba jmenné slovníky před slovesným. V druhé polovině 15. století je stále častější jejich samostatné dochování, zvláště to platí pro nomenklátor Avis. Autor, doba a místo vzniku těchto lexikografických děl zůstávají dosud neznámé. Všechny dochované exempláře pocházejí z 15. století a texty byly tradovány výlučně ve východostředoněmeckém a bavorsko-rakouském prostoru. Polovina rukopisů, z toho i ty nejstarší dochované, pocházejí ze slezské oblasti a v pěti slezských rukopisech je dílo, nazývané zde Katholicon minor, připisováno mnichovi z dolnoslezského cisterciáckého kláštera v Křešově (Grüssau), snad Ottonovi z Křešova. Nejpozději od roku 1419 byla tato skupina slovníků známá i v bavorsko-rakouském prostoru, jak můžeme určit na základě dochovaných rukopisů. Celkem je zatím známo přes pětapadesát rukopisů této slovníkové skupiny. 29 V českých zemích byly recipovány především oba alfabetáře Abba a Abbreviare (srov. s. 226), pro nomenklátor Avis existovala v českém prostředí silná konkurence v podobě Klaretových nomenklátorů, jejichž oblíbenost byla podle dochovaných rukopisů v první polovině 15. století velmi vysoká. Obsahově mnohem stručnější slovník Avis nebyl s to nahradit rozsáhlejší a lexikálně i tematicky bohatší Klaretův Vokabulář, Bohemář a Glosář Vocabularius Breviloquus Latinský slovník Brevilogus 30 s příležitostnými německými glosami z konce 14. století staví na velkých středověkých slovnících a obsahuje ve třech abecedních úsecích nomina, verba a indeclinabilia. Je určen klerikům a má osvětlit význam řídkých a obtížných slov (sensus litteralis), aby čtenáře připravil na porozumění duchovnímu smylu textu (sensus spiritualis). Německé glosy byly do slovníku postupně doplňovány. Slovník Brevilogus byl jedním z hlavních pramenů rozšířeného latinsko-německého slovníku Ex quo. V druhé polovině 15. století byl nově vědecky zpracován 29 Srov. Gesamtverzeichnis Autoren/Werke Vokabulariengruppe Abba - Avis - Abbreviare in: Handschriftencensus. Eine Bestandsaufnahme der handschriftlichen Überlieferung deutsch-sprachiger Texte des Mittelalters [online]. [cit ]. Dostupné z: Další dva nalezené rukopisy jsou uvedeny v seznamu na konci této kapitoly (s. 24). 30 Srov. GRUBMÜLLER, 1978, s K údajnému autorství italského humanisty Guarina z Verony ( ), které se traduje v české odborné literatuře, srov. MARTÍNKOVÁ, 1999, s

10 2.2 NÌMECKÁ LEXIKOGRAFIE VE STØEDOVÌKU a roku 1475 vydán tiskem Janem Reuchlinem pod relatinizovaným názvem Breviloquus. Toto nové vydání latinsko-německého slovníku se stalo velmi oblíbeným a do roku 1504 vyšlo více než dvacetkrát Vocabularius Ex quo Brzy po roce 1400 se v rukopisech objevuje lexikografické dílo, které dosáhlo neobyčejné popularity. Slovník zvaný podle počátečních slov promluvy Ex quo je praktická příruční pomůcka k porozumění Bibli a jiným latinským textům (srov. eo facilius sacram scripturam litteraliter intelligere [ ], ymmo quodlibet scriptum latinicale tím snadněji porozumět doslovnému smyslu Písma svatého [ ], a dokonce jakémukoli latinskému spisu ). 31 Obsahuje všeobecnou slovní zásobu a nevykládá, jak tomu bylo dříve v glosářích, jen neznámé a řídké výrazy, ale uvádí stejně jako Huguciovy Magnae derivationes i slova běžná, což jej odlišuje od speciálních slovníků zaměřených na obtížně srozumitelná slova nebo na slovní zásobu spojenou s konkrétním vědním oborem (začínající od slovníku Abrogans a končící u rostlinářů a právních slovníků pozdního středověku). To jej také odlišuje i od slovníku Brevilogus, který má za cíl osvětlení řídkých a těžkých slov (rara et inconsweta vocabula). Ve slovníku je dodržován abecední pořádek alespoň ke čtvrtému grafému (srov. předmluvu: pro utilitate at necessitate collectus est presens vocabularius secundum ordinem alphabeti conscriptus shromážděn byl tento slovník z důvodu potřebnosti a nutnosti a sepsán podle abecedního pořádku ). 32 Graficky jej výrazně charakterizuje uvádění morfologických údajů na levém okraji před heslovým slovem. Je doloženo přes 250 kompletních rukopisů z 15. století (z let ) a více než 40 tištěných vydání. V českých knihovnách a archivech se nachází nejméně jedenáct rukopisů. 33 Náročnou kritickou edici slovníku Ex quo připravil Klaus Grubmüller a kolektiv ( ) GRUBMÜLLER, 1988, s TAMTÉŽ, s Srov. Gesamtverzeichnis Autoren/Werke Vocabularius Ex quo, in: Handschriftencensus. Eine Bestandsaufnahme der handschriftlichen Überlieferung deutsch-sprachiger Texte des Mittelalters [online]. [cit ]. Dostupné z: de/werke/845.