Hry a činnosti na vyplňování prostoru s dětmi předškolního věku

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav primární a preprimární edukace Hry a činnosti na vyplňování prostoru s dětmi předškolního věku Bakalářská práce Soutěžní práce SVOČ 2008 Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Radka Melichnová B7507 Specializace v pedagogice Učitelství pro mateřské školy PhDr. Jana Cachová, Ph.D. Hradec Králové

2 Anotace MELICHNOVÁ, Radka. Hry a činnosti na vyplňování prostoru s dětmi předškolního věku. [Bakalářská práce]. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Bakalářská práce se zabývá rozvíjením schopností a dovedností potřebných pro vytváření správných matematických, respektive předmatematických představ dětí před vstupem do školy. Zejména se věnuje pěstování dovedností nezbytných pro rozvoj geometrické představivosti. Cílem práce je sestavit soubor vhodných tvořivých činností a her určených dětem předškolního věku. Hry jsou zaměřeny na vyplňování prostoru předměty, pohybem i vlastním tělem a mají přispět k rozvoji vnímání a poznávání prostoru a orientaci v něm. Klíčová slova: prostor, orientace, předškolní věk, hra, schopnosti - 2 -

3 Obsah 1. Úvod Vysvětlení pojmů Předškolní vzdělávání Vzdělávací oblasti v RVP PV ve vztahu k rozvoji schopností a dovedností potřebných pro budoucí učení se matematice Příprava na geometrii Vývoj vnímání a orientace v prostoru Hra a učení v mateřské škole Učení v předškolním věku Hra v předškolním vzdělávání Druhy her Znaky hry Soubor her a činností Volné konstruktivní hry Hračky Řízené aktivity Dělení prostoru Vyplňování prostoru Pohyb v prostoru Dimenze prostoru Závěr Seznam literatury

4 1. Úvod Již několik let je klíčovým dokumentem, podle kterého pracují mateřské školy, Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Zrušil dlouhou dobu užívané rozdělení vzdělávacího obsahu do výchovných složek podobných předmětům ve škole a zavedl jeho nové členění i nový způsob plánování výchovné práce. Pracuji již téměř dvacet let jako učitelka v mateřské škole a mohu z vlastní zkušenosti porovnat oba způsoby práce. Ten současný dává nám pedagogům mnohem větší volnost, ale zároveň klade větší požadavky na naši zodpovědnost, samostatnost a znalost metodik. Sami si musíme dávat jednotlivé obory do kontextu s Rámcovým vzdělávacím programem. Na pomoc nám jsou vydávány různé metodické materiály, do kterých přispívají jak odborníci specializující se na metodiku, tak pedagogové z praxe. V těchto materiálech můžeme najít z mnoha úhlů pohledu a různě podrobně rozpracovány estetické obory, rozvíjení jazyka i pohybových dovedností. Zdá se mi ale, že jen málo autorů se věnuje vytváření předmatematických představ. V této bakalářské práci se zabývám pěstováním takových schopností a dovedností dětí předškolního věku, které uplatní v budoucnosti při učení se matematice, zvláště geometrii. Okruh těchto schopností a dovedností je velmi široký a jejich rozvíjení prolíná všemi oblastmi života dítěte a všemi činnostmi, se kterými se setkává. Mou snahou je uvést je do souvislosti s Rámcovým vzdělávacím programem. Cílem práce je sestavit soubor her a činností, které mají přispět k rozvoji vnímání a poznávání prostoru a orientaci v něm. Vývoji vnímání a orientace v prostoru je věnována jedna kapitola, další se věnuje hře, protože hra je hlavní činností a prostředkem učení předškolních dětí. Vlastní soubor her a činností tvoří tři části. První z nich dokumentuje volné konstruktivní hry, druhá obsahuje několik ukázek hraček a pomůcek využitelných jak při volných hrách, tak při řízených činnostech. Řízené činnosti jsou obsahem poslední části. Celou práci doplňují a ilustrují fotografie a moje vlastní zkušenosti z praxe, které jsou zapsány kurzívou

5 2. Vysvětlení pojmů Máme-li se zabývat prostorem a orientací v něm v souvislosti s přípravou dětí na matematiku, zvláště na geometrii, je třeba ujasnit a vysvětlit si význam některých užívaných pojmů. Zdrojů informací, ze kterých je možno čerpat vysvětlení, je mnoho. Pro účely této bakalářské práce jsem zvolila následující definice. Prostor Prostor je obecný termín, který může mít v různých oborech lidské činnosti různý význam. Ve filozofii (podle I. Kanta) je prostor spolu s časem základní podmínkou každé vnější zkušenosti. Až do novověku byl prostor chápán konkrétně jako volné místo či rozloha. Souběžně s matematizací fyziky byl ztotožněn se souřadnou soustavou o třech dimenzích (R. Descartes). Pro Newtona je prostor nekonečný, homogenní a absolutní (nezávislý na tom, co v něm je). Podle relativistické fyziky je naopak prostor možný jen tam, kde něco je. Hmota (energie) způsobuje jeho zakřivení, jež je příčinou gravitačních sil. Vesmírný prostor je neomezený, ne však aktuálně nekonečný. (Velký slovník naučný 1999, s. 1180) V geometrii je prostor geometrický útvar, jehož dimenze je rovná prostoru, ve kterém se nachází, v případě trojrozměrného prostoru má tedy dimenzi rovnu třem. Prostor může obsahovat lineární, rovinné nebo prostorové útvary, tedy geometrické útvary dimenze nižší nebo i stejné jako je dimenze samotného prostoru (například poloprostor má stejnou dimenzi jako prostor, v němž je obsažen). Vlastnosti a počet dimenzí prostoru pak určují, jaké prostorové útvary v něm mohou být obsaženy a jaké mezi nimi mohou být geometrické vztahy. V geometrii se standardně používá Euklidovský prostor o dvou nebo třech dimenzích, prostor o dvou dimenzích bývá označován jako rovina. (Wikipedie 2007) Geometrie Geometrie je nauka o vlastnostech a vzájemných vztazích prostorových útvarů. (Akademický slovník cizích slov, s. 262) - 5 -

6 Geometrický útvar Geometrický útvar je souhrn geometrických objektů - bodů, přímek, rovin (např. mnohoúhelník, krychle). Je-li hranice geometrického útvaru dobře známá a snadno sestrojitelná a jde-li o útvar rovinný, mluví se o geometrickém obrazci, jde-li o útvar prostorový, mluví se o geometrickém tělese. (Velký slovník naučný 1999, s. 1551) Pojem orientace má rovněž mnoho významů v různých vědních oborech. Orientace vysvětlení psychologické Orientace je základní psychická činnost; schopnost jedince založená na vnímání, pozornosti, myšlení a paměti, umožňující člověku zařazovat se do vztahů a souvislostí v místě a čase, k jiným osobám a situacím. Je to výhradně lidská schopnost uvědomovat si rozměr času a na jeho základě plánovat svůj život. (Velký slovník naučný 1999, s. 1052) Schopnosti Soubor předpokladů nutných k úspěšnému vykonávání určité činnosti: naučené a vrozené dispozice k určitému druhu výkonu. Vyvíjejí se učením, popř. výcvikem na základě vloh. Rozlišují se schopnosti obecné a specifické: první jsou dispozicemi k celé skupině činností, druhé k velmi speciálním činnostem; cvičením se z nich stávají dovednosti. (Velký slovník naučný 1999, s. 1326) Dovednosti Dovednost je učením (cvičením, zkušeností) získaná dispozice vykonávat správně a účelně komplexní, přitom však konkrétní, jasně vymezené činnosti v oblasti pohybové, sociální, jazykové a intelektuální. Toto jednání se cvičením stává zautomatizovaným, tj. nevyžaduje vědomou kontrolu. (Velký slovník naučný 1999, s. 342) - 6 -

7 3. Předškolní vzdělávání Předškolní vzdělávání má svá specifika, která vycházejí ze specifických vývojových fyziologických, kognitivních, sociálních a emocionálních potřeb dětí předškolního věku. Práce v předškolních zařízeních se těmto potřebám maximálně přizpůsobuje. Tato specifika jsou popsána v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Předškolní vzdělávání by mělo nabízet vhodné vzdělávací prostředí, pro dítě vstřícné, podnětné, zajímavé a obsahově bohaté, v němž se dítě může cítit jistě, bezpečně, radostně a spokojeně, a které mu zajišťuje možnost projevovat se, bavit a zaměstnávat přirozeným dětským způsobem. (RVP 2004, s. 8) Vzdělávání v mateřské škole není rozděleno do jednotlivých předmětů ani vzdělávacích složek. V souladu s Rámcovým vzdělávacím programem je v něm uplatňován integrovaný přístup. To znamená, že vzdělávací obsah je dětem nabízen v přirozených souvislostech, vazbách a vztazích. Bývá uspořádán do integrovaných bloků, jejichž témata, kterými jsou činnosti motivovány a sjednoceny, vycházejí ze života dětí, z toho, s čím se děti setkávají, co je zajímá. Poznatky a dovednosti, které tak děti získávají, jsou hlubší, protože jsou obohaceny o prožitky. V Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání je vzdělávací obsah rozčleněn do pěti oblastí vytvořených na základě vztahů, které si děti postupně vytvářejí a interakcí, do kterých v rámci těchto vztahů vstupují. Vzdělávací oblasti a jejich názvy v RVP PV: 1. Oblast biologická - Dítě a jeho tělo 2. Oblast psychologická - Dítě a jeho psychika Tato oblast je dále členěna do tří podoblastí Jazyk a řeč Poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace Sebepojetí, city, vůle 3. Oblast interpersonální - Dítě a ten druhý 4. Oblast sociálně-kulturní - Dítě a společnost 5. Oblast enviromentální - Dítě a svět - 7 -

8 Toto členění je však pouze pomocné, orientační. Obsahy jednotlivých oblastí se stále vzájemně prolínají, ovlivňují a podmiňují. V úvodu každé oblasti je formulován záměr vzdělávacího úsilí pedagoga. Každá oblast zahrnuje tři kategorie, které jsou vzájemně propojené, jedna z druhé vychází. Dílčí vzdělávací cíle - vyjadřují, co by měl pedagog u dětí sledovat a podporovat. Vzdělávací nabídka - označuje to, co bývá v rámcových vzdělávacích programech na jiných stupních vzdělávání označeno jako učivo. Představuje souhrn aktivit a příležitostí, které pedagog dítěti nabízí. Očekávané výstupy - vyjadřují, co mohou děti ukončující předškolní vzdělávání dokázat. Pojmenována jsou zde i rizika, která mohou ohrožovat úspěch vzdělávacích záměrů pedagoga. 3.1 Vzdělávací oblasti v RVP PV ve vztahu k rozvoji schopností a dovedností potřebných pro budoucí učení se matematice (rozvoj matematických představ) V předškolním věku se rozvíjejí schopnosti a dovednosti, které dítě uplatní při studiu matematiky až mnohem později. Tyto schopnosti a dovednosti se nejlépe rozvíjejí v pohybu a manipulací s konkrétními předměty, později se přechází k manipulaci se zástupnými předměty (zástupci těchto předmětů). Tím dítě zapojuje do poznávání co nejvíce smyslů a poznávání je tak efektivnější. Na základě vlastní praxe jsem dospěla k následujícímu výběru cílů, činností a očekávaných výstupů, které se podle mých zkušeností vztahují k přípravě na matematiku. Dítě a jeho tělo Dílčí vzdělávací cíle - uvědomění si vlastního těla - rozvoj a užívání všech smyslů - osvojení si věku přiměřených praktických dovedností - 8 -

9 Vzdělávací nabídka - manipulační činnosti a jednoduché úkony s předměty, pomůckami, nástroji, náčiním, materiálem; činnosti seznamující s věcmi, které je obklopují a jejich praktickým používáním - smyslové a psychomotorické hry - konstruktivní a grafické činnosti - činnosti zaměřené k poznávání lidského těla a jeho částí Příklad z praxe: Vědomí vlastního těla, znalost jeho částí a funkcí je důležité i pro rozvíjení prostorové orientace, protože dítě vnímá ostatní osoby a věci nejprve ve vztahu k vlastní osobě. K nácviku uvědomování tělesného schématu využíváme pohybové a psychomotorické hry. Například hru Na srostlíky. Děti utvoří dvojice, postaví se k jedné stěně místnosti. Učitelka se domluví s dětmi na signálech. Úder na bubínek znamená rameno, zvoneček znamená břicho, píšťalka znamená hlavu apod. Na signál se dvojice společně přesunují k protější stěně místnosti, musejí se však dotýkat určenou částí těla. Signál může být také jen jeden a učitelka k němu vždy zavolá část těla, kterou se mají děti dotýkat. Očekávané výstupy - zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v různém prostředí - vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů - ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku Dítě a jeho psychika jazyk a řeč Dílčí vzdělávací cíle - rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních - osvojení si některých poznatků a dovedností, které předcházejí čtení a psaní, rozvoj zájmu o psanou podobu jazyka i další formy sdělení verbální i neverbální Vzdělávací nabídka - komentování zážitků a aktivit, vyřizování vzkazů a zpráv - poslech čtených či vyprávěných pohádek, příběhů - vyprávění toho, co dítě slyšelo nebo co shlédlo - grafické napodobování symbolů, tvarů, čísel, písmen - 9 -

10 - hry a činnosti zaměřené k poznávání a rozlišování zvuků, užívání gest Příklad z praxe: V naší mateřské škole denně čteme nebo vyprávíme dětem po obědě pohádky nebo příběhy na pokračování. Druhý den pak děti vyprávějí, co předchozí den slyšely. Učí se tak vytvářet si představu na základě slyšeného slova, zapamatovat si slyšené a vlastními slovy to převyprávět. To jsou dovednosti potřebné pro řešení matematických úloh. Očekávané výstupy - pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno - vyjadřovat samostatně a smysluplně myšlenky, nápady, pocity, mínění a úsudky ve vhodně zformulovaných větách - porozumět slyšenému - formulovat otázky, odpovídat, hodnotit slovní výkony, slovně reagovat - učit se nová slova a aktivně je používat (ptát se na slova, kterým nerozumí) - popsat situaci (skutečnou, podle obrázku) - rozlišovat některé obrazné symboly a porozumět jejich významu i jejich komunikativní funkci - sledovat očima zleva doprava Dítě a jeho psychika poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace Dílčí vzdělávací cíle - rozvoj, zpřesňování a kultivace smyslového vnímání, přechod od konkrétně názorného myšlení k myšlení slovně-logickému (pojmovému), rozvoj paměti a pozornosti, přechod od bezděčných forem těchto funkcí k úmyslným, rozvoj a kultivace představivosti a fantazie - rozvoj tvořivosti (tvořivého myšlení, řešení problémů, tvořivého sebevyjádření) - posilování přirozených poznávacích citů (zvídavosti, zájmu, radosti z objevování apod.) - vytváření pozitivního vztahu k intelektuálním činnostem a k učení, podpora a rozvoj zájmu o učení - osvojení si elementárních poznatků o znakových systémech a jejich funkci (abeceda, čísla) - vytváření základů pro práci s informacemi

11 Vzdělávací nabídka - záměrné pozorování běžných objektů a předmětů, určování a pojmenovávání jejich vlastností (velikost, barva, tvar, materiál ), jejich charakteristických znaků a funkcí - motivovaná manipulace s předměty, zkoumání jejich vlastností - konkrétní operace s materiálem (třídění, přiřazování, uspořádání, odhad, porovnávání apod.) - spontánní hra, volné hry a experimenty s materiálem a předměty - smyslové hry, činnosti zaměřené na rozvoj a cvičení postřehu a vnímání, zrakové a sluchové paměti, koncentrace pozornosti apod. - hry a činnosti zaměřené ke cvičení různých forem paměti - činnosti zaměřené na poznávání jednoduchých obrazně znakových systémů - hry a praktické úkony procvičující orientaci v prostoru i v rovině - činnosti zaměřené k seznamování se s elementárními číselnými a matematickými pojmy a jejich symbolikou (číselná řada, číslice, základní geometrické tvary, množství apod.) a jejich smysluplné praktické aplikaci Příklad z praxe: Při oslavách narozenin děti rády ukazují na prstech, kolik je jim let. Mívají naučenu jednu konfiguraci prstů (např. pět celá ruka, šest celá ruka a palec na druhé ruce). Ptáme se, zda to dokážou ukázat i za pomoci jiných prstů. (např. pět dva prsty na jedné a tři prsty na druhé ruce atd.). I ostatní děti ukazují oslavenci jeho věk různými způsoby. To pomáhá postupně vytvářet představu o různých modelech čísla. Očekávané výstupy - vědomě využívat všech smyslů, záměrně pozorovat, postřehovat, všímat si (nového, změněného, chybějícího) - záměrně se soustředit na činnost a udržet pozornost - přemýšlet, vést jednoduché úvahy a to, o čem přemýšlí a uvažuje, také vyjádřit - zaměřovat se na to, co je z poznávacího hlediska důležité - chápat základní číselné a matematické pojmy, elementární matematické souvislosti a podle potřeby je prakticky využívat - chápat prostorové pojmy (vpravo, vlevo, dole, nahoře, uprostřed, za, pod, nad, u, vedle, mezi apod.), elementární časové pojmy, orientovat se v prostoru i v rovině, částečně se orientovat v čase

12 - řešit problémy, úkoly a situace, myslet kreativně, předkládat nápady - nalézat nová řešení nebo alternativní k běžným Dítě a jeho psychika sebepojetí, city, vůle Dílčí vzdělávací cíle - rozvoj schopnosti sebeovládání - získání schopnosti záměrně řídit svoje chování a ovlivňovat vlastí situaci Vzdělávací nabídka - činnosti přiměřené silám a schopnostem dítěte a úkoly s viditelným cílem a výsledkem, v nichž může být dítě úspěšné - příležitosti pro rozvoj vůle, vytrvalosti a sebeovládání Očekávané výstupy - přijímat pozitivní ocenění i svůj případný neúspěch a vyrovnat se s ním, učit se hodnotit svoje osobní pokroky - prožívat radost ze zvládnutého a poznaného - vyvinout volní úsilí, soustředit se na činnost a její dokončení Dítě a ten druhý Dílčí vzdělávací cíle - rozvoj interaktivních a komunikativních dovedností verbálních i neverbálních - rozvoj kooperativních dovedností Vzdělávací nabídka - společenské hry, společné aktivity nejrůznějšího zaměření - kooperativní činnosti ve dvojicích, ve skupinkách Příklad z praxe: Při vycházkách - zejména na podzim sbírají děti s oblibou nejrůznější přírodniny (kaštany, žaludy, bukvice, oříšky a skořápky, šišky, plody šípku a pámelníku, kousky kůry, mech, šnečí ulity, barevné listy atd.) Z nich můžeme hned venku vytvářet mozaiky na velké ploše (koberce, mandaly), na jejichž vzniku se podílejí všechny děti. Domlouvají se, kam co dát, co ještě chybí, kdo sbírá a kdo skládá, průběžně hodnotí společné dílo

13 Obrázek č. 1 Obrázek č. 2 Očekávané výstupy - přirozeně a bez zábran komunikovat - spolupracovat s ostatními - dodržovat dohodnutá a pochopená pravidla soužití a chování, dodržovat herní pravidla Dítě a společnost Dílčí vzdělávací cíle - vytvoření základů aktivních postojů ke světu, k životu Vzdělávací nabídka - různorodé společné a skupinové aktivity (námětové hry, dramatizace, konstruktivní a výtvarné projekty apod.) umožňující dětem spolupodílet se na jejich průběhu i výsledcích Příklad z praxe: Skupinová práce ilustrace pohádky Čert a Káča. Využití dřevěné mozaiky. Obrázek č. 3 Obrázek č

14 Očekávané výstupy - zachycovat skutečnosti ze svého okolí a vyjadřovat své představy pomocí různých výtvarných dovedností a technik (kreslit, používat barvy, modelovat, konstruovat, tvořit z papíru, tvořit a vyrábět z různých jiných materiálů, z přírodnin aj.) Dítě a svět Dílčí vzdělávací cíle - seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě žije Vzdělávací nabídka - aktivity zaměřené k získávání praktické orientace v obci - kognitivní činnosti (kladení otázek a hledání odpovědí, diskuse nad problémem, vyprávění, poslech, objevování) Příklad z praxe: Při vycházkách obcí necháváme místní děti, aby nás dovedly k jejich domu. Hovoříme o tom, kudy jsme šli, kudy se dostaneme zpět ke škole. Ukazujeme si, kam vede která cesta, jakým směrem jsou významná místa v okolí. Očekávané výstupy - osvojit si elementární poznatky o okolním prostředí, které jsou dítěti blízké, pro ně smysluplné a přínosné, zajímavé a jemu pochopitelné a využitelné pro další učení a životní praxi Každé dítě může dosáhnout očekávaných výstupů v míře, která odpovídá jeho individuálním potřebám a možnostem. Je na zodpovědnosti pedagoga, aby sestavoval nabídku činností tak, aby každé dítě mělo možnost dosáhnout nejvyšší úrovně v rámci svých možností. 3.2 Příprava na geometrii Geometrie je pro dítě spjata s poznáváním prostoru, v němž vyrůstá. Autoři knihy Matematika a porozumění světu považují za základ rozvíjení geometrických představ dítěte tyto čtyři principy: Dělení prostoru Postýlkou, pokojem, domem, zahradou

15 Vyplňování prostoru Tento princip je spojen s dělením prostoru. Dětský pokoj je zčásti zaplněn nábytkem, krabička je vyplněna kostkami, zeď je postavena z cihel, Staví-li dítě z kostek, opět vyplňuje část prostoru. Tato (geometrická) konstrukce je spjata s dalším principem. Pohyb v prostoru Život dítěte si nelze bez pohybů představit: zprvu nekoordinované pohyby nohou a rukou, překulení na bříško, první krůčky. S pohybem (ruky a tužky) jsou spjaty i první dětské kresby. Dimenze prostoru Stín je obraz postavy, stopa (trojrozměrné) boty je (dvojrozměrná) šlápota, fotografie je technicky utvořený dvojrozměrný obraz trojrozměrné reality. Tato bakalářská práce se má zabývat především vyplňováním prostoru, jak je zde však naznačeno, všechny čtyři principy spolu souvisejí. Podle mého názoru by nebylo vhodné a ani dost dobře možné ostatní tři zcela opomenout

16 4. Vývoj vnímání a orientace v prostoru Schopnost orientovat se v prostoru se začíná vytvářet již během prvního roku života dítěte. S využitím prací několika autorů se pokusím popsat, jak se dítě ve svém vývoji seznamuje s prostorem a učí se v něm orientovat. Podle Piageta (1997) nejprve dítě poznává jen různorodé prostory vázané na jeho vlastní tělo. Ty se postupně koordinují až do období, které Piaget nazývá pátým a šestým stádiem senzomotorické úrovně (přibližně měsíců), kdy dítě začíná postupně chápat, že předmět, který zmizel z jeho zorného pole, nepřestává existovat (vytváří se schéma trvalého předmětu) a kdy se organizuje struktura nazývaná praktická grupa přemístění. Ta vytváří kostru praktického prostoru a po svém zvnitřnění bude tvořit základ operací euklidovské geometrie (Piaget, Inhelderová 1997). Jaroslav Koch (1986) podrobně popisuje vývoj dítěte v prvním roce života a nabízí činnosti a cvičení k jeho stimulaci. Nezabývá se izolovaně vývojem vnímání prostoru, ale domnívám se, že ten je možné vysledovat v souvislosti s vývojem zrakového, sluchového a hmatového vnímání, manipulace a lokomoce a v jejich vzájemné interakci. Kojenec se učí fixovat předmět očima, sledovat jej v pohybu, odhadovat jeho polohu a vzdálenost, vést k němu ruku, aby jej následně mohl uchopit. Dokáže-li předměty uchopit, prohlíží si je, manipuluje jimi, zase je pouští a především je prozkoumává hmatem. Hmat je důležitým zdrojem informací o světě. Dítě se rovněž učí vyhledat zdroj zvuku zrakem, později začíná rozlišovat slova a vyhledávat jmenované předměty zrakem. Zajímavé je doporučení nechat dítě ve věku 4 6 měsíců manipulovat s předměty různých geometrických tvarů (krychle, koule, válec, jehlan, hranol apod.). J. Koch vyslovuje názor, že již v tomto věku je možné tříbit smysl pro svislé, vodorovné, kolmé, rovinné, válcovité apod., a že je to prospěšné pro pozdější uplatnění dítěte. Na konci prvního roku života dítě leze po celém bytě, dokáže překonávat nízké překážky, začíná se stavět a chodit. Tím se prostřednictvím pohybu seznamuje s okolním prostorem. Umísťuje a přemisťuje samo sebe i jiné předměty v prostoru, manipuluje jimi. Ohmatává duté předměty uvnitř i vně, vkládá je do sebe, staví na sebe a vedle sebe, působí jedním na druhý, otvírá a zavírá, spojuje a rozkládá - začíná si uvědomovat jejich třetí rozměr

17 Příklady činností, které napomáhají rozvoji prostorové orientace Sedání si na židličku (schůdek, lavičku přiměřené výšky) dítě musí odhadnout správně vzdálenost, zorientovat své tělo Tlačení hračky před sebou, tahání hračky za sebou dítě se učí orientovat se při chůzi, i když je jeho pozornost zaměřena na něco jiného Kladení předmětů na sebe Plnění a vyprazdňování dutých předmětů (krabice, sáčky, kapsy ) Vkládání předmětů do otvorů odpovídajících tvarů Vkládání mističek, kelímků, krychlí do sebe Přelévání vody z nádoby do nádoby Nabírání písku, plnění nádob pískem, přesypávání V tomto období začíná dítě chápat problém okliky. Učí se řešit situaci, kdy předmět jeho zájmu není přímo v jeho dosahu a dítě se od něj musí nejprve vzdálit, aby se jej pak mohlo zmocnit. Dítě podleze stůl, na jehož vzdálenějším konci je předmět jeho zájmu. Ztratí tak předmět na čas ze zorného pole. Dítě odejde, aby si přineslo stoličku. Dítě obejde plot a projde brankou, aby se dostalo k osobě nebo předmětu za plotem. Popsané činnosti jsou určeny dětem na konci čtvrtého čtvrtletí prvního roku života, pokud je dítě systematicky podněcováno a je maximálně využito jeho vývojových možností. Pro rozvoj dovedností nejsou stanoveny žádné pevné časové normy. Časové období, v němž se dítě naučí nějakou dovednost, může mít rozpětí několika měsíců. Závisí na zrání organismu a kvalitě stimulace. Těmito i dalšími činnostmi se dítě zabývá po celé batolecí období, zdokonaluje se v nich, a tím zdokonaluje i svou schopnost zvládat prostor. Prostor je definován třemi osami: horizontální, vertikální a předozadní (Zelinková 1994, s.134). Vlivem gravitace zvládá dítě ve vývoji nejprve operace ve směru vertikálním, tedy pojmy v rozmezí nahoře dole, následně i nad pod, vrchní spodní apod. Rozvoj zrakového vnímání a pohybu umožňuje nástup operací ve směru předozadním. To znamená zvládnutí pojmů vpředu vzadu, později před za, první poslední atd. Orientace ve směru horizontálním neboli pravolevém je nejobtížnější a nastupuje ve vývoji jako poslední. Její zvládnutí má tři stádia. Věk, kdy dítě

18 jednotlivými stádii prochází, se podle různých autorů různí, jak píše O. Zelinková. Nejprve je dítě schopno rozlišovat pravou a levou stranu na sobě. To se děje na konci předškolního období a na začátku školní docházky. V dalším stádiu poznává pravou a levou stranu na druhé osobě sedící čelem proti dítěti (přibližně v 10 letech) a v posledním stádiu, mezi rokem, dokáže rozlišovat pravou a levou stranu při představě vlastního pohybu v prostoru se současnou projekcí do plošné roviny (např. orientace na mapě a pohyb podle ní). Byly zjištěny významné rozdíly mezi chlapci a dívkami. (Zelinková 1994, s ) V mateřské škole zařazujeme do programu řadu činností zacílených na poznávání prostoru. Kromě nich lze k tomuto účelu využít mnoho příležitostí vyskytujících se při běžných situacích v průběhu dne, nebo činnostech primárně zaměřených na jiné cíle. Při uvědomování si pravé a levé strany na vlastní osobě pomáhá dětem připomenutí ruky, kterou používají při jídle, kreslení, stříhání nebo při hře na flétnu (používáme zpočátku jen levou ruku). Když si děti každý den prostírají na oběd příbor, brzy si všimnou, že dítě sedící u stolečku naproti má prostřeno jinak, a začnou o tom diskutovat

19 5. Hra a učení v mateřské škole Rozvojové předpoklady a možnosti dětí vyžadují uplatňovat v předškolním vzdělávání odpovídající metody a formy práce. Vhodné jsou metody prožitkového a kooperativního učení hrou a činnostmi dětí, které jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, podporují dětskou zvídavost a potřebu objevovat, podněcují radost dítěte z učení, jeho zájem poznávat nové, získávat zkušenosti a ovládat další dovednosti. Ve vzdělávání je třeba využívat přirozeného toku dětských myšlenek a spontánních nápadů a poskytovat dítěti dostatek prostoru pro spontánní aktivity a jeho vlastní plány. Učební aktivity by proto měly probíhat především formou nezávazné dětské hry, kterou se dítě zabývá na základě svého zájmu a vlastní volby. (RVP PV 2004, s. 8-9) 5.1 Učení v předškolním věku Učení je v různých formách obsaženo ve všech druzích činností předškolního dítěte. Většinou má povahu spontánního učení. To vzniká nahodile, z vlastního zájmu dítěte, mívá dlouhodobý účinek a přináší radost a uspokojení. To jsou jeho nesporné výhody. Spontánní učení samo o sobě však může být jednostranné a nedostačující a dítě se při něm se stejnou radostí a zaujetím naučí i to, co pro něj není vhodné a co mu neprospívá. Jako příklad nevhodného působení spontánního učení se zde nabízí používání vulgárních slov malými dětmi. Dítě často neví, co slovo znamená, ale jistá libozvučnost těchto slov spolu s bouřlivou reakcí okolí způsobí, že je zařadí do svého aktivního slovníku. Situační učení Situační učení spočívá ve výběru a uspořádání situací bohatých na výchovné podněty a jejich využívání k probuzení zájmu dětí o poznávání. Pedagog využívá situace, které se v běžném životě naskytnou, ale také vhodné situace nenápadně připravuje. Dítě se tak učí činností v konkrétní situaci, získává tak užitečné a srozumitelné poznatky v souvislostech, a to probouzí jeho zájem o další objevování. Připravit učební situaci znamená přichystat nabídku činností, kterými se budou děti zabývat, odhadovat jejich reakce a podle toho volit strategii. Přitom je třeba mít na vědomí, že proces poznávání je důležitější, než konkrétní výsledek. Prostřednictvím učebních situací vytváří učitelka podmínky k tomu, aby se získávané zkušenosti

20 skládaly v logicky funkční vztahy a vytvořily tak základ budoucího systému poznatků. ( Opravilová, Gebhartová 2003) Příklad z praxe: Při hrách na sněhu si děti stěžovaly na mokré rukavice. Situace se stala podnětem k řadě pozorování a pokusů s táním sněhu a ledu a mrznutím a odpařováním vody. 5.2 Hra v předškolním vzdělávání Významem a podstatou lidské činnosti nazývané hra se zabývalo velké množství filozofů, pedagogů i psychologů počínaje Platónem. Nahlíželi na hru z různých hledisek ve světle svých teorií, zkoumali důvody, proč si lidé hrají a jaký význam pro jejich život hra má. Některé teorie byly přezkoumávány a kritizovány, ale každá nějakým způsobem přispěla k poznání hry, k tomu, jak se na hru díváme nyní. Hra je jednou ze základních lidských činností, jejíž smysl tkví v ní samotné, tj. není účelově zaměřena k dosažení dalších cílů. Doménou hry je dětství; ve hře se uplatňuje zvídavost dítěte, touha zkoumat, experimentovat, zacházet s předměty. Hra rozvíjí psychické funkce, schopnosti a dovednosti. (Velký slovník naučný 1999, s. 553) Hra je v životě dítěte předškolního věku velmi důležitou činností. Je to v tomto věku hlavní činnost, kterou se dítě zabývá (nebo by se mělo zabývat). Problematika hry dětí předškolního věku je v současné odborné literatuře velmi podrobně popsána a zpracována. Chceme-li se sní seznámit, narazíme nejčastěji na práce doc. PhDr. Evy Opravilové. E.Opravilová (2004) charakterizuje hru jako dorozumívací prostředek, který dítě používá k učení a duševnímu růstu, jako spontánní, improvizovanou činnost určenou mírou vlastní zkušenosti, v jejímž rámci dítě objevuje svět a různé souvislosti v něm. Je to jedna ze základních psychických potřeb, má vrozený základ, pro dítě je přirozeně zvládnutelná, a proto podporuje jeho psychickou rovnováhu, přináší mu klid a vyrovnanost. Zároveň ověřuje schopnost dítěte něco vyřešit a vykonat, zpřesňuje jeho vědomosti, rozvíjí dovednosti, obohacuje komunikaci a sociální vazby. Ve hře se dítě seznamuje se svým okolím, zkouší, hledá, přemýšlí, manipuluje s předměty, a tím získává zručnost i poznává vlastnosti těchto předmětů. Hra pomáhá dítěti poznávat i sebe sama. Při společné hře se dítě učí spolupracovat, komunikovat, dodržovat pravidla, respektovat druhé. To vše činí dobrovolně, svým vlastním tempem, a přitom se dobře baví