VÝVOJOVÉ TENDENCE V MALOOBCHODĚ PO ROCE 2000

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Regionální rozvoj a správa VÝVOJOVÉ TENDENCE V MALOOBCHODĚ PO ROCE 2000 Trends in retail after 2000 Diplomová práce Vedoucí práce: RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc. Autor: Bc. Tomáš WAIDHOFER Brno, 2010

2 Jméno a příjmení autora: Bc. Tomáš Waidhofer Název diplomové práce: Vývojové tendence v maloobchodě po roce 2000 Název práce v angličtině: Trends in retail after 2000 Katedra: regionální ekonomie a správy Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. Rok obhajoby: 2010 Anotace Předmětem diplomové práce Vývojové tendence v maloobchodě po roce 2000 je podat ucelený pohled na problematiku vývoje tuzemského maloobchodu nového tisíciletí v souvislosti s jeho základními vývojovými tendencemi. První část představí rešerši české i světové literatury, základní pojmy a teoretické přístupy k řešení maloobchodu. Druhá část stručně přiblíží obecnou charakteristiku ČR a na tomto území podá ucelený pohled na analýzu vývoje maloobchodu od meziválečných let až po současnost. Třetí závěrečná část je věnována situační analýze vývoje tuzemského maloobchodu na příkladu maloobchodní sítě podejen FAnn parfumerie. Annotation The diploma thesis Trends in retail after 2000 presents an overview of development of Czech retailing in the new millennium in relation to its basic trends. The first part of the thesis contains a literature search of both Czech and foreign sources that deal with the topic, as well as definitions of basic terms and a summary of basic theoretical approaches towards retail solutions. The second part introduces an overall characteristic of Czech Republic and gives an extensive analysis of the development and history of retail market in its geographical area since the interwar period until present. The third and final part of the thesis contains a situational analysis of the development of Czech retail market and demonstrates it on a case study retail network of the company FAnn parfumerie. Klíčová slova maloobchod, maloobchodní síť, vývojová tendence, FAnn parfumerie, difúzní procesy v maloobchodě Keywords retailing, retail network, trend, FAnn parfumerie, diffusion processes in retail

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Vývojové tendence v maloobchodě po roce 2000 vypracoval samostatně pod vedením RNDr. Jaroslava Maryáše, CSc. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 21. června 2010 vlast no r uč ní podpis aut o r a

4 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval RNDr. Jaroslavu Maryášovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Ing. Bc. Andree Holešinské za poskytnuté hodnotné informace a konzultace.

5 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA ŘEŠENÍ MALOOBCHODU MALOOBCHOD V ČESKÉ A SVĚTOVÉ LITERATUŘE MALOOBCHOD Vymezení a členění maloobchodu Maloobchodní provozní jednotky Vývojové tendence v maloobchodě MALOOBCHODNÍ SÍŤ Vymezení a členění maloobchodní sítě Vývojové tendence v maloobchodní síti LOKALIZACE V MALOOBCHODĚ DIFÚZNÍ PROCES V MALOOBCHODĚ VÝVOJOVÉ ETAPY ČESKÉHO MALOOBCHODU OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ Geografická poloha Demografická situace Socioekonomická situace VÝVOJ MALOOBCHODU PŘED ROKEM Maloobchod před vznikem CPE Maloobchod v období CPE VÝVOJ MALOOBCHODU V LETECH 1989 AŽ Maloobchod v 1. polovině 90. let Maloobchod od 2. poloviny 90. let VÝVOJ MALOOBCHODU OD ROKU MALOOBCHODNÍ SÍŤ PRODEJEN FANN PARFUMERIE HISTORIE FANN PARFUMERIE VÝVOJ FANN PARFUMERIE Počet prodejen Prodejní plocha Počet zaměstnanců Tržby LOKALIZACE FANN PARFUMERIE...72

6 3.4 DIFÚZNÍ PROCES FANN PARFUMERIE...75 ZÁVĚR...81 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...83 SEZNAM TABULEK...88 SEZNAM GRAFŮ...88 SEZNAM OBRÁZKŮ...88 SEZNAM PŘÍLOH...89

7 ÚVOD Obchod jako specifický obor lidské činnosti představuje svým postavením nezastupitelný mezičlánek mezi hospodářskými subjekty, jinak řečeno mezi výrobcem a spotřebitelem. Vzhledem ke svému podílu na základních makroekonomických charakteristikách zaujímá nejen dominantní postavení v národním hospodářství, ale ovlivňuje i globální ekonomiku. Maloobchod, jako pododvětví obchodu, lze považovat za jakousi formu distribuční soustavy, ve které jsou zboží a služby prodávány zákazníkům s cílem uspokojení jejich potřeb či tužeb. Maloobchod plní nezastupitelnou úlohu v životě každého z nás, protože prostřednictvím maloobchodu se lidé mohou oblékat, jíst, bydlet, pracovat, relaxovat, zkratka podílet se na bytí společnosti. Maloobchod již od dob své existence prochází neustálým vývojem odvíjejícím se od celkového socioekonomického vývoje dané země. Současná podoba maloobchodu, resp. maloobchodní sítě v České republice (dále jen ČR) je výsledkem poměrně dlouhodobého a mnohdy epochálního vývoje. Obzvlášť pak od počátku ekonomické transformace se začínají prosazovat obecné vývojové tendence v maloobchodě vedoucí k zásadní přeměně tohoto odvětví. Hlavním cílem práce je postihnout a analyzovat vývoj maloobchodu v ČR po roce 2000 ve spojitosti s jeho základními vývojovými tendencemi, které jsou demonstrovány na maloobchodní síti prodejen kosmetiky FAnn parfumerie. Snaha zachytit difúzněprostorové utváření FAnn parfumerie je následně dílčím cílem práce. Struktura práce je rozdělena do 3 kapitol. První kapitola představí rešerši české i světové literatury zabývající se problematikou maloobchodu, na kterou navazuje vymezení základních pojmů maloobchodu, včetně maloobchodní sítě a teoretických přístupů k pojetí lokalizace a difúzního procesu v maloobchodě. Druhá kapitola stručně přiblíží obecnou charakteristiku ČR a na tomto území podá ucelený pohled na analýzu vývoje maloobchodu od meziválečných let až po současnost, kdy se v souladu se stanoveným cílem práce prioritně zaměří na vývojovou etapu od roku Třetí, závěrečná kapitola je věnována situační analýze vývoje tuzemského maloobchodu po roce 2000 na příkladu maloobchodní sítě podejen FAnn parfumerie a je doplněna o historii, lokalizaci a difúzní proces FAnn parfumerie. 13

8 Práce vychází z dostupných informací a údajů o maloobchodu či maloobchodní síti, které byly získány z literárních i internetových zdrojů, odborných časopisů, v poslední kapitole převážně z interních materiálů společností FAnn Retail, a.s. a dm drogerie markt s.r.o. Základem pro řešení práce je analyticko-syntetická metoda a metoda komparativní analýzy. 14

9 1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA ŘEŠENÍ MALOOBCHODU 1.1 Maloobchod v české a světové literatuře Maloobchod má neopomenutelnou vnější vazbu k bydlení, způsobu života, životní úrovni, osídlení, životnímu prostředí a řadě dalších oblastí. To je důvodem, proč se maloobchodu ve všech jeho formách věnovala a věnuje celá řada světových i českých (dříve československých) autorů. Ve svých dílech nahlíží na oblast maloobchodu z různých úhlů pohledu zkoumání tohoto jevu a těžištěm jejich činnosti jsou pak práce z oblasti ekonomie, urbanismu, sociologie či geografie. Z geografického hlediska jsou stěžejním předmětem zkoumání strukturální a prostorové aspekty maloobchodní sítě, kdy jako teoretické východisko posloužilo autorům hned několik teorií. Zejména pak teorie centrálních míst vypracovaná W. Christallerem, která spojuje problematiku prostorového systému osídlení s chováním spotřebitelů a obchodníků. Tato teorie byla v následujících letech rozpracována A. Löschem. V oblasti geografie maloobchodu stojí za zmínku český překlad práce Geografie tržních středisek a maloobchodní sítě (Berry, 1967). V rámci této práce autor formuluje hierarchii střediskových míst maloobchodu. Rovněž z pohledu geografie přistupuje v 70. letech ke své práci také Š. Očovský (1973). Ten se věnuje klasifikaci středisek na základě statistických údajů o využití maloobchodní sítě na Slovensku. Na půdě Výzkumného ústavu obchodu (VÚO) vznikala řada přínosných metodologických publikací, řešících otázky spojené s problematikou prostorového uspořádání maloobchodní sítě. Příkladem je publikace Výstavba obchodní sítě (Jindra, 1971), která je snahou o komplexní zachycení hlavních poznatků plánování a výstavby obchodní sítě (do obchodní sítě je zde zahrnuta i síť pohostinství). Na ni svým obsahem úzce navazuje dílo Maloobchodní síť (Kroc, 1978). Výstavbou a provozem obchodní sítě ve venkovských sídlech se zabýval M. Ševera (1978). Ke stěžejním autorům 80. let patří J. Maryáš, působící v té době v Geografickém ústavu Československé akademie věd (GgÚ ČSAV). Jeho práce Nadmístní střediska maloobchodu a služeb v ČSSR a jejich sféry vlivu (1988) se snaží o doplnění geografického poznání regionální struktury území ČSSR z hlediska dojížďky za službami. Jsou zde vymezeny hlavní střediska občanské vybavenosti a zkoumána jejich obslužná funkce. Datovou základnou práce byla dvě nezávisle probíhající anketární šetření na území České a Slovenské socialistické republiky, která zkoumají spádovost obyvatel za občanskou vybaveností. Problematikou 15

10 maloobchodní vybavenosti středisek v okolí města Brna a analýzou spádovosti jejich obyvatel do brněnského obchodního centra se zabýval na akademické půdě regionalista R. Wokoun (1983). Podkladem pro zpracování byl dotazníkový průzkum realizovaný mezi nakupujícími v obchodním domě Prior. Také v tomto období vznikaly odborné práce pod záštitou VÚO. Příkladem je publikace Intenzívnější využívání obchodní sítě v centrech měst (Ševera, 1985) zaměřující se na stanovení optimální obratové, sortimentní, typové a velikostní struktury maloobchodních jednotek. Současně je zde věnována zvláštní pozornost technologickyprovozním požadavkům na regeneraci maloobchodních jednotek a organizačnímu zabezpečení regenerace. Světovou literaturu zastupuje výzkumná zpráva On planning and forecasting the location of retail and service activity (Roy, 1985), která prezentuje modely k analýze infrastruktury pro maloobchodní činnosti v městském regionu. Období po roce 1989 bylo poznamenáno transformací obchodu a s tím spojených změn v oblasti maloobchodu. Současně se počátek 90. let nesl v nezájmu centrálních institucí o odvětví maloobchodu, což ve svém výsledku vedlo k zániku datové základny. V důsledku toho se začíná odvracet pozornost geografů od problematiky maloobchodu. Negeograf P. Cimler využil materiálů o maloobchodu především ze Spolkové republiky Německo (SRN) ve svých skriptech Územní strategie obchodních firem (1994), kde je prezentoval jako vývojové tendence současných vyspělých ekonomik. I v samotné SRN se spousta rodných autorů věnovala vývoji maloobchodu jejich republiky. Jednou z nich je autorka G. Speth (1994), která ve své práci zkoumá úbytek v atraktivitě nabídky maloobchodu několika větších městských center ve spolkové zemi Porýní-Falcko a současně podává doporučení hospodářské politice na zlepšení dané situace. Privatizačními procesy v maloobchodních a na služby orientujících se organizací v nejvíce rozvinutých postkomunistických zemích (ČR, Maďarsko a Polsko) se zabývá publikace Small Privatization (Earle, Frydman aj.,1994). Její obsah přináší významné závěry týkající se podmínek nezbytných pro úspěšnou privatizaci v sektoru maloobchodu a spotřebitelských služeb ve východní Evropě. Zmiňovaná transformace se projevuje i v dílech jednotlivých autorů. Za zmínku stojí koncem 90. let publikovaná diplomová práce P. Toneva (1998), která odráží tyto transformační vlivy do změny maloobchodní sítě v ČR. Přelom 20. a 21. století je doprovázen intenzivním vlivem globalizace a internacionalizace na odvětví maloobchodu. Vliv globalizace zohledňuje v díle Globalizace a obchod (2000) autorka L. Pražská a několik kolegů z Vysoké školy ekonomické v Praze. Globalizace je 16

11 rovněž spojena s koncentrací maloobchodní sítě, jinak řečeno se vstupem nadnárodních maloobchodních firem na český trh, a s tím spojený rozvoj velkoformátových typů maloobchodních jednotek. Touto problematikou se zaobírá P. Cimler v díle Koncentrace obchodních firem na českém trhu (2001). Novému prostorově-organizačnímu řešení maloobchodu, ovlivněnému uvedenou internacionalizací a globalizací, se věnuje jeden z nejaktivnějších geografů Z. Szczyrba (2006). Transformaci organizační struktury českého maloobchodu se věnuje jeho monografie Maloobchod v ČR po roce 1989 (2005), kde je v jedné kapitole představena tato problematika v podmínkách města Olomouce. Další z analyzovaných lokalit je město Brno, které samo v rámci své působnosti monitorovalo jednotlivé sféry odvětví, jejíž součástí je i odvětví maloobchodu. Díky tomuto úsilí mohl O. Mulíček získaná data využít v části své práce Město Brno v období transformace (2004). V tomto období vznikala i literární díla ze strany autorů negeografů. Za povšimnutí stojí práce zachycující souhrnný vývoj obchodu a maloobchodní sítě v ČR, včetně jeho historických souvislostí (Starzyczná a Steiner, 2000). Na budoucí směry v oblasti maloobchodu upozorňuje P. Cimler a D. Zadražilová ve své publikaci Retail Management (2007). Vývoj maloobchodu v ČR od počátku období transformace obchodu je také středem pozornosti řady výzkumných komerčních společností. Jako nejvýznamnější můžeme jmenovat společnosti GfK Czech a INCOMA GfK, které se v této oblasti specializují zejména na monitoring a prognózy vývoje trhu, analýzu tržních segmentů, nákupní chování a segmentaci nakupujících. Výsledkem je například studie Shopping Monitor či analýza Shopping Center & Hypermarket. 1 Kvalitní analytické informace o českém a slovenském obchodě lze každoročně získat v publikaci Ročenka českého a slovenského obchodu. 2 Tato publikace je dílem Českého a slovenského odborného nakladatelství ve spolupráci s dalšími partnery. Aktuální zprávy o maloobchodním trhu, zejména pak o jednotlivých obchodních developerských projektech, jsou uveřejněny např. v časopisech Retail Biz či BUILDING WORLD magazine. 1 INCOMA GfK, s.r.o. Retail Market Monitoring [online]. [cit. 12. prosince 2009]. Dostupné na WWW: < 2 České a slovenské odborné nakladatelství, spol. s r. o. Ročenka českého a slovenského obchodu [online]. [cit. 12. prosince 2009]. Dostupné na WWW: < 17

12 1.2 Maloobchod Vymezení a členění maloobchodu Maloobchod je podnik (nebo činnost) nakupující zboží od velkoobchodu nebo od výrobce a následně bez dalšího zpracování prodávající konečnému spotřebiteli. Maloobchod vytváří vhodné seskupení zboží (prodejní sortiment) co do druhů, množství, kvality a cenových poloh, skladováním vytváří pohotovou prodejní zásobu, poskytuje informace o zboží, zajišťuje vhodnou formu prodeje a předává marketingové informace dodavatelům. 3 Skladba maloobchodu je velmi rozličná, ale ze stránky statistické je nejobvyklejší dělení maloobchodu následující 4 : potravinářský, nepotravinářský. Potravinářský maloobchod obchoduje zejména s potravinami. Obvykle jsou zde zahrnuty i prodejní jednotky, které prodávají značný objem nepotravinářského zboží (smíšené prodejny, supermarkety, hypermarkety apod.). Ve většině zemí jsou součástí sortimentu i cigarety, tabák, čistící a prací prostředky a prostředky osobní hygieny. Potravinářský maloobchod je tradičně nejvíce koncentrován, má největší průměrné velikosti prodejen, nejmodernější informační a logistické systémy. Jeho podíl na celkovém maloobchodním prodeji představuje v USA přibližně 15 % a ve vyspělých evropských státech 30 %. Nepotravinářský maloobchod obchoduje s rozsáhlou škálou sortimentů a zahrnuje rozličné typy provozních jednotek. Zvláštní skupinu představuje prodej automobilů (včetně servisu) a pohonných hmot. V nepotravinářském maloobchodě se permanentně vyvíjejí nové sortimenty a vznikají nové provozní typy. V posledních letech je hlavním trendem rozvoje výpočetní a audiovizuální technika či mobilní telefony. Na základě šíře a hloubky nabízeného sortimentu lze maloobchod dále členit na maloobchod specializovaný a nespecializovaný (univerzální). Dosavadní vývoj ve vyspělých státech jednoznačně směřuje k univerzálním formám maloobchodu a jim odpovídajícím prodejním jednotkám, ale v budoucnu je možné očekávat postupný nárůst spotřebitelské poptávky po specializovaných potravinářských i nepotravinářských prodejnách. Maloobchod orientující 3 CIMLER, P. a ZADRAŽILOVÁ, D. Retail Management, 2007, s CIMLER, P. a ZADRAŽILOVÁ, D. Retail Management, 2007, s

13 se na jednu nebo na omezenou výrobkovou řadu je typický pro specializovaný maloobchod. Ten je doprovázen existencí rozměrově menších prodejen, ale i nepotravinářskými obchodními řetězci. Na základě místa, kde je realizován, rozdělujeme maloobchod na 5 : maloobchod v síti prodejen, maloobchod mimo prodejní síť. Maloobchod v síti prodejen je realizován v prodejním prostoru, který je specifický dle jednotlivého sortimentu. V ekonomicky vyspělých státech světa reprezentuje až 90 % všech maloobchodních tržeb. Základním materiálním instrumentem maloobchodního podnikání jsou zde provozní jednotky prodejny. Specifickou podobou maloobchodní činnosti, přijatelnou obzvláště pro začínající obchodníky, je stánkový prodej, kde jsou prodeje uskutečňovány v tržnicích a na trzích. Maloobchod mimo prodejní síť nevyžaduje k realizaci maloobchodní činnosti bezpodmínečně disponovat prodejním prostorem, ale jako nástroje může být použito i jiné formy prodeje. Jejich podíl na celkovém objemu maloobchodních prodejů není doposud tak výrazný, disponují však růstovým potenciálem. Dominantní postavení zaujímají prodejní automaty, přímý prodej, zásilkový obchod a elektronický internetový obchod. V následujícím textu práce již této formě maloobchodu nebude věnována větší pozornost Maloobchodní provozní jednotky V odvětví maloobchodu se můžeme setkat s celou řadou typů provozních jednotek, které se navzájem odlišují na základě hledisek označovaných jako tzv. strukturální a instrumentální znaky. Mezi strukturální znaky (statické) řadíme zejména sortimentní profil, formu prodeje, umístění, velikost a stavební řešení jednotky. Za instrumentální znaky (dynamické) jsou vesměs považovány cenová politika, kvalita nabízeného zboží a soubor nabízených služeb. Za hlavní typy maloobchodních provozních jednotek tvořících základní kostru maloobchodní sítě jsou převážně v Evropě uváděny 6 : 5 CIMLER, P. a ZADRAŽILOVÁ, D. Retail Management, 2007, s CIMLER, P. Územní a provozní strategie retailingu, 1992, s

14 specializované prodejny a úzce specializované prodejny, smíšené prodejny, obchodní domy (plnosortimentní), specializované obchodní domy, superety, supermarkety, hypermarkety, specializované (odborné) velkoprodejny, diskontní prodejny potravin, nákupní parky 7, obchodní centra 8. Součástí maloobchodní sítě jsou dále čerpací stanice, stánkový prodej, pojízdné prodejny (ambulantní prodej) apod. Vzhledem k jejich specifickému postavení v síti či menšímu podílu na maloobchodním trhu v porovnání s výše uvedenými typy provozních jednotek se jimi dále v práci nebudu detailněji zabývat. Specializované prodejny a úzce specializované prodejny jsou charakteristické svojí specializací na jeden nebo na omezený druh sortimentu a bývají většinou zaměřeny na nepotravinářský sortiment (prodejny foto-kino, kancelářských potřeb, hraček, mobilů apod.). Vzhledem k nutnosti úhrady nákladů na prodej zboží s nižší frekvencí poptávky a rozsahem doprovodných poskytovaných služeb, a také z důvodu vysokých nároků na odborný personál, jsou cenové relace zboží vyšší ve srovnání s ostatními prodejnami. Typickým prostředím jejich působení jsou zejména městská centra a nákupní centra. Smíšené prodejny zahrnují sortiment jak potravinářský, tak nepotravinářský. Tento sortiment je široký, ale mělký, jde o zboží běžné potřeby (COOP Tuty, Hruška, řada drobných podnikatelů apod.). Nezbytnost blízkosti místa prodeje ke spotřebiteli a současně malá frekvence poptávky (vzhledem k její lokalizaci) se odráží v dosti vysokých nákladech i cenách. Smíšené prodejny jsou především umisťovány na venkově a v okrajových částech měst. 7 BUILDING WORLD magazine, 2008, s SZCZYRBA, Z. Geografie obchodu se zaměřením na současné trendy v maloobchodě, 2006, s

15 Obchodní domy (plnosortimentní) nabízejí široký a poměrně hluboký sortiment zboží, zkrátka vše pod jednou střechou (Prior, Kotva apod.). Počet nabízených druhů dosahuje až položek. Náročnost provozu a sortimentní politiky se projevuje ve středních a vyšších cenách. Prodejní plocha se pohybuje v průměru v rozmezí m 2 (minimálně m 2 ). Jejich stěžejním místem působení jsou centra měst a starší regionální nákupní centra. Specializované obchodní domy se zaměřují na prodej nepotravinářského zboží resp. jeho část, kterou je nejčastěji sortiment odívání a spojené služby (H&M, Baťa apod.). Tato skutečnost se odráží ve středních a vyšších cenách zboží. Doporučovaná minimální prodejní plocha je přibližně m 2. Forma prodeje je kombinovaná pultový prodej, volný výběr i samoobsluha. V závislosti na nabízeném sortimentu se mohou uplatnit zejména v centrech měst, čtvrťové a obvodové vybavenosti (menší velikostní typy) a regionálních nákupních centrech. Supereta je pojmenování pro širokosortimentní samoobslužnou prodejnu potravin s prodejní plochou m 2, nabízející i základní druhy nepotravinářského zboží denní potřeby. Dnes při převládajícím vyšším typu potravinářské velkoprodejny supermarketu se ve vyspělých ekonomikách uplatňují superety v místech většího pohybu lidí, tj. na letištích, nádražích, odpočívadlech dálnic apod. Jde v podstatě o supermarket menší velikosti nevyužívající plně výhod provozní koncentrace, což negativně dopadá na úroveň provozních nákladů. Supermarkety velikostně navazují na superety. Jde o velkokapacitní prodejnu s plným sortimentem potravin a doplněnou o další rychloobrátkové zboží (zejména drogerie, papírnictví) a o základní druhy nepotravinářského zboží (Albert, Billa apod.). Hlavní formou prodeje je samoobsluha doplněná o pultový prodej čerstvého zboží (pečivo, maso, lahůdky, ovoce apod.). V celkovém počtu přibližně druhů zboží dominují potraviny, nižší podíl průmyslového zboží je prvořadým kritériem pro odlišení od ostatních typů (hypermarketů). Velikostně se supermarkety pohybují od spodní hranice prodejní plochy 400 m 2 až k horní hranici m 2. Tato minimální hranice 400 m 2 prodejní plochy je nevyhnutelná pro technickou a provozní existenci supermarketů. Lokalizace supermarketů je velmi rozsáhlá, od okrskové až po centrální vybavenost (také jako součást obchodních domů), regionální nákupní centra, dopravní uzly apod. 21

16 Hypermarkety se rozvíjely na základě všeobecného rozšiřování nabídky zboží nevyžadujícího obsluhu a vysokého nájemného v centrech měst. Vyznačují se, v porovnání se supermarkety, daleko větším rozsahem prodejních ploch a větším zastoupením prodeje nepotravinářského zboží. Jinak řečeno, jde v podstatě o velkou jednotku nabízející na jedné ploše potravinářské i nepotravinářské zboží denní, časté i občasné poptávky, převážně formou samoobsluhy. Nepotravinářské zboží množstvím druhů i prodejní plochou převažuje nad potravinami (zejména u větších hypermarketů). Ve všech hypermarketech je zabezpečeno občerstvení, buď v rámci vlastní prodejní plochy samoobsluhy nebo mimo tuto plochu. Spodní hranice plošné velikosti hypermarketu je kolem m 2, horní hranice obvykle v rozmezí m 2. V rámci tohoto vymezení je účelné dále dělení na hypermarket menší s prodejní plochou do m 2 (Interspar, Kaufland apod.) a větší s prodejní plochou nad m 2 (Tesco, Albert, Globus). Orientace na rychloobrátkové druhy zboží, nákup přímo ve výrobě vedoucí k dosažení nižších nákupních cen a snížení podílu mzdových nákladů v důsledku zaměstnávání pracovníků s nižší kvalifikací to vše umožňuje hypermarketu dosažení relativně nízkých provozních nákladů a tím možnost prodávat zboží v nižších cenových relacích. Vzhledem k jejich nezávislosti na nabídce (sousedství) ostatních prodejních jednotek jsou hypermarkety umístěny zejména v rámci regionálních nákupních center na okrajích či mimo města a při významných silničních či dálničních křižovatkách. Specializované (odborné) velkoprodejny jsou specifické nabídkou sortimentu velkých ucelených souborů nepotravinářského zboží, obzvláště druhy s velkou obrátkou. Typickým příkladem jsou prodejny známé jako hobbymarkety ( do-it-yourself ), velkoprodejny nábytku, elektro, potřeb pro zahrádkáře apod. (Bauhaus, Sconto, Datart, Mountfield apod.) Od specializovaných obchodních domů jsou odlišné zejména samoobslužnou formou prodeje, jednopodlažním řešením stavby, nižší cenovou hladinou díky sortimentnímu zaměření a nižším provozním nákladům. Rozloha prodejní plochy se obyčejně pohybuje od 600 do několika tisíc m 2. Diskontní prodejny potravin jsou dnes nejrychleji se rozvíjejícími provozními jednotkami v Evropě. Základní znaky diskontně orientovaných prodejen je možné charakterizovat následovně: jejich sortiment je omezený a nestabilní, tj. nabízejí zboží, po kterém se momentálně soustřeďuje poptávka a má vysokou obrátku (zpravidla do druhů zboží), 22

17 zboží je od dodavatelů nakupováno ve velkém, často přímo od výrobců s množstevními slevami, což se následně projevuje v nízké cenové úrovní nabídky, používají samoobslužnou formu prodeje a zboží je zde nabízeno převážně přímo z palet, což vede ke snížení podílu živé práce při prodeji, a tím i mzdových nákladů, prodejní prostory (objekty) jsou jednoúčelové, jednoduchého stavebně-technického řešení bez výkladních skříní i průhledů do místností a jsou zřizovány na levných pozemcích, vybavení prodejen s využitím regálových systémů, palet apod. je rovněž velmi jednoduché, prodejní doba je zpravidla prodloužena, prodej o sobotách, nedělích a svátcích není žádnou výjimkou. Jako příklad lze uvést diskontní řetězce Penny Market a Lidl, které jsou provozovány německými společnostmi. Z českých zástupců je to např. řetězec COOP Diskont. Nákupní parky představují v posledních letech rychle se rozvíjející typ maloobchodních provozních jednotek. Tento koncept je převážně založen na zastoupení vyváženého poměru různých sortimentů nepotravinářského zboží na trhu zavedených značek. Jedná se o objekt rozdělený na jednotlivé velkoplošné prodejní jednotky (většinou 7 až 10), které jsou typické svým samostatným vstupem přímo z parkoviště (PARÁDA Shopping apod.). Dalším skoro nevyhnutelným předpokladem existence nákupních parků je sousedství potravinářského řetězce v podobě stávajících supermarketů nebo hypermarketů. Průměrné velikosti nákupních parků se pohybují v rozmezí m 2. Na rozdíl od nákupních center nachází své uplatnění v menších městech, kde jsou situovány v místech s dobrou dopravní dostupností, zejména co nejblíž centra či v obchodních zónách na okraji měst. Obchodní centra reprezentují nejvyšší stupeň v hierarchii maloobchodních provozních jednotek se zastoupením některých z výše uvedených provozních maloobchodních jednotek. Sortimentně se vyznačují zastoupením širokého spektra potravinářského i nepotravinářského zboží s převahou samoobslužné formy prodeje. Ve srovnání s hypermarkety navíc některá nabízejí řadu neobchodních aktivit, jakými jsou rekreačně-sportovní a jiná zábavní zařízení (bowling, fitness, multikina apod.). Vybraná nákupní centra dokonce disponují čerpacími stanicemi pohonných hmot. Velikostně nákupní centra dosahují často sto i více tisíc m 2 ploch (v ČR přibližně od do m 2 ) se značnou převahou prodejních ploch, následuje 23

18 gastronomie a služby. Nákupní centra jsou lokalizována v centrech měst (OC Nový Smíchov, apod.), v periferní poloze měst a při významných silničních či dálničních křižovatkách (Olympia Brno apod.), ale i na státních hranicích (Freeport Hatě apod.) Vývojové tendence v maloobchodě Maloobchod byl po dlouhá desetiletí pokládán za prvek typicky regionální, obecně za drobné podnikání na daném území. Přestože zmínky o velkých obchodních domech pochází přibližně z poloviny 19. století, tak k razantní přeměně odvětví dochází až od druhé poloviny 20. století v důsledku internacionalizace obchodního podnikání, která vyústila mimo jiné v nová řešení rozložení maloobchodní nabídky. V zemích západní Evropy se postupně od 60. let 20. století etablovaly nové velkokapacitní prodejní koncepty. Rozdílně se však organizačně i prostorově rozvíjela maloobchodní síť v zemích tzv. socialistického bloku, včetně bývalého Československa. Zde neexistovaly dnes již běžně známé prodejny typu supermarket nebo hypermarket, ze kterých lze podle názvu prodejny vytušit přítomnost zahraničního obchodního řetězce. 9 Nejen v zahraničí, ale i v ČR roste životní úroveň obyvatel, zlepšuje se mobilita obyvatelstva, dochází k přesunu obyvatel do měst to všechno vede ke změně maloobchodu a jeho vnitřního uspořádání. V současném maloobchodě jsou patrné následující základní vývojové tendence: koncentrace, internacionalizace, integrace. Koncentrace představuje rozšiřování firem a jejich provozních jednotek, kdy narůstá relativní váha těch největších jednotek. Jedná se o proces, který směřuje k vyšší efektivnosti provozních jednotek, k větší rentabilitě a k rozšíření vlivu. 10 Koncentrace v maloobchodě se dle P. Cimlera projevuje 11 : koncentrací rozhodující části maloobchodních jednotek do působnosti několika firem, resp. skupin, vznikem magafúzí v mezinárodním maloobchodě, procesem internacionalizace maloobchodu, 9 SZCZYRBA, Z. Geografie obchodu se zaměřením na současné trendy v maloobchodě, 2006, s SZCZYRBA, Z. Geografie obchodu se zaměřením na současné trendy v maloobchodě, 2006, s CIMLER, P. Vliv globalizace na maloobchodní síť. Koncentrace obchodních firem na českém trhu, 2001, s

19 koncentrací maloobchodní činnosti do velkoformátových typů maloobchodních jednotek (supermarkety, hypermarkety, specializované velkoprodejny apod.), zvětšováním průměrné plochy maloobchodních jednotek, koncentrací maloobchodních jednotek do míst soustředění poptávky, souběžný a vzájemně podmíněný projev předchozích tendencí. Na základě výše uvedeného je možné v procesu koncentrace maloobchodní sítě vymezit organizační, provozní a územní koncentraci. Koncentrace se dále projevuje v tržní dominanci a diverzifikaci obchodních firem: tržní dominance je vlastnost obchodních firem dosáhnout na trhu významného postavení. Neboli představuje růst velikosti obchodních firem a jejich provozních jednotek a v důsledku toho rozhodující vliv retailingových 12 firem na dodavatele, především na výrobu. Dominance velkých firem je specifická tím, že tyto firmy soustřeďují pod jedním řízením maloobchod, velkoobchod, sklady i dopravu, a tím i nákup zboží. Rovněž se integrují a v různých zemích světa budují nákupní centrály k posílení svého nákupního potenciálu, 13 diverzifikace je specializací maloobchodních firem na určitý sortiment, segment zákazníků, způsob prodeje a typ prodejní jednotky, spojený se zaměřením na určité území a na určitou úroveň v hierarchii maloobchodní sítě. Specializace v oblasti maloobchodu vytváří specializované trhy, a tím současně příležitosti pro menší maloobchodní firmy. 14 Internacionalizace představuje v první fázi internacionalizaci sortimentu zboží, zájmů a vkusu zákazníků přes hranice států jako důsledek cestování obyvatelstva, působení televize a dalších sdělovacích prostředků. Toto mezinárodní sjednocování zájmů umožňuje rozšiřování činnosti maloobchodních firem do zahraničí způsobené omezenými možnostmi na domácím trhu. Původně se totiž nepředpokládalo, že lze maloobchodní činnosti a prodejny úspěšně vyvážet z jedné země do druhé. Dopadem globalizace se však v posledních desetiletích stává celý svět jednotným trhem i v oblasti maloobchodního podnikání Retailingová firma je mezinárodně aktivní maloobchodní podnik s vysoce sofistikovaným informačním systémem, vybavený vlastním logistickým zázemím a distribučním systémem. 13 CIMLER, P. a ZADRAŽILOVÁ, D. Retail Management, 2007, s STARZYCZNÁ, H. a STEINER, J. Maloobchod v českých zemích v proměnách let , 2000, s BEDNÁŘ, P. Geografie služeb, 2006, s

20 S organizační koncentrací úzce souvisí třetí z vývojových tendencí - integrace v obchodě a tím i v maloobchodě. Jde o sdružování obchodních firem se záměrem získání konkurenčních výhod, které jsou zejména typické dosažením nižší ceny při velkých odběrech zboží od výrobců nebo velkoobchodu. Toho dosahují vysoce integrované obchodní firmy i obchodní kooperace Maloobchodní síť Vymezení a členění maloobchodní sítě 17 Teoreticky lze maloobchodní síť definovat jako uspořádaný soubor provozních jednotek orientovaných na prodej zboží koncovému zákazníkovi. Kvalita tohoto souboru je dána organizací a vzájemnou provázaností prodejních jednotek co do sortimentu, typů i organizace provozu. Na určitém území tak vedle sebe působí prodejní jednotky rozličných firem a sortimentního zaměření v podmínkách konkurenčního i koordinačního prostředí. Z pohledu působení v místě či oblasti členíme maloobchodní síť na stálou (základní), fungující pravidelně po celý rok v určitém území, a na doplňkovou (sezónní), fungující nepravidelně při krátkodobém a místním zvýšení poptávky (v rekreačních oblastech, při masových akcích apod.). Místo působení je určující pro členění maloobchodní sítě stacionární s pevným stanovištěm prodejních jednotek a ambulantní s jednotkami měnícími své místo působení. Z hlediska typu osídlení, kde maloobchodní síť působí, rozlišujeme maloobchodní síť městskou a venkovskou. Městská maloobchodní síť funguje v podmínkách místně velmi koncentrované poptávky v podobě kupního fondu městského obyvatelstva a spádovosti venkovského obyvatelstva, což ji umožňuje realizovat širokosortimentní nabídku zboží. Naproti tomu venkovská maloobchodní síť uspokojuje místně málo koncentrovanou poptávku v závislosti na nízké hustotě osídlení venkovského prostoru a spádovosti jeho obyvatel do měst, což se odráží v neefektivní nabídce veškerého sortimentu a ve vysokých nákladech oběhu zboží v porovnání s městkou sítí. Specifické postavení má umístění velkoplošných maloobchodních jednotek (hypermarkety, nákupní centra apod.) na okraji sídelních útvarů. Na základě charakteru prodejních jednotek lze monitorovat jednotlivé subsystémy maloobchodní sítě. Jako příklad je možno uvést: 16 SZCZYRBA, Z. Geografie obchodu se zaměřením na současné trendy v maloobchodě, 2006, s CIMLER, P. Územní strategie obchodních firem, 1994, s

21 maloobchodní síť potravinářských a nepotravinářských jednotek, maloobchodní síť jednotek smíšených, širokosortimentních, specializovaných apod., maloobchodní síť obchodních domů, supermarketů, tržnic, pojízdných prodejen apod Vývojové tendence v maloobchodní síti Maloobchodní síť v ČR, obdobně jako maloobchod, se neustále vyvíjí souběžně s celkovým ekonomickým vývojem, ale současně je v posledních 20 letech ovlivněna dopadem probíhajících světových tendencí. Tyto tendence ukazují, že nejvyšší podíl na trhu spotřebním zbožím mají velkokapacitní samoobslužné maloobchodní jednotky, které se soustřeďují na nejširší nabídku zboží pod jednou střechou. Odrážejí současné požadavky zákazníků na souborný, rychlý a relativně levný nákup. 18 Základními obecnými vývojovými tendencemi maloobchodních sítí jsou 19 : diskontní orientace, obchod v obchodě (shop in shop), zastarávání maloobchodní sítě (store-erosion). Diskontní orientace velkokapacitních jednotek širokosortimentního zaměření je spojena např. s nízkými provozními náklady, nižšími cenami a pružnou cenovou politikou, samoobslužnou formou prodeje, dobrým logistickým řešením (superety, supermarkety, diskontní prodejny, hypermarkety apod.). Obchod v obchodě (shop in-shop) umožňuje maloobchodníkům, velkoobchodníkům či výrobcům se relativně snadno podílet na vysoké frekvenci zákazníků ve velkokapacitních maloobchodních jednotkách. Zejména výrobci značkového zboží tímto sledují přímý kontakt se zákazníkem. Hlavním aktérem je zde pronajímatel, který rozhoduje o tom, zda takový shop zapadne do jeho podnikatelské koncepce (zejména z hlediska sortimentní nabídky zboží). Zastarávání maloobchodní sítě (store-erosion) úzce souvisí s vývojovými tendencemi v maloobchodních sítích. Nejedná se pouze o fyzické či morální zastarávání objektů a zařízení, ale rovněž o změny v postavení maloobchodních provozních jednotek v důsledku 18 BEDNÁŘ, P. Geografie služeb, 2006, s CIMLER, P. Územní strategie obchodních firem, 1994, s

22 stavebně urbanistických opatření měst a obcí (přebudování části města) či změn v dopravní infrastruktuře. Dochází tak ke změně směru pohybu zákazníků, což vede k zastarávání maloobchodní prodejny, nabízeného sortimentu a úbytku zákazníků. Problematika zastarávání maloobchodní sítě je rovněž spojována s konkurencí maloobchodní sítě center měst v podobě předměstských a příměstských obchodních center, které zapříčiňují odliv zákazníků z městských center a tím transformaci i restrukturalizaci maloobchodní sítě města. Německý ekonom B. Tietz člení maloobchodní síť z hlediska jejího budoucího vývoje na 20 : primární síť zahrnuje tradiční provozní typy (specializované prodejny a obchodní domy) v budoucnu ztrácející na významu, sekundární síť představuje relativně nové provozní typy založené na samoobslužné formě prodeje (supermarkety, hypermarkety, odborné velkoprodejny) s očekávaným dynamickým růstem, terciární síť provozovaná především bez prodejních ploch pomocí progresivních spojových a elektronických zařízení (teletext, zásilkový obchod, prodejní automaty, virtuální obchod) s předpokládanou dynamikou vývoje, kvartérní síť bude se svým charakterem a lokalizací odlišovat od ostatních typů prodejen (skladové i výstavní plochy pro specifické zboží v podobě automobilů, paliv či pohonných hmot). 1.4 Lokalizace v maloobchodě Lokalizace je pojmem s řadou různých významů. V následujícím textu bude lokalizace specifikována z geografického pohledu, kdy je možné hovořit o umístění určité aktivity či objektu, v našem případě maloobchodu nebo jeho provozní jednotky, v prostoru. Jak již bylo uvedeno, tak v oblasti maloobchodu jsou předmětem geografického zkoumání zejména strukturální a prostorové aspekty maloobchodní sítě. Pro uchopení lokalizační problematiky je žádoucí blíže stručně nastínit vývoj a formování lokalizačních teorií, jejichž cílem je objevení činitelů ovlivňujících lokalizaci ekonomických 20 TIETZ, B. Konsument und Einzelhandel, 1983, citováno dle STARZYCZNÁ, H. a STEINER, J. Maloobchod v českých zemích v proměnách let , 2000, s

23 aktivit a interpretace prostorového rozmístění ekonomiky. 21 První ucelenou teorii vypracoval německý geograf J. H. von Thünen. Ve své studii z roku 1826 se věnoval problému pravidelného rozmístění zemědělské výroby, přičemž ho zkoumal v závislosti na dopravě a pořadí naléhavosti spotřeby zemědělských produktů. S rozvojem průmyslu se dostala do popředí zájmu lokalizace průmyslu. Lokalizací průmyslových podniků se jako první zabývali W. Roscher, A. E. Schäffle a také W. Launhardt (1882). Ten považoval dopravní náklady za nejvýznamnější faktor působící na rozmísťování výroby. Poznatky svých předchůdců syntetizoval představitel klasické teorie lokalizace A Weber (1909), který usiloval při lokalizaci podniku o dosažení minimálních výrobních nákladů a nikoli pouze nejnižších dopravních nákladů. 22 Jedním ze směrů lokalizačních teorií je též teorie regionální rovnováhy zabývající se prostorovým uspořádáním ekonomiky jako celku. Nejvýznamnější teorií tohoto typu je teorie centrálních míst vypracovaná W. Christallerem v roce Cílem teorie je objasnit uspořádání sídelního systému. Christaller se soustředil výhradně na maloobchodní funkci měst a v rámci teorie definoval sedm základních typů maloobchodních aktivit. Za hlavní podnět lokalizace obchodů je považována blízkost k zákazníkům a minimalizace jejich cestovních nákladů, z čehož se vyvodila nutnost umístění obchodu v centru příslušného spádového regionu. Christaller také poukazuje na to, že střediska vyššího řádu plní i funkce středisek nižšího řádu a tím vzniká hierarchie centrálních míst. Christallerovou teorii dále rozpracoval A. Lösch (1944), který ovšem za základní lokalizační motiv firem vidí snahu o maximalizaci zisku. Navíc se nezaměřil pouze na maloobchod, ale i průmysl a opustil předpoklad, že střediska vyššího řádu plní všechny funkce středisek nižšího řádu. Na práce Lösche a Webera navázal W. Isard, jehož práce ovlivnily stoupence tzv. kvantitativní revoluce. 23 Lokalizační teorie pronikly do moderní geografie až v 60. letech. Příkladem je Christallerova teorie centrálních míst, která se stala pro řadu autorů metodologickým východiskem vymezení střediskovosti sídel na základě statických charakteristik. Jeden z nich, Smailes (1967) vybral podle vybraných druhů obchodu a služeb pět hierarchických úrovní středisek. Závislost počtu druhů zařízení obslužné sféry (maloobchodu) v sídle na počtu obyvatel prokázal další z autorů 21 BLAŽEK, J. a UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace, 2002, s WOKOUN, R. Socioekonomická geografie I, 1988, s BLAŽEK, J. a UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace, 2002, s

24 Berry (1967). 24 Lokalizační teorie byly zanedlouho kritizovány pro četná nerealistická zjednodušení reality. Jádro problému dobře vyjádřila Erica Schoenberger (1989). Podle ní je potřebné chápat lokalizaci firem jen jako jednu složku podnikatelské strategie firem, takže je nepravděpodobné vytvořit teorii plně vysvětlující prostorovou strategii firem. Přestože v současné době není lokalizačním teoriím věnována taková pozornost, lze se s konceptem lokalizačních faktorů setkat právě v prostředí maloobchodu, a to zejména při výběru lokality pro umístění maloobchodních jednotek (hypermarketů, obchodních center apod.). 25 Efektivní provozování maloobchodní jednotky potřebuje určitou velikost koupěschopné poptávky. Při rozhodování obchodní firmy o lokalizaci jednotky určitého sortimentu ve stávající maloobchodní síti je nezbytné respektovat vztah mezi frekvencí poptávky a místem lokalizace v hierarchii sídelních útvarů či jejich částí tak, aby byla zabezpečena dostatečná zájmová oblast při přijatelné dostupnosti. Vybavenost maloobchodem vyjadřuje úzký vztah mezi maloobchodní sítí a sídelním útvarem, protože ta se významně podílí na jeho přitažlivosti, funkci a významu, daná lokalita je na druhou stranu zase zdrojem existence (fungování) maloobchodní sítě. Maloobchodní vybavenost venkova je převážně jednostupňová, zatímco ve městech lze na základě jejich velikosti rozlišovat tyto stupně vybavenosti 26 : základní (okrsková) vybavenost, sekundární (obvodová) vybavenost, čtvrťová (sektorová) vybavenost, centrální (celoměstská) vybavenost. Základní (okrsková) vybavenost se vyznačuje schopností maloobchodních jednotek působících na stupni této vybavenosti efektivně obsluhovat obytný okrsek nabídkou zboží denní a velmi časté poptávky. Musí ovšem počítat s omezenou realizací výdajů obyvatel v maloobchodních jednotkách vzhledem k dojížďce obyvatel do vybavenějších center nákupu. Z lokalizačního hlediska je nejúčinnější umístění jednotek v centru okrsku v návaznosti na zastávky městské hromadné dopravy nebo hlavní tahy pěší frekvence. Nejčastějším typem maloobchodní jednotky je plnosortimentní (širokosortimentní) prodejna potravin se 24 MARYÁŠ, J. a VYSTOUPIL, J. Ekonomická geografie [online]. [cit. 24. března 2010]. Dostupné na WWW: < 25 BLAŽEK, J. a UHLÍŘ, D. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, klasifikace, 2002, s CIMLER, P. a ZADRAŽILOVÁ, D. Retail Management, 2007, s

25 samoobsluhou - typu supereta, popř. u větších okrsků supermarket a u menších smíšená prodejna. Sekundární (obvodová) vybavenost vytváří prostor pro uplatnění maloobchodních jednotek zejména v těch větších městech (většinou nad 100 tis. obyvatel), kde urbanistická skladba města vytváří pro větší část města relativně velkou vzdálenost do centra. Navíc zde podstatnou roli hraje vzájemná poloha centra a obvodových částí města a jejich atraktivita. V rámci sekundární vybavenosti by jednotky měly být lokalizovány s ohledem na docházkové vzdálenosti nejlépe do středu obvodu, resp. do největšího obytného okrsku obvodu, pro jehož obyvatele plní rovněž funkci základní vybavenosti. Žádoucí je přímá návaznost na městskou hromadnou dopravu a další zařízení občanské vybavenosti. Charakteristickým typem maloobchodní jednotky pro prodej potravin je větší supermarket a samostatné specializované jednotky, resp. malý hypermarket. Pro nepotravinářský sortiment jde především o širokosortimentní a specializované jednotky. Čtvrťová (sektorová) vybavenost vzniká soustředěním jednotek ve velkoměstech při velkých vzdálenostech do centra nebo v situaci, kdy vlastní městské centrum již z prostorových či kapacitních hledisek nepostačuje. Čtvrťová vybavenost může efektivně obsluhovat až několik desítek tis. obyvatel. Typicky vhodné uplatnění zde nacházejí maloobchodní jednotky typu obchodního domu, hypermarketu, specializované velkoprodejny, obchodního centra, ale také specializované a úzce specializované prodejny, které nelze z prostorových či provozních důvodů umístit do centra (nábytek, automobily apod.). Centrální (celoměstská) vybavenost je nejvyšším stupněm obchodní vybavenosti měst. Centrum uspokojuje v závislosti na velikosti města a jeho spádového území základní, častou i občasnou poptávku trvale bydlících obyvatel centra i dalších obyvatel města, jeho spádové oblasti a dalších návštěvníků. Základem centrální vybavenosti bývá obchodní dům, vedle kterého se může uplatnit v každém sortimentu velkokapacitní jednotka (v závislosti na velikosti města). Nabídku prohlubují specializované či úzce specializované prodejny nejrůznějších sortimentních zaměření a doplňují sezónní prodeje (květin, občerstvení, apod.). Doporučované typy prodejen pro jednotlivé stupně obchodní vybavenosti jsou přiblíženy v příloze č

26 Koncem 90. let 20. století se v ČR staly nedílnou součástí maloobchodní vybavenosti rovněž regionální obchodní centra na předměstích i významných silničních a dálničních křižovatkách mimo města, která plní maloobchodní funkci pro obyvatele nejen daných měst, ale i širokého okolí. Tím se stávají konkurentem a hrozbou městské maloobchodní vybavenosti Difúzní proces v maloobchodě V teorii difúze inovací se lze setkat s množstvím pojmů, přičemž některé je hned z počátku dobré objasnit. Pojem inovace pochází z latinského slova innovare, což znamená obnovovat. Z významu je zřejmé, že jde o novinku, novost či obnovu v lidské činnosti, a proto je inovace nedílnou součástí života člověka. 28 O přesné vymezení této definice se v minulosti pokoušela řada autorů. Např. E. M. Rogers inovaci definoval jako myšlenku, postup nebo věc vnímanou jednotlivcem za novou 29. Mezi další základní pojmy patří difúze. Difúze je procesem, ve kterém je inovace sdělována určitými kanály napříč časem mezi příslušníky sociálního systému. Je to speciální typ komunikace týkající se nových myšlenek. 30 Teorii difúze inovací se potom zabývá vysvětlováním zákonitostí šíření inovací. Jedná se ve své podstatě o interdisciplinární záležitost, která je zkoumána v rámci různých vědeckých oborů jakou jsou psychologie, sociologie, ekonomie apod., ale nás v této práci bude zajímat zejména z pohledu geografie, kde podstatou roli v difúzním procesu hraje prostor. Difúzi inovací se v geografii věnovala a věnuje celá řada zahraničních i českých geografů, ale pro názornost je nutné zmínit švédského geografa T. Hägerstranda. Ten ve svém díle z roku 1952 poprvé použil teorii difúzi inovací, kterou sice přebral z teoretických přístupů jiných vědních disciplín, ala sám ji značně rozvinul a obohatil o nové prvky 31. Pro znázornění pohybu inovace v prostoru byl v tomto díle zaveden pojem inovační vlny. Problematika difúze se objevila také v díle Locational Analysis in Human Geography (1965) od jednoho z předních geografů P. Haggetta, kde je jedna celá kapitola vyčleněna prostorové difúzi. K současným českým geografům zabývajícím se otázkou difúzních procesů 27 CIMLER, P. a ZADRAŽILOVÁ, D. Retail Management, 2007, s Český statistický úřad. Obecný rámec šetření o inovacích [online]. [cit. 7. března 2010]. Dostupné na WWW: < 29 ROGERS, E. M. Diffusion of Innovations, 2003, s ROGERS, E. M. Diffusion of Innovations, 2003, s SIWEK, T. Příklad využití teorie difúze inovace v geografii na území Slovenska, 1979, citováno dle SZCZYRBA, Z., KLAPKA, P. aj. Difúzní procesy v prostředí českého maloobchodu. Regionální studia, 2008, s

27 patří např. Z. Szczyrba, P. Tonev, J. Kunc či J. Maryáš, kteří se ve svých studiích zabývají tímto tématem mimo jiné právě v prostředí českého maloobchodu. Charakteristickým znakem rozvoje každé prostorové struktury, v našem případě maloobchodní sítě, je její modernizace, což představuje zavádění nových prvků do organizace prostoru (moderní nákupní koncepty). Růst prostorových systémů a rozvoj prostorové organizace záleží na třech na sobě závislých procesech: objevy, inovace a difúze. Zatímco objevy (nové myšlenky, typy organizace, výroby, technologie či nové způsoby prodeje) vznikají zpravidla v jednom místě (zdroj) a mají tudíž bodový charakter, jejich rozšiřování má časoprostorovou dimenzi. Jelikož má inovace charakter nové informace, je difúze inovací z podstaty věci difúzí informací. Není totiž možnost osvojit si novou věc, pokud neexistuje možnost seznámit s ní, získat o ní informace Ke správnému pochopení průběhu difúze inovací jsou dále uvedeny její jednotlivé typy, které je možné rozdělit na základě dvou základních hledisek. Podle způsobu přenosu rozlišujeme: expanzivní typ inovace se šíří prostřednictvím kontaktů jednotlivých členů společnosti, kteří zůstávají na místě, relokační typ zde se pohybují nositelé inovací, jež přenášejí inovace. Podle způsobu přisvojování inovace, tj. na základě analýzy struktury difúze inovací, rozlišujeme: kontaktní (infekční) typ difúze inovací prochází celou populací daného území bez ohledu na její strukturu a rozmístění, hierarchický typ difúze inovací se týká vybraných složek obyvatelstva a hierarchických úrovní sídelního systému, pokud se inovace šíří v hierarchické struktuře sídelního systému od nejvýše postavených středisek k nejmenším, jedná se o kaskádový typ. 32 DOMAŃSKI, R. Zasady geografii spoleczno-ekonomicznej, 2000, Geografia ekonomicna. Ujęcie dynamizcne, 2004, citováno dle SZCZYRBA, Z., KLAPKA, P. aj. Difúzní procesy v prostředí českého maloobchodu. Regionální studia, 2008, s SZCZYRBA, Z., KLAPKA, P. aj. Difúzní procesy v prostředí českého maloobchodu. Regionální studia, 2008, s