Život klientů v domově se zvláštním režimem

Transkript

1 Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola Mills s.r.o. Život klientů v domově se zvláštním režimem Sociální práce Vedoucí práce: Bc. Tereza Dušková Vypracovala: Martina Čáslavová Čelákovice 2011

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné a jiné informační zdroje jsem řádně citovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než krátká citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Kolíně dne Martina Čáslavová... 2

3 Poděkování Především děkuji mé vedoucí práce Bc. Tereze Duškové za trpělivost, vstřícnost a za své poznatky ve zdokonalování této práce. Dále děkuji personálu domova se zvláštním režimem Svojšice za poskytnutí informací a materiálů. 3

4 Obsah ÚVOD CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE TEORETICKÁ ČÁST Klienti domova se zvláštním režimem Příčiny duševních poruch Hlavní diagnózy klientů Schizofrenie Schizotypní porucha Schizoafektivní porucha Afektivní porucha Neurotické poruchy Poruchy osobnosti a chování Diagnostika psychických onemocnění a poruch Léčba psychických onemocnění a poruch Mentální retardace Způsobilost k právním úkonům Denní programy PRAKTICKÁ ČÁST Domov se zvláštním režimem Svojšice Spektrum poskytovaných služeb Materiálně- technické zázemí Práce sociální pracovnice Výběr nového klienta Přijmutí nového klienta Denní režim klientů Aktivity klientů Problémy klientů Nedsotatek finančních prostředků Kouření

5 Konflikty Krádeže Komunikace s rodinnými příslušníky Práce zaměstnanců s klienty Občanské sdružení Quip- Společnost pro změnu Kazuistiky Kazuistika Kazuistika Kazuistika Závěr DISKUZE ZÁVĚR SUMMARY BIBLIOGRAFIE Příloha č. 1 Smlouva o poskytnutí sociální služby v domově se zvláštním režimem Příloha č. 2 Etický kodex sociálních pracovníků České republiky 5

6 Úvod K výběru tématu absolventské práce přispěla má dvouletá praxe v domově se zvláštním režimem. V domově jsem pracovala jako sociální pracovnice. Měla jsem možnost se seznámit se všemi klienty, řešit jejich problémy a zkvalitnit jim život. Absolventská práce nese název Život klientů v domově se zvláštním režimem. Touto prací bych ráda představila problematiku chodu domova se zvláštním režimem a život klientů v domově. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsem se zaměřila především na hlavní diagnózy, příčiny psychického onemocnění a léčbu. Termín psychické onemocnění zahrnuje větší množství rozmanitých poruch, které se navzájem mohou i kombinovat, proto jsem se je snažila co nejpřehledněji rozdělit a charakterizovat. Důležité také bylo zmínit, kdo může být klientem domova se zvláštním režimem. Dále jsem se zabývala denními programy, kterými jsem se zabývala i v praktické části. V této práci se zabývám i kvalitou života klientů, proto se v praktické části věnuji především denním programům a detailním popisem služeb konkrétního zařízení. Nedílnou součástí jsou i kazuistiky klientů, které doplňují celkový pohled na zařízení domova se zvláštním režimem. 6

7 1 Cíl absolventské práce Představení sociální služby typu domova se zvláštním režimem, jaké služby poskytuje a jakým lidem v praxi. Nastínit největší problémy práce s klienty v domově se zvláštním režimem z pohledu sociálního pracovníka. 7

8 2 Teoretická část V teoretické částí své práce jsem se zaměřila především na spektrum psychického onemocnění typické pro domov se zvláštním režimem. Dále jsem zabývala příčinami, diagnostikou a léčbou. Protože jsou klienti většinou zbaveni způsobilosti k právním úkonům, nezapomněla jsem zmínit i tuto skutečnost. Dále se v teoretické části zabývám denními programy, které se mohou v domovech lišit dle zázemí. 8

9 2.1 Klienti domova se zvláštním režimem Tato práce se věnuje problematice života klientů v domově se zvláštním režimem, je tedy vhodné ujasnit si, komu jsou služby této instituce určeny. Ve své praxi se velmi často setkávám s tím, že laická veřejnost přesně neví, kdo může být klientem těchto zařízení. Složení klientů, využívající služby domova je však velice různorodé. Jde především o diagnozy psychiatrického původu. Dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. se v domovech se zvláštním režimem poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Každý domov se zvláštním režimem má registraci na určité sociální služby, má určené cílové skupiny, proto se složení klientů v různých domovech může lišit, stejně tak jako poskytované služby. Vždy se v tomto případě jedná o službu pobytovou. Domov se zvláštním režimem poskytuje ubytování, stravu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Například klienti závislí na návykových látkách služeb domova se zvláštním režimem obvykle nevyužívají. V praxi pobývají v psychiatrické léčebně. Obecně lze říci, že služeb domova se zvláštním režimem využívají především kienti (obyvatele) staršího věku, protože dokud je člověk mladý, snaží se o něj postarat nejprve jeho rodina a pokud to už jeho stav nedovoluje, volí se jiná volba, například podporované- chráněné bydlení, stacionáře, respitní péče, osobní asistence. Pokud ani 9

10 tyto služby danému člověku nevyhovují, volí se domov se zvláštním režimem. Můžeme tedy říci, že se v domově potom objevují ty nejtěžší případy a velmi často spjaté s těžkým osudem. Rovněž bývá i výrazně snížena míra soběstačnosti. Matoušek ve Slovníku sociální práce obecně definuje jako subjekt, který využívá sociální služby. Dle slovníku jsou služby domova určeny pro osoby s chronickou duševní nemocí, s demencí či pro osoby závislé na návykových látkách. [Matoušek, 2008] Ačkoliv se v dnešní moderní době dbá na deinstitucionalizaci (přesunovat těžiště péče z institucí do přirozených společenství), mnoho lidí (potencionální klienti) ústavní péči potřebují. Obvykle se od společnosti odlišují svým chováním, myšlením a cítěním. Jejich maladaptivní, nevypočitatelné a někdy až podivínské chovávání způsobuje utrpení jak okolí, tak jim samotným. Všechny jejich psychické poruchy jsou způsobeny bilogicky, psychosociálními faktory nebo genetickou predispozicí. V následující podkapitole jsou uvedeny příčiny duševních poruch a diagnózy, se kterými se můžeme v domově setkat. nejčastější 10

11 2.2 Příčiny duševních poruch Příčin duševních poruch může být několik, jejich dělení se v literatuře může lišit, ale jejich podstata zůstává stejná. Z hlediska ontogeneze lze příčiny duševních poruch dělit takto: 1) Genetické příčiny: jsou většinou slabé, často jde o nahodilou poruchu genů 2) Prenatální: porucha během prenatálního vývoje, vliv na vývoj mají nemoce matky, alkoholismus, kouření, může docházet k anomáliím 3) Perinatální: porucha může vzniknout během po porodu nebo bezprostředně po porodu, ohroženi jsou více nedonošené děti, jednat se může například o rané mozkové obrny, lehká dětská encefalopatie a epilepsie 4) Postnatální: choroby vzniklé během života exogenními vlivy, například nemoce, traumata, úrazy [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Dělení příčin duševních poruch podle E. Malé: 1) Etiologický činitel je známý: jde zejména o situaci, kdy se duševní porucha vyvine na základě organického poškození mozku, například cévní poruchy (hypertenze, mozková ateroskleróza), infekční onemocnění mozku, mozkové nádory, poranění mozku a toxické postižení. 2) Duševní poruchu vyvolává společně více činitelů: v tomto případě se na vzniku poruchy podílejí hereditárně-konstiuční vlivy ( jde o faktory, které jsou zděděné dispozice, reagují specifickým způsobem nebo jsou náchylnější, méně odolné ke vzniku choroby) a zevní faktory (perinatální poškozující vlivy, infekce, toxiny, vliv traumat, vliv farmak vyvolávající závoslost, negativní životní události, nepříznivé sociální situace) 3) Etiologický činitel je neznámý: jde o duševní poruchy, kde je neznámá specifická příčina, jež onemocnění vyvolává [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] 11

12 2.3 Hlavní diagnozy klientů Klienti domova se zvláštním režimem jsou postiženi především duševními poruchami. Matoušek ve Slovníku sociální práce upřesňuje, že většina autorů považuje výrazy duševní porucha a duševní nemoc za synonymní výrazy. Zároveň tento pojem definuje jako nemoc, která se projevuje poruchami prožívání a mezilidských vztahů [MATOUŠEK, 2008, s. 272]. Společnost na takového jedince může nahlížet jako na člověka s vadami, neschopného či hloupého. Někteří lidé, se takových osob bojí. Myslí si, že jim může nějak ublížit, používají nevhodné výrazy. Dochází ke stigmatizacipředsudku, což může mít negativní vliv na následující léčení, může docházet ke konfliktům a vyhroceným situacím a to především mezi neprofesionály. Duševní porucha může mít negativní ekonomický i negativní vliv na pacienta, jeho rodinu, děti, příbuzné i celou společnost.[malá, PAVLOVSKÝ, 2002] Duševními chorobami se zabývá medicínský obor psychiatrie. Tento obor stále více integruje do zdravotnictví, díky novým poznatkům o funkci mozku, genetice a nových léčebných a diagnostických postupů. Definice zdraví dle Světové zdravotnické organizace zní : Zdraví je stav dokonalé tělesné, duševní a sociální pohody, která je výsledkem souladu vzájemné interakce organismu a prostředí. Nemoc je souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi ním a prostředím. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Malá a Pavlovský ve své knize uvádí že Duševní porucha je charakterizována klinicky rozpoznatelným souborem příznaků (symptomů) nebo poruchou chování, které narušují funkci a jsou často spojeny s pocity tísně. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002, s. 23] Matoušek upozorňuje, že jednotlivé a skupiny příbuzných nemocí se rozlišují dle Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace (WHO) a dle Diagnostického a statistického manuálu duševních nemocí (DSM), který vydává Americká psychiatrická organizace (APA). [MATOUŠEK, 2008, s. 54] Zároveň Matoušek upozorňuje na fakt, že spolehlivost těchto dělení není úplně spolehlivá. Pro účely této 12

13 práce je vhodné uvést nejčastěji vyskytující se duševní choroby, kterými klienti domova se zvláštním režimem trpí Schizofrenie Schizofrenie je jednou z nejzávažnějších duševních poruch, které se hodně často u klientů využívající domov se zvláštním režimem vyskytují. Ničí intelektový, osobnostní, emoční i sociální život jedince. Může vést ke ztrátě kontaktu s realitou, k narušení vztahu a k vnějšímu světu. V domově se zvláštním režimem patří mezi nejčastějí nemoce. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] První název tohoto onemocnění byl Dementiae praecox (předčasná demence) poprvé vyřčený v roce 1896 a zavedený v roce 1898 Dr. Emilem Kraepelinem.Pojem schizofrenie poprvé zmínil švýcarský psychiatr Paul Eugen Bleuler v roce [ 1] Schizofrenie (z řeckého skhizein - "rozštěp"; a phren - "mysl") je závažné duševní onemocnění projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení pohybové koordinace. [ ] Řadí se mezi psychózy. Definic psychózy je několik. Můžeme ji charakterizovat jako duševní onemocnění, které je charakterizované poruchami psychických funkcí, narušení myšlení a vnímání, emotivity. Dále uvádí, že úroveň intelektu a jasné vědomí zůstávají obvykle zachovány, ale v průběhu času se kognitivní deficit může dostavit. [SMOLÍK, 1996]. Nejvíce se vyskytuje v adolescenci kolem roku a pak kolem roku života. Přibližně 1 % populace je totuto nemocí postiženo. Tuto psychickou poruchu lze charakterizovat jako nepřiměřené, nápadné, 13

14 nepředvídatelné chování s nesouvislou, nesrozumitelnou a podivnou řečí, doprovázenou halucinacemi, bludy, podivnými pohyby a neobvyklými činnostmi. Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi. [ 2] Přibližně 20 % pacientů má velmi dobrou prognózu, může za život prodělat pouze jednu epizodu tohoto onemocnění bez následků. Epizodu můžeme chápat jako děj, průběh onemocnění. Přibližně třetina pacientů je pak postižena několika epizodami. Poslední třetina má opakující se epizody, vedoucí ke zničení psychických i sociálních funkcí. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Příčiny: dědičné vlivy: pokud jsou oba rodiče schizofrenici, jejich děti onemocní s pravděpodobností 40%, ale asi 80% schizofreniků nemá mezi nejbližšími příbuznými nikoho s touto diagnózou biochemické poměry v mozku: je zvýšená hladina dopaminu nebo noradrenalinu či dalších neurotransmiterů, což jsou chemické látky, které zabezpečují komunikaci mezi jednotlivými neurony [ 1] Léčba: K léčbě schizofrenie se používají psychfarmaka zvané neuroleptika, které mají bohužel hodně negativních účinků, například psychomotorický útlum, tachykardie a zvýšený výskyt epileptických záchvatů. Dále to může být léčba pomocí Elektrokonvulzivní terapie- ECT, v laické společnosti je tato terapie nazývána elektrošoky. Jde o terapii, kdy se pacient uvede do anestezie a elektrodami, které jsou připevněny na hlavě, vygeneruje přístroj slabý proud, který pár vteřin proudí do mozku. Aby tato terapie byla úspěšná, musí se opakovat 5x až 10x. O tom, že ECT je bezpečná, svědčí i fakt, že se může použít v těhotenství. I přes to není tato terapie první volbou, pokud se nejedná o 14

15 katatonní schizofrenii, o které se zmiňuji ve formách schizofrenie v následujících řádcích. Tento postup léčby se užívá zřídka. [ 3] Elektrokonvulzivní terapie se používá se souhlasem nemocného. Jen v případech, kdy je duševní chorobou bezprostředně závažně ohroženo zdraví nebo dokonce život nemocného a neexistuje srovnatelně účinná a bezpečná alternativní léčebná metoda, ji lze použít i bez jeho souhlasu, ale za dodržení všech náležitostí, které pro takový postup stanoví právní předpisy. [ 4] Symptomy dle Malé a Pavlovského můžeme rozdělit na negativní a pozitivní. Negativní: dochází k oploštění emocí, neschopnosti se radovat, úbytku vůle, nedostatečnému porozumnění a sociální izolaci chudost řeči ztráta řeči, bezcílnost, nečinnost ztráta vztahů k okolí a výrazná sociální izolace ztráta schopnosti fungovat v zaměstnání, v běžném životě Pozitivní: bludné představy a myšlenky ( člověk? slyší vlastní myšlenky, bludy jsou nadlidské síly nebo schopnosti, je přesvědčený, že může ovlivnit například počasí, obvykle si myslí, že ho někdo pronásleduje, ) halucinace (nejrůznějšíh druhů a smyslů) dezorganizace řeči ( člověk není schopný udržet linii řeči, mluví nesouvisle) dezorganizované chování nebo katatonní projevy (strnulost, chybění řeči a nevole k jakékoli činnosti, případně vystupňované stavy napětí, úzkosti a pohybové činnosti ) [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Můžeme rozlišovat několi druhů schizofrenie. Nejčastější a nejobvyklejší typ je schizofrenie paranoidní: nejčastěji se objevuje ve vyšším věku, hlavními příznaky jsou bludy a halucinace, postižená osoba se může cítit ohrožena, proto paranoidní. 15

16 Halucinace mohou být čichové a chuťové, zrakové halucinace se obvykle u tohoto typu neobjevují. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Dalším typem je simplexní schizofrenie. Může se projevit již kolem 15. roku života. Dochází ke změně osobnosti, poklesu výkonnosti až ke ztrátě zájmů, pacient je emočně otupělý, vyhaslý. Nemá zájem o okolí, sociálně se izoluje, zanedbává svou hygienu, je neschopný pracovního i sociálního fungování. Jeho chování může být hrubé, bizarní a nepochopitelné. Tento typ má tendenci přetrvávat. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Typ, který začíná u mladých lidí, kolem 20. roku života, se nazývá hebefrenní schizofrenie. Mezi projevy patří zanedbávání povinností, časté používání vulgarismů, hloupé vtipkování, úšklebky, zvláštní myšlení. Typické je plané filozofování ( zabývání se náboženskými, filozofickými a abstraktními tématy, jsou ale povrchní a bez cíleného zájmu. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] katatonní schizofrenie je poměrně vzácná, tvoří asi setinu všech případů schizofrenie. Typické je narušení v oblasti motoriky (pohybů). Má dvě podoby stuporózní a produktivní. Při stuporózní formě se člověk částečně nebo úplně přestane hýbat. Pokud mu někdo třeba zvedne ruku, vydrží takto nesmírně dlouho. Někteří schizofrenici se nepohnou i řadu let, ale jsou nevyzpytatelní mohou zničehonic něco udělat. Příčinou nehybnosti jsou halucinované hlasy, které jim zakazují hýbat se. Produktivní forma se vyznačuje výraznou, dezorganizovanou fyzickou aktivitou nebo opakováním určitých pohybů (pohupování atp.), případně slov či vět. [ 1] Dále je známa schizofrenie nediferencovaná, projevuje se směsí příznaků, přičemž nelze přiřadit žádnému výše zmíněnému typu (např. kombinace hebefrenní a katatonní formy). [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Posledním typem je reziduální schizofrenie. Vyznačuje se svou chronicitou a na léčbu reaguje minimálně. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] 16

17 2.3.2 Schizotypní porucha Tato porucha může být definována jako Porucha charakterizovaná excentrickým chováním a odchylkami myšlení a afektivity, které se podobají těm, které lze pozorovat u schizofrenie, i když se v žádném stadiu nevyskytují určité a charakteristické schizofrenní anomálie. [ 5] U této poruchy nacházíme zvláštnosti a podivnosti v chování, podezíravost až náznaky paranoidních bludů. Myšlení takovéhoto člověka může být magické, podezíravé, má neobvyklé smyslové zážitky, které jsou ale ovladatelné. Porucha má trvalý průběh s kolísavou intenzitou. Někdy se rozvine do jasné schizofrenie. Častěji se objevuje u mužů než u žen Obvykle se vyskytuje u rodin, kde se schizofrenie již vyskytla Schizoafektivní porucha E. Malá ji definuje jako poruchu, kdy ataky onemocnění (spíše zároveň) jsou vyjádřeny jak schizofrenní, tak afektivní příznaky. Jejich příbuznost s typickými schizofrenními a afektivními poruchami je nejistá. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002, s. 63] Dále ji můžeme definovat jako onemocnění, při kterém se vyskytují poruchy nálady a schizofrenní příznaky současně nebo v rozmezí několika dnů. Pro symptomatologii schizoafektivní psychózy je typická přítomnost chorobně zvýšené nebo skleslé nálady. Rozpínavá radostná nálada může být provázena expanzivním chováním a zvýšeným sebevědomím s podrážděností a také velikášskými bludy a nekritičností. Depresivní nálada je jako u poruch nálady spojena s útlumem chování, autoakuzačními bludy, bezradností a suicidálními myšlenkami nebo tendencemi. [HÖSCHL, LIBIGER, ŠVESTKA, 2004] Projevuje se afektivními příznaky, které mohou mít dvě varianty: manickou s příznaky typickými pro manický syndrom(= psychózy s akutním začátkem, mají krátkodobý průběh, obvykle odezní během pár dnů až týdnů), spojenými s paranoidními bludy a 17

18 variantu depresivní s příznaky typickými pro depresi, včetně poruchy psychomotorického tempa, suicidálních tendencí (= pokus o sebevraždu) a depresivních bludů. O depresi se v této absoloventské práci ještě zmíním. Na rozdíl od schizotypní poruchy se vyskytuje častěji u žen Mívají akutní průběh a krátké trvání Příčiny jsou genetické i vnější [ 5] Afektivní poruchy Další velkou skupinou onemocnění jsou afektivní poruchy, které se většinou vyskytují v kombinaci s jiným psychickým onemocněním, například se schizofrenií. Obecně lze říci, že se jedná o poruchy nálad projevující se změnou nálady, která neodpovídá reálně životní situaci, narušuje jeho uvažování a jednání. Dochází k adaptačním poruchám (poruchy přizpůsobení) a sociálnímu selhávání. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Afektivní poruchy můžeme rozdělit do tří skupin: Depresivní porucha: V literatuře se můžeme setkat s různými ddefinicemi depresivních poruch. Například v Praktickém slovníku medicíny se uvádí, že deprese je duševní stav charakterizovaný nadměrným smutkem. [Vokurka, Hugo, 2000] Na serveru Wikipedia je uvedeno že Je to patologická nálada, která neodpovídá aktuální životní situaci nemocného. Svojí intenzitou a trváním neodpovídá životní zátěži. [ 6] Mezi projevy patří: neodůvodněná chorobná a smutná nálada často se suicidálními (sebevražednými) sklony ztráta pozitivních emočních reakcí, zájmů a potěšení z aktivit, které dřív 18

19 postiženého člověka bavily apatie, obtížné soustředění zpomalené myšlení a řeč pocity méněcennosti, sebepodceňování snížená schopnost komunikace vedoucí až k sociální izolaci psychická i fyzická nevýkonnost, celková únava Dále se mohou objevit nespecifické příznaky jako nechutenství k jídlu, bolesti hlavy, poruchy spánku nebo poruchy sexuální aktivity. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Mánie: Malá a Pavlovský uvádí, že Je to porucha projevující se rozjařenou, okolnostem nepřiměřenou náladou, provázenou hyperaktivitou a velikášskými postoji s nápadným, nevhordným společenským vystupováním. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002, s. 64] U osob trpící mánií můžeme nalézt známky neklidu, nadměrnou hovornost, myšlenkový trysk, ztrátu zábran vedoucí k nepřiměřenému, neodpovědné, rizikové chovnání. Obvykle se nevyskytuje tato porucha sama, většinou se objeví spolu s bipolární poruchou, kterou nyní vysvětlím. Bipolární afektivní porucha: Dříve označovaná jako psychoafektivní porucha nebo maniodepresivní psychóza, je závažný duševní stav (psychický výkyv), který způsobuje nadměrné změny nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezuje schopnost celkového přirozeného fungování. [ 8] Jde tedy o střídání depresivních a manických nálad. V dokumentaci se můžeme setkat s výrazem maniodepresivní psychóza. Tento název se používal dříve. 19

20 Průběh onemocnění je velmi různorodý a mezi nemocnými se může významně lišit, stejně tak se může závažnost nemoci měnit i v průběhu života konkrétního člověka. Bipolární porucha je považována za onemocnění celoživotní a obtíže se mohou vrátit i po dlouhodobém období dobrého fungování. U většiny nemocných se častěji objevují deprese než mánie. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Neurotické poruchy Neurotické poruchy jsou funkční poruchy adaptace vůči prostředí, tak I k sobě samému. Mezi neurotické poruchy můžeme zařidit hodně známé a populární fobie. Druhy: fobické úzkostné strachy obsedantně-kompulzivní porucha reakce na závažný stres a porucha přizpůsobení disociativní poruchy somatoformní poruchy jiné neurotické poruchy ( např. Neurastenie) [ 9] U klientů v domově se zvláštním režimem se často vyskytuje obsedantně-kompulzivní porucha: Vyznačuje se neodbytnými vtírajícími se myšlenkami, představami (obsesemi) nebo akty (kompulzemi). [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002, s. 64] Pacient může mít strach ze špíny, nákazy, poškození, ze ztráty. Časté jsou kompulzivní rituály, což v praxi znamená, že pacient má nějaký svůj rituál, například 3x přešlápnout nebo si několikrát za sebou umýt ruce, ve víře, že tím zabrání aby jemu nebo svému okolí někdo ublžil, aby zabránil budoucí katastrofě. Jde o chronické onemocnění, které ovlivňuje jak osobní život tak I profesionální. 20

21 2.3.6 Poruchy osobnosti a chování Specifický poruch osobnosti je několik typů. Jedná se o psychopatii, paranoidní poruchu osobnosti a disociální poruchy. Psychopatie Existuje šest druhů: Paranoidní porucha osobnosti Schizoidní porucha osobnosti Disociální porucha osobnosti Emočně nestabilní porucha osobnosti Historinská porucha osobnosti Anankastická porucha osobnosti Anxiozní (vyhýbavá) porucha osobnosti U klientů se často vyskytuje paranoidní a disociální porucha osobnosti. Paranoidní porucha osobnosti je charakteristická nedůvěřivostí, podezíravostí a vztahovačností. Tito lidé nemají důvěru v jiné lidi, nevěří jim. Mohou se domnívat, že jim hrozí nějaké nebezpečí, tuší nevěru, nepřátelství, křivdu. I přes to všechno dokáží své chovánní korigovat. U disociální poruchy je typická nezodpovědnost, bezohlednost, vymizení soucitu a altroismu (sebeobětování). Chování se vymyká společenským normám a morálním hodnotám. V praxi to znamená, že tito lidé, pokud spáchají asociální čin, nemají pocit viny či provinění. Často se projevují agresivně. Velice často se stávají pachateli trestných činnů. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] 21

22 2.4. Diagnostika psychických onemocnění a poruch Psychické poruchy a onemocnění se diagnostikují pomocí psychiatrického vyšetření, které je základní vyšetřovací nástroj. Psychiatrické vyšetření je je řízený poovor s pacientem, během kterého lékař hodnotí například jeho slovní a osobní projev, mimiku a náladu. Lékař získavá anamnézu, která je obzvlášť důležitá. Z anamnézy se lékař může dozvědět, zda někdo z rodiny trpí nějakou psychickou poruchou či onemocněním, vývoj porodu, zjišťuje jeho sociální poměry- zaměstnání, bydlení, kvalita osobních vztahů. Neurologické vyšetření a celkové zjištění zdravotního stavu I sociálním pracovník může poskytnout velice cenné rady, například při sociálním šetření v místě bydliště, pokud ale pacient souhlasí. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] Z pomocných vyšetření se často využívá pro diagnostiku psychických onemocnění počítačová totmografie (CT) nebo elektroencefalografické vyšetření (EEG) což je technika umožňující zaznamenávat elektrickou aktivitu z různých částí mozku [VOKURKA, HUGO, 2000, s. 100] Dále existují různé psychotesty, například test mentální výkonnosti a test na zjištění duševní poruchy, IQ testy. Pro laickou veřejnost jsou některé ke stažení na internetu. Veškeré inforrmace a výsledky vyšetřování vedou lékaře k diagnostickým závěrům; prvním krokem je uspořádání zjištěných chorobných symptomů do syndromů; ty pak jsou podkladem diagnózy, určení nemoci. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002, s. 20] 22

23 2.5. Léčba psychických onemocnění a poruch V oblasti léčení došlo od 50. let 20. století k dramatickému rozvoji psychofarmak, která výrazně zlepšila kvalitu života duševně nemocných lidí. Léčení duševních poruch není etiologické, spočívá v působení na symptomy. Vyrábí se celé řady psychofarmak, napřklad neuroleptika, antidepresiva, anxiolotitika, psychostimulancia a nootropika. Dále se v léčbě může uplatnit ECT (elektrokonvulzivní terapie), tuto terapii jsem již popsala v kapitole o schizofrenii. Fototerapie= léčba umělým světlem o vysoké intenzitě po dobu 1-2 hodiny ráno. Používá se především u depresivních pacientů. Velkým okruhem v léčbě je psychoterapie. Psychoterapie je soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik užívaných psychoterapeutem k zvýšení duševního zdraví klienta či pacienta nebo ke zlepšení vztahů uvnitř skupiny, např. rodiny. [ 7] Psychoterapie je léčebná metoda, při které se snažíme psychologickými prostředky příznivě ovlivnit chorobný proces (jak psychického, tak somatického rázu). [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002, s. 106] Psychoterapii můžeme rozdělit na psychoterapii individuální a skupinovou. Cílem psychoterapie je odstranění nebo zmírnění chorobných příznaků a dosažení pozitivních změn v pacientově osobnosti. 23

24 2.6. Mentální retardace Klienty s mentální retardací také můžeme najít v domově se zvláštním režimem, i když je to méně časté. Většinou tato skupina onemocnění nespadá do cílové skupiny, spíše se jedná o klienty z minulé doby, kteří v domovech žijí od mládí. Jedná se o poruchu intelektových funkcí s narušeným vývojem celé osobnosti. Podle závažnosti rozlišujeme menatální retaradci lehkou, středně těžkou, težkou a hluboku. Klasifikuje dle IQ- inetligenčního kvocientu. Dle Malé a Pavlovského,můžeme mentální retaradci rozdělit podle závažnosti: Lehká mentální retardace: IQ je v pásmu 50-69, vzdělaní převážně ve zvláštních školách, mohou se uplatnit v lehkém zaměstnání, dosahují úrovně asi dvanáctiletého dítěte Středně těžká mentální retardace: IQ je v pásmu 35-49, projevuje se poruchou řeči, opožděním motoriky a kontakt s okolím je malý.jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání. Nejsou schopny samostatné práce, ale dokáží se naučit základním hygienickým a sociálním dovednostem. Těžká mentální retardace: QI je v pásmu 20-34, většina jedniců trpí poruchou motoriku s dalšími přidruženými poruchami nervového systému, jednoduchá řeč, která je omezena na slova. Hluboká mentální retardace: IQ je nižší než 20, většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní (neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální komunikace, nepoznávají okolí a osoby, vydávají neartiokulované zvuky. Většinou je potřeba ústavní péče. [MALÁ, PAVLOVSKÝ, 2002] 24

25 2.7. Způsobilost k právním úkonů Převážná většina klientů je z důvodu svého psychického onemocnění zbavena způsobilosti k právním úkonům (dříve oblíbený a hodně používaný výraz nesvéprávný ). A to buď zcela nebo jen částěčně ( v tomto případě je potřeba určit o jaké právní úkony se bude jednat). O zbavení způsobilosti k právním úkonům rozhoduje příslušný soud na základě návrhu. K návrhu je potřeba připojit lékařský posudek. Zbavení způsobilosti k právním úkonům je zakotvena v Občanském zákoníku 40/1964 Sb. Pokud je klient zbaven způsobilosti, ať částečně nebo úplně, je potřeba stanovit opatrovníka, který určuje taktéž příslušný soud. Návrh opatrovníka se většinou podává s návrhem o zbavení způsobilosti k právním úkonům. Většinou se jedná o rodinného příslušníka. V praxi jsem se bohužel setkala, že ne vždy je jednáno v prospěcha klienta a to předvším pokud se jedná o peníze. Převážná část klientů v domově je způsobilosti k právním úkonům zbavena. Dnes je už podle mne jiná situace a klienti se tak často způsobilosti nezbavují, pokud je to možné. 25

26 2.8. Denní programy Domovy poskytují různé programy trávení volného času svých klientů. Každý domov využívá své možnosti, proto se aktivity v různých domov mohou lišit. Vše záleží na vyškolenosti personálu, prostoru, vybavenosti a na finanční stránce. Obecně nejčastější volonočasové aktivity- léčebná rehabilitace je ergoteterapie, arteterapie muzikoterapie, sportovní a pohybové programy. Ergoteterapie- pomáhá klientům prakticky využívat rozvinutých či znovunabytých funkcí k práci, zábavě a k sebeobsluze. Je zaměřená na rozvoj hrubé a jemné motoriky, koordinace, vnímání, senzomotoriky, citlivosti, vytrvalosti, výkonnosti mozkových funkcí a také na psychické, emocionální a sociální schopnosti. Arteterapie- je léčba výtvarným uměním, v užším slova smyslu lze hovořit o užití výtvarných technik při individuální či skupinové práci s klienty. Výtvarnými technikami se zde rozumí především malování a kreslení, práce s koláží, s keramickou hlínou a jinými materiály. Muzikoterapie- je umělecká terapie, která působí na člověka celostně; využívá hudby, ticha, rytmu, zvuků, tónu, zpěvu, často v návaznosti na pohyb či výtvarnou tvorbu. Léčebnou metodou je jednak vytváření nebo podílení se na hudbě, tak i její poslouchání, vnímání či jiné kreativní zpracování. Může být verbální i neverbální. Některé domovy mohou naplnit i duchovní potřeby obyvatel, formou bohuslužeb či duchovních setkáních. Dále zaměstnanci oragnizují různé výlety, plesy a zábavy. Vše vyplývá z přání klientů Motivace Motivace k aktivitám, který domov poskytuje může být různorodá a velice individuální. 26

27 Každý klient je jiné povahy a má jiné zájmy. Obecně lze říci, že si aktivitami chtějí vyplnit svůj volný čas. Málokdy se jich účastní pro terapeutické účinky. Ty si neuvědomují. Samozřejmě je jim daná aktivita doporučena a aktivně nabízena, nikdo je nutit nemůže, alespoň ne v tomto typu zařízení. 27

28 3 Praktická část V praktické části bych chtěla představit Domov se zvláštním režimem ve Svojšicích, jeho chod, volnočasové aktivity, práci sociální pracovnice a úskalí práce ostatního personálu. Cílem je představit chod domova se zvláštním režimem ve Svojšicích. Dále jsem zařadila kazuistiky klientů, které v domově žijí, abych přiblížila problematiku klientů a uvedla názorné příklady. 28

29 3. 1 Domov se zvláštním režimem Svojšice Domov Svojšice se nachází nedaleko města Kolína. Zřizovatelem je hlavní město Praha. Je jeden z největších domovů tohoto typu v České republice. Je finacován Magistrátem hlavního města Prahy a státem. Roku 1949 byl zámek vyčleněn na charitativní a sociální účely. Dlouhá léta v něm působily řeholní sestry jako v domově seniorů. Celkem v něm bydlí 110 klientů, z toho 67 mužů a 43 žen, převážně seniorského věku. Zdravotnický úsek má celkem 45 zaměstnanců, pomocný personál- pracovnice přímé obslužné péče- má 25 zaměstnanců. V domově jsou zaměstnány dvě sociální pracovnice. Všichni zaměstanci kromě údržby a pana ředitele jsou ženy. Zdravotní personál je složen ze zdravotních sester a dvou lékařů- psychiatrický a praktrický lékař, kteří dochází do domova 1x týdně nebo dle potřeby. Zdravotní sestry mají středoškolské vzdělání a jsou dále vzděláváni v oboru psychiatrie pomocí různých seminářů a školení. Všechny zdravotní sestry jsou registrované dle zákonu O nelékařských zdravotnických povoláních č. 125/2005 Sb. Jsou přítomny 24 hodin denně. Cílovou skupinou tohoto domova jsou lidé s chronickou duševní poruchou a s mentálním postižením různého stupně, ačkoliv v zákoně O sociálních službách není mentální retardace cílovou skupinou. V obci je veškerá občanská vybavenost jako je pošta, obchod, lékař, knihovna. Pravidelná autobusová doprava umožňuje výlety klientů. Domov má najatou uklízecí firmu, takže uklizečky nejsou přímí zamětsnanci domova. 29

30 3.1.1 Spektrum poskytovaných služeb Zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. uvádí tyto služby: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) aktivizační činnosti, h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Domov Svojšice poskytuje ubytování, stravování, zdravotní péči, psychologické poradenství, sociálně-terapeutické činnosti, praní a žehlení osobního prádla, pomoc při denních činostech, dále fakultativní služby za příplatek jako je kadeřnictví a pedikúra. Takže domov splaňuje požadavky zákona a poskytuje nadrámec služeb Materiálně-technické zázemí Domov má dvě budovy: První je centrální, kde bydlí většina klientů ve 2-3 lůžkových pokojích. Je rozdělena na 3 podlaží, každé patro má svou jídelnu a personál, který dohlíží na chod oddělení (patra). V této budově má zázemí zdravotnický personál a lékař. Ve druhém patře je kuřárna. Je přítomen výtah, který dříve byl volně přístupný klientům, ale z bezpečnostních důvodů musel být uzamčen, takže ho smí používat jen personál se speciálním klíčem. Druhá budova připomíná bytovku (stejně se jí tak říká), je rozdělena na bytové jednotky, kde mají klienti svou kuchyňku s jídelnou. Připomíná chráněné bydlení, ale tento statut doposud z nezjištěných důvodů nemá. Obyvatelů této bytovky je

31 Bydlí zde klienti, kteří jsou schopni se o sebe sami postarat a nepotřebují stálý dohled. Přesto je přítomna noční i denní služba dvou pracovnic, které dohlíží na chod. V areálu je přítomen bufet, kde si klienti mohou nakoupit základní věci a potraviny. Dále keramická dílna a skleník. K domovu náleží velký zámecký park, který slouží klientům na procházky. V areálu se nachází dva psi, o které se klienti starají a chodí s nimi na procházky. K dispozici jsou 3 služební vozy, ketré mají své řidiče a slouží pro potřeby zaměstanců či klientů, například pokud potřebuje klient odvézt do nemocnice na vyšetření či zaměstnanec na školení. Automobilu hodně využívají sociální pracovnice pro služební cesty. 31

32 3. 2 Práce sociální pracovnice Jak jsem již na úvodu zmínila, v domově jsou dvě sociální pracovnice. Jejich práce je týmová a vzájemně se doplňující. Práci mají rozdělenou. Jedná se především o administrativu. Má na starosti depozita- vkladní knížky klientů, úhrady klientů za pobyt, jednání se soudy a úřady, komunikace s rodinnými příslušníky a opatrovníky, vyplácí důchody a kapesné. Jejich kapesné je bohužel nízké, protože většina jejich příjmů jde na úhradu pobytu. Klienti platí za jeden den pobytu 300,- Kč ( 170,- Kč za pobyt, 130,- za stravu) Měsíčně 9000,- Kč. Z jejich důchodu klientům musí zbýt 15% na kapesné. Většina klientů ale na plnou úhradu nemá, takže zbytek doplácí stát. Kapesné vyplácí klientovi dle dohody, zpravidla jednou týdně. Každý klient se po převzetí kapesného podepíše do sešitu, kde se vede evidence kapesného. Dále dostane stvrzenku. Dále vede dokumentaci zájemců o službu a podílí se na jejím výběru. Dále vymýšlí a plánuje volnočasové aktivity, řeší problémy klientů a konflikty mezi sebou. Pokud je potřeba, dělá klientovi doprovod či nakoupí potřebné věci. Sociální pracovnice je pro klienty k dispozici každý všední den od 7 hodin do 15 hodin. Vede agendu spojenou s přijímání nových klientů, eviduje nové žádosti a stále je aktualizuje. Je členkou přijímací komise. Sociální pracovnice by měla ovládat komunikaci a být trpělivá, protože kuminakace s klientem, který trpí psychiatrickým onemocněním, je mnohdy komplikovaná a zdlouhavá. Řídí se etickým kodexem sociálního pracovníka. Etický kodex můžeme chápat jako obecná a konkrétní pravidla práce v zaměstnání. Etický kodex mají také lékaři, právníci či novináři. [ 10] Etický kodex viz. příloha č. 1 32

33 3.3 Výběr nového klienta Pro výběr nového klienta je jmenována komise, která se skládá z vrchní sestry, zdravotní sestry, sociální pracovnice a úsekového pracovníka. Vždy, když se uvolní v domově místo (nejčastěji úmrtím obyvatele), komise se sejde a vybírá z evidovaných žádostí vhodného klienta. Vždy se přihlíží k ostatním obyvatelům domova, tak aby nový klient nenarušoval chod domova a hodil se do skupiny ostatních klientů. Z každého setkání komise se pořizuje písemný záznam, který se archivuje a je k dispozici u sociální pracovnice. Aktuálně je v domově 230 žádostí a stále žádostí přibývá. Jejich počet je neomezený. Sociální pracovnice musí stále žádosti aktualizovat, protože některé informace jsou již staré či neplatné. Vždy se vybírá více potencionálních klientů. Následně se s nimi sociální pracovní telefonicky spojí, vysvětlí jim situaci a domluví sociální šetření v místě bydliště, nejčastěji se jedná o psychiatrické léčebny. Sociální pracovnice si připravý dokumentaci klienta a potřebné podklady. Do místa šetření jede spolu se zdravotní sestrou, obvykle 2 pracovníci. Zajímají se především o to, jak v zařízení (instituci) či doma žije, jaké má zvyky a záliby, jak by si svůj život v domově představoval. Dále je důležitý rozhovor s ošetřujícím personálem a získání zdravotní anamnézy. Zájemci vše řádně vysvětlí a zodpoví mu otázky. Je důležité, aby klient do domova chtěl. Mnohdy zašlou žádost jejich příbuzné, aniž by o tom klient věděl, což by se stávat nemělo. Pokud by se klient přijmul proti své vůli, může takové jednání mít negativní vliv na chod domova i jeho zdravotní či psychický stav. Z výsledků sociálního šetření opět zasedne komise a domluví se, kterého klienta přijmou. Daný klient či opatrovník klienta, se telefonicky kontaktuje a domluví se datum nástupu. Zpravidla se jedná o co nejbližší datum. Sociální pracovnice musí připravit smlouvu o poskytnutí sociálních služeb (viz. příloha č.2), kterou klient v den přijmutí podepíše. 33

34 3.3.1 Přijmutí nového klienta Nového klienta přijímá sociální pracovnice. Převezme jeho osobní věci a především dokumenty, jako je zpráva sociální pracovnice z předchozího zařízení, občanský průkaz, kartu pojištěnce, soudní dokumentace, soupis osobních věcí a cenností, v neposlední řadě také finanční obnos. Seznámí klienta s prostředím, provede ho po areálu a oddělení, ukáže mu jídelnu, sociální zařízení a svůj pokoj kde bude bydlet. Seznámí ho se spolubydlícími a ošetřujícím personálem. Zodpoví mu veškeré otázky a je mu následující dny nablízku, aby získal pocit jistoty a bezpečí. Někdy je aklimatizace nového klienta obtížná. Byl zvyklý na jiné prostředí, jiné lidi kolem sebe. Proto je velice důležité s klientem od začátku komunikovat, aby se cítil v bezpečí a na nové prostředí si zvykal co nejlépe. Klienti mohou přechodně trpět poruchou spánku. Také se jim může přechodně zdravotní i psychický stav zhoršit. Po přijetí klienta se mu většinou převede trvalý pobyt přímo do domova a vymění občanský průkaz. A to z toho důvodu, aby lépe získali lékaře, například zubního lékaře či lékaře jiné odbornosti. 34

35 3. 4. Denní režim klientů Denní režim klientů prošel za několik let fungování domova několika změnami až se dostal do podoby, kterou níže popisuji. Stále se zdokonaluje a formuje dle potřeb klientů. Ráno klienti zpravidla vstávají kolem 6-7 hodiny. Nikdo je nebudí, mohou vstávat kdy chtějí, ale zpravidla do snídaně každý klient vstane. Pokud do snídaně nevstanou, personál je jde zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Snídaně se podává vždy v jídelně kolem 8 hodiny. Klientům, kterým zdravotní stav nedovoluje snídat v jídelně, snídají na pokoji. Snídaně se může schovat na později. Při snídani zdravotní sestry rozdají léky a zkontrolují, zda byli léky spolknuty. Hrozí zde riziko, že by si klienti mohli léky vyměnit či je vyhodit, proto je kontrola důležitá, aby se předešlo komplikacím. Po snídani následuje úklid pokojů. Klienti si zajišťují úklid sami, pokud je potřeba tak s dohledem nebo pomocí personálu. Především stlaní postelí, úklid svého osobního stolku a skříně. Vytírání a utírání stolků (potřebnou dezinfekci stolků) provádí uklizečky. U klientů je potřeba na tyto činnosti dohlížet či jim dopomoci. Dbá se na to, aby byl klient co nejsamostatnější, ale potřebuje podporu. Klient potřebuje cítit, že je schopný. Pokud mu postel usteleme sami, jen aby už bylo hotovo, jeho dovednosti utlumíme. Klienti v průběhu dopoledne dochází ke zdravotním sestrám do ošetřovny se svými problémy. Do oběda mají volný program. V následující kapitole je uvedeno spektrum aktivit, kterým se klienti mohou věnovat. Oběd se podává kolem 12 hodiny. Klientům, kteří nejsou v domově (např. jsou u lékaře či na výletě), je oběd schován a podán později. Kolem hodiny jednou týdně je přítomen obvodní a psychiatrický lékař, který obchází klienty nebo klienti dochází k němu do ordinace, kterou má v hlavní budově. Večeře se podává kolem hodiny. Poté většinou chodí klienti už spát, protože jsou 35

36 po celém dni unaveni. Jejich únavu mnohdy způsobují silné léky, takže někteří klienti spí i přes den. Večer mohou sledovat televizi. Někteří klienti je mají na pokoji a kdo ji nemá, může si jí pustit ve společenské místnosti, která je k dispozici na každém oddělení. Přes noc je vždy přítomna noční služba. Skládá se z jednoho zdravotního pracovníka a pracovnic přímé obslužné péče. Většinou jeden zaměstnanec na patře. Protože chování klientů je nepředvídatelné a může dojít ke konfliktu, například k napadení klienta jiným klientem, napadení personálu nebo nějaké jiné agresi, má pracovník k dispozici pager, kterým se spojí se službou security. Případně může volat policii. 36

37 3. 5. Aktivity klientů Veškeré aktivity, které domov klientům umožňuje, jsou zcela dobrovolné. V hlavní budově se nachází místnost ergoterapie, která je pestře vybavena. Každý pracovní den od 7 do 15,30 hodin jsou přítomny dvě ergoterapeutky. Na ergoterapii může přijít kdokoliv. Dle přání klientů vymýšlí ergoterapeutky program. Například si čtou z knih, vyšívají, kreslí, luští křížovky, poslouchají hudbu, dívají se na televizi, vyrábí různé výrobky z různých materiálu- vánoční či velikonoční výzdoba. Tímto se učí novým dovednostem a osobnostně se rozvíjí. A protože je ergoterapie pro svoji různorodost oblíbená, navštěvuje jí mnoho klientů a dá se říct, že i pravidelně. V rámci ergoterapie se chodí na různé procházky po okolí. Dále je možné půjčit třeba petangue, míče a různé společenské hry. V areálu domova se nachází keramická dílna, která je pro klienty otevřena každý den nebo dle jejich zájmu. Klienti do dílny nemusí chodit pravidelně a vždy pracují pod dohledem vyškoleného zaměstnace. Je potřeba dbát na bezpečnost, protože v dílně je přítomna i vypalovací pec. Mnohdy tam přijdou jen na kávu, popovídat si a při tom třeba malují hrnek. I tím je dílna prospěšná. Práce v keramické dílně zdokonaluje klientům jemnou motoriku. Mohou se vyjádřit pomocí kreseb na keramiku, či vytvářet různé tvary z hlíny. Tím se odreagují a přijdou na jiné myšlenky. Výrobky, které klienti vyrobí jsou k prodeji, takže si je může kdokoliv koupit. Také se jimi reprezentuje domov při různých akcí, například výstava výrobků v obci či konání Her bez hranic, které popisuji níže. Z peněz se pak kupuje další materiál nutný pro výrobu. Vedle keramické dílny je skleník. Skleník má na starosti údržba. Pokud má klient zájem může v něm pracovat. Pěstují se tam různé květiny či sezónní zelenina. U klientů moc v oblibě není. V areálu je kotec se dvěma psi. Jsou to malý kříženci a v domově jsou již několik let. Jmenují se Máša a Filip. O tyto psi se starají už dlouho již ti samí klienti, ale stále nad 37

38 sebou potřebují mít dohled, protože občas zapomenou psi nakrmit nebo jim nalít česrtvou vodu, takže je kontrolují zaměstanci bytovky. Klienti chodí psi venčit, nejčastěji jen v areálu zámku, protože psi nejsou moc poslušní. Pracovníci přímé obslužné péče spolu s ergoterapeutkami plánují různé výlety a akce. Řídí se přáními klientů. Dle možností je k dispozici služební vůz s řidičem, jinak využívají autobusovoou či vlakovou dopravu. Bohužel z důvodu nedostatku finančních prostředků, není umožněno klientům cestovat, tak jak by chtěli, takže se někam podívají třeba jen jednou za dva měsíce. Mnozí klienti by třeba na výlet rádi jeli, ale protože kouří, raději dají peníze za cigarety. Přijde jim to tak výhodnější. Další skupinkou jsou klienti, kteří se bojí neznámého, takže už roky nikde nebyli, jen pobývají v areálu. To je nešvar již z minulé doby, kdy klienti nikam nesměli a byli zavření, takže se u nich rozvynula fobie. Někteří klienti jsou tak samostatní, že jedou sami, třeba do nedalekého Kolína a nepotřebují doprovod, vše zvládnou sami. Takových klientů je v domově málo. Domov každoročně pořádá Hry bez hranic. Vždy pozve několik dalších domovů a jednotlivá družstva z nich mezi sebou soutěží v různých disciplínách. Poté je připraveno občertsvení a hudební vystoupení obvykle v podání Jakuba Smolíka či Martina Maxy. Stejně tak se i domov Svojšice účastní akcí pořádaných jiným domovem. Klienti domova mají možnost přivýdělku. Jedná se o dohodu o provedení práce. Vždy jde o manuální práci. Pomáhají v jídelně sklízet špinavé nádobí nebo prostírat, vozí jídlo na patra, údržbě s prací kolem domova, například sekání trávy, plení, nošení věcí... Na tyto práce vždy dohlíží persnonál nebo zkontroluje kvalitu odvedené práce. Poté klientovi zapíše určitý počet odpracovaných hodin a následující měsíc dostane zaplaceno. Klienti jsou rádi, že mají více peněz. Mohou si dovolit více cigaret a kávy. To je pro ně asi nejdůležitější. Myslím, že pracovníci domova dělají pro své klienty maximum aby byli spokojení a vhodně využili svůj volný čas. 38

39 3. 6 Problémy klientů Problémů se v domově vyskytuje několik. Jsou dány velkým počtem klientů a dalšími různými faktory. Veškeré problémy, které v této kapitole popisuji se spolu navzájem prolínají. Převážně se jedná o problémy všech klientů Nedostatek finančních prostředků S tímto problémem se potýkají snad všichni klienti domova. Musí si zaplatit pobyt, léky a na ostatní potřebné věci jim zbyde minimum. Někteří mají vkladní knížky s velkou částkou peněz (ještě z doby, kdy se za služby neplatilo, veškeré peníze jim zbývaly, pokud byli hospitalizování v psychiatrické léčebně). Z ní nemohou volně vybírat, jsou vinkulované a svolení o výběr vydává soud, který se musí písemně požádat. Žádost vyhotoví sociální pracovnice.. Do žádosti se musí přesně uvést a jakou částku se jedná a za co bude vynaložena. Obvykle žádost soud schválí do 2 měsíců, což je velmi dlouhá doba na to, když klient něco potřebuje rychle. Následně když se výběr schválí, je potřeba do dvou měsíců doložit účtenky soudu. Sociální pracovnice může poprosit rodinné příslušníky o finanační pomoc. Mnohdy ale odmítají. Takže pak většinou personál svojí solidaritou nakupuje věci klientům ze svých finančních prostředků. Většinou jde o vynaložení malé finanční částky, například káva, cigarety, sušenka, levné boty, ponožky. Protože by klienti se svými penězi neuměli vhodně naložit, sociální pracovnice jim vyplácí kapesné. Tento problém se mi zdá téměř neřešitelný. Bohužel si klienti nemohou dovolit drahé věci a nežijí na tak vysoké úrovni, jak by chtěli. Někdy klienti nechápou, že už nemají peníze. Nedokážou pochopit, že si platí pobyt a léky. 39

40 Často lidé z okolí nosí oblečení či jiné věci, které už nepotřebují. I za takovou pomoc jsou klienti (resp. personál) rádi Kouření Dle mého názoru je kouření největším problémem. V domově kouří více jak ¾ klientů, jsou to ve většině případů silní kuřáci. Mají zakázáno kouřit na pokojích a tento zákaz nerespektují i přes opakované malé požáry. Bohužel s tím nejde nic udělat, personál neposlouchají. Klienti kouřením využívají svůj volný čas i přes řadu nabízených aktivit Konflikty V domově žije 110 klientů, takže se dají hádky mezi klienty očekávat. Klienti jsou různých povah a věkové kategorie. Slovní konflikt může často vyústit ve fyzický. Pokud se konflikty daného klienta často opakují, je to konzultováno s psychiatrickým lékařem. Klient pak může být hospitalizován na psychiatrickém oddělení, kde je jejich stav stabilizován Krádeže Krádeže vyplývají z nedostatku fininačních prostředků. Klient řeší svou situaci tak, že pokud nemá danou věc a nemá na ní peníze, ukradne jí. Samozřejmě si toho personál či poškozený klient všimne. Personál pozná komu daná věc patří. Obvykle se takový spor vyřeší. V nouzové situaci může být přivolána Policie, která situaci prošetří. Často dochází ke krádeži cigaret či kávy. I peníze nejsou výjimkou. Chytrý klient řekne, že si cigaretu půjčí a za chvílí ji vrátí, že je bude mít. Samozřejmě ten cigartey nemá a nikdy cigaretu nevrátí. 40