Výškové rozšíření ptáků hnízdících v České republice

Transkript

1 Hudec K., Miles P., Šťastný K. & Flousek J. 2011: Výškové rozšíření ptáků hnízdících v České republice. Opera Corcontica 48: Výškové rozšíření ptáků hnízdících v České republice Altitudinal distribution of breeding birds in the Czech Republic Karel Hudec 1, Petr Miles, Karel Šťastný 2, Jiří Flousek 3 1 Hluboká 5, Brno, karelhudec@seznam. cz 2 Katedra ekologie FŽP ČZU, Kamýcká 129, Praha 6, stastny@fzp.czu.cz 3 Správa KRNAP, Dobrovského 3, Vrchlabí, jflousek@krnap.cz Abstrakt Data o vertikálním rozšíření ptačích druhů hnízdících v ČR byla dosud roztroušena v atlasech rozšíření a mnoha dalších publikacích, včetně monografií o jednotlivých horských celcích. Tyto informace jsou však důležité, protože výškové hranice hnízdění mohou podléhat poměrně rychlým změnám, patrným někdy již v desetiletých intervalech. Předložená publikace shromažďuje početný materiál o výškovém rozšíření ptáků v ČR z publikovaných i nepublikovaných zdrojů. Hodnoceny jsou druhy vodní a suchozemské, rozdíly mezi jednotlivými pohořími i známé dlouhodobé změny ve výškovém rozšíření řady druhů ptáků. Částečně jsou porovnána česká a další středoevropská pohoří. Klíčová slova: ptáci, výškové rozšíření, dlouhodobé změny, klimatická změna, horské oblasti, Česká republika Abstract Data on altitudinal distribution of birds breeding in the Czech Republic were dispersed in many breeding atlases, publications and monographs devoted to single mountain ranges so far. However, such information are very important, because altitudinal distribution of breeding birds can be liable to relatively fast changes apparent sometimes already in 10 year intervals. Thus, a numerous dataset on altitudinal distribution of birds in the country, from published and unpublished sources, is gathered in this article. The data are simply evaluated for water and terrestrial species, for differences between individual mountain ranges, and for known long-term changes in altitudinal distribution of some species. Differences between Czech and other central European mountain ranges are briefly discussed. Keywords: birds, altitudinal distribution, long-term changes, climate change, mountain ranges, Czech Republic ÚVOD Výškové rozšíření ptáků není v širším rámci objektem podrobnějších výzkumů. Na území střední Evropy jsou, podobně jako u nás, hlavním zdrojem poznatků atlasy rozšíření nebo souhrnné monografie. Platí to např. pro Polsko (Tomialojć & Stawarczyk 2003), Slovensko (Danko et al. 2002), Rakousko (Dvorak et al. 1993) či Švýcarsko (Schmidt et al. 1998). Jen ojediněle jsou publikovány práce, týkající se výhradně výškového rozšíření ptáků, především jednotlivých druhů (např. Löhrl 1963, Kronshage 2008, Gschwandtner 2008 tam i další literatura). V souhrnných publikacích o výskytu a rozšíření ptáků na území ČR (např. Hudec 1983 a 1994, Hudec & Šťastný 2005, Šťastný et al. 1987, 1996 a 2006) je závislost rozšíření na hypsometrickém 135 OC48GENTIANA.indb :29

2 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR gradientu většinou vyjádřena maximální nadmořskou výškou, v níž byl příslušný druh zjištěn. Poněkud podrobnější údaje jsou v monografiích z jednotlivých pohoří (Flousek & Gramsz 1999, Hromádko et al. 2005, Kunstmüller & Kodet 2005, Bürger et al. 2009). Rozdíly ve výškovém rozšíření některých druhů, uváděné pro různé regiony, jsou však natolik zajímavé, že jsme se rozhodli shromáždit početný materiál a pokusili se zhodnotit, do jaké míry jsou tyto rozdíly skutečné a jaké jsou jejich možné příčiny. Registrace výškového rozšíření, včetně sledování jeho změn, jsou navíc zajímavé i z hlediska probíhajících klimatických změn. Výškové hranice hnízdění totiž mohou podléhat poměrně rychlým změnám, patrným někdy již v desetiletých intervalech. METODIKA V předkládané práci hodnotíme publikované i nepublikované podklady k výškovému rozšíření ptáků, shromážděné do doby vydání posledního Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR (Šťastný et al. 2006). Materiál se týká především 19 hlavních horských celků ČR a byl získán jednak excerpcí literárních dat, jednak z vlastních údajů řady pozorovatelů v jednotlivých regionech (viz Poděkování). K popisu základních charakteristik jednotlivých hodnocených pohoří (Tab. 1) byla využita monografie Demka & Mackovčina (2006), k biogeografické analýze pak publikace Culka et al. (1995). Práce se týká pouze hnízdících ptáků. Výškový výskyt mimo hnízdní období je totiž velmi málo zdokumentován a navíc je výrazně ovlivněn pozorováními migrujících jedinců. Dostupný materiál o hnízdním rozšíření ptáků ve vztahu k nadmořské výšce je metodicky zatížen značnými nepřesnostmi a nedostatečnými údaji (nejen v rámci ČR). Často je podkladem pouhé zjištění výskytu druhu v hnízdní době (bez dokladu o hnízdění), které může znamenat i jen pouhý zálet za potravou do vyšších výšek, což je u některých druhů běžné. Může to být i výskyt zcela náhodný (např. opožděný jedinec na tahu, nehnízdící pták) a to i při chování zdánlivě naznačujícím hnízdění (např. zpěv při delším zdržení během migrace apod.). Doložit hnízdění některých druhů nálezem hnízda je navíc velmi obtížné (např. křivka obecná Loxia curvirostra, čížek lesní Carduelis spinus, králíčci Regulus sp., cvrčilky Locustella sp.), ale i přímo doložené hnízdění může být zcela náhodné, zatímco hranice pravidelného hnízdění leží mnohem níže. Na druhé straně staré údaje o nezjištění druhu na určité lokalitě nemusejí zcela nesporně znamenat, že druh se tam ještě nevyskytoval. Proto je nutné veškeré podklady a zjištěné rozdíly posuzovat velmi opatrně. Taxonomický systém a vědecká i česká jména ptáků odpovídají publikaci Hudec et al. (2003), i když se zejména systém (odrážející se především v pořadí druhů) a některá jména liší od seznamu ptáků ČR, sestaveného k roku 2009 Faunistickou komisí České společnosti ornitologické (www. fkcso. cz). Hodnocení pravidelnosti či nepravidelnosti hnízdění souhlasí se zařazením do jednotlivých kategorií Faunistické komise. Na území ČR bylo do konce roku 2006 zjištěno 221 hnízdících druhů, z toho 180 hnízdilo pravidelně, 34 nepravidelně a zbývajících 7 druhů jako hnízdících již vymizelo (www. fkcso. cz). Z nich v naší práci nehodnotíme dva druhy bažanta královského (Syrmaticus reevesi) a husici rezavou (Tadorna ferruginea). Zásadní rozdíl ve výškovém rozšíření vodních a suchozemských ptáků nás vedl k oddělenému hodnocení obou skupin. Mezi vodní ptáky (celkem 65 druhů) zahrnujeme nejen druhy typicky vodní (např. potápky, potápivé kachny apod.), ale i druhy s převažující hnízdní či potravní vazbou na místa související s vodou, ať již stojatou či tekoucí (např. volavka popelavá Ardea cinerea, moták pochop Circus aeruginosus, ledňáček říční Alcedo atthis). K suchozemským ptákům jsme zařadili ostatní druhy (celkem 154). Při porovnávání jednotlivých pohoří bylo hodnoceno 32 druhů, jejichž hnízdní rozšíření zasahuje sice pravidelně, ale jen zřídka nebo místy nad 800 m n. m. (pravidelně hnízdící druhy kategorie B viz Výsledky); vynechány byly druhy s minimální početností (Milvus milvus, Circus sp.), druhy z vyšších poloh vymizelé (Tyto alba, Athene noctua, Caprimulgus europaeus) nebo druhy se specifickým rozšířením (Saxicola torquatus). 136 OC48GENTIANA.indb :29

3 Opera Corcontica 48/2011 Tab. 1. Charakteristika hodnocených pohoří (Demek & Mackovčin 2006, Culek et al. 1995) (vegetační stupně: K kolinní, M montánní, A alpínský, event. suprakolinní, submontánní apod.). Characteristics of 19 mountain ranges evaluated: hypsometry (incl. typical height and the highest summit), bioregion, and vegetation belts (K colin, M montane, A alpine; eventually supracolin, submontane etc.). Hypsometrické poměry Bioregion Vegetační stupeň Krkonoše Typická výška (n. m.) , vrchol (Sněžka) 1602 m n. m. Jeseníky Typická výška (n. m.) , vrchol (Praděd) 1491 m n. m. Králický Sněžník Typická výška (n. m.) , vrchol (Králický Sněžník) 1423 m n. m. Šumava Typická výška (n. m.) , vrchol (Plechý) 1378 m n. m. Beskydy Typická výška (n. m.) , vrchol (Lysá hora) 1323 m n. m. Orlické hory Typická výška (n. m.) , vrchol (Velká Deštná) 1115 m n. m. Jizerské hory Typická výška (n. m.) , vrchol (Smrk) 1124 m n. m. Krušné hory Typická výška (n. m.) , vrchol (Klínovec) 1244 m n. m. Novohradské hory Typická výška (n. m.) , vrchol (Kamenec) 1072 m n. m. Javorníky Typická výška (n. m.) , vrchol (Malý Javorník) 1019 m n. m. Blanský les Typická výška (n. m.) , vrchol (Kleť) 1084 m n. m. Český les Typická výška (n. m.) , vrchol (Čerchov) 1042 m n. m. Slavkovský les Typická výška (n. m.) , vrchol (Lesný) 983 m n. m. Doupovské hory Typická výška (n. m.) , vrchol (Hradiště) 934 m n. m. Hostýnské vrchy Typická výška (n. m.) , vrchol (Kelčský Javorník) 865 m n. m. Bílé Karpaty Typická výška (n. m.) , vrchol (Javořina) 970 m n. m. Brdy Typická výška (n. m.) , vrchol (Tok) 865 m n. m. Českomoravská vrchovina Typická výška (n. m.) , vrchol (Devět skal) 836 m n. m. Lužické hory Typická výška (n. m.) , vrchol (Luž) 793 m n. m Krkonošský SubM SubA ( A) Jesenický SubM SubA ( A) Jesenický SubM SubA ( A) Šumavský SubM SupraM Beskydský (SupraK ) SubM SupraM Orlickohorský Jizerskohorský Krušnohorský (SupraK ) SubM SupraM SubM SupraM Novohradský SubM M (SupraK ) SubM SupraM 3. 9 Vsetínský (SupraK ) SubM M Českokrumlovský SupraK SubM Českoleský SubM M Hornoslavkovský Doupovský K SubM (SupraK ) SubM M 3. 8 Hostýnský (SupraK ) SubM 3. 6 Bělokarpatský SupraK Brdský (SupraK ) SubM M Žďárský SubM M Lužickosrbský SubM M 137 OC48GENTIANA.indb :29

4 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR VýSLEDKy Podklady byly shromážděny pro 219 druhů ptáků komentáře k jednotlivým druhům a bližší údaje k jejich hnízdnímu výskytu, rozšíření a případným změnám jsou uvedeny v Příloze. VODNí PTACTVO Základní podmínkou pro možnost hnízdění určitého druhu v daném území je přítomnost vhodného prostředí, na které je druh adaptován. Zřetelně se to ukazuje při porovnání počtu ptačích druhů ve dvou extrémně odlišných typech prostředí vodním a suchozemském ve vztahu k nadmořské výšce. Je zřejmé (Tab. 2), že 77 % druhů vodních ptáků hnízdí pouze v níže položených oblastech ČR do izohypsy 800 m n. m. Naproti tomu nad tuto výškovou hranici zasahuje svým hnízdním rozšířením plných 82 % suchozemských druhů. Tab. 2. Počet hnízdících druhů ptáků ve třech výškových pásmech (P pravidelně hnízdící, N nepravidelně hnízdící, V vymizelé jako hnízdící, S celkem druhů). Number of breeding bird species in three altitudinal zones (P regularly breeding, N irregularly breeding, V extinct as breeding, S total). Vodní ptáci (water birds) Suchozemští ptáci (terrestrial birds) Nadmořská výška (altitude) P N V S % P N V S % Do 500 m (up to 500 m) , ,4 Do 800 m (up to 800 m) , ,1 Nad 800 m (above 800 m) , ,5 Celkem (total) Při bližší analýze výškového rozšíření vodních ptáků se ukázaly významné dvě izohypsy 500 a 800 m n. m. (Tab. 3). Obě jsou určeny reálnými podmínkami vodních prostředí v ČR. U stojatých vod leží do 500 m n. m. převážná většina rozsáhlejších vodních ploch v plošším krajinném reliéfu. Jsou to zejména jižní Morava (do 250 m n. m.) a jižní Čechy (do 450 m n. m.) s rozsáhlými rybničními soustavami, malými zbytky mokřadů v inundačních zónách, na jižní Moravě i s údolní nádrží Nové Mlýny. Přitom druhové složení vodního ptactva je v obou těchto oblastech prakticky totožné. Izohypsa 800 m n. m. představuje horní hranici zbývajících menších rybničních oblastí, zejména na Českomoravské vrchovině (710 m n. m.); pod její úrovní leží i údolní nádrž Lipno na Šumavě (730 m n. m.). Do těchto výšek zasahuje jen menší část druhů typických pro níže položené rybniční oblasti a u značné části z nich je hnízdění omezeno jen na malé počty párů (Tab. 2 a 3). Nad 800 m n. m. se vyskytují již jen malé plochy nebo specifická prostředí stojatých vod. Jsou to převážně krkonošská, krušnohorská a šumavská rašeliniště s rašelinnými jezírky. V těchto polohách hnízdí už jen malý počet druhů vodních ptáků (15 z 65 druhů, tj. 23 % Tab. 2 a 3). Jsou to druhy ekologicky zřejmě méně náročné, hnízdící vesměs jen v malé početnosti, případně pouze nahodile. Nejvýše doložený výskyt těchto druhů v ČR je zaznamenán v Krkonoších, kde se podobná prostředí nacházejí nad horní hranicí lesa (Pančavská a Labská louka, Úpské rašeliniště až 1430 m n. m.). Poněkud odlišná je situace u druhů vázaných na vodní toky. Ptáci hnízdící v břehových nátržích (ledňáček říční Alcedo atthis) nebo na náplavech (kulík říční Charadrius dubius, pisík obecný Actitis hypoleucos) jsou omezeni buď úplně, nebo vyšší početností a pravidelností výskytu na nižší polohy. Naproti tomu ptáci bystřin (skorec vodní Cinclus cinclus, konipas horský Motacilla cinerea) obývají i nejvyšší polohy ČR, v nižších polohách pak jen rozsahem omezené vhodné biotopy (skalnaté strže, členité přirozené břehy, zúžené umělé kanály s přepady a jinými vhodnými technickými konstrukcemi apod. 138 OC48GENTIANA.indb :29

5 Opera Corcontica 48/2011 Tab. 3. Druhy vodních ptáků hnízdící v jednotlivých výškových pásmech (kategorizace podle FK ČSO: P pravidelně hnízdící, N nepravidelně hnízdící). Species regarded as water birds, breeding in three altitudinal zones (P regularly breeding, N irregularly breeding). Do 500 m n. m. (up to 500 m a. s. l.): P Nycticorax nycticorax, Netta rufina, Mergus merganser, Limosa limosa, Larus melanocephalus N Ardea purpurea, Egretta garzetta, Platalea leucorodia, Tadorna tadorna, Anas penelope, Aythya nyroca, Recurvirostra avosetta, Charadrius hiaticula, Larus canus, L. cachinnans, Sterna albifrons, Chlidonias hybridus Do 800 m n. m. (up to 800 m a. s. l.): P Podiceps cristatus, P. nigricollis, Phalacrocorax carbo, Botaurus stellaris, Ixobrychus minutus, Ardea cinerea, Cygnus olor, Anas strepera, A. querquedula, Bucephala clangula, Circus aeruginosus, Rallus aquaticus, Porzana porzana, Gallinula chloropus, Fulica atra, Tringa totanus, Larus ridibundus, Sterna hirundo, Alcedo atthis, Locustella luscinioides, Acrocephalus schoenobaenus, A. scirpaceus, A. arundinaceus, Panurus biarmicus, Remiz pendulinus N Podiceps grisegena, Anas acuta, A. clypeata, Mergus albellus, Porzana parva, Himantopus himantopus, Numenius arquata, Chlidonias niger Nad 800 m n. m. (above 800 m a. s. l.): P Tachybaptus ruficollis, Anser anser, Anas crecca, A. platyrhynchos, Aythya ferina, A. fuligula, Grus grus, Charadrius dubius, Gallinago gallinago, Actitis hypoleucos, Motacilla cinerea, Cinclus cinclus, Luscinia svecica, Emberiza schoeniclus N Tringa ochropus Suchozemské PTACTVO Typicky nížinných druhů, jejichž rozšíření zasahuje až do stupně pahorkatin, ale nepřekračuje 500 m n. m., je velmi málo (8,4 %, tj. 13 ze 154 druhů viz Tab. 2 a 4). Tyto druhy, ekologicky vázané zejména na stepní stanoviště, se vyskytují převážně na jižní Moravě. Mezi nimi je také největší počet druhů, které vymizely z území ČR v průběhu 20. století. Na druhé straně žádný typicky lesní druh není omezen svým hnízdním rozšířením pouze na polohy do 800 m n. m. (výjimkou je dosud jediné prokázané hnízdění pěnkavy jikavce Fringilla montifringilla u nás). V polohách pouze do 800 m n. m. bylo zjištěno hnízdění 14 druhů (9,1 %). Jedná se vesměs o teplomilnější druhy otevřené kulturní krajiny, včetně lidských sídlišť a blízkosti vod. Suchozemských druhů, zasahujících svým pravidelným hnízdním výskytem až do poloh nad 800 m n. m., je zdaleka nejvíce (127 sp., tj. 82,5 %) a dělíme je do tří skupin (Tab. 4). V první z nich (A: 73 druhů) jsou zařazeny druhy hnízdící pravidelně od nejnižších poloh až nad uvedenou výškovou hranici (800 m n. m.). Jsou to převážně lesní nebo spíše arboreální druhy (85 %), včetně ptáků křovin nebo lesních okrajů hledajících potravu i mimo les. Ptáků otevřených ploch je mezi nimi pouhých 8 %, druhů využívajících kulturní krajinu či specifická stanoviště, jako je výrazně urbánní prostředí nebo skály, jen 7 %. Druhou skupinu (B: 43 druhů) tvoří druhy hnízdící převážně v nižších polohách a zasahující nad hranici 800 m n. m. jen zřídka nebo výjimečně. Většinou jsou to druhy využívající kulturní krajinu (60 %), dále druhy lesní (25 %) a druhy otevřených ploch (15 %). Třetí skupinu (C: 11 druhů) tvoří naopak ptáci hnízdící ve vyšších polohách a odtud případně sestupující níže tři druhy subalpínských biotopů (27 %) a osm druhů horského lesa (73 %), z nichž pět má dolní hranici rozšíření i pod 800 m n. m. 139 OC48GENTIANA.indb :29

6 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Tab. 4. Druhy suchozemských ptáků hnízdící v jednotlivých výškových pásmech (P pravidelně hnízdící, N nepravidelně hnízdící, V vymizelé jako hnízdící). V pásmu nad 800 m jsou druhy rozděleny na tři kategorie: (A) druhy ubikvistní, zřejmě závislé nikoliv na nadmořské výšce, ale na struktuře prostředí; (B) druhy pravidelně, ale jen zřídka nebo místy hnízdící v těchto polohách; (C) druhy horských prostředí, některé však zasahující do nižších poloh. Species regarded as terrestrial birds, breeding in three altitudinal zones (P regularly breeding, N irregularly breeding, V extinct as breeding). There are three categories of species in the zone above 800 m asl: (1) ubiquitous species, depending probably on habitat structures and not on the altitude; (2) species regularly but infrequently or locally breeding in these altitudes; (3) species of mountain habitats, some of which are descending also to lower altitudes. Do 500 m n. m. (up to 500 m a. s. l.): P Aquila heliaca, Falco cherrug, Merops apiaster N Falco vespertinus, Otis tarda, Otus scops, Luscinia luscinia, Fringilla montifringilla V Aquila clanga, Falco naumanni, Burhinus oedicnemus, Lanius minor, L. senator Do 800 m n. m. (up to 800 m a. s. l.): P Milvus migrans, Haliaeetus albicilla, Columba livia f. domestica, Dendrocopos syriacus, Galerida cristata, Riparia riparia, Anthus campestris, Motacilla flava, Luscinia megarhynchos, Corvus frugilegus, Emberiza hortulana N Asio flammeus, Bombycilla garrulus V Coracias garrulus Nad 800 m n. m. (above 800 m a. s. l.): (A) P Ciconia nigra, Accipiter gentilis, A. nisus, Buteo buteo, Falco tinnunculus, F. subbuteo, F. peregrinus, Bonasa bonasia, Tetrao tetrix, Crex crex, Scolopax rusticola, Columba oenas, C. palumbus, Cuculus canorus, Bubo bubo, Strix aluco, Asio otus, Apus apus, Jynx torquilla, Picus canus, P. viridis, Dryocopus martius, Dendrocopos major, Lullula arborea, Alauda arvensis, Delichon urbicum, Anthus trivialis, A. pratensis, Motacilla alba, Troglodytes troglodytes, Prunella modularis, Erithacus rubecula, Phoenicurus ochruros, P. phoenicurus, Saxicola rubetra, Oenanthe oenanthe, Turdus merula, T. pilaris, T. philomelos, T. viscivorus, Locustella naevia, Hippolais icterina, Sylvia curruca, S. communis, S. borin, S. atricapilla, Phylloscopus sibilatrix, P. collybita, P. trochilus, Regulus regulus, R. ignicapilla, Ficedula parva, F. hypoleuca, Parus palustris, P. montanus, P. cristatus, P. ater, Certhia familiaris, Lanius excubitor, Garrulus glandarius, Corvus corone, C. cornix, C. corax, Fringilla coelebs, Carduelis spinus, C. cannabina, C. cabaret, Loxia curvirostra, Carpodacus erythrinus, Pyrrhula pyrrhula, Emberiza citrinella, Miliaria calandra N Tetrao urogallus (B) P Ciconia ciconia, Pernis apivorus, Milvus milvus, Circus cyaneus, C. pygargus, Perdix perdix, Coturnix coturnix, Phasianus colchicus, Vanellus vanellus, Streptopelia decaocto, S. turtur, Tyto alba, Athene noctua, Caprimulgus europaeus, Dendrocopos medius, D. minor, Hirundo rustica, Saxicola torquatus, Locustella fluviatilis, Acrocephalus palustris, Sylvia nisoria, Muscicapa striata, Ficedula albicollis, Aegithalos caudatus, Parus caeruleus, P. major, Sitta europaea, Certhia brachydactyla, Oriolus oriolus, Lanius collurio, Pica pica, Corvus monedula, Sturnus vulgaris, Passer domesticus, P. montanus, Serinus serinus, Carduelis chloris, C. carduelis, Coccothraustes coccothraustes N Aquila pomarina, Upupa epops, Turdus iliacus V Monticola saxatilis (C) P Glaucidium passerinum, Strix uralensis, Aegolius funereus, Dendrocopos leucotos, Picoides tridactylus, Anthus spinoletta, Prunella collaris, Turdus torquatus, Phylloscopus trochiloides, Nucifraga caryocatactes N Charadrius morinellus 140 OC48GENTIANA.indb :29

7 Opera Corcontica 48/2011 ROZDíly MEZI jednotlivými POhoříMI Hodnocené druhy hnízdí v pěti nejvyšších pohořích ČR v Krkonoších, Jeseníkách, na Šumavě, v Beskydech a Krušných horách (Tab. 5) (podtržené druhy svým výskytem přesahují o více než 200 m výškový limit v ostatních pohořích). Tab. 5. Počet ptačích druhů (z celkem 32 hodnocených), jejichž hnízdní rozšíření dosahuje v uvedených pohořích (a) nejvyšších, (b) druhých nejvyšších a (c) nižších výšek. Number of species (out of 32 evaluated) whose breeding distribution in the respective mountain ranges reaches (a) the highest, (b) the second highest, and (c) lower altitude. Pohoří (mountain range) (a) (b) (c) Krkonoše (Giant Mts) Šumava (Bohemian Forest) Jeseníky Krušné hory (Ore Mts) Beskydy 2 30 Nejvíce druhů (14) s nejvýše známými hnízdišti se podle očekávání vyskytuje v Krkonoších: včelojed lesní (Pernis apivorus) společně se Šumavou, bažant obecný (Phasianus colchicus), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), strakapoud malý (D. minor), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), lejsek šedý (Muscicapa striata), ťuhýk obecný (Lanius collurio), straka obecná (Pica pica), špaček obecný (Sturnus vulgaris), zvonohlík zahradní (Serinus serinus), zvonek zelený (Carduelis chloris), stehlík obecný (C. carduelis) a dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes). Druhým pohořím, v němž hnízdící ptáci dosahují nejvyšších výšek, je Šumava (10 druhů): čáp bílý (Ciconia ciconia), včelojed lesní společně s Krkonošemi, hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), sýkora modřinka (Parus caeruleus), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a vrabec polní (Passer montanus). Až potom následuje druhé nejvyšší pohoří ČR Jeseníky (5 druhů). Nejvyšší hnízdiště jsou zde známa pro koroptev polní (Perdix perdix), křepelku polní (Coturnix coturnix), hrdličku divokou (Streptopelia turtur), brhlíka lesního (Sitta europaea) a kavku obecnou (Corvus monedula). V Beskydech bylo zjištěno nejvyšší hnízdění pouze u dvou druhů lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a žluvy hajní (Oriolus oriolus). V Krušných horách byla zaznamenána výšková maxima rovněž u dvou druhů sýkory koňadry (Parus major) a vrabce domácího (Passer domesticus). DLOuhodobé ZMěny VE výškovém ROZŠířENí Tyto změny nebyly dosud soustavněji sledovány a hodnoceny (mimo jiné i kvůli značným metodickým nejasnostem dostupných dat viz Metodika). Omezujeme se proto na podklady získané v ČR zhruba od roku 1930, odkdy je v publikacích z našeho území podrobněji dokumentován výskyt a rozšíření běžných druhů ptáků (Hudec & Černý 1972 a 1975, Fišer et al. 1979, Hanuš et al. 1979, Hudec 1983 a 1994, Hudec & Šťastný 1979 a 2005, Šťastný et al. 1987, 1996 a 2006 aj.). I tak však není možné považovat údaje o změnách výškového rozšíření v řadě případů za zcela průkazné, jak ukazují i komentáře v podrobných monografiích z jednotlivých pohoří (Flousek & Gramsz 1999, Hromádko et al. 2005, Kunstmüller & Kodet 2005). Změny se týkají jak suchozemských, tak i vodních ptáků, proto dále už nejsou tyto skupiny rozlišovány. 141 OC48GENTIANA.indb :29

8 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Druhy nižších poloh a změny horní hranice jejich rozšíření Zvýšení početnosti druhů, hnízdících původně v nižších polohách, s následným posunem do vyšších poloh během 20. století je nepochybné u 14 druhů kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), čáp černý (Ciconia nigra), čáp bílý (C. ciconia), husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (A. fuligula), drozd kvíčala (Turdus pilaris), cvrčilka zelená (Locustella naevia), cvrčilka říční (L. fluviatilis), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), moudivláček lužní (Remiz pendulinus) a straka obecná (Pica pica). Dalších pět druhů se na území ČR po roce 1940 nově nastěhovalo a se zvyšováním početnosti v nižších polohách se postupně šířilo i do vyšších poloh labuť velká (Cygnus olor), moták pochop (Circus aeruginosus), jeřáb popelavý (Grus grus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) a cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides). Podobný, ale méně výrazný výškový vzestup, zpravidla z nejníže položených oblastí jen na vhodná místa ve středních polohách, byl zjištěn u dalších sedmi v ČR nově hnízdících druhů kormorán velký (Phalacrocorax carbo), kolpík bílý (Platalea leucorodia), hohol severní (Bucephala clangula), luňák hnědý (Milvus migrans), luňák červený (M. milvus), orel mořský (Haliaeetus albicilla) a sýkořice vousatá (Panurus biarmicus). U několika druhů byl zaznamenán pravděpodobný výškový vzestup, patrně ale jen v některých oblastech ČR např. kopřivka obecná (Anas strepera) na Českomoravské vrchovině, polák velký (Aythya ferina) a polák chocholačka (A. fuligula) na Šumavě, bramborníček černohlavý (Saxicola torquatus) a strnad obecný (Emberiza citrinella) v Krkonoších, nebo kos černý (Turdus merula) v Krkonoších, Jeseníkách či na Šumavě. Průběh uvedených změn je u jednotlivých druhů rozdílný. U některých, odedávna osídlujících nižší polohy, je celkové zvyšování horní hranice rozšíření nápadné a dobře zdokumentované např. moudivláček lužní od 30. let, čáp černý a čáp bílý od 40. let 20. století. U dalších druhů je vzestup do vyšších poloh méně nápadný, nebo je dokumentován jen někde. Některé druhy pronikly do vyšších poloh po vytvoření imisních holin, např. krutihlav obecný (viz dále) nebo cvrčilka zelená. U vodních ptáků je obsazení vyšších poloh často dáno tím, že druhy původně hnízdící jen na jižní Moravě se postupně rozšířily i do jižních Čech (zrzohlávka rudozobá), příp. na Českomoravskou vrchovinu (kormorán velký, sýkořice vousatá). Naproti tomu šíření poláka chocholačky mělo odlišný ráz druh začal hnízdit ve středních polohách (Náměšť n. Osl. 1914, jižní Čechy 1931), postupně obsadil nížiny (Polabí 1935, jižní a severní Morava 1955) a poté začal pronikat i do vyšších poloh (Šumava 1987). Opuštění hnízdišť v nižších polohách bylo zjištěno u tří druhů tetřevovitých ptáků jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a tetřeva hlušce (T. urogallus). U všech tento trend souvisí s celkovým snižováním jejich početnosti v průběhu 20. století a roztříštěním populací do izolovaných refugií ve vyšších polohách. Snížení početnosti v nižších polohách, ale možné zvýšení horní hranice hnízdění bylo zaznamenáno u šesti druhů čejky chocholaté (Vanellus vanellus), bekasiny otavní (Gallinago gallinago), hrdličky divoké (Streptopelia turtur), krutihlava obecného (Jynx torquilla), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) a špačka obecného (Sturnus vulgaris). U této skupiny jsou však údaje nejisté a eventuální hnízdění ve vyšších polohách nemusí nutně souviset se snižováním jejich počtů v nižších polohách. Pro šest druhů je velmi dobře dokumentováno opouštění vyšších poloh a sestup horní hranice hnízdění především od poloviny 20. století v souvislosti se snižováním jejich početnosti bukáček malý (Ixobrychus minutus), sova pálená (Tyto alba), sýček obecný (Athene noctua), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), chocholouš obecný (Galerida cristata) a strnad zahradní (Emberiza hortulana). Kolísání výškového rozšíření se změnami početnosti v kratším časovém úseku bylo zjištěno u křepelky polní (Coturnix coturnix), chřástala polního (Crex crex) a strnada lučního (Miliaria calandra). U všech tří druhů je v průběhu 20. století dokumentováno jak snižování počtů a mizení, tak následný vzestup s opětným posunem do vyšších poloh. 142 OC48GENTIANA.indb :29

9 Opera Corcontica 48/2011 Druhy vyšších poloh a změny dolní hranice jejich rozšíření Sestup do nižších poloh, související se zvýšením jejich početnosti, je dokumentován pro pět druhů kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), lindušku luční (Anthus pratensis), kosa horského (Turdus torquatus) a ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes). Změny dolní hranice však mohou probíhat oběma směry i poměrně krátkodobě, jak je patrné u lindušky luční a kosa horského oba druhy se v minulosti šířily do nižších poloh, pak z nich však opět začaly mizet. Zvýšení dolní hranice u jediného druhu lindušky horské (Anthus spinoletta), je dobře dokumentováno z území Krkonoš. Krátkodobá hnízdění v nižších polohách, patrně irrupčního rázu, jsou zaznamenána pro čížka lesního (Carduelis spinus), křivku obecnou (Loxia curvirostra) a hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula). Všechny uvedené druhy, pravidelně hnízdící především v horských jehličnatých lesích, jsou již z minulosti známé více či méně pravidelným hnízděním v nižších polohách, výjimečně zasahujícím až do nížin. DISKuSE ROZDíly MEZI jednotlivými POhoříMI I když nejsou hodnocené podklady vždy zcela nesporné a zejména Beskydy jsou po této stránce málo zpracované, přece jen získaný materiál dovoluje několik závěrů. Velký počet druhů vystupujících nejvýše v Krkonoších je spojen s nejvyšší absolutní výškou pohoří a plochým reliéfem hlavních hřebenů, na kterých je vytvořen rozsáhlý subalpínský vegetační stupeň. Většina ptáků hnízdících nejvýše v Krkonoších jsou druhy kulturní krajiny. Ty pronikají až do nejvyšších poloh souběžně s lidskou činností, podobně jako na Šumavě, která je ovšem nižší a kde přirozený subalpínský stupeň je nahrazen rašeliništi a umělým bezlesím (loukami a pastvinami). Naproti tomu jsou nejvyšší polohy se subalpínským stupněm v Hrubém Jeseníku méně rozlehlé a méně navazující na bezlesí zemědělského podhůří. Ve srovnání s těmito hercynskými pohořími jsou velmi odlišné Beskydy většina druhů spojených s kulturní krajinou a lidskými sídlišti (zejména pěnkavovití ptáci) zde proniká jen úzkými údolími mezi zalesněné příkré svahy. Do vyšších poloh většiny pohoří se nahodile dostávají nebo pravidelně zaletují i další druhy ptáků. Pravidelně sem v hnízdní době zaletují především druhy lovící větší kořist na otevřených plochách (dravci, výr velký Bubo bubo, krkavcovití), zcela běžně pak rorýs obecný (Apus apus) lovící aeroplankton ve vzdušných vrstvách nad hřebeny hor. SROVNání SE středoevropskými POhoříMI Na základě současných znalostí z našeho území, ze slovensko-polských Karpat (Danko et al. 2002, Tomialojć & Stawarczyk 2003) a rakousko-švýcarských Alp (Dvorak et al. 1993, Schmid et al. 1998) dosahuje 16 hnízdících druhů na území ČR nejvyšších nadmořských výšek ve střední Evropě. Z vodních ptáků jsou to husa velká (Anser anser), kopřivka obecná (Anas strepera), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), polák velký (Aythya ferina), moták pochop (Circus aeruginosus), chřástal malý (Porzana parva), racek chechtavý (Larus ridibundus), rybák obecný (Sterna hirundo) a moudivláček lužní (Remiz pendulinus), ze suchozemských druhů pak moták lužní (Circus pygargus), bažant obecný (Phasianus colchicus), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), sýček obecný (Athene noctua), chocholouš obecný (Galerida cristata) a cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides). Rozdíly u jednotlivých druhů nejsou zpravidla velké a patrně zahrnují spíše výjimečné případy. Přesto větší zastoupení u vodních ptáků (28 % z 36 druhů) je zřejmě důsledkem většího plošného rozsahu výše položených vodních prostředí v ČR (rybníky na Českomoravské vrchovině, údolní nádrž Lipno). Další druhy vodních ptáků naopak v Alpách hnízdí na vhodných vodách, zejména jezerech a řekách, mnohem výše než vůbec mohou v ČR kachna divoká (Anas platyrhynchos) až do 2230 m, pisík obecný (Actitis hypoleucos) do 1970 m, kulík říční (Charadrius dubius) do 1860 m, lyska černá 143 OC48GENTIANA.indb :29

10 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR (Fulica atra) do 1800 m n. m. atd. U suchozemských ptáků existuje velký rozdíl jedině u bažanta obecného (Phasianus colchicus) v ČR je uváděn výjimečný hnízdní výskyt až z 1200 m n. m., v dalších zemích střední Evropy do m n. m. Ovšem i u nás je početnější a pravidelný výskyt tohoto druhu v přírodních podmínkách (bez umělého odchovu) omezen především na polohy do 600 m n. m. ROZDíl MEZI SEVERNíMI a jižními SVAhy Rozdíly ve výškovém rozšíření ptáků na severních a jižních svazích téhož pohoří jsou nejlépe zpracovány pro švýcarské Alpy (Schmid et al. 1998). Až do zhruba 1200 m n. m. jsou severní svahy druhově bohatší, teprve nad touto hranicí se projevuje mírnější klima jižních svahů ptáci tu hnízdí ve vyšších polohách a počet druhů je vyšší než na severních svazích. Z pohoří v ČR neexistují, až na ojedinělé výjimky, podklady pro hodnocení rozdílů ve výškovém rozšíření na severních a jižních svazích hor. A pokud existují (např. potápka malá Tachybaptus ruficollis na české straně Krkonoš 470 m n. m. a na polské 350 m n. m., křepelka polní Coturnix coturnix pouze na české straně Krkonoš min. do 600 m n. m.), jsou zjištěné rozdíly dány spíše utvářením terénu a zastoupením vhodných typů prostředí (např. v uvedeném případě potápky malé), než přímo primárními vlivy spojenými s nadmořskou výškou (tj. především s teplotou a vlhkostí). DLOuhodobé ZMěny Změny ve výškovém rozšíření hnízdících ptáků, jak jsou zjišťovány na horách v ČR, jsou patrné i v jiných částech střední Evropy. V polských Vysokých Tatrách např. hodnotili Tryjanowski et al. (2005) hnízdní výskyt čápa bílého (Ciconia ciconia) v období a zjistili výrazný posun do vyšších nadmořských výšek. Druhové spektrum se však zdá být v různých pohořích značně rozdílné. Pro Švýcarsko uvádí např. Schmid et al. (1998) celkem 10 druhů s markantním šířením do vyšších poloh. Z nich ale pouze dva (straka obecná Pica pica, drozd kvíčala Turdus pilaris) postupují do vyšších poloh i v ČR, u zbývajících osmi druhů (sýkora modřinka Parus caeruleus, sýkora babka P. palustris, mlynařík dlouhoocasý Aegithalos caudatus, brhlík lesní Sitta europaea, drozd brávník Turdus viscivorus, pěnice černohlavá Sylvia atricapilla, králíček ohnivý Regulus ignicapilla, zvonohlík zahradní Serinus serinus) nebyl takový trend u nás dosud doložen. Objektivní data o těchto změnách a jejich průběhu jsou však z našeho území velmi nedostatečná. KLIMATICKé ZMěny a výškové ROZŠířENí Zajímavé, ale zatím jen prognostické, je srovnání výškového rozšíření ptáků v ČR s očekávanými změnami hnízdního rozšíření ptáků v Evropě v důsledku klimatických změn (Huntley et al. 2007). Předpokládaný (modelovaný) posun hnízdních areálů ptáků severním až severovýchodním směrem by měl znamenat i posun (ústup) dotčených druhů do vyšších poloh, resp. zvyšování dolní hranice jejich hnízdního výskytu. Srovnání očekávaného rozšíření suchozemských druhů ptáků, v ČR v současnosti hnízdících v polohách do 800 m n. m., však neukazuje jednoznačné závěry. Z pravidelně hnízdících druhů očekávají Huntley et al. (2007) posun k severu (a tedy i do vyšších poloh) u luňáka hnědého (Milvus migrans), orla královského (Aquila heliaca), raroha velkého (Falco cherrug), holuba domácího (Columba livia f. domestica), vlhy pestré (Merops apiaster), strakapouda jižního (Dendrocopos syriacus), chocholouše obecného (Galerida cristata), břehule říční (Riparia riparia), konipasa lučního (Motacilla flava), slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), havrana polního (Corvus frugilegus) a strnada zahradního (Emberiza hortulana). Z nepravidelně hnízdících druhů by se měly posunout výše výreček malý (Otus scops) a kalous pustovka (Asio flammeus), úplně by měl zmizet slavík tmavý (Luscinia luscinia). Z vymizelých druhů by se naopak měly vrátit poštolka rudonohá (Falco vespertinus), mandelík hajní (Coracias garrulus), ťuhýk menší (Lanius minor) a ťuhýk rudohlavý (L. senator). Z ptáků, hnízdících dnes u nás pravidelně ve vyšších polohách, by měli zmizet puštík bělavý (Strix uralensis), sýc rousný (Aegolius funereus), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) a datlík tříprstý (Picoides tridactylus). 144 OC48GENTIANA.indb :29

11 Opera Corcontica 48/2011 Zmenšit by se měl areál kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes), z nepravidelných hnízdičů by měli vymizet i kulík hnědý (Charadrius morinellus) a budníček zelený (Phylloscopus trochiloides). Rozšířit by se naopak měli linduška horská (Anthus spinoletta), pěvuška podhorní (Prunella collaris) a kos horský (Turdus torquatus). Je třeba si však uvědomit, že závěry citované publikace jsou výsledkem modelování, založeného na rozšíření ptáků v kontinentálním/evropském měřítku (Hagemeijer & Blair 1997). Detailně tak nehodnotí např. předpokládané změny prostředí nebo význam mozaiky biotopů na regionální nebo lokální úrovni pro přežívání některých ptačích druhů. Závěr Sledování výškového rozšíření ptáků a jeho dlouhodobých změn je evidentně zajímavým problémem. Platí to nejen o změnách, vyplývajících z proměny krajiny, odlišných způsobů hospodaření v ní a tím často z radikální přeměny životního prostředí jednotlivých druhů. V současné době je významná i závislost tohoto procesu na klimatických změnách a očekávané posuny hranic areálů jednotlivých druhů nejen ve směru sever jih, ale i mezi vyššími a nižšími polohami. Možnost objektivního hodnocení ovšem vyžaduje zpřesnění metodiky získávání a dokumentace vhodných vstupních dat. Pro zjišťování hnízdního výskytu je nutné precizně hodnotit jednotlivá zjištění, především dokumentovat konkrétní hnízdění a odlišovat běžné rozšíření většiny populace od výjimečných případů výskytu v extrémních polohách. SouhRN V předložené práci jsou zhodnoceny publikované i nepublikované údaje o výškovém hnízdním rozšíření ptáků v ČR až do roku Zpracováno je celkem 19 našich hlavních horských celků, text je doplněn obsáhlou přílohou, v níž jsou u všech hnízdících druhů uvedena nejvyšší známá hnízdiště v jednotlivých horstvech. U některých druhů s centrem výskytu ve vyšších polohách jsou uvedeny i nadmořské výšky nejníže položených hnízdišť. Ve vztahu k nadmořské výšce byly porovnány počty druhů ve dvou odlišných typech prostředí vodním (65 sp.)a suchozemském (154 sp.). Z vodních ptáků hnízdí 17 druhů do nadmořské výšky 500 m n. m., pod kterou u nás leží převážná většina rozsáhlejších vodních ploch. Izohypsa 800 m n. m. představuje horní hranici zbývajících menších rybničních oblastí a do této výšky hnízdí 33 druhů. Zbývajících 15 druhů hnízdí i nad 800 m n. m., kde se vyskytují již jen malé plochy nebo specifická prostředí stojatých vod, jako jsou horská rašeliniště. Typicky suchozemských druhů, jejichž rozšíření zasahuje až do pahorkatin, ale nepřekračuje 500 m n. m., je pouze 13; obdobný počet druhů (14) hnízdí do 800 m n. m. Převážná většina suchozemských ptáků (127) však zasahuje svým hnízdním výskytem do poloh nad 800 m n. m. a tyto druhy dělíme do tří skupin: 1. Druhy hnízdící pravidelně od nejnižších poloh až nad 800 m n. m. (73 sp.). Jedná se hlavně o lesní/arboreální druhy (85 %), včetně ptáků křovin nebo lesních okrajů, hledajících potravu i mimo les. Ptáci otevřených ploch a ptáci využívající kulturní krajinu či specifická stanoviště tvoří pouze 8 %, resp. 7 %. 2. Druhy hnízdící převážně v nižších polohách a zasahující nad hranici 800 m n. m. jen zřídka nebo výjimečně (43 sp.). Většinou jsou to druhy využívající kulturní krajinu (60 %), dále druhy lesní (25 %) a druhy otevřených ploch (15 %). 3. Druhy hnízdící ve vyšších polohách a odtud případně sestupující níže (11 sp.). Sem patří druhy subalpínských biotopů (27 %) a horského lesa (73 %). Při stanovení rozdílů mezi jednotlivými pohořími bylo hodnoceno 32 druhů, jejichž pravidelné hnízdní rozšíření zasahuje nad 800 m n. m. Nejvíce druhů (14) s nejvýše známými hnízdišti se vyskytuje v Krkonoších, 10 druhů (jeden společný s Krkonošemi) dosahuje nejvyšších výšek na Šumavě. V Jeseníkách hnízdí nejvýše pět druhů, v Beskydech a Krušných horách po dvou druzích. 145 OC48GENTIANA.indb :29

12 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Hodnoceny byly rovněž dlouhodobé změny ve výškovém rozšíření ptáků. Zvýšení početnosti populací druhů hnízdících v nižších polohách s následným posunem do vyšších poloh během 20. století je nepochybné u 14 druhů (Nycticorax nycticorax, Ciconia nigra, C. ciconia, Anser anser, Anas platyrhynchos, Netta rufina, Aythya ferina, A. fuligula, Turdus pilaris, Locustella naevia, L. fluviatilis, Acrocephalus palustris, Remiz pendulinus, Pica pica). Dalších pět druhů se na území ČR nově nastěhovalo po roce 1940 a se zvyšováním početnosti v nižších polohách se postupně šířilo i do vyšších poloh (Cygnus olor, Circus aeruginosus, Grus grus, Streptopelia decaocto, Locustella luscinioides). Podobný, ale méně výrazný výškový vzestup byl zaznamenán i u dalších druhů na národní nebo jen lokální úrovni. Opuštění hnízdišť v nižších polohách bylo zjištěno u tří druhů tetřevovitých ptáků (Bonasa bonasia, Tetrao tetrix, T. urogallus) u všech jako důsledek snižování jejich početnosti během 20. století a roztříštění populací do izolovaných refugií ve vyšších polohách. Pro šest druhů je zdokumentováno opouštění vyšších poloh a snížení horní hranice hnízdění především od poloviny 20. století v souvislosti se snižováním jejich početnosti (Ixobrychus minutus, Tyto alba, Athene noctua, Caprimulgus europaeus, Galerida cristata, Emberiza hortulana). Sestup horských druhů do nižších poloh, související se zvýšením jejich početnosti, je dokumentován pro pět druhů (Glaucidium passerinum, Aegolius funereus, Anthus pratensis, Turdus torquatus, Nucifraga caryocatactes). Naopak zvýšení dolní hranice je doloženo u jediného druhu (Anthus spinoletta). Při srovnání se středoevropskými pohořími bylo zjištěno, že 16 druhů hnízdících na území ČR dosahuje nejvyšších nadmořských výšek ve střední Evropě. Mezi nimi převažují vodní ptáci (9 sp.) nad suchozemskými druhy (7 sp.), patrně v souvislosti s větším rozsahem výše položených vodních ploch v ČR. Summary The article summarizes published and unpublished data (until 2006) on altitudinal distribution of 219 bird species breeding in 19 mountain ranges in the Czech Republic (Tab. 1); see Annex for the list of all species evaluated and their altitudinal distribution in the mountains. The data were separately evaluated for water and terrestrial bird species (65 and 154 sp., respectively). Altogether 17 water species breed up to 500 m a. s. l., where are the majority of fishponds and water reservoirs in the country. The altitude of 800 m a. s. l. represents an upper limit for smaller fishpond areas with 33 breeding species. The last 15 species can breed also above 800 m a. s. l., on small waterbeds or in specific habitats, such as mountain peatbogs (Tabs. 2 and 3). There were only 13 and 14 terrestrial species breeding up to 500 or 800 m a. s. l., respectively. Breeding distribution of the other species (127) reaches altitudes above 800 m. We divided them into three groups (Tabs. 2 and 4): 1. Species regularly breeding from the lowest altitudes to the altitudes above 800 m (73 sp.) forest/ arboreal species (85%), open habitat species (8%) and species of cultural landscape or specific habitats (7%). 2. Species breeding mainly at lower altitudes, and only rarely reaching altitudes above 800 m (43 sp.) species of cultural landscape (60%), forest and open habitat species (25 and 15%, respectively). 3. Species breeding mainly at higher altitudes (11 sp.) species of mountain forests (73%) and subalpine habitats (27%). Altogether 32 species, regularly breeding from lower altitudes to the altitudes above 800 m (see Tab. 4: section (B) P, except for M. milvus, Circus sp., T. alba, A. noctua, C. europaeus and S. torquatus), were evaluated for differences among individual mountain ranges: 14 species reach their highest breeding localities in the Giant Mts, 10 species (1 common with the Giant Mts) in the Bavarian Forest, 5 species in the Jeseníky Mts, and 2 species both in the Beskydy Mts and Ore Mts (Tab. 5). Long-term monitoring of altitudinal distribution showed following trends: Population numbers of 14 species had increased in lower altitudes during the 20 th century, which resulted in their subsequent ascent to higher altitudes (Nycticorax nycticorax, Ciconia nigra, C. ciconia, Anser anser, Anas 146 OC48GENTIANA.indb :29

13 Opera Corcontica 48/2011 platyrhynchos, Netta rufina, Aythya ferina, A. fuligula, Turdus pilaris, Locustella naevia, L. fluviatilis, Acrocephalus palustris, Remiz pendulinus, Pica pica). Other 5 species have newly inhabited the Czech Republic since 1940; they increased in abundances and gradually moved from lower to higher altitudes (Cygnus olor, Circus aeruginosus, Grus grus, Streptopelia decaocto, Locustella luscinioides). Similar but not so pronounced trends have been noticed also for other species, mainly on local level (Phalacrocorax carbo, Platalea leucorodia, Bucephala clangula, Milvus migrans, M. milvus, Haliaeetus albicilla, Panurus biarmicus). Several common species moved to higher altitudes only locally, in some mountain ranges (e. g. Anas strepera, Aythya ferina, A. fuligula, Saxicola torquatus, Emberiza citrinella, Turdus merula). Three tetraonid species (Bonasa bonasia, Tetrao tetrix, T. urogallus) left their breeding localities in lower altitudes, as a result of decreasing abundances in the 20 th century and fragmentation of populations into isolated refuges in higher altitudes. Leaving of higher altitudes and lowering of the upper limit of breeding distribution was documented for 6 species, following their population declines in the second half of the 20 th century (Ixobrychus minutus, Tyto alba, Athene noctua, Caprimulgus europaeus, Galerida cristata, Emberiza hortulana). A descent to lower altitudes, connected with increasing population numbers, was registered for five mountain species (Glaucidium passerinum, Aegolius funereus, Anthus pratensis, Turdus torquatus, Nucifraga caryocatactes). One species only (Anthus spinoletta) followed an opposite trend, an ascent to the highest altitudes. Altogether 16 species reach their highest central European breeding localities in the Czech Republic. Those are terrestrial (Circus pygargus, Phasianus colchicus, Vanellus vanellus, Streptopelia turtur, Athene noctua, Galerida cristata, Locustella luscinioides), and predominantly water species (Anser anser, Anas strepera, Netta rufina, Aythya ferina, Circus aeruginosus, Porzana parva, Larus ridibundus, Sterna hirundo, Remiz pendulinus), which is probably connected with relatively high presence of suitable water habitats in higher altitudes in the country. Poděkování Děkujeme všem ornitologům, kteří nám nezištně poskytli své vlastní údaje o výškovém rozšíření ptáků v jednotlivých horských oblastech, především V. Bejčkovi, S. Burešovi, O. Buškovi, M. Čapkovi, J. Čejkovi, L. Dolanskému, M. Dusíkovi, M. Frenclovi, D. Horalovi, M. Hromádkovi, B. Kloubcovi, V. Kodetovi, D. Křenkovi, I. Kunstmüllerovi, M. Pakandlovi, J. Pavelkovi, I. Prokopovi, M. Pudilovi, P. Řepovi, L. Schröpferovi, V. Tejrovskému, R. Vacíkovi, M. Vavříkovi, Z. Volfovi a P. Voničkovi. Bez jejich pomoci, doplnění a revize dat by nebylo možné tuto práci sestavit. Naše poděkování však patří i všem ostatním, jejichž starší či novější údaje (dodané zejména pro atlasy hnízdního rozšíření) bylo možné pro tuto práci využít. LITERATuRA Balát F. 1953: Ornitologická pozorování z jižní Moravy v roce Sylvia 14: Bárta Z. 1974: Avifauna Flájské údolní přehrady a blízkého okolí. Sbor. Okr. Muzea Most 1: Bartošová D. 2000: Historie a perspektivy tetřeva hlušce (Tetrao urogallus L.) na území CHKO Beskydy. In: Málková P. (ed): Tetřevovití Tetraonidae na přelomu tisíciletí. Sbor. přísp. mezinár. konf., České Budějovice, března 2000: Bauer Z. 1967: Ptáci jako složka některých geobiocenóz v podhůří Hrubého Jeseníku. Kand. dis. práce, VŠZ Brno. Bufka L. & Kloubec B. 1997: Ptáci sekundárního bezlesí ve vojenských prostorech a v bývalém hraničním pásmu na Šumavě. Sylvia 33: Bušek O., Tejrovský V. & Zavadil V. 1990: Obratlovci Doupovských hor (Aves, Mammalia). Sbor. Příroda, ZČM Plzeň 76: Bürger P., Kloubec B. & Pykal J. 2009: Atlas ptáků Šumavy a Novohradských hor. Nakl. Karmášek České Budějovice: OC48GENTIANA.indb :29

14 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Culek M. (ed) 1995: Biogeografické členění České republiky. Enigma Praha: Čapek M. 1994: Birds in mountain ecosystems under pressure of air pollution. Acta Sc. Nat. Brno 28 (4): Černý W. 1974: Nové hnízdiště zrzohlávky rudozobé, Netta rufina, v jižních Čechách. Sbor. Jihočes. Muzea České Budějovice, přír. vědy 14 (2): Danko Š., Darolová A. & Krištín A. (eds) 2002: Rozšírenie vtákov na Slovensku. Veda Bratislava: Demek J. & Mackovčin P. (eds) 2006: Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. AOPK ČR Praha: Dvorak M., Ranner A. & Berg H. M. 1993: Atlas der Brutvögel Österreichs. Bundesmin. Umwelt, Jugend und Familie Wien: Fiala V. 1960: Ptactvo náměšťských rybníků dříve a nyní. Vlativěd. Sbor. Vysočiny, odd. věd. přír. 4: Fiala V. 1966: Rozšíření vodního ptactva na Českomoravské vrchovině. Muzeum Vysočiny Jihlava: Fiala V. 2008: Náměšťské rybníky a jejich ptactvo Pob. ČSO na Vysočině, Jihlava: Fišer Z., Hanuš V. & Bouchner M. 1979: Současné stavy tetřevů v ČSR. Myslivost 3: Flasar I. 1974: Sbírka ptáků a savců Oblastního vlastivědného muzea v Teplicích. Zprávy-studie OVM Teplice 10: Flousek J. & Gramsz B. 1999: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Krkonoš ( ). Správa KRNAP Vrchlabí: Gschwandtner W. 2008: Vögel über 1500 m Seehöhe ( Bergvögel ) in Nordtirol, Österreich: Artenspektrum oberste Verbreitungsgrenze Jahresbeobachtungen. Monticola 10, Sonderheft: Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J. (eds) 1997: The EBCC Atlas of European breeding birds: their distribution and abundance. T & AD Poyser, London: Hanák F. 1993: Přírodní poměry centrální části Jihlavských vrchů. Sbor. prací Biskup. gymnázia Brno: Hanuš V., Bouchner M. & Fišer Z. 1979: Současné stavy tetřívků v ČSR. Myslivost 4: Hanzák J. 1946: Příspěvek k poznání avifauny Králického Sněžníku. Sylvia 8: Hanzák J. 1980: Základní ornitologický výzkum rezervací a chráněných oblastí část I. Ptáci Mrtvého luhu a Stožce. Závěr. zpráva témat. prací resort. úk. MK (nepubl.). Hanzák J. 1987: Změny v avifauně Šumavy za posledních 35 let. Sbor. Avifauna jižních Čech a její změny 1: Hanzák J., Bouchner M. & Hudec K. 1963: Světem zvířat II. Ptáci 1 2. SNDK Praha. Havlín J. & Lelek A. 1957: Příspěvek k poznání příčin kvalitativního a kvantitativního rozšíření ptactva v Jeseníkách. Přír. edice SSÚ Opava 4: Heyder R. 1952: Die Vögel des Landes Sachsen. Leipzig: Hladík B. 1957: Ptactvo rybníků v okolí Bohdalova a Nového Veselí. Vlastivěd. Sbor. Vysočiny, odd. věd. přír. 1: Hladík B. 1972: Kvalitativní změny v ptactvu Polenska v posledních třiceti letech. Vlastivěd. Sbor. Vysočiny, odd. věd přír. 7: Hladík B., Slavík B., Semrád B. & Kučera J : Ptáci střední části Českomoravské vysočiny I a II. Vlastivěd. Sbor. Vysočiny, odd. věd. přír. 2: (I) a 3: (II). Hofman K. 1965: Několik příspěvků k avifauně střední Šumavy. Zprávy muzeí ZČK Plzeň 3: Holupirek H. 1980: Zur Vertikalverbreitung einiger Vogelarten im Erzgebirge. Actitis 18: Honza M. & Čapek M. 1998: Avifauna v oblasti budované přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně, Jeseníky. Čas. SM Opava A 47: Horal D. & Jagoš B. 2003: Ptáci CHKO Bílé Karpaty stručné shrnutí dosavadních poznatků. Crex 21: Horal D., Jagoš B., Resl K., Uřičář J., Jongepier J. W. & Pechanec V. 2006: Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí n. M.: Hromádko M., Čihák K., Hromádková V. & Porkert J. 2005: Ptáci Orlických hor. OS Libri Dobré: Hudec K. (ed) 1983: Fauna ČSSR. Ptáci III/1 2. Academia Praha: Hudec K. (ed) 1994: Fauna ČR a SR. Ptáci I (2. vydání). Academia Praha: Hudec K. & Černý W. (eds) 1972: Fauna ČSSR. Ptáci I. Academia Praha: OC48GENTIANA.indb :29

15 Opera Corcontica 48/2011 Hudec K. & Černý W. (eds) 1975: Fauna ČSSR. Ptáci II. Academia Praha: Hudec K. & Šťastný K. 1979: Zur Ausbreitung des Wiesenpiepers (Anthus pratensis L.) in der Tschechoslowakei. Egretta 22: Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR, Ptáci II/1 2. (2. vydání). Academia Praha: Hudec K., Kondělka D. & Novotný I. 1966: Ptactvo Slezska. Slezské muzeum Opava: Hudec K., Čapek M., Hanák F., Klimeš J. & Pavíza R. 2003: Soustava a české názvosloví ptáků světa. Muzeum Komenského Přerov: Huntley B., Green R. E., Collingham Y. C. & Willis S. G. 2007: A climatic atlas of European breeding birds. Durham Univ., RSPB and Lynx Edicions Barcelona: Hůrka L. 1977: Faunistická pozorování v západních Čechách v roce Sbor. Příroda, ZČM Plzeň 20: 16. Hůrka L. 1987: Soupis ptačích druhů zjištěných na území západní části Československa. Sbor. Příroda, ZČM Plzeň 62: Jirsík J. 1955: Naši pěvci. Část 1. Nakl. ČSAV Praha: Kloubec B. 1987: Rozšíření, početnost a ekologické nároky kulíška nejmenšího, Glaucidium passerinum L., v jižních Čechách. Sbor. Avifauna již. Čech 1: Kloubec B. 1988: Rozšíření, početnost a ekologické nároky sýce rousného (Aegolius funereus L.) v jižních Čechách. Sbor. Sovy 1986, Přerov: Kočvara R. 2003: Zajímavá pozorování z oblasti Jeseníků v letech Acrocephalus 19: Köhler K. 1934: Zur Vogelkunde Schlesiens. Mitt. Ntw. Ver. Troppau 40: Kozák V. 1957: Příspěvek a doplňky k avifauně Jeseníků. Zprávy MOS 1957 (2): 1 7. Kronshage A. 2008: Zum Vorkommen der Drosseln in Oberengadin (Zentralalpen/Schweiz) unter besonderer Berücksichtigung der Ringdrossel (Turdus torquatus alpestris), Amsel (Turdus merula) und Wacholderdrossel (Turdus pilaris). Vogelwarte 46: Kučera L. 1970: Die Vögel des mittleren Böhmerwaldes (Šumava). Orn. Mitt. 22: Kučera L. & Mareš J. 1971: Ptáci střední části Šumavy. Sbor. Příroda, ZČM Plzeň 5: Kunstmüller I. & Kodet V. 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. ČSOP a Muzeum Vysočiny Jihlava: Löhrl H. 1963: Zur Höhenverbreitung einiger Vögel in den Alpen. J. Orn. 104: Loos K. 1915: Der Wanderfalke in Böhmen. Oesterr. Mtschr. Grundleg. Ntw. Unterricht Wien 11: 3 ff. Martiško J., Šťastný K., Bejček V., Hudec K., Pellantová J. & Vlašín M. 1994: Hnízdní rozšíření ptáků. Jihomoravský region. Část I. Nepěvci. Mor. zem. muzeum a ZO ČSOP Pálava, Brno: Martiško J., Šťastný K., Bejček V., Hudec K., Pellantová J. & Vlašín M. 1997: Hnízdní rozšíření ptáků. Jihomoravský region. Část II. Pěvci. Mor. zem. muzeum a ZO ČSOP Pálava, Brno: Miles P. 1975: Ptactvo Krkonoš 1 2. Kand. dis. práce, ÚVO ČSAV Brno: Miles P. 1986: Die Vögel des Krkonoše Gebirges. Acta Univ. Carol. Praha Biologica 1985/1 2: Mrlík V. 1998: Orel volavý (Aquila clanga) v České republice a hnízdní rozšíření orla křiklavého (Aquila pomarina) v jižních Čechách. Sylvia 34, 1: Nenadál S. 2000: Přírodou Žďárska. Reg. muzeum Žďár n. S.: Nevrlý M. 1969: Zajímavosti v ptačí zvířeně nejsevernějších československých hor. Ochrana přírody 24, příl. 2: 5 8. Palucki A. 1999: Pierwsze stwierdzenie legowego bielika Haliaeetus albicilla w Karkonoszach. Przyroda Sudetów Zachodnich 2: Pax F. 1925: Wirbeltierfauna von Schlesien. Berlin: Pykal J., Janda J. & Bürger P. 1990: Atlas rozšíření ptáků jižních Čech Inf. zpravodaj Správy CHKO Třeboňsko: Schmid H., Luder R., Naef-Daenzer B., Graf R. & Zbinden N. 1998: Schweizer Brutvogelatlas. Verbreitung der Brutvögel in der Schweiz und im Fürstentum Liechtenstein Schweiz. Vogelwarte Sempach: Sklenář J. 1977: Ptáci. In: Roček Z. (ed): Příroda Orlických hor a Podorlicka. OM Orl. hor Rychnov n. Kn. a KM Východních Čech Hradec Králové: Smrčková T. 2000: Současný stav populace tetřeva hlušce na Šumavě. Dipl. práce, LF ČZU Praha: 1 81 a přílohy. 149 OC48GENTIANA.indb :29

16 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice Nakl. HaH Jinonice: Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice Aventinum Praha: Šťastný K., Randík A. & Hudec K. 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia Praha: Tesař J. 1967: Ptactvo Tachovska. Sbor. Příroda, ZČM Plzeň 1: Tomialojć L. & Stawarczyk T. 2003: Awifauna Polski. Rozmieszczenie, liczebność i zmiany. Tom 1 2. Pro Natura Wróclaw: Tryjanowski P., Sparks T. H. & Profus P. 2005: Uphill shifts in the distribution of the white stork Ciconia ciconia in southern Poland: the importance of nest quality. Diversity and Distributions 11: Vacík R. 2011: Rozšíření, početnost a ekologické nároky ptáků v Českém lese. Západočes. muzeum Plzeň: v tisku. Vodák L. 1977: Současná situace ohrožené zvířeny Šumavy a výchovné působení k její ochraně. Sbor. Ohrožená zvířena Šumavy: Wahl V. 1944: Pražské ptactvo. Česká grafická unie Praha: Zavadil V., Volf O., Mimra M., Bušek O. & Klabník L. 2006: Ptáci navrhované NPR Rolavská rašeliniště, Krušné hory. Sluka 3: Zuna-Kratky T., Kalivodová E., Kürthy A., Horal D. & Horák P. 2000: Die Vögel der March-Thaya- Auen im österreichisch-slowakisch-tschechischen Grenzraum. Distelverein, Deutsch-Wagram: OC48GENTIANA.indb :29

17 Opera Corcontica 48/2011 PříLOha / ANNEX VýŠKOVé ROZŠířENí jednotlivých DRuhů PTáků hnízdících v ČR Použité zkratky Pohoří a oblasti: ČR Česká republika, BE Beskydy, BK Bílé Karpaty, ČL Český les, ČMV Českomoravská vrchovina, JH Jizerské hory, JS Jeseníky, KH Krušné hory, KR Krkonoše, KS Králický Sněžník, NVH Novohradské hory, OH Orlické hory, SL Slezsko, SLA Slavkovský les, ŠU Šumava. Případné další geografické názvy jsou uvedeny v plném znění. U jednotlivých druhů jsou pohoří řazena od nejvyšší zjištěné nadmořské výšky v ČR směrem k nižším výskytům (m = nadmořská výška v metrech). Souborné publikace (úplné citace viz Literatura): A06 Šťastný et al. 2006, A96 Šťastný et al. 1996, APŠ Bürger et al. 2009, FG Flousek & Gramsz 1999, F1 Hudec 1994, F2 Hudec & Šťastný 2005, F3 Hudec 1983, HOH Hromádko et al. 2005, KK Kunstmüller & Kodet 2005, VČL Vacík Časopis Prunella je definován jen ročníkem: 1/1975 až 26/2000, 27/2002 až 32/2007. Původní sdělení v časopisech jsou citována jen tam, kde zpráva nebyla zahrnuta do některé ze souborných publikací. Jména autorů bez odkazu k nějakému literárnímu zdroji znamenají, že jejich zpráva nebyla publikována a byla dodána přímo některému z autorů článku. Hodnocen je materiál dodaný do doby vydání posledního Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR (Šťastný et al. 2006). Vzhledem k výrazně velkému množství shromážděného materiálu se omlouváme za případné chyby i možnou nesprávnou interpretaci údajů. Doufáme však, že se to týká jen malého počtu případů. PřehLED DRuhů Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) Hnízdní výskyt je závislý na přítomnosti vhodných vodních nádrží, v západní a jižní části ČR vystupuje výše do hor. Není vyloučen posun do vyšších poloh do roku 1990 byla nejvýše položená známá hnízdiště na Českomoravské vrchovině (600 m) a na Šumavě (730 m). KH 950 m, Myslivny u Božího Daru, hnízdění (O. Bušek, A06); 910 m, Rolavský ryb., od r. 1986, pravidelné hnízdění (Zavadil et al. 2006); 907 m, jez. Liche, od pol. 80. let 20. stol., pravidelné hnízdění (M. Mimra, J. Sychra, A06); 855 m, koupaliště v Přebuzi, 1978, hnízdění (Zavadil et al. 2006). ŠU 900 m, rašelinné jez. Chalupské slatě u Borových Lad, a , hnízdění 1 páru (I. Prokop); 730 m, ú. n. Lipno, Želnavské tůně, hnízdění (Pykal et al. 1990). NVH 815 m, Huťský ryb., 2001, hnízdění několika párů (M. Frencl). SLA 760 m, PR Mokřady pod Vlčkem, Prameny, , l ex. (P. Řepa). ČMV 710 m, ryb. Medlov, 2001, hnízdění 1 páru (J. Čejka); 675 m, ryb. Bor, Horní Dubenky, hnízdění (KK); 675 m, NPR Zhejral, Klatovec, hnízdění (V. Kodet); 600 m (F1). ČL 675 m, ryb. u rezervace Na Požárech, , F+4 pull. (L. Schröpfer). OH 630 m, Bartošovice v Orl. horách, VI (Z. Volf, HOH). Javorníky 515 m, v. n. Stanovnice, Karolinka, 90. léta 20. stol., opakovaný výskyt v době hnízdění (Jan Pavelka). KR 470 m, Vrchlabí, ryb. Vejsplachy, , hnízdo s vejci (Z. Macháček, FG). Vizovické vrchy 425 m, ryb. Neratov, pravidelný výskyt (Jan Pavelka). JH 370 m, Šolcův ryb. v OP NPR Jizerskohorské bučiny, nepravidelné hnízdění (P. Vonička). Potápka rudokrká (Podiceps grisegena) Nepravidelně hnízdí od nížin až po střední polohy. ČMV 563 m, ryb. Matějovský, Matějov, 1977, hnízdění (F1); 555 m, ryb. Veselský, Nové Veselí, 1999 pár se 2 ml., 2000 pár s 1 ml. (KK). Všechny další hnízdní lokality leží níže. 151 OC48GENTIANA.indb :29

18 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Potápka roháč (Podiceps cristatus) Výskyt výše v horách je prokázán pouze na Šumavě a Českomoravské vrchovině. ŠU 730 m, ú. n. Lipno u Nové Pece, , hnízdění (B. Kloubec, M. Frencl, A96); 730 m, ú. n. Lipno u Pihlova, , pár+2 pull. (I. Prokop). ČMV 710 m, ryb. Sykovec, 2003, hnízdění 1 páru (J. Čejka); 710 m, ryb. Sykovec a Neslov, hnízdění (P. Eleder, A96); 675 m, ryb. Bor, Horní Dubenky, hnízdění (KK); 550 m, pravidelné hnízdění (Hladík et al ). KR 470 m, Vrchlabí, ryb. u letiště, hnízdící pár, ex. (J. Flousek, FG). Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) Druh nížin až středních poloh. Výrazné snížení početnosti v posledních desetiletích (A06) se na snížení horní hranice rozšíření neprojevilo. ČMV 675 m, ryb. Bor, Horní Dubenky, , 1 2 páry (KK); m, ryb. Trnka, Křivka a Němec u Nového Města n. Mor., hnízdění (Fiala 1966); 604 m, ryb. Zbinožský, Zbinohy, 1988, hnízdění 1 páru (KK); m, hnízdění (Hladík 1957); 563 m, Matějovský ryb. u Žďáru n. S., hnízdění (P. Eleder, I. Kunstmüller); m, Křižanovsko, Žďársko, hnízdění (I. Kunstmüller, A96). ŠU asi 550 m, v podhůří u Nové Vsi (CHKO Blanský les), 1998, hnízdění 2 párů (APŠ). Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) Druh nižších poloh z jižní Moravy se posunul do jižních Čech (450 m), následně bylo zaznamenáno ojedinělé zahnízdění i ve vyšších polohách. Možnost dalšího šíření je regulována lovem. ČMV 540 m, ryb. Znětínecký, Znětínek, 1988, úspěšné hnízdění 1 páru (Dobrovolný et al., Vlast. sbor. Vysočiny 1991/10: 265). Jižní Čechy 450 m (A06). Volavka popelavá (Ardea cinerea) Hnízdění ve vyšších nadmořských výškách je prokázáno pouze při údolní nádrži Lipno a u Vyššího Brodu. Jinak často zaletuje do vyšších poloh za potravou, přelet zjištěn i přes hřebeny Krkonoš. ŠU 730 m, ú. n. Lipno, Želnava, hnízdění (L. Vozábal, A06); asi 700 m, údolí Vltavy v prostoru dnešní ú. n. Lipno, 1953, 7 hnízd, hnízdiště zaniklo napuštěním nádrže (Prázný, Sylvia 1958: 265); 670 m, Vyšší Brod, Klášterní les, min. 3 hnízda (M. Frencl). ČMV 590 m, Těšenov, , hnízdění (V. Kodet); 583 m, ryb. Vazebný, , hnízdění (A. Dobrovolný, B. Hladík, KK). Javorníky asi 550 m, v. n. Stanovnice, Karolinka, hnízdění (Jan Pavelka, S. Kovařík); až m, údolí Vset. Bečvy mezi Javorníky a Vset. vrchy až po Velké Karlovice, pravidelný hnízdní výskyt, pravděpodobné hnízdění (Jan Pavelka). BE asi 520 m, v. n. Morávka, 2004, hnízdění min. 1 páru (B. Lojkásek); 510 m, ú. n. Šance, pravidelný výskyt v hnízdní době (D. Křenek). BK 450 m, Starý Hrozenkov, hnízdění 6 8 párů (Jiří Pavelka). KR 430 a 450 m, Dolní Lánov a Vrchlabí, dlouhodobý a pravidelný výskyt nasvědčující možnosti hnízdění (FG). Vsetínské vrchy 425 m, Vsetín, Luh II, kolem 2000, celkem 4 5 hnízd s mláďaty (Jan Pavelka, K. Pavelka). Volavka červená (Ardea purpurea) Od prvního hnízdění na jižní Moravě (1947) hnízdila pravidelně i v jižních Čechách, v posledních letech však pravidelně nehnízdí nikde. Jižní Čechy 450 m (F1, A06). Všechny další hnízdní lokality leží níže. Bukač velký (Botaurus stellaris) Nepočetný druh rákosin nižších až středních poloh; změny horní hranice hnízdišť nezjištěny. ČMV 637 m, ryb. Černý, Větrný Jeníkov, , hlas M; 540 m, Kotlaský ryb., Kotlasy, 2002, hnízdění (Kunstmüller et al., Crex 2003/20: 48). Bukáček malý (Ixobrychus minutus) Druh rákosin nižších až středních poloh. Při výrazném snížení početnosti v období zů- 152 OC48GENTIANA.indb :29

19 Opera Corcontica 48/2011 stala pouze hnízdiště v nejnižších polohách, od konce 80. let 20. století se znovu objevují jednotlivé páry i výše (A06). ČMV 583 m, ryb. Vazebný, Bohdalov, 50. léta 20. stol., hnízdění (Hladík 1957); 563 m, Matějovský ryb., 1988, hnízdění (I. Kunstmüller, A96); 550 m, hnízdění (Hladík et al ). BE 340 m, ryb. u Zubří Hamry, , pár (J. Jung, Jiří Pavelka). Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) Druh nížin původně na jižní Moravě, po roce 1945 hnízdí i v jižních Čechách. Jižní Čechy všechny hnízdní kolonie m (A06). Volavka stříbřitá (Egretta garzetta) Nepravidelně hnízdící druh nížin, výše pouze v jižních Čechách. Jižní Čechy 390 m, Zlivský ryb. u Hluboké n. Vlt. (A06). Čáp černý (Ciconia nigra) Jediným hnízdištěm v ČR byly až do roku 1940 nížinné lužní lesy na jižní Moravě. Následné rychlé šíření znamenalo i obsazení lesů ve středně vysokých až horských polohách. ŠU 1050 m, vrch Obrovec u Kubovy Hutě, , hnízdo s vejci (I. Prokop); asi 1000 m, Zátoňská hora, 90. léta 20. stol., pravidelné hnízdění (B. Kloubec). Údaj nad 1100 m (Pykal et al. 1990, A96) je zřejmě překlep (B. Kloubec). OH (1088 m na polské straně hor Volf; F1); 850 m, Polanka, hnízdo do r. 1985; v současnosti 695 m, Plasnice, hnízdo (HOH). JS 1050 m, na Orlíku, hnízdění (F. Hejl; F1). BE 950 m, PR Travný potok, hnízdo již neexistuje (D. Křenek); m, Bumbalka, NPR Salajka, NPR Razula, Karolinka, hnízda (Jan Pavelka); 750 m, NPR Mionší, , hnízdění (D. Křenek). KR 940 m, Rýchory, hnízdění (FG). KH 900 m, Přebuzský ryb., 1978, pár (Zavadil et al. 2006); 820 m, hnízdění (K. Šťastný, V. Bejček). SLA 800 m, Kladská, NPR Kladské rašeliny (část Paterák), pravidelně obsazované hnízdo (D. Jäger, A06). Doupovské hory asi 800 m, Pustý zámek, před 2000, hnízdění (O. Bušek). ČMV 800 m, Javořice, hnízdění (KK); 750 m, Pasecká skála, 2003, hnízdění 1 páru (J. Čejka). ČL 790 m, k. ú. Pavlův Studenec 1, Tetřeví vrch, výskyt v hnízdní době (VČL); asi 700 m, Hřebínek u Vysoké, hnízdění (Jäger, Živa 1986: 115). JH do 600 m, hnízda na Ještědském hřbetu i v JH (M. Pudil). Čáp bílý (Ciconia ciconia) V současnosti nejvýše hnízdí na Šumavě, v ostatních horských oblastech níže. Do pol. 20. století hnízdil převážně v nížinách, posun do vyšších poloh začal až po roce ŠU 801 m, Zbytiny (komín zeměď. farmy), , ojedinělé zahnízdění a 2 mrtvá mláďata (I. Prokop, A06); 785 m, Černá v Pošumaví, hnízdo (F1); 760 m, Volary, hnízdo (F1). ČMV 678 m, Řásná (F1); 615 m, Vortová, 2003, hnízdění 1 páru (J. Čejka). NVH 660 m, Benešov n. Čer., hnízdo (F1). SLA 650 m, Teplá u Mar. Lázní, hnízdění (O. Bušek). JS 620 m, Janovice u Rýmařova, vých. svahy Jeseníků, obsazené hnízdo; 430 m, Dolní Maršíkov v údolí Desné, nejvýše položené hnízdiště na šumperské straně (vše M. Vavřík). KR 610 m, Žacléř, pouze VI. 1993, hnízdění 1 páru (FG). OH 600 m, Rokytnice v Orl. horách, , hnízdění (HOH). BE jižní okraje: 480 m, údolní niva Senice, Francova Lhota, začátek stavby hnízda, pak nehnízdil; 460 m, Horní Lideč, kolem 2000, začátek stavby hnízda, pak nehnízdil (M. Dvorský, Jan Pavelka); údolní niva Vsetínské Bečvy: 450 m, Nový Hrozenkov, začátek stavby hnízda, pak nehnízdil; 425 m, Halenkov, rozestavěné hnízdo, pak nehnízdil; 420 m, Pražmo, nepravidelné hnízdění (D. Křenek); 400 m, Huslenky, , hnízdo s mláďaty (Jan Pavelka, M. Dvorský). JH 380 m, Dětřichov u Frýdlantu, nejvýše položené hnízdo (M. Pudil). Kolpík bílý (Platalea leucorodia) Druh nižších poloh; nejdříve hnízdil na jižní Moravě, později se rozšířil i do jižních Čech. Jižní Čechy 410 m, Velké Nákří u Hluboké n. Vlt. (A06). 153 OC48GENTIANA.indb :29

20 Hudec et al.: Výškové rozšíření ptáků v ČR Labuť velká (Cygnus olor) Druh začal v ČR volně hnízdit po roce 1950 na jižní Moravě a v jižních Čechách, odkud se rozšířil i do vyšších horských poloh (podrobně Hora in Hudec 1994). ŠU 730 m, ú. n. Lipno, Želnavské tůně, hnízdění (B. Kloubec, A96); 730 m, ú. n. Lipno u Pihlova, , pár+3 pull. (I. Prokop); 570 m, Chvalšovice, hnízdiště (F1). SLA 705 m, Ovesné Kladruby, 2006, pár s mláďaty (P. Řepa). ČMV 675 m, NPR Zhejral, Klátovec, od r. 2001, hnízdění 1 páru; 675 m, ryb. Bor, Horní Dubenky, od r. 2001, hnízdění 1 páru (KK). NVH 530 m, Přesličkový ryb., hnízdění (APŠ). KR 470 m, Vrchlabí (ryb. Vejsplachy a ryb. u letiště), , nepravidelné hnízdění 1 páru (FG). JS 370 m, Petrov nad Desnou, do r. 1998, pravidelné hnízdění 1 páru (M. Vavřík). BE údolí Rožnovské Bečvy: 340 m, ryb. u Zubří, do pol. 80. let 20. stol., snad až do r. 1990, nejvyšší hnízdní výskyt (Jan Pavelka). Husa velká (Anser anser) Stálá hnízdiště převážně v nižších polohách, výše pak především v jihočeských rybničních pánvích (podrobně Hudec 1994). Jednotlivé páry zahnízdí občas i výše, ale vesměs pouze v jednom roce. KH 850 m, ryb. Pohraniční, Polské rašeliniště, 2005, hnízdění (V. Tejrovský, A06). ŠU 800 m, Strážný, na Řasnici, VI. VIII. 1986, pár, mláďata nepozorována (Kyznar, I. Prokop). ČMV 614 m, Velké Dářko u Žďáru n. Sáz., do 2. pol. VI. 1976, 6 ex., hnízdo nenalezeno (S. Nenadál, P. Eleder); 519 m, ryb. Smíchov, Borovná, 2001 a 2004, hnízdění 1 páru (KK); 450 m, ryb. u Náměště n. Osl., pravidelné hnízdiště (Fiala, Zprávy MOS 2001/59: 43). Klatovsko 508 m, Mantov a Zbynice, , hnízdění (M. Brejška). NVH m, Lhotka, hnízdění (APŠ). Husice liščí (Tadorna tadorna) Hnízdí teprve od 90. let 20. století, rozšiřuje se ale jen v nižších polohách (jižní Morava). Jižní Čechy 450 m (A06). Hvízdák eurasijský (Anas penelope) Výjimečně hnízdící druh. Severní Čechy do 400 m, Mostecko, 1967, hnízdění (F1, A06). Kopřivka obecná (Anas strepera) Přibývající druh rybníků nížin zasahuje až do podhůří. Možný vzestup byl zaznamenán na Českomoravské vrchovině a od 80. let 20. století i v podhůří Šumavy (APŠ). ČMV 675 m, NPR Zhejral, Klátovec, 2003, hnízdění (T. Valík, KK); 675 m, ryb. Bor, Horní Dubenky, 1994, pár; 595 m, ryb. Broum, Buková, 1995, hnízdění (KK); hnízdění zhruba do 500 m (Fiala 1966). NVH 510 m, Žárský ryb., Trhové Sviny, 1988, výskyt několika párů (P. Sladkovský). Čírka obecná (Anas crecca) Mizející druh především podmáčených travních porostů v nižších polohách, hnízdění však bylo doloženo v některých pohořích až nad 1000 m (Šumava, Krušné hory). KR 1320 m, Pančavská louka, VI. 1978, pár (Salášek, Prunella 8: 14), mimořádný výskyt zřejmě nehnízdících ex. (J. Flousek). ŠU 1178 m, Podroklanská myslivna, , F+5 pull. (J. Andreska; F1); 1100 m, Rokytská slať, 1968, hnízdění (Kučera 1970); 950 m, Pohoří na Šumavě, hnízdění (J. Cepák); 730 m, ú. n. Lipno, Želnavské tůně, 3 5 párů (B. Kloubec, L. Vozábal, A06). KH 1050 m, u Božího Daru, hnízdění na vrchovištní slati (Heyder 1952); 950 m, hnízdní výskyt (Holupirek 1980); 910 m, Rolavský ryb., 1979, 1984 a 1993, hnízdění (Zavadil et al. 2006). ČMV 675 m, ryb. Bor, Horní Dubenky, 2001, hnízdní výskyt 1 páru; 591 m, NPP Jankovský potok, Opatov, 2004, hnízdění 1 páru (KK); do 570 m, hnízdění (Hladík 1957, Fiala 1966); 563 m, Matějovský ryb., 2002, hnízdění 1 páru (J. Čejka). Kachna divoká (Anas platyrhynchos) Hnízdění zjištěno na vodních plochách až do nejvyšších horských poloh. Z vysokých výšek je známo až z poslední doby, konkrétních zpráv o posunu hnízdišť do vyšších poloh je však málo. V údolí Bečvy 154 OC48GENTIANA.indb :29