Inovace předmětu Lesnická politika Učební texty

Transkript

1 Tato akce se koná v rámci projektu: Inovace biologických a lesnických disciplín pro vyšší konkurenceschopnost(registrační číslo CZ.1.07/2.2.00/ )za přispění finančních prostředků EU a státního rozpočtu České republiky. Ing. Vladimír Foltánek Inovace předmětu Lesnická politika Učební texty 16 Současný stav lesů a lesnictví ve světě a v Evropě (Fo) 16.1 Výměra světových lesů a základní předpokládané trendy jejího vývoje Lesy ve světě Asi třetina povrchu země je tvořena pevninou. Ta je pak z 23 % pokryta lesy (30 % souše, na níž se nevyskytuje led). V roce 2000 pokrývaly lesy na naší planetě 38,7 milionů km 2. Se změnou zeměpisné šířky i délky se lesy znatelně proměňují. Polovinu lesů na Zemi představují tropické a subtropické lesy a zbývajících 50 % připadá na lesy mírného pásma (temperátní lesy) a boreální lesy (tajgu). Tzv. přírodní lesy (složené z původních dřevin a nepěstované člověkem) tvoří stále ještě 95 % všech na zeměkouli rostoucích lesů, 3 % připadá na průmyslové monokultury (tvořené nanejvýš dvěma druhy dřevin) a 2 % na lesní monokultury pěstované pro jiné než průmyslové účely. 60 % všech lesních monokultur tvoří blahovičníky (Eucalyptus spp.) a borovice (Pinus spp.) 55 % všech lesů na Zemi se nachází v rozvojových zemích. Dvě třetiny všech světových lesů a pralesů najdeme jen v deseti státech (Brazílie, Indonésie, Demokratická republika Kongo, Peru, Indie, Mexiko, Kolumbie, Bolívie, Venezuela a Súdán). 78 % lesů mírného pásma a tajgy leží na území pouhých čtyř zemí (Ruská federace, Kanada, USA, Čína). Mezi lety se celková rozloha lesů snížila o 3 %, tzn. úbytek o 0,2 % každý rok, poslední údaje však ukazují, že některým zemím se podařilo tento negativní proces zvrátit a plochu lesů zvýšit. Týká se to zejména Asie a Pacifické oblasti. Hlavní význam v rozšiřování plochy lesů zde asi hraje Čína, která se snaží kompenzovat rozsáhlými zalesňovacími programy postupné odlesňování i v některých dalších zemích této oblasti. V letech se plocha lesů zvýšila v 57 zemích a ke snížení plochy došlo v 83 zemích. Čistá ztráta zalesněných ploch dosahuje 7,3 mil. ha ročně, což znamená ha denně! Snižování lesnatosti pokračovalo v letech v zemích Indonésie, Mexiko a Papua Nová Quinea, které rovněž patří k zemím s největšími plochami lesů.v Evropě a Severní Americe se plochy lesů naopak zvyšují a potvrzují to i údaje z let V ČR se rozloha lesů v posledních desetiletích neustále zvyšuje. Jejich plocha od roku 1966 vzrostla o hektarů a v současnosti lesy pokrývají již 2,645 miliónu hektarů půdy. Jedním z důvodů je skutečnost, že hospodaření na zemědělské půdě se vzhledem k systému dotací mnohde nevyplácí a pro majitele půdy bývá výhodnější pozemek zalesnit.

2 Rozvojové oblasti světa včetně Subsaharské Afriky se snaží proniknout svými produkty na světové trhy, což je jim ekonomickými tlaky umožněno převážně pouze v oblasti prodeje přírodních surovin a zdrojů, případně zemědělských plodin. Vlády těchto zemí tak často umožňují kácení původního lesního pokryvu a nadměrné užívání hnojiv a pesticidů. Odlesňování tropických pralesů způsobuje vysychání řek a snížení množství dešťových srážek v daném regionu, což v důsledku znemožňuje zemědělskou činnost. Celkově již byla vykácena polovina světových lesů. Zbylé porosty v rozvojových zemích jsou kvůli pokračující výstavbě silnic, farem a obydlí dále drobeny na malé, nepříliš životaschopné lesní ostrůvky. Více než polovina lesů pokácených v období byla vytěžena v Africe což potvrzuje známou představu, že války a chudoba jsou hlavní příčinou ničení lesních porostů. Ačkoli ekonomický růst může stimulovat nelegální kácení, podle FAO (mezinárodní lesnická organizace) se celkově dá říct, že růst bohatství naopak vede k lepší péči o lesy. Bohatší státy se většinou snaží přijímat opatření na ochranu přírody a životního prostředí. Příklady z Indie a Číny vedou autory studie k závěru, že ekonomický rozvoj se zdá být nezbytným předpokladem k zastavení ničivého kácení (in článek agentury Reuters, ). Statistiky OSN uvádějí roční přírůstek obyvatel o 125 milionů, předpokládaných 10 miliard obyvatel bude mít naše planeta kolem roku Průměrná výměra lesa na jednoho obyvatele rapidně klesá, z 1,5 ha v roce 1970 na současných asi 0,4 ha. Každý obyvatel planety dnes denně spotřebuje" necelý kilogram dřeva. Zvyšující se množství obyvatel planety (v říjnu r překročil počet 7 miliard) a s ním spojený růst spotřeby dřeva musí mít výrazný dopad na lesy. Čtyřicet procent světových lesů je na území rozvinutých zemí (s 20 % světové populace), zatímco 60 % světových lesů je na území rozvojových zemí (s 80 % světové populace). Zdroje planety, zejména obnovitelné přírodní zdroje, jako je půda, voda, ovzduší, lesy, biologická rozmanitost a zásoby ryb, jsou podrobeny silnému tlaku, poněvadž světová populace roste a současné způsoby hospodářského rozvoje tento tlak dále zvyšují. Ukazuje se, že v některých rovinách směřujeme k nadměrnému zatěžování životního prostředí. Současná poptávka po pitné vodě v mnohých světových oblastech často překračuje schopnost obnovy zdrojů. Stejně tak šíření pouští, odlesňování a degradace půd dosahují v četných oblastech alarmujících rozměrů. Tab.č : Rozloha lesa a lesnatost v jednotlivých částech světa v r (FAO, 2001) Oblast světa Rozloha lesa (10 6 ha) Podíl na celk. světové rozloze lesů (%) Lesnatost (%) Afrika Asie Austrálie a Oceánie Evropa a Ruská federace Severní a Střední Amerika Jižní Amerika Celkem WWF odhaduje, že v devadesátých letech minulého století lidé pokáceli nebo jinak zlikvidovali ve světě každoročně lesy o celkové rozloze čtverečních kilometrů. Tedy zhruba dvojnásobek rozlohy České republiky. Přední světoví odborníci konstatují, že představy o potřebě vyloučit rozsáhlé plochy lesů z produkce dříví z důvodů ochrany životního prostředí, představy o přírodě blízkém hospodaření v lesích, vyloučení introdukce dřevin, omezení až vyloučení šlechtění lesních dřevin, apod., jsou nejen v celosvětovém měřítku nereálné, ale i v rozvinutých zemích budou jen obtížně uskutečnitelné.

3 Zabezpečení potřeb lidstva bude naopak vyžadovat celé spektrum lesnických opatření od pěstování dřevin mimo les v systému agroforestry, přes plantáže dřevin s krátkým obmýtím, pařeziny, energetické lesy, hospodářské lesy, přírodě blízké lesy až po rezervace. V posledních deseti letech se rozloha lesních monokultur na světě každoročně zvýšila o km 2. Asi polovina těchto druhově chudých lesů vznikla zalesněním nelesní půdy, druhou polovinu tvoří přírodní lesy přeměněné na monokultury. Nejvíce monokultur dnes najdeme v Asii (62 %). Tyto porosty pěstované na dřevní hmotu jsou omezené v některých mimoprodukčních funkcích a hlavně v udržování biologické rozmanitosti ve srovnání s lesy původními. Tab.č.16.2 : Příklady ukazatelů zvyšování tlaku lidských aktivit na světové přírodní zdroje Ukazatel Jednotky Populace (v miliardách osob) 2,5 3,8 5,8 Městské aglomerace (města nad 8 miliónů obyvatel) Potraviny (průměrná denní produkce, v kaloriích na obyvatele) Rybolov (roční úlovek ryb v miliónech tun) Spotřeba vody (roční spotřeba vody v miliónech tun) Vozidla (v miliónech vozidel v provozu) 70,3 279, Používání hnojiv (v miliónech tun) 36,5 2 83,7 140,3 3 Deštné lesy (index lesní plochy 1950 = 100) Sloni (v miliónech kusů) 6,0 2,0 0,6 Hrubý úbytek lesů v globálním měřítku činil v 90. letech min. století í cca km 2 za rok! Ve skutečnosti byl však v období čistý roční úbytek více než km 2. Rozdíl mezi hrubým a čistým úbytkem lesů tvoří nová výsadba. Lesnatost Evropy se např. v uplynulém desetiletí zvýšila v důsledku rozsáhlých zalesňovacích programů EU. Na našem kontinentu tak každoročně přibude asi 3000 km 2 zalesněné plochy. V budoucnosti však zřejmě dojde v tomto směru k dalším výrazným změnám. Čína chce např. zalesnit celkem 5 % plochy svého státu (v uplynulé dekádě ročně km 2 ). Les se navíc samovolně rozšíří každý rok na plochách o rozloze km 2. Bohužel dvě třetiny ploch, kam les přirozeně expanduje, leží mimo tropy. Velkoplošné odlesňování zahájené s rozvojem zemědělství bývá považováno v celosvětovém rozsahu za nejvýznamnější změna ve využívání území. Úbytek původních lesů, k němuž dochází zejména v tropech, se v posledních letech zpomalilo. V posledním desetiletí minulého století činil km 2 za rok (zhruba rozloha bývalého Československa). Pokračující ničení lesů na zeměkouli vyrovnává jednak přirozené šíření lesa, jednak zalesňování, a to jak ploch, kde už les někdy rostl, tak zcela nového prostředí. Čistý úbytek lesa činil v roce globálně km 2 ročně. Také v případě absolutního snížení celkové rozlohy světových lesů došlo k jistému zlepšení : uvedená ztráta je o třetinu menší než tomu bylo v období let Dle studie Světového fondu na ochranu přírody (WWF) zveřejněné ve Vídni u příležitosti mezinárodního roku lesů může do roku 2050 ve světě vymizet 230 milionů hektarů lesa. To by mělo katastrofální dopad na životní prostředí. Těžba dřeva je tak vysoká, že úbytek "nestíhá" nová výsadba nahradit. "Na Zemi se v průměru každou minutu pokácí zalesněná plocha o rozloze pětatřiceti fotbalových hřišť," uvádí se ve studii. Podle WWF tento stav má a bude mít negativní vliv na pestrost živočišných druhů, půdní erozi, zásoby pitné vody, na klima a v neposlední řadě také na ekonomický rozvoj řady zemí.

4 Z hlediska rychlosti odlesňování v Jižní Americe a tropické Asii se na přelomu tisíciletí odlesňování nepatrně zpomalilo, ve Střední Americe zůstává úbytek lesů stejný a v tropické Africe se ničení lesů dokonce zvýšilo. Globálně řečeno: úbytek lesů na Zemi je a v nejbližší budoucnosti zůstane, znepokojivý. Graf č. 16.1: Změny zalesněné plochy a hustoty porostů u 50-ti nejzalesněnějších zemí světa v období let Horizontální osa změny zalesněné plochy, vertikální osa změny hustoty lesních porostů. Státy nad úhlopříčkou se zalesňují, ty pod ní se stále ještě odlesňují. Pramen: PNAS : , Wikipedia Podle oficiálních údajů vlastní a obhospodařují 77 % všech světových lesů státy (vlády). Patří sem i velké plochy lesa spravované neoficiálně obcemi. Místní komunity a domorodé obyvatelstvo formálně vlastní 7 % veškerého území, které je na Zemi zalesněno, další 4 % tohoto základního typu prostředí pro ně vyčlenily vlády příslušných území. Zbylých 12 % světových lesů patří soukromým vlastníkům a nestátním firmám. Zachování rozumné plochy světových lesů do budoucna vyžaduje jak vyhlášení dostatečného počtu dobře řízených chráněných území s různým stupněm ochrany lesů, tak zavedení udržitelného obhospodařování lesů mimo ně. Pokračovat by měly i k životnímu prostředí citlivé a společensky prospěšné programy na obnovu odlesněné či poškozené lesní krajiny. Vzhledem k očekávanému vývoji naší planety bychom měli chránit zejména původní lesy před znečišťováním prostředí a celosvětovým oteplováním tím, že omezíme vypouštění škodlivin do prostředí a o lesy budeme pečovat takovým způsobem, že zvýšíme jejich odolnost vůči změně podnebí. A konečně bychom se měli postarat o to, aby rozhodnutí, přijímaná v jiných resortech než je péče o životní prostředí nebo lesní hospodářství, nevedla k velkoplošnému ničení lesních porostů. Přestože v celosvětovém nebo celoevropském měřítku existuje řada organizací, programů a iniciativ snažících se čelit ničení lesů na Zemi, další osud světových lesů závisí na

5 přístupu jednotlivých zemí. Mezinárodní aktivity mohou podporovat ochranu a udržitelné využívání lesních ekosystémů rozumnou regulací trhu, vytvářením příslušných kapacit, poskytováním nutných technologií pro lesní hospodářství, podporou inventarizací a plánování či rozšiřováním aktuálních a podložených informací Lesy v Evropě V roce 2000 bylo v Evropě 335 mil. ha hospodářsky využívaných lesů, z nichž bylo 204 mil. ha jehličnatých a 132 mil. ha listnatých porostů. Nejzalesněnějšími zeměmi Evropské unie jsou Finsko se 77 %, Švédsko se 76 % a Slovinsko se 63 %, za nimi následují Lotyšsko s 56 % a Španělsko s 55 %. Na opačné straně se nachází ostrovní Malta, kde porosty pokrývají necelé 0,5 procenta půdy, Nizozemsko s 11 procenty a Velká Británie a Irsko, které mají shodně po 12 procentech. Dle uskutečněných prognóz se do roku 2040 předpokládá pokles výměry hospodářsky využívaných lesů na 329 mil. ha (na 199 mil. ha jehličnatých a 130 mil. ha listnatých lesů). V jiné variantě výhledu se ale předpokládá nárůst výměry hospodářských lesů na 343 mil. ha (na 209 mil. ha jehličnatých a 135 mil. ha listnatých). Při celkovém poklesu výměry hospodářsky využívaných lesů o 6,6 mil. ha předpokládá základní varianta výrazný nárůst těžebních možností, a to vzhledem k nárůstu zásob dříví v porostech (z 51 mld. m3 s k. v roce 2000 na 62 mld. m3 s k. v roce 2040), který lze očekávat v souvislosti s udržením celkového ročního přírůstu na úrovni 1,20 až 1,17 mld. m 3 s k. Ve třech státech Evropy se do budoucna předpokládá pokles produkce dříví, a to v Chorvatsku o -0,7 %, ve Španělsku o -0,8 % a v Holandsku o -1,1 % ročně. Malý nárůst (+0,1 až 0,5 % ročně) se očekává v Bulharsku, Finsku, Lotyšsku, Dánsku, Norsku, Itálii a Švédsku; střední nárůst (+0,6 až 1,0 %) v Belgii, Estonsku, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Moldavsku, Polsku, Portugalsku a Srbsku a Černé hoře. Vysoký nárůst (+1,1 až 1,5 %) se pak čeká v Albánii, Rakousku, Bělorusku, České republice, Litvě, Rumunsku, Švýcarsku, Turecku a Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Ještě vyšší meziroční nárůsty se předpokládají v Irsku (+1,6 %), Makedonii (+1,7 %), Ruské federaci (+4,0 %), Slovensku (+2,0 %), Slovinsku (+1,9 %) a Ukrajině (+ 2,0 %). Ze závěrů hospodářské komise OSN pro rok 2003 vyplynulo, že v jednotlivých státech Evropy se pohybuje poškození lesů mezi 40 a 90 procenty. Nejhůře jsou na tom lesy v Polsku, Slovensku a České republice. Tab.16.3 : Poškození lesů v jednotlivých státech Evropy Seznam evropských států seřazený podle rozsahu poškození lesních porostů: 1. Polsko 91,8 % 11. Slovinsko 76,8 % 21. Srbsko 59,0 % 2. Slovensko 90,4 % 12. Moldávie 76,8 % 22. Estonsko 57,2 % 3. Česko 88,6 % 13. Velká Británie 71,2 % 23. Portugalsko 55,0 % 4. Litva 86,7 % 14. Německo 68,7 % 24. Švédsko 53,3 % 5. Ukrajina 81,6 % 15. Švýcarsko 68,4 % 25. Irsko 47,1 % 6. Bulharsko 80,7 % 16. Maďarsko 64,4 % 26. Nizozemsko 46,8 % 7. Itálie 80,2 % 17. Bělorusko 64,0 % 27. Finsko 45,6 % 8. Kypr 78,9 % 18. Řecko 64,0 % 28. Rakousko 38,9 % 9. Lotyšsko 78,2 % 19. Norsko 61,1 % 29. Dánsko 37,9 % 10. Španělsko 77,3 % 20. Belgie 59,3 % 30. Rumunsko 37,8 % Pozn.: Seznam neobsahuje státy, od kterých údaje byly nevěrohodné, či se je nepodařilo získat. Bez zahrnutí Ruska je téměř polovina evropských lesů v soukromém vlastnictví (nyní více než 11 milionů) a toto číslo narůstá v důsledku restitucí a fragmentací kvůli dědickým

6 Počet obyvatel Rozloha les soukromé lesy hospodářské lesy ochranné lesy chráněné přírodní produkční plantáže Zásoba Lesnatost státu zákonům. Produkce a spotřeba dřeva v Evropě vzrůstá, v roce 2005 činila ročně 1,1 m 3 na obyvatele. Evropa je hlavním exportérem výrobků ze dřeva (100 mil. m 3 /rok) a z velkého množství dřeva se získává energie. Lesnictví, dřevařský a papírenský průmysl přispívají 1 % HDP Evropy. V sektoru pracovalo v roce 2005 více než 4,3 mil. lidí, tj. 1,1 % všech zaměstnaných v Evropě. Do více než 90 % lesů je umožněn volný přístup veřejnosti a plocha lesů pro rekreaci narůstá. V lesích se nachází velké množství archeologických nalezišť, přírodních památek a dalších stanovišť majících kulturní a spirituální hodnotu. Tab.č.16.4: Hlavní organizace obhospodařující státní lesy některých zemí v rámci EU Stát Název podniku Datum založení Právní forma podniku Podíl lesa ve správě podniku na celkové ploše lesů ve státě * 2 Plocha lesů podniku tis.ha % % tis.ha Plocha lesů státu * 1 BAVORSKO ESTONSKO Bayerische Staatsforsten AöR Veř. instituce Riigimetsa Majandamise Keskus ost.stát.org FINSKO Metsähallitus 1994 státní podnik IRSKO Collite Teoranta spol. s ruč.omez POLSKO Lasy Panstwowe 1924 státní podnik RAKOUSKO SLOVENSKO Österreichische Bundesforste AG Akc. společnost Lesy Slovenskej republiky, š.p státní podnik Česká republika Lesy České republiky, s.p státní podnik Údaje za rok 2004, v případě Bavorska za rok 2005/2006 (podnik založen ) *1 FAO, Global Forest Resources Assesment 2005 *2 prezentace organizací státních lesů Zdroj: Časopis "Lesu zdar!", květen 2007 Tab.č : Charakteristiky lesnického sektoru ve vybraných evropských zemích z toho Země (stát) tis. (r. 2004) tis.ha tis.ha % tis.ha mil m 3 Austria ,

7 Belgium , Bulgaria , Croatia ,3 94,7 2,3 0, Czech Republic ,3 75,2 6,3 7, Denmark ,6 38,6 6,8 16, Estonia ,4 71,8 22,0 6, Finland ,8 91,2 0,0 7, France ,0 96,9 1,5 1, Germany ,2-21,9 19, Greece ,5 92,1-4, Hungary ,5 64,5 13,3 20, Ireland ,0 90,1 0,0 0, Italy , , Latvia ,1 n.s. 5,9 13, Liuthania ,7 70,3 9,8 8, Netherlands ,3 1,1 0,0 24, Norway ,0 62,9 27,6 1, Poland ,8 63,5 20,7 4, Portugal ,7 78,0 5,7 16, Romania ,7 51,3 38,9 4, Russia ,0 76,9 8,7 2, Slovakia ,2 9,5 17,8 5, Slovenia ,3 54,3 12,7 6, Spain ,9 9,4 13,1 37, Sweden ,3 73,1 0,1 12, Switzerland ,0 62,7 35,0 2, United Kinghom ,8 33,7 0,2 5, Total Europe ,1 9,1 3, Pramen : Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce Požadavky na lesy z hlediska potřeby dříví Dřevo je přírodní obnovitelná surovina, jejíž užívání nepřispívá k emisím skleníkových plynů a nebezpečným změnám klimatu. Evropská i národní politika zdůrazňují potřebu přechodu na obnovitelné zdroje a zajištění trvale udržitelného hospodaření v lesích. Odborníci se shodují, že je velmi žádoucí, aby byly dřevem nahrazovány neobnovitelné materiály, jež zvyšují závislost na těžbě fosilních paliv. Používání dřeva podporuje trvale udržitelný rozvoj regionu. V České republice je v porovnání s okolními zeměmi a zejména zeměmi EU relativně nízká spotřeba dřeva. Přitom s 33 % zalesnění patříme k nejlesnatějším zemím Evropy. Sousední Rakousko slouží jako příklad země s vysokým povědomím o významu dřeva jako obnovitelné suroviny a s jeho intenzivním použitím. Od roku 1990 se těžba dřeva v globálním měřítku zvyšuje, přičemž polovinu získané dřevní hmoty lidé spálí na otop, a to i přesto, že dřevní hmota je důležitou surovinou pro řadu průmyslových odvětví. Zdaleka však nejde jen o dřevo, i když ani jeho hodnota není zanedbatelná: cena dřeva vytěženého ve světě za rok činí 100 miliard USD (1,7 bilionu Kč). Produkci dřeva a nedřevních výrobků z lesa (maso ulovené zvěře, ratan a vlákniny, med, jedlé rostliny, houby, léčiva, aromatické látky a přírodní barviva) slouží na naší planetě 30 % lesní plochy. Za období se roční světová produkce dříví zvýšila o 986 mil. m 3, tj. o 42 %. Nebývale strmý růst produkce v oblastech extenzivního lesního hospodaření (zejména v Jižní Americe a v Africe) vyvolává obavy z možných nepříznivých důsledků neregulovaného kácení pralesů v souvislosti s rizikem narušení ekologické rovnováhy v širším, globálním mě-

8 řítku. Především s těmito problémy souvisí současné rozšíření zájmu o certifikaci lesů. Výrazný je také nárůst těžby v hospodářsky vyspělé Severní Americe. K růstu produkce ale dochází také v řadě hospodářsky vyspělých zemích Evropy. Snížení celkové evropské produkce vyvolal především pokles těžby v zemích evropské části bývalého SSSR, z 349 mil. m3 v roce 1991 na 207 mil. m3 v roce Bez zemí evropské části bývalého SSSR představovala evropská produkce dříví v roce mil. m3 a v roce mil. m3, což znamená zvýšení o 18 %. Současně se představitelé lesního hospodářství v mezinárodním společenství přihlašují k zásadám trvale udržitelného hospodaření v lesích a k jejich respektování v hospodářské praxi svých zemí. Ačkoliv došlo v předchozích letech k zásadní změně globálních sociálních a ekonomických podmínek, sortimentní struktura produkovaného a spotřebovaného dříví se změnila jen málo. Zastoupení pilařských a dýhárenských výřezů na celkové světové produkci dříví vzrostlo z 27 % v roce 1961 jen na 28 % v roce 2001, zastoupení vlákninového dříví z 9 % na 14 %. Snížil se podíl ostatního průmyslového dříví ze 7 % na 4,5 % a podíl palivového dříví z 56,5 % na 53,6 %. Palivo Produkce paliva vzrostla ve světovém měřítku z mil. m3 v roce 1961 na mil. m3 v roce 2001 a podíl paliva na celkové produkci surového dříví jen mírně klesá. Jako palivo slouží především dříví listnatých dřevin (přes 73 % z celkové světové listnaté těžby). V některých zemích je využívání dříví k energetickým účelům podle údajů dřevařské statistiky FAO zcela rozhodujícím směrem jeho spotřeby. Spotřeba dříví pro otop představuje více než 90 % vlastní produkce např. v Alžírsku, Bangladéši, Beninu, Kambodži, Demokratické republice Kongo, Egyptě, Etiopii, Guineji, Indii, Keni, Libérii, Pákistánu, Filipínách, Tanzanii, Ugandě a dalších. Vysoký podíl vykazuje také dřevařská statistika např. v Brazílii (56 %), Číně (67 %), Mexiku (84 %), Myanmaru - Barmě (90 %), Nigérii (86 %) nebo ve Vietnamu (86 %). V zemích, které jsou obvykle zařazovány mezi největší světové producenty surového dříví, je podíl paliva podstatně nižší (Kanada necelé 1 %, Finsko 8,6 %, Francie 6,4 %, Německo 7,5 %, Indonésie 7,2 %, Švédsko 9,4 %, USA 15 %, pro srovnání v ČR 6,5 %). Pilařská a dýhárenská kulatina Při posuzování trendů spotřeby surového dříví má mimořádný význam zastoupení tzv. kulatinových sortimentů. Statistika do této sortimentní skupiny zahrnuje výřezy, určené převážně k pilařskému zpracování, pro výrobu dýh (loupáním či krájením), pražců, šindelů, pro použití bez dalšího opracování ve stavebnictví apod. Z celkové světové produkce surového dříví představují kulatinové sortimenty v současné době 27,8 % (924 mil. m3). Mezi státy s největším zastoupením pilařské kulatiny nacházíme převážně evropské země s tradičním intenzivním LH a vysokým podílem jehličnatých dřevin (Německo 57 %, Rakousko 60 %, Švédsko 53 %, Švýcarsko 70 %, ČR 55 % atd.) a oba dřevařsky významné severoamerické státy: USA (49 %) a Kanadu (dokonce 85 %). V asijských a afrických zemích je vysoký podíl kulatinových sortimentů spíše výjimečný. Takovou výjimkou je např. Japonsko (73 %), Gabun (83 %) a Malajsie (80 %). K největším producentům jehličnaté kulatiny patří USA (164 mil. m3), Kanada (137 mil. m3), Rusko (53 mil. m3), Čína (33 mil. m3), Švédsko (33 mil. m3), Brazílie (23 mil. m3), Finsko (22 mil. m3) a Německo (18 mil. m3). Na jednom z předních míst se nachází s více než 7 mil. m3 také ČR. Předními producenty listnaté pilařské a dýhárenské kulatiny jsou v současné době USA (76 mil. m3), Brazílie (26 mil. m3), Čína (19 mil. m3), Indonésie (25 mil. m3), Indie (14 mil. m3) a Malajsie (21 mil. m3). Ačkoliv to z dostupných údajů nelze zatím exaktně proká-

9 zat, v listnatých kulatinových výřezech má zřejmě významné místo dýhárenská kulatina cenných exotických dřevin. Podíl pilařských a dýhárenských výřezů na celkové produkci se v průběhu posledních 40 let prakticky nezměnil. Po dosažení maxima roční produkce přesahující úroveň 1 mld. m3 v závěru 80. let došlo k poklesu produkce kulatinových sortimentů. To samozřejmě ovlivňuje lesnickou obchodní politiku i pěstování lesa (obmýtní doba), a proto bude nezbytné se těmito tendencemi světového LH seriózně zabývat. Vlákninové dříví Ve světovém měřítku podíl vlákninového dříví na celkových dodávkách jen mírně převyšuje 14 % ze současné globální produkce surového dříví. (Ještě v roce 1961 to bylo dokonce pouhých 9 %.) V absolutním vyjádření ale světová produkce a spotřeba vlákninového dříví nepřetržitě roste. K největším producentům patřily především USA (164 mil. m3), Brazílie (46 mil. m3) a Rusko (42 mil. m3). Tyto tři státy zabezpečují přes 50 % globální spotřeby suroviny pro výrobu celulózy a dřevodesek. Podíl listnáčů ve vlákninovém dříví představuje více než 42 % z celkové produkce vlákniny. Ostatní průmyslové dříví Do této skupiny je zařazována surovina pro výrobu tříslovin a destilaci, sirkárenské výřezy, dolovina, kůly, sloupy, tyče a jiné dřevařské produkty. Podíl na světové produkci činil v roce ,5 %. K nejdůležitějším producentům patří především Čína (34,4 mil. m3) a USA (13,7 mil. m3), za nimi pak následují Nový Zéland (9,3 mil. m3), Brazílie (7,8 mil. m3), Thajsko (5 mil. m3) a další. Přestože jsou v Evropě historicky nejvyšší výměry lesů a nejvyšší těžební možnosti, nebude zde výměra lesů dále narůstat (výměra hospodářsky využívaných lesů naopak poklesne) a roční objem přírůstu poklesne asi o 82 mil. m 3 a to jako následek změn druhové skladby a dalších opatření ve jménu ochrany přírody a biodiverzity. V roce 2060 se v Evropě předpokládá roční objem těžeb 730 mil. m 3 dříví, což bude převyšovat přírůst a povede ke snižování zásob dříví v porostech. (Současná celková těžba v evropských lesích se pohybuje na úrovni 450 mil. m3). K vyrovnání ročního objemu těžeb s ročním přírůstem došlo již před rokem 2010 jako následek dvou protisměrných tendencí: poptávky po dříví a omezování těžeb. Zvyšování cen dříví, které do roku 2001 klesaly či stagnovaly, signalizuje, že dříví některých sortimentů začíná být nedostatek již nyní. To potvrzuje závěry některých studií, předpovídajících nedostatek některých sortimentů nejpozději do roku Nárůst ceny paliva v České republice v posledním období cca o 100 % tuto předpověď potvrzuje. Je zjevné, že již v historicky dohledné době bude v Evropě dřeva nedostatek, je proto absurdní vymýšlet dotace na zvýšení jeho spotřeby pro výrobu energií! Veškeré dotace by měly být jednoznačně orientovány do produkce tj. do lesnictví, protože jen při vysoké produkci dříví lze udržet jeho přijatelné ceny, a to je ve skutečném zájmu lesnictví, průmyslu zpracování dřeva i energetiky! S pokračujícím ubýváním a destrukcí lesů ve světě vzrostl v posledním desetiletí význam tzv. nezávislé certifikace lesů a dřevěných výrobků, která zákazníkovi garantuje bezvadný původ dřeva. Spotřebitelé ve vyspělých zemích EU vyžadují výrobky z lesů, v nichž nedochází k porušování ekologických a sociálních norem. Zejména díky informačním kampaním poptávka po certifikovaném dřevě i produktech roste. Tato poptávka není saturována a skýtá exportní možnosti pro lesní hospodáře a producenty dřevěných výrobků.

10 16.3. Požadavky na environmentální funkce lesů Environmentální zdroje Za environmentální zdroje (zdroje životního prostředí) jsou považovány všechny složky přírody, které umožňují vznik a existenci všech forem života na Zemi. Základními funkcemi enviromentálních zdrojů jsou: zásoby přírodních zdrojů zdroj života vytvoření krajiny úložiště odpadů Jednotlivé environmentální zdroje mohou plnit současně i více funkcí např. les jako ekosystém, který je přírodním zdrojem, vytváří krajinu i pomáhá udržovat život. Mezi jednotlivými funkcemi může existovat i substituční vztah. Lesy patří mezi suchozemské ekosystémy s nejbohatší biologickou rozmanitostí. Ve zdravých lesích s velkou biologickou rozmanitostí mají organismy a jejich populace možnost přizpůsobovat se měnícím se podmínkám životního prostředí a zachovat celkovou stabilitu ekosystému. Lesy rostou pomalu stromy potřebují několik let, aby se obnovily, a několik desetiletí, aby vyrostly, a nezřídka je obtížné v době zakládání porostu stanovit, jaké bude konečné využití mladého porostu. Lesy zastávají řadu vzájemně provázaných sociálních, hospodářských a ekologických funkcí, a to nezřídka ve stejnou dobu a na stejném místě. Zajištění této multifunkčnosti vyžaduje vyvážené přístupy hospodaření, které jsou založené na vhodných informacích o lesích. Na počátku XXI. století je polyfunkčnost lesů jako přírodního obnovitelného zdroje a současně faktoru přírodního a životního prostředí obecně uznávána. V důsledku rozvoje civilizačních procesů se poznalo, že z hlediska veřejného blaha má environmentální funkčnost lesů velmi konkrétní význam Krajinotvorná funkce lesů Lesy se významně podílejí na charakteru evropské krajiny. Mnoho horských oblastí v Evropě by bez lesů, které ochraňují silnice, železnice, zemědělské oblasti a celé lidské osady před sesuvy půdy, kamení a bahna a před lavinami, nebylo možné obývat. Tyto lesy vyžadují zvláštní způsob hospodaření, aby byl zajištěn stabilní a trvalý vegetační pokryv. V Rakousku bylo 19 % celkové lesní plochy zákonem o lesnictví z roku 1975 vyhlášeno za ochranný les. Francouzské právní předpisy v oblasti lesnictví rozlišují několik typů ochranného lesa: forêts de montagne (horské lesy), forêt alluviale (aluviální lužní lesy), forêt périurbaine ou littorale (příměstské nebo pobřežní lesy). Lesní plochy jsou důležité pro zachování rázu krajiny a úrodnosti půdy. Zabraňují erozi půdy a desertifikaci, zejména v horských či polosuchých oblastech, neboť omezují odtok vody a snižují rychlost větru. Rovněž zpevňují a obohacují půdu, na níž vyrůstají, hrubými a jemnými kořeny, které podporují zvětrávání hornin, při jejichž rozkladu se uvolňují organické složky půdy, čímž přispívají k úrodnosti půdy a její produktivitě a sekvestraci uhlíku. Úsilí o zalesňování a obnovu lesů, díky němuž se lesní plocha v EU zvětšuje, jakož i přirozená obnova, rostoucí podíl smíšených lesů a stroje pro lesní těžební práce, které jsou šetrné vůči půdě, tuto ochrannou funkci lesů podporují. Na druhé straně mohou intenzifikační opatření, mezi něž patří např. zkracování obmýtní doby a využívání zbytků po těžbě dřeva, pařezů a kořenů, poškozovat a vyčerpávat půdu a za určitých podmínek a v závislosti na místní situaci způsobovat dodatečné emise skleníkových plynů Lesy jako regulátory zásobování pitnou vodou

11 Lesy mají důležitou schopnost zadržovat, čistit a odvádět vodu do povrchových vodních těles a podpovrchových vodonosných vrstev. Jejich čisticí funkce, kterou zastávají rovněž lesní půdy, zahrnuje rozkládání či pohlcování většiny látek znečišťujících ovzduší přenášených dešťovou vodou. Lesní půdy zadržují obrovské množství vody a snižují tím riziko vzniku povodní. Mnoho členských států EU využívá funkci lesů jako regulátora vodního režimu k získávání pitné vody. V Belgii jsou město Brusel a region Vlámsko zásobovány hlavně pitnou vodou z lesní oblasti Arden. V Německu se dvě třetiny tzv. Wasserschutzgebiete (chráněných oblastí vod), z nichž se získává pitná voda vysoké jakosti, nachází v lesních oblastech. Ve Španělsku byl lesům v povodí horního toku řek kvůli jejich schopnosti zlepšovat jakost vody udělen zvláštní ochranný status Lesy a biologická rozmanitost Lesy jsou klíčovou součástí evropské přírody a jsou přirozeným prostředím výskytu a života většiny obratlovců evropského kontinentu. Několik převažujících druhů stromů (např. buk lesní a dub cesmínový) se v podstatě vyskytuje jen v Evropě a utváří charakter evroských lesů. Výskyt tisíců druhů hmyzu a bezobratlých, jakož i mnoho druhů rostlin, je omezen převážně na lesní stanoviště složená z uvedených druhů stromů. Zachováním biologické rozmanitosti (od genů až po typy krajin) se zvyšuje odolnost lesů a jejich schopnost se přizpůsobit. Lesní stanoviště začleněná do sítě Natura 2000 se rozkládají na ploše o rozloze více než 14 milionů ha a zaujímají téměř 20 % celkové suchozemské plochy sítě Natura Lesy nedotčené lidskou činností zaujímají svou plochou o velikosti přibližně 9 milionů ha zhruba 5 % celkové lesní plochy Evropského hospodářského prostoru.tato lesní stanoviště jsou zdrojem mnoha pěstovaných rostlin, lesních plodů a běžně používaných léčivých rostlin a tuto svou funkci by měla splňovat i nadále pro příští generace. V lesích jihovýchodní Evropy, Fennoskandinávie a Pobaltí žijí populace velkých masožravců, mezi něž patří vlk, medvěd a rys, jež v ostatních částech Evropy téměř vyhynuly. Cíleným lesním hospodářstvím lze v porovnání s lesy nedotčenými lidskou činností vytvořit například napodobováním přirozených rušivých vlivů rozmanitější struktury přírodních stanovišť, které zase mohou přispět k větší rozmanitosti druhů Lesy jako úložiště a zdroje uhlíku Díky své schopnosti vázat CO2 z atmosféry a ukládat ho ve své biomase a v půdě a vytvářet tím úložiště uhlíku jsou lesy nezbytnou součástí globálního cyklu uhlíku. Růstem lesů se vyvažuje zvyšující se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Znehodnocování lesů nebo jejich přeměna na jiný způsob využívání půdy naopak může způsobit významné emise skleníkových plynů v důsledku požárů, rozkladu biomasy a nebo mineralizace organických složek půdy, a lesy se tak mohou stát zdrojem CO2. Národní soupisy lesů členských států (NFI) jsou nejdůležitějšími zdroji dat pro určení, zda určitý les představuje úložiště nebo zdroj CO2. V současnosti z národních soupisů lesů členských států vyplývá, že v lesích v EU převažuje přírůst nad mýcením. Z toho je patrné, že evropské lesy akumulují uhlík, a lesní plocha proto v současnosti funguje jako úložiště uhlíku. To znamená, že váže uhlík ve výši zhruba 0,5 Gt CO2/rok v porovnání s emisemi skleníkových plynů z průmyslu v EU-27 ve výši 5 Gt ekvivalentu CO2/rok. Kombinované účinky změny klimatu (např. častější výskyt ničivých bouřek43), převažujícího výskytu staršího porostu a případné neplánované těžby dřeva ve větším rozsahu však tuto schopnost vázat a ukládat uhlík mohou ovlivnit. V této souvislosti je důležité vědět, že lesy mohou poskytovat obnovitelné suroviny a energie, jichž lze využít jako náhrady za produkty a zdroje energie s větším obsahem uhlíku. Větší míra vázání uhlíku v lesním porostu a dřevěných výrobcích a omezené využívání fosilních paliv znamenají v konečném důsledku menší výskyt skleníkových plynů v atmosféře. Z dlouhodobého hlediska lze očekávat, že udržitelná strategie v oblasti lesního hospodářství, jejímž cílem je zachovat či zvýšit schopnost lesů ukládat uhlík, spolu s udržitelnou roční produkcí užitkového dřeva, vláknin či energie nejvíce přispějí ke zmírnění dopadů změny klimatu.

12 Lesy jako regulátory počasí na místní a regionální úrovni Vypařování vody z veškeré vegetace (evapotranspirace) je odpovědno za zhruba dvě třetiny celkového objemu vody, který se výparem z povrchu půdy dostane do ovzduší. Lesy ukládají, ale také vypařují obrovská množství vody, čímž doplňují vypařený objem vody z oceánů přenášený ve formě vodní páry na pevninu. Lesy proto plní významnou úlohu při atmosférické cirkulaci a koloběhu vody na pevnině a mohou také přispět ke zmírnění problémů souvisejících s regionálním klimatem, desertifikací a zásobováním vodou. Vzhledem k tomu, že v důsledku odlesňování se mění koloběh vody, má tato činnost přímý dopad na povětrnostní podmínky na celosvětové i místní úrovni. V některých suchých oblastech však mohou lesy ještě zvyšovat nedostatek vody kvůli vyšší evapotranspiraci své vegetace v porovnání s jinými typy vegetace. K tomu dochází zejména u rychle rostoucích druhů stromů, jež vyžadují velké množství vody, a u odrůd vysázených na nevhodných stanovištích. Rovnoměrnější rozdělení srážek spolu s vysokou schopností sorpce mechového patra snižuje extrémní odtoky z lesních povodí a tím i riziko vzniku povodní. Je známým faktem, že extrémní stoleté povodně, které známe v současnosti, začaly vznikat až v souvislosti se středověkým odlesňováním pohraničních pohoří. Ochranná protipovodňová úloha smrkových stejnověkých monokultur je navíc o něco nižší než u přirozených smíšených lesů. V průběhu minulého století vzrostla průměrná teplota v Evropě o 1 C a nejoptimističtější výhled předpovídá nárůst o 2 C do roku Přirozená přizpůsobivost ekosystémů však již není schopna držet krok s rychlou změnou klimatu. V důsledku toho přestanou být celé regiony vhodné pro určité typy lesů a zároveň dojde k posunům areálů původních druhů a ke změnám růstu ve stávajících porostech. Je rovněž možné, že budou daleko častější extrémní výkyvy počasí (vichřice, lesní požáry, období sucha a horka) nebo budou mít tyto jevy dramatičtější průběh Environmentální funkce lesů v České republice V České republice jsou plošně vylišeny lesy s důležitými environmentálními funkcemi, které nemohou zůstávat na úrovni samovolných, parametricky nahodilých účinků. V procentech celkové lesní plochy je to (zaokrouhleně) 28 % lesů s funkcemi vodohospodářskými a půdoochrannými, 23 % lesů s funkcemi zdravotními, především rekreačními, 25 % lesů s funkcemi v ochraně přírody. V tomto rozsahu, při respektování vzájemných přesahů, je to až 58 % lesů s potřebou cílených mimoprodukčních lesnických aktivit k zajišťování ekologické i socioekonomické stability kulturní krajiny. Jde o řízené environmentální funkce lesů, obecněji o produkovanou infrastrukturu jako nedílnou součást hospodářské činnosti v moderním lesním hospodářství. Hospodaření pro budoucnost není pro lesníky ničím novým. Není náhodou, že koncept trvalé udržitelnosti byl vymyšlen a prvně použit právě v lesnictví. Lesy poskytují rozmanité ekonomické, sociální a environmentální funkce, které vyžadují značně vyvážený přístup umožňující trvale udržitelné obhospodařování lesů a již deset let stará lesnická strategie nedokáže plně reagovat na výzvy současného trhu a rychle se měnící potřeby společnosti. Příští rok také vyprší platnost Akčního plánu EU pro lesy. Je tedy nutné diskutovat o výzvách pro lesnický sektor, které jsou s klimatickou změnou spojeny: Očekává se, že lesy budou klíčovým hráčem v omezování klimatické změny, včetně dosažení cíle EU v souvislosti s využíváním obnovitelných zdrojů energie. Zvyšuje se poptávka po rekreačních a environmentálních službách. Stále narůstá znepokojení v souvislosti s pokračující ztrátou biodiverzity, nehledě na prováděná opatření a rozšiřování chráněných oblastí. Uvedené změny probíhají v kontextu současného zpomalování rozšiřování plochy lesů.

13 Lesy spravované k veřejně prospěšným účelům (často netržního charakteru, jako např. za účelem lovu, rekreace, krajinné hodnoty, sběru lesních plodů a hub) zvyšují hodnotu přilehlých pozemků, podporují cestovní ruch, přispívají k lidskému zdraví a dobrým životním podmínkám a jsou součástí evropského kulturního dědictví. Některé zdroje: Zdroj : Vladimír Simanov, Lesnická práce, Zdroj : Bluďovský Zdeněk, Lesnická práce, r č. 6 Zdroj: Jan Plesník a František Pelc, Současný stav a výhled lesů ve světě a v Evropě. Ochrana přírody číslo 4, r