Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Hana Zahajská

Transkript

1 Jabok - Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Hana Zahajská Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze Vedoucí práce: Rok: 2013 Ing. Mgr. Jan Dočkal CSc.

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci, na téma Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.... V Praze dne: Hana Zahajská Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně - Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.

3 Anotace Absolventská práce na téma Zjišťování potřeb osob bez přístřeší v terénním programu Armády Spásy v Praze se zabývá terénní sociální prací, terénním programem v Armádě Spásy a zjišťováním potřeb osob bez přístřeší. Cílem této práce je poukázat na specifickou formu sociální práce - terénní sociální práci, představit terénní program v Armádě Spásy, zjistit a poté specifikovat jak terénní pracovníci zjišťují potřeby osob bez přístřeší. Práce se věnuje nejprve cílové skupině a sluţbám, které jsou dané skupině poskytovány, dále se zaměřuje na terénní sociální práci a její specifika, dalším tématem je samotný terénní program v Armádě Spásy, následně je v práci popsáno zjišťování potřeb uţivatelů sluţeb v Armádě Spásy. V práci jsou také zmíněny organizace, poskytující sociální sluţby lidem bez přístřeší, a zároveň popisuje celý průběh terénního programu Armády Spásy. Na závěr, tedy v praktické části jsou zaznamenány jednotlivé rozhovory mezi terénními sociálními pracovníky a klienty, které poukazují na zjišťování potřeb osob bez přístřeší. Klíčová slova: terénní sociální práce, terénní program, sociální sluţby, Armáda Spásy, osoby bez přístřeší, terénní sociální pracovník, zjišťování potřeb

4 Summary This final thesis on Detecting needs of homeless people in outreach program of Salvation Army in Prague deals with streetwork, outreach program in Salvation Army and detecting needs of homeless people. The target of the thesis is to point out specific form of social work streetwork, to introduce the outreach program of Salvation Army, to find out and specify how streetworkers detect needs of homeless people. At first the thesis devotes target to audience and services, which are offered to target audience. The thesis is also focused on streetwork and its specifics. Another topic of the thesis is the outreach program in Salvation Army and subsequently describes the detecting needs of users of services in Salvation Army. In the thesis are also mentioned organizations, which provide social services to homeless people and simultaneously describes whole progress of outreach program of Salvation Army. In last part, the practical part, are recorded individual interviews between streetworkers and clients. Interviews point out to the detecting needs of homeless people. Keywords: streetwork, outreach program, social services, Salvation Army, homeless people, streetworker, social work, detecting needs

5 Poděkování Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala terénnímu sociálnímu pracovníkovi z Armády Spásy a také zároveň mému konzultantovi Bc. Olegu Gudzenkovi, za jeho dobré rady, vhodné připomínky a především ochotu se mi plně věnovat, jak v terénu, tak i v nízkoprahovém denním centru. Dále bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Mgr. Janu Dočkalovi CSc. za jeho praktické poznámky, nevídanou ochotu a trpělivost.

6 Obsah Úvod 7 1. Osoby bez přístřeší Charakteristika osob bez přístřeší Organizace poskytující sluţby pro osoby bez přístřeší v Praze Terénní sociální práce Pojem terénní sociální práce Historie terénní sociální práce Terénní sociální práce v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb Cíle terénní sociální práce Armáda Spásy Charakteristika organizace Nabízené sluţby Terénní program v Armádě Spásy v Praze Poslání terénního programu Cíle terénního programu Výhody a nevýhody terénního programu Průběh Terénního programu Mapování terénu - Monitoring První kontakt Následná práce s osobami bez přístřeší Vyhodnocení práce Zjišťování potřeb uţivatele sluţby v Armádě Spásy 46 Závěr 52 Seznam pouţité literatury 54

7 Úvod Tato absolventská práce je zaměřena na specifickou formu sociální práce, která se nazývá terénní sociální práce. V práci je zmíněn terénní program v Armádě Spásy konkrétně na jedné z poboček Armády Spásy, a to v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše v Praze. Je zde popsán jeho celkový průběh. Práce také obsahuje zjišťování potřeb osob bez přístřeší právě v rámci terénního programu. Práce tedy popisuje, jak terénní sociální pracovníci tyto potřeby zjišťují. Jako cílovou skupinu pro terénní sociální práci jsem zvolila osoby bez přístřeší, jak je jiţ uvedeno výše. Důvodů k volbě tohoto tématu, bylo hned několik. Jeden z hlavních důvodů byl ten, ţe se zajímám o problematiku a tématiku spojenou s lidmi bez přístřeší, dalším a pro mě velmi významným krokem k volbě tématu byla praxe, kterou jsem absolvovala minulý rok v organizaci Armáda Spásy, přímo v Centru sociálních sluţeb na Praze 7 v Holešovicích, kde jsem měla moţnost zaţít i práci v terénu s terénním sociálním pracovníkem, ale celá praxe trvala pouhý týden, z toho v terénu jsme strávili pouze jeden den, coţ mi přišlo málo, na to abych se dostala do daného tématu, zjistila všechny potřebné informace a prozkoumala metodiku práce terénních sociálních pracovníků, a tak abych se do daného tématu dostala a více porozuměla práci s lidmi bez přístřeší, zajistila jsem si letos v červenci další praxi. Nastoupila jsem do Armády Spásy jako dobrovolník, s tím, ţe jsem chtěla být po celou dobu v terénu, coţ mi bylo ze strany pracovníků Armády Spásy umoţněno. Posledním a zároveň neopomenutelným důvodem byla měsíční praxe, která taktéţ proběhla letos, a to v Městském centru sociálních sluţeb a prevence na Praze 1 u sociálního kurátora pana Pěnkavy, který se věnuje této cílové skupině, i tato praxe mě obohatila natolik, ţe jsem se ujistila v tom, ţe lidé bez přístřeší jsou pro mne cílovou skupinou, které bych se do budoucna ráda věnovala. 7

8 Chtěla bych podotknout, ţe se v práci zaměřím přímo na terénní sociální práci a terénní program ve výše uvedené organizaci a to proto, ţe mým hlavním cílem je popsat terénní program, jeho průběh a dále objasnit, jak pracovníci organizace zjišťují potřeby osob bez přístřeší. Práce se tedy soustřeďuje jak na pracovníky, jejich metodiku práce, tak na klienty samotné. V první kapitole je popsána charakteristika osob bez přístřeší, jsou zde zmíněny další organizace poskytující sluţby pro osoby bez přístřeší. Následně se v další kapitole budu zabývat terénní sociální prací, objasním tento pojem, čím se vyznačuje, čím je specifická, popíši její historii a také jak je spojována se zákon č. 108/2006 Sb., nechybí ani cíle terénní sociální práce. Následuje další kapitola s názvem Armáda Spásy, kde je charakterizována tato organizace a jsou zde podrobně vypsány sluţby, které tato organizace nabízí. Dále se budu zabývat terénním programem v Armádě Spásy v Praze, v této kapitole je obsaţeno poslání terénního programu, jeho cíle a také jeho výhody a nevýhody. Stěţejním bodem celé práce je průběh terénního programu, který v sobě zahrnuje mapování terénu, první kontakt, následnou práci s klientem a vyhodnocení práce. V praktické části se zaměřím na průběh terénního programu přímo v praxi, a to na základě pozorování v terénu, dále pak na zjišťování potřeb uţivatele sluţby v Armádě Spásy, na dané potřeby poukáţu prostřednictvím rozhovorů terénních sociálních pracovníků s klienty. 8

9 1. Osoby bez přístřeší Osoby bez přístřeší neboli lidé bez přístřeší případně lidé bez domova, bývají většinovou společností označováni jako bezdomovci někdy je uţíván výraz bezďáci, kde se tito lidé vzali a kdo vlastně jsou? Je moţné je vidět u nádraţí, obchodních center či obchodů, v parcích na lavičkách, jiných místech, která tato specifická cílová skupina vyhledává a v neposlední řadě kolikrát jsme otráveni z nepříjemného zápachu, který se line městskou hromadnou dopravou. Kaţdý tento člověk, myšleno tím člověk bez přístřeší je jiný, má svůj určitý ţivotní příběh, i o tom, jak se stal osobou bez přístřeší, bezdomovcem. Během praxí, jak v Armádě Spásy, tak i v Městském centru sociálních sluţeb a prevence na Praze 1 jsem si těchto ţivotních příběhů vyslechla nespočetně. Jak se říká: Kaţdý svého štěstí strůjcem nebo Jaký si to uděláš, takový to máš. Obecným faktem zůstává, ţe někteří lidé za to, ţe jsou lidmi bez domova mohou více, podílí se na své obtíţné, tíţivé ţivotní situaci (svém aktuálním stavu), vlastní vinou. Někteří ale méně, dostali se do této situace, nedá se říci úplně omylem, ale v podstatě neprávem. Obecně je těţké posoudit kaţdého člověka bez přístřeší, jakmile není moţnost zjistit, co se stalo a jaké okolnosti vedly např. ke ztrátě zaměstnání, rodiny, přátel a domova (zázemí). Kdyţ se řekne osoba bez přístřeší, lidé bez domova nebo přímo slovo bezdomovec, je moţné, ţe se ihned vybaví ten klasický obraz bezdomovce. Ten páchnoucí a špinavý člověk, který někde buď ţebrá nebo sedí a popíjí levné krabicové víno, chodí po městě, tahá si své tašky a v nich věci, ke kterým někde přišel během dne, kdy se prohrabával popelnicemi a odpadkovými koši. Večer si někde ustele, nebo usne v nočním autobuse či tramvaji. Ale realita můţe být úplně jiná. 9

10 Někteří bezdomovci mohou vypadat dobře, mohou být upravení a čistí, chodit na brigády nebo do práce a nevybírat popelnice, ţít jako obyčejní lidé. Rozdíl mezi člověkem, nedá se říci normálním, jelikoţ i člověk bez domova můţe být normální takţe člověkem bez domova a člověkem s domovem, nemusí být skoro ţádný, aţ na to, ţe člověk bez domova, jak je uţ z názvu zřejmé, postrádá domov. A to domov nejen z hlediska fyzického přístřeší, dům, byt, ale i z hlediska psychického rodinu, přátele, s tím spojené rodinné (přátelské) zázemí, úctu, podporu, pochopení atd., mnohdy postrádá sociální dovednosti a návyky či zvyklosti Charakteristika osob bez přístřeší V této kapitole bude přiblíţena charakteristika osob bez přístřeší, budou zde uvedeny formy bezdomovectví, jeho příčinny a vybrané problémy osob bez přístřeší. Charakteristik, podle kterých lze popsat tuto cílovou skupinu existuje několik, avšak nyní bude uvedena přímo definice osoby bez přístřeší (bezdomovce): Osobou bez přístřeší (bezdomovcem) je tedy ten člověk, který nemá, postrádá domov nebo ani nemá moţnost dlouhodoběji vyuţívat přístřeší. 1 Další moţnou definicí, pro osobu bez přístřeší je i ta, dle občanského právního řádu: V obvyklém uţití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo neţije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůţe, nebo nechce uţívat anebo takový domov uţívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uţivatel můţe de-iure jinému člověku zakázat, nebo umoţnit přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje zákon O sociálních sluţbách (Zákon č. 108/2006 Sb.)

11 Následně budou uvedeny celkem 3 formy bezdomovectví. Bezdomovectví: - zjevné - latentní (skryté) - potencionální Zjevné do této formy bezdomovectví lze zařadit ty osoby, na kterých je jasně poznat, ţe jsou osobami bez přístřeší (bezdomovci). Jsou to ti, které potkáváme a vídáme je v MHD, na nádraţích, v parcích a dalších veřejných prostranstvích. Latentní (skryté) do této formy se řadí ti, kteří sice nemají trvalé bydlení, ale jsou schopni si zařídit alespoň dočasně střechu nad hlavou v podobě ubytoven, nocleháren, přespávání u známých. Tyto osoby si o sobě nemyslí, ţe jsou lidmi bez přístřeší, a tím pádem ani nechtějí nebo nemají zatím potřebu vyuţít sluţeb, které jsou této cílové skupině nabízeny. Potencionální - pod tuto formu spadají všichni lidé, kteří jsou bezdomovectvím ohroţeni, do skupiny ohroţených spadají: - sociálně slabší rodiny, - lidé, kteří ţijí na úrovni ţivotního minima, - lidé, kteří bydlí nastálo na ubytovnách, - mladí lidé, kteří doposud ţili v dětských domovech a jiných institucionálních zařízeních, - další lidé, kteří mohou být ohroţeni: cizinci, lidé, kteří čekají na poskytnutí azylu. 3 Mezi další osoby, které patří do skupin, kterým hrozí bezdomovectví lze zařadit například: squatery, osoby uţívající návykové látky (narkomany), dělníky a lidi, kteří nemohou dlouhodobě sehnat zaměstnání. 4 3 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s

12 K hlubšímu proniknutí do problematiky, která je spojena s lidmi bez přístřeší a na základě objasnění některých důvodů, proč se lidé mohou stát osobami bez přístřeší, nyní popíši různé příčinny bezdomovectví. Nejčastější příčiny bezdomovectví: - problémy v rodině (někdy spojované s domácím násilím, závislostmi na alkoholu, drogách, herních automatech atd.), někdy mohou problémy v rodině souviset s dluhy, exekucemi a rozpadem celé rodiny rozvodem - návrat z vězení (spojen se zadluţením a vystěhováním z bytu, z domova) - ztráta zaměstnání (velmi častá příčina) - dalšími příčinami bývají závislosti jakéhokoliv druhu - odchod z domova za lepším, výhodněji placeným zaměstnáním (Sama jsem se během praxí setkala s lidmi bez domova, kteří pocházeli z Moravy či ze Slovenska a jeli do Prahy za prací) - odchod z Dětského Domova, léčebny či jiného ústavního zařízení S příčinami úzce souvisí i problémy, se kterými se potýká tato cílová skupina, a to nejen ze strany společnosti, ale i problémy individuálního charakteru: Ze strany společnosti, jsou častými problémy tyto: - postoje a předsudky většinové společnosti vůči osobám bez přístřeší - málo pracovních příleţitostí (nedostatek vhodného zaměstnání) - nastavení celkového systému v ČR (zdravotnictví, sociální systém dávky, úřady práce a další instituce) 12

13 Problémy osob bez přístřeší (individuální charakter): - jedinci chybí sociální návyky a dovednosti - jedinec není schopen jednání s institucemi (schází schopnosti a dovednosti si něco zařídit) - jedinec má omezený výběr potencionálního zaměstnání, a to z důvodu nízkého vzdělání, chybí mu pracovní dovednosti, pracovní návyky - málo financí (někteří lidé bez přístřeší pobírají dávky, nebo různé typy důchodů, někdo dávky nepobírá, i kdyby na ně měl nárok neví o tom, neumí si to zařídit, chybí mu doklady) - ztráta nebo odcizení osobních dokladů občanského průkazu (z praxe velmi častým problémem, pokud chybí klientovi OP musí se zaţádat o rodný list a poté aţ o OP, na praxi v Městském centru sociálních sluţeb na Praze 1 u p. Pěnkavy, je na denním pořádku, ţe klient přijde, ţe nemá doklady) - špatný zdravotní stav, (někdy doprovázen i špatným psychickým stavem) - závislosti (drogy, alkohol) - špatné, bídné uspokojování základních potřeb 5 Kdyţ uţ byla objasněna specifika týkajících se osob bez přístřeší a zároveň tato cílová skupina charakterizována, v další kapitole budou uvedeny jednotlivé organizace, které poskytují různé sociální sluţby osobám bez přístřeší na území hlavního města Prahy. 5 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s. 178,

14 1.2. Organizace poskytující služby pro osoby bez přístřeší v Praze Poté, co byla popsána charakteritika osob bez přístřeší, nyní je vhodné navázat kapitolou, která se věnuje jednotlivým organizacím, které poskytují sluţby pro tuto cílovou skupinu v Praze. Organizací, které poskytují sluţby pro osoby bez přístřeší není zrovna málo. Mezi nejnámější, a to je bráno z hlediska jejich působení a zároveň z praxe v terénu, kdy se pracovníci ptají klientů, zda navštěvují nějakou organizaci, někteří klienti alespoň vědí o existenci různých organizací anebo navštěvují nejčastěji buď Armádu Spásy nebo Naději, ale organizací, které poskytují sluţby pro osoby bez přístřeší je daleko více. Následně představím jednotlivé organizace, které působí na území hlavního města a na které se mohou osoby bez přístřeší případně obrátit. Kromě dvou výše zmíněných organizací, je moţné hledat pomoc i zde: mezi další organizace patří například Charita ČR, Maltézská pomoc, Diakonie ČCE, Jeţek a Číţek, Emauzy ČR a mnoho dalších, nelze vynechat ani loď Hermes, která je zařazena pod Centrum sociálních sluţeb Praha. V neposlední řadě je zmíněn i Nový Prostor, který sice stojí sám o sobě (nenabízí terénní program ani azylový dům), není to tak typická organizace, která poskytuje sluţby pro osoby bez přístřeší, ale nelze ji opomenout, a to hned z několika důvodů. Prvním důvodem je, ţe nabízí moţnost vyuţít denního centra a tím druhým je, ţe lidem v nouzi, nebo lidem bez přístřeší nabízí pracovní příleţitost není to sluţba jako taková, není to sociální sluţba, ale na druhou stranu můţe poskytnout daným lidem, kteří se stanou prodejci - pracovní návyky i sociální kontakty. Organizaci, kterou jsem mohla poznat ze všech nejlépe - Armáda Spásy, té bude věnována samostatná kapitola, a proto ji nyní nebudu podrobně popisovat v této kapitole. 14

15 Naděje o. s. Naděje je organizací, která působí po celé ČR a poskytuje sluţby lidem, kteří jsou v nouzi tedy nejen osobám bez přístřeší. Tato organizace poskytuje širokou škálu sluţeb svým klientům, patří mezi ně nízkoprahová denní centra, šatník, noclehárna, několik azylových domů jak pro muţe, tak i pro ţeny a také terénní program. Mimo to mohou klienti vyuţít dalších sluţeb, kterými jsou ordinace praktického lékaře, duchovní péče a psychologické poradenství. Po shrnutí nabízených sluţeb se dá říci, ţe Naděje poskytuje podobné sluţby jako Armáda Spásy, aţ na to, ţe Naděje má moţnost poskytovat kromě klasické terénní práce i takzvanou mobilní terénní práci, jeţ je poskytována za pomoci automobilu, který mají pracovníci k dispozici. Charita ČR Arcidiecézní charita Praha Organizace Charita ČR se také soustředí na osoby v nouzi či na ty, kteří ţijí v nepříznivých ţivotních podmínkách, cílovou skupinu netvoří pouze osoby bez přístřeší, ale organizace nabízí sluţby i mnoha dalším. Pro lidi bez přístřeší je k dispozici azylový dům, kde mohou klienti vyuţít nejen moţnost ubytování, ale mohou navštívit zdejší poradnu. Dále je moţnost navštívit denní centrum, šatník i noclehárnu. Charita ČR provádí i práci v terénu v rámci terénních programů ovšem všechny terénní programy jsou realizovány mimo Prahu, v jiných vybraných městech po celé ČR. Maltézská pomoc o. p. s. Tato obecně prospěšná společnost působí v rámci celé ČR, moţnost pomoci se nabízí všem lidem, kteří jsou v nouzi, ať uţ jsou to lidé těţce nemocní, vězni, dospělí a děti s postiţením, tak i lidé bez přístřeší. Mezi akce a projekty, do kterých se Maltézská pomoc zapojuje, patří i terénní programy, které jsou zaměřeny na osoby bez přístřeší a současně i na osoby, jimţ hrozí sociální vyloučení. Terénní program je poskytován na území hlavního města Prahy a probíhá klasickým stylem od mapování, k prvnímu kontaktu atd., dále se zde nachází moţnost s pomocí vyřizováním dokladů a asistence na úřadech. 15

16 Diakonie Českobratrské církve evangelické (ČCE) Sluţby, které Diakonie poskytuje jsou určeny opět pro mnoho cílových skupin. Z nabízených sluţeb je zde pro osoby bez přístřeší uţší výběr, jelikoţ pro tuto cílovou skupinu jsou k dispozici jen azylové domy, kde je moţno vyuţít i sociálního poradenství, ale pouze pro ty, kteří jsou klienty azylových domů. Ježek a Čížek o. s. Toto občanské sdruţení se zaměřuje přímo na cílovou skupinu, kterou tvoří především osoby bez přístřeší. Mezi poskytované sluţby lze zařadit terénní sociální práci, sociálně právní poradenství, tréninkové zaměstnání, vzdělávací aktivity, job klub a sociální rehabilitaci, v neposlední řadě je tato organizace známá kvůli divadlu lidí bez domova Jeţek a Číţek. Emauzy ČR o. s. Emauzský dům Praha Cílovou skupinou této organizace jsou lidé bez přístřeší a to především muţi. Sluţba Emauzský dům, která je vedena jako azylový dům, je určena pouze muţům bez přístřeší. Sluţba, kterou je azylový dům je doprovázena moţností sociálního poradenství, zajištěna je strava a hygiena. Emauzský dům je tedy klasickým azylovým domem. Centrum sociálních služeb Praha Tato příspěvková organizace, jejiţ zřizovatelem je hlavní město Praha má mnoho pracovišť, které mají na starost různé skupiny lidí. Konkrétně pro osoby bez přístřeší fungují tyto sluţby: terénní program, který je uskutečňován na území Prahy a azylový dům pro muţe bez přístřeší. Pod toto centrum spadá i velmi známá noclehárna, proto mi přišlo vhodné zde toto centrum zmínit, noclehárna loď Hermes, kde mají lidé bez přístřeší moţnost přespání. 16

17 Kromě samotného přespání, mohou lidé na Hermesu vyuţít i sociální poradenství, dále pak právní a psychologické poradenství a navíc je zde moţnost navštívit i ošetřovnu. Hermes, stejně tak jako další noclehárny, není zdarma, platí se jednotná cena 20 Kč/noc. Výhodou je, ţe Hermes funguje kaţdou noc a to celoročně. Nový Prostor o.s. Organizace Nový Prostor je zařazena do práce, protoţe je to organizace, ve které mohou být zaměstnáni i lidé bez přístřeší, to ovšem neznamená, ţe kaţdý prodejce časopisu Nový Prostor je automaticky člověk bez přístřeší. Mohou zde pracovat lidé, kteří jsou v nouzi nebo si potřebují přivydělat právě proto, aby se do nouze nebo jiné ţivotní tíţivé situace nedostali. Nový Prostor je občanským sdruţením, které má sice denní centrum, ale na rozdíl od výše zmíněných organizací neposkytuje např. azylové domy nebo terénní program. Tato organizace je zařazena v této práci do seznamu organizací poskytujících sluţby pro osoby bez přístřeší právě kvůli svému dennímu centru a také proto, ţe nabízí moţnost zaměstnání pro danou cílovou skupinu, jeţ sice není sluţbou jako takovou, ale je sluţbou, kde lidé v nouzi dostanou příleţitost pracovat, z mého pohledu se dá říci, ţe Nový Prostor můţe být pro některé lidi prevencí před nouzí či tíţivou ţivotní situací, do které by se někteří mohli dostat. 17

18 2. Terénní sociální práce Druhá kapitola s názvem terénní sociální práce se bude zabývat především tímto pojmem, dále bude vysvětleno, co to terénní sociální práce znamená a přiblíţeny budou i další termíny s ní související. Jak uţ sám název vypovídá, jedná se o práci, která je vykonávána v terénu, dalo by se říci venku, mimo pracovní prostory, mimo kanceláře, to ale neznamená jen práci v terénu mimo kancelář. Samozřejmě k této práci patří i administrativní práce s ní spojená, která se nejčastěji vykonává v kanceláři či jiných vnitřních prostorách. Zde je vhodné podotknout, ţe stejně tak jako sociální práce sama o sobě, tak i tato forma sociální práce terénní, se práce zaměřuje na jednotlivce, coţ znamená práce mezi pracovníkem a danou osobou, nebo se soustřeďuje na více lidí práce se skupinou, či dokonce s komunitou. Pro přehled je dobré uvést i formy terénní sociální práce, které dá se říci, jsou rozděleny na tři skupiny. První formou je tzv. práce přímá, ta poukazuje na práci s klienty, ať uţ s jednotlivcem nebo se skupinou, tato práce se většinou vykonává v zařízení nebo v terénu, jako příklad lze uvést samotný streetwork, individuální práci s klientem nebo práci se skupinou případně s komunitou. Druhá forma terénní sociální práce se nazývá nepřímá práce, do ní se řadí všechny činnosti nebo aktivity, které jsou jakkoliv spojené s přímou prací, jeţ jsou např. různé projekty, administrativa a vedení příslušné dokumentace související s přímou prací, jednání a spolupráce s úřady a dalšími institucemi. Poslední formou je přesahující práce, která je někdy nazývaná jako smíšená, zde se kříţí obě předchozí formy práce, přesahující práce spočívá i v řešení jednotlivých problémů, se kterými se pracovníci setkávají při výkonu práce přímé. Do přesahující práce lze zařadit např. metodické vedení, vzdělávání pracovníků, supervizi a intervizi. 6 V této kapitole se čtenář dozví o historii terénní sociální práce, následně je zmíněno jak je terénní sociální práce zakotvena v zákoně o sociálních sluţbách, zákon č.108/2006 Sb. a jaká má tato práce specifika, na konci kapitoly jsou uvedeny cíle terénní sociální práce. 6 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 44, 46 18

19 2.1. Pojem terénní sociální práce Terénní sociální práce bývá velmi často označována i jako tzv. streetwork, ten je v knize od Bednářové popsán takto: streetwork, vznikl původně z angličtiny a překládá se jako práce na ulici, ale zajímavostí je, ţe v zemích, kde se mluví anglicky, se tento termín nepouţívá, jelikoţ v zahraničí je terénní sociální práce pojmenovaná, podle toho, s jakou cílovou skupinou se zrovna pracuje (např. mládeţ, drogově závislí). Ulice, není povaţována za ulici v pravém slova smyslu, nýbrţ jakékoliv prostředí, kam terénní pracovník dochází. Shrnu-li to, tak je to místo kdekoliv, kam se pracovníci vydávají do terénu např. hřiště, lesy, parky, staré továrny, prostory pod mosty, nádraţí, opuštěné domy atd. 7 Dalo by se říci, ţe označení streetwork není zdaleka tak přesné, jelikoţ kdyţ to extrémně přeţenu, práci na ulici by mohl vykonávat kaţdý, například prodavač Nového Prostoru, různí prodejci u metra nebo lidé nabízející letáky, také svou práci vykonávají na ulici. Proto je vhodné uvést, ţe tato forma sociální práce, podle Matouška je specifická v tom, ţe ji mohou vykonávat jen oprávnění pracovníci. 8 Je nutno podotknout, ţe terénní sociální práce je svou povahou někdy uváděna i jako kontaktní práce. Stručně řečeno, hlavním cílem této práce je kontakt. Nyní bude popsáno, jak můţe být kontaktní práce poskytována, jsou to tyto dvě moţnosti. Můţe být poskytnuta v nízkoprahovém zařízení, coţ je například kontaktní centrum, anebo je poskytována v terénu (terénní práce). 9 Rozdílem mezi těmito uvedenými příklady je, ţe do kontaktního centra přichází klient sám (kontaktuje pracovníky), v terénní sociální práci je vţdy prováděn kontakt ze strany pracovníků ke klientům. 7 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 7 8 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s

20 Mám-li tuto kapitolu shrnout, celkem jsou v kapitole uţívány tři základní pojmy. Prvním pojem je terénní sociální práce, která v sobě zahrnuje mnoho témat. Zásadní charakteristikou terénní sociální práce je tzv. terénnost, která poukazuje na práci v přirozeném prostředí, v němţ daný člověk ţije, dále se soustředí na vztah k danému člověku nebo skupině, kde se klade za cíl snaha o to, člověka či skupinu motivovat k tomu, aby byl budoucím klientem a začal vyuţívat sluţby, které jsou mu nabízeny). 10 Dalším pojmem je streetwork, coţ v podstatě znamená totéţ, ale je specifičtější. Podle Bednářové se dá definovat jako sociální práce, která má povahu aktivního vyhledávání, má mobilní charakter a zároveň nabízí sociální pomoc, která je určena především osobám, které ţijí rizikovým způsobem a u nichţ se předpokládá, ţe sociální pomoc nutně potřebují, ale samy ji aktivně nevyhledávají. 11 Posledním pojmem byla kontaktní práce, kde je důleţitý právě onen kontakt. Výše zmíněné tři pojmy od sebe nelze oddělovat, jelikoţ spolu úzce souvisí. V následující kapitole bude představena historie terénní sociální práce, a to nejen v České Republice, ale i v zahraničí Historie terénní sociální práce Kdyţ byl v předchozí kapitole popsán termín terénní sociální práce, povaţuji za naprosto adekvátní, aby v práci byla zmíněna i historie této práce. Všechna zaměstnání mají svojí historickou stránku, a tak budou následně představeny i počátky toho, kdy a jak vznikala terénní sociální práce. Podle autorky významné knihy o terénní sociální práci toto povolání či činnost vznikla jiţ velmi dávno. Zaměříme-li se na historii této práce, je vhodné připomenout činnosti některých kněţí, kteří se skrze pastýřské a pastorační činnosti obraceli k lidem, kteří potřebovali, aby jim byl někdo nablízku, potřebovali cítit duchovní i hmotnou podporu. 10 Janoušková, Nedělníková, (Klenovský 2006) Profesní dovednosti terénních pracovníků, s Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 7 20

21 Tito kněţí navštěvovali zejména chudinské čtvrti, sirotčince, nemocnice, vězení a další podobná zařízení, kde se vyskytovali ty nejuboţejší, nejchudší, zranitelní a osamocení. 12 Z toho lze vyvodit závěr, ţe je opravdu vidět, ţe uţ v minulosti, byly projevovány známky nejen terénní sociální práce, ale i samotného oboru sociální práce a bezpochyby i práce pastorační. Samostatný vznik (sociální práce na ulici) - streetworku, kromě historického vývoje v dávných dobách, se datuje přibliţně na počátek 20. století. Německý autor, který se zabýval historií terénní sociální práce Wolfgang Stürzbecher se domníval, ţe vznik streetworku je datován na přelom 19. a 20. století v USA, kdeţto jeho krajan Walter Specht označil za počátek této metody polovinu 20. let 20. století v USA. 13 Dalším významným autorem, co se historie a vzniku streetworku týče, byl Elich, který ve své knize popsal, ţe streetwork se zrodil v USA, a to v podobě reakce na selhávání tradičních přístupů sociální práce, za příčinu selhání byl povaţován sociální úpadek, který se rychle šířil po městských čtvrtích, zejména ve velkých amerických městech a následkem tohoto úpadku začaly vznikat dětské pouliční gangy. 14 V návaznosti na vzniklé problémy v USA, především vzniky gangů, zmíním, ţe dle Steffana, dospěli pracovníci k řešení takto: Kdyţ pracovníci, hledali způsoby jak vyřešit sociální problémy, byli donuceni opustit svoje kanceláře a vydat se za klienty přímo do jejich sociálního prostředí, tedy na ulici. 15 Po vzniku streetworku v USA, se pomalu začal šířit nejprve do západních zemí Evropy, a to zejména v letech 60. a 70. Streetwork se uchytil v mnoha zemích Evropy, jako příklady jsou uvedeny tyto státy: Holandsko, Švýcarsko, Francie, Rakousko,VB a přetrvává v nich dodnes. 12 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s Martina Zimmermannová, Kontaktní práce, s Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s. 9 Elich, A. Streetwork v Hamburku in Bulletin pro sociální prevenci, pomoc a intervenci, č Martina Zimmermannová, Kontaktní práce, s. 299 Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s

22 Na základě vzniku této metody, byla zaloţena mezinárodní organizace se sídlem ve Švýcarsku ISMO, která se zaměřuje na sociální práci na ulici s cílovou skupinou, kterou tvoří mladiství. 16 Následně zmíním, jak streetwork pronikl do dalších evropských států a potom aţ k nám do České republiky. První zmínka ve státech střední a východní Evropy o streetworku padla nejdříve v Německu a pak se tato metoda začala šířit dál například do Polska, Maďarska, Rumunska a do států Sovětského svazu. A aţ v 90. letech 20. století se dostal k nám. 17 Co úzce souvisí s historií a vznikem terénní sociální práce, jsou i změny, které se v České republice staly po roce 1989, proto bych upřesnila změny, které byly provedeny v oblasti týkající se streetworku. Poprvé, tedy v roce 1993 byl streetwork a s ním související funkce sociálního asistenta uveden ve vládním dokumentu s názvem Program sociální prevence. Na základě tohoto dokumentu byla výše zmíněná funkce zavedena v České republice, a toto zavedení mělo za důsledek přenos sociální práce z institucí a pracovišť do ulic (do terénu). 18 Po těchto změnách se streetwork nadále bujně rozvíjel. Streetwork se nezaměřoval uţ jen na práci s mládeţí, ale začal se zajímat i o jiné cílové skupiny, následně se chodilo do terénu za lidmi, kteří jsou závislí na drogách. I nadále se v ČR streetwork vyvíjel a pracovníci začali pracovat s lidmi bez přístřeší, s prostitutkami a homoprostituty. 19 V České republice vznikla velmi významná a dodnes fungující organizace související se streetworkem, a tou je Česká asociace streetwork neboli ČAS. Nyní uvedu základní informace o vzniku a historii této organizace. 16 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s Matoušek a kol., Bednářová, Metody a řízení sociální práce, s

23 Česká asociace streetwork byla zaloţena na podporu rozvoje streetwork v roce 1997 jako odborná profesní organizace, která sdruţuje pracovníky z praxe i teoretických pracovišť, a jejímţ členem se můţe stát kaţdý, kdo působí v teorii nebo praxi streetwork, ve státním či nestátním zařízení. Postupně zde své místo nalézali i pracovníci stacionárních nízkoprahových programů. Od roku 2000 se začalo v rámci asociace prosazovat a rozvíjet téma nízkoprahových zařízení pro děti a mládeţ (NZDM). Na konci roku 2003 došlo k rozšíření forem členství v asociaci o skupinové členství a k názvu se přidal podtitul sdruţující nízkoprahové sociální sluţby. V současnosti se asociace zaměřuje především na vzdělávání pracovníků, zavádění supervize do zařízení a zvyšování kvality poskytování sociálních sluţeb. 20 Na závěr předkládám krátké shrnutí této kapitoly, která se týkala historie terénní sociální práce. V této kapitole byl uveden samotný vznik a počátky streetworku v USA, následovalo rozšíření sociální práce na ulici do států Evropy a také popis historie v ČR. V závěru kapitoly je uvedena informace o asociaci, která se streetworkem zabývá, s názvem ČAS sídlící v Praze Terénní sociální práce v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. V této kapitole bude poukázáno na terénní sociální práci v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, bude zde kladen důraz na tuto práci a jednotlivé souvislosti, které se týkají terénní práce a jsou uvedeny v daném zákoně. Tento zákon je, dá se říci hlavním zákonem pro všechny sociální pracovníky, a také se jím řídí sluţby, které jsou v České republice poskytovány v sociální oblasti. Dle zákona č. 108/2006 Sb., část třetí, HLAVA I Druhy sociálních sluţeb a úhrada nákladů za poskytování sluţeb, jsou vyobrazeny v 1 Díle, základní druhy a formy sociálních sluţeb. Sociální sluţby zahrnují: sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence zákon č.108/2006 Sb. 23

24 Terénní sociální práce je zařazena do sluţeb sociální prevence, jelikoţ se soustřeďuje na sniţování rizik, a snaţí se poskytnout preventivní opatření. Co se týče forem poskytování sociální práce, ty jsou v zákoně rozděleny na tři kategorie: sluţby pobytové, ambulantní nebo terénní. 22 Terénní sociální práce se řadí do formy terénní a je zároveň pomocí terénních forem realizována. Na to navazuje vysvětlení, co to znamená terénní sluţba: Terénními sluţbami se rozumí sluţby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném prostředí. 23 V zákoně je moţno najít i různé druhy poskytovaných sluţeb pro danou cílovou skupinu (například nízkoprahová denní centra, azylové domy, noclehárny) mezi tyto poskytované sluţby lze zařadit i sluţbu s názvem terénní programy. Tyto programy jsou podle metodické příručky vymezeny daným zákonem, jsou popisovány jako terénní sluţby, které se poskytují lidem, kteří ţijí rizikovým způsobem ţivota, anebo je tento způsob ţivota ohroţuje. Sluţba s názvem terénní programy se zaobírá a pracuje s problémovými skupinami, uţivateli drog, lidmi bez přístřeší a s osobami, které ţijí v sociálně vyloučených lokalitách, v komunitách apod. Cílem sluţby je aktivní vyhledávání ohroţených lidí a sníţit rizika, spojená s jejich stylem ţivota. Do sluţby jsou zařazeny dvě hlavní činnosti, které by měly být pracovníkem klientovi poskytnuty. Těmi jsou vyhledat a zprostředkovat klientovi kontakt se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů klienta a při zařizování osobních záleţitostí klienta. 24 Terénní programy jsou sluţbou, která je poskytována dle zákona č.108/2006 Sb. bez poplatku = zadarmo zákon č.108/2006 Sb zákon č.108/2006 Sb. 24 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s

25 2.4. Cíle terénní sociální práce Stejně jako kaţdý obor či disciplína má určité cíle, tak i terénní sociální práce má své cíle. Obecným cílem terénní sociální práce je: zajistit prevenci sociálního vyloučení klienta a prohlubování tohoto sociálního vyloučení, předcházet sociálně rizikovým jevům, snaha o začlenění klienta do společnosti, zmírnit negativní důsledky a rizika spojená se situacemi klienta, zmírnit tyto důsledky i s ohledem na společnost, postupné sniţování nerovností, s ohledem na nerovný přístup ke vzdělávání, moţnosti bydlení a přístupu ke sluţbám, pomoc a podpora klienta v získávání svých sociálních kompetencí, předávat klientovi potřebné informace. 25 Dalšími a jiţ konkrétnějšími cíly, které jsou spojovány s terénní sociální prací s lidmi bez přístřeší, jsou například navázání kontaktu s klientem v terénu a poskytnutí mu informací o moţnosti sluţeb, které by mohl vyuţívat, sniţování zdravotních rizik, naslouchat klientovi, respektovat klienta, navázat s klientem vztah a pokusit se klienta motivovat ke změně. Dle poznatků z praxe, kterou jsem si mohla sama zaţít, navazování kontaktu s klientem je občas dosti obtíţné, ale pokud se navazování kontaktu podaří, je to prvním a zároveň dobrým krokem v terénní práci, jestliţe je klient ochoten se s pracovníky bavit, případně pracovníky vyslechnout, kdyţ dojde k situaci, ţe mu pracovníci nabízí či ho informují o moţnostech sluţeb, které můţe vyuţít, můţe to vypadat, jakoţe je vše na správné cestě k tomu, aby si s klientem do budoucna navázali určitý vztah. Pokud klientovi, pracovníci naslouchají, zároveň ho respektují, vyslechnou si ho a zjistí jaké má dotyčný potřeby, které by se mohly naplnit, je moţné zkusit přijít příště za klientem znova. Někdy nastává i situace, ţe klient se rozhodne, ţe on sám navštíví pracovníky, potom co byl osloven a co mu byly nabídnuty určité sluţby, kterých můţe vyuţít. 25 Nedělníková, Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce, s

26 Kdyţ má klient zájem spolupracovat (dalo by se říci, ţe je motivovaný a má zájem o změnu) a naváţe s pracovníky dobrý vztah, je moţné společně s klientem pracovat na změně. V jiných případech je také jedním z cílů terénní sociální práce, ale i náplní práce pracovníka pokusit se klienta ke změnám motivovat. 3. Armáda Spásy Tato kapitola bude věnována jedné z nejznámějších organizací pomáhajícím lidem v nouzi, tím jsou myšleni především lidé bez přístřeší, svou pomoc soustřeďuje ale i na další cílové skupiny. Jelikoţ jsem v této organizaci měla moţnost absolvovat praxi v rámci školy a následně jsem v ní působila jako dobrovolník, rozhodla jsem se ji do této práce zařadit jako samostatnou kapitolu. Nyní popíši tuto organizaci, zmíněno bude něco málo z její historie a poté se zaměřím na jednotlivé sluţby, které tato organizace poskytuje, konkrétně na jedné z jejích poboček v Praze, v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, která sídlí v praţských Holešovicích a cílovou skupinu zde tvoří lidé bez přístřeší, kteří jsou starší 18ti let Charakteristika organizace Co se týče samotné historie této organizace, není třeba ji popisovat dopodrobna. Zmíním tedy pouze to, ţe organizace byla zaloţena ve Velké Británii roku 1865 jistým knězem Williamem Boothem. V České republice je Armáda Spásy povaţována za občanské sdruţení od roku 1990, původně však působila i za dob Československa jiţ od roku 1919 (její registrace se datuje od roku 1921). Během 2. světové války sice fungovala, ale později v dobách komunismu u nás byla existence Armády Spásy ukončena. Její činnost byla obnovena aţ v roce Organizace má hlavní sídlo v Praze a v jejím čele stojí důstojník. V ČR má několik poboček, které jsou rozmístěny ve vybraných městech, jako je například Brno, Karlovy Vary, Ostrava a Havířov, Opava. Další pobočky lze najít v Šumperku, Přerově a Krnově. 26

27 Jelikoţ je Armáda Spásy organizací křesťanskou věnuje se nejen činnostem v oblasti sociální, ale zaměřuje se i na oblast duchovní příkladem je nabízená sluţba duchovní činnost. 26 V Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se pod jednou střechou nabízí osobám bez přístřeší hned několik sluţeb naráz. V Centru je klientům k dispozici nízkoprahové denní centrum, jehoţ součástí je i terénní program, azylový dům pro muţe i ţeny, noclehárna, job klub a pro ty, kteří mají zájem, je tu nabízena i duchovní činnost. V následující kapitole podrobněji popíšu jednotlivé sluţby Nabízené služby Nízkoprahové denní centrum NDC Nízkoprahové denní centrum je otevřeno pro klienty od pondělí aţ do neděle, a to včetně svátků. Od pondělí do pátku jsou k dispozici sociální pracovníci od 10:00 do 12:30 a odpoledne od 14:00 do 16:30. O víkendech a svátcích je otevřeno od 10:00 do 11:30. S tím, ţe sociální poradenství je vţdy poskytováno od pondělí do čtvrtka od 10-12:00 a 14:00 aţ 16:00, v pátek pouze od 10:00-12:00. Poslání NDC: V nízkoprahovém denním centru se sociální pracovníci snaţí s klienty řešit jejich situaci prostřednictvím sociálního poradenství, klienti zde mají moţnost například zaţádat si o vyřízení osobních dokladů, moţnost zavolat si např. na pracovní pohovor, poţádat pracovníka o pomoc při hledání zaměstnání, pomoc při vyřízení si sociálních dávek a také je moţnost v centru si podat ţádost o ubytování na azylový dům. Pokud chce klient vyuţívat sluţeb, které jsou v NDC poskytovány musí si zřídit průkaz uţivatele, který je platný vţdy 2 měsíce. Navíc musí ještě dodrţovat předepsaná pravidla Zahajská Hana, prezentace na aj (Salvation Army) Zpráva z praxe z Armády Spásy 27

28 Klienti dále mají moţnost zde vyuţít zdravotního ambulantního ošetření a k dispozici mají kaţdý den sprchy, moţnost vyprání oblečení, také mohou navštívit šatník, kde jim bude zdarma poskytnuto oblečení. V prostorách u nízkoprahového centra je kaţdý den k dispozici strava (polévka, chléb, snídaně, oběd, káva), ta je za symbolický poplatek, odpoledne mají klienti moţnost dostat polévku a chléb zdarma, jinak celý den mohou vyuţít čaj, který je také poskytován bezplatně. Cílem NDC je sniţování zdravotních rizik (v důsledku ţivota na ulici) - (ošetřovna, moţnost hygieny, strava), vyhledávání potencionálních klientů pomocí terénních pracovníků, sníţení sociálních rizik díky poskytování sociálního poradenství (v nízkoprahovém denním centru, v terénu) a podporovat a motivovat klienty v řešení jejich ţivotní situace. V rámci NDC funguje sluţba s názvem terénní program. Cílem tohoto programu je zmapovat osoby bez přístřeší, poznamenat si, kde se nachází, jak ţijí, zjistit jejich potřeby a nabídnout (informovat je o sluţbách NDC) jim sluţby, které mohou vyuţít na pobočce Armády Spásy a pokud má klient zájem je zde moţnost okamţitě poskytnout sociální poradenství. Dále je vhodné navázat s klientem kontakt (poté si ho udrţet), pravidelně ho informovat, pokud by se jednalo o delší časový úsek, tak je moţné vybudovat si s klientem určitý vztah. Azylový dům Azylový dům je na této pobočce, jak pro muţe, tak i pro ţeny. Poslání Azylového domu: Posláním je poskytnout osobám bez přístřeší ubytování na přechodnou dobu a prostřednictvím individuální sociální práce (individuální plánování s klienty) jim pomáhat při začleňování do společnosti a podpořit je tak, aby nebyli závislí na sociálních sluţbách. 28

29 Zaţádat o ubytování na azylovém domě, můţe kaţdý kdo je starší 18ti let a je fyzicky soběstačný. Podmínkou pro přijetí na azylový dům je, ţe dotyčný/á má finanční příjem ať uţ to je důchod, plat nebo dávky. Ţadatel musí mít i platný občanský průkaz, posudek od lékaře. Za pobyt na azylovém domě se platí 115 Kč/den a lze si zakoupit i stravu. Pokud je dotyčný přijat na azylový dům dostane smlouvu na 3 měsíce, kaţdý má přiděleného dotyčného sociálního pracovníka, ke kterému dochází, na pravidelné konzultace a řeší s ním svou situaci. Pracovník poskytuje potřebné poradenství a případně některé informace a sestaví s klientem individuální plán, na kterém klient s pracovníkem budou společně pracovat. Ubytování v azylovém domě je klientovi většinou poskytováno aţ po dobu 1 roku. Cíle azylového domu: Obnovit pracovní návyky u klientů, řešení problému s klientem (dluhy, nezaměstnanost), individuální plánování, naučit klienta odpovědnosti a samostatnosti, podporovat klienta při zajišťování jiné pobytové sluţby, podporovat klienta při navazování nebo obnovování kontaktů s rodinou, vést klienta k zařízení si jeho osobních dokladů, vést klienta k získání zaměstnání či udrţení si stávajícího zaměstnání, podporovat a motivovat klienta na cestě k získání si vlastního bydlení. Noclehárna Poskytuje klientům moţnost přenocování a hygieny, případně poskytnutí sociálního poradenství. Cena je 30 Kč/noc. I na noclehárně musí být splněny určité podmínky bez alkoholu a dotyčný musí mít platný doklad. Cílem sluţby s názvem noclehárna je sniţovat sociální a zdravotní rizika a zajistit základní potřeby, jako jsou přespání, hygiena a strava, k tomu navíc podpořit a motivovat klienty v řešení jejich aktuální situace. 29

30 Job klub Posláním této sluţby je pomoc a podpora osob bez přístřeší, bez zaměstnání. V rámci sluţby Job klub si klienti mohou vyhledávat práce či brigády přes internet, mohou si zavolat ohledně nabídky práce pohovorů do zaměstnání. 4. Terénní program v Armádě Spásy v Praze Neţ začnu popisovat samotný terénní program v Armádě Spásy, tak bych ráda poznamenala několik informací týkajících se nejen terénního programu. V první řadě zde bude zmínka o Standardech kvality, jelikoţ jsou neodmyslitelnou součástí toho, jak poskytovat sociální sluţby a za druhé bude přiblíţena osoba terénního sociálního pracovníka, jelikoţ s terénním programem úzce souvisí. Aby mohla být i tato sluţba (nejen terénní program, ale i ostatní sociální sluţby například azylový dům nebo nízkoprahové denní centrum atd.) poskytována kvalitně a dle předepsaných poţadavků, měla by se kaţdá sluţba řídit tzv. Standardy kvality. Standardy kvality sociálních sluţeb obsahují měřitelná kritéria, jak by měla poskytovaná sluţba vypadat, spadá do nich jaké mají být podmínky v dané sluţbě, popisují vztah mezi pracovníky a uţivateli sluţby, dbají na dodrţování práv a důstojnosti uţivatelů jednotlivých sluţeb a jedním z jejich cílů je i směřování k začleňování osob do společnosti. 27 Standardy jsou rozděleny na tři druhy standardů, těmi jsou standardy procedurální, personální a provozní. Procedurální označují, jakým způsobem má být daná sluţba poskytnuta, personální se zaměřují na to, kdo má danou sluţbu vykonávat a následně poskytnout, kým tedy můţe být sluţba poskytnuta a poslední - provozní standardy určují, kde má být sluţba poskytnuta a s tím souvisí i za jakých podmínek. 28 Tyto standardy musí (měla by) splňovat kaţdá organizace nabízející jakékoliv sociální sluţby. 27 Standardy kvality sociálních sluţeb MPSV ČR, s. 4 Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s Bednářová, Pelech, Slabikář sociální práce na ulici, s

31 Terénní program v Armádě Spásy je v souladu i s právními normami, jako sociální sluţba (terénní sluţba) je ukotven v zákoně o sociálních sluţbách, a také musí být dodrţeny zmiňované standardy kvality, tak aby poskytovaná sluţba terénní program byla kvalitní a vhodná, a to pro obě strany, jak pro organizaci, která danou sluţbu poskytuje, tak pro klienta, uţivatele sluţby. I v rámci terénního programu, během pochůzek po terénu a vyhledávání potencionálních klientů, mi bylo sděleno, ţe klient s pracovníkem mezi sebou uzavírají tzv. smlouvu o poskytnutí sluţby. Smlouva o poskytnutí sluţby je čtvrtým standardem. 29 V terénu je uzavíraná ústně. V případě, pokud je klient (uţivatel sluţby terénní program) osloven pracovníkem a pracovník mu předá potřebné informace případně nějaké jídlo nebo hygienické pomůcky, současně tak, na základě rozhovoru s dotyčným, pracovník zjišťuje od klienta jeho konkrétní potřeby. Tím pádem vzniká mezi pracovníkem a klientem tzv. smlouva o poskytnutí sluţby. Pracovník si vţdy zaznamená, kolik měl za den kontaktů a s kolika z nich uzavřel smlouvu. Terénní program v Armádě Spásy v Praze na pobočce v Holešovicích se řadí pod nízkoprahové denní centrum. Během absolvované praxe jsem se zúčastnila terénního programu hned několikrát. Terénní program nespočívá pouze v práci v terénu, neodehrává se jen na ulici, ale má i administrativní pozadí, které se naplňuje na pobočce. Momentálně jsou na této pobočce dva terénní sociální pracovníci, kteří obvykle chodí do terénu, s tím ţe některé dny s nimi do terénu vyráţí i sociální pracovníci, kteří pracují v azylovém domě. Terénní program se od minulého roku, kdy jsem zde byla na školní praxi, výrazně zlepšil a je více propracovaný, pracovníci mají lepší vybavení a to nejen do terénu, ale i na pobočce. Co se týče vedení terénního deníku a statistik, zlepšila se i metodika práce terénních sociálních pracovníků. Domnívám se, ţe terénní program na této pobočce je neodmyslitelnou součástí sluţeb, které jsou touto pobočkou poskytovány. 29 Standardy kvality sociálních sluţeb MPSV ČR, s. 9 31

32 Pro výkon terénní sociální práce, streetworku si kaţdá organizace má vybrat i příslušné pracovníky. V Armádě Spásy jsou k dispozici dva terénní sociální pracovníci, jak uţ bylo zmíněno výše. Tito pracovníci musí mít pro výkon tohoto zaměstnání příslušné vzdělání. Pro výkon streetworku je vhodné, aby měl pracovník odbornou způsobilost a osobnostní předpoklady. Nyní zmíním, jaké vzdělání je vhodné. Pokud, chce člověk vykonávat zaměstnání terénního sociálního pracovníka, bylo by vhodné mít vystudovanou příslušnou školu, a tou je: VOŠ v oboru sociální práce a sociální pedagogika, nebo pouze sociální pedagogiku, samotnou sociální práci či obory podobně zaměřené například sociální a humanitární práce, speciální pedagogiku nebo charitní činnost. Pokud nebude mít vystudovanou VOŠ můţe mít samozřejmě absolvovanou VŠ s podobně zaměřenými obory (konkrétně sociální práce, sociální pedagogika nebo politika), pokud nebude absolventem jedné ze škol, nachází se zde i další varianta akreditované vzdělávací kurzy kurz pracovníka v sociálních sluţbách, kde jsou předepsány poţadované absolvované hodiny kurzu a k tomu příslušná praxe. 30 Dalším předpokladem pro výkon tohoto povolání a tím pádem i účasti na terénním programu je, ţe dotyčný pracovník má pro tuto práci alespoň nějaké osobnostní předpoklady. Kromě dovedností, určitých znalostí v oboru, příslušné profesionality a schopnosti organizovat, určitě dále nesmí chybět takový prvek jako je komunikativnost, schopnost navazovat kontakty a v neposlední řadě úcta a respekt. Terénní sociální pracovník by se měl aktivně zajímat o potencionální klienty, být otevřený, ochotný a neměl by postrádat odvahu a empatii. Co je velmi důleţité při výkonu nejen tohoto zaměstnání, je umět si určit své hranice, uvědomovat si je a následně je dodrţovat Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s Janoušková, Nedělníková, Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, s