Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Transkript

1 Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Tereza Fialová Zlepšování kvality ţivota lidí bez přístřeší Armáda spásy Vedoucí práce: Jan Dočkal Rok odevzdání: 2009

2 Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Zlepšování kvality života lidí bez přístřeší zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla zveřejněna v elektronické podobě. V Praze Tereza Fialová 2

3 OBSAH 1. ÚVOD 1.1. Zdůvodnění tématu a jeho vymezení Cíl práce Charakteristika jednotlivých kapitol BEZDOMOVECTVÍ Kdo je bezdomovec Příčiny bezdomovectví Formy bezdomovectví Nejznámější organizace, které napomáhají lidem bez přístřeší Několik údajů o bezdomovecké populaci v ČR ARMÁDA SPÁSY 3.1 Historie Poslání CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB BOHUSLAVA BUREŠE Nízkoprahové denní centrum Noclehárna Azylový dům Terénní sociální práce Modelová situace Armády spásy CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO JEVU - PROBLÉMU 5.1 Popis potřeby psychoterapeutické pomoci Příčiny Důsledky Psychoterapie Potřeba klienta od počátku psychoterapie Typy terapie Dynamická terapie Kognitivně - behaviorální terapie Jaký psychoterapie by mohl být nejvhodnější PRAKTICKÁ ČÁST 6.1. Popis metody práce. 34 3

4 6.2 Zpracování výsledků dotazníku pro uţivatele noclehárny a denního centra Vyhodnocení dotazníku Závěry vyplývající ze zodpovězených dotazníků pro klienty noclehárny a denního centra Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše Zpracování výsledků dotazníku pro pracovníky Armády spásy Vyhodnocení dotazníku Závěry vyplývající ze zodpovězených dotazníků pracovníků Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM LITERATURY 54 4

5 1. ÚVOD 1.1 Zdůvodnění tématu a jeho vymezení Svou čtyřtýdenní praxi jsem se rozhodla strávit v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše v Praze Armádě spásy, jejíţ klientelou jsou převáţně lidé bez přístřeší. Armádu spásy jsem si vybrala proto, ţe mě problematika lid bez přístřeší zajímá a dotýká se mě, nejen z pozice budoucího sociálního pracovníka, ale i z pozice lidské. Myslím si totiţ, ţe práce s lidmi bez přístřeší je velice potřebná, zajímavá a není rozhodně zbytečná. Přes riziko velmi malého procenta úspěšnosti budoucí integrace lidí bez přístřeší do společnosti, jsem se rozhodla s lidmi bez přístřeší pracovat, přemýšlím i o svém budoucím povolání v této oblasti. Tato oblast mě láká jak profesně, tak především jako člověka. Jak jsem jiţ zmínila, to procento lidí bez přístřeší, kterým se podaří za pomoci sociálního pracovníka integrovat zpět do společnosti je velice nízké nicméně je. A právě to je pro mne motivující. Je pravda, ţe zpětná vazba je pro sociálního pracovníka mizivá, ale přesto si myslím, ţe pokud se zpětná integrace povede i jen tomu nízkému procentu, tak je to to největší ocenění pro sociálního pracovníka a je to pro něj výhra a motivace v tom smyslu, ţe jeho práce má smysl a motivuje ho dělat ji dál. Oblast lidí bez přístřeší mě zajímá i z toho důvodu, ţe je velice snadné člověka bez přístřeší odsoudit, naše společnost to běţně dělá, protoţe převládá názor, ţe lidé bez přístřeší mohou pracovat jako kaţdý jiný a nepotřebují proto pomoc a podporu za svůj osud si mohou sami a podle mnohých, je to pouze neschopnost a lenost člověka. Já ale s tímto názorem tak úplně nesouhlasím. Ano, samozřejmě, v některých případech si daný člověk za svůj osud opravdu můţe sám a stejně tak dobře se sám můţe postavit zase na nohy a ţít jako kaţdý jiný občan. Ano. Ale není moţné tuto oblast posuzovat globálně. Právě při práci v sociální sféře je potřeba kaţdý případ posuzovat individuálně. Proto také nemohu souhlasit s tím většinovým názorem. Ne kaţdý se dostal na ulici sám, svým vlastním zaviněním a ne kaţdý se můţe bezproblémově postavit zase na vlastní nohy. A právě proto, ţe při práci s touto skupinou lidí, je neuvěřitelně široké spektrum lidských osudů a individualita, empatie a respekt osobnosti jsou zde nezbytné, mě tato oblast zajímá. Navíc si myslím, ţe zde je sociální pracovník jedním z nejpotřebnějších. Proto jsem tímto směrem na Armádu spásy a na lidi bez přístřeší zaměřila svou čtyřtýdenní praxi a absolventskou práci. 5

6 1.2 Cíl práce Cílem této práce a praxe bylo především mé osobní a profesní proniknutí do tématu, nechtěla jsem totiţ při psaní absolventské práce pohlíţet na tuto problematiku jako laik a mít pouze všeobecný rozhled. Mou hlavní hypotézou bylo, ţe podle mého názoru v Armádě spásy a v podobných zařízení chybí jakákoliv psychologická a terapeutická pomoc. Chtěla jsem tedy při své praxi zjistit, zda je má hypotéza správná. Můj názor se totiţ zakládal na tom, ţe dávám důraz na psychiku člověka a přikládám psychice velký vliv na ţivot a ţivotní situace jedince. Myslím si tedy, ţe pokud člověk, který se z jakéhokoliv důvodu dostane na ulici ( těch důvodů je velmi široká škála ) a ţije na ulici pár dní a déle, moţná měsíce a roky, tak tento člověk můţe být ve váţném stavu nejen zdravotním, ale především psychickém. Čím déle ţije na ulici, tím je to horší. Čím déle člověk ţije bez domova, na ulici, tím je těţší integrovat se zpět do společnosti, obnovit společenské, pracovní, sociální i hygienické návyky. Čím déle, tím více člověk padá na dno. Podle mého názoru potřebuje člověk psychoterapeutickou pomoc i jen pro ten důvod, pro který se ocitl na ulici. A tato potřeba se prohlubuje, pokud člověk tento problém nevyřeší a opravdu na ulici ţije a dostává se tak aţ na samý okraj společnosti. Toto je tedy má hypotéza, která se utvářela během mé praxe v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. Mým cílem je tedy formou pozorování, pohovorů se sociálními pracovníky a lidmi bez přístřeší snaha zodpovědět otázku, jestli psychoterapeutická pomoc opravdu při práci s lidmi bez přístřeší chybí a zda by právě to byla moţnost, jak zlepšit kvalitu ţivota lidí bez přístřeší a jejich zpětnou integraci do společnosti. 1.3 Charakteristika jednotlivých kapitol V první části této práce se zaměřím především na charakteristiku a popis obecného problému bezdomovectví, příčin a forem bezdomovectví, popis člověka bez přístřeší a dále krátkému vyjmenování organizací, které se věnují lidem bez přístřeší. Dále se budu věnovat občanskému sdruţení Armády spásy, jejímu poslání a historii, a potom podrobněji Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše, které zastupuje Armádu spásy v Praze. Vzhledem k tomu, ţe Armáda spásy je velmi důleţitou součástí celé absolventské práce a práce s lidmi bez přístřeší, proto si myslím, ţe je důleţité pochopit její fungování a styl práce. Kapitolu uzavírá modelová situace, na které bych ráda ukázala fungování jednotlivých funkcí Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše. 6

7 V další části práce uţ se budu věnovat potřebě psychoterapeutické pomoci, jejím příčinám a důsledkům. Celou tuto práci psychoterapeutická pomoc provází, proto povaţuji za důleţité věnovat se psychoterapii hlouběji, proto se budu krátce věnovat samotné psychoterapii, dynamické a kognitivně behaviorální terapii a nakonec zamyšlení, který z typů terapie by mohl být pro lidi bez přístřeší nejvhodnější a nejuţitečnější. Další částí absolventské práce je praktická část, která se skládá z výsledků vlastního šetření, dvou zpracovaných dotazníků. První dotazník byl poloţen uţivatelům noclehárny a denního centra Armády spásy a druhý dotazník zodpověděli pracovníci Armády spásy. Pod vyhodnocením obou dotazníků následuje popis hodnocení, výsledků hodnocení a z toho vytvořené závěry. V závěru se budu věnovat zhodnocení celé práce, hlavně zkoumaného jevu zlepšování kvality ţivota lidí bez přístřeší. Zhodnocení bylo provedeno převáţně na základě vlastního šetření, pozorování a výsledků vlastního výzkumu dotazníků. 7

8 2. BEZDOMOVECTVÍ Pojem bezdomovectví se v České republice rozmáhá především během roku 1989 v důsledku změny politického reţimu, který sebou nesl spoustu změn. Samozřejmě, ţe lidé bez přístřeší byli vţdy, za kaţdého reţimu, v kaţdé době, ale v tomto roce se tento problém začal pováţlivě zvětšovat a hlavně začal být více vidět, začalo se o něm více diskutovat. Po roce 1989, když velké podniky krachovaly a zbavovaly se ubytoven, problém bezdomovectví vyplul na povrch a začal se prohlubovat. Snad nikdo nebyl připraven na změnu životního stylu a ne každý se s ní dokázal vyrovnat. Ne každý se dokázal přizpůsobit změně politickoekonomické situace a poradit si s nově nabytou svobodou, která od člověka vyžaduje zodpovědnost, a také se zvýšením nároků, které na něj byly kladeny. 1 Za minulého reţimu nebývalo zvykem, ţe by člověk byl nezaměstnaný. Kaţdý musel mít práci. Toto je jedna z velkých příčin bezdomovectví a totiţ nezaměstnanost. I v těchto letech se s tím část populace potýká a po změně reţimu v roce 1989 byla nezaměstnanost přímo markantním problémem. Jak jiţ zmiňuje výše citace, díky krachu podniků přišlo o práci velké mnoţství lidí a tím i o bydlení. Problém bezdomovectví začal narůstat. To, že lidé končí jako bezdomovci, nebývá důsledek jejich osobního selhání, toho, že se "málo snažili" nebo že "neměli štěstí", jak tvrdí ideologové buržoasie, aby vylíčili nynější režim v lepších barvách a ulehčili svému svědomí, mají-li nějaké. Bezdomovectví je logickým důsledkem kapitalismu, systému, kde je zbožím vše, tedy i pracovní síla a bydlení. Z toho vyplývají i přímé příčiny bezdomovectví, z nichž nejčastější je ztráta zaměstnání. Dalšími příčinami pak jsou odchod z rodiny, z ústavu, prostě takové situace, kdy neseženete dostatečný obnos na pronájem bytu. 2 V těchto letech bezdomovectví roste také díky stálé migraci lidí ze světa, především z chudších zemí, do České republiky, kde hledají práci. Do Čech se za prací stěhují Ukrajinci, Vietnamci a další lidé různých národností, přicházejí hlavně za prací a s ideou, ţe v Praze se pro ně najde dobře placená práce. Zaměstnavatelé je mnohdy zaměstnávají raději, protoţe jsou jako pracovní síla levnější neţ čeští občané. Mnoho lidí klade i velký důraz na hlavní město Prahu a přijíţdějí sem za prací. Vzápětí ale naráţí na problém s ubytováním. Bytová situace v Praze je dnes nesnadná a není stavěná hlavně pro chudší část obyvatel. Ubytovny jsou mnohdy stejně drahé jako měsíční nájem bytu, bývají okupovány cizinci, kteří stejně jako Češi hledají práci. 1 Táňa Průdková, Přemysl Novotný: Bezdomovectví; Definice bezdomovectví, s

9 2.1 Kdo je bezdomovec? V dnešní společnosti se pojem bezdomovec uţívá pouze hovorově. V odborné literatuře i odborná veřejnost nazývá lidi, kteří spadají to této skupiny lidé bez přístřeší. Pro laickou veřejnost bývá často člověkem bez přístřeší pouze ten, koho vídají na ulicích ţebrat, spát na lavičkách, obtěţovat společnost svým pachem a zjevem. Tito lidé jsou nejvíce vidět, ale zdaleka nejsou jedinými, které bychom mohli nazývat osobami bez přístřeší. Člověk bez přístřeší je ten, který je ohroţen ztrátou bydlení či zaměstnání a kterému hrozí nebo ho uţ postihlo sociální vyloučení. Je to člověk, který nemá své bydlení nebo ţije v podmínkách, které neodpovídají normálnímu ţivotnímu stylu, například obývá nebytové prostory, kde nemá dostatek hygieny či tepla, ţije po bytech svých známých či na ulici. Je to člověk, který ţije bez vyhlídek do budoucna na moţné zlepšení své sociální situace, ţije s tím, ţe se nejedná pouze o přechodný stav. Je sociálně vyloučen z běţné společnosti a velmi často nemá ţádné sociální či rodinné vazby a zůstává sám. Obecně, ale pouze velmi obecně se dá říci, ţe většina lidí bez přístřeší je rozvedena nebo nikdy do manţelství nevstoupila, většinou mají lidé bez přístřeší niţší vzdělání, upoutávají na sebe svým ošacením, které velmi často není v pořádku, je špinavé či potrhané, mnohdy není dostačující, hlavně v zimě, mnohdy se dá člověk bez přístřeší poznat podle svého charakteristického pachu, který dokáţe naplnit celou tramvaj a který je důsledkem toho, ţe jiţ dlouho nebyla provedena řádná hygiena. Svůj čas lidé bez přístřeší tráví buď prací ve formě krátkých i jednorázových brigád, nejčastěji je to zametání ulic nebo prodávání Nového prostoru ( často ale ne legitimně, prodávají i starší čísla Nových prostorů vytaţených z popelnic ), někteří lidé bez přístřeší pracují i na dohodu o pracovní činnosti nebo dokonce mají pracovní poměr, část se jich ale ţiví sběrem lahví a papíru, kradením drobného zboţí a ţebráním. Část lidí bez přístřeší se sdruţuje ve skupinkách v parcích, často i před nákupními středisky, na stanicích metra či ve squattech, kde často pijí krabicové víno nebo levný tvrdý alkohol a kouří cigarety. Další část tráví čas jednotlivě a o samotně, buď se skrývá před očima veřejnosti nebo vychází ven za prací či brigádou a pokud nepracuje, hledá mezi popelnicemi věci, které později prodává, ţebrá či většinu dne prospí buď na místě kde běţně spí, pokud takové má anebo spí v metru, tramvajích, obytných i neobytných domech atd. 9

10 2.2 Příčiny bezdomovectví Na problém a situaci kaţdého člověka bez přístřeší je nutno pohlíţet individuálně, problém bezdomovectví se jen velice těţko sumarizuje. Proto bývá velmi nesnadné stanovit příčiny bezdomovectví. Podle mého názoru můţeme pouze odhadovat co bývá nejčastěji zmiňované jako příčina. Protoţe to, co pro jednoho klienta mohlo být začátkem sociálního vyloučení, například ztráta zaměstnání, můţe být pro jiného klienta pouhým důsledkem jeho bezdomovectví. Není snadné lidi bez přístřeší zahrnout do kategorií. Kaţdý člověk, se kterým se na ulici můţeme setkat, můţe mít ţivotní příběh odlišný. Můţe to být člověk se základním vzděláním i člověk s vysokoškolským, můţe pocházet z rozvrácené rodiny nebo z ukázkové, kde další dva sourozenci vedou normální ţivot, ve kterém se jim daří dobře. Mohou to být uţivatelé omamných látek nebo alkoholu, kteří tímto přišli o všechno a skočili na ulici, nebo to můţe být doktor práv. Nezaměstnanost, alkoholismus, rozpad rodiny, ţivotního vtahu či ţivotní ztráta, to vše můţe být u jednoho člověka, ale u druhého nemusí být ani jedna věc z těchto vyjmenovaných příčinou ani důsledkem. Mohlo to být něco jiného. Nemoc nebo stáří. Těch příčin je celá škála a mají ještě širší škálu důsledků. Obecně tedy můţeme příčiny bezdomovectví dělit na vnější a vnitřní: a) vnější - Příkladem je vysoká míra nezaměstnanosti, chudoba, nedostatečné zabezpečení ve stáří a nemoci, finanční nedostupnost bydlení a diskriminace příslušníků etnických minorit, ale také institucionální příčiny. Část bezdomovců totiž tvoří mladí lidé propuštění po dovršení osmnáctého roku ze zařízení ústavní výchovy, kteří nejsou připraveni na samostatný život. 3 Jak vyplývá z výše zmíněného citátu, u vnějších příčin záleţí především na politice země, její situaci a přístupem k sociálně slabším občanům, například ke starým a nemocným, osobám vycházejícím z výkonu trestu či lidem opouštějícím ústavní výchovu. b) vnitřní - tyto příčiny mohou být velice různorodé, protoţe jde o něco co působí na nás jako na osobu, člověka a kaţdý člověk má jiný práh snesitelnosti. Věc, se kterou se jeden člověk bez problému vyrovná, vyřeší ji a nezpůsobí mu 3 Táňa Průdková, Přemysl Novotný: Bezdomovectví; Definice bezdomovectví, s

11 ţádný problém, druhého člověka můţe poloţit a v návaznosti ho připravit o rodinu, domov, práci aj. Můţe jít tedy o rozpad rodiny, ţivotního a partnerského vztahu, neţádoucí vlivy okolí, dysfunkční rodina, proţité psychické trauma, ztráta zaměstnání či sníţení pracovního postu, sklon k uţívání omamných látek, citová labilita, nesamostatnost, přílišná důvěřivost, nemoc aj. 2.3 Formy bezdomovectví a) zjevní bezdomovci zjevná forma bezdomovectví je nejznámější, nikoliv však největší, je to ta, se kterou se dnes a denně můţeme setkat přímo v realitě. Jsou tím míněni lidé bez přístřeší, kteří se pohybují na veřejných místech, přespávají v plné tramvaji či metru, na nádraţí, ţebrají na ulicích. Jsou to lidé, kterých si všimne kaţdý, upozorňují na sebe buď svým stavem ( např. spící člověk v dešti na lavičce v parku ) nebo zjevem ( špinavé, zapáchající oblečení ) či svým chováním ( ţebrání ). Jsou to lidé, kteří vyhledávají noclehárny a azylové domy, charity a jiné organizace, které by jim mohli pomoci. b) skrytí bezdomovci se skrytou formou bezdomovectví se běţná společnost moc nesetkává, spíše jen náhodně. Skrytými bezdomovci jsou lidé bez přístřeší, kteří svůj stav neukazují navenek, přespávají tam kde to není běţně vidět, například v kanálech, ve sklepením či squarech a nevyuţívají sluţeb pomoci neziskových organizací. Často ţijí také mimo město, v přírodě a do města se vracívají jen tehdy, kdyţ uhodí velká zima a oni se na čas potřebují skrýt někde, kde je tepleji. K tomu jim často slouţí například panelové domy, v Praze metro apod. c) potencionální bezdomovci potencionálními bezdomovci označujeme ty osoby, u kterých nemůţeme dát statut člověk bez přístřeší s jistotou. Jsou to například lidé, kteří ţijí ve velmi nejistých podmínkách, pod hrozbou ztráty bytu, velkou skupinu potencionálních bezdomovců tvoří osoby uvězněné ve výkonu trestu čekající na propuštění, stejně tak mladiství, kteří mají 11

12 být po dovršení 18 ti let propuštěni z ústavní výchovy dětských domovů, psychiatrických léčeben a dalších ústavů a také ti, kteří do naší země vycestují za prací či čekají, zda jim bude v naší zemi poskytnut azyl. 2.4 Nejznámější organizace v ČR, které napomáhají lidem bez přístřeší: Armáda spásy ČR o.s. Armáda spásy je občanské sdruţení, které svou pomoc zaměřuje na lidi bez přístřeší a všechny aktivity s tím spojené. Lidem bez přístřeší poskytuje sociální poradenství, moţnost hygieny, stravy, noclehu i dlouhodobějšího ubytovaní a podpory sociálních pracovníků v Azylovém domě. Naděje o.s. Občanské sdruţení Naděje zaměřuje svou pomoc především na sociálně vyloučené a zdravotně či jinak postiţené osoby. Nabízí jim pomoc v podobě sociálního poradenství, moţnost stravy, hygieny, noclehu a ubytování, zdravotní péče aj. Jeţek a Číţek o.s. Občanské sdruţení Jeţek a Číţek pomáhá lidem, kteří se ocitli na okraji společnosti a jsou ohroţeni sociální vyloučením. Jeho pomoc spočívá především v nalézání a tréninku dovedností, které by mohly pomoci zlepšit sociální postavení a fungování klienta. Nový prostor o.s. Nový prostor je občanské sdruţení, které se zabývá sociální problematikou a její medializací, tréninkovými pracovními programy a prevencí sociálního vyloučení i osobami, které uţ sociálně vyloučené jsou. Charita ČR Charita Česká republika je nezisková humanitární organizace, které zaměřuje svou pomoc na všechny potřebné občany České republiky. Hermes ( loď ) loď Hermes je lidmi bez přístřeší velice vyuţívaná, poskytuje noclehárnu a moţnost stravování, sociálního poradenství a lékařských sluţeb. 12

13 Česká katolická charita Česká katolická charita je sdruţení, které nabízí svou pomoc kaţdému, kdo se dostal do sloţité ţivotní situace a pomocnou ruku potřebuje. Emauzy ČR o.s. také občanské sdruţení Emauzy ČR orientuje svou pomoc především na pomoc lidem bez přístřeší, poskytuje jim sociální poradenství, pomoc a podporu při hledání práce, stravu a ubytování, aj. Diakonie ČCE Diakonie Českobratrské církve evangelické zaměřuje svou pomoc pro nemocné, zdravotně postiţené, staré lidi a pro lidi, kteří se ocitli v nepříznivé ţivotní situaci. 2.5 Několik údajů o bezdomovecké populaci v ČR 4. Ţeny u nás tvoří % bezdomovců (v USA a EU je to celých 25 %). Věková struktura českých bezdomovců vypadá následovně: Věk Procenta bezdomovců % % % % % Starší 62 15% 25% bezdomovců je invalidních důchodců. 25% bezdomovců má zkušenost s dětským domovem, 15% s psychiatrickou léčebnou a 35% s vězením

14 Struktura bezdomovců z hlediska nejvyššího dosaţeného vzdělání vypadá následovně: Nejvyšší vzdělání dosaţené Nedokončené základní vzdělání Procenta bezdomovců 1% Základní 30% Vyučení 34% Středoškolské maturity Středoškolské maturitou Vyšší středoškolské bez s neţ 6% 7% 1% Nebylo zjištěno 21% Co se týče toho, odkud bezdomovci pocházejí, tak 60 % jsou mimopraţští, 30 % jsou Praţané, 7 % Slováci a 3 % ostatní cizinci. A kde bezdomovci přespávají? Místo přespávání Ubytovna, noclehárna, azylový dům Procenta bezdomovců 21% Nádraţí 15% U někoho v bytě 13% Podnájem 2% Squat 1% Jiné, nocování nestálé 48% 14

15 3. ARMÁDA SPÁSY 3.1 Historie Armády spásy Armáda spásy vznikla v roce Zaloţil ji metodistický kazatel Wiliam Booth jako nové náboţenské hnutí. Po setkání se skupinou křesťanů se Booth stal vedoucím této skupiny a zvolna začala práce nejprve známá jako Misie východního Londýna a poté jako Křesťanská misie. Název Armáda spásy se zrodil náhodou uprostřed diskuze v roce 1878 a od té doby se velice ujal a rozšířil po celé Velké Británii i ostatních zemích světa. Křesťanství se pomalu začalo provazovat se sociální sférou. V roce 1884 díky dívce, jeţ ţila jako prostitutka, ale chtěla se stát křesťanskou, vznikla práce Armády spásy pro ţeny, které potřebovaly pomoc. Poté, v roce 1988 vznikla první ubytovna pro bezdomovce Armády spásy. V roce 2006 byl do funkce velitele mezinárodní Armády spásy zvolen Shaw Clifton. Přestože mezinárodní ústředí je v Londýně, stejně tak jako sídlo velitele, charakter Armády spásy je opravdu mezinárodní. V současné době pracuje ve 113 zemích světa a má více než 1,5 mil. členů. Duchovní a sociální práce probíhá ve 160 jazycích, v téměř zařízení. 5 V České republice zahájila Armáda spásy svou činnost v roce 1919 ( tehdy ještě Československo ) a začala rozvíjet církevní činnost a domovy pro bezdomovce a jiné lidi potřebující akutní pomoc. Po přečkání doby okupace byla činnost Armády spásy nejprve omezena a pak zcela ukončena komunistickým reţimem. Velký počet členů Armády spásy byl vězněn. V listopadu 1989 po Sametové revoluci byla Armáda spásy poţádána obnovení činnosti. Armáda spásy v České republice byla registrována MV ČR dne jako občanské sdružení. Armáda spásy v ČR má sídlo v Praze. V jejím čele stojí velící důstojník pro Českou republiku - v současné době, s účinností od 1. května 2008, tuto funkci zastává major Michael R. Stannet) ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Národní Ústředí zajišťuje styk s Ústředními orgány ČR, koordinuje práci v celé republice, udržuje kontakt s mezinárodní Armádou spásy a vede centrální Účetnictví pro veškerá zařízení Armády spásy v ČR

16 Nyní Armáda spásy působí v několika větších městech České republiky Praha, Brno, Havířov, Ostrava, Karlovy Vary, Krnov, Opava, Přerov, Šumperk a pracuje v sociální i duchovní oblasti Poslání Poslání Armády spásy spočívá v pomoci muţům a ţenám nad 18 let, kteří se ocitli v akutní krizové situaci, ze které nemají jiné východisko. Pro mnohé bývá Armáda spásy tzv. posledním útočištěm a poslední šancí. Muţi i ţeny sem přicházejí z ulice, kde ţijí buď krátkodobě anebo jiţ dlouhodobě. Někteří přicházejí z hrozných podmínek, špinaví, páchnoucí, bez řádného ošacení, nemocní i psychicky zlomení, někteří přicházejí v relativně dobrém stavu, ale bez jakékoliv vyhlídky na normální ţivot a normální sociální fungování. V Armádě spásy mohou nalézt nejenom nocleh, ošacení a stravu, ale také pochopení a pomocnou ruku, díky které mohou začít pracovat na zlepšení své ţivotní situace a zpětné integraci do společnosti. Tito lidé zde mají moţnost vyuţít sprchy, denního centra, kde mohou být celý den v určité hodiny, aby nemuseli být na ulici a kde je moţné dát si polévku či oběd za symbolickou cenu. Mohou zde vyhledat i sociální pracovnice a zdravotní sestru či duchovní sluţby. Součástí Armády spásy jsou i noclehárna, oddělená pro muţe a ţeny a azylový dům pro muţe a ţeny. Armáda spásy nabízí nejrůznější tréninkové programy, mezi které patří například kurz práce na počítači a internetu nebo Job klub, který pomáhá nalézt jednotlivým uţivatelům práci a pomáhá jim se všemi úředními formalitami. Armáda spásy nabízí také sociální poradenství i základní právní poradenství. Hlavním účelem Armády spásy je tedy integrace lidí bez přístřeší zpět do společnosti a pomoci jim začlenit se zpět do běţného chodu ţivota a vyřešit své problémy a problémové situace ( alkohol, rozvod, dluhy, exekuce aj. ) Armády spásy se snaţí o sníţení procenta bezdomovectví právě touto pomocí. Toto procento je nyní alarmují, převáţně ve větších městech České republiky, největší je v hlavním městě Praze. V budoucnu se očekává ještě větší nárůst nezaměstnanosti a s tím i nárůst bezdomovectví. 7 Viz. 16

17 4. CENTRUM SOCIÁLNÍCH SLUŢEB BOHUSLAVA BUREŠE Sídlo Armády spásy v Praze Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se nachází kousek od nábřeţí Vltavy v praţské části Holešovice. Je tam velmi dobrá dostupnost metrem i tramvají. Jde o dvoupatrový rohový dům s vlastním vjezdem do dvora přímo z ulice. Prostory Armády spásy jsou poměrně velké a rozlehlé. Umoţňují dostatečné prostory pro Azylový dům, Noclehárnu, odpovídající kancelářské a společenské prostory. Celý suterén je vyčleněn pro technické zázemí, nachází se tam prádelna, dílna, sklad atd. Na dvoře se potom nachází i velký sklad s ošacením pro lidi bez přístřeší. Pokud by Armáda spásy Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše do budoucna uvaţovala o zvýšení kapacity noclehárny či azylového domu, jsou k tomu odpovídající prostory ještě k dispozici. Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše na Praze Holešovice v současné době zaměstnává 39 zaměstnanců a umoţňuje praxi studentům. V čele Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše stojí ředitel, který zastupuje Armádu spásy navenek, má na starosti organizaci funkcí jednotlivých zaměstnanců, řídí a kontroluje práci jednotlivých zaměstnanců, hodnotí jejich výkonnost a výsledky, organizuje chod Armády spásy, vytváří příznivé podmínky pro zajištění hlavních funkcí Armády spásy. Komunikaci s médii a společností má na starosti tlumočník, ten připravuje výroční zprávy, studie, překládá do cizího jazyka, komunikuje s ostatními pobočkami Armády spásy v České republice i v celém světě. Podřízená řediteli je vedoucí sociální pracovnice, která má na starosti chod Armády spásy v oblasti sociální a vede práci sobě podřízeným sociálním pracovníkům, terénním pracovníkům a pečovatelům, komunikuje s ředitelem, vede pracovní agendu. Pod vedoucí sociální pracovnicí pracují sociální pracovnice, které mají přidělené jednotlivé klienty, se kterými pracují na zlepšení jejich sociální situace a zpětné integrace do společnosti, vedou k tomu odpovídající agendu a zápis na noclehárnu. Dále jsou důleţitou součástí Armády spásy pečovatelé a terénní pracovníci. Pečovatelé jsou v přímém kontaktu s lidmi bez přístřeší, zodpovídají za chod denního centra a udrţují tam pořádek a kázeň, mají na starosti chod recepce a ubytování uţivatelů na noclehárně, pouští do sprch a zajišťují klid mezi jednotlivými uţivateli. Terénní pracovníci naproti tomu kaţdé ráno vyráţejí z Centra do terénu, po celé Praze vyhledávají lidi bez přístřeší a poskytují jim základní sociální poradenství, informace o Centru sociální sluţeb Bohuslava Bureše, dávají klientům jídlo i ošacení a jsou kdykoliv připraveni odvést člověka přímo do Centra, pokud by samozřejmě 17

18 chtěl. Dále je v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše vedoucí pracovní terapie, který vede pracovní terapii v kuchyni, vybírá jednotlivé uţivatele na účast při této pracovní terapie, zodpovídá za jejich práci a dohlíţí na řádnou docházku jemu podřízených, na způsob, styl a kvalitu práce. Jemu podřízený je i kuchař, který zodpovídá za svou práci v kuchyni, připravuje snídaně, obědy a večeře, zajišťuje stálý přísun čaje na denním centru. Důleţitou součástí Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je také kaplan, který poskytuje duchovní sluţby uţivatelům, kteří o ně mají zájem, pořádá bohosluţby a setkání, můţe individuálně poskytovat uţivatelům jednotlivá sezení a duchovní útěchu a radu. S Centrem sociálních sluţeb Bohuslava Bureše externě spolupracuje také supervizor, který dochází v předem domluvených termínech a vede supervizi mezi sociálními pracovníky a pečovateli. V neposlední řadě je součástí Centra také hospodář, ekonom a zdravotník. Hospodář se stará o technický chod Centra, ekonom má na starosti příjmovou a výdajovou politiku, odměňování zaměstnanců, vede účetnictví, v součinnosti s ředitelem rozhoduje o nových vývojových projektech a zdravotník je k dispozici všem uţivatelům, diagnostikuje nemoci, podává léky, provádí očkování, odvšivování, doporučuje návštěvu nemocnice. Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše se orientuje především na poskytování sociálních sluţeb jako je nízkoprahové denní centrum, noclehárna, terénní sociální práce, azylový dům, dále na poskytování zdravotních sluţeb, moţnost hygieny, stravy atd. Jeho hlavním cílem je integrace klientů zpět do společnosti tak, aby v ní mohli ţít jako kaţdý jiný občan. 4.1 Nízkoprahové denní centrum Jiţ výše zmíněné Denní centrum bývá otevřeno pro uţivatele celý den s výjimkou dvou hodin po obědě, které jsou potřeba na jeho úklid. Právě sem mohou lidé bez přístřeší přijít z ulice a vyhledat tak místo k odpočinku a k tomu být v teple. Je moţné zde najít i nové sociální vazby. Hlavně je však moţné zde vyhledat sluţby zdravotní sestry, vyuţít telefonu, dát si zdarma čaj a za symbolický poplatek 5 Kč i polévku nebo celý oběd. Je moţné zde vyuţít i sprch, mýdla, ručníku a celkové hygieny. Mnoho uţivatelů vyuţívá i zdejší prádelnu, kde si mohou vyprat oblečení a vyuţít charitativních sluţeb a zakoupit opět za velmi symbolickou cenu 5 Kč ošacení. 18

19 Velká část klientů všechny tyto sluţby vyuţívá a denní centrum také vyuţívá ke spánku a nadstandardně právě k moţnému kontaktu se sociálními pracovnicemi a řeší s nimi svou situaci. V Denním centru je také k dispozici nástěnka, na které visí nabídky jednorázových brigád, kratších pracovních činností i stálých prací. Pokud by kterýkoliv uţivatelů měl o jakoukoliv práci zájem, má moţnost vyuţít i moţnosti telefonu a rovnou na pracovní místo o které má zájem zavolat. Denní centrum se také vyuţívá výjimečně k ubytování většího počtu lidí bez přístřeší pokud je noclehárna jiţ naplněna, ale pouze ve výjimečných případech, jako jsou například velké mrazy nebo pokud přijde nemocný klient. Je také na zváţení konkrétních pečovatelů, kteří mají právě sluţbu, zda nechají klienty přespat na denním centru nebo ne. Toto rozhodnutí záleţí na kaţdém z pečovatelů. Denní centrum není vybaveno postelemi, jsou v něm pouze stoly s plastovými ubrusy a ţidle. Právě ţidle mnohdy nahrazují klientům, kteří v noci z ulice prosí o nocleh, postel. 4.2 Noclehárna Noclehárna je spolu s Denním centrem nejspíše nejvyuţívanější sluţbou v Armádě spásy. Je otevřená kaţdý pracovní den ve stanovené hodiny, jsou to vţdy dvě hodiny denně. Tyto vymezené hodiny však většinou nestačí na to, aby pokryly poptávku lidí bez přístřeší. Denně před kanceláří, kde probíhá zápis na noclehárnu stojí desítky a desítky uţivatelů. Velmi často se stává, ţe nechtějí pouze zapsat na noclehárnu, ale chtějí také řešit svou aktuální sociální situaci, potřebují poradit, poskytnout pomoc, kontakty, ţádají o přijetí do azylového domu. Mnohdy na noclehárně plní sociální pracovnice funkci terapeuta, protoţe je to místo, kde uţivatelé, ač na to zprvu nevypadají, popustí uzdu svým emocím a problémům. Lidově řečeno potřebují se vypovídat a zápis na noclehárnu jim k tomu skýtá ideální místo. Je však potřeba vzít v potaz i neustále se tvořící frontu, která se před kanceláří, kde probíhá zápis na noclehárnu tvoří. Pokud se ostatním uţivatelům zdá, ţe je tam někdo příliš dlouho, začnou být nervózní, mnohdy i agresivní. Obava, ţe na ně uţ nezbude místo je příliš velká. Pro noclehárnu platí zvláštní pravidla. Aby se zamezilo tomu, ţe bude neustále plná jedněmi stejnými uţivateli, je zde pravidlo tzv. patnácti dnů nocí. Kaţdý z uţivatelů, kteří mají zájem u ubytování na noclehárně, se mnou zapsat maximálně na 15 nocí. Potom musí následovat 5 nocí pauza. Je to právě z důvodu, aby na noclehárně nebyli stále stejní uţivatelé, ale aby byla moţnost na prostřídání se. Pokud uţivatel nemá peníze na to, aby si noclehárnu 19

20 zaplatil na celých 15 dní, je moţné platit si jednotlivě kaţdou noc, ovšem pro tento postup je nutné zaplatit další noc v úředních hodinách ještě před poslední nocí. Pokud toto uţivatel nestihne nebo nemá potřebné peníze, musí pro něj následovat nutně 5 nocí pauza, i přesto, ţe ještě nevyčerpal svých moţných 15 nocí. Po uplynutí 5 nocí, které musí být stráveny mimo Armádu spásy je klientův štít zase čistý a klient si můţe opět zaplatit nových 15 nocí nebo si zakoupit tolik nocí na které má prostředky a potom přijít včas prodlouţit. Noclehárna stojí 20 Kč. V ceně je nocleh na jednu noc, sprcha, večeře a ráno snídaně. Na nocleh mohou klienti nastoupit od 20:00. Pokud nepřijdou včas vystavují se riziku, ţe jejich místo bude přiděleno někomu jinému. Nicméně pro klienty je to moţnost se individuálně s pečovateli dohodnout, ţe se opozdí a pokud k tomu mají důvod, například pracovní, bývá jejich prosbě vyhověno. Ráno musí uţivatel noclehárnu neprodleně opustit v 7:00. Systém noclehárny se velmi často klientům nelíbí a bouří se proti pravidlu max. 15 nocí, ale je to pravidlo stanovené ze zřejmých důvodu. V 5 nocích, které musí klient strávit mimo Armádu spásy, vyuţívají klienti především loď Hermes nebo spí na ulicích, v barech, v nočních tramvajím, v metru. Je zde také ještě jedna moţnost, jak se dostat na noclehárnu. Pokud zájemce o noclehárnu nestihne úřední hodiny, můţe se pokusit přijít večer v osm hodin, kdy se noclehárna otevírá a pokud bude volné místo, můţou ho pečovatelé, kteří jsou ve sluţbě na noclehárnu zapsat a pustit. Záleţí to ovšem především na jejich benevolenci. Na kaţdé noclehárně, muţské i ţenské, se vţdy nechává jedno volné místo. Je to z moţnosti, ţe v noci přivezou z nemocnice nebo z ulice člověka v akutním zdravotním stavu a bude potřeba ho někam uloţit. 4.3 Azylový dům Součástí Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše je i Azylový dům, pro muţe a ţeny. Azylový dům má bezesporu všechny výhody. Především je to jistota bydlení a sociální pracovnice, která má na starosti vše, co souvisí se sociální situací a ţivotem klienta. Pokud se člověk bez přístřeší dostane do Azylového domu, je mu přidělen pokoj s jedním, či dvěmi spolubydlícími a sociální pracovnice. Se sociální pracovnicí se klient nejprve seznámí a vytvoří si spolu individuální plán krátkodobých i dlouhodobých cílů, který se uţivatel bude snaţit plnit. Spolu se svou sociální pracovnicí můţe uţivatel řešit veškeré otázky a problémy co má, sociální pracovnice především shromaţďuje písemnou agendu a dokumenty za klienta, komunikuje se soudy nebo věřiteli ( pokud je to potřeba, ale velmi často ano ), 20

21 zaměstnavateli, pomáhá klientovi najít práci, stanoví si s ním i ţebříček, jak splácet dluhy ( pokud jsou ) a celkově s klientem řeší jeho situaci tak, aby mohlo dojít k jeho zlepšení sociální situaci a sociální integraci zpět do společnosti. K přijetí do Azylového je však potřeba mít nějaký stálý příjem a doklady. To bývá velmi často kamenem úrazu, mnoho lidí bez přístřeší ţádný stálý příjem nemá a to i přes to, ţe by měli nárok na důchod či jiné sociální dávky. Ale problémem je, ţe lidé bez přístřeší mnohdy nemají doklady, stálou adresu ani vůli k tomu, aby se dostavili na příslušný úřad pro určitou sociální dávku. Dostavují se tam jen občas. Ovšem kdo můţe doloţit svůj příjem, který je ohraničený minimální hranicí a kdo nebyl vyloučen z Armády spásy pro agresivní chování v minulém období, tak má šanci na přijetí do Azylového domu. Kaţdý týden je o klientech a uchazečích rozhodováno na poradách. Klienti, kteří uţ na Azylovém domě bydlí, mohou být také vyloučeni pro porušování domovního řádu, za pití a pronášení alkoholu, agresivitu a opakované neplnění individuálního plánu. 4.4 Terénní sociální práce Kaţdý den vyráţejí do terénu dva terénní pracovníci Armády spásy. Mají vytipovaná místa po celé Praze, kde ţijí lidé bez přístřeší jednotlivě, ve skupinkách anebo v celých squattech. Do dvou batohů si dají jídlo, popřípadě nějaké ošacení pro klienty a vyráţejí do terénu. Za kaţdého počasí. Jejich hlavním úkolem je poskytovat informace všem lidem bez přístřeší o Armádě spásy a její funkci, o tom, jak by jim mohla pomoci. Nosí lidem bez přístřeší trochu jídla, případně i oblečení a nabízejí pomoc, kdo by chtěl, můţe jít rovnou s nimi hned do Armády spásy, kde by se ho ujaly sociální pracovnice. Mnoho lidí bez přístřeší, se ale bojí. Nechtějí opustit své teritorium, mnohdy pracně vybojované mezi ostatními. Někteří nevěří ani terénním pracovníkům. A hlavním problémem je, ţe nevěří ani v moţné zlepšení své situace, nevěří, ţe by jim Armáda spásy mohla pomoci. Jsou zvyklí ţít na ulici a uţ z ní nechtějí pryč. Drtivá většina těchto lid bez přístřeší, které terénní pracovníci navštěvují pod mosty, v kanálech, v rozpadlých domech, v jeskyních a dalších alternativ, je nemocná a potřebuje i zdravotnickou péči. 21

22 4.5 Modelová situace práce Centra sociálních sluţeb Bohuslava Bureše Pod mostem podél nábřeţí Vltavy přespává v prostoru mezi dvěmi pilíři muţ, můţeme ho nazývat Karel. Je mu 42 let, je rozvedený, má dvě děti, ale nevídá se s nimi, ani na ně nemá kontakt. Na ulici začal ţít, kdyţ po rozvodu začal pít alkohol, především pivo a rum. V té době po rozvodu, kdy bývalé manţelce a dětem nechal byt se přestěhoval na ubytovnu. Kvůli alkoholu ho za pár měsíců vyhodili z práce, Karlovi velmi rychle došly peníze a ztratil i nárok na ubytovnu. Během období rozvodu přišel i o přátele, nemá tedy teď nikoho, kdo by ho u sebe mohl nechat bydlet. Několik týdnů Karel přespával v nonstop barech, na chodbách panelových domů i v tramvajích, ale vţdy ho vyhodili. Nyní spí pod mostem, kde má své útočiště, nechodí do ţádné práce ani na brigádu, ţiví se jen tím, co někde dostane nebo najde, příleţitostně také krade drobné věci v obchodech u Vietnamců, občas ţebrá, ale nedělá to rád, připadá mu to pod jeho důstojnost. Hygienu odbývá ve Vltavě. Na ulici ţije jiţ třetím rokem. Pod mostem Karla objeví terénní pracovníci z Armády spásy. Dají Karlovi jídlo a začnou si s ním povídat. Karel s nimi z počátku nekomunikuje, při začátcích rozhovoru odchází. Při čtvrté návštěvě, ale začíná projevovat snahu o komunikaci a vypráví terénním pracovníků svůj příběh. Terénní pracovníci mu nabízejí okamţitou pomoc Armády spásy, moţnost jít hned s nimi. Karel nejprve odmítá, ale potom na nabídku přistoupí, vezme si své nejdůleţitější věci a jde. V Armádě spásy je Karel usazen na denní centrum, kde dostává polévku a horký čaj, potom je mu nabídnuta horká sprcha, moţnost oholit se převléct do nových, čistých šatů. Karel nabídku přijímá. Poté Karla oslovuje sociální pracovnice Armády spásy. Hovoří s Karlem o celé jeho situaci, Karel jí znovu vypráví svůj příběh, chtěl by se pokusit začít znovu, ale připadá mu to uţ nereálné a nemyslí si, ţe by to dokázal. Sociální pracovnice nabízí Karlovi moţnost noclehárny za poplatek 20 Kč s večeří, sprchou, noclehem a snídaní, ten den zápis na noclehárnu ještě nezačal, takţe je tam volné místo. Karel přijímá a protoţe má u sebe 75 Kč vydělaných sběrem lahví na ulici, předplácí si noclehárnu na 3 dny. Sociální pracovnice Karlovi poskytuje veškeré sociální poradenství, nabízí mu moţnost znovu získání dokladů, díky kterým poté bude moci ţádat o sociální dávky na příslušných úřadech. Karel děkuje a přijímá, začínají tedy se sociální pracovnicí vyřizovat doklady. Během tří dnů strávených na noclehárně Karel podává ţádost o přijetí do Azylového domu. Je upozorněn na to, ţe musí doloţit pravidelný příjem, proto do té doby neţ bude mít doklady a přiřknuté sociální dávky a bude moci doloţit příjem, začíná Karel pracovat na 22

23 brigádě, zametá ulice a dostává peníze kaţdý den na ruku, můţe si tedy platit noclehárnu na další dny. Poté co má Karel doklady a vyřízené sociální dávky, je přijat do Azylového domu Armády spásy. Dostává svou sociální pracovnici,se kterou si vytvoří individuální plán a začíná naplňovat jeho cíle. Sociální pracovnice pomáhá Karlovi s vyřizováním dluhů, sháněním stálé práce, pomáhá mu komunikovat s příslušnými úřady a se vším co souvisí s Karlovou sociální i osobní situací a naplněním jeho individuálního plánu. Karel je velice emotivní, často pláče a propadá stavům úzkosti, ţe se mu nepovede nový začátek a vrátí se zpět na ulici. Spolu se sociální pracovnicí se mu podařilo spojit se s rodinou a začíná pomalu obnovovat ztracené rodinné vztahy. Poté nalézá práci na stálý úvazek a pomalu začíná splácet dluhy, které si udělal během ţivota na ulici, především zdravotním a sociálním pojištění, na alimentech a na dopravním podniku. Po čtyřech měsících odchází Karel z Azylového domu bydlet na ubytovnu, má stálé zaměstnání jako montér, má doklady, splácí dluhy a udrţuje zatím telefonický kontakt se svými dětmi. 23

24 5. CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO JEVU PROBLÉMU 5.1 Popis potřeby psychoterapeutické pomoci Stát se bezdomovcem je snadné. Společnost bezdomovců je velmi rozmanitá, jsou tu tací, kteří jsou nevyučeni bez jakéhokoliv vzdělání. Někteří jsou naopak bývalí úspěšní podnikatelé, ale způsobili při podnikání škodu, kterou nebyli schopni uhradit a nebyli proti ní pojištěni. Jiní jsou zkrachovalí podnikatelé, lidé s velkými dluhy, kteří o všechno přišli. Nechybí ani rozvedení lidé bez majetku nebo lidé okradení a lidé dlouhodobě bez práce, psychicky nemocní apod. Jsou zde i intelektuálové i takoví, kteří si na život venku natolik zvykli, že jim tento způsob života vyhovuje a jsou schopni venku přespávat dokonce i za tuhých mrazů. Někteří jsou zase natolik rozhádaní se svou rodinou, že se nemohou vrátit do svých domovů, nemálo je zde i alkoholiků, kteří se jen velmi těžko zbavují svého návyku, a proto je společnost nepřijímá. 8 Psychoterapeutická pomoc je nezbytná zejména v zařízeních první pomoci, do kterých se člověk, který právě spadl z té pomyslné hranice, na které tak dlouho a s tolika problémy balancoval, uchýlí, s očekáváním pomoci. V tu chvíli totiţ ten člověk ještě tu důvěru v sobě má. Ještě to jde, zvednout se a jít dál, vyřešit to. Člověk, který je dlouhou dobu bez bydlení a potuluje se venku, má na své psychice hluboké šrámy. 9 Ale čím déle bude člověk zůstávat na tom dně na které spadl, tím hůře se mu bude vstávat. A jednou uţ to ani nepůjde. Právě proto je psychologická pomoc zejména v Armádě spásy natolik akutní. Je to nejlepší fáze na to něco udělat. Člověk je celý zjitřelý, navenek nebo uvnitř sebe vyděšený, takţe všechny informace, pomoc i rady vstřebává velmi jasně a rychle. Proto můţe být psychologická pomoc natolik zásadní. A i v pozdějších chvílích. Hlavně lidé, kteří sociálně vyloučení ţijí např. jiţ roky potřebují psychologickou pomoc, protoţe jejich duše, jejich psychika je vším, co proţili natolik rozdrásaná a rozbitá. Prvním krokem je povzbudit duši, aby se mohlo zvednout i tělo a mysl. A právě to je cílem Armády spásy

25 5.2 Příčiny Jak jsem jiţ výše zmínila, za prvotní krok jak zlepšit kvalitu ţivota lidí bez přístřeší povaţuji poskytnutí psychoterapeutické pomoci. Nevidím problém v poskytování sociálních sluţeb, sociálního poradenství ani v péči a práci sociálních pracovnic. Toto je jiţ v dnešní době zvládnuto na výbornou. Problémem je nedostatek, respektive ţádná psychoterapeutická pomoc. Měli bychom se zamýšlet nad otázkou Proč? Proč není v Armádě spásy psychoterapeutická pomoc ani vyškolení sociální pracovníci, kteří by mohli psychoterapii vykonávat? Problémem pro Armádu spásy pro poskytování psychoterapeutické pomoci svým klientům jsou finance. Pokud by totiţ měli své sociální pracovníky vyškolit k provozování psychoterapeutické praxe, znamenalo by to poskytnout jim moţnost psychoterapeutických kurzů. Kdyţ se dnes podíváme na internet můţeme zde nalézt poměrně velké mnoţství různých psychoterapeutických kurzů. Kaţdý z nich má jinou metodiku, podmínky, délku a jiný koncept. V hlavních bodech jsou tyto kurzy ale víceméně stejné. Jsou velice drahé, velmi náročné a trvají v průměru čtyři aţ pět let. Na konci také účastník musí úspěšně sloţit zkoušku, která není pouhou formalitou. Během celého absolvování kurzu musí účastník studovat literaturu pracovat nad svým výzkumem, u mnoho kurzů musí účastník sám také absolvovat určitý počet hodin terapie u psychologa. Úspěšně absolvovat takový kurz stojí tedy i velmi mnoho námahy a času. Proto je velice drahé financovat takový kurz a následně platově ohodnotit pracovníka nebo pracovníky, kteří by tuto pozici v Armádě spásy vykonávali. Armáda spásy je občanským sdruţením, je podporována Ministerstvem vnitra a je spolufinancována Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a podporována sponzory, má moţnosti ţádat o grant na nejrůznější projekty. Je ovšem otázkou, zda by to stačilo na tak rozsáhlý a dlouhodobý projekt, jakým by výše zmíněné psychoterapeutické kurzy a jejich naplnění byly. Je důleţité si uvědomit, ţe Armáda spásy není výdělečnou organizací. Její výdaje rozhodně převyšují příjmy. 25

26 5.3 Důsledky Je velice důleţité zamyslet se nad tím, jaké pozitivní důsledky by mohl tento projekt psychoterapie v Centru sociálních sluţeb Bohuslava Bureše přinést. Jak jsem jiţ výše zmínila, Centrum sociálních sluţeb Bohuslava Bureše navštěvují muţi i ţeny v rozptylu let, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitli bez přístřeší a na okraji společnosti. Jsou to lidé, kteří spí v zimě na ulicích, v kanálech, v rozpadlých domech, bez základních hygienických moţností, bez základní stravy, většinou jsou zadluţeni, bez přátel a bez rodiny, která se buď rozpadla nebo se k nim otáčí zády. Tito lidé mají minimální příjem, získaný důchodem či sociálními dávkami nebo krátkými brigádami jako zametání ulic. Případně obojím. Případně nemají příjem naprosto ţádný. V drtivé většině tito lidé dluţí státu na zdravotním a sociálním pojištění a v Praze také dopravnímu podniku. Jsou to lidé, kteří ţijí ze dne na den a pokud jim ještě zbývají nějaké sny o normální budoucnosti, tak jsou na pokraji toho, o ně definitivně přijít. Musíme se tedy ptát, kde je prapočátek tohoto problému? Co se muselo stát, aby tito lidé ztratili veškerou lidskou důstojnost, aby se nechali dohnat aţ na samý okraj společnosti. Všichni na svět přicházíme jako tabula rasa jako čistý nepopsaný papír. A proto, aby u některých z nás nastal takový zlom, ţe budeme prakticky vyčleněni ze společnosti a bez základních ţivotních potřeb jako je strava, hygiena a střecha nad hlavou, bez ohledu na nejrůznější společenské, rodinné a sociální zázemí, musí být nějaký důvod. Jsem přesvědčena o tom, ţe psychická stránka člověka je velice citlivá a má zásadní vliv na fungování člověka v běţné společnosti a kaţdodenním ţivotě. Podcenit traumatickou událost je stejné, jako podcenit příznaky jakékoliv nemoci, která se můţe stát bez řádného léčení zhoubnou. Prostřednictvím psychoterapie lze léčit psychické, psychosomatické a somatické potíže, u somatických obtíží je psychoterapie podpůrnou léčbou. U zdravých osob napomáhá rozvoji osobnosti a zlepšení kvality života např. zdokonalením komunikačních dovedností, zlepšením sebepoznání atd. 10 Psychoterapie je v České republice poměrně novou záleţitostí. Lidé si ještě plně nezvykli na moţnost, ţe stejně jako se chodí k lékaři s fyzickými problémy, tak i s psychickými problémy, s traumaty a s trápením, se chodí k lékaři také. Nicméně kvůli tomu nevidím důvod tuto pomoc lidem bez přístřeší neposkytnout. 10 Táňa Průdková, Přemysl Novotný: Bezdomovectví; Psychoterapie bezdomovců, s

27 Lidé bez přístřeší jsou jedněmi z prvních v pomyslné řadě na pomoc s psychickou stránkou a její léčbou. Pro ně znamená uţ jen ta moţnost s někým citlivě promluvit něco výjimečného. Mnohdy na ulici ani nepromluví celé dny a týdny. Lidé bez přístřeší mají obrovský zisk už z toho, že jim někdo věnuje plnou pozornost a plně je chápe. 11 Proto by tedy psychoterapie mohla znamenat zásadní průlom v práci s lidmi bez přístřeší a v jejich integraci zpět do společnosti. Je nutné odhalit původní příčiny, ten zlom, jenţ si mnohdy neuvědomuje ani sám klient. Teprve poté, kdy se zlom, či jakákoliv příčina ( v tomto případě není moţné příčiny specifikovat ) odhalí a začne se s ní pracovat, je moţné jít dál. A dále soustředně pracovat na léčbě. Jinak zůstáváme stále v začarovaném kruhu, ve kterém se do Armády spásy vracejí stále stejní uţivatelé v různém časovém rozmezí a se stále stejnou ţivotní situací. 5.4 Psychoterapie Psychoterapie vyuţívá psychologické prostředky k tomu, aby co nejúčinněji pomohla klientovi. Psychoterapie je zaměřená primárně na obtíže klienta, které lze v rámci terapie odstranit, tj. Obnovit zdraví, poznání a omezení maladaptivních způsobů chování, pomáhá řešit vztahy či konfliktní situace mezi lidmi, prevence řešení, formování klientova sebeuplatnění, seberealizace. 12 V psychoterapii je nesmírně důleţitý vztah psychoterapeuta a klienta, jejich vzájemná spolupráce, jejímţ cílem je pro oba pomoc klientovi. Klient musí především porozumět sám sobě, svému okolí, vyřešit v sobě minulost, naučit se mít rád takový, jaký je a nalézt v sobě především porozumění sám sobě, aby si mohl uvědomit, kde se stala chyba, co se stalo a proč a jak teď můţe dál ţít svůj ţivot a budoucnost. Terapeut klienta na této cestě provází, je mu po boku, pomáhá mu pochopit myšlenkové pochody, můţe jej nasměrovat, nastínit mu různé moţnosti volby, směry a především naslouchat. Proto je velmi důležité naslouchat, terapeut určitě nic nezkazí, když nechá člověka bez domova na prvním terapeutickém setkání povídat a přijme roli pozorného naslouchajícího. Bezdomovci bývají lidé s pohnutým osudem a mívají tendenci vyprávět svůj příběh. Navíc mají představu, že terapeut toho o nich musí vědět co nejvíce, aby byl schopen jim pomoci. Klient nesmí pochybovat o tom, že terapeuta zajímá, co 11 Průdková Táňa; Novotný Přemysl. Bezdomovectví.s. 60. Cit. Podle YALOM, I. D. Chvála psychoterapie, s