Velký Raputovský rybník

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Velký Raputovský rybník CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Velký Raputovský rybník Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 2617 Rozloha (ha): 10,4754 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 10,0078 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 95,5 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název není PP Velký Raputovský rybník Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,4555 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 4,3 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 0,0121 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 0,1 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Hvožďany Dotčená katastrální území Leletice, Vacíkov 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Lokalita leží na biotitických žulách středočeského plutonu; SZ část lokality však tvoří již kambrické slepence. Geomorfologie: Území náleží k Třebské pahorkatině, která tvoří západní část Příbramské pahorkatiny.

3 Reliéf: Je erozně denudační s plochými vrcholy a krátkými hřbety. Pedologie: Především fluvizemě, které jsou lehké a písčité. Místy se vyskytují mělká ložiska slatinného humolitu (do 60 cm). Krajinná charakteristika: Lokalita se nachází v tradiční zemědělské a rybníkářské krajině s mozaikou lesů, luk, polí a četných, spíše malých vodních ploch. Sama EVL sestává ze 2 rybníků. Větší z nich je nazýván Raputovský nebo Velký Raputovský a jeho využitelná rozloha činí asi 3,3 ha včetně porostů litorální vegetace, průměrná hloubka se pohybuje okolo 1 m. Rybník má nezpevněné, přirozené břehy s velmi mírným sklonem. Rybník postrádá skutečný přítok, vodu získává nejspíše z pramenů a srážek. Potok, který jej opouští u výtoku, nemá jméno a po přibližně 2,2 km (tedy již mimo EVL) vtéká do Závišínského potoka. 20 m od hráze Velkého Raputovského rybníka začíná zhlaví Leletického, nebo též Malého Raputovského rybníka. Ten má rozlohu asi 0,4 ha a průměrnou hloubku 0,8 m. Rybníky obklopuje jednak pás luk a lučních rašelinišť, jednak menší skupinky sukcesních porostů. Do EVL také disjunktně spadá prostor bývalé pískovny, vzdálený asi 0,5 km od břehu Velkého Raputovského rybníka. Dno pískovny zčásti pokrývá řada tůní. Biota Flóra a vegetace: Při letnění rybníka se na obnaženém dně, tvořeném místy až zcela čistým pískem, lze setkat s pestrou vegetací as. Eleocharito ovatae-caricetum bohemicae a s přechodně zaplavovanými porosty nízkých druhů s převahou bahničky jehlovité (Eleocharis acicularis), sítiny článkované (Juncus articulatus) a s. cibulkaté (J. bulbosus). V mělké vodě se vyskytují porosty parožnatek (tř. Charophyceae). Litorál v rybníce je tvořen orobincem širokolistým (Typha latifolia), méně o. úzkolistým (T. angustifolia) a porosty vysokých ostřic s ostřicí štíhlou (Carex acuta), ostřicí měchýřkatou (C. vesicaria) a omezeně také s ostřicí zobánkatou (Carex rostrata) a mochnou bahenní (Potentilla palustris). Litorální vegetace je však v posledních letech spíše na ústupu. V epilitorálu navazují botanicky a ochranářsky velice hodnotné krátkostébelné slatinné louky (Valeriano dioicae-caricetum davallianae) s druhy suchopýr širokolistý (Eriophorum latifolium), ostřice Davalova (Carex davalliana), tolije bahenní (Parnassia palustris), ostřice blešní (Carex pulicaris), na jaře zde vykvétá velice bohatá populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Mnohé z jmenovaných druhů zde mají jednu z posledních zachovalých lokalit na Podbrdsku. Mokřady mají místy charakter až přechodových rašelinišť - kromě hojných mechorostů se vyskytuje ostřice přioblá (Carex diandra), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) nebo mochna bahenní (Potentilla palustris). Okolo rašeliniště, kde již není podmáčení tak silné se rozkládá pestrá bezkolencová louka (sv. Molinion caerulae), indikovaná druhy jako třeslice prostřední (Briza media) nebo čertkus luční (Succissa pratensis) a absencí některých mokřadních druhů, přítomných v sousedním biotopu (zejména se jedná o suchopýry - Eriophorum sp.). Porost je více zapojený, dominují mu trávy a ostřice - jmenovitě ostřice obecná (Carex nigra), o. Hartmannova (C. hartmannii), tomka vonná (Anthoxantum odoratum), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a psárka luční (Alopecurus pratensis). Z významných druhů se zde dále objevuje kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), přítomný, třebaže nikoliv tak hojný (9 ex. v roce 2014) jako na přilehlém slatiništi, je i prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Na severní straně rybníka navazuje rozsáhlý zanedbaný porost, který lze řadit do svazu Calthion palustris (ovšem v přechodové formě do bezkolencových luk). V současné době v něm převládají vysokostébelné traviny, zejména třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a méně též bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Hojně je však přítomen také upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a místy lze ve vysokých travinách najít zachovalá otevřená očka charakterem se blíží slatinnému biotopu s častým kozlíkem dvoudomým (Valeriana dioica) s drobnými náznaky smilkových trávníků sv. Violion caninae. Severozápadní cíp EVL zaujímá kulturní, slabě podmáčená louka. Navzdory silnému antropogennímu vlivu se jedná o překvapivě pestrý porost s druhy bezkolencových, pcháčových a ovsíkových trávníků. Z ochranářsky cenných druhů se zde opět vyskytuje upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Okolí rybníku je roztroušeně lemováno vrbovými křovinami a náletovými dřevinami. Pod hrází Raputovského rybníka se rozkládá menší sukcesní olšina sv. Alnion glutinosae. Její podrost je sice druhově spíše chudý, ale nijak ruderalizovaný (jak bývá typické u olšin v kulturní krajině). Dno bývalé pískovny je tvořeno několika tůněmi, zčásti bez vegetace, zčásti zarůstajícími mechy, či sítinou (Juncus sp.). Les okolo pískovny je stejnověká smrková monokultura se systémem odvodňovacích struh. Fauna a předmět ochrany: Lokalita je cenným refugiem vodní bioty, zejména obojživelníků a slouží jako jednoznačně nejvýznamnější reprodukční stanoviště pro široké okolí. Prostředí, které nabízí je pro výskyt obojživelníků zvláště příznivé. Rybníky jsou poměrně mělké a jejich voda je (nebo alespoň donedávna bývala) čistá s mezotrofním až téměř

4 oligotrofním charakterem. Břehy rybníků jsou členité a litorál pokrývají bohaté porosty emerzní vegetace. Mimo předměty ochrany (viz níže) zde byly opakovaně a často ve velmi hojných počtech (stovkách až tisících jedinců) zaznamenávány druhy jako blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), s. štíhlý (R. dalmatina) s. krátkonohý (R. lessonae), skokan vodní synklepton (R. esculetnta sync.), za zvláště významný lze považovat potvrzený výskyt skokana ostronosého (R. arvalis). Z čolků se zde vyskytují ještě čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (T. alpestris). (Fischer 2000, Fischer 2014, Fischer & Fischerová 2001, Fischerová 2009, Zavadil 2008, Fischer úst. sd., vlastní zjištění) Předmětem ochrany EVL jsou kuňka ohnivá (Bombina bombina) a čolek velký (Triturus cristatus). Kuňka se prokazatelně vyskytuje jak v obou rybnících, tak v tůních v pískovně, k reprodukci využívá také kaluže na cestách a jiné drobné zvodnělé deprese. Výskyt kuňky ohnivé zde byl zmiňován již v 80. letech 20. století (kupř. Zavadil 2008). Stovky jedinců byly udávány i v následujících desetiletích (Fischer 2000, Fischer & Fischerová 2001, Fischerová 2009). Při terénním šetření (pro přípravu tohoto SDO) roce 2014 byl ověřen hojný výskyt, přesnější kvantifikace však nebyla provedena. Populace v posledních letech vykazuje poněkud klesající trend, pravděpodobně v souvislosti s rostoucí intenzitou hospodaření na rybnících. Také o pozorování čolka velkého v těchto místech existují zmínky již z 80. let 20. století (Zavadil 2008). Stejně jako kuňka, i čolek využívá prakticky všechny dostupné vodní plochy v EVL. Na počátku 21. století byla jeho populace v Raputovském rybníce odhadována na stovky jedinců, v nádrži pod hrází rybníka na desítky (Fischer 2000, Fischer & Fischerová 2001). V Raputovském rybníce se vyskytoval hojně i po vyhlášení EVL (Fischerová 2009), i když i v tomto případě lze předpokládat recentní pokles populace. Velmi příznivé jsou pro něj tůně v pískovně, kde se vyskytuje ve stovkách jedinců (Jindrová 2012, Fischer úst. sd.). K dalším ochranářsky významnějším zástupcům vodní bioty patří kupř. škeble rybničná (Anodonta cygnea). Nežádoucí je naopak výskyt některých vysazených druhů ryb - zejména střevličky východní (Pseudorasbora parva) a okouna říčního (Perca fluviatilis), které mohou působit značné škody na populacích obojživelníků. Zachovalé prostředí rybníků a jejich okolí je atraktivním hnízdištěm či lovištěm řady ptáků. Jmenovat lze kupř. motáka pochopa (Circus aeruginosus), chřástala vodního (Rallus aquaticus), volavku bílou (Egretta alba), v. popelavou (Ardea cinerea), potápku malou (Podiceps ruficollis), p. roháče (P. cristatus) p. černokrkou (P. nigricollis), na rybníky a potok zalétá také ledňáček říční (Alcedo atthis). (Muláček 2014, Fischer úst. sd.) Z evropsky významných druhů živočichů se v lokalitě stabilně vyskytuje také vydra říční (Lutra lutra). Na květnatých vlhkých loukách lze očekávat výskyt ochranářsky hodnotných druhů bezobratlých, kupř. některé druhy modrásků (Maculinea sp.). Specializovaný průzkum zde však zatím nebyl prováděn.

5 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace běžná 2 % p > 0 % vynikající zachování populace není izolovaná, leží uvnitř areálu rozšíření druhu vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: obnova populace na úroveň odpovídající době vyhlášení Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace vzácná 2 % p > 0 % vynikající zachování populace není izolovaná, ale je na okraji areálu rozšíření druhu vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: obnova populace na úroveň odpovídající době vyhlášení 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Popis nároků předmětu ochrany: Kuňka ohnivá je mimo dobu rozmnožování více vázána na vodní prostředí než kuňka žlutobřichá. Většinu roku tedy tráví ve vodě, kde dochází i k páření. Klade vajíčka většinou v několika etapách v závislosti na deštích od dubna do srpna. Žije v jezírkách v lomech a pískovnách, tůních, avšak nejčastěji v rybnících (někdy i v návesních), méně často ve venkovských koupalištích a požárních nádržích. Vyhledává však především mělké, zarostlé okraje extenzivně obhospodařovaných či neobhospodařovaných rybníků, které jsou bohaté na její hlavní potravu komáří a pakomáří larvy. Z vajíček se zhruba po jednom týdnu líhnou larvy (pulci) živící se řasami a organickými zbytky. Přibližně po 8 10 týdnech se pulci proměňují v žabky, které se zdržují rovněž ve vodě a žijí podobným způsobem jako dospělí jedinci. Mladí jedinci po deštích často vyhledávají nové lokality. Koncem léta žáby vodu opouštějí a migrují k zimním úkrytům. Zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, v ruinách, ve sklepích atp., většina populace do 250 m od vody, ojediněle do 800 m. Rozmnožování předcházejí hlasové projevy známé kuňkání. Na našem území se dosti často vyskytují kříženci s kuňkou žlutobřichou. Areály obou druhů kuněk se nepřekrývají, avšak v zóně dotyku areálů vzniká tzv. hybridní zóna, kde nalezneme prakticky výhradně křížence obou druhů. Druh ustoupil především v důsledku změn v krajině jako jsou: odvodňování luk a lesů v rámci meliorací, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, proměna luk v pole, zasypávání jezírek v lomech, hlinicích a pískovnách komunálním odpadem a rekultivace těchto území po odtěžení surovin, chemizace v zemědělství,

6 intenzivní využití každého kousku půdy v rámci náhradních rekultivací praktikovaných v 70. a 80. letech 20. století a podobné negativní zásahy. V poslední době jsou nejvýznamnějšími negativními faktory: nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky a nevhodně prováděná odbahňování), zarybňování či zánik jezírek v lomech a pískovnách, rekultivace lomů a absence managementových zásahů na lokalitách. Obecně druh trpí jednak zánikem biotopů, jednak zásahem do biotopů (chemickým či mechanickým). Před predátory chrání pulce kuněk poměrně účinně mělké zarostlé břehy. V rybnících bez takovýchto břehů kuňky zpravidla nežijí, ačkoliv dospělé žáby nejsou přirozenými predátory prakticky ohroženy. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na evropsky významné lokalitě: odbahňování rybníků v nevhodném období (rozmnožování a vývoj larev) nebo takové, při němž se sníží plocha litorálu (či je litorál odstraněn úplně), kde se kuňky ukrývají. Ve většině případů platí, že pokud stupeň zabahnění neohrožuje přímo rybník ve své existenci, je lepší odbahňování neprovádět. vypouštění rybníků v období duben září (případně polovina října) zarůstání a zazemňování tůní problém s orobincem, který se uchytí a rozroste v hloubkách menších než 80 cm příliš vysoké rybí obsádky v rybnících, při nichž dochází k přímé predaci pulců rybami (ryby pulce přímo loví, a to i menší druhy či menší velikostní skupiny dravých i nedravých ryb), k likvidaci vajíček a larválních stadií obojživelníků všežravými a býložravými rybami (bentické ryby poškozují a žerou jejich drobné larvy a rozvracejí potravní bázi dospělců, býložravé ryby amur požírají vajíčka umístěná na vodních rostlinách) a narušování potravní základny rybami, které se živí planktonem (planktonofágní ryby snižují potravní nabídku pro metamorfovaná stadia drobné žabky) přítomnost ryb v případě nedostatku úkrytů (nezarostlé vodní nádrže) nekontrolované zarybňování nebo stavy po povodních, které vyplaví ryby do tůní; krajně negativní je přítomnost okounů nebo allochtonních druhů ryb (např. střevličky východní Pseudorasbora parva a karase stříbřitého Carassius auratus), které se mohou do nádrží dostat přirozenou cestou a dovedou se rychle namnožit přebudovávání rybářsky nevyužívaných drobných rybníčků na rybníky s polointenzivním, případně intenzivním chovem ryb a polodivokých kachen (nebo kachen domácích) vznik či vysázení lesa kolem tůní či kolem drobných rybníčků s následným zastíněním a důsledky s tím spojenými (špatný až žádný rozvoj řas jako potravy pro pulce); úplné zastínění lokality stromy, případně keři vede k ochlazení vody (oproti nezastíněným lokalitám i o 5 C a více), což navíc zpomaluje vývoj vajíček a larev a způsobuje špatný až žádný rozvoj fytoplanktonu a následně zooplanktonu. Obojživelníci takové lokality zjevně opomíjejí. přehnojování rybníků a intenzivní krmení ryb umělými krmivy vede ke zhoršení kvality vody používání biocidů a hnojiv při obhospodařování biotopů navazujících na vodní nádrže v dosahu akčního radia druhu zavážení tůněk komunálním odpadem a přímé ničení tůněk jednorázová prudká kontaminace vody organickými látkami (např. kejdou), či anorganickými látkami Lokality osídlené kuňkou obecnou mají rozmanitý charakter, proto je třeba management přizpůsobit konkrétním potřebám na dané lokalitě; důležité je pravidelně kontrolovat stupeň sukcese lokalit specialistou na obojživelníky. Management rybníků Důležité je stanovit úměrnou a druhově vhodnou rybí obsádku, a to individuálně podle podmínek každého rybníka (průměrná hloubka, nadmořská výška, průtočnost, úživnost rybníka, jeho charakter apod.). Obsádka je úměrná, pokud ještě umožní dostatečně bohatý rozvoj velkých druhů zooplanktonu a fytofilních bezobratlých. Při jarním i podzimním vypouštění rybníků je nutné alespoň některé nádrže v okolí ponechat na vodě. Rybníky v téže soustavě tedy není možné vypouštět a napouštět v jediném společném režimu. Management v nezarybněných mělkých tůňkách a na vlhkých lukách Při absenci pravidelné údržby těchto lokalit dochází někdy k velmi rychlému růstu vegetace a následnému zazemňování. Lokalita může zaniknout již během několika let, jindy vydrží bez zásahu deset let i více vcelku v dobrém stavu (záleží na nadmořské výšce a úživnosti lokality). Tůňky je optimální udržovat jen velmi málo zarostlé ponořenou či litorální vegetací, případně částečně zanesené listím. Je nutné individuální posouzení a podle potřeby odstraňovat vegetaci a jemný sediment častěji než pro ostatní druhy obojživelníků. Rovněž je nutno průběžně odstraňovat křovinnou a stromovou vegetaci, která by tůňky příliš zastiňovala. Vytváření nových biotopů Na vhodných místech je možné vytvářet nové tůně. Nově vytvořené tůně mají velký význam pro metapopulaci při kolonizaci okolí jako propojovací místa mezi stávajícími lokalitami. Opatření zabraňující predaci pulců kuněk rybami Krajně negativní je především přítomnost okounů, pstruhů a též striktně rostlinožravých druhů ryb. Vodní nádrž musí skýtat dostatečné množství úkrytů, je tedy především třeba, aby disponovala rozsáhlým litorálním porostem. Prostředí mělčin, vyhledávané dospělci i larvami je vhodné od hlubších partií rybníka oddělit pásem husté litorální vegetace (orobince, rákosu apod.). Nelesní biotopy Na loukách v bezprostřední návaznosti na rozmnožovací plochy je vhodné aplikovat ruční kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenějších porostů (do ca 200 m) je lépe používat vysoko nastavitelnou lištu nejlépe 15

7 cm, a to především tehdy, bude-li kosení probíhat po dešti a v deštivých dnech. Při mechanizovaném kosení není vhodné používání bubnových sekaček. Důležité je též vyloučit aplikaci chemických postřiků. Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: Popis nároků předmětu ochrany: Čolek velký je druhem nižších a středních poloh. Těžiště jeho výskytu v ČR se nalézá ve výškách m n. m. Čolek velký se rozmnožuje v různých rybnících, tůních a jezírkách v lomech, hlinících, kaolínkách, pískovnách, na výsypkách, v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích a umělých či přírodě blízkých koupalištích. Obecně preferují velcí čolci k rozmnožování hlubší a větší vody než malé druhy čolků. Velké druhy čolků jsou více vázány na vodu než malé. I nedospělé čolky velké nalezneme jak na souši, tak i ve vodě. Na jaře (od března) se čolci velcí vyskytují ve vodě, kde také dochází k páření a kladení vajíček. Z vajíček se zhruba po 1 2 týdnech, v závislosti na teplotě vody, líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem apod. Po třech až čtyřech, někdy více měsících larvy metamorfují a opouštějí vodu. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (v tzv. vodní fázi života) přibližně čtyři až pět měsíců (myslí se tím celá populace, nikoli jedinci). Jejich akční rádius (vzdálenost putování od místa rozmnožování) je běžně cca do 500 m, ale zaznamenán byl výskyt i více než 1000 m od rozmnožovacích biotopů. Čolci zimují v zemních úkrytech: puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, ve sklepích a na dně vodních nádrží zahrabáni v bahně. Vodní tělesa vhodná pro úspěšné rozmnožování čolků velkých musí splňovat tyto základní podmínky: musí v nich být dostatečná potravní nabídka, dostatečná nabídka míst pro kladení vajíček a úkrytů (vegetace) a malé zastoupení predátorů (ryby). Velikost vodního tělesa vhodného pro rozmnožování by měla být minimálně 50 m2, s maximální hloubkou 1-1,5 m (vhodné jen na části) a průměrnou hloubkou do 50 cm. Zastínění vodního tělesa pravděpodobně není limitující faktor, pokud dřeviny břehových porostů nezakrývají vodní plochu tak, že zde není možný rozvoj žádné vodní makrofytní vegetace a dochází k nadměrnému zazemňování nádrže opadem a kyslíkovým deficitům. Obvykle je limitní hustý zárůst břehů dřevinami z procent. Optimální vodní těleso vhodné k rozmnožování je bohatě zarostlé vodní makrofytní vegetací a bez rybí obsádky. Ukazuje se, že nejvýznamnější faktor ovlivňující úspěšné rozmnožování čolků velkých je právě přítomnost rybí obsádky. Přítomnost většího podílu vodní makrofytní vegetace není vždy zcela nutná, čolkům např. v umělých nádržích bez ryb stačí k nakladení vajíček i malý podíl vodní vegetace, resp. příbřežní měkké vegetace nakloněné nad vodní hladinu a zasahující do vody. Jako významný negativní faktor pro úspěšné rozmnožování čolků velkých se v současnosti projevuje také vysazování mysliveckých neboli polodivokých kachen. Z výše uvedeného vyplývá potřeba ochrany a vhodné péče jak o vodní biotopy čolků na dané lokalitě, tak i o jejich terestrické biotopy. U terestrických biotopů je důležité zejména nastavit vhodnou péči v souvislosti s kosením mokřadních luk, kde může docházet ke zbytečným úhynům čolků. U vodních biotopů je potřeba dbát na ochranu proti přílišnému zastínění od dřevin, při případném odbahňování zazemněných vodních těles je nutné postupovat velmi šetrně (nejlépe vždy odbahňovat nádrže pouze částečně) a s vhodným načasováním. V případě potřeby je vhodně budování nových tůní. Ve vodních nádržích, kde se rybářsky hospodaří, je potřeba upravit intenzitu hospodaření a zvolit vhodnou druhovou obsádku. Čolek velký ustoupil především v důsledku změn vodního režimu v krajině jako jsou: odvodňování luk a lesů meliorací, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, likvidace menších vodních ploch v krajině (zavážení komunálním odpadem, rekultivace lomů a pískoven a podobné zásahy apod.). Dalším negativním faktorem je proměna luk v pole, používání umělých hnojiv a biocidů v zemědělství a lesnictví, intenzivní využití každého kousku půdy v rámci náhradních rekultivací praktikovaných v 70. a 80. letech 20. století, zarůstání okolí vod spojené s jejich zastíněním, devastační odbahňování rybníků a snad nejhorší dva faktory vůbec: zarybňování jezírek v lomech a pískovnách a nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky, absence litorálu, který by umožňoval úkryt pro čolky i při vyšší rybí obsádce). Obecně lze shrnout, že čolek velký trpí a) zánikem biotopů (i přirozeným absencí péče) a b) zásahem do biotopů. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při údržbě rybníků a tůní zejména při jejich odbahňování může dojít ke zvýšené úmrtnosti obojživelníků zimujících v zátopě. Pokud bude zásah prováděn v zájmu zachování předmětu ochrany a jeho stanoviště, lze jeho následky akceptovat, zároveň je však třeba jej naplánovat tak, aby ztráty byly co nejmenší. Pro začátek odbahňování je tedy nejvhodnějším termínem čas přibližně od konce září do konce listopadu, v závislosti na aktuálních meteorologických podmínkách.

8 Problematické je také zvyšování hladiny, zvláště v jarním období. Na rozmnožování kuňky ohnivé ani čolka velkého sice nemá prakticky vliv, negativně však účinkuje na hnízdící vodní ptactvo a jeho snůšky čemuž je třeba, zvláště vzhledem k ornitologickému významu lokality, předcházet. Zvyšování trofie vody hnojením nebo přikrmováním ryb sice nemusí mít okamžitý dopad na kterýkoliv z předmětů ochrany (kuňka i čolek jsou schopni přežit v mezotrofních i relativně eutrofních nádržích), představuje však ohrožení pro okolní mokřadní a podmáčené ekosystémy - zejména zdejší, výjimečně zachovalá rašeliniště. Jejich eutrofizace se navíc může sekundárně projevit i na předmětu ochrany, neboť povede k jejich rychlejšímu zarůstání a tedy ke zhoršení migrační prostupnosti lokality. V loukách a lučních rašeliništích okolo Velkého rybníka se vyskytují ohrožené druhy rostlin, vysokou ochranářskou hodnotu mají též některá rostlinná společenstva. Termín seče je vhodné přizpůsobit jejich výskytu a ekologickým nárokům. Seč by neměla opakovaně proběhnout před vysemeněním vybraných druhů - s ohledem na výskyt prstnatce májového je vhodné seč situovat do druhé poloviny června či začátku července. Seč v pozdním létě může kolidovat s migrací obojživelníků a zvyšovat tedy jejich úmrtnost. Pokud však budou dodrženy podmínky (týkající se použité technologie, výšky strniště, denní doby atd.) vypsané v kapitole 3.1, měla by být míra kolize minimalizována. K minimalizaci škod může také přispět průběžná změna termínu seče mezi jednotlivými lety, zvláště bude-li jednou za několik (3-5) let seč provedena v termínu, vycházejícím z období migrace obojživelníků. Kromě toho je třeba konstatovat, že ochrana přírodě blízkých terestrických stanovišť je v souladu s ochranou předmětných živočišných druhů, neboť tato jim skýtají nezbytný prostor k migraci i lovu. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Rybníkářství Lokalita se nachází na Hvožďanském Podbrdsku, což je oblast s dlouhou tradicí rybničního hospodaření, rybníky zde byly zakládány již ve 14. století. V 19. století oba dva rybníky zaujímaly prakticky tentýž prostor, jako zaujímají dnes. Rybníky byly využívány k chovu ryb, jehož míra se pravděpodobně mohla měnit v průběhu času. Ještě na konci 20. a začátku 21. století byl chov dosti utlumený a předmět ochrany prospíval. Od té doby však intenzita chovu, zejména na Velkém Raputovském rybníce, postupně narůstá, s čímž koreluje pokles početnosti kuňky, čolka i ostatních druhů ohrožených obojživelníků. V nedávné době se sem spontánně rozšířily nebo byly záměrně vysazeny druhy střevlička východní a okoun říční, které mohou mít velmi negativní vliv na ostatní vodní biotu. Dochází také k patrnému úbytku plochy litorální vegetace, významné jako úkryt předmětných druhů. V současné době lze ještě rozlohu litorálních porostů považovat za přijatelnou, při dalším poklesu však hrozí, že již nebude nárokům předmětu ochrany dostačovat. Intenzifikace hospodaření patří jednoznačně k nejvýznamnějším hrozbám pro předmět ochrany. V současné době bývá Velký rybník spouštěn na podzim, a poté natéká, podzimní termín výlovu lze považovat za vyhovující. Na jaře mívá dost často sníženou hladinu. Od pokusů o zavedení komorového chovu bylo upuštěno, nejspíše pro pomalé napouštění po jarním výlovu. Doba výlovu Malého rybníka není recentně známa Zemědělství Rybníky bývaly obklopeny mozaikou luk, polí a lesů. Krajina si tuto podobu do jisté míry udržela dodnes, změnil se však způsob, jakým jsou jednotlivé členy mozaiky obhospodařovány. Hůře přístupné a obhospodařovatelné podmáčené (až slatinné) louky v mělké nivě bezejmenného potoka, který v těchto místech pramení, bývaly ještě před 60 lety koseny v celé ploše a poté byly postupně opuštěny. Zatímco dřevinné porosty v minulosti zaujímaly v okolí rybníků jen zanedbatelnou plochu, do dnešní doby obsadily téměř polovinu rozlohy této části EVL. I velká část luk, která si udržela charakter bezlesí, leží nebo ležela dlouhodobě ladem. Botanicky nejcennější porosty začaly být znovu obhospodařovány až teprve na popud přírodovědců a s využitím dotačních prostředků (viz oddíl "Ochrana přírody"). V severovýchodní části této skupiny luk se i nadále nehospodaří, vegetace ruderalizuje - především zde expanduje třtina křovištní. Naopak trávník na severní straně velkého rybníka, který na tato ruderalizovaná lada navazuje, je obhospodařován spíše intenzivně. Vykazuje kupříkladu jisté ochuzení druhové skladby. Ani ruderalizace ani intenzivní hospodaření předmětu ochrany nesvědčí. Vysoce pokryvné a zapojené porosty vysokých trav jsou pro většinu obojživelníků špatně průchodné, zvláště kuňka má tendenci se podobným místům vyhýbat. Naopak v intenzivně obhospodařovaných porostech mohou obojživelníci trpět zvýšenou mortalitou (při sečení, válcování apod.) a na stejnoměrně posečené ploše se snadno stávají kořistí predátorů a naopak mohou hůře nacházet potravu. K dalším negativním jevům patří vznik sukcesních lesíků na opuštěných plochách, které stíní jižní stranu obou rybníků a zhoršují tak vlastnosti prostředí ve vodním stanovišti předmětných druhů. K EVL bezprostředně přiléhají rozsáhlá výše položená pole, dochází tedy ke kontaminaci porostů a pravděpodobně i vody nutrienty a hrozí i znečištění dalšími látkami, zejména pesticidy. Těžba nerostných surovin

9 Disjunktní, severovýchodní část lokality zahrnuje bývalou pískovnu. Pískovna nebyla naštěstí po skončení těžby rekultivována a jako i jiná podobná opuštěná důlní díla se stala vítaným refugiem místní bioty. Mělké zamokřené deprese na jejím dně i nadále dobře slouží jako reprodukční stanoviště obojživelníků, včetně předmětných druhů. Jelikož pískovna je opuštěna již delší dobu, představuje hlavní problém především postupující sukcese a zazemňování tůní. Ochrana přírody Přírodovědný význam lokality je známý již delší dobu. Od počátku 21. století zde probíhají cílené pokusy o udržení nebo zlepšení stavu stanovišť. V roce 2002 byly v pískovně vyřezány náletové dřeviny a zdejší tůně byly zbaveny sedimentu, což mělo předpokládatelný pozitivní vliv na místní populaci předmětných druhů. Před rokem 2010 ojediněle a mezi lety 2010 a 2014 kontinuálně probíhal v EVL management dotovaný z prostředků PPK. V rámci tohoto managementu byly vyřezávány nálety a výsadby dřevin v nejcennějších partiích podmáčených luk a tyto partie byly také jednou ročně koseny. Pískovna, která od prvního zásahu znovu zarostla hustým náletovým porostem, byla v roce 2013 kompletně smýcena. Tyto managementové zákroky výrazně přispěly ke zvýšení atraktivity prostředí EVL pro oba předměty ochrany. Velmi potřebný plánovaný záměr na obnovu silně zazemněných tůní v pískovně již nebyl uskutečněn z důvodu vyhlášení PP Velký Raputovský rybník. Meliorace, úpravy vodního režimu Drobné meliorační zásahy, které měly usnadňovat hospodaření, lze v lokalitě zaznamenat již ve vzdálenější minulosti. K výraznějším pokusům o odvodnění podmáčených luk však docházelo v duchu intenzifikace zemědělství především ve 2. polovině 20. století. Zmizel tak kupříkladu i drobný (prakticky jediný) přítok Velkého rybníka, který byl zčásti buď zahrnut nebo zatrubněn, zčásti kanalizován. Louky u rybníka však dodnes zůstaly silně podmáčené. Doprava Podél jižní strany obou rybníků prochází úzká silnice, kterou využívají především obyvatelé nedalekých Leletic a rekreanti z okolních chat. Intenzita provozu na silnici není nijak vysoká, přesto však zde jsou každoročně nacházeni usmrcení obojživelníci. Myslivost Velký Raputovský rybník je využíván k chovu polodivokých kachen, podél jeho severního povbřeží je pro tento účel umístěna řada boudiček. Chov kachen může na populace obojživelníků psobit negativně a to jak přímou predací jejich larválních stadií, tak nepřímo skze zvyšování trofie rybníka. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů NEJSOU

10 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Rybniční hospodaření: Rybníky lze i nadále využívat k chovu ryb. Tento chov by měl ale probíhat extenzivním způsobem s co nejmenším vnosem živin do vodního prostředí. Je třeba si uvědomit, že je nutné předcházet nejen eutrofizaci samotných rybníků, ale i okolních mokřadů a podmáčených luk, na jejichž trofii má rybniční voda přinejmenším potenciální vliv. Navýšení množství nutrientů v terestrických stanovištích by vedlo k jejich rychlejšímu zarůstání konkurenčně zdatnými druhy, a výrazně by tedy zhoršovalo migrační dostupnost rybníků pro obojživelníky. Rybníky by měly být loveny výhradně na podzim. Jarní výlovy jsou nepříznivé z hlediska čolka velkého i dalších významných druhů obojživelníků (které již však nejsou předmětem ochrany). V období od začátku března do konce června by s hladinou již nemělo být nijak manipulováno, tj. neměla by být ani zvyšována, ani snižována. Při výlovu je třeba spolu s lovenými druhy zároveň odstraňovat i další nežádoucí rybí druhy, jmenovitě okouna říčního a střevličku východní. Doporučenou rybou k obsádce je lín, chovaný na přirozený výtěr. Kapra lze považovat za méně vhodný druh ryby, v případě jeho užití je vhodné použít násadu K1, naopak odchov vyšších věkových kategorií kapra je zcela nežádoucí. Obsádku je vhodné doplnit několika kusy štiky, případně candáta kvůli potlačení drobných kaprovitých ryb a zejména potom nepůvodní střevličky východní, popřípadě i okouna říčního. Zcela vyloučeny by měly být nepůvodní druhy a druhy, které vyvíjejí velký predační tlak na obojživelníky. Výjimkou může být nasazení meliorační obsádka amura nařízená OOP a odůvodnitelná péčí o stanoviště předmětu ochrany, Velikost obsádky ve Velkém Raputovském rybníce by měla být taková, aby v době výlovu dosahovala hmotnosti nanejvýše 455 kg (tj. 178 kg na ha užitné plochy). V případě chovu lína na výtěr lze použít přibližně generačních ryb, nikoliv však více. Násada a způsob hospodaření by měly být konzultovány s OOP. Hnojení by mělo být bezpodmínečně vyloučeno v obou rybnících (čemuž ostatně odpovídá i podmínka extenzivního chovu). Podobně by nemělo být aplikováno ani přikrmování, pouze v případě neúměrného predačního nebo konkurečního (skrze snižování početnosti hrubého a středního planktonu) tlaku obsádky na obojživelníky je možné zavést regulační přikrmování (v následující sezóně je pak nutné obsádku úměrně snížit). Malý Raputovský rybník by měl být optimálně udržován zcela bez obsádky a sloužit pouze k zachytávání ryb, uniklých z Velkého rybníka. V závislosti na množství ryb a jejich vlivu na předmět ochrany je vhodné jej jednou za čas na podzim, poté co bude sloven Velký Raputovský rybník, vypustit a vylovit ryby, které se sem dostaly z druhého rybníka. Přípustné je však také jeho extenzivní obhospodařování za stejných podmínek jaké platí pro Velký Raputovský rybník a s obsádkami úměrně sníženými (5-7 generačních ryb lína nebo na výlovek cca 90 kg). Je však třeba mít na paměti, že tato menší vodní nádrž může sloužit jako alespoň částečná pojistka pro uchování předmětu ochrany v případě, že by ve větším rybníce, jakožto nejvýznamnějším stanovišti v této části EVL, došlo k výraznému zhoršení stanovištních podmínek (kupř. vlivem nevhodné obsádky). Na obou rybnících je žádoucí ukončit chov polodivokých kachen a zařízení na jeho podporu (budky) odstranit. Odbahnění rybníků není v současné době vyžadováno. V případě jeho provedení je třeba dodržet tyto podmínky: Odbahňování by mělo probíhat pod dohledem OOP. Každý z rybníků by měl být také odbahňován v jiném termínu, aby bylo zajištěno alespoň jedno větší funkční refugium obojživelníků v této části EVL. V případě Velkého Raputovského rybníka by mělo být rozděleno do minimálně dvou fází a mezi oběma fázemi by měl být dostatečný časový rozestup, aby se na již odbahněné části stačila rozvinout litorální vegetace. Při odstraňování je vysoce žádoucí zachovat sklon dna a tvar pobřeží. Litorál by měl i nadále pozvolna přecházet ze suchozemského do vodního prostředí se sklonem přibližně 1:15. V litorálních partiích je vhodné pouhé stržení drnu. Sediment nesmí být deponován v litorálu, ale měl by být odvezen z lokality. Vzrostlá litorální vegetace by nikdy neměla být odstraněna zcela, je třeba ji zachovat alespoň na % plochy v podobě výběžků do volné hladiny rybníka či pásu oddělujícího litorál od hlubších partií. Po dobu odbahňování a alespoň ještě v roce následujícím po ukončení prací by měl rybník zůstat bez rybí obsádky. Tůně Stávající nabídku stanovišť v části okolo obou rybníků je vhodné doplnit nově vybudovanými tůněmi. Tyto tůně je možné budovat pouze mimo botanicky cenné partie EVL, v žádném případě by jimi neměly být poškozeny nesmírně cenné fragmenty slatiništní vegetace. Vhodný je kupříkladu prostor mezi oběma rybníky. Lokality je třeba pečlivě vybírat také z geologického a hydrologického hlediska, tak aby měly optimálně po celou sezónu nebo alespoň od počátku doby rozmnožování po metamorfózu larev dostatečné množství vody (a nestaly se tak reprodukční pastí). Nové vodní plochy by měly být spíše menší (jednotky m 2 ) a mělké (hloubka nanejvýš několik desítek cm) s pozvolna klesajícími břehy. Okolí tůní je třeba vykácet, aby tůně nebyly stíněny a do budoucna by mělo být koseno, aby nezarostlo vegetací neprůchodnou pro obojživelníky. Přibližně v 5-10 letém intervalu (v závislosti na velikosti) bude tůně třeba obnovovat nebo nahrazovat novými, umístěnými poblíž. Tůně v bývalé pískovně je třeba též průběžně obnovovat v přibližně 10-ti letém intervalu. V optimálním případě by měly být během této doby obnovovány průběžně, přípustná je však také jejich nárazová celková obnova. Na vybraných místech, kde se dosud tůně nenacházejí, je možné je doplnit novými. Aby tůně zůstaly dostupné a

11 osluněné, je třeba pískovnu udržovat bez náletové vegetace. Výřez by měl být prováděn minimálně jednou za 10 let, optimálně však dříve - dosavadní zkušenosti ukazují, že právě 10 let je mezní dobou, během níž dokáže plocha zarůst hustou vegetací a stát se tak pro obojživélníky nepřitažlivou. Při čištění a obnovování tůní je třeba minimalizovat ztráty obojživelníků zimujících ve vodě. Optimálním termínem je tedy krátké období mezi koncem metamorfózy obojživelníků (především kuňky) a začátkem období zimování (nejlépe v září ). Suchozemská stanoviště Podmáčené až slatinné louky okolo rybníků je třeba obhospodařovat v souladu s typem vegetace a případným výskytem ochranářsky cenných druhů. Všechny luční typy by měly být udržovány bez použití prostředků intenzivního zemědělství, zvláště těch, které způsobují zvýšenou mortalitu obojživelníků - zcela by mělo být vyloučeno užívání pesticidů (s výjimkou bodové aplikace arboricidu při likvidaci náletů - viz níže), válcování, přeorávání a vypalování trávníků. Hnojení by mělo být omezeno na aplikaci kravského hnoje, a to pouze v kulturním trávníku severně od Velkého Raputovského rybníka (plocha 4), přičemž příslušná dávka hnojení by měla být konzultována s odborníky - zoology a botaniky. V optimálním případě by se však mělo v celé EVL hospodařit zcela bez přihnojování. Kosení je sice obecně vhodné provádět mimo dobu migrace obojživelníků (tj. zhruba mimo červen - konec srpna), pokud však budou dodrženy níže vypsané podmínky, je možné a z ochranářského hlediska někdy i nutné seč provádět též jindy (viz dále). Mimo to by se však termín kosení měl řídit též fenologií vzácných či naopak expanzivních druhů rostlin. Místa s výskytem vstavačovitých by měla být kosena převážně až v pozdním létě nebo začátkem podzimu. Porosty třtiny křovištní je třeba naopak pokosit již před polovinou června a pak znovu v srpnu či září, podobně je třeba postupovat na silně zapojených porostech s výhradní dominancí bezkolence (popřípadě tam, kde expanze bezkolence ohrožuje slatiništní vegetaci). Dále by se měl termín seče řídit i typem vegetace: Slatiniště je vhodnější kosit až později v létě, podobně též pestré bezkolencové trávníky případně i tužebníková lada, naopak ovsíkové trávníky lze kosit i časněji. Obecně je také vhodné termíny seče jednotlivých ploch měnit z roku na rok, přičemž i u spíše pozdně kosených porostů je možné jednou za několik let provést seč v časném termínu. Kosení travních porostů je třeba provádět tak, aby v území zůstala zachována mozaika ploch kosených v různou dobu a s různou intenzitou. Plošné kosení má negativní vliv na předmět ochrany a mělo by tedy být striktně vyloučeno. Vhodný je jak fázový posun, tak některá z forem mozaikové seče. Fázový posun seče by spočíval v rozdělení sečí do cca 3-4 termínů (podle toho, jak velká část EVL by měla být sekána v daném roce), které by byly rozmístěny v rámci celé sezóny tak, aby mezi jednotlivými sečemi byl minimálně týdenní odstup. Při mozaikové seči by byla vynechána přibližně 1/3 daného lučního porostu, jejíž pokosení by bylo odloženo až do příští sezóny, popřípadě by byla pokosena ještě v téže sezóně na podzim. Mozaiková seč by nebyla používána na místech s vysokým podílem expanzních druhů. U porostů sekaných jednou za několik let (lada) se doporučuje rozdělit plochu na více dílčích ploch a postupovat tak, že v jednom roce bude pokosena odpovídající část plochy, tak aby byl celý porost v daném intervalu kompletně pokosen. Počet sečí by měl být odvozen od trofie stanoviště, jeho ochranářské hodnoty a případného výskytu expanzních druhů. Slatiniště a zachovalé bezkolencové trávníky by měly být koseny pouze jednou ročně. V tomto typu trávníků je také možné alespoň v některých letech kosit i nízko při zemi. Stanoviště dnešního kulturního ovsíkového trávníku lze považovat za živinami bohatší, a proto jsou zde možné dvě seče ročně. Dvojí seč by měla být také důsledně uplatňována na místech, kde dochází k expanzi kompetičně silných druhů, zejména třtiny křovištní, případně i bezkolence modrého. Po zlepšení struktury společenstva je pak možné přejít na jednu seč ročně. Recentně ladem ležící trávníky severovýchodně od Velkého Raputovského rybníka je třeba pokosit alespoň jednou za zhruba 3 roky (nejlépe na více etap - viz výše). V optimálním případě by zde však měla být obnovena každoroční seč. Možné je také každoroční pokosení vybraných fragmentů krátkostébelné slatiništní vegetace, které se v ladu dosud dochovaly. Prostředky použité ke kosení by měly být voleny tak, aby při seči minimalizovaly mortalitu obojživelníků. Většinu plochy EVL, zejména silně podmáčená stanoviště, je vhodnější kosit ručně. V kulturnějších porostech a v sušších letech i jinde je však možné používat i mechanizaci. V takovém případě je však třeba preferovat lištovou sekačku před bubnovou. Výška strniště by měla být optimálně cm. Bez ohledu na termíny by kosení nikdy nemělo probíhat za deštivých dnů či za ranní rosy (ideálním časem jsou tedy až odpolední hodiny). Posekanou biomasu je třeba z luk odklízet po usušení, zcela nevhodné je její okamžité balíkování stejně tak jako její použití k mulčování. Je nezbytné, aby si bezlesí (na lesní i nelesní půdě) v EVL udrželo svůj nelesní charakter i nadále. Je tedy nezbytné jej chránit před spontánním i cíleným (které by mělo být bez výjimky vyloučeno) zalesňováním. Výjimkou mohou být maloplošné výsadby mimo luční porosty, litorál rybníků a prostor pískovny - jmenovitě kupř. osazování hráze - a případné výsadby prováděné za účelem ochrany přírody. U všech plánovaných výsadeb je však nezbytné odborně zhodnotit jejich vliv na předmět ochrany a prostředí EVL. Výsadby i nálety v lučních porostech okolo rybníků je třeba postupně odstranit, nanejvýše je možné ponechat několik vybraných starších solitérních jedinců. Bez náletové vegetace by měl být prostřednictvím pravidelných výřezů udržován i reprodukčně významný prostor bývalé pískovny. Žádoucí je též zlikvidovat náletový lesík na jižní straně Velkého Raputovského rybníka, tak aby zůstal zachován nanejvýše rozvolněný pás stromů podél silnice. Na uvolněném

12 místě je potom možné - bude-li k dispozici dostatek prostředků - se pokusit o obnovu původního trávníku. Aby se předešlo rušení hnízdícího vodního ptactva, je vhodné výřez v rybničním epilitorálu situovat mimo hnízdní a vegetační sezónu. Vyřezávky dřevin zarůstajících vlhké louky a mladých sukcesních porostů v pískovně je možné provádět prakticky kdykoliv, optimální doba je od zhruba konce léta do začátku listopadu. V letech následujících po výřezu je nezbytné kontrolovat a případně dodatečně odstraňovat možné výmladky vyřezaných dřevin. Pokud bude výřez prováděn ještě ve vegetační sezóně (nejlépe v jejím závěru, kdy stromy stahují asimiláty do kořenů) lze tvorbu výmladků omezovat bodovou aplikací arboricidu přímo na řeznou plochu. Při aplikaci arboricidu je třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo ke kontaminaci vodního prostředí. Olšinu pod hrází Velkého Raputovského rybníka je možné ponechat spontánnímu vývoji. 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 4 Kosení těžkou mechanizací Kosení kosení úživnějšího kulturního trávníku; mozaiková forma nebo fázový posun seče; opatření na ochranu obojživelníků - nekosit za vlhka, nechávat strniště cm; posekanou biomasu je třeba odklízet z plochy Vhodný interval 2 x za 1 rok Kalendář pro management 1. seč seč v případě, že by docházelo k ochuzování porostu, je možné přejít na jednu seč ročně Číslo zákresu managementového opatření 1 Kosení těžkou mechanizací Kosení kosení po výřezu náletového porostu s cílem obnovit původní trávník; fázový posun seče, termín měnit i v rámci jednotlivých let, přednostně však přizpůsobovat výskytu předmětu ochrany; posekanou biomasu odklízet; v případě expanze třtiny křovištní kosit 2x ročně Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management opatření s nízkou prioritou, doporučeno provádět pouze v případě, že bude zajištěna optimální péče o ostatní plochy Číslo zákresu managementového opatření 6, 7 Ruční kosení Kosení kosení okolo nově vytvářených tůní; posekanou biomasu odklidit z plochy Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management , termín je spíše orientační Číslo zákresu managementového opatření 3 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení seč zachovalejších bezkolencových trávníků s fragmenty slatinišť; mozaiková forma nebo fázový posun seče, také posun termínů mezi jednotlivými lety; v sušších letech je možné používat i běžnou mechanizaci s lištovou sekačkou; posekanou biomasu je nezbytné po usušení odklízet z plochy; kvůli ochraně obojživelníků nekosit za vlhka a nechávat cm strniště, pouze jednou za čas pokosit s nízkým strništěm

13 Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management (15.6.-) termín by měl být přizpůsoben fenologii společenstva a vzácných druhů rostlin, v některých letech je však možné kosit i v časnějším termínu, příznivějším s ohledem na obojživelníky; místa, kde expanduje třtina křovištní nebo bezkolenec modrý je třeba kosit 2x ročně a po jejich potlačení přejít na seč ve stejném režimu, jako na zbytku plochy Číslo zákresu managementového opatření 2, 5 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení kosení ladem ležících podmáčených trávníků s fragmenty slatinišť; seč rozdělit do etap tak, aby v rámci intervalu byla pokosena celá plocha; posekanou biomasu je nezbytné po usušení odklízet z plochy; kvůli ochraně obojživelníků nekosit za vlhka a nechávat cm strniště, pouze jednou za čas pokosit s nízkým strništěm Vhodný interval 1 x za 3 roky Kalendář pro management (15.6.-) v případě dostatku prostředků je možná i jedna seč ročně v podobném režimu jako na ploše 3; možné je také každoroční kosení fragmentů slatinišť; místa, kde expanduje třtina křovištní nebo bezkolenec modrý je třeba kosit 2x ročně a po jejich potlačení přejít na seč ve stejném režimu, jako na zbytku plochy Číslo zákresu managementového opatření 5, 6, 7, 8 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště vytváření a obnova tůní; obnovu rozdělit do etap; vytěžený materiál odvézt mimo EVL; výběru místa musí předcházet pečlivý průzkum - tůně umisťovat do míst s dostatkem vody a výhradně mimo botanicky cenné plochy Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management okolí nových tůní je nezbytné zbavit náletové vegetace a pravidelně kosit; termín je možné posunout dle aktuálních podmínek cca o týden Číslo zákresu managementového opatření 8 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu plošný výřez náletových porostů v bývalé pískovně; na řeznou plochu možno aplikovat arboricid; v následujících letech odstraňovat případné zmlazení; vyřezanou dřevní hmotu odklízet z EVL Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management Číslo zákresu managementového opatření 6, 7 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu výřez sukcesních porostů okolo nově vytvářených tůní u Malého Raputovského rybníka; na řeznou plochu možno aplikovat arboricid; v následujících letech odstraňovat případné zmlazení; vyřezanou dřevní hmotu odklízet z EVL Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management opatření s nižší prioritou, výřez provádět především v případě, že tato plocha nebo její část bude použita na budování tůní

14 Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Kalendář pro management bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Jiné opatření Jiné odstranění budek pro chov polodivokých kachen kdykoliv Číslo zákresu managementového opatření 1, 2 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu výřez náletových porostů na březích rybníků; na řeznou plochu možno aplikovat arboricid; v následujících letech odstraňovat případné zmlazení; vyřezanou dřevní hmotu odklízet z EVL, možno ponechat řídký pás stromů podél cesty, vzácně i vybrané solitéry v ploše Kalendář pro management v případě, že porost nebude nadále sekán opakovat 1x za 10 let; výřez v ploše 1 má nižší prioritu - provést pouze v případě dostatečných prostředků na údržbu ostatních ploch Číslo zákresu managementového opatření 3, 5 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu výřez řídkých náletů v trávnících určených ke kosení; na řeznou plochu možno aplikovat arboricid; v následujících letech odstraňovat případné zmlazení; vyřezanou dřevní hmotu odklízet z EVL, možno ponechat řídký pás stromů podél cesty, velmi vzácně i vybrané solitéry v ploše Kalendář pro management v případě že by trávníky nebyly koseny je nutné výřez za 5-10 let zopakovat

15 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady FISCHER, D. (2000). Přehled lokalit druhů Triturus cristatus a Bombina bombina na území okresu Příbram. 10 s. Manuskript. Archivuje Sbírka listin ÚSOP, AOPK Praha. FISCHER, D. (2014). Monitoring druhů ČR: Obojživelníci. Archivuje Odbor monitoringu biodiverzity AOPK ČR, Praha. FISCHER, D.; FAINA, R. et al. (2013). Zásady péče o rybniční EVL s obojživelníky. 4 s. Archivuje Odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP ČR. FISCHER, D.; FISCHEROVÁ, J. (2001). Přehled lokalit druhů Triturus cristatus, Bombina bombina a Bombina variegata, zjištěných v roce s. Manuskript. Archivuje Sbírka listin ÚSOP, AOPK Praha (ex: AOPK ČR Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. [cit ]). FISCHEROVÁ, J. (2009). Mapování obojživelníků a plazů: vlastní pozorování. Archivuje (ex: AOPK ČR Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. [cit ]. GERŽA, M. (2004). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla - A0519 Vacíkov-Volenice. 14 s. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, Krajské středisko Praha a Střední Čechy, Sbírka listin ÚSOP, AOPK Praha. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura PLANETA. XII, 3, s CHOCHEL, M.; ZAJÍČEK, R. (2011). Plán péče o zvláště chráněné území - Přírodní památku Velký Raputovský rybník , návrh na vyhlášení. 36 s., 6 map, 2 tabulky, fotodokumentace, 2 CD. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. JERSÁKOVÁ, J.; KINDLMANN, P. (2004). Zásady péče o orchidejová stanoviště. Vydání 1. České Budějovice: Kopp. 119 s., 32 p. ISBN JINDROVÁ, M. (2012). Kontrola akcí PPK B. KARLÍK, P. (2001). Louky a příbuzné typy vegetace Brd a Podbrdska. 146 s., 11 příl. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2013). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. Upravené vydání. Praha: AOPK ČR. 182 s. MULÁČEK, R. (2014). Faunistická databáze ptáků - AVIF. ZAVADIL, V. (ed.) (2008). Katalog terénních pozorování. Manuskript. Archivuje (ex: AOPK ČR Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. [cit ]. ZAVADIL, V.; SÁDLO, J.; VOJAR, J. (eds.) (2011). Biotopy našich obojživelníků a jejich management: Metodika AOPK ČR. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 178 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka aopkcr@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL OOP OP ZCHÚ PP PPK SDO Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita orgán ochrany přírody ochranné pásmo zvláště chráněného území přírodní památka Program péče o krajinu Souhrn doporučených opatření