Horní a Dolní obděnický rybník

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Horní a Dolní obděnický rybník CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Horní a Dolní obděnický rybník Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 2529 Rozloha (ha): 31,6206 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 31,6206 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Petrovice Dotčená katastrální území Obděnice, Vilasova Lhota, Žemličkova Lhota 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop melanokratními granodiority. Geomorfologie: Území je součástí Vlašimské pahorkatiny. Reliéf: Mělké široké údolí se soustavou rybníků o celkové vodní ploše cca ha. Pedologie: Samotná rybniční soustava leží na gleji, v okolí se vyskytují převážně kambizemě. Krajinná charakteristika: Kostru území tvoří soustava mělkých rybníků s rozsáhlými litorálními porosty. EVL zahrnuje celkem pět vodních nádrží - rybník Obděnice, Horní a Dolní obděnický rybník (pod hrází Dolního r. se navíc nachází malá tůňka) a dva bezejmenné rybníčky, dále v textu označené jako Nádrž 1 - ta se nachází ve středu území - a Nádrž 2 - ve východním cípu území. Rybníky napájí dva potoky, Varovský a Pořešínský a spojuje je též několik umělých kanálů. V širším okolí rybníků se rozkládají převážně kulturní, místy podmáčené louky.

3 Charakteristickým prvkem luk jsou roztroušené "bludné" balvany, vzniklé selektivním zvětráváním žulového podloží. Bezlesí doprovázejí porosty vlhkomilných dřevin. Biota Flóra a vegetace: Z hlediska předmětu ochrany má zásadní význam především vegetace rybníků a jejich litorálů. V rybnících se vyskytují většinou běžné vodní a vlhkomilné druhy rostlin se širší ekologickou amplitudou. Dobře rozvinutý litorál se zachovalou zonací lze nalézt zejména u rybníka Obděnice a Dolního obděnického rybníka. Dominantu většinou tvoří orobinec širolistý (Typha latifolia), objevují se také vysoké ostřice, především ostřice štíhlá (Carex acuta), v Nádrži 1 se také výrazně uplatňuje přeslička poříční (Equisetum fluviatile). Z dalších významnějších vodních makrofyt lze zmínit haluchu vodní (Oenanthe aquatica), lakušník štítnatý (Batrachium peltatum) a především silně ohrožený (C2 dle červeného seznamu ČR) rdest vlásčitý (Potamogeton trichoides). Zajímavým prvkem jsou hojné plovoucí porosty játrovky trhutky plovoucí (Riccinia fluitans) v Horním obděnickém rybníce. Suchozemskou část EVL zaujímají z velké části kulturní nebo silně zkulturnělé louky, které jsou často fytocenologicky nevyhraněné, jen místy zařaditelné do svazů Calthion palustris, Molinion caerulae nebo Deschampsion cespitosae. Vyhraněnější typ těchto společenstev lze v území najít pouze ve fragmentech. Na silně zamokřených místech lze ojediněle nalézt druhy červeného seznamu - ohroženou (C3) bezosetku štětinatou (Isolepis setacea) nebo méně ohroženou (C4a) vrbovku bahenní (Epilobium palustris). Neobhospodařovávané partie obsadily terestrické rákosiny nebo porosty vysokých ostřic (opět zejména Carex acuta) vykazující známky ruderalizace. Dřevinné porosty jsou tvořeny především výsadbami a nálety olše lepkavé (Alnus glutinosa) a vrby křehké (Salix fragilis). Fytogeograficky významný je občasný výskyt vrby trojmužné (S. triandra). Podrost těchto porostů je většinou výrazně ruderální. Fauna a předmět ochrany: Předmětem ochrany je kuňka ohnivá (Bombina bombina), která - třebaže v posledních letech vykázala jistý pokles v početnosti - se zde stále vyskytuje v nižších tisících jedinců (Karlík & Fischer 2010). Vyskytuje se a nebo se alespoň do nedávné doby vyskytovala ve všech pěti nádržích, k rozmnožování využívá i další malé a periodické vodní plochy v území - malou tůňku pod Dolním obděnickým rybníkem, mokřad, který vzniká na jaře ve srážkově bohatých letech v louce na jihovýchodním pobřeží Horního obděnického rybníka apod. Kromě ní se v lokalitě hojně vyskytují další druhy obojživelníků. Byly zde zaznamenány nižší stovky adultů blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), vyšší desítky jedinců rosničky obecné (Hyla arborea), bohaté a stabilní populace vytvářejí skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan zelený (Pelophylax esculentus) či ropucha obecná (Bufo bufo). Až v tisících jedinců se zde také vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris) a v minulosti (naposledy na začátku 21. století) se zde bylo možné setkat i s čolkem velkým (Triturus cristatus). V lokalitě se vyskytují běžné druhy plazů, za zmínku stojí ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Vedle výskytu obojživelníků je lokalita významná také jako ptačí stanoviště, vyhledávají ji zejména druhy vázané na litorální porosty. Byli zde pozorováni kupříkladu potápka malá (Tachybaptus ruficollis), moták pochop (Circus aeruginosus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), chřástal vodní (Rallus aquaticus), ledňáček říční (Alcedo atthis), krutihlav obecný (Jynx torquilla) nebo slavík modráček (Luscinia svecica). Za potravou sem zalétá kriticky ohrožený luňák červený (Milvus milvus). V ornitologickém průzkumu k plánu péče o připravovanou PP Horní a Dolní obděnický rybník (Karlík & Fischer 2010) je uvedeno celkem 22 zvláště chráněných druhů ptáků. Bezobratlí jsou zde zastoupeni především běžnými druhy. Větší význam má v tomto ohledu pouze výskyt vzácnějších druhů měkkýšů, který je zcela soustředěn do Horního obděnického rybníka. Jsou odsud známy druhy vrkoč útlý (Vertigo angustior), zařazený do přílohy II vyhlášky o stanovištích (92/43/EHS), vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo), vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata) a hrachovka tupá (Pisidium obtusale).

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace běžná 2 % p > 0 % dobré zachování populace není izolovaná, leží uvnitř areálu rozšíření druhu vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: dosáhnout stavu v době vyhlášení a nadále jej udržet 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: kuňka ohnivá Bombina bombina Kód předmětu ochrany: 1188 Popis nároků předmětu ochrany: Kuňka ohnivá je mimo dobu rozmnožování více vázána na vodní prostředí než kuňka žlutobřichá. Většinu roku tedy tráví ve vodě, kde dochází i k páření. Klade vajíčka většinou v několika etapách v závislosti na deštích od dubna do srpna. Žije v jezírkách v lomech a pískovnách, tůních, avšak nejčastěji v rybnících (někdy i v návesních), méně často ve venkovských koupalištích a požárních nádržích. Vyhledává však především mělké, zarostlé okraje extenzivně obhospodařovaných či neobhospodařovaných rybníků, které jsou bohaté na její hlavní potravu komáří a pakomáří larvy. Z vajíček se zhruba po jednom týdnu líhnou larvy (pulci) živící se řasami a organickými zbytky. Přibližně po 8 10 týdnech se pulci proměňují v žabky, které se zdržují rovněž ve vodě a žijí podobným způsobem jako dospělí jedinci. Mladí jedinci po deštích často vyhledávají nové lokality. Koncem léta žáby vodu opouštějí a migrují k zimním úkrytům. Zimují v puklinách skal, opuštěných norách hlodavců, pod návějemi listí, v ruinách, ve sklepích atp., většina populace do 250 m od vody, ojediněle do 800 m. Rozmnožování předcházejí hlasové projevy známé kuňkání. Na našem území se dosti často vyskytují kříženci s kuňkou žlutobřichou. Areály obou druhů kuněk se nepřekrývají, avšak v zóně dotyku areálů vzniká tzv. hybridní zóna, kde nalezneme prakticky výhradně křížence obou druhů Druh ustoupil především v důsledku změn vodního režimu v krajině jako jsou: odvodňování luk a lesů v rámci meliorací, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, proměna luk v pole, zasypávání jezírek v lomech, hlinicích a pískovnách komunálním odpadem a rekultivace těchto území po odtěžení surovin, chemizace v zemědělství, intenzivní využití každého kousku půdy v rámci náhradních rekultivací praktikovaných v 70. a 80. letech 20. století a podobné negativní zásahy. V poslední době jsou nejvýznamnějšími negativními faktory: nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky a nevhodně prováděná odbahňování), zarybňování či zánik jezírek v lomech a pískovnách, rekultivace lomů a absence managementových zásahů na lokalitách. Obecně druh trpí jednak zánikem biotopů, jednak zásahem do biotopů (chemickým či mechanickým). Před predátory chrání pulce kuněk poměrně účinně mělké zarostlé břehy. V rybnících bez takovýchto břehů kuňky zpravidla nežijí, ačkoliv dospělé žáby nejsou přirozenými predátory prakticky ohroženy. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu na evropsky významné lokalitě: odbahňování rybníků v nevhodném období (rozmnožování a vývoj larev) nebo takové, při němž se sníží plocha litorálu (či je litorál odstraněn úplně), kde se kuňky ukrývají. Ve většině případů platí, že pokud stupeň zabahnění neohrožuje přímo rybník ve své existenci, je lepší odbahňování neprovádět vypouštění rybníků v období duben září (případně polovina října) zarůstání a zazemňování tůní problém s orobincem, který se uchytí a rozroste v hloubkách menších než 80 cm

5 příliš vysoké rybí obsádky v rybnících, při nichž dochází k přímé predaci pulců rybami (ryby pulce přímo loví, a to i menší druhy či menší velikostní skupiny dravých i nedravých ryb), k likvidaci vajíček a larválních stadií obojživelníků všežravými a býložravými rybami (bentické ryby poškozují a žerou jejich drobné larvy a rozvracejí potravní bázi dospělců, býložravé ryby amur požírají vajíčka umístěná na vodních rostlinách) a narušování potravní základny rybami, které se živí planktonem (planktonofágní ryby snižují potravní nabídku pro metamorfovaná stadia drobné žabky) přítomnost ryb v případě nedostatku úkrytů (nezarostlé vodní nádrže) nekontrolované zarybňování nebo stavy po povodních, které vyplaví ryby do tůní; krajně negativní je přítomnost okounů nebo allochtonních druhů ryb (např. střevličky východní Pseudorasbora parva a karase stříbřitého Carassius auratus), které se mohou do nádrží dostat přirozenou cestou a dovedou se rychle namnožit přebudovávání rybářsky nevyužívaných drobných rybníčků na rybníky s polointenzivním, případně intenzivním chovem ryb a polodivokých kachen (nebo kachen domácích) vznik či vysázení lesa kolem tůní či kolem drobných rybníčků s následným zastíněním a důsledky s tím spojenými (špatný až žádný rozvoj řas jako potravy pro pulce); úplné zastínění lokality stromy, případně keři vede k ochlazení vody (oproti nezastíněným lokalitám i o 5 C a více), což navíc zpomaluje vývoj vajíček a larev a způsobuje špatný až žádný rozvoj fytoplanktonu a následně zooplanktonu. Obojživelníci takové lokality zjevně opomíjejí. přehnojování rybníků a intenzivní krmení ryb umělými krmivy vede ke zhoršení kvality vody používání biocidů a hnojiv při obhospodařování biotopů navazujících na vodní nádrže v dosahu akčního radia druhu zavážení tůněk komunálním odpadem a přímé ničení tůněk jednorázová prudká kontaminace vody organickými látkami (např. kejdou), či anorganickými látkami Lokality osídlené kuňkou obecnou mají rozmanitý charakter, proto je třeba management přizpůsobit konkrétním potřebám na dané lokalitě; důležité je pravidelně kontrolovat stupeň sukcese lokalit specialistou na obojživelníky Management rybníků Důležité je stanovit úměrnou a druhově vhodnou rybí obsádku, a to individuálně podle podmínek každého rybníka (průměrná hloubka, nadmořská výška, průtočnost, úživnost rybníka, jeho charakter apod.). Obsádka je úměrná, pokud ještě umožní dostatečně bohatý rozvoj velkých druhů zooplanktonu a fytofilních bezobratlých. Při jarním i podzimním vypouštění rybníků je nutné alespoň některé nádrže v okolí ponechat na vodě. Rybníky v téže soustavě tedy není možné vypouštět a napouštět v jediném společném režimu. Management v nezarybněných mělkých tůňkách a na vlhkých lukách Při absenci pravidelné údržby těchto lokalit dochází někdy k velmi rychlému růstu vegetace a následnému zazemňování Lokalita může zaniknout již během několika let, jindy vydrží bez zásahu deset let i více vcelku v dobrém stavu (záleží na nadmořské výšce a úživnosti lokality). Tůňky je optimální udržovat jen velmi málo zarostlé ponořenou či litorální vegetací, případně částečně zanesené listím. Je nutné individuální posouzení a podle potřeby odstraňovat vegetaci a jemný sediment častěji než pro ostatní druhy obojživelníků. Rovněž je nutno průběžně odstraňovat křovinnou a stromovou vegetaci, která by tůňky příliš zastiňovala. Vytváření nových biotopů Na vhodných místech je možné vytvářet nové tůně. Nově vytvořené tůně mají velký význam pro metapopulaci při kolonizaci okolí jako propojovací místa mezi stávajícími lokalitami. Opatření zabraňující predaci pulců kuněk rybami Krajně negativní je především přítomnost okounů, pstruhů a též striktně rostlinožravých druhů ryb. Vodní nádrž musí skýtat dostatečné množství úkrytů, je tedy především třeba, aby disponovala rozsáhlým litorálním porostem. Prostředí mělčin, vyhledávané dospělci larvami je vhodné od hlubších partií rybníka oddělit pásem husté litorální vegetace (orobince, rákosu apod.). Nelesní biotopy Na loukách v bezprostřední návaznosti na rozmnožovací plochy je vhodné aplikovat ruční kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenějších porostů (do ca 200 m) je lépe; používat vysoko nastavitelnou lištu nejlépe 15 cm, a to především tehdy, bude-li kosení probíhat po dešti a v deštivých dnech. Při mechanizovaném kosení není vhodné používání bubnových sekaček. Důležité je též vyloučit aplikaci chemických postřiků. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Na botanicky nejcennějších plochách by mohla představovat problém některá opatření na podporu obojživelníků, zejména se jedná o vytváření tůní a kosení s vysoko nastavenou lištou. Ochrana kuňky obecné má v území prioritu, zároveň by však měla zohledňovat i jiné ochranářské zájmy. Nové tůně by tedy měly být přednostně umisťovány do botanicky méně významných partií EVL. Na fragmentech fytocenologicky hodnotných porostů je pak možné hospodařit mozaikovým způsobem, kdy se budou kosené části střídat s částmi nekosenými (resp. méně často kosenými).

6 Při redukci dřevin v okolí rybníků by mohlo dojít ke střetu mezi ochranou obojživelníků a ptactva, výřez však většinou činí lokality atraktivnější pro obě skupiny. Problematické mohou být také jarní výlovy. Z hlediska ochrany kuňky sice nemusí, za podmínky, že jsou provedeny brzy z jara a rybníky se po nich začnou okamžitě napouštět, představovat nutně problém. Jsou však likvidační pro ty druhy obojživelníků, které se rozmnožují časně. Z tohoto důvodu je tedy vhodné jarní výlovy vyloučit. 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti - rybniční hospodaření Hospodaření na všech pěti rybnících v EVL má dlouhou kontinuitu. Jejich vznik lze pravděpodobně datovat do doby, kdy na Sedlčansku působil rožmberský regent a rybníkář Jakub Krčín z Jelčan, který byl také majitelem nedalekých Obděnic. Mnoho lidí z okolních vsí se v té době živilo právě stavbou rybníků. Existenci všech pěti vodních ploch lze bezpečně doložit v 18. století. Dle informací od pamětníka (p. Čapek - úst. sd.) mohlo být v území rybníků více, starší vodní plochy však byly zlikvidovány v rámci meliorací ve 2. polovině 20. století, což mělo nepochybně negativní dopad jak na předmět ochrany, tak na stav lokality a její bioty jako takové. Rybníky jsou dlouhodobě užívány k chovu ryb (Dolní obděnický, dříve Mlýnský rybník však sloužil též jako zásobárna vody pro pohon mlýna), jenž se zde udržel až do současnosti. Současná intenzita hospodaření se výrazně liší mezi jednotlivými nádržemi - intenzivnější formy chovu jsou provozovány zejména na nádržích Obděnice, Horním obděnickém rybníce a Nádrži 2 - a také mezi jednotlivými lety - kupříkladu v roce 2009 byly na všech obsazených rybnících zaznamenány známky nižší obsádky než v předchozích letech (Karlík & Fischer 2010). Obděnice: Rybník je využíván k chovu kapra. Litorální vegetace má dobrou strukturu, patrně vlivem vyšší obsádky či intenzity hospodaření však zaujímá pouze malou plochu. V epilitorálu rybníka je dosud patrný val, který je nejspíše tvořen vyhrnutým sedimentem. K zákroku však již muselo dojít dávno a rybniční biota se již stačila zregenerovat. Dolní obděnický rybník: Rybník je již delší dobu obhospodařován pouze málo nebo vůbec, což vedlo k vytvoření optimálního prostředí pro kuňku. Litorální vegetace je zde vyvinuta na velké ploše a v dobré zonaci, vodní makrofyta (včetně ohroženého rdestu vláskovitého) se běžně vyskytují i v otevřených partiích rybníka. Nízká intenzita chovu v této nádrži může do jisté míry tlumit negativní dopady činností na ostatních vodních plochách na celkovou populaci kuňky v EVL. Problémem, kterému tato nádrž bude muset v následujících cca 10 letech nejspíše čelit, je její postupné zanášení. Recentně však není její odbahnění nezbytné a spíše by vedlo ke ztrátě významu této nádrže pro celou lokalitu. Horní obděnický rybník: Je využíván k chovu kapra a je obhospodařován spíše intenzivně, pouze v roce 2009 zde byla pravděpodobně nasazena nižší obsádka. Díky intenzivnímu hospodaření se dobře vyvinutý litorál nachází pouze při jeho jihovýchodním pobřeží a submerzní a emerzní makrofyta se vyskytují jen roztroušeně. Pro populaci kuňky lze tento stav považovat za poměrně nepříznivý. Z hlediska těch druhů obojživelníků, které se rozmnožují brzy z jara, jsou negativním jevem jarní výlovy. Dopad jarních výlovů na předmět ochrany není tak významný, změna termínu by však přesto byla žádoucí. Nádrž 1: Tato nádrž není pravděpodobně v současnosti využívána k chovu ryb. Současný stav je z hlediska předmětu ochrany, jakož i dalších druhů zejména obojživelníků a ptáků téměř optimální, v budoucnu by však mohl hrozit její zánik - viz dále. Nepřítomnost hospodaření s sebou zároveň nese i nepřítomnost údržby - výpustní zařízení rybníka protéká a nádrž v suchých letech vysychá, což může mít velmi tvrdý dopad na snůšky nebo čerstvě vylíhlé kuňky. Díky častému vysychání a nepřítomnosti obsádky je nádrž téměř zcela zarostlá vysokou emerzní vegetací s dominací orobince a hrozí reálné nebezpečí jejího zazemnění. Významným aktuálním problémem jsou též výsadby (a nálety) dřevin epilitorálu a dokonce v zátopě rybníka (viz níže). Nádrž 2: Ještě na počátku 21. století nebyla tato mělká vodní plocha hospodářsky využívána a představovala výjimečně příznivé stanoviště nejen pro kuňku, ale i pro další zástupce fauny, vázané na vodní plochy. V průběhu prvního desetiletí však byla jednorázově odbahněna a zbavena litorální vegetace. Krátce po zákroku zde byl vysazen kapr a nádrž začala být intenzivně obhospodařována. Následkem toho odsud kuňky prakticky vymizely. Mezi lety 2010 a 2013 byla prokopána hráz nádrže u výpustního zařízení a do dnešní doby nebyla opravena. Nádrž se tak ocitla zcela na suchu a v celé ploše se rozrostla mokřadní vegetace s dominantním zblochanem (Glyceria sp.) a příměsí ruderálních druhů. Z hlediska ochrany obojživelníků je tento stav pochopitelně velmi nepříznivý a vyžaduje brzkou nápravu. Manipulační řády pro rybníky Obděnice, Dolní obděnický a Horní obděnický jsou v současné době ve fázi přípravy. - zemědělské hospodaření

7 Na území EVL převažovala v minulosti nad travními porosty orná půda. Někdejší pole však byla ve 2. polovině 20. století a na počátku 21. století postupně zatravňována. V těchto místech jsou pak výsledkem druhově chudé a poněkud eutrofní porosty, z botanického hlediska jen málo hodnotné, z hlediska předmětu ochrany se však jedná spíše o pozitivní změnu. S obhospodařováním travních porostů jsou však spojené i některé negativní jevy. Hlavním problémem je sečení s nízko nastavenou žací lištou, které způsobuje vysokou úmrtnost obojživelníků, zvláště, je-li prováděno v době migrace. Spolu s tím, jak byla orná půda měněna v louky, naopak dřívější pastviny a podmáčené loučky zůstávaly ponechávány svému osudu, což se projevilo jednak převládnutím vysokých dominantních druhů a jednak ruderalizací, přivozenou nahromaděnými živinami, a pro kuňku se takové plochy staly méně atraktivními. Část luk zarostla spontánně dřevinnou vegetací popřípadě byla dřevinami osázena. - výsadby stromů Od poloviny 20. století se objevuje trend osazovat nepoužívané podmáčené louky dřevinami, zejména olší. V poměrně nedávné době bylo osázeno blízké okolí Nádrže 1, a to včetně její zátopy. Kromě olší jsou zde vysazeny i jehličnany - starší hustá skupinka smrků na břehu nádrže a plošná velmi mladá výsadba dále v epilitorálu. V budoucnu povede tento zásah ke značnému zhoršení podmínek pro obojživelníky v nádrži, způsobenému především zástinem. Opad ze stromů pak bude pravděpodobně urychlovat zazemňování nádrže, které může vést až k úplnému zániku stanoviště. - regulace vodních toků Územím protékají dvě větší vodoteče - Varovský a Pořešínský potok - s několika menšími přítoky. Kromě nich rybníky spojují také umělé strouhy. Vodoteče jsou z velké části poznamenány regulací, kromě napřímení byly místy břehy zpevněny malými betonovými panely. Přímý vliv na předmět ochrany je nejspíše zanedbatelný, hlavní dopad těchto zásahů se projevil na jiných složkách bioty jako je vegetace luk či potoční fauna. Nepřímo se může regulace projevit dvěma způsoby. Jednak poklesem hladiny podpovrchové vody v části území, čímž zde bude zkomplikována tvorba tůní. Dále pak sníženou samočistící schopností toků, které tak z okolních kulturních luk a polí přinášejí do rybníků více živin. - doprava Skrz EVL prochází dvě silnice. První z nich je hlavní přístupovou komunikací do Obděnic, druhá je odbočkou od prvně jmenované k Žemličkově Lhotě a má spíše okrajový význam. Obě silnice jsou naštěstí málo frekventované a v okolí rybníků mají obojživelníci dostatek prostoru pro bezpečný pohyb. Přesto však zde může pohyb vozidel po silnicích vést zejména v jarních měsících k nárůstu mortality kuňky i ostatních druhů. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů NEJSOU

8 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Vodní stanoviště Všechny vodní nádrže v EVL by měly být využívány pouze k extenzivnímu způsobu hospodaření, včetně těch, které tak dosud využívány nejsou. Všechny rybníky by měly být vypouštěny na podzim. Jarní výlovy by měly být vyloučeny a v jarním období nesmí vůbec docházet k manipulaci s vodní hladinou. Doporučenou rybou k obsádce je lín. Kapra lze považovat za méně žádoucího, v případě jeho užití je vhodné použít násadu K1, naopak odchov vyšších věkových kategorií kapra je nevhodný. Pokud bude dodržena podmínka podzimních výlovů, je možné i využití některého z rybníků k odchovu plůdku (nikoliv však jako výtažníku). Násada a způsob hospodaření by vždy měly podléhat kontrole OOP. Nádrž 1 a Nádrž 2 by v optimálním případě měly zůstat zcela bez obsádky a sloužit pouze účelům ochrany přírody, jejich využití k extenzivnímu chovu (s výše uvedenými parametry) lze však připustit též. Hnojení je doporučeno vyloučit ve všech nádržích (čemuž ostatně odpovídá i podmínka extenzivního chovu), v nádržích Obděnice, v Dolním obděnickém rybníku a obou bezejmenných rybníčcích (Nádrže 1 a 2) by mělo být vyloučeno zcela bezpodmínečně. Podobně by nemělo být aplikováno ani přikrmování, pouze v případě neúměrného predačního tlaku obsádky na obživelníky je možné zavést regulační přikrmování (v následující sezóně je pak nutné obsádku úměrně snížit). Odbahnění rybníků není v současné době z hlediska ochrany lokality ani nezbytné ani vhodné. V případě Dolního Obděnického rybníka a Nádrže 1 k němu bude nejspíše třeba přistoupit někdy v následujících 10 letech, v současné době je však vhodnější, aby byly tyto vodní plochy zůstaly neodbahněny. Pokud by uživatelé některé z vodních ploch chtěli k odbahnění přistoupit z vlastních důvodů, je možné jej připustit jen za dodržení následujících podmínek: Odbahňování by mělo probíhat pod dohledem OOP. V závislosti na velikosti nádrže by mělo být rozděleno do 2-3 fází (pokud ostatní nádrže v území zůstanou po tuto dobu na plné hladině, je přípustný nižší počet fází) a mezi jednotlivými fázemi by měl být dostatečný časový rozestup, aby se na již odbahněné části stačila rozvinout litorální vegetace. Při odstraňování nelze zvyšovat sklon dna a prohlubovat příbřežní partie. V litorálu musí být zachován pozvolný přechod ze suchozemského do vodního prostředí se sklonem v rozmezí přibližně 1:15. V těchto místech je vhodné pouhé stržení drnu. Sediment nesmí být deponován v litorálu, měl by být buď odvezen z lokality, přípustné je též jeho rozhrnutí na loukách mimo botanicky nejcennější partie. Vzrostlá litorální vegetace by nikdy neměla být odstraněna zcela, je třeba ji zachovat alespoň na % plochy v podobě výběžků do volné hladiny rybníka či pásu oddělujícího litorál od hlubších partií. Po dobu odbahňování a alespoň ještě v roce následujícím po ukončení prací by měl rybník zůstat bez rybí obsádky. Nejhodnotnějším stanovištěm kuňky je v současnosti Dolní obděnický rybník. Jeho odbahnění lze povolit pouze tehdy, pokud by se i na ostatních nádržích v EVL vytvořila dostatečně početná a stabilní populace, nebo v případě, že by hrozilo jeho zazemnění. Výpustní zařízení bezejmenného rybníčku - Nádrže 1 je třeba co nejdříve opravit, aby tato vodní plocha mohla sloužit jako plnohodnotné reprodukční stanoviště a nehrozilo její vysýchání. Oprava by měla proběhnout na podzim, po skončení migrace kuňky, aby nádrž byla před začátkem období rozmnožování obojživelníků opět na plné vodě. Před opravou požeráku by bylo vhodné vytrhat nebo alespoň pokosit část orobincových porostů v míře dostatečné pro uvolnění přibližně 1/3 plochy nádrže. Pokud by i nadále pokračovalo zazemňování nádrže, bylo by vhodné do 10 let přistoupit k šetrnému odbahnění (a současně redukci orobincových porostů) za podmínek popsaných výše. Situace Nádrže 2 si žádá ještě rozsáhlejší řešení, neboť za současných podmínek nemůže tato nádrž sloužit jako stanoviště obojživelníků. Je třeba co nejrychleji zajistit opravu hráze a rybník opět napustit. Před opravou je vhodné - nejlépe opakovaně - pokosit porosty zblochanu a mladých náletových dřevin v zátopě a biomasu odklidit, čímž se z nádrže odstraní živiny. Nebude-li možné porost pokosit ve vegetační sezóně, je vhodné alespoň odstranit stařinu a vyřezat nálety. Protože je však nezbytné, aby stanoviště disponovalo rozvinutou litorální vegetací, je vhodné při kosení ušetřit ostřicové bulty a případné porosty orobince či rákosu (které se zde však v současnosti prakticky nevyskytují, v případě delšího času bez údržby by však mohly postupně převládnout) je vhodné pokosit pouze tehdy, pokud by hrozilo, že jimi nádrž zaroste kompletně. Regulované vodní toky v území je doporučeno ponechat spontánní renaturaci, k níž už v současnosti na některých místech dochází. Jejich revitalizace není z hlediska ochrany kuňky vyžadována, lze ji však považovat za zásah s pozitivním dopadem na lokalitu. Stávající nabídku stanovišť je vhodné doplnit nově vybudovanými tůněmi, případně i menšími rybníčky (tůně, jejichž vybudování je snazší i z administrativního hlediska, však z hlediska předmětu ochrany zcela postačují). Přednostně by pro ně měly být vybírány lokality méně hodnotné jak z přírodovědného, tak ekonomického hlediska, které však budou zároveň (nejlépe po celou sezónu nebo alespoň od počátku doby rozmnožování po metamorfózu larev) dostatečně zásobeny vodou, aby tůně nevysychaly a nestaly se reprodukční pastí. Vhodná místa by bylo možné najít kupříkladu v epilitorálu nádrží nebo v ruderalizované nivě mezi Nádrží 1 a Dolním obděnickým rybníkem. Nové vodní plochy by měly být spíše mělké (hloubka nanejvýš několik desítek cm) s pozvolna klesajícími břehy. Okolí tůní je třeba zbavit stínících dřevin a nadále jej kosením nebo spásáním udržovat průchodné pro migrující obojživelníky. Přibližně v 5-10 letém intervalu (v závislosti na velikosti) bude

9 tůně třeba obnovovat nebo nahrazovat novými, umístěnými poblíž. Zvláště čištění a obnovování tůní by mělo brát ohled na obojživelníky, kteří zimují ve vodě. Nejvhodnějším termínem je tedy krátké období mezi koncem metamorfózy obojživelníků (především kuňky) a začátkem období zimování. Tůň pod hrází Dolního rybníka postačí ponechat bez zásahu, pouze v případě, že by hrozil její brzký zánik, je možné ji prohrnout či vybagrovat. Za žádných okolností zde nelze připustit chov ryb. Suchozemská stanoviště V okolí rybníků se nacházejí rozsáhlé kulturní louky a v menší míře též přírodě blízké podmáčené trávníky. Všechny travní porosty by měly být obhospodařovány v souladu s typem vegetace a případným výskytem ochranářsky cenných druhů. Pro lepší migrační prostupnost lokality je vhodné kosit i okraje cest a dřevinných porostů. Kosení je vhodnější provádět až po polovině června, kdy je již ukončeno rozmnožování kuněk, a před začátkem července, kdy mladí jedinci začínají migrovat. Další vhodné termíny seče jsou až v září či říjnu. Tyto termíny jsou však pouze doporučené, pokud budou dodrženy ostatní podmínky pro provádění seče (viz níže), je přípustné kosení i v jiných termínech. Při kosení je třeba brát neustále ohled na možnost výskytu obojživelníků, a proto by nemělo probíhat za deštivých dnů či za ranní rosy. Výška strniště by měla být alespoň cm. Epilitorální partie je doporučeno kosit ručně, na loukách je možné používat těžkou mechanizaci (kromě bubnových sekaček)- občasnou disturbanci způsobenou koly traktoru v podmáčeném terénu je třeba vnímat pozitivně, zamokřené rýhy mohou často sloužit - a také slouží - jako vhodné místo k reprodukci kuňky. Pokosená biomasa musí být odstraněna z lokality, využívat ji k mulčování je nepřípustné. Kosení produktivních kulturních porostů by mělo probíhat 2x ročně, vyšší intenzita je nežádoucí. Zachovalejší ladní porosty včetně těch na starých pastvinách je vhodné kosit alespoň jednou za tři roky, možné je také jejich občasné přepasení (zvláště tam, kde se jedná o historickou formu hospodaření). V nivě mezi Dolním obděnickým rybníkem a Nádrží 1 (zákres 7) postačí kosit pouze okolí nově vybudovaných tůní, zbytek lada může zůstat bez zásahu. Volba prostředků závisí na terénu - v kamenitých partiích či místech s výrazným mikroreliéfem je třeba kosit ručně, na souvislých morfologicky homogenních plochách je možné používat i těžkou mechanizaci. V případě omezeného objemu prostředků je vhodné se přednostně zaměřit pouze na trávníky v blízkosti vodních ploch - čímž bude zajištěna jejich dostupnost pro obojživelníky - a dále na ostatní ochranářsky cenné partie. Při obhospodařování bezlesí je zcela vyloučeno užívání herbicidů (s výjimkou likvidace náletů), válcování, přeorávání a zalesňování ploch. Hnojení by mělo být omezeno na aplikaci kravského hnoje, a to pouze v kulturních trávnících. Botanicky hodnotnější vlhké louky a bývalé pastviny by měly zůstat nehnojeny. Louky je třeba chránit před zalesňováním, zástavbou či přeměnou v pole - podobné zásahy jsou nežádoucí na celém území EVL, v blízkém okolí vodních ploch (cca do vzdálenosti 100 m) však musí být vyloučeny zcela bezpodmínečně. V území EVL by neměla být nadále umisťována krmeliště pro černou zvěř, která je významným predátorem obojživelníků. Zejména v okolí menších vodních ploch je třeba zredukovat stínící dřeviny, a to především na jižní a východní straně. V okolí větších vodních ploch je vhodné vyřezávat alespoň mladé a husté náletové porosty, staré osaměle stojící stromy mohou být zachovány. S ohledem na hojný výskyt ohrožených druhů ptáků je třeba kácení situovat pouze mimo hnízdní a vegetační sezónu a je při něm třeba šetřit doupné stromy. V této době již nemá význam aplikovat na řez herbicid, rostlina jej nepřijme, a proto by při vyřezávkách neměl být používán. Vyřezanou dřevní hmotu je třeba deponovat mimo EVL, případně je možné ji zlikvidovat na místě, ovšem pouze mimo přírodovědně cenné partie (epilitorál nádrží, plochy se zachovalou vegetací, hnízdiště a pod.). Případné výmladky je třeba zlikvidovat v následujícím roce (či více letech) opětovným výřezem a nebo přepasením kozami či ovcemi. Likvidaci výmladků je možné provádět ve vegetační sezóně. Vždy je třeba důsledně likvidovat výskyty invazních druhů dřevin (javor jasanolistý nedaleko Horního obděnického rybníka). Při eliminaci musí být, podobně jako jinde v EVL, vyloučena plošná aplikace biocidních přípravků, přípustná je pouze aplikace bodová (na řez). Výřez náletu je třeba vždy po několika letech opakovat. Alternativou, alespoň ve vybraných partiích litorálu, může být občasné (zhruba 1 za 3 roky) pokosení, které by též zabránilo rozvoji dřevinných porostů a zároveň by mohlo přispět ke zlepšení struktury vegetace. Výsadba olší a jehličnanů v epilitorálu Nádrže 1 představuje velice nevhodný zásah do stanoviště předmětu ochrany a je tedy nezbytné jeho dopady v maximální možné míře eliminovat a nebo alespoň zmírnit. Veškeré výsadby i nálety v zátopě rybníka musí být úplně zlikvidovány. Porosty dále od rybníka, do vzdálenosti nejméně 50 m od břehů, je třeba též vykácet nebo alespoň - v závislosti na dohodě s majitelem pozemku - významně proředit (s mírou zápoje vzrůstající od rybníka, nanejvýše však 0,7). Výsadby stanovištně nevhodných dřevin (zejména smrku) by měly být bezezbytku odstraněny. Z husté skupinky vzrostlých smrků na jižním břehu je možné nanejvýše zachovat jeden nebo dva solitéry. Materiál získaný při eliminaci porostů je třeba odvézt mimo epilitorál, nejlépe vně hranice EVL. Dřevinné porosty, které nestíní rybníky, je vhodné ponechat spontánnímu vývoji, pouze s případnou nahodilou těžbou. Zcela nežádoucí je výsadba stanovištně (kupříkladu jehličnanů) či geograficky (kultivary topolu, javor jasanolistý, akát apod.) nepůvodních dřevin. 3.2 Navrhovaná opatření

10 Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 5, 10, 13 Kosení těžkou mechanizací Kosení kulturní trávníky; doporučený nástroj - traktorem tažená lištová sekačka; nekosit za vlhka; termín přizpůsobit migrujícím obojživelníkům Vhodný interval 2 x za 1 rok Kalendář pro management ; termín seče je pouze doporučený, zásadní podmínkou je nekosit za vlhka Číslo zákresu managementového opatření 6, 7 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení kosení podmáčených luk; možná je mozaiková forma seče; doporučená výška strniště je 15 cm, nižší na místech výskytu konkurenčně slabých druhů rostlin; optimální termín mimo dobu migrace obojživelníků; nekosit za vlhka Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management ; termín seče je pouze doporučený, zásadní podmínkou je nekosit za vlhka Číslo zákresu managementového opatření 4 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení kosení porostu zblochanu v ploše s odklizením biomasy nebo odklizení stařiny; optimální doba mimo migraci obojživelníků Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management nebo bulty ostřic a rákosiny šetřit; opatření bude prováděno pouze do opravy hráze a napuštění rybníka Číslo zákresu managementového opatření 1, 3, 6, 7, 9, 13, 14 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště budování menších mělkých vodních ploch - reprodukčních stanovišť obojživelníků, popřípadě obnova stávajících Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management tůně je třeba zpřístupnit a zajistit jejich oslunění výřezem náletu a kosením; udržovat zcela bez rybí obsádky Číslo zákresu managementového opatření 3, 4, 6, 7, 8, 11, 12, 14 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu výřez dřevin v okolí nebo v zátopě rybníků a tůní; možno ponechávat vybrané solitéry; vyřezanou dřevní hmotu odstranit z plochy; v následující sezóně (nebo více sezónách) provézt likvidaci výmladků (výřez, přepasení) Vhodný interval 1 x za 10 let Kalendář pro management místy je možné výřez nahradit kosením; v zásahové ploše 7 provést výřez pouze dřevin stínících Nádrž 1 a v místě nových tůní Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 8

11 Likvidace nežádoucích nárostů rostlin na vodních plochách pro udržení žádoucí druhové skladby nebo prostorové struktury chráněných ekosystémů nebo stanovišť ZCHD - vytrhávání Likvidace nežádoucích nárostů rostlin na vodních plochách ruční vytrhávání orobince; cca 66 % plochy nádrže Kalendář pro management přípustnou alternativou je likvidace porostů v rámci částečného odbahnění, méně vhodné je kosení ručními nástroji Číslo zákresu managementového opatření 4, 8 Obnova, rekonstrukce nebo výstavba technických objektů Péče o vodní plochu oprava výpustního zařízení a hráze Nádrží 1 a 2 Kalendář pro management kdykoliv Číslo zákresu managementového opatření 9 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu likvidace náletů a především výsadeb v litorálu Nádrže 1; vyřezanou hmotu je třeba odstranit Kalendář pro management

12 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady ČÁMSKÁ, K. (2001). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla - A0032 (Kozince - Petrovické vápence). 5 s. Manuskript. Archivuje Sbírka listin ÚSOP AOPK ČR, Praha. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura PLANETA. XII, 3, s KARLÍK, P.; FISCHER, D. (2010). Plán péče o přírodní památku Horní a Dolní Obděnický rybník, Návrh na vyhlášení přírodní památky Horní a Dolní Obděnický rybník (Evropsky významná lokalita CZ ). 35 s. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN ZAVADIL, V.; SÁDLO, J.; VOJAR, J. (eds.) (2011). Biotopy našich obojživelníků a jejich management: Metodika AOPK ČR. Vydání 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 178 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka praha@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL OOP OP ZCHÚ PP SDO ÚSOP ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita orgán ochrany přírody ochranné pásmo zvláště chráněného území přírodní památka Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

13 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Horni_a_Dolni_obdenicky_rybnik_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Horni_a_Dolni_obdenicky_rybnik_Koseni.pdf CZ _Horni_a_Dolni_obdenicky_rybnik_Likvidace_nezadoucich_narostu_rostlin_na_vodnich_plochach.p df CZ _Horni_a_Dolni_obdenicky_rybnik_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf CZ _Horni_a_Dolni_obdenicky_rybnik_Pece_o_vodni_plochu.pdf CZ _Horni_a_Dolni_obdenicky_rybnik_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU