věřitel v českém a evropském insolvenčním právu

Transkript

1 Brno International Business School věřitel v českém a evropském insolvenčním právu Jan Hostinský KEY Publishing s.r.o. Ostrava

2 Publikace byla vydána ve spolupráci se soukromou vysokou školou Brno International Business School (B.I.B.S., a.s.). Název: Autor: Vydavatel: Tiskárna: Vydáno v roce: 2009 Vydání: první Věřitel v českém a evropském insolvenčním právu JUDr. Jan Hostinský KEY Publishing s.r.o., Nádražní 733/176, Ostrava-Přívoz v koedici s B.I.B.S., a.s., Lidická 81, Brno KEY Publishing s.r.o. Jan Hostinský 2009 ISBN (KEY Publishing s.r.o.) ISBN (B.I.B.S., a.s.)

3 Abstrakt Dne 1. ledna 2008 nabyl účinnosti dlouho očekávaný zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Zákon se svým rozsahem úpravy vyrovná ostatním velkým zákonům, jako je obchodní zákoník nebo občanský soudní řád. Zavádí propracovanou úpravu úpadkového neboli insolvenčního řízení a v jeho rámci podrobnou úpravu jednotlivých způsobů řešení úpadku a postavení věřitelů a jejich orgánů. Orientace v textu při hledání způsobu výkladu zákona může být pro věřitele složitá. Tato práce hledá odpověď na otázku, jak vytvořit pro jednotlivé způsoby řešení úpadku vhodnou strategii a problém zkoumá z úzkého pohledu ochrany zájmů věřitele. Přistoupením České republiky k Evropské Unii se dnem 1. května 2004 stalo součástí našeho právního řádu přímo použitelné Nařízení Rady (ES) 1346/2000 ze dne 29.května 2000 o úpadkovém řízení. Pokud se v insolvenčním řízení vedeném před českým soudem vyskytne tzv. evropský mezinárodní prvek je soud povinen aplikovat citované Nařízení. Tato práce hledá odpověď na otázku jak stanovit v případě konání přeshraničního insolvenčního řízení vhodnou věřitelskou strategii. Pro výzkum jsou použity metody sociologického výzkumu, je provedena analýza postavení věřitele, textu zákona a nestandardizovaný rozhovor se skupinami věřitelů. Výsledkem je návrh obecných a zvláštních zásad, dodržovaných při tvorbě strategie věřitele a stručné přehledy doporučených úkonů pro jednotlivé způsoby řešení úpadku a pro případ vedení přeshraničního insolvenčního řízení. Použité zkratky InsZ. ObčZ. o.s.ř. zákon č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů ObchZ. zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoníku ve znění pozdějších předpisů ZKV. ZVD. ZIS. zákon č. 328/1991 Sb. zákon o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů zákon č. 26/2000 Sb. zákon o veřejných dražbách ve znění pozdějších předpisů zákon č. 312/2006 Sb. zákon o insolvenčních správcích ve znění pozdějších předpisů

4 Obsah Poděkování... 3 Abstrakt Úvod Specifikace řešeného problému Specifikace problému v širším a užším slova smyslu Změny v zákonné úpravě Smysl a cíl práce Složitost právní úpravy insolvenčního řízení Smysl práce Cíl práce Teorie použitá při zpracování problému Cíl věřitele a způsob jeho dosažení Koncept strategie Výzkum metody shromažďování faktů a zdroje informací Okruhy shromažďování zkoumaných faktů Představa věřitele o vlastním postavení i insolvenčním řízení Představa dlužníka-úpadce o způsobech ochrany jeho zájmu v insolvenčním řízení Formulace předmětu výzkumu a metody výzkumu Formulace otázek nestandardního rozhovoru věřitele Analýza Výzkum Výzkum úvod do problematiky Objekt kvalitativního zkoumání Procesní subjekty Vztahy mezi procesními subjekty Pozice věřitele v insolvenčním řízení Úvod do problematiky Analýza postavení věřitele Jednotlivé druhy vztahů mezi subjekty Evropské insolvenční právo Úvod do problematiky Výklad pojmů obsažených v Nařízení Obecná ustanovení Nařízení Kapitola I Nařízení Kapitola II. Zásadní pojmy Nařízení, kapitola III. Sekundární insolvenční řízení

5 2.4.6 Informování věřitelů a přihlašování jejich pohledávek, kapitola IV Přechodná a závěrečná ustanovení Nařízení Techniky sběru dat hloubkový nestandardizovaný rozhovor Úvod do problému Hloubkový nestandardizovaný rozhovor Věřitelské orgány úvod do problematiky Věřitelské orgány a insolvenční správce Postavení věřitelských orgánů po prohlášení konkursu Věřitel a jeho orgány v případě nepatrného konkursu Postavení věřitelů a jejich orgánů v reorganizaci Postavení věřitelů a jejich orgánů v případě povolení oddlužení Návrhy řešení Strategie postavení věřitele Úvod Obecné zásady strategie věřitele Strategie věřitele po rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu Strategie věřitele v reorganizaci Strategie věřitele v oddlužení Strategie věřitele v evropském insolvenčním řízení Návrhy a doporučení Úvod Doporučené úkony v případě prohlášení konkursu Doporučené úkony v případě řešení úpadku reorganizací Doporučené úkony v případě řešení úpadku oddlužením Závěr Úvaha o splnění cíle práce Použití výsledku práce Úvaha nad dalším zpracováním tématu Literatura

6 kapitola 1 Úvod Slova jako úpadek, konkurs, věřitelský výbor a jiné jsou právní pojmy, které se staly součástí jazyka české společnosti díky nabytí účinnosti zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání (dále jen zákon o konkursu a vyrovnání) dne 1. října Úpadkové řízení se stalo brzy součástí společenského života a průběh některých medializovaných konkursních řízení zpopularizoval další pojmy používané tímto zákonem v široké veřejnosti. Zákon platí stále i když jeho použití se stalo časově ohraničené. Dne 1. ledna 2008 nabyl účinnosti dlouho očekávaný zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který do společenské praxe zavádí řadu dalších pojmů, které nepochybně také přejdou do jazyka široké veřejnosti a které odpovídají svým významem novým právním institutům. Jsou jimi např. pojmy oddlužení, které je již nyní označováno jako institut osobního bankrotu určený pro předlužené fyzické osoby. Patří mezi ně také reorganizace, což je zase způsob řešení úpadku, určený pro ekonomické ozdravení právnické osoby. Od zavedení tohoto zákona si všichni slibují zrychlení insolvenčního řízení, posílení postavení věřitele a zejména zrychlení finančního uspokojení věřitelů. Nedostatky zákona o konkursu a vyrovnání vyplývaly mimo jiné ze skutečnosti, že před rokem 1989 neexistovala oblast společenských vztahů, která by vyžadovala nezbytnost příslušné právní úpravy. Bez předchozích zkušeností začal platit zákon, jehož ustanovení byla v závislosti na potře- 7

7 bách společnosti průběžně novelizována až počet těchto novelizací zákonem dosáhl čísla dvacet osm a dvakrát byla provedena změna zákona prostřednictvím nálezů Ústavního soudu. Praxi konkursních soudu doplňovala pravidelná rozhodovací a sjednocovací činnost Nejvyššího soudu ČR, jehož soudci se rozhodujícím způsobem podíleli právě na přípravě nového InsZ. Účinnost nového zákona byla z původně navrženého data posunuta na Od tohoto dne je také možno využívat důležitého opěrného sloupu nové koncepce insolvenčního práva a to informačního systému veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti, nazvaného jako Insolvenční rejstřík. V oblasti úpadkového práva nastala málo obvyklá situace, kdy na určitou část společenských vztahů bude i po aplikována úprava zákona o konkursu a vyrovnání a na jinou část vztahů budeme aplikovat již výhradně ustanovení InsZ. Účinnost InsZ. neunikla také zájmu státům EU. V České republice je možno zakoupit publikaci INSOL Europe s názvem Insolvency Law of Central and Eastern Europe. Mimo jiných je zde zhodnocen i nový Czech Insolvency Codex. Autor publikace uvádí, že nový zákon o úpadku změnil a zjednodušil právní regulaci jednotlivých institutů. Vyzvedl skutečnost, že nový zákon obsahuje unifikovaný proces zahájení konkrétního řízení ve věci úpadku, která pak přichází do řešení prostřednictvím oddlužení, reorganizace nebo likvidace. Oceňuje nové související normy, týkající se zkvalitnění činnosti správců a také výrazné posílení postavení věřitelů a jejich orgánů. Jako nepřesné je opakovaně poukazováno na určení stavu úpadku v tom smyslu, že přesné stanovení hranice, kdy úpadek nastává a kdy ještě nikoli v zákoně podle autora chybí. Positivní však je skutečnost, že i ze strany, kterou je možno považovat za nezaujatou je konstatováno, že postavení věřitelů výrazně posílilo. Jak vyplývá z obsahu této práce, jde v insolvenčním řízení zejména o chráněná práva všech zúčastněných věřitelů se zvláštním postavením věřitelů, jejichž pohledávky jsou zajištěny. Vychází se přitom z předpokládaných potřeb a zájmů všech věřitelů v insolvenčním řízení a je využíváno zejména zkušeností, které přinesla aplikace zákona o konkursu a vyrovnání v přecházejících letech. Nejedná se většinou o zkušenosti pozitivní, ale vychází se zejména z negativních zkušeností, které obsahují informace o způsobu zneužívání práva ze strany ostatních procesních subjektů na úkor uspokojení věřitelů. Ustanovení InsZ. jsou vykládána a používána v souladu se smyslem a cílem této práce. Popsané zkušenosti spolu s pragmatickým výkladem zákona a znalostí základních zásad řízení a výzkumu napomáhají k vytvoření konceptu strategie věřitele v insolvenčním řízení a zejména jeho praktického využití. Dnem 1. května 2004 přistoupila Česká republika k Evropské unii a tímto dnem v oblasti insolvenčního práva začalo být v této oblasti přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) 1346/2000 o úpadkovém řízení. Pokud se v insolvenčním řízení vedeným před českým soudem vyskytne tzv. evropský 8

8 mezinárodní prvek je příslušný český soud povinen aplikovat toto Nařízení. Postavení věřitele v insolvenčním řízení s evropským mezinárodním prvkem vykazuje důležité odlišnosti to nejenom od českého insolvenčního práva ale od českého práva obecně. Zásadní odlišnosti se objevují zejména v rozdílném chápání obsahu právních pojmů a definic. Práce je zaměřena na postavení věřitele v tzv. přeshraničním insolvenčním řízení s cílem vytvořit zásady strategie pro věřitele, který se stane účastníkem takovéhoto řízení. 1.1 Specifikace řešeného problému Specifikace problému v širším a užším slova smyslu Řešeným problémem v širším slova smyslu je vznik zákonem předvídané situace na straně dlužníka a způsob jednání věřitele na tuto situaci. Situace je zákonem označena jako úpadek nebo hrozící úpadek a je obecně doprovázena jevem, kdy dlužník není schopen splatit své splatné peněžité závazky, má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že stav úpadku nevyřeší sám a je proto v zájmu společnosti, aby řešení této situace bylo upraveno zvláštním právním režimem. Pro věřitele to obecně znamená zásadní změnu v obsahu jeho práv vyplývajících z původního závazkového vztahu. Pro účely této práce je možno výsledek této změny vymezit jako problém v užším slova smyslu. Práva a povinnosti, které byly původně upraveny ustanoveními občanského a obchodního zákoníku získávají jiný charakter poté, co rozhodl insolvenční soud příslušným usnesením o zahájení insolvenčního řízení. Cílem věřitele před vyhlášením rozhodnutí o úpadku bylo uhrazení pohledávky a jejího příslušenství. Cílem věřitele po vyhlášení rozhodnutí o úpadku může být uhrazení pohledávky a příslušenství pouze v takovém objemu, jaký bude reálný za konkrétních podmínek. Citované vymezení je formulováno velmi optimisticky, protože realita většiny výsledků uspokojení věřitelů dosažená v řízeních podle zákona o konkursu a vyrovnání dosažených do konce roku 2007 byla velmi nízká. Cílem konkursu a vyrovnání podle ust. 2 odst. 3 cit. zákona je dosažení poměrného uspokojení věřitelů a majetku tvořícího konkursní podstatu za podmínek stanovených v tomto zákoně, ale výsledky jednotlivých konkursů byly značně neuspokojivé, věřitelům se dostávalo pouze mizivého uspokojení a řízení trvala po mnoho let. Zákonná úprava postavení věřitelů a jejich orgánů sice umožňovala podle zákona č. 328/1991 Sb. vykonávat vliv na činnost správce konkursní podstaty, ale vlastní průběh konkursního řízení a zejména uspokojování věřitelů bylo ovlivňováno dalšími faktory, které věřitelé ovlivnit nemohli. Majetek úpadce byl často předmětem incidenčních sporů v nichž vystupovali správci více konkursních podstat. Tyto spory byly rozhodovány na 9

9 více soudech. Současně byly rozhodovány spory o vyloučení pohledávek, vypořádání zaniklých společných jmění manželů, spory o určení neúčinnosti právních úkonů a další spory. Některé spory byly vyvolávány spekulativně a neexistovala reálná možnost na straně poškozených takovým sporům zabránit a nebo zajistit jejich rychlejší průběh. Postupem času docházelo k poklesu aktivity věřitelských orgánů, které si byly vědomy beznadějnosti uplatňování svých práv v konkursním řízení. Nespokojenost se stavem uspokojování pohledávek ve stávajícím konkursním řízení vedla logicky ke vzniku aktivit podporujících snahu o kodifi kaci nového zákona, který by nahradil zcela zákon starý a převzal by z něj pouze instituty, které se osvědčily. Současně se do tvorby nového InsZ. promítl razný vliv peněžních ústavů, které insolventním dlužníkům poskytovaly a poskytují úvěry a půjčky. Tito velcí věřitelé požadovali, aby jim nové insolvenční řízení umožnilo vykonávat v řízení větší vliv na výběr a činnosti insolvenčního správce a současně vytvořit zákonné podmínky pro to, aby se snížily náklady konkursního řízení a odměna správce, což byly výdaje, které snižovaly výsledné uspokojení věřitelů. Současně bylo nezbytné respektovat skutečnost, že po 1. květnu 2004 se na Českou republiku začaly vztahovat nařízení a směrnice vydané orgány Evropské unie a při tvorbě nového InsZ. bylo nutné vycházet z mnoha těchto směrnic a nařízení. V tomto místě je vhodné za všechny tyto unijní normy jmenovat Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 z 29. května 2000 o insolvenčním řízení. Citovaný předpis představuje zásadní normu, která má v aplikaci práva samozřejmě přednost před českými zákony. Účelem této unijní normy není unifikace nebo harmonizace zákonů upravujících insolvenční řízení, ale pouze unifikace a harmonizace postupu při stanovení jednotlivých pravidel pro posuzování mezinárodní příslušnosti, způsob výběru použitého práva pro takové řízení a harmonizace účinků rozhodnutí soudů v zahájených insolvenčních řízeních Změny v zákonné úpravě Jak již bylo v úvodu této práce uvedeno, dnem 1. ledna 2008 se všechna podání podaná dříve ke konkursním soudům nazývají insolvenčním návrhem podle zákona č. 182/2006 Sb. Příslušné soudy označujeme v návrhu jako soudy insolvenční a skutečnost, že na konkrétní právnickou nebo fyzickou osobu byl podán insolvenční návrh a tím započaly účinky insolvenčního řízení je možno zjistit dvě hodiny poté, co byl na insolvenční soud doručen insolvenční návrh. Tato skutečnost se zveřejní na veřejně dostupném portálu ministerstva spravedlnosti v části označené jako insolvenční rejstřík. Zkoumaný problém však zůstává stejný, pouze se mění podmínky jeho řešení. 10

10 Stále však platí, že je nejdůležitější, aby věřitel získal v insolvenčním řízení co nejvyšší možné finanční uspokojení v co nejkratším čase. Nový insolvenční zákon podrobně upravuje postavení insolvenčního soudu, insolvenčního správce, dlužníka, věřitelů a jejich práva i povinnosti v insolvenčním řízení. Postavení všech procesních subjektů se mění a upravuje v obecné části a zvláštním způsobem pro jednotlivá řešení úpadku v části druhé InsZ. Mění se však nejen postavení procesních subjektů, ale způsob doručování, běh lhůt a s nimi spojených možností uplatnit svá práva. Požadavky zákona kladou vyšší nároky na odbornost a rychlost práce insolvenčního soudu a insolvenčního správce. Zejména na činnost správce je insolvenčním zákonem kladena větší odpovědnost za jeho konkrétní činnost. Jeho postavení je dále upraveno zákonem č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích, který výrazným způsobem zvyšuje požadavky na úroveň dosaženého vzdělání, zkušeností a stanovuje povinnost přezkoušení stávajících i nových správců z dosažené úrovně vzdělání. Cílem je nepochybně snaha o to, aby se zlepšila a zrychlila práce insolvenčních soudů a aby se současný vysoký počet správců snížil, ale zvýšila se při splnění všech zákonných požadavků jejich profesionální úroveň. Je možno vyslovit názor, že by za několik let měl v oblasti insolvenčního řízení pracovat stav insolvenčních správců, kteří by byli odborníky na vymezenou oblast práva, ekonomiky a krizového řízení. Zvýšení požadavků na úroveň práce insolvenčních soudů a insolvenčních správců klade také zvýšené požadavky na profesionální úroveň věřitelů, zejména členů věřitelských orgánů a jejich náhradníků. Nová právní úprava posílila postavení věřitelů v insolvenčním řízení, ale současně vytvořila tlak na dokonalejší znalost nových práv a způsobů jejich uplatnění. Tato skutečnost se projevuje v ustanoveních InsZ., která věřitelům přiznávají jejich práva, ale současně stanovují přísnější požadavky na splnění formálních náležitostí řádným a včasným způsobem. Věřitelé tak získali větší možnost ovlivnit výsledek insolvenčního řízení a tím i vyšší stupeň uspokojení, ale současně začalo platit, že svá práva musí umět uplatnit řádně a včas, jinak je mohou ztratit. V úvodu této části byla zkoumaným problémem v užším slova smyslu označena změna původního postavení věřitelů v insolvenčním řízení. Změna postavení věřitele v insolvenčním řízení umožňuje vyvést ochranu věři telských práv z původního téměř beznadějného stavu, ale bude záležet na jednotlivých věřitelích a jejich orgánech, zda-li tuto změnu postavení využijí. Také zde platí, že svá práva musíme nejprve znát a potom je chtít uplatnit a také vědět jakým způsobem. 11

11 1.2 Smysl a cíl práce Složitost právní úpravy insolvenčního řízení Zákon o konkursu a vyrovnání obsahoval 73 ustanovení z nichž značná část nebyla často aplikována. Ke znalosti tohoto zákona však bylo nezbytné zvládnout část ustanovení dalších zákonů, jako např. zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, zákon č. 21/1992 Sb. o bankách a jiných zákonů. Stručná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání byla od , kdy nabyl účinnosti, opakovaně novelizována. Jenom do roku 2001 bylo provedeno celkem osmnáct dílčích novelizací. Z důvodů rozdílného výkladu některých ustanovení zákona při rozhodování soudů prvního i druhého stupně často ve věcech na základě dovolání rozhodoval Nejvyšší soud ČR a postupně sjednocoval aplikační praxi soudů svými judikáty. Znalost této judikatury byla a je nezbytným požadavkem na dosažení profesionální úrovně subjektů konkursního řízení. Již v době od do došli někteří věřitelé k obecnému závěru, že uplatnění jejich práv v konkursním řízení a činnost věřitelských orgánů není jednoduchá záležitost a pokud jim zákon přiznává v konkursním řízení konkrétní práva, předpokládá současně, že tato práva budou aktiv ně uplatňovat. Věřitelé obecně spoléhali na to, že pokud včas a ve lhůtě přihlásí své pohledávky a zajistí, aby tyto pohledávky byly pokládány za zajištěné v přezkumném řízení, splní si zcela své povinnosti a o naplnění jejich práv se postará konkursní soud a ustanovený správce. Brzy vyšlo najevo, že v zájmu svého uspokojení musí věřitel uplatnit svá práva, což předpokládá, že tyto práva zná. Jak bylo uvedeno shora, uplatnění věřitelských práv v konkursním řízení vedeném podle ust. zákona č. 328/1991 Sb. bylo složité, zdlouhavé a u některých věřitelů vedlo nepochybně k rezignaci na dosažení kvalitního výsledku. Ustanovení InsZ. poskytují věřitelům jednak větší práva než jim poskytuje zákon o konkursu a vyrovnání a současně vytváří tlak na insolvenční soudy tak, aby insolvenční řízení trvalo kratší dobu. Činnost insolvenčních správců je více podřízena věřitelským orgánům a snižuje se možnost, že výtěžek zpeněžení úpadcova majetku bude neúměrně snížen nadměrnými náklady správce a jeho odměnou. Posílení věřitelských práv v insolvenčním řízení je však doprovázeno velmi podrobnou právní úpravou a dalšími opatřeními, které slouží k tomuto účelu. Předně je nezbytné zmínit, že samotný zákon č. 182/2006 Sb. obsahuje celkem 431 ustanovení z nichž mnohá obsahují více odstavců s podrobnou úpravou práv a povinností. Zákon je přehledně rozdělen do třech částí a jednotlivé části jsou dále děleny do hlav a dílů. Právní úprava je velmi podrobná a zřetelně obsahuje vyhodnocení zkušeností z předcházejících úpadkových řízení vedených 12

12 podle zákona o konkursu a vyrovnání. Text zákona obsahuje množství odkazů na další zákony, jako zákon občanský, obchodní, navazuje na občanský soudní řád a mnoho dalších zákonů. Současně odkazuje na činnost nového informačního systému veřejné správy, jehož je správcem Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový informační systém je nazván jako insolvenční rejstřík a předpokládá se, že všichni věřitelé jej budou využívat jeho informačních výhod. Orientace v novém zákoně a souvisejících předpisech není jednoduchá. Během roku 2007 využívali soudci, kteří působí od na insolvenčních soudech mnoha vzdělávacích možností, jak aktivně zvládnout text zákonů a připravili se tak na účinnost nového zákona byl také splněn předchozí slib ministra spravedlnosti a skutečně bylo možno v tento den zalistovat v insolvenčním rejstříku. Z uvedených skutečností je zřejmé, že současná úprava insolvenčního práva se postupně stala poměrně rozsáhlou oblastí v níž se obtížně orientují i osoby s právnickým vzděláním. Je nezbytné zdůraznit, že aktivní činnost v této oblasti vyžaduje podrobnou znalost jednotlivých právních institutů a zejména jejich vzájemných vazeb. Rozsáhlost právních norem upravujících oblast insolvenčního práva a nezbytnost se v nich aktivně orientovat vytváří nové požadavky na činnost věřitelů a jejich orgánů. Věřitel i za podmínek, kdy objektivně nemůže získat zpět celou svou pohledávku a její příslušenství, by měl usilovat o to, aby část, kterou v průběhu nebo v závěru insolvenčního řízení získá byla co nejvyšší a aby doba, za níž se tak stane byla co nejkratší. V současné době však věřiteli nebude stačit pouhé prostudování určité pasáže zákona. K tomu aby využil všech možností, které mu poskytuje nová právní úprava musí využít práva, která jsou v zákoně upravena na více místech. Ustanovení, která podporují jeho práva souvisí někdy s některými právními instituty takovým způsobem, že tuto souvislost bez znalosti praxe a jiných souvislostí nemusí rozeznat. Věřitel se obecně dostává do nové složitější situace, protože jeho uplatnění práva na úhradu pohledávky je podřízeno novému právnímu režimu, který je složitý a který nezná. K dosažení obecného cíle věřitelů a to je k získání poměrného uspokojení jeho pohledávky však nemusí nastudovat a aktiv ně zvládnout řadu nových právních institutů, pokud bude mít k dispozici jiné jednodušší řešení. V této situaci by mu mohlo pomoci, pokud využije metodu efektivního uplatnění práv věřitele v insolvenčním řízení, která jednoduchým a srozumitelným způsobem zpracuje nejdůležitější procesní a taktické úkony, nezbytné pro dosažení obecného cíle věřitele Smysl práce Smyslem práce je najít pro věřitele jednoduchou obecně použitelnou metodu, která by mu pomohla s rychlou orientací v jeho právech a povinnostech za situace, kdy se jeho dlužník stane účastníkem insolvenčního řízení. 13