PŘÍNOS INTEGROVANÉ TERÉNNÍ VÝUKY PRO POHYBOVOU AKTIVITU ŽÁKŮ NA 1. STUPNI ZŠ (STRUČNÁ INFORMACE O PROJEKTU DISERTAČNÍ PRÁCE)

Transkript

1 PŘÍNOS INTEGROVANÉ TERÉNNÍ VÝUKY PRO POHYBOVOU AKTIVITU ŽÁKŮ NA 1. STUPNI ZŠ (STRUČNÁ INFORMACE O PROJEKTU DISERTAČNÍ PRÁCE) Marek Trávníček Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tělesné výchovy Termín pohyb člověka obvykle označuje způsobilost člověka pohybovat se v prostoru a čase pomocí svalové činnosti. Uvědomělé přemístění člověka v daném prostoru a čase je zpravidla označováno výrazem pohybová aktivita (PA), avšak její bližší vymezení není jednotné (Mužík & Vlček, 2010). Např. Carpensen, Powell & Christenson (1985, s. 126) považovali pohybovou aktivitu (physical activity) za jakýkoli tělesný pohyb zabezpečovaný kosterním svalstvem, vedoucí ke zvýšení výdeje energie jedince. Frömel, Novosad & Svozil (1999, s ) definují pohybovou aktivitu jako komplex lidského chování, které zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka. Je uskutečňováno zapojením kosterního svalstva při současné spotřebě energie. Pohybovou aktivitu autoři dále rozdělují na neorganizovanou (spontánní) pohybovou aktivitu a organizovanou pohybovou aktivitu. Neorganizovanou (spontánní) pohybovou aktivitu autoři popisují jako volně a bez pedagogického vedení (většinou emotivně podmíněnou) prováděnou pohybovou aktivitu. Organizovaná pohybová aktivita je pak těmito autory definována jako intencionální pohybová aktivita, prováděná pod vedením učitele, cvičitele či trenéra. Výše uvedení autoři také rozlišují velikost PA jako míru objemu a intenzity pohybových činností a úroveň PA jako míru zastoupení jednotlivých složek zkráceně označovaných FITT (frekvence, intenzita, doba trvání a druh pohybové aktivity). Pojem pohybová inaktivita (physical inactivity) chápou jako neúčast v pravidelné pohybové aktivitě kromě běžných denních činností. Pojem pohybové aktivity (tj. množ. č.) je dalšími autory, např. Dobrý (2009), chápán jako označení pro různé druhy tělesného pohybu člověka, charakteristického svébytnými vnitřními determinantami (fyziologickými, psychickými, nervosvalovou koordinací, požadavky na svalovou zdatnost, intenzitu apod.) i vnější podobou a formou, vykonávaného hybnou soustavou při vyšší kalorické spotřebě, tj. při energetickém výdeji vyšším než při stavu člověka v klidovém metabolismu. Pohybovými aktivitami jsou např. chůze, plavání, běh, skok, hod, fotbal apod. PA je z hlediska zdraví nezbytnou životní potřebou člověka. Jedním ze základních předpokladů pro udržení celkového zdraví je uvědoměle provozovaná PA, zařazovaná do pohybového režimu označujícího soubor pravidelných pohybových činností, které jsou součástí životního cyklu (Teplý, 70

2 1995), resp. denního režimu člověka. Jak mnozí autoři upozorňují, je nezbytné, aby si děti zafixovaly, že PA v životě člověka zaujímá významné místo (Bunc, 2008; Sekot, 2009, aj.) a že je nepostradatelná pro upevňování vlastního zdraví (Blahutková, Řehulka & Daňhelová, 2005). Pravidelná PA zabraňuje vzniku řady nemocí, je prevencí vzniku obezity a přirozeným nástrojem jejího redukování (např. Anderson & Butcher, 2006; Miles, 2007). Snížení objemu PA a zhoršující se zdravotní stav nebo zdatnost dětí (Vrbas, 2010; Bunc, 2008; Sigmund & Sigmundová, 2011) motivuje k hledání nových možností, jak tuto situaci řešit. Korvas & Cacek (2009) uvádějí, že používání různých forem pohybu při výuce podporuje aktivní účast v učení, vede ke zlepšení chápání učiva, zejména pak pro praktické využití znalostí, dovedností a nabývání zkušeností. Pohyb stimuluje rozvoj motoricko-neurologických systémů, může být využit jako prostředek výrazu, komunikace. Pohybové aktivity motivují děti a podchycují jejich zájem o prostředí. Z těchto důvodů se nabízí zařazování nových forem výuky, jako je například integrovaná terénní výuka. Jejím prostřednictvím můžeme přirozeně implementovat PA přímo do výuky různých vyučovacích předmětů. Propojení pohybových aktivit se vzdělávacím obsahem různých předmětů by mělo přinést pozitivní efekty v pohybovém režimu žáků na ZŠ (Trávníček, 2010). Integrovanou výuku Průcha (2001) charakterizuje jako výuku realizující mezipředmětové vztahy a spojující teoretické činnosti s praktickými. Tato výuka probíhá hlavě ve formách integrovaných předmětů nebo kurzů, modulů nebo témat zařazovaných jako součást více předmětů, projektů spojujících poznatky z více předmětů s praktickými zkušenostmi a produktivními činnostmi, integrovaných dnů, kdy celá škola realizuje jedno společné téma. Podroužek (2002, str. 11) píše o integrované výuce ve smyslu spojení (syntézy) učiva jednotlivých učebních předmětů nebo kognitivně blízkých vzdělávacích oblastí v jeden celek s důrazem na komplexnost a globálnost poznávání, kde se uplatňuje řada mezipředmětových vztahů. Integrovaná výuka tak není založena na vybraných oblastech vzdělávání či učebních předmětech, tj. na předmětovém kurikulu, ale vychází z tzv. integrovaného kurikula. Výzkum kurikula tělesné výchovy se v poslední době zaměřuje na více forem kurikula (např. Mužík & Trávníček, 2006; Mužík, 2008; Trávníček, 2009: Mužík, Vlček et al., 2010). Zavedením integrovaného kurikula do RVP ZV se podle Korvase (2009) zvyšuje možnost realizace výukových programů různých předmětů v propojení s pohybovými aktivitami. Tradiční předmětové kurikulum má řadu výhod, ale i určité nevýhody. Právě některé nevýhody je možné řešit pomocí integrovaného kurikula, které bylo v rámci nové školské reformy uvedeno do života školy - střídáním těchto způsobů výuky. Hledání způsobu, jak motivovat žáky, je permanentní proces, který má své odlišnosti ve vztahu žáka k určitým činnostem. Na to, aby školní tělesná výchova vyvolala zájem žáka o pohybové aktivity a pravidelný pohybový režim, má v průběhu školní docházky asi 800 vyučovacích hodin (tj. 71

3 necelých 100 hodin na školní rok). Také z tohoto důvodu se tradičně působící škole jen málo daří naučit žáky životnímu způsobu s adekvátním zastoupením pohybových aktivit, což může vést k disharmonii v jejich dalším vývoji a také k předčasnému rozvoji civilizačních chorob. Proto je vhodné spojovat pohyb žáků s dalšími vzdělávacími činnostmi. Integrovaná výuka různých předmětů s tělesnou výchovou nebo pohybovými aktivitami je poměrně nová forma realizace edukačního procesu na našich školách. Nová forma zejména proto, že v této oblasti u nás existuje poměrně málo předchozích zkušeností, podnětů i výzkumů. Jedná se o snahu prolomit zaběhlé postupy a obohatit je o nové přístupy. Při účelném zařazování integrované výuky se nabízí využít pro výuku autentické prostředí. Při přenesení integrované výuky mimo školní lavice, tj. do terénu, se automaticky dosáhne začlenění pohybové aktivity do výuky a zároveň získáme pro integraci ostatních předmětů přirozené prostředí. Žákům tak umožníme jasnější představu o probírané látce a snadnější chápání souvislostí mezi jednotlivými obory. Setkáváme se tedy s pojmem terénní výuka. Podle Hofmanna (2003, s. 7) je terénní výuka komplexní výukovou formou, která v sobě zahrnuje různé výukové metody (pokus, laboratorní činnosti, pozorování, projektová metoda, kooperativní metody, metody zážitkové pedagogiky atd.) a různé organizační formy výuky (vycházka, terénní cvičení, exkurze, tematické školní výlety expedice), přičemž těžiště spočívá v práci v terénu (především mimo školu). Intervenční snahy prosadit integrovanou terénní výuku prostřednictvím poučených absolventů pedagogické fakulty do škol lze pozorovat například u projektu ACTIV - projekt integrované terénní výuky ve studiu učitelství (Trávníček, 2010). Projekt navazuje na dlouhodobou úspěšnou praxi a výzkum spojený s integrovanou terénní výukou zejména na MU (Hofmann, Trávníček & Soják, 2011; Korvas 2009). Šetření prokázala, že terénní výuka je rovnoprávnou formou školní výuky a může velkou měrou přispívat k integraci dvou i více předmětů. Integrovaná terénní výuka se tedy jeví jako účelná forma výuky, kdy je vzdělávací obsah různých předmětů propojován s pohybovou aktivitou v terénu, tj. mimo školní budovu. Předpokládáme, že integrovaná terénní výuka přinese pozitivní efekty v pohybovém režimu žáků. Objem PA při realizaci takové jednotky integrované terénní výuky by mohl být srovnatelný s objemem PA jedné hodiny tělesné výchovy, jak bylo prokázáno šetřením Korvase (2009) u žáků na 2. stupni ZŠ. Součástí disertační práce je také vytvoření výukových programů integrované terénní výuky pro jednotlivé ročníky 1. stupně ZŠ, ověření těchto programů v pedagogické praxi a zjištění frekvence, intenzity, doby trvání a obsahu PA při realizaci integrované terénní výuky. Na základě výzkumného ověření hodláme posoudit přínos této formy výuky pro PA dětí mladšího školního věku i pro vzdělávací proces na 1. stupni ZŠ. 72

4 Předpokládaným výzkumným souborem bude záměrný výběr učitelů a žáků 1. stupně ZŠ, jedna třída z každého ročníku. Monitoring bude proveden v průběhu jednoho školního roku, kdy bude na škole realizován předem připravený výukový program integrované terénní výuky. Předpokládá se, že integrovaná terénní výuka bude zařazena do výuky jednou týdně v rozsahu dvou vyučovacích hodin. Pro posouzení frekvence, intenzity, doby trvání a obsahu PA při integrované terénní výuce bude nutný její důkladný a přesný monitoring. Cílem monitorování terénní PA je získat co nejpřesnější popis úrovně realizované PA pomocí neinvazivních přístrojů (pedometry, multifunkční přístroje) a subjektivních metod (písemné záznamy, pozorování, dotazníky, rozhovory). Bude třeba minimalizovat chyby při sledování PA a kvantifikaci získaných dat (Sigmund & Sigmundová, 2011). Předpokládaný sběr dat bude osobní: a) pomocí měřících procedur během výuky s využitím přístrojů Akcelerometr Caltrac,nebo Kenzův kalorimetr (objektivní a přímé měření frekvence a intenzity pohybu při fyzické aktivitě, aktivní energetický výdej kcal kg-1 den-1); b) pomocí subjektivních pozorovacích a dotazovacích metod během a po realizaci výuky. Pro posouzení objemu, intenzity, doby trvání a obsahu PA při integrované terénní výuce bude nutný její důkladný a přesný monitoring. Bude třeba minimalizovat chyby při sledování PA a kvantifikaci získaných dat (Sigmund & Sigmundová 2011). Data získaná přístrojovými technikami budou zpracována kvantitativně pomocí metod matematicko-statistické analýzy. Výsledky písemných záznamů, pozorování a dotazování budou zpracovány kvalitativně-kvantitativním způsobem, tj. kategorizací záznamů a pozorovaných činností. Předpokládá se zařazení tematiky práce do projektu MŠMT Pokusné ověřování účinnosti programu zaměřeného na změny v pohybovém a výživovém režimu žáků ZŠ (Pohyb a výživa, č. j. MSMT- 5488/ ). Cílem tohoto projektu je dosažení změn v pohybovém a výživovém režimu škol. Finanční a etické aspekty práce budou řešeny v rámci tohoto projektu. Věříme, že realizace projektu disertační práce prokáže přínos integrované terénní výuky pro pohybový režim žáků i pro vzdělávací proces na 1. stupni základních škol. Projekt MŠMT by měl následně umožnit plošné uplatnění integrované terénní výuky na českých školách. 73

5 Literatura 1. Anderson, P. & Butcher, K. (2006). Childhood obesity: trends and potential causes. The future of children(16). 2. Blahutková, M., Řehulka, E. & Daňhelová, Š. (2005). Pohyb a duševní zdraví. (p. 78). Brno: Paido. Bunc, V. (2008). Nadváha a obezita dětí životní styl jako příčina a důsledek. Česká kinantropologie, 12(3), pp Carpensen, C., Powell, K. & Christenson, G. (1985). Physical activity, exercise, and physical fitness: definitions and distinctions for health-related research. Public Health Reports, pp Dobrý, L. (2009). Kiantropologie a pohybové aktivity. In Tělesná výchova a sport mládeže v 21. století. (1. vyd., 12-16). Brno: Masarykova univerzita. 5. Frömel, K., Novosad, J. & Svozil, Z. (1999). Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. (1. vyd., p. 173). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 6. Hofmann, E. (2003). Integrované terénní vyučování. (1. vyd., 1 sv. (různé stránkování)). Brno: Paido. 7. Hofmann, E., Trávníček, M. & Soják, P. (2011). Integrovaná terénní výuka jako systém. In: Smíšený design v pedagogickém výzkumu: Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu. (pp ). Masaryk University Press. 8. Korvas, P. (2009). Integrovaná terénní výuka s pohybovými aktivitami (Habilitační práce). Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Brno. 9. Korvas, P. & Cacek, J. (2009). Integrovaná výuka a tělesná výchova na základní škole. (1. vyd., p. 109). Brno: Masarykova univerzita. 10. Miles, L. (2007). Physical activity and health. Nutrition buletin(32), pp Mužík, V. (2008). Výzkumné sondy do kurikula tělesné výchovy na základní škole. In: Tělesná výchova a sport mládeže v biologickém, psychologickém, sociálním a didaktickém kontextu. (1. vyd.) Brno: Masarykova univerzita. 12. Mužík, V. & Trávníček, M. (2006). Koncepce a realizace tělesné výchovy na české základní škole. Pedagogická revue, 58(4). 13. Mužík, V., Vlček, P. et al, (2010). Škola, pohyb a zdraví: výzkumné výsledky a projekty. (1. vyd., p. 280). Brno: Masarykova univerzita. 14. Podroužek, L. (2002). Integrovaná výuka na základní škole v teorii a praxi. (1. vyd., 96 s.) Plzeň: Fraus. 15. Průcha, J. (2001). Pedagogický slovník. (3., rozš. a přeprac. vyd., p. 322). Praha: Portál. 16. Sekot, A. (2009). Pohybová aktivita versus obezita. In: Tělesná výchova a sport mládeže v 21. století. (1. vyd., pp ). Brno: Masarykova univerzita. 74

6 17. Sigmund, E. & Sigmundová, D. (2011). Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. (1. vyd., p. 171). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 18. Teplý, Z. (1995). Zdraví, zdatnost, pohybový režim. Praha: Česká asociace sportu pro všechny. Trávníček, M. (2009). Realizace školní tělesné výchovy pohledem učitelů 1. stupně základní školy. In: Tělesná výchova a sport mládeže v 21. století. (1. vyd., s ). Brno: Masarykova univerzita. 19. Trávníček, M. (2010). ACTIV projekt integrované terénní výuky ve studiu učitelství. In Mužík, V. & Vlček, P. Škola, pohyb a zdraví: výzkumné výsledky a projekty. (1. vyd., pp ). Brno: Masarykova univerzita. 20. Vrbas, J. (2010). Nové přístupy k hodnocení tělesné zdatnosti žáků - součást výchovy ke zdraví na 1. stupni ZŠ (Dizertační práce). Masarykova univerzita. Fakulta sportovních studií, Brno. Kontaktní adresa: Mgr. Marek Trávníček Katedra tělesné výchovy PdF MU Poříčí 31, Brno travnicek@ped.muni.cz 75