Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém?

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa Studijní směr: Veřejná ekonomika a správa Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém? Is the Czech pension system determined by the EU entry? bakalářská práce Autor: MICHAL SKŘIVÁNEK Vedoucí bakalářské práce: ING. ROBERT JAHODA, PH.D. Šumperk / duben 2008

2 Jméno a příjmení autora: Michal Skřivánek Název bakalářské práce: Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém? Název práce v angličtině: Is the Czech pension system determined by the EU entry? Katedra: veřejné ekonomie Vedoucí diplomové práce: Ing. Robert Jahoda, Ph.D. Rok obhajoby: 2008 ANOTACE Evropská unie naplňuje své cíle realizací různých politik zakotvených právem Evropské unie. Charakter daných politik determinuje míru, formu i nástroje jejich působení na členské země. Tato bakalářská práce se zaměřuje na penzijní systémy členských zemí Evropské unie. Identifikuje příslušné politiky, jimiž Evropská unie ovlivňuje penzijní systémy členských zemí, a dále faktory ovlivňující stabilitu a udržitelnost těchto systémů. Mezi nejvýznamnější patří stárnutí populace, které klade zvýšené nároky na veřejné finance. Cílem práce je analýza penzijních systémů členských států Evropské unie z hlediska procesů jejich koordinace se zaměřením na dlouhodobou fiskální udržitelnost. Další rovinu představuje rozbor českého penzijního systému z pohledu závazků České republiky vůči EU společně s deskripcí základních variant české penzijní reformy a podanými doporučeními. ANNOTATION The European Union achieves targeted objectives by realization of various policies that are stipulated by the European Union s law. These policies determine a scale, form and instruments by which are influenced the Member States. This bachelor s thesis is focused on the Member States pension systems. It identifies relevant policies of EU in relation to pension systems of the Member States and factors of their stability and sustainability. The ageing of the population is the most important factor that causes pressure on public finances. The aim of the thesis is to analyse process of a coordination Member States pension systems with focus on the long-term fiscal sustainability. Next part is concentrated on analysis of the Czech pension system and commitments to EU followed by a description of the basic alternatives for a pension reform together with suggested recommendations. KLÍČOVÁ SLOVA Evropská unie sociální politika penzijní systém stárnutí populace Lisabonská strategie otevřená metoda koordinace Pakt stability a růstu veřejné finance dlouhodobá fiskální udržitelnost česká penzijní reforma. KEYWORDS European Union social policy pension system ageing of the population Lisbon strategy open method of coordination Stability and Growth Pact public finances long-term fiscal sustainability Czech pension reform.

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Ovlivní vstup České republiky do Evropské unie náš penzijní systém? vypracoval samostatně pod vedením Ing. Roberta Jahody, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Šumperku dne 18. května vlastnoruční podpis autora

4 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych velmi rád poděkoval Ing. Robertu Jahodovi, Ph.D. za poskytnuté konzultace, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce.

5 Obsah ÚVOD SOCIÁLNÍ POLITIKA, DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ ÚLOHA, SLOŽKY A ZÁKLADNÍ VAZBY SOCIÁLNÍ POLITIKY DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ (PENZIJNÍ SYSTÉMY) Konstrukce a financování důchodového systému Uspořádání systémů důchodového zabezpečení DÍLČÍ ZÁVĚR EVROPSKÁ UNIE A KOORDINACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ PRÁVO, POLITIKY A CÍLE EVROPSKÉ UNIE ZÁKLADNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝDAJE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ NÁSTROJE KOORDINACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ Otevřená metoda koordinace Pakt stability a růstu Další nástroje DÍLČÍ ZÁVĚR ANALÝZA NÁSTROJŮ KOORDINACE PENZIJNÍCH SYSTÉMŮ PLNĚNÍ FISKÁLNÍCH (A SOCIÁLNÍCH) CÍLŮ Z POHLEDU ČLENSKÝCH ZEMÍ EVROPSKÉ UNIE Země s nízkým rizikem udržitelnosti veřejných financí Země se středním rizikem udržitelnosti veřejných financí Země s vysokým rizikem udržitelnosti veřejných financí ANTICIPACE BUDOUCÍHO VÝVOJE DÍLČÍ ZÁVĚR PENZIJNÍ SYSTÉM ČESKÉ REPUBLIKY MODEL A PRÁVNÍ ÚPRAVA ČESKÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU Struktura českého penzijního systému Úpravy penzijního systému z hlediska koordinace legislativy PLNĚNÍ ZÁVAZKŮ VŮČI EVROPSKÉ UNII PENZIJNÍ SYSTÉM VARIANTY ČESKÉ PENZIJNÍ REFORMY A ZÁVAZKY VŮČI EU DOPORUČENÍ PRO REFORMU ČESKÉHO PENZIJNÍHO SYSTÉMU DÍLČÍ ZÁVĚR ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK SEZNAM ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY... 61

6 Úvod Evropská unie představuje největší a nejvýznamnější evropské integrační uskupení. V počátcích integrace měla spolupráce členských zemí v rámci tehdejšího Evropského hospodářského společenství především ekonomický charakter. Výsledkem postupného prohlubování integračního procesu byla jeho přeměna na Evropská společenství, resp. Evropskou unii (EU). Stanovené cíle EU již mají také významný sociální rozměr základním úkolem je budování sociální soudržnosti ve společnosti jako důležitého předpokladu pro růst a zaměstnanost. Uvedená oblast náleží do působnosti sociální politiky, jejíž součástí je důchodové zabezpečení. Sociální politika patří mezi sdílené politiky, což určuje rozsah, formu, a také nástroje, jimiž EU danou oblast ovlivňuje. Ve většině členských států EU dochází vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji ke stárnutí populace. V jednotlivých zemích se sice projevuje v různém rozsahu a intenzitě, nicméně lze říci, že obecný trend je společný stále výraznější změny věkové struktury obyvatelstva. Stárnutí populace s sebou přináší mnohé ekonomické, sociální a další otázky. Jejich řešení, především vzhledem k závažnosti a šíři dopadů stárnutí, vyžaduje komplexní a koordinovaný přístup v rámci souvisejících politik na úrovni členských států i EU. Cílem práce je provedení deskripce základních nástrojů koordinace penzijních systémů členských zemí EU. Následná analýza vybraných nástrojů se primárně zaměří na dlouhodobou fiskální udržitelnost penzijních systémů, potažmo veřejných financí, z pohledu členských zemí EU a stanovených cílů. Výchozí rámec utvoří vymezení politik v oblasti penzijních systémů v EU. Dalším cílem je popis současného českého penzijního systému včetně základních variant jeho reforem společně se zhodnocením z hlediska závazků vůči EU a doporučeními pro reformu českého penzijního systému. K dosažení uvedených cílů jsou v této práci použity zejména metody deskripce (kapitola 1-4), sekundární analýzy a syntézy (kapitola 3 a 4) a dedukce a indukce (kapitola 2-4). Tématiku penzijních systémů jsem si zvolil především proto, že ji považuji za velmi důležitou kvůli ekonomickým i společenským dopadům stárnutí populace. Pro Českou republiku jsou demografické projekce značně nepříznivé, takže reforma našeho penzijního systému představuje zcela aktuální záležitost. Výsledná podoba reformy zahrnuje také dimenzi našeho členství v EU. Záměrem mé bakalářské práce je poskytnout ucelenější pohled (s ohledem na daný rozsah práce) na národní penzijní systémy a rámec jejich změn v evropském kontextu. 6

7 Literatura k řešené problematice pochází z několika vědních oborů a obsahuje tak mnohdy různé pojmy, u nichž nemusí být zřejmé, zda se jsou obsahově shodné anebo mají širší či naopak užší význam. Uvádím tedy u některých způsob jejich používání ve své práci. S pojmy penzijní a důchodový je nakládáno volně jako se synonymy; jestliže literatura či právní předpis definuje přesný termín, je preferován (např. důchodové zabezpečení, důchodové pojištění, starobní důchod či penzijní připojištění). Termín sociální ochrana je obsahově ztotožňován s širším pojetím sociálního zabezpečení. Z pojmů EU, Evropské společenství (ES), resp. Společenství, je obecně používán první jmenovaný. Protože oblast penzijních systémů patří výhradně do prvního pilíře EU, resp. Evropského společenství, bude zejména v souvislosti s právem používáno označení ES, resp. Společenství (jako ustálený výraz). 1 Kapitola 1 vymezuje v obecné rovině sociální politiku. Současně je zde identifikováno sociální zabezpečení (složka sociální politiky), do jehož působnosti patří otázky zabezpečení ve stáří, tedy důchodové zabezpečení. Další část kapitoly se zaměřuje na konstrukci penzijních systémů, jejich financování a uspořádání, včetně deskripce třípilířového modelu Světové banky a Mezinárodní organizace práce. Kapitola 2 se věnuje sociální politice EU a dalším vybraným politikám souvisejícím s oblastí penzijních systémů. Popisuje jejich koncepci, vývoj, cíle a povahu působení na členské země. Dále jsou zde uvedeny základní faktory ovlivňující výdaje penzijních systémů. Cílem kapitoly je charakterizovat přístup EU k problematice penzijních systémů, objasnit procesy jejich koordinace a především popsat základní nástroje koordinace, včetně historického vývoje. Kapitola 3 navazuje na předchozí kapitolu analýzou vybraných nástrojů koordinace penzijních systémů z pohledu členských zemí EU a stanovených cílů. Analýza se zaměřuje na (dlouhodobou) fiskální udržitelnost penzijních systémů, resp. veřejných financí; pro Českou republiku je předmětem kapitoly 4. Závěr kapitoly pak tvoří anticipace budoucího vývoje. Kapitola 4 se zabývá současným modelem českého penzijního systému (se zaměřením na první pilíř) a jeho změnami ve vazbě na koordinaci právních předpisů v ES. Součástí je vyhodnocení závazků České republiky vůči EU v oblasti penzijního systému. Kapitola dále obsahuje deskripci základních variant (návrhů) reformy českého penzijního systému společně s rozborem závazků k EU, uvedením aktuálního stavu reformy a doporučeními. V souvislosti s předepsaným postupem práce v zadání doplňuji, že během zpracování práce došlo k jeho přehodnocení s tím, že na základě dohody s vedoucím práce byl následně vypuštěn bod 3 písmeno d) postupu, jehož předmětem mělo být stručné srovnání ČR s jinými zeměmi, které provedly nebo provádějí reformu penzijního systému. 1 TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 5. aktualizované vydání. Praha: Linde, s. ISBN s

8 1 Sociální politika, důchodové zabezpečení 1.1 Úloha, složky a základní vazby sociální politiky Sociální politika se stala nedílným prvkem společenského systému a tvoří jeden ze základních předpokladů dalšího rozvoje společnosti. Utváří se v interakci s ostatními sférami (oblastmi) života společnosti, resp. politikami, které se jimi zabývají pro rozvoj společnosti je nezbytná jejich vyváženost. Sociální politiku je poměrně obtížné jednoznačně a komplexně definovat, nicméně lze říci, že jde o politiku, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života. Zpravidla sem řadíme politiku sociálního zabezpečení, rodinnou politiku, zdravotní politiku, politiku zaměstnanosti a vzdělávací politiku. Hovoříme o širším pojetí sociální politiky. Užší pojetí se omezuje především na oblast sociálního zabezpečení a zaměstnanosti. 2 Sociální zabezpečení využívá stát při prevenci, zmírňování či řešení důsledků sociálních rizik (událostí), při garanci sociálních jistot, resp. určitých sociálních práv a k udržení patřičné životní úrovně v různých životních situacích. Mezi sociální události obvykle řadíme nemoc, úraz, invaliditu, stáří, těhotenství, narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka. Sociální zabezpečení může mít různý obsah rozlišuje se užší a širší pojetí sociálních událostí. Užší pojetí zahrnuje důchodové zabezpečení a sociální služby, do širšího pojetí dále patří např. péče o zdraví, zabezpečení v nezaměstnanosti nebo pomoc rodinám s dětmi. 3 Z hlediska propojenosti sociální politiky a ostatních oblastí života společnosti jsou významné vazby mezi sociální a hospodářskou politikou, což je dáno tím, že na každý společenský jev lze nahlížet v různých rovinách neexistují tedy problémy obsahující pouze hospodářskou či naopak sociální stránku (hospodářské, sociální a další aspekty se prolínají a působí na sebe). Jelikož sociální politika klade značné nároky veřejné finanční zdroje, je k zajištění její účinnosti nezbytná patřičná výkonnost ekonomiky. Dobrá hospodářská politika podporuje výkonnost ekonomiky a umožňuje tedy vytvářet potřebné zdroje pro financování opatření sociální politiky. Naopak sociální politika vytváří předpoklady a podmínky pro hospodářský rozvoj prostřednictvím rozvoje, kultivace a aktivizace lidského potenciálu. Vliv sociální politiky však nelze omezovat pouze na pozitiva vzdělání a kvalifikace ve vztahu k ekonomickému růstu úspěšnost hospodářské politiky závisí také na celkové sociální stabilitě společnosti. Hospodářská a sociální politika se tedy vzájemně podmiňují, stimulují a vytvářejí si podmínky, které by si samy o sobě nedokázaly zajistit. 4 2 KREBS, Vojtěch a kolektiv. Sociální politika. 4. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: ASPI, s. ISBN s PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, s. ISBN s KREBS, Sociální politika, s

9 1.2 Důchodové zabezpečení (penzijní systémy) Historicky byly penzijní systémy koncipovány, ustavovány a spravovány především s ohledem na dosavadní ekonomický a společenský vývoj dané země, její politickou situaci, pojetí sociální politiky, sociální cítění a tradice. Zásadní význam pro stabilitu a fiskální udržitelnosti má demografická situace země, zejména však její očekávaný budoucí vývoj Konstrukce a financování důchodového systému Podoba penzijního systému se může v jednotlivých zemích poměrně výrazně odlišovat. Můžeme však nalézt určité společné rysy principy tvořící jeho základní strukturu. Odlišnosti většinou vyplývají z míry jejich aplikace, přičemž platí, že jejich váha se může měnit v čase. Při posuzování penzijního systému je nutno principy vnímat komplexně důležitá je celková vyváženost. Z uplatňovaných principů můžeme zmínit alespoň některé: princip univerzality, komplexnosti, ekvivalence (zásluhovosti), solidarity, přiměřené úrovně zabezpečení jednotlivých sociálních událostí, právní i ekonomické garance, dlouhodobé finanční rovnováhy nebo princip respektování mezinárodních závazků a požadavků. 6 FINANCOVÁNÍ DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ Z institucionálního hlediska rozlišujeme tyto formy financování důchodového zabezpečení: ze státního rozpočtu (zdrojem finančního prostředků jsou daně z příjmů) pro tento způsob je charakteristická nejvyšší možná sociální solidarita, protože při růstu příjmů roste daňové zatížení, zatímco výše důchodu naopak klesá; ze státního rozpočtu (zdrojem příspěvky na sociální důchodové pojištění) zde je míra redistribuce nižší než v předchozím případě; příspěvky jsou stanoveny jednotným procentem z výdělku ve výši dostatečné k financování důchodů v určitém období. Tento způsob financování má přispět k transparentnosti systému. Výše příspěvkové sazby by měla pružně reagovat na potřeby systému, aniž by se vytvářely přebytky ve prospěch neurčitých položek státního rozpočtu. ; z fondu odděleného od státního rozpočtu (zde se shromažďují příjmy z příspěvků, nevytváří se žádná kapitálová rezerva ani kapitál pro investice) jedná se o průběžné financování důchodového pojištění, tzv. systém Pay-As-You-Go (PAYG). Systém je postaven na mezigenerační solidaritě příspěvky odváděné ekonomicky aktivními použity na výplatu důchodů nynějších důchodců; vyplácené dávky garantuje stát; z fondu s rezervou (v rámci průběžného financování vytvářena rezerva na úrovni dlouhodobě investovaného kapitálu) v tomto systému lze zajistit dostatečné rezervy pouze v případě, že výše příjmu do systému bude nastavena tak, aby převyšovala jeho výdaje; příspěvková sazba musí být vyšší, než je potřeba pro financování vyplácených dávek. Zde je však potřeba vzít v úvahu samotné plátce příspěvků, zaměstnavatele a 5 ŠULC, Jaroslav. Alternativy reformy penzijního systému v České republice. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, s. ISBN s ŠULC, Alternativy reformy penzijního systému v České republice, s

10 zaměstnance nepřiměřeně vysoká příspěvková sazba by mohla snižovat jejich životní úroveň a v konečném důsledku i konkurenceschopnost podniků; princip čistě fondový (FF; fully funded) zde příspěvky pojištěnců vytvářejí kapitálové rezervy, které jsou v budoucnu použity na výplatu jejich vlastních dávek důchodu. Tento způsob je využíván ve většině soukromých pojišťovacích systémů. 7 Základní typy penzijních plánů V souvislosti s uvedenými možnostmi financování důchodů je také důležitý druh penzijního plánu. Rozlišujeme následující druhy: dávkově definovaný systém (DB; defined benefit) garantuje určitou výši důchodu, odvozenou většinou od počtu let, kdy pojištěnec odváděl příspěvky, a výše jeho příjmu za určité vymezené období. příspěvkově definovaný systém (DC; defined contribution) účastníci do systému odvádějí částky na základě stanovené příspěvkové sazby; výše jejich důchodů však kromě celkově odvedených příspěvku závisí i na míře výnosu z investovaných prostředků vložených do systému; hypotetické příspěvkově definované systémy (NDC; notional defined contribution) každý účastník má vlastní (hypotetický) individuální účet, na který jsou připisovány účastníkem odvedené příspěvky, včetně jejich zhodnocení v čase. 8 Tabulka 1-1: Srovnání PAYG a FF; DB a DC důchodových systémů Systém Výhody Nevýhody PAYG FF DB DC odolnost vůči cyklickému vývoji ekonomiky odolnost vůči demografickému vývoji možnost mezinárodní diverzifikace mezigenerační spravedlnost závislost na kvalitě institucionálního prostředí umožňuje solidaritu uvnitř generace vyšší jistota ohledně výše dávky (pokud je systém udržitelný a imunní vůči politickým tlakům) možnost motivace k pozdějšímu odchodu do důchodu netrestá delší setrvání na trhu práce ve vyšším věku nejistota ohledně výše dávky významně klesá automatická reakce na zvyšování doby dožití citlivost na demografický vývoj (porodnost a migrace) citlivost na rostoucí dobu dožití závislost na vývoji domácí ekonomiky riziko mezigenerační nespravedlnosti (PAYG-DB) riziko politického zneužití citlivost na vývoj na finančních trzích vysoké administrativní náklady citlivost na rostoucí dobu dožití závislost na kvalitě institucionálního prostředí riziko demotivace setrvání na trhu práce nejistá výše dávky v případě dlouhodobé neudržitelnosti systému a politických intervencí (riziko neklesá s růstem věku jedince) nedokáže automaticky reagovat na růst doby dožití riziko chudoby pro ohrožené skupiny méně jistá výše dávky na počátku pracovní kariéry Pramen: Výkonný tým. Závěrečná zpráva (2005). Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, < s KREBS, Sociální politika, s KREBS, Sociální politika, s

11 Valorizace důchodů Valorizací dochází k úpravám důchodů (většinou pravidelným) ve vazbě na růst hospodářských ukazatelů. Protože výše vyplácených důchodů má statický charakter, docházelo by jinak ke změnám relace mezi důchody a dynamickým vývojem hospodářství, včetně soustavy odměňování v neprospěch důchodů. Základní principy by měly být založeny na systémovém přístupu (tj. působit plošně a platit dlouhodobě) a umožňovat zachování garance sociálních jistot, resp. snižování sociálních nejistot. 9 Přístupy k valorizaci přizpůsobování probíhá na základě: růstu maloobchodních cen a životních nákladů cílem je zachovat reálnou hodnotu důchodu, zabránit poklesu jeho kupní síly (jedná se minimální hranici úprav), růstu mezd ekonomicky aktivní populace tento postup odráží snahu zabránit tomu, aby docházelo ke vzniku neodůvodněných rozdílů při porovnání stávajících a nově vyměřovaných důchodů; výsledkem je pak proporcionální vývoj důchodů a mezd Uspořádání systémů důchodového zabezpečení Od principů konstrukce se odvíjí reálná struktura a parametry penzijních systémů jednotlivých zemí. Pomocí kombinace určitých kritérií (státní garance, osobní rozsah, účast osob, financování, vztah příspěvků a dávek, úroveň dávek, solidarita, daňové výhody a správa systému) lze vymezit základní varianty uspořádání penzijních systémů, resp. jejich pilíře. 10 V souvislosti s používanými systémy důchodového zabezpečení v Evropské unii i ostatních ekonomicky vyspělých zemích hovoříme nejčastěji o variantách tzv. třípilířového systému, jehož složení je následující: první pilíř (I. pilíř) rozumíme jím státem garantovaný důchod; tento pilíř je založen na mezigenerační solidaritě a financování je průběžné (PAYG); podle terminologie EU se za I. pilíř považují povinné soustavy svázané s výdělky (bez ohledu na typ financování), druhý pilíř (II. pilíř) systém s povinnou účastí a fondovým (kapitálovým) financováním, správa systému soukromá; podle EU jsou za druhý pilíř považovány aktivity zaměstnavatelských subjektů, směřující k poskytování starobních důchodů, třetí pilíř (III. pilíř) tvořen soukromými aktivitami občanů (komerční životní pojištění, individuální spoření apod.). 11 Přestože se tato práce zaměřuje na problematiku penzijních systémů v rámci EU, je pro možnost případného srovnání vhodné doplnit pohledy alespoň některých významných mezinárodních organizací a institucí na uvedenou oblast. 9 KREBS, Sociální politika, s ŠULC, Alternativy reformy penzijního systému v České republice, s KREBS, Sociální politika, s

12 Model Světové banky (WB) Světová banka používá třípilířový systém důchodového zabezpečení. První pilíř by měl být povinný, státem provozovaný a jeho financování založeno na všeobecných daňových příjmech. Poskytované dávky by měly být fixní a jejich výplata podléhat majetkovým či příjmovým testům potřebnosti, případně v podobě minimální penzijní garance. Daňová základna pro financování této dávky by měla být co možná nejširší, aby se naplnil cíl redistribuce. Druhý pilíř tvoří povinné, soukromé a příspěvkově definované penzijní fondy (zde forma osobních penzijních účtů i zaměstnavatelských fondů). Třetí pilíř by měl být založen na dobrovolných fondech s možností daňových úlev. 12 Model Mezinárodní organizace práce (ILO) Mezinárodní organizace práce používá třípilířový systém, který však vykazuje určité odlišnosti oproti systému WB. Složení penzijního systému podle ILO je následující: minimální první pilíř zaměřen proti chudobě s univerzální dostupností; dávky ze systému by ale měly být na základě testů potřebnosti a podléhat indexaci, financování je možné ze všeobecných daňových zdrojů, povinný státní PAYG systém zabezpečuje přijatelnou míru důchodových dávek (dávky by měly být indexovány podle inflace); na placení příspěvků stanoven maximální výdělkový strop, plně fondově financovaný, DC (snad i soukromý) systém představuje doplněk státního PAYG pilíře a zahrnuje jak zaměstnavatelské, tak i individuální penzijní schémata. Při porovnání modelu WB a ILO lze říci, že pojetí a role prvního pilíře jsou u obou organizací obdobné. V zásadě panuje shoda také v případě třetího pilíře (WB ale preferuje soukromou správu). Zásadní rozdíl však nalézáme ve druhém pilíři. WB zde dává přednost povinným, soukromě spravovaným, příspěvkově orientovaným a fondově financovaným penzijním plánům. Druhý pilíř je podle ILO sice povinný, ale státní a průběžně financovaný systém (bez podrobnější specifikace, zda jde o DC či DB penzijní plán). WB by tedy stávající PAYG systém chtěla zrušit s ohledem na jeho nedostatky, které nelze odstranit částečnými úpravami. Podle ILO naopak lze PAYG systém reformovat tak, aby nadále poskytoval hlavní části penzijních dávek jeho prostřednictvím. 13 ILO kritizuje návrhy na změnu PAYG systému na fondový se soukromou správou, protože to neodpovídá jejím normativům, které jsou definované pro systémy sociálního zabezpečení. Jednak se jedná o rozpor s požadavkem, aby výše důchodu byla garantovaná a předvídatelná. Další výhrada souvisí s tím, že povinná fondová schémata ještě nemusí vyřešit veškeré problémy se systémem PAYG a na trhu práce a kapitálovém trhu mohou přetrvávat ekonomické deformace BEZDĚK, Vladimír. Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky (současný stav a potřeba reforem): I. díl. Praha: Česká národní banka, s. (Výzkumné publikace ČNB sekce měnová; č. 25). s BEZDĚK, Penzijní systémy obecně i v kontextu české ekonomiky: I. díl, s VYHŇÁKOVÁ, Sylva. Monitoring I: analýza důchodových reforem z hlediska české důchodové reformy [online]. Praha: VÚPSV, 2003 [cit ]. Dostupné z < s

13 1.3 Dílčí závěr Sociální politika hraje významnou roli v dalším rozvoji společnosti. Jedním z jejích oborů je sociální zabezpečení, do něhož řadíme zabezpečení ve stáří důchodové zabezpečení. Z hlediska vzájemných vazeb je důležitá hospodářská politika, která umožňuje zajistit odpovídající zdroje pro realizaci sociální politiky. Ta se naopak podílí na tvorbě podmínek pro hospodářský rozvoj ovlivňováním lidského potenciálu. Odlišnosti penzijních systémů jednotlivých zemí jsou dány zejména jejich dosavadním ekonomickým a společenským vývojem. Přesto však lze nalézt určité společné rysy (principy) jejich konstrukce. Rozlišujeme několik možností financování důchodového zabezpečení ze státního rozpočtu, z fondu odděleného od státního rozpočtu nebo čistě fondový (kapitálový) princip. Celkovou podobu penzijního systému dále dotváří zvolený penzijní plán. V ekonomicky vyspělých zemích je důchodové zabezpečení většinou založeno na tzv. třípilířovém systému. Pojetí obsahu jednotlivých pilířů penzijních systémů se může odlišovat. V zásadě lze říci, že první pilíř představuje povinný státní systém, zatímco druhý pilíř systém s povinnou účastí, fondovým financováním a soukromou správou (v případě ILO státní a průběžně financovaný). Třetí pilíř tvoří doplňkové systémy s dobrovolnou účastí a opět fondovým financováním. 13

14 2 Evropská unie a koordinace penzijních systémů 2.1 Právo, politiky a cíle Evropské unie Jak již bylo naznačeno v úvodu, na počátku integračního procesu, který v současné době reprezentuje Společenství, resp. EU převažovaly hospodářské důvody a cíle. Pomineme-li Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) založené v roce 1951, do jehož působnosti patřila koordinace a dohled nad uhelným a ocelářským průmyslem, tak za první ucelenější formu ekonomické integrace lze považovat až Evropské hospodářské společenství (EHS) založené v roce 1957 tzv. Římskou smlouvou. Hlavním cílem EHS bylo vytvoření společného trhu a prostřednictvím sbližování hospodářských politik podporovat trvalý hospodářský růst. 15 Římská smlouva o EHS měla také určitý sociální rozměr základ tvořila samostatná část smlouvy (Hlava III) s ustanoveními o sociální politice. Jednalo se zejména o zvyšování životní úrovně a zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců. K tomu mělo (podle názoru členských států) dojít prostřednictvím fungování společného trhu, který by umožnil vzájemné sblížení sociálních systémů a sociálních podmínek členských zemí. Smlouva dále předpokládala harmonizaci právních předpisů v příslušných oblastech. 16 Významným předělem v integračním procesu byl tzv. Jednotný evropský akt (JEA), který vstoupil v platnost v červenci Formuloval úkoly Společenství pro další postup integrace, mezi něž patřilo vytvoření jednotného vnitřního trhu (do konce roku 1992), jako oblasti bez vnitřních hranic, kde je zajištěno naplňování tzv. čtyř svobod, tedy volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. V této souvislosti se rozšířilo pojetí sociální politiky a stanoven cíl posilovat ekonomickou a sociální soudržnost politikami Společenství. Novým cílem bylo také sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí. V prosinci 1989 došlo na summitu Evropské rady ve Štrasburku k přijetí Evropské charty základních sociálních práv zaměstnanců (dále jen Sociální charta ). Jedním ze základních principů je právo na sociální ochranu v rámci existujících národních systémů. Charta byla později začleněna do základních dokumentů Společenství, a to v rámci Smlouvy o Evropské unii (dále jen Maastrichtská smlouva ); v platnost vstoupila 1. listopadu Maastrichtská smlouva dále právně zakotvila vytvoření Hospodářské a měnové unie (HMU). 17 Podstatným přínosem následné Amsterodamské smlouvy, která vstoupila v platnost 1. května 1999, bylo zahájení koordinované strategie zaměstnanosti, která se stala hlavním těžištěm sociální politiky Společenství SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN s HAD, Miroslav URBAN, Luděk. Evropská společenství: první pilíř Evropské unie. 2. rozš. a upr. vyd. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s. ISBN s FIALA, Petr PITROVÁ, Markéta. Evropská unie. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. ISBN s. 122 a HAD, URBAN, Evropská společenství: první pilíř Evropské unie, s

15 Sociální politika EU se utvářela v souladu s mezinárodními standardy a principy. Významnou roli měly především dokumenty Mezinárodní organizace práce (ILO), Organizace spojených národů (OSN) a v neposlední řadě úmluvy Rady Evropy (RE). Sociální práva zakotvená v úmluvách RE, konkrétně Evropské sociální chartě (1961) a dále rozšířená Revidovanou Evropskou sociální chartou (1996) tvoří východiska tzv. evropského sociálního státu. 19 Podle dosud popsaného vývoje integrace lze říci, že zlepšování v sociální oblasti přestalo být chápáno jako více méně automatický proces vyvolávaný fungováním jednotného vnitřního trhu. Sociální politika je považována za důležitý předpoklad ekonomického rozvoje, zejména prostřednictvím zajištění vyšší sociální soudržnosti a výkonné, kvalifikované a motivované pracovní síly. Souvislosti sociální a hospodářské politiky byly popsány v kapitole 1. Uvedené politiky nyní doplníme o politiku zaměstnanosti. Cílem jejich komplexního a vyváženého působení je zajistit, aby růst zaměstnanosti napomáhal udržitelnému financování sociálních systémů a souběžně se zabezpečoval sociální smír ve společnosti. 20 V březnu 2000 byla na zasedání Evropské rady v Lisabonu přijata tzv. Lisabonská strategie, komplexní program pro hospodářskou, sociální a environmentální obnovu EU na období let Tato strategie založená na koordinované činnosti členských států má za cíl, aby se EU stala nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností. Mezi stanovené úkoly patří také modernizace evropského sociálního modelu a udržení zdravé ekonomické perspektivy. Lisabonská strategie ale bohužel nedostatečně integrovala existující nástroje koordinace (např. Hlavní směry hospodářské politiky nebo Směry zaměstnanosti) a samotné cíle byly nejasně formulované. Od roku 2003 existovala snaha o revizi Lisabonské strategie. Na zasedání Evropské rady v březnu 2005 pak dochází ke změně pojetí této agendy položen důraz na hospodářský růst a zaměstnanost. 21 V současné době tvoří právní základ uvedených politik Smlouva o založení Evropského společenství ve znění Smlouvy z Nice (jde o pozměněnou Římskou smlouvu o EHS, resp. ES; dále jen Smlouva o ES ), která vstoupila v platnost 1. února Podpora vysoké úrovně zaměstnanosti a sociální ochrany je zde součástí poslání Společenství. 22 Vzhledem k různorodosti národních systémů sociální ochrany patří sociální politika mezi tzv. sdílené politiky. Převážnou většinu pravomocí v dané oblasti tedy disponují členské státy. V politice zaměstnanosti a hospodářské politice má Společenství doplňující kompetence zaměřuje se jen na podporu členských států DVOŘÁKOVÁ, Zuzana a kol. Management lidských zdrojů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, s. (Beckovy ekonomické učebnice). ISBN s BAŠTÝŘ, Ivo a kolektiv. Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN s Euroskop. Lisabonský proces [online]. c [cit ]. Dostupné z < /clanek/lisabonsky-proces/>. 22 Euroskop. Smlouva o založení Evropského společenství (ES): konsolidovaná verze ve znění smlouvy z Nice [online]. c [cit ]. Dostupné z < čl Euroskop. Politiky EU [online]. [cit ]. Dostupné z < /pilire-a-politiky-eu/politiky-eu/>. 15

16 Ve Smlouvě o ES došlo k rozšíření článku 137 o některé další oblasti, kde Společenství podporuje a doplňuje činnost členských států. V souvislosti s penzijními systémy je podstatná zejména oblast sociálního zabezpečení a modernizace systémů sociálního zabezpečení. Rada může přijímat různá opatření k podpoře vzájemné spolupráce mezi členskými zeměmi, jejichž cílem je zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podpora inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností, s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států. Současně je však potřeba zdůraznit, že předpisy přijaté podle uvedeného článku se nedotýkají práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému. Každý členský stát má ale možnost zachovávat nebo nově přijímat přísnější ochranná opatření (musí však být slučitelná se Smlouvou o ES) Základní faktory ovlivňující výdaje penzijních systémů V následujících dekádách projde evropská populace dramatickými demografickými změnami následkem nízké porodnosti, pokračujícího nárůstu očekávané naděje dožití a odchodu do důchodu silných generačních ročníků. Očekává se, že stárnutí obyvatelstva bude mít významné dopady na ekonomický růst a povede k velkým tlakům na zvýšení veřejných výdajů, což je nepříznivé z hlediska zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí. 25 Podle scénáře Pracovní skupiny k stárnutí obyvatelstva (AWG; Working Group on Ageing) bude populace EU-25 v roce 2050 menší i mnohem starší. Očekává se růst ze 457 mil. v roce 2004 na 470 mil. v roce 2025 a následný pokles na 454 mil. v roce 2050, přičemž se výrazně změní věková struktura obyvatelstva. Z ekonomického hlediska dojde k nejvýznamnějšímu vývoji u produktivní populace (15-64 let), kde začne v EU-25 docházet k poklesu v roce 2010 (v některých zemích dříve) a do roku 2050 se sníží o 48 mil. (resp. 16 %). Rozdílnost vývoje v členských státech je však velká pokles o více než 20 procentních bodů je projektován ve 13 zemích (DE, EL, ES, IT, PT, CZ, EE, HU, LT, LV, PL, SK a SI). Oproti tomu u starších obyvatel (tj. věkové skupiny 65+) dojde k výraznému nárůstu celkově o 58 mil., resp. 77 % do roku Projektované změny velikosti a struktury populace obsahuje příloha č Dalším faktorem ovlivňujícím výdaje na důchody je zaměstnanost. V EU se na tuto oblast zaměřuje především Lisabonská strategie. Opatření na trhu práce ovlivňují množství pracujících v produktivní populaci, kteří tvoří významnou část přispěvatelů do PAYG. systému prostřednictvím odvodů na sociální pojištění. 27 U míry zaměstnanosti osob ve věku let je v EU-25 projektován růst z 63 % v roce 2003 na 70 % v roce 2025 a stabilizace 24 Euroskop, Smlouva o založení Evropského společenství (ES) ve znění smlouvy z Nice, čl European Commission. The long-term sustainability of public finances in the European Union (2006) [online]. c2006 [cit ]. Dostupné z < en.pdf>. s European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers ( ). s European Commission. EU pension reform: an overview of the debate and an empirical assessment of the main policy reform options [online]. c2002 [cit ]. Dostupné z < finance/>. s

17 na 70,7 % v roce V případě míry zaměstnanosti žen se očekává nárůst přibližně o 10 procentních bodů na 65,5 % do roku 2050 (nad cíl stanovený Lisabonskou strategií, tj. 60 %). U starších pracovníků (15-64 let) se předpokládá zvýšení míry zaměstnanosti zhruba o 18 p.b. na 60,4 % v roce 2005; cíl Lisabonské strategie, tj. 50 % bude dosažen v roce Podrobnější údaje v členění podle jednotlivých členských zemí EU viz příloha č Posledním základním faktorem je štědrost penzijního systému, na níž závisí celková úroveň výdajů na důchody. Můžeme ji vyjádřit ukazatelem celkový náhradový poměr (poměr průměrného hrubého důchodu k průměrné hrubé mzdě). Výdaje na důchody jsou v průběhu času ovlivňovány změnami indexu ekonomické závislosti a opatřeními vedoucími ke změně výše celkového náhradového poměru. Index ekonomické závislosti determinují změny v indexu demografické závislosti a zaměstnanosti. 29 Existuje však více druhů náhradových poměrů s různě definovaným obsahem. Obecně je náhradový poměr vyjadřován jako relace důchodu ke mzdě (hrubé nebo čisté) před odchodem do důchodu. V této souvislosti je vhodné zmínit alespoň úmluvy ILO, které se týkají standardů v oblasti sociálního zabezpečení a jsou závazné i pro členské státy EU. Minimální standardy stanovuje Úmluva č. 10 o minimálních standardech sociálního zabezpečení z roku Přísnější normy upravuje Úmluva č. 128 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách z roku Těmito úmluvami jsou stanoveny náhradové poměry (jako podíl výše nově přiznaného důchodu starobního důchodu vůči mzdě v předchozím roce před odchodem do důchodu) na úrovni 40 %, resp. 45 %. Uvedené standardy byly převzaty i do Evropského zákoníku sociálního zabezpečení (ETS č. 48) a dodatkového Protokolu (ETS č. 48 A). V oblasti důchodového pojištění má zákoník stejné požadavky na úroveň dávek jako Úmluva ILO č Protokol dále stanovuje minimální standard na úrovni Úmluvy ILO č U indexu demografické závislosti (poměr populace 65+ k populaci ve věku 15-64) se předpokládá jeho zdvojnásobení s tím, že v roce 2050 bude dosahovat 51 %. V EU se poměr čtyři lidé v produktivním věku na jednoho v postproduktivním věku, posune na dva ku jedné (v některých zemích dokonce ještě méně). U indexu efektivní ekonomické závislosti procentuálního podílu neaktivních osob ve věku 65 a více na ekonomicky aktivních ve věku 15 až 64 let je pro EU-25 očekáván výrazný nárůst z 37 % v roce 2003 na 48 % v roce 2025 a 70 % v roce Údaje pro jednotlivé členské země EU-25, včetně indexu celkové ekonomické závislosti, tedy poměru celkové neaktivní populace (celková populace bez ekonomicky aktivních) na ekonomicky aktivních osobách ve věku let, viz příloha č European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers ( ), Dostupné z < >. s European Commission. EU pension reform: an overview of the debate and an empirical assessment of the main policy reform options, s HOLUB, Marek POLLNEROVÁ, Štěpánka. Relace důchodu ke mzdě [online]. Praha: VÚPSV, 2004 [cit ]. Dostupné z < s European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers ( ), s

18 V zemích EU-15 je podle projekcí (při nezměněných politikách uplatňovaných v souvisejících oblastech) předpokládáno v období zvýšení výdajů na souvisejících se stárnutím zhruba o 4 procentní body HDP; pro EU-10 pouze 1,5 p. b. HDP (díky snížení veřejných výdajů v Polsku, což je částečně výsledkem přechodu z veřejného na soukromě financovaný systém; jinak by v EU-10 došlo k růstu o 5 p. b.). Rozpočtové dopady stárnutí se ve většině členských zemí začnou projevovat v roce 2010; největší nárůst se odehraje v období Příloha č. 4 poskytuje bližší údaje o projektovaných celkových veřejných výdajích jednotlivých členských zemí na důchody v období Nástroje koordinace penzijních systémů Otevřená metoda koordinace Obecně představuje otevřená metoda koordinace (OMC) jeden ze základních mechanismů politické spolupráce v rámci EU, přičemž vychází z principu subsidiarity. Po lisabonském summitu Evropské rady (ER) v březnu 2000 byly stávající koordinační mechanismy v oblasti politiky zaměstnanosti a hospodářské politiky podle Smlouvy o ES rozšířeny o OMC (není však součástí primárního práva Společenství), která se uplatňuje v různých oblastech (např. informační společnost, výzkum a vývoj, vzdělávání). OMC je pojímána jako prostředek šíření nejlepších postupů a dosažení větší konvergence směrem k hlavním cílům EU. 33 ER na svém zasedání ve Stockholmu v březnu 2001 zdůraznila, že stárnutí populace povede k výraznému zvyšování nároků na systémy sociálního zabezpečení a je tedy potřeba se zaměřit na otázky zachování přiměřené a udržitelné úrovně důchodů. ER navrhla, aby se OMC začala využívat také v oblasti starobních důchodů. V červnu 2001 pak ER v Göteborgu odsouhlasila tři základní principy pro dlouhodobou udržitelnost penzijních systémů: zajistit schopnost systémů plnit cíle v sociální oblasti, zachovat jejich finanční udržitelnost, vyhovět měnícím se potřebám společnosti. Vlastní proces realizace OMC byl zahájen v prosinci 2001, kdy ER na základě návrhu cílů a pracovních metod aplikace OMC v rámci důchodové politiky vymezila jedenáct společných cílů rozdělených do následujících tří kapitol: přiměřenost důchodů, finanční udržitelnost důchodových systémů, modernizace důchodových systémů podle měnící se potřeby ekonomiky, společnosti a jednotlivců European Commission. The impact of ageing on public expenditure: projections for the EU-25 Member States on pensions, healthcare, long-term care, education and unemployment transfers ( ), s BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s. 203 a BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s

19 Přiměřenost důchodů Pro členské země z tohoto cíle vyplývá, že by měly své penzijní systémy udržovat v takovém rozsahu, aby jim to umožnilo dosáhnout stanovených sociálních cílů. S přihlédnutím na národní specifika penzijních systémů by členské státy měly: zabezpečit, aby starší lidé nebyli ohroženi chudobou a měli důstojné životní podmínky; mohli se podílet na ekonomické prosperitě, a také se aktivně účastnit veřejného, společenského a kulturního života, zajistit všem osobám přístup k vhodným penzijním systémům (veřejným či soukromým) s tím, že nároky, které si zde vytvoří, jim umožní zachovat si v přiměřené míře životní úroveň i po odchodu do důchodu, podporovat solidaritu v rámci jedné generace i mezi generacemi navzájem. 35 Finanční udržitelnost důchodových systémů Členské státy by měly aplikovat mnohostrannou strategii s vhodnou kombinací politik a zajistit stabilní financování penzijního systémů. Tomu odpovídají následující společné cíle: dosáhnout vysoké míry zaměstnanosti, případně i pomocí komplexních reforem trhu práce (jak předpokládá Evropská strategie zaměstnanosti a v souladu s Obecnými zásadami hospodářské politiky), zaručit, aby politika trhu práce, hospodářská politika i příslušné složky sociální ochrany (zejména pak penzijní systémy) obsahovaly účinné podněty pro zapojení starších pracovníků (tj. pracovníci nebudou motivování k předčasnému odchodu do důchodu ani nebudou nijak penalizováni za setrvání na trhu práce po dosažení statutární věkové hranice pro odchod do důchodu; dále by měl být umožněn postupný odchod do důchodu), reformovat penzijní systémy se zřetelem na celkový cíl, tj. zachování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí; tato udržitelnost penzijních systémů ale musí být založena na zdravé rozpočtové politice (včetně případného snižování veřejného dluhu), zaručit, že nastavení penzijních systémů a jejich reformy nenaruší spravedlivou rovnováhu mezi ekonomicky aktivní populací a důchodci; první skupina by neměla být nadměrně přetěžována, zatímco druhé by měly být zachovány přiměřené důchody, prostřednictvím vhodného regulačního rámce a zdravého hospodaření dosáhnout toho, že soukromé a veřejné penzijní soustavy budou schopny poskytovat důchody s požadovaným stupněm efektivity, dostupnosti, přenositelnosti a bezpečnosti. Modernizace důchodových systémů V rámci této kapitoly se jedná o následující cíle: dosáhnout slučitelnosti penzijních systémů s potřebnou pružností a bezpečností na trhu práce; zajistit, aniž by došlo k narušení celistvosti daňových soustav členských států, aby lidé nebyli znevýhodňováni ve svých důchodových nárocích v souvislosti s mobilitou 35 BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s

20 pracovních sil v rámci i mimo EU anebo s nestandardními formami zaměstnání; penzijní systémy by dále neměly odrazovat od samostatně výdělečné činnosti, přezkoumat soustavy důchodového zabezpečení ve vztahu k závazkům vyplývajícím z práva EU s cílem realizace zásady rovného zacházení s ženami a muži, zprůhlednit důchodové systémy a umožnit jejich adaptaci na měnící se okolnosti, aby jim občané důvěřovali; produkovat spolehlivé a srozumitelné informace o dlouhodobé perspektivě penzijních systémů (zejména z hlediska vývoje úrovně dávek a sazby příspěvků) a usilovat o co nejširší konsenzus ohledně důchodové politiky a reforem. Za oblast sociálního zabezpečení a záležitosti spojené s penzijními systémy nadále odpovídá každý členský stát. Účelem OMC je nalézat problémy, s nimiž se potýkají jednotlivé penzijní systémy bez ohledu na jejich případná národní specifika, a formulovat společné (obecné) cíle. Koordinace se zaměřuje na komunikaci a vzájemnou výměnu zkušeností (dobré i špatné praxe), ale také je zde snaha najít indikátory v sociální sféře, pomocí nichž by bylo možno provádět komparaci penzijních systémů a hodnotit jejich vývoj. 36 Výstupem OMC jsou zprávy o národní strategii v oblasti důchodového systému Národní strategická zpráva o přiměřených a udržitelných důchodech (NSRP) pravidelně předkládané členskými státy. Na základě národních zpráv je sestavována Společná zpráva Rady a Komise o přiměřených a udržitelných důchodech (dále jen společná zpráva ), která je komplexní analýzou a hodnocením penzijních systémů členských států; důraz se klade především na trvalou finanční udržitelnost systémů důchodového zabezpečení. V této souvislosti je vhodné doplnit, že v rámci OMC není preferován žádný ze způsobů financování penzijních systémů ani se neuvádějí žádná doporučení ohledně váhy jednotlivých pilířů. 37 Od roku 2006 je NSRP součástí souhrnné Národní zprávy o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování, kterou předkládá každá členská země EU (první zprávy vypracovány na období ). Došlo k tomu v souvislosti se zařazením Evropského procesu sociálního začleňování (zahájeného v prosinci 2000 na zasedání ER v Nice) do Evropského procesu koordinace politik v oblasti sociální ochrany a začleňování Pakt stability a růstu Pakt stability a růstu (dále jen Pakt ) souvisí s Hospodářskou a měnovou unií (HMU), která završuje dosavadní vývoj ekonomické integrace v EU (patří do I. pilíře EU, někdy však bývá označována jako samostatný, IV. pilíř). Ideu HMU prezentoval J. Delors po svém nástupu do čela Komise v roce Právní rámec HMU společně s harmonogramem realizace zakotvila v roce 1993 Maastrichtská smlouva KREBS, Sociální politika, s BAŠTÝŘ, Sociální důsledky vstupu České republiky do Evropské unie, s. 211 a KREBS, Sociální politika, s FIALA, PITROVÁ, Evropská unie, s

21 V měnové unii přešly kompetence členských zemí v měnové politice (kromě zemí s dočasnou výjimku na přijetí eura) na orgány Společenství měnová suverenita se stává výlučnou pravomocí Společenství. Hospodářská unie však ve svém vývoji tak daleko nedospěla v hospodářské politice má Společenství pouze doplňující kompetence. 40 Odpovědnost je tedy na členských státech, nicméně se považuje za věc společného zájmu a v rámci Rady probíhá koordinace v souladu s hlavními směry hospodářské politiky. Za účelem zajištění užší koordinace hospodářských politik a trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských států potom Rada sleduje vývoj v každém členském státě a pravidelné celkové hodnocení. 41 Sbližování hospodářských politik členských zemí EU je důležitým prvkem v procesu měnové integrace a provádění jednotné měnové politiky. Za tímto účelem Maastrichtská smlouva stanovuje určitá ekonomická kritéria, tzv. maastrichtská konvergenční kritéria (dále jen konvergenční kritéria ), která rovněž umožňují proces konvergence sledovat a hodnotit. Všechna zde uvedená monetární a fiskální konvergenční kritéria (upřesněná v dodatkových protokolech připojených ke smlouvě) musely členské státy splňovat před vstupem do třetí fáze HMU (a tedy zavedením jednotné měny). 42 Jedním z konvergenčních kritérií je dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek. 43 Dodatkový Protokol o kritériích konvergence uvedených v článku 109j Smlouvy o založení Evropského společenství (v aktuálně platném znění Smlouvy o ES se nyní jedná o čl. 121; pozn. autora) v článku 2 upřesňuje, že dané kritérium znamená, že se v době šetření na členský stát nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku. 44 Stav veřejných financí pak sleduje Komise podle následujících (fiskálních) konvergenčních kritérií, přičemž zejména zkoumá (čl. 104 Smlouvy o ES a čl. 1 Protokolu o postupu při nadměrném schodku): zda poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekračuje doporučovanou hodnotu, tj. 3 % (ledaže by poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží doporučované hodnotě, anebo by překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k doporučované hodnotě), zda poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu nepřekračuje doporučovanou hodnotu, tj. 60 % (ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě). 40 TOMÁŠEK, Michal. Evropské měnové právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, xiii, 145 s. (Beckova skripta). ISBN s. 5-6 a Euroskop, Smlouva o založení Evropského společenství (ES) ve znění smlouvy z Nice, čl TOMÁŠEK, Evropské měnové právo, s. 17, Euroskop, Smlouva o založení Evropského společenství (ES) ve znění smlouvy z Nice, čl Euroskop. Smlouva o Evropské unii (EU) původní verze (tzv. Maastrichtská smlouva) [online]. c [cit ]. Dostupné z < 21