KONTAKTNÍ PRÁCE V NÍZKOPRAHOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ, JEJÍ NEGATIVNÍ A POZITIVNÍ ASPEKTY

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PRÁCE Dana Fridrichovská KONTAKTNÍ PRÁCE V NÍZKOPRAHOVÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ, JEJÍ NEGATIVNÍ A POZITIVNÍ ASPEKTY Obor: sociální práce Forma studia: prezenční Akademický rok: 2007/2008 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Kazimír Večerka, CSc. Oponent diplomové práce: Mgr. Zuzana Hanusová Datum obhájení: Výsledek obhajoby:

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu. V Praze, dne Podpis: 2

3 OBSAH: Úvod 5 Teoretická část 1. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež obecně Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a streetwork Zákon o soc. službách a vyhlášky vymezující NZDM Charakteristika NZDM Streetwork Úkoly a metody NZDM Úkoly NZDM Formy a metody práce v NZDM Příklady NZDM dle prostoru a cílové skupiny Klienti a NZDM Práce s klientem Kontakt a kontrakt Hranice mezi klientem a pracovníkem; poruchy hranic Vazby mezi klientem a pracovníkem; poruchy vazeb Klientské teritorium Práce na ulici vs.v NZDM Práce se skupinou Vrstevníci Specifika práce se skupinou Role klientů ve skupině Rizika v NZDM Společensky nežádoucí jevy Pravidla a sankce Vstup intoxikovaného klienta do NZDM Ostatní subjekty spolupracující s NZDM Pracovníci a NZDM 58 3

4 3.1. Pracovní tým Role a komunikace v týmu Pracovní podmínky Profesní podpora a vzdělávání Okruhy profesní podpory Vzdělávání Praktická část Cíle výzkumu Použitá metoda Volba výběrového souboru Základní předpoklady Průběh šetření Výsledky výzkumu Struktura souboru Oblast rodina Oblast škola Oblast volný čas Oblast společnost a jedinec Oblast společensky nežádoucí jevy Shrnutí praktické části 107 Závěr 111 Seznam literatury 116 Příloha Příloha

5 Úvod Ve své diplomové práci se zabývám problematikou kontaktní sociální práce v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Tento druh práce s mladými lidmi je nedílnou součástí nabídky sociálních služeb, protože se zaměřuje na jedince a skupiny, které nemohou či nechtějí vyžívat institucionalizovanou formu služeb. Ačkoliv je tato forma služby poměrně mladá, stala se po letech rovnoprávným partnerem ostatním nabízeným sociálním službám. Pracovníci v těchto zařízeních se stávají průvodci v nejobtížnější věkové etapě klientů, přechodem mezi dětstvím a dospělostí - adolescencí. V této době se řada klientů setkává s určitými problémy, které zasahují jak klienta samotného, tak jeho okolí. Kontaktní pracovník tím, že dlouhodobě pracuje s klientem, má jedinečnou šanci využít získané důvěry klienta a vybudovaného vztahu mezi oběma stranami pro řešení určité nežádoucí sociální situace klienta, která většinou vyplývá z klientova životního stylu. Kontaktní práce je velice náročná na profesionalitu pracovníků, jelikož se setkávají s klienty s různými problémy a různého věku. Pracovník musí být flexibilní a musí ve všech situacích obstát jako profesionál a poskytnout kvalifikovanou službu. Téma kontaktní práce v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež jsem si vybrala také proto, že se této službě věnuji již několikátým rokem a tento druh práce vnímám jako velmi potřebný, moderní a dynamicky se rozvíjející. Dalším důvodem 5

6 pro výběr tohoto tématu bylo shrnutí dosažených poznatků, které mi především přinesla má praxe a jelikož neexistuje mnoho knih zabývajících se pouze touto tématikou, doufám, že tato práce bude využitelná pro budoucí pracovníky, kteří se rozhodnou pro tuto oblast činnosti. Diplomová práce je složena z teoretické a praktické části. Teoretická část diplomová práce je rozdělena do tří hlavních kapitol, v nichž přináším přehled získaných teoretických poznatků, které se týkají tématu kontaktní práce v nízkoprahových zařízeních. V první kapitole se zabývám pojmy vymezující kontaktní práci, charakteristikami těchto zařízení, metodou streetwork a také úkoly a metodami spojené s touto formou práce. Druhá kapitola je zaměřena na práci s klienty v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež, co tato práce obnáší a jaká mohou být její úskalí při práci s klientem. Dále se v této kapitole zabývám prací se skupinou, jako častým jevem provázející kontaktní práci a v neposlední řadě se zmiňuji o rizicích, která jsou úzce spjata s tímto druhem práce. Poslední hlavní kapitola teoretické části je věnována pracovníkům v těchto zařízeních. Zde popisuji jak by měl vypadat pracovní tým, jaké jsou role pracovníků, jaká je jejich komunikace a jaké pracovní podmínky by jim měli být umožněny. Druhá podkapitola této části pojednává o profesní podpoře a vzdělávání pracovníků, které zmenšují jejich fluktuaci a pomáhají v prevenci syndromu vyhoření, který je běžným jevem u všech pomáhajících profesí. V praktické části se věnuji rozdílům mezi dětmi a mládeží navštěvující nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a mladými lidmi navštěvující zájmové kroužky. Toto téma jsem si vybrala proto, že mnozí lidé si o klientech NZDM myslí, že jsou více 6

7 problematičtí a žijí nežádoucím způsobem života. Pro mnohé NZDM znamená prostor, kam se tito mladí lidé schovávají před nápravou a represivními složkami. Proto cílem mého výzkumu bylo zjistit, zda se opravdu zástupci těchto dvou skupin výrazně liší a zda mají rozdílný přístup k životu. V práci jsem vycházela z různých odborných publikací, zákonů a jiných dokumentů, které se věnují tomuto tématu. V neposlední řadě také čerpám z mých několikaletých zkušeností, které jsem získala během mé dlouhodobé praxe v nízkoprahových službách. 1. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež obecně 1.1. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež a streetwork Zákon o sociálních službách a vyhlášky vymezující nízkoprahová zařízení pro děti a mládež 7

8 Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. definuje nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM) v 62 odstavci 1 a 2 takto: Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy 1. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně (Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb.) a dále uvádí jaké služby jsou poskytovány v rámci NZDM. V souvislosti se zákonem se existuje vyhláška č. 505/2006, kterou se zákon provádí. Ta konkretizuje činnosti v NZDM v 27. Dalšími ukazateli, dle kterých se NZDM vymezuje, jsou Standardy kvality sociálních služeb pro nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, které vydala Česká asociace streetwork, Standardy popisují jak má vypadat sociální služba poskytovaná v tomto typu zařízení a jsou i souborem měřitelných a ověřitelných kritérií. Vypracované standardy se dělí na tři základní skupiny, které jsou rozpracovány dle definice a obsahu základní skupiny. První a nejdůležitější z nich se nazývá: Procedurální standardy kvality sociálních služeb. Ta obsahuje cíle a poskytování sociálních služeb, ochrana práv uživatelů služeb, jednání se zájemci o službu, dohoda o poskytování služby, 1 Pro společensky nežádoucí jevy existuje nejednotné pojmosloví. Literatura uvádí jak společensky nežádoucí jevy, tak se v literatuře objevuje ekvivalent tohoto termínu - sociálně patologické jevy. 8

9 plánování a průběh poskytování služeb, osobní údaje, stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociálních služeb a návaznost na další zdroje. Celkově stanovují, jak má poskytování služby vypadat. Na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o službu, jak službu přizpůsobit individuálním potřebám každého člověka. Velká část je věnována ochraně práv uživatele. Druhou základní skupinou jsou personální standardy kvality sociálních služeb. Ty obsahují: Personální zajištění služeb, pracovní podmínky a řízení poskytování služeb a profesní rozvoj pracovníků a pracovních týmů. Je třeba si uvědomit, že se jedná o službu člověka člověku a kvalita služby je přímo závislá na pracovnících zařízení. Záleží na jejich dovednostech, vzdělání, vedení, podpoře a také na podmínkách pro jejich práci. To vše je obsaženo v druhé části standardů. Poslední skupinu tvoří provozní standardy kvality sociálních služeb. V těchto standardech je rozpracovaná místní a časová dostupnost služby, informovanost o službě, prostředí a podmínky pro poskytování služeb, nouzové a havarijní situace, zajištění kvality služeb a ekonomika. Tyto standardy se soustřeďují na prostor v jakých je služba poskytována, na dostupnosti služby i na ekonomické zajištění služeb. Všechny výše vyjmenované standardy mají svá kritéria, která jsou měřitelná a také svá odůvodnění, proč je jaký standard důležitý. Během roku 2006 ustanovuje Česká asociace streetwork inspekční komise, které právě podle těchto standardů posuzují jednotlivá zařízení. Jedná se o schvalovací a doporučující proces, který má za výsledek vytvoření sítě standardizovaných sociálních služeb poskytovaných v NZDM. V témže roce vznikl registr 9

10 poskytovatelů sociálních služeb, který vytvořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde jsou inspekcí pověřeny kraje Charakteristika NZDM Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež jsou definována v pojmosloví České asociace streetwork ( Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, 2006, kterou vytvořila pracovní skupina pro dodefinování NZDM následovně: Služba je určena dětem a mládeži, které se ocitly v obtížné životní situaci nebo jsou jí ohroženy a které nevyhledávají standardní formy institucionalizované pomoci a péče. Jde o navazování kontaktu, poskytování informací, odbornou pomoc, podporu a vytváření podmínek pro sociální začlenění a pozitivní změnu v způsobu života. Jedná se o stacionární formu sociální služby nízkoprahového charakteru. Jedná se o zařízení, která jsou určena dětem a mládeži, mladým dospělým 2, kteří svůj volný čas tráví na ulici, nebo mají s ulicí spojený svůj životní styl. Vyskytují se jednotlivě či v partě. Tyto kluby mohou navštěvovat všichni bez rozdílu vzdělání, stylu života, barvy pleti, vyznání atd. Nízkoprahová zařízení jsou v podstatě volnočasovou alternativou k různým zájmovým kroužkům a jiným organizovaným aktivitám, navíc ale poskytují poradenství a sociální servis. Nízkoprahové kluby se řídí zásadou nízkoprahovosti, což znamená realizaci služeb tak, aby byla umožněna maximální přístupnost, tedy ve snaze odstranit časové, prostorové, psychologické a finanční bariéry. Vstup do zařízení je bezplatný, mají do něj právo vstupu všichni uživatelé, kteří 2 Termín mladí dospělí byl doplněn kvůli věku cílové skupiny, který může být u klientů až 26 let. 10

11 spadají do cílové skupiny. Cílovou skupinu, tvořící neorganizované a sociálně ohrožené děti a mládež, má každé zařízení vymezeno jinak, ale většinou se věkově jedná o jedince v rozmezí 6 12 let, let a let. Neorganizovaná mládež je podle Klímy definována pojmem sociálně ohrožené děti a mládež jsou míněni ti, kteří se nezapojují aktivně do činnosti mládežnických organizací, sportovních oddílů či zájmových kroužků a nijak nerozvíjejí své individuální schopnosti, nekultivují svou fyzickou zdatnost nebo si nerozšiřují žádné žádoucí dovednosti. (Jedlička a kol., 2004, s. 398) Ukazatelem cílové skupiny může být také lokalita, která lze vymezit sociálně či demograficky. Dalšími indikátory mohou být typy chování, jak děti a mládež zažívají nepříznivé sociální situace a různé jiné charakteristické prvky, které se na cílovou skupinu vztahují. Především se jedná o vyhýbání se standardním institucionalizovaným formám pomoci a péče, jedinci v těchto skupinách se nechtějí nebo nemohou zapojit do standardních volnočasových aktivit a dávají přednost pasivnímu trávení svého volného času mimo domov. V NZDM není na klienty kladen příliš velký nárok ze strany pracovníků, aby mohli tuto službu využívat. Stačí například, když budou respektovat daná pravidla, které musí každý klub mít. Klienti nejsou v těchto prostorách nijak násilně (tedy nedobrovolně a bez afektu) tlačeni k nutnosti aktivního pobytu a nemusí poskytovat žádná osobní data. Podmínkou pro využívání bezpečného prostoru klubu není žádná registrace klientů, pravidelnost příchodů (klienti si mohou přicházet a odcházet dle svého uvážení), zapojení se do činností. I když jsou služby poskytované klubem bezplatné, tak klientova finanční spoluúčast je možná při různých navazujících aktivitách, kterými jsou různé kulturní akce a výjezdy. 11

12 Nízkoprahové kluby mladým nabízejí mnoho programů a vybavení: poslech muziky a promítání filmů, stolní fotbal, výtvarné potřeby, od půjčení hudebních nástrojů po plně vybavené zkušebny, stolní tenis, kulečník, stolní hry, půjčování venkovních her (petangue, kroket, ), sportovního vybavení a některé kluby nabízejí lezeckou stěnu. Záleží na možnostech klubu a na cílové skupině, se kterou pracovníci pracují. Zásadní význam NZDM je však v jejich poradenské a preventivní činnosti umožňují dětem a mládeži si popovídat, nebo se svěřit se svými problémy, které mají možnost s pracovníky rozebrat a řešit. NZDM vytvářejí pro děti a mládež chráněný prostor, v němž si může dospívající najít své místo. Klienti jsou během pobytu v NZDM zároveň chráněni a současně pod dohledem zkušených a pro tento účel školených pracovníků Streetwork Streetwork je metoda terénní sociální práce. Jedná se o aktivní vyhledávací formu sociální intervence a krizové pomoci s nízkoprahovou nabídkou služeb. Pracovištěm streetworkera (terénního soc. pracovníka) jsou ulice, parky, kluby, herny a další místa tzv. přirozené prostředí cílové skupiny. Tato metoda se dělí podle orientace na dva druhy streetworku : specifický nespecifický Specifický streetwork je orientován na problém, nikoliv na člověka. Tj., že cílovou skupinou jsou jedinci, kteří jsou 12

13 zasaženi sociálně nežádoucími jevy. V této oblasti je důležitá definice rizikového chování např. užívání drog, prostituce, bezdomovci, atd. Poté teprve se zjišťují další doprovodné sociodemografické znaky. V České republice je specifický streetwork převážně zastoupen nevládními neziskovými organizacemi orientovanými na drogovou problematiku. Hlavní princip terénních programů orientovaných na drogovou problematiku je harm reduction (snížení poškození). Harm reduction neusiluje o absolutní eliminaci výskytu drog a jejich užívání, ale tato metoda se snaží pracovat tak, aby negativní důsledky takového chování byly co nejmenší. Zaměřuje se především na stabilizaci klientovy životní situace. Terénní program nabízí především výměnu injekčního materiálu, distribuci zdravotnického materiálu, informační servis, první pomoc, krizovou intervenci atd. Nespecifický streetwork se orientuje přímo na člověka. Jak říká Staníček, Syrový (Éthum, 2003, s. 68) Cílová skupina je definována především podle znaků vztahujícím se k osobám klientů. Těmito definičními znaky mohou být např. věk, pohlaví, příslušnost k národnostní, etnické skupině, subkultuře apod. Nespecifický streetwork se většino zaměřuje na práci s neorganizovanou mládeží. Jedná se zejména o děti a mládež ve věkovém rozmezí 6 12 let, let a let. Výběr cílové skupiny je nejčastěji ovlivněn následujícími kritérii: objednávka od společnosti (vyslovená většinou prostřednictvím nadřízených), příslušná lokalita, způsob trávení volného času a specifický životní styl dětí a 13

14 mladistvých, konkrétní problém sociálně patologický jev, konflikt se společností." (Bednářová, Pelech, 2000, s. 28) Nespecifický streetwork často funguje jako doprovodná služba u nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Jedná se o zabezpečení co největšího počtu klientů v jedné lokalitě. Navzájem se metodicky se zařízením inspirují. Vývoj nespecifického streetworku je úzce spojen s vývojem NZDM. Jednak cestou, že terénní sociální práce byla jako první a později terénní sociální pracovníci vybudovali NZDM. Druhá cesta, v dnešní době častější, je, že stávající NZDM začaly poskytovat terénní sociální práci. Jedná se tzv. streetworkera pro klub. Ten je napojen na NZDM, oslovuje stejnou cílovou skupinu, jak ji má vydefinovanou nízkoprahové zařízení, seznamuje klienty s existencí klubu a nasměrovává je tam. Některé kluby instituci terénní sociální práce vytvořily kvůli vyhoštěným klientům z klubu. Jedná se o klienty, kteří nedokáží dodržet ani minimum ze stanovených pravidel. A proto, aby s těmito obtížnými klienty pokračovalo dále v práci a udržel se s nimi kontakt, tak se vytvořil program terénní sociální práce a vše se v této chvíli odvíjí na ulici. Jak uvádí Herzog (Metodická příručka pro výkon TPS, 2006, s. 131), Povaha terénní sociální práce s dětmi a mládeží v sobě zahrnuje dva zdánlivě protichůdné jevy: - přístup kontaktní práce tady a teď, usilující i při krátkém kontaktu o efektivní intervenci, - charakter sociální a sociálně pedagogické práce (Klíma, 2004) směřující nejen k navázání letmého kontaktu, ale navázání vztahu, který umožní spolupráci po dostatečně dlouhou dobu, aby byla pro dospívajícího přínosná. V metodické příručce pro výkon terénní sociální práce autoři uvádějí několik etap streetworku (tamtéž, s ): 14

15 monitoring vyhledávání, kontakt, odborná pomoc a podpora a vytváření podmínek. Monitoring, nebo-li mapování terénu je důležitým začátkem pro streetworkera a jeho práci. Tato činnost je důležitá pro poznání charakteristiky terénu, orientaci v něm, zda jsou tam místa jako jsou dětská hřiště, parky, kluby, herny a určité státní i nestátní organizace působící v této lokalitě. Převážně je důležité zmonitorovat, jestli se v dané oblasti vyskytují specifické institucionální služby pro možnou budoucí spolupráci. Dalším úkolem je zmapování populace mladých, která se zde pohybuje a jak tráví svůj volný čas. Do toho patří kdy, kde a jak mladí zevlují. Celkově se jedná o podrobnou analýzu lokality se všemi prvky, které jí utvářejí. Prakticky to vypadá tak, že streetworker chodí do terénu a pozoruje okolí, definuje si cílovou skupinu a formuluje si možné nabídky, které by mohl svým budoucím klientům nabídnout. U monitoringu není důležitá doba provádění, to záleží jen na rozhodnutí a potřebě streetworkera a také to vyplývá z výsledků monitoringu. Vyhledávání je etapa zaměřená jen na skupiny děti a mládeže pohybující se ve zmapované lokalitě s určitými prvky protispolečenského chování. Streetworker během této etapy vyhledává a oslovuje své možné budoucí klienty. Dalším krokem v terénní sociální práci je kontakt s potenciálním klientem. V této etapě je nejrizikovější a nejtěžší první kontakt. Nejrizikovější je proto, že už od této doby je pracovník u klienta nějak zapsán a od toho se bude také odvíjet další spolupráce. Je těžké napravovat chyby, které se stanou během prvokontaktu. Záleží hodně na osobnosti 15

16 pracovníka a na jeho schopnosti vnímat všechny reakce svých potencionálních klientů. (viz kapitola 2.1.1) Odborná pomoc a podpora a vytváření podmínek je spojena s výkonem sociální práce. Jedná se o typ služeb, který je poskytován v terénní sociální práci. Tyto služby jsou stejné jako služby poskytované v NZDM. (viz kapitola ) Velmi důležité po prvním kontaktu s klientem je i poznání skupiny jako celku, poznání jejích členů, navázání důvěry (bez, které by streetwork nemohl existovat) mezi streetworkerem a klienty a jejich motivace ke spolupráci. Jediný možný způsob, aby toto všechno mohlo fungovat, je pravidelný kontakt a společné trávení volného času. Nutno si uvědomit, že ze strany streetworkera jde o nabídku určenou cílové skupině, která ji však nemusí přijmout a může ji velmi razantně odmítnout. V tomto případě nemá smysl pomoc skupině násilně vnucovat. Někdy je vhodnější odmítající skupinu opustit a zaměřit se pozornost na jinou." (Bednářová, Pelech, 2000, s. 39) 1.2. Úkoly a metody NZDM Úkoly NZDM Hlavním úkolem NZDM je zplnomocňování klientů. Jedná se o průvodcování klientovým životem a vedení klienta k pozitivním změnám. Jak uvádí Klíma (Éthum, 39/2003, s. 38) cílem NZDM je minimalizace možných rizik souvisejících s nevyhovujícím životním stylem a patologickým prostředím, a dále umožnit dětem a mladým lépe se orientovat v sociálním okolí i vytvářet 16

17 podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. V neposlední řadě nízkoprahová zařízení podporují rozvoj samostatnosti a společenské spoluzodpovědnosti dětí a mládeže a učí je tak předcházet jejich sociálnímu vyloučení. Podle Klímy (Tamtéž, s ) mají NZDM tyto úkoly: výchovné, vzdělávací a aktivizační služby prosazování práv a zájmů klientů poradenské služby instrumentální (věcná) pomoc aktivní vyhledávání a navázání komunikace a kontaktu (posléze i vztahů) s určitými subkulturálními sociálními skupinami aktivizace k prosociálním činnostem a sebenaplňujícímu prožitku každého dne minimalizace bezprostředních sociálních rizik vyplývajících z životního způsobu a konfliktního chování snižování nebezpečí sekundární deviace a marginalizace zprostředkování kvalifikovaného řešení problémů stabilizace nepříznivé situace a rozšíření životních možností a příležitostí pro naplnění životních úkolů a každodenních povinností pomoc při přijetí důsledků a zvládnutí následků rizikového chování zájem a účast na snižování bezprostředních zdravotních či sociálních rizik vyplývajících z určitého rizikového chování. Nejdůležitější úkoly často NZDM definují ve svých mottech a jedno z takových zde uvedu. Jedná se o motto jednoho pražského nízkoprahového zařízení: Naše motto je vytvoření vztahu s klientem na základě důvěry a pocitu bezpečí, podpora klienta 17

18 v pozitivní změně jeho života, v kritickém a samostatném myšlení. Zkrátka být s klientem a pomoci mu bezpečně zvládnout období dospívání. Dalším úkolem v práci v NZDM je naplňování principů sociálních služeb. Tyto principy jsou specifické pro práci s mladými klienty. Mezi tyto principy podle materiálu oddělení prevence kriminality Magistrátu hl. města Prahy (Přehled nízkoprahových a otevřených zařízení pro děti a mládež v hl. m. Praze, 2006, s. 6) patří: dodržování práv uživatelů, respektování volby uživatelů, což znamená, že s klientem je zacházeno jako s partnerem, bez jakéhokoliv vyloučení a tak aby se klient cítil důstojně a mohl se rozhodovat svobodně. Dalšími principy jsou individualizace podpory, zaměření na celek a flexibilita. Individualizace je výrazem nastavení služby podle potřeb jednotlivých uživatelů. Zaměření na celek vyjadřuje nahlížení na situaci klienta na kterou by se mělo pohlížet v souvislostech, nikoliv jen na její dílčí aspekty. U flexibility je kladen důraz na neustálé a pružné přizpůsobování služeb potřebám uživatele, nikoliv potřebám pracovníků a zaběhnutým způsobům práce na úkor uživatele Formy a metody práce v NZDM Kontaktní práce v NZDM se řídí potřebami jednotlivce a skupiny. Pracovník může přijít s určitou nabídkou, ale záleží jen na jednotlivci či skupině zda tuto nabídku bude akceptovat, nebo nikoliv. Hlavní formy práce podle Čechlovkého (Éthum, 2003, s. 14) jsou: individuální práce, skupinová práce, zážitková pedagogika. 18

19 Individuální práce je orientována na konkrétního rizikového jedince, který se z různých důvodů ocitl v obtížné životní situaci. Používají se zde techniky sociální intervence, a sociálního poradenství. V oblasti sociální intervence se především jedná o určitý zásah zaměřený na děti a mládež, která svým chováním se stává riziková či svým chováním je v konfliktu se společenskými normami. Další oblastí sociální intervence, kterou pracovník vykonává, je krizová a situační intervence. Podle Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (2005, s. 3) se krizovou intervencí se rozumí okamžitá pomoc a podpora jedinci, který se v krizové životní situaci objevil. Krizová intervence může mít podobu rozhovoru směrovaného k příčinám tohoto stavu a také obsahuje návrhy konkrétních opatření vedoucí ke zlepšení klientovy situace. Obsah takové intervence záleží na kvalifikaci pracovníka. Pakliže pracovník nemá patřičnou kvalifikaci pro krizovou intervenci, poskytne klientovi akutní intervenci a odkáže ho na odbornou pomoc, kam by měl také klienta doprovodit. Tyto situace mohou být: akutní abstinenční příznak, útěk z domova či jiné instituce, sebevražedné tendence atd. Situační intervence je při kontaktní práci běžnější a využívá se při řešení aktuální problémové situace v prostorách zařízení nebo v rámci jeho aktivit. Nejčastěji se jedná o intervenci související s porušením stanovených pravidel nízkoprahového zařízení, vymezováním hranic a norem, řešení konfliktů atd. Sociální poradenství je informování klientů o možných způsobech řešení obtížné životní situace. Jedná se o informace o jiných organizacích, které mu mohou poskytnout specifickou pomoc. Do této oblasti spadá i zprostředkování určité služby klientovi a možný doprovod. Proto je nutné, aby se kontaktní pracovník dobře orientoval na poli sociálních služeb. 19

20 Skupinová práce se odvíjí především od skupinové dynamiky. Zde se pracuje s postavením klientů ve skupině, se vztahy ve skupině, hierarchií a dalšími prvky práce se skupinou. Patří sem samozřejmě také všechny prvky individuální práce (viz kapitola 2). Metoda zážitkové pedagogiky se uplatňuje především na jednodenních i vícedenních výjezdech, které kontaktní sociální pracovník pořádá. Tato metoda je založena na učení v sebeposílení a pochopení člověka jako součástí společnosti na základě extrémního (ve smyslu intenzity emocí) zážitku bez přispění drog a alkoholu. Jedná se o jedinečné okamžiky pro klienty i pro pracovníky NZDM a terénní sociální pracovníky. Zážitková pedagogika výrazně přispívá k vytvoření a posílení vztahů a důvěry mezi klienty a pracovníky. To rozšiřuje pole působnosti pracovníka při hledání různých řešení v klientově problematice, k eliminaci patologických forem trávení volného času, posílení osobnostních stránek jedince, přebírání odpovědnosti za sebe i za skupinu, poznání sebe sama atd. Jedná se o situace, kterým se klienti nemohou vyhnout a musí je řešit a kdy musí využít svůj potenciál. K řešení těchto situací je třeba kreativity, fyzické i psychické dovednosti. (viz kapitola ) Mnoho nízkoprahových zařízení pořádá akce formou happeningu. V takovém případě se většinou jedná o akce komunitního charakteru. Přínos takto realizovaných akcí je v tom, že je zapojeno více subjektů od občanských sdružení, zřizujících NZDM, přes školy, komunitní centra, místní úřady až po sponzory. Pozitivem této akce je motivace všech mladých lidí, nejen cílové skupiny a také možnost prohloubení vztahů a navázání nových kontaktů kontaktních a terénních pracovníků se subkulturami mládeže (např. skejťáků, hiphoperů, graffiťáků apod.) a dalších mladých lidí. V neposlední řadě jde o 20

21 aktivaci tzv. neorganizované mládeže a jejich zplnomocnění k odpovědným činnostem a úkolům. Je možné se dohodnout se sponzory a donátory na zakoupení cen v takovém množství, aby téměř každý, kdo bude úspěšný mohl vyhrát nějakou cenu, což je výborný motivační prvek k pokračování ve sportu, hudební produkci atd. Rovněž se rozšíří povědomí široké veřejnosti o pořadateli, např. občanském sdružení, což je velmi důležité pro bezproblémovou existenci v dané lokalitě. Činnost kontaktního pracovníka lze také dělit podle Bednářové (Matoušek a kol., 2003, s. 174) na následující formy práce: přímou, nepřímou, přesahující. Práce přímá se orientuje na práci s jednotlivcem a skupinou. Je to veškerá práce, kdy se pracovník dostává do kontaktu se svou klientelou. Patří sem všechny etapy kontaktní i terénní práce, realizace volnočasových aktivit včetně výjezdů apod. Nepřímou prací se rozumí vedení administrativy, koncepční činnost, spolupráce s jinými organizacemi, psaní a podávání projektů, prezentace své práce, medializace atd. Hlavní složkou přesahující práce je supervize. Téma supervize a profesní podpora je více rozpracováno v kapitole 3. Další okruhy přesahující práce jsou intervize, metodické vedení, vzdělávání a získávání informací, konzultační dny atd. Další poskytované služby podle Herzoga (Metodická příručka TPS, 2006, s ) v NZDM jsou: poradenství, doprovázení, 21

22 kontakt s institucemi ve prospěch klienta, informační servis a práce s blízkými osobami klienta. Poradenství probíhá formou rozhovoru pracovníka s klientem. Poradenství se v první fázi soustředí na formulaci daného problému (dotazu) a zhodnocení situace. Pracovník nízkoprahového zařízení posléze klientovi poskytne rady, doporučení a možnosti vedoucí k řešení daného problému. Díky poradenství se budují a zvyšují klientovy kompetence. Doprovázení je doplňkovou sociální službou nízkoprahových zařízení. Pracovník doprovází klienta do různých zařízení poskytující specifické sociální služby nebo do jiných institucí jako např. úřady práce, návštěva kurátorů, policie atd. Pracovník NZDM může také, na přání klienta, asistovat při jednání s institucí. Další intervencí, kterou může pracovník poskytnout klientovi je kontakt s institucemi ve prospěch klienta. Jedná se o intervence prováděné pracovníkem (ústně, telefonicky, písemně) s institucemi návazné péče nebo dalšími institucemi. Kontakt je vždy realizován se souhlasem klienta. Prostřednictvím informačního servisu klientovi pracovníci zařízení poskytují potřebné specifické informace. Informační servis je většinou prováděn ústní formou, může být doplněn také formou písemnou. Písemnosti (letáky, brožury, telefonní čísla, ) je dobré umístit na viditelném a snadno klientem dosažitelném místě. Informace jsou zaměřeny na konkrétní aktuální potřeby klientely. Především se jedná o informace k instrumentálním tématům (škola, rodina, brigády), sociálně právním a zdravotním tématům (právní normy, bezpečný sex, rizika užívání návykových látek, první pomoc, články 22

23 obsahující návody, jak se chovat v určitých situacích apod.) nebo dalším specifickým tématům podle dohody s klienty. V neposlední řadě pracovník může pracovat s blízkými osobami klienta. Tato práce zahrnuje poradenství a informační servis. V tomto případě je důležité pro pracovníka mít na vědomí, že klient by měl o tomto setkání či pomoci vědět. Pakliže by se stalo, že bychom informovali o klientovi či pracovali s jeho blízkými bez jeho souhlasu, může pracovník ztratit důvěru, důležitou nejen pro práci s klientem, ale i pro pouhé bytí s ním Příklady NZDM dle prostoru a cílové skupiny Existuje zde mnoho různých NZDM a každé NZDM má svá specifika. Dá se říci, že všechna NZDM svým obsahem naplňují požadované standardy, jen jsou od sebe rozlišeny zázemím, kde a s kým se o prostory dělí a jakou mají cílovou skupinu. Prostor Nízkoprahové zařízení může mít stacionární nebo mobilní charakter. Mobilní nízkoprahové centrum představuje např. odstavený autobus nebo maringotka - tento typ zařízení je výhodný, neboť umožňuje pracovníkovi přemístit se s pracovním zázemím tam, kde je to aktuálně potřebné. Dále se nízkoprahová zařízení mohou vyskytovat na půdě škol, jako další subjekt v komunitním centru, nebo mohou mít celý svůj objekt. Pokud se jedná o kluby ve školních zařízeních, je zde veliký problém s cílovou skupinou. Často se stává, že děti a mládež se nechce po škole opět vracet do školy i když do klubu, který funguje úplně jinak než instituce školy. Takovýto klub si s sebou nese nálepku školní instituce a velmi záleží na 23

24 definování prostoru a celkovém přístupu pracovníků NZDM. Osobně si myslím, že by se tyto klubu neměly zřizovat v prostorách školy i když často mají svůj vlastní vchod. Ve školách by měly být kroužky a kluby zřizované školou, které jsou organizované a jasně strukturované. Dalším možným zázemím pro kluby jsou pronajmutí místnosti v určitém komunitním centru. Tato situace je příznivější než zřizování klubů na školách, ale může se stát, že ani zde nebudou podmínky nejpřijatelnější. Ze své zkušenosti vím, že se může stát, že v komunitním centru je vybudován další klub s podobným zaměřením s podobnou cílovou skupinou. Otázka je, jak se dá existence podobných zařízení zkoordinovat, tak aby to klienti pochopili a aby to bylo k jejich užitku. Konkrétně zde můžu uvést opět příklad z praxe. V jednom komunitním centru funguje nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a volnočasový klub. Nízkoprahový prostor se řídí standardy kvality sociálních služeb. Poskytují sociální služby, které by mělo NZDM poskytovat a mají svá pravidla a sankce. Naproti tomu volnočasový klub se nemusí řídit žádnými pravidly, nemusí splňovat žádné standardy. Tato situace může být pro klienty, kteří navštěvují oba klubu, velice nepřehledná a často zneužitelná. Pokud je např. klient vyhozen z NZDM za porušení nějakého z pravidel může se přesunout do druhého klubu a tím sankce ztrácí jakýkoliv smysl, což se může odrazit na preventivní činnosti NZDM a celkové práce s klientem. V tomto případě, v koexistenci dvou podobných zařízení, je velmi důležité klientům vysvětlovat, co je to NZDM, jaká jsou jejich práva a povinnosti, jaká je nabídka služeb. Důležité je všechny informace vydat v tištěné podobě a dát na místo, kam má klient bez jakýchkoliv překážek přístup. Nevýhodou je pohled ostatních spoluuživatelů komunitního centra na klienty NZDM, kteří mají odlišný styl trávení svého volného času od organizované mládeže. Dalším negativem může 24

25 být prezentace NZDM navenek, může docházet k záměně jmen subjektů, což může vyvolávat rozporuplné mínění širší veřejnosti. Takovéto zřízení je sice ekonomicky méně náročné, ale je náročnější na práci pracovníků v NZDM. Ekonomicky náročnější, ale pro uživatele a i pracovníky nejlepší variantou je zřízení klubu v celém objektu, nebo vlastnit více prostor s vlastním vchodem, kde další uživatelé objektu mají zcela odlišný charakter práce.. Pravidla jsou dána pro celý objekt stejně, klient přesně chápe při příchodu do NZDM, kde se nachází a co od pobytu v NZDM může očekávat. Pozitivem je možné rozšíření prostor pro větší pestrost nabídky sociálních služeb, nebo jen volnočasových aktivit. Neméně důležité je, že takovýto prostor je celkově bezpečnější a přehlednější jak pro klientelu tak i pro pracovníky samotné. Cílová skupina Nízkoprahová zařízení se mohou lišit i svou cílovou skupinou. Kluby svou nabídku služeb orientují dle potřeb cílové skupiny. Jedná se o členění podle věku cílové skupiny, o specifika cílové skupiny, která většinou vychází z určité subkultury skejťáci, graffiťáci atd, nebo se jedná o kluby zaměřené na klientelu, kde většina klientů patří k nějaké etnické menšině. V České republice se jedná především o práci s romským etnikem. Zde je práce zaměřena na celou komunitu. V nízkoprahovém klubu, kam docházejí děti romského původu, se obvykle pracuje v rámci příbuzenských vztahů i s mladšími sourozenci apod. Většinou je to dáno lokalitou, kde se klub nachází. 2. Klienti a NZDM 25

26 Dříve než se začneme zabývat kontaktem klienta s pracovníkem jako takovým, měli bychom si říci něco obecně v jaké fázi života se klienti NZDM nacházejí a jaký koncept práce je pro ně nejvhodnější. V kontaktní práci s dětmi a mládeží jsou běžně používané přívlastky pro skupinu mladých např. neorganizovaná či dokonce riziková, ohrožená a narušená mládež. Tyto přívlastky nám dávají ale pouze tušit, co se ve skutečnosti a v konkrétních případech klientů skrývá klientova nepříznivá sociální situace 3. Pakliže nebudeme definovat skupinu dětí a mládeže, docházející do NZDM, prostřednictvím určitého problémového chování či její potencionální rizikovosti a ohroženosti, zjistíme, že tato část populace prochází jednou z velice důležitých životních etap obdobím dospívání. Životní fáze mládí bývá chápána jako přechod mezi dětstvím a dospělostí a podle dospělých mají dospívající tento čas využít k tomu, aby nalezli sami sebe a utvořili si tak vlastní identitu. (Klíma, 2003, s. 39) Je však otázkou, zda je tvorba identity konečným stavem, anebo zda hledání identity je stálým a neuzavřeným procesem. Rozdíly v názorech vytvářejí dva odlišné přístupy k zacházení s těmito mladými lidmi. V prvním případě, jak říká Klíma 3 Pojmosloví České asociace streetwork (Pojmosloví Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, 2006, s.8) uvádí definici nepříznivé sociální situace. Nepříznivou sociální situací se rozumí taková situace, ve které osoba pro ztrátu soběstačnosti z důvodu věku, zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky, sociáloně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných závažných důvodů, nebo jestliže její způsob života vede ke konfliktu se společností, není schopna dostatečně zabezpečovat a uspokojovat své životní potřeby nejsou ani jinak dostatečně zabezpečeny. 26

27 (Éthum, 39/2003, s. 40), nazvaném koncept získané identity pracovníci se zaměřením na práci s mládeží pomocí různých intervencí a cíleným ovlivňováním usilují o dosažení žádané identity. V případě druhém konceptu identitní práce vychovatelé, pedagogové a další dospělí svým porozuměním a výzvami doprovázejí tvorbu identity a celý tento proces usnadňují. Pro práci v NZDM je stěžejní druhý model koncept identitní práce. Činnosti by měly směřovat, jak říká Klíma (Tamtéž, s.41 42): k zprostředkování řešení jejich každodenních problémů ke zmírnění nebezpečí, hrozících jim z vyhrocení různých společenských konfliktů Práce s klientem Můžeme si definovat dvě základní práce s klientem: případovou skupinovou Případová práce představuje cílenou individuální práci s klientem při řešení konkrétní životní situace. Případová práce vychází ze stanovené zakázky, která je definována společně s klientem. Na základě zakázky je vytvořen individuální plán, podmínky kontraktu a poté pracovník provází klienta po dobu řešení situace až k dosažení stanoveného cíle. Pracovník, který s klientem pracuje, většinou konzultuje vedení případu na intervizních a supervizních setkáních týmu. Případová práce se zabývá klientovými problémy, které mohou být různého charakteru. Podle Havránkové (Matoušek a kol., 2003, s. 69) Některé problémy vyplývají z prostředí. Další jsou mezilidské, zejména rodinné; ty tvoří hlavní oblast 27

28 případové práce. Další skupinou problémů jsou problémy vnitřní, intrapsychické. Během mé praxe v této oblasti jsem se nejvíce setkávala s problémy plynoucí z rodinných poměrů klienta a také s problémy týkajících se školy. Druhou alternativou práce s klienty je práce se skupinou, což je podle Herzoga (Metodická příručka TPS, 2006, s.134) cílená aktivita poskytovaná skupině klientů, zaměřená na rozvoj psychosociálních dovedností, je časově a prostorově ohraničena. (viz kapitola ) Kontakt a kontrakt Bednářová (Matoušek a kol. 2003, s. 175) definuje tři druhy navazování kontaktu: kontakt aktivní (ofensivní), pasivní (defensivní) a přes třetí osobu. Aktivní kontakt je nejtěžší forma prvokontaktu. Tento kontakt znamená, že pracovník sám přichází za členy skupiny a jednotlivci, kteří patří do jeho cílové skupiny a oslovuje je. Je dobré, když za nimi přichází s určitou nabídkou, což může být forma volnočasové aktivity či pozvánka na nějakou kulturní akci. Důležitou součástí je vypracovaný informační leták o pracovníkově činnosti, který obsahuje nabídku práce, jaký je smysl této práce, kdy a kde se v dané lokalitě pohybuje apod. Pasivní kontakt je oproti aktivnímu časově náročnější. V praxi to vypadá tak, že pracovník se pohybuje v místech, kde se cílová skupina nejčastěji setkává a kde většinou tráví svůj volný čas. Pracovník vlastně koexistuje se skupinou v jejím časoprostoru a pozvolna získává její důvěru. Tento kontakt 28

29 vychází z aktivity členů skupiny. Ti rozhodnou, zda se o pracovníka budou zajímat či nikoliv a jak dlouho bude pracovník pasivně pobývat vedle nich. Kontakt přes třetí osobu je asi nejlehčí způsob navazování kontaktu. Navíc může být i pro klienty nejdůvěryhodnější, jelikož pracovníka přivede jejich vrstevník, který s ním má již dobrou osobní zkušenost. Tento kontakt je běžný během delší praxe pracovníka. Po navázání prvního kontaktu je na klientovi, zda nabídku pracovníka přijme. Pakliže chce jenom pasivně využívat nabídky služeb NZDM je to jeho právo a pracovník tuto situaci musí akceptovat. Kontakt je děj trvající určitou dobu a jeho součástí je: přípravná fáze fáze kontaktu následná fáze Přípravná fáze, která předchází kontaktu a ovlivňuje jeho podobu a průběh. V této fázi se pracovník naladí na kontakt a na klienta a uvědomí si své emoce. Pracovník by měl rozumět sám sobě (tzn. uvědomit si, jak se cítí, s jakými emocemi do přímé práce vstupuje, zda-li je odpočatý či unavený atd.) a dále se pokouší zjistit své naladění na klienta. Fáze kontaktu zahrnuje verbální i neverbální komunikaci, představení se a navázání kontaktu, vznik kontraktu (dohody) a ukončení kontaktu. Pracovník využívá při kontaktování i svoji intuici a snaží se uvědomovat si své emoce, nejen racionální polohu své profesní roviny. 29

30 Následná fáze nastává, kdy v klientovi i pracovníkovi doznívá společná spolupráce, jež vyúsťuje v dosažení cíle kontraktu. Stává se, že po úspěšné spolupráci klient přichází za kontaktním pracovníkem, aby mu pověděl o svém životě po kontaktu. Nedojde-li mezi pracovníkem a klientem k uzavření další dohody, nastává čas ukončení kontaktu. V takovém případě je klient schopen nebo rozhodnut samostatně fungovat a je přesvědčen, že dokáže řešit své problémy či životní situaci sám. Ke svému životu již nepotřebuje podporu a pomoc kontaktního pracovníka. Pokud chce klient využít nabídky NZDM, především sociálních služeb, je s klientem uzavřen kontrakt, který je postupně naplňován. Během této doby klient a pracovník spolu nejen sdílejí prostor a čas, ale snaží se vytvořit si partnerský vztah založen na důvěře. Kontraktování má následující kroky: a)pracovník se snaží klienta dovést k vyjádření toho, co od něj očekává tj. vydefinování zakázky. b)pracovník konfrontuje požadavek klienta se svými schopnostmi a možnostmi, a pokud je schopen s klientem na jeho zakázce spolupracovat, začne s klientem domlouvat (kontraktovat) o tom: čeho chtějí společně dosáhnout, v jakém časovém horizontu se tak stane a jaké jsou znaky toho, že cíle je dosahováno/dosaženo. Kontraktování je jedním ze základních pracovních nástrojů kontaktního pracovníka. Důslednost při kontraktování zamezuje manipulaci s klientem ze strany pracovníka, ale i obráceně zužuje klientovi pole pro manipulaci s pracovníkem. 30

31 V okamžiku, kdy je dosaženo cíle dohody, kontrakt končí. Ukončení kontraktu znamená zároveň ukončení kontaktu. Kontakt může pokračovat, pokud mezi pracovníkem a klientem dojde k opětovnému kontraktování. Kontrakt se většinou uzavíral ústní formou, písemné kontrakty byly spíše ojedinělé - využití např. pakliže se na klienta nedalo spoléhat, nebo půjčoval-li kontaktní pracovník klientovi nějaké drahé vybavení klubu. V poslední době se zavádí v kontaktní práci v NZDM uzavírání písemných dohod mezi klientem a pracovníkem na všechny situace. Je to téma, které otevírá spousty otázek. V praxi uzavírání kontraktu vypadá následovně: Klient přijde za pracovníkem s nějakým problémem, který by chtěl pomoci řešit. Nebo klient naznačí pracovníkovi, že se potýká s určitým problémem a pracovník mu nabídne pomoc. Poté, co se spolu dohodnou na spolupráci, dohadují se o možných postupech a cílech, které se mají splnit. Pokud dojde k dosažení nějakých cílů, týkajících se ulehčení klientovy situace, uzavírá se kontrakt ústně s tím, že tuto dohodu převede do písemné formy a ukáže ji následující den klientovi, který s ní může či nemusí souhlasit. Další fáze je na pracovníkovi. Zakázku předloží svým kolegům a po poradě s nimi tento kontrakt sepíše. Během další návštěvy kontrakt předloží klientovi, který pokud souhlasí s uvedenými postupy, tuto smlouvu může podepsat. Pak dochází k daným postupům vydefinovaným v kontraktu. Neexistuje stejný vzor k sepisování kontraktů. Je na každém zařízení, jak tyto materiály vypadají. Jak uvádí Kunc (2007, s. 343), sjednávání dohod v kontaktní práci má dva rozměry. První rozměr je, že dohody slouží jako 31

32 nástroj práce s klientem, kdy je v dohodách definován cíl, postup a vztah mezi pracovníkem a klientem. Druhý rozměr směřuje k naplňování standardů sociálních služeb. Nenaplnění kontraktu může být ze dvou důvodů. Jedním z nich je, že klient není schopen dodržovat dohodnuté a selhává. Druhým je, že se klientovi změnila situace a kontrakt již není aktuální. V obou případech je třeba, aby pracovník inicioval rekontraktování, tedy učinil pokus o další dohodu s klientem. V případě opakovaného selhání klienta při naplňování dohody má pracovník právo s ním spolupráci ukončit Hranice mezi klientem a pracovníkem; poruchy hranic Každý člověk má kolem sebe vytvořené hranice, které využívá v kontaktu s druhými lidmi. Hranice pro člověka samého znamenají prostor, ve kterém se cítí nejbezpečněji a nejkomfortněji. Existují tři varianty hranic. První nich je přirozená, kde oba lidé v komunikaci cítí jako partneři. Je to hranice, kdy se pomyslné bubliny navzájem dotýkají a v bodě dotyku vzniká kontakt (viz obr. 1). Oba dva komunikující si uvědomují svou realitu, svou jsoucnost a své myšlenky. Popisy hranic vychází z gestalt terapie (Interní materiály o.s. B-Side - Vzdělávací kurz pro kontaktní pracovníky v NZDM, 2005). Jedná se o porozumění dvou komunikujících lidí, kdy se jejich reality dělí na: má realita x tvá realita, já jsem já x ty jsi ty a na moje myšlenky x tvé myšlenky. Pracovník by měl znát své osobní hranice a respektovat hranice klienta a pakliže si oba subjekty nezpůsobí žádné ohrožení, dochází k rovnocennému postavení (partnerství). Pokud tyto hranice existují mezi pracovníkem a klientem, pracovník může efektivně pomáhat s řešením klientovy situace. 32

33 Obr.1 Druhou variantou hranice může být izolace (obr. 2). Člověk s touto hranicí se nepřiblíží na hranici druhého ani na hranici kontaktu. Kontakt s klientem v izolaci je velmi obtížný a časově náročný a někdy může být jakýkoliv pokus o přiblížení ke klientovi nemožný. Pracovník by měl být trpělivý a dát klientovi prostor a měl by počítat i se situací, že tento klient nebude chtít komunikovat a bude jen pasivně využívat nabídky NZDM. Obr.2 Třetí a častější než izolace, je varianta konfluence (obr.3). Tato bezhraniční hranice bývá zdravá a normální u zamilovaných jedinců nebo např. u matek s dítětem, kde se jedinec neprezentuje jako já, ale jako my. V normálním životě jsou klienti s takovou hranicí špatně uchopitelní, splývají s okolím a často nerespektují hranice druhých. V tomto případě to právě musí být pracovník, který klientovi vytyčí hranice. Přesně definuje svou pozici v klubu a vysvětlí klientovi všechna jeho práva a povinnosti týkající se pobytu v klubu. 33

34 Obr Vazby mezi klientem a pracovníkem; poruchy vazeb Podle Matouška (2003, s. 199) je základním předpokladem, pro efektivitu práce sociálního pracovníka, jeho schopnost komunikovat, vstřícnost, důvěryhodnost, neautoritativní vystupování a v neposlední řadě schopnost udržení vztahu s klientem. I když se pracovník co nejvíce sblíží s klienty, nemůže se skupinou zcela splynout. Musí si udržovat své zvláštní postavení (vyplývající z jeho profesionality), musí si umět hlídat meze, jež by klienti ani on sám neměl překračovat. Pracovník nízkoprahového klubu by měl být člověk, který je na jednu stranu schopen tolerance a respektu k cílové skupině a na druhou stranu však dokáže mít profesionální nadhled, jenž mu zabrání v etických lapsech a identifikaci s cílovou skupinou. Někdy se mohou z klienta a pracovníka stát i přátelé, ale v tomto případě je nutné ukončit kontakt klient - pracovník a vydefinovat si vztahy minulé a možné budoucí. Pracovník, díky tomu jak ho klient vnímá a jak se sám před klienty prezentuje, může mít několik rolí. Často se stává a varianta několika rolí bývá nejlepší. Pracovník má roli staršího kamaráda - rádce, kdy je tento vztah ještě umocněn o informace pracovníkovy činnosti a celkové nabídce pracovníka. To se také vztahuje na komunikaci mezi klientem a pracovníkem. Komunikace je mezi oběma stranami velmi 34

35 otevřená, kdy se může stát, že klient ovlivní pracovníka svým stylem mluvy (používání žargonu dané lokality). Ten, na druhou stranu, by měl nenásilnou formou učit klienty slušnosti, která není u mladých lidí natolik běžná. Někdy může pracovník suplovat klientovi staršího sourozence nebo přítele a v té době se může tento vztah stát hraničním, jelikož klient nepotřebuje pracovníka, ale osobu se kterou by chtěl mít užší vztah. Pokud taková situace nastane, je dobré, aby pracovník začal více pracovat s tímto klientem a jeho vztahem k pracovníkovi. V kontaktní práci s klientem nohou existovat i vazby pracovní klient, které vycházejí z nadřazeného postavení pracovníka ke klientovi, což může být role učitele, policisty atd. Nadřazené postavení ale nepřispívá k prohloubení důvěry s klientem je velmi obtížné vybudovat jakýkoliv vztah nutný pro práci. Ze svých zkušeností vnímám, že úloha kontaktního pracovníka netkví ani tak ve viditelné, aktivní pomoci, ale v dlouhodobém suplování rodičovských rolí zejména ve smyslu výchovy k odpovědnosti, korekci norem a morálky skupiny a přípravě na reakce společnosti poté, co normy skupiny překročí zákon. Pracovník působí jako jediná přirozená autorita, který má vhled do obou, zdánlivě antagonistických světů světa norem a zákonů dospělých a světa dospívajících, spontánně sdružených v partě. Působí tak ve smyslu prevence společensky nežádoucích jevů a jako jakýsi arbitr morálního minima vzhledem k tomu, že nejde o jeho vlastní děti, zdá se být tento rodičovský model nepříliš šťastný. Možné problémy v kontaktu 35

36 Aspekty narušující kontakt pracovníka s klientem mohou vycházet jak z osobnosti pracovníka, tak z osobnosti klienta. Pokud hovoříme o osobě pracovníka, může to vycházet z poruch hranic pracovníka: izolace či konfluence. V tomto případě pracovník vytváří nezdravý kontakt s klientem, což může nastat v případě, že pracovník není ukotvený ve své pozici, nemá přesně definovanou náplň své práce, mezi ním a klientem či není přesně specifikován kontrakt a pracovník se ve své pozici ztrácí. Dalšími možnostmi, které mohou u pracovníka vytvářet obtíže v komunikaci, může být i jeho psychický stav, problémy v osobním životě, aj. Pracovník by měl tuto situaci řešit s týmem, svým vedoucím či s nějakým odborníkem (terapeut, psycholog, psychiatr atd.). Ke zlepšení tohoto stavu vede profesní podpora pracovníků (viz kapitola 3). Pakliže je nositelem problému v komunikaci klient, je na pracovníkovi, aby se sám sebe zeptal, zda je v jeho kompetenci klientovi pomoc a zda je NZDM to správné zařízení pro takového klienta. Tento obtížný klient může mít problémy s alkoholovou či drogovou závislostí, může se potýkat s dlouhodobou nezaměstnaností, je propuštěn z výkonu trestu, nebo může jít o klienta z řad zaléčených psychiatrických pacientů či klienta s poruchami osobnosti. Dále se jedná o klienty bezdomovce, zástupce sekt, nebo jen o obíhače služeb, kteří zneužívají nabídky služeb NZDM. V takovém případě je dobré tyto klienty řešit na supervizích a intervizích a po poradě týmu rozhodnout, zda tento klient může nadále využívat nabídky služeb NZDM a zda je mu tato nabídka může pomoci v jeho životní situaci. Většinou je ale těmto klientům nabídnuta jiná specifická sociální služba. Dalšími aspekty, které mohou narušit kontakt pracovník - klient, mohou být různé obranné kontaktní mechanizmy. Opět 36