Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Vliv pastvy ovcí a skotu na druhové složení travních porostů Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Jiří Skládanka, Ph. D. Vypracovala: Bc. Marie Axlerová Brno

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv pastvy ovcí a skotu na druhové složení travních porostů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta. 3

4 Poděkování Poděkování patří celé mé rodině za podporu při studiu a tvorbě této diplomové práce. Za jejich trpělivost a v neposlední řadě také za technickou pomoc při realizaci oplůtků na pastvinách. Velmi také děkuji vedoucímu mé diplomové práce, panu Ing. Jiřímu Skládankovi, Ph. D. za ochotu a laskavost při řešení, povzbuzení k další práci, podnětné rady a za čas, který této práci věnoval. Za odborné rady při zpracovávání fytocenologických dat a laskavý přístup děkuji paní Doc. Věře Zelené. Děkuji rovněž rolníkům, kteří mi umožnili vypracovat hodnocení druhového složení na jimi užívaných pastvinách, panu Hlávkovi, Štěpánkovi a Lédrovi. Nelze také zapomenout na poděkování pro Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně, která mi díky programu Erasmus umožnila studovat ve Velké Británii a tím i hodnotit druhovou pestrost pastevních porostu z oblasti skotské vysočiny. Bez pomoci místních pedagogů, konkrétně Joan Conell a Meg Pollock bych toto hodnocení nebyla schopna provést, proto tímto děkuji i jim. 4

5 ABSTRACT The aim of this diploma thesis is to survey an importance of grazing for grassland management and for sustaining stability of associations of permanent grasslands. The aim is also to compare an influence of diferent species of grazing animals, different systems of grazing and climatic and soil conditions on sward structure and plant species diversity of permanent grasslands. Phytosociological description methods were used to compare different types of permanent grasslands. Plant communities in the Czech Republic were identified according to Zurych Montpelliere phytosociological system, while samples comming from Scottish Highland were classified according to the National Vegetation Classification method (Rodwell). Shannon s and Hill s diversity index, McNaughtonov s dominance index, Pielou s equitability index and qualitative or quantitative similarity index were used for evaluation of permanent grasslands species composition. Species composition of investigated permanent grasslands was distinctly influenced with natural conditions. Nevertheless different grazing intensity and way of grazing were evident too. Effect of grazed animals species was less distinctive. Key words: permanent grassland, grassland management, continuous stocking, rotational grazing, plant species diversity 5

6 ABSTRAKT Cílem této práce je posoudit význam pastvy pro údržbu trvalých travních porostů a pro udržení stability těchto společenstev. Cílem je také porovnat vliv různých druhů pasených zvířat, systémů pastvy a klimatických a půdních podmínek na strukturu a druhové složení trvalých travních porostů. Pro porovnání různých TTP bylo použito metod fytocenologického snímkování. Rostlinná společenstva na území České republiky byla klasifikována dle curyšsko montpellierského systému, fytocenologické snímky z oblasti skotské vysočiny byly zařazeny podle metodiky National Vegetation Clasification dle Rodwella. Pro vyhodnocení druhového složení TTP byly aplikovány také Shannonův a Hillův index diverzity, index dominance dle McNaughtonova, index ekvitability dle Pielouové a indexy kvalitativní a kvantitativní podobnosti. Druhová skladba TTP na zkoumaných pozemcích byla výrazně ovlivněna podmínkami prostředí, ovšem projevovala se také různá intenzita využití a zvolený způsob pastvy. V menší míře byly patrné rozdíly složení rostlinného společenstva s ohledem na druh pasených zvířat. Klíčová slova: trvalé trvaní porosty, využití trvalých travních porostů, permanentní pastva, rotační pastva, druhová diverzita 6

7 OBSAH 1. Úvod Cíl práce Současný stav řešené problematiky Rozdílná druhová skladba luk a pastvin Stručné botanické zhodnocení Význam jednotlivých složek travních porostů Změny ve struktuře a složení travních porostů vlivem pastvy Regenerace travních porostů Změny druhového složení po zahájení pastvy Změna druhového složení po ukončení pastvy Vliv pastvy skotu a ovcí na druhové složení travních porostů Skot Ovce Možnosti, výhody a nevýhody střídavého a kombinovaného nasazení různých druhů hospodářských zvířat na pastvině Ovlivnění druhového složení různými systémy pastevního využití Permanentní pastva Oplůtková pastva Závislost druhového složení pastvin, jejich struktury a produktivity na zatížení pastviny Extenzivně obhospodařované pastviny Intenzivně obhospodařované pastviny Závislost druhového složení travních porostů na stanovištních podmínkách Závislost druhového složení pastvin na hnojení Hnojené plochy Nehnojené plochy Materiál a metody zpracování Souhrnná charakteristika stanovišť na území České republiky Podrobné charakteristiky jednotlivých zkoumaných lokalit na území České republiky Souhrnná charakteristika stanovišť na území Velké Británie Podrobné charakteristiky jednotlivých zkoumaných lokalit na území Velké Británie Metody hodnocení výsledků Výpočty

8 5. Výsledky práce a diskuze Lokalita Hemže Lokalita Mostek Lokalita Bošín Lokalita Kostelecké Horky Porovnání lokalit v České republice Lokality Bošín a Kostelecké Horky, na výsušných stanovištích Lokality Mostek a Bošín, spásané ovcemi Konfrontace neobhospodařované lokality Hemže s ostatními lokalitami Lokality na území Velké Británie Konfrontace plochy spásané ovcemi a nespásané plochy (Kirkton Farm) Srovnání lokalit na území Velké Británie a České republiky Závěr Seznam použité literatury

9 SEZNAM ZKRATEK ČR DJ kap. TP TTP Česká republika dobytčí jednotka kapitola travní porost trvalý travní porost 9

10 1. ÚVOD Při současném zvětšování ploch trvalých travních porostů (TTP) na území České republiky (ČR) nastává na jedné straně renesance pastvy hospodářských zvířat, na straně druhé dochází rovněž k nárůstu ploch neobhospodařovaných a zanedbaných. K tomuto trendu významnou měrou přispívá nejen agrární politika EU a dotační systém používaný i v ČR, ale leckdy rovněž tíživá finanční situace zemědělských podniků. Aby se pastva hospodářských zvířat mohla stát k přírodě šetrným a ekonomicky efektivním nástrojem pro údržbu TTP, je nutno zhodnotit stav přírodních podmínek stanoviště, rizika plynoucí z nadměrného pastevního tlaku, druhové složení TP a jeho ovlivnění pastvou. Cílem této diplomové práce je posoudit druhovou skladbu spásaných travních porostů (TP) a dlouhodobě nevyužívaného TP. Na základě druhové skladby by mělo být poukázáno na nevhodnost neobhospodařování TTP, které vede k narušení jejich funkce. 10

11 2. CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce bylo: - zhodnotit klimatické a půdních podmínky zkoumaných stanovišť Hemže, Mostek, Bošín, Kostelecké Horky a Kirkton Farm (Velká Británie), - posoudit druhovou skladbu nespásaného travního porostu (lokalita Hemže a Kirkton Farm), travního porostu využívaného pro pastvu ovcí (lokality Mostek, Bošín a Kirkton Farm) a travního porostu využívaného pro pastvu skotu (lokalita Kostelecké Horky) - porovnat vliv pastvy ovcí a skotu na druhovou skladbu travních porostů. Pro formulaci závěrů a doporučení, bylo nezbytné provést komparaci zjištěných výsledků s jinými autory. V diplomové práci měly být zodpovězeny tyto otázky: 1. Jak ovlivňují klimatické a pedologické podmínky druhovou skladbu TTP? 2. Jaký vliv má na druhovou diverzitu TTP pastva různých druhů zvířat? 3. Jak je druhové složení TTP ovlivněno různým zatížením dobytčími jednotkami a je toto zatížení vhodné pro TTP na daném stanovišti? 4. Do jaké míry je druhová skladba pastvin ovlivněna systémem pastvy? 5. Jakým vhodným způsobem lze docílit korekce druhové skladby neobhospodařovaného TTP na lokalitě Hemže? 11

12 3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Rozdílná druhová skladba luk a pastvin Stručné botanické zhodnocení Travní porosty na první pohled tvoří vysokostébelné trávy a vysoké byliny, v nižších patrech jsou však často i hojně zastoupeny nižší trsnaté trávy nebo ostřice (Carex sp. L.) a drobnější byliny, často je vyvinuto i mechové patro (JONGEPIEROVÁ, 2004). Podle URBANA et al. (2003) mechové patro často téměř chybí ve vlhkých a nivních loukách, v ostatních typech travních společenstev obvykle nedosahuje pokryvnosti vyšší než 10%. Na TTP nacházíme druhy rostlin s různou krmnou hodnotou, od vysoce hodnotných po bezcenné. Některé mohou mít pro zvířata léčivé, jiné toxické účinky (NOVÁK, 2000; NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). Na nejzachovalejších loukách je možno nalézt asi 30 druhů rostlin z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae Juss.), což je polovina všech druhů orchidejí rostoucích v naší republice. (JONGEPIEROVÁ, 2004). Podle NOVÁKA a OBTULOVIČE (2004) je základním předpokladem pro získání kvalitního krmiva z TP jejich optimální složení, které sestává z 50 60% trav, 20 30% leguminóz a 20 30% ostatních bylin (KRAJČOVIČ et al. in NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). BUCHGRABER in NOVÁK a OBTULOVIČ (2004) doporučuje zastoupení 50 60% trav, 10-30% leguminóz a 10 30% ostatních bylin, a to bez problémových a plevelných druhů. Dle HRABĚTE a BUCHGRABERA (2004) je obecně vyšší zastoupení trav v lučních porostech, než na pastvinách. Totéž platí i pro floristickou skupinu ostatních bylin. Jejich výskyt je významně ovlivňován způsobem obhospodařování a vysokou úrovní hnojení (N, K). PAVLŮ et al. (2003) uvádí, že pastevní porost je tvořen charakteristickým nízkým a hustým drnem odolným vůči sešlapu a častému odstraňování zelených částí rostlin. Přízemní části rostlin zakrývají prakticky celou plochu. Naproti tomu na louce po sklizni píce zůstává strniště a prosvítá půdní povrch. Rozdíl mezi strukturou lučního a pastevního porostu je nejlépe vyjádřitelný počtem stonků rostlin na plochu. Na pastvinách je udáván počet 2 až 4 vyšší než na loukách. 12

13 Dalším rozdílem mezi lučním a pastevním porostem je odlišný koloběh živin. Zatímco louka je ochuzována o živiny sečí a následným odvozem biomasy, na pastvinu se většina živin vrací v podobě výkalů pasených zvířat. Množství transportovaných živin z luk je variabilní, závisí na produkčních vlastnostech porostu Význam jednotlivých složek travních porostů Trávy Trávy jsou základní složkou TP. Na jejich zastoupení závisí výše a jistota úrody. Svým výskytem výrazně přispívají ke zvyšování stability a hustoty TP (NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). HRABĚ a BUCHGRABER (2004) uvádí, že trávy vytvářejí kromě hustého drnu také hustou síť svazčitých kořenů, čímž velmi významně zvyšují odolnost půdy na svazích proti vodní erozi. BUCHGRABER in NOVÁK a OBTULOVIČ (2004) uvádí při zastoupení 50 60% trav 15 25% nízkých druhů, středně vysokých 15 20% a vysokých 20 30%. MEYER a COENEN (2003) udávají, že chuťová hodnota trav závisí na druhu, odrůdě, stáří, hnojení, půdě, relativní četnosti v porostu. Méně pak na formě vzrůstu. Hustě trsnaté trávy vytvářejí malý objem píce podřadné kvality. Proto jsou řazeny k plevelným druhům. Při jejich větším zastoupení pak dochází k degradaci TP. Jsou také nenáročné na živiny, typická je jejich vysoká vytrvalost a odolnost vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Mezi hustě trsnaté trávy jsou řazeny např. metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa (L.) P.B.) a smilka tuhá (Nardus stricta L.). Naopak vysoká produkce píce je charakteristická pro volně trsnaté trávy. Některé druhy z této skupiny trav, jako např. bojínek luční (Phleum pratense L.), kostřava luční (Festuca pratensis Huds.) nebo ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius L.), jsou řazeny k méně vytrvalým. Je li u nich omezena možnost dozrání obilek, po 4 6 letech mizí z porostu. Naopak druhy, které jsou řazeny mezi velmi vytrvalé, se v porostu i bez možnosti vysemenění udržují i více než 10 let. K těmto patří např. srha laločnatá (Dactylis glomerata L.) a trojštět žlutavý (Trisetum flavescens (L.) P. B.). Výběžkaté trávy s podzemními výběžky jsou druhy s pomalým počátečním vývojem. Jejich nesporný přínos je však ve schopnosti zaplňování prázdných míst a tím snižování mezerovitosti porostu a k omezení zaplevelení. Na pastvinách vytvářejí pružný drn odolný devastaci pasenými zvířaty. Tato skupina trav je v porostech 13

14 reprezentována lipnicí luční (Poa pratensis L.), psárkou luční (Alopecurus pratensis L.), kostřavou rákosovitou (Festuca arundinacea Schreber) a některými odrůdami kostřavy červené (Festuca rubra L.) (HEJDUK, 2004). Nutriční hodnotu píce ovlivňuje jeho chemické složení, stravitelnost jednotlivých živin, obsah energie a obsah biologicky účinných látek, k nim jsou řazeny nejen vitaminy, enzymy a hormony, ale také antinutriční látky (MÁTLOVÁ et al., 2002). Důležitý je také obsah vlákniny. Jeteloviny Podle HRABĚTE a BUCHGRABERA (2004) je přiměřený podíl bobovitých rostlin (dle účelu pěstování) v TP žádoucí z několika důvodů. Prvních z nich je zisk N ze symbiózy jetelovin a hlízkovitých bakterií (HRABĚ, BUCHGRABER, 2004; NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). Při jednoprocentní dominanci jetelovin je zisk N 3 kg (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). ŠIMEK in HEJDUK a HRABĚ (2003) udává, že množství biologicky fixovaného N pod porostem jetele plazivého (Trifolium repens L.) je 176 kg ha -1. V klimatických podmínkách Německa byla zjištěna biologická fixace N pod porostem jetele plazivého ve směsi s travami 270 kg ha -1 (LOGES et al. in HEJDUK a HRABĚ, 2003). U dusíku vzniklého biologickou fixací je také nižší riziko jeho ztrát. Z krmivářského hlediska je přiměřené zastoupení rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae) v TP velmi příznivé, a to pro vysokou kvalitu N frakce v jejich píci, vysokou stravitelnost, obsah minerálních látek a obsah energie (HEJDUK a HRABĚ, 2003; HRABĚ a BUCHGRABER, 2004; NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004; MEYER a COENEN, 2003). Jeteloviny mají také dobrý odplevelující a meliorační účinek a přispívají tak k zúrodňování půdy (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). Dalším důvodem prospěšnosti zastoupení jetelovin v TP je fakt, že na jetelotravních pastevních porostech je rozdělení produkce hmoty v pastevních cyklech během roku vyrovnanější. Úživnost pastviny je vyšší a pastevní období delší (MÍKA et al. in HEJDUK a HRABĚ, 2003). Na lepších, ne příliš kyselých půdách a v dostatečně hustém pastevním porostu se obzvláště dobře šíří jetel plazivý (Trifolium repens L.) (MEYER a COENEN, 2003). Jetel plazivý se v pastevním porostu významně podílí na zvýšení chutnosti pastevní píce 14

15 (DRÁPAL, 1997). NOVOSAD in HEJDUK a HRABĚ (2003) však upozorňuje, že i přesto, že je jetel plazivý zvířaty dobře přijímán, při jeho vyšším zastoupení v pastevních porostech se snižuje jeho atraktivnost a chutnost pro zvířata. HRABĚ a HEJDUK (1998) udávají, že vysoké zastoupení jetelovin může mít nepříznivý vliv na zdravotní stav zvířat z důvodu obsahu HCN sloučenin (kyanogenní glykosidy). Nebezpečí překročení pro skot toxické dávky HCN nastává již při 40 % zastoupení jetele plazivého v sušině pastevní píce a při příjmu 12 kg sušiny takového krmiva na den (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). Ve směsi s travami jsou ale negativní účinky antinutričně působících kyanogenních glykosidů eliminovány (HEJDUK a HRABĚ, 2003).U paseného skotu je možný výskyt tympanie (nadmutí). Doposud však nebyly všechny faktory vedoucí ke vzniku tympanie plně objasněny. FRAME in HEJDUK a HRABĚ (2003) doporučuje pro maximální využití předností jetele plazivého jeho zastoupení v porostech %. K omezení jeho výskytu doporučuje MÁTLOVÁ et al. (2002) použít N hnojení nebo porost občas sklidit na seno. Ostatní byliny Na extenzivních, málo hnojených plochách je podíl ostatních bylin a plevelů všeobecně vysoký. Se zvýšením intenzity využívání TTP se snižuje spektrum bylin (MEYER a COENEN, 2003). Pro ostatní byliny je charakteristický vyšší obsah minerálních látek (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004; NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004) a dobrá stravitelnost, pokud jsou však spaseny, nebo sklizeny v optimální době zralosti (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). NOVÁK a OBTULOVIČ (2004) však uvádějí, že maximální krmná hodnota ostatních bylin je 6 z třinácti bodové stupnice. Z tohoto důvodu při jejich vyšší pokryvnosti klesá kvalita TP. HRABĚ a BUCHGRABER (2004) proto doporučují regulaci zastoupení ostatních dvouděložných bylin. Jako vhodný zásah uvádějí včasné přepasení TP na jaře. Některé druhy, např. kmín kořenný (Carum carvi L.), řebříček obecný (Achillea millefolium L.) a smetánka lékařská (Taraxacum officinale Wigg.), obsahují sekundární látky zlepšující přijímatelnost píce (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004; DRÁPAL, 1997). K bylinným druhům naopak snižujícím přijímatelnost píce řadí HRABĚ a BUCHGRABER (2004) např. heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum (L.) Schultz Bip.) a mateřídoušku (Thymus sp. L.). U některých rostlinných druhů je také problematický zvýšený obsah fenolických sloučenin, které inhibují rozvoj bachorové mikroflóry 15

16 (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004) a snižují stravitelnost bílkovin vznikem komplexů s bílkovinami a trávicími enzymy (MÁTLOVÁ et al., 2002). K takovýmto rostlinám řadí HRABĚ a BUCHGRABER (2004) např. jitrocel (Plantago sp. L.), kakost (Geranium sp. L.) a kerblík (Anthriscus sp. Pers.). K jedovatým rostlinným druhům řadí (MÁTLOVÁ et al., 2002) například starček obecný (Senecio vulgaris L.) a starček přímětník (S. jacobaea L.). 3.2 Změny ve struktuře a složení travních porostů vlivem pastvy Regenerace travních porostů Dle URBANA a ŠARAPATKY (2003) zahrnuje regenerace druhově bohatých TP dva oddělené problémy. Prvním je vhodné obhospodařování TTP, díky kterému bude docházet k postupné obnově druhového bohatství. Druhý problém obnovy degradovaných TP se týká použití přísevu vhodné směsi bylin a trav, která odpovídá příslušnému typu polopřirozených TTP. Jako semenný materiál lze použít odrolky sena z později sklizeného analogického, ale druhově bohatšího porostu, či je také možno využít směsi nabízené semenářskými firmami (jedná se o tzv. regionální směsi). Přísev jetele plazivého (Trifolium repens L.) do pastevního porostu není nutný, jestliže je v porostu zastoupen alespoň v malém množství, nebo se vyskytuje na přilehlých plochách (PAVLŮ et al., 2003; HEJDUK a HRABĚ, 2003). K regeneraci různých typů degradovaných polopřirozených TP lze použít jednorázová i trvalá biotechnická opatření, která zajistí žádoucí stav biocenózy. Jako možnosti obnovy degradovaných porostů různé fytocenologické klasifikace uvádí BLAŽKOVÁ in URBAN et al. (2003) např. pravidelnou extenzivní pastvu, resp. seč, přísev žádoucích druhů, odstranění dřevin a nahromaděné biomasy trav a bylin a tím otevření meziprostorů uvnitř porostu Změny druhového složení po zahájení pastvy PAVLŮ et al. (2003) uvádí, že zavedení pastvy jako managementu dříve neobhospodařovaného TP znamenalo po pětiletém spásání výrazné snížení podílu odumřelé biomasy a naopak ke zvýšení podílu trav, ostatních bylin i jetelovin. Dle PAVLŮ in DRÁPAL (1997) je pro TP využívané kosením typická 1 2 vrcholová křivka růstu trav. Při pastevním využití je však tento vývoj potlačen, růstová 16

17 křivka je mnohem plošší. Travní porost je pastvou neustále udržován ve vegetativním stavu, reprodukční vývoj je omezen, a proto je denní nárůst píce rovnoměrnější než při sečném využití. Pravidelnou pastvou (taktéž ale i kosením) je zajištěn dostatečný přístup světla. V důsledku toho byl zaznamenán menší ústup jetelovin z pastevních porostů (DRÁPAL, 1997). Potvrzují to i HEJDUK a HRABĚ (2003), dle kterých je pro optimální zastoupení jetele plazivého (Trifolium repens L.) důležitý odpovídající pastevní tlak, díky němuž dochází k potlačení růstu ostatních složek porostu a k zajištění dostatku světla v přízemní vrstvě. K rozšiřování jetele plazivého dochází hlavně v suchých letech, kdy je snížena konkurenceschopnost trav. PAVLŮ in DRÁPAL (1997) uvádí, že obhospodařování TP extenzivní kontinuální pastvou, je v souladu se žádoucím směrem sukcese, tzn. dochází ke zvýšení podílu jetelovin a rhizomatických druhů trav, dále ke snížení pokryvnosti srhy laločnaté (Dactylis glomerata L.) a částečně též kostřavy luční (Festuca pratensis Huds.). S těmito změnami zároveň dochází ke zvyšování druhové pestrosti paseného porostu Změna druhového složení po ukončení pastvy BLAŽKOVÁ in URBAN et al. (2003) sleduje sukcesní změny polopřirozených travinnobylinných porostů. Některá společenstva (např. svaz Cynosurion poháňkové pastviny, třída Festuco Brometea suché trávníky) podléhají po ukončení hospodaření středně rychlé degradaci. Kvantitativní změny a nástup invazních druhů do porostu nastává během 5 10 let. U řádu Nardetalia (smilkové trávníky) probíhá degradace relativně pomaleji, kvantitativní změny v porostu a nástup invazních druhů je zřetelný v některých případech až po 10 a více letech od skončení hospodaření. Invandujícími druhy jsou bylinné i dřevinné taxony. NOVÁK a OBTULOVIČ (2004) uvádějí, že vlivem extenzifikace a globálního oteplování dochází k ústupu kvalitních druhů méně přizpůsobivých změněným podmínkám a k současnému nárůstu volných míst v TP. Při procentickém zvyšování výskytu prázdných míst se projevuje jednoznačná tendence ke snižování kvality TP. Nejkvalitnější porosty jsou bez prázdných míst, nebo jen s jejich minimálním podílem. Optimálně zahuštěné porosty jsou i prevencí vůči zabuřenění. Čím více je prázdných míst v porostu, tím větší je možnost vytvoření vhodných podmínek pro vniknutí a 17

18 vyklíčení většího počtu semen plevelných druhů, které jsou konkurenčně silnější, a právě jejich zvýšeným výskytem radikálně snižují kvalitu TP. Změny v druhovém složení porostu sledoval HEJCMAN (2005) v experimentu založeném v Jizerských horách v roce 1998 na plochách dříve spásaných permanentně a rotačně. Bylo zjištěno, že ukončení pastvy vedlo k významnému snížení druhové diverzity porostu. Většina jednoletých plevelných druhů vymizela během následujících dvou let. Ve stejném časovém horizontu byl pozorován úplný ústup běžných pastevních leguminóz. Po třech letech byla zaznamenána také extinkce dalších jednoletých rostlinných druhů a také víceletých rhizomatických trav. Během pěti let došlo k úplnému zániku diverzifikace rostlinných druhů vzniklé na základě použití kontinuálního a rotačního pastevního systému. 3.3 Vliv pastvy skotu a ovcí na druhové složení travních porostů Skot Skot spásá většinou horní, nejvíce olistěnou část rostlin, odtrhává rostliny asi 1 cm od kořene. Selektivita při pastvě není tak výrazná jako například u ovcí, jež mají velmi pohyblivý horní ret, který umožňuje lepší výběr rostlin. Odkusy skotu jsou z tohoto důvodu větší a hustší než odkusy ovcí (ŠARAPATKA et al., 2005). Podle MATĚJKOVÉ (2001) však skot při pastvě dává přednost travám před dvouděložnými rostlinami. Podle HRABĚTE a HEJDUKA (1998) není při vyšším zatížení pastviny s permanentním systémem pastvy nutno kosit nedopasky, neboť masný skot spásá i šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius L.), je li ve fázi listové růžice. Jestliže je šťovík v květu, zvířata o něj ztrácí zájem a hrozí jeho další rozšiřování. Tento poznatek potvrzuje i MRKVIČKA (1998), který uvádí, že skot spásá i hrubší byliny. Skot nespásá porosty, ve kterých je podíl jetele plazivého (Trifolium repens L.) větší než 35 40% (VOKŘÁLOVÁ a NOVÁK, 2004). Existují také výrazné rozdíly v kvalitě výpasu mezi jednotlivými plemeny i kategoriemi. Mezi nejméně vybíravá lze zařadit např. plemena hereford a skotský náhorní skot. Naopak výrazná selektivita je typická pro český červenostrakatý skot, především u jalovic. Býci s oblibou vyhledávají skupinky náletových dřevin, které mechanicky likvidují. Při fytocenologickém sledování spásaných TP na Šumavě bylo zjištěno, že skot překvapivě často spásá i hořké listy a 18

19 lodyhy hořce panonského (Gentiana pannonica Scop.). Tomuto druhu se důkladně vyhýbá pouze skotský náhorní skot. Skot obecně také nespásá sítinu rozkladitou (Juncus effusus L.). Na dlouhodobě neudržovaných TP je také obtížné redukovat pomocí pastvy skotu dominantní porosty metlice trsnaté (Deschampsia caespitosa (L.) P. B.) a ostřice třeslicovité (Carex brizoides L.), jelikož jsou tyto druhy vůči spásání skotem velmi rezistentní (MATĚJKOVÁ, 2001). Denní spotřeba čerstvé píce dojnicemi činí až 90 kg kus -1, průměrně kg kus -1. Při optimálním stavu porostu (výška mm) postačuje produkce píce z 0,01 ha ( kg) k výživě 1 DJ. Porost je při tomto zatížení využíván dojnicemi z 80%. Nedopasky na úrovni 20% mají většinou příčinu v pošlapání části píce a jejím znečištění výkaly (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). Na nutnost optimální výšky pastevního porostu upozorňuje i MRKVIČKA (1998), podle něhož je pro zajištění příjmu dostatečného množství píce k úplnému nasycení nutný nízký porost, a to do 100 mm. Při větší intenzitě sešlapávání lze pastvou skotu zlepšit degradovanou pastvinu na rozdíl od intenzivní pastvy koní nebo ovcí (MRKVIČKA, 1998). Riziko ovšem představuje vlastnost typická pro některá plemena skotu tendence seskupovat se při pastvě do jednotného stáda. Menší oddělené skupinky vytváří skotský náhorní skot, plemeno aberdeen a mladí býci různých plemen (MATĚJKOVÁ, 2001). KOSTKA a NOVÁK (2004) však udávají, že při neusměrněné pastvě jalovic v NP Veľká Fatra se v místech nocování stád vytvořily přehnojené lokality s přílišným pošlapáním porostu. Díky tomuto došlo k ústupu původní flóry a následně k ruderalizaci takových míst, doprovázené značným úbytkem druhové diverzity TP a nástupem synantropní vegetace s převahou šťovíku tupolistého (Rumex obtusifolius L.) a kopřivy dvoudomé (Urtica dioica L.). Pokryvnost šťovíku dosahovala 17% a u kopřivy byla zaznamenána abundance dokonce 34%. Tyto rostlinné druhy vyjadřují skutečné zaplevelení porostu. Travní porost s takovýmto zastoupením zmíněných rostlin je hodnocen jako bezcenný až škodlivý Ovce Ovce jsou považovány za tzv. mělké spásače, zaměřují se na spodní část porostu (MÁTLOVÁ et al., 2002). Na rozdíl od skotu ovce velmi dobře přijímají v píci kostřavu červenou (Festuca rubra L.), která vytváří menší objem píce horší kvality (HEJDUK, 2004). Vliv pastvy ovcí na složení TP závisí na způsobu pastvy, je li použit 19

20 volný, nebo oplůtkový systém. Nepravidelná pastva ovcí vyústí do velmi intenzivního selektivního vlivu. Dlouhodobá, nepravidelná pastva je příčinou vzniku smilkových a vřesových porostů (MRKVIČKA, 1998). Velmi dobrá schopnost spásat porosty neselektivně je známa u ovcí masného užitkového typu a u východofríské ovce (dojný užitkový typ). Naopak vysoce selektivní způsob pastvy lze pozorovat u ovcí plemene merinolandschaf, vyšší selektivita při pastvě je také charakteristická pro plemena zušlechtěná valaška, šumavská ovce a cigája (všechny kombinovaný užitkový typ). Masná plemena ale kromě výhody neselektivní pastvy vyžadují vyšší výživnou hodnotu pastevního porostu (MÁTLOVÁ et al., 2002; ŠARAPATKA et al., 2005). Zvýšené nároky na hodnotnější píci má také např. romanovská ovce (plodný užitkový typ). Opačným případem jsou plemena šumavská ovce, zušlechtěná valaška a cigája, která dokáží využít mnohem efektivněji i porosty nižší kvality. Tato schopnost je s úspěchem využívána při pastvě na kyselých horských loukách (ŠARAPATKA et al., 2005), kde je chov ovcí založen na salašnickém způsobu pastvy. V tomto případě je nutná dobrá chodivost plemene. Naopak pro oplůtkový systém pastvy jsou velmi vhodná všechna masná plemena a plemeno kombinovaného užitkového typu romney marsh (MÁTLOVÁ et al., 2002) Možnosti, výhody a nevýhody střídavého a kombinovaného nasazení různých druhů hospodářských zvířat na pastvině Zvláště v oplůtkových pastevních systémech je výhodné zavádět společnou pastvu ovcí a skotu, případně i koní nebo koz. Pro každý druh je typický určitý způsob spásání, preference odlišných rostlinných druhů a částí porostu, proto i stupeň vypásání je lepší (ŠARAPATKA et al., 2005). Podle MRKVIČKY (1998) lze střídavým nasazením ovcí a skotu redukovat pastevní společenstvo, resp. udržet tak pastviny ve výkonném stavu. Masná plemena ovcí dobře snáší i společnou pastvu se skotem (ŠARAPATKA et al., 2005; MÁTLOVÁ et al., 2002). Dle MRKVIČKY (1998) by ale ovce neměly být paseny na stejných plochách jako skot z důvodu možného přenosu chorob. ŠARAPATKA et al. (2005) však udává, že případné vzájemné nakažení parazity je možné eliminovat vhodnou prevencí. V tomto případě upozorňuje na důležitost sestavení systému střídání oplůtků a stanovení doby klidu mezi jednotlivými pastevními cykly na jednom oplůtku. Obvyklá doba klidu bývá 20

21 dva měsíce, z veterinárního hlediska by ale byla ideální dvouletá perioda. Při dvouletém období klidu totiž dochází k přerušení vývojového cyklu cizopasníků. 3.4 Ovlivnění druhového složení různými systémy pastevního využití Před rokem 1989 sestával převládající pastevní management v ČR z rotační pastvy, kontinuální systém pastvy byl zaveden v 80. letech 20. století kvůli snížení kapitálových nákladů (RAIS a KRÁLOVEC in HEJCMAN, 2005). HEJCMAN (2005) uvádí, že byly zjištěny významné rozdíly v druhové skladbě porostů spásaných permanentní, nebo oplůtkovou pastvou. Kromě druhů citlivých na způsob pastevního využití existují i druhy indiferentní ke způsobu spásání (HRABĚ a HEJDUK,1998). K těmto druhům řadí HEJCMAN (2005) jednoleté rostliny, jejichž zastoupení klesalo jak na plochách spásaných permanentně, tak i na plochách s oplůtkovým systémem pastvy. Ovšem průměrná hodnota pokryvnosti těchto druhů byla většinou zaznamenána vyšší při permanentní pastvě. K nejčastěji se vyskytujícím jednoletým druhům patří lipnice roční (Poa annua L.). HEJCMAN (2005) také uvádí, že použití rozdílného pastevního managementu mělo nevýznamný vliv na změnu druhové diverzity pastevních porostů Permanentní pastva Při permanentní pastvě jsou zvířata umístěna nepřetržitě na jedné pastvině po celou dobu pastevní sezóny. Tento systém je považován za nejjednodušší a nejméně nákladný (ŠARAPATKA et al., 2005). Na rozdíl od volné pastvy je však pastevní plocha ošetřována. Může být smykována na jaře, nedopasky jsou koseny, porost může být přihnojován malými dávkami NPK hnojení (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). ŠARAPATKA et al. (2005) uvádí také možnou modifikaci kontinuálního systému, tzv. dělenou sklizeň, kdy na začátku pastevního období je spásána zhruba jedna třetina plochy pastviny, zbývající dvě třetiny jsou posečeny na seno, nebo senáž. RYCHNOVSKÁ in DRÁPAL (1997) udává, že nově seté TP snáší permanentní spásání hůře než TTP. V prvních letech totiž v porostu převládají volně trsnaté trávy, které hůře snáší pastevní režim, tj. sešlapávání a trhání rostlin. Obecně lze říci, že oproti oplůtkové pastvě se podíl travní složky na permanentně spásaných plochách snižuje asi o 10%. Částečně dochází ke zvýšení podílu bylin v porostu (o 3 5%) a na plochách bez NPK hnojení se zvyšuje podíl 21

22 bobovité složky (o 7 16%). Při permanentním systému pastvy je také více potlačován pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Nevski) (HRABĚ a HEJDUK, 1998; HEJCMAN, 2005). Dle HEJDUKA (2000) může dojít na TTP vlivem intenzivního spásání ke značné redukci tohoto rostlinného druhu. Významné snížení zastoupení pýru plazivého (Elytrigia repens (L.) Nevski), jenž je řazen mezi vysoké trávy, na kontinuálně spásaných plochách je jedním z ukazatelů postupného snižování potenciální výšky porostu na pastvinách, na nichž je uplatňován tento pastevní systém. Toto snížení potenciální výšky porostu (byla definována za účelem snadného zhodnocení změn v druhové skladbě porostu ve vazbě na pastevní management) indikuje postupnou náhradu vysokých dominant porostu druhy nižšími. (HEJCMAN, 2005) Oplůtková pastva Při oplůtkové (rotační) pastvě je pozemek rozdělen na několik ohrazených částí (oplůtků). Jednotlivé oplůtky jsou vypásány po dobu 2 20 dnů (podle velikosti). Následně probíhá přemístění stáda pasených zvířat do jiného oplůtku. Regenerace porostu trvá 4 8 týdnů (ŠARAPATKA et al., 2005). Při tomto způsobu pastvy je vždy spásána obrostlá píce. Návrat zvířat na stejnou plochu po znovuobrostení porostu probíhá zpravidla 4 6 za rok (URBAN et al., 2003). HRABĚ a BUCHGRABER (2004) uvádějí, že uvedený způsob spásání je vhodný pro podmínky, kde není dostatečná výměra ploch v blízkosti statku pro střídavé využívání nebo na svažitém terénu, kde není možné kosení. Oplůtková pastva vyžaduje vyšší investice na oplocení, vybavení pastevního areálu je pak spojeno s vyššími pracovními náklady. Je poměrně náročná na organizaci využívání ploch a odborné znalosti (URBAN et al., 2003; HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). Potenciální výška porostu při oplůtkové pastvě, oproti plochám s kontinuálním pastevním managementem kolísá (HEJCMAN, 2005). HEJDUK (2000) udává vyšší zastoupení pýru plazivého (Elytrigia repens (L.) Nevski) v porostu využívaném oplůtkovou pastvou než u kontinuální pastvy. Vzestupná tendence zastoupení při oplůtkové pastvě byla pozorována u lipnic (Poa sp. L.), u kterých se také projevuje výraznější reakce na hnojení oproti kontinuální pastvě. Rozvoj vysokých trav při tomto způsobu využívání dokládá i HEJCMAN (2005), podle něhož se nejvíce zvyšuje pokryvnost lipnice obecné (Poa trivialis L.). 22

23 HEJCMAN (2005) také uvádí další druhy, které prospívají pod oplůtkovou pastvou. Jsou to řebříček obecný (Achillea millefolium L.), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys L.), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.), kontryhel sp. (Alchemilla sp. L.), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris (L.) Hoffm.), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens L.), srha laločnatá (Dactylis glomerata L.), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria L.), psárka luční (Alopecurus pratensis L.) a medyněk měkký (Holcus mollis L.). Pokryvnost plazivých rostlin je, na rozdíl od permanentní pastvy téměř stálá, a to okolo 10%. 3.5 Závislost druhového složení pastvin, jejich struktury a produktivity na zatížení pastviny Změna v intenzitě obhospodařování může ovlivnit strukturu porostu, druhovou diverzitu, produktivitu a také krmnou hodnotu píce (HOFMANN et al., BARTHRAM et al., MARRIOT et al. in HEJCMAN, 2005) Extenzivně obhospodařované pastviny Zvýšená druhová diverzita je typická pro extenzivní pastviny. Z tohoto důvodu je však nadzemní fytomasa nízké až podřadné kvality (NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). HRABĚ a BUCHGRABER (2004) k tomuto dodávají, že na extenzivních pastvinách je produkční schopnost ostatních bylinných druhů až o 30% vyšší a dochází k jejich vzrůstající dominanci z důvodu rychlé adaptace na měnící se trofický režim půd. Naopak trávy tuto schopnost rychlé adaptace nemají. Bylinné druhy reagují na změnu trofického režimu půd na extenzivně využívaných TP zvyšováním své hmotnosti, délky a hloubky kořenového systému a zvýšeným příjmem živin z půdy. Rostlinné druhy jako jetel plazivý (Trifolium repens L.) a jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) jsou perzistentní při časté defoliaci, ale nejsou schopné bojovat o světlo pod vysokými rostlinami v opuštěných, nebo extenzivně obdělávaných TP. Proto se snižováním intenzity obhospodařování dochází k postupnému snižování jejich pokryvnosti. Naopak lipnice luční (Poa pratensis L.) a jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) byly druhy, které prospívaly pod extenzivní pastvou (HEJCMAN, 2005). NÖSSBERGER, HOLÚBEK in MRKVIČKA (1998) uvádějí přehled nedopasků při malém zatížení pastviny: pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Nevski), pcháč oset 23

24 (Cirsium arvense (L.) Scop.), p. bahenní (C. palustre (L.) Scop.), p. obecný (C. vulgare (Savi) Ten.), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa (L.) P. B.), kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea Schreber), k. ovčí (F. ovina L.), smilka tuhá (Nardus stricta L.), šťovík kadeřavý (Rumex crispus L.), š. tupolistý (R. obtusifolius L.). Pro tento případ MRKVIČKA (1998) doporučuje následná regulační opatření: zvýšení zatížení pastviny, prodloužení doby pastvy, následné sečení, změna využití Intenzivně obhospodařované pastviny NÖSSBERGER, HOLÚBEK in MRKVIČKA (1998) také uvádějí seznam selektivně spásaných druhů při vysokém zatížení pastviny: psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera L.), sedmikráska chudobka (Bellis perennis L.), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa pastoris (L.) Med.), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella L.), heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea DC.), jitrocel větší (Plantago major L.), lipnice roční (Poa annua L.), truskavec ptačí (Polygonum aviculare L.), mochna nátržník (Potentilla erecta (L.) Räuschel), smetánka lékařská (Taraxacum officinale Wigg.). Doporučovaná regulační opatření při selektivním spásání některých druhů jsou: snížení zatížení pastviny, zkrácení doby pastvy, přihnojování, změna využití (MRKVIČKA, 1998). Při intenzivním využívání pastvin dochází k podstatnému snížení druhové diverzity, ale porost je z krmivářského hlediska kvalitnější než při extenzivním využití (NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). HEJCMAN (2005) uvádí rostlinné druhy, které prospívají pod intenzivní pastvou: zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia L.), psineček obecný (Agrostis capillaris L.), rožec obecný luční (Cerastium holosteoides Fries subsp. triviale (Spenner) Möschl), rozrazil douškolistý (Veronica serpyllifolian L.) a pryskyřník plazivý (Ranunculus repens L.). Nejnovější poznatky o výši produkce travní hmoty na pastevních porostech jsou v rozporu s dříve prosazovanými názory, že intenzivně spásané pastviny mají v podmínkách ČR nižší produkci píce (VELICH in HEJCMAN, 2005). V pokusu, prováděném HEJCMANEM (2005), však bylo zjištěno, že při intenzivní pastvě dochází během vegetační sezóny k rychlejšímu nárůstu píce, a to ve dvouvrcholové křivce. Závěrem pokusu bylo konstatování, že pod intenzivní pastvou je celková pastevní produkce vyšší než pod extenzivní. 24

25 3.6 Závislost druhového složení travních porostů na stanovištních podmínkách Druhové složení TP závisí mimo jiné také na působení velkého množství ekologických faktorů. MRKVIČKA (1998) rozděluje ekologické faktory na dvě skupiny, a to na trvale působící (neovlivnitelné) a proměnlivě působící (ovlivnitelné). Mezi trvale působící ekologické faktory jsou řazeny klimatické a orografické podmínky, geologický podklad a půdní druhy. Proměnlivě působí výživný a vodní režim, obsah humusu v půdě, půdní reakce a také biota. Ve vyšších nadmořských výškách jsou TP ovlivňovány působením nižší teploty, kratší vegetační dobou, stoupajícím množstvím srážek a řadou dalších faktorů, jako např. silným vymýváním půdních horizontů, vyšší erozní činností, minimálním ošetřováním a hnojením a také vyšší svažitostí pozemků. V pastevních porostech, nacházejících se ve vyšších polohách, převládají méně kvalitní druhy s nižší krmnou hodnotou, jako např. kostřava červená (Festuca rubra L.), psineček obecný (Agrostis capillaris L.) a další, které snižují celkovou kvalitu TP. Na pastvinách chybí ve společenstvech rostlin základní druh sedmikráska chudobka (Bellis perennis L.). Tento druh se v podmínkách centrálních Západních Karpat vyskytuje maximálně do výšky 800 m n. m. Z porostu ustupuje díky silným mrazům a déle trvající sněhové pokrývce, jež je příčinou napadení houbovými chorobami. Příkladem může být Fusarium (NOVÁK a OBTULOVIČ, 2004). Podíl trav ve společenstvu je ovlivněn nejen úrovní N hnojení, ale také průběhem srážek ve vegetačním období. Projevuje se u nich citlivost na dlouhodobý přísušek (HRABĚ a BUCHGRABER, 2004). HEJDUK a HRABĚ (2003) uvádějí příklad změny zastoupení jetele plazivého (Trifolium repens L.) v závislosti na působení světla. Na konci pastevní sezóny, kdy se projevuje menší intenzita růstu trav, dochází k uvolnění prostoru pro jetel plazivý. Na počátku pastevní sezóny na kontinuálně spásané pastvině bylo zjištěno zastoupení jetele plazivého 25%, zatímco na konci pastevní sezóny činila pokryvnost 60% (PAVLŮ, 2003). 25

26 3.7 Závislost druhového složení pastvin na hnojení Hnojené plochy Druhové složení pastvin mimo jiné závisí také na intenzitě a druhu hnojení. Při vyšší intenzitě hnojení dochází ke snižování počtu rostlinných druhů. Na půdách chudých na P, Cu, Mn, Co a další prvky je hnojení nezbytně nutné. Při jednostranném, nadměrném hnojení může docházet ke zvýšení výnosů, avšak kvalita krmiva se snižuje (MEYER a COENEN, 2003). HEJDUK a HRABĚ (2003) dokládají působení rozdílného výživného režimu na druhové složení TP. Při hnojení 3 30 kg ha -1 N se snížilo zastoupení jetele plazivého (Trifolium repens L.) ve sledovaném porostu o 11%. Tento poznatek potvrzují také MEYER a COENEN (2003), dle nichž je použitím dusíkatých hnojiv omezen růst jetele plazivého z důvodu podporovaného růstu trav, a to především v oblastech s vysokými ročními úhrny srážek. K úbytku jetele plazivého v porostu poté dochází díky jeho citlivosti na nedostatek světla. Další potlačení tohoto druhu je zapříčiněno možným jednorázovým využitím pastviny na seno. Zvýšení zastoupení jetelovin v pastevním porostu lze dosáhnout izolovaným použitím P a K hnojiv. Růst trav je kromě dusíkatých hnojiv podpořen také hnojivy draselnými. Kombinace N/K hnojení (např. kejda/močůvka) zajišťuje optimální podmínky nejen pro růst trav, ale také pro některé druhy bylin, především však z čeledi miříkovitých (Apiaceae) (MEYER a COENEN, 2003). Harmonické hnojení všemi podstatnými živinami v kombinaci se střídavým využíváním (pastva, kosení) a střídáním pasoucích se zvířat (koně, skot) vede k minimálním změnám v uskupení hlavních rostlin (MEYER a COENEN, 2003) Nehnojené plochy Výživný režim půdy je rozhodujícím komplexním činitelem, který při dostatku vláhy určuje konkurenční a produkční schopnost pastevních druhů. Při formování různých společenstev jsou zvláště významné okrajové hodnoty půdní reakce. Silně kyselé půdy obsahují malé množství přístupných živin, proto v porostech na takových stanovištích převládají nehodnotné druhy jako smilka tuhá (Nardus stricta L.), metlička křivolaká (Avenella flexuosa (L.) Drejer), vřes (Calluna sp. Salisb.), mechy (Bryophyta), lišejníky (Lichenes) aj (MRKVIČKA et al., 2002). 26

27 Nejvýznamnější živinou ovlivňující složení TP je dusík (DRÁPAL, 1997). Na nehnojených plochách, kde je podle HRABĚTE a BUCHGRABERA (2004) a HRABĚTE a HEJDUKA (1998) zastoupení bobovitých rostlin obecně vyšší, dochází účinkem rhizobiálního N jetelovin, obzvláště pak jetele plazivého (Trifolium repens L.), ke stimulaci růstu trav ( HEJDUK a HRABĚ, 2003). Dotace N zabezpečená symbiotickými bakteriemi je dostatečná pro přiměřenou produkci, porost je dobře zapojen. Vyšší zastoupení bobovitých rostlin také zabezpečuje příznivou skladbu TP (HRABĚ a HEJDUK, 1998). Dusík je také do půdy dodáván ve formě výkalů pasených zvířat. DRÁPAL (1997) udává, že 1 DJ vyprodukuje za 24 hodin 25 kg tuhých výkalů a 15 kg moči. Přepočteno na čisté živiny toto množství výkalů činí 200 g N, 25 g P, 250 g K a 90 g Ca. Dle HRABĚTE a HEJDUKA (1998) je druhem, který se často vyskytuje v pastevních porostech a je indiferentní ke hnojení, smetánka sp. (Taraxacum sp. Wigg.). 27

28 4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ 4.1 Souhrnná charakteristika stanovišť na území České republiky Zkoumané travní porosty se nacházejí v oblasti severovýchodních Čech, na rozhraní Pardubického a Královéhradeckého kraje, v okresech Ústí nad Orlicí (lokalita Hemže, Mostek a Bošín) a Rychnov nad Kněžnou (lokalita Kostelecké Horky). Dle klasifikace obsažené v publikaci CULEK (1996) náleží stanoviště Hemže a Mostek do Svitavského bioregionu v průměru s mírně teplým a poměrně vlhkým klimatem. Oblast prováděného fytocenologického mapování se nachází ve vlhčí návětrné severozápadní části, téměř na rozhraní s Třebechovickým bioregionem, jehož součástí jsou i lokality Bošín a Kostelecké Horky. V této biogeografické oblasti převažuje mírně teplý charakter podnebí, s dobrou dotací srážek, avšak se zimami téměř beze sněhu. Potřebné meteorologické a fenologické charakteristiky byly zjišťovány pro nejbližší klimatické a meteorologické stanice dle VESECKÉHO et al. (1961). Úhrny srážek byly měřeny na srážkoměrných stanicích Choceň (pro lokality Hemže a Mostek) a Bošín (lokalita Bošín a Kostelecké Horky) v období let , přičemž průměrný roční úhrn byl na stanici Choceň naměřen ve výši 733 mm a na stanici Bošín 743 mm. Průměrné teploty vzduchu zjištěné za období na klimatické stanici Hradec Králové (Nový Hradec Králové) byly použity pro hodnocení lokalit Bošín a Kostelecké Horky, klimatická stanice Ústí nad Orlicí byla přiřazena k lokalitám Hemže a Mostek. Kombinace meteorologických charakteristik byly uvedeny odděleně pro Lokality Hemže a Mostek (Graf 1) a Bošín a Kostelecké Horky (Graf 2). Převládající směr vzdušného proudění v regionu Choceňska, na jehož území se nacházejí všechny zkoumané lokality, je dle FIKEJSE (2003) západní až severozápadní. Z grafu 2 je zřejmé, že lokality Bošín a Kostelecké Horky se nacházejí v mírně teplejší oblasti než Hemže a Mostek. Zásadním vlivem je v tomto případě nadmořská výška, kdy mezi nejvýše (Mostek m n. m.) a nejníže (Bošín m n. m.) položenou lokalitou je výškový rozdíl 80 m. Extrémní nedostatek srážek se běžně nevyskytuje, nebezpečí sucha je ale výrazné v měsících březnu, dubnu a září. Nutné je 28

29 také zohlednit výskyt silně výsušných a nevododržných půd na lokalitách Bošín a Kostelecké Horky. Graf 1 50 Klimadiagram (lokalita Hemže, Mostek) Klimadiagram meteorologická stanice Ústí nad Orlicí období teplota ( C ) srážky (mm) Prům. max.teplota ( C) Prům. min.teplota ( C) Srážky (mm) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc -40 Graf 2 Klimadiagram (lokalita Bošín, Kostelecké Horky) Klimadiagram meteorologická stanice Hradec Králové období teplota ( C) srážky (mm) Prům. max.teplota ( C) Prům. min. teplota ( C) Srážky (mm) I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII měsíc

30 4.2 Podrobné charakteristiky jednotlivých zkoumaných lokalit na území České republiky Lokalita Hemže k. ú. Hemže; BPEJ: Zkoumaná plocha o celkové rozloze 0,2 ha se nachází na mírně svažité lokalitě s jihozápadní orientací cca 0,5 km severozápadním směrem od obce Hemže v nadmořské výšce 365 m n. m. v blízkosti bezejmenné místní vodoteče (Obr. 1). Pokusné plošky byly situovány tak, aby byl potenciální vliv vodního biotopu eliminován. Kontaktní plochu dále tvoří orná půda situovaná na mírném návrší východním směrem. Lokalita je osluněná, s minimálním zastíněním na jižní straně, které je způsobeno rozrůstajícím se porostem náletových dřevin na přilehlých pozemcích. V roce 1985 byl na tomto a sousedních pozemcích upraven hydrologický režim půd pomocí zemědělských meliorací typu trubkové drenáže. Druhé a třetí číslo kódu BPEJ, uvedeného v Pozemkové knize (PK) jako charakteristika zkoumané parcely, charakterizuje půdy typu glej, zrašelinělý glej. Dle vyhlášky Mze č. 327/1998 S., ve znění pozdějších předpisů se jedná o půdy středně až velmi těžké, typické pro okolí menších vodních toků a úzkých depresí včetně svahů. Půdním substrátem jsou jíly, nebo smíšené svahoviny. Nepříznivý vodní režim je typický. Po odvodnění jsou tyto půdy vhodné pouze pro louky (PETRŮ et al., 2006). Stanoviště je již sedm let neobhospodařované. Dříve byl luční porost dvakrát ročně kosen, nebyla používána žádná aditivní hnojiva, ani další pratotechnické zásahy. Velmi nízká produkce travní biomasy byla výrazně ovlivněna výsušností půdy, zapříčiněnou zemědělskými melioracemi. Pro účely posouzení druhové skladby TP byly vymezeny 3 čtvercové pokusné plochy o rozměrech 4 x 4 m ve sklonu 2 x 10 a 1 x

31 Obrázek 1 Lokalita Hemže Foto KAŠPAROVÁ, M. (2008) Lokalita Mostek k. ú. Mostek; BPEJ: Pozemek je lokalizován na severovýchodním okraji obce Mostek (2 km jihovýchodním směrem od obce Hemže), na rozhraní intra a extravilánu, v nadmořské výšce 370 m n. m. Stanoviště o celkové rozloze parcel 0,7 ha je v katastru nemovitostí evidováno z jedné části jako zahrada, zbylé dvě parcely jako TTP. Část pozemku (cca 1/3) je zastíněna stromy (Obr. 2), část plně osluněna (Obr. 3). Kód BPEJ je pro všechny parcely totožný. Pedologické poměry jsou charakterizovány přítomností hnědozemí modálních, včetně slabě oglejených, na sprašových a soliflukčních hlínách. Jedná se o půdy středně těžké na těžším podloží, bez skeletu a s příznivým vodním režimem (vyhláška Mze č. 327/1998 S., ve znění ozdějších předpisů). 31

32 Obrázek 2 Lokalita Mostek zastíněná část zkoumané plochy Obrázek 3 Lokalita Mostek osluněná část zkoumané plochy Foto KAŠPAR, M. (2007) Foto KAŠPAR, M. (2007) 32

33 Dříve byl management stanoviště zajišťován kosením na seno dvakrát za rok, nyní je již čtyři roky pouze spásáno ovcemi plemene texel a kříženci plemen texel a merino systémem honové pastvy. Pro pastvu jsou používány i další plochy v blízkém okolí, celková rozloha spásaných TTP je tedy 0,9 ha. Při použití přepočtu na dobytčí jednotku (DJ) dle nařízení vlády č. 242/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde 1 bahnice = 0,15 DJ, je zatížení dobytčími jednotkami na lokalitě 2,2 DJ.ha -1. Při obhospodařování TTP nejsou používána žádná doplňková hnojiva. Management travního porostu také nezahrnuje další pratotechnické operace, jako je jarní smykování porostu, kosení nedopasků atd. Na lokalitě byly vymezeny dvě čtvercové pokusné plochy o rozměrech 2 x 2 m, jedna v osluněné části pozemku, druhá na zastíněném místě pod stromy, obě na rovině. V roce 2007 byla pastva na pozemku zahájena ve druhé polovině měsíce května (osluněná část), na zastíněné části až v polovině měsíce června. Následovaly další tři pastevní cykly, z nichž poslední byl zakončen Lokalita Bošín k. ú. Bošín; BPEJ: Zkoumaná plocha se nachází na severozápadním okraji obce Bošín (cca 5 km severozápadním směrem od obce Hemže), na plně osluněné lokalitě v nadmořské výšce 290 m n. m. Je situována na nízkém pahorku s jihozápadní expozicí (Obr. 4). Celková rozloha spásaného stanoviště, použitého pro vyhodnocení botanické skladby, činí cca 0,4 ha. Kód BPEJ udává na stanovišti zastoupení půd arenického subtypu, regozemě, pararendziny, kambizemě, popřípadě i fluvizemě na lehkých, nevododržných, silně výsušných substrátech. Půdy jsou slabě skeletovité, hluboké (vyhláška Mze č. 327/1998 S., ve znění pozdějších předpisů). Management TTP je zajišťován volnou pastvou ovcí plemene merino. Zvířata nejsou v zimním období ustájena, ve sledovaném období pastva probíhala po celý rok. Pro případ nedostatku píce během vegetační doby jsou pro pastvu ovcí vyhrazeny ještě další pozemky v katastru Bošín. Celková pastevní plocha tedy činí 0,7 ha. Zatížení pastviny ovcemi je 1,3 DJ.ha -1, i zde byl použit přepočet na DJ dle nařízení vlády č. 242/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejsou používána žádná aditivní hnojiva, prováděna nejsou ani žádná další pratotechnická opatření. 33