E DITORIAL Vážení ãtenáfii,

Transkript

1 A T E L I E R ČÍSLO NUMBER CENA PRICE 35 KČ ČTRNÁCTIDENÍK SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ FORTNIGHTLY JOURNAL OF CONTEMPORARY ART STAV PAMÁTKOVÉ PÉČE V ČESKÝCH ZEMÍCH, JEJÍ PROBLÉMY, METODIKA, DOKUMENTACE RESTAURÁTORSKÉHO ZÁSAHU, OCHRANA NEJMLADŠÍCH ARCHITEKTONICKÝCH PAMÁTEK, VZTAH ARCHITEKTŮ K PAMÁTKOVÉ PÉČI, KONVERZE INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURY, KŘESŤAN A PÉČE O PAMÁTKY, OCHRANA PAMÁTEK V RAKOUSKU Novorenesanční obchodní a nájemní dům s rondokubistickou fasádou od Josefa Čapka z roku 1922, tzv. Dům U Myšáka ve Vodičkově ulici v Praze 1 získal jméno podle svého majitele, cukráře Františka Myšáka, který objekt zakoupil pravděpodobně v roce Budova, přestavovaná developerskou společností Sekyra Group a. s., byla totálně vybourána a část fasády, jež měla být aspoň zachována, se v červenci 2006 zřítila. Foto Blanka Poláková Jedna z posledních doškových střech v Čechách. Vydrží? Bezděkov nad Metují, stav v roce Foto Petr Štoncner E DITORIAL Vážení ãtenáfii, dostává se vám do rukou monotematické ãíslo zamûfiené na ochranu památek v naší republice. Této problematice jsme se ve vûtší šífii vûnovali již v roce 1991 v Ateliéru ã. 24. Od té doby však uplynulo mnoho ãasu, bûhem nûhož se promûnila struktura naší spoleãnosti, zmûnili se majitelé movitých objektû vãetnû nemovitých památek a s tím byly ãasto zamûnûny i jejich funkce. Mnoho stavebních památek bylo opraveno, jiné nadále chátrají, další byly zniãeny ãi dokonce nenávratnû zmizely. âást památek byla vzorovû zrekonstruována, jiné svou opravou utrpûly, mnoho jich získalo adekvátní využití, nûkteré byly novým majitelem pokofieny tím, že jim byla upfiena pieta k jejich pûvodnímu ùãelu. Na druhé stranû se ukazuje jako potfiebné chránit také charakter novodobých staveb. Do památkových center nutnû vniká soudobý život, stavûny jsou nové architektonické klenoty, nûkde naopak vítûzí šeì a prûmûrnost, necitlivost a pfiebírání vzorû, které nemají ani se zdejší kulturou a ani s kulturností nic spoleãného. V tomto organismu se stfietávají zájmy investorû, architektû, stavebníkû, historikû, pracovníkû památkové péãe, majitelû a bohužel také ãasto politických a finanãních skupin nebo dokonce jsou projevem mocenské zvûle diktované nemilosrdným trhem a kýãovitým konzumerismem. V oblasti památkové péãe tudíž logicky existuje nûkolik dûležitých okruhû, jež je zapotfiebí dûslednû fiešit poãínaje tûmi prvotními, jako je vlastní definice památkové ochrany, její metodika, fiízení nebo zákon o památkové péãi. Ten by sice mûl být zaktualizován a pfiepracován do stávajících podmínek, pfiesto je dosud platný a bylo by ùãelné, aby se mu všichni ùãastníci fiízení podfiídili. Mnoho otázek je dlouhodobû diskutováno, jsou hledány nové pfiístupy, i když názorovû mohou být nûkdy zcela protikladné. Okruh témat je také rozmanitý, napfiíklad rozvoj historických mûst, konverze historických budov, architektura a pfiírodní potenciál krajiny venkova, vývozy památek, kulturní mobiliáfi, systémy hodnot, kategorizace, restaurování, autenticita, kulturní turismus. Naší ambicí bylo nastínit diskusní forum, jehož ùãastníky by byli jak odborníci rozliãných profesí, tak zpûtnou odezvou též široká kulturní vefiejnost. Kultura a památky jsou svûdectvím dûjin, jsou pamûtí národa, zrcadlem každé spoleãnosti. Toto ãíslo Ateliéru chce upozornit na nejpalãivûjší aktuální sporné otázky, na uvážlivý proces revitalizace, na nutnost fiešení problémû s ùctou a otevfiení se rozumnému provozu v souãasnosti s dobrým výhledem do budoucnosti, a to bez tradicionalismu za udržení a renovaci nadãasových tradiãních hodnot. Skoro až paradoxnû se ukazuje, že k ideálnímu fiešení pfii shodû všech stran tedy pfii zachování historických staveb, kdy dochází k jejich opravdu skvûlému novému využití a adekvátní zmûnû pûvodního ùãelu a v nejlepším smyslu souãasnému dotvofiení architekty, kdy objekty nabývají nové kvality pfiímo ukázkovû dochází u nûkterých bývalých prûmyslových budov. Na zaãátku jsem konstatovala, že jde o zamûfiení na stav památkové péãe v ãeských zemích. Pro srovnání a inspiraci jsem ale požádala svého kolegu Miloše Krumla z Vídnû o struãný náhled na tuto oblast v sousedním Rakousku, v zemi, s níž jsme dlouhou dobu kráãeli bok po boku, s níž máme možná spoleãného více, než si chceme pfiipustit, a kde se na samém systematickém vzniku metody památkové péãe podíleli také odborníci pûvodem z âech. Dûkuji všem autorûm, ktefií se odvážnû pustili do této vefiejné diskuse. Podûkování patfií také pracovníkûm redakce, pfiedevším Terezii Nekvindové, ktefií se mnou na uskuteãnûní tohoto projektu spolupracovali. Pfiestože jsme se zde nemohli vûnovat celé šífii nastínûných okruhû, doufám, že pfiíspûvky vzbudí zájem pracovníkû uvnitfi památkové péãe, historikû umûní, architektû, zástupcû vefiejné správy i politických pfiedstavitelû a že povedou k hlubšímu, smírnému zkoumání a pfievedení dûležitých zásad do praxe, k urychlenému zájmu o skuteãnou ochranu našeho dûdictví. Blanka Poláková Autorka je historik umûní S TÁLE STEJNÉ PROBLÉMY STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE Michal Novotný Chátrající zámek, o kterém nikdo s jistotou neví, zda pfiežije zimu. Gotický kostel, jehož pûvodní zachovalý krov byl v rámci opravy zniãen a nahrazen kopií. Vykuchaný barokní mûstský palác, ze kterého zbyla po adaptaci na špiãkový hotel jen prûãelní fasáda syté barvy sanaãní omítky. To jsou namátkovû nejviditelnûjší pfiíklady ilustrující zpûsob, jak pfiicházíme o kulturní bohatství. Pfiestože dnes už pravdûpodobnû nehrozí extrémnû drastický pfiípad, jakým bylo totální zniãení celého historického Mostu, zûstává stále aktuální, že památkový fond ãelí pomalému a plíživému niãení, které je o to nebezpeãnûjší, oã je nenápadnûjší. Mediálnû vdûãné pfiípady si cestu na vefiejnost tu a tam najdou. Stovky dalších pfiípadû porušování památkového zákona zûstávají však bez patfiiãné odezvy. A tak plastová okna a stfiešní vikýfie rostou jako houby po dešti i tam, kde by z památkového hlediska nemûly co dûlat. Jak ale tûmto prohfieškûm zabránit? Jedním z nejùãinnûjších nástrojû k ochranû kulturního dûdictví je památková legislativa. K ochranû proti niãení památek, aè už flagrantnímu nebo ménû viditelnému, slouží zákon o státní památkové péãi, který jako základní právní pfiedpis v oblasti péãe o kulturní dûdictví rozvíjí ãlánek 35 Listiny základních práv a svobod. V praxi témûfi neznámý je také pro âeskou republiku závazný mezinárodní pfiedpis, kterým je Úmluva o ochranû architektonického dûdictví Evropy. Bylo by však naivní spoléhat se, že možnosti legislativy jsou všemocné. Památkový zákon sám nic nezmûže, chybí-li zájem a prostfiedky k jeho dodržování. Doba, kdy jeho existence byla praxí témûfi ignorována, je dnes naštûstí minulostí, pfiesto jsou jednotlivá ustanovení pfiíslušnými místy dosud ãasto nedostateãnû aplikována, aè již z neznalosti nebo zámûrnû. Památkový zákon z roku 1987 pfiežil listopadovou revoluci a pfies permanentní snahu o jeho podstatnou novelizaci ãi vypracování nového památkového zákona zûstal s drobnými ùpravami platný dodnes. Hlasy volající po radikální zmûnû v legislativû nespravedlivû odsuzují platný zákon paušálnû se vším všudy jako špatný. Podíváme-li se na památkový zákon blíže, musíme mu ale pfiiznat podivuhodnou aplikovatelnost, kterou projevil ve zcela zmûnûných spoleãenských a politických podmínkách, a uznat, že dosud poskytoval pfiekvapivû dobrou oporu pro ochranu kulturního dûdictví jako vefiejného zájmu. Je proto dûležité sledovat, kdo volá po novém památkovém zákonû a jaké zmûny do nûj chce prosadit. Samozfiejmostí by bylo, aby taková legislativní reforma vycházela ze zkušeností fiadových pracovníkû v oboru, podezfielé mohou být naopak reformy pfiipravované shora v tichosti za zavfienými dvefimi bez pfiedchozí diskuse. Pohromou pak bývají pozmûàovací návrhy schvalované pfii projednávání v parlamentu... Efektivnímu uplatnûní ùãelu památkového zákona však znaãnû škodí nízká míra vymahatelnosti povinností z nûho vyplývajících. MÛžou za to v první fiadû smûšné ãástky pokut za porušování povinností, pfiiãemž zvláštû pro velké firmy není mnohdy problém zapoãítat si pfiípadnou sankci do nákladû. Uložená sankce však samotné památce pûvodní podobu už nevrátí, proto by spíše než trestání mûla být vûãi vlastníkûm kulturních památek využívána motivace vedoucí k tomu, aby svou stavební ãinnost vykonávali v souladu se zásadami památkové péãe. Myšlena je pfiedevším motivace finanãní, konkrétnû pfiíspûvky vlastníkûm kulturních památek. Jenže zde má stát svûj velký dluh, když postupnû utlumuje jeden z osvûdãených nástrojû památkáfiské politiky. Další záležitostí, která výraznû snižuje šance k naplnûní ùãelu památkového zákona, je neochota pfiíslušných ùfiadû vymáhat uložené povinnosti. Uložená pokuta nebo opatfiení, které není vymáháno, pfiispívá jen k dalšímu opovrhování zákonem a posiluje pfiesvûdãení, že zákon lze spolehlivû obcházet. V tomto smyslu se vyjádfiil ve své výroãní zprávû za rok 2005 i vefiejný ochránce práv, když konstatoval, že nedûslednost v sankãní oblasti ohrožuje dûvûru vefiejnosti ve vefiejnou správu a mûže mít, a podle zkušeností ochránce i má, za následek nerespektování platné právní ùpravy, a tedy i ohrožení cílû zákona o státní památkové péãi. Nastínûné problémy nejsou nové, nýbrž notoricky známé a dlouhodobé. Spoleãné mají i to, že se netýkají výluãnû pouze památkové péãe, ale celé vefiejné správy. Právû skuteãnost, že jde o záležitosti dobfie známé, pojmenované a pfiitom stále nefiešené, je nejtristnûjší. Jaké pfiekvapení, že ani návod k fiešení tûchto otázek neobsahuje zázraãné a rychlé odpovûdi! Je tfieba dosáhnout stavu, kdy památková péãe bude umût památkové hodnoty nejen dobfie poznávat, ale zároveà bude schopna zajistit i jejich ochranu. V âeské republice je však dualita mezi složkou poznávací a výkonnou organizaãnû rozštûpená a tolik kritizovaná dvojkolejnost mezi odborné ùstavy a správní ùfiady zpûsobuje ztíženou komunikaci nejen mezi tûmito složkami navzájem, ale i vûãi vefiejnosti. Latentní debata o tom, zda by fiešením bylo zfiízení jednoho ùstfiedního památkového ùfiadu, zatím neskonãila, opût je však tfieba varovat pfied iluzí jednoduchého fiešení. Zmûna organizaãní struktury státní památkové péãe neznamená automaticky zmûnu k lepšímu. Otázka zní, jaké postavení ve státní správû by pfiípadný památkový ùfiad zaujímal. Aby mohl dobfie hájit zájmy památkové péãe, musí mu být zaruãena urãitá míra nezávislosti (odborné, personální, finanãní), jinak hrozí, že se stane jen loutkou v rukou politikû. I bez zfiízení památkového ùfiadu je tato odborná, personální a finanãní nezávislost památkové péãe zásadní hodnotou, kterou je nutno požadovat a kterou je tfieba stále bránit, aby se lidé v památkové péãi mohli plnû vûnovat ochranû kulturních hodnot. Proto je nezbytné stále dokola pfiipomínat povinnost státu starat se o kulturní dûdictví, jak mu to ukládají mezinárodní závazky, ùstava a památkový zákon. Autor je absolventem dûjin umûní, v souãasnosti studuje právnickou fakultu, zab vá se legislativou památkové péãe Je soudobá architektonická tvorba opravdu tak dobrá, aby si mohla nárokovat místo na úkor architektonického dědictví? Central Group, rodinné domy. Foto Petr Štoncner

2 PAMÁTKOVÁ PÉČE VE VÍRU UDÁLOSTÍ POSLEDNÍCH MĚSÍCŮ Květa Křížová Boufilivá situace na poli památkové péãe se koneãnû po odvolání Tomáše Hájka a jmenování Pavla Jerieho do vedoucí funkce Národního památkového ùstavu zklidnila. Významnou a veskrze pozitivní roli pfii hájení odborných zájmû oboru sehrál Klub Za starou Prahu, Umûleckohistorická spoleãnost, vedení Katedry dûjin umûní na FF UK a další profesní instituce. Pfiekvapilo pfiitom, s jakou vehemencí se od poãátku tohoto roku v oboru ochrany památek zaãaly prosazovat cizí zájmy. Léty provûfiená zkušenost byla odsouvána stranou a to se projevilo i v ukvapených personálních zmûnách. Odvolaný fieditel nesvolal celoùstavní aktiv a pracovníkûm ùstfiedí nepfiedložil k diskusi konkrétní plány. Personální zmûny naznaãovaly, že se lze doãkat stejnû škodlivých postupû, jako byly dfiíve tlaky na vyfiazování ãástí mobiliáfie. V minulosti, bûhem 70. i 80. let, se tyto tendence projevovaly kromû jiného i akcemi tzv. rekategorizace a vyfiazování kulturních nemovitých a movitých památek. Nebylo zfiejmû náhodné, že nûktefií z tûch, co se na nich kdysi podíleli, se uplatnili ve vyšší funkci po boku právû odvolaného fieditele. Namísto ùfiedního chaosu, bohapustého teoretizování o užiteãnosti a hodnotách vûtrných elektráren v naší krajinû, sluneãních kolektorû na stfiechách historických budov a koncipování absurdních metodik vûnovaných zapûjãování sbírkových pfiedmûtû z památkových objektû pro reprezentaãní ùãely, se dnes již koneãnû mûžeme soustfiedit na spoleãensky užiteãnou práci. Památková péãe nadále zûstává oborem, v nûmž se profesnû stýká nûkolik vûdních disciplín. Znalosti dûjin umûní, sociologie, psychologie, filozofie a v neposlední fiadû i praktické zkušenosti z oboru stavebnictví a nových technologií jsou pro památkáfie nutností. V podstatû by ale vždy mûlo jít o hájení historických kulturních hodnot, a tedy zároveà také o záležitost etiky a morálky soudobé spoleãnosti. Takové postoje se však ãasto dostávají do konfliktu se zištným kariérismem pochybného ideového ražení. Odvolaný fieditel zãásti zneužíval atmosféry umûle vyvolávaného konfliktu ãásti architektonické obce s památkáfii. Teze o nutném zapojení soudobé architektury do historických jader našich mûst a fráze o reanimaci oživení památek známe již z období minulého režimu. Je pfiitom zfiejmou skuteãností, že historické stavby, napfiíklad nûkdejší šlechtické letní rezidence zámky, jsou architekturami pomûrnû kfiehké vnitfiní konstrukce. Ukrývají staré trámy, stropy místností byly omítány na rákos a vûtšinu salonû zdobí ještû dodnes pod vrstvou nových nátûrû pûvodní výmalba. Další snahy a tlaky na komercializaci památek mohou mít zhoubné následky. S budováním hotelû a ubytovacích zafiízení pfiímo Zámek ve Veltrusích, letní sídlo hraběte Václava Antonína Chotka vzniklo v 1. třetině 18. století pravděpodobně podle návrhu Giovanni Battisty Alliprandiho (plány se nedochovaly); areál byl v roce 2002 postižen povodní, přírodní i architektonická složka byly silně poškozeny, takže objekt je dosud pro veřejnost uzavřen. Finanční částka na jeho obnovu se odhaduje na 250 milionů. Foto NPÚ, Praha v nejcennûjších památkových areálech nelze souhlasit. Tzv. zasíèování a nové nároky na ùroveà bydlení jsou vûtšinou v rozporu se šetrnou formou prezentace cenných vnitfiních historických dispozic vefiejnosti. Nehledû na skuteãnost, že prioritou oboru péãe o památkové interiéry musí být kromû obnovy pûvodní výzdoby pfiedevším vystavení všech obsáhlých sbírkových fondû depozitáfiû. Odstrašujícím pfiíkladem je nedávný osud barokního zámku Zahrádky u âeské Lípy, soudobým komfortem sice v rámci nových funkcí opatfieného, ale nakonec vyhofielého památkového objektu. Tím spíše se jako nepochopitelný jeví nedávno vypracovaný projekt hotelového ubytování v tak hodnotném zámeckém barokním areálu, jakým je zámek Veltrusy. I zde pfiitom památkáfiûm jde pfiedevším o zachování cenné historické dispozice a prezentaci bohatého sbírkového fondu z depozitáfiû. Tlak na výdûleãnost státních památkových objektû roste a je vûtšinou v rozporu se zásadami ochrany hodnot minulosti. Již samotné zatížení letním návštûvním provozem ãasto pfiekraãuje ùnosnou míru. Památková péãe má za cíl zachránit historické stavby, jejich interiéry a sbírky v co nejvûtší mífie jejich autentiãnosti pro budoucnost. Dostává se však ãasto do konfliktu s tezemi o prosazování hodnot nových. Je populistickou formou osoãována, že brání projektûm soudobé architektury v centrech historických mûst, že není vstfiícná k utilitárním zájmûm o využití památkových staveb. Tuzemskými a stále více také zahraniãními turisty vyhledávaná starobylá jádra našich mûst s vynikající starou architekturou a bohatými sbírkami v cenných interiérech obdafiené ãeské a moravské hrady a zámky lze pfiece považovat za stále vysoce pûsobivá umûlecká díla. Stejnû jako obrazy a sochy starých mistrû by ani památky nemûly být niãeny a zneucèovány novodobými zásahy. Ve slušné spoleãnosti by se k nim mûlo pfiistupovat s obdivem, ùctou a pokorou. Autorka je památkáfika, pracuje v NPÚ M OVITÉ KULTURNÍ DĚDICTVÍ A JEHO OCHRANA BEZ PŘEDSUDKŮ A MÝTŮ Pavel Jirásek Diskuse o smyslu a pfiístupech ochrany a prezentace kulturního dûdictví v našich (stfiedoevropských) podmínkách stále nenabyla vefiejného charakteru. K tûmto problémûm se mûže vefiejnost vyjadfiovat jen sporadicky, pfiiãemž komunikace mezi ní a odborníky je ztížena její omezenou orientací v této oblasti a nevûlí odpovûdných šífiit osvûtu ãi nalézt spoleãné stanovisko. Z toho pfiirozenû plyne všeobecný nezájem aktivnû se zapojit do problémû spojených s ochranou a prezentací kulturního dûdictví. âas od ãasu se kulturní dûdictví stává pfiedmûtem zájmû politických skupin a jako takové vždy znovu upozorní na svûj mocenský charakter stává se prezentací mocenských zájmû vládnoucí vlivné skupiny (ovlivàující napfiíklad i samotnou terminologii vznikem nových pojmû apod.). ZároveÀ v teoretické i praktické rovinû je vûãnû pfiítomné napûtí mezi užíváním kulturního dûdictví a jeho ochranou, jež se v podstatû od doby Aloise Riegla ( , spoluzakladatel vídeàské školy umûní) snaží o vûdomé nalezení nových interpretaãních modelû. Stejnû tak existují vyhranûní zastánci rûzných pfiístupû z fiad památkáfiû a muzejníkû. Mám na mysli jednak ty, ktefií preferují maximální ochranu památek, památkových sídel, sbírek ãi historických knižních fondû, a na druhé stranû ty, ktefií prosazují ekonomizaci kulturního dûdictví (termín pfievzatý ze souãasné podoby pfiípravy dokumentû âr pro ãerpání Strukturálních fondû pro léta ), jeho maximální zapojení do prûmyslu cestovního ruchu, kulturního prûmyslu apod. Svým krátkým ãlánkem bych rád pfiispûl k aktuální diskusi a chtûl bych se pokusit o demytizaci nûkterých zprofanovaných a politicky zneužívaných tvrzení, která vycházejí i z onûch extrémních proklamací obou skupin, majících tak blízko k mocenským manipulacím. Díky mému patnáctiletému pûsobení na Ministerstvu kultury âr (s výjimkou tfiíletého pûsobení v Norsku) jsem mûl možnost spoluvytváfiet nový systém ochrany movitého kulturního dûdictví Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dûdictví (ISO), není mou ambicí prezentovat jenom teoretická stanoviska s tímto systémem spojená. Jde mi zejména o objasnûní role státu a jednotlivce v návaznosti na jejich povinnost chránit kulturní dûdictví a o objasnûní praktického dopadu existence konkrétního systému. Hned ùvodem zdûrazàuji, že z mého pohledu jsou oba krajní pfiístupy špatné. Pfii svých obhajobách oba tábory používají zbranû stejnû demagogického kalibru. Jedni by chtûli sbírky navždy zakonzervovat a nikoho k nim (kromû sebe samého) nepustit; druzí by naopak stavûli bazény uprostfied klášterních prostor zbavených duchovního života (ale nikoli genia loci)! Jedni by umístili zejména církevní památky do depozitáfiû a na jejich místû postavili kopie; další by klidnû v kostelech, které již tfieba neslouží pastoraãní ãinnosti, ale neztratily svûj sakrální charakter, pfiipustili vybudování autosalonû nebo dokonce provozování masové zábavy pochybného ražení! Všichni ovšem neváhají svornû tvrdit, že v této zemi již není co ukrást, protože to byl nic nedûlající stát, který to dopustil. Obû tyto skupiny ale o ochranû kulturního dûdictví ve skuteãnosti vûdí pramálo. Jde totiž o dynamickou, neustále se vyvíjející ãinnost, vyžadující multidisciplinární pfiístup pfii dílãích analýzách problémû i návrzích jejich fiešení. Vycházím-li z definice bezpeãnosti muzea nebo kterékoliv pamûèové instituce, jejímž základním posláním je ochrana movitého kulturního dûdictví, pak Bezpeãnost muzea je okamžitá hodnota (míry) schopnosti muzea k plnûní jedné z jeho základních funkcí, tj. ochrany sbírek, zamûstnancû, návštûvníkû ostatního movitého i nemovitého majetku a jeho dobré povûsti. Obvyklý proces tvorby bezpeãnostní politiky instituce, kdy se prostfiednictvím bezpeãnostního managementu vytváfií a neustále zdokonaluje bezpeãnostní systém instituce, je, že po analýze rizik následuje urãení míry akceptovatelnosti rizik a aktivity vedoucí k jejich snížení na onu ùnosnou mez. Tolik zlomek teorie. S výjimkou vûtšiny církevních památek a nûkterých muzeí se pfiitom povûtšinû jedná o instituce, kde buì samotná budova nebo pfiedmûty v ní uložené zcela zmûnily nebo ztratily pûvodní ùãel, funkci a využití, pro které byly vytvofieny. Jejich ochrana je tak výraznû komplikovanûjší. Bezpeãnostní systém je tvofien ãtyfimi základními, vzájemnû provázanými pilífii, které ochranu movitého kulturního dûdictví vymezují. Jsou to obecná prevence (tzn. zabezpeãení proti nezákonným ãinnostem, haváriím a pfiírodním katastrofám), dokumentace a inventarizace; konzervování a ochrana proti nepfiíznivým vlivûm prostfiedí (osvûtlení, teplota, vlhkost, prašnost, špatné uložení...) a omezení nepfiíznivých následkû již vzniklých Ondřej Císler, vítězné návrhy soutěže pro úpravu náměstí Republiky v Plzni makety kašen, Foto archiv autora (2x) událostí (tzn. pomoc pfii vyhledávání a navracení zmizelých pfiedmûtû, jejich rekonstrukce, restaurování nebo i výkupy do sbírek ãi mobiliárních fondû pamûèových institucí v pfiípadû jejich možného vývozu). Takto nastavený integrální systém na interdisciplinární platformû propojuje vzájemnû se ovlivàující a na první pohled výraznû solitérní aktivity. V âeské republice se od roku 1991 stal tento zjednodušenû popsaný bezpeãnostní systém základem pro vytvofiení programu státní podpory pamûèových institucí programu ISO. Pfiedstavuje tak pfievedení teoretických pfiístupû do praxe, jejímž cílem je podpora a obohacení poslání/ãinnosti pamûèových institucí na ùrovni státu. Takto definovaná ochrana pfiitom nedává mantinely novým formám komunikace a prezentace kulturního dûdictví, ale naopak vytváfií modely, jak existující pohledy na uchování a využívání kulturního dûdictví rozvíjet nebo kontroverzní stanoviska vzájemnû pfiibližovat. Již svou podstatou je to systém dynamický po kvalitativní a kvantitativní stránce, což umožàuje sdružení vefiejných a soukromých finanãních prostfiedkû a podporuje vývoj bezpeãnostních technologií. âasto jsou tyto aktivity z dûvodû neznalosti systémového fiešení chápány oddûlenû, a to vede k poškození celého systému. Z dûvodu pfiirozené a nutné ùãasti privátního sektoru na jeho tvorbû se v posledních mûsících, jako již ponûkolikáté, stal terãem ùtokû politických ãinitelû a žel bohu i prostfiedkem k prosazování jejich utilitárních zájmû. ByÈ se jeho niãitelé schovávají za myšlenky nejušlechtilejší, výsledkem je neùnosná situace, která opûtovnû dokazuje, že pokud je jeden z pilífiû podkopán nebo významnû omezen, ztrácí na ùãinnosti celý systém. Jsem ale i tak pevnû pfiesvûdãen, že program ISO a jím reprezentovaný systém prosadí opût svoji nezbytnost i pfies ùtoky na nûj vedené a bude nadále významnû sloužit ke zvyšování ùrovnû ochrany movitého kulturního dûdictví v âeské republice. Vedle vlastního programu ISO se pfiitom otevírají i další možnosti systémového financování ochrany kulturního dûdictví. Podafiilo se prosadit tuto oblast jako prioritu Finanãních mechanismû EHP/Norska, otevírají se možnosti ãerpání z vybraných Komunitárních programû EU a dosud je tato oblast zahrnuta i v návrzích operaãních programû Strukturálních fondû na programovací období Ochrana je základní podmínkou využívání kulturního dûdictví a zároveà i prostfiedkem k jeho uchování pro budoucí generace. NejdÛležitûjší ale je, aby se ochrana výstav, mobiliáfiû, depozitáfiû, prostû všeho, co nám bylo svûfieno do péãe s nelehkým ùkolem zachovat to pro ty, ktefií pfiijdou po nás, stala bûžnou a nutnou souãástí života každého pracovníka muzea, památkového objektu, archivu Ono to nejjednodušší zavfiete okna a dvefie zní banálnû, ale praxe ukazuje, jak lehkomyslnû se nûkdy s kulturními statky nakládá. A to jak fundamentalisty, tak i liberály, pomocným personálem i vrcholovým managementem. Nedisciplinovanost, hloupost a ignorace pfiekonávají hranice oborové, sociální i politické. Je tedy tfieba, aby si každý pracovník instituce uvûdomil nejen nutnost péãe o svûfiený majetek mnohdy nedozírné hodnoty, ale i svûj osobní podíl na zachování kulturního dûdictví jako celku. Autor od roku 1991 pûsobil na MK âr jako odborn pracovník v oblasti ochrany movitého kulturního dûdictví, od roku 1999 do 27. dubna 2006 byl fieditelem Odboru ochrany movitého kulturního dûdictví, muzeí a galerií MK âr. V souãasné dobû pracuje na AV âr a jako nezávisl konzultant spoleãnosti Cultureplus Komerčně administrativní budova Myslbek, pohled na zadní trakt z Ovocného trhu na Starém Městě v Praze, architekti Jan Kerel Zdeněk Hölzel Claude Parent Irena Hölzelová, projekt 1992, realizace Trochu kontrastu starého s novým historickému městu neškodí, ale trochu ohleduplnosti také ne. Foto Klub Za starou Prahu Návrh na architektonickou úpravu náměstí Republiky v Plzni projekt , autor architekt Ondřej Císler, kašny, bronz, zlato, žula Nero Assoluto, monolit. Realizace, která nedávno vyvolala nepříznivou reakci veřejnosti i představitelů památkové péče, je stále v jednání Lávka pro pěší přes Ohři v Chebu Marktredwitz, 2006, architekt David Vávra, technické řešení Němec Polák, s.r.o., Praha, generální dodavatel Stamoza s.r.o., Cheb, dodavatel stavby Bögel Krýsl. Zde se jedná o zdařilé zakomponování nového díla do historického prostředí; v pozadí národní kulturní památka Chebský hrad. Foto Petr Štoncner 2

3 V ZKŘÍSIT, NEBO DORAZIT? D RSNÝ POHLED NA SOUČASNÝ STAV STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE Kateřina Bečková Pfied necelým rokem jsem pfiipravovala pro ãasopis Zprávy památkové péãe ãlánek s výmluvným názvem Mezi Skyllou a Charybdou, 1 v nûmž jsem za dvû smrtelná nebezpeãí, vytrvale atakující nemovité kulturní památky a odsuzující tak památkovou péãi k permanentní a zcela vysilující defenzivû, oznaãila prûmysl turismu, byznysu a konzumu na stranû jedné a ambice avantgardních tvûrcû (rozumûj architektû), touïících pomûfiit své dosud nezkrocené bujné síly s uznávan m dílem pfiedkû, na stranû druhé. Rok se s rokem sešel a mnoho se zmûnilo. Bohužel nikoliv v tom smyslu, že by dvû jmenované obludy ztratily apetit. Naopak, k vydatné hostinû zasedla další dvojice hladovcû (ãi hlodavcû?). Nejostfiejší kusadla ukázala mocenská a politická zvûle. V neoblomné, ale mylné vífie, že ãiní to nejlepší pro vyšší zájem (spoleãnost, lidstvo, vesmír), vložila svévolnû osud památek do rukou nekompetentnímu blouznivci, který celou památkovou péãi otoãil hlavou vzhûru jak pfiesýpací hodiny a destrukci, která zákonitû následovala, pyšnû oznaãil za krok k naplnûní své koncepce. 2 A s tím ùzce souvisí i ãtvrtý škûdce. Pfiišel inkognito, plíživû, jeho pûsobení bylo zpoãátku neslyšné a neviditelné, takže když byl koneãnû odhalen a identifikován, bylo pozdû. Je to marasmus, který postihl osoby spjaté profesnû s památkovou péãí. Dosáhl u mnoha z nich více ãi ménû citelného rozkladu vûle, ztráty motivace, nedobrovolného, ale trpného podfiízení i oãividné lhostejnosti k dalším osudûm oboru. Památková péãe po polovinû záfií tohoto roku byla tak politováníhodná a zdecimovaná, že se zdálo skoro aktuální rozhodnout, zda ji vzkfiísit nebo dorazit. Tentokrát ale ještû mûla štûstí, a tak namísto rány z milosti dostala životodárnou infuzi. 3 Pro na e dobro Co je to památková péãe? eknûme si to prostû a jednoduše, aniž budeme složitû listovat slovníky a hledat definice. Památková péãe je nástrojem státu k realizaci ušlechtilé myšlenky, o jejíž kodifikaci a institucionalizaci spoleãnost usilovala Z výšky i z dálky velmi idylické historické město, pohled ze zvonice kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Foto Klub Za starou Prahu (3x) témûfi jedno století, a to chránit a pro budoucnost zachovat kulturní dûdictví. Proã? Dobrá otázka! Protože velké ãásti spoleãnosti existence památek nûco pfiíjemného ãi pozitivního pfiináší potûšení i poznání, vûdomí historické kontinuity a vlastních kofienû, uspokojení z nepfierušených tradic, jistotu trvání; vlastnû pfiináší mnoho pozitivního i tûm, ktefií to pfiímo necítí a dokonce si to vûbec neuvûdomují. Právû proto je garantem památkové péãe v moderní kulturní spoleãnosti stát, direktivnû nafiizuje chránit památky, omlouvám se za to klišé, pro na e dobro. Hádala se du e s tûlem To dobro je ãistû nehmotného nebo ideálního pûvodu, za jeho fyzické ãi materiální naplnûní odpovídají vlastníci památkových objektû a organizace státní památkové péãe, která nad poãínáním vlastníkû z vûle státu bdí. Jak jednoduše to lze fiíci! Ve skuteãnosti jsou význam nebo smysluplnost památkové péãe dennû podrobovány zkoušce ohnûm. To když dojde na pomûfiení konkrétního dobra výhodností a výší konkrétní investice. Protože málokdy z toho vyjde dobro jako dost dobré, dochází ke každodenním stfietûm s více ãi ménû nesmifiitelným názorem na škodlivost památkové péãe pro moderní rozvoj mûsta a s touhou popustit uzdu samovolnému vývoji. Ten stfiet se neodehrává jen tváfií v tváfi investorûm a vlastníkûm, ale v podobû pochybností a nejistoty má svoji rovinu též v myslích samotných památkáfiû. Názor a protinázor, akce a reakce, to je však legitimní situace a pro památkovou péãi není nakonec nic prospûšnûjšího, než když musí svoji existenci jak pfied spoleãností, tak sama pfied sebou stále znovu obhajovat, své názory profilovat a metody precizovat. Nebylo by pro ni nic zhoubnûjšího, než kdyby ukolébána pohodlným bytím zapomnûla na jeho prapfiíãinu. Pfiitom se i názory uvnitfi památkové péãe vyvíjejí a spory, které zákonitû vznikají (napfiíklad v otázce, zda konzervovat, ãi restaurovat, jakou historickou vrstvu zachovat a jakou obûtovat, zda a do jaké míry konkrétnímu požadavku investora ustoupit), mají své nesmifiitelné Klasický recept pro rekonstrukce historických budov pro hotelové využití zní: vybourat co nejvíc, protože turista nic nepozná a památkář se časem uklidní; takto jsou rekonstruovány objekty v Jilské a Rytířské ulici v Praze na Starém Městě tábory i generaãní roviny. Bohužel se ãasto v zápalu ideového stfietu zapomíná na to, že ani jedna strana sporu se nemûže opfiít o zjištûní objektivní správnosti svého názoru, protože památková péãe je a navždy zûstane jen produktem spoleãenské (dobré) vûle, nikoliv aplikací pfiírodních zákonû, exaktních norem ãi pudu sebezáchovy jako ekologie. Proto musí každý spor smûfiovat ke konsensu, na jehož konci by mûlo být pfiátelské podání rukou, a nikoliv skfiípûní zubû. Jednotlivé výkfiiky smûfiující ke spoleãenské diskreditaci památkové péãe dosud nejsou tak silné, aby znamenaly ohrožení její podstaty. Snahy o její paralyzování, z nichž ta nejnebezpeãnûjší byla právû zažehnána, dosud nebyly ùspûšné. Z toho všeho vyplývá jediné: památkovou péãi ještû stále potfiebujeme, její spoleãenské angažmá a historická ùloha nebyly dosud vyãerpány. Autorka je pfiedsedkyní Klubu Za starou Prahu Poznámky a vysvûtlivky: 1. Mezi Skyllou a Charybdou. Nûkolik poznámek, ùvah a pfiímûrû inspirovaných výstavou Futura Pragensia, Zprávy památkové péãe, ã. 1/2006, s Ministr kultury Vítûzslav Jandák odvolal 2. prosince 2005 generálního fieditele NPÚ a 10 ùzemních fieditelû, 19. ledna 2006 pak jmenoval generálním fieditelem NPÚ filozofa, lékafie a literáta Tomáše Hájka 3. Ministr kultury Martin Štûpánek 26. záfií 2006 generálního fieditele NPÚ Tomáše Hájka z funkce odvolal Longin Business Center tvoří těžkopádné pozadí rotundě sv. Longina v Praze 2 na Novém Městě z 1. poloviny 12. století, která byla také nedávno až moc uměle opravena PAMÁTKOVÁ PÉČE K IDEÁLU DALEKO Petr Štoncner Památková péãe vznikala postupnû jako odraz spoleãenského vývoje a názorového hnutí, podmínûného zejména zvýšeným zájmem o historii a snahou o naplnûní jeho potfieb. Tím, že se dostal pojem památka postupnû do právních norem vûtšiny civilizovaných státû, byla deklarována snaha o ochranu památek v zájmu celospoleãenském, nebo novû, pod patronací UNESCO, v zájmu celosvûtovém. âím však má obor delší historii, tím se postupnû rozšifiuje i pfiedmût jeho ochrany. Zpoãátku od nejvýznamnûjších a nejcennûjších památek až k plošné ochranû historických mûst, vesnic a kulturní krajiny ve snaze o zachování jejich charakteru a urbanistické struktury. Z památkové péãe se tak stal obor, který se významnû podílí jak na výrazu jednotlivých staveb, tak i celých ãástí mûst a krajiny. Tím však pûsobí na život nás všech, aè už pfiímo nebo nepfiímo, jak vûdomû, tak i nevûdomû. Ochrana památek bývá však pozitivnû pfiijímána jako legitimní nárok spoleãnosti na zachování jejího kulturního dûdictví pouze do okamžiku, než se zaãne týkat nás samotných pfii omezování našich práv. Zde se pak kromû nezbytného ùfiedního postupu dostávají do neodvratného sporu dva pohledy. Na jedné stranû realizovat opravu ãi stavbu co nejlevnûji, podle svých pfiedstav nebo s co nejvyšším ziskem a rychlou návratností investic, na stranû druhé pak snaha uchovat charakter a podstatu historických staveb a celkû. Tûžko si lze pfiedstavit, že v tomto stfietu mûže jedna strana absolutnû vyhrávat. Tak vývoj spoleãnosti ani života nefunguje a nikdy nefungoval. Za normálních okolností je výsledkem stfiední cesta, daná krajním vymezením jeho názorových protipólû. A to aè se to nûkomu líbí, nebo ne. Zcela jistû se nenacházíme ani na jedné z krajních pozic. Obãasné vyhrocené názory z obou tûchto táborû o památkovém terorismu nebo o naprosté libovûli stavebníkû jsou toho jenom dûkazem. A tak nezbývá než trpûlivû, uvážlivû a systematicky hledat onu zlatou stfiední cestu, s kterou sice nebude spokojený žádný z hlasatelû absolutních pravd, ale která jediná je životaschopná. Nejsprávnûjší cestou k tomuto cíli by byl právnû kodifikovaný konsensus na pfiedem daných jasných zásadách a pravidlech. Tak jako každá hra má svá pfiesná pravidla, která není možné mûnit v jejím prûbûhu, mûla by je mít i památková péãe. Zatím to však bohužel tak jednoznaãné není. Ne že by tyto pokusy uãinûny nebyly, ale scházela zde spoleãenská objednávka tato jasná pravidla vytvofiit nebo se na nich shodnout. A tak z jedné strany zaznívá oprávnûná kritika, jak se v tom všem vyznat, na stranû druhé však tento stav mûže nûkterým velmi vyhovovat. Když zde mluvím o pravidlech, myslím tím celý souhrn zajištûní optimálního stavu existence památkové péãe. To se však ale netýká pouze památkáfiû samotných, ktefií jsou v podstatû jen souãástí tohoto soukolí. Pokud nebude spoleãenský a politický zájem, není mnoho možností, jak institucionální státní památkovou péãi zlepšit. Památková péãe si musí pfiiznat, že si za fiadu svých problémû mûže v podstatû sama. Je to dáno jejím silnû defenzivním pfiístupem a nefiešenými vnitfiními problémy. Památková péãe není schopna jasnû definovat své postavení, principy a cíle a ty pak následnû jednoznaãnû obhájit pfied vefiejností. Pokud odhlédneme od obecných právních pfiedpisû, stala se jakýmsi spoleãenským povûdomím bez jasných základû a jasnû vymezených hranic. Naprosto pak zde logicky schází její názorová a myšlenková expanze na vefiejnost formou ofenzivního vzdûlávání, propagace a osvûty. Je uzavfiena sama do sebe jako nepochopená a poslední spravedlivá. Ale co vlastnû je dnes památková péãe, kdo ji reprezentuje a kdo za ni mluví? Jsou to ùfiedníci na obecních nebo krajských ùfiadech, vedoucí rûzných odborû kultury, cestovního ruchu, mládeže a tûlovýchovy nebo samotní hejtmani v ãele s pražským primátorem. A co pracovníci památkových ùstavû, kasteláni nebo ministerští námûstci a fieditelé odborû? Nebo je opravdu tím nevyšším památkáfiem, jak o sobû fiíkával Vítûzslav Jandák, politický ministr kultury? I on se však pfiesvûdãil, že není jediným velitelem a jeho moc je omezená. Jak je vidût, zástupy lidí oznaãovaných slovem památkáfi jsou nepfiehledné. Ze zákona i z logiky vûci vyplývá, že takovým myšlenkovým centrem by mûl být Národní památkový ùstav (NPÚ) jako odborná organizace systému státní památkové péãe. Jenže dnešní památkový ùstav je spíše v postavení správce a provozovatele hradû a zámkû než touto stûžejní odbornou institucí. Postavení i prestiž obou složek ùstavu je nevyvážená, a pokud toto soužití má pokraãovat, je nutné, aby se obû složky uvnitfi ùstavu samostatnû emancipovaly. Další možností je ùplné osamostatnûní správy památkových objektû, po jejímž zfiízení volají nûktefií kritici souãasného stavu. Takováto cesta by ovšem musela být velmi uvážlivá a dlouhodobûjší, aby nedošlo k nekontrolovatelnému zmatku, ztrátám a zkomercializování tûchto objektû formou jejich rûznû skrytého tunelování. Další osud památkové péãe mûže významnû ovlivnit i realizace ùvah pfievedení odborné složky do systému výkonu státní správy, tzn. vytvofiení jakéhosi památkového ùfiadu rozhodujícího samostatnû aè už ve formû centrálního státního ùfiadu nebo na ùrovni jednotlivých krajû. Toto fiešení má však fiadu odpûrcû i pfiíznivcû. Je však jasné, že památková péãe reformu potfiebuje, zejména proto, aby byla životaschopnûjší, pfiehlednûjší a efektivnûjší. Co ale urãitû nepotfiebuje, jsou chaotické nesystémové zmûny bez promyšlených cílû, ke kterým má smûfiovat. Ty by mûly být výsledkem alespoà základní shody prodiskutovaných zámûrû a koncepcí uvnitfi oboru. Nerespektování tohoto principu pak následnû ukázal bývalý ministr kultury Vítûzslav Jandák. Jeho autoritáfiský pokus o tzv. reformu skonãil chaosem a destabilizací celého systému a zákonitû se proti jeho snahám zvedla široká vlna odborné kritiky. ZároveÀ se však v celé své nahotû ukázalo, jak je tento obor zranitelný. A staãilo k tomu nûkolik málo mûsícû a jeden ãlovûk s dekretem ministra. Významnû se v ochranû památek projevuje i skuteãnost, že se památková péãe jako odraz spoleãnosti neustále vyvíjí. To, co platilo pfied 20 lety, již dnes platit nemusí, a co platí dnes, nemusí platit za dalších 20 let. Památková péãe, stejnû jako ochrana pfiírody, s kterou má mnoho spoleãného, pûsobí v živém organismu spoleãnosti jako obranný mechanismus proti ztrátû její pamûti snahou o zachování hodnot zdûdûných po našich pfiedcích. Památková péãe však rozhodnû není neomylná a bezproblémová. Je prostû taková, jakou jsme umožnili ji být, jako odraz naší každodenní reality. NemÛže být ve svých direktivních opatfieních samospasná a nahradit chybûjící vztah, ùctu a pokoru k dochovaným hodnotám a tradici, pokud schází. Není to výraz staromilství, je to jenom snaha mít možnost se ohlédnout a mít se kam vrátit. A jaký je tedy ideál památkové péãe? Kdyby sama pozbyla svûj vlastní smysl. Ale jak všeobecnû známo, k ideálu se mûžeme pouze pfiiblížit, avšak nikdy ho nelze dosáhnout. A tak si dovolím skonãit více než 80 let starým, ale v této souvislosti stále aktuálním citátem: Žádný pfiíkaz, žádný zákon, žádný trest a byè nejlépe a nejostfieji byl k vefiejnosti pronesen, nepomûže ochrániti ani stébla trávy v pažitu, není-li pfiedevším v lidech samých onûch citû, jež pûsobí, že ãlovûk v ùctû zastaví svou hrabivost a své osobní zájmy u pomníkû minulosti. (Josef Švehla, 1924) Autor je historik umûní, pûsobí na Ústfiedním pracovi ti Národního památkového ústavu Chátrajících památek jsou stovky; fotografie ukazuje žalostný stav barokní kaple sv. Eliáše ze 17. století ve Vojanových sadech v Praze. Možná je příznačné i to, že se nachází přímo před okny ministerstva financí a nedaleko od ministerstva kultury. Foto Petr Štoncner 3

4 N EDUHY A NÁPRAVA PAMÁTKOVÉ PÉČE Jan Sapák âeská památková péãe se tûšila v minulosti v mezinárodním srovnání pomûrnû dobré povûsti. To dovolilo mnohým z nás usnout na vavfiínech, ba dokonce došlo ke zveliãení dfiívûjších ùspûchû a k pocitu, že je vše na nejlepší cestû. Problémy jsou vûtšinou hledány ve vnûjším svûtû. Tedy nejãastûji v investiãním prostfiedí, které se pravda v mnoha pfiípadech chová pirátsky. Že by byly problémy pfiímo na stranû lidí, ktefií jsou povoláni sloužit ochranû památek a péãi o nû, se už pfiiznává nesnadno. Je dokonce možné, že nemálo problémû pochází z památkové péãe samotné. Vrátíme-li se ke kofienûm, pak cílem státem (nebo jinou vefiejnou autoritou) organizované památkové péãe má být záchrana hodnotných dokladû minulosti, které se ještû zachovaly. Zajistit další trvání tûchto vûcí. Vyberu si pro tentokrát stavby a z nich domy a budovy, protože to je nejvûtší problém. Potíž je ale v tom, že z povahy a logiky vûci by ùsilím památkové péãe mûla být starost o vûci exkluzivní. To znamená výjimeãné už jen tím, že se zachovaly v malém množství (že jich ubylo pod kritickou mez) nebo že jsou mimofiádnû významné mírou talentu, který byl do nich vložen. Že jsou tedy významnými umûleckými díly. Že fiíkám banální vûci? Ale nikoliv. Praxe i reflektující publicistika tyto jednoduchouãké premisy pfiehlížejí. Jistûže jsem si vûdom toho, že je to zjednodušení. Zjednodušení proto, abychom zaãali rozplétat nepfiehledný chomáã všemožných znejasnûní, a to pfiedevším ze strany lidí, ktefií na tomo poli pracují. Co považuji za velký problém? Pfiednû stále narûstající výãet památek, jež jsou formálnû chránûny, ale ruku v ruce s tím slábnoucí možnost toho skuteãnû dosáhnout. Je to dozajista i ùstupem od hierarchizace památek, která by dovolila napnout síly na to hlavní, volající po efektivní ochranû i péãi. Stále se množí pfiípady, kdy jsou vlastníci památek a stavebníci obtíženi nejen rozsáhlou a vleklou administrativou, ale i hojnou šikanou v pfiípadû, že jejich dûm stojí v nûkteré z pfiemnohých ochranných zón. Na druhé stranû padají cenné památky a jsou doložitelné okolnosti, kdy se to stalo liknavostí, nedostatkem erudice, nebo dokonce spoluùãastí profesionálních památkáfiû. Pro budoucnost je neùnosný rozbujelý model ochranných zón a chránûní tak rozsáhlých souborû, že se to stává kontraproduktivní pro dosahování základních cílû památkové péãe. Památková péãe musí být vûrna teoreticky obhajitelným cílûm, tedy pfiedevším ochranû a péãi historického dûdictví. Chránit to, co se dochovalo, a nevytváfiet iluzi minulosti. Musí ochraàovat to, co z minulosti fyzicky (zjednodušenû fieãeno) zûstalo, a prodloužit tomu životnost, co nejdéle to bude možné. Velmi hojné jsou pfiitom pfiípady spektakulárních oprav, kdy pûvodnost, autenticita a originalita je setfiena ve prospûch iluze pûvodnosti. Jde vlastnû o jakousi scénografii s naturalistickou ilustrací minulé, ãi spíše domnûle minulé podoby. Že jsou tyto ãiny u masového obecenstva populární, je zfiejmé. Právû to je však jedním ze základû neporozumûní mezi tûmi, kdo odbornû a profesionálnû odpovídají za ochranu kulturního dûdictví, a obecnou vefiejností. Potom se nemûžeme divit minimální spolupráci, když vûtšina vefiejnosti pfiijímá tyto nepravé motivy za pravé. Stejnû tak soubory budov, mají-li být chránûny, musí být redukovány na ty, které jsou opravdu významné. Pokud se budeme snažit chránit všechno nebo skoro všechno, nemûžeme se divit, že se nepodafií ochránit skoro nic. Míjí se to základním cílem, pro který byla památková péãe uvedena do pohybu. Autor je architekt, dlouhodobû se zab vá otázkami památkové péãe, zejména problematikou ochrany a rekonstrukce moderní architektury Z ÁSADNÍ ZMĚNY V PAMÁTKOVÉ PÉČI Richard Biegel V památkové péãi došlo opût k zásadní zmûnû. Na rozdíl od té pfiedchozí to byla tentokrát zmûna pozitivní, v niž vûtšina lidí v oboru doufala. Komická, avšak dosti nebezpeãná figurka fieditele Tomáše Hájka byla sesazena, a novým generálním fieditelem Národního památkového ùstavu (dále jen NPÚ) byl jmenován Pavel Jerie nezpochybnitelný odborník, a v tuto chvíli asi nejlepší záruka kvality i nestrannosti oboru. Touto restitucí normálního stavu, ve kterém je památková péãe fiízena skuteãným odborníkem vyrostlým zevnitfi oboru, však její nutná promûna teprve zaãíná. Jandákovsko-hájkovské tfieštûní nelze chápat z hlediska dûjin památkové péãe jinak než jako bizarní ùchylku, která se vyznaãovala absolutní bezkoncepãností na stranû jedné a mimofiádným pronikáním osobních a skupinových dílãích zájmû na stranû druhé. Avšak zároveà je nesmíme zlehãovat nebo pomíjet: tato doãasná nucená správa totiž využila nahromadûné vnitfiní problémy oboru a pod záminkou jejich fiešení se jala památkovou péãi postupnû privatizovat a oslabovat. S jejím koncem tyto problémy nezmizely, ale naopak se prohloubily a doplnily o problémy další. Celková slabost systému, který se tomuto politicko-lobbistickému ùtoku nedokázal ubránit, tak nejen zûstává, ale je nyní ještû mnohem více zfietelná. Zmûna na fieditelském postu nicménû pfiišla ještû vãas. NPÚ sice byl chaotickým rozhodováním blouznivého generálního fieditele oslaben, a to morálnû i ekonomicky, avšak nedošlo ještû k systémovým zmûnám, které by nebezpeãné teze Hájka a jeho suity uvedly do obecné praxe. Základní otázkou nyní je, jak památkovou péãi opût konsolidovat, posílit a posléze promûnit tak, aby byla proti dalším podobným atakûm nejen obranyschopná, ale aby zároveà nemusela svou dûležitost v momentu krize udivené vefiejnosti složitû vysvûtlovat. Je jasné, že tuhle zmûnu nelze zafiídit pouhou zmûnou vedení NPÚ, ta k tomu jen vytváfií podmínky. V tuto chvíli je situace více než pfiíznivá: málokterý fieditel kdy mûl v památkové péãi tak silný mandát zezdola a zároveà obecnou dûvûru tûch, ktefií se památkovou péãí odbornû nebo teoreticky zabývají. Jde jen o to, jak této vzácné shody využít. eknûme si rovnou, že promarnit ji pouhou restitucí stavu pfied nucenou správou by byla jednoznaãnû chyba. Vûtšina památkáfiû snad dobfie cítí, že tentokrát vyvázli jen o prsa, a že obdobné snahy se mohou kdykoli opakovat, neboè památková péãe má ve své pûsobnosti minimálnû dvû položky nevyãíslitelné hodnoty: rodinné stfiíbro oboru v podobû hradû a zámkû a zejména zákonnou možnost svým rozhodnutím (respektive v pfiípadû NPÚ stanoviskem) výraznû omezovat developerské a jiné ryze komerãní snahy v centrech historických mûst. Když si k tomu navíc ještû pfiipoãteme zadávání lukrativních restaurátorských zakázek nebo možný pronájem historických objektû ve vlastnictví NPÚ, vidíme, že tûch potenciálních trojských koàû v systému památkové péãe je víc než dost. Jaká tedy má být role památkové péãe a jak se mûže ùtokûm na svou nezávislost bránit? Nejprve nûkolik základních tezí. Památková péãe byla a je z podstaty konzervativní. Její ùlohou je ochrana památek, tedy snaha o zachování souãasné podoby cenných staveb a celkû, lhostejno jakého stáfií. Je advokátem historických staveb a také jejich dávno zesnulých tvûrcû. íká nahlas odvážnou tezi, že nûkterá místa jsou natolik hodnotná a pûsobivá, že zmûna a to ãasto jakákoli by jim uškodila. Tohle všechno se vûbec nevyluãuje s životem historických staveb nebo s promyšleným vstupem soudobé architektury do historického kontextu. Jen demagog mûže tuhle základní ùlohu památkové péãe ztotožnit se zpáteãnictvím nebo brzdou imaginárního pokroku (pokud v nûj takhle slepû vûfií). Pfiiznat si, že nûkteré hodnoty prostû nahradit nedokážeme, je totiž doopravdy odvážné a svûdãí to nikoli o pohrdání souãasností, ale pouze o jejím správném hodnocení v kontextu minulosti i budoucnosti. Modernost nerovná se permanentní zmûna a žádná doba nemá automatické právo na sebevyjádfiení v každém rostlém historickém celku. Základem existence ãehokoli v jakémkoli kontextu je pokora a nikoli pýcha, že mûžeme zmûnit v jednom okamžiku vše k obrazu svému. Z tohoto pohledu musí být památková péãe opravdu radikální totiž radikální v ochranû hodnot, které bychom mohli jediným ukvapeným zásahem ztratit. Jejich zachování je proto vefiejným zájmem a jako takové musí být hájeno vefiejnou a co nejnezávislejší institucí. Jakékoli snahy o rozdrobení NPÚ na jednotlivé regionální instituce podléhající místní samosprávû nebo dokonce na samostatnû podnikající znalce placené investorem jdou proto zcela proti této nezávislosti a vnitfiní síle památkového ùstavu, který je Nejpřitažlivějším místem pro pořádání pokleslé turistické show je jakoby zákonitě bývalý kostel; přestavbou a pochybným komerčním využitím společností Michael Praha vznikla hmotná, kulturní a především morální škoda. Za záchranu kostela sv. Michaela Archanděla na Starém Městě v Praze (první zmínky jsou z roku 1311, zapsal se do českých dějin především spojením s českou reformací a pražskou Univerzitou husitského období, patří k souboru budov bývalého kláštera servitů) uspořádala studentská iniciativa již 5 protestních akcí, šestá se uskuteční v 16 hodin před MK ČR. Foto Klub Za starou Prahu (2x) jako instituce nenahraditelný. I pfies souãasné poklesky je totiž centrální a státní památkový ùstav jedinou zárukou toho, že se otevfienou, politicky a lobbisticky nezávislou a zároveà kvalitní památkovou péãi nakonec podafií doopravdy vybudovat. Bez transparentní nezávislosti NPÚ na místních zájmech je tato snaha od poãátku marná. VÛbec pfiitom nejde o pomíjení práce místních odborníkû a nadšencû, bez jejichž zájmu by mnohé památky v regionech už nestály. Naopak, je tfieba je v jejich práci posílit, což mûže zajistit jen instituce nezávislá na konkrétních zájmech a vazbách, které v místû logicky jsou a které nûkdy rády upfiednostàují dílãí zájem nad zájem o ochranu a zachování památek. Samotný NPÚ je tfieba výraznû posílit a personálnû zkvalitnit. Již dnes je to instituce, kde pracují lidé zejména na základû svého silného vztahu k památkám a osobního nezištného zájmu na jejich zachování. Toto nadšení však nemûže kompenzovat smûšné materiální podmínky, jakých se dnes terénním památkáfiûm dostává. Jejich mzda zdaleka nedosahuje celostátního deklarovaného prûmûru a osobní pfiíplatky zde v podstatû neexistují. ZároveÀ jsou památkáfii mimofiádnû pfietíženi a mají na starosti mnohem více, než jsou vûbec schopni kvalifikovanû zvládnout: na vûtšinû ùstavû má každý pracovník na starosti sám celý okres (nûkdy i více!) a stará se zde o všechno o architekturu od románské po souãasnou, o urbanismus, o technologii obnovy fasád, o stavební konstrukce atd. Je zjevné, že není v lidských silách toto vše kvalifikovanû a zejména vãas zvládnout. Nervozita, která kvûli tomu památkáfiskou práci logicky provází, je pak tím nejhorším prostfiedníkem pfii složitých jednáních s majiteli jednotlivých památek. Ti si mohou v nûkterých zvláštû nešèastných pfiípadech vskutku nûkdy pfiipadat jako na ùfiadû, jenž nekomunikuje, ale pouze vydává negativní stanoviska. ešení této neudržitelné situace je klíãem ke zlepšení práce celého oboru. Je naprosto nezbytné provést v co nejkratší dobû radikální zmûny, které razantnû navýší poãty terénních památkáfiû, výraznû zvýší jejich platy a to i vûãi ostatním pracovníkûm památkových ùstavû! a také zajistí jejich neustálou rekvalifikaci a odborné zkvalitàování. Památková péãe se totiž jako mimofiádnû složitý a interdisciplinární obor samozfiejmû nedá jednou provždy nauãit odborníkem zde mûže být jen ten, kdo svou výchozí kvalifikaci (historik umûní, architekt, statik, restaurátor) neustále obohacuje praxí a poznatky z ostatních oborû. Tyto zmûny jsou pro památkovou péãi dle mého soudu opravdu životnû dûležité, a pokud na nû nedokáže obor nalézt odvahu nebo finanãní prostfiedky, nemá smysl o jeho dalších reformách vûbec uvažovat. Obdobnû klíãový a podobnû složitý je vztah památkové péãe k vefiejnosti. Ta totiž miluje památky, avšak nemá ráda památkáfie. Paradox je to ale jen zdánlivý. Vedle bolestné a chronické neschopnosti památkové péãe vysvûtlit sebe samu, zde pûsobí ještû jeden dûležitý prvek, kterým je soukromý zájem každého jednotlivce. Vzdálenou památku, jako je kostel, zámek, hrad, nebo i sousední dûm, cítí každý v intencích zmínûného vefiejného zájmu a nebude pochybovat o její záchranû a vzorném zachování. Pokud se bûhem obnovy negativnû promûní, bude jistû pohoršenû hovofiit o památkáfiské libovûli a o tom, jak se nûkomu povolí témûfi cokoli. Spravedlivé rozhofiãení však záhadnû mizí pfii pfiekroãení vlastního prahu, kde se najednou dûraz pfiesouvá na souãasné potfieby a právo naší doby na vyjádfiení. Tahle promûna je logická a nikoli z podstaty negativní jde jen o to, aby si ji každý doopravdy uvûdomil. Pfii zachování památek vzdálených tak ãasto staãí památkáfiûm obecné teze, kdežto pfii záchranû památky blízké je tfieba skuteãného dialogu, vzájemného naslouchání a inteligentního pfiesvûdãování. Jakkoli je totiž souãasný majitel jen jedním korálkem na dlouhé niti života památky, je pro tuto chvíli tím nejdûležitûjším, na kterém její život a zachování záleží. Pokud se jej podafií získat na její stranu, není už ãasto ani zapotfiebí asistence památkáfie. DÛležitým pilífiem památkové péãe tak musí být pfiedevším osvûta a vysvûtlování, ãím je která historická stavba dûležitá a zvláštní. Rezignace památkové péãe na srozumitelnou komunikaci s vefiejností nebo s médii je totiž hlavní pfiíãinou lhostejnosti nebo dokonce nenávisti, kterou nûktefií lidé k ochráncûm památek cítí. Souãasná památková péãe jako by zapomnûla na své vlastní kofieny, díky kterým byla nejprve dûležitou spoleãenskou silou a teprve posléze i státem garantovanou institucí, tedy na ùzký vztah kulturní vefiejnosti a profesionálních ochráncû památek. Tato roztržka je v celé souãasné situaci nejzvláštnûjší a také nejbolestnûjší a obû strany by se ji mûly snažit co nejdfiíve napravit, pfiiãemž na tahu je samozfiejmû památková péãe. Je opravdu tak složité každé dûležitûjší rozhodnutí dobfie odûvodnit a vefiejným vysvûtlením pfiedejít zkreslením a zbyteãným stfietûm? Takováto transparentnost by kromû jiného také samozfiejmû zavazovala i ochránce památek k vûtší odpovûdnosti a zejména obsahové kontinuitû svých názorû. V souãasném absurdním dvojkolejném systému památkové péãe by také dobfie ukázala rozdíl mezi odborným a ùãelovým rozhodováním, který postoje NPÚ a povûfiených obcí v nûkterých lukrativních kauzách odlišuje. Tím se dostáváme k legislativnímu postavení památkové péãe, které bývá ãasto vysvûtlováno jako hlavní pfiíãina všech problémû. Myslím, že to tak ùplnû není. Platný zákon z roku 1987 nese jistû dost prûvodních znakû své doby, které byly nutným slovním balastem doprovázejícím každý takový pfiedpis. Ve své struktufie a obsahu je ale až pfiekvapivû pfiesný a propracovaný, a lze fiíci, že pfii obnovû památek je hlavním problémem právû ona politicky vnucená dvojkolejnost, která ãiní z památkového ùstavu v mnoha pfiípadech pouhého trpného svûdka rozhodování místní samosprávy, proti kterému nemá možnost se nijak odvolat. Tato nejvûtší slabina památkového zákona nejen že nebyla pfii jeho nedávných novelizacích odstranûna, ale je naopak stále a ãasto zneužívána. Posílení a otevfiená prezentace názorû NPÚ by tak Z hlediska pražského Karlova náměstí silně naddimenzovaná stavba Charles Square Center; exkluzivní administrativní budovu navrhla v roce 2001 chicagská architektonická kancelář Lohan Caprile Goettsch ve spolupráci s libereckou kanceláří SIAL; pohled z Resslovy ulice směrem ke kostelu sv. Ignáce postaveného Carlem Luragem byly prvním krokem ke skuteãnému poukázání na tyto zarážející rozpory a zároveà transparentní pfiípravou na vytvofiení NPÚ, jenž by mûl v ideálním pfiípadû z ùstavu vzniknout a pfievzít rozhodovací pravomoci od povûfiených samospráv. Nic z toho, co jsem zde napsal, není fieãeno poprvé. Pfiesto se bûhem posledních 15 let nepodafiilo situaci památkového ùstavu ani památkáfiû nijak zlepšit. Berme tragikomické hájkovské extempore jako velmi vážné a skuteãnû poslední varování. Památková péãe má šanci zreformovat se sama a zevnitfi, bez politické kurately a lobbistických tlakû. Pokud ji promarní a zûstane zahledûna do svých interních, nesrozumitelných a pfii vnûjším pohledu ãasto málo dûležitých problémû, bude zanedlouho zreformována ráznû a zvenãí, ve prospûch toho, kdo se k tomu zrovna namane. Nesnesitelnou lehkost takové nucené správy jsme právû pocítili. Dokáže nás její mrazivý dotek koneãnû vybudit ke smysluplným ãinûm? Autor je historik umûní a jednatel Klubu Za starou Prahu Vilu obchodníka a mecenáše umění Josefa Andera na Sv. Kopečku u Olomouce projektoval v letech Bohumír F. A. Čermák. Snaha prohlásit objekt za památku, která by alespoň částečně zabránila naprosté devastaci vily s parkově upravenou zahradou, byla pod nátlakem investora zmařena zástupci výkonné složky památkové péče Magistrátu města Olomouce a úředníky Ministerstva kultury ČR. Plánované stavební úpravy zkázu jedné z nejvýznamnějších památek funkcionalismu na Olomoucku dovrší. Foto Martina Mertová 4

5 PAMÁTKÁŘ VERSUS ARCHITEKT, INSTITUCE VERSUS JEDNOTLIVEC Petr Štoncner Je nûkdy vyhrocený vztah mezi památkáfii a architekty skuteãný problém, nebo je vyvolán umûle okolnostmi, v nichž se obû profese v souãasnosti nacházejí? DÛvodÛ více ãi ménû napjatého stavu je fiada a kritici by si to mûli uvûdomovat v plné šífii všech souvislostí. Pokud by na obou stranách panovaly ideální pomûry, mûly, nebo mohly by být tûmi nejbližšími spojenci. VždyÈ obûma by mûlo jít o stejné principy filozofické, estetické i umûlecké. I mezi památkáfii je více architektû, ktefií prošli stejnými školami jako jejich tvûrãí kolegové. Pfii ùvahách o tomto stavu je tak vedle pfiípadné rozdílnosti individuálních povah možné vidût tento vztah mimo jiné také jako rozpor mezi postavením instituce a jednotlivce, mezi reprezentováním neosobního vefiejného zájmu a individuálním tvûrãím poãinem realizovaným na objednávku. Tento stfiet se pak mûže zdát logiãtûjší a pochopitelný. Památková péãe je interdisciplinární a mnohovrstevnatý obor, v mnohém ovlivàován empirií. Není exaktní vûdou a na rozdíl od hasiãû, hygienikû, elektrikáfiû a dalších profesí není kromû památkového zákona a obecných právních pfiedpisû vázána ani žádnými státními normami, jejichž nedodržení je možné pouze formou rûzných výjimek. O státní normy v památkové péãi opravdu nejde. V Kulturním týdeníku A2 (ã. 25, 2006) publikoval v ãlánku Frustrace architekta z ochrany památek student architektury VŠUP Jakub Filip Novák významný postfieh: Vzhledem k tomu, že byli památkáfii shodou náhod, bezradnosti i neschopnosti ponecháni jako jediná relevantní hráz proti všem stavebním aktivitám v existujících centrech mûst, nelze se divit, že jejich popularita šla velmi rychle dolû. To je reálný stav vûcí, daný kromû jiného i znûním památkového zákona a absencí jasných a pfiesných regulativû v památkových rezervacích a zónách. Stavební ùfiady potom zûstávají v alibistické neãinnosti a veškerou památkovou zodpovûdnost pfii jakýchkoli stavebních ùpravách pfiesouvají na památkové ùstavy a na pfiíslušné odbory obecních a krajských ùfiadû. A ty pak musí napfiíklad tisíckrát za rok ve stanoveném termínu napsat, že plastová okna aj. jsou pro památky, památkové rezervace a zóny nevhodná. Tisíckrát za rok by se pfiitom mohly vûnovat podstatnûjším vûcem, kdyby existovala závazná pravidla, že plastová okna nejsou tím nejlepším pro památky a prostfiedí historických mûst. âasté jsou výhrady nûkterých renomovaných architektû k nevzdûlanosti památkáfiû, ktefií tak pro nû nejsou dostateãnými a rovnocennými partnery. Asi jsou v nûkterých pfiípadech oprávnûné, ale která škola dnes vychovává profesionální památkáfie? Žádná. Nejsou to ani dûjiny umûní, kladoucí dûraz na rozbor umûleckého díla, jeho pochopení a interpretaci, ani architektura zamûfiená na invenãnost a kreativitu budoucích architektû. A to nemluvím o fiadû pfiíbuzných oborû, z nichž do památkové péãe pfiicházejí mladí odborníci buì plni nadšení nebo jen proto, že jiné místo nemohou sehnat. A pak asi nemusí být výjimkou, že se pûl roku po státnicích setká student se svým uãitelem v opaãné pozici. Proces zlepšení tohoto stavu je dlouhodobý a nevyfieší ho zjednodušující hysterická prohlášení oponentû. Pokud jim na zmûnû tohoto stavu opravdu záleží, mûli by ho vnímat náležitû pouãenû a se snahou ho zmûnit ku prospûchu obou stran. Pokud by památkové péãe nebylo nebo by totálnû selhávala, pravdûpodobnû by se v tu chvíli architekti a jejich profesní instituce ocitli v první linii sporû o zachování historického dûdictví a v celé své nahotû by se náhle mimo jiné projevila i mizerná ùroveà teoretického vzdûlání vûtšiny absolventû ãeských architektonických škol, stejnû jako nepružnost a tendenãnost našich organizací (J. F. Novák, tamtéž). Tento citát nabízí možnost položit obecnou otázku, zda architektûm ono obãasné nepochopení a odmítnutí jejich tvûrãích ambicí ze strany památkáfiû opravdu dovoluje kritizovat systém památkové péãe z pozice profesní skupiny. VždyÈ spektrum architektû je tak široké a neuchopitelné, v mnoha ohledech více než to spektrum památkáfiské. Od výjimeãných a mezinárodnû uznávaných až po bezradné jedince, ktefií si obtížnû poradí s elementárními problémy. Jakou mají zkušenost s historickou architekturou, jejím poznáním a pochopením a s pfiístupy k její obnovû? V fiadû pfiípadû minimální. Pfiíprava ze školy, preferující originalitu a tvûrãí pfiínos na ùkor pokory k historii, je nedostaãující. Stejnû oprávnûný by pak byl požadavek ze strany památkáfiû po vzdûlanûjších architektech, nebo dokonce architektech s licencí pro opravy památek. Ten ale pfiekvapivû vznesen nebyl. A tak by v tomto vztahu mûlo platit asi spíše ono známé, chceš-li soudit jiné, suì nejdfiív sám sebe. Dalším dûležitým aspektem ve vztahu památkáfi architekt je jejich rozdílné spoleãenské postavení. Tato propast se zvûtšuje u tûch ùspûšnûjších a známûjších. Architekt vystupuje sám za sebe, reprezentuje své jméno, ateliér a je vedle rûzných regulací a norem výraznû svazován pouze pfiáním stavebníka. Toto pfiání však pro architekta a jeho koneãný výsledek mûže nûkdy být i neùmûrnou zátûží. Památkáfi je vedle svého subjektivního prožitku konfrontován s institucí, jejímž je reprezentantem a kterou zastupuje, s jejími obecnými právními pfiedpisy, zásadami a metodami. A k tomu musí pfiihlížet a tím se musí fiídit pfii vûdomí sounáležitosti oboru, v kterém pracuje a jehož je souãástí. Nemluví sám za sebe, jako je to dopfiáno architektûm, teoretikûm, filozofûm a jiným, ale snaží se prezentovat skrze sebe názor instituce a oboru. Ten je však neustále ve vývojovém pohybu, reaguje na nové podnûty a souãasnû neustále osahává svá dogmata, jestli jsou na svých místech, pfiípadnû jestli by se s nimi nemûlo trochu pohnout. A i když se to mnohým nezdá, památková péãe je tak výsledkem každodenních neustálých konfrontací tûchto podnûtû a zažitých schémat. Architekti jsou na tom o nûco lépe (nebo hûfie). Jejich zámûrem je v fiadû pfiípadû snaha zaujmout, pfiijít s nûãím novým, vyjádfiit svoji individualitu a svûj pfiínos k narušení zažitých klišé. Obû strany však nesmûjí zapomínat na to, že památkáfii jsou instituce, a ne teoretici a kritici architektonického díla. ZároveÀ je v této souvislosti také tfieba zdûraznit i to, že architekt dává všanc své jméno, kterým projekt zaštièuje a kterým za nûj zodpovídá. Proti nûmu stojí instituce, jejímž reprezentantem mûže být v dané chvíli kdokoli z její odborné složky. Jeho zodpovûdností je pouze pfienesení a aplikování právních norem a obecných zásad instituce. Jeho jméno zûstává a zûstane na rozdíl od architekta v anonymitû kolektivního rozhodnutí. Z vlastní zkušenosti mohu posoudit, jak rûznorodé je spoleãenství architektû. Mûl jsem možnost se setkat jak s vynikajícími architekty památkáfii, pro nûž autentická historická hmota, konstrukce a povrch jsou nedotknutelné, tak s mimofiádnû uznávanými architekty, pro nûž je nemyslitelná obnova a adaptace bez tvûrãího soudobého pfiínosu. V prvním pfiípadû je symbióza architekta a památkáfie pfiirozená, ve druhém pfiípadû k ní vede cesta složitûjší. Je to cesta vzájemného respektu, vymezení hranic a vûcných diskusí. Ideálním výsledkem je pak pocit, že pfiestože obû strany slevily nûco ze svých pûvodních zámûrû, koneãná a v urãitých smûrech možná kompromisní podoba je harmonickým propojením starého a nového ku prospûchu stavby a jejího okolí. Objektivním soudcem pak bude zájem odborné a laické vefiejnosti a zpûsob, jakým konkrétní dílo pfiijme. Ale definitivní soud pfiinese stejnû až budoucnost. Autor je historik, pûsobí na Ústfiedním pracovi ti NPÚ S MYSL, POTŘEBA A FUNKCE DOKUMENTACE RESTAURÁTORSKÉHO ZÁSAHU Milan Togner Brány a přístupové cesty hradu Bezděz, založeného mezi lety , čekají na stabilizaci zdiva a nutnou celkovou opravu; i torzální architektura hradních zřícenin vyžaduje neustálou péči, aby návštěvníci nebyli ohroženi a aby památka se zachovala také pro budoucí generace Metodické listy urãené pro památkové ùstavy vûtšinou nepatfií mezi nejpoutavûjší ãetbu, ovšem jejich potfieba a následné využití v praxi pro skupinu zainteresovaných bývá mnohdy zcela zásadní. Nepochybnû tomu tak je u metodického listu Struktura a náležitosti restaurátorských zpráv (Metodický list NPÚ ã. 4/2006, záfií). Autor listu, a tedy systému jednotné dokumentace, historik umûní Jakub Vítovský, vychází ze základní premisy, že dûsledná dokumentace všech ùkonû spjatých s restaurováním umûleckého díla je nedílnou souãástí celého restaurátorského zásahu a že teprve odevzdáním a schválením dokumentaãních materiálû je vlastní restaurátorský zásah dovršen. Pokus o vytvofiení závazného systému restaurátorské dokumentace není nový a s podobným návrhem vystoupili již v roce 1975 na benátském setkání restaurátorû Jifií Josefík a Jaroslav Šonka (A draft of the documentation system concerning the restoration of a painting or sculpture, ICOM Committee for Conservation 4th Triennial Meeting, Venice 1975, 75/7/2-1-5). Svûtová odezva byla pfiíznivá, avšak v domácím prostfiedí návrh zanikl. V souãasnosti jsou podobné systémy ve vûtšinû kulturních zemí již bûžnû zavedeny a jejich používání je pokládáno za zcela pfiirozené. Jistou nevýhodou vûtšiny systémû je jejich specifiãnost pro jednotlivé obory restaurátorské praxe. Optimálním fiešením je vytvofiení jednoho základního, do jisté míry univerzálního blokového schématu s možností co nejširší aplikace. V tomto smyslu se jeví struktura metodického listu jako dostateãnû pružná a koncizní, s reálnou možností aplikace na vûtšinu artefaktû, s nimiž se v praxi setkáváme. Rozvoj restaurátorského oboru v pováleãných letech pfiinesl nespornû fiadu pozitivních výsledkû z hlediska stavu restaurovaných památek, napfiíklad v oblasti gotického sochafiství a malby, ale na druhé stranû dnešní zájemce o tuto problematiku najde jen minimálnû informací o stavu mnoha památek pfied restaurováním, o zpûsobu restaurátorského pfiístupu k vlastnímu zásahu a zvláštû o výtvarnû technických a technologických aspektech dûl. V dûsledku nejednotné, nepfiesné a mnohdy chaotické dokumentace, pokud byla vyhotovena a vûbec se zachovala, došlo k mimofiádné ztrátû informací o celých etapách vývoje výtvarné kultury. To je však jen jeden z aspektû nutné potfieby systematicky zpracované dokumentace jakéhokoliv restaurátorského zásahu. Základním cílem restaurátorské dokumentace je objektivní zaznamenání a doložení všech informací dûležitých pro poznání hmotné a podle možností i umûlecké podstaty díla, právû tak jako zaznamenání všech ùkonû v prûbûhu restaurování, vyhodnocení pozitivních a negativních vlivû, podchycení eliminaãních a aditivních zásahû i dûsledné registrování všech metod a materiálû použitých v prûbûhu restaurátorského zásahu. Vzhledem k interdisciplinárnímu charakteru tohoto oboru musí na dokumentaci participovat vedle restaurátora i ostatní zùãastnûní a to jak ve formû exaktních výsledkû napfiíklad chemicko-fyzikální analýzy ze strany pfiírodovûdce jako technologa, tak ve formû metodického zdûvodnûní a obhájení realizovaných zásahû ze strany historika umûní. Vlastní podíl restaurátora pfiesto zûstává rozhodující a nezastupitelný. Restaurátorská dokumentace dále vytváfií právoplatný doklad, kterým se restaurátor, pfiípadnû organizace, agentura aj. zavazuje, že všechny ùkony, metody a materiály použité v prûbûhu zásahu jsou v souladu a v intencích platných zásad památkové péãe, pfiedevším z hlediska ochrany památky nebo umûleckého díla. V pfiípadû kontroly dodržování jednotlivých postupû pfii restaurování jak z hlediska technologické káznû, tak pokud jde o použité materiály, nebo z ùhlu dohodnutné metodiky zásahu vytváfií základní a právoplatný dokument. Její funkce je tedy ochranná ze strany restaurátora, organizace a všech participujících ùãastníkû. Významná ùloha pfiipadá dokumentaci pfii ovûfiování správnosti, vhodnosti a zvláštû ùãinnosti použitých metod, materiálû a pod., buì v urãitém ãasovém odstupu nebo pfii možnosti aplikování již ovûfieného postupu pfii podobné akci. V tomto smyslu restaurátorská dokumentace slouží jako materiál vûdeckovýzkumné hodnoty, napomáhající dalšímu rozvoji oboru. Podobnû rozhodující význam má pfii každém dalším zásahu na díle, kterého se týká, tedy pfii všech dalších zásazích na stejném objektu. Ostatnû fakt povinnosti zpracování dokumentace v potfiebném rozsahu, která by objektivním zpûsobem doložila zámûr, prûbûh a výsledek restaurátorského zásahu, vyplývá ze zákona a doplàující provádûcí vyhlášky. Všechny zmínûné aspekty a pfiedevším poslední uvedený fakt zákonné povinnosti podmiàují systém Struktury a náležitosti restaurátorské dokumentace, který v obecném schématu kodifikuje Hnánice (okr. Znojmo), kostel sv. Wolfganga, dveře ze 14. století. Foto Petr Štoncner (5x) a sjednocuje zpûsob zpracování restaurátorských dokumentací. Jeho oprávnûnost a možnost reálného využití provûfií bezprostfiední uplatnûní v praxi. Právû rychlé uvedení do praxe a dûslednost aplikace se mûže stat významným pfiíspûvkem jak pro restaurátorský obor, tak pro památkovou péãi a ochranu kulturního dûdictví. Autor je historik umûní, dlouhodobû se zab vá teorií památkové péãe, pfiedná í na UP Olomouc Smûrnice NPÚ o struktufie a náležitosti restaurátorských zpráv je na: /download.php?fname upl& amp;aname=p122_060906restzpr.pdf Součástí achitektonického dědictví jsou i zahrady klášterní zahrada v Broumově je zpustlá, ale krásná Na náměstí Republiky v Praze v místě kapucínského kláštera ze 17. století vznikla v roce 1795 kasárna, která byla roku 1860 přestavěna v novorománském slohu. Pro zajímavost právě zde složil J. K. Tyl píseň Kde domov můj. Dnes tu po úplném vybourání vnitřních částí konstrukce stavby a zanechání pouze obvodových zdí vzniká komerční komplex Palladium. Obludně gigantické obchodní centrum buduje společnost European Property Development. Foto Blanka Poláková Synagoga v Úštěku na severovýchodním okraji Českého Středohoří vznikla na konci 18. století a později prošla rozsáhlou novorenesanční přestavbou. Po 2. světové válce došlo k jejímu uzavření a stala se útočištěm bezdomovců. Zřícení stropu v 80. letech vážně ohrozilo její existenci. V letech se povedlo synagogu velmi zdařile zrekonstruovat Příklad rekonstrukce zaniklého stavu památky. Během probíhající náročné obnovy pozůstatků vodního hradu Lipý v České Lípě bylo v jedné z garáží postavených v těchto místech průzkumem rozpoznáno, že se jedná o část historického objektu, který zde stával. Objekt byl citlivě rekonstruován na základě fotografií podle projektu Václava Girsy v letech

6 S OUČASNÁ ARCHITEKTURA VERSUS PAMÁTKOVÁ PÉČE? Vladimír Czumalo Je skuteãností, že žádná kultura není s to snést a strávit nápor svûtové civilizace. V tom je právû paradox: jak se souãasnû modernizovat i vracet k pramenûm? Jak probudit starou spící kulturu a vstoupit zároveà do univerzální civilizace? Paul Ricoeur: Univerzální civilizace a národní kultury (1961) O ochranû stavebních památek v posledních 17 letech by se dalo referovat optimisticky: Nemalý objem stavebních prací pfiipadl na opravy, rekonstrukce a pfiestavby starších staveb. V sídlech, kde se soustfiedil dostateãný ekonomický potenciál, se podafiilo zastavit a zvrátit socialistické chátrání, splatit letité dluhy na domovním fondu, komunikacích, mûstském mobiliáfii, inženýrských sítích, dopravní infrastruktufie, zlepšila se kvalita prostfiedí v ukazatelích hygienických i estetických. Podafiilo se odvrátit zánik fiady památkových objektû a díky obãanským iniciativám a sponzorûm také množství dosud opomíjených drobných památek. Církevní stavby záfií v krajinû tak, jak jejich tvûrci zamýšleli. Poklesl kontrast stavu památek vyšších kategorií a jejich nepamátkového kontextu. Skokovû narostly poznatková báze, informaãní a propagaãní servis. Zvyšuje se objem kulturní turistiky, návštûvnost památek je vysoká. Ve stále podkapitalizované ekonomice zûstává na ùdržbu a rekonstrukci historické architektury zoufale málo prostfiedkû, zároveà ale zatím málokdo zpochybàuje jejich financování z vefiejných zdrojû. Historické stavby, bez ohledu na to, zda se tûší pfiímé právní ochranû ãi nikoliv, tvofií pro naprostou vûtšinu populace podstatný pfiedmût identifikace s prostfiedím, objekt ùcty a zájmu, respektované nositele kolektivní pamûti. V sociologických výzkumech uvádûjí respondenti nejãastûji péãi o památky jako oblast, kde došlo k nejvýraznûjšímu zlepšení. Vefiejností tolik oceàovaný stav opravenosti, v nûmž naše sídla zaãínají vypadat jako vãera kompletnû dostavûná, lze ale ãíst také jinak: Novû opravená až pfieopravená barokní kaple na venkovské návsi, na níž si místní stavební firma dala opravdu záležet a obec nešetfiila prostfiedky a dovedla k ní pfies zatravnûnou náves v elegantní kfiivce navržený chodník ze zámkové dlažby s nízkými parkovými svítidly a dekorativními stromky, bezesporu vyjadfiuje vztah k minulosti. Automaticky pozitivní? Motivaci a vyznûní tohoto ãinu lze situovat nûkam mezi póly zhodnocení minulosti a negace minulosti. Jinak fieãeno, kaple byla pfieložena do stejného, dnešního jazyka, do nûhož jsou pfiekládána prûãelí domû vymezujících náves a jímž mluví novostavby katalogových domû na poli za Zámek Valeč, okres Třebíč. Jeho historie sahá do 14. století, vystřídal řadu majitelů. V 50. letech byl využíván jako dětský domov, v roce 1953 vyhořel. Teprve po jeho předání Krajskému středisku památkové péče v Plzni v roce 1978 dochází postupně k zastřešení zámku, záchraně parku a rekonstrukci fasád. Foto Michal Novotný (2x) Střechy, které byly považovány za parcelu vhodnou k nové výstavbě Břetislavova ulice na Malé Straně v Praze. Foto Klub Za starou Prahu Pražská Štítkovská vodárna, kterou architekt Otakar Novotný zahrnul do stavby Mánesa 1930, si vydělává na vlastní rekonstrukci jako nosič billboardu. Je důstojnost součástí památkové hodnoty? Výhoda nahrazení památky obrazem: L. Šimkův pomník Josefa Jungmanna z roku 1878 je právě restaurován, prodat přitom pár aut ale klidně stihne vesnicí. Prostfiedí spofiádané, nezneklid- Àující, neboè srozumitelné. Minulost tu byla negována nevhodným pfiekladem. Opraveny byly nejen fasády, ale opravena byla sama minulost. Stále tak pfiibývá sídel a jejich ãástí, jejichž starší zástavba se s postupující modernizací výrazem pfiibližuje souãasným komerãním stavbám, aniž by zde vlastnû došlo k razantnûjším zásahûm do stavební podstaty jednotlivých domû. Utûšovat se, že vûtšina tûchto zmûn je vratných a že módní svítidla ãasem zmizí, až vyjdou z módy, nevhodnû dûlená a ošklivá eurookna pûjde nahradit vhodnûjšími, stejnû jako krytinu popírající dûm, pseudohightech markýzu nad vchodem a hloupá vrata do garáže, by bylo pokrytecké. Problém tkví jinde: Nevhodné zmûny mají obvykle kumulativní ùãinek. Nejen u jednotlivé stavby, ale pfiedevším v prostfiedí mûst a vesnic, jak pfiibývá komerãních novostaveb a tûchto drobných zkrášlení, zmocàují se prostfiedí sídel natolik, že v nûm ãasem mohou naopak pûsobit cizorodû starší sídelní jádra a kvalitní architektura, respektující jejich charakter. Vítûzství kontextuálního myšlení získává trpkou pfiíchuè. Naše doba nemá svou architekturu. Nová politická moc nemá svou architekturu. Nová vrstva stavebníkû nemá svou architekturu. Obejdou se bez ní, ale pfiitom ji potfiebují. Na stfiídû ãasû vládne nejistota. Nový stavebník si musí osvojit svou novou ùlohu, legitimizovat sám sebe jako stavebníka. Minulost zhmotnûlá ve stavbách je pfiíliš autentická, pfiíliš zneklidàuje svou pamûtí, schopnou zpochybnit legitimitu vyznávaných hodnot dnešní chvíle. Minulost se dá bagatelizovat, hodnotovû erodovat, uãinit nepfiátelskou, minulost zhmotnûnou v prostfiedí, ve stavbách ale nelze zamlãet. Lze si jí nicménû pfiisvojit jednoduchou kolonizací: opravením starého vzniká nové, ùhledná krása ãerstvû omítnutého, natfieného, zadláždûného, mûdí pobitého a halogeny nasvíceného jasnû vyjadfiuje, ãí je minulost a kým poãíná doba, již je tfieba brát vážnû. V rekonstrukãní mánii tak není jen instrumentální utilitarismus, ale také náhražková saturace podstatných funkcí architektury. Památková péãe je jako velmi komplexní obor lidské ãinnosti i jako institucionální struktura kfiehce zneužitelná právû k ùãelovému zmocnûní se minulosti. Nemám teì na mysli tûžkotonážní jandákovský pokus redefinovat památkový fond na dosud nevytûžený zdroj a památkovou péãi na nástroj jeho redistribuce do správných rukou, ale jiný projev širšího procesu: Od vznícených manifestû Zloãiny proti mûstskosti architekta Romana Kouckého po hospodské žehrání na památkáfie, ktefií tomu nepovolili a tomu povolili stfiešní okno do dvora, se artikuluje zástupná kontrapozice souãasné architektury a památkové péãe. Uniká, kolikanásobná substituce tu pfiekrývá realitu. Architektura, výsostný umûlecký druh, stavûní na vûãnost, je zamûnûna za pouhé stavûní pro momentální zisk, které se vesmûs obejde bez architektury, památková péãe je pak výhradnû zastoupena ùfiední povolovací praxí. Skuteãná architektura a podstata, poslání památkové péãe pfiitom nestojí proti sobû, jsou naopak zahnány do stejného ghetta. Izolace s sebou nese všechny syndromy ghetta, ztrátu kontextu, obranáfiské postoje kompenzující permanentní ohrožení i pokušení vysloužit si pfiechod k majoritû. Jsme svûdky jiného stfietu kultur, než jaký nám sugeruje huntingtonovské strašení. První kultura uchovává tradiãní postavení architektury jako umûleckého druhu, ocitá se ale stále více v izolaci. Druhá s ùlevou odložila zodpovûdnost architektury a staví bez ní. Nejde už o rustikalizovaný odlesk vládnoucí vysoké architektury, ale o nezávislou kulturu s vlastními normami a regulativy, s vlastním jazykem, schopností mimoarchitektonickými prostfiedky produkovat a reprodukovat vlastní objednavatele a konzumenty. Problém, pro který tûžko hledáme analogie v jiných druzích umûní. Nejblíže je snad film, kde si alespoà nejmladší generace již uvûdomuje nepfiekroãitelnost rozdílu mezi umûleckým dílem a zbožím a nesmyslnost pomûfiování Bergmanna a Trošky. Ohavný termín artový film je ale drtivým mementem, pochopíme-li ho jako pfiedzvûst artové architektury. Nelze fiíci, že by se ãeská, moravská a slezská architektura stfietla s architekturou zviditelàující globalizaci. Produkce velkých hráãû na globálním trhu s budovami s ní nešla do jakéhokoliv konfliktu, prostû ji odhrnula stranou. Dokonce za potlesku publika, které si pro to rychle vytvofiila. Ne souãasnou architekturu, veškerou architekturu, tedy i architekturu historickou. Tam, kde je schopna poskytnout atraktivní kulisy pro hladké fungování turistického prûmyslu, má oprávnûní a památková péãe nechè to zafiídí. Jinak musí rovnûž stranou. Konzum si rozvracet nedáme. V soustfiedûní na záchranu a ochranu hmotné podstaty památek a jejich hmotného a prostorového kontextu zapomínáme na kontext hodnotový. Paradox památkové péãe je v ochranû památek pfied spoleãností pro spoleãnost, navíc za její peníze. Postavení památek ve sdílené hodnotové hierarchii se zdá zatím stabilní, ale varovné symptomy degradace již lze registrovat: Pfiibývá památek, zachovaných za cenu ztráty dûstojnosti. Varovné je to, že vefiejnosti nevadí památka, která si na svou rekonstrukci vydûlává jako nosiã reklamního billboardu, stejnû, jako pronajímání pietních prostor národního památníku ãi odsvûceného kostela na firemní veãírky a pfiedvánoãní a pfiedvelikonoãní orgie trhovcû na místû popravy národní elity. Výãitky architektû, že za nû projektují ùfiedníci, jsou oprávnûné: ùzké hrdlo, které vytváfií architektufie povolovací praxe jako spolehlivý prûmûrující instrument, tu skuteãnû existuje. Vina ale leží jinde a opût souãasnou architekturu a památkovou péãi spojuje: spoleãnost a stát se dosud nevyrovnaly ani s architekturou, ani s památkovou péãí. Polem stfietu není zóna jejich vzájemného styku, ale zóna jejich styku se státem. Potkává-li se architektura s památkovou péãí jen ve formû regulace a represe, neindikuje to jejich poruchu, ale poruchu spoleãnosti. Degradace souãasné i historické architektury na zboží rychlé obrátky hrozí dûsledky velmi neblahými: doma se mûžeme cítit jen v prostfiedí naplnûném srozumitelnými významy. Povšechnost globálního univerzalismu nenabízí individuální charakteristické a nezamûnitelné prostfiedí, s nímž se lze spfiátelit. A bez možnosti identifikovat se s vlastním prostfiedím je ohrožena integrita jedince i kultury, jejíž je souãástí. Prostfiedí, které si dnes vytváfiíme, už pfiíliš pfiipomíná virtuální svûty reklamních spotû, seriálû, lifestylových ãasopisû a nûkterých firemních kanceláfií, zabydlené jen krásnými, zdravými, výkonnými, vymydlenými a ãistû a znaãkovû obleãenými mladými lidmi. V prostfiedí zbaveném pamûti mûže hladce fungovat trh a konzum, nemûže to ale být plnohodnotný život. Památková péãe je ochrana pamûti. Autor je historik umûní, pedagog FAMU a FF UK v Praze Muzeum Kampa, Sovovy mlýny. Projekt Ateliér 8000, Martin Krupauer Jiří Střítecký Helena Bukovanská; projekční kancelář Habena, spol. s.r.o., Václav Cigler Marian Karel Michal Motyčka Miroslav Špaček Dana Zámečníková, návrh 1998, realizace Majitel Nadace Jana a Medy Mládkových. Foto Benjamin Fragner Bývalý panský dvůr původně ze 17. století, tzv. Havránka v Praze Troji č. p. 134, v němž bydlel od roku 1903 Svatopluk Čech K architektuře je třeba zdvihnout hlavu. Dole v hladině parteru, převedena do banálního obrazu v neautentickém materiálu a humpoláckém provedení, už nezneklidňuje. Tak vypadá vyzdobené Staroměstské náměstí v Praze. Foto Karel Tůma Proti sobě nestojí současná architektura a památková péče. Proti sobě stojí kultura a barbarství. Foto Vladimír Czumalo (3x) 6

7 O NEJMLADŠÍCH PAMÁTKÁCH Rostislav Švácha Vûtšina lidí se asi shodne na tom, že stavby ze stfiedovûku, renesance nebo baroka si zaslouží památkovou ochranu. Odborníci v nich mohou spatfiovat ztûlesnûní dobových umûleckých ideálû, duchovních ambicí, životních stylû, mocenských choutek. Chápou je i jako hmotný dokument prostfiedí, v nûmž se odvíjely osudy našich pfiedkû. LaikÛm se staré stavby líbí jako nositelé malebnosti, kterou novûjší architektura a urbanismus nedovedou napodobit. Stejnû tak mnoho lidí tuší, že co je staré, to je také vzácné, tak jako každá starožitnost. Vûtšinu lidí zkrátka není nutné pfiesvûdãovat o nutnosti památkové péãe, mluví-li se o gotickém kostele, barokním zámku nebo starobylých mûšèanských domech nûkde na námûstí. Když se však fieã stoãí na stavby, které už na první pohled starobyle nevypadají, jistota o nezbytnosti jejich ochrany se z našich soudû zaãne vytrácet. Nedovedou si s nimi dobfie poradit ani odborníci, ani laikové. Lépe si tady stojí budovy z 1. poloviny 20. století, stavby secesní, kubistické nebo funkcionalistické, jejichž vznik vûtšina z nás nezažila, vžily se už jako orientaãní body našeho každodenního pohybu po mûstû ãi po krajinû a staly se stabilní souãástí dûjin. O takových stavbách už také existuje pomûrnû rozsáhlá a ãím dál tím lépe prodejná odborná literatura, která nás dovede o jejich hodnotû pfiesvûdãit i v pfiípadech, kdy ji sami nepocièujeme. A na co ani literatura nestaãí, to mnohdy umûjí zvládnout David Vávra a Radovan Lipus se svými Šumnými mûsty. Netvrdím, že bychom se o osud staveb z 1. poloviny 20. století nemûli obávat. Ani zvuãná jména jejich architektû totiž neskýtají záruku, že je nûkdo nezbourá nebo k nepoznání nepfiestaví. Nedávno tak fieditel jedné komerãní televize zlikvidoval Gibianovu vilu v Praze-Bubenãi od vynikajícího pražského funkcionalisty Jaromíra Krejcara. Demolice ãeká i na LibeÀský most od Pavla Janáka nebo prý na jedno kfiídlo Masné burzy v Brnû od nejlepšího tamûjšího meziváleãného architekta Bohuslava Fuchse. Vûtšinu našich funkcionalistických staveb od slavných i ménû slavných autorû v pfiíštích letech nepochybnû zniãí masová výmûna pûvodních dfievûných ãi ocelových oken za plastová. Pfiesto se mi zdá, že architektura 1. poloviny 20. století má vûtší nadûji na záchranu než architektura novûjší, protože ta první už zaãíná být stará ve všeobecnû pochopitelném smyslu toho slova. Ale co když zaãnu mluvit o hotelu Thermal v Karlových Varech, obchodním stfiedisku Ještûd/Tesco v Liberci, obchodním domû Máj/Tesco a bývalém Domû bytové kultury v Praze, o Priorech v Pardubicích nebo v Olomouci, ba i o pražské Nové scénû? Žádná z tûchto staveb není starší než 40 let. O žádné z nich, nebo aspoà o vûtšinû, nelze tvrdit, že by se její zrod setkal s pfiíznivým všeobecným ohlasem. Starší z nás si naopak pamatují, jak je popuzovalo, co nám to v našem mûstû architekti zase vymyslili nebo co zase ti komunisti postavili za hrûzu. K takovým odsudkûm nás podnûcovaly hlavnû stavby, které se octly v sousedství pûkných starých domû, anebo jim stará zástavba pfiímo padla za obûè. Sám se pfiiznám, že být kdysi, pfied 30 ãi 40 lety, ãlenem imaginárního Klubu Za staré Karlovy Vary nebo Za starou Olomouc, tak bych proti Thermalu nebo olomouckému Prioru bojoval do posledního dechu, a že ani dnes se mi pražská Nová scéna pfiíliš nelíbí. Bylo by však správné pfienášet nelibost, poci- Èovanou pfied lety, na dnešní existenci tûchto staveb? A je vûbec správné, aby osud pomûrnû mladých, aã nikoli nejmladších budov závisel na tom, zda se Thermal, Ještûd nebo Máj nûkomu líbí nebo nelíbí? Já se domnívám, že bychom o budoucnosti tûchto budov mûli debatovat a pak i rozhodovat nûjakým serióznûjším zpûsobem, který nebude záviset na nûãí osobní libosti ãi nelibosti. Netvrdím, že by se takové debaty mûli zùãastàovat pouze odborníci, protože ti nûkdy trpí odbornickou slepotou a ani nejmoudfiejší z nich by nemûli vefiejnosti své názory vnucovat. Sázím spíše na osvûtu, ale ta zase nutnû potfiebuje ãas. A toho se nûkdy nedostává. Architektura v ãeských zemích mûla štûstí, že se z každého z jejích historických ùdobí zachoval dostateãnû ucelený a reprezentativní soubor staveb. Husité všechno nezbofiili a po tfiicetileté válce už naše ùzemí nezasáhla žádná niãivá váleãná katastrofa. Tyto architektonické soubory nám pfiinášejí potûšení, pouãení i velký ekonomický užitek, a tvofií proto dûležitou a nenahraditelnou souãást národního bohatství. Neménû ucelenou kolekci po sobû zanechala i architektura z 1. poloviny 20. století, jakkoli musím opakovat, že péãe o toto ùdobí dobfie zajištûná není a že to s ním ještû mûže špatnû dopadnout. Pfiehoupneme-li se pak za rok 1945, a obzvlášè za rok 1948, ocitáme se v arénû, která je vydaná napospas tûm nejpovrchnûjším ùsudkûm. Stavby z tohoto nejmladšího historického ùdobí dostateãnû nechrání ani jejich stáfií, ani odborná literatura, které má vefiejnost k dispozici málo, a výzkumy a názory odborníkû ještû nestaãily proniknout do obecného povûdomí. Architektura z 2. poloviny 20. století tímto stavem trpí a její významné doklady podléhají zkáze jeden za druhým. Hrozí tak, že si vymažeme z pamûti celou dlouhou a podle mého názoru i plodnou, tvofiivou a zajímavou etapu našich moderních architektonických dûjin. Nikdy v minulosti se s tím ãi oním historickým ùdobím ãeské architektury nûco takového nestalo. Že nepfieháním, to ãtenáfi mûže posoudit na dvou pfiíkladech. První z nich pfiedstavují bruselské interiéry, prostory mléãných barû, knihkupectví, divadelních foyerû, cestovních kanceláfií nebo luxusnûjších obchodû, které pro Prahu i pro jiná naše mûsta navrhovali mnozí velmi dobfií architekti pod stylovým vlivem ùspûšné ãeskoslovenské expozice na EXPO 1958 v Bruselu. Ještû v roce 1990 jsme takových interiérû mohli v Praze napoãítat aspoà 10, dnes z nich nezbyl ani jediný. Za druhou velkou a nenapravitelnou prohru považuji osud takzvaných závûsovek, staveb se sklenûnými plášti, s nimiž se u nás zaãalo experimentovat právû u Bruselského pavilonu a masovû pak v 60. letech. Po roce 1990 se u drtivé vûtšiny tûchto závûsovek vymûnily jejich sklenûné pláštû za nové a tak se zmûnil, zniãil nebo zbanalizoval jejich architektonický výraz. S výjimkou Makromolekulárního ùstavu, parlamentu a nûkolika dalších staveb Karla Pragera tak všechny ãeské závûsovky ztratily svou památkovou hodnotu, protože dnes vypadají jinak, než by mûly. Náležitého stáfií, které by z památkové hodnoty tûchto budov udûlalo nûco oãividného, pfiijatelného pro odborníky i pro širší publikum, se už prostû tyto stavby nedoãkají. Pfiišli jsme o nû. Stejný zánik v tuto chvíli hrozí nûkolika výrazným budovám ze 70. let. Obchodní stfiedisko Ještûd v Liberci navrhli Miroslav Masák a Karel Hubáãek z proslulého libereckého ateliéru Sial v letech Pfii jeho výstavbû použili mnoho nových technologií a materiálû prûsvitné sklo kopilit, kortenový plech, Buckminsterovy kupole, a budova by si tak zasloužila ochranu i pro své místo v dûjinách stavební techniky. Neménû zajímavá se mi zdá být z architektonického hlediska. Její pûdorysná a objemová skladba shluk polygonû s rozmanitou výškou mûže pfiipomenout pražský obchodní dûm Kotva nebo divadlo v Mostû. Na rozdíl od sevfieného zjevu obou tûchto dûl však libereãtí architekti skladbu stfiediska Ještûd rozvolnili a protkali pasážemi, jako by šlo o mûsto v malém. Dospûli tak k jediné opravdu významné aplikaci principu clusteru, chumáãe, na ùzemí ãeských zemí. Technicistní poetiku stavby dokreslila ponorková okna a jiné nápadné detaily strojového vzhledu. Když se firma Tesco rozhodla stfiedisko zbourat a nahradit ho banální sklenûnou novostavbou, zvedla se proti tomu v Liberci i jinde vlna odporu, což ukazuje, že památkové hodnoty této Masákovy a Hubáãkovy práce zaãínají být zfiejmé i širší laické vefiejnosti. ObráncÛm Ještûdu však vrazilo nûž do zad ministerstvo kultury, když stavbu odmítlo prohlásit za kulturní památku. Nemûlo pfiitom k dispozici jediné odborné vyjádfiení, které by hodnotu této ojedinûlé architektury zpochybàovalo. Úfiad ví zkrátka všechno nejlíp. Všechno se to stalo ve chvíli, kdy se jiná Hubáãkova stavba, stejnojmenný horský hotel nad Libercem, stala národní kulturní památkou a bude se asi ucházet i o statut památky UNESCO. Tatáž firma Tesco požádala pfied nûkolika mûsíci pražský magistrát, aby jí dovolil zbourat obchodní dûm Máj na Národní tfiídû. Dílo architektû Johna Eislera, Miroslava Masáka a Martina Rajniše, taktéž z libereckého Sialu, dovedlo v letech do zfietelnûjších dûsledkû názvuky stylu high-tech, které se už ohlašovaly u libereckého obchodního stfiediska Ještûd. Principem suché montáže svého pláštû, svým kontejnerovým vzhledem, odhalováním své trubkové infrastruktury na stropech obchodních místností i okázalým pfiedvádûním pohyblivých prvkû hlavnû mechanických schodišè v prosklené hale se Máj jasnû sbližoval s ranými západoevropskými díly vysoce technické architektury a dobou svého vzniku je dokonce pfiedbíhal: pafiížské Centre Georges Pompidou od architektû Piana a Rogerse se otevfielo vefiejnosti až v roce 1977, Máj o dvû léta dfiíve! Málokterá jiná ãeská stavba 2. poloviny 20. století se dostala do tak tûsného styku s nejaktuálnûjšími smûry tehdejší svûtové architektury. Tato prûkazná fakta však nezabránila pražským celebritám napfiíklad známému publicistovi ZdeÀku Lukešovi nebo fiediteli ZOO Petru Fejkovi vyjádfiit se o architektufie Máje s despektem. Když se pak v novinách a na internetu dûraznû ozvali obhájci tohoto díla opût pfiekvapivû poãetní první z obou celebrit svûj odsudek odvolala. MÛj vlastní návrh na prohlášení budovy za kulturní památku se ministerstvo kultury pokusilo smést ze stolu pro jeho domnûlé formální nedostatky a nepfiesnosti. Demonstrace moci ùfiadu nad obãanem tak mûla dostat pfiednost pfied seriózní debatou o nejmladších památkách. Nechceme-li však, abychom se na dûjinách novûjší ãeské architektury dopustili nûãeho ošklivého, tedy tuto debatu nutnû potfiebujeme. Myslím si dokonce, že tato debata velmi spûchá. Autor je historik architektury John Eisler Miroslav Masák Martin Rajniš, obchodní dům Máj/Tesco na Národní třídě v Praze z let Foto Pavel Štecha Miroslav Masák Karel Hubáček, obchodní středisko Ještěd/Tesco na Soukenném náměstí v Liberci z let Protože se nepodařilo prosadit vyhlášení stavby za kulturní památku, bude zřejmě zbourána. Foto Rostislav Švácha Dům Langhans ve Vodičkově ulici v Praze, v letech sídlo fotoateliéru J. F. Langhans. Komplexní renovace a přestavba proběhla pod vedením architekta Ladislava Lábuse v letech Dům získal ocenění Grand Prix Obce architektů a Stavba roku Foto Blanka Poláková Tančící dům, zvaný též Ginger a Fred, vznikl v letech podle návrhu Vlado Miluniče a Franka O. Gehryho na nároží Jiráskova náměstí v Praze 2. Měl by i on být zapsán do seznamu chráněných kulturních památek? Foto Blanka Poláková 7

8 J INÉ UŽITÍ, JINÉ SVĚTY Benjamin Fragner Odložené továrny, pivovary, textilky, dûlní vûže, cukrovary, skladištû, strojírenské haly, drážní objekty, pekárny a tiskárny, hutû, mlýny, kotelny, elektrocentrály jsou industriální stopy, jež vyvolávají pocit zmaru i romantické vzrušení a nostalgii. Po letech intenzivního provozu a mizerné ùdržby jsou poznamenané devastujícími stavebními zásahy, zanesené špínou. Tûžko také zapomenout na ekologické dûsledky, které mûly na bezprostfiední okolí. Odtud také pochází snaha rychle zapomenout, zbourat ãi radikálnû je zmûnit. Bývají proto spíš cílem exploatace, jen zfiídka ochrany, jako vzpomínka na jedineãné investorské a architektonické poãiny doby, vûdeckého a technického vývoje, jako ilustrace nepfietržitého snažení. Téma jiného užití, konverze opuštûných a pûvodní funkci už nesloužících budov a areálû se dostalo do popfiedí, až když pfierostlo v nepfiehlédnutelný ekonomický, kulturní, do jisté míry i politický problém. V západní Evropû bylo aktuální od 70. let 20. století, pfiedevším v dûsledku energetické krize a tlaku na zefektivnûní tûžafiského i zpracovatelského prûmyslu. Stovky objektû zûstaly opuštûné. Cosi obdobného prožíváme i my od zaãátku 90. let. Se zpoždûním nûkolika desetiletí pfiichází restrukturalizace prûmyslu, ùtlumové programy, privatizace, stfiídání vlastníkû podnikû, globalizace trhu. A k tomu promûna hodnotových kritérií vše akceleruje technický vývoj. PrÛbûh a místní dobový rámec i tempo smûfiování k postindustriálnímu svûtu se na první pohled liší. Pfiesto by už nemûly zaskoãit. Mapování industriální architektury v âeské republice (âeskoslovensku) a ùvahy o jejím jiném využití zaznamenáme od poloviny 80. let. Inspirované byly též informacemi o diskusích jinde v Evropû. 1 Odlišné bylo, že zdejší odnož industriální archeologie, rezistentní vûãi oficiální atmosféfie, akcentovala se zfiejmou nostalgií význam kontinuity technického a hospodáfiského vývoje, zpfietrhaného znárodnûním a vyvlastnûním ãeskoslovenského prûmyslu po roce Historické tovární objekty, jejich pûvodní názvy, jména zakladatelû po znárodnûní již neexistujících firem mûly i pro ty, ktefií se historií techniky a stavitelství nezabývali, váhu symbolû. Hledisko pamûti místa bylo rovnocenné technické a architektonické výjimeãnosti, pfiedstavovalo uchopitelnou kvalitu a významové zakotvení v osobním postoji rozkolísané a stylovû zmatené tvorbû konce 80. let. Upfiímnû fieãeno, šlo více o vize než o reálné skutky. Ještû na výstavû Industriální architektura nevyužité dûdictví (1990) pfievládaly vedle zahraniãních pfiíkladû spíš konceptuální projekty studentû škol architektury z Prahy a Brna. 2 Podobnû i za rok na výstavû Jatky prostor stfietu otevíraly pfii vstupu do sálu dvû do bûla vyvafiené kravské hlavy, jež stfiežily kontroverzní alternativní soutûžní návrhy. Vznikly pouze pro tuto výstavu, hledaly záchranu ohroženého areálu bývalých mûstských jatek v Holešovicích. 3 Krátce po tûchto výstavách nûkolik architektû a památkáfiû kolem dnes už zaniklého ãasopisu T (Technický magazín) shromáždilo podklady pro první pfiehled technických a prûmyslových staveb u nás. Publikaci s nepfiehlédnutelnou dvojznaãností nazvali Industriální skanzen âechy a Morava. 4 PrÛvodce po industriálních stavbách obsahoval souhrn aktuálních informací o stavu prûmyslových a technických objektû v okamžiku zmûny systému. Dosud vûtšinou trpûly opotfiebením, provázely je pfiedsudky, hrozila jim destrukce. Cílem byla sebereflexe, ale co s nimi dál? Soupis pfiinesl argumenty, proã jsou nepfiehlédnutelné, ãím jsou jedineãné: umûleckými a památkovými hodnotami, historií, atmosférou, místním kontextem. Pro zájem o prûmyslové dûdictví v âeské republice je charakteristické, že se pozornost nesoustfieìuje pouze na pfiehled již uznaných a obecnû respektovaných a v ùfiedních seznamech zapsaných památek. Pfievážná ãást do prûvodce zafiazených staveb a areálû tehdy ještû byla v plném, i když ne zcela efektivním provozu. Posunuly se preference, ale také pfiedstavy, jak lze s prûmyslovým dûdictvím nakládat. Roku 1997 Sekce ochrany prûmyslového dûdictví NTM uspofiádala výstavu Dvanáct let poté Jako memento nûkdejšího zbourání nádraží Praha-Tûšnov a v situaci, která paradoxnû pfiedstavovala nové pfiíležitosti i ohrožení. Pfiedvedla dvû desítky realizovaných projektû rekonstrukce a nového využití. Nûkolik jich od té doby zaniklo, napfiíklad pozoruhodná galerie HÛlka v Liberci, jiné dosud žijí více ãi ménû ùspûšným novým životem (Ruprechtovský vûtrný mlýn, elektrárna mûsta Písku, Vinohradská tržnice, aukãní hala jatek v Olomouci, pivovar v âeském Krumlovû, mûstská elektrárna v Brnû). Nûkteré se dál rozvíjejí (Továrna na vodomûry a armatury v Holešovicích) nebo se mûní k obrazu nových podmínek (areál muzea Škoda Auto v Mladé Boleslavi). Pfiesto po tolika letech pfiekvapí, že není podstatnû víc pfiíkladû, o které se lze opfiít. Nedafií se vzkfiísit tuzemské industriální ikony, obdobné tomu, co na jedné stranû spektra novodobých konverzí pfiedstavuje tfieba huè ve Völklingenu (u nás by to mohly být Vítkovice) a na protûjší vefiejná kulturní investice, jakou symbolizuje londýnská Tate Modern (viz At. ã. 10, 13/00). Bezesporu by nejpfiesvûdãivûji zdolávaly pfiedsudky, jitfiily pfiedstavivost, rozptýlily obavy a mírnily negativní emoce. Naopak sledujeme, jak rok od roku blednou motivy a vize, které se v euforii zaãátku 90. let jevily jako nezpochybnitelné. Stále málo staveb, zmi- Àovaných v Industriálním skanzenu, pro- Libeňský most spojující Prahu 7 a 8, dílo architekta Pavla Janáka z konce 20. let 20. století, se nepodařilo prosadit na seznam kulturních památek. Jeho osud bude pravděpodobně zpečetěn v souvislosti s novou ambiciózní zástavbou holešovického přístavu, libeňských doků a Rohanského ostrova. Foto Klub Za starou Prahu šlo kultivovanou promûnou a má pfiimûfiené jiné využití. Jen nûkteré se podafiilo zhodnotit a ochránit pfied rozkladem. Nûco se zašantroãilo a zbofiilo pro uvolnûní stavebních parcel. V zastrãených koutech našeho skanzenu se jako by zastavil ãas. Zasáhl technologie i mûfiítka obecných hodnot. Situace v 90. letech nepochopitelnû zaskoãila komunální politiky (prahli víc po rychleji dostupném efektu novostaveb), investory i odbornou vefiejnost. Komunikaãního vakua lze vždy zneužít. Patrnû to platilo i o jednáních kolem konverze bývalé Ringhofferovy vagonky v Praze na Smíchovû, lze-li tak nazvat její témûfi ùplné zbourání. Nejen rozhodnutím investora, ale také neujasnûností postojû památkáfiû zbylo z kulturní památky nakonec kulisové torzo pfied vstupem do nákupního centra. Zbystfiení pozornosti k industriálním stopám je tedy jistû i profylaktickou reakcí na omyly, k nimž došlo, pokusem oživit vnímavost k prostfiedí a nalézt alternativní zakotvení souãasné tvorby. Stav po roce 2000 odráží série tfií bienále v bývalé kanalizaãní ãistírnû v Praze-Bubenãi. Už volba místa zabarvila náladu pravidelných setkání. 5 Jestliže dosud probíhaly spíš paralelní, profesnû neprovázané monology, bienále se stala pfiíležitostí pro mezioborová setkání nad obsahem obrazû mizejícího industriálního svûta a ùskalím jejich vtažení znovu do života. âeho se vyvarovat, na ãem naopak trvat? Syrové, dramatické prostfiedí nefunkãního technického díla poprvé hostilo konferenci Industriální stopy (2001), tehdy ještû orientovanou výhradnû na odbornou architektonickou a památkáfiskou vefiejnost. Druhá v roce 2003 byla uspofiádaná z iniciativy Výzkumného centra prûmyslového dûdictví pfii âvut v Praze a Kolegia pro technické památky âssi & âkait. Tehdy oživila opuštûný objekt mezinárodní konferencí, promítáním filmû, divadelní performancí a výstavami. Od prvního roãníku bienále provází dilema. Kde jsou hranice, za nimiž by se už nemûlo hovofiit, ale naplàovat obsah vyslovovaných slov. âasu ubývá, industriální stopy se rok od roku drolí mezi prsty. Dokud byly v provozu, s fungující (pfiestože zastaralou) technologií, pfiežívaly. U prázdných, restrukturalizací dlouhodobû odstavených, vybydlených objektû bez základní ùdržby je jiné užití stále ménû pravdûpodobné a dosažitelné. Tfietí bienále (2005) zábûr rozšifiuje. Soubûžnû s kanalizaãní ãistírnou objevuje a užívá, osídluje a alespoà na pár dnû ãi týdnû kolonizuje další prostory ve mûstû a v postindustriální krajinû rûznorodou škálou aktivit, výstavami, performancemi, koncerty, odbornou konferencí, zábavou. Soubûžnû v Praze a v nedalekém Kladnû. 6 Cestou od prvních vystoupení pokraãují pokusy o nové ãtení prûmyslového dûdictví, shrnují je argumenty tfií krokû k jinému využití: místo, tvar a program. Pro rozhodování je výchozí pamûè a cena místa. Výstava Industriální stopy (2005) v Karlín Studios pfiesvûdãivû ukázala, jaký pozitivní potenciál pro generování nového urbanistického rozvoje okolí mohou pfiedstavovat industriální objekty. Výrobní ãi obchodní ãinnost vtiskla ulicím specifický charakter, s nímž si je identifikují lidé i z jiných ãástí mûsta, a tam, kde zûstaly stát, pfiispívají k uchování kontinuity osídlení. Osobitou industriální atmosférou jsou šancí pro nové aktivity, pfiestože se zatím mûže jednat o provizorní stav, jako u Karlínské haly (viz At. ã /05). Takovéto stvrzování vlastní kulturní identity s využitím reliktû industriálního svûta provázejí rûzné strategie. Vûtšinou se pfiipomínají rozsáhlé projekty typu Areny 7, pfiestavby pfiístavu ãi ùzemí bývalých parních mlýnû v Holešovicích (s jejich realizací se dosud nezaãalo) lákavû nabízejí velkorysé povznesení míst, ale radikálností zásahû pfiedstavují nepfiehlédnutelné riziko pro pfietváfiené ùzemí i developera; usilují proto o výhodnûjší koncentraci investiãních prostfiedkû a pfiedevším vûtší rozsah demolicí a následnû novostaveb. Do popfiedí opakovanû vystupuje dilema míry zachování, využití, pfiehlušení ãi popfiení jedineãného charakteru ãtvrti. S obavou, aby se reziduum industriálních stop, jako u Andûla na Smíchovû, nestalo záminkou a zástûrkou zásahû, které pamûè razantností víc mlží. Vedle toho existuje taktika na první pohled ménû efektní, proto i vzácnûji publikovaná ãasopisy, zato s nepfiehlédnutelnými výsledky. Není zatížená pfiedsudky ani nevûrohodnými barvotisky z propagaãní kuchynû realitních kanceláfií. Bez spekulací a otálení zkvalitàuje každodenní obraz ulice nûkdejší prûmyslové periferie, drobnými intervencemi, racionálním, pohotovým a investiãnû ménû nároãným využitím prázdných dílen, továren a skladû. Napfiíklad v pražských Holešovicích je takových pfiíkladû nûkolik. Jsou i pfiínosem zmiàované výstavy: showroom nábytku v bývalé výrobnû tlakových nádob v ulici KomunardÛ, z továrny v Dûlnické vzniká vinotéka, o kus dál v téže ulici je z dílenské haly prostorný byt, z uzenáfiského závodu Josefa Jefiábka v Osadní vzniká polyfunkãní M-Factory, nedaleká hala Richterových strojních závodû a slévárna umûleckých odlitkû firmy Anýž se mûní na kulturní centrum La Fabrika. Jsou to záchytná místa urbanistického prostoru Holešovic, s nezamûnitelnou atmosférou a schopností charakteristickými prûmyslovými detaily obohatit prostfiedí vûrohodnou informací o vlastní minulosti. Taková je i bývalá rodinná továrna na vodomûry u zastávky tramvaje v ulici KomunardÛ, dnes sídlo architektonického studia, prodejny a obãasné galerie. Ušlechtilé intervence Josefa Pleskota v interiérech usnadàují nový provoz, aniž by je pfiipravily o autentický zážitek. Dalším krokem a argumentem jiného užití, dûjovým schématem nového ãtení a zážitkem je tvar. Industriální architektura pfiitahuje neopakovatelnou atmosférou a vnitfiním napûtím, oscilováním mezi ùãelností, racionální elegancí konstrukce a ctižádostí reprezentovat hospodáfiský ãi technický význam stavebního díla. DÛvûfiivost v technický vývoj také paradoxnû u mnoha staveb od poãátku zakódovala proces zmûny, oãekávané budoucí sebepopfiení. Odmûnou dnešnímu uživateli jsou až bizarní dotyky a setkání technických, ùãelových konstrukãních prvkû s dobovými výtvarnými motivy a vzácnými fiemeslnými detaily. Tam, kde zûstaly zachovány, obohacují vnímání stavby pfiíbûhem vzniku. Právû tak jako hmotová a pûdorysná kompozice jednotlivých staveb a areálû, v níž je možné s trpûlivostí ãíst, jak se do ní promítala pûvodní výrobní ãinnost, technologický tok. Tento rys by mohl pfiispût pochopitelnému rozlišení a logické hierarchizaci prostorû pro nová využití. To ale zatím není pfiíliš ãasté. I když se formální projevy prezentace projektû a technické možnosti na stavbû mûní, výstava a katalog ukazují prostorové a vizuální koláže až brikoláže s tématem industriálních stop, vzácnûji vynikne vyhranûný zájmem o objekt, jeho historii, architekturu, respektovaný v celku a autenticitû. Jistû je to dané pfiedevším stavebnû technickým stavem a spoleãenskou objednávkou. Mezi používanými nástroji konverzí jsou rovnûž s rûznou citlivostí odstupàované metody kontrastu, rozvíjení dialogu (monologu), pomûfiování pûvodního a pfiidaného ( moderního a zastaralého, hfimotného a subtilního, zdobného a strohého, barevného a monochromního, hrubého a dokonãeného, vrstvení ãi odkrývání vrstev, transparentního a neprostupného, laciného a ušlechtilého atd. atd. atd.), vyjadfiované v odlišnosti tvarû, materiálû, fiemeslným zpracováním, vtažením sofistikované technologie do nového provozu. Autofii konverzí posledních let intenzivnûji objevují, že estetickou hodnotou se staly rovnûž pfiiznané otisky zaniklé ãinnosti, míjejícího ãasu, bytí znaky stáfií a opotfiebení i rozpad ãi neukonãenost. Jsou dalším sémantickým rozmûrem. âasový odstup od svûta, v nûmž technická a prûmyslová díla fungovala, jiná kulturní zkušenost jim umožàuje povýšit z kontextu vyjmuté konstrukãní detaily, provozem vytvofiené struktury, fragmenty zaniklých technologií na artefakty existující vlastním životem. O ùspûchu konverze nakonec rozhodne nalezení nové funkce. Pfievažují drobné ùlohy, limitované, až na pár osvícenûjších investorû, poptávkou a finanãními možnostmi. Obecnû platí, že se nejvíc diskutuje právû o formulování pfiimûfieného programu, tedy rozhodujícího kroku k jinému užití industriálních stop, jejich zhodnocení, nalezení nové ekonomicky pfiijatelné, technicky realizovatelné a pfiitažlivé a nedevastující funkce. Pfietrvávají povûry i iluze. Pfiesto zkušenosti potvrzují, že projektem, který obvykle nejpfiirozenûji posouvá myšlení a pfiipravuje pûdu pro následování, jsou vefiejné investice. Mají sílu nastartovat smûr ve shodû s dlouhodobým zámûrem rozvoje ùzemí a uchovat potfiebnou kontinuitu osídlení, vytipují krystalizaãní místo regenerace (pilotní projekt konverze opuštûného objektu pro vefiejnû prospûšné užití, místní centra, turistiku, vzdûlání). 7 PfiíkladÛ u nás dosud není mnoho, platí to o textilce v Semilech, Smíchovské tržnici, sladovnû právováreãného mûšèanstva v Písku, zãásti o Sovových mlýnech v Praze. Modelovým pfiíkladem pro Ostravu by se mohl stát projekt pro ùzemí Dolu Hlubina, s pokraãováním na vysoké pece a koksovnu Vítkovických železáren. Tato cesta bývá zablokována majetkoprávními vztahy, dfiívûjšími prodeji, zástavami staveb u bank, staršími rozhodnutími. Obvyklé zatím bohužel není ani propojování (stimulování) vefiejnû pfiínosných investic a soukromé podnikatelské iniciativy. Pokračování na straně 9 Architektonický ateliér Hlaváček a Partner, s.r.o., Škoda Auto Muzeum a zákaznické centrum v Mladé Boleslavi, , investor Škoda Auto, a.s. Foto Filip Šlapal Alberto Di Stefano Daniel Fišer, Nuselský mlýn v Praze 4, 2004, investor Pondělí Invest s.r.o., nové využití obchod. Foto Benjamin Fragner Claudio Silvestrin Architects, Londýn (Claudio Silvestrin Lorenzo Parilli Oliver Kamphoff), AED Project, Praha, Kotelna Karlín, Praha, , investor Levapas, a.s., Real Estate Karlin Group. Foto Filip Šlapal AP ateliér (Josef Pleskot Pavel Fanta Daniel Kříž Veronika Vašková-Škardová), Evropské tréninkové centrum YMCA v zámeckém pivovaru v Litomyšli, projekt , realizace 2004, investor EAY. Památka UNESCO. Foto Jan Malý Alberto Di Stefano, Karlín Studios (areál ČKD Dukla v Praze 8), galerie a centrum současného umění, Investor Real Estate Karlín Group. Foto Benjamin Fragner (2x) Ricardo Bofill Jean Pierre Carniaux, Corso Karlín (ČKD, střižna plechů), administrativní budova, projekt 1999, realizace 2000, investor Real Estate Karlín, a.s., Real Estate Karlín Group 8

9 J INÉ UŽITÍ, JINÉ SVĚTY Benjamin Fragner Pokračování ze strany 8 Pfiesto právû zahraniãní pfiíklady potvrzují ùspûšnost a výhody, byè mohou být zatíženy kompromisy. Do tohoto okruhu u nás spadá brnûnská VaÀkovka. Rozptyl spektra soukromých investorských poãinû ilustrují drobné intervence do nenápadných opuštûných objektû i billboardovû velkorysé propagaãní Corso v Karlínû, radikální fiez napfiíã mûstským bokem kolem mûšèanského holešovického pivovaru nebo budoucí centrum La Fabrika, kde zedník oklepává každou vybouranou cihlu; ani ne tak z piety šetfií stavebním materiálem a vybalancovává rizika a pfiínosy. Diferencovanost pfiístupû je právû v posledních letech zfiejmá. Pfiestává také platit mýtus, že nejpfiitažlivûjší investicí v pfiestavovaném ùzemí jsou kanceláfie. Staãí zmínit pfiestavbu Vinohradského pivovaru, perspektivní jsou byty v prostorách Nuselského mlýna, v bývalé brnûnské textilce Moravan. S vûtším podílem loftových bytû poãítají projekty pfiipravované pro pražské prûmyslové ãtvrti Karlín (Fischlova továrna v Šaldovû ulici), Holešovice (Parní mlýny v Jankovcovû ulici) a Vysoãany (zvažují se nûkteré objekty bývalého âkd pfii Kolbenovû ulici). Pro zacházení s industriálními stopami pfiibyl srozumitelný pragmatický dûvod. Individualizovaný prostor s jedineãnou historií a s neopakovatelným charakterem je poutavým artiklem v globalizovaném svûtû, který jinak spíš rozdílnost stírá. Identita místa se stává komoditou s rostoucí cenou. A industriální dûdictví, jak pfiitahuje pozornost, je mobilizováno ve snaze vydobýt a získat cosi jako konkurenãní výhodu v soutûži, kde už není cílem jen turista tûkající po bizarních památkách a divák výstav, ale realitní trh. 8 Nûkteré realizace svou nepfiehlédnutelnou nejednoznaãností pfiedstavují vlastnosti obecnûjšího, propojujícího tématu: o architektufie a stylu, památkové péãi, ambicích a sentimentu, o aktuálních náklonnostech, pfiedevším ale o možnostech a limitech. Klišé architektonické kritiky mohou být zavádûjící. Kvalitou je sedimentace a vrstvení konstrukcí, zdí a tvarû; projekty zachovávají recyklovanou stavbu také jako rezervoár materiálu a energie. A významû. Jiné užití znamená pfiedevším odlišnou zkušenost než pouze svût vûcí pro jedno použití. Autor je vedoucím V zkumného centra prûmyslového dûdictví pfii âvut v Praze, o aktivitách a projektech lze nalézt podrobnûj í informace na nebo na Poznámky 1. Viz Benjamin Fragner, Odložené továrny. T 84/ Technický magazín, 1984, ã. 8, s ; za mezník vzniku rozsáhlejšího hnutí za záchranu industriálních památek je pak pokládáno zbourání nádraží v Praze na Tûšnovû dne , vnímané jako akt arogance moci. Asanaci zdûvodnila urbanistická vize automobilové magistrály napfiíã Prahou, na ãásti uvolnûného pozemku se napfiíklad uvažovalo se stavbou garáží pro nedaleký ùfiad. 2. Industriální architektura nevyužité dûdictví. Katalog výstavy: Emil Hlaváãek Benjamin Fragner (ed.). Národní technické muzeum, Výsledky soutûže pofiádané T 91/Technickým magazínem, Obcí architektû a Útvarem hlavního architekta Prahy (Galerie Jaroslava Fragnera, 1991) paradoxnû zmiàujeme s odstupem 15 let, v nové situaci, kdy je areál opût ohrožen novými investiãními zámûry. 4. E. Dvofiáková B. Fragner M. Matûj J. Merta Z. Rasl T. Šenberger, Industriální skanzen âechy a Morava/An Open-Air Museum of Industry. Vyšlo jako pfiíloha T 92, 1992, ã âistírna odpadních vod byla postavena v letech podle projektu anglického inženýra Williama H. Lindleye jako souãást stokového systému Prahy. Zatímco v okolních evropských mûstech, snad i díky vûtší péãi o ãistotu vody, se podobné ãistírny už pfied lety bofiily a nahrazovaly novými, ta pražská pfiežila jako rarita a unikát, vãetnû nedotãených podzemních prostor a technologie. V provozu zûstala až do roku 1966, pak chátrala, ale chybûly peníze na pfiestavbu, zbourání ãi uskuteãnûní zpoãátku radikálních a spíš devastujících projektû nového využití (tfieba i jako aquapark), které se objevovaly ještû zaãátkem 90. let 20. století. Památkovou ochranu objektu i technologického zafiízení se podafiilo prosadit až v roce Bylo štûstím a vûcí náhody, že pfiedstavy plánovaãû ani ctižádostivé projekty nikdo nestaãil realizovat, na areálu se nepodepsalo ani jinde obvyklé fiemeslnické neumûtelství. Dnes je provozován s minimálními stavebními zásahy jako Ekotechnické muzeum. Zachováno zûstalo to nejcennûjší, autentická atmosféra a poselství o technických ambicích a síle stavitelského umu. Dokládá posuny názorû a pfiístupû, charakteristických pro vztah k prûmyslovému dûdictví. 6. Souhrnný ucelený pfiehled zachycuje 7. Z fiady publikací posledních let, soustfieìujících nejen desítky instruktivních pfiíkladû jiného užití industriálních staveb (ale i argumentû), zmiàme ve všeobecné rovinû instruktivní sborník esejû z konference, kterou uspofiádala University of York: Michael Stratton (ed), Industrial Buildings: Conservation and regeneration. London Pro pohled investorský a developerský, zahrnující i hlediska recyklovatelnosti staveb a zmûn preferencí realitního trhu jsou to napfiíklad David Kinkaid, Adapting Buildings for Changing Uses. London 2002 (reaguje na výsledky výzkumu University College London), pfiípadnû Adams David Craig Watkins, Greenfields, Brownfields & Housing Development, Oxford, 2002, dále také Chris Couch (ed), Urban Regeneration in Europe. Blackwell Publishing, Oxford Pfiíkladem je vývoj nejznámûjších pfiíkladû, od okolí londýnské tržnice Covent Garden pfies Jewellery Quarter v Birminghamu po textilky v Manchesteru: Steven Tiesdell Tanner Oc Tim Heath, Revitilizing Historic Urban Quarters. Architectural Press, London KOUZLO STARÝCH TOVÁREN ANEB P ĚT PŘÍBĚHŮ A ZKUŠENOSTÍ Z PRŮZKUMU PRAŽSKÉ INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURY Antonín Novák Petr Valenta Karel Spáčil Zuzana Morávková / Ateliér D.R.N.H. (Strojírna), Galerie Vaňkovka, projekt , realizace , investor Jižní centrum Brno, a.s. Foto Benjamin Fragner Zdeněk Lukeš Pfiíbûh první: Ringhofferka na Smíchovû Mystikou starých továren jsem byl fascinován už jako malý kluk, když jsem s partou prolézal ponurý a rozpadající se areál za dûdovou kamenickou dílnou. Nefunkãní rezavé stroje nás tehdy dûsily i okouzlovaly zároveà, pomalu a dávno již zbyteãnû se otáãející listy vûtrákû tiše šelestily a ten svût vypadal naprosto neskuteãnû Já se do nûj vrátil po mnoha letech, když jsem byl pfied ãasem vyzván, abych provedl prûzkum staré Ringhofferovy továrny na Smíchovû. Zaãal jsem tam jezdit s fotografkou Ester Havlovou ještû v dobû, kdy v nûkolika halách klempífii vyrábûli stfiechy tramvají a stoleté mašiny pfiedly svou vûãnou píseà. Pak vše náhle utichlo, poslední dûlníci se vytratili jako duchové a areál zmrtvûl. Chodili jsme v prázdných halách skoro po špiãkách a pfiipadali si témûfi jako v nûjakém chrámu. Ringhofferka, neboli Tatrovka, byla stavebnû zajímavá. Stály tu haly z 2. poloviny 19. století, ale také pozdnû empirový starý zámek, o kus dál stavby z první republiky vedle pomûrnû nových konstrukcí z vlnitého plechu. A jinde zase pûvabný secesní pavilonek hrabûnky Ringhofferové, pfied nímž kdysi rostly palmy a na rybníãku plavaly labutû, ovšem my tu vidûli místo palem pokroucené akáty, místo jezírka louži olejnaté vody a labutû nahradily kotouãe drátû a svazky kabelû. Ten pavilonek ale jako zázrakem pfiežil témûfi nepoškozen, uvnitfi bylo dosud dfievûné ostûní a broušená zrcadla. Výsledky prûzkumu jsme prezentovali ve velkoformátové knize, kde byla i doporuãení pro investora. Kromû zachování urãitých objektû jsem doporuãoval pfiedevším ctít urbanismus a nechat tu volná prostranství. Ester zachytila fiadu typických prvkû, které tu mûly alespoà symbolicky zûstat: starý komín, fragmenty dlažeb i s kolejemi, nûkolik mohutných bucharû, které pfiipomínaly obrovské sochy Výsledek byl zcela jiný vznikla tu jedna obrovská budova nákupního centra, z hlavní tovární haly zbyl jen fragment, zámeãek sice zûstal, ale odfiíznut na malém ostrûvku mezi komunikacemi. Komín byl odstfielen. Stroje nûkdo ukradl (jak to dokázal, když každý vážil desítky tun, mnû dodnes není jasné), hrabûnãin zámeãek byl rovnûž vybílen zmizely secesní detaily vãetnû tûch zrcadel. Myslím, že je to škoda! Pfiíbûh druh : Breitfeld-Danûk alias Dukla v Karlínû Další továrna na mne ãekala v Karlínû. Vlastnû to bylo nûkolik fabrik s bohatou historií, sahající až do 1. poloviny 19. století. Nejdfiíve Breitfeldovy a DaÀkovy továrny, pozdûji fùzující se závody Kolbenovými a âeskomoravskou a. s. do âkd, v komunistické éfie pak závod Dukla. Atmosféra ještû nepfiehlednûjší, než na Smíchovû. Areály totiž nemûly kam expandovat a tak se neustále zahušèovaly. Výsledkem byl labyrint, v nûmž se skoro nebylo možno zorientovat. Témûfi každá stavba byla nûkolikrát pfiestavûna. Pfiesto i tady jsme našli klenoty: barokní kapliãku (pozûstatek zrušeného evangelického hfibitova), vmáãknutou mezi dvû haly a se stûnami provrtanými jak ementálský sýr, neboè jí procházelo potrubí A také energocentrum a výtopnu, navržené na sklonku pfiedminulého století neorenesancisty bratry Rixyovými. A starou sýpku pfii Šaldovû ulici, kde se ještû pfied pár lety opravovaly pragovky vétfiiesky, s nádhernou mohutnou dfievûnou konstrukcí a podivuhodnými kójemi pro ùfiedníky na pûdû. Tam ještû stály baterie starých psacích strojû, jako by odtud pfied chvílí odešli muži s klotovými rukávy, vãetnû jistého pana K. Taky tu stál nejstarší klasicistní karlínský Hala továrny Ringhoffer (Tatrovka) na pražském Smíchově před výstavbou nákupního centra. Foto Ester Havlová dûm a koneãnû zlatý hfieb ãtyfilodní hala s rozmûry katedrály. Z novûjších staveb je tfieba zmínit konstruktivistickou budovu fieditelství, na jejíž stfieše mûly být sochy známého autora svûtelných plastik ZdeÀka Pešánka. Opût jsme s Ester Havlovou pfiipravili knihu s historií továrny a rozborem každé stavby, až po poslední dfievûnou boudu. Po zkušenostech ze Smíchova jsem si nedûlal moc iluzí, že na má doporuãení bude brán zfietel; o to vûtší bylo mé pfiekvapení, když investofii pfiistoupili k celému areálu s respektem. Cenné objekty adaptovali, a tak vzniklo Corso Karlín ze staré haly, do níž známý katalánský architekt Ricardo Bofill vložil novou high-tech konstrukci. Opravena byla energocentrála a dokonce i témûfi zdevastovaná kotelna, citlivû adaptovaná jiným významným architektem, zachován byl dokonce vysoký tovární komín! Kapliãka byla opravena vãetnû barokních fresek, ãtyfilodní hala zatím zûstala tak jak je. Konají se v ní výstavy, koncerty Pražského jara i heavy metalu V sýpce budou byty, na její adaptaci byl vypsán mezinárodní architektonický konkurs. Tedy témûfi happy end, dalo by se fiíci. Ovšem, místo dûlníkû s bandaskami tu dnes proudí byznysmani a mladí kreativci a kreativkynû, ale tak to prostû chodí. Pfiíbûh tfietí: Od Rokytky ke Gagarinovi ve Vysoãanech Tfietí výprava mne pfiivedla do Vysoãan. Ester Havlovou vystfiídal s fotoaparátem Karel Cudlín. A svût to byl zase jiný: tentokrát spousta místa, tovární areály mnohem mladší a modernûjší, vûtšinou z první republiky. Ale opût poklady: podmanivá pfiírodní scenérie kolem fiíãky Rokytky, pozûstatky nikdy nedokonãené bytové výstavby z éry secese pfii âeskomoravské ulici, krásná funkcionalistická fabrika i s vilou majitele u tajuplné uliãky U âerné strouhy, opuštûné nádraží i postupnû rozebíraná spalovna, kde jsem kdysi jako student pracoval na stavební brigádû, z níž mám hodnû drsné vzpomínky A taky nefalšovaná raketa Vostok jako pfiipomínka návštûvy Jurije Gagarina. Tady samozfiejmû dojde k velkým stavebním zásahûm, místa je tu dost. Doufejme, že všechny cennûjší haly a další objekty, které jsem doporuãil zachovat, zûstanou na místû a bude pro nû nalezeno adekvátní využití. Pfiíbûh ãtvrt : Hole ovická elektrárna Další práce ãekala v Holešovicích opût na pûvodnû prûmyslovém pfiedmûstí pražské metropole. Šlo o areál bývalé elektrárny pozdûji teplárny, kterou založily pražské Elektrické podniky na pfielomu 19. a 20. století. Území tentokrát nevelké, navazující na Výstavištû v sousední Bubenãi. Vedou sem koleje z bubenského nádraží a kousek odtud teãe Vltava ideální místo pro fabriku. Dnešní stav opût kormutlivý. Z pûvodního areálu zbylo jen pár menších staveb a hlavní dominanta secesní hala, kterou zfiejmû navrhl Jan Kfiíženecký, architekt a známý prûkopník kinematografie. V hale byly bûhem prûzkumu ještû funkãní stroje. A taky už nepoužívaný starý velín na litinové lávce s mosaznými budíky pfiipevnûnými k desce z carrarského mramoru. Na historických fotografiích z Národního technického muzea je zachycena také krásná brána, zbouraná zcela zbyteãnû pfied pár lety. Vedle staré strojovny se tyãí nevzhledná moderní budova administrativy, k uzoufání ošklivá. První republika se k areálu chovala o poznání citlivûji funkcionalistické objekty bývalé puncovny i trafostanic od mladého Goãárova žáka Josefa Mlíky jsou velmi elegantní. Bûhem mých prûzkumû zaãalo pršet. Pršelo a pršelo pak asi 14 dní, pfiišly povodnû a areál byl z velké ãásti zatopen. Investor o nûj ztratil zájem. Škoda, mohlo by tu vzniknout kulturní nebo komerãní centrum, stará hala je klenotem secesní architektury. Co bude s areálem dál, netuším. Pfiíbûh pát : Znovu na Smíchovû tentokrát KfiiÏík Má poslední zkušenost s továrním areálem v Praze se týká bloku domû na Smíchovû pfii PlzeÀské ulici. Stávaly tu pûvodnû ãinžáky z konce 19. století, k nim byly pak pfiistavûny menší tovární objekty, které získal známý vynálezce a podnikatel František Kfiižík. Nejcennûjší je nárožní dûm, jehož projektantem byl pražský židovský architekt Max Spielmann, známý autor Petschekových vil v Bubenãi i paláce v ulici Politických vûz- ÀÛ, kde pak za války byla známá vûznice gestapa. V továrnû jsou krásné betonové hfiibové stropy. Nyní se adaptuje pro francouzského investora. Budou tu kanceláfie a obchody, uvnitfi živé atrium. Tomáš Šenberger, Grebner, projektová a inženýrská s.r.o., Bytový a kancelářský dům textilní továrny Moravan, studie 2002, projekty , realizace , investor Moravan Develop, s.r.o. Foto Zbyněk Hrbata A snad i z muzea zapûjãené exponáty známého vynálezce, neboè areál ponese výjimeãnû ãeské jméno: Palác Kfiižík. To bylo pût pfiíbûhû starých pražských továren, které již neslouží pûvodnímu ùãelu. Je dobfie, že se pro nû hledá nové využití. Nûkde se to dafií lépe, nûkde hûfie. Není to snadné, protože zmûna funkce se nemusí vždy podafiit. Investice jsou ãasto znaãné, mnohdy se musí zaãít skrývkou kontaminované zeminy. Je také tfieba najít fundované investory, architekty, stavební firmy a samozfiejmû nejdfiív provést kvalifikovaný stavebnû-historický prûzkum, z nûhož vyplynou doporuãení pro investora. Pokud se vûc podafií, je to ale nádhera. ZÛstane alespoà z ãásti zachován genius loci dané lokality, mnohdy vynikne krása architektury, která mûla utilitární poslání, ale pfiesto jí nechybí noblesa a zajímavý detail. Je dobré navzdory všem rizikûm se vydat touto cestou! Znám investory domácí i zahraniãní, ktefií kouzlu starých továren doslova propadli. Jen doufám, že jich bude víc, protože ãas bûží a stav nûkterých objektû je povážlivý Vyšlo v A2 ã. 11/2006, Autor je historik architektury, pûsobí v Kanceláfii prezidenta republiky Jeden z továrních areálů ve Vysočanech. Foto Karel Cudlín Jiří Grozs Radka Strnádková (ATREA), interiér Marek Houska, Knihovna Smíchov (Tržnice města Smíchova), projekt 2002, realizace , investor Městská část Praha 5, Městská knihovna v Praze, majitel hl. m. Praha, uživatel Městská knihovna v Praze. Foto Filip Šlapal 9

10 K ŘESŤAN A PÉČE O PAMÁTKY Martin Horáček A když vycházel z chrámu, fiekl mu jeden z jeho uãedníkû: Pohleì Mistfie, jaké to kameny a jaké stavby! Ježíš mu fiekl: Obdivuješ ty velké stavby? NezÛstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno. Evangelium podle Marka 13, 1-2 Vztah kfiesèanské víry a památkové péãe není v ãeském prostfiedí pfiíliš reflektován, navzdory tomu, že nûktefií pfiední pfiedstavitelé oboru mezi vûfiící náleží nebo náleželi a je to nûkdy ãitelné i z jejich vyjádfiení k památkáfiské problematice. Není cílem pfiedkládaného textu analyzovat pfiíãiny tohoto ostychu. Dají se ostatnû snadno tušit, pfiinejmenším pfii zaostfiení na poslední pûlstoletí. Na každý pád zaujme, že muž s ambicí radikálnû reformovat ãeský systém památkové péãe, Tomáš Hájek, ve Pohled do chóru zrušeného kostela sv. Anny bývalého kláštera dominikánek, založen po polovině 14. století, pozdější stavební úpravy, od roku 2004 multifunkční centrum Pražské křižovatky, rekonstrukce Eva Jiřičná, od Foto Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 (2x) Exteriér kostela sv. Anny, multifunkční centrum Pražské křižovatky své knize Zánik a vznik památkových péãí (Praha 2005, s. 139) uvedl: Definice památky sice mûže být navenek sekulární..., ale v skrytu musí poãítat se všeobecnou ùãelností všech vûcí, ke které se dospívá v Dûjinách, fiízených Rozumem, Transcendentálním principem ãi Bohem... Památková péãe do jisté míry náleží... mezi vûdy ospravedlàující pfiítomnost Boha ve svûtû to se ale nesnáší se svûtským tónem soudobého práva. Citovaný ùryvek nelze chápat jako výpovûì o autorovû pfiihlášení ke Kristu (leã k vífie v cosi nad ano) a nelze ani souhlasit s jeho argumentaãní konstrukcí: památková péãe je bezesporu aktivita, jež ze své podstaty nemusí Boha nezbytnû ospravedlàovat ani s Ním vûbec poãítat. Záleží na každém jednotlivci, v co vûfií ãi nevûfií, a jak teprve v dûsledku toho své ãiny v daném smûru zdûvodàuje. T. Hájek má nicménû pravdu v závûru citátu, kde upozoràuje na svûtský tón soudobého práva, jenž nepodporuje posvátné interpretace oboru. Následující pfiíspûvek pracuje konkrétnû s modelem kfiesèana (nikoli vûfiícího v cosi ) a všímá si vybraných otázek, které dotyãný mûže vznášet v rámci vûtšinovû svûtsky definované památkové péãe. V první fiadû jde o to, zda vûbec vynakládat ãas a ùsilí na záchranu nûãeho, co už je pfiedem urãeno (odsouzeno) k zániku (viz motto). Bible klade dûraz na péãi o vztahy, ne o vûci. VídeÀský Hans Tietze a s ním zfiejmû vûtšina vûfiících památkáfiû vyfiešila své dilema zdûraznûním symbolického významu památek jako stop Božího pûsobení a výkladem vlastní ochranáfiské ãinnosti coby služby Stvofiiteli: A zatímco bráníme výtvory naší tisícileté kultury, upomíná nás jejich každodenní a nezadržitelný rozklad na toho, pro nûhož tisíc let znamená jeden den, jenž je vytržen z ãasu a jehož díla vlastnû pokornû bráníme, když chráníme památky lidské umûlecké tvorby a památky pfiírody. (Die moderne Denkmalpflege, Wien 1907, cit. podle Petr Kroupa, Základní principy památkové péãe? [Detektivní pátrání], Zprávy památkové péãe LXI, 2001, ã. 10, s , zde s. 308) Pfiedpokládá se tu, že památkáfi dokáže stanovit, co se má chránit, a je tudíž pfiistoupíme-li na kfiesèanskou argumentaci shora obdarován hfiivnami pro rozeznání vhodných památek (z okruhû umûní a pfiíroda) a správných metod jejich ochrany. Propagací a zachraàováním památek provádí vlastnû misijní ãinnost a svého druhu hymnus. Tietzeho obhajoba zvenãí pûsobí nepfiíjemnû ad hoc, jako témûfi každá obhajoba kfiesèanovy angažovanosti ve svûtû, který má být zároveà nenávidûn i milován, zavržen i zvelebován a svým Stvofiitelem zãásti odsouzen, zãásti spasen. Existují jistû pfiesvûdãivûjší zpûsoby, jak pracovat ve prospûch evangelia. Nicménû kfiesèan spoléhá na vedení Pánû a prosí o to, aby mohl vykonávat Jeho vûli. Z tohoto pohledu jsou vnûjší soudy irelevantní: nezbývá než vûfiit, že BÛh chce, aby se tzv. památky chránily. Proã, to je Jeho vûc. Zde na zemi svûdãí ve prospûch památkové péãe skuteãnost, že pfiináší vesmûs dobré ovoce bez ohledu na vyznání dotãených osob (napfiíklad z etického a estetického hlediska), a to jak relativnû, ve srovnání s jinými myslitelnými lidskými ãinnostmi, tak absolutnû. V takovém pojetí není památková péãe motivována ani esteticky, ani vûdecky, ani není vûcí citu (Alois Riegl), nýbrž pfiedstavuje v první fiadû imperativ shora. Osobní dojmy tu nemají místo a hovofiit o kultu památek se zdá být témûfi rouháním. Dejme tomu, že tedy kfiesèan má dûvody na památkové péãi participovat: v tom pfiípadû vnímá rozdíl mezi objekty, jejichž vznik byl s kfiesèanskou ideou spojen (sakrální stavby, obecnû všechna díla vytvofiená se snahou oslavit Hospodina), a objekty, které se k této ideji staví neutrálnû nebo negativnû a které možno chápat jako novodobé babylonské vûže, oslavy lidské marnivosti a pýchy (soukromé rezidence atd., vûtšina moderního umûní). To mûže vést na jedné stranû až k fundamentalistické selekci takfika talibanovské, na druhé stranû k (velkorysému, oportunistickému, ãi bezradnému) konstatování, že vše krásné je Božské a že oslavit Boha mohou nevûdomky i ti, kdo Jej vûdomû popírají. Vûz..., že mám rád ty, ktefií pochybují anebo popírají..., pfiíãinu svou mají v tom, že zûstávám skryt... V tom svûtû modloslužebníkû a pokrytcû oni pouze mne uctívají skuteãnû, fiíká BÛh archandûlu Gabrielovi v divadelním dialogu od odpadlého bohoslovce Ernesta Renana (Nový rok 1886, in: Arnošt Renan, Filosofická dramata, Praha, b. d., s , zde s. 343). První extrém je teoreticky vylouãen, neboè kfiesèan má vystupovat mírumilovnû a nepohoršovat schválnû bližní. Uvažování památkáfiûkfiesèanû (alespoà v liberálním západním svûtû) se blíží pravdûpodobnû k druhému pólu. Kultovní objekty tvofií speciální kategorii. Formální opulence a okázalá (a nákladná) umûlecká výprava historických kostelû dnes nûkdy paradoxnû pohoršuje spíše vûfiící samotné než ostatní návštûvníky milovníky umûní a turisty. Zpûtná konfrontace této výzdoby s životními podmínkami vûtšiny obyvatel dfiívûjších dob a s vûrouãnými tezemi o prostotû vyvolává pocit viny za pfiedky a potfiebu ji odãinit jakýmsi umírnûným obrazoborectvím, také s odvoláním na liturgické reformy II. vatikánského koncilu (jde totiž pfiedevším o problém katolické církve; protestanti si vlnou obrazoborectví již prošli a v pravoslaví je ùloha ikon podstatná a nenahraditelná). Chudým farnostem navíc chybûjí prostfiedky na zabezpeãení objektû pfied lupiãi. Jelikož vûfiící obrazy a sochy již nepotfiebují a pfiijdou jim nadbyteãné, ochotnû se jich zbavují v lepším pfiípadû pfiedáním do diecézních muzeí, v horším prodejem, ojedinûle až likvidací. Vyklízení svatyà je nežádoucí a pfiípustné jen v krajní nouzi, když vážnû hrozí zniãení artefaktû. Objednavatelé sice naplàovali kostely umûleckými díly také kvûli vlastní prestiži, avšak skuteãnost, že práce z nejlepších a nejdražších se dávaly právû do kostelû a nezûstávaly urãeny jen k soukromé potûše, jejich umístûní zde ospravedlàuje a do urãité míry (ne plnû) rehabilituje i objednavatele a umûlce jinak sobecké. Pfiedstava, že chrám Pánû má být tou nejnápadnûjší a nejzdobnûjší stavbou mûsta, je starozákonní a mûže být nyní nazírána jako pfiekonaná, ponûvadž zamûfiená na vnûjšek. Jde však o symbol a pfies všechny výhrady by domnívám se mûlo kfiesèana mnohem víc tûšit, když to tak zûstane i nadále, než když se budou nejcennûjší umûlecké výtvory ukazovat v muzeu nebo galerii, nemluvû o tûch, které se v kostelech pûvodnû vyskytovaly a vznikly pro nû. V tomto smyslu lze obhajovat též používání luxusního liturgického nádobí atd. Není tu pochopitelnû fieã o ideální podobû bohoslužby, kterou si mûžeme jen pfiedstavovat, ale o tom, jak naložit s dûdictvím v dobré vífie zanechaným pfiedky, jejichž dûvody máme právo posuzovat jen se sebekritickými výhradami. Na druhé stranû je cosi pravdivého v tom, že spoleãnost, která se obecnû definuje zdola pomocí lidských práv nebo dokonce pfiirozených práv, a nikoli shora pomocí jediného práva Božského, shromažìuje to nejskvostnûjší, co její pfiíslušníci dovedou vytvofiit, v profánních institucích a prostorách. Podstatné vûci v dûjinách souãasného umûní se dnes rovnûž odehrávají vesmûs mimo sakrální sféru. Tento trend je v jistém smyslu vítaný a poctivý, ponûvadž nic nepfiedstírá. Péãe o kfiesèanské památky (resp. památky kfiesèanského kultu) pfiedstavuje téma, k nûmuž mohou být pomûrnû snadno vydány metodické pokyny ne tak ovšem kfiesèanská památková péãe. Pfiednû proto, že kfiesèan není ve svûtû doma v témž pojetí jako bezvûrec. Je zde, fieknûme, pouze doãasnû situován. Nedokáže tedy peãovat o památky se stejným étosem. Vûfií však až na výjimky v klíãový význam tohoto pobytu a snaží se v jeho prûbûhu nalézt situace a instrumenty sluãitelné s kfiesèanským vyznáním, jež by mu umožnily uplatnit získané schopnosti, dary. ZÛstává permanentním dialektikem: vûfií a zároveà pochybuje, usiluje a raduje se navzdory pfiesvûdãení o marnosti, v prostfiedcích spatfiuje cíle a v cílech prostfiedky, vidí jednu vûc jako významnou i bezvýznamnou. To však již daleko pfiesahuje téma památkové péãe. Pfiedchozí ùvahy sotva mohou uspokojit pragmatika, který by rád slyšel odpovûì na otázku, jak konkrétnû se mají v památkové péãi angažovat nekfiesèané jako jednotlivci, nýbrž legálnû pûsobící církve jako instituce. Budoucí knûží (katoliãtí) jsou o dané problematice pouãováni na teologických fakultách a jednotlivé diecéze zfiizují ùfiady diecézních konzervátorû a pfiíslušné odbory. Ty mají v první fiadû památky evidovat, pfiesvûdãovat správce (kláštery, farnosti atd.) o jejich významu, a zabra- Àovat tak jejich zniãení ãi ztrátû. Jinými slovy, mají mezi oveãkami probouzet a podporovat dobrou vûli. Kdo však zajistí financování potfiebných ùkonû, napfiíklad restaurátorských prací ãi nákupu a instalace zabezpeãovacích zafiízení do kostelû? Tûžko toto v âesku v ùplnosti vyžadovat po církvích, pokud nebude provedeno majetkové vyrovnání a odluka od státu. Navíc není ani vhodné, aby si ta ãi ona církev budovala vlastní památkový ùstav se vším všudy a usilovala o vyjmutí církevních památek z kompetence stávajícího Národního památkového ùstavu. To není nijak namífieno proti církvím: stejnû tak nemá smysl, aby vznikl napfiíklad památkový ùstav bankovní, urãený výhradnû k péãi o cenné bankovní budovy a jejich mobiliáfi. Jelikož ãlenové církví podporují svými danûmi státní správu podle stejných pravidel jako neãlenové, není dûvod, aby se stát zbavoval rozhodující zodpovûdnosti za metodickou i finanãní podporu péãe o památky v církevním vlastnictví. Ostatnû ekonomické a kulturní profity z péãe o tyto památky jsou celospoleãenské, ne výluãnû církevní, pokud vûbec lze o profitech v tomto smyslu ve vztahu k církvím hovofiit. Nemûlo by se zapomínat na to, že kfiesèanské církevní instituce mají primárnû zajišèovat to, co nikdo jiný v popisu práce nemá, totiž povûdomí o evangeliu a ãinnost ve prospûch posmrtné spásy lidí. Všechny ostatní aktivity, tfieba i s tímto posláním tûsnû související (charita, hospicy atd.), zajišèují jen proto, že na nû stát nedbá, jak by mûl. Je totiž ùkolem institucí státu snažit se, aby jeho obãané (nekfiesèané i kfiesèané) na tomto svûtû netrpûli, jako je ùkolem institucí církevních snažit se, aby titíž posléze netrpûli na svûtû onom. Autor je historik umûní, pfiedná í na UP Olomouc a VUT v Brnû Podvečerní raut ve střešní krajině je určitě prestižnější než snídaně v trávě. Pohled ze Staroměstské radniční věže v Praze. Foto Klub Za starou Prahu Kostel jako staronová dominanta staronového městského centra, Frauenkirche v Drážďanech, obnova Foto Martin Horáček (2x) Panoramatický pohled na Drážďany s Frauenkirche v pozadí 12

11 O CHRANA PAMÁTEK V R AKOUSKU A OCHRANA OBRAZU MĚSTA V ÍDNĚ Miloš Kruml Střešní nástavba činžovního domu ve Falkestraße, 1987, kancelář obhájce Dra. W. Schuppicha, podle projektu Coop Himmelb(l)au, Vídeň 1, chráněná zóna Vnitřní město. Foto Michael Diem (2x) Městská dráha z let , technický projekt řídil Friedrich Bischoff von Klamstein; Otto Wagner, architektonické detaily a stanice, ; Zaha Hadid, Studentské byty Spittelauer Lände, přemostění mostu, projekt 1994, dokončeno 2005 Památková ochrana je v Rakousku založena na pluralitní kombinaci celostátních a zemských kompetencí. Podle nedotknutelných ùstavních zákonû z doby pfierodu nadnárodní historické Monarchie na Spolkovou republiku je za ochranu jednotlivých památek zodpovûdný Spolkový památkový ùfiad (Bundesdenkmalamt), resp. Ministerstvo pro vûdu a školství za ochranu historických mûstských celkû (Altstadterhaltung), obrazu mûst (Stadtbildschutz) a míst (Ortsbildschutz), tedy jejich vzhledu zodpovídají zemské, eventuálnû magistrátní ùfiady (Niederösterreich, Oberösterreich, Land Salzburg, Steiermark, Tirol, Kärntner, Vorarlberg, Burgenland und Wien). První památkový zákon (DSG) byl vydán roku Roku 1929 byla zakotvena ochrana obrazu mûsta ve vídeàském stavebním fiádu; salcburský Zákon na ochranu starého mûsta (Altstadterhaltungsgesetz) vyšel 1967, vídeàské chránûné zóny byly ustanoveny zemským zákonem teprve v roce PÛvodní cíle ochrany památkových objektû v Rakousku dosvûdãuje paušální ochrana objektû, které jsou ve vlastnictví státu, zemí, mûst, vefiejných nadací, církve a jiných náboženských institucí ( 2 DSG). Pro ãeské pozorovatele rakouských pomûrû mûže být zajímavé, že program státní ochrany tûchto objektû publikoval již ve 20. letech 19. století Josef Helfert, profesor právnické fakulty pražské Univerzity a otec Alexandra J. Helferta, dlouholetého prezidenta c. k. Centrální komise pro výzkum a udržování historických památek, založené v roce Teprve obnovený zákon z roku 2000 pfiedpokládá pfiezkoumání všech nespoãetných objektû této kategorie a zavedení závazných seznamû všech jmenovitû chránûných památek nejpozdûji do roku Prohlášení ochrany a zápis do seznamu musí být zdûvodnûny umûleckohistorickým popisem a hodnocením, zjištûním historického, umûleckého nebo zvláštního kulturního významu a vefiejného zájmu na zachování objektu. Rakouský památkový zákon umožàuje nejenom ochranu jednotlivých movitých a nemovitých objektû (zevnû i uvnitfi), movitých sbírek, od roku 2000 také zvlášè vybraných zahrad a od roku 1978 formálnû také stavebních skupin (Gruppen nebo Ensembles); vzhledem k povinnosti právního, eventuálnû i soudního potvrzení zápisu každého jednotlivého objektu v pfiedmûtném ansámblu je však tato možnost víceménû teoretická. Spolkový památkový ùfiad (BDA) sídlí ve vídeàském Hofburku (Säulenstiege, Hofburg o. Nr., 1010 Wien), fiízen je prezidentem (t. ã. Dipl.-Ing. Dr. W. Rizzi) a generálním konzervátorem, respektive konzervátorkou. Organizaãnû je BDA vybaven oddûleními pro vefiejnost, právní záležitosti, informaãní technologie, architekturu, archeologii, vývoz movitých památek, zahrady, inventarizaci a výzkum, památkové seznamy, hudební památky, technické památky, muzea a knihovny, dílny pro restaurování umûleckých památek, restaurování stavebních památek a devût detašovaných oddûlení zemských konzervátorû. BDA má podle památkového zákona pfiímou ùfiední pravomoc; pfiípadná odvolání jsou podávána na Ministerstvo pro výzkum a školství. Historická mûsta a významné urbanistické komplexy jsou chránûny zemskými zákony v rámci zón se zvláštním statutem (Schutzzonen). Formulace tûchto zákonû, organizace a praxe ochrany v historických zónách jsou ve všech spolkových zemích jiné, vždy však právnû a finanãnû nezávislé na památkové ochranû. Velmi obsažnû a pfiesnû jsou formulovány zákony na ochranu mûst a míst v Salcburku, Štýrsku a Tyrolsku, dfiíve i v Horním Rakousku. Ve Vídni byly ochranné zóny umožnûny vydáním formálnû jmenovaného zákona pro udržování starého mûsta (náhodou synchronnû s vydáním vyhlášky o pražské památkové rezervaci), prakticky ale integrovaného jen jako speciální novela do stavebního fiádu (Altstadterhaltungsnovelle der Wiener Bauordnung, spec. 7, 60, 85, 129 WBO). Paralelnû byl zákonem založen Fond pro poskytování pfiíspûvkû na opravy a restaurování fasád v chránûných zónách (Altstadterhaltungsfonds, ASEF). Rozdíl mezi opravou jednoduché funkãní stavby a restaurováním starého anebo architektonicky nároãného domu by teoreticky mûl být na základû podané žádosti vyrovnáván pfiíspûvkem. Finanãní náhrada omezení investiãních možností v zastavovacím plánu nebyla dosud vyfiešena. Referát pro péãi o obraz mûsta a chránûné zóny byl pûvodnû spolu s kanceláfií fondu ASEF v kompetenci kulturního ùfiadu, od roku 1988 je ale ve skupinû mûstského plánování. V roce 2000 byla ochrana vzhledu mûsta zaãlenûna do decernátu architektury v magistrátním oddûlení architektura a utváfiení mûsta (Architektur und Stadtgestaltung). Oproti tomuto organizaãnímu vývoji byly historické aspekty ochrany obrazu mûsta velmi silnû podpofieny zápisem vnitfiního mûsta Vídnû (jako celek s Belvederem a pfiedpolím) a také zvlášè Schönbrunnu do listiny svûtového kulturního dûdictví a tím prakticky postaveny pod dohled ICOMOS. Architektonicky, tedy vzhledem k pûsobení v obraze mûsta, jsou ve Vídni posuzovány všechny stavební projekty a zastavovací plány, v chránûných zónách pak speciálnû s ohledem na zvláštní ustanovení stavebního fiádu a na základû dûvodných žádostí i v komisi pfiíspûvkového fondu; projekty zmûn památkových objektû jsou paralelnû posuzovány z hlediska památkového zákona. Výjimeãnû významné projekty jsou pfiedkládány odborné radû (Fachbeirat), kde jsou zastoupena magistrátní oddûlení pro mûstské plánování a architekturu, Technická univerzita, Akademie umûní a památkový ùfiad. Udržování historických fasád bez otloukání nebo zjednodušování pûvodních detailû je dnes v Rakousku samozfiejmost, o které se již více než 30 let prakticky nediskutuje. Podstatnû déle trvalo zavedení ochrany pûvodních oken (tzv. Kastenfenster), která jsou podstatným svûdectvím autentické kvality architektury; zásadní zákaz výmûny starých dvojitých oken (tzv. Kastenfenster, tj. skfiíàových oken) za plastová okna s izolaãním zasklením byl prosazen prakticky teprve nedávno. Budovy, které nejsou památkovû chránûné nebo neleží v ochranných zónách, je možné ve Vídni od roku 1997 zbofiit po splnûní pouhé ohlašovací povinnosti. Pfied vydáním tohoto rozhodnutí byla zástavba mûsta celkem dûkladnû (zaãátkem roku 1992, projekt v hodnotû cca 3 mil. eur jestû trvá) prozkoumána 10 vybranými skupinami architektû a historikû, které podaly návrhy na rozšífiení ochranných zón a kategorizaci objektû v tûchto zónách. V ochranných zónách jsou žádosti o demolice (podle judikatury k WBO i zmûny vûtší než 50 % objektu) vyfiizovány vûtšinou negativnû, odstraàovat lze jen zcela podružné objekty, budovy, které ruší vzhled mûsta nebo které prakticky (technicky a finanãnû) nelze zachránit. Poslední slovo pfii srovnávání vefiejného zájmu z hlediska finanãních nákladû a umûleckohistorického významu ohrožených objektû má Komise Fondu pro zachování starého mûsta za ùãasti zástupce památkového ùfiadu (Landeskonzervatorin für Wien), magistrátního oddûlení pro architekturu (jmenovitû autor ãlánku), vedoucího Institutu pro dûjiny umûní a památky Technické univerzity atd. za pfiedsednictví zástupce starosty pro kulturu. Podle památkového zákona jsou zniãení a promûna památek, které by ovlivnily jejich substanci, vzhled nebo pûsobení, bez zvláštního povolení zakázané ( 4). Za pfiedpokladu zachování podstatné substance památky lze ovšem chránûné objekty znatelnû doplàovat. V jasnû vymezeném rozsahu stavebních zmûn a samozfiejmû pak v bezprostfiedním okolí památek je možná pfiesvûdãivá architektura, která s historickým okolím nejenom vyváženû harmonuje, ale i dûvodnû kontrastuje. Památkový zákon vztahuje ochranu nejen na substanci, ale i na celkový vzhled památky (Erscheinungsbild, 1.8 DG) a také na ohrožení stávajícího stavu a vzhledu jejího okolí (Umgebungsschutz, 7.1 DG, zvláštû jsou citovány reklamy). Rámec odbornû fundované ochrany podstatných kategorií památky, která je pfiedmûtem posuzovaného projektu, se v praxi ãasto rozšifiuje i k diskusím o umûleckém rukopisu plánovaných architektonických doplàkû. Obavy jak pfied kritikou výraznû nových fiešení, tak i pfied tzv. pfiipasovanou architekturou (anpaslerische Architektur) nebo pfiímo historizujícími napodobeninami (tzv. Geschichtsfälschungen) nutnû podporují suchá kontrastní fiešení bez umûleckých nárokû. Také mûstské plánování má za ùkol uchovat kulturní hodnoty mûsta ( 1 WBO), obzvlášè výraznou (prägende) stavební a prostorovou strukturu, stavební substanci a další výtvarné elementy... v chránûných zónách ( 7 WBO). Nepfiípustné jsou stavební zmûny staveb, které mají historický, kulturní nebo umûlecký význam... i zmûny v jejich okolí... pokud by tak byla ohrožena jejich svéráznost (Eigenart) a umûlecké pûsobení ( 85 WBO). Projekty adaptací a temporálních zmûn obchodních parterû v ochranných zónách jsou posuzovány celkem benevolentnû, pokud ovšem nejsou podmínûny odstranûním historicky významného nebo umûlecky hodnotného objektu, výkladce nebo portálu. Ochranné zásahy se týkají nejenom starších dfievûných portálû nebo secesních výkladcû; pfied plánovanou výmûnou musí být zachraàovány i skvûlé pfiíklady moderní architektury, jako napfiíklad obchodní portál Wahliß od Coop Himmelb(l)au. DÛvodná snaha zabránit vandalskému niãení nemá ale pfiesahovat do sféry svobody umûní. Heslo Secesního spolku âasu jeho umûní / Umûní jeho svobodu (Der Zeit ihre Kunst / Der Kunst ihre Freiheit) je nepfiehlédnutelnû vepsáno na výstavním pavilonu Secese uprostfied Vídnû. Intensivní diskusi o mezních situacích tohoto typu vyvolalo nenadálé nabarvení kultovní budovy Secese rtûnkovou ãervení u pfiíležitosti výstavy Markuse Geigera v roce 1998, po obnovû fasád na pûvodní barevnost ovšem diskuse uhasla. Nejnovûjší zmûny moderní architektury stále ãastûji zasahují do oblasti ochrany autorských práv. Právû ve skuteãnû živém prostoru mûsta je tfieba na místû samém a systematickými rešeršemi odborné literatury sukcesivnû doplàovat evidenci památek, umûleckých objektû a mimofiádnû zajímavých pfiíkladû soudobé architektury, aby senzibilitu, nezbytnou pro tušení kvality, podporovaly objektivní znalosti. PÛvodní znûní zákonného ustanovení o novostavbách a stavebních zmûnách v chránûných zónách ve Vídni požadovalo architekturu srovnatelnou vzhledem ke stylu, stavební formû, výšce, formû stfiechy, technologického a barevného utváfiení se sousedními nebo protûjšími budovami ( 85, WBO 1972). Vefiejné spory o demolici tzv. Haasova obchodního domu (od architektû Appela a Wörleho z roku 1953) naproti katedrále na Štûpánském námûstí a zvlášè pak o projekt Hanse Holleina na novostavbu vedly roku 1986 k odhlasování novely zákona, pfiipouštûjící architektonické utváfiení pfiimûfiené ãasu (zeitgemäße Gestaltung). Ponûkud neurãitû formulovanou vedlejší podmínku zaãlenûní, tedy integrace modernû designovaného objektu do místního obrazu mûsta (Einordnung in das örtliche Stadtbild) lze prakticky jen obtížnû uplatàovat. Umûlecká kritika interpretuje tento aspekt zcela jinak než renomovaní pfiedstavitelé historie dûjin umûní, pfiedevším zástupci ICOMOS a Rakouské spoleãnosti pro památkovou péãi a ochranu obrazu mûst. Vefiejné diskuse ukazují jako nejvážnûjší aktuální problémy 1/ množení aut a garáží, 2/ nástavby v historických ãástech mûsta a 3/ umístûní a velikost výškových staveb, které již skuteãnû zmûnily celkový vnûjší obraz mûsta. Pfiedevším pûdní nástavby, ostré architektonické konfrontace historických fasád a nových, plechových, sklenûných a plastikových pater mûní dûvûrnû známé pfiedstavy domácích obyvatel o vzhledu ulic, krajiny stfiech (Dachlandschaft) a místního obrazu mûsta (örtliches Stadtbild) nad ùrovní domovních fiíms. Použití moderních materiálû a lehkých konstrukcí (podle evropské normy proti zemûtfiesení) zdûrazàují temporální, provizorní vzhled nástaveb, což také odpovídá oné relativnû nové ãasové kategorii ve stavebním fiádu. V pfiedmûstských okresech Vídnû lze již nalézt zajímavé pfiíklady blok-architektury, napfiíklad v 5. okrese v Obere Amtshausgasse nároží od architekta Daneshgara, ve 12. okrese nástavba Meidlinger Hof od architekta Luttera atd. V památkovém prostfiedí a v ochranné zónû vnitfiního mûsta je stále ještû nejzajímavûjší dekonstruktivistická architektura týmu Coop Himmelb(l)au, fascinující noãní klub Roter Engel na Rabensteig(u) z roku 1979 a eruptivní stfiešní nástavba na rohu Falkestraße z roku Parlament postavený podle projektu Theophila Hansena, E. Hellmer, tympanon; J. Lux, sochy (krocení koní); C. Kundmann, Athena, Labe, Vltava; H. Härdtl, Dunaj a Inn; J. Tautenhayn, alegorie zákonů atd. (66 reliéfů a 76 mramorových soch na fasádě, atikách a komínech). Uprostřed mobilní domek restaurátorů, konzervujících 8 bronzových triumfálních Quadrig od Vincenze Pilze. Foto Miloš Kruml Dekonstruktivistická architektura Helmuta Swiczinského a Wolfa D. Prixe ukazuje momentální mezistavy trvale vznikajících a zanikajících stavebních plastik a svým zvláštním vztahem k ãasu upozoràuje na existenãní smysl památek, se kterými se technicky páfií. VídeÀ má detailnû zpracovaný zastavovací plán (tzv. Flächenwidmungs- und Bebauungsplan), který nejen vymezuje obrysy budoucích staveb, ale mûl by také fixovat chránûné objekty, historickou i jinou urbanisticky akceptovanou stávající zástavbu. Závažné nehody zpûsobují staré zastavovací podmínky, nerespektující novûjší ochranné zóny ve smyslu popsaných zmûn zákonných ustanovení. VídeÀské terénní podmínky jsou zcela jiné než v Praze, Grazu nebo Innsbrucku, a proto i vídeàské zákonodárství nezná pohledovou ochranu (Sichtschutz), jako napfiíklad Tyrolský zákon na ochranu obrazu míst. Nûkteré projekty na výškové budovy v bezprostfiedním okolí vnitfiního mûsta a u Schönbrunnu a také nûkteré výrazné stfiešní nástavby z poslední doby si vysloužily i kritiku ICOMOS. Pfiestože plán rozmístûní výškových staveb ve Vídni vychází ze studie možných pohledových konfrontací starých a zároveà nových urbanistických dominant, pokoušejí se vlivné investorské skupiny prosadit další lokality a výjimky z výškových omezení. Pfiestože byla v zastavovacím plánu vnitfiní ãásti mûsta v letech omezena pûdní výstavba na jedno podlaží, lze uplatàovat v omezené dobû ještû starší zastavovací podmínky. Obrysy chránûných objektû a obrysy pfiístaveb a nových staveb, stanovených v plánu budoucího uvažovaného obrazu mûsta Vídnû (beabsichtigtes Stadtbild) jsou pfiesnû geometricky definovány. Zajímavû sochafisky formovaná architektura mûže ale na základû odborného posudku (v chránûných zónách na základû aktivního doporuãení) zdûvodnit výjimku ze zastavovacích omezení a s tím i prostorový zisk. Sochafiské (spíš než obytné) kvality mají v tomto smyslu fiadové domy, postavené v roce 2005 podle návrhu architektky Zahy Hadid na bfiehu dunajského kanálu v 9. okrese. Výjimeãné jsou domy postavené ãistû z výtvarných podnûtû: pfiedevším tfii domy Friedensreicha Hundertwassera ve 3. okrese, pozdûjší napodobenina od architekta Pelikana v Gumpendorfer Straße (W.6) a blízký bytový dûm s obrazy a obklady od Arika Brauera, obchodní dûm s fasádním obrazem od Ch. Ludwiga-Attersee na Mariahilferstraße nebo nájemní dûm podle návrhu nûkdejšího rektora Vysoké školy umûleckoprûmyslové Oswalda Oberhubera na rohu ulic Linke Wienzeile 96 a Esterhazygasse 4. Vesmûs jde o památkové objekty ex lege (jako majetek zemû, resp. mûsta); vzhledem k umûleckému významu budou nepochybnû zapsány do roku 2009 do celkového seznamu nemovitých památek. Památky, architektura a výtvarné umûní dodávají obrazu mûsta zvláštní napûtí a propûjãují mûstu jedineãnou atraktivitu. Dokonce i mezi chudými mozaikami a sgrafity z 50. let lze nalézt vynikající autentické umûní. Mûsto iniciovalo jejich vznik (akce Kunst am Bau) a dodnes financuje jejich ùdržbu a restaurování. Pro poslední dobu platí inverze: ãím míà umûní, tím víc reklamy. Nejvýše povûšený transparent Vídnû je nepovolená reklama banky, která pfiispívá na opravu jižní vûže Svatoštûpánského dómu; na druhém místû je obrovský obraz od Attersee, který právû zabalil Ringturm, památkový mrakodrap z roku 1955 (W.1, Schottenring); nejnovûjší Hollainova realizace, výškový dûm pojišèovny Unica na nábfieží naproti starému mûstu proslul jako nositel ohromné záfiící obrazovky, jediné svûtelné reklamy nad starými stfiechami. Údržba historické architektury a dalších památek je podstatnou podmínkou ochrany obrazu mûsta. âást nákladu na umûlecké restaurování hradí Pfiíspûvkový fond (ASEF, roãnû kolem 8 mil. eur). Podstatnû slabší je však uplatnûní a financování souãasného umûní. Tûch nûkolik málo adres a jmen umûlcû, ktefií spolupracovali v poslední dobû s architekty na stavebních zmûnách staré a nové Vídnû, pûsobí hlavnû ve srovnání s nesãetnými fiadami umûlcû, ktefií se ùãastnili staveb domû a palácû mezi Ringstraße a Zweierlinie velmi chudû. Ve srovnání s érou Ringstraße nebo ještû secese se jeví investofii a architekti 20. století ne jako podporovatelé umûní, ale spíš jako killer svých nûkdejších spolužákû z Akademie nebo umûleckoprûmyslových škol... Autor Ïije v Rakousku, kde pracuje na vídeàském magistrátu v oddûlení Architektur und Stadtgestaltung. Specializuje se na chránûné mûstské zóny Bývalá uhelná plynárna postavená v letech podle plánů Schimminga a Hermannse, tzv. Gasometer v 11. okrese. Technická památka od roku Vestavby a přístavba podle projektu Manfreda Wehdorna Wilhelma Holzbauera Jeana Nouvela Wolfa D. Prixe Helmuta Swiczinského, Coop Himmelb(l)au, Foto Rupert Christanell 16

12 Galerie Jelení Adresa: Drtinova 15, Praha 5 Provozovatelé: Centrum pro současné umění, o. p. s., Jelení 9, Praha 1 Kurátoři: Gabriela Bukovinská Kotíková, Michal Pěchouček Telefon: , galerie.jelení@centrum.cz Webové stránky: Otevřeno: středa až pátek, hodin Galerie Jelení vznikla v roce 1999 v tehdejších prostorách Nadace a Centra pro souãasné umûní Praha, organizací navazujících na ãinnost Sorosova centra pro souãasné umûní, jež se v té dobû do Jelení ulice v Praze 1 pfiestûhovaly. Nyní galerie, souãást Centra pro souãasné umûní, pûsobí v komorním výstavním prostoru v Drtinovû ulici na Smíchovû, kam se pfiemístila v polovinû roku Svou ãinností a dlouhodobû kvalitním programem patfií k nejaktivnûjším dûležitým centrûm mladého umûní, bûhem svého pûsobení se stala respektovaným výstavním místem. Zamûfiuje se na prezentaci souãasného vizuálního umûní, pfiedevším aktuální tvorby mladých umûlcû, výstavy etablovaných autorû stfiídá s pfiehlídkami tvorby studentû vysokých umûleckých škol z celé âeské republiky a reflektuje tak i nejmladší umûní v regionech. Zaãínající tvûrce podporuje napfiíklad uspofiádáním jejich samostatné výstavy. Galerie se také podílí na fiadû mezinárodních projektû. Program koncipuje Gabriela Bukovinská Kotíková. V tomto roce, z dûvodû matefiské dovolené kurátorky, organizuje ãinnost výstavní sínû Michal Pûchouãek. Provozovatelé galerie spolupracují s fiadou mladých kurátorû, doposud napfiíklad s Vítem Havránkem, Davidem Kulhánkem, Pavlínou Morganovou ãi Marianou Serranovou. Z autorû a umûleckých skupin, ktefií se zde prezentovali vybíráme: Bezhlavý jezdec, Alena Kotzmannová, Zbynûk Baladrán, Isabella Grosseová, Jan Nálevka, Rafani, Rekord, Filip Turek, Kamera skura, Jifií Skála, Marek Ther, Ondfiej Brody, Evžen Šimera, Petr Nikl, Silvina Arismendi, Dušan Skala, Dominik Lang, Filip Cenek, Pavel Ryška, Pavel Kopfiiva, Jifií Valoch, Jifií Kovanda, Adéla Svobodová, Sláva Sobotoviãová, Radim Labuda a další. Do konce roku plánuje galerie výstavy ZdeÀka Porcala ( ) a Jany Kochánkové ( ). Zpracovala Marie Haškovcová PRAHA V stavní sínû a galerie v Praze 1: Akademie vûd âr: Michael Marãák - Yes, coment - kreslený humor ( ). ALFA - galerie DÍLA: Uhelný trh 11: Stálá prodejní výstava obrazû, keramiky a porcelánu, smaltovaných a dfievûných objektû, tapiserií, textilních šatových doplàkû, keramických a porcelánových šperkû. Americké stfiedisko: Vratislavský palác, Tržištû 13: Marek Podwal - Výtvarné metafory ( ). Ateliér Josefa Sudka: Újezd 30: Stálá expozice: Fotografie Josefa Sudka ze sb. finanãní skupiny PPF. Aleksandra Vajd - Bez názvu 2003 ( ). Café Bar Plat z: Roman Sluka - Absolut paparazzi - velkoplošné fotografie (od ). Centre for Central European Architecture: BeneLon II - Find the Gap ( ). âernínsk palác: Promûny âernínského paláce. âeská galerie: Malostranské nám. 7: František Jurko, Karel Kalina ( ). âeské muzeum v tvarn ch umûní: Zlínský okruh - Souãasné výtvarné dûní na Zlínsku ( ). DÛm kultury Metropol: Senovážné nám. 2: Deset nových pro Evropu - rozšífiení EU v karikatufie a satifie ( ). Exlibris antikvariát a galerie: Konviktská: Knihy o výtvarném umûní, fotografie, plakáty. Galerie 2002-Patriot-X: V Celnici 3: Richard Pešek - Orbis pictus - obrazy (od ). Galerie ãeské plastiky: Pfiedvánoãní prodejní výstava dûl umûlcû století. - plastiky, sklo, malby, grafiky, fotografie. Galerie âeské poji Èovny: Petr PastrÀák - krajiny ( ). Stanislav Diviš - Kvûty z ráje ( ). Galerie Design centra âr: Studentský design 2006 ( ). Galerie Diamant: Výstava: Hosté zámku Bezdružice - Ženský prvek?! - kolektivní výstava skláfiských výtvarnic ( ). Galerie Dooka: M. Trejtnar - Total global shop ( ). Galerie Doubner: Jana Kasalová - In Memoriam Dolly - obrazy a prostorová instalace ( ). Galerie Entler-Dvofiáková: Prodejní expozice obrazû a grafiky. Galerie La Femme: Stálá expozice. Výstava: Novinky z depozitáfie galerie ( leden 07). Galerie Gambit: Lubomír Pfiibyl - Prostorové konfigurace ( ). Galerie Gambra: Surrealismus, alchymie, l art brut, mediální projevy, taktilismus. Galerie Havelka: Šárka Trãková - Aqua - aqua ( ). Galerie hlavního mûsta Prahy: DÛm U Kamenného zvonu: Rudolf Kremliãka se vrací ( ). DÛm U Zlatého prstenu: Stálé expozice: âeské umûní 20. století. Ojedinûlé soubory z let (Toyen, Šíma, Zrzavý, Koláfi, Nepraš, Sopko, Róna aj.). Výstavy: Suterén: Ten, Ta, To - Fotografie a objekt v 90. letech 20. století ze sb. GHMP ( ). Josef Šíma - Návrat TheseÛv ( ). Karel Malich ( ). Mûstská knihovna II. patro: Kfiiãte ùsta! Pfiedpoklady expresionismu ( ). Staromûstská radnice - II. patro: Václav Boštík - divadelní opona ( ). Zámek Troja: Stálá expozice: âeské umûní 19. století. (Brožík, âermák, Mafiák, Hynais, Ženíšek aj.). Vûãné léto v fiímské vile - nová stálá expozice - výbûr historických zobrazení psû, koní a dalších zvífiat ze sb. šlechtických sídel a rezidencí. Bílkova vila: Stálá expozice: Ateliér Františka Bílka. Výstava: Národní pomník - novû zrestaurovaný sádrový model Národního pomníku pro Bílou horu od Františka Bílka z roku Galerie Hollar: XII. festival komorní grafiky ( ). Galerie Jaroslava Fragnera: B. I. G - prezentace architektonického studia z Dánska ( ). Galerie Jifií vestka: Markéta Othová - Mluv s ní - fotografie ( ). Galerie Josefa Sudka (Úvoz 24): Josef Ehm - Fotografie z 30. a 40. let ( ). Galerie Justitz - Galerie 365: Prodejní výstava užitého umûní. Galerie K & B: Prodejní výstava grafiky (Braque, Chagall, Dalí, Miró). Galerie kai de kai: Bedfiich Dlouhý - Fragmenty z díla ( ). Galerie Kamzík (Mungo bar): Kamzíkova 8: Ferdinand Mazùrek, Filip Menzel - obrazy ( ). Galerie Louvre: Marek Vašut - Panama fotografie (od ). Galerie Michal s Collection: Rastislav Michal - stálá expozice. Galerie Millennium: Christian Block - NPOLE ( ). Zimní pfiehlídka souãasného umûní - plastika, malba, design ( ). Galerie Miro: kostel sv. Rocha: Imaginativní a fantaskní umûní 20. století ( ). Galerie Montanelli: Kai Teichert - Sv. Starosta ( ). Galerie Navrátil: JIfií Sozanský - Pergameny ( ). Karel Pauzer - Rodin - plastiky, kresby ( ). Galerie NoD: Czech Point - Mezinárodní výstava a festival politického umûní ( ). Galerie Peithner-Lichtenfels: Stálá prodejni expozice. Galerie Peron: Prodejní a aukãní síà. Výstava: Marie Varvodiã - Intimní oceán (od ). Galerie Pictura: Výstava dražených pfiedmûtû. Galerie Podkroví: Husova 9: Jifií Nûmec (od ). Galerie Rudolfinum: Akné - Souãasná ãeská malba ze sbírky Richarda Adama ( ). Galerie Smeãky: Odsud nûkam, odnûkud sem - kolektivní výstava ( ). Galerie tûpánská: Josef Koudelka - Camargue ( ). Kavárna: Katarina Sadovski ( ). Jan Faulkner ( ). Galerie restaurace Trilobit: Palackého 15: Alexandr ILKO (Iljušãenko) - obrazy - stálá expozice. Galerie U prstenu: Victory-Nox (od ). Galerie Václava pály: Tomáš Bím - Malífi sváteãní všednosti ( ). Tomáš Bican - Mûsto ( ). Galerie Ve tupartské: Nákup a prodej umûleckých dûl. Stálá expozice: František Tichý - grafika, Jifií Koláfi - koláže. Galerie Velryba: Jan Dyntera - Domov ( ). Galerie Vltavín: Masarykovo nábfi. 36: Stálá prodejní expozice výtvarného umûní. Výstava: Jaroslav Valeãka - obrazy ( ). Galerie Vltavín: Ostrovní 6: Stálá prodejní expozice výtvarného umûní 20. století. Galerie V UP: Jakub Hošek, Anežka Hošková, Ladislava Gažiová - Melancólia 2 ( ). Galerie Zdenûk Sklenáfi: Milan Grygar - Akustické kresby a partitury ( ). Galerie Zjevi tû: Prostor pro výtvarníky z fiad hercû, zpûvákû, muzikantû a dalších profesí. Galerie Zlatá husa: Znovuotevfiení expozice ãeského umûní Návrat osmi. Výstava: Bedfiich Dlouhý, Aleš Veselý ( ùnor 07). Galerie Ztichlá klika: Vûroslav Bergr - Mahlerovské téma - práce z let ( ). Gallery Art Factory: Vladimír Franz - V nový život - obrazy ( ). Goethe-Institut: Theatrum I ( ). Hergetova cihelna (Pražský kabinet šperku): Stálá expozice: âeský granát. Výstava: Mûsto K. Franz Kafka a Praha. Hradãanská galerie J. Kalouska: Prodejní salón. Italsk kulturní institut: kaple: Antichi e nuovi percorsi della pietra trentina - Progetto Pietra 2006 ( ). Kaiser tejnsk palác: Malostranské nám: Smysl života, smysl umûní ( ). Karolinum - KfiíÏová chodba: Aukãní salon výtvarníkû Konta Bariéry ( ). Klá ter premonstrátû na Strahovû: Stálá expozice: Od gotiky k romantismu. Kongresové centrum ânb: Senovážné nám. 30: Svûtlo - práce studentû ateliéru Fotografie VŠUP ( ). Krásn ztráty: Ateliér Fotografie Ivana Pinkavy ( ). Langhans Galerie: Anna Fárová & fotografie - práce od roku 1956 ( ). Maìarsk kulturní institut: Gitta pap - Cirkus - malba (od ). Národní galerie v Praze: Klá ter sv. AneÏky âeské: Stálá expozice: Stfiedovûké umûní v âechách a Stfiední Evropa ( ). Výstava: Deskový obraz Madony Ochranitelky (do dubna 07). Klá ter sv. Jifií: Stálá expozice Národní galerie: Umûní manýrismu a baroka v âechách. Pfiízemí: Malífiská a sochafiská dílna 17. a 18. století v âechách. Alegorie Vody, alegorie Zemû. Pieter Stevens - íãní krajina (zapûjãeno od ). ternbersk palác: Stálá expozice: Evropské umûní od antiky do závûru baroka. Další ãást stálé expozice v pfiízemí - nûmecká a rakouská malba století. Výstava: Dílo sezóny: Rachel Ruysch - Zátiší s kvûtinami. Francesco Solimena - Fathon prosí Apollóna o zapûjãení sluneãního vozu. Kabinet evropské kresby a grafiky: Francouzská grafika 18. stol. podle velkých mistrû ( ). VeletrÏní palác: Stálá expozice umûní 19., 20. a 21. století a expozice zahraniãního umûní. Výstavy: Respirium: 1. patra: Zdenûk Šimek ( ) - sochafiské dílo ( ). Respirium mezaninu: Gaston Lachaise ( ) ( ). 2. patro: Jifií Valoch - Instalace ( ). Stálá expozice zahraniãního umûní. 3. patro: Grafické kabinety: Jean Cocteau - les Mystere de jean L Oiseleur (do ). 4. patro: Josef Vojtûch Hellich ( ) (do ). 5. patro-ochoz respiria: Robert Schad - Ocel a ãas ( ). Pfiedpolí VP - plastiky (M. Knížák, S. Kolíbal, K. Malich, K. Nepraš, A. Veselý). Palác Kinsk ch: Otevfiení stálé expozice Krajina v ãeském umûní století. âeská barokní krajina. Krajinomalba v 19. století. Grafick kabinet: Rodina MánesÛ (záfií - prosinec 06). Vald tejnská jízdárna: Slezsko - perla v âeské korunû ( ). DÛm U âerné Matky BoÏí: Muzeum ãeského kubismu. Stálá expozice. Zámek Zbraslav: Stálá expozice: Sbírka asijského umûní. Výstava: Kavkazské koberce ( ). Nová síà: Kompresionisti ( ). Galerie Pictura - pfiedaukãní výstava ( ). Jan Baãkovský - obrazy ( ). Malá galerie Nové sínû. Galerie Pictura - pfiedaukãní výstava ( ). Dan Uriãek - mladé kresby pastelem ( ). Jan Baãkovský - obrazy ( ). Obecní dûm: Jídelny: Grete Popper ( ). V stavní sály: V barvách chorobných - Idea dekadence a umûní v ãeských zemích ( ). Památník národního písemnictví: Letohrádek Hvûzda: Stálá expozice: Minulost a pfiítomnost. PraÏsk dûm fotografie: AVU Praha - Ateliér nových médií II ( ). PraÏsk hrad: Obrazárna PraÏského hradu: Stálá expozice. Nejvy í purkrabství: Muzeum hraãek. Star královsk palác: Stálá expozice: Pfiíbûh Pražského hradu. Soubor renesanãního skla. Exponáty ze sbírek Archeologického ùstavu AV âr - nálezy pozûstatkû pravûkých zvífiat z areálu PH. Tereziánské kfiídlo Starého královského paláce: Pražský hrad ve fotografii (do ). Jízdárna PraÏského hradu: Pfiíprava výstavy. Císafiská konírna: Jan Jifií Heinsch - Malífi barokní zbožnosti ( ). Letohrádek královny Anny: Na ãtyfiech nohách - sedací nábytek Pražského hradu. Lobkovick palác: Zemû v paprscích svûtla - valonská keramika ( ). Senát PâR: Valdštejnský palác: Miloš Michálek - ãeská zahrádka - fotografie ( ). SenováÏné nám.2 - Knihovna: Michal Blažek - stálá exopozice portrétû. Slovansk dûm: Stálá expozice: Jifií David - Bez soucitu - foto-projekt. Studio LR: Malostranské nábfi. l: Šperk sedmkrát jinak ( ). Studio PamûÈ: Eva Vejražková - Pupeny, kvûty, plody - obrazy, kresby, akvarely ( ). Vinn sklep Újezd: Újezd 19: Silvia Eva Kassayová - obrazy (od ). V stavní síà Mánes: Eva Kmentová - Deník díla ( ). V stavní sínû a galerie v Praze 2-13: Altán Klamovka: Pavel Starý - textil ( ). Fotografie osob s mentálním postižením - Sdružení pro pomoc s ment.post. P 5 ( ). Atrium na ÎiÏkovû: Karel Demel - grafika ( ). Café Pavlaã-Galerie 35m 2 : Karel Štûdrý - Architektury ( ). Dobe ka (divadlo Sklep): Andrea Králová - autoportréty ( ). Alena Schulz, Markéta Kfieãková - šité obrazy ( ). Entrance: Jitka Mikulicová ( ). Futura: Chaplin Residence Fighter. Daniel Pitín ( ). Galerie 9: Jasan Zoubek - Trupy ( ). Galerie Anderle, o. p. s.: Pelléova vila: Stálá expozice: Jifií Anderle - obrazy, kresby, grafika Sbírka afrického umûní - nové pfiírûstky. Výstava: Kabinet grafiky: Míla Judge-Fürstová - grafiky, obrazy. In camera: Václav Jíra - Antistrojky (od 7. 9.). Galerie AVU: Sleãno, milujete mého muže? - kolektivní výstava ( ). âundrklub - reportáže, zkušenosti a výsledné práce studentû AVU ze zahr. stáží ( ). Galerie Barrandov: Matefiské školky ( ). SVU - Umûlec žijící na Praze 5 ( ). Galerie C2C: Czech Point ( ). TransGenesis - festival (od ). Galerie Carpe diem: Josef Achrer - Na Flófie ( ). Galerie Deset-Waldesovo muzeum: Miroslav Pošvic - Mrknutí oka - grafika, obrazy (od ). Galerie Dion: Marcela Vichrová - Parafráze -obrazy ( ). Galerie Chodovská tvrz: Velká galerie:: Kouzlo polárního svûta ( ). Malá galerie: E. A. Schmidtová - grafika, Pavel Soukup - obrazy ( ). Galerie Litera: Karel Cudlín - fotografie ( ). Galerie Maldoror: Umûní 20. století, surrealismus, l art brut. Galerie Vernon: Vladimír Skrepl - obrazy. Martin Kocourek - Privát ( ). Galerie Via Art: Václav Bláha - Prší ( ). Geofyzikální ústav AV âr: Ladislav Danûk - kresby a obrazy ( ). Hole ovická trïnice-hala ã. 40: 1. mezinárodní sympozium interdisciplinárního procesu v souãasném umûní ( ). Hunt Kastner Artworks: Kamenická 22: César Martínez - Neodmyslitelná pfiítomnost ( ). INDIGO galerie Ïivotního stylu: âeští a slovenští výtvarníci - Autorské odûvy, módní doplàky, šperky, sklo, keramika, fotografie, obrazy, grafika. Výstava: Zvífie v tvorbû ãeských výtvarníkû - malba, grafika, keramika, textil. Instituto Cervantes de Praga: Ester Ferrer - V rytmu ãasu ( ). Eduardo Arroyo - Pfiíkladné portréty (od ). Karlín-hala âkd: Thámova 8: Jifií Beránek - Síla ticha ( ). Karlín Studios: Tomáš Lahoda - Jeleni ( ). Veronika Drahotová - Safe ( ). Ke Karlovu: Augustiniánsk muïsk klá tûr Na Karlovû: Figurama 06 ( ). Klub âerná koãka: Thámova 4: Jan Krumphanzl, Tereza Vacková - Konfrontace 2006 (od ). Národní kulturní památka Galerie Vy ehrad: (Nad Libušinou lázní) Stálá expozice: Pevnost Vyšehrad v dûjinách pražského opevnûní. Výstava: Karel Hynek Mácha ( ) a souãasné výtvarné umûní ( ). Martin Patfiiãný - Dfievo ( ). Polsk institut: Zbigniew Libera - Pozitivy ( ). Satelit bar: Lukáš Bradáãek - obrazy. vandovo divadlo-v tvarná zeì: Jifií David - Hlad a láska. Ústav makromolekulární chemie AV âr: Potvary Andrei Štekrové ( ). Muzea: Národní muzeum: Stálé expozice. Výstavy: Muzejní palác volá po rekonstrukci! ( ). Lovci mamutû ( ). Hollareum: Pohlednice z našich karbonských pralesû (do prosince 2006). Panteon: Knihy z povodnû ( ). Letohrádek Kinsk ch-musaion: Kinského zahrada 98: Nová expozice ãeského národopisu - hmotná i duchovní kultura, lidové umûní, zvyky, sbírky lidového odûvu, bydlení hospodáfiství. Náprstkovo muzeum: Stálá expozice. Výstavy: E. St. Vráz v âínû - fotografie z roku 1901 ( ). Tradiãní fiemesla Maghrebu ( ). Komunální politik Vojta Náprstek ( ). Nerudova 32: Expozice historických lékáren. Lapidárium NM: Stálá expozice: Památky kamenosochafiství v âechách st. UmûleckoprÛmyslové muzeum: Stálá expozice. Pfiíbûhy materiálû. Pfiíbûh vlákna. Tisk a obraz. Umûní ohnû. Klenotnice. Nová expozice: Stroje ãasu - sbírka hodin a hodinek. Výstava: Jifií Pelcl - Subjective x Objective - design ( ). âeské muzeum hudby: Karmelitská 2/4: Stálá expozice: âlovûk nástroj hudba. Muzeum hlavního mûsta Prahy: Stálá expozice: Historická Praha. LangweilÛv model Prahy z let Müllerova vila: Dílo arch. Adolfa Loose. Vstup možný jen po rezervaci - tel Podskalská celnice na V toni: Stálá expozice o historii zaniklého Podskalí, o voroplavbû na Vltavû, nákladní lodní dopravû a pražské osobní paroplavbû. Muzeum Kampa: U Sovových mlýnû 2: Stálé expozice: Sbírka Jana a Medy Mládkových. Muzeum Alfonse Muchy (Kaunick palác): Díla Alfonse Muchy. Národní technické muzeum: Stálé expozice. Pedagogické muzeum J. A. Komenského: Židovské školství ( ). Muzeum policie âr: Figurama 06 ( ). Îidovské muzeum: Stálá expozice. Maiselova synagoga: Stálá expozice: Dûjiny ŽidÛ v âechách a na Moravû - 1. ãást. Pinkasova synagoga: Stálá expozice: Dûtské kresby z Terezína Památník ãeských a moravských ŽidÛ, ktefií se stali obûèmi holokaustu. Pinkasova uliãka: Melissa Shiff - Ark / Archa ( ). panûlská synagoga: Stálá expozice stfiíbra ze sb. Židovského muzea v Praze - Stfiíbro ãeských synagog. Dûjiny ŽidÛ v âechách a na Moravû.Klausova synagoga: Židovské tradice a zvyky a svátky, synagoga, bûh života. Galerie Roberta Guttmanna: Druhý život ãeských svitkû Tóry ( ). Americké stfiedisko-vratislavsk palác: Marek Podwal - Výtvarné metafory (do ). âechy A MORAVA: ANDùLSKÁ HORA u Chrastavy: Kostel: Jan Mûfiiãka - Rajská zahrada (od ). BECHYNù: zámeck pivovar-ajg: Mezinárodní sympozia keramiky. BENE OV u Prahy: Muzeum umûní a designu: Malé stálé expozice: âeská a slovenskcá fotografie 19. a 20. století. âeská malba dnes. Kresba a grafika osobností ãeského umûní 20. století. Miloslav Chlupáã a souãasná ãeská plastika. âeský grafický design. Umûní Benešovska 20. stol. Laboratofi barev a tvarû. Vizuální gramotnost. Výstavy: Bienále 2006 ( ). BEROUN: Mûstská galerie: David Ištok - Plátna ( ). BEZDRUÎICE-zámek: Stálá expozice skla. BOSKOVICE: Synagoga: Dûjiny místní židovské komunity. Zámeck skleník: Gabriela Kolãavová - Korálky na niti ( ). BRNO: Moravská galerie UmûleckoprÛmyslové muzeum: Stálá expozice umûleckého fiemesla, užitého umûní a designu v promûnách historie. Místo pamûti, prostor orientace. Možná sdûlení - kolekce umûleckých dûl Moravské galerie pro nevidomé a slabozraké. Výstavy: Umûní restaurovat umûní - práce restaurátorského oddûlení v Brnû bûhem let ( ). Camera: Dorit Margreiter Angelo View Drive ( ). MístodrÏitelsk palác: Stálá expozice: Pohled Medùsy - Evropské umûné šesti století. Výstavy: Václav Jirásek - Industria ( ). Ambit: Nejkrásnûjší ãeské knihy roku 2005 ( ). Galerie Kabinet: Josef II. orající na poli u Slavíkovic ( ). PraÏákÛv palác: Stálá expozice: Zrcadlení v hloubce - Jan Preisler v generaci 90. let (záfií 06 - duben 07). Výstavy: Zorka Ságlová ( ). Jifií Skála - Výmûna rukopisu ( ). Atrium: Transkultura - Akt 1 - Jasper Alvaer, Isabela Grosseová ( ). Prostor pro jedno dílo: Jifií Kovanda - Bez názvu (do ). DÛm umûní mûsta Brna: 1. patro, Procházkova síà: Cena Jindfiicha Chalupeckého Laureátky Ceny Oskára âepana za rok 2006 ( ). Galerie Jaroslava Krále + hala: Daniel Balabán ( ). DÛm pánû z Kun tátu: Pfiízemí: Stálá expozice Moravského zemského muzea: Leoš Janáãek a Brno. V stavy: Pfiízemí: Vyvolávaãi snû - pocta Freudovi ( ). 1. patro: Václav Stratil - Country není smrt ( ). Galerie 99: Daniela Dostálková - The Town I Like ( ). Galerie v tvarné pedagogiky: Kalajsyn ( ). Galerie Design centra âr: Studentský design 2006 ( leden 07). Muzeum mûsta Brna: Adolf Loos - Müllerova vila v Praze. Pfiíbûh památky moderní architektury a její obnovy. pilberk hrad: Kasematy. Stálé expozice: Špilberk od hradu k pevnosti (stavební vývoj hradu, hradní studna). Špilberk - Žaláfi národû. Brno na Špilberku (dûjiny mûsta Brna). Od renesance po modernu (výtvarné umûní ). O nové Brno (brnûnská architektura ). Severní kfiídlo - barokní kaple: Fotomontáže Johna Heartfielda. Výstava: Pedro Roth - fotografie ( ). Západní kfiídlo-2. patro: Radek Pilafi - vánoãní výstava ( ). V chodní kfiídlo, pfiízemí západního kfiídla: Sága moravských PfiemyslovcÛ ( ). Prohlídky pfiedem objednat. Galerie Ars: Vladimír Kokolia - BÛh ( ). Galerie Aspekt: Martin Zálešák - Moje ùroda - obrazy ( ). Galerie Dolmen: Jan Spûváãek - obrazy (od ). Galerie Dvorana: Pfiíkop 6: Stálá prodejní výstava. Galerie Katakomby: Milivoj Husák - Sklepení III ( ). Galerie mlad ch: Petr Bafiinka, Pavel Strnad - Moral Combat - spoleãná instalace ( ). Galerie U dobrého past fie: Sell Me Buy Me - reklama a umûní ( ). Galerie Brno: Kaori Okano - sklo ( ). Galerie Na Bid lku: Peter Demek - Objekty ( ). Galerie Kabinet: Marie Filippovová - Dopad vodopádu a stéla - kresba, instalace ( ). Litografie kolektivní výstava ( ). Galerie Platinium: Vevefií III: Petr Kožíšek - První sníh ( ). Galerie Fakulty v tv.umûní VUT: Horizonty, patnáct let Fulbrightovy komise v âr ( ). Galerie SC: Kozí 8: Samuel Pauão - Tvrdé songy ( ). V stavi tû: Pavilon G: Dlouhodobá výstava Vila Tugendhat. BRTNICE: Muzeum Rodn dûm Josefa Hoffmanna: Stálá expozice: Josef Hoffmann - Nadãasový design. BRUNTÁL: Zámek: Svût ãeské grafiky ( ). Galerie V Kapli: Barbara Benish - Criss - Cross ( ). BRU PERK: Galerie V tvarného centra Chagall: Beskydská krajina v obrazech a fotografiích ( ). B EZNICE: zámek: Mûstská obrazárna Ludvíka Kuby. BYST ICE pod Host nem: zámek: Stálá expozice: Životem a dílem Vojmíra Vokolka - Zpûv z potopy. âeladná: Galerie hotelu Prosper (Výtvarné centrum Chagall): Roman Schmucker - obrazy. âeská LÍPA: Galerie a Galerie Jídelna - Augustiniánsk klá ter: Stálá expozice: Romantika 19. století. Výstava: Smíchovský podhled II ( ). âeská SKALICE: Muzeum BoÏeny Nûmcové: Stálé expozice: Život a dílo Boženy Nûmcové. Textilní muzeum: Stálá expozice. Barunãina kola: Stálá expozice. Regionální informaãní stfiedisko: Vlastislav Balcar - Z poslední doby - fototografie ( ). âeské BUDùJOVICE: DÛm umûní: Elizabeth Grübl a Manfred Grübl - mix media ( ). Pavel Mrkus - video ( ). WortnerÛv dûm AJG: Soumrak ùsvitu ( ). Jihoãeské muzeum: Stálá expozice: Umûleckohistorické sbírky století. Galerie Mûsíc ve dne: Petr Velkoborský - Chvála neostrosti - fotografie ( ). Galerie Nahofie: Fotouniverziáda 06 (od ). Galerie Pod kamennou Ïábou: Vamberecké krajky ( ). âesk KRUMLOV: Egon Schiele Art Centrum: Výstavy: Martin Mainer- Erotika. Bernadette Huber - Voyeurka - video, instalace, objekty, kresba. Veronika Bromová - Krumlovská madona - instalace na fasádû objektu Široká 72 ( ). Geoffrey Hendricks - krabice, žebfiíky, bfiidlicové tašky a nebe ( ). Galerie Art: Výstava dûl autorského okruhu galerie. Regionální muzeum: Historický obraz âeskokrumlovska od pravûku do konce 19. století. âesk Tù ÍN: Muzeum: V stavní síà: Stálá expozice: Obrázky z minulosti Tûšínského Slezska. DAâICE: Mûstské muzeum a galerie: Stálé expozice: Grafika M. Švabinského. Obrazy a grafika 19. a 20. stol. Výstava: Jan íha - Vysoãinou ãtyfi roãních období - fotografie ( ). DùâÍN: Oblastní muzeum: Stálé expozice: Obrazy a grafika ze sbírky výtvarného umûní. Gotická plastika na Dûãínsku. DOR Í : Galerie KS: Ivan Preissler - In memoriam - PrÛzor nebem ( ). DOLÁNKY u Turnova: DlaskÛv statek: Stálá expozice. Modely lidové architektury. DOMAÎLICE: Galerie bratfií pillarû: Stálá expozice obrazû Jaroslava a Karla ŠpillarÛ. Výstava: Anna Macková, Josef Váchal - obrazy, grafika ( ). Galerie Dorka: Salón 2007 ( ). Miroslav Pošvic - Malé pfiíbûhy (od ). FR DEK-MÍSTEK: Muzeum Beskyd. Stálá expozice: Beskydy, pfiíroda a lidé. Výstava: 5. mezinárodní trienále smaltu ( ). Galerie LangÛv dûm: Rudolf Sikora - Sám proti sebe v GLD ( ). Galerie Pod Svícnem: Studenti SUŠ Ostrava - Svûtla a zvuky zemû - audiovizuální projekt ( ). Salon Galerie Pod Svícnem ( ). FR DLANT nad Ostravicí: Mûstsk dûm kultury: Galerie Stálá expozice umûleckého smaltu a litiny. Památník Ferdi e Du i: Ateliér F. Du i: Stálá expozice malífie. HAVÍ OV: Památník Ïivotické tragédie v Havífiovû-Îivoticích: Stálá expozice. Galerie Maryãka: Marie Horáková - sochy, kresby ( ). V stavní síà Viléma Wünscheho: ZUŠ Bohuslava MartinÛ - práce žákû a uãitelû výtv. oboru ( ). Mûstská knihovna: Buìme lidmi aneb O duši, srdci a bfiichu - kolektivní výstava ( ). HAVLÍâKÒV BROD: Galerie v tvarného umûní: Gabriel Filcík - Když velcí byli kluci ( ). HLUBOKÁ nad Vltavou: zámecká jízdárna: AJG: Stálá expozice: Jihoãeská gotika. âeské sochafiství 20. století. Nizozemské malífiství st. HLUâÍN: Galerie Hluãín: Prodejní galerie. HODONÍN: Galerie v tvarného umûní: Stálá expozice: zakladatelská generace SVUM, souãasný region. Cyril Urban - MalífiÛv zápas s andûlem ( ). HOLE OV: achova synagoga: Expozice Židé a Morava. HORAÎëOVICE: zámek-vûï: Barbara Benish - Paní mlynáfika - obrazy, sochy, instalace. Muzeum: Vnitfiní krajina - Jiné umûlecké vize - kolektivní výstava. HORNÍ PLANÁ: Rodn domek A. Stiftera: Adalbert Stifter a rodný kraj. HO OVICE: (Muzeum âeského krasu, Beroun) Umûlecká litina na Podbrdsku. HRADEC KRÁLOVÉ: Galerie moderního umûní: Stálá expozice: âeské výtvarné umûní 20. století. Výstava: Emil Artur Pittermann Longen ( ). HRANICE: V stavní síà Stará radnice: Jan Jaroš - obrazy ( ). V stavní síà Synagoga: Julius Pelikán sochafi (od ). HROBICE u Zlína: Galerie Jifií Holík: Stálá expozice dûl J. Holíka a pfiátel výtvarníkû. HUKVALDY-Rychaltice: Galerie Antonína Kroãi: Stálá expozice dûl A. Kroãi a M. Polianové. CHEB: Galerie v tvarného umûní: 1. patro: Stálá expozice: âeské moderní umûní 20. století. Pfiízemí: Katagami - japonské papírové barvífiské šablony ze sb. západoãeského muzea v Plzni ( ). Artuš Scheiner a pohádková ilustrace ( ). 2. patro: Jaroslav Kováfi ( ) - umûní leptu ( ). Kostel sv. Kláry: Františkánské nám.: Stálá expozice: Gotické sochafiství z ùzemí bývalého histor. Chebu. Evropské malífiství 17. a 18. stol. Galerie 4: Alena Dvofiáková, Viktor Fišer - Misie ( ). CHOMUTOV: Galerie u Sv. Ignáce: Prodejní výstava ãeské grafiky. Hvûzdáfiská vûï: Palackého 86: Stálá expozice: Ilja Sainer - Hvûzdy a ostrovy. Galerie pejchar: Jan Saudek - obrazy ( ). CHRUDIM: Nová v stavní síà: Kornelie Nûmeãková - Veselé obrázky ( ). CH NOV: BílkÛv dûm v Ch novû: Stálá expozice: Dílo Františka Bílka. Od vstup po tel. domluvû: JABLONEC nad Nisou: Muzeum skla a biïuterie: Hlavní secesní budova: Stálá expozice: Kouzelný svût bižuterie. Výstava: Oldfiich Plíva - moje sklo ( ). Galerie Belveder: Stálá expozice: Historický empírový salonek. Sklenûný knoflík 19. století. Výstava: Království panenek Anny Šlesinger ( ). Galerie N: Eva Brodská - gobelíny, Alena Bílková - grafiky ( ). Ateliér keramiky ( ). Galerie Nonet: Podhorská 8: Josef Jíra - obrazy ( ). JIHLAVA: Oblastní galerie Vysoãiny: Masarykovo nám. 24: Stálá expozice: âeské umûní 19., 20., 21. století. Výstava: Bohumila Doležalová ( ). Galerie rytin: Pokračování na straně 14 PŘEDSTAVUJEME VÝSTAVY 11 Profil 58 Skupinu Profil 58 založili v roce 1958 absolventi brnûnských a pražských umûleckých škol Vladimír Drápal (1921), Dalibor Chatrný (1925), Jifií Šindler (1922), František (Schenk) Šenk ( ), Oldfiich Vašica ( ), Oldfiich Hanzl ( ), Jifií Hadlaã ( ), Miroslav Netík (1920) a František Biã ( ). Teoretikem skupiny se stal Igor Zhofi ( ). Skupinu, stejnû jako další výtvarné spolky, které vznikaly od poloviny 50. let, tvofiili umûlci, jež spojoval podobný pfiístup k tehdejší výtvarné tvorbû. Chtûli vybudovat prostfiedí, které by umožàovalo diskusi o souãasném výtvarném umûní mimo jedinou tehdejší oficiální organizaci, Svaz ãeskoslovenských výtvarných umûlcû. Autofii skupiny Profil 58 nikdy nevydali vlastní manifest s pfiesnû vyjádfienými východisky své práce. Spoleãné smûfiování formulovali spíše v obecnûjší rovinû, nevymezovali závazná kritéria orientace tvorby ãlenû skupiny. Vnímaná realita nemûla být pouze mechanicky zachycována, pfiestože umûlci vycházeli z konkrétního smyslového vztahu k vidûné skuteãnosti, usilovali o postupné smûfiování k nefigurativnímu projevu a o autonomnost umûleckého díla, experimentovali s neobvyklými výtvarnými postupy. Snažili se navázat a obhájit kontinuitu moderního umûní vûãi akademickému tradicionalismu, prosazovali trendy, které se vymykaly oficiální ideologii. Postupem ãasu zaãalo být to, co jednotlivé ãleny skupiny odlišovalo, výraznûjší než to, co je zpoãátku spojovalo. Po roce 1963 opustili skupinu D. Chatrný a F. Šenk, v 2. polovinû 60. let odešel J. Hadlaã. Poslední výstava sdružení byla v roce 1971 po dvou dnech z ideových dûvodû uzavfiena a ãinnost sdružení, stejnû jako aktivity dalších spfiíznûných výtvarných skupin, administrativnû zrušena. Poprvé se skupina prezentovala v roce 1959 výstavou Profil 58 v Domû pánû z Kunštátu v Brnû. Z dalších výstav spolku vybíráme: Kraj, ve kterém žiji (1961, Kabinet umûní, Brno), Grafika skupiny Profil 58 (1961, Divadlo Na zábradlí, Praha), Užité umûní ãlenû tvûrãí skupiny Profil 58 (1962, Moravská galerie, Brno), Profil 58 (1963, výstava Konfrontace brnûnských tvûrãích skupin, DÛm umûní, Brno), TvÛrãí skupina Profil 58 (1965, DÛm pánû z Kunštátu, Brno), TvÛrãí skupina Profil 58 (1965, Oblastní galerie Vysoãiny, Jihlava), Blok brnûnských tvûrãích skupin (1969, DÛm umûní, Brno), Profil 58 (1971, Nová síà, Praha). Zpracovala Marie Haškovcová NABÍDKY VÝTVARNÍKŮM Referent NPÚ Národní památkový ùstav, ùzemní odborné pracovištû stfiedních âech v Praze, vyhlašuje konkurz na pozici referenta provozního oddûlení v rámci ùtvaru provozního námûstka. Pracovní náplní je koordinace a kontrola ãinnosti spojené s provozem spravovaných objektû, vyfiizování agendy a vedení databáze. NPU od uchazeãû požaduje SŠ vzdûlání, znalost práce s PC, zodpovûdnost, morální a obãanskou bezùhonnost, loajalitu, fiidiãský prûkaz skupiny B. Zájemci mohou zasílat své nabídky se strukturovaným životopisem na: aussenbergova@stc.npu.cz, kontaktní osoba: Julie Aussenbergerová.

13 ). Picasso and the Theater ( ). Anonymous ( ). Museum für moderne Kunst: Andreas Slominski ( ). Städel Museum: Von Tizian bis Tiepolo ( ). Rotunda: Martin Kippenberger - A Donation to the Städel Museum ( ). Riverside Gallery: Focus of Johannes Verspronck - Portrait of a Seated Woman ( ). Gärten - Ordnung, Inspiration, Glück ( ). Liebieghaus Skulptursammlung: The Fantastic Heads of Franz Xaver Messerschm idt ( ). FRESNOY: Studio national des arts contemporains: Patrick Keiller - Londres Bombay ( ). GRAZ: Kunstverein Medienturm: Further Processing. Generative Kunst, offene Systeme ( ). HAMBURK: Hamburger Kunsthalle: Max Beckmann - Jahrmark und Berliner Reise ( ). Mahjong - Chinesische Gegenwartskunst aus der Sammlung Sigg ( ). Caspar David Friedrich ( ). Horst Janssen ( ). HANNOVER: Sprengel Museum: Opening Doors ( ). Rudolf Jahns - Malerei und Grafik ( ). Merzgebiete - Kurt Schwitters und seine Freunde ( ). Pipilotti Rist - Video ( ). CHICAGO: Museum of Contemporary Art: Massive Change - The Future of Global Design ( ). KARLSRUHE: ZKM-Zentrum für Kunst und Medientechnologie: Faster! Bigger! Better! ( ). Paul Vitrilo und die Künste ( ). Mindsets ( ). Light Art, Artificial Light ( ). KASSEL: Kunsthalle Fridericianum: Yael Bartana - Amateur Anthropologist ( ). KOLDING: (Dánsko): Czech Glass , Design in an Age of Adversity ( ). KOLÍN nad R nem: Museum Ludwig: Ed Ruscha - Das fotografische Werk ( ). BlueOrange Kunstpreis Gabriel Orozco ( ). Galerie Ucher: František Kyncl - Die Konstruktion der Unendlichkeit ( ). KOSTNICE: Ulrike Ottinger - fotografie ( ). LIPSKO: Museum der bildenden Künste: Peter Doig ( ). Rosenkranz-Kubus III ( ). LIVERPOOL: Tate Liverpool: Henry Moore - Natural Form, Patrick Caulfield ( ). Liverpool Biennial 2006 ( ). LJUBLJANA: Mestna galerija: Liverpool Biennial International 06 ( ). LOND N: National Gallery: Cézanne in Britain ( ). Velázquez ( ). The British Museum: Power and Taboo - Sacred Objects from the Pacific ( ). Tate Modern: Peter Fischli & David Weiss - Flowers & Questions - Retrospektive ( ). David Smith - A Centennial ( ). Carsten Höller ( ). Rings of Saturn ( ). Living History - Tate Modern Collection ( ). Tate Britain: Phil Collins they shoot horses ( ). William Turnbull ( ). Holbein in England ( ). Turner Prize 2006 ( ). BP British Art Display ( ). East-West: Objects Between Cultures ( ). Art Now: Raqib Shaw ( ). Barbican Centre: Gallery: Living Gistory - European Photography since 1914 ( ). The Curve: Richard Wilson ( ). Camden Arts Centre: Laura Owens - paintings ( ). Nicole Wermers - Earring ( ). Victor Grippo ( ). Royal Academy of Arts: Auguste Rodin ( ). Chola - Sacred bronzes of Southern India ( ). Design Museum: Designing modern Britain ( ). Victoria and Albert Museum: Leonardo da Vinci - Expiriens, Experiment and Design ( ). The Renaissance Home ( ). Rokeby: Peter Davis ( ). Brick Lane Gallery: Peace Camp ( ). LOS ANGELES: Hammer Museum: Aernout Mik ( ). Wolfgang Tillmans - Retrospektive ( ). LUXEMBURG: Moderne Grand-Duc Jean Luxemburg: Michel Majerus ( ). MALLORCA-PALMA: Es Baluard museum: Picasso and books. Bancaja Collection ( ). MIAMI-FLORIDA: Miami Art Museum: Upper Level Gallery: Lorna Simpson ( ). Plaza Level Gallery: Modern Photographs from the Charles Cowles Collection ( ). New York Gallery: Mark Dion ( ). MILAN: Spazio Oberdan: Wherever we go - Art, Identity, Cultures in Transit ( ). Gorgonzola: Ania Orlikowska - Still life ( ). MNICHOV: Haus der Kunst: Black Paintings ( ). Amrita Sher-Gil - An Indian Artist Family in the 20th Century ( ). Allan Kaprow ( ). Zu Gast im Haus der Kunst ( ). Kunsthalle: Auguste Rodin - Der Kuss - Die Paare ( ). Bayerische Staatsgemäldesammlungen: Pinakothek der Moderne. Detective Stories ( ). Israhel von Meckenem ( ). A Modern Family Saga of Italian Design ( ). Young-Jae Lee ( ). Myths - Jewels today - seen by Stefan Hammerle ( ). Dan Flavin - Retropsektive ( ). Alte Pinakothek: Leonardo - Die Madonna mit der Lerche ( ). Cy Twombly (-Dez.). Lenbachhaus: Gabriele Münter - Fotografie ( ). Kunstbau: Cerith Wyn Evans - Kunstpreis der Kulturstiftung Stadtsparkasse ( ). Grimm/Rosenfeld: Damien Cadio - Goodbye Victorie ( ). Pasinger Fabrik: Jan Mladovský, Jost Hecker - Performance ( ). Walter Storms Galerie: Roland Fischer - Fotografien ( ). NEW YORK: Metropolitan Museum of Art: The Armored Horses in Europa ( ). MoMA: Artist s New Photography 2006 ( ). Eye on Europa ( ). Brice Marden ( ). Manet and the Execution of Maximilian ( ). Corning Museum of Glass: Glass of the Maharajahs - European Crystal Furniture for Indian Royalty ( ). Rockwell Museum of Western Art: Fields & Streams - Hunting and Wildlife in the Great American West ( ). Brooklyn Museum: Walton Ford - Tigers of Wrath - Watercolours ( ). Ron Mueck ( ). Ancient Egyptian Magic - Manipulating Image, Word and Reality ( ). Solomon R. Guggenheim Museum: Spanish Painting from El Greco to Picasso ( ). Grimm/Rosenfeld: Dennis school ( ). NICA: Galerie Depardie: Alain Arias - Misson ( ). NOISY-LE-SEC: La Galerie, Contemporary art centre: Olivier Nottellet - Solo show ( ). NORIMBERK: Kunsthalle: Ausstellung zur Verleihung des Katalogpreises...( ). Daniels, Michael Krebber. Klaus Merkel - Drei Positionen von Malerei der 1980er und 1990er Jahre ( Jan. 07). PA ÍÎ: âeské centrum: Des photographies en noir et blanc de Milan David - Séjour transitoire ( ). Air de Paris: Domino ( ). Centre George Pompidou: Stálé expozice. Výstavy: Pawel Althamer ( ). Mouvement des Images - Art, Cinema ( ). Yves Klein ( ). Vija Celmin ( ). Hiroshi Sugimoto ( ). Edouard Sautai ( ). BD Reporters ( ). Musée du Louvre: Corps étrangers ( ). Candida Höfer ( ). William Hogarth, Rembrandt dessinateur ( ). Desiderio da Settignano - Sculpture ( ). Jeu de paume: Lee Friedlander ( ). Hotel de Sully: Joel Meyerowitz - Color Work ( ). Petit Palais: Stálá expozice: Obrazy, sochy, užité umûní od renesance do roku Výstava: Rembrandt ( ). Galeries nationales du Grand Palais: Il était une fois Walt Disney ( ). Portraits publics, Portraits privés ( ). Musée de l Orangerie: Orangerie Les Peintres de la réalité ( ). Marmottan-Monet: Stálá expozice Claude Moneta. Impresionismus. Musés d Art et d Histoire du Judaisme: Stálá expozice: Malífiství 20. století. Musée d Orsay: La photographie de Maurice Denis ( ). Cézanne, Jeff Wall - Monet, Francois Morellet - Correspondances ( ). Un ensemble Art Nouveau. La donation Rispal ( ). Musée Picasso: Stálá expozice dílo Pabla Picassa. Výstava: Picasso / Berggruen une collection particuliére ( ). Musée Rodin: Stálá expozice soch Augusta Rodina. Výstava: A. Rodin - Dessins et aquarelles ( ). Musée d Art moderne de la Ville de Paris: Karen Kilimnik ( ). Musée national du Moyen Age-Thermes et Hôtel de Cluny: Pinceaux de lumiére Du modéle au vitrail ( ). Galerie Helenbeck: Fred Meliani ( ). Guimet: Stálá expozice: Kolekce asijského umûní. Hôtel de Soubise: Marie -Antoinette - Piéces a conviction ( ). Musée national du chateau de Compiégne: Louis XVI et Marie-Antoniette a Compiégne ( ). La maison rouge - fondation Antoine de Galbert: Busy Going Crazy ( ). Le Centre culturel canadien: Donigan Cumming - La Somme, le sommeil, le cauchemar ( ). POTSDAM: Brandeburgischer Kunstverein Potsdam: Heimatflimmern - Eine Koopperation zwischen dem Kunstpanorama Luzern und dem BKV Potsdam ( ). ROTTERDAM: Kunsthal: Henry Moore and the Challenge of Architecture ( ). ROVERTO: (Itálie): Mart: Schiele, Klimt, Kokoschka and Viennese friends ( ). Mitomacchina - Automythos ( ). RUEIL-MALMAISON: Chateau de Malmaison: Dagoty a Paris Manufacture de porcelaine de l Impératrice ( ). EZNO: Kunstforum Ostdeutsche Galerie: Grenzgänger. Die künstlerische Identitätssuche im östlichen Europa ( ). SALZBURG: Museum der Moderne Salzburg Mönchsberg: Der Blick in die Sonne ( ). SUReal ( ). Peter Baum ( ). SETE: (Fr): Musée International des Arts Modestes de Sete: Bang! Bang! Trafic d armes de Saint-Étienne ( ). SEVRES: (Francie) Musée national de Céramique: Tóji - Avant-garde et tradition du Japon ( ). St IVES: Tate St Ives: Roger Hilton. Nick Evans - Artists in Residence Janet Leach, Modernism in St. Ives ( ). STOCKHOLM: Moderna Museet: Jonas Dahlberg - Invisible Cities ( ). Africa Remix ( ). Bonniers Konsthall: 20 Years! ( ). Mejan Labs: Ken Feingold ( ). STRASSBURG: Musee d art moderne et contemporain: Von Jugendstil bis Bauhaus ( ). Daniel Depoutot ( ). Georges Rouault - Rétrospective ( ). STUTTGART: Staatsgalerie: Humanism in China ( ). Photo-Kunst ( ). Schenkungen und Vermächtnisse ( ). VAR AVA: âeské centrum: Tomáš Dittrich, Jifií Ernest - Odlouãené prostory ( ). VÍDE : Kunsthistorisches Museum: Bellini, Giorgione, Tizian und die Renaissance der venezianischen Malerei ( ). MuseumQuartier Wien: Kunsthalle. Raymond Pettibon ( ). Americans ( ). Project wall: Hans Wiegand ( ). Project space: Green Flame ( ). Leopold museum: German Expressionists ( ). KunstHaus: Sante D Orazio - Photographs ( ). Künstlerhaus: Fotogramme ( ). Peter Sellars - Wiener Festwochen - New Crowned Hope ( ). Ona B ( ). MUMOK: Stiftung Ludwig: Franz Gertsch. Erwin Wurm ( ). MAK: Tone Fink - Textil ( ). Prototypes - Next Generation - Industrial Design der Linzer Kunstuniversität ( ). Hernan Diaz Alonzo - Yefirotarch ( ). Susanne Hammer - Short Stories - Schmuck ( ). Das richtige Buch - Johannes Gachnang als Verleger ( ). Form im Wandel - Gegenwartskeramik aus Österreich ( ). Elke Krystufek - Liquid Logic. The Height of Knowledge and the Speed of Thought ( ). Galerie Belvedere: Egon Schiele - Vorbild und Widersacher in der zeitgenössischen Kunst ( ). Aufgeklärt Bürgerlich - Porträts von Gainsborough bis Waldmüller ( ) ( ). Peter Pongratz - Sweet Home Vienna ( ). KnollGalerie: Natascha Nikitin - Ramallah, Akelei Sell - Travelling ( ). Galerie Lindner: Sabine Richter - Paradoxa ( ). Albertina: Picasso ( ). Franz Gertsch - Naturportraits - Holzschnitte und Gemälde ( ). Andy Warhol ( ). BA-CA Kunstforum: Chagall - Meisterwerke ( ). Secession: Judith Hopf, Midori Mitamura, Stan Douglas ( ). Wien Museum Hermesvilla: Schau mich an - Wiener Porträts ( ). Wien Museum Karlsplatz: Ungarn Flüchtlingen in Wien ( ). Zug färt ab ( ). Barbara Pflaum - foto ( März 07). Palais Lobkowitz: Arthur Schnitzler - Affären und Affekte ( ). Thyssen-Bornemisza Art Contemporary: Himmelpfortgasse 13: This is not for you - Sculptural Discourses ( ). WEIDEN: Kunstverein Weiden ev: Einander - Fotografie von Studente der FAMU aus Prag ( ). WINTERTHUR: Fotomuseum: Simultan - Zwei Sammlungen österreichischer fotografie ( ). WOLFSBURG: Kunstmuseum: Lee Miller - Fotografien ( ). Neo Rauch - New Roles. Paintings from 1993 to the Present Day ( ). ÎENEVA: Musée d art et d histoire: Chypre. D Aphrodite a Mélusine ( ). Cabinet des estampes: Henri Matisse ( ). Musée Ariana: L Ariana sort de ses réserves 1- La faience italienne ( ). Bibliothéque d art et d archéologie: Journaux de mode sous toutes les coutures ( ). Musée Rath: Arts, savoirs, mémoire. Trésors de la Biblioth éque de Geneve ( ). Matky Boží 34: Iris a Martin Stfiechovských - rytiny a tisky grafických listû. Galerie Na pûdû: Radan Wagner - Mezi svûty - obrazy ( ). JILEMNICE: Krkono ské muzeum Jilemnice: Zámek: Stálá expozice Františka Kavána. JIND ICHÒV HRADEC: Teinitzerová (Gobelínka): Prodejní expozice tapiserií, skla a keramiky. Národní muzeum fotografie: Pavel Dias - Hlubiny pamûti. Josef Braun Fotografie ( ). Galerie Inspirace: Pavel Piekar - Umûní a cesty ( ). JIRKOV: Galerie Jirkov: Vladimír Šavel a další - Ze zlatého fondu galerie ( ). KAMENICE nad Lipou-zámek (UPM): Stálá expozice: Kované železné práce ze sb. UPM - 1. ãást. Výstava: Alena Matûjková - Cesta, Václav Kubát - Dfievûné hraãky-nehraãky. KARLOVY VARY: Galerie umûní: Stálá expozice: âeské umûní 2. pol. 20. stol. ze sb. GUKV. Výstavy: Mikoláš Axmann - tisky. Jifií Kaãer - kameny ( ). Rudo Prekop - zátiší ( ). KAROLINKA: Galerie Hartinger: Stálá výstava - obrazy, grafika. KARVINÁ: Mánesova síà MDK: Irena Veselá-Rendlová - šperk-pagfong, Hana Sládková - umûlecká fotografie, Josef Matoušek - plastika-kov, kámen ( ). Zámecká galerie Chagall: Peter NižÀanský - sochy ( ). KLADNO: Malá galerie âeské spofiitelny: Karel Cudlín - Mobilky - fotografie ( ). Výstava k 30. letému výroãí galerie (od ). Galerie Radost: SoÀa Lebedová - obrazy, grafika, Daraja âejková - keramika - Kfiehké vztahy ( ). KLÁ TEREC nad Ohfií: zámek: Vývoj ãeského porcelánu - expozice UPM Praha. KLATOVY: Galerie U Bílého jednoroïce: Annegret Hoch, Siegfried Kreitner ( ). Vojtûch Kováfiík, Alexander Johannes Kraut ( ). Pfiízemí: Práce ze 6. mezinárodního sympozia linorytu LINO Stanislav Diviš - Klenová - serigrafie. Schodi tû b valé jezuitské koleje: Olbram Zoubek, Ivan Hostaša - sochy do barokní niky ( ). Galerie F: Vrchlického sady: Stephen King 7 Mike Nicholls - linoryty ( ). KLENOVÁ-zámek: Stálá expozice: âeské umûní 20. století ze sbírek GKK. KOLÍN: Regionální muzeum, Galerie V Zahradû, V stavní síà u Synagogy, Mûstské divadlo: Keramické setkání 2006 ( ). Foyer: divadla Aleš Lamr - Figurální keramika a obrazy ( ). Galerie Via: Práce studentû Odb. stfiední školy podnikatelské ( ). Betlémy ( ). U Zlaté tiky: Pavel Šmíd - Sebeobrana ( ). KROMù ÍÎ: Galerie Mazur: Stálá prodejní výstava výtvarného umûní. Muzeum kromûfiíïska: Pocta tûm, ktefií vzdorovali ( ). Malá galerie: Jindfiich Štreit - Brána nadûje - fotografie ( ). KU IM: Galerie ad astra: (zámek): Tomáš Císafiovský - Vûcné bfiemeno ( ). KUTNÁ HORA: Okresní muzeum: âeské muzeum stfiíbra: Hrádek: Stálá expozice: âeské muzeum stfiíbra a stfiedovûký dûl. Kamenn dûm: Stálá expozice: Královské horní mûsto - mûšèanská kultura a život v stol. TylÛv dûm: Stálá expozice: J. K. Tyl. Galerie Felixe Jeneweina: Stálá expozice: Svût ãeské mince a medaile. Vla sk dvûr: PfiírÛstky sbírek GFJ ( ). Sankturinovsk dûm-2. patro: Jan Paul - obrazy ( ). KY ICE: Galerie U RandÛ: Tomáš Paul - Co dûm dal - obrazy, kresby, papírové objekty ( ). LAN KROUN: Mûstské muzeum: Zdenûk Koláfiský - nová stálá expozice medailí, mincí, sochafiských prací. Prodejní vánoãní výstava ( ). Galerie: Jarmila Uhlífiová - obrazy, Bedfiich Šilar - dfievofiezby ( ). LÁNY: V stavní síà TGM: Prezidentské období života TGM. Dûjiny obce Lány. LEMBERK: zámek: Historický interiér. Liturgické obfiady - expozice UPM Praha. LIBùCHOV u Mûlníka: zámek: Stálá expozice asijských kultur Náprstkova muzea. LIBEREC: Oblastní galerie: Stálé expozice: âeské umûní 20. století. Francouzská krajinomalba 19. století. Nizozemské malífiství století. Výstava: Šárka Trãková - Co se z lesa ozývá... ( ). Jifií Dostál - Na zemi - obrazy, kresby z let ( ). Malá v stavní síà: Jan Schejbal - Poslední záklaìáci - fotografie ( ). Severoãeské muzeum: Martin Velíšek - Lyžafii ( ). Synagoga: Digitální zahrádka - dílna ( ). Galerie die Aktualität des Schönen...: VJgig Mrkus/Zippe - audioviozuální performance (od ). Galerie N: Eva Brodská - gobelíny, Alena Bílková - grafiky (do ). Ateliér designu keramiky FUUD ( ). LIDICE: Lidická galerie: Stálá expozice: Lidická sbírka z dûl umûlcû z celého svûta darovaných Lidicím. Výstava: Karel Malich - výbûr z tvorby - deníky, pastely, kresby, koláže, plastiky, grafiky ( ). LITOMù ICE: Severoãeská galerie v tvarného umûní: Sbírka - baroko, gotika. Sbírka naivního umûní âech a Moravy. Výstava: Jifií Trnka - Svût Jifiího Trnky - obrazy, ilustrace, loutky ( ). Galerie a muzeum Litomûfiické diecéze: Románské až barokní umûní z diecézních sbírek. Galerie Ve dvofie: Jaroslav Brožek - Barva - médium obrazu ( ). LITOMY L: Portmoneum: Josef Váchal. LNÁ E: Zámek - Tvrz - otevfiení výstavních prostor: Stálá expozice díla skláfie Bohumila Eliáše. LOUNY: Galerie Benedikta Rejta: Transformace krajiny - ze sb. GBR (od ). Vrchlického divadlo: Kavárna: Václav Jíra - obrazy a strojky (od ). Galerie XXL: Lukáš Bradáãek - Zlatý d*fiez - obrazy, sošky, kresby ( ). MARIÁNSKÁ T NICE: Muzeum a galerie severního PlzeÀska: Stálé expozice: Historický vývoj regionu. Etnografická expozice. Vznik âeskoslovenska. Výtvarné umûní 2. pol. 20. st. Umûlecká a užitá litina plaské železárny. MARIÁNSKÉ LÁZNù: Café Art: Eduard Milka - obrazy, grafika (od ). Galerie Atrium hotelu Hvûzda: Akty a abstrakce - obrazy, fotografie ( ). MIKULOV: Regionální muzeum a zámek: Stálá expozice umûní 20. století, výsledky Mikulovských výtvarných sympozií - SklizeÀ Galerie DietrichsteinÛ: Stálá expozice ze zámeckých sbírek. MILEVSKO: Muzeum: Vánoãní ozdoby - Tfipytivá krása ( ). MIRO OV (Rokycany): Knihovna: Jifií Veselý - fotografie. J. Šotta, P. Pešek - dfievûné objekty ( ). MLADÁ BOLESLAV: Palác Templ: Alice Estefányi - Art protis ( ). MORAVSKÁ T EBOVÁ: Mûstské muzeum: Stálá expozice: Holzmaisterova sbírka mimoevropského umûní. Výstava: 7. fotofestival Moravská Tfiebová Zámek:...et in Hollandia ego... - holandské malífiství 17. a raného 18. století ze sbírek NG v Praze. Geologické pomûry Moravskotfiebovska. Humanismus a renesance v Moravské Tfiebové. Výstava: Kaple franti kánského klá tera: Salon na šàûrách - pfiehlídka fotografií. MORAVSK KRUMLOV: zámek: Alfons Mucha - Slovanská epopej. MOST: Dûkansk chrám Nanebevzetí Panny Marie: Petr ehofi - Orbis pictus ( ). NÁCHOD: Galerie v tvarného umûní: Zámecká jízdárna: Náchodský výtvarný podzim: ( ). Pfiízemí: - Práce z výtvarné soutûže NAŠE galerie ( ). Ochoz: Zlidových tradic - fotografie Ludvíka Barana a Jitky StaÀkové ( ). Galerie Slavie: Marek Meduna - Já je nic, Jifií Franta - NemÛžu jít spát ( ). Galerie U Mistra s palmou: Prodejní expozice: obrazy, kresby, grafiky. NELAHOZEVES: zámek: Roudnická lobkowiczká sbírka. NOVÉ MùSTO na Moravû: Horácká galerie: Stálé expozice: Sklo, sklo, sklo. Promûny krajiny a tvaru. Výstavy: Jindfiich Boška - Ohlédnutí ( ). Tomáš Rossí ( ). NOV BOR: Skláfiské muzeum: emeslo a umûní ve skle ( ). Petr Stehlík, Jan Falta ( ). OLOMOUC: Muzeum umûní: Muzeum moderního umûní: Stálé expozice: 100 let výtvarné kultury v Olomouci Olomoucká obrazárna II - Nizozemské malífiství století z olomouckých sbírek. DÛm milovníka umûní - umûní a fiemeslo pfielomu 19. a 20. století. Výstava: âeské výtvarné umûní ze sb. MMU Olomouc ( ). Kabinet, Salon: Ženské rastry Bûly Koláfiové ( ). Adriena Šimotová - práce ( ). V závûsu avantgardy? ( ). Jeden exponát: Magdalena Jetelová - Židle (záfií 2006 záfií 2007). Arcidiecézní muzeum: Neklidem k Bohu - náboženské výtvarné umûní ( ). Koãár olomouckého biskupa Ferdinanda JuliaTroyera. Restaurování ( ). Nové exponáty (od ). Galerie Caesar: PlzeÀská pûna ( ). Galerie G: Marie Kuncová - ilustrace ( ). Galerie Patro: Jan Vobûrek - Nahlédnutí do pûstounských rodin oãima fotografa (od ). Galerie U Mloka: Eldine Rondolino - Ze/mû teritoria ( ). Galerie Informaãního centra UP Zbrojnice: Jerzy Giedroyc a ãasopis Kultura ( ). OPAVA: DÛm umûní: Andrea Štekrová - Dvacet skorokostek - rekonstrukce. Jan Dyndera - fotografie. Marian Palla - retrospektiva ( ). OSTRAVA: Galerie v tvarného umûní: 1. poschodí: Stálá expozice: âeské umûní 1. poloviny 20. století ze sb. GVUO. V stavní síà Sokolská 26: Jakub ŠpaÀhel ( ). II.patro: O loutce a pohádce ( ). V tvarné centrum Chagall: Stálá prodejní expozice II., III., IV. patro. Autorská v stavní síà: Tomáš Hlaviãka - sklo ( ). Autorská galerie ãeské fotografie: Gabina Fárová ( ). Irena Armutidisová ( ). Galerie Chagall- Librex. Pavel Hlavatý - grafika ( ). Galerie Gaudeamus. Katedra sochafiství, VŠVU Bratislava ( ). Galerie Beseda: Jureãkova 18: Stálá prodejní výstava obrazû, grafiky, skla. Výstava: Jan Hendrych - plastiky a kresby ( ). Galerie Budoucnost: Modeláfiství a návrháfiství odûvû ( ). Galerie Kruh: Výsledky pfiehlídky vynikající výrobek roku 2006 & âeský interiér 2006 ( ). Galerie Magna: Jaroslava Severová - digitální tisk ( ). Galerie Fiducia: Matûj Nûmeãek - John Doe ( ). Anna Farbricius - Madony a šelmy ( ). Muzeum: Stálé expozice: Dovednost lidských rukou. Mineralogie a petrografie. Geologie OKR. Živoãichové Ostravska. PARDUBICE: V chodoãeské muzeum: Stálá expozice: âeské sklo - historická sbírka, ateliérová tvorba 20. století. V chodoãeská galerie: DÛm U Joná e. Papež koufiil trávu ( ). Zámek 3: Jakub Schikaneder - Nové objevy dûl malífie temných nálad ( ). Galerie FONS firmy Stapro: Josef Procházka - Meziãas pro Arachné ( ). PET VALD: Muzeum Tû ínska: Technické muzeum: Stálé expozice. PÍSEK: PrácheÀské muzeum: Galerie: František Roman Dragoun ( ). Dalibor íhánek - obrazy, kresby, grafika ( ). Malé v stavní sínû : Tomáš Seidl - Za vodou severu ( ). Josef Benedikt - obrazy grafika ( ). Zajímavosti a kuriozity ze sbírek muzea( ). Chodba knihovny: Karel Pecl - Svût vidûný pfies objektiv ( ). Rytífisk sál: Tradiãní výstava betlémû ze sb. muzea ( ). Galerie ABX: Stálá expozice kmenových výtvarníkû - F. Doubek, M. Kohout, D. íhánek. PLASY: Galerie v konventu klá tera: Stálá expozice: Alois Doležal, Viktor Stretti, Jaromír Stretti-Zamponi, Mario Stretti. PLZE : Galerie mûsta Plznû: Nadzemí: Zfiení - M. Tázler a meditativnû-lyrické tendence v plzeàské tvorbû ( ). Podzemí: Aleš Lamr - Hra doopravdy - sochy a kresby ( ). Západoãeská galerie v Plzni: V stavní síà 13 : Jana Vacková - Reality bez reality ( ). Unie v tvarn ch umûlcû plzeàské oblasti: Galerie: Dominikánská 12: Prodejní výstava - Výtvarníci z plzeàského regionu - obrazy, kresby, grafiky, keramika, šperky, užitá grafika, design. Univerzitní galerie: Z anonymity vystupuje designér František Crhák ( ). Galerie Jifiího Trnky: Milada Hynková - PrÛhled ãasem ( ). Regionální finanãní centrum Po tovní spofiitelny: Evropská identita - plakáty ( ). PODHRADNÍ LHOTA: (Kromûfiíž): kola: Stálá expozice z díla Oldfiicha Drahotušského ( ). POLIâKA: Mûstské muzeum a galerie: Umûní na Poliãsku - od gotiky po 19. st. - Obrazová galerie HohenembsÛ ze zámku Bystré - portréty, krajiny, alegorie, církevní tematika st. Moderní umûní na Poliãsku. Bohuslav MartinÛ ve výtvarném umûní. PRACHATICE: Muzeum krajky: Stálé expozice. Muzeum ãeské loutky a cirkusu: Stálá expozice. P EDKLÁ TE Í: Podhorácké muzeum: Stálá expozice: Dûjiny a souãasnost kláštera Porta coeli. Výstava: Otilie Šuterová-Demelová - sochafiské dílo ( ). P ÍBRAM: Galerie Franti ka Drtikola: Stálá expozice: Fotograf František Drtikol. Výstava: František Vais - fotografie ( ). Galerie V Potoãní: Potoãní 139: Stálá expozice: âeské moderní a souãasné umûní. RAKOVNÍK: Rabasova galerie: Michal Hendrych ( ). V stavní síà na radnici: Marie Votoupalová ( ). ROUDNICE nad Labem: Galerie moderního umûní: Stálá expozice ãeského moderního umûní od konce 19. stol. do souãasnosti. Augustiniánsk klá ter: Stálá expozice Historie augustiniánû kanovníkû v âechách. ROZTOKY u Prahy: Stfiedoãeské muzeum: Ateliér Zdenky Braunerové. Výstava: Japonsko Joe Hlouchy ( ). Tvary a vûnû perníkû ( leden 07). Jednou v roce na Vánoce II - historie vánoãních ozdob ( ùnor 07). R MA OV: Mûstské muzeum:jindfiich Štreit st. - fotografie z 50. až 70. let, Jindfiich Štreit ml. - fotografie ( ). SEDLI Tù: La ské muzeum a galerie: Emil Adamec - Monumenty 2006 ( ). SEMILY: Muzeum a Pojizerská galerie: Stálá expozice: Osobnosti Semilska, Nezapomenutá minulost. Výstava: Petr Sirotek - fotografie ( ). Vladimír Hlubuãek - krajináfiské kresby, protisky, monotypy, obrazy ( ). SLAN : HemerkÛv statek: Jan Šimek - obrazy. SLAVONICE: Galerie Ubu-FárÛv dûm: Libor Fára a tfietí dimenze - objekty, sochy, reliéfy, koláže. Výstava: Libor Fára a obrazy (od 5. 8.). STRAKONICE: Muzeum stfiedního Pootaví: Stálé expozice: Interiér 19. století. Poãátky fezové výroby. Gotické a barokní plastiky. UMPERK: Galerie Jifiího Jílka: Milena Valušková - Krajina nepoznaná ( ). TÁBOR: Muzeum echtl a Voseãek: Marie Šechtlová - Fotografické pfiíbûhy ( ùnor 07). TELâ: zámek: Národní galerie: Jan Zrzavý - stálá expozice NG v Praze. Mûstská galerie Hasiãsk dûm: Zimní krajina v malbû 19. a 20. století. Boris âepek - Stará mûsta - obrazy ( ). TEREZÍN: Muzeum ghetta: Stálá expozice: Terezín v koneãném fiešení židovské otázky Foyer kina: Václav Frolík - hlavy, tváfie, gesta. Magdeburská kasárna: Stálá expozice: Hudba, výtvarné umûní, literatura a divadlo v terezínském ghettu. Malá pevnost: Stálá expozice: Výtvarná expozice Památníku Terezín. TROJANOVICE: Hotel Ráztoka-galerie: (výtvarné centrum Chagall): Stálá prodejní výstava: Josef Novický - obrazy. T EBÍâ: Galerie U Zadní synagogy: Stálá expozice: Ladislav Novák. Nová kolekce obrazû z let Výstava: Židovské tradice a zvyky ( ). TURNOV: Okresní muzeum âeského ráje: Stálé haptické expozice. Výstava: ŠÈastný vûk...? - fotografie ( ). Galerie: Vladimír âížek - Amulety a fiezby ( ). Já bych rád k betlému...(od ). T N nad Vltavou: Galerie Art club: Vladimír Nosek - obrazy, kresby ( ). Vánoãní výstava ( ). UHERSKÉ HRADI Tù: Slovácké muzeum: Stálá expozice Slovácko. Galerie: Boris JirkÛ - výbûr z tvorby. Jaroslav Uiberlay ( ) - kresby ( ). UHERSK BROD: Muzeum J. A. Komenského: Stálá expozice: Jan Amos Komenský lidstvu. 100 let Muzea J. A. Komenského v Uh. Brodû. Výstavy: Velk v stavní sál: J. Žalman, D. Špiãka, P. Popelka - Intimní krajiny - fotografie ( ). Mal v stavní sál: Jan Pavelãík ( ) - fotografie ( ). ÚSTÍ nad Labem: Galerie Emila Filly: Zur Tektonik der Geschichte ( ). VALA SKÉ MEZI ÍâÍ: Muzeum regionu Vala sko: Stálá expozice: Restaurované nástropní obrazy z Lešné. Sklo a gobelíny. VEJPRTY: Galerie H: Martin Hartig. VESELÍ nad Moravou: Galerie Ve dvofie: Marie Blabolilová - obrazy, grafiky ( ). VRCHLABÍ: Galerie M : Václav Mejvald - Obrazy z Krkonoš a podkrkonoší ( ). VRCHOTOVY JANOVICE - zámek: Stálá expozice Národního muzea: Spoleãnost v âechách 19. století. âeské zvonafiství. VSETÍN: Muzeum regionu Vala sko: Stálá expozice: Umûní a umûlecká fiemesla. Pamûtní síà bfií HlavicÛ. VY KOV: Galerie V rohu: Ivana Rumpelová - textové inspirace, grafika ( ). ZÁB EH: Muzeum Zábfieh: Stavební památky mûsta Zábfieh. ZELENÁ HORA u Nepomuku: Kostel Nanebevzetí Panny Marie: Václav Fiala - Stavby ve stavbû. ZLÍN: Krajská galerie v tvarného umûní: DÛm umûní: Oldfiich Tichý - obrazy, kresby ( ). Alternativa - kulturní institut Zlín: Slovawords - nové tapiserie z moravské gobelínové manufaktury ( ). Zámek: Ivan Bergmann - architektonická tvorba ( ). ZNOJMO: Jihomoravské muzeum: DÛm umûní: Stálá expozice. Galerie Îlutá ponorka: Jifií Tondl - fotografie ( ). ÎëÁR nad Sázavou: Muzeum knihy: (NM) Stálá expozice: Dûjiny knihy a knihtisku od poãátku do souãasnosti. Stará radnice: Patnáctiletý - K 15. výroãí Klubu výtv. umûlcû Horácka ( ). Mûstské divadlo: Dagmar Kubová - A kde ten Timor vlastnû je? - fotografie ( ). SLOVENSKÁ REPUBLIKA BÁNSKÁ BYSTRICA: tátná galéria: Igor Benca - grafika ( ). Horná 55: Stálá expozícia Dominika Skuteckého. BRATISLAVA: Bratislavsk hrad: Primaciálny palác: Evropské malífiství minulých staletí a kolekce anglických gobelínû ze 17. st. Stfiedoevropské malífiství a sochafiství 19. století. Hudební síà: Socha a objekt X. Galéria GUBA 1: Kamil Kozub - obrazy ( ). Guba A: Andrea Bartošová, Michal Czinege, Juliana Mrvová - TRIPLE ( ). Guba B: Stano Stankoci - 29 z 33 ( ). Muzeum Milana Dobe a: Stálá expozícia: Dielo Milana Dobeša a kolekcia konštruktivistického umenia zo zb. nadácie Európska kultùrna spoloãnosè. Gandy Gallery: Cosmin Gradinaru - Witnessing ( ). Zbynûk Sedlecký ( ). Galéria Médium: Jano Pavlík - JPS ( ). Galéria Z: Jaroslava Šicková-Fabrici - sochy ). âadca: Kysucká galéria: 25-Ka - k 25. výroãiu založenia galerie ( ). DOLN KUBÍN: Oravská galéria: Stálá expozice: Staré umenie 15. a 19. storoãia. Ikony. Slovenské výtvarné umenie 20. storoãia. Tradiãné ºudové umenie - výber. Mária Medvecká - maliarka Oravy. Výstavy: Veºká v stavná sieà: Martin Marenãin - Slowly Slovakia ( ). Malá v stavná sieà: Jùlia Zelená - Hodváb ( ). HLOHOVEC: Výstava karikatùr zo zb. Petra Závackého - Výtvarná pocta karikatùre (listopad 06). HUMENNÉ: MsKS: Portrét ako zrkadlo duše (od ). KO ICE: Muzeum Vojtecha Löfflera: Stálá expozice: Umelecká diela Vojtecha Löfflera. Autoportréty výtvarníkov. LIPTOVSK MIKULÁ : Galéria Petra Michala BohúÀa: Stála expozícia: Staré umenie. 19. a 20. storoãie. Nová expozícia - Osobnosti výtvarného umenia 20. storoãia. (od ). Výstava: Trienále textilu ( ). Centrum Kolomana Sokola: Stálá expozícia: Koloman Sokol. Výstava: Humberto Ortega Villasenor ( ). Dom fotografie: Štûpánka Steinová, Salim Issa - Czechmania ( ). MARTIN: Turãianská galéria: Stálá expozícia: Moderné umenie 20. storoãia v Turci. Výstavy: Miroslav Ksandr - Dôležité veci, kresba, plastika. Dávid Baffi - Toãíme oãi - maºba ( ). Tibor Husár - Na krídlach veãnosti ( ). Galéria Hoechst-Biotika: Mária Balážová, Blažej Baláž - Yesenica ( ). MEDZILABORCE: Múzeum moderného umenia Andyho Warhola: Andy Warhol - serigrafie, reprodukce a dokumenty. Malby, serigrafie a kombinované techniky Paula Warhola a olejomalby Jamese Warhola. NITRA: Nitranská galéria: Mária Žilíková Herodeková - Medzi nami ( ). Slovenské centrum poºnoh. v skumu-síà Jána Plesníka: Milan MarciÀa - Môj svet ( ). Krajské osv. stredisko: Daniel Brogyányi - Pafiíž ( ). Galéria mlad ch: Re-prezentácia - kolektivna výstava ( ). NOVÉ ZÁMKY: Galéria umenia: Stála expozícia európskeho umenia 16. a 20. storoãia z daru Ernesta Zmetáka a Danice Zmetákovej. Stálá expozícia Lajosa Kassáka. POPRAD: Tatranská galéria: Peter Jùlius Kern, Zolo Palugyay ( ). PRE OV: ári ská galéria: Anna Hausová - 50 ( ). Julo Machaj - 75 ( ). SKALICA: Spectrum Orbis Skalica - Matej Krén - Tele well ( ). SPI SKÁ BELÁ: SNG StráÏky-ka tiel : Portrét st. na Slovensku. Ladislav Mednyánszky a Strážky. Historická knihovna. Sbírka historického nábytku, zlatnických pfiedmûtû a interiérových doplàkû. SPI SKÁ NOVÁ VES: Galéria umelcov Spi a: Hudba v obraze ( ). STAR SMOKOVEC: Vila Flóra: Pohorelské impresie ( ). TRENâÍN: Galéria M. A. Bazovského: Magic Pencil ( ). TRNAVA: Galéria Jána Koniarka: Stálá expozícia sochárskej tvorby: Ján Koniarek ( ). Výstava 6. Trienále plagátu Trnava 2006 ( ). Kopplov ka tieº, Synagóga, Západoslovenské múzeum v Trnave: 6. Trienále plagátu Trnava 2006 ( ). ÎILINA: PováÏská galéria umenia: Veºká v stavná sieà: Doprava fotografie ( ). IN(TER)MEDIA(S)RES ( ). Malá v stavná sieà: Radko Maãuha - Simulakrum republic ( ). A CORUNA: Fundación Pedro Barrié de la Maza: The Foundation Building, A Coruna: Untitled - XX century art in the Berardo Collection ( ). AMSTERDAM: Rijksmuseum: Rembrandt 400 in the Rijksmuseum ( ). Welcoming the Rijksmuseum - 19-century works on paper ( ). ATÉNY: Deste Foundation - Centre for Contemporary Art: Anathena ( ). BARCELONA: Museu d Art Contemporani: Galeria Cadaqués ( ). BASILEJ: Kunstmuseum: Christian Philipp Müller ( ). Kandinsky - painting ( ). Picasso, Soutine, Jawlensky ( ). Museum Jean Tinguely: Niki & Jean - L Art et l Amour ( ). BENÁTKY: Nel Museo di Storia Naturtale di Venezia: Museo Correr: Parole e figure ( ). Palazzo Ducale: Il paradiso di Tintoretto ( ). Palazzo Grassi: Pablo Picasso - La joie de vivre ( ). Peggy Guggenheim Collection: Germaine Richier ( ). BERLÍN: Deutsche Guggenheim: Matthew Barney and Joseph Beuys - Heal the Knife that Cuts the Wound ( ). Canova and Koons - Classsical Subversion ( ). Staatliche Museen zu Berlin: Neue Nationalgalerie, Kulturforum: O. M. Ungers - Kosmos der Architektur ( ). Kupferstichkabinett, Kulturforum: Caspar David Friedrich ( ). Hamburger Bahnhof: Art France Berlin: Claude Léveque - Hymne...- installation ( ). Felix Gonzalez-Torres und die Formulierung der Kunst der 90er Jahre ( ). NGBK: This Land is My Land ( ). Sexwork - Kunst, Mythos, Realität ( ). Akademie der Künste: Sibylle Bergemann - Fotografien ( ). Der Kontrakt des Fotografen ( ). Hans Haacke - Werke ( ). Martin-Gropius-Bau: Rebecca Horn - Zeichnungen, Skulpturen, Installationen, Filme ( ). Mutations I ( ). Europ. Monat der Fotografie ( ). Hermann Nitsch - Orgien Mysterien Theater. Retrospektive ( ). Mies van der Rohe Haus: Keiko Sadakane - Confessionum ( ). Giedre Bartelt Galerie: I am an artist, I love myself - Fotografische Selbstporträts ( ). Alexander Ochs Galleries: Yang Shaobin - The ten commandments ( ). M. J. Wewerka Galerie: Paul Quick - Kompositionen in Farbe ( ). Architektur Galerie Berlin: Drei Projekte von ifau und Jesko Fezer ( ). DAAD Gallery: Katarzyna Kozyra - Only art makes dreams come true ( ). BERN: Kunstmuseum: Im Lichte Tunesiens - Europäische Künstlert in Nordamerika ( ). Six Feet Under - Autopsie unseres Umgangs mit Toten ( ). Kunsthalle: Pavel Büchler ( ). Zentrum Paul Klee: Rémy Zaugg - Nachbar Tod und die Wahrnehmung ( ). BIA YSTOK: Galeria Arsena : Małgorzata Dawidek-Gryglicka - fragmenty. Hanna Nowicka - Próznia Julity Wójcik - Prognoza pogody ( ). BONN: Kunstmuseum: The Guggenheim Collection ( ). John Baldessari - Music ( ). BREMEN: Kunsthalle: Terra Incognita - Wolfgang Hainke ( ). BRUSEL: Sídlo Evropské komise EU: Soutûž Breaking Stereotypes - návrhy plakátû mladých výtvarníkû ( ). BUDAPE Ë: Ludwig Museum: Retrospektive Exhibition by Ákos Birkás ( ). Kunsthalle: Dreamlands Bum - Nordic Art Show ( ). CODROIPO: (Udine It) Villa Manin: EurHope Contemporary Art from the Bosphorus ( ). CORTE: Musée régional d Anthropologie de la Corse: La Corse et le tourisme ( ). CURYCH: Kunsthaus: In the Alps ( ). Albrecht Dürer - Fifty Prints by the Master ( ). Thomas Müllenbach - drawingsof cockpits, hospitals, kitchens, drawings of Chernobyl ( ). Kunsthalle: General Idea ( ). Daros-Latinamerica AG: Guillermo Kuitca - The Song of the Earth ( ). DARMSTADT: Institut Mathildenhöhe: Christian Boltanski ( ). DEN HAAG: Mauritshuis: Rubens & Brueghel ( ). DIJON: Musée Magnin: Visions du déluge de la Renaissance au XIXéme siécle ( ). DORTMUND: Dortmunder Kunstverein: In flagranti I ( ). DRÁÎëANY: Deutsches Hygiene-Museum: Mythos Dresden ( ). Tödliche Medizin. Rassenwahn im Nationalsozialismus ( ). Staatliche Kunstsammlungen Dresden: Von Monet bis Mondrian ( ). Rembrandt Harmensz.van Rijn - Ganymed in den Fängen des Adlers - Das restaurierte Meisterwerk ( ). DÜSSELDORF: Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen: K20: Francis Bacon ( ). K21: Juan Munoz ( ). Kunsthalle: Berlinde De Bruyckere, Martin Honert ( ). ESSEN: Museum Folkwang: Joan Colom ( ). El Lissitzky ( ). Darren Almond ( ). Hellen van Meene ( ). FRANKFURT am Main: Schirn Kunsthalle: I like America - Fictions of the Wild West ( Pokračování ze strany 11 ZAHRANIČNÍ VÝSTAVY 14

14 Ateliér No. 23 November 23, 2006 SUMMARY Editorial, page 1 Blanka Poláková: Editorial This monothematic issue is dedicated to the problems of the heritage preservation in the Czech Republic. This theme was explored in the Ateliér No. 24/1991. Since the early 1990s, the structure of society has undergone a profound transformation. The impact on historic monuments is evident; the owners and functions of many listed buildings have been changed. Some buildings were excellently restored and / or reconstructed, other buildings were damaged due to improper restoration and / or reconstruction, a number of monuments has been still falling into disrepair and some other edifices have been demolished. The conflicts of interests of developers, architects, historians, conservationists etc. are particularly marked in the centres of historical cities. Our ambition is launching a discussion forum on topical issues; we invited experts from diverse fields and the public to participate in it. Blanka Poláková is a historian of art Stále stejné problémy státní památkové péãe, page 1 Michal Novotný: Always the Same Problems Concerning the National Heritage Preservation A chateau falling into disrepair, so that nobody knows whether it will survive next winter, original, well-preserved rafters of a gothic church, replaced by copies within a restoration treatment, a Baroque palace converted into a luxurious hotel, so that only a facade of the original building has been preserved these are the three examples illustrating the current state of things in the field of heritage preservation. One of the most efficient instrument for the heritage preservation is legislation. The Heritage Act, 1987, is still valid despite the intense endeavour to amend it radically or to prepare a new law. The Convention for the Protection of the Architectural Heritage of Europe has been also integrated into the Czech legal system. Novotný finds important to examine the motivation of zealous critics of the Heritage Act, He thinks that the Heritage Act is basically a good instrument for protecting historic structures and buildings. The cardinal problem in this field in not the law. It is the inefficacy to exact the obligations resulting from the law. First of all, the penalties are incredibly low, so that they do not represent a serious problems for big companies. Novotný thinks that the positive motivation he has in mind the financial support of the owners of historic structures would be a better instrument for the heritage protection than penalization. A big problem is that the state financial support is absolutely insufficient. The aforementioned problems are not new. They are long-term and notorious, and they concern the state administration in general. A miraculous and instant solution of these problems is not possible, nevertheless, these themes must be discussed. The system of the heritage protection is double-tracked in the Czech Republic: the heritage institutes are entitled to expertising only; state, regional and municipal offices are authorized to make binding decisions. Novotný finds this doubleness the cardinal obstruction of the effiecient system of the heritage protection in the Czech Republic. Within this context, he questions the idea of establishing the National Heritage Office. He holds opinion that only endowing the organizations responsible of the heritage preservation with adequate legal, professional and financial instruments could guarantee a relative independence of the heritage preservation system from the politics. Michal Novotný is a graduated art historian and a student of law Památková péãe ve víru údálostí posledních mûsícû, page 2 Kvûta Kfiížová: The Heritage Preservation within the Vortex of Recent Events The perturbing atmosphere in the field of the heritage preservation has been eased off after the controversial Tomáš Hájek was removed from and the renowned expert Pavel Jerie was appointed to the directorship at the National Heritage Institute. A crucial role in protecting the professional prestige of the heritage preservation was played by the Club for Ancient Prague, the Society for the History of Art, the Department of the History of Art at the Philosophical Faculty of the Charles University and other professional institutions. The heritage protection and preservation is markedly interdisciplinary; the conservationist is to be versed in the history of art, sociology, psychology, philosophy and building technologies. Protecting historic cultural values, that has been always cardinal in this field, implies the ethical dimension. Hájek, the removed director of the National Heritage Institute, partly abused and /or fostered the conflict between the conservationists and a section of architects. The inner constructions of many historic buildings, particularly aristocratic summer residencies, are delicate, so that commercializing these building by converting them into hotels could be destructive. Kfiížová points out that alongside the utmost priority which is preserving the authenticity of historic structures, the presentation of the riches, often hidden in depositories, is to be a priority of the heritage preservation. The Bohemian and Moravian castles and chateaux buildings, interiors and art collections are splendid complex works of art which are worthy of special care. Kvûta Kfiížová works at the National Heritage Institute Movité kulturní dûdictví a jeho ochrana bez pfiedsudkû a m tû, page 2 Pavel Jirásek: The Movable Cultural Heritage and Its Protection without Prejudices and Myths In the Czech Republic, the public has been involved in the discussion about the purpose of and approaches to the cultural heritage protection rarely only; the communication between the experts and the public is insufficient. Time to time, the cultural heritage is exposed to the pressure from the side of the influential political groups. The tension between the use and the protection of the cultural heritage is eternal. It concerns both theoretical and practical levels. The extreme opinions are on both sides, represented by the fundamentalist conservationists and the advocates of the economization of the cultural heritage and cultural industry. Jirásek s contribution is focused on demythycizing some politically abused theses, based on the two extreme proclamations. Jirásek participated in creating the new system of the movable cultural heritage protection The Integrated System of the Cultural Heritage Protection (ISO). He points out the importance of the interdisciplinary approach to this field. The security system is to be based on the four fundamental principles preventing from various types of damage, documenting & inventarising, protecting against the negative climatic influences and reducing the negative impacts that affected the cultural heritage. Since 1991, the security system, based on the four aforementioned principles, has been applied into the state program for the protection of memory institutions (ISO). This dynamic program encourages creating the models that could result in compromising the antagonistic opinions and / or cumulating the public and private resources for developing advanced security technologies. Jirásek hopes that despite the recent political pressure and questioning the participation of the private sector in the program the ISO system will return to prominence in the Czech Republic. Pavel Jirásek worked at the Ministry of Culture, the department of the movable cultural heritage protection, from 1991 to Currently, he works at the Academy of Sciences of the Czech Republic. He is an independent consultant of the Cultureplus co. Vzkfiísit nebo dorazit? Drsn pohled na souãasn stav památkové péãe, page 3 Katefiina Beãková: To Resuscitate or to Do Away? A Brutal View of the Contemporary State of the National Heritage Protection in the Czech Republic A year ago, Beãková described the two mortal dangers to the immovable cultural heritage in the Czech Republic in an article entitled Between Scylla and Charibdis. The two dangers, attacking permanently the cultural heritage, are the tourist industry and consumerism on one hand, and the ambitions of vanguard architects on the other hand. Since she wrote her article, the situation has changed it has been worsened due to arbitrary decisions of the politicians who appointed an incompetent raving enthusiast the director of the National Heritage Institute. The new director started decomposing the whole system of the heritage preservation, so that till September 2006 the question was: to resuscitate the heritage protection or to do it away? Fortunately, the heritage preservation in the Czech Republic has been given a chance. For Our Good. The system of the heritage preservation is the instrument which the state uses for realizing a noble idea of preserving the cultural heritage for the future. The question is: Why is the cultural heritage worthy of preservation? The historical heritage is important for the whole society regarding the knowledge of the traditions, the roots etc. Within the context of modern society, the state is to guarantee the protection of historical heritage for our common good. The Soul Quarreled with the Body. This good is immaterial but particular owners of historic buildings and the state organizations are responsible of it. Due to it, the heritage protection must undergo the trial by fire every day the abstract good is confronted with the expected material profit. In the fervour of polemics, no one of the two arguing parties is fully aware of the fact that in difference to natural sciences the heritage protection has always resulted from the social (good) will and cannot be based on the laws of nature. Katefiina Beãková is the President of the Club for Ancient Prague Památková péãe k ideálu daleko, page 3 Petr Štoncner: The Heritage Preservation Wide of the Ideal The heritage preservation emerged gradually, conditioned by social developments and the increasing interest in the past. Integrated into the international and national legal systems, it has evidenced a marked impact on the state of historic cities, monuments and landscapes. The heritage protection is generally found desirable but it is often questioned when it concerns somebody s property and rights. The searching for the compromise between the social and private interests is to be the standard way; clear rules are the necessary condition for it. Štoncner thinks that the current misunderstanding and quarrels have partly resulted from the inner problems of the heritage preservation system; conservationists are unable to define and explain to the public their position, the purpose and the principles on which their activities are based, Štoncner finds particularly insufficient the education, propagation etc. The question is: Who does represent the heritage protection and who is entitled to speak in its name? Is it the representatives of the state, regional and municipal authorities or the conservationist from the heritage institutes? Corresponding to the law and reasoning with logic, the National Heritage Institute is to play the leading role in the state system of the heritage preservation. Actually, the NHI is more a custodian of numerous state castles and chateaux than the leading expert institution; Štoncner holds opinion that the coexistence of the expert institute with the custody of historical buildings shall be reconsidered but he also thinks that a hasty separation of the custody of the immobile monuments from the NHI could result in destabilizing the whole system and exposing the historic structures to the danger of commercialization. Within the discussion about reforming the heritage protection system, the competing ideas of its decentralization and the establishment of the central state institution (National Heritage Office) have emerged. Štoncner points out that the desirable reform of the heritage preservation system must be well-thought-out; the chaotic interventions of the previous Minister of Culture Vítûzslav Jandák evidenced how vulnerable the system of the heritage protection was. Petr Štoncner is a historian of art. He works at the National Heritage Institute Neduhy a náprava památkové péãe, page 4 Jan Sapák: The Disorder and the Reform of the Heritage Preservation The Czech heritage protection was rather renowned within the international contexts. Sapák thinks that despite that the conservationists complain about developers piracy many of current problems result from the fact that the conservationists have been resting on their laurels. The purpose of the heritage protection, organized by the state, is preserving valuable monuments of the past. Jan Sapák focuses on buildings the most problematic type of historic structures. Reasoning with logic, the heritage protection is to concern the exclusive, exceptional and rare works of art. He points out that the number of listed buildings and structures has been increasing on one hand, and their real protection has been weakened on other hand. He finds particularly problematic the model of large urban zones which are regulated by the strict heritage protection rules. He recommends to reduce the heritage protection on the major historic monuments. Jan Sapák is an architect. He has been focused on the problems of protection and reconstruction of modern architecture Zásadní zmûny v památkové péãi, page 4 Richard Biegel: The Fundamental Changes in the Heritage Preservation The last change concerning the heritage preservation in the Czech Republic was positive the comic and dangerous figure of Tomáš Hájek was replaced by the renowned conservationist Pavel Jerie at the post of the director of the National Heritage Institute. Due to the chaotic interventions of Hájek and the Minister of Culture Vítûzslav Jandák, long-term inner and outer problems concerning the heritage preservation came to light. The necessity for a profound reform of the system, vulnerable to the politico-commercial pressures, is now evident. The fundamental question is how to re-consolidate and to transform the heritage protection system to be able to resist to the negative lobbying. Restoring the state before the Hájek & Jandák crisis would be a mistake. The two things of countless value are managed by the National Heritage Institute the family s silver, represented by numerous castles and chateaux, and the legally based competence to intervene in the developers and commercial activities that may affect historic structures and buildings. The question is: How can the national heritage preservation system protect its independence? The heritage preservation is basically conservative. The conservationists frankly say that some places are so valuable that any change is undesirable there. From this point of view, the heritage preservation must be radical in protecting the public interest. Within this context, the heritage protection must be independent from regional and municipal authorities; this independence is conditioned by sufficient financial support. Taking under consideration the complexness of the heritage preservation, expertsconservationists (art historians, architects, conservators) are incredibly overworked and underpaid, so that the improvement of the heritage preservation is also conditioned by the increase in the number of conservationists and the increase of their salaries. Communicating the principles of the heritage preservation to he public is crucial. Biegel thinks that the negative attitudes of many people towards the heritage preservation result from the fact that the conservationists have resigned from educating the public. The heritage preservation shall return to its roots, remembering that the contemporary state system developed gradually from the social movements. Regarding legislation, Biegel finds the doubleness, dividing the competencies between the heritage institute and local authorities, the worst weakness of the Heritage Act, Richard Biegel is an art historian. He is the acting secretary of the Club for Ancient Prague Památkáfi versus architekt, instituce versus jednotlivec, page 5 Petr Štoncner: The Conservationist versus the Architect, the Institution versus the Individual Štoncner asks a question whether the current conflict between conservationists and architects is a real problem or whether it is conditioned by specific circumstances. He holds opinion that in case of the ideal state of things on both sides the two opponents could be the best allies; theoretically, theapproaches of the conservationist and the architect are based on similar philosophical, aesthetic and artistic principles. Many of conservationists are trained architects, graduates from the same universities as their opponents. Within this contexts, the conflict could be interpreted also as the conflict between the institution, representing the impersonal public interest, and the creative individual. The heritage preservation is a complex, interdisciplinary and many-layered discipline; its character is in many aspects empirical. The only rule regulating this field is the Heritage Act. The conservationists are the only regulator of building activities in the centres of historical cities. Due to the absence of particular rules, instead of doing meaningful things, the conservationists have to do thousands unnecessary decisions for example, writing thousand times that the plastic window is improper for a house in the historic zone. Both parties accuse each other of lack of education. The fact is that the heritage preservation is taught at no school. The fact also is that students of architecture are not taught to respect the heritage of the past; the emphasis is laid on the individual s creativeness. Štoncner points out that both parties must take under consideration that the conservationists represent the state institution; they are not theorists and critics of architecture. Smysl, potfieba a funkce dokumentace restaurátorského zásahu, page 5 Milan Togner: The Purpose, Importance and Function of the Documentation of the Restoration Treatment Regarding the complexness of the restoration treatment, Togner points out the importance of the adequate documentation; the unified, compatible system(s) are ideal. He finds recommendable the Structure and Principles of the Restoration Report by art historian Jakub Vítovský, published in the Methodic Papers (The National Heritage Institute, September 2006). Milan Togner is an art historian, focused on the theory of the heritage preservation; he teaches at the Palacky University in Olomouc Souãasná architektura versus památková péãe? page 6 Vladimír Czumalo: The Contemporary Architecture versus the Heritage Preservation? Reporting about the heritage preservation during the past 17 years could be optimistic many historic buildings of diverse types, including lesser-important buildings, have been restored and / or reconstructed. The cultural tourism is flourishing, the number of visitors to historic buildings is high. Czumalo is afraid that many historic buildings could be converted into mere decorative elements; for example, due to the restoration, a village Baroque chapel has been translated into the contemporary visual codes, so that its religious function has been obscured. In this way, the past has been negated and the heritage is being colonized by the utilitarian present. Czumalo thinks that the heritage preservation and the architecture are not opponents; both the heritage preservation and the architecture are in danger of being degraded into mere goods. The heritage preservation is the protection of the memory and the cultural integrity. Vladimír Czumalo is an art historian. He teaches at the TV and Film School and the Philosophical Faculty of the Charles University in Prague O nejmlad ích památkách, page 7 Rostislav Švácha: About the Youngest Monuments Most people take for granted that a gothic church, a Baroque chateau etc. are worthy of protection. The approach of the public and experts towards the protection of modern architecture is not unequivocal. The architecture of the first half of the 20th century is generally found noteworthy; the popular educational films by David Vávra and Radovan Lipus contributed to this positive trend. Despite it, several important buildings were recently damaged or demolished. The protection of the architecture of the second half of the 20th century is generally found questionable. There are several unique buildings particularly buildings projected by the famous SIAL architects in the 1970s which the respective owners intend to demolish or to rebuild radically. The public is not very concerned with it; moreover, people often dislike these buildings as the monuments of the Communist era. Švácha points out that representative collections of all historic architecture styles have been preserved in the Czech republic. He is afraid that one specific layer of modern architecture could be almost completely destroyed, so that he finds necessary launching a serious discussion about this theme. Rostislav Švácha is a historian of architecture Jiné uïití, jiné svûty, pages 8 and 9 Benjamin Fragner: Different Uses, Different Worlds Fragner s essay is dedicated to mapping different ways of the regeneration and / or revitalization of industrial buildings in the Czech Republic from the early 1990s to the present. The conversion of former industrial buildings is a marked economic, cultural and to a certain extent political phenomenon. The early-1990s exhibitions Industrial Architecture and The Slaughterhouses, and the publication Bohemia and Moravia The Open-Air Museum of Industrial Architectureshowed the artistic and historic values, and the specific atmosphere of industrial architecture. The exhibition Twelve years after..., held at the National Technical Museum in 1997, presented twenty projects of the conversion of industrial buildings. The Sewage Works. The state of the revitalization of industrial architecture after 2000 was the theme of the three triennial exhibitions held at the former sawage plant in Prague-Bubeneã. The conference Vestiges of Industry, held at the Bubeneã plant in 2001, was focused on addressing architects and conservationists. The 2003 project was accompanied by the international conference, performances. movies and exhibitions. The 2005 project was held at the Bubeneã plant and various postindustrial places in Prague. The exhibition Vestiges of Industry, held at the Karlin Studios in 2005, showed the positive potential of industrial architecture for urban development. Industrial buildings are adapted according to various strategies. A special attention is paid to major projects the revitalization of large industrial areas in Prague, particularly the Smíchov and Holešovice quarters. Fragner finds praiseworthy the less attractive projects which contribute to revitalizing particular streets and places. The successful conversion of an industrial building is always conditioned by finding its new function. Benjamin Fragner is director of Research Centre for Industrial Heritage of Czech Technical University in Prague Kouzlo star ch továren aneb Pût pfiíbûhû a zku eností z prûzkumu praïské industriální architektury, page 9 Zdenûk Lukeš: The Charm of Old Factories or Five Stories and Experiences in Exploring the Prague Industrial Architecture The Story One: The Ringhoffer Factory in Smíchov. Together with the photographer Ester Havlová, Lukeš started exploring and documenting the Ringhoffer (Tatra) Factory when workers were still making tramways in this complex of buildings. There were 19th-century factory halls, the palace build in the French Imperial Style, the countess Ringhoffer s lovely pavilion in the style of Art Nouveau, the buildings erected in the mid-war era and relatively modern buildings of corrugated iron there. Contrasting to Lukeš s recommendations, only a fragment of the factory was integrated into the monolithic shopping centre. The Story Two: The Breitfeld-Danûk (Dukla) Factory in Karlín. The labyrinth of buildings included real gems the Baroque chapel, the neo-renaissance heating plant, projected by the Rixy brothers, the old granary, the fascinating hall of the cathedral dimensions and Constructivist building of the directorate. A book on the history and architecture of the factory by Lukeš and Havlová was published. The developers approached to the factory with respect; valuable buildings were adapted into the Karlín Corso, the chapel, including the Baroque frescos, was restored, concerts were held at the main hall, the conversion of the granary to residencies is planed... The Story Three: From the Rokytka Brook to Gagarin in Vysoãany. Mapping the industrial quarter Vysoãany, Lukeš was accompanied by the photographer Karel Cudlín. Relatively modern industrial buildings, a beautiful Functionalist factory and a villa, the Rokytka Brook, a lonely rail station and the Vostok spaceship, a monument of Gagarin s visit to Prague all these places will be adapted. Hopefully, the conversion will be adequate. The Story Four: The Holešovice Power Station. The complex of buildings, erected in the late 19th the early 20th centuries, was dominated by the Art Nouveau hall, projected by Jan Kfiíženecký. The Holešovice industrial area was seriously affected by the 2002 floods. Due to it, the developers lost interest in this place. The Story Five: Back to Smíchov this time Kfiižík. The complex of the late 19th-century blocks of flats and a small factory, owned by the famous inventor František Kfiižík in the past, has been adapted for the French investor; the Kfiižík Palace includes offices, stores, and perhaps the Kfiižík Museum will be placed there. Zdenûk Lukeš is a historian of architecture. He works at the Office of the President of the Czech Republic KfiesÈan a péãe o památky, page 12 Martin Horáãek: The Christian and the Heritage Preservation Horáãek meditates about the Christian, particularly the Roman Catholic approach to the heritage preservation. Regarding the fact that the salvation of the soul is crucial for the Christian, Horáãek asks the questions about the Christian s motivation for the preservation of something which will be destroyed at the end. The Christian is to search for God s will and to praise the Lord he / she can do it through various ways, the cultural heritage protection could be one of them. The paradox of Christianity is dialectic: the Christian is able to rejoices over things despite that he / she is aware of their vanity. Recently, the cult objects have been moved from Roman Catholic churches to museums of art. Horáãek finds this trend undesirable. The Roman Catholic Church cares about the religious monuments. Students of theology are trained in the history of art. The diocesan conservation centres have been established. Despite it, Horáãek holds opinion that the religious monuments are an integral part of the cultural heritage, so that the state is responsible of their preservation and protection. Martin Horáãek is an art historian, lecturer at the Palacky University in Olomouc and the Faculty of Visual Arts in Brno Ochrana památek v Rakousku a ochrana obrazu mûsta Vídnû, page 16 Miloš Kruml: The Heritage Protection in Austrian and the Protection of the Image of the City of Vienna. Kruml describes the system of the heritage protection in Austria, ranging from the Federal Heritage Office and provincial legislation to municipal authorities. He particularly focuses on the system of the heritage preservation in Vienna. Miloš Kruml works at Municipal s Department of Architecture and the Image of the City in the Vienna Translated by Magda Němcová Šéfredaktorka: Blanka Poláková Redakce: Marie Haškovcová, Zuzana Havelková, Yvona Marková Grafická úprava: Blanka Poláková Typo: Marek Meduna, Tereza Velíková Redakční rada: Tereza Bruthansová, Jana Claverie, Vlasta Čiháková-Noshiro, Anna Fárová, Josef Hlaváček, Ivan Kafka, Ludmila Vachtová Adresa redakce: Ateliér Na Poříčí 30, Praha 1 Telefon/fax: atelier.art@volny.cz, Vydává: Společnost časopisu Ateliér za částečné finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Reprodukce: Reprotronic Bohemia s.r.o. Kutná Hora Tisk: Label s.r.o., Česká ul. 1, Kutná Hora Články podepsané autory nebo opatřené značkou nemusí být shodné s názorem redakce. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerátů a jejich pravdivost, podle 420 obč. zákoníku nenese zodpovědnost za způsobené škody. Předáno do tisku Rozšiřují První novinová společnost, a. s., GECO Tabak, a.s.; Mediaprint & KAPA Pressegrosso, s.r.o. a redakce; Předplatné přijímá: Česká republika SEND, Předplatné s.r.o., Areál Techo, U Továren 770/1b, PRAHA 10 Hostivař, telefon: (302, 303), fax: , send@send.cz; Slovenská republika Magnet-Press Slovakia s.r.o., Šostekova 10, Bratislava, telefon/fax: , , predplatne@press.sk; Zahraničí Mediaservis s.r.o., Sazečská 12, Praha 10 Malešice, telefon: , kauerova@mediaservis.cz MIČ , MK ČR E 5139, ISSN Ročník 19; Cena 35 Kč (včetně DPH) ATELIÉR ôtrnáctideník SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ 15