Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky Diplomová práce Autor: Bc. Marcela Čečrdlová Finance Vedoucí práce: PhDr. František Jirásek, Csc. Praha duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 20. dubna 2013 Bc. Marcela Čečrdlová

3 Poděkování: Děkuji vedoucímu své diplomové práce panu PhDr. Františku Jiráskovi, CSc. za všestrannou pomoc, poskytnutí informací, cenných rad, podnětů a připomínek ke zpracování diplomové práce.

4 Anotace Diplomová práce Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky je zaměřená na průběh hodnocení bonity retailového žadatele o úvěr se zaměřením na nefinanční aspekty žadatele. Seznamuje s celým úvěrovým procesem v bance a analyzuje posuzování bonity klienta z pohledu banky. Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zaměřuje na popis a parametry spotřebitelského úvěru. Druhá kapitola pojednává o průběhu úvěrového procesu v bance. Třetí kapitola je o samotném hodnocení bonity žadatele o úvěr. Poslední čtvrtá kapitola ukazuje hodnocení bonity na praktických příkladech žádostí o úvěr v bance. Závěr práce shrnuje důležitost nefinančních aspektů žadatele o úvěr při hodnocení bonity z pohledu banky. V praktické části jsou posouzeny tři úvěrové případy s rozdílným výsledkem hodnocení bonity. Klíčová slova: spotřebitelský úvěr, úvěrový proces, bonita žadatele, credit scoring. Annotation The aim of the thesis "Methods of bank evaluation of the loan applicant" is scoring of the creditworthiness of retail loan applicants with a focus on non-financial aspects of the applicant. It acquaints a reader with the whole credit process in the bank and analyse an assessment in the bank. The thesis is divided into four chapters. The first focuses on the description and characteristics of consumer credit. The second chapter deals with the course of the credit process at the bank. The third chapter is about the actual evaluation of the creditworthiness of loan applicants and the last chapter shows credit ratings on a practical examples of a loan applications in the bank. The conclusion summarizes the importance of non-financial aspects in the credit assessment from the perspective of the bank. In the practical part are assessed three credit cases with different credit ratings result. Keywords: consumer credit, credit process, applicant credit profile, scoring card.

5 OBSAH: ÚVOD SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR Právní úprava spotřebitelského úvěru Zajištění úvěru Smlouva o úvěru Úročení úvěru Výpočet úrokové sazby Roční procentní sazba nákladů Úrok z prodlení Splácení úvěru Úvěrové riziko ÚVĚROVÝ PROCES V BANCE Zahájení jednání s klientem Identifikace žadatele o úvěr Žádost o úvěr Vyhodnocení žádosti a určení bonity žadatele Stanovení podmínek čerpání úvěru Podpis smluvní dokumentace Předsmluvní informace Odstoupení od smlouvy Čerpání úvěru Sledování a monitoring úvěru Podvodné jednání ze strany klienta HODNOCENÍ BONITY ŽADATELE O ÚVĚR Finanční aspekty žadatele Úvěrové registry Nefinanční aspekty žadatele Systém úvěrových analýz Metoda credit scoring HODNOCENÍ BONITY V PRAXI Úvěr schválen Úvěr schválen s podmínkou Úvěr zamítnutý Srovnání bodovacích systémů ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY

6 SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Hlavní znaky odlišující smlouvu o úvěru a smlouvu o půjčce Tabulka č. 2 Klasifikace pohledávek Tabulka č. 3 Příklad credit scoringu systému charakteristiky a váhy Tabulka č. 4 Příklad bodovacího systému Tabulka č. 5 Návrh bodovacího systému Tabulka č. 6 Intervaly bodového hodnocení žádosti Tabulka č. 7 Nefinanční aspekty žadatele - žádost č Tabulka č. 8 Nefinanční aspekty žadatele - žádost č Tabulka č. 9 Nefinanční aspekty žadatele - žádost č Tabulka č. 10 Srovnání bodovacích systémů nefinančních aspektů žádosti č SEZNAM SCHÉMAT Schéma č. 1 Struktura standardní úrokové sazby Schéma č. 3 Úvěrový proces v bance Schéma č. 4 Posouzení úvěrovatelnosti žadatele SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Rozdíl mezi anuitním a lineárním splácením SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č.4 Povinné informace ve smlouvě Žádost o poskytnutí úvěru Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru Informační memorandum 6

7 ÚVOD Ve své dlouholeté bankovní praxi se již několik let věnuji problematice spotřebitelských úvěrů. Vzhledem ke svým zkušenostem při poskytování a schvalování úvěrů jsem si zvolila téma diplomové práce Zhodnocení bonity žadatele o úvěr z pohledu banky. Cíl mé práce je analyzovat průběh hodnocení bonity retailového žadatele o úvěr v bance, se zaměřením na nefinanční aspekty. Díky svému dlouholetému působení v bance jsem prošla celým schvalovacím procesem. Setkala jsem se s posuzováním žádostí o spotřebitelský úvěr a následně pak s celým úvěrovým procesem. Vycházím z osobní zkušenosti s prvotním jednáním s klienty, přípravou a podpisem žádosti o úvěr, následným sběrem podkladů od klientů a také se schvalovacím procesem. Ve své diplomové práci se věnuji schvalovacímu procesu v bance, který vymezuji pouze na žádosti o spotřebitelský úvěr pro nepodnikatelské subjekty. Při psaní své práce jsem vycházela především z poznatků získaných z vlastní dlouholeté praxe. Informace jsem čerpala z dostupných publikací a internetových stránek, které uvádím na konci své práce. Využila jsem také konzultací s pracovníky banky, kteří schvalují spotřebitelské úvěry. V úvodní části práce popisuji výklad pojmů spotřebitelský úvěr, úroková sazba a výpočet roční procentní sazby nákladů, které souvisejí s poskytnutím spotřebitelského úvěru. Dále popisuji pojmy a parametry, související s úvěrovým procesem v bance. Zmiňuji také právní úpravu spotřebitelského úvěru, zejména pak náležitosti smlouvy o úvěru. Tyto náležitosti jsou jednotné pro všechny poskytovatele spotřebitelských úvěrů, kterými jsou jak banky, tak i nebankovní instituce. Zaměřuji se také na úvěrové riziko, klasifikaci pohledávek a důležitost vyhodnocení úvěrového rizika ještě před poskytnutím úvěru v rámci hodnocení bonity žadatele o úvěr. V rámci schvalovacího procesu popisuji finanční i nefinanční aspekty žadatele o úvěr, které jsou nedílnou součástí celého schvalovacího procesu. Při analýze schvalovacího procesu vycházím především z vlastní praxe a dostupné literatury. V praktické části, která je zaměřena pouze na nefinanční aspekty žadatele o úvěr v bance jsem použila jednu z metod hodnocení bonity v rámci úvěrové analýzy. Jedná se o Empirickou úvěrovou analýzu - úvěrové bodovací systémy (credit scoring). Bodovací systém, který používám na praktických příkladech žádostí o úvěr, je zaměřen pouze na nefinanční aspekty žadatele, které jsou pro banku velmi důležité při posuzování bonity klientů. 7

8 Závěrem práce upozorňuji na skutečnost, že problematika hodnocení klientů je pro banku velmi citlivou záležitostí, kterou si drží v utajení. Každá banka postupuje při hodnocení bonity žadatele o úvěr podle jiné metriky, využívá svůj systém, který podléhá obchodnímu tajemství. Banky si své know how týkající se své úvěrové politiky chrání, a tak získání některých informací není vůbec jednoduché a některé získané informace a poznatky pak není možné veřejně publikovat. Zvolené metody zpracování: Analýza úvěrového procesu nepodnikatelských subjektů v bance se základním vymezením pojmů a parametrů spotřebitelského úvěru. Charakteristiky finančních a nefinančních aspektů žadatele o úvěr, analýza schvalovacího procesu, komparativní analýza nefinančních ukazatelů žadatele. Zhodnocení jejich bonity v praktických příkladech žádostí o úvěr, pomocí matematicko-statistické metody Credit scoring. Použité metody: analýza, deskripce, komparace, matematicko-statistické metody. 8

9 1. SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR Úvěrové obchody jsou nejvýznamnější částí bankovních aktivních obchodů, tj. obchodů, které jsou účetně zobrazeny na straně aktiv rozvahy (bilance) obchodní banky. Úvěr je možné definovat jako časově omezené, úplatné zapůjčení peněz k volnému nebo smluvně vázanému použití. 1 O úvěrové produkty mohou žádat fyzické osoby, fyzické osoby podnikatelé, ale i právnické osoby. Svou práci jsem zaměřila pouze na spotřebitelský úvěr, který je jednou z nejrozšířenějších forem úvěrů pro nepodnikající fyzické osoby. Spotřebitelský úvěr je poskytován žadatelům (fyzickým osobám), které jsou starší 18 let, jsou způsobilé k právním úkonům a jsou spolehlivě identifikované. Spotřebitelské úvěry jsou bankami poskytovány: občanům České republiky (dále jen ČR), občanům Evropské unie a občanům zemí Evropského hospodářského prostoru, kteří mají pravidelný příjem pocházející z ČR nebo mají příjem z podnikání na základě oprávnění, vydaného na území ČR, občanům jiných zemí než zemí Evropské unie a zemí Evropského hospodářského prostoru, kteří mají trvalý nebo dlouhodobý pobyt na území ČR a současně mají pravidelný příjem pocházející z České republiky nebo mají příjem z podnikání, na základě oprávnění vydaného v ČR, ostatním žadatelům cizincům je úvěr poskytován individuálně s přihlédnutím k bonitě a ostatním aspektům žadatele, případně spolužadatelů o úvěr. Spotřebitelským úvěrem můžeme zjednodušeně označit úvěry fyzickým osobám, které slouží primárně k nákupu spotřebního zboží, k zaplacení za služby, tedy k financování nepodnikatelských potřeb občanů. Spotřebitelské úvěry používají klienti banky k nákupu vybavení a zařízení domácnosti, ke koupi spotřební elektroniky, na pořízení, rekonstrukci nebo modernizaci bytové jednotky nebo rodinného domu. Dále je využívají na nákup automobilu, na náklady spojené se studiem v tuzemsku či zahraničí, na vypořádání závazků mezi občany, jako např. vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, vypořádání v rámci dědického řízení, či k úhradě členského podílu v bytovém družstvu. 1 KALABIS, Zbyněk. Základy bankovnictví. Brno: BizBooks, ISBN

10 Základní pojmy, se kterými se klienti i banky setkávají při žádosti o úvěr a v rámci celého schvalovacího procesu jsou: bonita je schopnost klienta dostát svým závazkům. Můžeme je také označit jako úvěruschopnost žadatele o úvěr, dlužník (žadatel o úvěr) fyzická osoba, které finanční instituce poskytla úvěr. Tato je na základě smlouvy o úvěru povinna splatit věřiteli celou částku včetně příslušenství úroků, případně úroků z prodlení a všech poplatků, spojených s úvěrem, jistina úvěru - je celkový objem poskytnutých prostředků, které si dlužník půjčil od věřitele. Nesplacenou jistinou je zbývající dlužná částka úvěru, měsíční splátka spotřebitelské úvěry se většinou splácejí formou pravidelných měsíčních splátek, které se nazývají anuity. Anuita je pravidelná měsíční splátka, která se skládá ze dvou částí. První část je jistina - půjčené finanční částky bez úroků a úroku - vypůjčené částky. Při splácení úvěru formou anuitních splátek postupně klesá výše spláceného úroku a stoupá výše úmoru, RPSN (roční procentní sazba nákladů) jedná se o součet všech nákladů spojených s úvěrem, vyjádřených jako procento celkové výše úvěru. Účelem RPSN je možnost adekvátního srovnání několika úvěrových produktů od různých poskytovatelů, 2 ručitel - je osoba, která poskytuje ručení úvěru formou Prohlášení ručitele. Tak na sebe bere závazek uhradit pohledávku, pokud tak neučiní dlužník, spoludlužník (spolužadatel) je osoba, která podle smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinna splnit dluh z této smlouvy společně a nerozdílně s dalším dlužníkem (s dalšími dlužníky). Věřitel je oprávněn požadovat plnění ze smlouvy na kterémkoliv ze spoludlužníků, úrok je odměna, kterou platí dlužník věřiteli za půjčení peněžních prostředků. Velikost úroku je závislá mimo jiné na výši poskytnutého objemu peněz (jistiny), na výši úrokové sazby a na délce splatnosti úvěru, 2 ČLFA. Spotřebitelské úvěry. CLFA. CZ. [online] [cit ]. Dostupné z : 10

11 úvěr je poskytnutí peněžních prostředků za úplatu. Odměnou za poskytnutí prostředků je pro věřitele úrok, úvěrová smlouva - je písemná dohoda mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel se zavazuje poskytnout ve prospěch dlužníka peněžní prostředky a dlužník se zavazuje poskytnuté peníze vrátit a zaplatit věřiteli úroky na základě smluvního ujednání, věřitel - právnická nebo fyzická osoba, která nabízí nebo poskytuje spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. V případě úvěru, který poskytne komerční banka klientovi je věřitelem banka. 1.1 Právní úprava spotřebitelského úvěru Vymezení pojmů souvisejících se spotřebitelským úvěrem stanovuje zákon č. 145/2010 Sb. ze dne 21. dubna 2010 o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 321/001 Sb. o některých podmínkách spotřebitelského úvěru, který již neodpovídal současnému vývoji úvěrových produktů nabízených spotřebitelům na trhu. Tento zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách a o spotřebitelském úvěru. Cílem právní úpravy je dosažení harmonizace spotřebitelského trhu v rámci Evropského společenství a tím i posílení důvěry a právní jistoty spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Zákon o spotřebitelském úvěru se však nevztahuje na žádné úvěry s částkou nižší než 5 000,- Kč a vyšší než ,- Kč. Dále se zákon nevztahuje na úvěry, jejichž splatnost nepřesahuje 3 měsíce, nebo jsou splatné nejvýše ve 4 splátkách ve lhůtě nepřesahující 12 měsíců. Spotřebitelský úvěr se řídí obecným ustanovením Občanského zákoníku, zejména týkajících se spotřebitelských smluv. Dále je smlouva o úvěru uvedena i v Obchodním zákoníku v Obchodním zákoníkem se však neřídí vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli. Právní úprava spotřebitelského úvěru se uplatňuje pouze ve vztazích mezi spotřebiteli a podnikateli, kdy podnikatel je poskytovatelem úvěru. Pojmy Smlouva o úvěru a Smlouva o půjčce je pro mnohé velmi obtížné rozlišit. Obecně platí, že pokud bude klient uzavírat smlouvu o poskytnutí peněžních prostředků s podnikatelem, bude se tato smlouva řídit podle Obchodního zákoníku. V tabulce č. 1 11

12 uvádím základní rozdíly mezi smlouvou o úvěru a smlouvou o půjčce. Vzhledem ke skutečnosti, že banky poskytují v rámci smlouvy peněžní prostředky za úplatu, bude se vždy jednat o smlouvu o úvěru. Tabulka č. 1 Hlavní znaky odlišující smlouvu o úvěru a smlouvu o půjčce Smlouva o úvěru Předmětem smlouvy jsou vždy peněžní prostředky Sjednaná vždy za úplatu (úrok je nezbytnou náležitostí smlouvy) Smlouva o úvěru vznikne i v případě, že peněžní prostředky nebyly věřitelem zatím poskytnuty Smlouvu o úvěru upravuje Obchodní zákoník ( 497 až 507) Smlouva o půjčce Předmětem smlouvy jsou i jiné druhově určené věci (peníze, mouka, mléko, uhlí atd.) Může být i bezúplatná (bez úroku nebo jiného dodatečného plnění) Ke vzniku smlouvy musí být peníze nebo věci, které jsou předmětem smlouvy, skutečně předány Smlouvu o půjčce upravuje Občanský zákoník ( 657 a 658) Zdroj: Slabikář finanční gramotnosti, vlastní úprava. 3 Smlouva o úvěru patří mezi takzvané absolutní obchody, které se výhradně řídí Obchodním zákoníkem, protože Občanský zákoník danou úpravu nemá. Smlouva o půjčce se řadí mezi takzvané reálné kontrakty. To znamená, že vznikají až v okamžiku, kdy dojde ke skutečnému plnění (například v okamžiku, kdy věřitel poskytne peníze dlužníkovi). Ve smlouvě o úvěru musí být na rozdíl od smlouvy o půjčce sjednán závazek zaplatit úroky z poskytnutého úvěru. Významným rozdílem oproti smlouvě o půjčce je také fakt, že ze smlouvy o úvěru lze plnit ve prospěch dlužníka i třetím osobám. Věřitel tak může se souhlasem dlužníka například uhradit fakturu třetí osobě. U úvěru toto nelze, jelikož předmětem půjčky je poskytnutí prostředků dlužníkovi nebo jeho zástupci. Dělení spotřebitelských úvěrů Spotřebitelské úvěry dělíme z několika hledisek. Pro svou práci jsem shrnula jen rozdělení úvěru fyzických osob, které mají vliv na hodnocení bonity žadatele o úvěr. Nejčastěji je 3 VIBÍHAL, Václav a kolektiv. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: Cofet, ISBN , s

13 členění podle účelu použití finančních prostředků z poskytnutého úvěru. Toto kritérium je také rozhodující pro výši úrokové sazby poskytovaného úvěru. Neúčelové úvěry mají většinou vyšší úrokovou sazbu než úvěry účelové. Úvěry můžeme z tohoto hlediska dělit na úvěry: účelové u těchto úvěrů banky požadují doložení účelovosti použití prostředků, např. pořízení bydlení, modernizace / rekonstrukce nemovitosti nebo nákup motorového vozidla. Čerpání úvěru probíhá většinou bezhotovostně přímo na účet prodejce po předložení faktury či jiného dokladu, kterým klient prokazuje účel použití prostředků z úvěru. Pokud klient není schopen doložit účelovost, jedná se o porušení smlouvy, které může mít za následek sankci ze strany poskytovatele, neúčelové se vyznačují vyšší úrokovou sazbou a klient může použít prostředky z úvěru na koupi jakéhokoli zboží či služby, aniž by musel dokládat bance účel. Peníze mohou být vyplaceny klientovi v hotovosti, nebo jsou převedeny bezhotovostně na účet klienta. Z vlastní praxe vím, že důležitou informací při posuzování žádosti o úvěr může být sdělení klienta, na jaký účel případné prostředky použije, bude-li mu úvěr poskytnut. Touto informací lze částečně eliminovat budoucí riziko nesplácení úvěru. Například dlouhodobý spotřebitelský úvěr na pořízení motorového vozidla je výrazně rizikovější, a to především z důvodu možné doby použitelnosti vozidla. Velmi neuvážené a rizikové je poskytování spotřebitelského úvěru na zboží, které má kratší životnost než délka spláceného úvěru. Spotřebitelské úvěry také rozlišujeme podle délky jejich splácení a to následovně: krátkodobé úvěry se splatností do jednoho roku, střednědobé úvěry se splatností od jednoho do pěti let, dlouhodobé úvěry se splatností nad pět let. Doba splatnosti spotřebitelského úvěru je spojena s mírou rizika úvěru. Čím je delší doba splatnosti úvěru, tím je vyšší riziko jeho návratnosti. S délkou doby splácení se zvyšuje míra neurčitosti budoucích ekonomických podmínek dlužníka. 13

14 Z hlediska zajištění dělíme spotřebitelské úvěry na úvěry: nezajištěné, zajištěné jejich splácení je zajištěno zárukami, které umožňují věřiteli získat poskytnuté prostředky náhradní cestou v případě, kdy není dlužník schopen splácet. 1.2 Zajištění úvěru Zajištěním úvěru si banka minimalizuje riziko spojené s poskytnutím úvěru a jeho řádným a včasným splacením včetně úroků. Úvěrové zajištění u spotřebitelských úvěrů členíme z hlediska povahy (formy) zajištění, a to na : osobní zajištění úhrada pohledávky je zajištěna příjmy dlužníka (dohoda o srážkách ze mzdy), přistoupení spoludlužníka k úvěru nebo aval směnky. Jedná se například o ručitelský závazek třetí osoby (právnické nebo fyzické), která se smluvně zavazuje, že bude v případě nesplácení úvěru dlužníkem plnit za dlužníka. Ručitel v takovém případě podepisuje ručitelské prohlášení, věcné zajištění věřitel poskytne bance dočasné právo na majetkové hodnoty formou zástavního práva k movité, případně nemovité věci (např. zástavní právo k nemovitosti, dále pak zástavní právo k pohledávce nebo zástavní právo k depozitu). Pro věřitele jsou zajištěné úvěry méně rizikové než úvěry nezajištěné. Banky nejčastěji využívají zajištění spotřebitelských úvěrů formou přistoupení spolužadatele, ručitelského závazku, případně vinkulaci životního pojištění dlužníka ve prospěch úvěru. Pokud selžou všechny prostředky jak dostát splnění závazku dlužníka vůči věřiteli, snaží se banka uspokojit svoji pohledávku z výtěžku realizace zajišťovacího instrumentu. 1.3 Smlouva o úvěru Smlouva o úvěru je uzavírána mezi věřitelem (v této práci je myšleno bankou) a dlužníkem (klientem banky) jako příjemcem úvěru. Podstatou smlouvy je závazek věřitele, že na požádání dlužníka mu poskytne peněžní prostředky na straně jedné, a závazek dlužníka tyto poskytnuté prostředky zaplatit včetně úroků na straně druhé. Smlouva je vždy uzavírána 14

15 písemně a každá ze zúčastněných stran obdrží vždy jeden originál této podepsané smlouvy. Ve své práci zmiňuji i změny, které přinesl nový zákon o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna Důvodem pro vznik tohoto nového zákona byly mimo jiné také problémy s nesplácením úvěrů a smluvní zavázání se k často nevýhodným podmínkám, což nebylo v České republice ničím výjimečným. Lidé často smlouvu o úvěru, kterou podepisují, řádně nečtou, a tak se mnohdy dostanou do problému se splácením. Nový zákon vymezuje na straně věřitelů několik důležitých povinností, které jsou pro dlužníky vítanou změnou a zpřehledněním smlouvy o úvěru. Mezi povinnosti, které musí věřitel na základě změny zákona respektovat, patří níže uvedené. Věřitel musí nyní poskytnout dlužníkovi všechny důležité informace o poskytovaném úvěru pod hrozbou vysoké sankce. Při nedodržení má poskytovatel následnou povinnost úvěr úročit pouze diskontní sazbou ČNB, která je ke dni účinnosti zákona 0,25% p. a. Poskytovatel musí dát dlužníkovi dostatečný čas na seznámení se smlouvou a také je povinen zkoumat situaci klienta, především to, zda je schopen úvěr splácet. Před 1. lednem 2011 bylo běžnou praxí některých firem poskytujících úvěr půjčovat peníze problémovým a nebonitním klientům a následně inkasovat penále za opožděné splátky. Klient má také právo odstoupit od smlouvy o úvěru ve lhůtě 14 kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Odstoupení od smlouvy musí být podáno písemnou formou. Úvěr je možné předčasně splatit celý nebo částečně kdykoliv během trvání smluvního vztahu. U půjčky delší než jeden rok může věřitel požadovat náhradu nákladů maximálně 1% z předčasně splacené částky. U kratších úvěrů a v případě, že doba mezi předčasným splacením a sjednanou splatností úvěru je kratší než jeden rok, nesmí výše nákladů přesáhnout 0,5% z předčasně splacené výše úvěru. Další změna v zákoně se týká roční procentní sazby nákladů (RPSN). Mimo sjednocení metodiky této sazby ukládá zákon věřitelům povinnost upozornit na všechny potenciální platby, které nejsou ve výši RPSN zahrnuty, ale mohou v průběhu splácení úvěru nastat. Nový zákon také ukládá všem subjektům, poskytujícím úvěry povinnost uvádět veškeré potřebné náležitosti ve smlouvě o úvěru tak, aby smlouva byla pro spotřebitele jasná a přehledná. 15

16 Věřitel je také v souladu se změnou zákona povinen ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vždy uvádět základní náležitosti, které stanovuje zákon. Jednotlivé banky mohou mít u různých druhů úvěru specifické náležitosti, které jsou uvedeny ve smlouvě. Může se např. jednat o podmínky čerpání úvěru, případně následné smluvní ujednání. Mezi základní náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru patří 4 : a) vymezení druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, zejména korespondenční adresa, c) doba trvání spotřebitelského úvěru, celková výše a podmínky čerpání úvěru, d) výpůjční úroková sazba a roční procentní sazba nákladů vyjádřená v procentech, e) výše, počet a četnost splátek, jež má spotřebitel provést, f) informace o právu obdržet kdykoliv bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření dluhu, g) případné poplatky za vedení účtů, transakce a čerpání, h) úroková sazba použitá v případě opožděných plateb (úrok z prodlení), i) informace o právu na odstoupení od smlouvy, lhůtě a dalších podmínkách, j) informace o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, k) informace o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra. Všechny povinné informace v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, uváděné ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uvádím podrobně v příloze č Úročení úvěru Úrok je cena za půjčení peněz, kterou dlužník zaplatí věřiteli nad rámec půjčené částky. Výše 4 Příloha č. 5 k zákonu č.145/2010 Sb. ze dne O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Dostupné z: [cit ]. 16

17 úroku se vyjadřuje pomocí úrokové míry (úrokové sazby), která je vyjádřena v procentech. Výsledný úrok závisí na výši dlužné částky (jistiny), výši úrokové sazby vyjádřené v procentech z dlužné jistiny a také na délce splácení dlužné částky. Úroková sazba je ve smlouvě o úvěru vždy stanovena v %, a to na roční bázi Per annum (p. a.). Pokud smlouva nestanovuje režim splácení úroků, jsou úroky spláceny spolu se splacením dlužné částky. Je-li je lhůta pro vrácení peněžních prostředků delší než 1 rok, jsou úroky z dlužné částky splatné vždy koncem každého kalendářního roku. Pokud je úvěr splácen v pravidelných, například měsíčních splátkách, je úrok splácen spolu s jistinou. Úrok můžeme také chápat jako projev časové preference 5. Strukturu standardní úrokové sazby ukazuje následující schéma: Schéma č. 1 ukazuje, jakým způsobem je strukturovaná úroková sazba a dále pak vysvětlení jejích jednotlivých položek. Schéma č. 1 Struktura standardní úrokové sazby Úroková sazba Inflační složka Nákladová složka Riziková složka Zdroj: Úvěrové obchody, skripta BIVŠ, vlastní úprava. 6 Jednotlivé složky úrokové sazby pak můžeme definovat následovně: inflační ní složka pokrývá ztrátu plynoucí z vývoje inflace a růstu cen, nákladová složka pokrývá náklady věřitele spojené s opatřením zdrojů, riziková složka pokrývá možné ztráty z případně neúspěšného úvěrového obchodu. 5 Preference současných statků před statky budoucími. 6 PAVELKA, František; BARDOVÁ, Dagmar; OPLTOVÁ, Radka. Úvěrové obchody.. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., ISBN

18 Důležitou charakteristikou každého úvěrového vztahu je úroková sazba. Pro banku se jedná o vazbu na úrokové riziko, pro klienta pak vyjádření výše úrokových nákladů. Ve smlouvě o úvěru se může klient setkat s různou úrokovou sazbou. Úrokovou sazbu rozlišujeme na: fixní (pevnou) sazbou, která je stejná po celou dobu splatnosti úvěru a pohyblivou sazbou, ta se může měnit v průběhu trvání úvěrového vztahu, rozlišujeme dva typy pohyblivé sazby: o o variable rate vazba na určitou tržní referenční úrokovou sazbu (s předem stanovenými termíny přizpůsobování např. tržní úrokové sazbě LIBOR) 7, floating rate bezprostřední vazba na určitou úrokovou sazbu (termín přizpůsobování sazby z úvěru vyplývá ze změn podkladové sazby). 8 Výše úrokové míry závisí na celé řadě faktorů, zmiňuji ty, které považuji za nejdůležitější. Rizikovost klienta poskytovatel spotřebitelského úvěru často stanovuje vyšší úrok pro vysoce rizikového klienta než úrok u méně rizikového klienta. Vyšší sazbou pak kompenzují riziko, které podstupují při poskytnutí úvěru. Banky si vytvářejí různé systémy pro hodnocení rizikovosti klientů a mají tak často různé výše úrokových sazeb, za které poskytují úvěry. Délka úvěru delší doba splácení úvěrů přináší výrazně vyšší riziko nesplácení, které se pak promítá ve výši úrokové míry. Vztah mezi výší úroku a dobou splatnosti úvěru, ukazuje výnosová křivka. Inflace - úroková míra roste vlivem očekávané inflace. Pokud věřitel předpokládá, že v uvažovaném období klesne kupní síla peněz, bude požadovat od dlužníka vyšší částku, aby si tuto ztrátu nahradil. Naopak, má-li dlužník úvěr na pevně stanovenou úrokovou sazbu, je pro něj případné zvýšení inflace výhodnější. 7 LIBOR - London interbank offered rate (referenční hodnota úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit v Londýně. 8 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. 3. vyd. Praha: VŠE v Praze, ISBN , s

19 Strategie banky banky s výší úrokových sazeb manipulují také proto, aby dosáhly vyššího zisku, případně rozšířily své služby na trhu. Oddělení řízení rizik banky se snaží najít optimální hranici mezi rizikem z nesplácení úvěrů a vyhledáváním obchodních příležitostí. Tato strategie se promítá do výše úrokové míry. Aby si banka udržela své klienty a obstála v konkurenčním prostředí, musí při stanovení úrokové míry sledovat úrokové sazby ostatních bank. Regulační zásahy jsou prováděny finančními a měnovými institucemi státu, prostřednictvím centrální banky. Sazby České národní banky (ČNB) mají jen zprostředkovaný vliv přes cenu peněz na mezibankovním trhu. Výše nákladů banky nízké náklady na získání depozit tak umožní nižší úrokové sazby u úvěrových produktů. Vyšší pružnost při stanovování sazeb si může dovolit banka, která má nižší náklady oproti bance s náklady vyššími. Právní prostředí každá banka respektuje při stanovování úrokových sazeb právní předpisy (např. Centrální banka může stanovit maximální odchylku od diskontní sazby u úrokových sazeb). Daňová politika státu podle současné daňové úpravy jsou úroky z úvěru pro banku (věřitele) zdanitelnou položkou a pro dlužníka v rámci některých vymezených úvěrů (hypoteční úvěr a úvěr ze stavebního spoření) daňově odečitatelnou položkou Výpočet úrokové sazby Výše úrokové sazby závisí na typu úvěrů, na době jeho splatnosti, případně na jiných okolnostech, které banka zohledňuje při stanovení výše úrokové sazby. Banky si tak zvyšují marži, aby pokryly případná rizika a náklady v případě, že úvěr nebude dlužníkem řádně splácen. Vyjádříme-li úrok v procentech z hodnoty vypůjčené částky, dostaneme úrokovou sazbu: nominální která je sjednaná v úvěrové smlouvě. Je poměřována k různě dlouhému období. Rozlišujeme nominální úrokovou sazbu denní (p. d.), měsíční (p. m.), čtvrtletní (p. q.), pololetní (p. s.) a roční (p. a.), efektivní odpovídá skutečně zaplaceným úrokům, které jsou díky častějšímu připisování úroků vyšší než nominální. 19

20 Rozlišujeme dva základní způsoby úročení úvěrů: jednoduché vychází z filozofie preference likvidity. Vyplácené úroky se dále neúročí, k původnímu kapitálu se nepřičítají, složené vychází z preference investování, které znamená dát přednost dalšímu zhodnocování. K peněžní částce se připisují úroky a spolu s ní se dále úročí. 9 Úročení dále dělíme podle toho, kdy dochází k placení úroků: předlhůtním k placení úroků dochází na začátku úrokového období, polhůtním úroky se platí na konci úrokového období. 10 V bankovnictví se většinou používá připisování úroku polhůtně (tak jako i přidaná hodnota u zboží a služeb, která je zdrojem pro výplatu úroků, se realizuje až na konci výroby). Výše celkové splátky se tak může lišit právě v závislosti na typu úročení Roční procentní sazba nákladů Roční procentní sazba nákladů (RPSN) spotřebitelského úvěru se rovná současné hodnotě všech nákladů spotřebitele sjednaných mezi věřitelem a spotřebitelem ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Počítá se podle vzorce, který je pro všechny poskytovatele úvěrů stejný. Výpočet RPSN ke spotřebitelskému úvěru je založen na předpokladu, že spotřebitelský úvěr bude trvat po celou dohodnutou dobu a věřitel i spotřebitel splní včas a řádně všechny své povinnosti. Základní rovnice, kterou se stanoví roční procentní sazba nákladů, odpovídá na ročním základě celkové současné hodnotě čerpání na jedné straně a celkové současné hodnotě splátek na straně druhé PAVELKA, F.; D. BARDOVÁ a R. OPLTOVÁ. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., ISBN , s RADOVÁ, J.; P. DVOŘÁK a J. MÁLEK. Finanční matematika pro každého. 5. vyd. Praha: Grada Publishing, ISBN X, s Příloha č. 5 k zákonu č.145/2010 Sb. ze dne O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Dostupné z: [cit ]. 20

21 Výpočet roční procentní sazby nákladů: 12 m m' C k + l 1 k= 1 l= 1 t ( ) ( ) k s 1 X = D + X l kde: X je RPSN m je číslo posledního čerpání k je číslo čerpání, proto 1 k.m C k t k je částka čerpání k je interval vyjádřený v letech a zlomcích roku mezi datem prvního čerpání a datem každého následujícího čerpání, proto t k = 0 m je číslo poslední splátky nebo platby poplatků 1 je číslo splátky nebo platby poplatků D 1 s l je výše splátky nebo platby poplatků je interval vyjádřený v letech a zlomcích roku mezi datem prvního čerpání a datem každé splátky nebo platby poplatků Úrok z prodlení Úrok z prodlení je sankční platba za porušení povinnosti dlužníka řádně a včas splnit svůj závazek (týká se pouze peněžitých prostředků). Nárok věřiteli vzniká bez ohledu na skutečnost, která prodlení způsobila. Znamená, že jakékoli zdůvodňování vzniku prodlení je v tomto případě bezpředmětné. Od 1. července 2010 vstoupila v platnost změna ve výpočtu úroku z prodlení, který je po tomto datu již neměnný po celou dobu prodlení splátek. Roční výše úroků z prodlení nově odpovídá výši repo sazby ČNB. Ta si se stanovuje podle posledního dne kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení a zvyšuje se o 7%. Právo na úroky z prodlení nebo poplatky z prodlení má věřitel přímo ze zákona a představují zákonnou sankci. Právo na plnění této sankce vzniká automaticky ze zákona tím, že dlužník neuhradí včas příslušnou částku. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli od prvního dne 12 Příloha č. 5 k zákonu č.145/2010 Sb. ze dne O spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Dostupné z: [cit ]. 21

22 prodlení dlužníka do uspokojení pohledávky. Smlouva o úvěru tedy musí obsahovat ujednání o povinnosti platit úrok z prodlení pro případ, že věřitel bude v prodlení s plněním dluhu. 1.5 Splácení úvěru Termín splácení, respektive splátkový kalendář, patří k základním parametrům, na kterých se musí banka s klientem při jednání o úvěru dohodnout. Klient musí prokázat schopnost vypořádat se včas se všemi svými závazky buď z prostředků získaných zhodnocením poskytnutých úvěrových zdrojů, nebo z jiných zdrojů. 13 Způsob splácení je vždy sjednán v úvěrové smlouvě a je přizpůsoben potřebám klienta v souladu s podmínkami banky, která úvěr poskytuje. U spotřebitelských úvěrů, které poskytuje banka, se jedná o splácení v pravidelných měsíčních splátkách, a to buď v pravidelných konstantních anuitních splátkách, nebo formou pravidelných splátek lineárním způsobem. V následujících grafech je ukázán rozdíl mezi anuitním způsobem splácení a lineárním způsobem splácení úvěru. Graf č. 1 Rozdíl mezi anuitním a lineárním splácením Zdroj: Interní materiál Československé obchodní banky, a.s., (dále jen ČSOB, a.s.), vlastní úprava. 13 WATERHOUSE, Price, Navrátil Vlastislav. Zásady řízení úvěrů. Praha: Management Press, ISBN

23 U lineárního způsobu splácení je měsíční splátka jistiny stále stejná a mění se výše splátky úroků, takže se celková částka splátky během splácení neustále mění. Lineární způsob splácení je pro klienta výhodnější, rychleji umořuje jistinu, a tak na úrocích zaplatí méně. Banky většinou nabízejí anuitní způsob splácení spotřebitelských úvěrů. Klienti mají ve smlouvě o úvěru sjednanou pravidelnou měsíční splátku, formou anuity, která je po celou dobu trvání úvěrového vztahu stejná. Anuitní splátka se skládá ze dvou částí, z jistiny a z úroku. 1.6 Úvěrové riziko Úvěrové riziko 14 je historicky staré jako úvěrování samotné, je to riziko ztráty ze selhání dlužníka, když nedostojí svým závazkům podle podmínek stanovených v úvěrové smlouvě. Tím dlužník způsobí věřiteli ztrátu. Úvěr můžeme také chápat jako očekávání přijetí peněžních prostředků, přičemž úvěrové riziko je pravděpodobnost, že očekávání nebude naplněno. Riziko představuje možnost ztráty nebo nižšího výnosu, než je očekávání. Pro banku to znamená, že utrpí ztrátu tím, že dlužník nedostojí svým závazkům včas a v plné výši. Pokud klient nedodrží sjednané podmínky finanční transakce, bance tím vznikne finanční ztráta. Úvěrové riziko banky vyplývá z platební neschopnosti či platební nevůli dlužníků splatit úvěr včetně úroků. Pro minimalizaci rizika má značný význam systém řízení úvěrového rizika. Pomocí stanovení kompetencí jednotlivých zaměstnanců, metodických předpisů a pravidel komunikace banka snadněji vytvoří optimální strukturu portfolia úvěrových obchodů. Jde o vyvážení bezpečnosti a výnosnosti bankovních obchodů. Z hlediska bezpečnosti úvěrových obchodů má velký význam úvěrová smlouva, která jednoznačně identifikuje dlužníka nebo spoludlužníky, pohledávku, práva a povinnosti obou stran a zejména postup banky v případě, kdy klient přestane plnit své povinnosti. Dalším prvkem, který zabezpečuje účinnost systému řízení úvěrového rizika, je jeho monitorování, sledování a vyhodnocování. 15 Opatření ČNB č. 9/2002 stanovuje pravidla pro posuzování pohledávek. Banky mají povinnost klasifikovat pohledávky, které zahrnují jistinu úvěru, úroky a poplatky. Z hlediska 14 Riziko a nejistota představují náhodnost a neurčitost. 15 PAVELKA, František; BARDOVÁ; Dana. OPLTOVÁ; Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut vysoká škola, a.s., ISBN , s

24 jejich kvality (rizikovosti) a perspektivy návratnosti musí banka vytvářet opravné položky. Klasifikována je celá pohledávka, i když po splatnosti jsou jen některé splátky úvěru. Vzniká tak srovnatelný pohled na kvalitu celého portfolia. Pohledávky vůči jednomu dlužníkovi mají vždy stejnou klasifikaci, která odpovídá pohledávce s nejhorší kategorií. Klasifikace pohledávek se provádí alespoň čtyřikrát do roka. V tabulce č. 3 uvádím přehled klasifikace pohledávek na základě časové prodlevy splácení a koeficient pro tvorbu opravných položek. Tabulka č. 2 Klasifikace pohledávek Pohledávky Časová prodleva splácení Koeficient pro tvorbu opravných položek Standardní méně než 30 dní Sledované více než 30 dní a méně než 90 dní 0,01 Nestandardní více než 90 dní a méně než 180 dní 0,2 Pochybné více než 180 dní a méně než 360 dní 0,5 Ztrátové 360 a více dní 1 Zdroj: Opatření ČNB č. 9, ze dne 6. listopadu 2002, vlastní úprava. Vždy je lépe předcházet situaci, kdy se úvěry stanou klasifikované. Myslím, že poskytovatelé úvěrů by měli klást větší důraz na vyhodnocení úvěrového rizika ještě před poskytnutím úvěru. Důležité je důkladně zkoumat nejen bonitu klienta, případně celé rodiny, ale i nefinanční aspekty celého úvěrového případu. Pokud nesplní žadatel, případě spolužadatelé o spotřebitelský úvěr stanovená kritéria, neměl by být úvěr poskytnut. Přestože existuje mnoho databází a rejstříků, důležitým zdrojem informací je také klient sám. Ten je povinen uvádět veškeré údaje přesně a pravdivě. Nefinanční aspekty žadatele jsou velmi důležité pro samotného schvalovatele při zhodnocení bonity v rámci úvěrového procesu v bance. 24

25 2. ÚVĚROVÝ PROCES V BANCE Úvěrový proces je soubor různých činností v rámci banky, které jsou vzájemně propojeny. Jedná se o postup od úvodního jednání, zjištění potřeb klienta, přes podání žádosti o úvěr, až k samotnému posouzení bonity žadatele o úvěr. Výsledkem celého úvěrového procesu je pak stanovení bonity klienta a konečné rozhodnutí schvalovatele s příslušnou schvalovací pravomocí o poskytnutí, případně zamítnutí úvěrového produktu. Každá žádost o úvěr je bankou posuzována individuálně s přihlédnutím k bonitě klienta a celému úvěrovému případu. Do úvěrového procesu je přeneseno řízení úvěrového rizika na konkrétního klienta a jeho produkt. Jednotlivé bankovní domy mají svůj předem stanovený proces poskytnutí úvěru a mají také svoji úvěrovou politiku, která zohledňuje řízení úvěrového rizika. Příklad řízení úvěrového rizika může být komplexní řešení podle Price Waterhouse. 16 Řízení úvěrového rizika dělí tato publikace na níže uvedené části. Každá z následujících částí spadá pod jiný útvar v bance a má svůj specifický cíl. Úvěrová strategie a politika definuje úvěrové riziko a formuluje strategii banky ve vztahu k trhu, produktu a ke klientům, určuje postup úvěrové politiky banky. Organizace úvěrového úseku vymezuje pravomoci a zodpovědnost jednotlivých organizačních jednotek, rozhoduje o organizační struktuře úvěrového úseku. Stanovení úvěrových limitů není v možnostech vedení banky posuzovat každý úvěrový obchod, proto vedení stanoví maximální úvěrové limity na klienta, případně na produkt, kterými se pak pracovníci banky řídí ve standardním procesu. Hodnocení úvěrových návrhů určuje typ klienta a vypracování metodologie pro zhodnocení výsledků analýzy klientů. Stanovení ceny úvěru je základním prvkem řízení banky a důležitým činitelem zvyšování rizikovosti. Ke stanovení ceny banka využívá existující metody stanovení ceny úvěru. 16 WATERHOUSE, Price, Navrátil Vlastislav. Úvod do řízení úvěrového rizika. Praha: Management Press, ISBN

26 Schvalování úvěrů vymezuje všechny schvalovací pravomoci v bance, jejich delegování, přidělování a stanovení případných omezení. Sledování úvěrového rizika vyhodnocuje výsledky sledování a navrhuje potřebná opatření a doporučení a trendy v úvěrovém portfoliu banky. Vymáhání úvěrů identifikuje problémové úvěry a následné vypracovává strategie vymáhání pohledávek. Bankovní domy rozlišují následující typy klientů podle jejich právní subjektivity: retailový klient klient fyzická osoba (nepodnikatel), která prostředky z úvěru použije pouze k soukromým nepodnikatelským účelům, malé a střední podniky živnostníci, podnikající na základě živnostenského oprávnění, případně koncesní listiny (fyzické osoby podnikatelé). Dále pak malé a střední firmy, podnikající na základě výpisu z obchodního rejstříku, tzn. právnické osoby. korporátní klientela jedná se o právnickou osobu (velké firmy) která má vyšší roční obrat. Jednotlivé banky mají odlišnou definice korporátního klienta. Tato práce je zaměřena na úvěrový proces a hodnocení bonity retailového klienta, který v bance žádá o spotřebitelský úvěr. Schvalovací proces může být v širokém rozmezí: od jednoduchých činností, jako je kontrola a prověření žadatele o úvěr a stanovení parametrů a podmínek schválení úvěru, až po rozsáhlou analýzu finančních a nefinančních dat o klientovi. Výsledkem celého procesu je pak schválení nebo zamítnutí úvěrového návrhu. Smyslem schvalování úvěru je poskytnutí kvalitních úvěrů a zabezpečení kvalitního úvěrového portfolia banky. 17 Při schvalování úvěru je také stanovena cena (úroková sazba), která odráží stupeň přijímaného rizika. Dále pak schvalovací proces usnadňuje komunikaci a informační toky v rámci banky. Jsou do něj zapojeni pracovníci všech úrovní, poradci na pobočkách, kteří jednají s klientem, pracovníci úvěrových úseků, schvalovatelé a potažmo i členové představenstva banky. Mezi jednotlivými útvary a pracovníky je nutná komunikace, 17 Portfolio v bance se jedná o určitou sestavu klientů, kteří vlastní produkty banky. V tomto případě se jedná o bankou úvěrované klienty. 26

27 která je následně účelná pro další vzdělávání a výcvik jednotlivých pracovníků zapojených do schvalovacího procesu. Následující schéma č. 3 znázorňuje, znázorňuje jak by měl vypadat úvěrový proces v obchodní obcho bance. Jednotlivé kroky úvěrového procesu jsou seřazeny chronologicky a vycházejí z praxe a z použité literatury v této práci. Vycházela jsem z předpokladu, že banky mají podobný postup při posuzování a schvalování úvěru. Schéma č. 3 Úvěrový proces v bance Zahájení jednání s klientem Identifikace žadatele o úvěr Podpis žádosti o úvěr Podpis smluvní dokumentace Stanovení podmínek úvěru Vyhodnocení žádosti o úvěr a stanovení bonity Čerpání úvěru Sledování a monitoring úvěru Zdroj: Schvalovací proces dle vlastní úpravy. úpravy. V následujících kapitolách jsem se pak zaměřila podrobněji na jednotlivé fáze úvěrového schvalovacího procesu v bance. 2.1 Zahájení jednání s klientem Žádná banka nezná detailně každého svého klienta, ale je v jejím zájmu si před poskytnutím úvěru zjistit o klientovi co nejvíce informací, informací a to jak z interních, tak i externích zdrojů. Mezi interní zdroje patří jednotlivé databáze bank, kde jsou informace o produktech, které klient využívá. Interní databáze mohou mohou mít různou škálu informací o svých klientech. Externími databázemi myslím živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, evidenci zcizených dokladů apod. Dnes je možné vyhledat na internetu internetu velkou škálu informací o klientech klientech. To o může být 27

28 pak vodítkem schvalovatele v případě rozhodování o poskytnutí či neposkytnutí úvěru. Sama jsem ve své bankovní praxi využívala všech dostupných interních i externích databází k posouzení úvěrového případu. Prvotní jednání s klientem je velmi důležité pro správný výběr produktu. Klient bance sdělí svůj investiční záměr a poradce v bance pak následně vybere nejvhodnější produkt vzhledem k požadovaným parametrům, které klient sdělí. Žadatel o úvěr je předem seznámen s parametry jednotlivých bankou nabízených produktů a s podmínkami pro jejich získání. Vždy je nutné, aby informace, které bankovní poradce klientovi předá, byly srozumitelné a jasně podané. V souladu se zákonem O Spotřebitelském úvěru je banka povinna sdělit výši všech poplatků a nákladů spojených s realizací a správou úvěrového produktu. Pravidla úvěrové angažovanosti jednotlivých bank se mohou lišit s ohledem na rozdílnou úvěrovou politiku bank. Celkovou úvěrovou angažovaností v rámci jedné banky se myslí maximální možný nezajištěný úvěrový limit, který může banka nabídnout jednomu žadateli o úvěr, přičemž přistoupením dalšího spolužadatele nebo spolužadatelů je možné tuto celkovou úvěrovou angažovanost navýšit. 2.2 Identifikace žadatele o úvěr Identifikací klienta se rozumí zjištění a ověření zákonem stanovených údajů klientovi (potenciálním majiteli úvěrového produktu a s tím spojených produktů v bance). Identifikace se provádí při jakémkoliv požadavku o bankovní produkt, tzn. i při žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle zákona 253/2008 Sb. O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se identifikačními údaji u fyzické osoby rozumí: všechna jména a příjmení, rodné číslo a nebylo-li přiděleno, tak datum narození, dále místo narození, pohlaví, trvalý nebo jiný pobyt a státní občanství. Každý s žadatelů o úvěr je bance povinen předložit při podání žádosti o úvěr platný doklad totožnosti. Bez platného dokladu není možné poskytnout žádný úvěrový produkt. Průkazem totožnosti se rozumí doklad vydaný orgánem veřejné správy, ve kterém je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a je z něj patrná podoba. U občana České republiky je primárním dokladem platný a nepoškozený občanský průkaz, který také vypovídá o adrese trvalého pobytu žadatele. U cizích státních příslušníků je dokladem prokazujícím totožnost nejčastěji cestovní doklad (pas), případně Průkaz o povolení k trvalému pobytu nebo Potvrzení 28

29 o přechodném pobytu. První identifikaci klienta, který je fyzickou osobou, provede povinná osoba (bankovní poradce) za fyzické přítomnosti identifikovaného. 18 Pokud se jedná o sezdaného klienta, od určité částky požaduje banka přistoupení druhého z manželů k úvěrové smlouvě, případně jeho souhlas s tím, že bude úvěr poskytnut. Občanské průkazy vydávané před datem 2. ledna 2011, obsahovaly stav klienta. U nově vydávaných občanských průkazů již není patrné, zda je klient ženatý/vdaná. Banka takto podstupuje určité riziko, pokud nezná všechny potřebné informace o klientovi během vyhodnocování bonity. Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství. Jedná se o specifickou formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely. Do společného jmění manželů patří majetek, který získá jeden nebo oba po dobu trvání manželství. Tento majetek se vztahuje i na dluhy, které ve stejné době vznikly jednomu nebo oběma. 2.3 Žádost o úvěr Prvním krokem úvěrového vztahu mezi klientem a bankou, který předchází uzavření úvěrové smlouvy, je žádost o úvěr. Pokud se klient rozhodne požádat v bance o úvěr, je s ním vždy sepsána písemná žádost o úvěr. Každá banka má svůj formulář žádosti o úvěr, který obsahuje jednak údaje o žadateli, tak i parametry úvěru o který klient žádá. Žádost obsahuje všechny potřebné údaje, které banka požaduje, aby mohla zhodnotit bonitu klienta. Požadované informace o klientovi se mohou v jednotlivých bankách lišit. Mezi základní náležitosti žádosti o úvěr patří zejména 19 : Osobní údaje o žadateli jméno a příjemní, případně titul a pohlaví. U tuzemců rodné číslo, v případě cizinců pak datum narození; dále také státní občanství a stát místa narození. Pokud se jedná o žadatele, který má příjmy z podnikatelské činnosti, tak identifikační číslo, obchodní název podnikatele a typ účetnictví 20. Údaje o spotřebitelském úvěru výše úvěru, účel úvěru, případně celkový investiční záměr a výše vlastních zdrojů, datum čerpání úvěru a způsob čerpání (jednorázově 18 Zákon č. 253/2008 Sb., O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Dostupné z: [cit ]. 19 Zdroj: Žádost o poskytnutí úvěru (návrh na uzavření smlouvy) u ČSOB, a.s., dostupné z [cit ]. 20 Typem účetnictví se rozumí daňová evidence, účetnictví, případně výdaje uplatňované procentem z příjmu. 29

30 nebo postupně), splatnost úvěru a datum první splátky, v případě pojištění úvěru varianta tohoto pojištění. Osobní dokumenty klienta číslo občanského průkazu u občana České republiky, v případě cizince pak číslo jeho pasu. ČSOB, a.s. také požaduje druhý doklad totožnosti, který může být rodný list, řidičský průkaz, cestovní pas, u cizinců pak povolení k pobytu. Důležitá je především adresa trvalého pobytu, korespondenční adresa, telefonický kontakt a ová adresa klienta. Sociodemografická data společenský status (zaměstnanec, podnikatel, důchodce apod.), rodinný stav - svobodný(-á), druh/družka, manželství, registrované partnerství, rozvedený (-á), vdovec/vdova. Existence společného jmění manželů (SJM), v případě, že SJM není, tak doložení této skutečnosti. Dále pak počet členů v domácnost, z toho počet členů bez příjmu, nejvyšší dosažené vzdělání žadatele a způsob jeho bydlení, délka pobytu na korespondenční adrese. Zaměstnání žadatele název zaměstnavatele a jeho identifikační číslo, typ zaměstnavatele (veřejná/státní instituce, finanční sektor, osoba samostatně výdělečně činná, soukromá společnost). Podstatnou informací o klientovi je pracovní pozice, zda je klient zaměstnán na dobu určitou nebo neurčitou, dále pak obor zaměstnavatele a délka současného zaměstnaneckého poměru, sídlo firmy a telefonický kontakt na zaměstnavatele. Měsíční příjmy a výdaje nesouvisející s podnikáním v Kč čistý měsíční příjem, měsíční splátky a všechny ostatní výdaje žadatele. Dále také celkové limity u všech povolených přečerpání a kreditních karet u všech bank. Finanční data v případě, že žadatel je podnikatel příjmy z podnikání, výdaje související s podnikáním, celkové závazky z podnikání, ztráta za předcházející zdaňovací období, výše majetku spojeného s podnikáním, počet odběratelů, výše splátek podnikatelských úvěrů, limity na podnikatelských kreditních kartách a povolených přečerpáních. Způsob doložení příjmů žadatele příjem poukazován na účet - potvrzení o výši příjmu a výpis z bankovního účtu, pokud je příjem vyplácen v hotovosti - výplatní pásky a potvrzení o výši příjmu. Pokud je klient důchodce, jeho příjem je dokládán 30