Pedagogika Marie Montessori a její uplatnění v českém systému vzdělávání

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra pedagogiky sportu Pedagogika Marie Montessori a její uplatnění v českém systému vzdělávání Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc. Vypracovala: Bc. Hana Mariánková UTV (SE) Brno,

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne Hana Mariánková 1

3 Děkuji panu doc. PhDr. Vladimíru Jůvovi, CSc. za poskytnuté cenné rady, připomínky a především za vstřícný přístup při vedení této diplomové práce. Také bych ráda tímto poděkovala paní Susan Sears Smith, ředitelce International Montessori school of Prague, a RNDr. Anně Jelínkové, ředitelce ZŠ Na Dlouhém lánu za ochotu a spolupráci. 2

4 Obsah Úvod... Chyba! Záložka není definována. 1. Život a pedagogická činnost Marie Montessori Vývoj reformní pedagogiky Montessori u nás Stručný vývoj do roku Pedagogika Marie Montessori po roce Společnost Montessori Myšlenky a prvky pedagogiky Marie Montessori Senzitivní období Dítě je tvůrcem sebe sama Polarizace pozornosti Pomoz mi, abych to dokázal sám Připravené prostředí Svobodná volba práce Ruka je nástrojem ducha Věkově smíšené skupiny Kosmická výchova Organizace školy dle Marie Montessori Postavení učitele v pedagogice Marie Montessori Didaktické materiály v pedagogice Marie Montessori Materiál pro cvičení běžných životních činností a sebeobsluhy Materiály pro rozvoj smyslového vnímání Význam smyslového vývoje Didaktický smyslový materiál Matematický materiál Jazykový materiál Hlavní světové organizace Montessori Association Montessori Internationale

5 5.2. Montessori Europe American Montessori Society Montessori Education UK Montessori Centre International Montessori školy v České republice Mateřské školy Montessori v ČR Základní školy Montessori v ČR Charakteristika vybraných škol Montessori, průběh a výsledky pozorování Charakteristika International Montessori school of Prague Průběh návštěvy Prostředí školy, výuka a užité materiály Charakteristika Základní školy Na Dlouhém lánu Průběh návštěvy Prostředí školy, výuka a užité materiály Závěr Seznam použité literatury: Resumé

6 Úvod Maria Montessori je přední představitelkou pedagogického hnutí, které se nazývalo hnutí nové výchovy neboli reformní pedagogika. Toto hnutí vznikalo v posledních desetiletích 19. století a největšího rozmachu dosahovalo ve 20. a 30. letech 20. století. Vznikaly různé pedagogické směry a nové náhledy na výchovu a vzdělání. I přes různorodost měly tyto směry společné prvky, které vycházely z kritiky tradiční školní praxe, mechanického způsobu učení, pasivity žáků a uniformních vyučovacích metod. Cílem bylo hledání východisek v novém pojetí dítěte. Projevem byl nový postoj k dítěti, nový názor na něj a na jeho osobnost. Společným historickým prvkem představitelů hnutí nové výchovy byl naturalismus, který byl rozvíjený již J. J. Rousseauem a dalšími. Základem tohoto směru byla představa, že ideální je soulad života člověka s přírodou, která je tvořena nejen vnějším prostředím, ale i instinkty, přirozeností a vnitřními potřebami člověka. Důraz byl kladen na spontánní činnost dětí, která vychází z jejich zájmů, na rozvoj schopností a dovedností. Přirozené zájmy děti vedou k soustředěné práci. Cílem není dítěti vštěpovat co nejvíce poznatků, ale naučit ho samostatnou prací získávat poznatky nové. "V dítěti leží osud budoucnosti. Kdokoli si přeje úspěšnou společnost, musí chránit dítě a pozorovat přirozený způsob jeho jednání. Dítě je tajemné, silné a obsahuje v sobě tajemství lidské povahy. Kdokoli si přeje následovat moji metodu, potřebuje pochopit, že nesmí uctívat mne, ale sledovat dítě, jako svého učitele" (MariaMontessori) [18]. Maria Montessori patřila ke krajnímu proudu koncepce nové výchovy, který je označován jako pedocentrismus. Pedocentristé neuznávali jednotnou školu, která by vyhovovala všem dětem. Cílem 5

7 není příprava pro život, ale spíš provázení životem. Role učitele je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci. To vyjadřuje i motto celé Montessori pedagogiky: Pomoz mi, abych to dokázal sám [18]. Pro jednotlivé okruhy se používají speciálně vyvinuté pomůcky, které usnadňují pochopení nových jevů, ale také zásadní měrou přispívají k hlubšímu a trvalejšímu uchování nově nabytých vědomostí a zkušeností. Toto tvrzení vystihují slova Marie Montessori:..."vidím a zapomenu, slyším a zapamatuji si, udělám a pochopím" [16]. Tento ucelený a propracovaný vzdělávací systém Montessori plně respektuje vývojová období dítěte a koresponduje s moderními psychologickými teoriemi vývojových potřeb a senzitivních období dětského věku. Je to program aplikovaný ve vyspělých státech i rozvojových zemích v Evropě hlavně severské státy, Holandsko, Německo, Itálie, Polsko, dále USA, Indie. Kromě detailů jazykové výchovy je mezinárodně zcela kompatibilní a děti při stěhování v různých zemích přecházejí ze školy do školy bez adaptačních problémů. Program je vhodný i pro děti handicapované [18]. V následujících kapitolách této práce je popsána pedagogika Marie Montessori jednak z hlediska jejího historického vývoje, ale hlavně ze zkušeností současné praxe. Protože po dlouhá desetiletí komunistické vlády byla díla této světové pedagožky a lékařky veřejnosti upírána, je dle mého názoru potřeba o to intenzivněji metodu Montessori sledovat a nechat se jí inspirovat v praxi nejen školní. Mnoho literatury, velmi zajímavé a praktické, pochází ze zahraničí. Dostupné texty v knihovnách existují hlavně v německém jazyce s tím, že řada těchto materiálů již byla přeložena do češtiny. Mnoho autorů také popisuje reformní pedagogiku v celé své šíři a se svým dlouholetým vývojem. V současné době jsou myšlenky Marie 6

8 Montessori dostupné široké veřejnosti i v elektronické podobě, což vede k rozšíření zájmů studentů, akademiků, učitelů a hlavně rodičů o poskytnutí tohoto typu výuky dětem. Organizovány jsou kurzy jak pro vyučující tak pro rodiče, kteří si chtějí rozšířit obzory v problematice výchovy dle Marie Montessori a aplikovat poznatky jak do domácí tak do školní praxe. Návštěva dvou Montessori škol mne přesvědčila o tom, že vzdělávání metodou Marie Montessori je velikým přínosem pro rozvoj osobnosti dítěte, jeho samostatnosti, schopnosti spolupracovat, představivosti, tvořivosti a cílevědomosti. Podporuje jeho přirozený vývoj, zájmy, touhu po vědění a dává dítěti možnost volby. Tak se dítě učí a je spokojené. Dlouhou dobu chodil Björn každý den, když skončilo vyučování, ke mně, podával mi ruku a říkal: Děkuji mnohokrát za dnešní den. A víte co? Už se těším na zítřek. (Z informačního letáku školy Marie Montessori v Düsseldorfu) [15] 7

9 1. Život a pedagogická činnost Marie Montessori Maria Montessori se narodila v Itálii v obci Chiaravalle u města Ancona 31. srpna S oběma vzdělanými rodiči se brzy přestěhovala do Říma. Po dokončení střední školy studovala na římské univerzitě matematiku, biologii a medicínu. V roce 1896 získala jako první žena v Itálii titul doktorky medicíny díky obhajobě své vědecké práce z oboru neuropatologie. Maria začala pracovat jako asistentka na psychiatrické klinice římské univerzity, kde se starala o duševně postižené děti. Také pravidelně navštěvovala ústavy pro choromyslné v Římě a okolí, diagnostikovala děti a umisťovala je na klinice. Svou aktivitou a výzkumnou činností pronikla do problematiky postižených dětí a poznala jejich neutlumené potřeby hry, což ji vedlo k myšlence vychovatelnosti těchto dětí. Dospěla k závěru, že je nutné zahájit pedagogickou pomoc postiženým dětem. Tímto nastolila novou etapu péče o slabomyslné děti tím, že zastávala mnohem intenzivnější pedagogickou péči. Její přednáška o této problematice na pedagogickém sjezdu v Turíně v roce 1898 jí otevřela bránu do Evropy. Také byla vyzvána k uspořádání cyklu přednášek o výchově mentálně retardovaných dětí pro italské učitele, ze kterého následně vznikla instituce s vyučovací třídou pro postižené děti. Později zde byl založen také pedagogický ústav pečující o římské děti. Mezitím Maria Montessori začala studovat zkušenosti z oblasti speciální pedagogiky v zahraničí [9]. Během pobytů v Londýně a v Paříži se seznámila s praktickou péčí o postižené děti v různých ústavech, prostudovala odborné práce lékařů, psychiatrů a speciálních pedagogů, například práce španělského lékaře Pereira, francouzského lékaře Bourneville, ovšem nejvíce ji ovlivnily díla M. G. Itarda a E. Ségiuna. Itard byl 8

10 významným učitelem hluchoněmých dětí a na základě své praxe vypracoval řadu výchovných metod, které s úspěchem použil i při socializaci aveyronského divocha, dítěte, které bylo nalezeno v lesích u francouzské obce Aveyron, smyslově nerozvinuté. Itard jej během osmi let zcela zcivilizoval tím, že uplatnil metody pro výchovu hluchých dětí i na ostatní smysly dítěte. E. Ségium byl Itardovým žákem a v polovině 19. století založil ve Francii skutečný systém výchovy postižených dětí. Léta také učil na různých školách pro mentálně retardované děti. Maria Montessori byla ovlivněna nejvíce jeho spisem Traitement Moral, Hygiéne et Éducation des Idiots. Později Montessori doplnila tento spis o řadu nových vlastních poznatků. Po dokončení studia pedagogiky a filozofie v Římě v roce 1904 se stává profesorkou antropologie, ale stále více času věnuje působení na školách pro mentálně postižené děti. V roce 1906 využila příležitosti, kterou dostala od Římské společnosti pro účelné stavebnictví, aby v domech ve čtvrtích městské chudiny zřídila dětské útulky. První útulky byly zřizovány ve čtvrti Sam Lorenzo v Římě, kde byl nový typ výchovného zařízení nazván Casa dei bambini, dětský domov. Smyslem těchto zařízení bylo pomoci pracujícím matkám, které mohly předávat své nezletilé děti do péče vychovatelek a učitelek, které byly v nájemném domě ubytovány a které si s dětmi hrály a pracovaly v místnostech určených a zařízených k tomuto účelu. Tento nápad prospěl všem zúčastněným stranám. Rodiče mohli v klidu pracovat a navíc získávali rady pro výchovu svých dětí. Maria Montessori mohla rozvíjet svoji pedagogickou teorii o utváření vlastního života dětí v praxi a stavební firma ušetřila za opravu stěn a schodišť v domech, které by děti bez dozoru poškozovaly. Děti se velmi rychle zapojovaly do her a činností, které byly podněcovány různými předměty, které Maria 9

11 nechávala dětem k dispozici. Děti projevovaly velký zájem o zaměstnání a na činnosti byly velmi koncentrované [9]. Na základě vlastních praktických poznatků, poznatků svých spolupracovnic a na základě výsledků studijních cest a studií dobové psychologické, lékařské a pedagogické literatury vytvořila Maria Montessori originální výchovný systém, jehož principy a zásady zveřejnila v řadě publikací. Ty byly přeloženy do světových jazyků a získávaly postupně ohlas v celém kulturním světě. V roce 1913 vydala Il metodo della pedagogica scientifica applicato all educazione infantile nelle case dei bambini (Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově dětí v dětských domech). O tři roky později vyšla kniha L autoeducazione nelle scuole elementari (Sebevýchova v elementární škole), která byla přeložena do němčiny a Montessori tímto překročila hranici předškolní výchovy. Několikrát přeložená, také do češtiny, byla kniha Manuale di pedagogica scientifica (Příručka vědecké pedagogiky) z roku V roce 1913 Maria Montessori realizovala v Římě první mezinárodní vzdělávací kurz. Z 87 účastníků z celého světa připadlo na USA 67. V témže roce podnikla Maria první svoji cestu do USA. Přijetí zažila velkolepé, tři týdny navštěvovala různé školy, odpovídala na tiskových konferencích a přednášela. Stále více zájemců se chtělo dozvědět více informací o její tezi o spontánním seberozvíjení dítěte. Po návratu z USA realizovala další mezinárodní kurz a v roce 1914 vyšla v angličtině její druhá kniha, ve které vysvětlila, jak lze zacházet s vlastním materiálem a jak ho správně používat ve prospěch dítěte. Během několika měsíců se jméno Marie Montessori stalo v USA uznávaným pojmem, její myšlenky byly rozebírány v tisku, vedly se diskuze na oficiálních i neoficiálních místech. Řada 10

12 příznivců se snažila realizovat dětské domy a školy, které by dokázaly praktickou využitelnost a oprávněnost jejích idejí. V USA byly zakládány první montessoriovské společnosti. V roce 1915 realizovala Maria druhou cestu do USA, kde přednášela na nejrůznějších místech v doprovodu svého syna Maria. Její průvodkyní byla také Helena Parkhurstová, zakladatelka daltonského plánu. Maria Montessori byla pozvána na velkolepou výstavu k příležitosti otevření Panamského průplavu, aby zde zřídila demonstrační třídu s vlastním vybavením. Na vyvýšeném pódiu byla nainstalována třída se skleněnými stěnami, v níž pracovalo jedenadvacet tří až šestiletých dětí. Okolo třídy byly rozmístěny lavice pro pozorovatele a diváky. Třída s koncentrovaně pracujícími dětmi byla velkou zajímavostí panamské výstavy [9]. Naproti těmto pozitivním zkušenostem a celkovému úspěšnému pronikání metody Montessori do praxe začalo brzy docházet k diferencím v pojetí amerických montessoriovských společností. Zejména bylo velmi obtížné spolupracovat s požadavky Marie Montessori, aby sama řídila vzdělávání učitelů. Postupně došlo k úpadku montessoriovské vlny, řada společností se rozpadla a ideje v USA upadly v zapomenutí. Teprve po druhé světové válce našly v USA opět živnou půdu. Ze Spojených států amerických se Maria Montessori nevrátila do Itálie, ale po dalších dvacet let žila v Barceloně. Katalánská vláda podporovala realizaci jejích myšlenek, bylo vybudováno mnoho mateřských škol a dalších institucí, jejichž rozvoj byl znemožněn koncem 30. let díky občanské válce. Ze Španělska se Maria několikrát navracela k delšímu pobytu v Itálii a v roce 1922 byla italským ministrem pro veřejné vyučování Anilem pozvána k přednáškovému turné. Byla pověřena provedením inspekcí všech montessoriovských zařízení v Itálii, zároveň 11

13 uskutečnila několik přednáškových kurzů. Její práci začal podporovat také B. Mussolini, který se během jejího pobytu zmocnil vlády. Fascinovala ho hlavně představa třídy, ve které se disciplinovaně pracuje podle jistého řádu. Počátkem 30. let se Montessori opět natrvalo přestěhovala do Itálie a všude proklamovala svoji apolitičnost. V době zostřování vnitřní situace v Itálii byly také její školy zavírány a rušeny. Poslední kurz pro přípravu učitelů proběhl v roce V meziválečném období zaznamenala Maria Montessori jednak velké úspěchy ale i prohry. Pracovala do úmoru, střídala jedno přednáškové turné za druhým, pořádala vzdělávací kurzy a hospitace. V těchto letech připravila mnoho spisů, z nichž řada vznikla přepisem a doplněním jednotlivých přednášek a referátů. Její myšlenky byly s nadšením přijímány hlavně v Anglii, Holandsku, Belgii, Rakousku, Skandinávii a Španělsku. Během 30. let vzniklo v Evropě množství školek, škol a národních společností Montessori. V roce 1929 založila Maria Montessori s podporou svého syna Maria mezinárodní montessoriovskou společnost Association Montessori Internationale AMI, která měla koordinovat výměnu zkušeností mezi národními sdruženími a usměrňovat jejich aktivitu. AMI organizovala vzdělávací kurzy a přispívala ke stálému rozšiřování jejích myšlenek. Tyto funkce plní dodnes. V těchto aktivitách bohužel začalo docházet ke stejným rozpakům mezi AMI a národními společnostmi jako koncem první světové války v USA. Rozpory vyplývaly hlavně z neústupnosti Montessori z požadavku, aby jen ona sama mohla vzdělávat učitele v její metodě. K přívržencům jejích myšlenek, kteří se je pokoušeli sami rozvíjet a šířit, se chovala odmítavě. Politické napětí v Evropě zapříčinilo, že činnost montessoriovských sdružení a škol byla omezována a během druhé 12

14 světové války v mnoha zemích úplně ustala. V Německu musel malý kruh montessoriovských příznivců ukončit činnost po roce 1933, kdy byly knihy M. Montessori veřejně spáleny. Velkého rozmachu dosáhlo montessoriovské hnutí v Německu až po roce V roce 1936 se Maria Montessori přestěhovala s celou rodinou do Holandska. V této době zde pracoval velký počet jejích přívrženců a počet montessoriovsky orientovaných škol se blížil dvěma stům s více než šesti tisíci žáky. I přes pokročilé stáří pracovala Maria Montessori dále, podnikala namáhavé dlouhé cesty, jako například v roce 1939 do Indie, kde Thákur a Gándí byli nadšeni jejími myšlenkami a doufali, že by mohli pomocí nově pojaté výchovy pomoci vlastnímu národu. Mezi tím ovšem vypukla válka a když se Itálie přidala v roce 1940 na stranu Německa, nechali Angličané internovat všechny Italy, nacházející se v té době v Indii. Maria Montessori se sice mohla relativně svobodně pohybovat po Indii, ale o všem musel vědět vícekrál. Syn Mario byl z internace propuštěn na počest sedmdesátých narozenin své matky. I přes těžké chvíle patřila indická cesta k nejšťastnějším fázím života Marie Montessori. Ve svých vzpomínkách líčí, jak za dobu svého působení v Indii vzdělala více jak tisíc učitelů a vychovatelů. V roce 1946 se opět vrátila do Holandska a s novou silou začala organizovat přednášky, vzdělávací kurzy a připravovat publikace. Vrcholným oceněním jejích celoživotních zásluh byla Nobelova cena míru, kterou Maria Montessori získala v roce Maria Montessori zemřela ve svém domě u Amsterodamu v květnu V nových poválečných podmínkách Evropy našlo montessoriovské hnutí nové přívržence téměř ve všech zemích i v zámoří, kteří pomáhali rozšiřovat síť mateřských škol, základních škol i různých speciálních zařízení pro postižené děti [9]. 13

15 2. Vývoj reformní pedagogiky Montessori u nás 2.1. Stručný vývoj do roku 1989 I pedagogika v českých zemích byla reformní pedagogikou výrazně ovlivněna. Vznikala řada škol, například Domov dětí v Horním Krnsku, Volná škola práce na Kladně, Světové proslulosti dosáhl A. Bartoš a F. Bakule, kteří uplatňovali myšlenky činné školy v práci s tělesně postiženými dětmi [15]. V období první republiky byl přeložen a vyšel spis Marie Montessori s názvem Příručka vědecké pedagogiky. Události 30. let a nacistická okupace znemožňovaly tento nový směr rozvinout. Svobodný rozvoj člověka byl potlačován všemi diktátorskými a totalitními státy. Proto, když po skončení války v roce 1945 posílila svoji pozici a moc u nás Komunistická strana Československa, byl svobodný rozvoj a šíření reformních myšlenek přerušen na více než padesát let. Na pedagogických či psychologických katedrách vysokých škol byla pedagogika Marie Montessori zmiňována pouze okrajově. Celé Československé školství bylo mezi léty vytrženo z přirozeného vývoje, kterým procházely demokratické sáty [16] Pedagogika Marie Montessori po roce 1990 Po roce 1989 nastává nejen demokratizace společnosti, ale i s tím souvisejícího školství, což je složitá a dlouhotrvající cesta, která stále vede dál. V této souvislosti Vladimír Václavík ve své knize Cesta ke svobodné škole píše: David Hume před více než 200 lety napsal, že jenom zřídkakdy se stává, že nějakou svobodu ztrácíme celou 14

16 najednou. Platí to i naopak. Získání svobody pro rozhodování o tváři vlastní školy je mnohem složitější, než si to někteří protagonisté nápravy věcí školských po převratu v roce 1989 představovali. Cesta ke svobodné škole pokračuje dál [17]. S demokracií se otevřel prostor pro pedagogickou autonomii škol i pro individuální svobodu pedagoga a dítěte. Díky vlivům ze zahraničí, tlaku rodičů a nadšených učitelů či vzdělaných lidí z akademické sféry se u nás začal rozvíjet pedagogický systém Montessori. Vznikaly první mateřské školy Montessori, byl zpracován návrh Školního vzdělávacího programu Mateřská a Základní škola Montessori a Základní škola Montessori (II. stupeň), které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy doporučilo k pokusnému ověřování. Z tohoto dokumentu vycházejí Montessori školy při tvorbě Školních vzdělávacích programů. V České Republice dnes funguje jedenáct základních Montessori škol, předškolní výchova je realizována v asi padesáti třídách Montessori mateřských škol. Dále se metoda Marie Montessori prosazuje v mateřských centrech a také v zařízeních pro nadané a handicapované děti [17] Společnost Montessori V roce 1999 vznikla v České republice Společnost Montessori. Její členskou základnu tvoří pedagogové, rodiče a příznivci, kteří mají zájem na rozšiřování vzdělávání Montessori metodou. Sídlo metodického střediska zřízeného občanským sdružením je ve škole Meteorologická v Praze Libuši. Cílem společnosti je rozvoj vzdělávání v programu Montessori v ČR, přispívá k demokratizaci českého školství a k rozšíření nabídky vzdělávacích možností, hlavně vzdělávacích programů 15

17 mezinárodně uznávaných. Dále Společnost Montessori podporuje vznik a činnost škol a školských zařízení s výukou dle Marie Montessori, zajišťuje školení pedagogů a pomáhá při vybavení škol speciálními pomůckami. Společnost má Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy akreditovaný kvalifikační kurz v rozsahu 300 hodin, který opravňuje k získání Národního diplomu Montessori. Zatím společnost zrealizovala sedm kurzů pod vedením českých i zahraničních lektorů. Dalšími činnostmi Společnosti Montessori jsou realizace seminářů, pedagogické exkurze do zahraničí, podpora tvorby a vydávání metodických pomůcek a poskytování odborného pedagogického poradenství při aplikaci metody Montessori [21]. 16

18 3. Myšlenky a prvky pedagogiky Marie Montessori Narozené dítě není jednoduše zvíře, které se musí krmit. Je to stvoření s duší a když pro něj chceme dobro, nestačí ukojit jeho tělesné požadavky: Musí mu být otevřena cesta k duševnímu rozvoji, musíme dbát na jeho duševní vývoj od prvního dne a porozumět tomu, co žádá. To je základem nové výchovy v rodině. Dítě potřebuje vhodné prostředí, kde může různými činnostmi rozvíjet svoje schopnosti [12] Senzitivní období Základním smyslem koncepce pedagogiky Montessori je vytvářet takové edukační prostředí, které umožňuje přirozený vývoj dětí. Vnitřní potřeba něčemu se učit se vyvíjí v senzitivních obdobích života, které je potřeba respektovat. Senzitivní fáze označují dobu, v níž je dítě zvlášť citlivé a připravené pro získávání určitých dovedností, například pohybových, řeči, ale také morálního cítění a dalších. Úkolem výchovy je připravovat podněty a prostředky specifické pro tyto fáze. Teprve když okolní edukační prostředí odpovídá vnitřním potřebám dítěte a když je umožněno, aby jeho absorbující duch přijímal nabídku od dospělého, může být uskutečněna normální přirozená výchova. Pokud toto senzitivní období je nevyužito, senzitivita mizí. Maria Montessori rozlišuje ve vývoji člověka tři základní senzitivní fáze: 0 6 let, 7 12 let a let. Období dítěte od narození do šesti let Maria Montessori charakterizuje jako tvořivé a konstruktivní. Má základní význam pro budování základů osobnosti a pro vývoj inteligence. 17

19 Později toto období rozdělila na dvě etapy. A to do tří let, kdy senzitivními oblastmi této fáze života jsou pohyb, řád a řeč. Vývoj citlivosti pro pohyb se projevuje vývojem manuální zručnosti, zlepšováním rovnováhy, zvládáním chůze a běhu. Citlivost pro pořádek řád se objevuje u dítěte dvojím způsobem, jednak jako smysl pro vnější řád, který zahrnuje vztah mezi předměty vnějšího světa, ale také jako smysl pro vnitřní řád, který spočívá v tom, že si dítě uvědomuje a lokalizuje tělesné funkce, které se podílejí na pohybu. Základy řeči si dítě osvojuje neuvědoměle. Velký význam má vnímání řeči nejen sluchem, ale i sledování mluvící osoby zrakem. Období od tří do šesti let je charakterizováno vzhledem k předchozímu jako přechod od nevědomého tvůrce k uvědomělému pracovníkovi. Zatímco v první fázi dítě svět vstřebává, ve druhé ho analyzuje. Citlivými oblastmi jsou zde sebeuvědomění vlivem aktivní činnosti a osvojování pohybových a řečových dovedností v souvislosti se smyslovým vývojem. Objevuje se senzitivita pro společný život mezi dětmi. Dítě se začíná cítit a jednat jako součást skupiny. Etapa do dvanácti let je stabilní a dominuje zde morální senzitivita. Dítě rozlišuje dobré a zlé, vytváří se morální vědomí, které později vede k sociálnímu vědomí. Objevuje se změna v sociálních vztazích, dítě vyhledává nové, širší sociální zkušenosti. V oblasti myšlení vzniká přechod k abstrakci, výrazně se zlepšuje představivost. Dítě se snaží samostatně poznávat svět, což přispívá ke zvyšování sebevědomí a k utváření vlastního názoru. Období od dvanácti do osmnácti let lze označit jako labilní. Projevuje se silná sociální citlivost spojená s vývojem nezávislosti a samostatnosti. Dochází k výrazným fyzickým a psychickým změnám, které Maria Montessori charakterizovala takto: věk pochybností, 18

20 nerozhodnost, pocit, že musím změnit svět, náladovost, beznaděj. Výrazná je senzitivita pro vlastní důstojnost, sebehodnocení a sebedůvěru [15] Dítě je tvůrcem sebe sama. Má rozhodující vliv na svůj vývoj. Svoji vlastní aktivitou a vrozenými vlastnostmi se podílí na utváření sebe sama. I přesto, že se vyvíjí v určitém prostředí, z něhož čerpá podněty, je ovlivněno lidmi z blízkého okolí, tak jen ono samo určuje, které podněty a jakým způsobem ovlivní jeho jednání [15]. V procesu učení je důležitá a rozhodující vnitřní tvořivost dítěte Polarizace pozornosti Maria Montessori hovořila o fenoménu polarizace pozornosti, který objevila, když pozorovala děti při práci hře. Jde o mimořádně silné soustředění na určitou činnost, jehož je schopné i malé dítě. Maria Montessori pozorovala tříleté děvčátko, které vkládalo válec do otvoru v dřevěném rámu a opět ho vyjímalo. Činnost dítě zaujala natolik, že ji opakovalo dvaačtyřicetkrát. Po celou dobu byla holčička tak hluboce soustředěna, že se nenechala vyrušit ani silnými podněty [15]. Při tomto zaujetí se dítě vnitřně rozvíjí a utváří. Polarizace pozornosti se však může uskutečnit pouze ve svobodně zvolené činnosti [7] Pomoz mi, abych to dokázal sám. Hlavním krédem pedagogiky Marie Montessori se stala tato prosba dítěte vůči vychovateli. Zdůrazňuje důležitost samostatnosti, není 19

21 úkolem dospělých formovat dítě a odstraňovat mu z cesty překážky. Důležité je dělat všechno pro to, aby vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti a tak vrůstalo do světa kolem něj [15] Připravené prostředí Individualizaci vzdělávání umožňuje předem připravené prostředí. Zásadní roli hrají speciální pomůcky, které jsou klíčem k poznání světa [7]. Pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je potřeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci. Je-li získání dovednosti rozloženo na tak malé kroky, které dítě může provádět bez pomoci dospělého, pak nepotřebuje dlouhý výklad, ale je schopno samostatně dojít k cíli [15]. Pro malé děti to jsou pomůcky ke cvičení praktického života a speciální pomůcky pro rozvoj smyslů, řeči, matematických a jiných schopností [7] Svobodná volba práce Dítě se samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude spolupracovat a jak dlouho. Neznamená to ovšem, že dítě bezcílně bloumá po třídě a střídá činnosti, popřípadě nedělá nic. Může si svobodně zvolit úkol, který ho přitahuje, ale zároveň si nějakou činnost zvolit musí. Úkolem pedagoga je připravovat podnětné prostředí s dostatkem didaktického materiálu, organizovat vyučování s nabídkou přesně strukturovaných předmětů, podněcovat dítě k práci a zároveň mu vytyčit pro jeho činnost hranice. Činnost, kterou dítě svobodně zvolí, ho vnitřně zdokonaluje. Bere do ruky věc, která ho oslovuje, přitahuje. Pracuje se zájmem, soustředí se dlouhodobě. Dosahuje 20

22 dobrých výsledků a raduje se z dosaženého cíle. Má zájem pokračovat v práci, protože mělo úspěch, volí další činnosti. Svoboda volby ho vede k úspěchu, sebezdokonalení, ale také k sebevědomí [15] Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí a jevů, rozvoj myšlení a řeči. V průběhu každého procesu učení se musejí spojovat tělesné a duševní aktivity. Při osvojování nového učiva a získávání nových poznatků je třeba vycházet od konkrétního poznání a manipulace s věcmi [15] Věkově smíšené skupiny Charakteristické pro koncepci pedagogiky Marie Montessori je slučování dětí různého věku a odmítání striktního rozdělování podle ročníků. V těchto věkově smíšených skupinách vzniká na základě harmonického soužití, spolupráce a vzájemné pomoci vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními a ve které se může uplatňovat a realizovat [7] Kosmická výchova Svoje postavení v Montessori pedagogice zaujímá tzv. kosmická výchova. Jejím smyslem je poskytovat dětem povědomí o vzájemných vazbách člověka s přírodním prostředím [7]. V pojetí Marie Montessori lze rozlišit tři stupně této výchovy. Prvním stupněm je kosmická výchova jako orientace na předměty. Tuto myšlenku je možné vyjádřit větou: Věci jsou 21

23 potravou pro vnitřní potřeby. Neboli dítě potřebuje předměty ke svému duševnímu vývoji, stejně jako potřebuje potravu ke svému růstu. Druhým stupněm je kosmická výchova jako orientace na celek. Klíčovým bodem je přesvědčení, že všechno ve vesmíru je vzájemně spojeno a tvoří jednotu. Třetí stupeň tvoří kosmická výchova jako rozumové zpracování poznatků o světě [15] Organizace školy dle Marie Montessori Škola by měla být místem, kde dítě může volně žít a zároveň se sociálně vyvíjet. Výuka je především individuální a základem je svobodná volba dítěte. Sociální výchova vyplývá z možnosti spolupráce dětí při volném vyučování. Předpokladem pro kvalitní výuku jsou architektonické úpravy, které umožňují společný život a práci. Ve škole dítě vrůstá do sociálních struktur a tvoří si na ně vazby. Nejvýznamněji v tomto směru působí organizace tříd, kde pracují děti několika ročníků a různého věku. Optimální jsou tři ročníky, například čtvrtý až šestý, sedmý až devátý a podobně. Pro některé konkrétní činnosti je možné zařazovat do jedné třídy i děti s většími věkovými rozdíly. Lze též spojovat třídy předškolních dětí a dětí základní školy. Tajemství otevřených dveří neznamená jen volný pohyb uvnitř pracovní skupiny, ale i mezi skupinami, které jsou na různé úrovni vědomostí a dovedností. Důležitá je činnost, při které se děti vzájemně učí, rostou a vyvíjejí se. Maria Montessori tuto skutečnost vyjádřila takto: Jdu a studuji tam, kde najdu věc pro mě smysluplnou, která mě zajímá [15]. Maria Montessori se domnívá, že optimální počet dětí ve třídě 22