MICROPEL StudioWin ver 7.9, Praha MICROPEL StudioWin. Vývojové prostředí pro automaty MICROPEL verze

Transkript

1 MICROPEL StudioWin Vývojové prostředí pro automaty MICROPEL verze

2 MICROPEL StudioWin verze 7.9 uživatelský manuál MICROPEL s.r.o všechna práva vyhrazena kopírování publikace dovolenou pouze bez změny textu a obsahu Tomáš Navrátil Zdeněk Rozehnal navratil@micropel.cz -2-

3 Obsah Co je nového ve verzi Prostředí StudioWin 5 Instalace 6 Spuštění 7 Popis prostředí 8 Pracovní okno 9 Výstupní okno 10 Plovoucí a pevná okna 10 Ovládání oken Projekt a Síť 11 Najít v souborech 12 Nastavení prostředí 13 Spojení s automaty 14 Cesty 15 Editor 16 Simulátor 17 Zálohování 18 Projekt 20 Založení projektu 20 Vložení automatu, periferie Automat řady MPC300,MPC200,MT Automat řady MPC Periferie EX 24 Komunikátor CA 25 Vložení souboru 25 Zobrazení souboru v projektu 27 Posouvání položek 27 Přejmenování souboru 28 Smazání souboru, automatu 29 Zavření projektu 29 Otevření projektu 29 Ulož projekt jako 30 Export projektu 30 Zálohování projektu 32 Síť 33 Programování 35 Vložení sledovače 35 Stav automatu 35 Uložení paměti automatu do souboru 36 Vlastnosti automatu 37 Nastavení sítě 38 Automaty, periferie 39 Automat MPC300, MPC200 a MT Automat MPC400 a MT Vlastnosti automatu 40 Linka L1/L2 41 Konfigurace IO 42 Konfigurace RAM 43 Periferní zařízení MEX 43 Tabulka registrů karet IO 44 Periferie EX 45 Periferie v projektu 47 Nastavení periferie v projektu 48-3-

4 Sledovač periferie 50 Porovnání projektu se sítí 50 Editor zdrojových textů 51 Základní funkce 53 Najít a nahradit 53 Pomocník vkládání proměnných F4 54 Pomocník vkládání funkcí F5 55 Počitadlo délky řetězce 56 Správce umístění proměnných 57 Tisk 59 Tabulka globálních proměnných 59 Export a import tabulky 61 Knihovny 62 Používání knihoven 62 V projektu 63 V souboru 63 Tvorba knihoven 64 Tvorba nápovědy 64 Překlad knihovny 66 Překlad 67 Překlad projektu 67 Překlad samostatného souboru 68 Výsledky překladu 69 Programování 70 Programování v projektu 71 Programování samostatného souboru 71 Sledovač 71 Vytvoření sledovače 71 Vložení položek 72 Struktury a pole 73 Lokální proměnné 73 Úprava položek 74 Uzavření sledovače 75 Komunikace s automaty (simulátory) 75 Režim simulátor a server DDE 76 Simulátor 76 Vytvoření simulátoru 77 Okno síť v režimu simulátor 77 Ukončení simulátoru 78 Speciální typy simulátorů 78 Simulátor GSM brány 78 Vytvoření simulátoru GSM brány 78 Ovládání simulátoru GSM brány 81 Periferie 82 EX EX EX EX Server DDE 85 Kontrola verze 86 Organizace souborů na disku 86-4-

5 Co je nového ve verzi MICROPEL StudioWin DEDIT - integrovaný nástroj pro grafické displeje 09/ 2015 DEDIT je nástroj umožňující přípravu grafických objektů (fontů, znaků a bitmap) pro grafické displeje na PLC MICROPEL. Pracovní soubor má příponu *.DED, obsahuje všechna vložená zdrojová data (obrázky apod.) a též konfigurační nastavení. Podrobný popis viz: Manual_dedit.pdf Složku pro soubory *.ded naleznete ve složce automatu řady MPC400, MT400 pod názvem Grafické zdroje 2. sdílení vlastností StudioWin mezi instalacemi 3. podpora znakové sady Cyrilice (Windows 1251) 4. automatické dokončování proměnných v editoru textu 5. pomocník pro vkládání dostupných funkcí všechny vlastnosti StudioWin (cesty ke knihovnám, nastavení editoru atd.) se normálně sdílejí mezi všemi instalacemi StudioWin na PC. Nyní je možné u libovolné instalace tyto vlastnosti s ostatními instalacemi nesdílet a upravovat si je samostatně pro danou instalaci. StudioWin umožňuje změnit znakovou sadu ze středoevropských jazyků na Cyrilici. Tím lze pohodlně vytvářet menu automatu např. v ruském jazyce. Je k dispozici nová funkce v editoru zdrojového textu, která umožňuje při psaní zdrojového textu vybrat proměnnou ze seznamu již existujících proměnných (vyvolání pomocí F4) Je k dispozici nový seznam dostupných funkcí pro vložení volání funkce do zdrojového textu (vyvolání pomocí F5) MICROPEL StudioWin verze 7.8 vývojové prostředí pro automaty a periferie MICROPEL 05/ 2014 O Programu Aplikace MICROPEL StudioWin představuje ucelené integrované prostředí pro vývoj a ladění programů pro automaty MICROPEL. Nejdůležitější součásti vývojového prostředí: Vývoj programového vybavení automatů a periferií: Nástroje pro správu projektu Textový editor pro tvorbu programu automatu v jazyce Simple4 a překladač tohoto jazyka Tabulky konfigurací pro periferie Ladění programu automatů Simulátor automatů Ladící nástroje (sledovače hodnot) Správa automatů a periferií -5-

6 Nástroje na správu sítě automatů a periferií (komunikační rychlosti, adresy na síti...) Nástroje na zatahování odladěných programů do automatů a periferií Požadavky na systém operační systém Microsoft Windows 2000/XP/Vista/Windows7. Potřebné místo na disku je 50MB rozhraní COM RS232, USB nebo Ethernet v závislosti na použitém převodníku CA Instalace programu MICROPEL StudioWin K instalaci aplikací MICROPEL je použito nového instalačního programu a nových instalačních pravidel. Umístění instalace Instalace aplikace se provádí vždy do nového adresáře, jehož jméno je odvozeno od verze dané instalace. Například pro verzi instalátor nabízí instalaci do adresáře C:MICROPEL\StudioWin\StudioWin7704. Součástí instalace aplikace MICROPEL StudioWin jsou další celky: knihovny Měření a Regulace (MaR) a knihovna pro vytváření uživatelských menu na display (MenuLIB) a další balíček vzorových příkladů Umístění projektů Při instalaci aplikace StudioWin se vytváří zároveň adresář s projekty, který obsahuje několik vzorových příkladů. Tento adresář projektů je nabízen o úroveň výše než je vlastní instalace - pro uvedený příklad je nabízen adresář C:MICROPEL\StudioWin\project\. Pokud dodržíme navrženou strukturu, tak adresář projektů bude společný i pro různé verze instalací aplikace StudioWin. Pozn.: pokud již tento adresář projektu existuje z předchozí instalace, tak instalátor nabídne cestu pro projekty právě do tohoto adresáře, zkopíruje do něj nové příklady a nová instalace aplikace StudioWin po spuštění se napojí na tento adresář projektů. Umístění knihoven Součástí instalace jsou také knihovny, které jsou kompatibilní s danou verzí překladače aplikace StudioWin. Adresář knihoven se vytváří vždy v podadresáři, kam je umístěna instalace a to do podadresáře library - v našem případě je to adresář C:MICROPEL\StudioWin\StudioWin7704\library. Pro adresář knihoven platí, že každá verze aplikace StudioWin si udržuje vlastní cestu na knihovny. Pokud máme na PC více verzí aplikace StudioWin, tak každá z těchto aplikací si drží vlastní cestu na své knihovny. Ikona na ploše Windows Instalátor umisťuje na pracovní plochu ikonu pro snadné spuštění aplikace. Pokud je instalováno více verzí aplikace, odkazuje tato ikona na posledně instalovanou verzi Složka MICROPEL Software Instalátor vytváří v nabídce programů (dostupné přes tlačítko Start) složku MICROPEL Software, kde naleznete složku MICROPEL StudioWin. V této složce se umisťují odkazy na instalované aplikace StudioWin a také odinstalační balíčky pro jednotlivé verze Odinstalace -6-

7 Instalátor aplikace StudioWin vytváří odinstalační balíček, který odstraní instalované soubory. Pokud se ve složce, která má být odinstalována nachází soubor, který nevytvářel instalátor v době instalace - je tento soubor a složka ponechán na smazání uživatelem. Odinstalační balíčky jsou dostupné jednak ze složky MICROPEL Software tak také z Ovládacích panelů systému Windows Požadavky StudioWin je určený pro provoz pod systémem Microsoft Windows 2000/XP/Windows 7.Potřebné místo na disku pro instalaci je přibližně50mb. Doporučení Doporučujeme zachovat automatické nastavení cest, které nabídne instalátor, ale nic nebrání tomu, tyto adresáře umístit třeba na místo, kam je uživatel zvyklý ukládat např. svá data. Instalátor vaši případnou změnu registruje a aplikace StudioWin s novým umístěním je schopna pracovat. Poznámka: Všechny soubory potřebné ke spuštění aplikace StudioWin se nacházejí v jednom adresáři (v tom, který uživatel určil při instalaci, např.: c:\micropel\studiowin\studiowin7.704). Proto zásadně nedoporučujeme v tomto adresáři provádět změny, zejména pak mazat některé soubory. Spuštění integrovaného prostředí StudioWin Integrované prostředí lze spustit poklepem na soubor StudioWin.exe. Ten se nachází v hlavním, domovském, adresáři (který byl určen při instalaci, např.: C:\Micropel\StudioWin ). Další možností spuštění programu je z nabídky Start Programy Micropel - StudioWin. Automatické spuštění komunikačního serveru Pokud je tato vlastnost zapnuta v nastavení prostředí StudioWin (Prostředí Nastavení ServerDDE ) je po vlastním spuštění aplikace také automaticky spouštěn server DDE zprostředkovávájící komunikaci s reálnými automaty a předávající data z / do aplikace MICROPEL StudioWin. -7-

8 Popis prostředí MICROPEL StudioWin Pracovní plocha je tvořena horní lištou s hlavní nabídkou příkazů (menu), lištou příkazových tlačítek (toolbar), stavovou lištou (statusbar). Dále je možné za součást plochy označit Pracovní okno pro správu projektu a sítě automatů (je implicitně připojeno k levé straně pracovní plochy). Dále Výstupní okno pro výpis chyb nalezených při překladu (je implicitně připojeno k spodnímu okraji pracovní plochy). Zbytek pracovní plochy vyplňují okna textového editoru, sledovačů proměnných apod. Lišta nabídek příkazů Ke všem příkazům a funkcím prostředí StudioWin se lze dostat přes hlavní nabídku příkazů. Tato hlavní nabídka je umístěna v horní části pracovního okna a obsahuje všechny dostupné příkazy prostředí StudioWin. Jednotlivé nabídky příkazů lze vyvolat jednak výběrem myší a nebo stiskem klávesy Alt + písmeno, které je v požadované nabídce podtrženo. Tím se požadovaná nabídka rozbalí a stejným způsobem můžeme vybrat požadovaný příkaz. Lišta nástrojů Jedná se o lištu pod lištou nabídek příkazů, která obsahuje tlačítka s vybranou množinou funkcí, které jsou nejčastěji používané. Jsou to zkratky k příkazům z nabídek. Při pohybu kurzorem nad těmito tlačítky se zobrazuje popiska příkazu, které dané tlačítko má volat. O trochu delší popis lze nalézt ve stavovém řádku. Stavový řádek Je připojen ke spodnímu okraji okna. V pravé části řádku je indikace stavu klávesnice a pozice (řádek a sloupec) v textovém editoru. V levé části stavového řádku se zobrazuje kontextová -8-

9 nápověda k právě vybranému příkazu z nabídky a nebo k tlačítku příkazu, nad kterým se nachází kurzor. Místní nabídka Většina oken a prvků prostředí StudioWin (okna, položky projektu apod.) poskytuje tzv. místní nabídku, což je nabídka těch příkazů, které lze v daném okamžiku provést s daným prvkem. Lze ji vyvolat jednak stiskem pravého tlačítka myši a jednak z hlavní nabídky příkazů a to z položky Místní nabídka. To je výhodné při přístupu přes klávesnici, neboť lze použít klávesovou zkratku Alt + M. Pracovní okno Jedním ze základních oken je Pracovní okno. Obsahuje dvě další základní okna. Okno se seznamem automatů připojených k PC v záložce Síť (viz dále) a jednak okno s projektovým stromem v záložce Projekt (viz dále) (pokud je projekt otevřen). Pracovní okno je typicky připojeno k levému okraji a obsahuje vždy okno Síť a pokud je otevřený projekt, tak obsahuje také okno Projekt a ještě ve spodní části Pracovního okna je rozbalovací lišta, pomocí které je možné vybrat jeden z režimů porovnávání Projektu a Sítě (má smysl pokud je otevřený projekt a je připojena síť automatů). Přepínaní mezi okny Síť a Projekt se provádí výběrem příslušné záložky ve spodní části Pracovního okna nebo klávesou TAB. Pracovní okno lze skrýt. Pro skrytí okna slouží malé tlačítko lišty Pracovního okna (to je ta kde je titulek Pracovní okno). Pro opětovné zobrazení (nebo také skrytí) slouží buď tlačítko použít nabídku v hlavní nabídce příkazů Zobrazit Pracovní okno: v pravém horním rohu aktivní v liště nástrojů a nebo lze Výstupní okno -9-

10 Dalším základním oknem prostředí je Výstupní okno, které slouží k výpisu výsledku překladu, programování apod. (je typicky připojeno ke spodnímu okraji hlavního okna). Aktuální výpis ve Výstupním okně lze smazat pomocí příkazu Smazat v místní nabídce okna. Výstupní okno lze skrýt. Pro skrytí okna slouží malé tlačítko Výstupního okna (to je ta kde je titulek Výstupní okno). Pro opětovné zobrazení (nebo také skrytí) slouží buď tlačítko použít nabídku v hlavní nabídce příkazů Zobrazit Výstupní okno: v pravém rohu aktivní lišty v liště nástrojů a nebo lze Další možností jak skrýt a zobrazit Výstupní okno je klávesa ECS, která slouží také jako přepínač viditelnosti Výstupního okna. Plovoucí a připojitelná okna Prostředí StudioWin využívá plovoucí nebo také tzv. připojitelná okna k zobrazování informací, které uživatel potřebuje stále vidět. Tato okna jsou použita při zobrazení okna Sledovače a Simulátoru (viz dále). Nejdůležitější vlastností tohoto typu oken je fakt, že nezakrývají jiná standardní okna (například textového editoru) a to za podmínek že jsou připojena k hlavnímu oknu prostředí a že standardní okno je maximalizováno. V tomto případě se pak standardní okno editorů maximalizuje do zbývající plochy, omezené právě těmito okny. Další vlastností těchto oken je možnost toto okno jednoduše skrýt (tím se zvětší uživatelská plocha) a nebo opět zobrazit do předchozího stavu. V neposlední řadě je zajímavá i možnost tento typ okna odpojit od hlavního okna a nechat ho jako plovoucí. Oknům lze v obou režimech (připojené/odpojené) samozřejmě měnit velikost. připojit / odpojit od hlavního okna levým tlačítkem v horní liště daného okna se změní stav okna z připojeného na plovoucí a obráceně z plovoucího na připojené (připojí se tam, kde bylo připojeno posledně). Nebo z místní nabídky daného okna, která se ale vyvolá ne v ploše ale v modré liště. skrýt -10-

11 tlačítkem v horní liště okna nebo z nabídky v hlavní liště Zobrazit - příslušné okno. Pro stálá okna Pracovní okno a Výstupní okno lze použít tlačítko v liště nástrojů: a Pro skrytí výstupního okna lze použít klávesu ESC (ta má tu vlastnost, že funguje jako přepínač skrýt / zobrazit). zobrazit abychom mohli zobrazit skryté okno, musíme vědět jaké. Proto je jediná možnost přes seznam oken a to v hlavní nabídce Zobrazit -( příslušné okno). Pro stálá okna jako Pracovní okno a Výstupní okno lze použít tlačítko v hlavním panelu: trvale zavřít a toto lze jen u okna Sledovače a Simulátoru tlačítkem. Stálá okna, tedy Pracovní okno a Výstupní okno nelze zavřít, tedy zrušit úplně, lze je pouze skrýt. připojení na jiné místo jednoduše tažením okna myší za modrou lištu přemístit na požadovanou pozici. Při tažení okna se zobrazuje místo okna šedivý rámeček o velikosti taženého okna, pokud se přiblížíme k okraji, kde je možné okno připojit, změní se zobrazení rámečku ze široké linky do tenké linky a to ve velikosti výsledného připojeného okna. Pokud je v tomto okamžiku okno uvolněno (uvolněním levého tlačítka myši) tak se přesunované okno připojí do požadovaného místa. změna velikosti velikost jak odpojeného tak připojeného okna lze upravit tažením myši za okraj okna, když se kurzor změní v šipku pro změnu velikosti Poznámka: Pracovní a Výstupní okno nelze od hlavního okna odpojit, lze je pouze přesunout k jinému okraji hlavního okna nebo změnit jejich velikost. Ovládání stromu v oknech Projekt a Síť Stromovou strukturu oken Projektu a Sítě lze ovládat jednak pomocí myši (nebo jiného polohovacího zařízení) nebo pomocí klávesnice. Následuje popis funkce jednotlivých kláves, platí přitom, že musí být okno Projekt nebo Síť aktivní. -11-

12 šipky nahoru a dolů šipky doleva a doprava Enter Alt+Enter Ins Del Ctrl+F7 Alt+F9 Ctrl+F9 Tab pohyb aktivní položky ve stromu pohyb aktivní položky ve stromu, zároveň sbaluje a rozbaluje položky, podle směru pohybu rozbalí složenou položku, pokud je položka rozbalena tak se ji pokusí otevřít (jako dvojí kliknutí myší) vyvolá dialog vlastností pro aktivní položku vložení souboru (pokud to aktivní položka umožňuje) vyjmutí položky z projektu (pokud to aktivní položka um ožňuje) otevření nového sledovače (platí pro vybraný automat) překlad programu nebo konfigurace vybrané položky (platí pro vybraný automat nebo projekt) programování automatů (platí pro vybraný automat nebo projekt) přepínání mezi okny Projekt a Síť Najít v souborech Prostředí StudioWin má k dispozici funkci fulltextového vyhledávání v souborech. Tato funkce vyhledává v zadaném adresáři a jeho podadresářích vybraný text. Výsledky zobrazí ve výstupním okně, kde je možné poklepem na jednotlivé řádky zobrazit výskyt hledaného řetězce přímo v textovém editoru. Pokud se tato funkce volá z editoru příslušejícího k projektu, pak je cesta hledání přednastavena na daný projekt. Také slovo (nebo vybraná oblast textu) v editoru je přednastavena k hledání, pokud se tato funkce zavolá z editoru. Funkci najít v souborech vyvoláme: klávesovou zkratkou Ctrl+Q tlačítkem z nástrojové lišty z nabídky Soubor-Najít v souborech... V Dialogu Najít v souborech je třeba vyplnit hledaný text. Volba "pouze v souborech projektu" způsobí, že se prohlednou pouze soubory zařazené v projektovém stromě. Pokud tato volba není aktivní, je možné určit adresář včetně podadresářu které se mají prohledat bez ohledu na to, jsou-li tyto soubory součástí projektu či nikoliv. Dále je možné omezit typy prohledávaných souborů (například *.stp, *.txt). -12-

13 Výsledky hledání se zobrazí ve výstupním okně. Formát řádku výpisu je: [%cesta k souboru kde byl řetězec nalezen%]:line[%číslo řádku v souboru%]: vlastní řádek s nalezeným řetězcem Například: Upozornění: pokus o otevření souboru poklepáním může vyvolat otevření jiného speciálního nástroje (tabulka proměnných ap.), pokud se jedná o soubor, jehož správu provádí prostředí StudioWin prostřednictvím speciálních editorů. Nastavení prostředí Aplikace StudioWin má několik skupin nastavení. Ta jsou uložena v jednom dialogu a skupiny jsou rozděleny do jednotlivých karet dialogu. Jedná se o tyto skupiny vlastností: Spojení s automaty Cesty Editor Simulátor Určuje jak jsou automaty (a zda-li vůbec) připojeny k PC. Dále se zde nastavují parametry jednotlivých komunikačních komponent, tedy serverů DDE. Nastavení cest vybraných adresá řů jako je adresář projektů, knihoven... Nastavení parametrů textového editoru. StudioWin poskytuje data ze simulátorů ostatním aplikacím, jako by to byla síť reálných automatů. Zde je možné nastavit jméno služby, pod kterou najdou ostatní aplikace přístup k datům simulátorů. -13-

14 Zálohování StudioWin má službu automatického zálohování projektu a všech jeho souborů. Zde se nastavují parametry zálohování. Dialog Vlastností StudioWin je přístupný buď z hlavní nabídky příkazů z Prostředí-Nastavení nebo tlačítkem z nástrojové lišty. Uložení nastavení Všechny vlastnosti StudioWin (cesty ke knihovnám, nastavení editoru atd.) se normálně sdílejí mezi všemi instalacemi StudioWin na PC. Nyní je možné u libovolné instalace tyto vlastnosti s ostatními instalacemi nesdílet a upravovat si je samostatně pro danou instalaci. společné pro všechny instalace aplikace: v tomto případě jsou zobrazené vlastnosti společné pro ostatní instalace, které mají také zapnutou stejnou volbu. Změna vlastností se projeví i u těchto instalací pouze pro tuto instalaci: zobrazené vlastnosti jsou platné jen pro tuto instalaci. Při přechodu z první varianty na druhou se provede kopie společných vlastností a od této chvíle se upravují vlastnosti druhé varianty. Naopak při přechodu z druhé na první variantu se převezmou vlastnosti první varianty ( tedy společné pro všechny instalace) a vlastnosti druhé varianty jsou zapomenuty. Spojení s automaty V této kartě je nastavení určující, jak jsou automaty (a zda-li vůbec) připojeny k PC. Dále se zde nastavují parametry jednotlivých komunikačních komponent, tedy server ů DDE (MICROPEL PesDDE nebo MICROPEL DataServer). -14-

15 Volby podle připojeného převodníku (komunikátoru CA): Automaticky spouštět... při této volbě se spouští vybraný komunikační server DDE (není nutné pro simulaci automatů) PesDDE CA1 PesDDE CA2 DataServer při spuštění aplikace StudioWin se zároveň spustí server PesDDE s nastavením pro převodník CA1 při spuštění aplikace StudioWin se zároveň spustí server PesDDE s nastavením pro převodník CA2 při spuštění aplikace StudioWin se zároveň spustí server DataSERVER. Použitý převodník CA je potřeba nastavit samostatně přes vlastní ovládací panel aplikace DataServer. Tlačítko restart vybraného serveru způsobí buď spuštění požadovaného serveru DDE (pokud ještě neběží) a nebo vnucení nových parametrů, které se vložily v samostatných dialozích pod tlačítky Vlastnosti... Cesty Zde lze nastavit nejčastěji používané cesty používané při práci s prostředím StudioWin. Projekty a Knihovny obsahuje povinné adresáře k projektům a ke knihovnám. Tyto adresáře jsou sdíleny s ostatními aplikacemi MICROPEL a také jsou využívány instalátory aplikací. Navigační tlačítka představuje dvě cesty, které nalezneme v dialogu pro vkládání souborů do projektu. Smyslem je mít k dispozici rychlý přesun v dialogu pro výběr souboru do často používaného adresáře. Součástí nastavení je i volba typ přípony souboru. Pokud je přípona -15-

16 nastavena, pak filtr v dialogu pro výběr souborů je nastaven při volbě tlačítka ne tento typ. Editor Písmo V kartě lze nastavit pro jednotlivé skupiny skupin slov (dělených dle syntaxe jazyka Simple4) barevné odlišení a řez písma (kurzíva + tučné). Pro veškerý zdrojový text lze nastavit velikost písma a to ze tří možností (malé, střední a velké písmo). Znaková sada Pro textové konstanty ( texty zobrazené na displeji automatu) je možné vybrat znakovou sadu použitou pro zobrazení textů na monitoru PC. Lze vybrat mezi: Latin 2 (Středoevropské jazyky) - (Windows 1250) čeština Cyrilice - (Windows 1251) ruština Latin 1 (Západoevropské jazyky) - (Windows 1252) -16-

17 Poznámka: pro správné používání Cyrilice v automatu je třeba nastavit také klávesnici na PC a importovat podporu do automatu - podrobně viz Ruština v automatu Poznámka: Pro návrat do základního stavu rozložení barev slouží tlačítko Výchozí nastavení Funkce Praporek textu Zapnutí / vypnutí ukazatele délky textových řetězců umožňuje zobrazení pomocného praporku při psaní textového řetězce v jazyce Simple4. Vypnutí praporku může být výhodné, pokud zobrazovaný praporek snižuje čitelnost psaní textu. Zapnutí/vypnutí se provede zaškrtnutím/uvolněním políčka nebo klávesovou zkratkou Ctrl+D stisknutou v editoru zdrojových textů. Podrobněji viz Počitadlo délky řetězce Seznam proměnných Volba aktivní: pokud uživatel stiskne tečku po slově, které je proměnná typu struktura, otevře se Seznam proměnných v místě dané proměnné a umožní vybrat další proměnnou z rozvoje struktury. Podrobnosti viz Pomocník vkládání proměnných F4 Simulátor Aplikace StudioWin umožňuje spustit na své ploše simulátory automatů a periferií. Tyto simulátory simulují chování reálných automatů. Je možné přistupovat k jejich datům například přes okno sledovače. Aby se plně využily možnosti simulátorů, je ve StudioWin spuštěna služba server DDE, která poskytuje data z těchto simulátorů mimo hranice aplikace StudioWin. Tím je možné například ladit vizualizaci sítě automatů bez reálných prvků sítě. -17-

18 Jediným parametrem této služby je její jméno. Změna jména se projeví po stisknutí tlačítka Restart serveru simulátoru nebo po novém spuštění celé aplikace StudioWin. Poznámka: ostatní aplikace se nepřipojují přímo k serveru simulátoru programu StudioWin, ale vždy prostřednictvím serveru DDE, tedy buď programem PesDDE nebo DataServer. Zálohování Aplikace StudioWin má k dispozici službu zálohování projektu včetně všech souborů projektu. Vlastnosti této služby lze měnit v tomto dialogovém okně: -18-

19 Adresář pro umístění záloh Počet udržovaných záloh Cesta k kořenovému adresáři záloh. Pod tímto adresářem se pak dále automaticky ukládají adresáře záloh jednotlivých projektů. Počet záloh, které se mají udržovat od každého projektu. Je možné nastavit hodnotu 1 až 100. Povolit automatické zálohování projektu Interval provádění záloh Do zálohy kopírovat všechny soubory... Pokud je služba povolena, tak se pravidelně v zadaném časovém intervalu projekt jednak samočinně ukládá na disk do svého projektového adresáře a jednak se jeho kopie přesouvá do adresáře záloh. Časový interval, po jehož uplynutí se provede uložení projektu (normální akce Ulož...) a pak se provede záloha. Interval lze nastavit v rozmezí min. Přepínač mezi dvěma způsoby kopírování projektu. Při zaškrtnuté volbě se kopírují všechny soubory (včetně podadresářů), které se nacházejí v adresáři projektu. Tedy i soubory, které nejsou součástí projektového stromu. Toho lze využít pro různé účely, například do adresáře projektu umístit soubory dokumentace, projektu CAD a díky této volbě je zaručeno, že se tyto sobory také budou ukládat do zálohy. Pokud není tato volba aktivní, tak se do zálohy kopírují pouze soubory, které se nacházejí v projektovém stromu. Poznámka: zálohování projektu se provede pouze v případě, že došlo v souborech projektu ke změně. Tedy pokud se na otevřeném projektu nepracuje, neprovádí se zálohy a nedojde ke zmnožení stejných záloh projektu v zálohovacím adresáři. Změny se hlídají buď jen v souborech, které jsou v projektovém stromu, nebo ve všech souborech, které se nacházejí v adresáři projektu. To záleží na volbě "Do zálohy kopírovat všechny soubory..." viz dialog výše, podle které se kopírují všechny soubory nebo jen soubory v projektovém stromu. Poznámka: volba "Do zálohy kopírovat všechny soubory..." má vliv také na funkce Ulož projekt jako... a Export projektu -19-

20 Projekt Vývojové prostředí MICROPEL StudioWin podporuje a je postaveno především pro projektový styl práce. Nicméně pro automaty řady MPC300, MPC200a MT200 zůstává možnost projekt nezakládat a pracovat přímo (a pouze) se zdrojovým souborem programu pro automat. Pod pojmem projekt je zde míněn dokument, který obsahuje informace o všech automatech, jejich konfiguraci a jejich zdrojových souborech pod stálým jménem, reprezentovaný souborem projektu (*.prj). Výhodou projektu je právě soustředění informací o automatech a periferiích a jejich zdrojových souborech, dále je to možnost archivovat projekt a po čase se k němu vrátit. Projekt si nese mimo jiné informace o rozložení pracovní plochy. Okno projektu nalezneme v Pracovním okně (pod záložkou Projekt) a graficky je tvořen stromovou strukturou položek vněm obsažených. Struktura projektu Kořenem (vrcholem projektu) je název projektu. Nedílnou součástí projektu (hned pod vrcholem projektu) je tabulka Globálních proměnných. To je tabulka globálních síťových proměnných, které jsou komunikač ním spojovacím prvkem mezi automaty. V této tabulce je možné deklarovat uživatelské jméno jednotlivým proměnným a ty pak již používat ve zdrojových textech jednotlivých automatů projektu. Další nedílnou součástí projektu je složka Knihovní moduly, do které uživatel vkládá odkazy na knihovny, které mají být přilinkovány do programů v automatech. Ostatní položky projektu jsou zástupci automatů. Nedílnou součástí zástupce Automat je: složka Knihovní moduly - tato složka má obdobný význam jako složka Knihovní moduly na úrovni projektu, s tím rozdílem, že její platnost je pouze pro daný automatsložka Sledovače - tato složka může obsahovat soubory se záznamy sledovačů, což je výhodné v případě větších projektů, anebo když máme více projektů a přepínáme mezi nimi a chceme si uchovat i nastavení a rozložení sledovačů na pracovní ploše program automatu - ten je tvořen zdrojový souborem jazyka SIMPLE a ve složce automatu se zobrazuje jako poslední a pod souborovým svým jménem Založení nového projektu Nový projekt lze založit vybráním nabídky Soubor - Nový nebo tlačítkem. V následném dialogu Nový pro výběr typu nového dokumentu vybereme typ Projekt. -20-

21 Následný dialog Nový projekt slouží k zadání názvu projektu a k jeho umístění na disku. Navigační tlačítko /.../ slouží k vybrání cesty k adresáři. Po potvrzení OK se vytvoří nový adresář projektu a v něm stejnojmenný soubor projektu (v uvedeném případě je to "C:\StdPrj\pokus\pokus.prj ). Projekt je zároveň otevřen v Pracovním okně. Podrobnosti o struktuře na disku viz Organizace souborů na disku. Nově založený projekt v pracovním okně: Vložení automatu, periferie do projektu Do projektu přidáme automat buď přes místní nabídku projektu (položka Vložit automat) nebo pomocí tlačítka v nástrojové liště. Tím otevřeme dialog pro výběr typu automatu nebo skupiny typů (typ CA, typ EX, typ PLC). -21-

22 Po výběru typu zařízení se zobrazí příslušný dialog Vlastnosti daného zařízení, kde je potřeba vyplnit Název, adresy na síti a další parametry. Automat řady MPC300, MPC200, MT201 Dialog Vlastnosti automatu řady MPC300,200 a MT201 umožňuje nastavit: Název automatu - pouze při založení nového automatu do projektu (v adresáři projektu je vytvořena složka stejného jména, do které jsou ukládány všechny soubory náležící automatu) Typ automatu - typ automatu je možné měnit v rámci jedné skupiny typů. Konfigurace vstupů/výstupů určují písmena příslušných karet I/O. Adresu automatu - hodnota 0-30 určuje jedinečnou adresu na síti automatů Typ překladače - určuje jaký typ překladače se má použít pro překlad programového souboru. Zásadně se používá překladač V4, naopak překladač simple V2 je možné svolit kvůli překladu starších zdrojových programů nebo v případě starších zařízení (typ M66 ap,) Hlavní programový soubor - vlastní soubor jazyka simple, který se překládá. Je možné jej měnit z projektového stromu (akce smazat / přidat soubor) -22-

23 Poznámka: Název automatu je určující pro pojmenování příslušného adresáře na disku, proto později jméno automatu nelze měnit. Automat v projektovém stromu Po potvrzení OK se vloží automat do projektu. V popisu automatu nalezneme název automatu, jeho typ včetně konfigurace a jeho síťovou adresu. Složka automatu obsahuje automaticky další položky a těmi jsou: složka pro knihovny (Knihovní moduly) a dále složka pro soubory sledovačů (Sledovače). Tyto složky jsou stálé a nelze je mazat ani přesouvat. Další položkou, která je vložena při vytvoření nového automatu je hlavní zdrojový soubor. Ten se vkládá automaticky jako prázdný soubor *.stp a jeho jméno je stejné jako jméno automatu. Tento soubor lze samozřejmě vyměnit za jiný (viz dále), nebo do něj začít psát zdrojový text programu pro automat. -23-

24 Automat řady MPC400, MT400 Dialog vlastni automatu viz kapitola: Automaty,periferie-Automat MPC4000,MT400-Vlastnosti automatu Automat v projektovém stromu Po potvrzení OK dialogu Vlastností se vloží automat do projektu. V popisu automatu nalezneme název automatu, jeho typ včetně konfigurace a jeho síťovou adresu v případě že je zapnut driver linky Pesnet. Složka automatu obsahuje automaticky další položky a těmi jsou: složka pro knihovny (Knihovní moduly) složka pro obrázky, písma atd. (Grafické zdroje) složka pro soubory sledovačů (Sledovače). Další položkou, která je vložena při vytvoření nového automatu je hlavní zdrojový soubor. Ten se vkládá automaticky jako prázdný soubor *.stp a jeho jméno je stejné jako jméno automatu. Tento soubor lze samozřejmě vyměnit za jiný (viz dále), nebo do něj začít psát zdrojový text programu pro automat. Periferie EX Dialog Vlastnosti periferie umožňuje nastavit: Jméno periferie v projektu: slouží k pojmenování zástupce v projektu a k pojmenování konfiguračního souboru, který se při založení zástupce automaticky vytvoří. Typ: zde je možné specifikovat typ v rámci společné skupiny typů periferií EX. Tento typ lze měnit i později po založení zástupce do projektu. Adresa: adresa zástupce periferie v síti automatů. Adresu lze měnit i později. -24-

25 Komunikátor CA Do projektu je možné vložit zástupce komunikátoru. Význam to má tehdy, pokud je komunikátor trvalou součástí sítě automatů (například jako GSM brána, nebo jako internetová brána). Umožňuje držet soubor konfigurace, určený pro komunikátor CA a aplikaci CAsetup.exe, jako součást projektu a tím jej také archivovat. Dialog zástupce modulu CA nastavit: Jméno modulu v projektu: slouží k pojmenování zástupce v projektu (v adresáři projektu je vytvořena složka stejného jména, do které jsou ukládány všechny soubory náležící modulu) Konfigurační soubor - vlastní soubor konfigurace, určený editaci v aplikaci CAsetup.exe. Je možné jej měnit z projektového stromu (akce smazat / přidat soubor) Adresa v síti automatů: adresa zástupce periferie v síti automatů. Adresu lze měnit i později. Vložení souboru (*.stp, *lib, *.wwf, *.ded) Vložením souboru rozumíme vložení odkazu na soubor do projektu. -25-

26 V každé složce muže být více souborů, pouze složka automatu může mít maximálně jeden hlavní zdrojový soubor (*.stp). Pokud tento soubor chceme vyměnit, je třeba původní zdrojový soubor z projektu odstranit a vložit požadovaný nový. Vlastní vložení souboru se provede buď přes Místní nabídku dané složky automatu (Vložit soubor), nebo pomocí tlačítka v nástrojové liště při současném výběru dané složky. V neposlední řadě lze použít klávesovou zkratku Insert (opět za podmínky, že máme v okně projektu vybranou požadovanou složku pro vložení souboru). Dialog pro vložení souboru umožňuje: 1. vložení existujícího souboru (soubor se může nacházet kdekoliv, pokud je mimo složku, vloží se tzv. odkazem) 2. kopírování existujícího souboru nacházejícího se mimo složku do složky 3. vytvoření nového souboru a jeho vložení do příslušné složky projektu A) Vložení existujícího souboru tlačítkem Otevřít Tlačítko Otevřít vloží do projektu odkaz na vybraný soubor. Ikona u vloženého souboru se liší podle jeho umístění vůči složce v projektu viz. Zobrazení souboru v projektu. tlačítkem Kopírovat do projektu Dialog nabízí možnost, jak vybrat soubor kdekoli na disku a tímto tlačítkem dojde nejen ke vložení odkazu na soubor do projektového stromu, ale také k jeho kopírování do příslušné složky projektu. To je výhodné ve chvíli, kdy máme k dispozici již hotové soubory a chceme si vytvořit jejich kopii v projektu a na této kopii pokračovat v práci. B) Vytvoření nového souboru Napsáním neexistujícího názvu souboru do okénka Název souboru vytvoříme nový prázdný soubor stejného jména. Tento soubor se následně vloží do projektu. Poznámka: nový soubor se vytvoří vždy v příslušném adresáři projektu (nebo automatu), kam správně patří. Zobrazení souboru v projektu -26-

27 Relatívní umístění souboru na disku vůči umístění v projektu je pro lepší názornost zobrazeno ikonou a popisem v projektovém stromu. Možnosti A) Soubor je součástí adresáře projektu a je umístěn v adresáři, který odpovídá podsložce v projektu (příklad: soubor AUTOMAT.STP je v adresáři automatu AUTOMAT) - ikona u souboru je plně šedivá. B) Soubor je součástí adresáře projektu, ale není umístěn v adresáři, který odpovídá dané podsložce v projektu. Například soubor KNIHOVNA.STP je v projektu v automatu MAIN, ale na disku je v kořenovém adresáři projektu. Slovo project v hranatých závorkách za popisem souboru říká, kde se nachází zdroj souboru - v našem příkladě tedy v projektu (a tedy pokud bude projekt kopírován, dojde k přenosu i tohoto souboru) - ikona souboru je šedivá se šipkou v levem spodním rohu. C) Soubor SAMOSTATNY.STP není součástí adresáře projektu a je umístěn mimo tento adresář projektu. (jedná se o soubor vložený tzv. odkazem) - ikona souboru je bílá se šipekou v levém dolním rohu. Posouvání položek projektu Některé položky projektu (automat, soubory) lze v rámci jejich složky posouvat. Jedním z důvodů muže být organizace projektu, kdy pro přehlednost je požadováno, aby automaty PLC byly v jedné části projektového stromu a periferie v jiné části. Dalším důvodem může být vzájemná závislost souborů při překladu. Závislost v pořadí překladu vzniká ve chvíli, kdy jeden soubor deklaruje proměnnou, funkci, kterou používá soubor jiný. Ten pak musí následovat až za prvním souborem v projektovém stromu. K posunu položky slouží tlačítka v nástrojové liště, nebo lze využít příkazů z místní nabídky položky Posunout nahoru a Posunout dolů: Příklad posouvání položky automatu v projektovém stromu: -27-

28 Přejmenování souboru Přejmenování souboru je standardní funkce v hlavním menu Soubor-Ulož jako. Pokud je dotčený soubor součástí projektu a to ne jednou, je uživatel po ukončené akci přejmenování souboru na tuto skutečnost upozorněn dialogem a může zvolit z následujících možností: 1. Tlačítko "daný odkaz" V projektu změnit odkaz souboru na nové jméno souboru (tlačítko daný odkaz). Odkazů na jeden soubor muže být v projektu více (typickým příkladem je soubor představující knihovnu). Daným odkazem se rozumí ten odkaz na soubor, ze kterého se soubor otevíral do editoru. 2. Tlačítko "celý projekt" V projektu změnit všechny odkazy z původního jména na nové jméno souboru. V tomto případě se všechny odkazy v projektu na daný soubor přejmenují. 3. Tlačítko "neměnit projekt" V projektu nechat odkaz na původní soubor (tlačítko neměnit projekt). Tím se projekt nezmění a otevřený soubor na ploše se stane samostatným souborem bez vazby na projekt. Smazání souboru nebo automatu -28-

29 Libovolnou položku lze z projektu odstranit, pokud není trvalou součástí struktury projektu jako je tabulka globálních proměnných. Stačí požadovanou položku vybrat a buď přes Místní nabídku, kde vybereme příkaz Smazat, nebo pomocí klávesy Delete. Další možností je tlačítko Smazat v hlavní liště nástrojů. Asi nejjednodušší je použít klávesu Delete při vybrané položce, kterou chceme smazat. Poznámka: pokud je některá položka smazána, je odstraněna z projektu, ale není odstraněna z disku (soubor, automat apod.). Je-li třeba soubor opět do projektu vrátit, lze jej opětovně vložit do projektu. Poznámka: pokud je odstraněna složka představující automat, tak je sice odstraněna z projektu, ale není odstraněna z disku. Na rozdíl od souboru zde již tak jednoduchá cesta, jak automat vložit zpět do projektu, není. Pokud dojde k opětovnému pokusu o vložení automatu, pak jedině pod novým jménem aby se mohla vytvořit prázdná složka nového automatu. Pak je teprve možné vložit znovu soubory, které jsou ve složce, která odpovídá původnímu automatu. Zavření projektu Projekt zavřeme pokud z nabídky příkazů vybereme příkaz Soubor - Zavřít projekt. Stávající projekt je také zavřen při otevření jiného projektu, nebo při založení nového projektu. Při zavření projektu je uživatel dotázán, zda-li se mají zavřít všechna okna na ploše. Před zavřením projektu je obsah a stav všech oken (tedy rozložení na pracovní ploše) uložen. Otevření projektu Projekt uložený na disku otevřeme jako jakýkoliv jiný soubor (projekt je reprezentován souborem s koncovkou prj) příkazem z nabídky příkazů Soubor-Otevřít a výběrem požadovaného souboru *.prj. Pro otevření projektu, který byl nedávno používán lze použít seznam posledně otevřených projektů v nabídce Soubor-Poslední projekty: Poznámka: V dialogu pro otevření souboru, v tomto případě projektu, lze pro navigaci v souborech počítače s výhodou použít tlačítko projekty. To způsobí, že dialog otevře složku s -29-

30 projekty. Podmínkou je, že toto tlačítko musí být správně nastaveno ve vlastnostech prostředí - cesty. Uložení projektu pod jiným názvem Uložení projektu pod jiným názvem je dostupné z hlavní nabídky Soubor-Ulož projekt jako... Touto akcí dojde jednak k přejmenování projektu a jednak ke kopírování celého projektu a všech jeho souborů do zvoleného místa na disku. Soubory vložené odkazem se nekopírují. Vybereme-li tuto volbu (Ulož projekt jako...) zobrazí se dialog: Uložit fe formátu pro StudioWin 7.6 a starší - tato volba uloží projekt ve fromátu čitelném starší instalací aplikace StudioWin. Omezení staršího formátu: nelze takto uložit projekt s automatem MPC400. Příklad: Máme otevřený projekt mujprojekt. Volbou OK se ve výše vypln ěném dialogu vytvoří kopie projektu (nově pojmenovaného mujprojekt) včetně všech souboru v tomto umístění: C:\MICROPEL\StudioWin\Project\mujProjekt02\... Poznámka: tato akce je vhodná ke kopírování projektu na jednom PC. Není vhodná k přenosu projektu z jednoho PC na jiné, neboť se nekopírují soubory uložené odkazem (typicky knihovny bývají vloženy odkazem). Pro přenos projektu z jednoho PC do jiného je třeba použít funkci Export projektu. Poznámka: funkce Ulož projekt jako... také mění rozsah kopírovaných souborů podle volby "Do zálohy kopírovat všechny soubory..." ve Vlastnostech zálohování. Pokud je tato volba aktivní, pak se kopírují nejen soubory v projektovém stromu, ale také všechny soubory, které se nacházejí v adresáři projektu. Nekopírují se pouze soubory, které jsou vloženy odkazem a stojí mimo adresář projektu. Export projektu Export projektu je vhodný k přenesení projektu na jiný PC (například pro uložení projektu na flash disk). Tato akce je dostupná z hlavní nabídky (nabídka Soubor-Export projektu). Exportem projektu se rozumí vytvoření kopie projektu (se stejným názvem projektu) kdekoliv na disku, na síťovém disku, na flash paměti. Vybereme-li tuto volbu (Export projektu) zobrazí se dialog: -30-

31 Příklad: Máme otevřený projekt s názvem mujprojekt. Volbou OK ve výše vyplněném dialogu se vytvoří kopie projektu (beze změny názvu projektu) včetně všech souboru do tohoto umístění: F:\export\mujProjekt\... Mohlo by se zdát, že je tato funkce zbytečná, když je k dispozici funkce Ulož projekt jako..., ale není tomu tak. Ve chvíli, kdy projekt obsahuje soubory vložené odkazem, neplatí, že celý projekt je v jednom adresáři a tedy nestačí pouhé kopírování (to právě dělá funkce Ulož projekt jako...). Projekt můžeme jednoduše kopírovat v rámci jednoho počítače (tím, že zkopírujeme adresář projektu i s vnořenými složkami). Mechanismus ukládání projektu je takový, že soubory vložené do projektu odkazem, jsou uloženy s absolutní cestou. To znamená, že pokud celý projekt cestuje po stejném počítači, je všechno v pořádku. Problém nastane ve chvíli, kdy tento projekt chceme přenést na jiný počítač. Pak potřebujeme (pokud je v projektu soubor vložený odkazem) použít funkci Export Projektu. Ta totiž soubory vložené do projektu odkazem kopíruje a to do složky LIB, která je za tímto účelem vytvořená ve stejné úrovni jako soubor projektu. Tento způsob má úskalí, neboť může dojít k případu, že projekt obsahuje dva a více souborů vložených odkazem, které mají různé umístění, tedy jsou z principu věci každý jiný, ale jejich jméno a přípona jsou stejné. V tomto případě by došlo při kopírování těchto souborů do stejné složky LIB ke kolizi ve jméně a tak nezbývá, aby je funkce Export Projekt při kopírování do této složky LIB přejmenovala a to přidáním vzestupného indexu do jména souboru. V tomto případě je třeba si uvědomit, že přestože exportovaný projekt má některé soubory pojmenovány jinak než projekt původní (pouze změna jmen pomocí indexu), je jeho obraz co se týče funkce naprosto shodný s originálem. Tato situace je zde popsána, přestože nepředpokládáme, že v praxi tento případ nastane často. Poznámka: funkce Export projektu... také mění rozsah kopírovaných souborů podle volby "Do zálohy kopírovat všechny soubory..." ve Vlastnostech zálohování. Pokud je tato volba aktivní, pak se kopírují nejen soubory v projektovém stromu, ale také všechny soubory, které se nacházejí v adresáři projektu. Zálohování projektu Aplikace StudioWin má možnost automatického nebo ručního zálohování projektu. To představuje ukládání projektu do přednastavené cesty se všemi potřebnými soubory projektu. Těchto kopií (záloh) se drží současně od jednoho projektu nastavený počet. Přednastavená cesta je vlastností celé aplikace StudioWin a je pro všechny projekty společná. Z hlediska bezpečnosti, tedy rizika ztráty dat, je výhodné tuto cestu stanovit na jiný disk, než na kterém -31-

32 se pracuje s projekty. Proces zálohování spočívá v tom, že se: 1. uloží změny v právě otevřeném projektu a jeho souborech (editory programu, sledovače atd) 2. provede se kopie projektu do přednastaveného adresáře pro zálohy Nastavení vlastností zálohování se provede ve Vlastnostech zálohování. Automatické zálohování Automatické zálohování se děje nezávisle na uživateli. Zálohování pak probíhá ve stanoveném časovém intervalu (10-120min). Když nastavený časový interval vyprší, provede se zálohování, jako by bylo vyvoláno ručně. Tzn., že se jednak provede uložení rozpracovaného projektu (tím se předejde ztrátě dat například při vypnutí napájení PC) a jednak se provede vytvoření zálohy do adresáře záloh. Tato služba je volitelná ve vlastnostech zálohování včetně nastavení časového intervalu. Ruční zálohování Ruč ním zálohováním se rozumí vytvoření zálohy na popud uživatele. To je možné vybráním příkazu z hlavní nabídky Soubor - Zálohovat projekt nebo tlačítkem z nástrojové lišty. Tato volba je dostupná i tehdy, když je zapnutá volba Automatického zálohování, pouze se záloha provede ihned bez ohledu na časový interval. Tlačítko zálohovat projekt v nástrojové liště: Tvorba adresáře záloh Jak bylo řečeno, kořenový adresář pro zálohy je společný pro všechny projekty. To znamená, že projekty se musejí dále ukládat do samostatných podadresářů. Tyto podadresáře se vytvářejí automaticky kombinací jména projektu a z čísla, které je odvozeno z absolutní cesty k projektu. Tím je zaručeno, že dva (a více) stejně pojmenované projekty budou mít dva (a více) různých podadresářů. V těchto podadresářích se pak drží N-záloh (kde N je číslo nastavené ve vlastnostech zálohování). Jména jednotlivých záloh od jednoho projektu, tedy adresářů, je tvořeno číslem (počet vteřin od roku 1970) a jménem projektu. Příklad: máme projekt v místě: adresář pro umístění záloh je: záloha se automaticky vytvoří v: za 100 vterin by se vytvořila záloha toho samého projektu: C:\Micropel\StudioWin\Project\mujProjekt\mujProj ekt.prj D:\zaloha\studiowin\ D:\zaloha\studiowin\mujProject_241\ _mujprojekt D:\zaloha\studiowin\mujProject_241\ _mujprojekt máme-li další projekt nazvaný mujprojekt, ale v jiném umístění: zálohy se budou vytvářet v: C:\Micropel\StudioWin\Project\mujProjekt_ver2\m ujprojekt.prj D:\zaloha\studiowin\mujProject_91\... Protože jméno zálohovacího adresáře se generuje automaticky (z absolutní cesty k projektu), -32-

33 zjistíme jej v dialogu vlastnosti projektu (ve stromu projektu, v nejvyšším prvku projekt z místní nabídky - vlastnosti). Například: Soubor informací o záloze V každém adresáři zálohy projektu je také textový soubor info_bak.txt. V tomto souboru lze nalézt: datum a čas, kdy se záloha provedla a absolutní cesty původního projektu. Pokud tedy hledáme nějaký starší zálohovaný projekt, je možné vyhledat v adresáři záloh všechny soubory obsahující jméno projektu. Z nalezeného seznamu pak lze najít ten správný. Příklad informačního souboru info_bak.txt: CHECKSUM: Zaloha projektu: >>floatdbd<< ze dne: , 15:25 Puvodni soubor projektu: C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\floatDBD.prj Seznam souboru projektu: C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\Global_net.var C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\TEST\fix.wwf C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\TEST\mujWord10.wwf C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\TEST\mujLongword10.wwf C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\TEST\TEST.stp C:\Micropel\StudioWin\Project\TEST\TESTER.STP C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\floatDBD.prj Poznámka: provedení zálohy je podmíněno změnou v souborech projektu oproti souborům v již uložené záloze. Pokud tedy bude například otevřený projekt, na kterém uživatel nebude pracovat, nebude se záloha provádět ani v nastavených intervalech. Poznámka: ve vlastnostech Zálohování lze nastavit, zda-li se mají zálohovat pouze soubory v projektovém stromu a nebo všechny soubory, které se nalézají v adresáři projektu. Okno Síť Jedná se o okno, jehož úkolem je zobrazovat a spravovat síť automatů. Nachází se v Pracovním okně (pod záložkou Síť) a toto okno je zpravidla viditelné po otevření prostředí StudioWin (pokud není otevřen projekt). V tomto okně nalezneme seznam automatů, které komunikační server PesDDE nebo DataSERVER nalezl. Pro správnou funkci okna Síť je třeba správně nakonfigurovat parametry komunikace s automaty. -33-

34 Síť automatů nenalezena V případě, že komunikace se serverem DataSERVER neproběhla v pořádku, je v okně Síť pouze položka s vykřičníkem s popisem síť není dostupná To indikuje stav, kdy server DataSERVER není spuštěn (nebo je spuštěn s jiným jménem služby DDE). To nastane buď špatným nastavením vlastností serveru DataSERVER a nebo jednoduše tím, že uživatel aplikaci DataSERVER nespustil, popř. ukončil. Síť automatů nalezena Nalezené automaty se zobrazí ve formě seznamu se základním popisem tj. adresa, jméno, typ. Dále je graficky rozlišen stav automatu ZASTAVEN (ikona STOP) a CHYBA automatu (ikona ERR). Nad vybraným automatem v seznamu, tedy připojeným automatem (nebo simulátorem), lze provést skupinu akcí, která je dostupná z místní nabídky: programování založení sledovače hodnot zastavení, spuštění, restart automatu upload, download datové paměti automatu čtení a editace vlastností jako je adresa, jméno apod. Místní nabídka automatu: -34-

35 Programování souborem DNL Příkaz Programování přímo z místní nabídky zástupce automatu v okně Síť umožňuje programovat daný automat přímo vybraným binárním souborem DNL, tedy již výsledkem překladu, bez nutnosti znovu překládat zdrojový soubor. Poznámka: Před vlastním programováním automatu souborem DNL se provádí kontrola stáří předloženého DNL souboru vůči programu, který je v automatu. Pokud je soubor určený k programování starší než ten, který se již nachází v automatu, je uživatel na tuto skutečnost upozorněn. Vložení sledovače Sledovač lze nejlépe vložit z místní nabídky automatu. Tímto způsobem otevřený sledovač má již nastavenou adresu podle automatu, ze kterého byl sledovač vložen. Ovládání sledovače viz. dále. Tip: Při vybraném automatu (simulátoru) v okně Síť lze pro vložení sledovač využít klávesovou zkratku Ctrl+F7 Zastavit automat Zastavení automatu znamená zastavení vykonávání uživatelského programu. Pokud je automat spuštěn, je tato nabídka aktivní. Spustit automat Spuštění automatu znamená spuštění vykonávání pozastaveného uživatelského programu. Pokud je automat zastaven, je tato nabídka aktivní. Restart automat Restart automatu představuje zastavení uživatelského programu a jeho opětovné spuštění od začátku programu a inicializaci stavového registru v automatu RESET. -35-

36 Stav automatu je graficky rozlišen ikonou: ZASTAVEN (ikona STOP) a CHYBA automatu (ikona ERR). Uložení dat paměti automatu do souboru Tato funkce umožňuje uložit obsah datové paměti automatu (zásobník, uživatelské proměnné, registry) do textového souboru a později opět uložit do automatu. Význam této funkce je především v případech, kdy je třeba vyměnit stávající automat v provozu za nový a je třeba uchovat veškerý obsah datové paměti. Akci vyvoláme z místní nabídky zástupce automatu v okně Síť - Upload paměti automatu. V dialogu Uložení dat z paměti automatu lze nastavit typ a v případě zásobníku také rozsah paměti, která se bude číst a ukládat do souboru: Jaké poblasti paměti uložit Oblast uživateslkých proměnných popis Paměť, kde se nacházejí uživatelské proměnné deklarované v jazyce Simple4 klíčovým slovem var (podle typu automatu se zobrazuje rozsah ukládané paměti) -36-

37 Zásobník Registry D Registry M Zásobník, nebo-li Stack automatu Registry D, D0 až D32 Registry M, M0 až M127 Hodnoty vyčtené z paměti se uloží do textového souboru, který je třeba určit v položce Soubor pro uložení dat. Formát uložených dat je popsán dále a je možné tento soubor upravovat ručně, dle potřeby. Uložení dat do paměti automatu ze souboru Tato funkce umožňuje uložit změnit obsah datové paměti automatu (zásobník, uživatelské proměnné, registry) dle záznamu v textovém souboru. Předpokladem je, že soubor byl vytvořen akcí Upload paměti automatu anebo v souladu se syntaxí, viz dále. Akci vyvoláme z Místní nabídky automatu v okně Projektu nebo v okně Síť - Download paměti automatu. V zobrazeném dialogu je třeba jen určit jméno souboru s daty: Pozn.: ke správné funkci je třeba použít DataServer verze a vyšší. Vlastnosti automatu V okně Síť nalezneme seznam připojených automatů a periferií. Pro každý automat je k dispozici úplný seznam jejich vlastností. Ten získáme stiskem Enter, Alt+Enter při vybraném automatu, nebo z Místní nabídky Vlastnosti. -37-

38 Nastavit Jméno automatu (maximálně 8 znaků) a adresu(0 30) je možné změnit, ale aby se změna projevila je třeba použít tlačítko Nastavit, které je ve zmíněném dialogu. To vyvolá zavolání nastavovací rutiny, která příslušné změny provede. Výsledek nastavení se zobrazí ve Výstupním okně. Po dokončení se provede automatický restart serveru DataSERVER, aby se změny vlastností automatů vyčetly znova. Popis položek Adresa Jméno automatu Typ automatu Jméno Programu Datum překladu Velikost Programu Verze FW Sériové Číslo Stav automatu adresa automatu na síti automatů MICROPEL symbolické jméno automatu, které slouží pro snazší identifikac i automatu na síti výpis typu automatu tj. např. 303Z, K10 apod výpis obsahuje jméno instalovaného programu zobrazuje čas, datum, rok překladu programu velikost instalovaného programu v Bajtech zobrazení čísla verze firmware (BIOS) automatu výpis sériového čísla automatu Zobrazí stav, tedy zda-li automat běží, stojí nebo je v chybě (RUNNING,STOPED,ERROR) Nastavení síťě - komunikační rychlost Nastavení komunikační rychlosti mezi automaty se nastavuje přes dialog Vlastnost sítě automatů. Ten otevřeme, pokud vybereme vrchol stromové struktury sítě (v okně Síť), objekt Připojení (což odpovídá představě, že tento objekt charakterizuje celou síť) a nad ním vyvoláme nabídku Vlastnosti. -38-

39 V tomto dialogu máme možnost měnit komunikační rychlost všech automatů na síti a pokud zaškrtneme volbu Nastavit čas, tak dojde také k nastavení reálného času automatů na čas, který je aktuální v PC. Aby se změna komunikační rychlosti nebo nastavení času projevila, je třeba použít tlačítko Nastavit. To spustí nastavovací proces, který přestaví komunikační rychlost všem přítomným automatům. Výsledek nastavení nalezneme ve Výstupním okně. Automat MPC300, MPC200 a MT201 Automat řady MPC300 je modulární automat (konfigurace vstupů a výstupů je konfigurovatelná) s dvěma variantami displeje a ve variantě bez displeje. Ze stejné platformy vychází také automat řady MPC200 s pevnou konfigurací vstupů a výstupů. Varianta AC je napájena přímo síťovým napětím 240V AC. Mini automat MT201 je určen jako inteligentní interiérový ovladač, není osazen vstupy/výstupy (kromě integrovaného měření teploty prostředí a vlhkosti) - vstupy/výstupy jsou řešeny periférními jednotkami EX. Zástupce automatu v projektu viz Automat řady MPC300, MPC200, MT201 Připojený automat V okně síť je připojený automat zobrazen příslušnou ikonou, u které jé možno zobrazit dialog pro nastavení omezené sady parametru viz. Vlastnosti automatu Pozn.: plně doporučený způsob nastavení "on-line" připojeného automatu je pomocí aplikace DataServer. Nastavní naleznete v kartě Správa zařízení Automat řady MPC400 a MT400 Automat řady MPC400 je programovatelný modulární automat s klávesnicí, kde konfigurace vstupů a výstupů je plně konfigurovatelná. Automat je vybaven rozhraním USB, které umožňuje přímé připojení k PC bez potřeby převodníku. Displej je barevný, plně grafický. Je vybaven sériovou komunikační linkou L1 a L2, kde je možné spustit různé druhy ovladačů (USART, MODBUS, PESNET, EXBUS). V případě spuštění ovladače Exbus pak periferní linka umožňuje připojit velké množství periferních zařízení MEX, která mají taktéž konfigurovatelné vstupy/výstupy. Automat řady MT400 je programovatelný automat s dotykovým grafickým displejem. Automat je vybaven rozhraním USB, které umožňuje přímé připojení k PC bez potřeby převodníku. -39-

40 Displej je barevný, plně grafický a dotykový. Automat je vybaven sériovou komunikační linkou L1, kde je možné spustit různé druhy ovladačů (USART, MODBUS, PESNET, EXBUS). V případě spuštění ovladače ExBus pak periferní linka umožňuje připojit velké množství periferních zařízení MEX, která mají konfigurovatelné vstupy/výstupy. Automat se začleňuje do projektu stejně jako jiná zařízení MICROPEL. V projektu je zastoupen ikonou zobrazující daný typ a lze provést přes místní nabídku zástupce automatu provést různé akce, především překlad a zatažení programu. Existuje volitelná funkce, která zajistí že veškeré vlastnosti automatu jsou přidány do souboru překladu a zataženy do automatu v okamžiku programování automatu. Vložení automatu do projektu V otevřeném projektu je třeba vybrat tlačítko Nový automat a v následujícím dialogu Výběr typu určit požadovaný typ automatu MPC400/MT400 (viz. vložení automatu, periferie do projektu...) Vlastnosti automatu Dialog Vlastnosti zařízení je rozdělen na karty vlastností podle vybraného typu automatu a podle vybraných voleb: Základní vlastnosti Název automatu - pouze při založení nového automatu do projektu (v adresáři projektu je vytvořena složka stejného jména, do které jsou ukládány všechny soubory náležící automatu) Typ automatu - typ automatu je možné měnit v rámci jedné skupiny typů. Volba Připojit veškerá konfigurační data k programu po překladu a kontrolovat -40-

41 správnost cílového zařízení před programováním umožňuje sloučit všechny hodnoty uvedené ve vlastnostech s výsledkem překladu a při každém programování automatu nastavit veškeré jeho konfigurační hodnoty tak, jak odpovídá hodnotám v tomto dialogu vlastností. Do skupiny hodnot, které se nastavují patří také konfigurační hodnoty pro jednotlivé IO karty a to včetně periferních jednotek MEX. Další vlastností této volby je kontrola cílového zařízení před vlastním zatažením programu. Kontroluje se typ zařízení, jeho osazení uvedenými kartami IO a to včetně periferních jednotek MEX. U těchto jednotek se také kontroluje správnost adres na komunikační lince ExBus. Pokud konfigurace reálného zařízení neodpovídá konfiguraci zařízení v projektu je vlastní programování ukončeno, protože se předpokládá, že se jedná o zařízení v poruše, nebo o jiné zařízení než pro které byl určen program v projektu. Linka L1 / L2 Podle vybraného typu automatu je zobrazena karta Linka L1 a případně také Linka L2. V těchto kartách je možné stanovit použitý ovladač a jeho parametry pro danou komunikační linku automatu. Tabulka ovladačů: ovladač UART popis ovladač pro univerzální použití sériové komunikační linky. Popis firmwarových funkcí typu UartXX naleznete v dokumentaci k řadě MPC400 v dokumentu PRG400.PDF. Tento ovladač je použit i pro řešení úlohy jako je ModbusMaster (viz knihovna Modbus_400.lib, Modbus.pdf) -41-

42 PESNET EXBUS-MASTER MODBUS-SLAVE ovladač pro komunikaci s dalšími zařízeními MICROPEL, která mají komunikační linku Pesnet. Platí, že každé za řízení Micropel má alespoň komunikační rozhraní Pesnet. Pokud je tento ovlada č zvolen, pak má zařízení přidělenu adresu a to v rozsahu ovladač pro rychlou periferní linku, která obsluhuje zařízení typu MEX (MEX402, MEX10) ovladač pro vytvoření zařízení SLAVE na lince typu Modbus. Sada parametrů je popsána v dokumentaci Modbus.pdf Konfigurace IO V kartě konfigurace IO lze určit jaké karty I/O a na jakých pozicích má mít automat osazen. Karty se osazují z prava do leva. V záložkách k jednotlivým kartám se zobrazují a editují jednotlivé parametry karet. Podrobný popis karet vstupů a výstupů naleznete v katalogu pro MPC400 a v katalogu karet I/O. Editaci jednotlivých parametrů lze vyvolat dvojitým poklepem na modře podbarvený řádek - tím se vyvolá příslušný dialog pro editaci požadovaného parametru. Popis významu jednotlivých položek ve vlastnostech modulu naleznete v Tabulce registrů IO. Pozn.: modře podbarvené řádky označují editovatelné parametry - editaci lze vyvolat dvojitým poklepem na požadovaný řádek. Konfigurace RAM -42-

43 Karta je dostupná, pokud zvolený typ automatu má více konfigurací paměti RAM. Konfigurace paměti RAM: ovladač základní 1M rozšířená 4M popis automat se základní konfigurací je vybaven pamětí RAM o velikosti 84kB automat s rozšířenou konfigurací je vybaven pamětí RAM o velikosti 468kB Periferní zařízení MEX V kartě Periferní zařízení lze nastavit všechna zařízení MEX, která se mají nacházet na periferní lince ExBus. K přidání nového zařízení slouží tlačítko Přidat, k odebrání zařízení ze seznamu tlačítko Odebrat a tlačítko Upravit dovolí provést změny ve vybraném periférním zařízení. Při přidávání nového, nebo při editaci již vloženého zařízení MEX se objeví dialog Vlastnosti periferní jednotky linky ExBus. -43-

44 Adresa na lince EXBUS - určuje jedinečnou adresu zařízení na lince EXBUS, nejnižší povolená adresa je 16 Typ periferní jednotky - typ je možné měnit v rámci stejné skupiny jednotek MEX (MEX401 a MEX402). Konfigurace IO - v této části lze určit jaké karty I/O a na jakých pozicích má mít periferní jednotka osazena. Karty se osazují z prava do leva. V záložkách k jednotlivým kartám se zobrazují a editují jednotlivé parametry karet. Editaci jednotlivých parametrů lze vyvolat dvojitým poklepem na modře podbarvený řádek - tím se vyvolá příslušný dialog pro editaci požadovaného parametru. Popis významu jednotlivých položek ve vlastnostech modulu naleznete v Tabulce registrů IO. Pozn.: modře podbarvené řádky označují editovatelné parametry - editaci lze vyvolat dvojitým poklepem na požadovaný řádek. Tabulka názvů registrů karet IO Tabulka názvů registrů karet má sloužit k rychlé orientaci při práci s kartami vstupů/výstupů. SysMode EN_Fast název typ význam EN_RstOut registr přepína čů přepína č přepína č Sdružuje přepínače EN_? určující chování modulu po zapnutí, při chybě na lince exbus, po restartu a také rychlost odezvy daného modulu na lince ExBus Zařazuje modul do rychlejšího slotu komunikace na lince exbus (v případě že modul je na sběrnici exbus) Nastavuje výstupy po restartu automatu a to podle hodnot v registrech RstOut_O a RstOutY (restart automatu nastane např. po naprogramování automatu) -44-

45 EN_ErrOut PowerOut_Y PowerOut_O RstOut_Y RstOut_O ErrTimeout ErrOut_Y ErrOut_O AdcMode Adc_Fast Adc_2W Adc_Temp Adc_Type přepína č hodnot a hodnot a hodnot a hodnot a hodnot a hodnot a hodnot a registr přepína čů přepína č pro BC přepína č pro DJK přepína č pro DJK přepína č pro DJKE MICROPEL StudioWin ver 7.9, Praha 2015 Zapíná chybový režim v případě chyby komunikace na lince ExBus (prodleva komunikace delší než udává regist ErrTimout) se nastaví výstupy modulu a to podle hodnoty v registru ErrOut_O a ErrOut_Y Stav výstupů Y po zapnutí napájení zařízení Stav výstupů O po zapnutí napájení zařízení Stav binárních výstupů Y při restartu automatu (pokud je nastaven přepínač En_RstOut) Stav analogových výstupů O při restartu automatu (pokud je nastaven přepínač En_RstOut) Časová prodleva komunikace na lince ExBus, která pokud je překročena vyhlásí se stav chyby Stav binárních výstupů Y při chybovém stavu tj. po výpadku komunikace na lince ExBus (pokud je nastaven přepínač En_ErrOut) Stav analogových výstupů Y při chybovém stavu tj. po výpadku komunikace na lince ExBus (pokud je nastaven přepínač En_ErrOut) Registr přepínačů a hodnot pro nastavení chování karet I/O p ři měření analogových hodnot. Význam přepínačů se může lišit podle typu karty I/O Zapíná rychlejší mód zpracování vstupní analogové hodnoty přizpůsobuje měření analogové hodnoty 2 vodičovému zapojení Aktivuje přepočet měřené hodnoty na stupně teploty Určuje použitou převodní tabulku při měření teploty a to podle konkrétního typu čidla (Pt100, Pt1000 ) Periferie EX Na síti automatů může být jednak automat PLC a také jednodušší zařízení, tzv. periferie. Nese označení EX a číslo označující konkrétní typ výrobku. Na rozdíl od automatu PLC se periferie programuje formou tabulky hodnot. Nastavení připojené periferie Základní a nejjednodušší metodou jak spravovat periferii EX, je připojit ji k PC a použít Konfiguračního dialog periferie EX. Ten se jednoduše vyvolá poklepáním na zástupce nalezené periferie v okně Síť (v tomto okně se nachází seznam zástupců všech zařízení připojených k vybranému portu serveru DDE). -45-

46 Příklad zástupce periferie EX04 v okně Síť: Poklepáním na zástupce periferie (v našem případě periferie EX04) nebo vybráním Vlastností z jeho místní nabídky se vyvolá Konfigurační dialog periferie EX. V zásadě je tento dialog společný pro všechny typy periferií EX a pouze s mění konfigurační tabulka hodnot a registrů. Vlastnosti: Základní nastavení: -46-

47 Typ Adresa Komunikač ní rychlost Konfigurační část: Registr Mapování / hodnota Komentář informace o typu připojené periferie adresa v síti automatů, tuto hodnotu lze měnit. Aby se změna projevila je třeba zvolit akci Nastavit v tomto dialogu nelze tuto hodnotu měnit. Komunikační rychlost lze změnit pouze v úrovni zástupce sítě a to pro všechna připojená zařízení najednou. představuje jméno registru periferie nebo hodnoty dané typem periferie. Hodnoty se zobrazují v horní části tabulky s ikonou a registry se zobrazují ve spodní části tabulky s ikonou. vlastní konfigurační položka, pomocí které se mapuje registr periferie na síťový registr (registry D32-D64 a M64-M128), nebo hodnota na kterou je registr periferie nastaven (přednastavený zobrazovaný formát u periferie EX04 apod). popis významu registru v dané periferii (tento komentář se do periferie neukládá, pouze se zobrazuje jako nápověda) Tlačítko Nastavit provede kontrolu požadovaných hodnot a vybraných registrů. Kontrola se provádí jednak na povolený rozsah hodnot a registrů a jednak na vzájemné vazby (například formát zobrazovaného čísla a jeho maximum a minimum u zobrazovače EX04). Pokud jsou všechny hodnoty v tabulce v pořádku provede se nastavení periferie. Tlačítko Přečíst: vyčte aktuální nastavení periferie a modifikuje sloupec Mapování/hodnota. Přečtení periferie se samozřejmě automaticky provede poprvé při zobrazení tohoto dialogu. Periferie v projektu Periferie se začleňuje do projektu stejně jako automat PLC. Periferie je v projektu zastoupena ikonou zobrazující typ periferie a přísluší jí konfigurační soubor. Stejně jako nad zástupcem automatu v projektu lze provést překlad konfiguračního souboru a programování periferie. Vložení periferie do projektu V otevřeném projektu je třeba vybrat tlačítko Nový automat typu určit požadovaný typ periferie, např.:ex04 a v následujícím dialogu Výběr Tím se vyvolá dialog Vlastnosti periferie kde lze nastavit: Jméno periferie v projektu: slouží k pojmenování zástupce v projektu a k pojmenování konfiguračního souboru, který se při založení zástupce automaticky vytvoří. Typ: zde je možné specifikovat typ v rámci společné skupiny typů periferií EX. Tento typ lze měnit i později po založení zástupce do projektu. Adresa: adresa zástupce periferie v síti automatů. Adresu lze měnit i později. -47-

48 Po správném vyplnění vlastností periferie a potvrzení OK se v okně projektu Projekt zobrazí nově vložený zástupce periferie i s prázdným konfiguračním souborem stejného jména. Poklepem na zástupce konfiguračního souboru se zobrazí konfigurační tabulka periferie. Nastavení periferie v projektu Poklepem na příslušný konfigurační soubor (v zobrazeném příkladě je to soubor Zobraz) se zobrazí okno, ve kterém je možné změnit nastavení periferie a tyto změny uložit, přeložit (to znamená zkontrolovat rozsah hodnot apod.) a v neposlední řadě je možné i toto nastavení vnutit připojené periferii (periferie musí být stejnou adresu jako má zástupce v projektu). -48-

49 Vlastnosti periferie: Typ informace o typu periferie, tuto hodnotu lze měnit v zástupci periferie Adresa - adresa v síti automatů, tuto hodnotu lze měnit v zástupci periferie Komunikační rychlost tuto hodnotu lze měnit v zástupci periferie Konfigurační tabulka obsahuje seznam registrů periferie, které lze pro danou periferii měnit. Registr: představuje jméno registru periferie nebo hodnoty dané typem periferie. Hodnoty se zobrazují v horní části tabulky s ikonou a registry se zobrazují ve spodní části tabulky s ikonou. Mapování/hodnota: vlastní konfigurační položka, pomocí které se mapuje registr periferie na síťový registr (registry D32-D64 a M64-M128), nebo hodnota na kterou je registr periferie nastaven (přednastavený zobrazovaný formát u periferie EX04 apod). Poznámka 1: při použití zástupce v projektu lze místo globálního názvu pro síťové proměnné D a M použít uživatelské jméno deklarované v tabulce globálních proměnných Poznámka 2: pro vložení jména globální síťové proměnné lze použít zkratku F4, která vyvolá dialog se seznamem uživatelsky definovaných proměnných ( ty jsou deklarovány v tabulce globálních proměnných). Komentář: popis významu registru v dané periferii. Tento komentář se ukládá jako součást konfiguračního souboru -49-

50 Poznámka: nastavení v konfigurační tabulce je uloženo do souboru, který je součástí projektu, stejně jako zdrojový soubor pro automat v jazyce Simple4. S konfigurační tabulkou lze pracovat bez ohledu na to, je-li periferie připojena k PC či nikoliv. Překlad Vyvolá se stejně jako u automatu, tedy přímo z projektu nebo z otevřeného okna konfiguračního souboru vybráním místní nabídky Překlad (klávesová zkratka Alt-F9) nebo tlačítkem překlad z nástrojové lišty. Pokud se vyskytnou při překladu nastavení periferie chyby, zobrazí se jejich výpis v chybovém okně a poklepem na jednotlivé chybové řádky se zobrazí příslušný řádek v konfiguračním souboru, který způsobil chybu. V případě bezchybného překladu je možné provést programování periferie. Programování Vyvolá se stejně jako u automatu, tedy přímo z projektu nebo z otevřeného okna konfiguračního souboru vybráním místní nabídky Programování (klávesová zkratka Shift-F9) nebo tlačítkem programování z nástrojové lišty. Výsledek programování periferie se zobrazí ve výstupním okně. Sledovač periferie Pro periferii stejně jako pro automat je možné založit sledovač. Protože periferie má pevně danou skupinu proměnných, jsou tyto proměnné automaticky vloženy do sledovače při jeho vytvoření. Dále se oknem sledovače zachází normálně, tedy je možné položky ze sledovače odebírat, přidávat. Příklad sledovače EX04 s automaticky vloženými položkami: Porovnání projektu se sítí Pracovní okno nabízí speciální funkci pro porovnání právě otevřeného projektu s automaty na síti. Zatím jsou porovnávací kritéria tato: 1. adresa automatu 2. typ automatu 3. jméno automatu. Zmíněnou funkci vyvoláme změnou výběru v seznamu, který se nachází v dolní části pracovního okna. Pokud je vybráno On Line provádí se porovnávání projektu a sítě, pokud je vybráno Off-Line, porovnání se neprovádí. Po této změně se otevřený projekt porovná s automaty na síti a zobrazí se v okně Projektu nalezené rozdíly. Příklad zobrazení nalezených rozdílů: -50-

51 Může nastat několik případů: Automat na síti nenalezen: automat v projektu s danou adresou není na síti nalezen (v projektu je automat navíc). Tento stav je znázorn ěn přeškrtnutou ikonou zobrazující přebývající automat. Automat nalezený na síti není v projektu: automat v síti s danou adresou není nalezen v projektu (v projektu chybí automat). Tento stav je znázorn ěn novou položkou v projektu, která představuje chybějící automat. Tato položka má zastupující ikonu překreslenou šipkou pro vyjádření, že daný automat je třeba do projektu ještě vložit. Automat na síti i v projektu mají stejnou adresu, ale liší se v typu nebo ve jméně: Tento stav je znázorněn výstražným žlutým vykřičníkem nad daným automatem. Podrobnosti o tom, v jakých položkách se oba automaty rozcházejí najdeme v dialogu Vlastnosti automatu (vyvoláme klávesou Enter nebo Alt+Enter, nebo z místní nabídky automatu). Položky, které se liší od automatu na síti jsou označeny červenou šipkou. Příklad situace, kde se automaty liší ve jméně a typu: Editor zdrojových textů Editor zdrojových textů je textový editor s podporou pro psaní a editaci v jazyce SIMPLE 4. Je určen pro editaci zdrojových souborů *.STP a otevře se automaticky při otevření zdrojového souboru. Jeho základní vlastností je tzv. syntax highlight, což je barevné odlišení různých skupin slov. Dále je možné skupiny odlišit druhem písma, tedy kombinací mezi tučným a šikmým zobrazním písma. Také je možné volit ze tří velikostí písma - tato velikost písma je společná pro všechny skupiny slov. Veškerá nastavení písma v editoru ůze měnit v nastavení -51-

52 editoru. Textový editor rozlišuje tyto skupiny slov: skupina klíčová slova jazyka SIMPLE (podle verze překladače Simple4) příklad operátory and or oddělovače ( ) slova preprocesoru $include if then begin end komentáře ;toto je komentar textové řetězce 'a'... "text" Překlad a programování Z textového editoru je možné přímo volat překladač jazyka SIMPLE 4 a operaci programování automatu z místní nabídky editoru. Překlad F7 (Alt+F9) Programování F8 (Shift+F9) Pokud v překladu zdrojového souboru jsou nalezeny chyby, je jejich výpis zobrazen ve Výstupním okně. Po dvojím poklepání na vybranou chybu v seznamu chyb se zmíněná chyba zobrazí v editoru, kde pak můžeme pro přechod na předchozí nebo následující chybu využít klávesových zkratek Alt+F7 předcházející chyba Alt+F8 následující chyba -52-

53 Základní funkce editoru Textový editor nabízí standardní funkce Vyjmout, Kopírovat, Vložit, Smazat, Zpět jako ostatní editory v operačním systému Windows. Jsou použity i stejné klávesové zkratky. Tyto funkce jsou standartně aplikovány na: pozici kurzoru nebo vybraný text. Vyjmout Ctrl + X Kopírovat Ctrl + C Vložit Smazat Zpět Výběr textu Ctrl+ V Del Ctrl+Z Výběr textu je stejný jako v jiných editorech. Stiskem levého tlačítka ve vybraném místě a tažením vyznačíme požadovanou oblast textu. Nebo pomocí klávesnice text vybereme tak, že z místa kurzoru při současném držení klávesy Shift pohybujeme kurzorem pomocí šipek. Tím dochází k vybrání textu. TIP: Při výběru textu klavesnicí lze využít klávesu Ctrl, kterou dosáhneme pohybu kurzoru rovnou po slovech a nikoliv pouze po znacích. Je to jednak rychlejší a jednak se vybírají slova a není třeba okem hlídat mezeru mezi slovy. Najít Funkce Najít (Ctrl+F) je standardní a v editorech běžná. Funkce nalezne požadovaný textový řetězec v textu a zobrazí ho v editoru. Je možné stanovit podmínky hledání jako je směr hledání, rozlišovaní velikosti písmen, hledání celých slov. Funkce najít je oproti běžným zvyklostem rozšířena o funkce Najít vše a Označit vše. Najít vše Zajímavou službou funkce Najdi (Ctrl+F) je tlačítko Najít vše. Tato služba projde celý soubor a řádky na kterých nalezne hledané slovo vypíše do výstupního okna. Se seznamem ve výstupmím okně pak lze pracovat stejně jako se seznamem chyb, tedy poklepem na jednotivé řádky ve výstupním okně se zobrazí příslušný řádek v editoru. Označit vše -53-

54 Zajímavou službou funkce Najdi (Ctrl+F) je tlačítko Označit vše. Tato služba projde celý soubor a řádky na kterých nalezne hledané slovo označí značkou v levém okraji editoru. Další volbou této funkce se původní označení smaže. Pro smazání značek je možné použít příkaz Smazat značky z místní nabídky editoru. Nahradit Funkce Nahradit (Ctrl+H) je standardní a v editorech běžná. Funkce Najhradit nalezne požadovaný textový řetězec v textu a umožní ho nahradit jiným řetězcem. A to buď jednotlivě po nalezených slovech nebo najednou v celém textu. U hledání nahrazovaného řetezce je možné stanovit podmínky hledání jako je směr hledání, rozlišovaní velikosti písmen, hledání celých slov. TIP: dialogy Najít a Nahradit si pamatají několik posledních hledaných a nahrazovaných slov. Tato historie je uložena v rozevíracím seznamu oken Najít: a Nahradit za: Při opakovaném hledání nebo nahrazovaní lze s výhodou tohoto seznamu využít. TIP: do položky Najít se při zavolání dialogu vloží buď slovo, na kterém stojí kurzor v okamžiku volání nebo text, který byl v okamžiku zavolání editoru vybrán. Druhé možnosti lze využít při hledání delšího textu. Pomocník vkládání proměnných F4 V editoru zdrojového textu a v konfiguračním souboru pro periferie je možné využít pro vložení proměnné dialog Seznam proměnných. Tento dialog se vyvolá klávesou F4 nebo z místní nabídky příslušného editoru. Seznam proměnných se zobrazí také po stisku tečky, pokud před tečkou je proměnná typu struktura. Seznam proměnných se otevře v místě dané proměnné a umožňuje vložit další nebo celý rozvoj této proměnné typu struktura. Tuto funkci lze vypnout/zapnout ve vlastnostech editoru. -54-

55 Seznam proměnných obsahuje všechna uživatelsky definovaná jména síťových proměnných tak, jak jsou definována v tabulce globálních proměnných. Dále systémové proměnné - názvy jako vstupy/výstupu, časovače ap. Nakonec je zde seznam všech uživatelsky definovaných jmen proměnných. V seznamu se lze pohybovat šipkami nahoru, dolů, nebo výběrem prvního písmene se seznam sám posune do příslušného místa. Klávesou Enter nebo poklepáním myši vybereme příslušné jméno a to se vloží do místa, kde byl kurzor v okamžiku volání dialogu. Pokud se v seznamu pohybujeme myší, tak při pohybu kurzoru přes jednotlivé položky se u jednotlivých jmen zobrazují nápovědy, což jsou komentáře proměnných z tabulky globálních proměnných. Pomocník vkládání funkcí F5 V editoru zdrojového textu je možné využít pro vložení dostupných funkcí speciální dialog se seznamem těchto funkcí. Tento dialog se vyvolá klávesou F5 nebo z místní nabídky příslušného editoru. Seznam je rozdělen do karet, kde každá karta představuje zástupce knihovny nebo zdrojového souboru, odkud je funkce dostupná. V seznamu se lze pohybovat šipkami nahoru, dolů, nebo výběrem prvního písmene se seznam sám posune do příslušného místa. Klávesou Enter nebo poklepáním myši vybereme příslušné jméno funkce a to se vloží do místa, kde byl kurzor v okamžiku volání dialogu. -55-

56 Seznam funkcí je seřazen abecedně podle jmen a u každé položky je ikona znázorňující návratový typ funkce (word, bit ) nebo slovo SUB v případě, že se jedná o metodu deklarovanou jako subroutine (bez návratové hodnoty). Pokud se v seznamu pohybujeme myší, tak při pohybu kurzoru přes jednotlivé položky se u jednotlivých položek zobrazují nápovědy Upozornění: 1. Seznam funkcí se vytváří z exportovaných funkcí použitých knihoven v projektu, tedy těch, které jsou v projektovém stromu výše než soubor, ze kterého jsme seznam vyvolali. 2. Exportovanou funkcí se rozumí taková funkce knihovny, která má příslušný komentář umožňující zařazení do seznamu funkcí. Záleží tedy na autorovi knihovny, zda-li danou funkci určí pro vkládání do popisovaného seznamu funkcí. Navíc to znamená, že funkce nemusí být zařazena v seznamu funkcí a přesto bude pro překladač dostupná. A obráceně. Popis tvorby seznamu funkcí a komentářů je v kapitole Knihovny - Tvorba nápovědy. Počitadlo délky řetězce a pozice v řetězci Tato funkce zobrazuje při psaní řetězce, tedy pokud je kurzor uvnitř uvozovek, počet znaků v řetězci a pozici kurzoru v řetězci. Tuto vlastnost je možné vypnout v nastavení editoru, políčko Zobrazovat délku a pozici při psaní textového řetězce. Je to výhodné při formátování textů na displej. Praporek se zobrazuje ve formátu: celková délka: x, pozice kurzoru v řetězci: y, výsledný text: [text...] Zobrazený výsledný text je aplikací znalosti formátovacích značek pro funkce zobrazení na displeji automatu. -56-

57 Praporek počitadla je v základním nastavení zapnut. Jeho zobrazování lze zapnout/vypnout volbou v nastavení editoru nebo lze též pro zapnutí/vypnutí použít klávesovou zkratkou Ctrl+D a to přímo z editoru. Pevné umístění proměnných Programovací jazyk Simple4 umožňuje pevně umístit proměnnou v automatu. Umístěním uživatelsky deklarované proměnné na pevné místo v paměti automatu se získá: 1 adresa proměnné v paměti automatu adresa proměnné je nutná, pokud k proměnné má přistupovat vizualizace (nebo jiný datový klient) 2 neměnnost pozice proměnné pokud proměnná není pevně umístěna, je na rozhodnutí překladače, kam ji v paměti umístí. Tedy po každém překladu může být umístěna na jinou adresu. Syntaxe zápisu v jazyce Simple4 Správce umístění proměnných vkládá do zdrojového textu řídící kód pro pevné umístění proměnné, tzv. fixaci. Tento kód má svoje pravidla. Fixační kód uvozuje klíčové slovo fix. Za tímto slovem fix pak následuje vlastní název proměnné, která má být pevně umístěna (fixována) a adresa v paměti délka rezervované oblasti. Adresa v paměti je ta, na které má být proměnná umístěna a délka rezervované oblasti je délka (v bajtech), kterou má překladač pro danou proměnnou v paměti vyhradit. fix nazev_promenne = ( adresa_v_pameti, delka_promenne) Příklad: deklarace proměnných: var word x_index, y_index, z_index fixace proměnných fix x_index = (0xcd,2) ;promenna je umistena na adrese 0xcd, tedy 205, delka wordu je 2 bajty fix y_index = (0xcf,2) ;promenna je umistena na adrese 0xcf, tedy 207 Správce umístění proměnných Správce umístění proměnných je nástroj, umožňující umístit uživatelsky deklarovanou proměnnou na pevné místo v paměti automatu bez nutné znalosti syntaxe fixačního kódu a to s jistým přehledem o rozložení ostatních proměnných v paměti. Správce umístění proměnných se vyvolá z místní nabídky editoru - položka Umístění proměnných. Pro správnou funkci Správce se vyžaduje, aby byl zdrojový soubor přeložen bez chyb. Pokud tomu tak není, je na tuto skutečnost uživatel upozorněn a pak je nutné, aby uživatel před dalším zavoláním Správce program nejdříve přeložil. -57-

58 V okně Seznam definovaných proměnných je zobrazen seznam všech nalezených deklarací proměnných. Volbou Zobrazit deklarace pouze k vybranému souboru se zobrazí seznam proměnných deklarovaných pouze v souboru, ze kterého byl Správce zavolán. Naopak volbou Zobrazit všechny nalezené deklarace zobrazený seznam obsahuje veškeré deklarace proměnných pro daný automat. Řádek seznamu proměnných nese několik informací: jméno proměnné, adresu proměnné v paměti automatu(memory index) a délku v bajtech (reserved len) rezervovanou pro danou proměnnou. Výběr fixovaných proměnných Zaškrtávacím okénkem u každé proměnné lze vybrat, které proměnné má správce fixovat - tedy pro které proměnné má vytvořit fixační kód. Již fixované proměnné jsou podbarveny šedivě a ve Správci nelze odstranit volbu fixace. Provedení fixace Pokud u požadovaných proměnných zaškrtnuty volby pro fixaci, je možné tlačítkem OK vygenerovat fixační kód. Ten je umístěn podle příslušné volby (viz dále). Aby byla fixace dokončena, je doporučeno zavolat překlad (a to nejlépe po zavření správce proměnných). Umístění fixačního kódu po stisku tlačítka OK Přednastavená volba "...automaticky umístit..." umístí tento kód do zdrojového textu, odkud byl Správce volán. Pokud je vybrána volba "...umístit do schránky..." tak je fixační kód umístěn do schránky a určen pro následné použití funkce Vložit v editoru. Automatická volba funguje tak, že Správce hledá programový blok uvozený řetězcem STUDIOWIN_FIX_TABLE_BEGIN a ukončený STUDIOWIN_FIX_TABLE_END. Pokud je tento blok nalezen, tak nový fixační kód je umístěn před konec bloku. Pokud tento blok nalezen není, tak je tento blok založen a umístěn na začátek souboru. Je možné tedy tento blok jako celek přemístit dle uvážení programátora-uživatele. Příklad automaticky vloženého fixačního kódu: -58-

59 ;/////////////////////////PEVNE UMISTENI PROMENNYCH V PAMETI AUTOMATU/////////////// ;// ;//POZOR: zmena teto sekce muze zpusobit, ze doposud pevne umistene promenne ;// se v pameti automatu presunou na jine misto ;// ;//STUDIOWIN_FIX_TABLE_BEGIN fix x_index = (0xcd,2) fix y_index = (0xcf,2) ;//STUDIOWIN_FIX_TABLE_END ;// ;//////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////// Zrušení fixace Již fixované proměnné jsou ve Správci podbarveny šedivě a nelze je zrušit. Jediná možnost jak fixaci zrušit, je odebrat řádek ve vlastním zdrojovém textu, který fixuje danou proměnnou. K nalezení tohoto řádku lze nejdříve ve Správci použít tlačítka Najít řádek fixace, poté správce uzavřít. Přejít do editoru na požadovaný fixáční řádek a ten odebrat. Poté co je řádek odebrán je třeba opět provést překlad, aby další volání Správce již reflektovalo nový stav fixace. Tisk Pro tisk zdrojového textu je k dispozici skupina příkazů: Náhled tisku, Tisk..., Nastavení tiskárny. Tyto příkazy jsou k dispozici z nabídky Soubor (v hlavní liště nabídek) a jsou aktivní tehdy, pokud je editor zdrojového textu otevřen a aktivní - má kursor. Funkce těchto příkazů je standartní. Tabulka Globálních proměnných Součástí projektu je tabulka globálních proměnných. Nalezneme ji jako první položku ve stromové struktuře projektu. -59-

60 Cílem této tabulky je sjednotit symbolické názvy pro síťové proměnné pro všechny automaty v síti. Tabulka slouží k vyplnění symbolického jména u příslušné síťové proměnné, případně komentáře k tomuto jménu( k proměnné). To znamená, že pokud v této tabulce přiřadíme síťové proměnné symbolické jméno, můžeme toto jméno použít ve zdrojovém souboru libovolného automatu, který je součástí daného projektu, aniž bychom toto jméno proměnné museli znovu deklarovat. To vede k vyšší bezpečnosti programu, neboť je pro všechny automaty deklarace síťových proměnných jen na jednom místě a pokud uživatel provede změny v názvu nebo v proměnné, je tato změna platná pro celý projekt (je třeba samozřejmě znovu provést překlad a programování). Tabulku otevřeme dvojím kliknutím (nebo klávesou Enter) na položku Globální proměnné ve stromu projektu. Zobrazí se tabulka se třemi skupinami síťových proměnných a to: síťové wordy D (D32 až D63) síťové bity M (M0 až M127) síťové proměnné L (Net0 až Net255) - jedná se o pole 255 proměnných typu long, kterým lze samostatně určit typ (longword, longint a float). Tento výb ěr se provede rozbalovacím seznamem u každé položky L(Net). Tabulku lze ovládat myší nebo klávesnicí. Levý sloupec se skládá ze stromové struktury síťových proměnných. Ten lze rozbalit nebo složit pouze myší, kliknutím na plus nebo minus v položce označující skupinu. Další pohyb po položkách je možný pomocí klávesami šipek. Dvojité kliknutí ve sloupci Jméno nebo Komentář přepne položku do módu editace. Kliknutí do jiné položky editovanou položku uzavře. Stejný efekt jako dvojí kliknutí má i klávesa Enter. Její první stisk uvede položku do módu editace a další stisk novou hodnotu přijme. Poznámka: editor jazyka Simple4 a konfigurační tabulky mají možnost zobrazit klávesou F4 seznam aktuálních deklarací síťových proměnných a vložit jméno proměnné do zdrojového textu ze seznamu. -60-

61 Export a import tabulky globálních proměnných Obsah tabulky globálních proměnných lze pomocí funkce export/import přenášet mezi projekty. To může být vhodné například při vytvoření celé sady proměnných, která se umisťuje v projektech na stejné místo tabulky globálních proměnných. Export tabulky spočívá ve vytvoření textového souboru deklarací globálních proměnných. Tento soubor lze ručně upravovat, odebírat, přidávat proměnné. Importem souboru se deklarace proměnných přesunou z textového souboru do vnitřní reprezentace tabulky globálních proměnných. Příkaz pro export nalezneme v místní nabídce položky Globální proměnné - Tabulka glob. proměnných - Export do souboru. Příkaz pro import nalezneme v místní nabídce položky Globální proměnné - Tabulka glob. proměnných - Import ze souboru. Upozornění: Import do tabulky globálních proměnných nejdříve smaže původní obsah a teprve poté vloží obsah z importovaného souboru. Pokud tedy je třeba proměnné pouze přidat, je nutné nejdříve provést export do jiného souboru a v textovém editoru tyto dva textové soubory příslušně sloučit. Smazání tabulky Tato akce smaže obsah tabulky globálních proměnných. Formát souboru exportu Exportovaný soubor tabulky globálních proměnných je textový a odpovídá syntaxi jazyka Simple4 s pravidly deklarace uživatelských jmen pro pevné registry. řádek deklarace: proměnná # uživatelské jméno použitelné v programu jazyka Simple4 ; komentář kde proměnná může být: D32 - D64 M0 - M127 NetLW[0] - NetLW[255] NetL[0] - NetL[255] síťové proměnné typu word síťové proměnné typu bit síťové proměnné typu longword síťové proměnné typu longint -61-

62 NetF[0] - NetF[255] síťové proměnné typu float Poznámka: exportovaný soubor má stejný formát jako soubor, který se generuje při překladu a účastní se překladu u automatů. Upozornění: pokud se při importu nalezne chybná syntaxe deklarace proměnné, je příslušný řádek ignorován, tedy nedojde k danému importu, ale uživatel o této skutečnosti není informován. Je třeba při ruční editaci dbát na správný zápis deklarací. Příklad exportované tabulky globálních proměnných ;file table of variables generated from StudioWin, don't edit this file ;#PATH=C:\MICROPEL\StudioWin\Project\floatDBD\Global_net.var ;#TYPE=GLOBNET ;#ADDR=31 D32 # NET_PCyklONTime; Cyklovani v pozicich - otaceni (sec) D33 # NET_PCyklOFFTime; Cyklovani v pozicich - prodleva (sec) M111 # NET_NizkaTeplota; M112 # NET_HlavniJistice; NetLW[190] # NET_LPBinImage0; Binarni snimek obsazenosti pozic 1-31 NetLW[191] # NET_LPBinImage1; Binarni snimek obsazenosti pozic Knihovny Knihovna je část zdrojového kódu v jazyce Simple4, který nejčastěji nese deklarace funkcí, které jsou obecně použitelné. Výhoda používání knihoven je zřejmá. Uspoří opakované psaní stejných částí kódu a pokud knihovnu připojujeme (linkujeme) do zdrojových souborů z jednoho místa, tedy používáme jeden exemplář knihovny, tak případné opravy chyb v kódu knihovny (nebo naopak zlepšení knihovny) se projeví ve všech souborech, kde se knihovna používá (resp. linkuje). Poznámka: Knihovnou může být libovolný zdrojový soubor STP (*.stp) nebo soubor ve formátu LIB (*.lib), což je speciálně přeložený soubor STP. Používání knihoven - linkování Linkování souborů knihoven je spojování zdrojových souborů za účelem překladu. V praxi to znamená, že pokud ve zdrojovém souboru použijeme funkci, nebo proměnnou, která je deklarována v knihovně, je třeba příslušnou knihovnu linkovat, tedy připojit ke zdrojovému souboru, kde se volání dané funkce nebo proměnné nachází. Obecně knihovna může obsahovat deklarace funkcí, deklarace konstant, síťových proměnných apod. které může být výhodné uložit do samostatného souboru a ten sdílet například napříč projektem. Knihovny lze připojit ke zdrojovému souboru jednak tím, že se vloží do projektového stromu a nebo odkazem přímo ve zdrojovém textu (to lze doporučit jen pro psaní programu bez zavedeného a otevřeného projektu. -62-

63 Poznámka: funkci je možné volat až za místem její deklarace. To znamená, že je třeba dodržet správné pořadí linkování knihoven a souborů. Poznámka: funkce, která je deklarována, ale není volána z programu, není překladačem přeložena a tedy v automatu nezabírá programovou paměť Poznámka: je třeba si uvědomit, že pokud ve dvou nebo více souborech bude stejné jméno funkce nebo globální proměnné, dojde ke kolizi při překladu, neboť překladač zjistí dvojí deklaraci. A to přesto, že zmíněnou funkci nebo proměnnou v překládaném zdrojovém souboru právě nepoužíváme. Poznámka: do překladu ještě vstupuje tabulka síťových proměnných (podrobnosti viz překlad a tabulka síťových proměnných) a tedy může dojít ke kolizi stejných jmen, pokud v tabulce globálních proměnných použijeme stejné jméno proměnné jako v knihovně Linkování v projektu Pokud používáme projekt, pak se nabízí jednoduchý postup jak knihovny, resp. společné soubory, linkovat do zdrojového souboru příslušného automatu. Pro určení, které knihovny se mají linkovat do výsledného souboru pro překlad slouží: složka Knihovní moduly na úrovni projektu, která je společná pro všechny automaty v projektu (viz příklad Krakow_DEF a Tools) složka Knihovní moduly na úrovni automatu a má tedy rozsah platnosti jen v tomto automatu (viz příklad Radic_DEF) To znamená, že pokud vložíme do výše zmíněných složek soubor(y), pak se automaticky účastní překladu zdrojového souboru automatu, aniž bychom museli ve zdrojovém souboru ručně specifikovat linkované soubory, knihovny. V uvedeném příkladu pak v souboru Radic (automat 0) pak jsou k dispozici deklarace z knihoven Krakow_DEF, Tools a Radic_DEF. Výhodou linkování v projektu je i to, že ve stromové struktuře projektu vidíme všechny linkované soubory a poklepem na ně se příslušný soubor otevře (pokud je ve formátu STP a nikoliv již v předkompilovaném formátu LIB). Linkování v samostatném editoru Oproti projektu je situace složitější. Není zde žádný grafický nástroj (jako je okno projektu), pomocí kterého bychom určili soubory pro linkování. V tomto případě je třeba přímo ve zdrojovém souboru (správně hned na začátku souboru) specifikovat, jaké soubory se mají linkovat. Překladač jazyka SIMPLE4 rozlišuje klíčová slova $include(cesta k zdrojovému souboru STP) a $library(cesta k souboru knihovny ve formátu LIB). Tato klíčová slova uvozují ve zdrojovém souboru cestu k linkovaným souborům, která je v kulatých závorkách. Tato cesta může být napsána relativně nebo absolutně. Pokud je napsána relativně, pak se chápe jako výchozí cesta právě cesta k souboru, kde je klíčové slovo include nebo library použito. To -63-

64 znamená, že pokud napíšeme v souboru ZDROJ.STP např.: $include(konstanty.stp), hledá se soubor KONSTANTY.STP v adresáři, kde je vlastní zdrojový soubor ZDROJ.STP. Naopak při zápisu $include(..\konstanty.stp), hledá se soubor KONSTANTY.STP v adresáři o úroveň výše, něž je adresář se souborem ZDROJ.STP. V případě absolutního zápisu např.: $include(c:\studiowin\prikaldy\konstanty.stp), je situace jasná. Poznámka: $include představuje linkování souboru (*.stp) a $library představuje linkování knihovny (*.lib). Tvorba knihoven Platí několik pravidel při psaní kódu, který má sloužit jako knihovna: 1) komunikace mezi zdrojovým souborem (který linkuje knihovnu) je ve volání funkcí dané knihovny. Globálně deklarované proměnné (což nejsou jen Globální síťové proměnné, ale také proměnné deklarované přímo v těle knihovny, mimo funkce a podprogramy) pak slouží k předávání výsledků zpracovaných volanou funkcí v knihovně. 2) kód by měl obsahovat pouze funkce a globální proměnné, neměl by obsahovat samostatný kód mimo deklarace funkcí. Ten by se totiž přilinkoval také do výsledného programu a zařadil by se do hlavní smyčky programu automatu. Vyjímka: toho lze ale oprávněně využít v případě inicializace knihovny. Pokud totiž potřebujeme knihovnu, její proměnné inicializovat, lze právě využít toho, že se kód mimo podprogramy stále vykonává a použít v knihovně běžnou konstrukci if RESET then INICIALIZACE ; kde INICIALIZACE je podprogram knihovny provádějící potřebné nastavení Ovšem za podmínky, že s proměnnou RESET nebude knihovna manipulovat (aby se mohly provést i následující inicializace v jiné části kódu) a naopak za podmínky, že hlavní program tuto proměnnou obslouží a po poslední inicializaci ji nastaví na nulu. 3) pojmenování funkcí a globálních proměnných je třeba volit s úvahou, neboť lze linkovat do jednoho zdrojového souboru více knihoven a přitom se nesmí vyskytnout dvě stejné jména. Záleží na tvůrci knihoven, jaký systém přiřazování unikátních názvů funkcí zvolí. Nápověda ke knihovně StudioWin umožňuje autorovi knihoven uložit jako nedílnou součást zdrojového textu také nápovědu a popis k vybraným funkcím. Tato nápověda se uživateli zobrazí pokud knihovnu nebo zdrojový text vloží do projektu a při psaní vlastního zdrojového textu v editoru StudioWin vyvolá seznam a nápovědu k funkcím klávesou F5. Tvorba nápovědy Nápověda se generuje na základě klíčových slov umístěných v zdrojovém textu. Tato klíčová slova a text vlastní nápovědy musí být pro vlastní překladač komentářem. To znamená že buď budou uvozeny středníkem nebo umístěna v blokovém komentáři (/*... blokový komentář */). Klíčová slova nápovědy: $EXPORT, $HELP>, <$HELP Struktura nápovědy: 1. $EXPORT [nepovinný vkládaný text] Klíčové slovo EXPORT uvozuje celý blok exportované funkce do seznamu, tj. nápovědu a vlastní deklaraci funkce. Po tomto slově se očekává nepovinná nápověda a povinná deklarace funkce -64-

65 nebo rutiny. nepovinný vkládaný text -pokud se za slovem "$EXPORT:" nachází libovolný text, je to chápáno jako požadavek autora na vypnutí mechanismu rozebrání deklarace funkce a sestavení jména pro vložení do textu. Tzn. že pokud uživatel vybere ze seznamu danou funkci bude do jehož zdrojového textu vložen právě tento text a nikoliv jméno funkce vzniklé rozkladem deklarace funkce. 2. $HELP> Klíčové slovo "$HELP>" uvozuje začátek vlastního textu, který je chápán jako nápověda. Tento text může využívat některé HTML formátovací značky (viz. dále). 3. <$HELP Klíčové slovo "<$HELP" ukončuje text nápovědy. 4. následuje vlastní deklarace funkce nebo subrutiny, např.: function byte MeLine(const string txt) která již je součástí kódu knihovny a musí následovat za řádkem s nápovědou nebo přímo za slovem $EXPORT Příklad: /* $EXPORT $HELP> Vytvoření položky menu typu ŘÁDEK Předávané parametry: 1. Parametr: text položky Výstupní hodnota: 0-zákaz zobrazení 1-zobrazení povoleno <$HELP */ function byte MeLine(cosnt string txt) /* zde je vlastni kod funkce MeLine... */ return Výsledkem příkladu je tato nápověda: -65-

66 Tip: pouhé umístění jména funkce nebo subrutiny do seznamu funkcí dosáhneme umístěním klíčového řetězce $EXPORT před deklaraci funkce, subrutiny a to bez napovědného textu ;$EXPORT subroutine Pokus()... return Formátování textu pro nápovědu Text mezi značkami $HELP> a <$HELP je chápán jako jednoduchý HTML formát, který umožňuje značky uvedené v následující tabulce. Tyto značky jsou nepovinné a na rozdíl od HTML formátu je možné řádek ukončit také normálním odřádkováním klávesou ENTER (tedy nejen značkou <br>). Podporované formátovací značky HTML: <p> <br> <font>..</font>, <b>..</b>, <i>..</i>, <u>..</u>, <strong>..</strong> (stejný význam jako <b>), <em>..</em> (stejný význam jako <i>), _.. ^... Pozn.: Ze značky <font> je podporována jen změna barvy v parametru COLOR, kde barva je udána v hexadecimálním tvaru Například, "<font color='#ffff00'>" (to je žlutá barva). Použití nápovědy Nápověda se v editoru StudioWin vyvolá klávesou F5 nebo z místní nabídky editoru. V zobrazeném okně je možné se pohybovat šipkami nahoru a dolů nebo myší. Při přechodu kurzoru myši přes položku seznamu se zobrazí nápověda, která obsahuje plnou deklaraci funkce a pod linkou je komentář (ten který je ohraničen slovy $HELP> komentář <$HELP). Pokud je některá položka vybrána a stisknuta klávesa ENTER, dojde ke vložení jména funkce a jejích parametrů, ale bez typů, do místa volání. Pokud v deklaraci nápovědy bylo za slovem $EXPORT nalezen text,je tento text vložen místo jména funkce. Podrobněji v kapitole Editor zdrojových textů Překlad knihovny do formátu LIB Prostředí StudioWin umožňuje libovolný, bezchybný, zdrojový soubor (*.stp) přeložit do knihovny (*.lib). K překladu knihoven slouží funkce Vytvořit knihovnu. Tato funkce je dostupná z hlavní nabídky Nástroje Vytvoření knihovny. Stačí pak vybrat v dialogu pro výběr souboru příslušný soubor (*.stp) a pokud překlad proběhne bezchybně, je výsledná přeložená knihovna uložena pod stejným jménem jako zdrojový soubor (*.stp), ale s příponou (*.lib) a to ve stejném adresáři. Úplná cesta je vypsána do výstupního okna. Překlad Překladem rozumíme převod zdrojových souborů jazyka Simple4 do souboru *.dnl, kterým lze -66-

67 automat naprogramovat. Vývojové prostředí StudioWin má dispozici dva typy překladačů. Původní, použitý v prostředí PesPRO, který je nazván SIMPLE2. Nový překladač nese označení SIMPLE4 a je automaticky nastaven jako výchozí typ překladače pro překlad. Původní překladač SIMPLE2 Je zde několik důvodů, proč použít překladač Simple2 pro překlad zdrojových textů, přesto, že nový překladač zaručuje zpětnou kompatibilitu zdrojových souborů co se týče překladu. Zásadním důvodem je potřeba nového firmwaru v automatu, aby zdrojový soubor přeložený novým překladačem SIMPLE4 byl v automatu funkční. Samozřejmě je možné i do staršího automatu nahrát nový firmware, ale ne vždy to bude jednoduché řešení u již sestavené a běžící aplikace. Dalším důvodem je, že některé typy automatů z principu nemohou pojmout program přeložený novým překladačem (jedná se pouze o automat M66 a MT101). U těchto automatů je třeba si tuto skutečnost uvědomit a rovnou při psaní programu pro tyto automaty používat syntaxi jazyka Simple2. Upozornění: použití překladače SIMPLE2 je omezeno na výsledných 32kB kódu. Na rozdíl od programu PesPRO, kde bylo možné při překročení hranice 32kB program rozdělit na dvě části, tato možnost ve StudioWin není a je třeba použít novější překladač SIMPLE4. To ale může narazit na nevyhovující firmware v automatu (pak je třeba tento firmware aktualizovat). Volba překladače Výběr typu překladače nalezneme buď v dialogu Vlastnosti automatu, pokud používáme projekt a nebo přímo v dialogu Vlastnosti překladu, který se zobrazí před každým překladem při použití samostatného editoru (viz samostatný překlad). Volání překladu Způsob vyvolání překladu je stejný jak pro soubor v projektu tak i pro samostatně stojící soubor: tlačítkem překladu z lišty nástrojů z místní nabídky Překlad (jak v místní nabídce projektu tak v místní nabídce editoru) klávesovou zkratkou Alt+F9 (jak v projektu tak v editoru) Před každým překladem se provede uložení souborů, které se účastní překladu a jsou případně otevřeny v editorech. V obou případech nalezneme výsledek překladu a výpis případných chyb ve Výstupním okně. Překlad projektu nebo části projektu Součástí akce překlad projektu (nebo jen automatu, periferie) jsou tyto části: 1. Tabulka globálních proměnných. Překlad generuje soubor s deklaracemi uživatelských jmen proměnných. Tato tabulka je společná všem automatům a představuje spojující prvek mezi automaty v síti, neboť pojmenovává síťové proměnné uživatelskými jmény, které jsou pak dostupné všem zdrojovým souborům v projektu. 2. Globální složka Knihovní moduly. Tato složka je opět společná všem automatům a její smysl je poskytnout společné symboly, konstanty, deklarace typů apod. všem automatům. 3. Složka Knihovní moduly překládaného automatu. Soubory v této složce jsou dostupné -67-

68 pouze danému automatu. 4. Zdrojový soubor automatu Ten by měl obsahovat vlastní výkonný kód. To znamená, že překládáme-li automat v projektu, překládáme tím zároveň celou skupinu souborů. Překlad můžeme vyvolat v zásadě dvěma způsoby: voláním překladu z projektového okna voláním překladu z okna editoru, ve kterém je otevřen zdrojový soubor automatu Volání překladu ze správce projektu Zde je rozhodující vybraná položka stromu projektu. Pokud je vybrána nejvyšší položka Projekt pak se překládají postupně všechny automaty v projektu. Pokud je někde nalezena chyba, daný automat se přeskočí a pokračuje se v překladu u dalšího automatu. Pokud je vybrána jen položka automatu, pak se překládá pouze vybraný automat. Pro vyvolání překladu z projektového okna není potřeba mít otevřený zdrojový soubor v textovém editoru. Volání překladu z okna editoru Jestliže je otevřený zdrojový soubor součástí projektu, pak se překládá ten automat, kterému patří zdrojový soubor právě otevřený v editoru. Při tomto způsobu vyvolání překladu se v okně projektu automaticky stane aktivní příslušný automat. To znamená, že pokud pracujeme na zdrojovém souboru, který je součástí projektu, nemusíme přecházet do okna projektu a tam volat překlad, ale stačí ho vyvolat přímo v editoru. Překlad samostatného souboru Samostatný překlad je překlad zdrojového souboru, který je otevřen v textovém editoru a přitom zmíněný soubor není součástí právě otevřeného projektu (nebo projekt vůbec otevřen není). Tuto skutečnost zobrazuje editor textem v titulku svého okna samostatný editor. V tomto případě je pro překlad použit pouze v editoru otevřený soubor zdrojového textu. Upozornění: Pokud není zdrojový soubor STP součástí projektu, tak nelze použít automatické spojení s knihovnou, tabulkou globálních proměnných apod., jako je to možné při překladu souboru, který je součástí projektu. Po vyvolání překladu se zobrazí dialog Vlastnosti, -68-

69 kde je třeba specifikovat (pokud již není nastaveno z předchozího překladu): adresu automatu. To z toho důvodu, aby bylo možné po bezchybném překladu nově vzniklý seznam symbolů (proměnných použitých v programu) rozeslat sledovačům, které zobrazují hodnoty z automatu s danou adresou typ automatu, pro který má být výsledný kód určen typ překladače, který chceme pro překlad použít Potvrzením OK je spuštěn vlastní překlad. Pokud jsou nalezeny chyby v překládaném textu, výpis chyb je zobrazen ve výstupním okně. Poklepem na tyto chyby se zobrazí příslušný textový editor a zobrazí chybu ve zvýrazněném řádku (viz Textový editor ). Pokud překlad dopadl bezchybně, výsledek překladu, tedy soubor pro zatažení do automatu (*.dnl) a vůbec všechny mezivýsledky překladu, jsou ve stejném adresáři jako překládaný soubor. V tomto případě je ve Výstupním okně zpráva o bezchybném překladu a jsou aktivní položky v nabídce umožňující programování automatu. Poznámka: pokud je otevřený projekt a zdrojový soubor otevřeme jinak než přes okno Projektu, třeba pomocí nabídky Soubor-otevřít a otevíraný soubor je součástí projektu, je po otevření projektem identifikován jako soubor, který je součástí projektu a dále je s ním také tak zacházeno. Výsledky překladu Výpis chyb s jejich popisem, které vzniknou během překladu zdrojového textu je zobrazen ve Výstupním okně, které se automaticky objeví (pokud bylo skryto). Překladač rozlišuje dva typy chyb: upozornění (WARNING) závažná chyba (ERROR) tento druh chyby není závažný z hlediska vytvo ření výsledného kódu, ale je doporučeno příčinu této chyby ověřit (typickým příkladem je práce s neinicializovanou proměnnou) tato chyba neumožní vytvořit výsledný kód a je nutné ji opravit Součástí celkové informace o chybách je informace, který automat nebo soubor byl překládán a výsledný počet chyb. Ovládání výstupního okna Dvojitým poklepáním na řádek (nebo stisknutím klávesy ENTER) ve výstupním okně, kde je popsána chyba se otevře příslušný editor se souborem, kde byla nalezena chyba a vysvítí se chybový řádek. Při tomto způsobu se kurzor přesune do textového editoru přímo na řádek s chybou. Jednoduchým poklepáním nebo pohyb klávesami (šipka nahoru, šipka dolů, mezerník) ve výpisu chyb se zobrazují chyby v oknech editorů (ale jen pokud jsou soubory otevřeny, pokud nejsou, neotvírají se) aniž by se kurzor přesouval do textového editoru. -69-

70 Tip: Mezerník (klávesa SPACE) ve Výstupním okně cyklicky prochází chyby a pokud jsou příslušné editory otevřeny, pak se do popředí dostane vždy soubor i s vyznačenou chybou. Tím je možné rychle získat přehled o celé skupině chyb a zvolit vhodné řešení. Ovládání z editoru Pokud se nacházíme v editoru kde je zobrazen chybový řádek, tak rychlý přechod na další nebo předcházející chybu v tom samém souboru provede klávesová zkratka: Tip: Alt+F7 předcházející chyba Alt+F8 následující chyba Programování Programování automatu je zatažení výsledku překladu, souboru (*.dnl), do automatu (simulátoru). Podmínkou tedy je bezchybný překlad a samozřejmě připojený automat (nebo zapnutý režim simulátor). S tím souvisí fakt, že pokud byl poslední překlad bezchybný, jsou tlačítka a nabídky spouštějící programování aktivní, v opačném případě jsou neaktivní. Automat můžeme programovat výsledkem překladu, který vznikl buď překladem samostatného souboru nebo překladem automatu v projektu. Před každým programováním se provádí kontrola na změnu dat ve zdrojových souborech. Pokud je tato změna zaregistrována, spustí se nejdříve automaticky nový překlad. Pokud je bezchybný, pokračuje se v programování, jinak je akce ukončena. Vyvolání programování Programování můžeme vyvolat tlačítkem v liště nástrojů nebo z místní nabídky - Programování. V neposlední řadě je to klávesová zkratka Shift+F9. Podmínkou je samozřejmě bezchybný překlad, jinak jsou nabídky a tlačítka pro programování neaktivní. Kontrola stáří souboru pro programování Před vlastním programováním automatu souborem *.DNL se provádí kontrola stáří přeloženého *.DNL souboru vůči programu, který je v automatu. Pokud je soubor určený k programování starší než ten, který se již nachází v automatu, je uživatel na tuto skutečnost upozorněn. Poznámka: k této situaci muže dojít i neopodstatněně, pokud se chybně změní čas na PC Programování v projektu -70-

71 Pro programování v projektu platí v zásadě to samé co pro překlad v projektu. Vyvolat programování můžeme jak z okna Projektu tak z okna Textového editoru, kde je otevřen soubor projektu. Pokud vyvoláme překlad z projektu, záleží na aktivní položce projektu. Je-li vybrán Projekt, provádí se programování všech automatů postupně, pokud je vybrán některý automat provádí se programování pouze daného automatu. Pokud vyvoláme programování z editoru, programuje se ten automat, kterému otevřený soubor přísluší. Programování ze samostatného editoru Podmínkou je bezchybný překlad samostatného souboru. Programování vyvoláme buď tlačítkem nebo z místní nabídky - Programování, nebo klávesovou zkratkou Shift+F9. Programuje se automat s tou adresou, která byla nastavena (resp. která je nastavena) ve vlastnostech editoru. Tato adresa je zobrazena v titulku okna. Pokud adresa nesouhlasí s požadovanou adresou, je možné změnit adresu editoru v jeho vlastnostech. Sledovač Sledovač je speciální okno, které zobrazuje v reálném čase požadované hodnoty uložené v paměti automatů nebo simulátorů (viz Simulátor). Po otevření sledovače je jeho okno prázdné a uživatel si jednotlivé proměnné (nebo celé skupiny), které chce zobrazovat, vkládá sám. Podmínkou správné funkce je spuštění komunikačního serveru DDE (viz. Server DDE), nebo zapnutí režimu Simulátor (viz Režim simulátor). Poznámka: okno sledovače je umístěno v plovoucím okně, které při přemístění na ploše vyžaduje speciální manipulaci (viz Plovoucí a pevná okna). Založení sledovače 1. Z okna Síť nebo z okna Projekt v Pracovním okně vybereme požadovaný automat, který chceme sledovat a v jeho místní nabídce vybereme příkaz Vložit sledovač (nebo klávesovou zkratkou Ctrl+F7). Takto vložený sledovač si již nese informaci o adrese automatu a typu ze kterého bude vyčítat data. Takto vytvořený sledovač není součástí projektového stromu a po jeho zavření je nenávratně zrušen. 2. Vložením souboru sledovače do projektu, přesněji do složky Sledovače v automatu. Vložit můžeme neexistující soubor (projekt si ho sám vytvoří) a nebo již existující soubor sledovače(*.wwf), který může již nést informace o tom, které položky má zobrazovat. Takto vložený sledovač má tu výhodu, že je součástí projektu a můžeme ho kdykoliv zavřít a pak opět otevřít s vloženými proměnnými, které tam byly posledně. 3. Jako jakýkoliv jiný dokument přes příkaz Soubor - Nový v nabídce příkazů (nebo tlačítkem Nový) a výběrem typu dokumentu Sledovač. V tomto případě je třeba specifikovat adresu automatu, ze kterého má číst požadovaná data. Tuto adresu nastavíme přes místní nabídku sledovače Nastavit adresu. -71-

72 4. Otevřením souboru (*.wwf) přes nabídku příkazů Soubor-Otevřít. V tomto případě sledovač má nastavenou adresu, kterou měl v okamžiku uložení souboru a lze ji měnit. Poznámka: v případě, že je sledovač otevřen jako součást projektu (jeho soubor je ve složce Sledovače), pak takovému oknu nelze měnit adresu z místní nabídky automatu, ale pouze přes vlastnosti zástupce automatu v projektu. Poznámka: Pokud je sledovač otevřen na základě souboru (*.wwf), pak jeho titulek na prvním místě obsahuje jméno souboru (*.wwf), pak adresu a pak typ automatu. V případě že není založen na souboru (*.wwf) tak nese titulek název Sledovač, pak adresu. Vložení položek do sledovače Ve sledovači je možné zobrazovat všechny dostupné proměnné. Jsou to jednak systémové proměnné, které souvisí s typem automatu a jednak proměnné, které jsou použity v přeloženém zdrojovém souboru (pozn.: zdrojový soubor a sledovač spojuje shodná adresa). Platí, že do sledovače můžeme vložit libovolný symbol. Pokud sledovač jeho umístění v paměti automatu zná, tak jeho hodnotu zobrazí, pokud jeho umístění nezná, zobrazí místo jeho text nedefinován. Vložit položku nebo pole proměnných lze několika způsoby: 1. Z místní nabídky sledovače vybrat příkaz Vlož nebo klávesu Insert, zobrazí se dialog s rozevíracím seznamem, jehož obsahem je kombinace symbolů vzniklých překladem a systémových proměnných daných typem automatu: Tip: Napíšeme-li do rozevíracího seznamu počáteční písmeno hledané proměnné a stiskneme klávesu šipka dolů, zobrazí se seznam proměnných s daným počátečním písmenem, ve kterém dále listujeme šipkami. Klávesou Enter pak potvrdíme výběr ze seznamu, dalším stiskem klávesy Enter vložíme symbol do sledovače. 2. Další možností jak vložit položku do sledovače je z místní nabídky vybrat příkaz Systémové proměnné (proměnné, které souvisejí s daným typem automatu jako je např. SECOND, SPEED, CLK, vstupy, výstupy ap) nebo Uživatelské proměnné (proměnné deklarované a použité v programu, který musí být přeložen). Zobrazí se dialog se zaškrtávacím seznamem. -72-

73 Je možné vybrat kořen seznamu, tím se vyberou všechny položky. Nebo zaškrtnout jednotlivé položky. Potvrzením OK se vloží zaškrtnuté položky do sledovače. Struktury a pole Sledovač umožňuje zobrazit jednak jednoduché proměnné a pak také umožňuje zobrazit struktury a pole. Pokud je položka zadaná do sledovače struktura nebo pole, zobrazí se jejích prvních N hodnot ve složených závorkách bez symbolických názvů u jednotlivých hodnot. Pro zobrazení jmen jednotlivých položek struktury nebo pole je třeba stisknout klávesu Enter a tím provést rozbalení struktury (pole). V titulku sledovače je za zobrazeno jméno struktury (pole), jejíž položky sledovač zobrazuje. Pokud tedy je v titulku sledovače - znamená to, že sledovač je zanořený do uvedení struktury (pole) a lze použít tlačítko Esc pro vystoupení o úroveň výše. Do struktury nebo pole se noříme klávesou Enter a zpět se dostaneme klávesou Esc. Pozn.: pokud chceme zobrazit jednotlivé položky struktury (pole) v základním zobrazení sledovače /v zobrazení, které umožňuje vkládat symbolické položky/, lze zadat jako symbolické jméno její plné označení např.: mojestruktura.polozkaa, nebo v případě pole - Stack[10] atd. Lokální proměnné Sledovač umožňuje zobrazit lokální proměnné, tedy ty proměnné, které jsou deklarovány uprostřed funkce nebo procedury. Protože lokální proměnné mohou mít stejné symbolické jméno jako globální proměnná, je jméno funkce nebo procedury chápáno jako jméno struktury, která má své lokální proměnné jako svoje datové členy. Je-li ve zdrojovém kódu deklarována funkce nebo procedura, lze její jméno použít jako jméno pro vložení do sledovače a toto jméno bude chápáno jako jméno struktury. Tato struktura pak má členy, které odpovídají lokálním proměnným stejnojmenné funkce. -73-

74 Pozn.: je možné vložit jednotlivé lokální proměnné funkce přímo do základního zobrazení sledovače /v zobrazení, které umožňuje vkládat symbolické položky/ a to tak, že lokální proměnnou vložíme spolu se jménem funkce (struktury). V našem případě např.: mereni.mujstav Úprava položek sledovače Položky sledovače lze přes místní nabídku sledovače vymazat, editovat hodnotu (tedy zapsat do proměnné automatu, simulátoru), přepnout jejich zobrazení mezi dekadickým a hexadecimálním, vnořit se do položky, pokud je strukturou, polem. Tyto akce je možné provést přes místní nabídku nebo pomocí kláves. Místní nabídka sledovače: položka klávesa popis Vlož Insert vloží další položku do sledovače Vymaž Delete odstraní vybranou položku sledovače Edituj Enter a) vyvolá dialog, který umožní zápis hodnoty do proměnné Hexadecimálně Zásobník Uživatelské proměnné Systémové proměnné b) pokud je položka "nedefinovaná", zobrazí se znovu dialog pro vložení a jméno položky je možné upravit (není třeba položku mazat a vkládat znovu) přepínač mezi hexadecimálním a dekadickým zobrazením vybrané položky rychlé vložení položky Stack zobrazení uživatelsky deklarovaných proměnných v programu Simple4 zobrazení seznamu systémových proměnných automatu Inspekce Enter vnoření do položky, pokud je to pole nebo struktura Zavři inspekci Esc vystoupení ze struktury, pole o jednu úroveň výše -74-

75 Uzavření sledovače Uzavřením sledovače rozumíme zrušení jeho pohledu pomocí tlačítka x v titulkové liště okna. Pokud takto uzavřeme sledovač, tak zmizí a jeho vnitřní data, tedy seznam zobrazovaných položek je zapomenut. Vyjímku tvoří případ, kdy sledovač byl otevřen na základě souboru sledovače ve složce Sledovače v projektu. Sledovač lze také pouze skrýt (a tedy nepřijít o vytvořený seznam) a to tlačítkem "_" v titulkové liště okna. Podrobněji v kapitole Plovoucí a pevná okna. Komunikace s automaty, simulátory Prostředí StudioWin umožňuje komunikovat s automaty připojenými k PC nebo se simulátory. Komunikací se rozumí zejména: 1. programování 2. vyčítání a zapisování dat (proměnných) 3. nastavování provozních parametrů sítě Normální, základní režim aplikace StudioWin směruje tyto požadavky na reálné a připojené automaty. Tato komunikace je zprostředkována samostatnou aplikací MICROPEL DataSERVER nebo MICROPEL PesDDE v závislosti na použitém komunikátoru CA. Speciálním režimem komunikace je režim Simulátor, při kterém se požadavky směrují nikoliv na reálné automaty, ale na simulované automaty (simulátory). Simulované automaty, dále jen simulátory, jsou objekty na pracovní ploše StudioWin. -75-

76 Režim Simulátor a server DDE Aby bylo možné se simulovanými automaty (simulátory) pracovat (vytvořit objekt simulátoru, programovat simulátor ap), je třeba přepnout ze základního režim prostředí StudioWin do režimu Simulátor, kde veškeré požadavky na automat (Programování, zobrazování proměnných ve Sledovači) jsou směrovány do příslušného simulátoru. Toto přepnutí je možné jednak z hlavní nabídky Prostředí-Simulátor a jednak přepínačem v nástrojové liště Simulátor/DDE. Pokud je tento režim zapnut tak je přepínač ve stisknuté poloze. A) Režim simulátoru vypnut, požadavky na komunikaci jsou směrovány na server DDE, tedy na reálné automaty. B) Režim simulátoru zapnut, požadavky na kom unikaci jsem směrovány na simulátory. Poznámka: přechod z režimu Simulátor do základního režimu neuzavírá otevřené simulátory, pouze požadavky programování a vyčítání dat směruje opět do reálných automatů (pokud jsou připojeny). Upozornění: protože na ploše může být simulátor automatu a přesto data mohou být čtena z reálné sítě automatů (a obráceně) je zapnutý režim Simulátor zvýrazněn ve stavové liště. Simulátor Prostředí StudioWin umožňuje simulovat automaty (řady MPC, K, Ex, CA3/GSM). Simulace spočívá jednak v zobrazení čelního panelu příslušného automatu (včetně displeje a tlačítek) v samostatném okně pracovní plochy StudioWin a jednak v simulaci vykonávání zataženého programu. Simulovaných automatů může být najednou spuštěno více, přičemž platí to co pro reálné automaty. Tedy že stejně jako reálné automaty sdílejí navzájem síťové proměnné, tak i simulované automaty sdílejí síťové proměnné mezi sebou. Při zavření projektu nebo přímo při ukončení aplikace StudioWin jsou uloženy hodnoty v paměti simulátoru automatů a periferií do souboru projektu (včetně síťových proměnných), takže při dalším otevření projektu je plně obnoven předcházející stav. Je tedy možné možné pokračovat v testování jako by projekt nebyl u zavřen. Příklad simulátoru typu 303Z se zataženým vzorovým příkladem SpinaciHodiny: -76-

77 Význam informačních hodnot v modrém pruhu simulátoru zleva do prava: adresa simulátoru, jméno zataženého programu, typ simulovaného automatu nebo periferie, stav simulátoru (RUN - simulátor běží, IDLE - stojí, ERROR - chyba v simulovaném kódu) Vytvoření simulátoru Simulátor automatu nebo periferie vytvoříme tak programováním v režimu simulátor, tedy: 1. aplikaci StudioWin přepneme do režimu simulátor 2. vyvoláme akci Programování Programování je možné vyvolat buď z otevřeného projektu (nad automatem nebo nad celým projektem a tím vytvořit najenou celou řadu simulátorů) nebo z editoru zdrojového textu. Pokud se volá akce Programování při otevřeném projektu a vybraném automatu, vytvoří se simulátor s adresou a typem odpovídajícím programovanému automatu projektu. Pokud se vyvolá akce Programování ze Samostatného textového editoru, je vytvořený simulátor nastaven podle Vlastností textového editoru (což je adresa a také typ. automatu). V obou případech je nově vytvořený simulátor naprogramován požadovaným kódem stejně tak, jako by byl připojený automat. Poznámka: simulátor je umístěn v plovoucím okně. Manipulace na ploše s tímto druhem okna je popsána v kapitole Plovoucí a pevná okna Poznámka: pokud je již simulátor vytvořen, jsou následné překlady zdrojových textů automaticky programovány do příslušných simulátorů, aniž by bylo třeba provádět vlastní akci Programování. A to i v případě, že dočasně není zapnut režim Simulátoru. Okno Síť v režimu Simulátor V režimu Simulátor je v okně Síť seznam otevřených a spuštěných simulátorů. Pro simulátory seznamu je možné volit, přes místní nabídku, akce: Zobrazit, zavřít simulátor (simulátor může být skrytý, viz. Plovoucí a pevná okna) Restart, Spustit, Zastavit simulátor Vložení sledovače Upload/download paměti simulátoru Vlastnosti Dialog vlastnosti, vyvolaný např.: Alt+Enter je pouze informativní, nelze pomocí něj hodnoty nastavovat, k tomu je třeba použít místní nabídku simulátoru. Poklepem na položku simulátoru v okně síť se zobrazí příslušné okno simulátoru (muže být výhodné při velkém množství oken otevřených na ploše). -77-

78 Poznámka: simulátor lze ovládat, tedy zastavit, spustit, restartovat stejně jako reálný automat z místní nabídky zástupců simulátorů v okně síť. Ukončení simulátoru Ukončení simulátoru se provede uzavřením příslušného okna simulátoru, nebo z místní nabídky pro zástupce simulátoru v okně Síť (kde je seznam simulátorů). Poznámka: Přepnutím režimu Simulátor do základního režimu nedojde k uzavření simulátorů pouze k přesměrování požadavků komunikace do kanálu do serveru DDE (tedy do připojených automatů). Speciální typy simulátorů Většina simulovaných typů zařízení má intuitivní ovládání. Některé typy simulovaných zařízení jsou však z hlediska simulace komplikovanější a pro snažší a rychlejší ovládání simulátoru jejich popis uvádíme. Simulátor GSM brány Simulátor GSM brány je simulátor modulu CA3/GSM. Umožňuje simulovat a odzkoušet funkci SMS zpráv a hlasového volání a to bez fyzického zařízení CA3, bez GSM modemu a bez potřeby mobilního telefonu. To šetří jak náklady při vývoji aplikace tak čas nutný k otestování SMS brány. Simulátor CA3/GSM simuluje jak vlastní GSM bránu CA3, tak klávesnici a displej mobilního telefonu. Vytvoření simulátoru GSM brány Pokud má být modul CA3/GSM součástí projektu, lze postupovat následovně: 1. vložení zástupce CA3 do projektu Pomocí funkce: Vložení automatu a výběrem zařízení CA3 se vloží do projektu zástupce modulu CA3,který je zatím bez určení konfiguračního souboru (konfigurační soubor představuje vlastní program modulu a určuje jeho chování) -78-

79 2. vytvoření souboru nastavení programem MICROPEL CAsetup K nastavení GSM brány slouží samostatná aplikace MICROPEL CASetup (zkontrolujte, zda-li je instalována na vašem počítači). Po spuštění programu MICROPEL CAsetup, je třba založit nový konfigurační soubor pro modul CA3. Je doporučeno založit tento soubor přímo v adresáři odpovídajícímu složce CA3 v projektu StudioWin (na obrázku to bude cesta.\gsm\gate\ viz obrázek projektového stromu). Je třeba mimo jiná nastavení aktivovat modul tzv. SMS brána. Pod tlačítkem Modulu pro výměnu dat pomocí SMS nalezneme konfigurační nástroj pro SMS (viz dokumentace k programu CAsetup). Poté co je nastavení úplné se provede překlad příkazem Nástroje-překlad. Překladem vznikne požadovaný soubor nastavení, určený k zatažení do komunikátoru CA3. 3. Vložení souboru nastavení do projektu Pokud již je vytvořen soubor nastavení pro modul CA3 ( s koncovkou *.ca), vloží se do projektu a to do složky modulu CA3 (příkazem Vložit soubor provedeném nad složkou CA3). Pozn.: pro všechny modul CA nese konfigurační soubor koncovku *.ca. Pokud by byl vložen do projektu soubor *.ca určený pro jiný modul CA než pro CA3, bude na to uživatel upozorněn žlutým výstražným trojúhelníčkem u ikony souboru. -79-

80 Spuštění simulátoru GSM brány Simulátor se vytvoří na základě požadavku na programování, pokud je StudioWin v režimu Simulátor. Programování modulu CA má v kompetenci aplikace CAsetup. Aby bylo zajištěno, že se simuluje správný soubor nastavení, je doporučen následující postup. 1. zapnout režim Simulátor ve StudioWin - příkazem Prostředí-Simulátor 2. poklepem na zástupce souboru v projektu se zobrazí dialog Vlastnosti konfiguračního souboru modulu CA. Stiskem tlačítka Otevřít zdrojový soubor spustíme program CAsetup s již otevřeným zdrojovým souborem (*.ca) 3. zkontrolovat v programu CAsetup příkazem Soubor-Nastavení komunikace cíl komunikace. V tomto případě je nutné nastavit Simulátor (jméno služby bývá pessimul), což je aplikace StudioWin v režimu Simulátor. 4. spustit programování příkazem Nástroje - zatažení. Tím se požadavek na programování dostane do aplikace StudioWin a tam se vytvoří příslušný simulátor CA3/GSM. Poznámka: simulátor CA3/GSM lze vytvořit i bez založeného projektu, postup je víceméně stejný: jen je třeba spustit aplikaci CAsetup samostatně a v té otevřít požadovaný soubor pro nastavení CA3. Pokud je cíl komunikace Simulátor a aplikace StudioWin je v režimu Simulátor, pak se příkazem Nástroje-zatažení v programu CAsetup vytvoří simulátor CA3/GSM (v aplikaci StudioWin). -80-

81 Ovládání simulátoru GSM brány Příklad: následně popsaná práce se simulátorem využívá projektu Test_ca3.prj, distribuovaného v instalaci StudioWin v adresáři./projekty/příklady/gsm_brána/test_ca3 Zaslání dotazovacích, nastavovacích SMS do simulátoru Pokud je simulátor GSM brány správně vytvořen a je do něj nahrána konfigurace z programu CASetup, tak je na displeji je zobrazen nápis KONFIGURACE ZATAZENA. Pak lze vyzkoušet odesílání a příjem SMS do GSM brány. Pozn.: pokud je na displeji silumátoru zobrazen text: NENI ZATAZENA KONFIGURACE, je třeba postupovat podle bodu 2. v kapitole Vytvoření simulátoru GSM brány K odeslání SMS slouží tlačítko SMS na panelu simulátoru. Jeho stiskem se vyvolá Editor zpráv, který v hlavním editačním okénku umožní napsat zprávu tak, jak by se psala pomocí mobilního telefonu (v příkladu je to zpráva "+kotelna"). Navíc editor zpráv umožňuje také zadat telefonní číslo tohoto pomyslného mobilního telefonu, ze kterého se zpráva odesílá. To slouží k ověření nastaveného seznamu práv pro jednotlivá telefonní čísla. Tlačítkem OK je zpráva odeslána z tohoto pomyslného telefonu do simulátoru CA3/GSM. Pokud je zpráva správně napsána, simulátor GSM brány tuto zprávu má ve svém nastavení a telefonní číslo je ze seznamu povolených (pokud nejsou povolena všechna telefonní čísla), tak se na panelu simulátoru zobrazí odpověď na tuto zprávu, kterou odesílá simulátor GSM brány (v našem příkladu je to odpověď na zprávu +kotelna). V prvním řádku nese plocha displeje simulátoru informaci o telefonním čísle na které tato -81-

82 zpráva byla odeslána. Ve zbylé části displeje se zobrazuje již vlastní zpráva SMS. Tlačítko Další umožňuje zobrazit další zprávu, která se odesílá na stále tu samou dotazovací/příkazovou SMS (v našem případě +kotelna). Vysvětlení: příjem dotazovací/nastavovací SMS může vyvolat odeslání různých SMS zpráv na více telefonních čísel (pokud je to nastaveno v konfiguraci modulu CA3 - viz CAsetup). Vyvolání alarmových, informačních SMS a hlasového volání/prozvonění ze simulátoru K odeslání SMS zprávy ze simulátoru (přesněji k provedení dávky, která může obsahovat více SMS a volání) dojde stejně jako v reálné aplikaci nastavením řídící proměnné z nulové hodnoty na číslo požadované zprávy k odvysílání (To která síťová proměnnná D je řídící proměnná se nastaví programem CAsetup). V příkladu je řídící proměnná D33 (označena jako CTRL). Pokud ta se nastaví například na 1 (ať ručně sledovačem nebo programem automatu-simulátoru) tak se zobrazí na displeji simulátoru CA3/GSM zpráva SMS, která by byla odeslána na telefonní číslo uvedeném na prvním řádku displeje. Tlačítko další opět slouží k zobrazení další zprávy SMS, která by se případně odeslala jako reakce na nastavení řídící proměnné D33 na hodnotu 1. Zobrazení prozvonění / volání na simulátoru Pokud simulátor vykonává v dávce příkaz prozvonění / volání, je tato skutečnost zobrazena v kénku signalizace volání/prozvonění. signalizace volání signalizace prozvonění Pozn.: popis vlastních příkazů prozvonění/volání, naleznete v dokumentaci k modulu CA3 Příklad Text_ca3 V příkladu Test_ca3 vyzkoušejte nastavit ve sledovači proměnnou CTRL na hodnotu 1 nebo v simulovaném automatu stejného projektu v menu GSM brána je možnost vykonat dávku přímo výběrem položky Vyvolat SMS Alarm. Na displeji se zobrazí alarmová SMS zaslaná na uvedené tel. číslo. Signalizace v pravém dolním rohu znamená, že v dávce je další příkaz. V našem příkladě se jedná o příkaz prozvonění, který bude zobrazen ikonkou zvonečku. Simulátory periferie EX Většina simulovaných typů periferií má intuitivní zobrazení nebo ovládání čelního panelu (pokud vůbec nějaké ovládání má) a nevyžaduje dle našeho mínění zvláštní popis. Některé typy periferií však pro snažší a rychlejší ovládání simulátoru přesto uvádíme. Poznámka: příkady se simulátory periferií pro StudioWin naleznete v instalaci a to v dresáři projektů - podadresář Příklady/Periferie -82-

83 Simulátor periferie EX 01 a EX 01A Panel simulátoru obsahuje otočné kolečko, tlačítko, indikaci červená a zelená LED, posuvník pro nastavení teploty a v případě typu EX01A také indikaci stavu ONLINE a tlačítko pro změnu přístupového kódu. Nastavovací prvky Otočné kolečko Tlačítko Teplota prvek potenciometru ovládáme myší s to stiskem levého tlačítka a tažením po obvodu potenciometru ovládáme myší pomocí stisku levého tlačítka snímanou teplotu nastavujeme pomocí posuvníku "Temperature". Aktuálně nastavená hodnota je ve stupních Kelvina, tedy ve stupních v jakých poskytuje teplotu reálná periferie Simulátor periferie EX 06 Panel simulátoru obsahuje indikaci LED, stav výstupu Y0, stavy externích výstupů EXT1, EXT2 a stav sirény. Dále na panelu najdeme oblast pro simulaci přiložení čipové karty - přesněji se jedná o přepínání stavu karta nepřiložena a karta přiložena a tlačítko pro změnu čísla ID karty. Nastavovací prvky -83-

84 přiložení čipové karty pokud je stisknuto levé tlačítko myši ve vymezené oblasti (viz obrázek) změní se stav simulace přiložení / oddálení čipové karty. Aktuální stav je znázorněn obrázkem v této oblasti změna ID karty tlačítkem ID se vyvolá dialog pro změnu čísla ID karty. Tedy čísla, které se bude vysílat do síťové proměnné v době stavu "čipové karta přiložena" Simulátor periferie EX08 Panel simulátoru EX 08 obsahuje tlačítka pro změnu digitálních stavů, indikaci RUN a indikaci stavu ON LINE - stavu, kdy je stav digitálních vstupů vysílán do síťových proměnných. Nastavovací prvky vstupy X0 - X1 sada 4 tlačítek pro změnu stavu digitálních vstupů. Pokud je vstup v logické jedničce, je jeho tlačítko zobrazeno žlutě, jinak šedivě Simulátor periferie EX08 Panel simulátoru EX 10 obsahuje tlačítko pro změnu analogových hodnot I0-I4 pomocí dialogu se čtyřmi svislými posuvníky. Dále je na panelu indikace RUN a indikace stavu ON LINE - stavu, kdy je stav I0-I4 do síťových proměnných. Nastavovací prvky tlačítko I0 - I3 vyvolá dialog pro změnu analogových hodnot -84-