Program Baby Signs a jeho vliv na proces vývoje řeči dítěte

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky Program Baby Signs a jeho vliv na proces vývoje řeči dítěte Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: PhDr. Pavla Pitnerová, Ph.D. Vypracovala: Klára Suchoňová

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne PODPIS:

3 Poděkování Děkuji PhDr. Pavle Pitnerové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce a cenné rady při jejím zpracování. Dále děkuji rodičům, kteří se účastnili výzkumu, za ochotu a spolupráci.

4 Obsah Úvod Komunikace a vývoj řeči Ontogenetický vývoj dítěte Jazykové roviny v ontogenezi řeči Baby Signs... Chyba! Záložka není definována. 2.1 Historie programu Baby Signs Baby Signs v ČR... Chyba! Záložka není definována. 2.3 Metodika a využití... Chyba! Záložka není definována. 3 Program Baby Signs a jeho vliv na proces vývoje řečichyba! Záložka není definována. 3.1 Cíle výzkumného šetření... Chyba! Záložka není definována. 3.2 Charakteristika respondentů a použité metodychyba! Záložka není definována. 3.3 Vlastní závěrečné šetření... Chyba! Záložka není definována. 3.4 Závěry výzkumného šetření... Chyba! Záložka není definována. Závěr... Chyba! Záložka není definována. Resumé Sumarry Seznam použité literatury Seznam tabulek a grafů: Seznam příloh... Chyba! Záložka není definována.

5 Úvod Komunikace je důležitou a nepostradatelnou součástí veškerého života na zemi, a tak i lidé jsou obdařeni touto schopností. U člověka je to především komunikace verbální - tedy řeč. Ovšem mluvit a dorozumívat slovy se dokáže člověk až okolo prvního roku života. Avšak sdělovat své pocity a potřeby touží i dítě, které ještě nezná jazyk a neovládá formu komunikace, kterou používají jeho blízcí. Díky doktorkám S. Godwyn a L. Acredolo mohou maminky po celém světě výborně chápat potřeby a pocity svých dětí za pomoci jednoduchých gest. Jedná se o metodu nazvanou Baby Signs, která pomáhá rodičům zařadit do běžného života komunikaci pomocí znaků, a tím lépe porozumět svému dítěti. V České republice je tato metoda známá jako Znaková řeč pro slyšící batolata aneb také Znakování s miminky. Poprvé jsem se s touto formou komunikace mezi dítětem a rodičem setkala před několika lety, kdy mě moje kamarádka seznámila se svou ratolestí a jejich jednoduchým, ale velice užitečným jazykem. Začala jsem se o Baby Signs zajímat a po přečtení knihy a několika diskuzí českých maminek jsem byla naprosto fascinována. Rozhodla jsem se proto věnovat této formě komunikace ve své bakalářské práci. Ráda bych ukázala, že program Baby Signs má pozitivní vliv na vývoj řeči dítěte. Díky tomu jsem oslovila několik maminek, které tuto metodu využívají, a srovnávám je s maminkami, které s ní zkušenosti nemají. V první kapitole se zabývám významem komunikace a vývojem řeči, z čehož vycházím ve svém výzkumném šetření. Druhá kapitola je věnována programu Baby Signs. Obsahuje historii této metody, situaci, kterou zaujímá v Česku, a metodiku samotného programu. Dále je zde shrnut výzkum, který poukazuje na jeho výhody a vliv na vývoj dítěte. Nemalou překážkou mi zde byl nedostatek materiálů v českém jazyce, takže jsem musela pracovat i s cizojazyčnými publikacemi. Ve třetí kapitole se dostávám ke svému vlastnímu výzkumnému šetření, zaměřeném na rodiče a jejich děti, kde srovnávám za pomoci vyhodnocených dotazníků znakující a neznakující skupinu respondentů. Hlavním cílem výzkumu, a tudíž i mé bakalářské práce, je zjistit, zda má užívání symbolických gest v komunikaci s dítětem pozitivní vliv na jeho vývoj řeči. 1

6 1. Komunikace a vývoj řeči "Ten, kdo má oči, aby viděl a uši, aby slyšel, se může přesvědčit, že žádný smrtelník nedokáže nic utajit. Jestliže jeho rty mlčí, hovoří svými konečky prstů, jeho skryté myšlenky z něho prosakují ven každým pórem " Sigmund Freud Slovo komunikace pochází z latinského slovesa communicare, což v překladu znamená sdílet, sdělit, oznámit, účastnit se. Jedná se o složitý proces výměny informací. Je možno ji také charakterizovat jako proces efektivní výměny informací prostřednictvím určitého signálního systémů znaků (kódů), probíhající během interakce konverzačních partnerů. (van Balkom, A., 1991). V případě jazykové komunikace jsou předmětem výměny informací (sdělení) znaky jazykové, prezentované ve formě mluvené (orální), psané (grafické) a ukazované (gestické, manuální), (Lehečková, E., 1997). Můžeme tedy říct, že komunikace je sdělování informací, názorů, myšlenek, pocitů mezi živými bytostmi, lidmi i živočichy pomocí společné soustavy symbolů. Lidé komunikují především prostřednictvím řeči. Pro člověka je řeč specifickou schopností. Jedná se o vědomé užívání jazyka jako složitého systému znaků a symbolů ve všech jeho formách (Klenková, J., 2006, s. 27). U člověka je tímto systémem jazyk, což je specifická vlastnost určité, přesně vymezené skupiny lidí sdělovat pomocí zvukového, písemného nebo jiného kódu smysluplné informace. V lidské komunikaci hraje roli především verbální projev, do kterého spadají všechny komunikační procesy realizující se pomocí mluvené nebo psané řeči. Avšak slova nejsou jedinou cestou komunikace. Důležitou složkou sebevyjádření v komunikaci je komunikace neverbální, která se vyznačuje dorozumívacími prostředky neslovní podstaty (Novák, A., 1999). Neverbální komunikace bývá nazývána také jako řeč těla. Podle Klenkové zahrnuje širokou oblast toho, co signalizujeme beze slov či spolu se slovy jako doprovod slovní komunikace. Neverbálně můžeme komunikovat gesty (pohyby těla a pohyby hlavy), postojem těla, výrazy tváře, pohledy očí, vzdáleností a zaujímáním prostorových pozic, tělesným kontaktem, tónem hlasu a dalšími neverbálními aspekty řeči a vlastního zjevu. Tato bakalářská práce se zaměřuje na komunikaci mezi dítětem a jeho blízkými. 2

7 1.1. Ontogenetický vývoj dítěte Tato kapitola je koncentrována na proces vývoje řeči a osvojování jazyka. Řeč se u člověka vyvíjí již od narození a prochází typickými fázemi, počínaje novorozencem, přes kojence, předškolní, školní věk, období puberty až k dospělosti. Já se v této kapitole budu věnovat především procesům vývoje v období od narození do 3. roku života. Právě v tomto období se využívají metody rané komunikace se slyšícími dětmi pomocí znaků a gest, jako je například program Baby Signs, který je předmětem této bakalářské práce. Ostatní období budou zmíněna spíše okrajově. Vývoj řeči je komplexní proces, který může být ovlivňován mnoha faktory. Podle Klenkové jimi jsou vývoj senzorického vnímání, vývoj motoriky i myšlení a v neposlední řadě také proces socializace dítěte. V rámci ontogeneze člověka má právě vývoj řeči nejprudší průběh. Podle Lechty má tento proces největší spád do 6. roku života s těžištěm do roku, kdy je vývojové tempo nejrychlejší. I když se komunikační schopnost člověka vyvíjí a zdokonaluje po celý jeho život, je právě toto období obdobím nejdůležitějším. Mnozí autoři volí ve svých publikacích odlišná schémata. Většina z nich dělí vývoj řeči na přípravná stádia a stádia vlastního vývoje řeči, z čehož budu v této kapitole vycházet. Je důležité si uvědomit, že vývoj řeči dítěte je individuální záležitost, proto je třeba takto pohlížet na každé dítě zvlášť a připustit určitou vývojovou variabilitu. Přípravné (předřečové) období V období preverbální komunikace dochází u kojenců k poměrně prudkému vývoji řeči. Novorozenci přicházejí na svět s jedinečnými predispozicemi osvojit si řeč (Bytešíková, I., 2007). V období, které probíhá přibližně do 1 roku života, si dítě osvojuje zručnosti a návyky, na jejichž základě vzniká později skutečná řeč. Tyto činnosti charakterizujeme jako preverbální a neverbální aktivity (Klenková. J., 2006). M. Sovák (in Klenková, J., 2006) řadí před období, než dítě začne mluvit, celou řadu přípravných období, předstupňů řeči. Začínají hned po narození dítěte, nejsou přesně časově oddělena. Ihned po narození se dítě projevuje křikem, který je jednotvárný a neartikulovaný. Hovoří se o období křiku. Podle Kutálkové (2005) je křik reflexní činnost směřující k budoucímu používání hlasu. Křik se kolem šestého týdne začíná měnit a kojenec jím dokáže do určité míry projevit nelibost, odpor (Kejklíčková, I., 2011). Podle 3

8 Klenkové je křik fyziologickou reakcí na hlas matky. Jedná se tedy o hlasové vyjádření emocí a behaviorálního stavu dítěte. V novorozeneckém období můžeme také pozorovat první náznaky neverbální komunikace. V období od druhého do třetího týdne se objevuje vrozený výrazový pohyb úsměv. Jedná se o vrozenou mimickou výrazovou šablonu, která je později vystřídána úsměvem na podnět. Broukání, které má charakter jednoduché artikulace, se začíná objevovat v období přibližně mezi měsícem života dítěte. Dítě vydává neurčité hrdelní zvuky, které postupně přechází ke zvukům broukavým. Není vyvoláno žádným vnějším působením, jde o instinktivní, vrozený projev (Strnadová, V., 1998). Z počátku má tato aktivita reflexní charakter, a proto se objevuje i u neslyšících dětí. Žvatlání. Kolem měsíce si dítě už zřetelně hraje s mluvidly a tuto hru doprovází pestrými hlasovými projevy. Mluvíme o takzvaném pudovém žvatlání, které je převážně spontánní. Kojenec tvoří zvuky, které se v pozdějších obdobích už nevyskytují. Jedná se o zvuky mlaskavé, chrčivé, bublavé a hlas je tvořen často expiračně, tedy při výdechu, ale také inspiračně (Kejklíčková, I., 2011). Podle Bytešníkové (2007) se jedná o hru s mluvidly, kdy dítě mluvními orgány vykonává podobné pohyby jako při příjmu potravy, které doprovází hlasem. Ještě zde neexistuje vědomá zraková nebo sluchová kontrola ani zpětná vazba. Pudové žvatlání se proto vyskytuje i u neslyšících dětí. Je třeba zmínit, že pokud v tomto případě není tato aktivita posilována zpětnou vazbou, postupně vyhasíná. Přibližně kolem měsíce života dítěte pudové žvatlání plynule přechází do stadia opakování. Mluví se o takzvaném napodobujícím žvatlání. Děti napodobují slyšené řečové zvuky, což znamená, že se učí pomocí jazykového modelu, který mají k dispozici. Při nápodobě řečového projevu hraje určitou roli i zrak, děti odezírají a napodobují pohyby rtů, jazyka atd. (Vágnerová, M., 2008). Kojenec si začíná všímat pohybů mluvidel blízkých osob a snaží se je napodobit i přes to, že nerozumí obsahu, ani nezná jeho význam. Dítě začíná vyčleňovat hlásky mateřského jazyka a přestává produkovat ty, které ve svém okolí neslyší. V tomto období dítě využívá modulačních faktorů řeči, své pocity a přání vyjadřuje napodobením melodie, výšky, síly, rytmu řeči. (Bytešíková, I.,2007) Okolo 10. měsíce nastupuje stadium porozumění řeči. Dítě ještě nechápe obsah slov, která slyší, ale slyšené zvuky asociuje s vjemem či představou konkrétní situace, která se často opakuje. Klenková uvádí, že reakci dítěte například na Udělej paci, paci, Jak jsi velký atd. vyvolává melodie řeči, velký význam má i mimika a 4

9 gestikulace mluvící osoby. Je důležité v tomto období s dítětem dostatečně komunikovat, aby se mohlo rozvíjet. Období vlastního vývoje řeči Počátky vlastního vývoje řeči jsou charakteristické snahou po aktivním mluvním projevu. Většina autorů se shoduje, že začátek tohoto období můžeme pozorovat okolo jednoho roku života dítěte a můžeme jej rozdělit do čtyř stádií. Počátečním stádiem je stádium emocionálně-volní. Svůj první skutečný verbální projev dítě používá k vyjádření svých přání, proseb a pocitů. Z počátku jsou to jednoslovné věty, tedy slova s významem věty. Tato jednoslabičná až dvojslabičná slova jsou většinou spojena s konkrétními osobami, věcmi či situacemi. Užíváním prvních slov nezaniká žvatlání, dítě i nadále poměrně dlouho užívá gesta, mimiku a pláč. Mezi osmnáctým měsícem a druhým rokem mluvíme o egocentrickém stádiu vývoje řeči. Dítě objevuje mluvení jako činnost, opakuje slova, napodobuje dospělé (Klenková, J., 2006). Stádium asociačně-reprodukční se vyznačuje prvotními slovy, která již mají pojmenovávací funkci. Dítě používá takzvaný transfer, čímž přenáší označení na jevy analogické. Výrazy, které dítě slyšelo ve spojitosti s určitými jevy, přenáší na jevy podobné, čímž vytváří jednoduché asociace. Mezi druhým a třetím rokem dochází k prudkému rozvoji komunikačních dovedností. Dítě se snaží pomocí řeči dosahovat drobných cílů nebo usměrnit osoby ve svém okolí. Také se snaží stále častěji komunikovat s dospělými osobami (Sovák M., in Klenková, 2006). Kolem třetího roku se dítě dostává do stádia logických pojmů. Dochází ke kvalitativně vyšším změnám. Dítě již dokáže přenášet slyšené mluvní stereotypy na podobné jevy a situace. Dochází zde k přechodu mezi první a druhou signální soustavou. Slovní zásoba se rozšiřuje, dítě začíná tvořit věty a později i celá souvětí. Na přelomu třetího a čtvrtého roku začíná stadium intelektualizace řeči. Proces, jímž se postupně rozšiřuje obsah slovní zásoby i gramatika jazyka. Toto období probíhá po celý život. Dítě poměrně přesně dokáže obsahově i formálně vyjadřovat své myšlenky. (Krahulcová, B., 2013) 5

10 1.2. Jazykové roviny v ontogenezi řeči Mnoho autorů při charakteristice hodnocení vývoje řeči vychází z poznatků o jazykových rovinách. Tyto čtyři roviny se v ontogenezi řeči prolínají, vývoj probíhá v jednotlivých časových úsecích současně. J. Dvořák (2001) definuje jazykovou rovinu jako určitý dílčí systém jazyka charakterizovaný specifickými základními jednotkami. Lexikálně-sémantická rovina zahrnuje aktivní i pasivní slovní zásobu, porozumění jednotlivým pojmům a jejich souvislostem v prostoru a čase. Již kolem 10. měsíce života dítěte se začíná rozvíjet pasivní slovní zásoba. O rozvoji aktivní slovní zásoby však můžeme hovořit až kolem prvního roku, tedy v době, kdy dítě začíná s používáním prvních slov. Dochází k hypergeneralizaci, tedy zobecňování pojmů, a následně k hyperdiferenciaci, kdy dítě užívá slova pouze jako názvy pro určité objekty, osoby (Lechta, V., 1990). Kolem 1,5 roku je pro dítě typické pokládání otázek Kdo je to?, Co je to?. Toto období je označováno jako první věk otázek. Druhý věk otázek, tedy otázky typu Proč?, jsou typické pro věk kolem 3,5 roku. (Klenková, J., 2012). Slovní zásoba roste po celý život člověka, největší nárůst však lze zaznamenat mezi druhým a třetím rokem věku dítěte, kdy jeho slovní zásoba obsahuje přibližně 1000 slov. Ve čtyřech letech dítě umí přibližně 1500 slov, v pěti letech Před nástupem do školy obsahuje slovní zásoba dítěte kolem slov (Klenková, J., 2009). V morfologicko-syntaktické rovině mluvíme o gramatické stránce řeči. Tato rovina zahrnuje uplatňování gramatických pravidel a užívání slovních druhů. Dítě se gramatiku učí napodobováním mateřského jazyka pomocí transferu slovního vzorce na mluvu v podobné situaci. Nejdříve dítě užívá pouze jednoslovné věty, což trvá přibližně do dvou let věku dítěte. Zprvu jsou to onomatopoická citoslovce, dále podstatná jména v prvním pádě a slovesa v infinitivu, rozkazovacím způsobu nebo 3. osobě. Postupem věku se zastoupení slovních druhů v řeči dítěte mění a nastupuje období dvouslovných vět. Kolem roku začíná dítě slovní projev obohacovat o další slovní druhy, jako jsou přídavná jména a zájmena. Následně si osvojuje užívání číslovek, spojek a předložek. Po 4. roce života by dítě mělo být schopno užívat všechny slovní druhy. Kolem třetího roku dítě umí užívat víceslovné věty, skloňovat podstatná jména, 6

11 časovat slovesa a dokáže rozlišit jednotné a množné číslo. Mezi 3. a 4. rokem dochází k tvorbě souvětí (Lechta, V., 1990). Do čtvrtého roku věku dítěte může docházet k odchylkám v gramatické stavbě řeči, kdy hovoříme o fyziologickém dysgramatismu (Klenková, J., 2012). Rovina zvukové stránky řeči, foneticko-fonologická, zahrnuje diferenciaci zvukově stejných a rozdílných slov, analýzu a syntézu vět, slov, intonaci, hlasitost řečového projevu, tempo řeči a správnou výslovnost. Vývojovým mezníkem výslovnosti je přechod dítěte z pudového žvatlání na žvatlání napodobivé. Pro vývoj výslovnosti je charakteristická jeho variabilita. Vše závisí na individuálních schopnostech daného dítěte a na vlivech sociálního prostředí. Jako první se v řeči fixují samohlásky. V porovnání s vývojem souhlásek je jejich fixace komplexnější proces. Podle Lechty (1990) je posloupnost fixace hlásek následující. Nejprve se fixují okluzivy p, b, m, t, d, n, ť, ď, ň, k, g. Následují konstriktivy (f, v, j, h, ch, s, z, š, ž) a semiokluzivy konstriktivy se zvláštním způsobem tvoření (c, č, dz, dž, l, r, ř) (Lechta, V., 1990). Poslední rovinou je rovina pragmatická, která se vyznačuje schopností správného užívání jazyka v rámci společenského kontextu a odráží schopnost vyjádřit své komunikační záměry. Je založena na sociálních a psychologických aspektech komunikace. Klenková do těchto aspektů řadí schopnost jedince aktivně se účastnit konverzace při zachování pravidel dialogu, schopnost vystihnout a přiměřeně reagovat na nonverbální projevy, schopnost udržet téma hovoru, schopnost aktivně používat nonverbální komunikaci vzhledem ke komunikační situaci a schopnost užívat adekvátní komunikační styly a způsoby chování vůči různým komunikačním partnerům. První kapitola se věnuje významu komunikace v lidském životě a ontogentickém vývoji dítěte. Definuje jednotlivá období vývoje řeči a jejich průběh, případně charakteristické jevy. V poslední části této kapitoly je rozveden vývoj jazyka v jednotlivých jazykových rovinách. 7

12 2. Baby Signs Ve světě i u nás existuje několik různých programů zabývajících se komunikací pomocí gest se slyšícími dětmi. Většina z nich vychází právě z amerického programu Baby Signs, kterému se tato bakalářská práci věnuje. I přesto, že program není v této oblasti jediný, pro rodiče je nejčastější volbou. Baby Signs je jako jediný podložen vědeckým výzkumem a byl vytvořen světově uznávanými odborníky v oblasti vývojové psychologie. Těmi jsou doktorky Linda Acredolo, Ph.D. a Susan Goodwyn, Ph.D., které na základě dlouholetého výzkumu užívání symbolických gest u dětí vytvořily světově uznávaný program Baby Signs. Jedná se o metodu, která pomáhá rodičům zařadit do běžného života komunikaci pomocí znaků, a tím lépe porozumět svému dítěti. Jde o přirozenou dětskou řeč, která umožňuje dětem a jejich rodičům používat jednoduché znaky k vyjádření důležitých věcí, potřeb a emocí. (Acredolo, L., 2007) 2.1. Historie V 80. letech 20. století si profesorky vývojové psychologie kalifornské Davis University L. Acredolo a S. Goodwyn poprvé všimly, že děti dokáží samy vytvářet a užívat různé znaky v neverbální komunikaci. Začaly se zabývat otázkou stimulace dětí v této oblasti a rozšiřování neverbální slovní zásoby. Na základě těchto poznatků vznikl dlouholetý výzkum podporovaný národními instituty v USA. Ukázalo se, že užívání symbolických gest u těchto dětí podporuje nejen vývoj řeči, ale také pozitivně ovlivňuje jejich sociálně emoční a intelektový vývoj. Za počátek programu Baby Signs můžeme považovat rok 1982, kdy jedna z autorek tohoto programu, psycholožka Acredolo, zaznamenala u své dvanáctiměsíční dcery Kate produkci gest. Šlo o odkázání na rozkvetlý keř, který spojila se začicháním ve významu květina. Celý den pak Kate ukazovala na květiny v její blízkosti, dokonce i na ty, které se vyskytovaly na oblečení a jiných předmětech. O dva týdny později sama začala zvedat ruce vzhůru ve významu velký, které se naučila ve hře Jak jsi veliká? Tak jsi veliká. (Acredolo, L., Goodwyn, S., 1985). Se svou kolegyní Goodwynovou dceru Kate v následujících týdnech pozorovaly. Všimly si, že Kate sama vytváří a produkuje vlastní symbolická gesta pro věci. Toto pozorování je přivedlo k poznatku, že její dcera má potřebu komunikovat jak mluvenými, tak 8

13 manuálními prostředky. Výsledkem pak byla smíšená manuální komunikace užívání gest, izolovaných znaků a mluveného slova. V období od 12,5 do 17,5 měsíců věku dokázala Kate užívat 29 různých manuálních označení pro reálné objekty, obrázky apod. Část znaků spontánně vytvořila sama a z části komunikaci s ní záměrně doplňovala matka. Když bylo Kate 17,5 měsíců, její slovní zásoba byla tvořena 109 slovy. Ke kombinování slov došlo ve věku 16,5 měsíců, když už sama vyžadovala nové znaky a manuální označení pro věci a situace v jejím okolí. (Acredolo, L., Goodwyn, S., 1985). V roce 1985 autorky poprvé publikovaly odborný článek na toto téma. Ve svém článku popsaly počínání dítěte, které ve svých 17 měsících aktivně užívalo přibližně 30 znaků. Uvedly zde, že jeho jazykové dovednosti se vymykají průměru, dítě je velice tvořivé a s velkou zálibou v komunikaci. Následně oslovily několik rodin a setkaly se s velice pozitivními reakcemi. Rozhodly se započít výzkum, který byl sponzorován Národním institutem zdraví v USA. Během dvou desetiletí prokázaly, že Baby Signs pozitivně působí nejen na vývoj řeči, ale také napomáhá zvyšování inteligenčních schopností a upevňuje pouto mezi rodiči a dítětem. Výsledky jejich výzkumu byly průlomové. Dokázaly, že dítě je schopno sdělit své pocity či potřeby často rok před tím, než by byly jeho řečové schopnosti na takové úrovni, která by jeho komunikačnímu záměru dostačovala (Acredolo, L., 2009). V roce 1996 doktorky Acredolo a Goodwyn vydaly publikace s názvem Baby Signs: How to Talk with Your Baby Before Your Baby Can Talk, v českém překladu - Jak se dorozumět se svým dítětem dříve, než se naučí mluvit. Kniha měla velký úspěch a byla přeložena do čtrnácti jazyků. Baby Signs se rychle rozšířil mezi rodiče v USA i ve světě, a to autorky inspirovalo k vytvoření dalších publikací. Těmi jsou Baby Minds: Brain-Building Games Your Baby Will Love (Dětská mysl: Hry rozvíjející mysl, které si vaše děti zamilují) z roku 2000 a kniha Baby Hearts: A Guide to Giving Your Baby an Emotional Head Start (Dětská duše: Průvodce k tomu jak pomoci vašemu dítěti s emočním vývojem), kterou vydaly v červnu roku Obě knihy mají velký úspěch a také byly přeloženy do několika jazyků. 9

14 2.2. Baby Signs v ČR Od doby, kdy Acredolo a Goodwyn publikovaly výsledky svého výzkumu, se objevilo mnoho různých komunikačních systémů pro slyšící batolata, které se rozšířily po celém světě. Jinak tomu není ani v České republice. Podle publikací na webu rodiče u nás volí většinou právě program Baby Signs. Hlavním důvodem může být skutečnost, že je jako jediný podložen vědeckým výzkumem a je flexibilní natolik, aby uspokojil potřeby každé rodiny. Do České republiky se program Baby Signs dostal v roce 2008, kdy jej začala propagovat Ing. Michaela Tilton. V roce 2007 podepsala s tvůrkyněmi Acredolo a Goodwyn smlouvu pro zastoupení programu pro Českou republiku a Slovensko a začala uskutečňovat první semináře a kurzy pro rodiče. Později otevřela kurz, tentokrát pro rodiče i s dětmi, s názvem Znakování se zpěvem a hrou. Organizace, která garantuje metodiku tohoto programu, se nazývá Baby Signs Institute. Cílem organizace je poskytování vzdělávacích programů a informací odborné i laické veřejnosti a rozšiřování metodiky Baby Signs do celého s věta. Mezi tyto vzdělávací programy, kromě zmíněných seminářů pro rodiče, patří kurzy pro profesionální poskytovatele péče o děti do tří let. Jedná se o seminář, který odborníkům z oblasti péče a výuky dětí do 3 let nabízí informace o programu Baby Signs. Skládají se z teoretické části a praktických podnětů k využití programu v jejich práci. Častými absolventy těchto kurzů jsou učitelé v jeslích, zaměstnanci agentur poskytujících hlíd ání dětí do 3 let, instruktoři kojeneckého plavání a cvičení. Další funkcí institutu je vypracovávání výukových materiálů, které odpovídají vysok ým nárokům na kvalitu a odpovídají požadavkům metodiky programu. V neposlední řadě institut zajišťuje odborný dohled nad kvalitou lektorů a odborníků, kteří jsou akreditováni k reprezentaci programu Baby Signs v jednotlivých zemích. V České a Slovenské republice je akreditovaným zástupcem programu Baby Signs společnost Nuerasoft s. r. o. V současné době je u nás Baby Signs velkým trendem. Výhodou, které si čeští rodiče cení, je podle babysigns.cz mimo jiné dostupnost kvalitního výukového materiálu. Tento materiál, ve formě literární i multimediální a je určen jak pro rodiče, tak pro jejich děti. 10

15 Je vyučován certifikovanými instruktory, kteří prokázali odbornou znalost v oblasti vývoje verbální a neverbální komunikace dětí a složily mezinárodně platnou certifika ční zkoušku připravenou doktorkami Acredolo a Goodwyn. Mnozí z těchto instruktor ů mají navíc rozsáhlé odborné zkušenosti v oborech jako psychologie, pedagogika, lo gopedie, pediatrie, raná péče a vedení jiných výukových kurzů pro děti. Mnohá mateřská centra nabízejí pravidelná setkání znakujících dětí a rodičů, kteří absovovali kurzy Baby Signs. Rodiče se při těchto setkáních podělí o své zkušenosti a jejich děti díky tomu, že používají stejný program, si mezi sebou rozumí. Tato setk ání a navazování nových přátelství s podobně smýšlejícími rodiči navíc poskytují dal ší oporu při výchově jejich dětí. ( Metodika a využití Základem programu BabySigns je učení izolovaných znaků převzatých většinou z amerického znakového jazyka, ovšem ne zcela striktně. Připouští se možnost používání jednoduchých gest nebo vlastních vymyšlených znaků. Rozhodnutí o volbě typu manuálních prostředků je ponecháno rodičům. (Acredolo, L.,Goodwyn, S., 2009). Vědecké výzkumy a i osobní pozorování Goodwyn a Acredolo ukázaly, že nezáleží na tom, zda rodiče používají striktně předepsané znaky nebo vlastní znaky či symbolická gesta. Děti přijímají všechna manuální vyjádření, která jim pomohou porozumět a komunikovat. Tvůrkyně rodičům doporučují v případě, že jim určitý znak nevyhovuje, aby si znak podle své potřeby upravili, či zcela zaměnili vlastním. (Acredolo, L.,Goodwyn, S., 2009) A kdy je tedy vhodná doba začít? Je třeba si uvědomit, že dialog jako dominantní prvek existuje již u dětí v nejútlejším věku. Podle I. Bytešíkové (2007) už počáteční, a to nejen hlasové, ale také mimické a gestikulační reakce dítěte lze klasifikovat jako počátek dorozumívacího procesu. Dítě nezačíná mluvit jen proto, že mu to působí radost, ale také kvůli touze dorozumívat se se svými blízkými. Právě tato potřeba se u dětí objevuje ještě před tím, než si osvojí komunikaci pomocí řeči. Komunikace prostřednictví přirozených gest je vlastní dětem v kojeneckém věku a batolecím věku, tedy ve věku, který odborníci označují jako věk raný. Jsou to právě děti raného věku, které po komunikaci touží, ale ještě neovládají svá mluvidla natolik, aby mohly používat obecně srozumitelnou formu komunikace mluvenou 11

16 řečí. Dítě dokáže používat první slova kolem jednoho roku, ale gesty dokáže komunikovat již o měsíce dříve. Doherty-Sneddon uvádí, že se děti učí gesta a jejich významy stejně tak, jako se učí mateřský jazyk. O tom, kdy děti začínají používat tato gesta a kdy jim začnou rozumět, neexistují přesné doklady. Často to závisí na tom, v jaké míře se dět i s gesty setkávají, stejně jako se dětská řeč a slovní zásoba vyvíjejí rychleji, pokud s nimi dospělí často mluví. S komunikací pomocí znaků lze začít již od narození, ale tuto cestu volí jen hrstka rodičů. Šustová uvádí, že vystavovat dítě znakům již od narození je nejlepší možnost. Dítě již od začátku může zjišťovat, že se narodilo do prostředí, které je nastavené na vnímání jeho neverbálních projevů. Nejčastěji však rodiče s používání znaků začínají okolo osmi měsíců až do jednoho roku věku dítěte. V tomto období by totiž mělo dítě být již motoricky schopné technicky provést znak. Pokud je jedinec komunikativní, výsledky se dostaví brzy. Další skupina rodičů začíná se znakováním až po prvním roce věku dítěte. V tomto věku se dítě znaky učí velice rychle, dokáže je ihned opakovat. Nevýhodou pozdějšího začátku však může být fakt, že rodičům již utekla spousta příležitostí ke komunikaci. Čím dříve rodiče začnou se znakováním, tím dříve mohou své ratolesti porozumět a z tohoto systému profitovat. Acredolo a Goodwyn (2002) ve své knize uvádí, že začít se znakováním by se mělo ve chvíli, kdy si rodič kladně odpoví alespoň na jednu či dvě z těchto otázek: Začíná ukazovat na věci kolem sebe? Přináší hračky či jiné předměty a čeká na vaši reakci? Začíná dělat pápá? Vrtí hlavou při nesouhlasu a kývá hlavou při souhlasu? Začínají ho zajímat obrázky v knížce? Je dítě staré aspoň šest měsíců? Je frustrované, když nerozumíte tomu, co chce? Povídá již několik slov, avšak neumí vyslovit vše, co by vám chtělo říci? Ještě než rodič začne se znakováním, je důležité si ujasnit několik základních pravidel a zásad, kterými je třeba se řídit. Nedodržování těchto pravidel by mohlo narušit efektivitu komunikace. Zezačátku se doporučuje začít se 3-5 znaky, a těm se důsledně věnovat. Až po dostatečném vštípení těchto znaků se doporučuje přidávat další. Důležité je také používat znak vždy zároveň se slovem, protože cílem není 12

17 nahradit slovo znakem, ale naučit dítě komunikovat verbálně. Rodič by také měl takto komunikovat při každodenních aktivitách a jednotlivé znaky přizpůsobovat. Jen opakováním si je dítě může osvojit. Šustová uvádí několik základních pravidel, na které je třeba neustále myslet. Slovo musí být slyšet Je třeba si uvědomit, že k tomu, aby se řeč správně rozvíjela, je důležité, aby dítě mělo možnost mluvený projev slyšet v dostatečné míře. Cílem používání znakování s miminky je podpora rozvoje řeči. Proto musí být zvuky řeči obklopeno. Rodič by tedy měl každou situaci mluveným projevem zřetelně komentovat a každý znak slovem doprovázet. Znak musí být vidět Při komunikaci s dítětem je důležité, aby znaky byly situovány v jeho zorném poli. Mnohdy nás dítě totiž nesleduje, proto musíme nejdříve získat jeho pozornost. Stejně je tomu i naopak, pokud nám chce dítě něco sdělit, rodič by mu měl věnovat pozornost a očima jej sledovat. Znak musí patřit k situaci Znak je třeba vždy ukazovat ve spojení s nějakou konkrétní situací, zpočátku nejlépe s takovou, kterou si může dítě osahat, ochutnat, ovonět, a hlavně která jej zajímá. Dítě si musí spojit, že slovo a znak označuje totéž. Pokud si situaci dítě samo prožije, je pro něj snazší tento znak přijmout a zapamatovat si jej. Přechod k mluvené řeči Přechod ze znakování k mluvenému projevu je postupný. Zprvu dítě užívá zároveň znak i slovo, což je praktické v případě, že dané slovo ještě nedokáže dobře vyslovit. Až poté dochází k upuštění od znaků a dítě používá výhradně mluvený projev. Znaky ale nemizí úplně, dítě je používá v případě, že chce nějaké slovo zdůraznit, nebo jeho verbálnímu projevu nevěnujeme dostatečnou pozornost. Dítě přechází přirozeně k mluvení tím, jak intelektuálně dozrává, je schopno komplikovanějších myšlenkových konstrukcí, které jednoduchými znaky nelze vyjádřit. Pro dítě je mluvená řeč jednodušší, pohodlnější a hlavně efektivnější. (Acredolo, L., 2009). Výhody programu Baby Signs podložené výzkumy Po dobu dvou desetiletí doktorky Acredolo a Goodwyn zkoumaly využití znakového jazyka u slyšících dětí. Nejznámějším výzkumem je dlouholetá studie pod Národními instituty v USA, do které se zapojilo celkem 140 amerických rodin. Jednalo se o rodiny s dětmi ve věku jedenáct měsíců, které byly rozděleny do dvou skupin. Jedna 13