Problematika manipulací s lidským genomem a jejich aktuální problémy

Transkript

1 Problematika manipulací s lidským genomem a jejich aktuální problémy 1. Úvod a vymezení základních pojmů Zařazení do kontextu Otázky lidských práv s sebou přináší řadu kontroverzních problémů a momentů. Zaměříme-li se na základní a nejdůležitější právo a to právo na život, zjistíme, že nalezneme řadu momentů, které jsou eticky sporné, a o kterých nepanuje celospolečenský konsenzus. Důkladné zamyšlení nad těmito otázkami přináší řadu rozporných stanovisek, názorů a vášnivých diskuzí. Vedle otázek týkajících se zejména rozhodování o životě, zacházení s nenarozeným životem, zásahy do reprodukce, euthanázie, trest smrti, je nutné se rovněž zamyslet i nad otázkami klonování a jiných zásahů do lidského genomu. Důležitým aspektem v tomto ohledu je fonomén rozvoje moderního lékařství, jehož důsledkem je ohrožení samotné přirozenosti člověka. Možnost jeho biotechnologické změny je jednoznačně zásahem do jeho integrity. Rozvoj biologie a medicíny vyžaduje celospolečenskou diskusi a zejména konfrontaci s etickými principy, i zásahy do lidské integrity mají své meze a konsenzem v otázce těchto mezí lze dosáhnout ochrany člověka před sebou samým, což zní bezesporu relativně paradoxně. Důležitým oborem je v tomto ohledu bioetika, což je disciplína, která se zabývá etickými otázkami v souvislosti s uplatňováním vědeckých poznatků z oblasti biologie a medicíny. Nejzávažnějším problémem v bioetice je dnes genová manipulace. "Projekt GENOM", na nějž se vynaložilo přes 3 miliardy dolarů, zkoumá umístění každého genu v lidském těle. Geny jsou umístěny na chromozómech. Určují nejen tělesný zevnějšek člověka a jeho intelektuální schopnosti, nýbrž i jeho chování. Genová manipulace je největším ohrožením lidstva, neboť genoví inženýři mohou manipulovat geny člověka a různě je ovlivňovat.

2 Ve výsledku hraje zásadní roli právo, které určí mantinely při využívání vědeckých poznatků, ale i při jejich získávání ve vědeckém bádání a výzkumu. Vymezení základních pojmů To co člověka definuje a určuje jeho vlastnosti z biologického hlediska je jeho genetický kód, čili jeho genetické vybavení. Tento komplexní souhrn jedinečných genetických informací je obsažen v každé buňce každého člověka, respektive v jejím jádře. Klonování je proces jímž rozumíme přenos buněčných jader, při kterém se dědičná informace z vajíčka odstraňuje a na její místo putuje jádro tělní buňky klonovaného jedince. Oocyt je ženské vajíčko, které nese jednu sadu chromozomů obsahující genetické informace. Při klonování je toto vajíčko zbaveno jádra a je do něj přeneseno jádro s jinou genetickou informací a tím je nastartován proces vývoje geneticky shodného jedince s dárcem buněčného jádra. Podobný princip známe v podobě dvojčat a vícerčat, ale to je cesta přirozená, a tudíž není předmětem etických úvah. Lidský genom je veškerá genetická informace uložená v DNA (deoxyribonukleová kyselina) lidského organismu. Přesněji řečeno, genom organismu je kompletní sekvence DNA jedné sady chromozómů. Tedy na příklad jedna ze dvou sad, kterou má každý diploidní jedinec v každé somatické buňce. Dospělé kmenové buňky jsou stavební kameny lidského těla - lze z nich vypěstoval kosti, tkáně, svaly, které mohou nahradit ty poškozené. V hojném množství se vyskytují v embryu a plodu embryonální kmenové buňky - a má se za to, že jsou všestrannější než kmenové buňky z dospělé kostní dřeně a tuku. Embryonální kmenové buňky jsou ale kontroverzní, protože se s nimi pojí destrukce lidských zárodků. 2. Klonování Jak bylo již výše naznačeno, závratné tempo, jakým lidé rozšiřují stávající kapacitu vědění, s sebou přináší řadu otázek, například do jaké míry můžeme zasahovat do lidské přirozenosti, nebo do jaké míry je člověk předurčen k tomu, aby sám sebe předefinoval a biotechnologiky pozměnil. To co se před časem zdálo nemožné, je dnes zcela běžné a rozvoj

3 vědění zejména v oblasti medicíny s sebou zároveň přináší i celou řadu etických problémů. V oblasti medicíny a při uplatňování vědeckých poznatků z této oblasti má své výsadní postavení bioetika. Ta má za úkol řešit etické otázky právě v souvislosti s uplatňováním poznatků v oblasti medicíny včetně klonování. Počátky historie klonování datujeme do roku 1983, kdy byly dány základy vědního bádání v oblasti klonování, neboťv té době Jim McGrath a Davor Soter vyvinuli techniky, které umožnily rychlý rozvoj tohoto oboru. Převratným momentem rok 1997 kdy se britskému odborníkovi v oboru genového inženýrství Ianu Wilmuovi podařilo vytvořil pověstnou klonovanou ovci Dolly. To vzbudilo světový ohlas. Klonování lidských buněk se podařilo již koncem roku 1998 výzkumníkům z korejské univerzity Kyunghee. Pokus byl však po několika buněčných děleních zastaven. Pojem klonování Klonováním v nejširším slova smylu rozumíme přenos buněčného jádra obsahující jedinečnou komplexní genetickou informaci. Každá buňka ve svém jádře ukrývá veškeré genetické informace. Dojde-li k přenosu buněčného jádra do oocytu, čili ženského vajíčka, nastartuje to proces, který vede až k vytvoření jedince se stejným genetickým vybavením jako dárce jádra, tedy jeho kopie. Podle toho, jaké buněčné jádro je přenášeno, rozlišujeme tři možné způsoby klonování: 1. klonování embrya, kdy je přenášeno jádro embrya ve stáří 6-7 dní 2. klonování přenosem jader plodu starého asi dva měsíce 3. klonování přenosem jader již narozeného jedince Využití klonování - vytváření geneticky shodných jedinců. V případě třetího postupu by docházelo k přenosu jader lidí jejichž vlastnosti už známe a vytvářely by se tím jejich kopie. K tomu nutno podotknout, že podstata lidství spočává právě v jedinečnosti každého člověka. Panuje celospolečenská shoda, že vytváření kopií člověka je postup neetický.

4 - nové možnosti terapie. Přenosem jader dospělého jedince by byly vytvořeny kmenové buňky, které by po vhodné diferenciaci byly přeneseny zpět dárci jádra. Rozlišování klonování Vzhledem k tomu, co bylo výše naznačeno se nabízí rozlišování klonování na - reprodukční - vytváření geneticky shodných jedinců je všeobecné odmítáno - terapeutické - v tomto případě dochází k vytvoření časného embrya, z něhož jsou připraveny vlastní embryonální kmenové buňky pro další terapeutické využití. Při terapeutickém využití dochází k likvidaci časného lidského embrya, což vyvolává u části společnosti etický problém, neboť řada lidí a zejména církví zastává názor, že v případě embrya se už jedná o lidský život, který je potřeba chránit. Naproti tomu se nabízí možnost využití nadbytečných oocytů k terapeutickým účelům odebraných po stimulaci oogeneze při in vitro fertilizaci. Zásadní argument pro terapeutické klonování představuje možnost léčby dosud jinak nezvládnutelných nemocí. Relevantní právní úprava V souvislosti s prolematikou klonování musí být v prvé řadě stanovena garance základních lidských práv. V našich podmínkách jsou tato práva zajištěná na ústavní úrovni, konkrétně v Listině základních práv a svobod, která je součásní našeho ústavního pořádku, která se opírá o přirozenoprávní pojetí těchto práv. Základní principy, jimiž je Listina vedena, jsou svoboda a rovnost v důstojnosti a právech. Z hlediska tématu klonování jsou relevantní zejména následující ustanovení: Čl. 6 upravuje právo na život a zároveň proklamuje ochranu života člověka ještě před narozením toto ustanovení se týka genetických manipulací zejména z toho důvodu, že se takové zásahy dějí na lidských embryích v různých stádiích Čl. 7 zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí toto ustanovení má význam zejména v souvislosti s klonováním, čili vytvářením geneticky shodných jedinců

5 Čl. 8 zakutvoje ochranu osobní svobody člověka zákaz zásahu do autonomní sféry člověka a jeho manipulace Čl. 10 garantuje důstojnost, osobní čest, ochranu dobré pověsti a jména vše co se týká zásahů do lidského genomu se současně týká lidské bytosti a jeho jedinečnosti, proto je potřeba dbát tohoto ustanovení a tudíž zároveň dbát na zachování lidské důstojnosti Čl. 31 upravuje právo na ochranu zdraví toto ustanovení má význam zejména v souvislosti s terapeutickým využitím poznatků v oblasti genetického inženýrství Čl. 15 pak zaručuje svobodu vědeckého bádání právě prostřednictvím vědeckého bádání byly získány poznatky, díky kterým je dnes možné manipulovat s genetickou výbavou jedinců Na evropské úrovni je ochrana lidských práv v souvislosti s využitím poznatků z oblasti biologie a medicíny zajištěna Úmluvou o lidských právech a biomedicíně z roku Celý název úmluvy zní: Úmluva o ochraně lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací bioligie a medicíny. Základní principy z nichž úmluva vychází jsou respektování člověka a lidské důstojnosti, rovnost všech lidí při poskytování zdravotní péče a při provádění výzkumu a ochrana integrity jednotlivce. Zdůrazňuje zejména odpovědnost za hodnocení a aplikaci výsledků biologických a medicínských věd, které by měly být vyžívány výhradně ku prospěchu současných a budoucích generací. Tato úmluva, stejně jako ostatní smlouvy o základních lidských právech a svobodách, které byly přijaty Českou republikou, má přednost před běžnými zákony. Kdokoliv zjistí rozpor pravidel této úmluvy s českými zákony a podzákonnými předpisy o zdravotnictví nebo těmi, jež souvisejí se zdravotnictvím, měl by vždy v aplikační praxi dát přednost pravidlům vyplávyjícím z této úmluvy. Úmluva o lidských právech a biomedicíně, ratifikovaná Českou republikou v roce 2001, tak nabývá zcela konkrétního významu pro uplatňování práva ve zdravotnictví v České republice. V platnost vstoupila Úmluva společně se svým Dodatkovým protokolem o zákazu klonování lidských bytostí pod č. 97/2001 Sb. m. s. Dodatkový protokol k Úmluvě o biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí Protokol byl sjednaný v Příži v roce Z jeho obsahu vyplývá, že některé způsoby klonování přispívají k vědeckému poznání, a že jejich aplikace v oblasti medicíny je možná. Klonování lidských buněk a tkání pro výzkumné účely s cílem lékařského využití je

6 celosvětově považováno za přijatelný a přínosný biomedicínský postup. V případě možného umělého vytvoření geneticky shodného lidského jednice je takový postup z hlediska Dodatkového protokolu považován za zneužití biologie a medicíny a je tímto protokolem zakázán. Toto ustanovení nalezneme v čl. 1 Dodatkového protokolu. Vedle důstojnosti, integrity a ostatních základních práv a svobod je tímto ustanovením chráněna zejména svébytnost všech lidí. Relevantní ustanovení Úmluvy V této souvislosti je nutné zmínit čl. 13 Úmluvy, který zakazuje takové zásahy do lidského genomu, jejichž cílem je změna genomu některého z potomků. K tomu nutno zmínit i čl. 18 Úmluvy, který stanovuje odpovídající ochranu embryí v rámci výzkumu in vitro a zakazuje jejich vytváření pro výzkumné účely. 3. Výzkum na embryonálních kmenových buňkách Význam výzkumu na embryonálních buňkách Význam výzkumu na embryonálních buňkách je dán zejména z hlediska transplantace. Obecným problémem v případě transplantací je nedostatek dostupných orgánů. Ve snaze vyhnout se složitému postupu získávání dárcovských orgnánů, u nichž je vždy rizikem, zda se u příjemce neobjeví negativní imunolgická reakce, vyvinuli vědci snahu vyšlechtit geneticky pozměněná prasata určená k získávání orgánů k transplantaci. Ani v tomto případě se nepodařilo hrozbu odmítnutí darovaného orgánu příjemcem odstranit. Další nadějí je právě vývoj v oblasti embryonálních kmenových buněk. Skotský genetik Ian Wilmut, kterému se podařilo jako prvnímu přivést na svět klonovanou ovci Dolly, chce použít klonované embryonální kmenové buňky k tomu, aby z této "suroviny" vytvořil lidské náhradní tkáně nebo dokonce kopie orgánů totožné s přirozenými orgány. Embryonální kmenové buňky jsou "neutrální", ještě nerozlišené podle svých budoucích funkcí. Teoreticky se mohou vyvinout v jakýkoli typ buněk, pokud je vsadíme do odpovídající tkáně.

7 Konkrétní využití embryonálních kmenových buněk Konkrétním příkladem může být pcient, který trpí například ochabnutím srdečního svalu. Bude mu odebrána jedna buňka a její jádro přeneseno do vajíčka, jehož vlastní jádro bylo předtím zničeno. Elektrickým impulsem bude stimulováno buněčné dělení a vajíčko se vyvine v embryo. Po několika dnech budou izolovány embryonální kmenové buňky, přičemž embryo zahyne. Laboratorně budou z těchto buněk vypěstovány buňky srdečního svalu, které pak budou infikovány do pacientova srdce. Výhoda tohoto postupu spočívá v tom, že nová tkáň je klonována z pacienta samotného, a po transplantaci tudíž nedochází k žádné odmítavé reakci. Tento postup je uvažován i pro doplnění poškozených chrupavek v koleně, kožních buněk a nervových buněk mozku. Embryonální kmenové buňky lze získat pouze z embrya. Na rozdíl od dospělých kmenových buněk, které lze odebrat dárcům jakéhokoliv věku, z popečníkové krve, nebo přímo také pacientovi samému, aniž by mu to jakkoliv uškodilo. Získávání embryonálních kmenových buněk je vždy spojeno se zničením samotného embrya, což může vyvolat etické problémy. Na druhé straně existuje předpoklad, že i dospělé kmenové buňky mají tzv. pluripotentní kapacitu, neboť například kmenové buňky kostní dřeně je možno ovlivnit tak, aby se z nich vytvořily tkáně mozkových neuronů, srdečního svalu anebo jiné tkáně lidského těla. Podobně nervové kmenové buňky byly úspěšně stimulovány, aby se z nich vyvinuly tkáně různého typu. Statut embrya Etický problém nastává při vymezení statutu embrya. Řada názorů nepovažuje lidské embryo za lidský život, a tudíž pokusy na embryích, embryonálních kmenových buňkách, likvidace nevyužitých embryí při in vitro fertilizaci nepředstavuje pro lidi zastávající tento názor morální problém. Na druhou stranu existuje názor, že lidský život začíná početím a jakákoliv manipulace s embryi je morálně nepřípustná, neboť se již jedná o lidský život, který je potřeba chránit před zásahy tohoto druhu. Tato kontroverzní otázka se netýká pouze výzkumu na embryonálních buňkách, ale právě i klonování a zásahu do lidského genomu vůbec.

8 Relevantní právní úprava Listina základních práv a svobod Na ústavní úrovni platí stejná ustanovení jako byla zmíněna výše v souvislosti s problematikou klonování, zejména je nutno připomenout čl. 6 právo na život a ochrana života před narozením, čl. 15 svoboda vědeckého bádání a čl. 31 právo na ochranu zdraví Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem Trestní zákon č. 140/1961 Sb., Zvláštní část, Hlava V 209 písm. b) V 209 písm. b) je upraveno nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem. Podle těchto ustanovení je trestním právem sankcionováno provádění zákroků směřujících k vytvoření lidského embrya pro jiný účel než pro přenesení do ženského organismu. Zároveň není dovoleno použít pro výzkum lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií v rozpoporu se zvláštním právním předpisem, jakož i jejich dovoz a vývoz. Dále je v 209 zakázán přenos lidského embrya do dělohy jiného živočišného druhu. Rovněž je zakázán přenos lidského genomu do buněk jiného živočšného druhu nebo naopak v rozporu se zvláštním předpisem. Absolutní zákaz platí rovněž pro reprodukční klonování, tedy zákaz provádění výzkumu na lidských embryonálních buňkách směřujícím k vytvoření nového lidského jedince. Trestní sankce za porušení těchto norem je stanovena ve výši do tří let. Z toho vyplývá, že některé manipulace jsou zakázány za všech okolností, kdežto trestnost některé manipulací s lidským embryem je podmíěna nesouladem se zvláštním právním předpisem. Tímto předpisem je Zákon č. 227/2006 Sb.o výzkumu na embryonálních kmenových buňkách. Dovolené nakládání s lidským genomem podle zvláštního předpisu Podmínky dovoleného nakládání s lidským genomem jsou upraveny v relativně novém zákoně z roku 2006 zák. č. 227/2006 Sb. o výzkumu na embryonálních kmenových buňkách. Krom samotných podmínek výzkumu upravuje tento předpis i proces povolování výzkumu na embryonálních buňkách, podmínky provádění činností souvisejících

9 s výzkumem, působnost správních orgánů, kontrolu výzkumu a registraci linií lidských embryonálních beněk. Stěžejní ustanovení zákona o výzkumu na embryonálních kmenových buňkých nalezneme v 3, jeho znění je následující: Podmínky výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách (1) Výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách lze provádět pouze na základě povolení, které vydá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo"). Tento výzkum může být prováděn pouze na pracovištích, která jsou uvedena v povolení k výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách. (2) Výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách lze provádět pouze a) na dovezených liniích, pokud byly získány z lidských embryí způsobem, který neodporuje právním předpisům České republiky a země původu, jejich dovoz byl povolen ministerstvem a jediným důvodem dovozu do České republiky je jejich využití pro výzkumné účely podle tohoto zákona, nebo b) na liniích získaných z nadbytečných lidských embryí ve zdravotnických zařízeních v České republice, ve kterých se provádí asistovaná reprodukce podle zvláštního právního předpisu 1) (dále jen "centrum asistované reprodukce"). (3) Během výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách nesmí dojít k manipulacím s těmito buňkami, které by vedly k vytvoření nového jedince (reprodukční klonování). (4) Linie i lidská embrya určená k získání lidských embryonálních kmenových buněk musí být chráněny před odcizením nebo před jejich použitím k činnostem, které jsou v rozporu s právními předpisy. Úmluva o biomedicíně V této souvislosti lze zmínit čl. 2 Úmluvy o nadřazenosti lidské bytosit, který stanoví, že zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy. Potřeby vědy a výzkumu musí ustoupit tomuto základnímu lidskému právu, dojde-li mezi nimi ke kolizi. Zásadní vyznam má kapitola IV, která se věnuje problematice lidského genomu. Důležitým ustanovením je čl. 13, který zakazuje zásahy do lidského genomu. Zásah směřující ke změně lidského genomu lze provádět poze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to poze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků. Kapitola V Úmluvy se pak věnuje vědeckému výzkumu. V čl. 15 je stanoveno, že vědecký výzkum

10 v oblasti biolgie a medicíny bude prováděn svobodně při respektování ustanovení této Úmluvy a v souladu s dalčími právními předpisy, které slouží ochraně lidské bytosti. Nelze opomenout čl. 18, který upravuje výzkum na embryích in vitro. Pokud zákon takový postup dovoluje, musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana embrya. Vytváření lidských embryí pro výzkumné účely je podle Úmluvy zakázáno.