MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Výuka základů hudební teorie pomocí kytary

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY Výuka základů hudební teorie pomocí kytary Bakalářská práce Brno 2017 Vedoucí bakalářské práce: doc. Mgr. Petr Hala, Ph.D. et Ph.D. Vypracovala: Lucie Vernerová 1

2 ANOTACE Tato bakalářská práce se zabývá výukou základů hudební teorie pomocí kytary na Soukromé kytarové výuce Brno. Zároveň poukazuje na hlavní parametry ve výuce na jiných základních uměleckých školách a srovnává je s výukou na Soukromé kytarové výuce Brno. ABSTRACT This bachelor work deal with teaching groundwork music theory helping by guitar at the Private guitar teaching in Brno. Also show on main parameters in teaching at the basic art school and comparing them with teaching at the Private guitar teaching in Brno. KLÍČOVÁ SLOVA Hudební nauka, hudební teorie, Soukromá kytarová výuka Brno, základní umělecká škola, kytara, žáci, noty, tabulatury, kantoři KEY WORDS Learning of music, music theory, Private guitar teaching in Brno, basic art school, guitar, student, notes, tablatures, schoolmaster. 2

3 BIBLIOGRAFICKÉ CITACE: VERNEROVÁ, L. Výuka základů hudební teorie pomocí kytary. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta katedry hudební výchovy, Xx s. Vedoucí bakalářské práce doc. Mgr. Petr Hala, Ph.D. et Ph.D. 3

4 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne Podpis studenta 4

5 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěla velmi poděkovat panu doc. Mgr. Petrovi Halovi, Ph.D. et Ph.D. za velkou podporu, trpělivost a ochotu při psaní bakalářské práce. Také za čas strávený při konzultování problematických míst. 5

6 OBSAH ÚVOD... 8 TEORETICKÁ ČÁST Charakteristika základních uměleckých škol a hudební nauky obecná charakteristika základních uměleckých škol Hudební nauka na ZUŠ Soukromá kytarová výuka Brno Učební plány Soukromé kytarové výuky Brno Možnosti výuky Hudební předmět kytara Základní umělecké školy Pavla Křížkovského s uměleckou profilací, Jaroslava Kvapila a Františka Jílka Základní umělecká škola Pavla Křížkovského s uměleckou profilací Historie a obory školy Školní vzdělávací program - studijní zaměření hra na kytaru Přibližné osnovy hudební nauky Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila Historie a obory školy Školní vzdělávací program studijní zaměření na kytaru Přibližné osnovy předmětu hudební nauka Základní umělecká škola Františka Jílka Historie a obory školy Školní vzdělávací program předmětu hudební nauka PRAKTICKÁ ČÁST Hudební teorie a kytara na SKVB Základní seznámení s konstrukcí akustické a folkové kytary Noty a tabulatury Opakující se řada tónů Půltóny

7 4.5 Intervaly Stupnice Durová stupnice Mollové stupnice Délky not Akordy kvintakordy Septakordy Transpozice akordových značek Vícehlas Melodické tóny a melodické ozdoby Hudební názvosloví Dynamické označení Tempová označení Označení způsobu hry Srovnání učebního plánu a výukových metod škol SKVB a ZUŠ ZUŠ - obor kytara ZUŠ P. Křížkovského s uměleckou profilací ZUŠ J. Kvapila - obor kytara ZUŠ F. Jílka - obor Hudební nauka Shrnutí ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ POUŽITÁ LITERATURA INTERNETOVÉ ZDROJE ROZHOVORY - náslechy SEZNAM OBRÁZKŮ

8 ÚVOD Bakalářská práce na téma Výuka hudební teorie pomocí kytary vznikla na základě zkušeností s výukou tohoto předmětu na Soukromé kytarové výuce v Brně, kde jej sama vyučuji, a na základní umělecké škole Pavla Křížkovského s uměleckou profilací, kde jsem jako žák podobně zaměřenou výuku absolvovala. Pomocí získaných zkušeností ve své práci porovnávám různé výukové metody používané na zmíněných typech vzdělávacích institucí a zamýšlím se nad vhodností zařazení různých metod do výuky. Na rozdíl od tradičních hudebně zaměřených škol, které staví výuku hry na hudební nástroj na základech hudební teorie, v Soukromé kytarové výuce Brno, kde nyní vyučuji, nejsou teoretické znalosti pro hru nutné. Žáci jsou schopni od první hodiny cvičit dané skladby i bez znalosti hudební teorie. Základům hudební teorie se mohou žáci učit dodatečně v nově vzniklém předmětu. Tento předmět - Hudební teorie pro kytaristy, má žákům umožnit lepší orientaci v hudební problematice a dopomoct jim k lepší technice a hudebnímu cítění ve hře na kytaru. Právě zmíněnými odlišnostmi v přístupu k výuce a jejích metodách se zabývám ve své bakalářské práci. V teoretické části mé práce jsou nastíněny základní parametry učebního plánu základních uměleckých škol a shrnuty základní údaje a způsoby výuky v Soukromé kytarové výuce Brno. Pro umožnění srovnání jsem si zajistila náslechy výuky na různých základních uměleckých školách. V praktické části práce podrobně popisuji způsob výuky hudební teorie pro kytaristy na soukromé kytarové škole v Brně s vlastními metodami, jak žákům co nejefektivněji probíranou látku vysvětlit. Hlavním cílem této bakalářské práce je zhodnocení netradičních metod výuky hudební teorie na Soukromé kytarové výuce Brno a příklad výuky teoretických základů hudební nauky pomocí těchto metod, např. intervalů, stupnic, akordů a dalších. 8

9 Dílčími cíly mé bakalářské práce jsou popis a zhodnocení aplikace tabulatur jako pomůcky k vysvětlení pojmů hudební teorie a srovnání různých metod výuky hudební teorie na základních uměleckých školách oproti Soukromé kytarové výuce Brno. 9

10 TEORETICKÁ ČÁST V této části bakalářské práce se věnuji charakteristice způsobů výuky na základních uměleckých školách a na Soukromé kytarové výuce Brno. Teoretické poznatky z této kapitoly jsou následně využity v praktické části práce. 1 Charakteristika základních uměleckých škol a hudební nauky V této kapitole se věnuji charakteristice výuky na základních uměleckých školách, předmětu hudební nauka a rámcovému vzdělávacímu programu na základních uměleckých školách. 1.1 obecná charakteristika základních uměleckých škol Základní umělecká škola poskytuje nepovinné, převážně umělecké vzdělávání v oblasti hudební, výtvarné a taneční či literárně dramatické. Různé základní umělecké školy mohou být výrazněji specializovány na některý ze zmíněných oborů. Zpravidla se základní umělecké školy zaměřují výhradně na hudební vzdělávání. V rámci vzdělávání na základních uměleckých školách se vyučuje především hra na různé typy hudebních nástrojů a je zde zdokonalována technika ve zpěvu. Vyučuje se také hudební nauka se zaměřením na souborné učení o podstatě hudby a o jejím působení na člověka. 1 Studium je určeno především pro děti a mladistvé. Některé školy mají rozšířené možnosti studia a umožňují také vzdělávání dospělých. Základní studium na ZUŠ se rozděluje na předškolní, či přípravné studium, které zpravidla navštěvují děti od pěti let, I. stupeň, který je sedmiletý a je zaměřen na rozvíjení individuálních dispozic žáků a II. navazující stupeň, který je pak určen pro 1 Hudební teorie. [online] [cit ]. Dostupné z: str

11 žáky s hlubším zájmem o hudební tématiku. Poslední stupeň rozvíjí získané dovednosti a klade důraz na praktické využití; a trvá zpravidla čtyři roky v souladu s trváním středoškolské výuky. Na některých ZUŠ je možné také studium s rozšířeným počtem vyučovacích hodin. Tento typ je zaměřen na rozsáhlejší, hlubší a obsahově náročnější výuku. Zpravidla připravuje ke studiu na středních, vyšších odborných i vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením. Může pomoci směřovat k výběru povolání. Studium pro dospělé pak umožňuje další rozvoj osobnosti v umělecké oblasti. Na základních uměleckých školách lektor dává známky a žáci musí vykonávat závěrečné zkoušky, aby mohli postoupit do dalšího ročníku Hudební nauka na ZUŠ Předmět hudební nauka vychází z rámcově vzdělávacího programu (RVP - Recepce a reflexe hudby. Vzdělávací obsah oblasti Recepce a reflexe hudby je určen všem vzdělávacím zaměřením. Na úrovni školního vzdělávacího programu se vzdělávací obsah oblasti realizuje především jako samostatný vyučovací předmět každého studijního zaměření v hudebním oboru. 3 Nejvíce specifikován a zařazován do školního vzdělávacího programu bývá program prvního stupně. Zde nastíním několik základních bodů RVP základních uměleckých škol v oboru hudební nauka. Žák hudební nauky by měl být schopen se orientovat v grafickém záznamu hudebního díla, rozumět stavbě stupnic, akordů dur i moll. Měl by bezpečně určit intervaly a rozeznat tónorod skladby. 2 Hudební teorie. [online] [cit ]. Dostupné z: str. 9 3 BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010, 63 s. ISBN str

12 Žák by měl rytmicky i intonačně reprodukovat jednoduchý notový zápis. Měl by být seznámen s nejdůležitějšími hudebními pojmy, označením a názvosloví. Měl by umět vytvářet vlastní melodické a rytmické útvary. Měl by být schopen transponovat jednoduchou melodii do jiné tóniny, s pochopením významu harmonických funkcí vytvářet jednoduchý doprovod. Měl by se naučit orientovat v různých hudebních uskupeních, chápat princip rozdělení hlasů i hudebních nástrojů do skupin a identifikovat je. Dále by žák měl mít základní povědomí o výstavbě skladeb, orientovat se v jednoduchých hudebních formách, v druzích hudby a ve způsobech její interpretace; také hudbu aktivně poslouchat. Žák by měl být seznámen se souvislostmi vývoje hudby a měl by rozpoznat charakteristické znaky hudebního vyjadřování v jednotlivých epochách. Na základě svých zkušeností by měl být schopen vyjádřit své názory na znějící hudbu a umět je zdůvodnit. Měl by propojovat teoretické vědomosti s praktickými dovednostmi, chápat význam tohoto spojení. Škola určuje další vzdělávací obsah pokračujícího studia ve svém školním vzdělávacím programu podle svých podmínek a zaměření. 4 Uvedené kompetence nejsou pouze ideálním cílem, ke kterému by výuka měla směřovat, ale vážně míněným výčtem obligátních znalostí a dovedností, což se mnohdy vymyká realitě na našich základních uměleckých školách. 4 BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010, 63 s. ISBN str

13 2 Soukromá kytarová výuka Brno Zakladatelem je fyzická osoba, která podniká dle živnostenského zákona. V současné době zde vyučuje pět kantorů zaměřených na různé hudební styly. Soukromou kytarovou výuku Brno v současnosti navštěvuje okolo osmdesáti žáků. Výuka probíhá v pronajatých prostorech. V případě potřeby jsou k dispozici hudební nástroje na zapůjčení. Výuka probíhá převážně individuální formou. 2.1 Učební plány Soukromé kytarové výuky Brno Jedná se o denní vzdělávací program pro žáky všech věkových kategorií se zaměřením na výuku hry na kytaru a hudební teorie. Oproti ostatním základním uměleckým školám Soukromá kytarová výuka Brno nevyučuje pouze děti. Vzdělávat se zde mohou také dospělí. Forma výuky dětí a dospělých se v základních rysech neliší. Vyučování je postaveno na rovnocenném vztahu učitel - žák. Cílem je, aby se žáci nebáli otevřeně promlouvat o problematice jak obecně hudební, tak specificky kytarové. Kantoři v Soukromé kytarové výuce Brno neznámkují, ani neověřují nabyté znalosti testy. Jako zpětná vazba slouží kantorům domácí úlohy a cvičení. Na konci pololetí dostanou žáci slovní ohodnocení za celý půlrok. Způsob výuky Soukromé kytarové výuky Brno je klade důraz na zábavnost, otevřenost a individualitu. Soukromá kytarová výuka se snaží maximálně přizpůsobit požadavkům a potřebám žáka. Nenutí učivo, o které žák nestojí, pokud daná látka není pro další rozvoj bezpodmínečně nutná. 2.2 Možnosti výuky Soukromá kytarová výuka Brno vyučuje především hru na akustickou (španělskou) kytaru a na folkovou kytaru. Proto je vzdělávací program školy přizpůsoben hlavně technice hry na tyto typy kytar. Na akustickou kytaru lze hrát akordy, dvojhlasy, či melodie; možné jsou i kombinace. Pravou rukou se zpravidla vybrnkává, trsátko většinou nebývá používáno. 13

14 Palec hraje na basových strunách, zbytek prstů na melodických strunách. Upřednostňovány bývají nylonové struny. 5 Druhou možností je hra na Folkovou kytaru. Na rozdíl od klasické akustické kytary bývají u folkové kytary upřednostňovány kovové struny, které umožňují tvořit plnější zvuk. Folková kytara má užší krk než španělská kytara. Ke hře bývá často používáno trsátko. 6 V Soukromé kytarové výuce Brno jsou dále vyučovány předměty výuka na elektrickou kytaru, výuka na basovou kytaru a Základy hudební teorie pro kytaristy. Jako další rozšíření pořádá Soukromá kytarová výuka Brno semináře. Semináře vznikají na základě hromadného zájmu žáků o vybranou hudební problematiku. Semináře se zpravidla zaměřují na tématiku hudební nauky, respektive jaká aktuální problematika hudební nauky žáky zajímá. Jeden z již konaných seminářů byl například věnován výuce chromatické stupnice, která následně žákům pomohla orientovat se na hmatníku kytary. Semináře se účastnilo přibližně patnáct žáků. Žáci byli různých věkových kategorií i různého zaměření co se hudebních stylů týče. O semináře bývá velký zájem. Nově také vznikl školní kytarový orchestr, kde žáci mohou využít své dosavadní dovednosti ve hře na kytaru různých hudebních stylů. Soukromá kytarová výuka Brno uvažuje o možnosti pořádání koncertů. Soukromá kytarová výuka Brno má k dispozici tři třídy, kde probíhá výuka. Třídy jsou vybaveny stojany na noty, kytarovými podnožkami, k dispozici je i několik kytar pro studijní účely (nástroje si žáci mohou libovolně půjčovat po celou dobu výuky). Výukové materiály si většinou připravují sami vyučující. Inspiraci Soukromá kytarová výuka Brno čerpá z různých učebnic a internetových zdrojů, a to z důvodu individuálních potřeb a požadavků žáků. 5 JIRÁSEK, Ondřej. Kytara a počítač: využíváme efekty a hudební programy při hraní, aranžování a skládání. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2005, 294 s. ISBN str.17 6 JIRÁSEK, Ondřej. Kytara a počítač: využíváme efekty a hudební programy při hraní, aranžování a skládání. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2005, 294 s. ISBN str.20 14

15 Soukromá kytarová výuka Brno často využívá možnosti, které nabízí program Guitar pro. Tento program výrazně obohacuje výukové možnosti. Žáci si zde mohou danou skladbu poslechnout, zpomalovat či zrychlovat tempo, mohou tedy efektivně trénovat svůj part i mimo hodiny s lektorem. Partitura je v tomto programu složena ze stop, které jsou složeny z taktů. Je zde k dispozici bohatá nabídka nástrojů. Žák si může mimo jiné přehrávat svůj part spolu s jinými zapsanými party - stopami. Stopy se dají jednotlivě vypnout i zapnout. V tomto programu se dá zapisovat nejen pomocí not, ale i tabulatur. Žák má tedy možnost výběru mezi tabulaturami a notami. Mezi přednosti tohoto programu určitě patří efekty, díky kterým může lektor přesněji zapsat způsob, jakým chce skladbu prezentovat. Jsou to například vibráta, arpegia. Je tu možnost tvoření akordů se zapsaným prstokladem, což výrazně pomůže žákovi ve správném držení akordů. Soukromá kytarová výuka Brno často využívá možnost nahrávání videí na výuce, které umožňuje žákům efektivní domácí trénování technických způsobů hraní, prstokladů, výrazu přednesu a jiné. 2.3 Hudební předmět kytara Tento vzdělávací program je pouze rámcový, učitelé se přizpůsobují hlavně individuálnímu tempu žáka a požadovanému hudebnímu stylu. Základní rozčlenění: Žáci se dělí na začátečníky, středně pokročilé a pokročilé. Začátečníci V první fázi výuky pro začátečníky se žáci zpravidla setkají se správnou techniku hraní, správným držením pravé i levé ruky a jejím označením. Žák se také setká s možnostmi správného posedu. Žák je seznámen s pojmenováním strun. Hned první hodinu kantoři začínají s výukou jednoduchých melodii většinou technikou apoyando (hra dopadem). Žák hraje melodii nejdříve na melodických strunách, pak na basových strunách. Setkává se s laděním strun formou ladičky. 15

16 Žák se setká s vysvětlením tabulaturového značení a podle něj hraje dané skladby. Dále se souběžně s výukou melodie učí akordy. Žáci dostanou přehled základních akordů a učí se podle svých individuálních dispozic hrát akordy A, A 7, E, E 7 a D. Po zvládnutí této problematiky žáci přistupují ke hře prázdného basu s melodií. Souběžně se věnují i tréninku dalších akordů C, G, E 7 dmi, ami v harmonickém i melodickém provedení. Zejména při hře rozložených akordů se žáci setkají s technikou tirando, tedy hrou bez dopadu. Žák je schopen hrát pomocí tabulaturového značení až do XII. polohy. Středně pokročilí žáci Žák se setká s technikou polobarré a barré. Používá staccato a legato při hře. Zvládá hru melodie s náročnějším basovým doprovodem. Setká se s pojmy flažolety, vibrata a arpegia a s kombinací hry rozložených akordů a melodie. Setká se s dalšími kytarovými specifiky dle individuálních schopností a požadovaného stylu, které mu je kantor schopen poskytnout. Pokročilí žáci Žák se setkává s některými prvky hry stylu flamenca, jako je například specifické tlumení strun dlaní. Mezi tyto specifika patří golpes, což jsou úhozy do desky. Dále se setká s kytarovými možnostmi jako je rasguada. Žák má možnost hrát skladby jako je například rumba nebo tango. Žák se mimo jiné učí písně nonartificiální hudby. Častými písněmi z oblasti populární hudby (Metallica, Nirvana, Green day, Police, Queen, Nohavica, Plíhal, písně folkového zaměření a jiné). Žák se učí zacházet s kapodastrem. 16

17 3 Základní umělecké školy Pavla Křížkovského s uměleckou profilací, Jaroslava Kvapila a Františka Jílka Každá umělecká škola má jiné parametry ve svém školním vzdělávacím programu. Z tohoto důvodu je potřeba přiblížit jednotlivé školní vzdělávací programy pro každou základní uměleckou školu zvlášť a srovnat způsoby výuky hudební teorie nebo kytary. 3.1 Základní umělecká škola Pavla Křížkovského s uměleckou profilací Historie a obory školy Základní umělecká škola otevřela hudební a výtvarný obor v r. 1991, v prostorách augustiniánského opatství ve starém Brně, což je dnes na Mendlově náměstí. V roce 1997 se škola přestěhovala do Komína, kde působí doteď. V roce 2005 přibyly k hudebnímu a výtvarnému oboru literárně dramatický a taneční. V roce 2010 byla otevřena pobočka Základní škola Pavla Křížkovského v Kohoutovicích, kde jsou nyní otevřeny tři třídy hudební (flétnová, klavírní, pěvecká, kytarová) a tři výtvarné. Škola pořádá dlouhodobé projekty, regionální a mezinárodní spolupráce. Dále realizuje hudební podvečery, koncerty hostů, vernisáže a výstavy, divadelní představení, taneční vystoupení. Dále se tu uskutečňují absolventské projekty, kde funguje spolupráce mezi jednotlivými obory. Spolupráce funguje i s gymnáziem Křížkovského s uměleckou profilací, s brněnskou konzervatoří a jiné. Kooperace funguje i se seniory, nemocnicemi apod. 7 Na této škole se mohou vzdělávat výhradně děti od pěti do osmnácti let, které mají přirozený vztah k umění. Škola disponuje čtyřmi uměleckými obory, kde mohou děti rozvíjet své schopnosti a nadání. Je to obor hudební, výtvarný, literárně-dramatický a taneční. 7 SPÁČILOVÁ, G. Interview: Náhled do ŠVP studijního zaměření: Hra na kytaru. Základní umělecká škola Pavla Křížkovského s uměleckou profilací s.r.o. Brno, Kristenova 27 Brno

18 Ve vzdělávání je skloubeno praktické, teoretické i historické poznání (v rámci umění). Vzdělání je rozděleno do dvou cyklů. Oba cykly jsou završeny absolventským vystoupením. Hudební obor je určen výhradně dětem s výrazným hudebním nadáním. Vyučují se tu následující předměty: Hra na klavír, hra na cembalo, hra na varhany, hra na harfu, hra na smyčcové nástroje, hra na zobcovou flétnu, hra na příčnou flétnu, hra na klarinet, hra na hoboj, hra na trubku, hra na bicí nástroje, hra na kytaru, hra na elektrickou kytaru, výuka sólového zpěvu, výuka sborového zpěvu, výuka dirigování, výuka komorní hry, výuka komorního zpěvu, výuka hudební nauky, interpretační seminář a jiné Školní vzdělávací program - studijní zaměření hra na kytaru Zde nastíním zevrubný školní vzdělávací program hry na kytaru ve zkrácené formě. Žák má možnost navštěvovat přípravné studium. V přípravném studiu (zkratkou PS1) se žák prvně seznámí s nástrojem. Je schopen vyjmenovat části nástroje a zná jména strun. Je seznámen se značením prstů levé i pravé ruky. Žák správně drží nástroj a hlídá si správné postavení pravé ruky. Žák zvládá hru pravou rukou na prázdných strunách střídavým úhozem, také by měl být schopen doprovodu na basových strunách (palcem) melodii hranou učitele. Naučí se počítat noty celé, půlové, čtvrťové. Zvládá hrát na prázdných strunách cvičení i bez not. V navazujícím přípravném studiu (zkratkou PS2) žák kontroluje kvalitu tónu ve své hře. Dále kontroluje postavení levé ruky. V základním studiu I. Stupně jsou následující učební osnovy. V prvním ročníku žák dokáže kytaru popsat i začlenit do skupiny hudebních nástrojů. Zná značení prstů pravé i levé ruky a názvy strun i jejich notaci. Dále je schopen hrát melodii dvěma 8 SPÁČILOVÁ, G. Interview: Náhled do ŠVP studijního zaměření: Hra na kytaru. Základní umělecká škola Pavla Křížkovského s uměleckou profilací s.r.o. Brno, Kristenova 27 Brno

19 způsoby. První možností je tirando, druhou je apoyando, což je způsob hry dopadem nebo bez dopadu. Žák může tyto dvě možnosti kombinovat. Žák je schopen hrát samotný bas, případně bas s melodií s vhodným prstokladem. Zvládá orientaci v první poloze hmatníku kytary. Rozlišuje dynamické pojetí a rozvíjí sluchovou schopnost. Žák je schopen zahrát zpaměti jednoduchou skladbu nebo píseň. Žákova orientace na hmatníku se zvýší v rozsahu o dvě polohy (I. III.). Dodržuje délku daných rytmických hodnot. Je schopen sladit pravou i levou ruku. Kombinuje předepsaný prstoklad pravé ruky (p, i, m, a). Žák dále zvládá dvojhlasy i vícehlasou hru dle svých individuálních schopností. Zvládá rozklad předepsaného tvaru (p i m i, p m a m). Žák hraje zjednodušenou trojhlasou či čtyřhlasou verzi akordů. Zná základní dynamiku, kterou je schopen využít i při hře. Zvládá hru zpaměti i z listu v první poloze. Základních návyků a dovedností, jako je správné držení těla, nástroje a postavení rukou využívá žák třetího ročníku. Orientuje se na hmatníku do III. polohy na všech strunách. Dále zvládá na dynamiku a kvalitu hraných tónů a střídá barevné rejstříky. Příkladem sul tasto, sul ponticello. Žák zahraje i vícehlasou melodii dopadem i bez dopadu, případně užije obou možností. Je schopen hrát zpaměti či z listu snazší skladby či písně. Využívá přitom dynamiku. Zná základní harmonické funkce a akordy. Ve čtvrtém ročníku žák zná notaci na hmatníku do páté polohy. Tóny se snaž hrát kvalitně a dodržuje i jejich předepsanou délku, dynamiku a agogiku. Zvládá přecházet do poloh I. V. Je schopen rytmických obměn. Zvládá hmat tzv. malého barré, technické a výrazové prostředky jako je vibrato, tambora, glissando a přirozené flažolety. Zvládá hru zpaměti a z listu. Je schopen improvizace doprovodu základních harmonických funkcí. Může se stát členem komorní či souborové hry. Zvládá hru z listu v rozsahu I. a II. Polohy. Je schopen pomocí ladičky naladit kytaru. V pátém ročníku se žák na kytarovém hmatníku orientuje až do VII. polohy. Využívá techniku malého i velkého barré, tvoří barré akordy. Hraje staccato, 19

20 portamento, legato, arpegio a rasguado. Je schopen interpretovat rozsáhlejší skladby či písně s využitím výrazových prostředků. Má lepší orientaci v akordických značkách. V šestém ročníku žák ovládá prstovou techniku a soulad pravé a levé ruky. Zvládá notový zápis, jehož znalost aplikuje při hře. Orientuje se v I. IX. poloze kytarového hmatníku, zvládá hru v polohách. Pracuje s kvalitou tónu, frázováním a dynamikou skladby. Interpretuje obtížnější skladby zpaměti. Zvládá hru z listu i lehčí improvizaci. Je schopen transponovat akordy základní kadence v běžných tóninách. V sedmém ročníku žák využívá získaných dovedností z předchozích ročníků. Například je schopný interpretace různých stylových období a žánrů. Důraz je na citovost, kvalitu tónu, technické prvky, jako jsou umělé flažolety, tremolo, pizzicato. Na hmatníku se orientuje do XII. polohy. Zevrubně se vyzná i v kytarové literatuře, dílech, skladatelích i interpretech. Je schopen vytvářet doprovod podle akordových diagramů s rytmickými variacemi a složitějším prstokladem v pravé ruce. Dokáže si naladit kytaru i bez ladičky pomocí pátého a čtvrtého pražce. Hraje v souborech a jiných uskupeních. Studium prvního stupně ukončí závěrečným vystoupením. Učební osnovy - žák druhého stupně používá uvědoměle získané znalosti a dovednosti z prvního stupně. Je schopen zdokonalovat zvukovou i technickou úroveň. Zvládá zvukově vyrovnaně hru legata, melodické ozdoby, rasguado, tremolo a pizzicato. Interpretuje skladby či písně různých žánrů a období. Hraje z listu. Má možnost hrát v komorních či souborových hrách. Dále ovládá techniku správného držení rukou. Ve hře zvládá barevné a dynamické odlišnosti, které se projevují v kvalitě tónu. Dále žák tvoří vhodně zvolené prstoklady. Využívá dovednosti z předchozích let. Studium II. Stupně zakončí vystoupením individuální náročnosti Přibližné osnovy hudební nauky Přibližná osnova přípravné hudební výchovy (PHV) I. a II. stupně je následující. Žáci se učí rozlišovat: tón a zvuk, vzestupnou a sestupnou melodii, kontrastní tempo, 9 SPÁČILOVÁ, G. Interview: Náhled do ŠVP studijního zaměření: Hra na kytaru str Základní umělecká škola Pavla Křížkovského s uměleckou profilací s.r.o. Brno, Kristenova 27 Brno

21 dynamiku či charakter skladby, notu celou, půlovou čtvrťovou a osminovou. Žáci znají: nástroje Orffova instrumentáře, notovou osnovu a houslový klíč, notovou abecedu. Zde nastíním přibližnou osnovu hudební výchovy všech dostupných ročníků Základní umělecké školy Pavla Křížkovského s uměleckou profilací. Žáci se v hodinách učí druhy klíčů, zejména houslový a basový. Jsou schopni vyjmenovat notovou abecedu, rytmy v taktu, jsou schopni určit charakter, přibližné tempo a dynamiku skladby. Znají funkci posuvek a odrážek a vlastnosti tónu. Rozliší jednoduché doprovody, čisté, velké a malé intervaly. Sluchem rozliší durový a mollový tónorod a počet tónů v souzvuku dvou nebo tří tónů. Znají stavbu mollové a durové stupnice a jejich předznamenání. Ovládají jednoduché transpozice. Dokážou vytvořit rytmický doprovod k vybraným písním. Chápe princip rozdělení hlasů. Vyzná se v největších českých skladatelích a jejich dílech. Věnují se i stavbě tvrdě malého septakordu Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila Historie a obory školy Ačkoliv byla škola založena již roku 1882, teprve v roce 1891 zemská rada oficiálně uznala existenci školy vznikl její první školní řád. Od roku 1899 jsou na škole vyučovány jednotlivé hudební předměty, jako je například hra na klavír, hra na smyčcové nástroje, dechové nástroje, hudební nauka a podobně. Od roku 1911 je od učitelů požadována odborná kvalifikace. Jaroslav Kvapil se školy ujímá roku V období 2. Světové války byla kapacita školy přesažena, z důvodu zavření škol podobného zaměření. Kantoři umožňovali soukromou domácí výuku. Roku 1951 se stává státní školou. V roce 1951 funguje škola jako cvičná škola na konzervatoř. V roce 1961 vznikly na škole čtyři obory. Roku 1963 se škola zaměřuje 10 SPÁČILOVÁ, G. Interview: Náhled do ŠVP studijního zaměření: Hudební nauka str. 6,7,8, 79. Základní umělecká škola Pavla Křížkovského s uměleckou profilací s.r.o. Brno, Kristenova 27 Brno

22 na přijímání mimořádně talentovaných dětí vznikly fotografické laboratoře a filmové oddělení. V roce 1968 škola umožňuje výuku dětí předškolního věku. 11 Škola nabízí čtyři umělecké obory. Je jím hudební obor, výtvarný obor, taneční obor a literárně dramatický obor. Nejstarším a nejrozšířenějším oborem Základní umělecké školy Jaroslava Kvapila je hudební obor. Žákům je nabízeno studium Přípravné hudební výchovy, na něj poté navazuje studium hry na nástroj či zpěv. Výuky se účastní čtyřicet pedagogů. Škola se prezentuje na mnohých představeních a koncertech. Mezi nabízené předměty patří například hra na klavír, hra na varhany, hra na elektronické klávesové nástroje, hra na smyčcové nástroje, hra na různé dechové nástroje, hra na bicí nástroje, hra na kytaru a jiné. Mezi netradiční předměty určitě patří výuka hry na cimbál, dudy, či harfu. Škola disponuje předměty sborový zpěv a kolektivní hra Školní vzdělávací program studijní zaměření na kytaru Následující informace jsou získány z možnosti nahlédnutí do školního vzdělávacího programu na základní umělecké škole Jaroslava Kvapila. V přípravném studiu žák zvládá a vyžívá techniku hry pravé i levé ruky. Setká se s možnostmi správného posedu i správného držení hudebního nástroje. Orientuje se v zásadách správného držení těla a nástroje. Hraje doprovod palcem na prázdných strunách k jednoduchým kytarovým melodiím. Pokud žák prvního ročníku základního studia I. stupně nechodil do přípravného ročníku, opět se setká s možnostmi správného posedu i správného držení hudebního nástroje, také s technikou hry pravé a levé ruky. Zvládá hru ze strun v pravé ruce, 11 Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila - historie [online] [cit ]. Dostupné z: 12 Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila - historie [online] [cit ]. Dostupné z: 22

23 zvládá střídání prstů na dvou strunách a je schopen hrát tříhlasé arpeggio. Je schopen hrát do první polohy kytarového hmatníku. Žák druhého ročníku zvládá současný úhoz palce a prstu. Ovládá hru melodie s doprovodem. Využívá základní výrazové prostředky (dynamika, fráze). Umí zahrát jednoduché dvojhlasé melodie. Orientuje se v jednoduchých stupnicích v rozsahu jedné oktávy v I. Poloze. Zvládá hru zpaměti. Ve třetím ročníku student zvládá současný úhoz pravé ruky. Hraje technikou tirando i apoyando a dbá na kvalitu tónu. Využívá zjednodušené akordy při doprovodné kytaře. Je schopen vyjádřit náladu skladby elementárními výrazovými prostředky, jako je dynamika, agogika, frázování. Dále je schopen hrát některé technické prvky jako například legato, glissando, staccato. Hraje stupnice v rozsahu dvou oktáv kvůli technice hry i orientace na hmatníku při hře v polohách. Setkává se s možností hry s dalším nástrojem. Mezi parametry čtvrtého ročníku patří schopnost hrát stupnici v rozsahu 2. oktáv i její kadenci. Dále využívání výrazových prostředků, jako jsou melodické ozdoby, přirozené flažolety. Hraní a znalost základní harmonické funkce při akordickém doprovodu. Je možné hraní v komorní a souborové hře. V pátém ročníku žák vyžívá barré mnoha způsoby, například při hře základních kadencí nebo při akordickém doprovodu. Setkává se s technikou hry rasguado a tremolo podle individuálních možností. Sehrává se s dalšími nástroji a je schopen hrát z listu jednoduché skladby. Do hry vkládá své vlastní výrazovými prostředky. V šestém ročníku se přidávají těžší technické dovednosti jako je hraní stupnice v rozsahu 3. oktáv, kadence a schopnost transpozice harmonických funkcí. V šestém ročníku se zpravidla učí technice tremola na hře intervalových stupnic. Žák sedmého ročníku zvládá základní nástrojovou techniku. Hraje s kvalitou tónu. Dokáže si naladit si nástroj. Prokazuje znalost základních tónin, zvládá hrát ve vyšších polohách. Dále prokazuje orientaci v notovém zápisu a rytmech. Je schopen 23

24 doprovodu podle notace nebo akordických značek nebo improvizovaného doprovodu. Hraje kadence. Zvládá ztvárnit obtížnější skladby různorodých stylů a žánrů. Hraje v komorních nebo souborových uskupeních. Zde uvedu školní výstupy jednoletého přípravného studia II. stupně vyučovacího předmětu: Hra na kytaru. V přípravném studiu II. se vyučuje individuálně. Zpravidla se koná jedna vyučovací lekce za týden. Je určeno především pro žáky, kteří se neúčastnili přípravného studia I. stupně, či absolvovali studium jiného zaměření a potřebují rozšířit své znalosti. Studium je věnováno správnému držení těla, hudebního nástroje, hře zpaměti. Také se věnuje správnému postavení rukou, úhozům palce a prstů pravé ruky či rozkladům na prázdných strunách. Žák je schopen doprovázet melodii basovými strunami. Snaží se dodržovat a orientovat se v rytmu. Výuka je dále zaměřena na hru ze strun, střídání prstů na dvou strunách a arpeggio. Žák hraje dvojicí prstů levé ruky v I. poloze kytarového hmatníku. Školní výstupy základního studia II. stupně vyučovacího předmětu: Hra na kytaru. Žák prvního ročníku by měl mít již zvládnutý posed, držení nástroje a postavení rukou. Měl by být schopen využívat dosažených návyků a dovedností, jako jsou úhozy tirando, apoyando, prstová technika obou rukou, rozklady a jiné. Měl by dbát na kvalitu tónu. Žák by se měl orientovat v notovém zápisu a jednoduchých hudebních útvarech a je schopen souhry s jiným nástrojem. Do přednesu skladby by žák měl být schopen: Zakomponovat výrazové prostředky, jako je dynamika, agogika, či frázování. Vyjádřit náladu skladby. Využívat znalostí harmonických funkcí. V druhém ročníku žák zahraje jak stupnici (v rozsahu 2. Oktáv), tak jejich kadence. Používá výrazové prostředky, jako jsou melodické ozdoby, přirozené flažolety, legato, glissando, staccato, a jiné. Ovládá hru zpaměti, do své hry je schopen 24

25 podle individuálních schopností zakomponovat techniku hry rasguado a tremolo. Hraje z listu. Žák třetího ročníku je schopen zvládat hrát plynule i ve vyšších polohách a základních tóninách, intervalové stupnice. Využívá melodických ozdob a jiných výrazových prostředků, jako jsou umělé flažolety, golpe, pizzicato, a jiné. Zvládá složitější rytmy a notový zápis. Žák využívá dosavadních schopností a dovedností, jako je technika baré a jiné. Využívá technické prvky a techniku hry na svůj hudební nástroj. Dbá na kvalitu tónu, dynamiku, způsob úhozu a jiné. Orientuje se v notaci i akordických značkách. Podle svých individuálních možností vytváří doprovod. Žák se zapojuje do komorní a souborové hry, zaměřuje se podle svých zájmů a předpokladů. Žák je schopen samostatného studia nových skladeb, využívá svých dosažených schopností a dovedností například interpretačních zkušenosti a jiné. Mezi možnostmi je i studium určené pro dospělé, které se realizuje výhradně formou individuálního vzdělávacího plánu se zaměřením: Hra na kytaru. Jsou brány v úvahu individuální zájmy, dispozice a potřeby jedince Přibližné osnovy předmětu hudební nauka Přípravná hudební výuka (PHv) je určena pro děti 5-6 let. Je určená především pro děti, které ještě nehrají na žádný hudební nástroj. Přípravná hudební nauka je zaměřena především na zpěvný projev, hlasový tón, střídání sólistů a skupin. Žáci vnímají vlastnosti tónu - především jejich výšku, souzvuky dvou tónů, pohyb jednoduché melodie (zdali klesá, stoupá atd.), rozlišují tempo (pomalé, rychlé, atd.). Žáci reagují na výrazný hudební rytmus. Jsou vedeni ke správném držení těla, dýchání a jiným rytmicko pohybovým složkám. Do výuky sou aplikovány Orffovy instrumentáře. 13 BARTOŠOVÁ, H. Interview: Náhled do ŠVP studijního zaměření: Hra na kytaru. Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila Brno, Třída Kpt. Jaroše 1939/24 Brno

26 Zde nastíním přibližnou osnovu hudební nauky 1-5 ročníku. Žáci hudební nauky se věnují zejména: určení mollového a durového tónorodu, rozlišuje těžké a lehké doby v 2/4 3/4 4/4 taktu. Orientují se v durových a mollových stupnicích, dovedou reprodukovat melodický, rytmický a grafický záznam. Učí se: italské názvosloví, transponovat, základní harmonické funkce, stavbu akordů a jejich obraty. Základně se orientují v dějinách hudby Základní umělecká škola Františka Jílka Historie a obory školy V roce 1950 byla na Mendlově náměstí zřízena hudební škola, ze které vznikla současná Základní umělecká škola Františka Jílka. V roce 1953 byla škola rozšířena o oddělení rytmiky. Toto oddělení se později stalo tanečním oborem. Sídlo školy bylo přesunuto na novou adresu ulice Hlinky. Další stěhování na ulici Hybešovu proběhlo roku O sedm let později, v roce 1972 byla zřízena pobočka v Brně-Žebětíně. Od roku 1973 do současnosti škola funguje na adrese Vídeňská 52 a 85 (dříve ulice Koněvova). Stejně jako Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila nabízí i tato umělecká škola studium čtyř uměleckých oborů. Je to hudební obor, výtvarný obor, taneční obor a literárně dramatický obor. Hudební obor na Základní umělecké škole Františka Jílka nabízí širokou nabídku výuky hry na hudební nástroje. Žáci zde mohou najít uplatnění v mnoha souborech, komorních seskupeních a orchestrech. Je tu k dispozici klávesové oddělení, které nabízí například hru na klavír. Dalším oddělením je smyčcové oddělení, které je zaměřeno na výuku hry na housle, violoncello 14 BARTOŠOVÁ, H. Interview: Náhled do ŠVP studijního zaměření: Hudební nauka. Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila Brno, Třída Kpt. Jaroše 1939/24 Brno

27 a violu. Mezi další vyučované předměty hry na hudební nástroje patří například i příčná flétna, která spadá pod dechové oddělení. Dále je tu vyučována hra na hudební nástroje, jako je akordeon, kytara, bicí nástroje a elektronické nástroje. Patří do souhrnného oddělení. Oddělení pěvecké má zároveň možnost výuky hry na klavír. Předměty hudební nauka a přípravná hudebná výchova pak umožňují získat elementární znalosti hudební teorie Školní vzdělávací program předmětu hudební nauka Hudební výuka se vyučuje od přípravné hudební nauky I. stupně do čtvrtého ročníku. Přípravná hudební nauka I. stupně se zaměřuje na práci s hlasem, žák zde rozvíjí intonační schopnosti, smysl pro rytmus a motorické schopnosti. Začíná se orientovat v notovém zápisu a rozvíjí hudební paměť formou nácviku a znalostí nových písní. Hudební nauka pro I. ročník až II. ročník je zaměřen hlavně na nejdůležitější hudební pojmy, intonaci a názvosloví. Dále se žáci věnují hlavně stavbě durových stupnic a kvintakordům. Učí se sluchově rozeznávat tónorod. Ve třetím ročníku se žák rozumí stavbě dur i moll. Dokáže určit intervaly. Chápe význam harmonických funkcí a vytváří vlastní jednoduchý doprovod. Má povědomí o výstavbě skladeb. V posledním ročníku je žák schopen orientovat se v učivu čtyřletého studia. K tomu 15, 16 se přidává orientace v hudebních formách. 15 Školní vzdělávací program Základní umělecké školy Františka Jílka. [online] [cit ]. Dostupné z: 16 KROČOVÁ, M. Interview: Studijní zaměření: hudební nauka. Základní umělecká škola Františka Jílka Brno, Vídeňská 52 Brno. 27

28 PRAKTICKÁ ČÁST 4 Hudební teorie a kytara na SKVB V této kapitole se budu věnovat výuce hudební teorie na naší škole. Pro pochopení a osvojení teorie žáky je důležité přímé ověření získaných vědomostí v praxi pomocí hudebního nástroje. Soukromá kytarová výuka Brno se snaží vybrat takové znalosti, které jsou nezbytné a výrazně pomohou muzikantovi ve hře na kytaru. Učivo přednáší jeden kantor, žáci jsou aktivně zapojováni do výuky v jejím průběhu. Vysvětlovaná teorie je přímo aplikována při hře na nástroj (kytaru). V momentě, kdy všichni žáci zkouší své teoretické poznatky přenést do praktické hry na kytaru, kantor je obchází a individuálně se zajímá o to, jak daný žák problematiku pochopil a co potřebuje vysvětlit. První část tohoto kytarového kurzu realizovaného na Soukromé kytarové výuce Brno, spojená s hudební teorií, nejprve seznamuje žáka se základní konstrukcí kytary - zejména s jejím hmatníkem. Hmatová orientace na hmatníku může být zapsána nejen klasickou notací, ale také pomocí tzv. tabulatur. 4.1 Základní seznámení s konstrukcí akustické a folkové kytary Akustická a folková kytara se řadí mezi strunné drnkací nástroje. Její tělo připomíná tvar osmičky. Obsahuje dvě rezonanční desky, které jsou spojené luby. V horní desce je otvor ve tvaru kruhu. Je tam proto, aby se dovnitř kytary vpouštěl zvuk z kmitů strun. Na horní desce je také připevněná kobylka. Na té je uchyceno šest strun. Pomocí kolíků se dají struny ladit. Čím více jsou struny pomocí kolíků napnuty, tím jsou schopny vydat vyšší tón. Struny jsou laděny po kvartách a jedné velké tercii (o intervalech více v kapitole intervaly). Nejvyšší se nazývá e 2, poté následuje struna h 1, g 1, d 1, a, e JIRÁSEK, Ondřej. Kytara a počítač: využíváme efekty a hudební programy při hraní, aranžování a skládání. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2005, 294 s. ISBN str

29 Je velmi důležité, aby se žák co nejrychleji zmíněných šest strun naučil pojmenovat. K tomu složí mnoho pomůcek. Nejznámější a na SKVB nejužívanější je vymyslet větu v níž každé slovo začíná na písmeno, jež značí danou notu. Příkladem můžu uvést větu: Emil hodil granát do atomové elektrárny. 4.2 Noty a tabulatury Zhruba do první poloviny 18. Století se místo notového značení užívaly tabulatury. Tabulatura přitom byla úpravou notového zápisu pro kytaru. Teprve od druhé poloviny 18. Století se začala užívat standardní notace. Tabulatury tedy nejsou novým objevem tohoto století, ale byly využívány již v historii. 18 Tabulatury umožňují zapsání výšky not jiným způsobem, než notovým značením a). Píší se pomocí čísel a tím znázorňují výšku tónu b). Číslo se umisťuje na konkrétní linku. Každá linka znázorňuje danou strunu na kytaře. Například vrchní linka znázorňuje strunu e 2. Dané číslo pak výšku tónu, kterou daná struna a příslušný pražec umožňuje. Například číslo 1 na horní lince tabulatury znázorňuje notu f 2, apod. 19 Obrázek 1: Tabulatury Zdroj: vlastní zpracování Délka not byla dříve zaznamenána pomocí nožiček. Nožičky měly stejný význam jako u klasických not. V dnešní době tabulatury délku not buď neukazují. Nebo se můžeme setkat pouze se zjednodušenými naznačenými praporky pod tabulaturovou 18 Klasická kytara španělského typu. [online] [cit ]. Dostupné z: str Tabulatura. [online] [cit ]. Dostupné z: str. 2 29

30 osnovou. Kratší čárka znázorňuje půlovou hodnotu, delší čtvrťovou, čáry spojené trámcem osminovou apod. c) Obrázek 2: Tabulatury Zdroj: vlastní zpracování Hraní podle tabulatur je v dnešní době velice praktické. Je výhodné je ovládat, neboť spousty písní a skladeb bývají často tímto způsobem zapsané a dostupné na internetové síti. Také samotná orientace na hmatníku je zjednodušená, neboť hráči ukáže přesné místo, které má stisknout a zahrát tak požadovaný tón. Mezi nevýhody tabulatur patří problémy se zápisem rytmu, a to zvláště u komplikovanějších rytmických struktur o více vrstvách. Dodržení předpokládaného rytmu je pak velmi problematické. I z toho důvodu si myslím, že je pro kytaristu nezbytné znát (spolu s tabulaturami) také noty. 4.3 Opakující se řada tónů Notová abeceda je složená z tónů od c po h a poté se znovu opakuje. Tato řada tónů společně tvoří tzv. oktávu. Je potřeba, aby se opakující se tónová abeceda rozlišila, jelikož každá opakující se řada má jinou absolutní výšku. Mezi nejčastěji užívané oktávy, patří určitě jednočárkovaná oktáva. K notám se přiřadí číslo jedna, aby bylo jasné, o jakou oktávu jde. Půjde tedy o řadu od c 1 po h 1. Obrázek 3: Oktávy Zdroj: vlastní zpracování 30

31 Nad tónem h 1 pak začne následující oktáva, nazývána dvoučárkovaná, poté následuje tříčárkovaná. Těchto opakujících se řad je nekonečně mnoho, ale nejčastěji se v hudbě obecně užívají tóny do pětičárkované oktávy. Pod tónem c 1 jsou tóny tzv. malé oktávy. Neoznačují se žádným číslem (tóny c h). Dále tóny velké oktávy, značící se velkými písmeny (C H), kontra oktávy k velkým písmenům se přidává číslo jedna (C 1 H 1 ) a subkontra oktávy (C 2 H 2 ). Tyto oktávy se ve hře na kytaru neužívají, přesto bývají žákům pro úplnost informací vysvětleny. Kytaristé užívají rozsah tónů, který jim umožňuje rozsah nástroje. U klasické kytary jsou to tóny E h 2. Tóny jsou zapisovány o oktávu výš, než znějí. Psané jsou to tedy tóny e h 3. Tato informace je žákovi sdělena pouze v případě většího zájmu o kytarový rozsah a s tím související problematiku. 20 Cvičení č.1 Pro ověření pochopení látky kantor dává cvičení tohoto typu: Obrázek 4: Cvičení č. 1 Zdroj: vlastní zpracování 4.4 Půltóny Po zvládnutí notové abecedy (c - h), se žák naučí i půltóny, vyplňující konkrétní diatonickou řadu. U stupnice C dur, která se používá jako výchozí systém, jsou mezi 20 LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd., v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, 56 s. ISBN str. 8 31

32 tóny e-f a h-c přirozené půltóny. Mezi zbývajícími tóny c-d, d-e, f-g, g-a, a-h jsou tóny celé. Abychom doplnili půltónovou řadu, budeme potřebovat snížit anebo zvýšit některé tóny. Kantor žákovi sdělí, že po doplnění všech půltónů do notové abecedy nám vznikne chromatická stupnice. Chromatickým zvýšením či snížením se tedy vyplní prostor mezi celými tóny. Vznikne tak stupnice složena ze samých půltónů. Další půltónová stupnice se nazývá alterovaná. Ta se skládá z chromatického vyplnění jednotlivých stupňů durové či mollové stupnice. Zachovají se tak tóny tónického kvintakordu. 21 Tóny zvyšujeme či snižujeme pomocí tzv. posuvných znamének. Žák musí bezpečně poznat, že daný znak tedy křížek nebo béčko symbolizuje zvýšení anebo snížení tónu a). V praxi se pak v podstatě jedná o posunutí se o pražec blíž ke kolíkům anebo dál od kolíků. Tím pádem je v oktávě spolu s půltóny dvanáct různých tónů b). 22 a) křížek # - zvyšuje notu o půltón, k původnímu názvu noty se přidává koncovka is (fis, cis, gis, dis, ais, eis his) bé - snižuje notu o půltón, k původnímu názvu noty se přidává koncovka es (hes - neboli bé, es, as, des, ges, ces, fes) odrážka - ruší platnost křížku nebo bé KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. 10. upr. vyd., (v Editio Bärenreiter Praha vyd. 1.). Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002, 178 s. ISBN str LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd., v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, 56 s. ISBN str LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd., v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, 56 s. ISBN str

33 Obrázek 5: Chromatická stupnice Zdroj: vlastní zpracování Díky uzpůsobení pražců na kytaře se poměrně snadno žákům vysvětluje, že nejmenší vzdálenost mezi dvěma tóny, jež se v dnešní době běžně používá, je půltón. Pro hráče na kytaru je pak díky uzpůsobení hmatníku kytary, skládající se z půltónů, jednodušší zvládnout orientaci na kytarovém hmatníku. U každé kytarové struny pak žákům vysvětlíme, jak noty v daném pražci bezpečně určit. Začneme strunou znějící ve výšce noty e 2. Pražec po pražci si postupně ukazujeme zvýšení tónu o půltón. Obrázek 6: Cvičení půltónu Zdroj: vlastní zpracování Žákům je potřeba vysvětlit i enharmonické tóny. Jsou to tóny, které se ve standardní notaci jinak píšou, ale stejně zní. Tedy tón stejné výšky se dá zapsat několika způsoby. 33

34 Příkladem můžou být stejně znějící tóny cis 1 a des 1. Jsou to tóny, které jsou jinak napsané ve standardní notaci. V tabulatuře se však značí stejným číslem ve stejném pražci a na stejné struně. 24 Obrázek 7: Enharmonické tóny Zdroj: vlastní zpracování U tabulatur je vzdálenost mezi tóny zapsána pouze pomocí přirozených čísel (0,1,2,3, atd.). Jiných znamének se zde neužívá. Tato řada čísel určuje dané pražce, které mají mezi sebou půltóny. Například mezi prvním pražcem a druhým pražcem stejné struny je půltón. Zapsáno to máme čísly 1 a 2 ležící na jedné lince. Celý tón je pak možno zahrát tak, že přeskočíme jeden pražec. Například zahrajeme tón na prvním a pak třetím pražci stejné struny. 24 BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

35 Cvičení č.2 Jeden z příkladů na procvičování půltónů: Obrázek 8: Cvičení č. 2 Zdroj: vlastní zpracování 35

36 Cvičení č.3 Jako praktické cvičení půltónů se na naší škole osvědčila píseň Život je jen náhoda- Ježek Jaroslav, Voskovec Jiří, Werich Jan. Je to dobré cvičení pro noty na prvních čtyřech pražcích. Pomůže tedy v orientaci na hmatníku. Obrázek 9: Život je jen náhoda Zdroj: Internetový zdroj 4.5 Intervaly Interval je výšková vzdálenost mezi dvěma tóny. První tón se nazývá základní. Druhý, ke kterému měříme vzdálenost, se nazývá intervalový. Základní názvy intervalů se značí latinskými číslovkami. Ty určují počet stupňů od základního tónu k intervalovému. Slovně nazýváme intervaly následovně: Vzdálenost mezi I. a I. je 36

37 prima, od I. k II. sekunda, od I. k III. tercie apod. Latinské číslovky označují počet stupňů od základního až k tónu intervalovému. Tóny se mohou zahrát buď harmonicky, tedy zní současně. Nebo melodicky, kdy se zahrají tóny po sobě. Vzniknou tak buď intervaly základní nebo intervaly jakosti. 25 Žákovi se názorně ukážou intervalové vzdálenosti na hmatníku kytary. Kantor předvede intervaly melodicky, aby žák viděl a slyšel dané vzdálenosti dvou tónů. Dále se žákovi vysvětlí rozdíl mezi čistými, velkými a) a malými intervaly b) s následnou vazbou na jednotlivé stupně stupnice. Cvičení č. 4 Procvičování malých, velkých a čistých intervalů. a) čisté a velké intervaly do kvarty Obrázek 10: čisté a velké intervaly do kvarty Zdroj: vlastní zpracování 25 KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. 10. upr. vyd., (v Editio Bärenreiter Praha vyd. 1.). Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002, 178 s. ISBN str

38 b) čisté a malé intervaly do kvarty Obrázek 11: čisté a malé intervaly do kvarty Zdroj: vlastní zpracování Zvětšené a zmenšené intervaly Mezi čisté intervaly patří první, čtvrtý, pátý a osmý interval. Z těch vznikají půltónovým zvýšením intervaly zvětšené a půltónovým snížením intervaly zmenšené. Z velkých intervalů (druhý, třetí, šestý a sedmý interval) vznikají zvýšením zvětšené intervaly, ale snížením o půltón intervaly malé. Teprve dalším půltónovým snížením intervaly zmenšené. Znalost intervalů pomůže kytaristovi hlavně v pochopení složení kvintakordů a septakordů (viz kapitola 4.8. akordy) Stupnice Po zvládnutí základních notových délek (viz následující kapitola) a při schopnosti orientovat se na alespoň prvních čtyřech pražcích, poté přistupujeme k výuce další důležité kapitoly v hudební teorii. Tou jsou stupnice a jejich předznamenání. 26 BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

39 Stupnice je řada tónů poskládaná podle daných pravidel. Nejznámější a nejčastěji užívané jsou dvě: durová a mollová Durová stupnice Durová stupnice je například stupnice C dur. V této stupnici nám vystačí základní hudební abeceda: c,d,e,f,g,a,h,(c). Proto je výhodné, ukázat si na ní základní pravidla obecně platná i pro další durové stupnice: a) Musí mít 8 tónů. První a osmý stupeň bude mít stejný název, ale různou výšku. b) Mezi prvním a druhým, druhým a třetím, čtvrtým a pátým, pátým a šestým stupněm je celý tón. Mezi třetím a čtvrtým, sedmým a osmým stupněm je půltón. Přehledněji toto pravidlo znázorňuje schéma C, C, P, C, C, C, P (celý tón, celý tón, půltón, celý tón, celý tón, celý tón, půltón). 27 Zde je znázorněno schéma C dur s vyznačenými celými tóny a půltóny: Obrázek 12: Schéma C dur Zdroj: vlastní zpracování 27 LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd., v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, 56 s. ISBN

40 Durovou stupnici samozřejmě nemusíme hrát jen od c, ale od kteréhokoli jiného tónu. Ve stupnici, vedené od jiného tónu než od c, musíme užít posuvných znamének. Jinak bychom nedodrželi správné intervaly mezi jednotlivými stupni, které má durová stupnice jasně dané. 28 Následující stupnice se již žák učí mechanicky. Naučí se předznamenání stupnic a stupnici hraje podle předepsaného prstokladu. Pokud si není jistý předznamenáním stupnice, může mu pomoci již zmíněné jednoduché schéma: C, C, P, C, C, C, P. Toto pravidlo popisuje přesná intervalová pravidla mezi tóny, které má každá durová stupnice. Stupnice je výhodné hrát přes celý hmatník s předepsanými hmaty, kvůli lepšímu prstokladu a zvýšení úrovně hraní. Hraní stupnic na jedné struně nám pomůže v hmatové orientaci. Díky tomuto způsobu hraní si lépe zafixujeme noty na celém hmatníku kytary. Kantor žákovi pomůže s vhodným prstokladem. Také se lépe osvojí základní intervalová pravidla durové stupnice. Díky tabulaturovému značení žák vidí, že každá durová stupnice má úplně stejnou vzdálenost mezi tóny, bez ohledu na to, jaké má předznamenání. 28 LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd., v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, 56 s. ISBN str

41 Obrázek 13: Stupnice Zdroj: vlastní zpracování Pomůcka na předznamenání durových stupnic Po zvládnutí učiva intervalů je nejlepší metodou naučit žáka předznamenání stupnic již osvědčenou metodou: kvintovým kruhem. Kvintový kruh je velmi známá pomůcka. Je to kruh, na kterém jsou zaznamenány stupnice ve směru hodinových ručiček. Další stupnice začíná vždy o čistou kvintu výš než ta předchozí a má vždy o křížek víc než předchozí stupnice. Například C dur má tóny: c 1, d 1, e 1, f 1, g 1, a 1, h 1, c 2. Kdežto G dur má tóny: g 1, a 1, h 1, c 2, d 2, e 2, fis 2, g 2. U stupnic s béčky je postup obdobný, akorát místo metodu kvintového okruhu se používá kvartový okruh. 41

42 Například C dur má tóny: c 1, d 1, e 1, f 1, g 1, a 1, h 1, c 2. Kdežto F dur má tóny: f 1, g 1, a 1, hes 1, c 2, d 2, e 2, f Mollové stupnice Kromě durových stupnic jsou ještě hojně užívané stupnice mollové. Ty jsou charakteristické hlavně tím, že mají mezi III. a I. stupněm malou tercii. Žákovi se vysvětlí, že existují tři druhy mollových stupnic: přirozená neboli aiolská, harmonická a melodická. Tři druhy mollových stupnic jsou proto, že v přirozené mollové stupnici chybí citlivý tón tj. půltón mezi VII. a následujícím I. stupněm. V harmonické stupnici je vytvořen umělý půltón zvýšením sedmého stupně. Tím sice splňuje požadavky po stránce harmonické, ale zároveň vznikne nezpěvný krok mezi VI a VII stupněm. Proto vznikla třetí mollová stupnice melodická. Ta se vyznačuje zvýšením i šestého stupně. Tím se z horního tetrachordu stane tetrachord durový. Řeší se to klesavou melodii, kde se užívá přirozená stupnice. 30 Mollové stupnice a jejich předznamenání Metoda jak se naučit předznamenání přirozených mollových stupnic je obdobná jako u durových. Mollové stupnice s křížky je výhodné se naučit podle kvintového kruhu a béčkové podle kvartového kruhu. Žák si musí dát pozor na fakt, že z těchto předznamenání vychází i harmonická a melodická stupnice, ty však mají - jak už jsem popsala v předchozích řádcích - i svá pravidla navíc. Budou mít o jeden či dvě posuvná znaménka víc než přirozená stupnice stejného charakteru Délky not V hudební teorii je kromě výšky not důležitá i jejich délka. Ve výuce začneme se základními druhy notových délek. 29 Hudební teorie. [online] [cit ]. Dostupné z: str KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. 10. upr. vyd., (v Editio Bärenreiter Praha vyd. 1.). Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002, 178 s. ISBN str Hudební teorie. [online] [cit ]. Dostupné z: str

43 Je několik možností, jak muzikantovi délku not vysvětlit: 1. Žákovi ukážeme tento jednoduchý hudební graf a vysvětlíme mu na něm, na kolik dob je daná nota a). Pokud žák tuto problematiku nechápe, jedna z variant je použití mimohudebních asociací. Samozřejmě je nutné vysvětlit spolu s notami také pomlky. Ty se počítají na stejném principu jako noty. Celá pomlka je stejně jako nota celá na čtyři doby. Půlová nota i pomlka jsou na dvě doby, čtvrťová pomlka a nota na jednu a osminová pomlka a nota na ½ doby. Obrázek 14: Délky not Zdroj: internetový zdroj 2. Osobně se mi nejvíce vyplatila metoda, kterou nazývám Krájíme jablíčko. b) (Hrátky s písničkou a flétničkami). Celé jablko nám zde znázorňuje notu celou. Rozkrojené jablko na dvě poloviny nám znázorňuje dvě noty půlové. Čtvrtiny jablka představují čtyři čtvrťové noty. 43

44 Obrázek 15: Délky not Zdroj: Knižní zdroj 3. Další osvědčenou metodou je přirovnání dob k číselným hodnotám. Celá nota je označena číslem čtyři, půlová číslem dva, čtvrťová číslem jedna, atd. Vztahy těchto not jsou pak vysvětleny na jednoduchých rovnicích. Příkladem: 4 (nota celá) = 2 (půlová nota) + 2 (půlová nota) 4 (nota celá) = 1 (nota čtvrťová) + 1 (nota čtvrťová) + 2 (půlová nota) S rytmem je spojen pojem metrum, tedy členění na takty. Každá píseň či skladba je rozdělená na časové úseky. Ty se nazývají takty. V taktu se střídají doby: přízvučná a nepřízvučná. První doba je přízvučná, nazývaná i jako těžká doba. Ostatní doby jsou nepřízvučné. Je to velmi důležitá část hudební teorie, a to hlavně pro doprovodnou kytaru, neboť při cítění těžké doby se jednodušeji volí správný druh taktu a s ním správné zvolení doprovodu. Dále máme druhy taktů. Nejčastěji se užívají tři druhy taktů. Takt dvoučtvrťový ( 2 / 4 ) a) ; takt tříčtvrťový ( 3 / 4 ) b) a takt čtyřčtvrťový ( 4 / 4 ), někdy nazýván jako takt celý (C) c) BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

45 Horní číslo uvádí, do kolika dob se v písni počítá, spodní číslo nám říká, jaká nota představuje jednu dobu. 33 Tato fakta žákovi pomohou zvolit především správný doprovod k různým písním. Je dobré, aby kantor při hraní zvoleného doprovodu počítal. Také je vhodné zdůrazňovat první dobu, aby žáci získali lepší cítění první doby. Druhy taktů - a s nimi související problematika - se na SKVB učí praktickou formou, tedy přehráváním na kytaru. Výukové praktiky této látky se neliší od výukových metod na jiných školách hudebního zaměření. Druhy taktů jsou běžnou součástí každého školního vzdělávacího programu hudebních nástrojů. Obrázek 16: Druhy doprovodů Zdroj: vlastní zpracování Samozřejmě je to užitečné i při hraní melodie. I zde je dobré tuto problematiku s žáky procvičit a slovně počítat. 33 LISÁ, Dagmar. Hudební nauka pro malé i větší muzikanty. 3. vyd., v Editio Bärenreiter Praha 2. vyd. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003, 56 s. ISBN str

46 Obrázek 17: Melodie Zdroj: internetový zdroj Po teoretické průpravě tedy učitel zpravidla přehrává danou látku na kytaru a žáci přehrávají po učiteli. Většina žáků pochopí délky not již po první lekci. Pokud má některý žák s touto problematikou, je doučována v hodinách kytary s jeho kytarovým lektorem. Zde vysvětlování pomocí tabulatur nedoporučuji, protože jak už jsem zmínila, v tabulaturách se délky not většinou neznačí. Žáci také dostávají domácí úkol, aby kantor zjistit, zdali danou problematiku pochopili. Cvičení č. 5 Zde žáci mají doplnit takt dle vlastního uvážení. Podmínkou je, aby byl úplný. Obrázek 18: Cvičení č. 5 Zdroj: vlastní zpracování 46

47 Triola Tři pravidelné noty dohromady na jednu dobu se nazývají triola. Ve čtvrťových taktech to bývají zpravidla noty osminové, které jsou spojeny trámcem, nad kterým je znázorněné číslo 3. Kantor je s žáky cvičí na cvičení skládající se ze samých triol. U hraní počítá na každou triolu (slovy ta-prva, ta-druha atd.) a žáci se rytmické úseky snaží opakovat Akordy Akord je souzvuk nejméně tří tónů. Skládá se zpravidla z tercii poskládaných nad sebou. Uvedu zde dva souzvuky, se kterými se žák setká nejčastěji. Jsou to trojzvuky a čtyřzvuky kvintakordy Žáky seznámíme nejdříve s trojzvuky. Základním akordem durové a mollové tóniny je tónický kvintakord. Skládá se z 1., 3. a 5. stupně dané tóniny. První stupeň je nejhlubší a jmenuje se podle něj kvintakord. Když porovnáme mollový kvintakord s durovým, zjistíme, že se tónově liší ve třetím stupni. Je to proto, že je třetí stupeň v mollovém kvintakordu o půl tónu nižší než v durovém. V kytarovém značení se s těmito akordy většinou setkáme následovně. Velké písmeno značí dur. Příkladem: A = A dur. Malé písmeno s příponou mi nám určuje mollový tónorod akordu. Příkladem: ami = a moll. Následně učitel přehrává akordy harmonicky a žáci zkouší sluchově rozeznávat durové akordy od těch mollových. I melodicky, aby žáci lépe slyšeli i viděli rozdíl mezi mollovým a durovým tónorodem. 34 BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

48 Obrázek 19: Kvintakord Zdroj: vlastní zpracování Obrat kvintakordu znamená, že změníme pořadí tónů v kvintakordu. Prvním obratem je sextakord, který začíná na třetím stupni. Dalším obratem je kvartsextakord, který má jako basový tón pátý stupeň tóniny. Kytaristé nejčastěji hrají rozložené akordy od prvního, nikoli od jiného stupně akordu. Protože obraty kvintakordů až na výjimky nezní dobře, používají se jen v určitých situacích. Pokud je přece jen potřeba označit potřebu použití obratů, používají se lomené značky, kdy je v čitateli napsán požadovaný akord a ve jmenovateli pak zaznačen požadovaný bas. Příkladem: C / E akord se skládá z tónů: e,g,c. Jedná se o akord C dur a jeho druhý obrat - sextakord. U doprovodné hry na kytaru, která se zpravidla přizpůsobuje poloze zpěvu či poloze jiného nástroje, je nezbytné ovládat transpozice akordů. Kromě durového a mollového kvintakordu se v hudební teorii běžně zmiňuje ještě zmenšený a zvětšený kvintakord. Zmenšený kvintakord obsahuje dvě malé tercie. Kvůli tomuto uzpůsobení nám zároveň vznikne zmenšená kvinta a). Zvětšený kvintakord obsahuje dvě velké tercie a zároveň vznikne zvětšená kvinta b). 35 Zmenšený kvintakord a zvětšený kvintakord se tedy značí snížením nebo zvýšením kvinty mollového či durového kvintakordu. Pomoci mohou jednoduchá kytarová cvičení, kde po zahrání mollového rozkladu kvintakordu na jedné struně 35 BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

49 posuneme kvintu souzvuku o jeden pražec blíže ke kolíkům a). Nebo v případě durového rozkladu posuneme kvintu o jeden pražec dál od kolíků b). Obrázek 20: Zmenšený kvintakord Zdroj: vlastní zpracování Obrázek 21: Zvětšený kvintakord Zdroj: vlastní zpracování Septakordy V další fázi můžeme přistoupit k používání čtyřzvuků. Je sedm druhů diatonických septakordů: tvrdě malý, měkce malý, zmenšeně malý, zmenšeně zmenšený, tvrdě velký, měkce velký a zvětšeně velký septakord. V praxi nejpoužívanějším čtyřzvukem je tvrdě malý neboli dominantní septakord. Kytarová značka dominantního septakordu se značí následovně: jméno akordu+7. Příkladem: G7. Číslice sedm se píše proto, že k durovému kvintakordu přidáváme malou septimu. Dominantní proto, že je to akord postavený nejčastěji na pátém stupni v dané 49

50 tónině. 36 Trénování tónického kvintakordu s příslušným dominantním septakordem se dobře aplikuje na lidových písních. Například Ach, není, tu není; Ach, synku, synku. Dalším používaným čtyřzvukem je zmenšeně zmenšený (krátce též zmenšený ) septakord, který se skládá ze zmenšeného kvintakordu (zmenšená kvinta je podrobněji popsaná v kapitole akordy kvintakordy) a zmenšené septimy. Stejně jako u kvinty se sníží i sedmý stupeň. Princip tréninku sedmého stupně je stejný, jako trénink pátého stupně a). tercií. Na závěr kantor předvede, že se zmenšeně zmenšený septakord skládá z malých Obrázek 22: Zmenšeně zmenšený septakord Zdroj: vlastní zpracování Zmenšeně zmenšený septakord se značí kytarovou značkou Akord+dim7. Například: Cdim7. Někdy se číslo sedm nepíše. Zmenšeně zmenšený septakord se 36 BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

51 skládá ze tří na sobě postavených malých tercií. Vyskytuje se například v harmonizaci písně Divoké koně od Jaromíra Nohavici. V hudební praxi bývá používán i tvrdě velký septakord, jehož kytarová značka je Akord+maj, někdy také Akord+maj7. Například Cmaj. Narozdíl od tvrdě malého septakordu má velkou septimu. 37 Kantor přehraje oba zmíněné septakordy melodicky v základním tvaru a poukáže na rozdíl mezi malou a velkou septimou a). Obrázek 23: Tvrdě velký septakord a tvrdě malý septakord Zdroj: vlastní zpracování Mezi septakordy s mollovým kvintakordem patří často užívaný měkce malý septakord. Značí se kytarovou značkou Akord+mi 7. Nebo Akord+m 7. Například: Hm 7. Měkce malý septakord se skládá ze souzvuku čtyř tónů. Kromě zmíněného mollového kvintakordu také malé septimy. 38 Kantor opět melodicky přehraje žákovi a poukazuje přitom na intervalovou strukturu hraných akordů v závislosti na vzdálenosti jednotlivých tónů. Tvrdě velký septakord a měkce malý septakord se vyskytuje například v písni Holubí dům. 37 BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str BAREK, Stanislav. Kytara: škola hry na kytaru - základní kurz. Vyd. 3. Praha: Svojtka & Co., 1999, 115 s. ISBN str

52 Obrázek 24: Holubí dům Zdroj: vlastní zpracování Posledním septakordem, který zde pouze uvedu, je zmenšeně malý. Zmenšeně malý septakord je složený ze zmenšeného kvintakordu a malé septimy. Značí se akordovou značkou Akord+mi7/5-. Například Cmi7/5-. Schéma ukazuje rozdíl mezi měkce malým a měkce velkým septakordem melodickým způsobem. Obrázek 25: Měkce malý a měkce velký septakord Zdroj: vlastní zpracování 4.9 Transpozice akordových značek Po zvládnutí této problematiky si určíme interval, o který chceme harmonickou linii doprovodu převést. Tedy převedeme píseň do jiné tóniny. Musíme přitom respektovat dané předznamenání stupnic. Velmi mnoho žáků chybuje opomenutím 52