Shigeru Ban. Seminární práce na předmět Současná architektonická tvorba. Téma Grafický projev architekta ZS 2010/2011, ČVUT FA. Vypracoval Jan Pelčík

Transkript

1 Shigeru Ban Seminární práce na předmět Současná architektonická tvorba Téma Grafický projev architekta ZS 2010/2011, ČVUT FA Vypracoval Jan Pelčík Vedoucí předmětu Ing.arch. Petr Vorlík, PhD.

2 Úvod Japonský architekt Shigeru Ban nijak nevyniká svým grafickým projevem (pokud se bavíme o ručních skicách), nepovažuje jej za tak důležitou součást své práce, alespoň ne natolik, aby musel své kresby ve větší míře prezentovat. V tomto směru se liší například od Zahy Hadid, která své kresby mileráda prezentuje i na samostatných výstavách, nebo studia OMA (nemyslím tím jen Rema Koolhaase), které je svým grafickým projevem také specifické, ikdyž podoba jejich pravděpodobně nejznámější knihy S,M,L,XL je výrazným kusem práce grafického designéra Bruce Mau. Životopisná data * 1957 Tokyo Southern California Institute of Architecture Cooper Union School of Architecture (u Johna Hejduka) Práce u Arata Isozaki, Tokyo, Japan 1984 Diplom na Cooper Union 1985 Založení vlastního atelieru Komisař Organizace spojených národů pro uprchlíky Porotce Pritzkerovy ceny kancelář Tokio, Paříž, New York vzory Mies van der Rohe, Le Corbusier, John Hejduk, Alvar Aalto Shigeru chtěl být architektem od 12 let. Po čas střední školy začal zároveň studovat design, kde se naučil pracovat se dřevem, papírem a bambusem, tradičními to materiály Japonska, které jsou pro něj důležité do dneška. V roce 1975, kdy mu bylo 18, se poprvé seznámil s dílem Johna Hejduka. Jeho dílo mě šokovalo. Stavby byly odlišné od toho, co viděl v Tokiu, tím ho začalo zajímat spojení Západu a Východu. Rozhodl se zapsat na Cooper Union, kde byl v tu dobu Hejduk děkanem. Tam nebyl přijat, tak se zapsal na SCI-Arc v Los Angeles, kde přednášeli architekti jako Wright nebo Neutra, kteří do západní moderny mísili japonské vlivy. Tedy téma, které zajímalo i Bana. Na Cooper Union potom objevoval Hejduka, Miese a Corbusiera, které uvádí jako své vzory. Před diplomem Shigeru přerušil školu a odletěl do Japonska, kde pracoval 1 rok v atelieru Arata Isozakiho. Poté se vrátil do USA, dodělal Cooper Union a po škole odjel zpět domů. Vzdělání tedy získal na školách ve Spojených státech, praktické zkušenosti v Japonsku. A jak sám říká, rád spojuje východní se západním. Praxe u Isozakiho prý byla velmi svobodná, lidé v atelieru měli dostatečnou volnost na rozvíjení svých schopností. Stejně tak přistupuje Ban i dnes, když vyučuje na školách v Americe i Japonsku, postupně učil na Tama Art University v Tokyu, Yokohama National University, Nihon University Tokyo, Columbia University v USA,

3 Keiko University Tokyo. Shigeru Ban sám sebe nepovažuje za architektonickou hvězdu (ikdyž to o sobě říká i Rem Koolhaas; a kdo jiný je tou star než právě on ) ani za nějak převratně inovativního architekta. Jen říká, že používá tradiční materiály netradičním způsobem. Vše začalo, když připravoval výstavu Alvara Aalta. Rozpočet byl malý a Shigeru Ban si všiml, že v kanceláři se povalují papírové trubky od papírů. To pak použil jako hlavní prvek pro celou výstavu a později začal používat i jako nosný prvek trvalých konstrukcí. Skici Shigeru Ban většinou neprezentuje skici konceptů nebo skici, které si kreslí během vývoje projektu. Prezentuje skici, které zobrazují finální stav. K některým projektům, které považuje za důležité, se objevují i ručně kreslené varianty půdorysů, které se objevovaly během stadia vzniku. Myslím tím hlavně jeho Curtain Wall House, který je jednou z jeho nejznámějších staveb. Je pak ale otázkou, zda tento dům je pro autora tak důležitý, že považuje za nutné jej přiblížit a vysvětlit i skicami, nebo svou radikálností se stal tak známým, že (odborná) veřejnost se domáhala podrobnějších informací a dalších skic a Ban tak pouze naplňuje poptávku. To málo skic a kreseb má podobu přesných, ikdyž od ruky, výkresů konstrukcí, detailů. Objevuje se jen velmi málo perspektiv nebo nějakých,,náladových kreseb, jde spíše o podklady, které pak jeho spolupracovníci jsou schopni převést do počítače a pak zadat do výroby. Má tak podobný styl práce jako například Martin Rajniš, který kreslení na papír jednoznačně upřednostňuje, přirovnává to k psaní dopisu plnicím perem versus posílání u. V kontextu japonských architektů však není Banův přístup nijak výjimečný. Většina nevybočuje mimo tradiční minimalismus a to se odráží jak ve skicách, tak i v monografiích nebo na webových stránkách. Prezentace projektů se většinou soustředí na vysvětlení provozu domu, jako například u Bow-Wow, kteří po Benátkách zahájili výstavu v Praze a kteří dům rozřežou i s interierem tak, aby byl pochopitelný vnitřní provoz domu. Při jejich práci s prostorem je to snad jediná možnost, jak srozumitelně projekt prezentovat. Philip Jodidio a Matilda McQuaid jsou autoři dvou monografií s uceleným přehledem díla Shigeru Bana. Do textu o grafickém projevu architekta je nutné obě zahrnout, protože jsou jedněmi z mála zdrojů, kde jsou skici k projektům k sehnání. V roce 1999 vyšla v Japonsku ještě kniha Shigeru Ban, Projects in Process, která se, soudě dle názvu, zabývá právě procesem vzniku staveb. Tedy věcí, kterou se dvě výše zmiňované knihy zabývají okrajově. A je i pravděpodobné, že se v ní další skici objevují. Kniha však vyšla v Japonsku a v Evropě, (natož v některé knihovně naší republiky), jsem ji nesehnal. Vzhledem k tomu, že knihy obsahují skici jen v omezené míře, nevysvětlují pomocí schémat, fotografie modelů se prezentují pouze u staveb, jejichž realizace je v plánu, nikoliv u

4 nerealizovaných projektů (nerealizované projekty jsou na webových stránkách, je jich 29 plus 21 soutěžních projektů), dá se z toho vyvodit, že pro Shigeru Bana je výsledek důležitější než proces. Respektive dělá stavby takové, které jsou pochopitelné a uchopitelné bez znalosti procesu vývoje. Srovnáme-li to například s dánskými BIG, je to přístup přesně opačný. Tam je znalost evoluce projektu poměrně důležitou součástí k jeho pochopení a po prvotním zmatení z nepřehlednosti projektu docházíme k závěru, že skupina Bjarke Ingelse dělá architekturu na základě velmi racionálních rozhodnutí. Ale ani Ban se samozřejmě nerozhoduje nějak náhodně. Při tvorbě monografie v rozhovoru s autorkou Matildou McQuaid se, jak sama prozrazuje v úvodu knihy, Shigeru Ban soustředil hlavně na konstrukce, o kterých mluvil většinu času. Jeho architektura je tedy v první řadě o konstrukcích. Pokud zahrneme i knihy do grafického projevu architekta a tedy do tématu této práce, pak se nám teze, že konstrukce je pro Bana tím nejdůležitějším aspektem, potvrdí. V knihách se neuplatňuje klasické členění projektů chronologicky, jak to používá většina monografií architektonických kanceláří, ani podle měřítka, jak s tím začala už zmíněná těžkotonážní S,M,L,XL, ale podle materiálů. A to materiálů pro konstrukce relativně netradičních papír, bambus, dřevo (to už je klasika) a prefabrikované konstrukce (dnes čím dál víc také klasika všech experimentátorů). A co je podstatné na konci každé kapitoly je část se statickými výpočty a záznamy z pevnostních zkoušek materiálů. Tedy aspekty, které jsou podle Bana podstatnější pro prezentaci projektu, než skici. Tedy výsledek důležitější než proces, konstrukce důležitější než materiál. Možná s tím souvisí i to, že se málokdy nechá fotit při práci, většinou prostě pózuje buď během rozhovoru nebo přednášky, nebo u některé ze svých dokončených staveb. Samozřejmě se ale nedá říci, že je proces vzniku stavby nedůležitý. Existují například krátké filmy ze stavby mostu, který má konstrukci z papírových trubek. Celou stavbu realizovali jeho studenti, dalo by se tedy říci, že film je spíše dokumentem o jejich práci než o vzniku stavby Shigeru Bana. On se pak nechá vyfotit opět u hotové věci. Příklady skic Naskenováno a nafoceno z monografie od Philipa Jodidia. Ve druhé výše zmiňované knize se skici prakticky nevyskytují, pouze axonometrická schémata staveb a části se statickými výpočty. Centre Pompidou - Metz- Francie

5 Curtain Wall House Japonský pavilon na EXPO 2000 v Hannoveru

6 Papírový dům

7 Závěr Pokud se věnujeme dílu Shigeru Bana, naše pozornost se upne pravděpodobně na jinou část jeho produkce, než jsou zrovna skici. Nicméně i na těch je znatelná jeho filosofie a přístup k architektuře. Používá málo barev, většinou jen jednu na zvýraznění důležitého prvku, například papírových trubek u papírových konstrukcí, nebo vybarví stromy, slunce a exponáty na skicách galerie. Jeho ruční skici konstrukcí dávají vědět o způsobu práce a o tom, na co klade důraz. V přístupu by se dal připodobnit k Martinu Rajnišovi i když má za sebou velké zakázky, rád staví i v malém měřítku. Používá přírodní materiály novými způsoby. A jak říká Otto Frei, který s ním spolupracoval na Japonském pavilonu pro Expo v Hannoveru Shigeru Ban is the future! Zdroje, literatura Matilda McQuaid: Shigeru Ban, Phaidon Press, ISBN-10: Philip Jodidio: Shigeru Ban Complete Works , Taschen, ISBN: (všechny skici jsou z této knihy)