VEŘEJNÁ SLUŽBA. Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky PUBLIC SERVICE. Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky VEŘEJNÁ SLUŽBA PUBLIC SERVICE Bakalářská diplomová práce Blanka Zahradníková Vedoucí bakalářské diplomové práce: PhDr. Kateřina Thelenová Olomouc 2012

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Praze dne 25.března 2012 podpis

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí práce PhDr. Kateřině Thelenové za poskytnutou podporu, odborné vedení, cenné rady a připomínky.

4 Obsah Úvod... 6 Teoretická část Sociální vyloučení a začleňování Systém pomoci v hmotné nouzi Životní minimum Existenční minimum Částka živobytí Hmotná nouze Příspěvek na živobytí Doplatek na bydlení Mimořádná okamžitá pomoc Nástroje řešení hmotné nouze Veřejně prospěšné práce Společensky účelná pracovní místa Krátkodobé zaměstnání Dobrovolnická služba Veřejná služba Obec a veřejná služba Organizace veřejné služby Realizace veřejné služby Praktická část Metodologie empirického výzkumu Cíl empirického výzkumu Pracovní cíle Předmět a objekt výzkumu Stanovení hypotéz a jejich operacionalizace Hypotéza hlavní Hypotézy pracovní Výzkumná strategie a metoda Výzkumná technika Průběh výzkumu Popis výzkumného vzorku Prezentace a interpretace dat z výzkumu Shrnutí dat Veřejná služba v Městské části Praha Městská část Praha Příspěvek na živobytí v Městské části Praha Metodika realizace veřejné služby v Městské části Praha Závěr Anotace Seznam použitých informačních zdrojů

5 Přílohy Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Seznam grafů Graf č. 1 Městské části Prahy organizující a neorganizující veřejnou službu Graf č. 2 Způsob organizace veřejné služby v Praze Graf č. 3 Zabezpečení úkolů spojených s veřejnou službou na úřadě městské části Graf č. 4 Odbory zabezpečující úkoly spojené s veřejnou službou Graf č. 5 Činnosti v rámci veřejné služby Seznam tabulek Tabulka č. 1 Přehled navyšování existenčního minima u nezaměstnaných osob Tabulka č. 2 Přehled navyšování existenčního minima u osob, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací a u osob zaměstnaných Tabulka č. 3 Maximální počet pracovních míst zřízených v jednom kalendářním měsíci v roce 2010 a náklady obce na veřejnou službu v roce Tabulka č. 4 Přehled osob v hmotné nouzi v listopadu a prosinci 2011 v Městské části Praha

6 Úvod Od ledna 2007 vstoupil v účinnost zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který změnil dosavadní systém sociální péče. Tento zákon byl během své působnosti několikrát novelizován. Jednou z novelizací, která je v účinnosti od ledna 2009, bylo zavedení institutu veřejné služby. Veřejnou službou se rozumí pomoc obci zejména při zlepšování životního prostředí, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoc v oblasti kulturního rozvoje a sociální péče. Tyto činnosti musí být vykonávány v zájmu obce. Zákonodárci ponechali na obcích rozhodnutí, zda budou veřejnou službu realizovat, či nikoli. Vložili však obcím do ruky nástroj, kterým je možno otupit hrany sporů mezi občany obce a osobami v hmotné nouzi. Často slýcháme, že dlouhodobě nezaměstnaní jen pobírají sociální dávky, aniž by pro společnost cokoliv udělali. Nyní se osoby v hmotné nouzi mohou podílet prostřednictvím veřejné služby na životu své obce a přispět tak k jejímu chodu. Pracuji na Úřadě městské části v Praze 18 na oddělení dávek hmotné nouze. Vzhledem k situaci, kdy na našem úřadě není zavedena veřejná služba, bych chtěla touto bakalářskou prací přispět k její realizaci. Cílem bakalářské diplomové práce je vytvoření metodiky realizace veřejné služby v Městské části Praha 18. Celá práce je rozdělena do dvou hlavních částí. V úvodu první, teoretické části, se zaměřuji na sociální vyloučení jako jeden z aspektů hmotné nouze a jeho souvislost s dávkami pomoci v hmotné nouzi. Dále čtenáře seznámím s dávkami pomoci v hmotné nouzi a uvedu vliv výkonu veřejné služby na tyto dávky. Představím veřejnou službu jako možný nástroj řešení hmotné nouze a teoretická hlediska její realizace. Zamyslím se nad přínosy veřejné služby jak pro obce, tak pro osoby, které ji vykonávají. Teoretická část se bude opírat zejména o zákony účinné do

7 V praktické části bakalářské práce budu zjišťovat zkušenosti s organizací a realizací veřejné služby v městských částech Prahy. Nezbytnou součástí bude i mapování podmínek a možností Úřadu městské části Praha 18 z hlediska její realizace. Zjištěná data pak zpracuji a aplikuji do metodiky realizace veřejné služby v Praze 18. Jsou různé pohledy na osoby závislé na dávkách sociální pomoci a na lidi sociálně vyloučené. Zavedení institutu veřejné služby může pozitivně ovlivnit veřejné mínění o lidech, jež pobírají dávky hmotné nouze. Může pomoci těmto lidem i lidem sociálně vyloučeným začlenit se zpět do dění v jejich okolí. 7

8 Teoretická část 8

9 1 Sociální vyloučení a začleňování Sociální vyloučení, začleňování a dávky hmotné nouze spolu úzce souvisí. Často jsou jediným příjmem dlouhodobě nezaměstnaných a sociálně vyloučených osob právě dávky hmotné nouze. V této kapitole vysvětlím, co je to sociální vyloučení, sociální začleňování, jaké faktory ovlivňují sociální vyloučení a jak souvisí sociální vyloučení s dávkami hmotné nouze a veřejnou službou. Sociální vyloučení či sociální exkluze se stává stále větším problémem. Termín sociální vyloučení označuje obvykle komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na životě celé společnosti, respektive nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťujícím vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt. Sociální vyloučení může mít různou úroveň a měnit se v čase. Fakticky znamená život v chudobě, bez účasti na trhu práce (u mladých lidí bez účasti na systematickém vzdělávání), bez přiměřeného bydlení, bez dostatečného příjmu, obvykle v izolaci či v malé skupině podobně deprimovaných lidí pohybujících se na okraji společnosti. Dlouhodobý pocit, že člověk nemá ve společnosti místo, je zdrojem chronického stresu. 1 Příklad Ztížený přístup ke společenským zdrojům můžeme ilustrovat na přístupu ke vzdělání v případě romských dětí. Romské děti v menší míře navštěvují mateřské školy. Jejich aklimatizace v základní škole bývá velkým problémem. Romské děti mají malou slovní zásobu, některým českým slovům nerozumí, protože používají jiné výrazy. Jejich rozumové schopnosti však přiměřeně odpovídají jejich věku. Přesto jsou tyto děti posílány do speciálních škol ne na podkladě jejich slabšího intelektu, ale na podkladě neporozumění. Vzdělání je jedním z faktorů, který vedle zaměstnání ovlivňuje postavení člověka ve společnosti. Jestliže Rom s nízkým vzděláním, žijící v sociálně 1 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce, 2003, s

10 vyloučené lokalitě žádá o práci, jeho pozice je daleko obtížnější a jeho snaha vymanit se ze sociálního vyloučení je tím ovlivněna. Jestliže se neustále takto potýká s neúspěchy, na svoji snahu rezignuje. Příčiny sociálního vyloučení sahají od individuálních až po systémové. Konkrétněji nízké sebevědomí, nízký příjem, nedokončené vzdělání, nedostatečné sociální dovednosti, špatné duševní i tělesné zdraví, nevyhovující bydlení, vysoký věk, vysoká úroveň kriminality v místě, nefunkčnost rodiny, závislost na návykových látkách, nezaměstnanost, chybějící zdravotní a sociální pojištění aj. Koncept sociálního vyloučení je komplexnější než pojem chudoby, který jím je postupně nahrazován. Sociální vyloučení totiž zahrnuje nejen ekonomickou, ale i sociální, politickou a kulturní perspektivu. 2 Sociálním vyloučením rozumíme proces, kdy jsou jedinec či skupina vytěsňováni na okraj společnosti a je jim tak zamezen přístup ke zdrojům, které jsou dostupné ostatním členům společnosti. Týká se vyloučení z ekonomického života společnosti v důsledku nedostatečných příjmů i vyloučení ze sociálního života společnosti v důsledku nedostatečného přístupu ke zdrojům, které jsou ve společnosti k dispozici. Ke zdrojům společnosti patří trh práce, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče a sociální ochrana. 3 Sociálně vyloučení jsou tak odříznutí od institucí a služeb, sociálních sítí a vzdělávacích a pracovních příležitostí. Jedinec, či celá skupina, kteří jsou ovlivněni procesem sociálního vyloučení, jsou ve většině případů nuceni řešit několik sociálních problémů najednou. Ocitají se v začarovaném kruhu, kdy jeden problém navazuje na druhý či se vynořují další problémy. Sociální problémy se prohlubují a jedinec přijímá nestandardní až patologické strategie řešení situace. Díky tomu se nemůže zařadit do společenského života a nastává tak vyřazení ze společnosti a sociální vyloučení. 2 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce, 2003, s KREBS, V. a kol. Sociální politika, 2007, s

11 Mezi nejzávažnější rizikové faktory ovlivňující sociální vyloučení patří 4 : Nezaměstnanost, hlavně dlouhodobá, nízký příjem, nízká kvalita zaměstnání, závislost na sociálních dávkách. Diskriminace. Nízké vzdělání a kvalifikace, nízké sebevědomí. Problémy s bydlením, bydlení na ubytovně, či ztráta bydlení, sestěhovávání do ghett. Zdravotní postižení, špatný zdravotní stav, stáří, nevyhovující hygienické podmínky, závislosti. Dluhy, neschopnost hospodařit s penězi, nové půjčky, lichva. Kriminogenní prostředí, zvýšené riziko být pachatelem, či obětí trestného činu. Špatné právní povědomí, neschopnost porozumět a uplatňovat vlastní práva a povinnosti. Nízká podpora vzdělávání dětí, špatné podmínky pro jejich vzdělávání. Apatie z dlouhodobého života v chudobě a opakovaných nezdarů. Z výše uvedených znaků, které ovlivňují vyřazení jedince či celé skupiny z běžného života na okraj společnosti, je patrné, že nejde pouze o teoretická východiska, ale vychází z praxe autorky této práce. Sociálně vyloučení lidé mají nálepku nepřizpůsobivých osob, kterým se nechce pracovat či dokonce specifické, kulturně odlišné skupiny. Tato nálepka je jim přiřknuta bez ohledu na jejich individuální schopnosti, vlastnosti a dovednosti. Nejviditelnější jsou v momentě, kdy žijí pohromadě v určitých lokalitách nebo mají viditelný, snadno rozpoznatelný vnější znak, jako je například barva pleti u Romů. 4 volně dle Sociální vyloučení grafické zobrazení, 11

12 Příklad Sociální vyloučení celé skupiny a její problematické zapojení do majoritní společnosti je v současné době vidět na příkladu Šluknovska. Zde se příčinou nepokojů stal zejména fakt, že do Šluknovského výběžku bylo sestěhováno, ať již z jakýchkoliv důvodů, množství Romů, kteří nemají dlouhodobě práci, jsou závislí na sociálních dávkách. To s sebou přináší mnoho problémů, např. vzrůstající kriminalitu a místní obyvatelé proti tomu protestují. K tomuto se přidala řada extremistických skupin, velký vliv má i moc médií. Situace v tomto regionu však poukazuje na hlubší problém. Chudinská ghetta vytvářejí svým sousedům nemalé potíže. Vznikem ghett tak dochází k narušení sociální soudržnosti. Jde však o problém sociální, nikoliv rasový, jak se snaží vyzdvihnout některé pravicové strany a hnutí či média. Sociální problém se však dá řešit pouze sociálními prostředky. Přičemž represivní prostředky a pomoc by měly být v rovnováze. Ochrana společnosti před nežádoucími jevy musí mít oporu v dostatečné zásobě pomoci lidem, kteří se jakýmkoliv způsobem ocitli v situaci sociálního vyloučení. Opakem sociálního vyloučení je sociální začleňování, sociální inkluze. Zákonem je tento pojem definován jako proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. 5 Sociální začleňování je proces, který formou podpory a intervence usiluje o změnu situace sociálně vyloučeného člověka směrem k běžnému životu. Jedná se o posun člověka, který se ocitl v nepříznivé situaci, jehož výstupem je změna situace. Často je tento proces rozdělen do několika dílčích úkolů a je potřeba zvládnout několik stupňů vedoucích k návratu do společnosti a běžného života. 5 3 písm. e) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 12

13 Sociálně vyloučení lidé lidé dlouhodobě nezaměstnaní, lidé bez domova, staří, nemocní, lidé s postižením, závislí, opuštění nebo chudí mají ústavou zabezpečena stejná lidská práva jako všichni ostatní lidé. Mají stejná práva, i když se ocitnou v situaci, kdy jsou existenčně závislí na sociálních dávkách či sociálních službách. Jedním ze základních problémů sociálně vyloučených, jak bylo uvedeno výše, je nezaměstnanost, kdy v případě, že tento stav přetrvává delší dobu, ztrácejí nezaměstnaní pracovní návyky, dovednosti, ale i sociální a společenské kontakty. Jejich šance na získání zaměstnání je nízká, často žijí v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti a mají nízké vzdělání. Tito lidé pak mají velké problémy uplatnit se na trhu práce. V případě evidence na úřadu práce a za podmínek stanovených zákonem, pobírají dlouhodobě nezaměstnaní sociální dávky ze sociálního systému, nejprve podporu v nezaměstnanosti, po uplynutí podpůrčí doby pak dávky hmotné nouze, případně čerpají dávky státní sociální podpory. 6 Součástí zákona o pomoci v hmotné nouzi je i institut veřejné služby či dobrovolnické služby, který se týká právě osob pobírajících dávky hmotné nouze. I veřejná služba může přispět k získání či obnovení pracovních návyků a dovedností a tím i k znovu začlenění sociálně vyloučených do života společnosti. Veřejnou službu můžeme také chápat jako nástroj prevence sociálního vyloučení. Veřejnou a dobrovolnickou službou se budu podrobněji zabývat v následujících kapitolách. 6 zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 13

14 2 Systém pomoci v hmotné nouzi Cílem této části textu je vysvětlení relevantních aspektů vztahujících se k cíli této práce, k vytvoření metodiky zavedení veřejné služby na úřadě městské části. Veřejná služba je ukotvena v zákoně o hmotné nouzi. Vysvětlím pojmy životní a existenční minimum, částka živobytí a jejich vztah k dávkám pomoci v hmotné nouzi, stav hmotné nouze a vymezím dávky, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi. Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon pomáhá osobám s nedostatečnými nebo žádnými příjmy k zajištění základních životních potřeb. V celém systému sociálních dávek, tudíž i v systému pomoci v hmotné nouzi, je rozhodující životní minimum. 2.1 Životní minimum Životním minimem rozumíme takový soubor statků a služeb, který umožňuje jednotlivci nebo domácnosti uspokojovat jejich potřeby ve společností uznané minimálně nezbytné míře. Je nejčastěji definováno jako práh chudoby, kdy občané, kteří se nacházejí pod ním, nemohou žít způsobem minimálně přijatelným v daném státě. 7 Životní minimum je společensky uznanou minimální hranicí příjmu, pod níž nastává stav hmotné nouze. Vymezuje výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost k dočasnému zajištění základních životních potřeb jejích členů na základní, skromné úrovni. Je kritériem, podle něhož se posuzuje příjmová nedostatečnost pro potřeby sociální ochrany občana nebo rodiny. Je základním parametrem pro stanovení částky živobytí. 8 Částka živobytí bude podrobněji rozpracována níže v bakalářské práci. 7 KREBS, V. Sociální politika. 2007, s KREBS, V. Sociální politika. 2007, s

15 Životní a existenční minimum je stanoveno zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. V částce životního minima nejsou zahrnuty nezbytné náklady na bydlení. Měsíční částka životního minima pro jednotlivce, který není společně posuzovaný s jinými osobami, činí 3126,- Kč. 9 Životní minimum společně posuzovaných osob je součtem všech částek životního minima jednotlivých členů domácnosti. Životní minimum společně posuzovaných osob činí 10 : pro první osobu v domácnosti 2880,- Kč, pro druhou a další dospělou osobu v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem, 2600,- Kč, pro nezaopatřené dítě ve věku od 15 do 26 let 2250,- Kč pro nezaopatřené dítě ve věku od 6 do 15 let 1960,- Kč pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let 1600,- Kč. Příklad: Životní minimum rodiny, kterou tvoří rodiče a 2 děti ve věku 8 a 17 let, kdy starší dítě studuje střední školu, žijící společně v domácnosti, bude činit pro první dospělou osobu v domácnosti 2880,- Kč, pro druhou dospělou osobu v domácnosti 2600,- Kč, pro nezaopatřené dítě ve věku od 6 do 15 let 1960,- Kč a pro nezaopatřené dítě od 15 do 26 let 2250,- Kč. Životní minimum této rodiny tedy bude 9690,- Kč ( = 9690). 2.2 Existenční minimum Existenční minimum je minimální hranice příjmů, která je zaručena všem obyvatelům a umožňuje zajištění základních životních potřeb na úrovni přežití. 11 Stanovení existenčního minima se týká osob, které nemají zájem 9 2 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů 10 3 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů 11 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů 15

16 účelně spolupracovat a řešit svoji nepříznivou sociální situaci, i když jim v tom nebrání žádné objektivní důvody. Zákon stanoví, že existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let. Existenční minimum je stanoveno ve výši 2020,- Kč. 12 Příklad: Existenční minimum rodiny, kterou tvoří rodiče a 2 děti ve věku 8 a 17 let, kdy starší dítě studuje střední školu, žijící společně v domácnosti bude činit pro první dospělou osobu v domácnosti 2020,- Kč, pro druhou dospělou osobu v domácnosti 2020,- Kč, pro nezaopatřené dítě ve věku od 6 do 15 let 1960,- Kč a pro nezaopatřené dítě od 15 do 26 let 2250,- Kč. Existenční minimum této rodiny tedy bude 8250,- Kč ( = 8250). 2.3 Částka živobytí Částka živobytí se odvíjí od částky životního a existenčního minima. Reaguje na základní životní potřeby jedince v určitém okamžiku či období v návaznosti právě na částku jeho životního minima, případně s ohledem na určité specifické potřeby, např. náklady spojené s nutností dietního stravování apod. Částka živobytí je stanovena pro každou osobu individuálně. Při stanovení částky živobytí společně posuzovaných osob se jednotlivé částky živobytí osob sčítají. U nezaopatřeného dítěte se vždy částka živobytí shoduje s životním minimem. 13 Částka živobytí se odvíjí od částky existenčního minima. K němu se zvýhodňuje, zda osoba je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce (částka existenčního minima se zvyšuje o 30 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby) a zda prokazuje vlastní snahu 12 5 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 16

17 získat zaměstnání (částka existenčního minima se zvyšuje o 20 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby). Dále se v částce živobytí zohledňuje, zda osoba využívá majetek, který lze využít ke zvýšení příjmů (částka existenčního minima se zvyšuje o 30 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby) a řádně uplatňuje své nároky a pohledávky (částka existenčního minima se zvyšuje o 20 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby). Jestliže se tyto částky sečtou, výše částky živobytí je stejná výši životního minima osoby. 14 Tabulka č. 1 Přehled navyšování existenčního minima u nezaměstnaných osob Zvýšení Jednotlivec Druhá a První další společně osoba od posuzovaná 15 let osoba věku Existenční minimum ,- Kč 2020,- Kč 2020,- Kč Aktivity v rámci úřadu práce - zvýšení příjmu vlastní o 30 % 331,80,- Kč 258,- Kč 174,- Kč prací Vlastní aktivita zaměřená na zvýšení příjmu vlastní o 20 % 221,20,- Kč 172,- Kč 116,- Kč prací Zvýšení příjmu využitím majetku o 30 % 331,80,- Kč 258,- Kč 174,- Kč Zvýšení příjmu uplatněním o 20 % 221,20,- Kč 172,- Kč 116,- Kč nároků a pohledávek Životní minimum ,- Kč 2880,- Kč 2600,- Kč Rozdíl mezi životním a existenčním minimem ,- Kč 860,- Kč 580,00 Kč Částka živobytí může za určitých okolností daných zákonem o pomoci v hmotné nouzi klesnout na částku existenčního minima. V případě, že osoba vykonávala veřejnou službu, může se s ohledem na počet odpracovaných hodin částka živobytí opět rovnat částce životního minima, či se ještě navýšit zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 17

18 Pro osoby pobírající dávku příspěvek na živobytí déle než šest kalendářních měsíců zákon o pomoci v hmotné nouzi stanovuje částku živobytí na úrovni existenčního minima. Částku živobytí lze navýšit, jestliže osoba vykonává veřejnou nebo dobrovolnickou službu v rozsahu minimálně 30 hodin měsíčně (částka existenčního minima se zvyšuje o 50 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby) a dále pak z důvodu zvýšených nákladů na dietní stravování dle druhu diety. 15 Pokud osoba prokáže, že má zvýšené náklady spojené s hledáním zaměstnání, zejména na dopravu, telefon a korespondenci, náleží jí ještě zvýšení částky živobytí o 300,- Kč. 16 Mezi tyto osoby nepatří ti, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací 17, osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby, které mají příjem z výdělečné činnosti, osoby, které jsou invalidní v prvním nebo druhém stupni a osoby, které vykonávají dobrovolnickou službu nebo veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci vyhl. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů: Snaha zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá u osoby starší 68 let, poživatele starobního důchodu, invalidní osoby ve třetím stupni, osoby pobírající dávky nemocenského pojištění z důvodu těhotenství a mateřství, osoby pobírající rodičovský příspěvek, osoby pečující o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II., III. nebo IV. stupni závislosti, nezaopatřené děti a osoby uznané dočasně práce neschopnými odst. 1 písm. g) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 18

19 Tabulka č. 2 Přehled navyšování existenčního minima u osob, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací a u osob zaměstnaných. Zvýšení Jednotlivec Druhá a První další společně osoba od posuzovaná 15 let osoba věku Existenční minimum 2020,- Kč 2020,- Kč 2020,- Kč Zvýšení z důvodu neposuzování snahy či z o 50 % 553,- Kč 430,- Kč 290,- Kč důvodu výdělečné činnosti Zvýšení příjmu využitím majetku o 30 % 331,80,- Kč 258,- Kč 174,- Kč Zvýšení příjmu uplatněním nároků a pohledávek o 20 % 221,20,- Kč 172,- Kč 116,- Kč Životní minimum 3126,- Kč 2880,- Kč 2600,- Kč Rozdíl mezi životním a existenčním minimem 1106,- Kč 860,- Kč 580,00 Kč Částku živobytí lze u osob, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací a u osob zaměstnaných, dále navýšit z důvodu zvýšených nákladů na dietní stravování dle druhu diety. 19 Příklad Osoba žije v domácnosti sama, její existenční minimum činí 2020,- Kč, životní minimum činí 3126,- Kč. Je evidována v evidenci uchazečů na úřadu práce (částka existenčního minima se zvyšuje o 30 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby, tzn = 1106, 30 % z 1106 = 331,80,- Kč), aktivně se snaží najít si zaměstnání (částka existenčního minima se zvyšuje o 20 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby, tzn = 1106, 30 % z 1106 = 221,20,- Kč), nemá žádný majetek, který lze využít ke zvýšení příjmu (částka existenčního minima se zvyšuje o 30 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby, tzn = 1106, 30 % z 1106 = 331,80,- Kč), nemá nároky ani pohledávky, které by mohla uplatnit (částka existenčního minima se zvyšuje o 20 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby, tzn = 1106, 20 % z 1106 = 221,20,- Kč), vykonala veřejnou 19 3 vyhl. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi 19

20 službu v rozsahu 35 hodin za měsíc (částka existenčního minima se zvyšuje o 50 % rozdílu mezi existenčním a životním minimem osoby, tzn = 1106, 50 % z 1106 = 553,- Kč) a nemá zvýšené náklady spojené s nutností dietního stravování ani zvýšené náklady spojené s hledáním zaměstnání. Částka živobytí této osoby bude činit 3679,- Kč ( , , , , = 3679). 2.4 Hmotná nouze Stav hmotné nouze je v zásadě situace, kdy osoba či společně posuzované osoby nemají dostatečné příjmy k zabezpečení základních životních potřeb a jejich celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení těchto potřeb vlastními silami na úrovni, kterou společnost uznává a považuje ji za přijatelnou. Současně si tyto příjmy nemůže vzhledem k věku, zdravotnímu stavu či z jiných objektivních důvodů zajistit či zvýšit a vyřešit tak vzniklou situaci vlastním přičiněním nebo za pomoci své rodiny. Zákon o pomoci v hmotné nouzi vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje či se práci vyhýbá. 20 Cílem tohoto zákona je nejen chránit občana, ale také ho motivovat k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojování životních potřeb, aby nebyl pouze pasivním příjemcem sociální pomoci, ale aby se aktivně podílel na řešení své sociální situace a získal tak znovu svoji sociální suverenitu. Poskytnutí pomoci ze systému dávek pomoci v hmotné nouzi vždy předchází individuální posouzení konkrétní situace, ve které se osoba či společně posuzované osoby nachází podle podmínek stanovených pro poskytnutí jednotlivých dávek. Zákon o pomoci v hmotné nouzi rozlišuje dvě základní situace, kdy se osoba nachází v hmotné nouzi 21 : 20 Systém pomoci v hmotné nouzi, odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 20

21 jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení a služby s bydlením bezprostředně spojené. Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou 22 : příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc. Dále v textu vysvětlím jednotlivé položky Příspěvek na živobytí Příspěvek na živobytí je základní dávkou pomoci v hmotné nouzi, která je určena k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb. Nárok na příspěvek na živobytí má osoba nacházející se v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí. 23 Za příjem se pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi považuje 24 : a) 70 % z čistého příjmu z výdělečné činnosti, b) 80 % z náhrady mzdy po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti a z dávky nemocenského pojištění nebo z podpory v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci, 22 4 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 24 9 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 21

22 c) 100 % z ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu 25, s výjimkou příspěvku na živobytí. Za přiměřené náklady na bydlení se podle zákona o pomoci v hmotné nouzi považují skutečné náklady na bydlení, nejvýše však do výše 30 %, a v hlavním městě Praze do výše 35 % příjmu osoby nebo společně posuzovaných osob. 26 Výše příspěvku na živobytí činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou živobytí osoby nebo společně posuzovaných osob a příjmem osoby nebo společně posuzovaných osob. 27 Příklad: Částka živobytí rodičů se třemi nezaopatřenými dětmi ve věku 16, 12 a 3 roky bydlících v Praze činí 11290,- Kč ( = 11290). Příjem těchto společně posuzovaných osob činí 5610,- Kč. Jestliže z tohoto příjmu odečteme 35 % přiměřené náklady na bydlení ( ,5 = 3646,5), zjistíme, že jejich příjem je nižší než částka živobytí těchto společně posuzovaných osob. Výše příspěvku na živobytí bude činit rozdíl mezi částkou živobytí a jejich příjmem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení ( ,5 = 7643,5), tj. 7644,- Kč Doplatek na bydlení Doplatek na bydlení v systému pomoci v hmotné nouzi řeší nedostatečný příjem osoby v souvislosti s úhradou nákladů na bydlení. Jeho účelem je pomoci osobám v hmotné nouzi krýt odůvodněné náklady na bydlení v těch případech, kdy jejich příjem po úhradě nákladů spojených s bydlením nestačí k úhradě jejich živobytí. Pro účely doplatku na bydlení se osoba nachází v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení 25 zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů 26 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 22