III. SÍDLIŠTNÍ OBJEKTY

Transkript

1 III. SÍDLIŠTNÍ OBJEKTY V areálu velmožského dvorce a v jeho bezprostředním okolí bylo objeveno celkem 128 číslovaných sídlištních objektů 1 kromě pozůstatků dalších staveb, z nichž se zachovaly jen ojedinělé kůlové jamky nebo nakupeniny kamenů, střepů, kostí, mazanice a rozmetané zbytky ohnišť, takže jejich tvar a funkce se nedaly zjistit. Z uvedených 128 objektů, z nichž tři jsou zdvojené (36, 106, 107), neboť bylo rozlišeno, že jde o dvojice superponovaných stavebních pozůstatků tedy celkem 131 objektů se nacházelo 75 uvnitř velmožského dvorce a 56 vně jeho opevnění. Rozbor keramiky nadto ukázal, že časově s dvorcem souvisí uvnitř jeho areálu 41 objektů a vně jeho ohrazení jen 32 objektů; z ostatních jsou 2 povelkomoravské, 45 bezpečně nebo s jistou pravděpodobností časněslovanských a 11 je chronologicky nezařaditelných, neboť neposkytly vhodný datovací materiál ani vertikálně či horizontálně stratigrafické souvislosti. Sídlištní objekty lze rozdělit na větší stavby poměrně složité konstrukce a na menší jámy sloužící vesměs hospodářským účelům v nejširším smyslu slova. Stavby je možné třídit podle archeologicky zjistitelných konstrukčních prvků, tj. podle vztahu k úrovni terénu (stavby zahloubené a nadzemní), 2 a podle příznaků svědčících o konstrukci stěn (podezdívky, kůlové jamky, žlábky, otisky v mazanici, prokazující stěny srubové, kůlové, pletené prosté nebo s rámem). Současně je nutné sledovat i hlediska účelová, podle nichž lze stavby rozdělit na obydlí, dílny, hospodářské stavby (chlévy, stodoly, sýpky aj.) a kultovní stavby. Vzhledem k tomu, že účelovost není zpravidla odvoditelná jen z konstrukčních prvků, ale též z inventáře, který nemusí být vždy k dispozici (např. u nadzemních staveb), je účelový princip zatlačován při třídění na druhé místo, neboť u řady objektů nemůže být účel bezpečně zjištěn. 3 Izolovaně stojící pozůstatky otopných zařízení pokládám většinou za součást větší obytné nebo dílenské stavby nebo aspoň přístřešku, jehož konstrukční prvky se nezachovaly. Jámy jakožto zahloubeniny menší než 4 m 2 lze třídit morfologicky podle půdorysu a řezu, případně i podle obsahu. Zjištění původního účelu je u nich ještě problematičtější než u staveb. 39

2 1. STAVEBNÍ MATERIÁL Stavebním materiálem použitým při budování sídlištních objektů velmožského dvorce bylo dřevo, hlína, kámen a malta, které jsou doložitelné archeologicky. Dá se předpokládat i použití rákosu, slámy, drnu a mechu, zejména při pokrývání střech, omítání stěn a těsnění spár. Dřevo bylo hlavním stavebním materiálem; s výjimkou kostela z něho byly vystavěny všechny sídlištní objekty. Ze vzorků uhlíků odebraných při výzkumu sídlištních objektů byl nejčastěji zjištěn dub a dále jasan, topol, javor, jilm, vaz, jedle, borovice, brslen, habr, hloh, kalina, svída, vrba, líska. 4 Část uhlíků zřejmě pochází z topiva, jiné jsou však pozůstatkem stavebního materiálu. Dřevo se mohlo uplatnit ve formě kulatiny (případně půlkuláčů nebo přitesaných trámců) při roubení srubů, při budování nosné konstrukce kůlové střechy, při stavbě palisády a palisádových stěn domů (k tomu byl vhodný dub, jasan, jilm, vaz, javor, jedle, borovice); ve formě štípaných desek při zřizování zasouvaných (dražených) stěn, dveří, vrat, truhlic aj., v podobě tyčoviny při zapouštění palisádových stěn, k zhotovování nosné konstrukce pletených stěn, při vytváření střešního skeletu, i ve formě proutí při pořizování pletených stěn a plotů (k tomu byly vhodné vrba, líska a patrně i jiné keřovité dřeviny). 5 Základní druhy dřevěného stavebního materiálu lze archeologickou cestou rozlišit jen částečně: kruhové kůlové jamky jsou stopami po dřevěných kulacích, drobnější jamky se zahrocenými dny zanechala tyčovina, mělké úzké žlábky svědčí o pletených stěnách nebo plotech, širší a hlubší žlábky ukazují na palisádovou stěnu. Hlína byla používána po promíšení vodou, plevami, sekanými stébly a pískem v lidové architektuře k vymazávání spár, případně k omazávání celých dřevěných, zejména pletených stěn od neolitu až donedávna. 6 Výmazy stěn podléhaly přirozeně velmi rychle zkáze nejen v době existence stavby (proto musely být často obnovovány), 7 ale i po jejich zániku, kdy se vlivem povětrnostních podmínek zcela rozpadly a splynuly s okolní hlínou. 8. Zbytky výmazu se zachovaly jen tehdy, bylyli vypáleny a dostalyli se pod destrukci, kde nezvětraly. Právě tyto zachované kusy nesoucí otisky vlastní konstrukce stěn a stopy jejich povrchové úpravy mají základní význam pro rekonstrukci dřevěných stěn, 9 neboť samo dřevo se v našich podmínkách většinou nezachovalo. Mezi vzorky mazanice odebranými ze sídlištních objektů dvorce 10 byly zastoupeny tři druhy: 1. mazanice silně promíšená plevami a rostlinnými stébly; 2. mazanice promíšená v různém stupni pískem a kaménky; 3,, mazanice s příměsí obou výše uvedených složek. Podle druhu otisků a povrchové úpravy lze rozlišit fragmenty: 1. amorfní, svědčící pouze o použití výmazu, aniž se dá určit, zda pochází ze stěn, z otopných zařízení nebo z pekáčů; jsou nejčastější a nacházejí se v různém množství prakticky ve všech objektech; 2. jednostranně vyhlazené; pokud mají poškozený rub 40

3 svědčí též pouze o omazávání stěn, aniž prozrazují jejich vnitřní konstrukci; 3. oboustranně vyhlazené jsou již podstatně vzácnější (obj. 5, 18, 42, 48, 67, 70, 71, 72, 84, 87, 97, 105, 111); snadno je lze zaměnit za dna pekáčů a jejich svědectví o rázu stěn není jednoznačné; rub snad představuje otisky hladkých desek pocházejících buď z rámu pletené stěny, z palisádové stěny ze štípaných dřev, nebo stěn zhotovených zasouvací technikou; 4. s otisky prutů (obr. 7:1 5, 9 11; tab. V:16 26) ať již oboustrannými (obj. 81, 116), nebo jednostrannými s hladkým lícem (obj. 20, 42, 46, 66, 69, 71, 75, 84, 87, 102, 103, 104, 105, 107, 109, 126), někdy poškozeným (mimo uvedených ještě obj. 68), svědčí jednoznačně o použití pletených stěn. 11 Nedovolují ovšem poznat, zda šlo o stěnu zapouštěnou přímo do země (to mohou prokázat jen žlábky, pokud stěna zasahovala do podloží) nebo do dřevěných rámů. 5. Zlomky mazanice trojúhelníkovitých průřezů (obr. 7:6 8; obj. 42, 49, 63, 68, 73, 74, 105) svědčí nejspíše o použití srubové techniky. Stejný průřez mazanice by se přirozeně mohl objevit i při zasouvaných stěnách z břeven nebo u stěn palisádových; kontrolou pro tyto případy by byl výskyt kůlových jamek v linii stěny. Tato Obr. 7. Zlomky mazanice s otisky dřevěné konstrukce stěn. 41

4 verifikace se stává neúčinnou v případě použití podvalových trámů, jejichž zobecnění se však předpokládá až v pozdější době. Není vyloučeno, že hlíny bylo využito i jiným způsobem, např. k vytváření přístěnných násypů zpevněných kameny, k stavbě hliněných nabíjených stěn apod., nelze to však archeologicky spolehlivě prokázat. Kámen se nacházel téměř ve všech stavbách, většinou však jen v menším množství, takže s výjimkou kostela nelze označit žádnou stavbu za celokamennou. Vysvětlení přítomnosti kamenů v mnohých stavbách zůstává nejasné; snad šlo o zbytky dílčího dláždění podlah nebo prostoru kolem vchodu, případně pozůstatky zídek kolem stěn. V několika případech byl zával výplně zahloubených staveb kameny velmi nápadný (obj. 20, 29, 98, 67), zůstává však stejně těžko vysvětlitelný jako výskyt jednotlivých kamenů v celé řadě dalších objektů. Někdy je zřejmá souvislost kamenů s otopnými zařízeními (obj. 26, 42, 45, 75, 76, 81, 84, 86, 111, 116, 117, 118, 127, 128). Pouze v několika případech tvořily kameny podezdívku, ať již ve formě základových zídek nasucho kladených (obj. 24), nebo spojovaných maltou (obj. 37, 82), nebo ve formě jednovrstevných pruhů kamenů (obj. 36, 83, 102) zalévaných někdy maltou (obj. 25, 35, 94, 95, 97). Petrograficky byl zkoumán kámen z objektů 25, 36, 37, 86, 88, 100, 102, 105, 106, 111, 112, 116, 117, 118 J. Šteklem, J. Tejkalem a J. Malinou. Bylo zjištěno, že zastoupení hornin je v stavebním materiálu ze sídlištních objektů jiné než u zdejšího kostela. Převahu mají písčité vápence, kdežto pískovce s kalcitickým tmelem, písčité vápence s otisky měkkýšů a oolitické vápence jsou zastoupeny v menším až nepodstatném měřítku. U otopných zařízení se nadto vyskytuje rula, granulit a křemenné pískovce. Většina tohoto materiálu pochází z jihozápadních svahů Bílých Karpat a ze sousedních okrajových oblastí Vídeňské pánve, pouze část byla patrně vybrána z místního říčního štěrku. 12 Na možnosti historické interpretace petrografických poznatků jsem upozornil jinde. 13 Malta a omítka se našla v obj. 20, 25, 29, 35, 37, 82, 94, 97, a 98. Zatímco v obj. 20, 29 a 98 jde patrně o součást výplně pocházející z jiných destruovaných staveb, v ostatních uvedených objektech je nedílnou součástí stavební konstrukce. Exaktním rozborem malty ze sídlištních objektů se dosud nikdo nezabýval. Makroskopicky lze odebrané vzorky podle laických hledisek rozdělit do několika skupin: 1. Sedavá malta s otisky kamenů (tab. V:6 8) ze základů nebo z podezdívek je převážně z jemného písku (velikost zrn do 0,5 mm), v němž jsou patrna větší bílá zrna vápna (p 2 3 mm, někdy i více). Červená zrnka přepálené hlíny jsou výjimkou. Malta je poměrně snadno drolivá. Táž malta se objevuje i s otisky prutů (tab. V:ll, 12). 2. Bělavá tvrdá malta z hrubšího písku i z velkých kaménků (p 1 2 cm) s velkými zrny vápna (p 1 cm) a s poněkud větším množstvím zrnek přepálené hlíny. Vzhledem k tvrdosti malty není vyloučeno, že jde o maltu s příměsí drceného tufitického pískovce, kterou 42

5 nabývala charakteru hydraulických malt odolávajících agresivním zemním vodám. Taková malta byla zjištěna v základech kostela Velmi tvrdá omítka jemné struktury s vyhlazeným, ale neobílených povrchem (tab. V:5, 9, 14, 15). Není vyloučena tufitická příměs jako u předešlého druhu. Některé kusy nesou náznaky otisků prutů. 4. Omítka stejné struktury a drolivosti jako sub 1), avšak na povrchu hrubě vyhlazená a obílená. Nátěrová vápenná vrstva je většinou velmi hrubá, s příměsí písku, popraskaná (tab. V:l 4, 10, 13). Na lomu je jasně patrná síla nátěrové vrstvy dosahující 1 2 mm. Na některých vzorcích se zdají být dvě nátěrové vrstvy. Nálezy malty ze sídlištních objektů dokazují, že některé jejich části byly budovány z kamene na maltu a jejich dřevěné stěny byly někdy omítány vápennou omítkou a bíleny. 2. ZAHLOUBENÉ STAVBY Zahloubené stavby jsou při archeologickém výzkumu zjišťovány v řezu nad podlahou, 15 a to v různé výšce nad ní. Měřitelná hloubka neodpovídá hloubce původní, neboť ta je dána původní úrovní terénu, 16 která není vždy bezpečně zjistitelná. Podle rozdílu v hloubce se hovoří o stavbách zemnicového (nad zemí byla jen střecha) nebo polozemnicového rázu (nad zemí byla vedle střechy i část stěn), i když dosavadní diskuse nedospěla k stanovení jednoznačných rozlišovacích znaků a rozměrů. 17 Kromě toho termíny zemnice a polozemnice se ustálily jen pro označení zahloubených obydlí. Zahloubené stavby měly jak obytný, tak dílenský i hospodářský účel (tab. 1 8; VI VII). Zahloubená obydlí zemnice Za obydlí jsou označovány stavby, které jsou vybaveny otopným zařízením a mají dostatečné rozměry pro odpočinek jednoho člověka nebo malé rodiny (v prvobytné společnosti v hlubším pravěku i větších kolektivů). Postulovaná velikost obydlí je velmi relativní (u zemnic se počítá s m 2 užitkové plochy). Rozlišování obydlí komplikuje skutečnost, že byly obývány i stavby nevytápěné a naopak ohniště bylo příznakem mnohých dílenských staveb, které nemusely být vždy současně obývány. 18 Zemnice jsou obydlí zapuštěná v různé hloubce do země. Na problematičnost kritérií pro rozlišování zemnic a polozemnic 19 upozornil V. Hrubý; 20 držím se proto uvedeného jednotného označení. V současné době se dělí zemnice podle půdorysu na dva typy. První typ (tab. VII:1), rozšířený 43

6 ZAHLOUBENÉ STAVBY Přehled základních údajů Obj. Tvar Půdorysné roz Hloubměry ka v cm v m 1 Plocha v m 2 Orientace Druh otopného zařízení Umístění otopného zařízení 20 oválný 5,4 X 3, ,5 JZSV ohniště v SV rohu 63 oválný 3,8X2 40 7,6 JZSV ohniště v JV části 71 oválný 3,2 X 3, ,2 JZSV hliněná pec uprostřed 84 ledvinovitý 4,2 X 2, JZSV ohniště v J Části B6 čtvercovitý 2,8 X 3, JZSV kamenná pec v J rohu 98 oválný 3,5 X 3, JZSV ohniště v S rohu 118 oválný 3,3 X 3, JZSV 66 vejčitý 6,3 X 4,7 30T00 25 ZV čtverc. + obdélník. protáhlý eliptický 5,5 X 5,5 5,8 X ,7 X 7, ZV 3,4 X 2,2 45 5,7 6,5 X 2,5 (7X4) 14 X 2,6 až 3, kamenná pec ohniště? hlin. pec? 45 JZSV 2 ohniště hliněné pece při JV stěně uprostřed v SZ a SV rohu v SV rohu ZV JZSV JZSV 3,6 X 1, ,5 JZSV 73 oválný 3X1, SZJV protáhlý obdélník. lichoběžníkovitý lichoběžníkovitý obdélnikovitý lichoběžníkovitý obdélníkovitý 11,7 X 2, JZSV 3,85 X 1, SZJV 101 oválný 3,1 X 1, ,5 J ZS V 106a oválný 11,45X0,9 až 2, JZSV 44

7 Podlaha Stěny Vchod Konstrukční prvky Účel Časové zařazení Vztah k dvorci Tab. rovná pletené deskové na JZ straně lavice obydlí pozdní vně 1:4 VI :2 mísovitá srub obydlí vně 3:4 šikmá ve V rohu jámaobiln. obydlí vně 3:2 nerovná pletené obydlí uvnitř rovná 2 kůl. jamky uprostř. stěn mísovitá obydlí rovná nerovná s jámou pletené nerovné vanovité nerovná s jámou pletené v rámech pletené v rámech 1 kůl. jamka uprostř. stěny na JZ straně na J straně mísovitá vanovitá pletené na JZ straně 4 kůlové jamky 6 kůl. jamek na podél, ose 3 kůl. jamky 2 obv. žlábky obydlí vně starší uvnitř 2:3 VII:4 VII:1 1:1 4:3 VII:5 obydlí vně 9:2 dílna hrnč.? kovárna chlév pekárna hospod, stavba kleť pletené v rámu chlév nerovná pletené nerovná srub vanovitá 1 kůlová jamka hospod, stavba hospod, stavba chlév rovná chlév vanovitá vanovitá pletené na SV straně na JZ straně 4 kůlové jamky 1 kůlová jamka hospod, stavba mladší mladší mladší starší mladší vně 3:1 vně uvnitř 6 VII:3 8 VI :1 vně 2:2 uvnitř vně 2:1 IX :1 5 IV :3 vně 1:2 časněslovanská stupňovitá časněslovanská mladší mladší mladší vně 3:3 vně 7:2 VII:2 uvnitř 4:4 uvnitř 39:5 chlév uvnitř 7:1 45

8 od ukrajinského Levobřeží po NDR a od jižního Polska po Bulharsko a Jugoslávii, má přibližně čtvercovitý tvar, plochu 5 20 m 2, kolmé zahloubení, kůlovou konstrukci opěrného systému střechy, případně stěn a pec (výjimečně ohniště) v rohu; uvedené znaky pokládá za rozhodující celá řada autorů. 21 Druhý typ (tab. VII:4) má nepravidelný, většinou oválný půdorys, mísovitý profil, bez kůlových jamek, s nevýraznými ohništi při delší stěně; podle W. Szymaňského je rozšířen v Polsku. 22 Takovéto jámy, pokud nepřesahují hloubku 60 cm, označuje týž autor v jiné práci za vnitřní část nadzemních domů. 23 V dvorci na Pohansku jsou zastoupeny oba typy zemnic. Prvý je reprezentován jen obj. 86 (tab. 1:1), druhý obj. 20, 63, 71, 84, 98, 118 (tab. 1:4; 2:3; 3:2,4; 4:3; 9:2). Plocha zdejších zemnic kolísá mezi 7,6 10 m 2 ; jsou tedy spíše středních rozměrů. Pouze obj. 20 dosahuje 19,5 m 2, čímž se blíží k horní hranici plošného limitu pro zemnice. 24 Co do hloubky jsou pouze obj. 20 a 98 skutečnými zemnicemi svými 130 cm pod úrovní podloží; ostatní jsou mělké, dosahují pouze cm hloubky. K uvedeným hloubkám je nutno přičíst cm, o něž byla výše původní úroveň terénu v raném středověku. Potvrzuje se tak teze P. Donata, že zemnice vzniklé jako ochrana proti chladu ve východní Evropě ztrácely po přenesení Slovany do střední Evropy na hloubce a pece v nich byly často zaměněny za prostší ohniště. 25 Skutečně i na Pohansku ze sedmi zemnic registrujeme pouze u tří pece, dvě kamenné (obj. 86, 118 tab. XII: 1,4) a jednu hliněnou (obj. 71 tab. 3:2), kdežto v ostatních byla zaznamenána jen otevřená ohniště, buď prostá (obj. 63), nebo obložená kameny (obj. 20, 84, 98). Otopná zařízení byla umístěna v některém z rohů (J, S, SV), jednou při užší straně zahloubení (obj. 84), jednou při JV stěně (obj. 118) a zcela ojedinělá je poloha uprostřed (obj. 71). Nelze tedy pro naše podmínky uplatnit názor G. B. Fedorova, že zemnice byly jen zimními obydlími, zatímco nadzemní stavby byly letními obydlími nebo dílnami. 26 Podlaha byla u čtyř zemnic v podstatě rovná (obj. 84, 86, 20, 118), u jedné se šikmo skláněla od středu k okrajům (obj. 71) a u dvou byla mísovitě prohnutá (obj. 63, 98). Pouze u obj. 20 bylo možné pozorovat podél delších stěn hliněné lavice (š 50 cm, v 40 cm). Ve východním rohu obj. 71 se nacházela zásobnicová jáma hruškovitého průřezu. Stěny zahloubení byly u většiny zemnic I. i II. typu v podstatě kolmé, pouze u obj. 63 byly silně zešikmené. U kolmých a přímých stěn by bylo možné předpokládat nějaký způsob vydřevení a tepelné izolace, jeho pozůstatky se však nenašly. Většina zdejších zemnic má stěny prohnuté, které mohly být chráněny nejvýš výpletem, takže solidnější dřevěné stěny (snad roubené) mohly být až na úrovni terénu, vně obrysů zahloubení, aniž po sobě zanechaly stop. 27 Nálezy úlomků mazanice trojúhelníkovitého průřezu u obj. 63 nasvědčují existenci roubených nadzemních stěn, které ovšem mohly uzavírat mnohem větší plochu než vlastní zahloubená část. 28 Roubené stěny na úrovni byly asi i u obj. 71, 86, 118, aniž se roz 46

9 měry srubu podstatně odlišovaly od rozměrů zahloubení, a aniž to máme doloženo otisky v mazanici. Poněkud jiná byla patrně situace u obj. 84, v jehož výplni byla mazanice s otisky prutů; ledvinovitý obrys zahloubení odpovídá ideálním podmínkám pro použití pletené stěny. 29 Složitější byla konstrukce stěn u obj. 20, kde se našly úlomky mazanice s otisky prutů i štípaných desek; kromě toho bylo ve výplni mnoho kamenů, podle jejichž sklonu se zdá, že se sesouvaly od JV okapové stěny, kde zřejmě tvořily na obvodu stavby v úrovni terénu jakousi zídku. Obklad hlinitých stěn a nadzemní část stěn byly tedy kombinovány v několika technikách. Zastřešení zanechalo stopy pouze u zemnice 86 v podobě dvou kůlových jamek při stěnách; byly umístěny poněkud mimo osu stavby. Jde nesporně o jamky po sochách nesoucích hřebenovou vaznici sedlové střechy (obr. 8:2).3 Stejná asi byla nosná konstrukce střechy u zemnice 118, kde byla poněkud mimo střed jedné stěny zjištěna kůlová jamka (tab. 9:2); druhá byla patrně zničena palisádovým žlábkem, který objekt prořízl. Umístění jamek po sochách před ústím pece a při protilehlé stěně, jak je to u obj. 86 a 118, je typické nejen pro naše oblasti (Březno, Líšeň), 31 ale i pro oblasti východního Slovanstva (Titčicha, Novotroick, Opošnja, Volyncevo, Kyjev, Bílá Věž aj.). 32 U jiných zemnic se stopy po konstrukci střechy nezachovaly; krov se patrně opíral přímo o zem (u hlubokých zemnic 20 a 98) nebo byl zakotven v horním věnci srubových stěn. Různé konstrukční varianty zastřešení zemnic (bez soch, s jednou sochou, s dvěma sochami), které se mohly uplatnit i na Pohansku, uvádí s příslušnými vyobrazeními z oblasti východních Slovanů G. B. Fedorov. 33 Vchod býval na štítové straně. Bezpečně byl doložen jen u obj. 20 stupněm na JZ štítové straně. Stupňovité vchody do zemnic máme u nás doloženy z Klučová 34 a ve velmi vyvinutých formách především z Rusi. 35 Orientaci lze zjistit jen u zemnic vykazujících pozůstatky po nosné konstrukci střechy a po vchodu, u nichž se dá rozlišit štítová a okapová strana. U obj. 118 je to SZJV, u obj. 20 a 86 JZSV; posledně uvedená orientace asi u všech zemnic převládala, neboť je typická pro celý dvorec a většinu staveb v něm. Jak nasvědčuje situace u velkých kůlových staveb, byly asi i u zemnic a jiných typů staveb vchody na JZ štítové straně, která je nejdéle ozařována sluncem, a vchod byl v podstatě jediným větším otvorem, kterým mohl pronikat prohřátý vzduch a světlo dovnitř obydlí. V literatuře se obecně traduje názor, že zemnice jsou typické pro zemědělskopastýřské neopevněné osady lesostepních oblastí. 36 V některých pracích se sice upozorňuje na jejich výskyt též ve městech stol. (Suzdal, Stará Rjazaň, Tver, Pronsk) 37 a na hradištích (Borševo, Novotroick, Titčicha, St. Město aj.), avšak vždy jsou pokládány za obydlí zemědělců 38 nebo lidí nízkého společenského postavení, případně nesvobodných. 39 S tímto míněním lze v zásadě souhlasit i na základě situace z P.ohanska. Většina zemnic se zde totiž nachází vně areálu dvorce, v ně 47

10 Obr. 8. Rekonstrukce nadzemního (nahoře obj. 52) a zahloubeného (dole obj. 86) obydlí.

11 kterých případech je žlábky po palisádě převrstvují (obj. 118), nebo naopak ony porušují palisádový žlábek (obj. 20). Pouze dvě zemnice (obj. 84 a 98) jsou uvnitř dvorce, souvisejí však časově s jeho starší fází, případně s obdobím před jeho vznikem (obj. 84), i když to v materiálu z jejich výplně nelze bezpečně postihnout. Oba objekty byly totiž již ve starší fázi dvorce převrstveny dalšími stavbami (obj. 98 nadzemní stavbou 94 s kamennou podezdívkou, obj. 84 kůlovou stavbou 53). Zemnice zaujímaly v rámci dvorce periferní postavení a jejich obývání příslušníky nižší společenské vrstvy je pravděpodobné. Zahloubené dílenské stavby Dílny se nesnadno odlišují od obydlí. Bez přihlédnutí k inventáři by to bylo téměř nemožné, neboť i ony mívají zpravidla otopné zařízení, které někdy sloužilo k výrobním účelům. Mnohdy dílna přímo splývala s obydlím. Pokud se nezachovaly nálezy suroviny, polotovary nebo výrobní odpad, je zjištění prováděných výrobních operací v obydlí vyloučeno. Za nepřímý doklad výrobního zaměření objektu lze pokládat nedostatek prostoru využitelného k odpočinku (větší část objektu zaujímá ohniště či pec, dno je narušeno velkou předpecní jámou, případně silně zprohýbáno apod,) a přítomnost dvou nebo více tepelných zařízení, z nichž jedno sloužilo k vytápění a druhé k výrobním operacím. 40 Rozhodující pro rozlišení dílny je ovšem přítomnost zásob suroviny, výrobního odpadu, polotovarů, případně nástrojů, pokud se ovšem nedostaly do zásypu objektu náhodně z okolí. Bylli surovinou materiál z organických látek, které se v zemi nezachovaly, nelze dílnu rozpoznat. Samozřejmě se též nedá z ojedinělého kousku strusky nebo nástroje usuzovat na dílnu. 41 Podle výše uvedených hledisek lze mezi zahloubenými stavbami v prostoru dvorce na Pohansku označit tři za dílny. Objekt 6 6 (tab. 3:1). Asi třetinu objektu zaujímalo velké ohniště (nebo hliněná pec, soudě podle úlomků mazanice s otisky prutů) a další dvě třetiny velká předpecní jáma. Část střepů byla silným přepálením deformována. Našly se chuchvalce špatně propálené mazanice snad zásoby hliněného těsta připraveného na výrobu keramiky. Mohlo tedy jít o hrnčířskou dílnu s pecí. Nález strusky, zlomku sekerovité hřivny, železných tyčinek aj. nevylučuje, že se tu prováděly i některé kovářské operace, zatímco nález 4 proplétáčků by svědčil i pro práce košíkářské, pletení lýkové obuvi atd. Slučování různorodých řemeslných operací v jedné dílně bylo typické pro vesnické sezónně provozované řemeslo v rámci selského hospodářství. 42 Na druhé straně slučování několika odvětví výroby v jedné dílně nemusí být vždy příznakem primitivnosti řemesla, ale naopak dokladem jeho specializace na určité výrobky. 43 Objekt 87 (tab. 6; VII :3). Zatímco jeho jihozápadní část s celými 49

12 zvířecími kostrami byla zřejmě chlévem, severovýchodní část mohla být dílnou patrně spojenou s obydlím. Svědčila by pro to dvě ohniště nešloli podle umístění v hlubokých výklencích ve stěně o hliněné pece, nálezy strusky a značné množství úlomků amorfních želez, úlomků sekerovitých hřiven apod. Mohlo tedy jít o kovárnu nebo o jinak zaměřenou dílnu, kde provádění kovářských operací bylo součástí výrobního procesu. V inventáři je pozoruhodná přítomnost zlomků keramiky antického rázu, jejíž výskyt na sídlištích spojuje V. Hrubý se sociální vrstvou řemeslníků. 44 Objekt 105 (tab. 8; VI:1). Pro jeho dílenský ráz by svědčila přítomnost dvou hliněných kopulovitých pecí a otevřeného ohniště a dále nerovné dno, jehož jednu třetinu zaujímala velká předpecní jáma. V inventáři je nápadné snad jen to, že jsou v něm zlomky několika velkých nádob, které by bylo možné označit za zásobnice; jinak jde o běžný kuchyňský odpad. Pece (obr. 11:1, la) odpovídají typu chlebových pecí podle V. Hrubého. 45 Jejich výskyt ve větším počtu v jednom objektu, podobně jako v Gródku nad Rownem, 46 by svědčil pro výklad obj. 105 jako pekárny, která snad zásobovala celý dvůr chlebem. Jak ukazuje přehledná tabulka, zahloubené dílny se vyznačují nepravidelnými tvary, značnou plochou, rozmanitou orientací a nerovným dnem. V konstrukci stěn á střechy se neobjevilo nic nového proti obytným zemnicím, spíše lže říci, že svědectví o jejich rázu jsou méně určitá. Otopná zařízení jsou bud uprostřed nebo v rozích a vždy zaujímají značnou část objektu. Poloha vchodů se nedala bezpečně prokázat. Zahloubené hospodářské stavby Za hospodářské bývají označovány stavby bez otopného zařízení; 47 bližší charakteristika jejich funkce zůstává zpravidla nejasná. Zahloubených staveb bez otopného zařízení se našlo v oblasti dvorce celkem osm obj. 5, 29, 68, 69, 73, 88, 91, 101, 106a (tab. 1:2; 2:1, 2; 3:3; 4:4; 5; 7:1,2; 39:5); zůstává ovšem nejisté, zda by nebylo možné i některé další objekty zařazené do kategorie jam (obj. 67, 122 aj.) přiřadit k hospodářským stavbám. Proti obytným zemnicím vykazují větší variabilitu v rozměrech (plocha kolísá od 4 do 32 m 2 ) a v tvarech (obdélníkovité, lichoběžníkovité, oválné aj.). Mají méně pravidelné obrysy, dna jsou zpravidla nerovná nebo vanovitá, stěny většinou šikmé a vykazují málo stop po nadzemní konstrukci. Hospodářské stavby se nacházejí jak vně, tak uvnitř dvorce a jsou dle inventáře většinou velkomoravské, s výjimkou starohradištního obj. 5. Převládá u nich v dvorci obvyklá orientace JZSV, případně orientace k tomuto směru příčná (obj. 91 tab. 4:4), což je dáno jeho polohou v rohu opevnění; odlišnou orientaci má též, obj. 5 a 73 (SZJV, ZV). O nadzemních stěnách, pokud u těchto staveb vůbec 50

13 byly, lze říci jen velmi málo; u obj. 68 a 69 byly podle otisků v mazanici pletené, skelet stěn u obj. 29 byl kůlový a výplň byla omazána hlínou; torza žlábků na štítových stranách by svědčila pro stěny pletené, i když není vyloučena ani jiná možnost. Úlomek mazanice trojúhelníkovitého průřezu naznačuje, že stěny objektu 73 mohly být roubené. Vchod byl prokázán jen u obj. 29 stupněm na JZ straně, u protáhlých objektů 68, 88, 106a mohly být vchody z obou kratších stran, tj. JZ nebo SV, u ostatních se nedá o poloze vchodu nic říci. Zastřešení bylo patrně valbové u starohradištního obj. 5, kde jsou na podélné ose stopy po kůlových jamkách odstavených od štítových stěn. Běžná sedlová střecha mohla být u obj. 29, 101 a 106a. U obj. 68, 88, 91, ležících těsně při obvodových palisádách mohly být střechy pultové. Tvarově a rozměrově se jeví mezi zahloubenými hospodářskými stavbami tři skupiny. Prvá skupina je reprezentována obj. 5, 69 a 101 (tab. 2:2; 1:2; 39:5) nepravidelně lichoběžníkovitého nebo oválného tvaru, nevelkých rozměrů a se značným množstvím inventáře, čímž se blíží obytným zemnicím. O jejich funkci nelze říci nic konkrétnějšího; nález dvou přeslenů v obj. 5 by sotva postačil k označení za textilní dílnu, jak se obecně soudí o podobných zahloubených stavbách v germánském prostředí. 48 Zůstává tedy u těchto objektů otevřená celá škála interpretací od kůlen přes seníky, stodoly aj. až k chlévům. Druhá skupina je reprezentována obj. 29 (tab. 2:1), který je klasickým příkladem dvoupodlažní kleti se zahloubenou a nadzemní částí, jež mohla být mnohostranně využívána hospodářsky i k obývání. 49 Velké množství inventáře nasvědčuje, že nakonec objekt sloužil jako smetiště, kam se dostal odpad ze sousedních nadzemních objektů. Třetí skupinu tvořily větší protáhlé stavby (68, 88, 106a tab. 5; 7:1,2) a o něco menší stavba téhož typu (91 tab. 4:4) s nepatrným množstvím inventáře a se sedlovým (obj. 106a) nebo pultovým zastřešením (68, 88, 91), pokud využívaly jako jedné stěny palisády; lze je interpretovat jako chlévy. Tak se totiž vysvětluje funkce podobných 6 lim dlouhých a 1,5 m širokých jam z BerlínaKaulsdorfu; obsahovaly vrstvy hnoje, zbytky střešní konstrukce a měly snad pletené stěny. 50 Protáhlé polozemnicové stavby (d 8 14 m, š 3m, hl 0,6 1,1 m) ze saltovského sídliště z konce 9. až poč. 10. stol. v Karnauchově interpretoval I. I. Ljapuškin jako zimní chlévy pro drobný dobytek (ovce, prasata aj.) na základě současných analogií ve východoevropské lesostepi. 51 Chlévy byly zřejmě i dlouhé úzké jámy (d 16 m, š 1,4 2,5 m, hl 0,7 1 m) na hradišti Titčicha v Podoní

14 3. NADZEMNÍ STAVBY Převážná většina staveb v oblasti dvorce byla nadzemní. Podle rozměrů, celkové úpravy, konstrukce stěn a též s ohledem k umístění v rámci dvorce a k sociální diferencovanosti tohoto prostředí je možné je rozdělit do tří skupin. I. skupinu tvoří nadzemní stavby se sníženou podlahou (obytného, dílenského i hospodářského rázu tab. 9 12), které se svými rozměry, konstrukcí stěn i střechy neliší od staveb zahloubených. I ony měly vlastně podlahu částečně zapuštěnu do země, ale v některých případech nezasáhla vůbec do podloží (obydlí 52, 75, 117 a snad i 45; hospodářské stavby 36, 61, 74, 83, 102, 103, 104), v jiných jen nepatrně (obydlí 81, 116, 127, 128; dílny 42, 49, 111; hospodářské stavby 72, 89, 112). II. skupinu představují prostornější domy umístěné v podstatě v jedné řadě za kostelem, podle všeho srubové, s různou úpravou podezdívek a podlah (obj. 24, 25, 35, 37, 82, 94, 95, 96, 97 tab ), které byly obytným komplexem velmožské rodiny. III. skupinu tvoří velké domy kůlové konstrukce (tab ), některé s ohništi (107?, 109), jiné bez nich (43, 53, 106, 108, 110, 113, 114, 115); vzhledem k tomu, že není jisté, zda ohniště nebyla v některých případech zničena orbou a že k stavbám lze přiřadit velmi podmíněně jen malé množství nevýrazného inventáře, je zjištění účelu těchto staveb velmi problematické. Nadzemní obydlí domy Nadzemní stavby se sníženou podlahou (I. skupina nadzemních staveb) Tato skupina nadzemních domů byla indentifikována buď tak, že v souvislosti se zbytky otopného zařízení, zachyceného ještě v humusu těsně nad podložím, byla zjištěna sytější tmavá skvrna s nakupením nálezů a drobných kamenů, někdy v souvislosti s kůlovými jamkami po sochách (obj. 45, 52, 75, 81 tab. 4:1; 10:4; 11:2,3), 53 nebo tak, že kolem otopného zařízení bylo v podloží zjištěno mělké zahloubení (do cm) nevelkých rozměrů, oválného tvaru (obj. 49, 116, 127, 128 tab. 4:2; 9:1,3,5; 40:3), které signalizovalo jen nejužívanější část obydlí. 54 Sedm dalších nadzemních obydlí, jejichž rozměry, stejně jako ráz stěn a jiné konstrukční prvky jsou nezjistitelné, je doloženo nálezy otopných zařízení, více či méně zachovalých. Jde o dobře zachovalou kamennou pec z obj. 117 (tab. 39:2), o rozrušená otopná zařízení obj. 4 a 76 (tab. 30:1; 36:5), vymazané ohniště obj. 3 (tab. 28:3) v nartexu kostela, kamennou destrukci pocházející zčásti z otopného zařízení a zčásti z podložení stěn u obj. 126, a za 52

15 hloubené ohniště 26 (tab. 31:1). Tato nadzemní obydlí, zvláště ona, která se vyznačují částečným zahloubením, byť i ne na celé užitkové ploše stavby, jsou přechodným typem k mělkým zemnicím, a proto i jejich hlavní znaky jsou s nimi shodné. Tvar, pokud se jej podařilo rozlišit v úplnosti, mají čtvercovítý nebo mírně obdélníkovitý (obj. 52, 75, 116); u ostatních byl zřejmě týž. Z obj. 45 se zachovalo vlastně jen zahloubené ohniště a jedna kůlová jamka; rozptýlené nálezy v humusu nedávají představu o jeho celkovém tvaru. Plocha výrazně rozlišitelných domů kolísá mezi m 2 ; je tedy shodná s rozměry klasických zemnic. Podlahu objektů umístěných v humusu se nepodařilo rozlišit, avšak u čtvercovitého obj. 116 byla rovná, u objektů se zahloubenými částmi (127, 128) byla mísovitá, ovšem právě jen v zahloubení; na ostatní ploše byla patrně též rovná. O stěnách můžeme říct u těchto domů ještě méně než u zemnic. U pěti objektů z devíti nemáme o konstrukci stěn nejmenší informace. Zřetelné vymezení nakupeniny pozůstatků u obj. 52 by ukazovalo nejspíše na roubené stěny. U tří domů (obj. 75, 81, 116) se našly kousky mazanice s otisky proutěného pletiva; mohly tedy mít stěny pletené a omazané hlínou. Je však otázka, zda sem nebyla mazanice zatažena pluhem odjinud, nebo zda pletený nebyl např. jen štít, zatímco stěny měly jinou konstrukci. Střechy u obj. 52 a 75 byly asi sedlové; ukazují na to dvojice jamek po sochách, vzdálené navzájem přibližně 3,5 m; stejná byla patrně situace u obj. 45, kdy však byla jen jedna kůlová jamka. Orientace byla zjistitelná jen u domů se stopami po opěrném systému střechy, u domů s pecemi (podle orientace topeniště) a u těch, kde byl zřejmý celkový půdorys (pomocí polohy ohniště). Zdá se, že i u těchto domů byla nejběžnější orientace JZ SV. Otopná zařízení jsou zastoupena ve stejných typech jako u zemnic, tj. kamennými pecemi (obj. 117, 127, 128) i ohništi; jejich větší variabilita (prostá, obložená nebo vyložená kameny, vyvýšená, zahloubená) je dána pouze větším počtem staveb tohoto typu. Otopná zařízení byla v 6 případech v rohu (převážně v SV nebo v S, jednou v J), ve 2 případech u SV stěny a pouze jednou uprostřed. Dva ze skupiny nadzemních domů (obj. 45 a 52) souvisejí s dílenským komplexem na SV straně dvorce. Proto je obytný ráz nesporný pouze u obj. 52, který má všechny náležité znaky: vedle ohniště kůlové jamky po sochách a zjistitelné obrysy obvyklých rozměrů (obr. 8:1). U obj. 45 nejsou tyto znaky tak výrazné; pouze zahloubené ohniště a běžný inventář vede k jeho zařazení k obydlím. Stejně jako zemnice, i nadzemní obydlí I. skupiny se nacházejí většinou vně areálu dvorce. Obj. 117 byl sice uvnitř dvorce, ale je zřejmě starší, neboť i při minimálních rozměrech by byl překryt objektem 107; nemá tudíž k dvorci chronologický ani funkční vztah. Obj. 81 je uvnitř 53

16 NADZEMNÍ STAVBY SE SNÍŽENOU PODLAHOU (I. SKUPINA) Přehled základních údajů Obj. Tvar Půdorysné rozměry v m Hloubka v cm Plocha v m 2 Orientace Druh otopného zařízení Umístění otopného zařízení 52 obdélníkovitý 4,4X3,4 15 JZSV ohniště v S rohu 75 čtvercovitý 3,5X3,5 12 JZSV ohniště? kam. pec? u SV stěny 81? 3.8X? 10? JZSV? ohniště v S rohu 116 čtvercovitý 3,8X3, JZSV ohniště v SV rohu 120 čtvercovitý 2,3X2,3 4,4 JZSV ohniště uprostřed 127 oválný 2,1X1,4 25? JZSV 128 oválný 3,4X2, JZSV kamenná pec kamenná pec v J rohu v SV rohu 5X zv ohniště uprostřed 49 oválný 4,8X ,6 ZJZVSV ohniště při SV straně 111 čtvercovitý 4X SZJV ohniště poblíž středu 42 nepravidelný 89 lichobežníkovitý až 1,8 4X0,7 20 5,5 SZJV 72 oválný 4,4X2, JZSV 100 ledvinovitý 2,7X2, ? zv 112 ledvinovitý 4,2X JZSV 36 čtvercovitý 3X3 9 JZSV 83 obdéln.? 2X3,8 7,6 čtverc? (3,8X3,8) (15,2) JZSV 102 čtvercovitý 6X6 36 JZSV 61 nepravidelný >?? 74 čtvercovitý 4 X4? 16 JZSV 103 nepravidelný 5,5X3,8 20? JZSV? 104 nepravidelný? 23? JZSV? 54

17 NADZEMNÍ STAVBY SE SNÍŽENOU PODLAHOU (I. SKUPINA) Podlaha J Stěny Konstrukční prvky Identifikace Účel Časové zařazení Vztah k dvorci Tab. srub pletené 2 kůlové jamky 2 kůlové jamky pletené rovná pletené nerovná 2 kůlové jamky mísovitá mísovitá vanovitá srub vanovitá vanovitá srub 4 kůlové jamky 2 kůlové jamky rovná mísovitá pletené nerovná nerovná sloupk. dražené 3 kůlové jamky 2 kůlové jamky nakupení nálezů destrukce otopného zař. destrukce ohniště částečné zahloubení kamenná destrukce částečné zahloubení částečné zahloubení částečné zahloubení částečné zahloubení částečné zahloubení část. zahl. + kam. destr. částečné zahloubení částečné zahloubení částečné zahloubení srub podezdívka srub podezdívka pletené v rámu srub pletené obydlí obydlí obydlí obydlí obydlí obydlí obydlí hospod, stavba hospod, stavba hospod, stavba hospod, stavba sklad vlny? podezdívka 1 kůl. jamka seník? 1 kůlová jamka 1 kůlová jamka srub pletené nakupení nálezů nakupení nálezů nakupení mazanice nakupení mazanice hospod, stavba sklad vlny? hospod, stavba mladší mladší starší starší starší mladší mladší starší vně vně 10:4 o. 8:1 11:3 XI :2, 3 uvnitř 11:2 vně 9:1 X:5 uvnitř 40:3 vně 9:3 XIII :6 vně 9:5 vně 1:3 vně 4:2 uvnitř 10:1 vně 9:6 mladší starší? mladší mladší mladší časněslovanský časněslovanský kovolit. dílna kovárna? kovárna? časněslovanský časněslovanský vně 3:5 uvnitř 9:4 uvnitř 10:2 uvnitř 12:3 uvnitř 12:2 uvnitř 12:1 vně plán 1 vně 10:3 uvnitř plán 1 mladší uvnitř plán í 55

18 dvorce a časově s ním asi souvisí, je však v periferním postavení a nezapadá do pravidelného plánu zástavby dvorce. O sociální příslušnosti uživatelů těchto obydlí lze tedy říci totéž, co o obyvatelích zemnic: šlo asi o příslušníky nižší společenské vrstvy. 55 Z chronologického hlediska je zajímavé, že na Pohansku vystupují obydlí tohoto typu jak v období časněslovanském, tak velkomoravském, zatímco ve východoslovanském prostředí se objevuje nadzemní dům až ve 12. stol. 56 Nadzemní dílenské stavby Představovaly patrně 3 objekty (42, 49, 111 tab. 1:3; 4:2; 10:1). Lze tak soudit dle přítomnosti ohniště a inventáře, v němž je vedle obvyklých sídlištních nálezů i železná struska, železná šidla, brousky, polotovar křížku; u objektů 42 a 49 lze na dílenský ráz soudit i dle polohy mezi jinými řemeslnickými objekty a zařízeními. Zmíněné dílenské objekty patří k typu oněch nadzemních staveb, jejichž dno je zahloubeno do podloží, ale zřejmě jen v místech, která byla nejvíce používána. Zahloubení zřejmě neodpovídalo celkovým rozměrům stavby, jak tomu u obj. 42 a 49 napovídá jejich velmi nepravidelný tvar vyplněný z větší části ohništěm a jeho zplodinami a u obj. 111 kůlové jamky v zahloubené části i mimo ni. 5 7 Ve velikosti, vzhledu podlahy a stěn zahloubené části, jakož i v konstrukci střechy nelze spatřovat rozdíly proti obydlím tohoto typu. Orientace je rozmanitá: u obj. 42 je nezjistitelná, u obj. 49 odpovídá zdejšímu běžnému průměru, tj. JZ SV, zatímco u obj. 111 je příčná k obvyklému směru, tj. SZ JV. Otopná zařízení, u obj. 42 snad hliněná kopulovitá pec (dle mazanice s otisky prutů), u obj. 49 zahloubené ohniště a u obj. 111 kameny obložené ohniště použitelné i jako výheň, měla v objektech centrální polohu. Stěny obj. 42 a 49 byly podle zlomků mazanice trojúhelníkovitého průřezu patrně srubové, u obj. 111 o nich není žádné svědectví a nelze vyloučit, že šlo o přístřešek spočívající na kůlech, ale bez stěn. Střecha byla u objektu 49 a 111 podle kůlových jamek po sochách na jejich podélné ose patrně sedlová, u objektu 42 není o její konstrukci dokladů. Dáli se u obj. 42 a 49 říci, že souvisel s mladší fází dvorce jako součást řemeslnické osady na její SV straně, obj. 111 souvisel dle polohy se starší fází dvorce. Podle nálezů železné strusky bylo v obj. 42 a 111 zpracováváno železo a v obj. 42 se dle nálezu polotovaru olověného křížku prováděly i práce kovolitecké. Nálezy z obj. 49 jsou méně výrazné, avšak přítomnost tří brousků a bezprostřední blízkost výhně 51 by svědčila též pro provádění kovářských operací v tomto objektu. Nález rotačního brusu v obj. 100, který je nedaleko obj. 111, by ukazoval, že v jižním rohu dvorce byl dílenský okrsek, který mohl souviset s přípravou jezdecké 56

19 výstroje, jeli správný předpoklad, že velké, ale lehké stavby 114 a 115 byly stájemi pro koně používané zde žijícími družiníky. K nadzemním dílenským objektům lze přiřadit pět tepelných výrobních zařízení souvisejících zčásti s menšími jámami, o nichž není jasné, zda se nenacházely v nějaké větší nadzemní stavbě, snad jen lehkém přístřešku, po němž se nenašly v podloží žádné stopy. Čtyři z nich se nacházely na SV straně dvorce; jejich dílenský charakter naznačují některé nálezy (struska, polotovary, brousky aj.) a poloha mimo areál dvorce. Jde o dva mazánkové estrichy (obj. 44 a 46 tab. 33:1, 4; XI:1, 5), které se nacházely v humusovité vrstvě nad jámami zahloubenými do podloží; není jasné, zda nešlo o dna kopulovitých pecí, neboť úroveň estrichu se nacházela v dosahu pluhu a zbytky hliněných kopulí mohly být úplně odorány; v jámě související s obj. 46 byly úlomky mazanice s otisky prutů, které mohly být z kopule pece. Dalším dílenským objektem byl zbytek železářské šachtové pece s přilnutou struskou, nacházející se rovněž ve výplni mělké jámy (obj. 48 obr 11:3). Obdélníková jáma s dnem vypáleným do červena (obj. 51 tab. 34:1) byla asi vyhřívací výhní při obj. 49, který lze nejspíš interpretovat jako kovárnu. Obdobná obdélníková výheň s vymazanými a vypálenými stěnami a dnem (obj. 22 tab. 30:6) byla na SZ straně dvorce, na samém okraji zkoumané plochy; není vyloučeno, že tam byl též větší dílenský okrsek. Nadzemní hospodářské stavby Nadzemní hospodářské stavby se daly rozlišit mnohem nesnadněji než obydlí stejného typu. Nepatrné množství zachovaných konstrukčních prvků způsobilo, že mnohdy zůstal otevřenou otázkou jejich celkový tvar, velikost, orientace, nemluvě o poloze vchodu, zastřešení atd. Velikost nadzemních hospodářských staveb kolísá od 5 do 36 m 2. U některých (obj. 36, 72, 74, 83, 104, 112) se dá předpokládat orientace obvyklá (JZSV), u obj. 89 a 100 jde patrně o orientaci příčnou k tomuto směru (SZJV) a u obj. 61 a 103 se nedá říci k orientaci vůbec nic. S pozůstatky střešní konstrukce se setkáváme u obj. 74 a 102, kde se zachovalo po jedné jamce na ose stavby související asi se sochou nesoucí hřebenovou vaznici; též s obj. 100 souvisejí asi dvě sochové jamky a jedna jamka v linii stěny; o samém tvaru střechy však nelze říci nic, stejně jako u dalších objektů. O stěnách lze mluvit podle otisků v mazanici nebo podle podkladů spodního srubového věnce či podvalového trámu; interpretace není vždy jednoznačná. O roubených stěnách se dá mluvit podle mazanice u obj. 74 a 104 (u posledního byl srub kombinován s pletenou stěnou snad ve štítu) a podle podložení stěn kameny u obj. 36 a 83. O pletené výplni stěn, patrně uchycené v dřevěných rámech, je možné uvažovat podle otisků v mazanici u obj. 72, 102, 103 (obdobná technika mohla být ovšem 57

20 uplatněna i u obj. 36, 83 a 100, nemáme však z nich otisky v mazanici). Stěny obj. 112 měly asi rámovou kostru s vymazanou výplní, jejíž ráz však nelze ze zachovaných kousků jednostranně vyhlazené mazanice rozlišit; mohlo jít o výplet stejně jako o prkennou výplň zasouvanou do svislých drážek v kůlech. Pletené stěny na kůlové kostře měl asi obj. 126b; mohlo jít o prostou ohradu s přístřeškem pro drobné domácí zvířectvo. Pro úvahy o stavební technice stěn u obj. 89 a 61 není hmotných podkladů ani náznaků. Obecně lze konstatovat, že značné procento hospodářských objektů jak nadzemních (3 5), tak zahloubených (8) mělo pletené stěny, kterážto technika se stala u hospodářských staveb v etnografickém materiálu téměř výlučnou. 58 Podle rázu pozůstatků hospodářských nadzemních staveb lze rozlišit tři varianty: a) Stavby částečně zahloubené (obj. 72, 89, 100, 112 tab. 3:5; 9:4, 6; 10:2), přičemž je asi zahloubena jen nejpoužívanější část a vzdálenost nadzemních stěn od okrajů zahloubené části (a tudíž i celková plocha) zůstává nejasná. U obj. 112 spojnice kůlů na SZ straně a JV palisádová stěna, které asi byly okapovými stěnami, naznačují, že celková plocha mohla být podstatně větší než u zahloubené části. b) Další variantu představují stavby, z nichž se zachovaly podklady stěn představované pruhy kamenů (obj. 36, 83, 102 tab. 12:1 3). Většinou jsou zachyceny jen u dvou na sebe kolmých stěn, takže jejich celková délka (a tudíž i plocha) není bezpečně prokazatelná. Uváděné rozměry představují jen měřitelné hodnoty, i když v důsledku narušení orbou mohlo dojít k podstatným změnám. c) Poslední variantu představují objekty odlišené jen sytějším zbarvením humusu a nakupením nálezů, zejména mazanice, na nepravidelné ploše (obj. 61, 74, 103, 104 tab..10:3, plán 1). Pouze izolovanost této plochy od ostatních objektů prokazuje, že tu šlo o samostatný objekt a že nejde pouze o náhodný shluk pozůstatků v kulturní vrstvě. V těchto případech zůstává tvar, orientace i rozměry objektu nejasné a plocha nakupení nálezů dává jen orientační představu o velikosti objektu. O konkrétním rázu hospodářského účelu se dá mluvit jen v některých případech, a to jen podmíněně. Nápadná velikost obj. 102 nasvědčuje, že by mohlo jít o seník nebo stodolu; v obj. 83 a 103 byly nalezeny ovčácké nůžky, takže se lze domnívat, že souvisely se stříží ovcí, případně sloužily jako sklady vlny. Ve všech uvedených objektech, stejně jako u obj. 36, 89, 104 bylo jen nepatrné množství kostí a střepů. Naopak u obj. 61, 72, 74, 100, 112 byl kuchyňský odpad přibližně ve stejném množství jako u staveb obytných. Nadzemní hospodářské stavby 102, 103, 104 lze srovnat v etnografickém materiálu s tzv. podélně průjezdnými pletenými stodolami z dolního Pomoraví a z jihozápadního a středního Slovenska, které se vyznačují tím, že 1. nemají základy (jsou podloženy v rozích velkými 58

21 kameny a pod podvaly jsou nahrnuty kameny, aby nehnily), 2. mají vysokou sedlovou střechu (sklon 45 ) dosahující až k zemi, 3. vjezdy jsou na užší straně, tj. na podélné ose, a 4. mají nízké (1,5 2,5 m) pletené stěny v rámech (sestávajících ze spodních prahů = podvalů", bočních sloupků" a horních podkrokevnic"; mezi podvaly a podkrokevnicemi jsou začepeny tyčky tvořící kostru výpletu), které jsou ohozeny mazanicí. 59 Objekt 102 je připomíná kamenným podkladem dvou stěn a zlomky mazanice s otisky prutů, obj. 103 a 104 především velkým nakupením mazanicových fragmentů s otisky prutů. Z jedenácti hospodářských staveb popsané skupiny byly dvě starohradištní (obj. 61, 72) a devět velkomoravských (obj. 36, 74, 83, 89, 100,102, 103, 104, 112), z nichž tři (obj. 83, 100, 102) souvisely dle stratigrafických pozorování až s mladší fází dvorce, jedna (obj. 112) se starší fází dvorce, kdežto ostatní nelze dosti bezpečně synchronizovat s konkrétními stavebními fázemi dvorce. Nacházely se jak vně (4), tak uvnitř (7) opevněného areálu. Obytné domy velmožského sídla (II. skupina nadzemních staveb) Nacházely se výlučně uvnitř dvorce, a to převážně v jedné řadě za chrámem (obj. 24, 25, 35,.37, 95, 96, 97 tab ), pouze dva z nich (obj. 82, 94) stály paralelně s touto řadou. Pozůstatky těchto staveb byly zachyceny v úrovni podlahy, jejíž zbytky zůstaly na úrovni původního terénu. Zachovaly se jen díky mělké orbě, která se v zatravněném areálu Pohanská prováděla jen velmi zřídka v posledních dvou staletích. Snad právě zachycování pluhu o četné kameny, které se v těchto místech dvorce nacházely, způsobily, že orba zde byla ještě mělčí než v jiných částech Pohanská. Místy ovšem působil zásah pluhu natolik ničivě, že přesnější tvar a rozměry objektů již nejsou zjistitelné. V optimálním případě pozůstatky podlah případně jiných vnitřních zařízení nacházejících se v úrovni původního terénu dovolily zjistit polohu, někdy i přesný půdorys a charakter stěn jednotlivých domů. Část objektů této skupiny prozrazují jen kameny podložené pod spodní věnec srubů nebo materiál zapadlý do žlábků po pod valových trámech. Podlahy měly různý ráz. Byly buď upraveny vypálenou mazanicovou vrstvou (obj. 24, 96), nebo vymezeny pruhy z drobných pískovcových kamenů zalitých místy maltou (obj. 25, 94, 97), vysypány jemným štěrkem a pískem (obj. 35), případně vydlážděny po celé ploše většími plochými kameny (obj. 95). Jindy bylo zachyceno jen ohniště ve zděném nároží (obj. 37, 82), jehož zbytky byly roztaženy v úrovni podlahy. Přes toto všeobecné rozdělení domů II. skupiny šlo o stavby natolik individuální, že je nutné pojednat o každé zvlášť. 59

22 Orientace je u všech domů II. skupiny (s výjimkou domu 96) stejná: JZ SV. Všechny domy mají takto orientovány štítové strany, takže okapové stěny (s výjimkou obj. 82 a 94) probíhají místy v jedné linii, jinde jsou lomené, takže vytvářejí úzké podélné plochy na částech obvodu, které byly patrně architektonicky využity. Nelze vyloučit spojení většiny uvedených budov ve větší celek nebo celky pod více střechami v různých úrovních, spojených nekrytými nebo krytými ochozy umožňujícími vstup do vyšších podlaží, jak by se u velmožského sídla dalo předpokládat. 60 Plocha jednotlivých staveb nebyla sice většinou bezpečně zjistitelná, ale téměř ve všech případech (s výjimkou obj. 94 a 95, které byly buď přistavěny později nebo měly zvláštní funkci) byla zřejmě podstatně větší než u dosud popisovaných obydlí a kolísala od 20 do 40 m 2. Bezpečně prokazatelná je plocha u obj. 25, obnášející kolem 40 m 2 ; podle velikosti destrukce a jiných náznaků byly přibližně stejně velké i obj. 24 a 35. U ostatních objektů, kde se vzhledem k pravděpodobné srubové konstrukci stěn předpokládá čtvercovítý nebo jen mímě protáhlý půdorys, kolísala plocha od 20 do 30 m 2. Větší plocha domů svědčí vedle jiných příznaků o vyšším životním standartu jejich uživatelů. Otopná zařízení, byť i velmi rozmanitých typů, umístěná kromě jednoho problematického případu (obj. 95) zásadně v některém z rohů nebo aspoň při kratší stěně (obj. 24), byla ve všech domech z této skupiny, jak se u obydlí předpokládá, s výjimkou obj. 35. Přesto i tento objekt řadím mezi obydlí, neboť není vyloučeno, že otopné zařízení se nedalo identifikovat pro jeho značné porušení. Nedá se též vyloučit, že byl spojen v jeden celek s obj. 37, a konečně i to, že tvořil nedílnou součást komplexu budov velmožského sídla, které ve svém hlavním traktu mělo prostory obytné a reprezentační, kdežto hospodářské budovy byly přistavěny paralelně nebo se nacházely opodál. Otevřená je též otázka ohniště z drobných do červena přepálených kamenů, roztažených na ploše 400X180 cm mezi obj. 25 a 37 (tab. X:3); je možné, že vytápělo další místnost mezi uvedenými objekty, po jejichž okapových stěnách se nezachovaly stopy, jako ostatně po většině stěn zdejších staveb. Při propojení objektů 35, 37 a 25 dosáhla délka celé stavby něco přes 25 m. Není bez zajímavosti, že délka zděných základů mikulčického paláce činí 26 m. 61 Pojednáme nyní o rekonstrukčních možnostech jednotlivých objektů, případně jejich skupin, aniž budeme opakovat údaje obsažené v přehledné tabulce nebo v soupisu. Domy s vypálenými mazanicovými podlahami Ob jekt 24 (tab. 16). Na jílovité úpravě byla vytvořena podlaha obydlí z hlinitého výmazu, který byl vypálen. Kamenné zídky zapuštěné do jílovité vrstvy na obvodu výmazu a několik ojedinělých kamenů byly asi 60