DEFINICE HNUTÍ ZEITGEIST

Transkript

1 DEFINICE HNUTÍ ZEITGEIST REALIZACE NOVÉHO ZPŮSOBU MYŠLENÍ Poslední aktualizace: :33 Obrovský a stále rychlejší rozvoj vědy a techniky nebyl doprovázen stejně rychlým vývojem sociálních, ekonomických a politických modelů... Nyní jsme... pouze na počátku objevů potenciálních možností, které se zde nabízí pro vývoj naší kultury mimo technologii, zejména v oblasti sociální, politické a ekonomické. Je bezpečné předpokládat, že... takové sociální vynálezy, jako je moderní typ kapitalismu, fašismus a komunismus, budou považovány za primitivní pokusy, jenž směřují přímo k přizpůsobení moderní společnosti moderním technologiím - Dr. Ralph Linton

2 The Zeitgeist Movement Defined Realizing a New Train of Thought 1st Edition, January, 2014 Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International (CC BY-NC-SA 4.0) Obsah v tomto textu může být reprodukován pouze pro nekomerční účel. Jakékoliv jiné zájmy vyžadují přímé schválení Hnutí Zeitgeist Česká republika: Toto je 100 % neziskový textový dokument. Zaplacená cena je pouze za fyzické publikování. Jakékoli využití této práce za účelem dosažení zisku nebude tolerováno. Zde uvedený materiál je produktem mnoha forem příspěvků a je rozšířený výzkumem Hnutí Zeitgeist. I když zde nemohly být uvedeny všechny relevantní údaje, obrovský dík patří také dalším nejmenovaným, kteří přispěli novinkami, zdroji, tipy a dalším výzkumem. Originál anglického vydání zpracovali a upravili: Ben McLeish, Matt Berkowitz, Peter Joseph Poděkování: Andrés Delgado, Bakari Pace, Brandon Kristy, Brandy Hume, Douglas Mallette, Eva Omori, Federico Pistono, Gilbert Ismail, James Phillips, Jason Lord, Jen Wilding, Miguel Oliveira, Sharleen Bazeghi, Tom Williams Překlad, revize a technické zpracování: Petr Taubinger, Michal Mauser Česká korektura: Martina Koťarová, Martin Böhm, Petr Taubinger, Ján Greguš Na překladu spolupracovali: Adam Lněnička, Iveta Žďarská, Monika Kolářová, Miloš Gregor, Kamila Kvíčalová, Eliška Kratochvílová, Lenka Habásková, Lada Ráboňová, Michaela Cafourková, Jana Hlaváčová, Jaroslav Borovský, Aneta Jelínková, Alena Juřicová, David Remeš, Zuzana Vrbová, Vendula Schindlerová, Jiří Pavlíček, Simona Jankechová, Vitaliy Rudkovskiy, Karel Novotný, Martin Kamš, Adéla Nováková, Adriana Rubešová, Daniel Kubín, Hana Fikrová, Eva Markhanová, Michaela Hájková, Karolína Kristofiková, Tomáš Řeháček Organizační a technický tým: Hana Karvašová, Michal Mauser, Petr Taubinger 2

3 OBSAH 1 PŘEDMLUVA 2 ČÁST I: ÚVOD 2.1 PŘEHLED 2.2 VĚDECKÝ POHLED NA SVĚT 2.3 HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ 2.4 LOGIKA vs. PSYCHOLOGIE 2.5 VĚC LIDSKÉ JEDNOTY 2.6 KONEČNÝ ARGUMENT: LIDSKÁ POVAHA 3 ČÁST II: SOCIÁLNÍ PATOLOGIE 3.1 DEFINICE VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ 3.2 DĚJINY EKONOMIE 3.3 TRŽNÍ EFEKTIVITA VS. TECHNICKÁ EFEKTIVITA 3.4 PORUCHA SYSTÉMU HODNOT 3.5 STRUKTURÁLNĚ TŘÍDNÍ PŘEDSUDKY, STÁT A VÁLKA 4 ČÁST III: NOVÝ ZPŮSOB MYŠLENÍ 4.1 ÚVOD K UDRŽITELNÉMU MYŠLENÍ 4.2 POST-NEDOSTATKOVÉ TRENDY, KAPACITA A EFEKTIVITA 4.3 SKUTEČNÉ EKONOMICKÉ FAKTORY 4.4 PRŮMYSLOVÁ VLÁDA 4.5 ŽIVOTNÍ STYL, SVOBODA A FAKTOR LIDSTVÍ 5 ČÁST IV: HNUTÍ ZEITGEIST 5.1 SPOLEČENSKÁ DESTABILIZACE A PŘECHOD 5.2 STÁT SE HNUTÍM ZEITGEIST 3

4 PŘEDMLUVA Závěrem jakéhokoliv seriózního výzkumu může být pouze vznik dvou otázek tam, kde dříve byla jen jedna. 1 - Thorstein Veblen Původ názvu Hnutí Zeitgeist (TZM) je názvem sociálního hnutí, které je popsáno v následujících pojednáních. Název nemá žádné relevantní historické odkazy k něčemu kulturně specifickému a neměl by být zaměňován nebo asociován s čímkoliv dřívějším podobného názvu. Spíše je tento název založen přímo na významovém smyslu slov samotných. Termín zeitgeist je definován jako obecné intelektuální, morální a kulturní klima své doby. Termín hnutí velmi jednoduše znamená pohyb nebo změnu. Hnutí Zeitgeist je proto organizací naléhající na změnu v převládajícím intelektuálním, morálním, a kulturním klimatu doby. Struktura dokumentu Následující text je připraven tak, aby byl co nejstručnější, ale zároveň nejúplnější. Jde o sérii esejí uspořádaných tématicky způsobem, jenž podporuje širší souvislosti. Zatímco každá esej je navržena tak, aby měla svůj vlastní hodnotný význam, opravdový kontext spočívá v podpoře širšího myšlenkového toku s ohledem na nejefektivnější organizaci lidské společnosti. Při postupném čtení těchto esejí si budete moci povšimnout možného překrývání se některých témat. Je tomu tak záměrně, poněvadž opakování a zdůrazňování je považováno za užitečné vzhledem k tomu, jak cizí mohou některé koncepty připadat lidem, kteří se s těmito tématy dříve nesetkali. Jelikož si kvůli zachování schopnosti porozumět závažnosti každého tématu, včetně vzájemné provázanosti, můžeme dovolit jen určité množství podrobností, vynaložili jsme velké úsilí na uvedení relevantních zdrojů v každé eseji formou poznámek pod čarou umožňujících v případě zájmu pokračovat ve studiu. Organismus poznání Stejně jako tomu bývá při jakékoli formě prezentovaného výzkumu, zabýváme se sériově generovanými skladbami dat i zde. Pozorování, jeho zhodnocení, dokumentace a integrace s ostatními znalostmi, dosavadními nebo čekajícími na zpracování, je způsob, kterým se vyvíjí všechny rozpoznatelné myšlenky. Je důležité porozumět tomuto postupu vzhledem ke způsobu, jakým přemýšlíme, čemu věříme a proč, neboť informace je vždy ve své podstatě oddělena od osoby nebo instituce, která ji sděluje či reprezentuje. Informace může být řádně ohodnocena jen prostřednictvím systematického procesu porovnávání s jinými fyzicky ověřitelnými důkazy, které ji potvrzují, nebo vyvracejí. Stejně tak tento postup naznačuje, že nemůže jít o žádný empirický původ myšlenek. Z perspektivy poznání jsou vědomosti povětšinou završovány, zpracovávány a rozšiřovány prostřednictvím komunikace mezi naším druhem. Jednotlivec se svými v základu rozdílnými životními zkušenostmi a sklony slouží jako filtr, který zpracovává zvyklosti a pomocí kterého může být daná myšlenka postupně přeměněna. Kolektivně my, jedinci, utváříme to, co můžeme nazvat skupinovou myslí, což je společenský procesor vyššího řádu, jehož prostřednictvím úsilí jednotlivců v ideálním případě splývá. Tradiční metoda přenosu dat pomocí literatury, sdílení knih od generace ke generaci, je vynikajícím příkladem interakce této skupinové mysli. 2 Isaac Newton tuto skutečnost nejlépe vystihl prohlášením: Jestliže jsem viděl dále než jiní, bylo to proto, že jsem stál na ramenou velikánů. 3 Toto je zde uvedeno z důvodu nasměrování čtenáře ke kritickému hodnocení dat, ne údajného zdroje, protože v empirickém smyslu žádná taková věc není. Je to technicky relevantní pouze v dočasných, tradičních vzorcích kultury, jako jsou například literární zásluhy v učebnicích pro budoucí reference výzkumu. Žádné tvrzení není chybnější než deklarace, že tohle je moje myšlenka. Takové představy jsou vedlejšími produkty materiální kultury, která byla upevňována hledáním fyzických odměn, obvykle prostřednictvím peněz, výměnou za iluzi jejich soukromých výtvorů. Tam, kde si jednotlivec nárokuje prestiž kvůli svým zásluhám za myšlenku nebo vynález, velmi často kulminuje vztah k vlastnímu egu. 4

5 Avšak tím nechceme vyloučit vděk a respekt těm osobám nebo institucím, které projevily odhodlání a vytrvalost při rozšiřování vědomostí samotných, ani snižovat důležitost těch, kteří dosáhli kvalifikovaného, specializovaného statusu experta v určitém odvětví. Příspěvky skvělých myslitelů, badatelů a inženýrů, jako jsou R. Buckminster Fuller, Jacque Fresco, Jeremy Rifkin, Ray Kurzweil, Robert Sapolsky, Thorstein Veblen, Richard Wilkinson, James Gilligan, Carl Sagan, Nikola Tesla, Stephen Hawking a mnoho, mnoho dalších, minulých a současných, jsou citovány v této knize a slouží jako část většího celku dat, který se chystáte přečíst. Tímto chceme vyjádřit obrovský vděk všem odhodlaným myslím, které pracují, aby přispěly ke zlepšení světa. S tímto na paměti si Hnutí Zeitgeist nenárokuje původ jakékoliv myšlenky, kterou propaguje. Hnutí Zeitgeist se nejlépe dá kategorizovat jako aktivistická / vzdělávací instituce snažící se zdůraznit souvislosti, nad nimiž mohou existující / vyvstávající vědecké objevy najít vzájemný sociální imperativ. Webové stránky a zdroje Následujících 16 webových stránek se oficiálně váže ke globálním operacím Hnutí Zeitgeist: - TZM Česká republika - hlavní webové stránky: - TZM Česká Republika - kanál Youtube: Zde najdete mnoho videí v českém jazyce nebo s českými titulky. - TZM Česká Republika - Facebook: - Hlavní globální hub: Toto jsou hlavní internetové stránky a rozcestník pro související akce / události / aktualizace TZM. - Globální hub poboček: Toto je hlavní globální rozcestník pro informace a materiály týkající se poboček. Obsahuje mapy, sadu nástrojů atd. - Globální blog: Toto je oficiální blog, který umožňuje redakční styl esejí. - Globální fórum: Toto je oficiální fórum pro členy z celého světa, kde můžou diskutovat o projektech a sdílet své myšlenky. - Zeitgeist Media Project: Webová stránka Media projektu a odkazy na různé audio / vizuální / literární vyjádření vytvořené členy TZM. Uživatelé darují svou práci pro vysílání a je to často používáno jako zdroj sady nástrojů pro grafiku, videoprezentace, logo animace a podobně. - ZeitNews: ZeitNews je zpravodajské servis, který obsahuje články týkající se sociálně relevantních pokroků ve vědě a technologii. - Zeitgeist Day ( ZDay ) Global: Tato stránka každoročně usnadňuje naše globální události Zday, jež se organizují každoročně v březnu. - Zeitgeist Media Festival: Tato stránka každoročně usnadňuje naše globální události Zeitgeist Media Festival, jež se organizují každoročně na podzim. 5

6 - Global Redesign Institute: Global Redesign Institute je virtuální grafické rozhraní projektu think tank, který využívá satelitních / datových modelů pro vyjádření přímé technické změny v souladu s myšlenkovým tokem TZM v různých regionech. Obecné sociální sítě - TZM Global on Twitter: - TZM Global on Facebook: - TZM Global Youtube: 6

7 ČÁST I: ÚVOD PŘEHLED O Hnutí Hnutí Zeitgeist (TZM), založeno v roce 2008, prosazující udržitelnost, působí prostřednictvím sítě regionálních poboček, projektových týmů, mediálních projevů, charitativních a dalších veřejných akcí. Aktivismus TZM je založen výhradně na nenásilných metodách komunikace s hlavním zaměřením na vzdělávání veřejnosti v otázkách skutečného původu mnoha dnešních osobních, sociálních a ekologických problémů, společně s jejich řešením a zlepšováním lidského potenciálu, které již dnešní věda a technologie umožňuje, ačkoli stále nejsou využity kvůli bariérám pevně spjatým se současně zavedeným sociálním systémem. Zatímco označení aktivismus je ve svém přesném významu správné, osvětová činnost TZM by neměla být nesprávně vykládána jako vztahující se ke kulturně běžným, tradičním aktivistickým protestům, jaké jsme mohli vidět v minulosti. TZM se spíše vyjadřuje prostřednictvím cílených, racionálních vzdělávacích projektů beze snahy je vnucovat, diktovat či kohokoli slepě přesvědčovat, ale které dávají do pohybu myšlenkový tok, jenž je logickým důsledkem, když jsou zvažovaná příčinná kritéria udržitelnosti 5 a veřejného zdraví 6 posuzována z vědecké perspektivy. Nicméně snaha TZM je velmi podobná tradičním hnutím za občanská práva z minulosti, kdy dosažené poznání odhaluje zbytečný útlak vlastní našemu současnému společenskému řádu, který strukturálně a sociologicky omezuje blahobyt a potenciál drtivé většiny světové populace nemluvě o bránění všeobecnému vzestupu díky svým zavedeným metodám. Například současný ekonomický model, zatímco obecně udržuje obrovskou míru korozivní ekonomické neefektivity, jak bude popsáno v dalších esejích, svou podstatou pomáhá jedné ekonomické skupině či vrstvě lidí více než jiné a zachovává zbytečnou nerovnováhu a velké strádání. Toto by se dalo nazvat ve svém účinku ekonomickou zaslepeností, která není o nic méně zákeřná než diskriminace založená na pohlaví, etnickém původu, náboženství, přesvědčení a podobně. Nicméně tato zaslepenost neoddělitelná od systému je opravdu jen částí většího celku, který by se dal nazvat strukturálním násilím 7 osvětlujícím široké spektrum nevyhnutelného utrpení, nelidskosti a strádání, které je dnes přijímáno neinformovanou většinou jednoduše jako normální stav. Tento kontext násilí se rozpíná mnohem dále a hlouběji, než mají mnozí tendenci připustit. Rozsah toho, jak dnes náš socioekonomický systém zbytečně zhoršuje veřejné zdraví a brání rozvoji, lze jasně rozpoznat pouze v případě náhledu na sociální záležitosti z více nezaujaté technické či vědecké perspektivy obcházejíce naše tradiční, často zaslepující, zvyklosti. Relativní povaha našeho vědomí často padne za oběť předpokladům vnímaného normálního stavu, kdy, řekněme, trvající strádání a chudoba více než tří miliard lidí 8 mohou být vnímány jako přirozený, nezměnitelný stav společnosti těmi, kteří neví například o množství jídla skutečně vyrobeného ve světě, kam jídlo putuje, jak je jím plýtváno nebo o technické povaze možností efektivní a hojné produkce jídla v moderní době. Toto neviděné násilí může přerůst až v kulturní vzorce chování 9 tam, kde společenské tradice a jejich psychologie mohou i bez přímého zlého úmyslu vytvořit následky škodlivé pro lidskou bytost. Například, ve světě existují náboženské kultury nemající zájem o žádnou formu běžného lékařského ošetření. 10 Zatímco mnozí mohou diskutovat o morálních či etických parametrech významu úmrtí dítěte na běžnou vyléčitelnou nemoc v takovéto kultuře, zvlášť v době, kdy by postačil její pouhý souhlas s použitím moderních vědeckých aplikací, můžeme se shodnout přinejmenším na faktu, že smrt takového dítěte v tomto bodě není již způsobena nemocí, ale právě sociologickými podmínkami, které nedovolily použití známého řešení. Pro názornější příklad již bylo provedeno mnoho sociálních studií na téma sociální nerovnosti a jejích důsledků pro veřejné zdraví. Jak bude rozvedeno více v dalších esejích, existuje široká škála fyzických a mentálních zdravotních problémů, u kterých se zdá, že vznikají z tohoto stavu, a to včetně sklonů k fyzickému násilí, nemocí srdce, depresí, nedostatku vzdělání a mnohých dalších poškození majících skutečné sociální důsledky, jakými můžeme být všichni ovlivněni. 11 Zde je podstatné, že když uděláme krok zpět a zvážíme nově pochopené znalosti příčin, které mají zřetelně negativní efekt na lidské zdraví, ale přetrvávají zbytečně v nezmenšené míře kvůli již existujícím tradicím stanovených kulturou, nevyhnutelně skončíme u kontextu s občanskými právy, respektive se sociální 7

8 udržitelností. Toto nové hnutí za občanská práva stojí za sdílením lidských vědomostí a našich technických schopností nejen řešit problémy, ale umožnit existenci vědecky odvozeného sociálního systému, který vlastně optimalizuje náš potenciál a blahobyt. Cokoliv menšího bude vytvářet zbytečnou nerovnováhu a sociální destabilizaci s reprezentací toho, co by se dalo považovat za skrytou formu útlaku. Vrátíme-li se tedy k širšímu pohledu, pracuje TZM nejen na vytvoření povědomí o těchto úskalích a jejich skutečných příčinách (a tudíž logiky na jejich řešení), ale rovněž se snaží vyjádřit neuvěřitelný potenciál nám vlastní, jenž zároveň překračuje přímé řešení problémů pro výrazné zlepšení lidských podmínek obecně, a to řešit problémy, které ve skutečnosti ještě ani nevznikly. 12 Toto je započato přijmutím samotné podstaty vědeckého uvažování, kde ustavení téměř empirického myšlenkového toku má ve své důležitosti přede vším ostatním přednost. Myšlenkového toku, pomocí kterého společenská organizace jako celek dokáže najít širší vzájemné souvislosti pro udržitelnost a efektivitu v měřítku dosud nepoznaném prostřednictvím aktivního uznání (a aplikace) vědecké metody. Zaměření Rozsáhlé akce Hnutí Zeitgeist by mohly být shrnuty jako diagnostikuj, vzdělávej a tvoř. Diagnostikuj: Diagnostika je identifikace podstaty a příčiny čehokoliv. Řádně diagnostikovat příčinné podmínky rozsáhlých sociálních a ekologických problémů běžných v moderním kulturním společenství neznamená pouze si na ně stěžovat nebo kritizovat konání lidí či jednotlivých institucí, jak se dnes často děje. Pravá diagnostika musí hledat nejnižšího možného společného jmenovatele a pro nalezení řešení pracovat na této úrovni. Hlavním problémem je často něco, co by se dalo nazvat jako omezený referenční rámec, kde přetrvává krátkozraká, chybná diagnostika daných následků. Například tradičním zavedeným řešením pro nápravu lidského chování, tzv. kriminálních činů, je často trest odnětí svobody. Ale to neříká nic o hlubší motivaci takových zločinců, proč je jejich psychika přivedla k takovým činům. Řešení na této úrovni se stává komplexnější a více vychází ze synergických vztahů mezi jejich fyzickým a kulturním prostředím v průběhu času. 13 Je to jako když někdo umře na rakovinu, protože to v podstatě není rakovina, co ho zabije v pravém slova smyslu, neboť rakovina je produktem jiných sil. Vzdělávej: Z hlediska vzdělávacího hnutí, které operuje na základě předpokladu, že znalosti jsou nejmocnějším nástrojem pro vytvoření trvající, relevantní sociální změny v globální společnosti, neexistuje nic důležitějšího než kvalita osobního vzdělání a schopnost sdělovat tyto myšlenky efektivně a konstruktivně dalším. Hnutí Zeitgeist není o následování textu statických myšlenek. Takové omezené, zúžené asociace jsou typické pro náboženské a politické kulty, nikoli pro rozpoznání vývoje, který podtrhuje anti-establishmentovou 14 povahu Hnutí Zeitgeist. Hnutí v tomto smyslu nic nevnucuje. Raději pracuje, aby šířilo otevřený myšlenkový tok, který si jednotlivec může uvědomit a tím posílit svou nezávislou schopnost porozumět relevantnosti tohoto myšlenkového toku dle svých možností a ve svém vlastním tempu. Mimoto vzdělání je nutné nejen pro ty, kteří neznají tento myšlenkový tok a k tomu se vztahující aplikační sadu, 15 ale také pro ty, kteří se k němu hlásí. Stejně jako není žádná utopie, neexistuje žádný konečný stav porozumění. Tvoř: Kromě samozřejmé potřeby přizpůsobit lidské hodnoty prostřednictvím vzdělávání, aby lidé porozuměli nutnosti pro takové společenské změny, pracuje Hnutí Zeitgeist také na úvahách, jak bude nový sociální systém, založený na optimální ekonomické efektivitě, 16 vypadat a fungovat vzhledem k našemu současnému stavu technických možností. Program, jako je Global Redesign Institute, 17 což je digitální soustředění myšlenek, který pracuje na vyjádření toho, jak by se mohla rozvíjet hlavní společenská infrastruktura, vzhledem k našemu současnému stavu technologií, snažící se o kombinaci technologické kapacity s vědeckým myšlenkovým tokem tak, aby se vypočítala nejefektivnější možná technická infrastruktura pro libovolný region na světě, je jedním příkladem. Stojí za to krátce zmínit způsob vládnutí, který Hnutí Zeitgeist zastává a který je velmi málo podobný současnému stylu. Vychází z multi-disciplinárního spojení různých ověřených metod pro maximální optimalizaci 8

9 sjednocených prostřednictvím vyváženého systémového přístupu, který je navržený tak, aby byl co nejvíce přizpůsobivý k novým, časem se vynořujícím zlepšením. 18 Jak bude podrobně rozvedeno, jediný možný odkaz, který může být považován za nejvíce kompletní v daném čase, je ten, který bere v úvahu pozorování nejrelevantnějších interakcí (uvnitř systému). To je povaha synergie příčiny a následku, která podtrhuje technický základ pro skutečně udržitelnou ekonomiku. Ekonomika založena na přírodních zákonech / zdrojích Dnes existuje v různých kruzích mnoho termínů, jako Ekonomika založená na zdrojích nebo Ekonomika přírodních zákonů, které vyjadřují obecný logický základ pro více vědecky orientovaný sociální systém. Vzhledem k tomu, že tyto tituly jsou historicky odkazující a poněkud obecné, bude proto používán titul Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích (NLRBE), protože má nejkonkrétnější sémantický základ. 19 Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích je definována jako přizpůsobivý socioekonomický systém aktivně odvozený od přímých fyzických odkazů na vládnoucí vědecky rozpoznané přírodní zákony. Celkově je vypozorováno, že jsme schopni, za použití sociálně zaměřeného výzkumu a testovaných poznatků ve vědě a technologiích, logicky dojít ke společenským přístupům, které by mohly být značně efektivnější v uspokojování potřeb lidské populace. Jsme nyní schopni dramaticky zvýšit veřejné zdraví, lépe chránit prostředí, vytvořit obecný materiální dostatek, a s tím také strategicky zredukovat nebo eliminovat mnoho běžných sociálních problémů vyskytujících se v dnešní době, které jsou mnohými, bohužel, považovány za neměnné kvůli jejich kulturní zatvrzelosti. Myšlenkový tok Mnoho osob nebo skupin pracovalo na tom, aby vytvořily dočasně pokročilé technologické aplikace, snažíce se integrovat současné možnosti do zmíněného myšlenkového toku tak, aby bylo umožněno efektivnější řešení problémů (např. Městské systémy 20 od Jacquea Fresca nebo Dům Dymaxion 21 od R. Buckminstera Fullera). Ale jakkoliv důležité toto aplikované inženýrství je, stále je podstatné mít na paměti, když vezmeme v úvahu evoluci vědeckých znalostí a vynořujících se technologických aplikací, že všechny specifické technologické aplikace mohou být pouze přechodné. Jinými slovy, všechna současná užití technologií má tendenci časem zastarat. Tím pádem to, co zůstává, může být pouze myšlenkový tok týkající se zásadních příčinných vědeckých principů. Hnutí Zeitgeist je pak loajální tomuto myšlenkovému toku, ne osobám, institucím, nebo dočasným technologickým pokrokům. Raději než následovat osobu nebo návrh, Hnutí následuje samotvůrný předpoklad porozumění a tudíž pracuje v decentralizovaném, holografickém stylu, s tímto myšlenkovým tokem jako zdrojem motivace k akci. Od pověrčivosti k vědě Zajímavý jev, který stojí za to zmínit, je to, jak se lidské chápání sebe sama a svého prostředí odsunuje od myšlenek a pohledů, které již nejsou nadále podporované kvůli neustálému přílivu nových přelomových informací. Je vhodné zmínit, že pověrčivost, která v mnoha ohledech může být vnímána jako kategorie víry, jež se dříve zdála být adekvátně podporována na základě zkušeností / vnímání, ale nemůže být nadále pokládána za důvěryhodnou kvůli novým odporujícím faktům. Například zatímco tradiční náboženské smýšlení by se mohlo na západě zdát, kvůli rapidnímu růstu informací a všeobecné vzdělanosti, čím dál méně hodnověrné pro více lidí než kdy jindy, 22 kořeny náboženského smýšlení sahají do dob, kdy lidé vzhledem k omezenému chápání, které měli o svém prostředí v oněch dávných dobách, mohli obhájit pravost a přesnost takovýchto přesvědčení. Tento jev je patrný ve všech oblastech chápání včetně moderní akademické sféry. Ani takzvané vědecké závěry, které s příchodem nových informací a aktualizovaných testů nemohou být dále považovány za důvěryhodné, 23 jsou stále běžně bráněny pouze kvůli tomu, že jsou již zahrnuty do současných kulturních tradic. Takovéto zavedené instituce, jak by mohly být nazývány, chtějí často zachovávat stálost z důvodů ega, moci, tržního příjmu nebo celkové psychologické pohody. To představuje v mnoha směrech klíčový problém naší sociální paralýzy. 24 Je tedy důležité rozpoznat tento vzor přeměny a uvědomit si, jak kriticky důležité je být flexibilní co se týče našeho systému hodnot, nemluvě o poměrně nebezpečném fenoménu zavedených 9

10 institucí, které jsou kulturně naprogramované a podporované k úsilí o sebezáchovu, spíše než aby se vyvíjely a měnily. Od tradice k objevování Percepční střet mezi našimi kulturními tradicemi a naší neustále rostoucí databází objevujících se znalostí je klíčový pro to, co definuje současného ducha doby, jak ho známe. Dlouhodobý pohled na historii poukazuje na rozmělnění pověrčivých kulturních tradic a pohledů, jelikož došlo k vnímání v novém měřítku vědecké příčinnosti. To je to, co Hnutí Zeitgeist v širším filosofickém kontextu reprezentuje - posun kulturního ducha doby do nových, prokazatelných a více optimalizovaných porozumění a aplikací. Proto, zatímco společnost byla zajisté svědkem značných zrychlujících se změn v různých oblastech uvědomění a postupů, jako dnes s naší rozsáhlou materiální technologií, zdá se to být náš sociální systém, co nadále zůstává daleko pozadu. Politické přesvědčování, tržní ekonomie, práce pro příjem, neustálá nerovnost, národní státy, právní předpoklady a mnoho ostatních známek našeho stávajícího sociálního pořádku jsou stále široce akceptované současnou kulturou jako normální stav s ničím více, než jen s jejich stálostí v čase jako důkazem o jejich hodnotové a empirické permanenci. Je to v tomto kontextu, kde Hnutí Zeitgeist nachází svůj největší důraz - ve změně sociálního systému. Existuje mnoho technických možností pro řešení problémů v oblastech osobního a sociálního pokroku, které zůstávají nepovšimnuty či nepochopeny. 25 Ukončení válek, vyřešení chudoby, vytvoření materiální hojnosti pro dosažení lidských potřeb, kterou historie nespatřila, odstranění většiny zločineckých aktivit tak, jak je známe, dosažení skutečné osobní svobody odstraněním nesmyslné nebo monotónní práce a odstranění mnoha environmentálních hrozeb je jen několik z mnoha možností, které při zohlednění naší technické reality máme. Tyto možnosti jsou však nejenom z velké části neuznávané, jsou rovněž doslova omezované naším současným sociálním pořádkem, protože implementace takovýchto problémy řešících mechanismů stojí v přímé opozici vůči mechanismům, na kterých současný sociální systém operuje. 26 Proto, dokud nebudou socioekonomické tradice a jejich výsledné sociální hodnoty napadnuté a nebudou aktualizovány na základě dnešního chápání - dokud většina lidské populace nebude rozumět základnímu myšlenkovému toku technicky potřebnému pro podporu lidské udržitelnosti a veřejného zdraví, jak bylo odvozeno z nekompromisnosti objektivního vědeckého zkoumání a ověřování; dokud většina tíhy dřívějších falešných předpokladů, pověr, rozdělujících loajalit a dalších sociálně nestabilních, konflikt vytvářejících, kulturních brzd nebude překonána - všechny život vylepšující a problémy řešící možnosti, které máme nyní k dispozici, zůstanou z velké části nevyužité. Pravou revolucí je revoluce hodnot. Lidská společnost se zdá být stovky let pozadu co se týče způsobu, kterým funguje a tím pádem, co uznává. Pokud si přejeme pokročit a vyřešit naše hromadící se problémy, což znamená zvrátit to, co je v mnoha směrech zrychlující se úpadek naší civilizace, potřebujeme změnit způsob, kterým o sobě přemýšlíme a tím i o světu, který obýváme. Hlavním cílem Hnutí Zeitgeist je pracovat na přivedení tohoto posunu hodnot na světlo a sjednocení lidské rodiny se základním pohledem, že my všichni sdílíme tuto malou planetu a že jsme všichni svázáni těmi stejnými přírodními zákony, jak dokazuje vědecká metoda. Toto běžné základní chápání sahá mnohem dále, než si mnozí v minulosti mysleli. Symbióza lidského druhu a synergický vztah našeho místa ve fyzickém světě potvrzuje, že v žádném ohledu nejsme oddělené entity. Nové společenské probuzení musí ukázat fungující sociální model, který je dosažen díky této neodmyslitelné logice, pokud chceme přežít a prosperovat v dlouhodobém měřítku. Můžeme se přizpůsobit, nebo trpět. Rozhodnutí je na nás. VĚDECKÝ POHLED NA SVĚT Téměř každá větší systematická chyba, která lidstvo klamala po tisíce let, spoléhala na praktiky. Horoskopy, zaříkávadla, věštci, kouzla, čarodějnictví, léčení šamany a další praktiky byly před příchodem moderní medicíny po staletí v očích veřejnosti pevně zakotvené prostřednictvím jejich domnělého praktického úspěchu. Vědecká metoda byla vymyšlena za účelem objasnění povahy věcí za pečlivěji kontrolovaných podmínek a za přísnějších kritérií než ty metody, které jsou přítomny v těchto jednodušších praktikách Michael Polanyi 10

11 Obecně řečeno, evoluce lidského chápání může být viděna jako přechod od povrchových pozorování, prováděných našimi pěti omezenými fyzickými smysly a intuitivně filtrovaných vzdělávacím rámcem a hodnotovými charakteristikami, k technice objektivního měření a metod automatického pokroku, pomocí které se snažíme dospět (nebo se dopočítat) k závěrům prostřednictvím testování a opětovného testování důkazů, a kde usilujeme o potvrzení prostřednictvím měřítka vědecké příčinnosti, které, jak se zdá, zahrnuje fyzické charakteristiky toho, co nazýváme přírodou. Přírodní zákony našeho světa existují, ať si jich všímáme či ne. Tato nedílná pravidla našeho vesmíru existují déle, než je bylo lidstvo schopno pochopit, a zatímco můžeme debatovat nad tím, jak přesné interpretace těchto zákonů ve stádiu naší intelektuální vyspělosti jsou, existuje dostatek potvrzujících důkazů, které ukázaly, že jsme skutečně omezeni statickými silami, které mají nedílnou, měřitelnou a rozhodnou logiku. Rozsáhlý rozvoj a předvídavá jednota objevená v matematice, fyzice, biologii a jiných vědeckých disciplínách dokazuje, že my, jako druh, pomalu začínáme chápat procesy přírody a při naší rostoucí vynalézavé kapacitě dokážeme imitovat, zdůraznit nebo potlačit takovéto přírodní procesy, což potvrzuje náš pokrok jim porozumět. Svět kolem nás, který je přeplněný materiální technologií a život měnícími vynálezy, je důkazem toho, čeho je integrita vědeckých procesů schopná. Na rozdíl od historických tradic, kde existují jisté stagnace ve spojitosti s tím, čemu lidé věří, což je dnes stále běžné jako náboženské dogma, toto rozpoznání přírodních zákonů zahrnuje charakteristiky, které představují velkou výzvu pro domnělou stabilitu víry, kterou mnozí považují za posvátnou. Jak bude v této eseji dále rozebráno v souvislosti s kapitolou Vznik, faktem je, že zde jednoduše nemůže existovat jednotný či statický intelektuální závěr týkající se našeho vnímání a vědomostí paradoxně kromě pohledu na základní vzor nejistoty týkající se změny a samotné adaptace. Toto je součástí toho, co by mohlo být nazváno vědeckým pohledem na svět. Jednou věcí je izolování technik pro vědecké vyhodnocování vybraných zájmů, jako je postup, který můžeme použít při ohodnocení a testování pevnosti struktury například při návrhu domu. Něco jiného je, když jsou univerzální integrita takto fyzicky zakořeněného příčinného uvažování a ověřovací metody aplikovány ve všech aspektech našich životů. Albert Einstein jednou řekl: Čím dále spirituální evoluce lidského druhu postupuje, tím jsem si jistější, že cesta k čisté zbožnosti nespočívá ve strachu ze života, ve strachu ze smrti a slepé víře, ale v honbě za racionálním poznáním. 28 Zatímco cynikové vědy často pracují na redukci její integrity na další formu náboženské víry snižujíce její přesnost, na základě čeho pak působí chladně či bez duchovnosti nebo dokonce podtrhují následky aplikované technologie, jako při výrobě atomové bomby (jež je ve skutečnosti známkou překroucení lidských hodnot a ne inženýrství), nelze ignorovat neuvěřitelnou sílu, kterou tento přístup k porozumění realitě poskytl lidské rase. Žádná jiná ideologie se nemůže přiblížit výhodám této metody smýšlení. Nelze však říci, že popření této relevantnosti kulturou není v dnešním světě rozšířené. Když například dojde na náboženské přesvědčení, vyskytují se často kontroverzní tendence, které vyvyšují lidské bytosti nad pouhé mechanismy či fyzické skutečnosti. Z toho většinou vyplyne domněnka, že lidské bytosti jsou z nějakého důvodu výjimečné a možná existují síly, jakou je boží zásah, který může přemoci přírodní zákony dle své vůle a učiní je méně důležitými, než řekněme poslušnost vůči Bohu a podobně. Bohužel v kultuře stále existuje lidská domýšlivost, která bez ověřitelných důkazů odděluje lidstvo od všeho ostatního, a považovat nás za propojené nebo se dokonce domnívat, že jsme výsledkem přírodních, vědeckých sil podle nich znamená ponižovat úroveň lidského života. Souběžně existuje tendence pro to, co by někteří mohli nazývat metamagické 29 myšlení, které by mohlo být považováno za schizotypální druh poruchy osobnosti, kde fantazie a mírná zaslepenost pomáhají ve světě podpořit falešné předpoklady příčinnosti, při kterých není nikdy plně využita nekompromisnost vědeckých metod. Věda vyžaduje testování a opětovnou aplikaci výsledku, aby byl potvrzený, a mnohé víry zdánlivě normálních lidí jsou daleko od tohoto požadavku. Kromě tradičního náboženství je také kulturní koncept nového věku 30 běžně spojený s tímto typem pověrčivého smýšlení. Zatímco je extrémně důležité, abychom si my jako společnost byli vědomi této nejistoty v našich závěrech, a tím uchovávali kreativní, otevřený stav mysli při všech postulátech, může být platnost těchto postulátů ověřena pouze prostřednictvím měřitelné konzistence, nikoli zbožného přání či esoterické fascinace. Takovéto nepotvrzené myšlenky a předpoklady představují referenční rámec, který je často hájen vírou 31, nikoli rozumem, a je těžké diskutovat o přínosu víry s kýmkoli, jelikož pravidla víry ze své podstaty odmítají samotnou argumentaci. Toto je částí dilematu, ve kterém se lidská společnost dnes nachází: Věříme jednoduše tomu, co bylo tradičně učeno naší kulturou, anebo pochybujeme a testujeme tyto víry vůči fyzické realitě kolem nás, abychom zjistili, jestli budou pravdivé? Věda se samozřejmě zabývá tím druhým. Nepovažuje nic za svaté a je vždy připravena popřít předešlé závěry, když vyvstanou nové informace. Používání takového, ve své 11

12 podstatě nejistého, ale stejně extrémně životaschopného a produktivního, přístupu k pohledu na svět vyžaduje velmi rozdílnou povahu, která ztělesňuje flexibilitu, nikoli jistotu. Slovy profesora Franka L. H. Wolfse (Oddělení fyziky a astronomie, Rochesterská univerzita, New York): Často se ve vědě tvrdí, že teorie nemůžou být nikdy dokázány, pouze vyvráceny. Existuje vždy možnost, že nový poznatek nebo experiment bude v rozporu se stávající teorií. 32 Vznik V jádru vědecké metody se nachází skepticismus a flexibilita. Věda se zajímá o co nejbližší přiblížení k pravdě, kterou může najít, a pokud něco věda výslovně uznává, tak je to fakt, že v podstatě vše, co dnes víme, bude postupem času přehodnoceno poté, co narazíme na nové informace. Stejně tak to, co se může zdát na první pohled jako přitažené za vlasy, nemožné nebo dokonce pověrčivé, se může velmi dobře v budoucnu prokázat jako užitečné a životaschopné porozumění, jakmile se ověří jeho integrita. Důsledkem tohoto je ustanovení myšlenky nebo dokonce vznik pravdy, chcete-li. Zběžné nahlédnutí do historie ukazuje neustále se měnící spektrum chování a postupů založených na stále se aktualizujících znalostech, a toto prosté poznání je rozhodující pro lidský pokrok. Symbióza Druhý bod hluboce charakterizuje hodnotu vědeckého pohledu na svět a souvisí se symbiotickou povahou věcí tak, jak je známe. Mnoha je to z velké části odmítáno, nicméně toto chápání vede k důležitému odhalení toho, jak přemýšlíme o našem světě, našem přesvědčení, našem chování a o nás samotných. Termín symbióza se obvykle používá v souvislosti se vzájemně závislými vztahy mezi biologickými druhy. 33 Nicméně náš kontext slova je širší. Vztahuje se k vzájemně závislým vztahům absolutně všeho. Zatímco první intuitivní představy o přírodních jevech by se mohly zabývat například stromem jako nezávislým subjektem, pravda je taková, že život stromu je zcela závislý na zdánlivě vnějších vstupních silách, které vedou k jeho vývoji a samotné existenci. 34 Voda, sluneční světlo, živiny a další potřebné interaktivní vnější atributy usnadňující růst stromu jsou příkladem symbiotického či synergického vztahu. Nicméně rozsah této symbiózy je mnohem obsáhlejší, než jsme kdy měli možnost v minulosti poznat. Zdá se, že čím více se toho dozvídáme o dynamice našeho vesmíru, tím více je zřejmá jeho provázanost. Nejlepším pojmem ztělesňující tuto představu je systém. 35 Slovo strom je ve skutečnosti odkazem na vnímaný systém. Kořen, kmen, větve, listy a další atributy stromu by mohly být nazvány jako subsystémy. Strom ovšem sám o sobě také představuje subsystém, a to subsystém lesa, který je zase sám subsystémem většího systému, ekosystému. Takové rozdíly by se mnohým mohly zdát triviální, ale faktem je, že velkou chybou v lidském chápání je nedostatečné respektování rozsahu systému Země a toho, jak každý subsystém hraje důležitou roli. Termín kategorické systémy 36 by zde dokonce mohl být použit k popsání všech systémů, zdánlivě malých i velkých. Terminologie je v celku libovolná. Systémy a slova použitá k jejich charakterizování jsou tvořena lidmi kvůli zjednodušení komunikace. Faktem je, že to vypadá, že existuje jen jediný možný systém organizovaný přírodními zákony, ke kterému se lze odvolávat, protože všechny systémy, které vnímáme a kategorizujeme, dnes mohou být pouze subsystémy. Zkrátka nemůžeme nikde nalézt skutečný uzavřený systém. Dokonce i systém Země, který se možná zdá autonomní, se Zemí plovoucí ve vesmíru, je zcela závislý na Slunci, Měsíci a pravděpodobně mnoha a mnoha dalších symbiotických / synergických faktorech, kterým ještě musíme porozumět. Jinými slovy, pokud vezmeme v úvahu vzájemné vztahy, které spojují tyto zmiňované kategorické systémy, najdeme spojení všeho, na společenské úrovni chápání tento systém interakcí ztělesňuje základ pravděpodobně té nejvýznamnější perspektivy pro udržitelný vývoj lidstva. Lidská bytost se, stejně jako strom nebo Země, zdá soběstačná. Přesto ale například bez kyslíku, který potřebujeme k dýchání, bychom nepřežili. To znamená, že systém člověka vyžaduje interakci se systémem atmosférickým a tedy se systémem produkce kyslíku, a protože proces fotosyntézy zodpovídá za většinu atmosférického kyslíku, který dýcháme, měli bychom si být vědomi toho, co ovlivňuje tento konkrétní systém, a zkoordinovat s tím naše sociální praktiky. Jsme svědky kupříkladu znečišťování oceánů nebo rapidního odlesňování Země a často zapomínáme, jak jsou tyto oceány a lesy opravdu důležité pro celistvost lidského systému. Existuje mnoho příkladů narušování životního prostředí, kterých se v současné době lidstvo dopouští kvůli nedostatku povědomí o výše uvedených symbiotických příčinách a následcích, které propojují všechny známé kategorické systémy. Na toto téma by se 12

13 dalo napsat mnoho. V každém případě, neschopnost rozpoznat tuto propojenost je zásadním problémem, a jakmile plně porozumíme principu těchto vzájemně interagujících systémů, mnohé naše nejběžnější chování se pravděpodobně ukáže jako výrazně zaostalé a nebezpečné s ohledem na naši budoucnost. Víra v udržitelný rozvoj To nás přivádí k úrovni myšlení a samotného chápání. Jak již bylo uvedeno v předchozím, jazykový systém, který používáme, izoluje a organizuje elementy našeho světa z důvodu všeobecného porozumění. Samotný jazyk je systém založený na kategorickém rozlišování, které si spojujeme s naší vnímanou realitou. Nicméně, i když je jazyk důležitým nástrojem k identifikaci a organizaci lidského myšlení, tak také ze své podstaty vede k nesprávnému rozdělení. Vzhledem k tomuto je snadné spekulovat o tom, z jakého důvodu jsme si navykli na způsob myšlení a chování, který nás v podstatě neustále rozděluje, a proč dějiny lidské společnosti jsou dějinami nerovnováhy a konfliktu. 38 Je to na této úrovni, kde fyzické systémy, o kterých jsme mluvili výše, přicházejí do kontaktu se systémy víry, názorů a myšlenek. 39 Problematika trvale udržitelného rozvoje je dnes typicky spojovaná s technickými procesy, ekologickými teoriemi a inženýrstvím, avšak často zapomínáme, že naše hodnoty a přesvědčení předcházejí všem těmto technickým aspektům. Aby naše kulturní orientace byly udržitelné, potřebujeme si uvědomit, že můžou přijít pouze prostřednictvím platného rozpoznání zákonů přírody, kterou jsme svázáni. Můžeme měřit integritu našeho přesvědčení? Ano. Můžeme ji měřit podle toho, jak lze principy našich názorů sladit s vědeckou příčinností, a k tomu nám dopomůže zpětná vazba. Když bychom porovnávali výsledky rozdílných názorů, které hledají nějaký společný cíl, 40 můžeme sledovat, jakým způsobem z dané perspektivy tohoto cíle dosáhnou. To může být změřeno, a proto pak tyto odlišné pohledy mohou být kvalifikovány a vzájemně porovnány podle jejich přínosu a výhod, nebo naopak jejich nedostatku. Jak bude podrobněji prozkoumáno později, budeme porovnávat centrální systém naší víry / přesvědčení ohledně tržní ekonomiky a výše zmiňované Ekonomiky založené na přírodních zákonech / zdrojích. Jádrem těchto systémů je v podstatě protichůdný názor o příčinné souvislosti a možnosti a čtenář je vyzýván k tomu, aby si vytvořil vlastní objektivní úsudek o tom, jak dobře mohou dané názory přispět k dosažení určitých lidských cílů. Po tomto konstatování a v kontextu s touto esejí, konkrétně zmínkách o vzniku a symbióze, bychom mohli zobecnit, že jakýkoli systém názorů / přesvědčení / víry, který za (a) vůbec nebere v úvahu možnost změny celého systému díky doplnění nových informací, je neudržitelný; a za (b), jakýkoli systém víry, který podporuje izolovanost a rozdělení, celistvost jednoho segmentu nebo skupiny ve společnosti nad jiným / jinou, je rovněž neudržitelný. Ze sociologického hlediska mít vědecký pohled na svět znamená být ochoten a schopen se přizpůsobit jak jako jedinec, tak i jako celá civilizace v té chvíli, kdy se objeví nová porozumění a přístupy, díky kterým lze lépe řešit problémy a budoucí prosperitu. Tento pohled na svět pravděpodobně značí největší posun v lidském chápání v naší historii. Všechny moderní vymoženosti, jež bereme za samozřejmost, jsou výsledkem této metody, ať už ji uznáváme nebo ne. Zdá se, že tato mechanistická logika je univerzálně použitelná pro všechny známé fenomény. Zatímco mnoho lidí na světě stále věří v konání bohů, démonů, duchů a jiných neměřitelných sil, nová éra rozumu se zdá být na obzoru. Vznikající vědecké chápání nás samých a prostředí kolem nás vyzývá na souboj tradiční zastaralé myšlení, které jsme zdědili od našich méně informovaných předků. Technická 41 orientace vědy se již nezaměřuje na pouhá důmyslná zařízení a moderní přístroje. Pravé poselství tohoto pohledu na svět se týká samotné filozofie, pomocí které potřebujeme orientovat naše životy, hodnoty a společenské instituce. Jak se více dozvíme v dalších esejích, sociální systém a jeho ekonomická premisa spolu s jeho právní a politickou strukturou se nachází ve stavu, který má hodně co do činění s vírou, a tímto způsobem je nyní udržován. Trh a peněžně řízený systém ekonomiky, například, je založen na nyní zastaralých a čím dál tím více neefektivních předpokladech. Tento stav se moc neliší od doby, kdy se lidé mylně domnívali, že svět je plochý, démoni vyvolávají nemoci, nebo že souhvězdí na obloze představují neměnné, statické, dvojrozměrné výtvory podobné tapisériím. Lze nalézt obrovské paralely s tradičními náboženskými vyznáními a zavedenými kulturními institucemi, které máme za platné a plně normální. Stejně jako církev ve středověku držela absolutní moc v Evropě, podporovala loajalitu a rituály, které by většině z nás v současnosti připadaly absurdní nebo dokonce šílené, tak budoucím generacím budou naše aktuální zavedené praktiky pravděpodobně připadat úplně stejně absurdní a šílené. 13

14 HLEDÁNÍ ŘEŠENÍ Potřebujeme podstatně nový způsob myšlení, jestliže má lidstvo přežít a posunout se na vyšší úroveň Albert Einstein Hlavní úvaha hnutí Zeitgeist nad sociologickými změnami bere, pro lepší porozumění problému, ohled na pokrok jako takový. Zde jsou pravděpodobně dvě nejdůležitější hlediska, která se objevují jak v osobním, tak ve společenském pokroku: projev potenciálu a řešení problému. Potenciál a řešení Projev potenciálu je jednoduše zlepšení podmínek, které prvotně vůbec nebyly považovány za problematické. Příkladem může být schopnost zlepšit lidský výkon v určitých atletických disciplínách, a to cíleným posilováním, jídelníčkem, vybrušováním techniky a dalšími prostředky, o kterých se dříve jednoduše nevědělo. Na druhé straně řešení problému je předcházení problematice, která se v daném případě ukázala jako škodlivá či nevýhodná svými následky a / nebo omezeními. Obecným příkladem je objev nové léčby na již existující a oslabující nemoc, která tak nadále nebude způsobovat žádnou újmu. Ovšem vzato z širšího hlediska se tyto pojmy určitým způsobem překrývají, když bereme v úvahu i přirozený vývoj samotného poznání. Například když se nějaké zlepšení daných podmínek začne využívat a postupně se stane v dané kultuře naprosto běžným, může být také potenciální součástí problému v podobném nebo v jiném kontextu, což vyžaduje nalezení nového, efektivnějšího řešení za využití dostupných informací nebo objev řešení pokročilejšího, které by ono zastaralé nahradilo. Například zavedení letecké dopravy, které je stále relativně novinkou, umožnilo daleko vyšší efektivitu přepravy. Ale v jakém bodě bude na moderní leteckou dopravu nahlíženo jako na problém díky neefektivitě ve srovnání s jinými možnostmi? 43 Efektivita je v tomto smyslu relativní, jelikož s novými znalostmi je něco, co bylo dříve považováno za nejlepší, nyní zastaralé a druhořadé. Tato zdánlivě obrazná připomínka byla uvedena pro zdůraznění jednoduché skutečnosti, že naprosto každý postup, který považujeme dnes za normální, má sám v sobě vestavěnou nevyhnutelnou neefektivitu a potenciální problém, který se projeví až v případě, kdy je objevena nová technologie, nový postup nebo nová myšlenka. Toto je podstata změny, a jestliže vědecké modely potvrzené historií něco obecně ukazují, pak to, že znalosti a jejich aplikace se neustále vyvíjejí. Vrátíme-li se zpět ke zdánlivě odděleným tématům projevu potenciálu a řešení problému, můžeme vyvodit, že všechna řešení problému jsou zároveň projevem potenciálu a naopak. To také znamená, že i nástroje používané společností k danému účelu, jsou používané jen přechodně. Ať už je to systém přepravy, léčebná praxe, produkce energie, společenský systém samotný, či cokoli jiného. 44 Tyto postupy jsou všechny projevem / řešením vzhledem k lidské potřebě a efektivnosti, což je založeno na stále se měnícím stupni poznání, který máme / měli jsme v době jejich vzniku / vývoje. Prvotní úmysl a prvotní příčina Když přijde na jakýkoli nový vynález nebo nové řešení problému, musíme se dostat tak blízko k prvotnímu úmyslu (projevu) nebo k prvotní příčině (problému), jak jen to je možné, abychom provedli co možná nejpřesnější vyhodnocení a výběr zákroku. Tak jako jsou nástroje a techniky jen tak využitelné, do jaké míry chápeme jejich základní účel, zákroky k řešení problému jsou jen tak účinné, do jaké míry známe prvotní příčinu. Což se zdá naprosto samozřejmé, ale toto uvědomění často chybí v mnoha odvětvích myšlení dnešního světa, zejména pokud jde o společnost jako celek. Spíše než řízení se tímto pravidlem, je většina společenských rozhodnutí stavěna na tradičních zvyklostech, které mohou být velmi limitující. Jednoduchým příkladem tohoto myšlení jsou metody uvěznění člověka za takzvané kriminální chování. Pro mnohé je řešením útočné formy lidského chování jednoduše vyřazení jedince ze společnosti a jeho potrestání. Což je založeno na řadě předpokladů, které se táhnou celými tisíciletími. 45 Ale vědy zabývající se lidským chováním jsou dnes natolik pokročilé, že do jisté míry rozumí příčině takového chování. Je například známo, že většina zločinů by se nemusela stát, kdyby zmíněný člověk žil v příhodných 14

15 lidských podmínkách. 46 Zavírání lidí do vězení vůbec neřeší pravou příčinu věci. Je to jen pouhá záplata, která dočasně potlačí příznak daleko většího problému. 47 Dalším příkladem, který se může zdát od předchozího rozdílný, ale je stejně odborný, je způsob, jakým lidé přemýšlejí o řešení běžných problémů, jako například dopravní nehody. Jaké je řešení situace, kdy řidič udělá chybu a nečekaně změní dráhu tak, že narazí do vedlejšího vozidla a způsobí tak dopravní nehodu? Měla by mezi nimi být pevná zeď? Měl by se lépe učit řídit? Měl by mu být odebrán řidičský průkaz, aby už nikdy nemohl řídit? V rámci běžného přemýšlení společnosti tu opět ztrácíme prvotní příčinu. Prvotní příčina dopravní nehody může být jen částečně otázkou schopností řidiče, ale daleko více se týká schopnosti systému využít technologii a infrastrukturu. Proč? Z části proto, že lidská omylnost je historicky dobře známá, potvrzená a neměnná. 48 Takže stejně jako první vozidla neměla žádné airbagy, které jsou dnes naprosto běžné a eliminují velké množství zranění během nehod, 49 stejný přístup by měl být aplikován na samotnou vzájemnou interakci mezi vozidly, s ohledem na nové technické možnosti pro větší bezpečí a kompenzaci nevyhnutelného lidského faktoru. Stejně jako byl před lety vyvinut airbag na základě nových znalostí, existují dnes technologie, které umožňují provoz vozidel bez řidiče. Takové vozidlo nejen že dokáže detekovat každý nezbytný prvek nutný k přesnému řízení, ale i jednotlivá vozidla se mohou detekovat navzájem, což by učinilo srážky téměř nemožnými. 50 Toto je tedy současný stav řešení, když celkově zvážíme prvotní příčinu a prvotní úmysl. Ačkoli se toto řešení může zdát velmi pokročilé, zejména s přihlédnutím k 1,2 milionům lidí, kteří ročně zahynou v důsledku dopravních nehod, 51 je toto myšlenkové cvičení stále neúplné, když rozšíříme kontext uvažování ještě na prvotní cíle. Možná existují i další neefektivní prvky vztahující se k přepravní infrastruktuře, které by měly být brány v úvahu. Možná má používání soukromých automobilů, nehledě na jejich bezpečnost, další neodmyslitelné problémy, které mohou být logicky vyřešeny jen odstraněním automobilové dopravy jako takové. Možná, že ve městech, kde stále narůstá počet automobilů, se tento nezávislý osobní transport stává zbytečně těžkopádným, pomalým a celkově neefektivním. 52 V těchto podmínkách může reálné řešení, jako například zavedení jednotného přepravního systému, znamenat zvýšení rychlosti přepravy, snížení spotřeby energie a dalších zdrojů a snížení znečištění spolu s řešením dalších problémů, které vyvstávají ve spojitosti s používáním osobních automobilů. Jestliže je cílem společnosti udělat správnou a udržitelnou věc, může jí být právě redukce hrozeb lidstvu i životnímu prostředí zvýšením efektivnosti za využití našich moderních technických a návrhových možností. Naše technická realita Samozřejmě, že použití tohoto typu řešení problémů není zdaleka omezeno na tyto fyzikální příklady. Je politika, jak ji známe, tím nejlepším způsobem, jak řešit naše společenské strasti? Opravdu je navržena tak, aby řešila kořen příčin? Jsou peníze a tržní systém tou nejvíce optimalizovanou metodou pro udržitelný rozvoj, řešení problémů a pro projev ekonomického potenciálu? Jak náš současný stav vědy a technologií přispívá k porozumění příčinám a účelům na společenské úrovni? Jak bude podrobně ukázáno v dalších esejích, toto chápání vytváří přirozený a jasný tok myšlenek s ohledem na to, o kolik lepší by náš svět mohl být, kdybychom jednoduše následovali logiku vytvořenou myšlením na základě vědecké metody k naplnění našeho společného cíle lidské udržitelnosti. Miliarda lidí na naší planetě nehladoví proto, že by existoval jakýsi nezměnitelný důsledek naší fyzické reality. Jídla je tu dostatek. 53 Je to sociální systém se svou vlastní zastaralou a nepřirozenou logikou, který umožňuje existenci těchto, ale i jiných problémů. Je důležité podotknout, že Hnutí Zeitgeist se nezabývá vytvářením záplat jako svým konečným cílem, což je bohužel to, co drtivá většina aktivistických institucí na světě v současné době dělá. 54 Chceme podporovat nejvyšší možný řád a nejúčinnější možná řešení, která budou v dané době k dispozici v souladu s přírodními procesy a budou vést ke zlepšení životů všech a k zajištění celistvosti našeho domova. Chceme, aby každý jasně porozuměl tomuto myšlenkovému toku a objevil jeho hodnotu. Ve výsledku není žádné samostatné řešení - pouze empirické odůvodnění přírodních zákonů, které s sebou řešení a důvod nese. 15

16 LOGIKA vs. PSYCHOLOGIE Nekonáme správně proto, že by to byla naše ctnost nebo dokonalost, ale jsme ctnostní a dokonalí proto, že konáme správně Aristoteles Silný, ale často přehlížený důsledek naší přirozené flexibility v rámci přizpůsobení se stávající kultuře, je fakt, že naše skutečná identita a osobnost jsou často propojené s institucemi, postupy, trendy a hodnotami, ve kterých jsme se narodili a ve kterých žijeme. Tato psychologická adaptace a nevyhnutelné ztotožnění se vytváří oblast komfortní zóny, kterou může být velmi těžké narušit bez ohledu na to, jak dobře odůvodněné informace stojí proti tomu, čemu věříme. Ve skutečnosti, drtivá většina současných námitek namířených proti Hnutí Zeitgeist, konkrétně body spojené s možným řešením a změnou, jsou více určeny úzkými rámci náhledu na věc a emocionální zaujatostí než intelektuálním hodnocením. Běžné reakce tohoto typu jsou často samostatnými návrhy, spíše než kriticky založenou argumentací sloužící pouze k přímému zavrhnutí jakékoli změny prostřednictvím jakékoli organizace. Nejběžnější klasifikace takových argumentů jsou projekce 56 a velmi často je zřejmé, že takoví oponenti se ve skutečnosti více zabývají obranou své psychické identity, a nikoli objektivním zvážením nové perspektivy. 57 Zablokování mysli V klasickém díle autorů Cohena a Nagela, známém jako Úvod do logiky a vědecké metody, je tento bod dobře popsán s přihlédnutím k procesu logického hodnocení a jeho nezávislosti na lidské psychologii. Vážnost důkazů není sama o sobě dočasnou událostí, ale důsledkovým vztahem mezi určitými třídami či typy návrhů... samozřejmě je k pochopení takových důsledků nutná úvaha... Ale ani tak se fyzika nestává odvětvím psychologie. Uvědomění, že logika nemůže být omezena na psychologický úkaz, nám pomůže rozlišit mezi vědou a rétorikou - tu vnímáme jako umění přesvědčování nebo dohadování se za účelem vytvoření pocitu jistoty. Naše emocionální dispozice nám velmi ztěžují přijetí určitých návrhů bez ohledu na to, jak silné jsou důkazy v jejich prospěch. Protože všechny důkazy jsou závislé na akceptaci pravdivosti některých tvrzení a žádné tvrzení nemůže být prokázáno jako pravdivé tomu, kdo je rozhodnutý, že mu neuvěří. 58 Výraz zablokování mysli byl vytvořen filozofy 59 s ohledem na výše popsaný jev. Byl definován jako stav, kdy se náš náhled na situaci ocitá v uzavřené smyčce uvažování. Cokoli neslučitelného, co přichází z vnějšku, tak může být často i podvědomě zamítnuto na základě zdánlivě empirických předpokladů a zdánlivě bezpečného subjektivního náhledu na svět. Tato reakce může být přirovnána k známému reflexu chránit se před srážkou s neznámým objektem, který se pohybuje směrem k nám - v této situaci zmíněný reflex ochraňuje naše přesvědčení, nikoli tělo. Zatímco věty jako přemýšlejme nad rámec mohou být společné dnešní rétorice v komunitě aktivistů, zřídkakdy jsou základem našeho způsobu myšlení a celistvosti naší pevně vžité intuice. Věci jsou daleko častěji považovány za dané a neměnné. Například v tzv. demokratických zemích světa si prezidenta a podobné postavy běžně spojujeme s kvalitou správy země. K této osobě se upírá velké množství pozornosti stejně jako k jeho stanoviskům a jednáním. Přesto málokdo udělá krok vzad a zeptá se: Proč vše začíná právě u prezidenta? Jak je jeho / její výkon jako institucionální postavy odůvodněný jako optimální způsob sociálního řízení? Není to v rozporu s podmínkami demokratické společnosti, když veřejnost nemá prakticky téměř žádný skutečný vliv na jednání prezidenta? Takové otázky jsou zřídka brány v úvahu, jak se lidé neustále a bez námitek přizpůsobují své kultuře a předpokládají, že to tak má být. Tento přístup je téměř vždy výsledkem kulturní tradice, a jak Cohen a Nagel poukázali, je velmi obtížné předat novou a odvážnou myšlenku těm, kteří jsou dostatečně odhodláni jí nevěřit. Tyto tradiční předpoklady, brány jako empirické, jsou pravděpodobně základním zdrojem osobní a sociální zaostalosti dnešního světa. Tento fenomén spolu se vzdělávacím systémem, který neustále posiluje tyto zavedené názory prostřednictvím svých institucí - akademií, dále zpečeťuje zmíněný kulturní útlum a představuje tak překážku pro relevantní změnu. 60 I když rozsah této tendence je široký s ohledem na diskuzi, existují dva běžné argumentační klamy, které stojí za zmínku, jelikož se neustále vynořují ve vztahu k soustavě návrhů a myšlenkovému toku prezentovaného Hnutím Zeitgeist. V barvitých pojmech tvoří tyto taktiky základ něčeho, co by mohlo být nazváno hodnotová 16

17 válka 61, která je vedena, ať už vědomě, či nikoli, těmi, kdo vynaložili emocionální či materiálové prostředky proto, aby věci zůstaly jaké jsou a aby se žádná změna nekonala. Klam zvaný první dojem Nejprve je důležité zmínit, co to první dojem je. Jednoduše to znamená při prvním setkání ; před průzkumem. 62 První dojem je zdaleka nejčastějším důvodem námitek vůči Hnutí Zeitgeist. Typickým případem studie je běžné tvrzení, že úvahy a řešení předložené Hnutím Zeitgeist jsou jen staronovým marxistickým komunismem. Pojďme stručně prozkoumat tento příklad. V Komunistickém manifestu 63 Marx a Engels předkládají různé úvahy o vývoji společnosti, konkrétně třídního boje, přirozených strukturálních vztahů týkajících se kapitálu spolu s obecnou logikou, jak bude společenský řád procházet revolucí k systému bez společenských statutů a tříd a zároveň si všímají řady přímých sociálních změn, jakou je například soustředění prostředků komunikace a dopravy do rukou státu, rovné odpovědnosti všech k práci a další specifika. Marx vytváří hráče ve svém schématu, kde probíhá boj mezi buržoazií a proletariátem a vyjadřuje tak pohrdání vykořisťováním, které, jak říká, je zakořeněno v myšlence soukromého vlastnictví. Konečným cílem je tak hledání společnosti bez společenských statutů a tříd. Na první pohled se mohou navrhovaná a Hnutím Zeitgeist propagovaná řešení jevit jako obdoba atributů Marxismu, zejména pokud bychom ignorovali základní úvahy Hnutí. Představa společnosti bez tříd, bez univerzálního vlastnictví a kompletní předefinování pojmu stát by mohla ukazovat souběh samotných gest, a to zejména proto, že západní akademické obce běžně podporují dualitu mezi komunismem a kapitalismem s výše uvedenými charakteristikami známými jako základní rozdíly. Nicméně skutečný myšlenkový tok, podporující tyto zdánlivě podobné závěry, je zcela odlišný. Měřítkem pro rozhodovací proces, který obhajuje Hnutí Zeitgeist, není Morální filosofie, 64 která, je-li prozkoumána do základů, je v podstatě tím, čím se marxistická filosofie projevuje. Hnutí Zeitgeist se nezaměřuje na poetické, subjektivní a svévolné názory na férovou společnost, garantovanou svobodu, světový mír nebo vytváření lepšího světa, protože to zní správně, lidsky nebo dobře. Bez technického rámce, který má přímý fyzický vztah k takovým termínům, je takovýto morální relativismus jen málo ku prospěchu na cestě k dlouhodobému cíli. Hnutí Zeitgeist se spíše zajímá o aplikaci vědy, která je využitelná ke společenské udržitelnosti, a to jak fyzické, tak kulturní. 65 Jak bude podrobněji vylíčeno v dalších esejích, vědecké metody nejsou omezeny pouze na fyzický svět, 66 a proto sociální systém, infrastruktura, význam vzdělávání a dokonce porozumění lidskému chování jako takovému, to vše existuje v rámci vědeckého přístupu. Na druhou stranu je ve fyzické realitě zabudován systém zpětné vazby, který v průběhu času velmi jasně ukazuje, co funguje, co ne 67 a představuje vodítko pro naši vědomou adaptaci. Marxismus není založen na takto vypočteném pohledu na svět i přesto, že může obsahovat některé vědou podložené znaky. Například marxistický pojem beztřídní společnost vznikl proto, aby překonal kapitalistickou nelidskost uvalenou na pracující třídu neboli proletariát. Myšlenkový tok, obhajovaný Hnutím Zeitgeist, naproti tomu čerpá ze studií člověka. Bylo například zjištěno, že společenské vrstvy, které jsou vlastní tržnímu / kapitalistickému modelu, jsou formou nepřímého násilí proti většině a jsou výsledkem naší evoluční psychologie. 68 Vytváří zbytečnou formu lidského utrpení na mnoha úrovních, která je pro společnost destabilizující a technicky neudržitelná. Další oblastí zájmu Hnutí Zeitgeist je odstranění univerzálního vlastnictví 69 a zavedení systému sdíleného přístupu. Toto je často odsuzováno jako marxistická vize zrušení osobního vlastnictví. Obecně je ale marxistický přístup vztahován na existenci osobního vlastnictví buržoazie a k jejímu vykořisťování proletariátu. V Manifestu stojí: Rozlišujícím znakem komunismu není zrušení veškerého vlastnictví, ale zrušení vlastnictví buržoazie. Na druhé straně Hnutí Zeitgeist obhajuje logiku, že existence univerzálního individuálního vlastnictví věcí je environmentálně neefektivní, nehospodárná a v zásadě v praxi neudržitelná. Podporuje to systémové omezení lidských práv a zbytečně velkou deprivaci obyvatel, což má za následek trestnou činnost ve společnostech s nerovnou distribucí zdrojů. V každém případě jsou taková obvinění na základě prvních dojmů velmi častá a mohli bychom uvést i mnoho dalších. Projednání všech údajných shod marxistických myšlenek a myšlenek obhajovaných Hnutím Zeitgeist však není podstatou tohoto textu. Diskuze jsou zde zcela zbytečné a pouze by zastínily pravý účel a přínos samotného společenského konceptu. 17

18 Klam zvaný strašák (překrucování argumentů) Druhý argumentační klam má co do činění se zkreslováním situace, ať už záměrně nebo jako důsledek projekce, a je běžně známý jako strašák (překrucování argumentů). 70 Pokud jde o Hnutí Zeitgeist, má toto překrucování obvykle co do činění s vynucenými interpretacemi, jenž nejsou podloženy žádnými důkazy, ale které mají být považovány za relevantní. Například pokud diskutujeme o organizaci nového společenského systému, mají lidé tendenci promítat do něho své současné hodnoty a postoje, a to bez uvážení faktu, že velká změna systému by měla za následek také velkou změnu těchto hodnot a postojů. Typickým příkladem je, že ve společnosti, kde by materiálová produkce byla založena pouze na technologickém pokroku a ne na výměnném systému vyžadujícím placenou lidskou práci, by lidé necítili žádný motiv cokoli dělat, a tudíž by tento model zkolaboval, protože by se nic neudělalo. Tento typ argumentu nebere v úvahu žádný z výzkumů ohledně lidské bytosti jako takové a je opravdu jen intuitivní domněnkou pramenící ze současných kulturních podmínek, kde ekonomický systém nutí všechny lidi do práce proto, aby přežili (z příjmu / zisku). K tomuto často dochází bez ohledu na něčí osobní zájem nebo společenský užitek, a mnohdy, co se týká motivace, vytváří psychologickou deformaci. Slovy Margaret Meadové: Pokud se pozorně zadíváte, uvidíte, že téměř cokoli, na čem nám opravdu záleží, cokoli, co ztělesňuje naši nejhlubší oddanost způsobu, jakým by měl být lidský život žit a být opečovávaný, závisí na nějaké formě dobrovolnictví. 71 V průzkumu veřejného mínění společnosti Gallup Poll z roku 1992 je uvedeno, že více než 50 % dospělých Američanů (94 milionů Američanů) dobrovolně pracovalo v sociálních službách, a to průměrně 4,2 hodiny týdně, celkem tedy 20,5 miliard hodin ročně. 72 Studie rovněž ukazují, že opakující se všední práce přináší více výdělku ve formě peněz, zatímco se zdá, že peníze samotné nemotivují inovaci a kreativitu. 73 V dalších esejích bude popsána myšlenka, jak by mechanizace / automatizace, aplikovaná na všední manuální práci, vysvobodila člověka s přihlédnutím k zastaralému systému příjem-za-práci a umožnila by tak plné rozvinutí lidské kreativity a potenciálu. Dalším souvisejícím příkladem je tvrzení, že přechod na nový systém musí být nutně doprovázen silovým zabavením majetku jakousi vládnoucí silou, což by jistě vyústilo v násilí. Toto je ovšem opět pouze promítnutí stávajících hodnot a strachu na Hnutím Zeitgeist obhajovanou logiku, bez jakéhokoli ověřování a promýšlení. Hnutí Zeitgeist si uvědomuje, že pro zavedení nového společensko-ekonomického modelu je potřebný souhlas populace. Velké porozumění a rostoucí bio-sociální tlaky rozpadajícího se současného systému mají podstatný vliv. Logika Hnutí nepodporuje diktátorské sklony, protože tento přístup, kromě toho, že je nehumánní, nefunguje. Ke správné funkci nového systému je potřeba, aby byl zaveden bez jakéhokoli donucování. Bylo by to tedy předmětem výzkumu, vzdělání a celkového přijetí širokou komunitou. Nakonec, specifika společenských interakcí a životního stylu přímo vyžadují přijetí systémových mechanismů a hodnot naprostou většinou. Podobným a posledním příkladem překrucování je zmatek nad tím, jak by přechod na nový systém mohl vůbec proběhnout. Mnoho lidí odmítá návrhy Hnutí Zeitgeist jednoduše už z toho důvodu, že nerozumí, jak se mohou uskutečnit. Tento argument je podobný situaci nemocného člověka, který hledá lék na svou nemoc, ale neví, kde ho má hledat, kdy bude lék dostupný a co to vlastně bude za lék. Zastaví jeho nevědomost, jak a kde hledat, jeho potřebu lék najít? Ne, pokud se chce uzdravit. Vzhledem k hrozivému stavu všech záležitostí na planetě musí i lidstvo stále hledat a cesta se zákonitě ukáže. 74 Na konec je třeba znovu připomenout, že boj mezi logikou a psychologií je opravdu centrálním konfliktem v aréně společenských změn. Neexistuje žádná jiná souvislost, více osobní a citlivá, než způsob, jakým organizujeme naše životy ve společnosti a důležitým cílem Hnutí Zeitgeist v mnoha oblastech je najít techniky, jenž mohou vzdělat veřejnost tak, aby využila tento logický myšlenkový tok a přemohla tíhu zastaralých, avšak pohodlných psychologických vzorců, které ovšem neslouží pokrokovému, životaschopnému systému hodnot v moderním světě. 18

19 VĚC LIDSKÉ JEDNOTY Moje země je můj svět, a moje náboženství je dělat dobro Thomas Paine Kritický závěr prezentovaný v logice, která definuje záměr hnutí Zeitgeist, je, že lidská společnost potřebuje sjednotit své ekonomické činnosti a pracovat v souladu s přirozenou dynamikou fyzického světa, jako jeden druh sdílející jednu domovinu, pokud máme v úmyslu vyřešit stávající problémy, zvýšit bezpečnost, efektivitu a další prosperitu. Světové ekonomické divize, které v dnešní době vidíme, nejsou pouze jasným zdrojem konfliktů, destabilizace a vykořisťování. Tento způsob chování a samotná interakce je rovněž hrubě neefektivní, v čistě ekonomickém smyslu vážně omezující náš společenský potenciál. 76 Zatímco národní stát, se strukturou založenou na konkurenci, je snadné ospravedlnit jako přirozený výsledek našeho kulturního vývoje daný nedostatkem zdrojů v naší vlastní minulosti a dlouhé historii válčení obecně, je také přirozené se domnívat, že lidská společnost by mohla velmi dobře najít smysl v odklonu od těchto provozních režimů, kdybychom si uvědomili, že je to skutečně pro dobro celé společnosti. Jak bude zde pojednáno, újmy a neefektivita současného modelu, ve srovnání s přínosy a možnými řešeními, jsou jednoduše nepřijatelné. Účinné a hojné možnosti, přiblížené v rámci hnutí Zeitgeist s úmyslem instalace nového socio-ekonomického systému, spočívají z části na společném úsilí lidské populace spolupracovat a sdílet zdroje inteligentně, nikoli je omezovat a bojovat tak, jak to děláme dnes. Navíc sociální tlaky a rizika, která se dnes rozvíjejí kolem technologických válek, znečištění, destabilizace životního prostředí a dalších problémů, nevyjadřují pouze hluboce potřebnou gravitaci pro skutečnou globální organizaci, ale ukazují také racionální nutnost. Xenofobní a mafiánská mentalita, která pochází z dnešního státu a má často formu vlastenectví, je obecně zdrojem závažné destabilizace a nelidskosti, nemluvě, opět, o podstatné ztrátě technické účinnosti. Falešné dělení Jak již bylo uvedeno v předchozích esejích, jádro našeho přežití a kvality života jako jednotlivce a druhu na Zemi se točí kolem našeho chápání přírodního zákona, a vztahu s metodou naší ekonomiky. Tento předpoklad je jednoduše referenční porozumění, kde jsou fyzikální zákony přírody posuzovány v kontextu s ekonomickou efektivitou z lidského hlediska i hlediska prostředí. Je pouze logické, že veškeré přítomné druhy, které jsou závislé na tomto prostředí, ve kterém žijí, by se měly snažit sladit své chování, jak nejlépe mohou s přírodními pravidly, jež jsou vlastní danému prostředí. Jakákoliv jiná orientace je nerozumná a může vést pouze k problémům. Pochopením, že Země je symbiotický / synergický systém se zdroji existujícími ve všech oblastech, propojený s prokazatelně vlastním, základním kauzálním vědeckým řádem, který existuje v mnoha podobách, jako logický průvodce lidskému druhu ke sladění se pro největší společenskou účinnost, objevíme, že náš širší kontext globální společnosti překonává všechny představy o tradičním / kulturním rozdělení včetně loajálnosti k zemi, korporaci nebo i politické tradici. Pokud je ekonomika o zvyšování efektivity v uspokojování potřeb lidské populace na cestě k udržitelnosti a prosperitě, pak náš ekonomický provoz musí vzít tuto skutečnost v úvahu a zajistit soulad s nejvýznamnějším systémem, který můžeme pochopit. Takže znovu, z tohoto pohledu, národně-státní subjekty jsou jasně falešné, svévolné útvary odvozené z kulturní tradice, nelogické a technicky neefektivní. Hodnoty Široká organizace dnešní společnosti je založena na multi-úrovňové lidské soutěži. Národní státy soupeří navzájem o ekonomické / fyzické zdroje; právnické osoby soutěží na trhu za účelem dosažení zisku / tržního podílu; a průměrní pracovníci soutěží o mzdy / příjmy poskytované v zaměstnání a tím o vlastní přežití. V rámci této konkurenční etiky je základním psychologickým sklonem přehlížet blaho druhých a domova. Samotná podstata konkurence je v tom mít výhodu nad ostatními za účelem osobního zisku a tudíž netřeba říkat, že rozdělení a využití jsou společné atributy současného společenského řádu. Zajímavé je, že prakticky všechny známky tzv. korupce, které můžeme definovat jako zločin, jsou v dnešním světě založené na stejné mentalitě předpokládající, že za pokrokem ve světě stojí konkurenční zájem. 19

20 Není divu, že vzhledem k tomuto rámci jsou stále všudypřítomné různé škodlivé, povrchní sociální rozpory, jako jsou rasová nesnášenlivost, náboženská vyznání, třídní nebo xenofobní zaujatost. Tato rozdělující bagáž, od počátku na strach orientované stupně naší kulturní evoluce, jednoduše nemá žádný pracovní základ ve fyzické realitě a slouží nyní už jako překážka pokroku, bezpečnosti a udržitelnosti. V současné době, jak bude popsáno v dalších esejích, se objevují možné účinné metody produkující dostatek, které by mohly odstranit většinu lidského strádání, výrazně zvýšit průměrnou životní úroveň a zlepšit veřejné zdraví a ekologickou udržitelnost. Jsou nezávislé na starších sociálních tradicích, a to včetně národního státu. Faktem je, že je zde technicky jen jedna rasa - lidská rasa; 77 je zde jen jedno základní prostředí - Země; a je zde jen jeden pracovní způsob operačního myšlení - vědecký. Původ a vliv Pojďme rychle zvážit kořeny původu konkurenčního / rozvratného modelu. Aniž bychom se pouštěli do příliš velkých podrobností, je zřejmé, že vývoj společnosti je součástí rozsáhlé historie konfliktů, nedostatku a nerovnováhy. Zatímco vedeme debatu o povaze společnosti během období předcházející neolitické revoluci, 78 Země se od té doby stala bitevním polem, kde bylo vzato bezpočet životů kvůli konkurenci, ať už materiální nebo ideologické. 79 Tento uznávaný vzor je tak pronikavý, že mnozí dnes připisují sklon ke konfliktům a nadvládě neslučitelné, impulzivní charakteristice naší lidské přirozenosti, což vede k závěru, že lidská bytost prostě nemůže fungovat v sociálním systému, který není založený na tomto konkurenčním rámci a jakýkoli takový pokus vytvoří zranitelnost, jenž bude zneužita mocí vyjadřující tento zjevný rys konkurence / dominance. 80 Zatímco samotný předmět lidské přirozenosti není přímým zaměřením této eseje, 81 je dobré uvést, že předpoklad empirického zneužití moci patří k velké částí obhajoby tohoto konkurenčního / rozvratného modelu, který používá obecný široký pohled na historii jako základ pro svou platnost. Nicméně specifika podmínek v těchto obdobích, spolu se známou flexibilitou lidské bytosti, jsou často v těchto hodnoceních přehlížena nebo ignorována. 82 Historický model konfliktu nemůže být zvažován izolovaně. Jsou potřebné podrobné odkazy na podmínky a okolnosti. Ve skutečnosti je přesnější říci, že dominantní / konfliktní sklon, který je zcela jasně možnou reakcí téměř všech lidí s ohledem na naší potřebu sebezáchovy a přežití, 83 je spíše vyvolaný tlaky, než aby byl zdrojem jakékoliv negativní reakce. Když se divíme, jak je možné, že masivní nacistická armáda byla schopna morálně ospravedlnit ve druhé světové válce své činy, často zapomínáme na obrovskou propagandistickou kampaň tohoto režimu, který pracoval na zneužití biologické flexibility. 84 Opravdový vlastní zájem Pojem vlastní zájem je jednoznačně vlastní lidským bytostem majícím společnou touhu přežít. Což je dostatečně zřejmé a snadno historicky nahlédneme, jak syrová potřeba vlastního přežití, často rozšířená i na celou rodinu a pak kmen (komunitu), připravila půdu pro rozvratné, ochranářské paradigma, ve kterém dnes žijeme. Z historického hlediska se dalo očekávat, že mnohé ekonomické teorie budou založeny na pojmu konkurence a nerovnosti, jako například práce Adama Smithe. Ten je považován za otce volného trhu. Vyjádřil populární domněnku, že pokud by každý hleděl jen na sebe, svět jako komunita by pokročil kupředu. 85 Tato neviditelná ruka lidského pokroku plynoucího z úzce zaměřeného sebezájmu mohla být částečně fungující filosofií před mnoha lety, kdy byla samotná jednodušší společnost založena na tom, že každý něco vytvářel. 86 Ale povaha společnosti se od té doby hodně změnila a populace rozrostla. Zcela se změnily role struktur a pokrok v technologiích, který je dnes exponenciální. Rizika spojená s tímto (zastaralým) způsobem myšlení se nyní ukázala být mnohem nebezpečnější než přínosem a proto skutečná definice vlastního zájmu bere v potaz daleko širší souvislosti než kdy předtím. Není ve vašem vlastním zájmu ochraňovat a živit prostředí, které vám pomáhá a na kterém závisíte? Není ve vašem vlastním zájmu starat se o společnost jako celek sloužící svým členům tak, aby následky deprivace, například zločinu, byly redukovány, jak jen to je možné pro zajištění vašeho bezpečí? Není ve vašem vlastním zájmu zvážit důsledky imperialistických válek, které mohou na jedné straně planety zplodit divokou šovinistickou nenávist jen proto, aby vám, řekněme, v restauraci za zády vybuchl kufřík s náloží v zoufalém činu pomsty? Není vlastní zájem zajistit pro děti v celé společnosti tu nejlepší výchovu a vzdělání, aby mohla budoucnost vaše a vašich dětí existovat v zodpovědném, vzdělaném a udržitelně se rozvíjejícím světě? Není ve vašem vlastním zájmu se přesvědčit, že průmyslová výroba je tak organizovaná, optimalizovaná a vědecky správná, jak je to jen možné; že neprodukujeme nekvalitní, mizerné technologie, které mohou v budoucnu způsobit problém svým selháním? 20