Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Obor: PrF PR Právo. Katedra právní teorie

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: PrF PR Právo Katedra právní teorie Diplomová práce Právo na život a bioetika Zdeňka Císařová 2010 Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Tatiana Machalová, CSc.

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právo na život a bioetika zpracovala sama a všechny použité prameny jsem uvedla v poznámkách pod čarou a v seznamu použitých zdrojů. Zdeňka Císařová 1

3 Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Tatianě Machalové, CSc za odborné vedení a pomoc při psaní diplomové práce. 2

4 OBSAH ÚVOD...6 ZÁKLADNÍ PROBLÉMY BIOETIKY A PRÁVNÍ ÚPRAVA Bioetika Základní problémy práva a bioetiky Asistovaná reprodukce - umělé oplodnění - dárcovství gamet Inseminace Dárcovství vajíčka Oplození pomocí ICSI IVF Náhradní mateřství Klonování člověka Léčebné klonování Medicína, náboženství a filosofie a právo na život Právo na život z pohledu medicíny Náboženství a jeho přítup k hraničním tématům Diskurz o životě na půdě filozofie Právní úprava Právo na život z pohledu práva Právní úprava jednotlivých hraničních témat v ČR Umělé oplodnění Náhradní mateřství Klonování Právní úprava jednotlivých hraničních témat v Polsku Umělé oplodnění Náhradní mateřství...37 HRANIČNÍ TÉMATA: RIZIKA, PŘÍPADY ŘEŠENÉ PŘED ESLP Rizika

5 5.1. Rizika medicínská Právně-sociální rizika Hraniční problémy v případech řešených před ESLP Případ Evans Případ Draon ZÁVĚR...54 Resumé...58 Abstrakt...59 Seznam použitých zdrojů...60 Seznam použitých zkratek

6 Anotace Cílem této práce je analýza základního práva na život v kontextu vývoje současné bioetiky, právo na život ve vnímání práva, náboženství, filosofie, medicíny. Součástí bude právní úprava genové manipulace, v souvislosti s umělým oplodněním, náhradním mateřstvím a klonováním v ČR a EU. Druhá část práce se bude věnovat medicínským a právně sociálním rizikům a analýze konkrétních případů. Klíčová slova Právo na život, umělé oplodnění, náhradní mateřství, klonování, lidská přirozenost, genová manipulace. Annotation The aim of this study is to analyze the basic right to life in the context of the development of contemporary bioethics, the right to life in the perception of law, religion, philosophy, medicine. It concerns the legislation of gene manipulation in connection with artificial insemination, cloning and surrogacy in the CR and the EU. cases. The second part will focus on medical and social risks and legal analysis of specific Keywords manipulation Right on life, surrogacy, assisted reproduction, cloning, human nature, gene 5

7 ÚVOD Právo na život. Život je nejvyšší hodnotou, kterou disponuje ten, kdo jej má. Stěží někdo neslyšel větu, že někdo někde položil za něco život. Život je hodnota, která se vymyká. Nejde ji nahradit, zaměnit a není ani srovnatelná. Co ale charakterizuje život člověka? Kdy začíná? Začíná prvním nadechnutím po porodu? Co to předtím? A kdy končí? Tak zde jsem si naprosto jistá. Posledním vydechnutím. Ale co když technika dýchá za vás? Není vám dopřáno ani to. Pak teprve se musíme ptát, kdy život končí. Můžeme disponovat se svým vlastním životem? Domnívám se, že ano, částečně. S věkem ta možnost narůstá a na určitém bodě života opět klesá. Jak to myslím? Je těžké diskutovat z lůna matky o jejích rozhodnutích týkající se případného přerušení těhotenství a volby způsobu porodu. Ještě těžší je pozice embrya, zde se šance rovnají téměř nule. Jakmile se dítě narodí, právo na život už je tak samozřejmé, že zmražená embrya mohou jen tiše závidět. A nyní je to velmi dobré, až nastane den D, váš sen, že spácháte sebevraždu, až pro vás váš život přestane mít smysl, nebo jiného malicherného důvodu, jako je například nesnesitelná bolest, je zde, jenže už nejste schopni ani pohnout rukou, ta možnost disponovat se životem je už zase pryč. Když jsem zde zmínila embrya, diskutovaným tématem se stávají zejména při oplodnění IVF 1. První střet v názorech nastává ohledně práva na život nadbytečných embryí. V případě IVF je zde střetů daleko více, např. střet vědy, medicíny s náboženstvím a etikou., kdy samotné IVF představuje problém pro náboženství, stejně jako interrupce, ale daleko větší ohnisko střetů se nachází v případě zásahů do embrya, pozměnění genů, eliminace nadbytečných embryí, nebo jejich užití pro vědecké účely, o klonování ani nemluvě. Problémy, které jsou zde uvedeny, souvisí s rozvojem biotechnologie 2, která umožňuje umělé zásahy do tělesných i psychických funkcí organismu. Právě pokroky v medicíně, 1 Klasická metoda mimotělního oplození původně vyvinutá pro léčbu tubárního faktoru - neprůchodnosti vejcovodů. Dnes je prakticky využitelná téměř u všech poruch plodnosti. Zahrnuje odběr vajíčka, inseminaci spermiemi mimo tělo ženy, kultivaci a pak přenos embrya zpět do dělohy 6

8 přečtení DNA, stále dokonalejší technika, vývoj nových preparátů v souhrnu představují naději do budoucna při léčbě nemocí, na straně druhé mohou představovat stále vyšší riziko umělého zásahu do přirozenosti člověka. Užitím biotechnologie mohou stále více jiní ovlivňovat to, zda bude či nebude nový člověk, osobnost, a potažmo jaký bude. Vyvstává zde další otázka hned po právu na život, a to právo na jaký život? Ten přirozený bez jakéhokoli zásahu, nebo se všemi dostupnými zásahy pro dobro budoucí osobnosti? Těmito a dalšími otázkami se zabývá i bioetika, jejíž snahou je vymezovat a zkoumat principy lidského chování související zejména s otázkami spojenými s nakládáním s lidským životem ve vztahu k medicíně. 3 Bioetickými problémy, kterými se tato práce bude zabývat, souvisí především se zásahy medicínské technologie do předávání lidského života. Jedná se o umělé oplodnění, zejména IVF, náhradní mateřství a klonování. Všechna tři témata spojuje možný zásah do vznikajícího života a ovlivnění tak samotné osobnosti člověka. Jedná se o stále aktuálnější téma, s rostoucím počtem neplodných párů, s možnostmi genové technologie a pokroky ve vědě stojíme možná před problémem, který není ve společnosti tak hojně diskutován, jako např. interrupce či eutanazie, ale o to je důležitější o něm diskutovat, vědět o rizicích, která může přinést. Zmíněné bioetické problémy se budu snažit představit v co nejširším záběru, aby vznikl jasný obraz, o jaký proces se jedná, co způsobuje to, že jsou v popředí zájmu bioetiky, jaký je pohled náboženství či filosofie na tato témata a proč představují aktuální problém. Chci zjistit, zda tato hraniční témata představují spíše než vše ostatní pouze pokrok a naše pochyby o etice takového procesu jsou chybné, nebo představují hrozbu do budoucnosti a netušené změny při předávání lidského života. Práce je rozčleněna na dvě části, v první kapitole se seznámíme s bioetikou jako novou etickou disciplínu, která se vydělila z aplikované etiky, uvedeme různé definice, jež se ji snaží popsat. Další kapitola je věnována vytyčení bioetických problémů, které v práci nazýváme hraniční, a jež představují samotnou páteř celého textu. Jednotlivá hraniční 2 Biotechnologie je jakákoli technologie, která využívá biologické systémy, živé organizmy nebo jejich části k určité výrobě nebo jejich přeměně či jinému specifickému použití 3Wiki : Bioetika [online]. 2009, [cit ]. Wapedia. Dostupné z WWW: < 7

9 témata budou popsána a bude zde řečeno, co je dle mého názoru včleňuje do skupiny bioetických problémů a proč si myslím, že je třeba o nich diskutovat a přemýšlet. Následující kapitola pak pokračuje přístupy ze strany medicíny, náboženství a filosofie k právu na život ve vztahu k vytyčeným hraničním tématům, cílem je poukázat na různorodost v názorech k právu na život, kde se odráží podstata, na kterých se medicína, náboženství a filozofie vyvíjí. Čtvrtá kapitola první části je zakončena právním rozborem ochrany práva na život z pohledu české i evropské právní úpravy a srovnání české a polské právní úpravy konkrétních hraničních témat. Druhá část je rozdělena do dvou kapitol. První z nich nastoluje otázku rizik spojených s vybranými bioetickými problémy, analyzuje je z hlediska medicínských i právních. Poslední kapitola je pak věnována dvěma konkrétním případům řešených u ESLP, první v souvislosti s právem na život a postavením embryí, právy dárců gamet a druhý případ Draon se zabývá prenatální diagnostikou a je spíše ukázkou do budoucnosti. 8

10 ZÁKLADNÍ PROBLÉMY BIOETIKY A PRÁVNÍ ÚPRAVA První část práce se zabývá objasněním pojmu bioetika 4. Rozvoj biomedicínské technologie sebou přinesl řadu nových především etických otázek, které bylo potřeba reflektovat, a právě na tomto základě vznikla nová etická disciplína - bioetika, která se vydělila z aplikované etiky. Práce se bude zabývat nejen tím, co je jejím předmětem zkoumání, ale i důvody, proč se bioetika jako obor oddělila od klasické etiky. Následně se pokusíme vytýčit základní problémy, která označuji jako hraniční, jejich pojítkem je v základu právo na život - tedy umělé oplodnění, náhradní mateřství a klonování, a to z důvodu, abychom věděli, o jaký proces se jedná, a která jeho část vyvolává názorové střety. Právo na život jako součást těchto hraničních témat pak budu rozebírat i z hlediska medicíny, filosofie a náboženství z důvodu získání co nejširší škály přístupů k právu na život. Pro celistvost je uvedena právní úprava jednotlivých hraničních témat v ČR, ze které vyplyne, jak různě legislativně stát přistupuje k těmto hraničním tématům. Pro srovnání bude uvedena právní úprava hraničních témat v Polsku, neboť všechna tři témata vyvolávají diskuse nejen v rámci medicíny a filosofie, ale rovněž v náboženství, respektive křesťanství. Právě na příkladu Polska, které vykazuje vysokou míru religionizity bude vidět jak náboženství ovlivňuje tvorbu práva. Chybět nebude ani úprava hraničních témat na evropské úrovni, budou zde pro dokreslení právního rámce uvedeny i úmluvy a deklarace vztahující se k právu na život. 4 Wiki : Bioetika [online]. 2009, [cit ]. Wapedia. Dostupné z WWW: < 9

11 1. BIOETIKA Pro to, co bioetika znamená, jaká je její náplň, čím se zabývá, existují různá vymezení a definice. Uvedu zde některé definice, které se snaží pojem bioetika vysvětlit. Bioetika je obor, který se zabývá genetickými zásahy, eutanazií, pokusy s lidmi.. 5. Zde jde o poměrně obecné vymezení, které moc nenapovídá o tom, co konkrétně si pod pojmem bioetika představit. Podle T. Slipka 6 je bioetika speciální část filosofické etiky, která má určovat morálně důležité hodnocení a normy v oblasti lidských činů, souvisejících se vstupem člověka do hraničních situací, týkající se počátku života, jeho trvání a smrti. U této definice se již setkáváme s pojmy jako etika, morální hodnocení, což už více vypovídá o tom, jakým směrem se tato disciplína ubírá. V katolické encyklopedii je pod heslem bioetika uvedeno, že je to normativní věda o mravní problematice vyplývající ze struktur spojených s rozvojem biologicko-lékařských věd. Jihočeská univerzita představuje předmět Bioetika, který má prezentovat základní etické normy v oblasti zdravotnické péče, ale i snažit se nacházet řešení osobních konfliktů při práci ošetřovatelek. 7 Bioetika je nejširší pojem, nadřazený pojmu lékařská etika a jeho synonymům. Rozumí se jím zkoumání etických problémů nejen v praktickém výkonu lékařské praxe, ale také ve výzkumu, zejména v oborech, které výkon lékařské praxe podmiňují (biologie, biofyzika, chemie, farmacie), píše prof. RNDr. Haškovcová 8. Existují, jak vidíme různá vymezení toho, co je bioetika a čím se zabývá. Spíše jde o to, kdo tato vymezení činí, zda filozof, lékař, či reprezentanti církví. Pro mě představuje bioetika souhrn problémů, které vyvstávají pro člověka v hraničních situacích na začátku života, v jeho průběhu a na jeho konci v souvislosti se zásahy medicínské technologie. 5 SCHOOYANS,Michel. Rozhodnutie pre život Bratislava : SERAFÍN, s SLIPKO, Tadeus. Hranice života : Dilemy súčasné bioetiky. 1. Bratislava : Dobrá kniha, s X 7 ŠIMEK, Jiří. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích : Předmět: Bioetika [online] [cit ]. Information package & Course catalogue. Dostupné z WWW: < 8 MAREŠ, Pavel. Umění žít a život chránit [online] [cit ]. Bioetika. Dostupné z WWW: < 10

12 Proč a kdy tedy bioetika jako obor vznikla? Vznik bioetiky je spojen s polovinou 20. století, jde tedy o mladou disciplínu, důvodem jejího vzniku je prudký rozvoj biotechnologie, který na straně jedné dal člověku do rukou nástroje umožňující zachraňovat lidský život, který by byl jinak ztracen a na straně druhé, po zkušenosti s nacismem, který vědu a medicínu zneužil např. při pokusech na lidech za účelem vypěstování nové lidské rasy, eugenika,vyvolal takový směr rozvoje vlnu hnutí volající po znovu spojení vědy, medicíny s etickými hodnotami společnosti. 9 V chápání bioetiky v souvislosti s právem na život se budeme zabývat morálně důležitými hodnoceními a normami v oblasti lidských činů souvisejících s tímto právem. Jaké to jsou tedy hraniční situace, které v nás mohou vzbudit pochybnosti o přijatelnosti, morálnosti daného činu? 9 Wiki : Bioetika [online]. 2009, [cit ]. Wapedia. Dostupné z WWW: < 11

13 2. ZÁKLADNÍ PROBLÉMY PRÁVA A BIOETIKY Množství témat, kterými se bioetika zabývá, se s novými objevy a postupy ve vědě a medicíně zvyšuje. Vyjmenovat všechny by přesahovalo rámec této práce proto se omezíme jen na některé, které považujeme za zásadní. V souvislosti s přečtením DNA, se předmětem zájmu bioetiky stávají právě ta témata, mající spojení právě s možnosti genetiky, zásahů do genové informace, manipulace s embryi, klonování atd. Jak již bylo uvedeno, problémy kterými se budeme zabývat, souvisejí s předáváním lidského života. Při umělém oplodnění, náhradním mateřství i klonování jde o vytvoření umělého prostředí pro předání života. Pokrok medicíny je zde viditelný,dříve neplodným párům je umožněno mít vlastní dítě. Bioetický problém, který je s tím spjatý začíná už samotným dárcovstvím gamet, přes nadbytečná embrya, zásahy do nich, pronájem dělohy až po klonování jako vyvrcholení všeho předchozího Asistovaná reprodukce-umělé oplodnění 10 -dárcovství gamet Pod pojmem asistovaná reprodukce si nejčastěji představíme umělé oplodněnímetodu IVF, pod asistovanou reprodukcí patří i jiné procesy, které umělou cestou přispívají k samotnému oplodnění. Začátek představuje dárcovství gamet-spermií a vajíček, přes inseminaci, až po navození zcela umělého prostředí jako je tomu v případě oplození ISCI a IVF. Nyní se jednotlivé procesy blíže popíšeme Inseminace V době okolo ovulace je připraven vzorek spermatu partnera/dárce a jemným katetrem umístěn buď do děložního hrdla nebo vysoko do dělohy partnerky. Etický problém představuje samotné dárcovství spermií. Právní úprava dárcovství bude uvedena v jiné kapitole. Dárcovství spermií je v různých zemích ošetřeno různě, ve většině případu je anonymní- nejedná-li se o partnera, což představuje problém z hlediska možného potomka, ať už se jedná o právo znát svou biologickou rodinu, potenciální genetické zatížení až po problém výběru fyziognomických vlastností takového dítěte. 10 Lekari-online.cz [online]. 2010, [cit ]. Neplodnost je třeba se bát?. Dostupné z WWW: < ISSN

14 Dárcovství vajíčka Dárkyně musí před odběrem podstoupit stejnou hormonální léčbu a lékařský dohled, jako žena podstupující IVF popsáno níže. Všechny potencionální dárkyně a dobrovolnice musí být vyšetřeny kvůli genetickým vadám a virovým onemocněním. Na straně jedné dárkyně vajíčka prochází programem stimulace vaječníků a odběru vajíček, příjemkyně musí být připravena na těhotenství - a k tomu se také používají hormony. Příjemkyně dostává dva ženské hormony - estrogen a progesteron, které napodobí normální průběh těhotenství, takže roste děložní sliznice, tak aby se v ní oplozené vajíčko mohlo uhnízdit. Odebraná vajíčka dárkyně jsou pak oplozena připravenými spermiemi partnera/dárce. Maximálně tři zárodky jsou dva až tři dny po oplození přeneseny do dělohy, ostatní jsou obvykle uschovány pro pozdější použití. Z etického hlediska jde o stejný problém jako při inseminaci, odlišnost spočívá ve větší náročnosti pro dárkyni, a tedy menšímu počtu takových dárkyň Oplození pomocí ICSI Techniky intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI) se využívá v případech mužské neplodnosti. Technika ICSI využívá mikroskopy a mikromanipulaci. Embryolog drží na konci tenoučké pipety jediné lidské vajíčko a do něj vbodává jednu jedinou spermii, která je sedmkrát tenčí než je průměr lidského vlasu. Při normálním početí může být v jediném ejakulátu více než 200 miliónů životaschopných spermií, z tohoto počtu se jen několik set dostane k uvolněnému vajíčku ve vejcovodu a je schopno ho oplodnit. Muž s celkovým počtem spermií pod 20 miliónů (tedy 5 miliónů na mililitr) byl vždy považován za neplodného. Nyní dokáže ICSI docílit oplození s jedinou spermií vbodnutou do vajíčka. Tato metoda umožňuje mít děti i páru, kde partner, když to řeknu velmi zjednodušeně, disponuje pouze jedinou vhodnou spermií, která by za normálních podmínek, a myslím tím, přirozené početí bez jakéhokoli zásahu, neměla téměř šanci. Jde zde o selekci a výběr jediné spermie, splňující podmínky, jež se současné medicíně zdají být nejvhodnější. 13

15 IVF Umělé oplození (IVF) nebo také děti ze zkumavky, jde pravděpodobně o nejrozšířenější proceduru asistované reprodukce na světě. Při IVF se z vaječníku odebere několik vajíček, ta se oplodní v laboratoři spermiemi partnera. Několik vybraných zárodků (embryí) se přenese do dělohy, kde dojde k implantaci a těhotenství. Jedná se o nejběžnější způsob umělého oplodnění, které v současnosti absolvuje mnoho párů. Ačkoliv byla tato metoda vyvinuta pro dvojice, jejichž neplodnost spočívá v poškození vejcovodů, ukázala se jako vhodná v případě problémů se spermiemi (nízký počet nebo špatný tvar) a dokonce i v případech s neznámou příčinou. IVF je stále diskutovanějším tématem nejen pro náboženství, ale pomalu začínat prosakovat i do právní úpravy jednotlivých zemích. Abychom mohli lépe pochopit, proč je právě tento způsob asistované reprodukce tak citlivým tématem, je třeba znát celý proces IVF.(v příloze) IVF představuje vedle výše uvedených asistovaných reprodukcí ještě vyšší stupeň zásahu. Samotné početí se celé děje zcela v jiném prostředí, což už samotné může představovat problém právě díky naprosté technizaci. Další střet je v počtu oplodněných vajíček, jejichž počet se mnohdy pohybuje kolem deseti, a přenesena do dělohy jsou většinou tři až čtyři a zbytek je zmražen, což je při těchto okolnostech ještě nejpřijatelnější řešení. Větší výtky zejména ze strany křesťanství vyvolává poskytnutí zbylých embrií pro výzkumné účely. Nejnaléhavější etické otázky vyvstávají, jsou-li embria zničena. Je zde tedy uměle vypěstováno několik vajíček, pak vybrány ty, dle náhledu medicíny, nejlepší - což je selekce a zbytek možná zničen. Podle některých názorů, je zničen budoucí člověk, pro někoho je to shluk buněk. Metoda IVF však umožňuje i jiné zásahy, právě schopnost přečtení DNA dává nebývalé možnosti pro selekci mezi zárodky podle genové informace, té pozitivní - v eliminaci možných onemocnění, až po zásah rovnající se zásahu eugenickému, od výběru pohlaví až k ovlivnění ne jen fyziognomickému. Již dnes je příjemkyním umožněno vybrat si vajíčko, a to dle dvou kritérií: vzhledové a krevní skupiny. Příjemkyně tak může rozhodnout o barvě očí, barvě a kvalitě vlasů, výšce a typu postavy. Co víme, kde se vývoj zastaví. 14

16 2.2. Náhradní mateřství Náhradní mateřství představuje další z bioetických problémů,který nabírá na důležitosti v souvislosti se stále se zvyšujícím počtem neplodných párů. Jak probíhá a proč se dostal do popředí bioetiky bude náplní následujících řádků. Princip náhradního mateřství spočívá ve vložení embrya neplodného páru (může být použito vlastní vajíčko a manželovy spermie, anebo darované vajíčko nebo mohou být dárcovského původu obě gamety), který nemá šanci z nějakého důvodu dítě donosit, do dělohy náhradní matky, která páru dítě odnosí a po porodu zpět odevzdá jeho biologickým rodičům. Náhradní mateřství je jediná šance jak mít vlastní děti pro ženy s různým onemocněním dělohy, či pro ženy po komplikovaném porodu, která vedl k ireverzibilním změnám na děloze. Bioetický aspekt zde spočívá ve třetí osobě, která je zapojena do procesu reprodukce. Jde o ženu, která nosí dítě jiné ženě. Geneticky to může a nemusí být její dítě. Pokud je geneticky její, nosí své dítě, které po porodu dá jiné ženě, možná manželce otce dítě. Domnívám se, že vztah vyvíjející se po dobu těhotenství má určitou váhu jak pro matku, tak i pro plod, a vzdání se dítěte po devíti měsících symbiózy může představovat podle mého názoru pro náhradní matku veliký psychický zásah, i to je důvodem, proč současné smluvní ošetření 11 náhradního mateřství nedochází naplnění a náhradní matka si dítě ponechá. Právní úprava, dočkáme-li se jí, se bude muset vypořádat i s takto citlivými otázkami, které vedle dalších již byly řešeny v rámci kulatého stolu 12 týkajícího se náhradního mateřství, kde se za účasti zástupců ministerstev a odborníků poprvé toto téma veřejně diskutovalo. 11 Náhradní mateřství jako institut náš právní řád nezná, veškeré smlouvy uzavírané mezi náhradní matkou a biologickými rodiči- dárci gamet, fungují na bázi dobrovolnosti, právně jsou nevymahatelné 12 Institut náhradní matky - kulatý stůl [online]. Praha : 2009 [cit ]. Ministerstvo spravedlnosti. Dostupné z WWW: < 15

17 2.3. Klonování člověka 13 Třetím a posledním tématem, kterým se tato práce zabývá, je klonování. Mohou-li u předešlých dvou vzniknout pochybnosti o jejich začlenění co by problémů bioetiky, u klonování toto odpadá. Jedná se o natolik závažný zásah do osobnosti člověka, že pochybnosti by mohlo vzbudit spíše jeho nezačlenění do této disciplíny. Klonování člověka jako myšlenka je ve své podstatě nesmírně jednoduché. Samotné provedení je daleko obtížnější a přináší sebou nemalá rizika. Například ve vajíčku, jehož vlastní jaderná informace byla odstraněna, zůstávají mitochondrie 14 -ty nesou vlastní DNA rozdílnou od DNA v jádru buňky. Jaderné geny se mísí-tedy mužské s ženskými, ale ty mitochondriální dědíme v čistě mateřské linii. To by mohlo znamenat, že při určitém typu klonování by se dalo zabránit přenosu vadných mitochondriálních genů z matky na potomka. Na rozdíl od donošení vajíčka anonymní dárkyně by přitom dítě mohlo být geneticky stále příslušných rodičů - jádro zárodku by se pouze přeneslo do cizí buňky, vytvořené např. z vajíčka ženy netrpící poruchou mitochondriálních genů. Jedná se o řešení zdravotního problému, a přitom ne klonování, jen o dárcovství vajíčka s minimem genetické informace dárkyně. 15 Jak probíhá samotné klonování? Vezmeme somatickou buňku - z těla dárce je vyjmuta kmenová buňka a spojíme ji se zralým vajíčkem - žena daruje vajíčko, z něhož předtím odstraníme jádro. Během fúze se chromozomy z tělní buňky dostanou do vajíčka. V cytoplasmě vajíčka původní jádro jakoby zapomene na to, že bylo jádrem specializované 13 Srovnání: jak český a zahraniční tisk informuje o závažných otázkách dneška [online] [cit ]. Britské listy. Dostupné z WWW: < ISSN Mitochondrie je semiautonomní, membránou obalená organela, kterou lze nalézt u většinypozn.1 eukaryotických buněk. Dosahuje obvykle rozměrů v řádu několika mikrometrů a v buňce se jich může vyskytovat několik stovek, ale i sto tisíc. Jejich funkce se dá přirovnat k buněčné elektrárně, jelikož v nich díky procesu buněčného dýchání vzniká energeticky bohatý adenosintrifosfát (ATP) používaný jako zdroj energie pro průběh jiných reakcí v celé buňce. Navíc se mitochondrie podílejí na dalších procesech, jako je buněčná diferenciace, buněčná smrt i kontrola buněčného cyklu a růstu.[1] Na druhou stranu mohou mít poruchy jejich funkce za následek různá mitochondriální onemocnění. Některé vlastnosti mitochondrií je činí unikátními. V mnohých ohledech totiž připomínají bakterie; dnes je známo, že se ve skutečnosti opravdu před miliardami let vyvinuly z bakteriálních předků. Uvnitř mitochondrie, jež je uzavřena dvěma membránami, se nachází stále zachovalá mitochondriální DNA, která se v mnohém podobá té bakteriální. Co se týče biochemické stavby, v mitochondriích bylo identifikováno několik stovek proteinů (např. V mitochondriích v srdci se toto číslo odhaduje na 615[2]). 15 HOUSER, Pavel. 21. století [online] [cit ]. Lze naklonovat člověka?. Dostupné z WWW: < 16

18 buňky a resetuje se. Buňka se pak dále chová jako normální zárodečná buňka, tedy ve vhodném prostředí se patřičným způsobem dělí. Aby ke klonování mohlo dojít, vědci spočítali 16, že by bylo zapotřebí 400 vajíček od 15 žen, náhradních matek by pak muselo být více než 50, a každá by dostala 2 až 3 embrya. U většiny by však k těhotenství vůbec nedošlo,a dle těchto vědeckých propočtů by se mohl narodit jeden jediný klon Léčebné klonování Co se týče léčebného klonování, jde o výrobu náhradních dílů. Zatím je k tomu zapotřebí lidské vajíčko, protože obsahuje embryonální kmenové buňky, které nabízejí největší potenciál co do možnosti vytvoření těchto náhradních dílů. Léčebné klonování je teprve na začátku, jaké problémy sebou přinese doposud nevíme. Dle mého názoru je takové použití zbytkových embryí z IVF přijatelnější spíše než jejich zničení a skýtá jistou naději v léčení nemoci. Léčebné nebo tzv. terapeutické klonování, jde o přenos jader somatických buněk. Jaký je postup při léčebném klonování? Pacientu, který onemocní, a je zapotřebí mu transplantovat např. svalovinu v oblasti srdeční, by lékaři z těla odebrali nějakou jinou tělní buňku (např. buňku pokožky fibroblast) a tu by spojili s lidským vajíčkem (které by muselo být poskytnuto) zbaveným vlastní jaderné dědičné informace. Vzniklo by tak embryo, z kterého by se po dokončení vývoje narodil pacientův klon. Dlouho před tím, než by mohlo k něčemu takovému dojít, by ale bylo embryo přeměněno na embryonální kmenové buňky a z nich by byla v příslušně navozených laboratorních podmínkách vypěstována srdeční svalovina. Ta by byla voperována pacientovi, který by se jejímu přijetí nebránil, protože by to byly vlastně jeho buňky - pouze přeškolené z fibroblastů na srdeční svalovinu. Tato metoda zvaná terapeutické (čili léčebné) klonování sdílí s klonováním reprodukčním (kdy se narodí klon) krok přenosu buňky do vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace a následný vývoj embrya. Klonování je zakázané, neexistuje žádná výjimka, vytvořit lidskou bytost jako klon, ikdyž je to už možné, je eticky nepřijatelné. Jednalo by se výrobu od začátku do konce vedenou člověkem. Technizace při vytváření člověka by byla bez jakékoli nahodilosti, která 16 OLIVOVÁ, Jana. Klonování - ano, či ne? Nebo jak a kdy?. Akademický bulletin [online]. 2003, 3, [cit ]. Dostupný z WWW: < 17

19 zatím, v jakkoli zmenšené míře, i nadále u početí převažuje. Takový člověk by vlastně měl jediného biologického rodiče. Na straně druhé, hned bychom měli jasno, do jaké míry jsme ovlivněni geneticky a jaký vliv má na nás prostředí, ve kterém vyrůstáme. Byla zde uvedena tři témata, kterými se tato práce zabývá, umělé oplodnění, náhradní mateřství a klonování. Jako společného jmenovatele bychom mohli označit právo na život. Proč právo na život? Všechna tři témata spojuje umělá pomoc k dosažení narození člověka, bez které by takový nový život vůbec nevznikl.je právo na život právem pro všechna takto vzniklá embrya? A co práva těch, která jsou nadbytečná? Jde o známý slogan, že cíl světí prostředky a že jde o nutnou daň? Měla by vznikat embrya pouze přirozenou cestou? Konec jakékoli genové manipulace a zásahů? K čemu by byl pokrok v medicíně, který nelze využít? 18

20 3. MEDICÍNA, NÁBOŽENSTVÍ A FILOSOFIE A PRÁVO NA ŽIVOT V souvislosti s hraničními tématy vzniká řada otázek, na něž nelze jednoznačně odpovědět a říci, že pouze toto je správné, z toho důvodu jsem se rozhodla rozebrat tato témata z pohledu tří odvětví, která by na některé otázky mohla dát jasnější odpovědi. Jsou jimi medicína, náboženství a filosofie Právo na život z pohledu medicíny Co znamená právo na život v medicíně? Lékaři skládají Hippokratovu přísahu 17, ocitujeme-li část, která nás v souvislosti s touto prací zajímá - Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu. V původní Hippokratově přísaze je obojí zaneseno jak smrtící prostředek - euthanazie, tak vyhnání plodu - interrupce. Protože i přísahy je třeba měnit, následuje úryvek z tzv. Ženevské přísahy 18, který je považován za moderní formu Hippokratovy přísahy. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku. Toto slibuji slavnostně, svobodně a na svou čest. V ČR byl do roku 1989 následující Lékařský slib: Promotor: dále, že budete podle svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu. Dále, že zachováte svůj život a své lékařské umění čisté a že při každém jednání se zdravým a nemocným budete mít na mysli jen dobro 17 Hippokratova přísaha [online]. 2009, [cit ]. Wikipedie. Dostupné z WWW: < 18 PAVLÍČEK, Mirek. Hippokratova přísaha [online] [cit ]. Euromedicine.eu. Dostupné z WWW: < 19

21 člověka Obnovený lékařský slib (1990) Dále: že budete podle svých možností a svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu. 19 Na medicínské přísaze je patrné, že se přizpůsobuje vývoji jak vědeckému, tak i společenskému, např. v původním znění mohli být lékaři pouze muži, nebyla připuštěna euthanazie ani interrupce. Právo na život se v medicíně vyvíjí ruku v ruce s vývojem technologie. Lékař má zachraňovat životy a jde-li to, proč neumožnit rodičům mít své vlastní dítě a dalšími zásahy zabránit dědičným nemocem? Vypěstovat náhradní tkáň, aby mohl žít člověk kvalitnější život? Proč by vědci pracovali na nových technologiích a stále více pronikali do tajemství vnitřního fungování člověka, když by to nemohli v praxi použít? Nenastal v medicíně odklon od člověka ve smyslu jeho celistvosti? Nezaměřila se medicína pouze na jednu stránku člověka, tu somatickou? Je to medicína a její pokroky, které nás nutí řešit bioetické problémy, ale sama k jejich řešení nepomáhá. To jsou otázky, které dnes stojí v pozornosti celého problému a na které se dnes objevují různé odpovědi podle toho, z jakého hlediska je život chápán. Široká diskuse probíhá především v rámci křesťanského katolického učení o tom, kdy začíná život člověka, je-li dárcovství gamet mimo manželství přípustné, jaký přístup převládá v názorech na léčebné klonování a klonování vůbec. Na půdě filosofie také probíhá ostrá diskuse, kterou otevřel již Jurgen Habermas ve svém díle Budoucnost lidské přirozenosti, kde se zabývá zásahy do přirozenosti člověka, genovou manipulací a zamýšlí se nad konečnými důsledky, jaké to může mít pro lidstvo. 19 Gerstner laboratory [online] [cit ]. Bioetika. Dostupné z WWW: < q=cache:crh3usvyr6uj:gerstner.felk.cvut.cz/biolab/x33bmi/referaty/2005_2006_ls/1100/bratinka/bioetika.ppt+ ner.felk.cvut.cz/biolab/x33bmi/referaty/2005_2006_ls/1100/bratinka/bioetika.ppt.&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=fi refox-a>. 20

22 3.2. Náboženství a jeho přítup k hraničním tématům 20 Jak náboženství přistupuje k osobě nenarozeného dítěte, jedince, bytosti? Mluvím-li zde o náboženství, zaměřím se na křesťanství a odpověď na to, jak katolická církev přistupuje k osobám nenarozeným, embryím..je už v samotné bibli. Na mnoha místech se mluví o člověku jako člověku od jeho zplození. Např. starozákonní Jób při svém utrpení říká: Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno:»je počat muž.«(job 3,3). Žalmista David mluví o identitě člověka již před jeho narozením: Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. (Ž. 139,13.15). Tkáně našeho těla byly utkány samotným Hospodinem a On nás zná již od prvního dne naší existence v podobě zárodku. Na jiném místě hovoří takto: Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. (Ž. 51,7). Bůh vnímá a počítá hříšnost člověka již od početí Prorok Izajáš píše: Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno (Iz. 49,1). Také o Samsonovi čteme, že byl od mateřského života až do dne své smrti Boží zasvěcenec (Soud. 13,7). O proroku Jeremiášovi je napsáno: dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pranárodům za proroka. (Jer. 1,5). Apoštol Pavel vyznává, že byl vyvolen už v těle své matky a povolán milostí (Gal 1,15). Boží slovo vnímá osobu člověka spojitě od dne jeho početí až do smrti a poskytuje nám mnohá svědectví o tom, že Bůh jedná s člověkem jako s osobou již od početí. Názor katolické církve na dárcovství pohlavních gamet a náhradní mateřství můžeme vidět ze slov zapsaných ve 3. Mojžíšově knize, kde se říká: A nedáš svůj výron jako semeno manželce svého společníka, aby ses tím neznečistil. V tomto biblickém nařízení je obsažena zásada, že semeno muže by nemělo být použito k oplodnění nikoho jiného než jeho manželky. Dále žena by neměla rodit děti nikomu jinému než svému vlastnímu manželovi. Jinými slovy, rozmnožovací schopnosti by měly být používány pouze pro manželského partnera. Praví křesťané se tudíž vyhýbají nejen náhradnímu mateřství, ale každé metodě, při které jsou použity darované spermie, vajíčka či embrya. 20 RUCKI, Štěpán. Sdružení křesťanských zdravotníků [online] [cit ]. Úcta k životu. Dostupné z WWW: < 21

23 Křesťanství a léčebné klonování? Ze zorného pohledu úcty k životu je tento způsob zneužívání lidských embryí z hlediska křesťanství byť pro pozitivní léčebné cíle nepřijatelný, a to z toho důvodu, že hranice mezi léčebným klonováním a klonováním člověka je natolik nepatrná, že může být překročena. Neexistují zde tak žádné záruky, že případné zkušenosti na tomto poli nebudou pak zneužity pro naprosto nepřijatelné reprodukční klonování lidských jedinců. Katolická církev zastává jasný postoj, úcta k životu i tomu nenarozenému, je natolik silná, že zapovídá jakékoli zásahy,dárcovství se vztahuje spíše k posvátnosti manželství. Právo na život je dle křesťanství právo každého již od početí. Na rozdíl od medicíny, vidí křesťanství ve všech osobnost, odmítá zásahy, které by mohly narušit přirozenost člověka. I takový přístup má svá úskalí, pokud zasahuje do životů lidí a osobuje si právo rozhodovat za ně. Pro křesťana tak žádný bioetický problém nenastává, ví, co má dělat a je-li křesťan, udělá to. Křesťanem se člověk nerodí, ale stává se jím, je tedy na jeho rozhodnutí, jakou cestu zvolí Diskurz o životě na půdě filozofie Pokud jsme v předchozích kapitolách hovořili o právu na život ve vnímání bioetiky z obecného hlediska, tedy jak je v základu regulováno právem, chápané medicínou a vnímané náboženstvím, dostáváme se nyní k pohledu filosofickému. V úvodu byla zmínka o německém filosofovi a sociologovi Jürgenu Habermasovi, a to v souvislosti s jeho dílem Budoucnost lidské přirozenosti, kde se mimo jiné zabývá identitou jedince, postavení embrya, programováním lidí. Protože se tato práce soustřeďuje právě i na zásahy medicínské technologie do předávání lidského života, zvolila jsem jako reprezentanta filosofického názoru právě Habermase Habermas - Budoucnost lidské přirozenosti Jaká je budoucnost lidské přirozenosti? Chceme-li odpověď na tuto otázku, musíme se nejdříve ptát, co to ta lidská přirozenost vůbec je. A když jsme si položili ty dvě otázky, vyplývá z nich další - jakou to má vše souvislost s právem na život a bioetikou? Velkou. 22

24 Habermas hovoří v kapitole Co znamená moralizace lidské přirozenosti? o technizaci lidské společnosti v souvislosti s její moralizací: Od počátku očkování a prvních operací srdce a mozku, přes transplantaci orgánů a umělé orgány až ke genové terapii se stále znovu vedly diskuse o tom, zda už nebylo dosaženo hranice, na níž by už ani lékařské účely nemohly ospravedlnit další technizaci člověka. Žádná z těchto diskusí techniku nezastavila. 21 Nabízí možnosti, jak se vypořádat s otázkou moralizace lidské přirozenosti, respektive s její technizací, a to vypořádat se s oněmi zbytky pocitů, které by ještě mohly přetrvávat v odporu k přízrakům, vytvořeným genovou technikou, k vyšlechtěným a klonovaným lidem a k experimentálně využitým embryím.. Druhý pohled v sobě zahrnuje existenci jakéhosi rodového etického sebeporozumění, které bychom v technizaci sebe samých mohli ztratit. Z uvedených přístupů je patrné, jak říká Habermas, že zatímco první můžeme vnímat jako přístup oproštěný od jakéhokoli výrazu otupělého antimodernistického odporu,ale zároveň i velmi jednostranný, se svou orientací na technizaci, bez vnímání člověka, jako článku v rodovém řetězci, jako autonomní bytosti, v tom druhém je moralizace lidské společnosti, spíše její snaha, vnímána ve smyslu autorství vlastního života, v zajištění plození, tj. splynutí rodičovských chromozomových sad, jistou míru nahodilosti, či přirozenosti.., což už dle mého názoru nezní jako zatvrzelost proti moderně, ale spíše jako obyčejná lidská touha mít v sobě něco ze svých předků a dát něco ze sebe svým potomkům. Habermas nabízí možnosti vypořádání se s technizací přirozenosti člověka. Naše hraniční témata představují samotný předmět tohoto vypořádání. Míra technizace u nich vyvolává potřebu takového vypořádání. Máme jít cestou otupělého antimodernistického odporu, nebo dát přednost splynutí rodičovských chromozomových sad, jistou míru nahodilosti, či přirozenosti..? Jde o krajnosti, k jedné možná směřujeme a k druhé se již nemůžeme plně vrátit. Co je správné? Za sebe mohu říci, že správné není ani jedno ani druhé - nerozhoduji se mezi černou a bílou, je to nahodilé spektrum a já se mohu přiklonit k tomu či onomu. Volila bych nahodilost. Podmiňovací způsob je zde záměrně. Nyní ano, za pár let? 21 HABERMAS, Jürgen. Budoucnost lidské přirozenosti : na cestě k liberární eugenice?. 1. Praha : Filosofia, s. ISBN

25 Nyní se dostáváme k souvislosti s právem na život. V kapitole Lidská důstojnost versus důstojnost lidského života se Habermas rozepisuje o embryích a preimplantační diagnostice. Co se týče embryí hovoří zde o rozdělení obyvatel na dva tábory, a to na stoupence života a stoupence volby, tedy spor o morální statut nenarozeného lidského života. Habermas zde vytyčuje ostrou hranici mezi interrupcí, kdy jsou ve hře ony dva tábory - tedy stoupenci života a volby - jedni proti jakékoli interrupci, nebo interrupci jen ze závažných důvodů a druzí hájící právo matky se rozhodnout, a preimplantační diagnostikou, kdy se ochrana nenarozeného dítěte dostává do konfliktu se zvažováním rodičů, kteří chtějí mít dítě, ale chtějí se implantace vzdát, pokud embryo nevyhovuje určitému zdravotnímu standartu. Jak glosuje Habermas, ve druhém případě můžeme mluvit o vytvoření života s výhradou. Bez preimplantační diagnostiky by nemohlo být uskutečněno umělé oplodnění, klonování ani náhradní mateřství. Habermas hovoří o určitém zdravotním standartu a vytvoření života s výhradou. Má na mysli použití jen zdravých embryí. Ale nejde jen o interrupci předem, kdy poškozené embryo by směřovalo k samovolnému potratu? Je to jen otázka výběru ne (zatím)genové manipulace. Jen otázka výběru - dnes už téměř samozřejmost, stejně jako pozměnění genové informace za pár let? To, co vyrostlo, a to, co bylo uděláno, je název další kapitoly, Habermas zde hovoří o biotechnickém stylu zásahu: příroda, jakožto technicky ovládnutá nyní znovu zahrnuje člověka, který se dosud v technice proti ní stavěl jako pán ale čí je to moc - a nad kým, nebo nad čím? Zjevně moc nynějších lidí nad těmi, kdo přijdou a kdo jsou bezbrannými objekty příštích rozhodnutí dnešních plánovačů. Odvrácenou stranou dnešní moci je pozdější podrobení živých mrtvým. 22 A Habermas jde ve svých úvahách dál a především kritizuje liberální eugeniku. Připustíme-li, že by rodiče mohli ovlivňovat složení genomu svých dětí, rozhodli by pouze na základě svých vlastních preferencí, naprosto jednostranně. Vyrobili by někoho, kdo má splnit určitá očekávání, aniž by na druhé straně bylo jakékoli svolení, což ani není možné. 22 HABERMAS, Jürgen. Budoucnost lidské přirozenosti : na cestě k liberární eugenice?. 1. Praha : Filosofia, s. ISBN

26 Habermas zde hovoří o věci, která se vyvíjí v osobu,dostává egocentrický zásah(rodičů) smysl komunikativního jednání, které by pro dospívajícího mohlo mít existenciální důsledky. Na geneticky fixované výzvy však vlastně nemůže dát žádnou odpověď. Neboť rodiče ve své roli programátorů by vůbec nemohli vstoupit do dimenze života, v níž se teprve potom s dítětem setkají jako autoři výzev. Habermas rozvíjí možnosti, které nám dává pokrok ve vědě. Začalo to mimotělním spojením vajíčka a spermie, pokrok ve znalosti genů a možnost výběru embryí byly jen přirozeným pokračováním. Habermas v poslední uvedené kapitole hovoří o egocentrickém zásahu rodičů a jejich roli coby programátorů, ale i to je jednou z možností, které budoucnost může přinést a zda to bude mít existenciální důsledky pro dospívajícího je zatím jen v rovině spekulací. Habermas nám ve svém díle Budoucnost lidské přirozenosti naznačil důsledky biotechnologických zásahů do přirozenosti člověka, které mohou vést až k její naprosté ztrátě, na straně druhé nám však ukázal, že to není jediné možné vyústění, se kterým je třeba se smířit. Je na nás, jak využijeme možnosti, které nám pokrok dává a jak moc si vážíme své přirozenosti. 25

27 4. PRÁVNÍ ÚPRAVA Tato kapitola se bude věnovat právní úpravě práva na život ve vztahu k bioetice v České republice, EU a v Polsku. Proč právě Polsko? Jak bylo uvedeno výše, hraniční témata mají spojitost s křesťanstvím, a tím pojítkem je morálka, etika. Nám nejbližší zemí,která má vysokou míru religiozity, jež zde má vliv i na právní úpravu námi zvolených hraničních témat je právě Polsko Právo na život z pohledu práva Co znamená právo na život? Právo na život patří k nejdůležitějším základním lidským právům. Z pohledu práva můžeme v nejobecnější rovině citovat Listinu základních lidských práv a svobod či Úmluvu o ochraně základních lidských práv a svobod. Jedná se o obecné základy, které regulují právo na život,některé z hraničních situacích, jež jsme zmínili, si v průběhu společenského a technického vývoje, vyžádaly konkrétnější úpravu a ta bude zmíněna v další části této práce. V následujícím výkladu se budeme zabývat tedy tím, jak je právo na život chápáno v českém právním řádu, pozornost však budeme věnovat i mezinárodním a evropským úmluvám a deklaracím, které právo na život potažmo jeho ochranu právně regulují. Listina základních práv a svobod 23 Právo na život jako nejzákladnější lidské právo garantuje čl. 6 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje kdo má právo na život. Odstavec 1: Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Odstavec 2: Nikdo nesmí být zbaven života. Odstavec 3: Trest smrti se nepřipouští. Odstavec 4: Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné 23 Listina základních práv a svobod, Hlava II. čl.6 Lidská práva a základní svobody 26

28 Listina hovoří jasně, každý má právo na život, otázka vzniká interpretací pojmu každý - kdo je každý? Pokračujeme-li slovy, že lidský život je hoden ochrany již před narozením, dle mého názoru z této formulace vyznívá, že zatímco každý patří již narozeným, to hodno ochrany je to nenarozené. Hodno ochrany je daleko slabší argument než právo, máte-li právo žít nebo je jen váš život hoden ochrany. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod promlouvá podobně. V Hlavě I čl. 2 Odstavec 1: Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činu, pro který zákon ukládá tento trest. Odstavec 2: Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkem, jestliže bude vyplývat z použití síly, které není více než zcela nezbytné, při: a) obraně každé osoby proti nezákonnému násilí; b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené; c) zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury. Občanský zákoník 24 Právem na život se, jak už bylo uvedeno výše, zabývá článek 6 Listiny základních práv a svobod, kde se hovoří, že lidský život je hoden ochrany již před narozením. V souvislosti s tímto ustanovením je nutné zmínit Občanský zákoník, kde se za osobu v právním smyslu resp. fyzickou osobu, vybavenou vlastní právní subjektivitou, považuje ve vymezených případech též dítě v těle matčině (nascitura). Jde zejména o případy, kdy je třeba chránit zájmy osob ve stavu zrodu ve specifických situacích (zejména umožnit jim dědění). Nasciturus však má právní subjektivitu pouze za podmínky: je-li v době rozhodné pro nabytí prokazatelně počat a narodí-li se živý, 7 odst. 1 věta druhá obč. zák Zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník 27

29 Všeobecná deklarace lidských práv a Deklarace práv dítěte Již v úvodu byla zmíněna Úmluva 26, dalšími významnými dokumenty, které obecně regulují právo na život, resp. jeho ochranu jsou Všeobecná deklarace lidských práv a l.3: každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. V Deklaraci práv dítěte je pouze v preambuli zmíněno že dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a zvláštní právní ochranu před narozením i po něm... z dalších zásad nějaká zvláštní ochrana vyjádřena silněji nezaznívá. Co je míněno zvláštní právní ochranou před narozením, a co je vlastně míněno před narozením, je-li to celá doba od početí, nebo jen ten moment před narozením, to je opravdu velmi těžké definovat, neboť dále toto není blížeji upřesněno a lze tedy jen spekulovat o tom, co měli tvůrci Deklarace na mysli a proč to dále nespecifikovali. Úmluva o právech dítěte Úmluva o právech dítěte hovoří v čl.6: 1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život. 2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte. Úmluva pracuje s termínem dítě a za počátek dětství se většinou považuje narození, z tohoto pohledu z Úmluvy žádné záruky nenarozeným, ať už je označíme plod, dítě či embryo, neplynou. Úmluva o lidských právech a biomedicíně Úmluva o lidských právech a biomedicíně, daleko konkrétněji než zmíněné úmluvy a deklarace řeší hraniční témata zde uvedená. Ve vysvětlující zprávě 27 k Úmluvě lidských právech a biomedicíně se hovoří o prudkém rozvoji genetiky a její aplikaci v testování, 25 SAGIT [online] [cit ]. NASCITURUS. Dostupné z WWW: < 26 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 28

30 terapii, objasnění nemoci. Nebudeme zde rozbírat všechny články, blíže uvedeme pouze ty, které se nějakým způsobem dotýkají hraničních témat v práci vymezených. V Čl. 1 se hovoří o důstojnosti a svébytnosti lidské bytosti. Povšimněme si termínu lidská bytost nehovoří se zde o osobě, životu, ale bytosti. Čl. 2 hovoří o nadřazenosti lidské bytosti, má se tím na mysli priorita ne povýšenost, je třeba za vším vidět právě tu lidskou bytost. A to už k nám vymezeným hraničním tématům promlouvá zřetelněji. Když za vším, co konáme, máme vidět tu lidskou podstatu, se svou důstojností a svébytností,a na straně druhé máme asistovanou reprodukci s přebytečnými embryi či vytváření klonů, jako by ta svébytnost, důstojnost a lidská podstata byla jen na jedné straně barikády a na straně druhé jen shluk buněk. Kapitola IV. se věnuje lidskému genomu. Článek 11 se věnuje zákazu diskriminace: Jakákoliv forma diskriminace osoby z důvodu jejího genetického dědictví je zakázána. Dle vysvětlující zprávy, by se genetické vyšetření, které může odhalit genetickou chorobu, predispozici ke genetické chorobě a náchylnost k ní, mohlo stát nástrojem selekce a diskriminace. Jsme schopni rozpoznat genetické zatížení, přečetli jsme DNA. Další úspěch na poli vědy a medicíny. Kdo by nechtěl znát své možné budoucí choroby, mohl by jim předejít, jde vlastně o prevenci. Tento článek ovšem hovoří o možném podmínění si čehokoli, např. zaměstnání, pojištění, právě genetickým vyšetřením. Na straně jedné může nastat situace, kdy toto poskytnete, a můžete být právě z důvodu genetické choroby odmítnuti a nebo odmítnete a je otázkou, zda je to nejlepší jednání při žádání o zaměstnání a dobrou odpovědí pojišťovně. Troufám si říci, že v obou případech může nastat diskriminační jednání. Aby nemohlo být genetické vyšetření zneužito, musí být jasně stanoveny mantinely pro jeho využití, ty mantinely musí nastavit právo. 27 Vysvětlující zpráva k úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny:tato Vysvětlující zpráva byla vypracována z pověření generálního tajemníka Rady Evropy na základě návrhu vypracovaného na žádost Řídícího výboru pro bioetiku (Steering Committee on Bioethics, CDBI), p. Jeanem MICHAUDem (Francie), předsedou CDBI. Bere v úvahu diskuse, které probíhaly v CDBI a v jeho pracovní skupině pověřené návrhem Úmluvy; bere také v úvahu připomínky a návrhy ze strany delegací.výbor ministrů schválil zveřejnění této Vysvětlující zprávy dne 17. prosince 1996.Tato Vysvětlující zpráva není směrodatným výkladem Úmluvy. Zabývá se nicméně hlavními problémy přípravné práce a poskytuje informace k objasnění záměru a účelu Úmluvy a k lepšímu porozumění záměru jejích ustanovení. 29