Opožděná kariéra V třiatřiceti letech se vmáčkl mezi jezdeckou elitu. Mark Webber a jeho příběh. 19/10. Téma týdne:

Transkript

1 Téma týdne: Opožděná kariéra V třiatřiceti letech se vmáčkl mezi jezdeckou elitu. Mark Webber a jeho příběh. Stalo se: Kvalifikace se v Monaku nerozdělí Před závodem: Před Velkou cenou Monaka MotoGP & Motorsport: Biaggi úřadoval v Monze Po závodě: Po Velké ceně Španělska Speciál: Třetí generace volá Česká premiéra: GP2 ze Španělska

2 Téma týdne Opožděná kariéra Autorka: Eva Křivánková Příběh Marka Webbera se může bez rozpaků řadit mezi dojáky, při jejichž vyprávění ani jedno oko nezůstane suché. Vítěz letošního závodu v Barceloně zažil doby, kdy škemral o peníze u cizích lidí, aby vůbec mohl dál jezdit. Když se konečně dostal do formule 1, udělal nejhorší rozhodnutí v životě a pak se dva roky musel dívat, jak si jeho vysněnou kariéru užívá někdo jiný. Deprimovaný utekl z Williamsu do Red Bullu, kde dostal druhou šanci. Dnes patří mezi jezdce, kteří bojují o čelo šampionátu, a je z nich zdaleka nejstarší. 1

3 Mark Webber působí v necelých čtyřiatřiceti letech mezi elitou formule 1 tak trochu nepatřičně. Ve věku, kdy se většina jezdců pomalu smiřuje s faktem, že lepší než doteď už to nebude, Webberova hvězda stoupá. V nejlepším autě v poli soupeří s mladými kluky, kterým by jeho o 13 let starší partnerka Ann Nealová mohla dělat matku. O uplynulém víkendu vyhrál Australan Velkou cenu Španělska a přidal tak další triumf ke dvěma vítězstvím z loňské sezony. A vzhledem k současné formě Red Bullu má velkou šanci letos ještě nějaký ten zářez přidat. Webberova kariéra je ve skutečnosti značně opožděná. Do formule 1 se prosadil až v šestadvaceti letech v sezoně Jeho cesta z Austrálie až sem trvala léta a byla bolestivá. V roce 1996 se Webber přestěhoval do Anglie, ale víc než se soupeři v britské formuli Ford ze začátku zápasil s penězi. Formulové závodění není v Austrálii moc populární a Webberovi se doma nedařilo sehnat sponzory. Ann po každém závodě rozesílala stohy PR materiálů na všechny strany, ale bez odezvy. Na sezonu 1997 si Webber koupil monopost formule 3, záhy mu ale na ježdění došly peníze. Když už jsme na tom byli opravdu hodně špatně, rozhodli jsme se požádat o pomoc Davida Campeseho (slavný australský ragbysta pozn. red.). Kdysi hrával s mým s otcem a zná dobře naši rodinu. Nakonec nám dal asi 50 tisíc liber, což bylo prostě neuvěřitelné, a já mohl pokračovat, vypráví Webber. Pár měsíců na to udělal Mercedes z mladého Australana placeného profesionála. Norbert Haug si na něj nejdřív vzpomněl, když potřeboval záskok za Alexe Wurze v jednom závodě FIA GT. To ale Webber kupodivu odmítl s tím, že nejdřív potřebuje v novém autě něco natestovat. Bylo mu vyhověno. Na rakouském A1 Ringu si pak Webber v testech vysloužil dlouhodobou smlouvu. Dostal peníze na zbytek sezony v britské formuli 3 a od následujícího roku místo ve FIA GT. Bylo to poprvé, kdy mi někdo platil za závodění, paráda, poznamenává Webber. Ve třídě GT1 získal s parťákem Berndem Schneiderem pět vítězství v deseti podnicích. Následující rok ale byla sezona GT1 zrušena, protože kromě dominantního Mercedesu se do ní nikdo jiný nepřihlásil. Ten rok se Webber málem zabil při čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Jeho auto znenadání odstartovalo ze silnice jako jambo jet, udělalo ve vzduchu několik salt vzad a přistálo za svodidla mezi stromy. V tu chvíli jsem věděl, že se musím vrátit k formulím, říká Webber. k Minardi. Webber dojel v prvním závodě na oslňujícím pátém místě, ale to jen proto, že závod dokončilo pouhých osm aut. V půlce roku jsem pak testoval pro Jaguar. Auto měli jenom o chlup lepší, ale motor byl strašně dobrý. Byl o hodně silnější než Asiatech, který používalo Minardi, a tak jsem podepsal u Jaguaru. Aspoň jsem věděl, co budu dělat příští rok, vypráví Webber. Působení u Jaguaru se nakonec protáhlo na dvě léta. V roce 2004 pak Webber řešil zásadní dilema: mohl přestoupit buď k Renaultu, nebo k Williamsu. V té době už byl jeho manažerem třetí rok Flavio Briatore, a ten loboval jednoznačně ve prospěch Renaultu. Byla to lákavá možnost, protože jsem je tam všechny znal z doby, kdy jsem pro ně testoval. Na jedné straně to byl silný tým, ale na té druhé bych byl kolega Fernanda Alonsa. Myslel jsem, že větší šanci formovat si tým kolem sebe budu mít u Williamsu, popisuje Webber. Velmi rychle se ukázalo, že se rozhodl moc špatně. Renault byl v následujících letech dvakrát po sobě mistrem světa, zatímco on si u Williamsu připsal jen první podium. První rok bylo jejich auto zoufale pomalé, druhý zase zoufale nespolehlivé. Flavio si byl jistý už dopředu, že to s Williamsem nebude fungovat, a měl pravdu. Bylo pro mě těžké sledovat Giancarla Fisichellu vyhrávat v autě, které mohlo být moje. Musel jsem s tím žít. U Williamsu si odmítali připustit, že jsme nekonkurenceschopní. (V sezoně 2006) bylo naše auto tak nespolehlivé, že jsme jen výjimečně mohli jezdit naplno. V trénincích jsme zajížděli omezený počet kol a pak v závodě snižovali otáčky, abychom se vůbec dostali do cíle. Na konci roku už jsem chtěl jenom pryč. A pohnul se k Red Bullu. Cool partičce, která do seriozního, místy naškrobeného prostředí formule 1 přinesla trochu víc zábavy. Šel jsem k Red Bullu ze dvou důvodů. Zaprvé: Flavio mi to poradil. Měl pravdu s Williamsem, a tak jsem se s ním tentokrát nehádal. Zadruhé: Adrian (Newey). Jeho pověst hovoří za vše, vysvětluje Webber. Po dvou letech v modrém se vloni ukázalo, že dostane druhou šanci nakopnout svou kariéru. Red Bull se vyprofiloval jako druhý nejrychlejší tým a letos zatím dominuje. Pronásledují ho technické problémy a sám Webber musí až příliš často snášet porážku od týmového kolegy Sebastiana Vettela. Kdo by si ale stěžoval, když beztak zažívá nejlepší asi chvíle profesního života? Následující dva roky strávil ve formuli 3000 v týmu Paula Stoddarta, později v Super Nově. Zároveň testoval pro Benetton. Od roku 2002 ho pak Stoddart angažoval 2

4 Stalo se Kvalifikace se v Monaku nerozdělí Autor: Filip Fikejz Vozy formule 1 po třech týdnech znovu závodily. Jezdci si opět připomněli, že vozy nových stájí zatím za normálních okolností na zaběhnuté týmy ztrácí. Podle některých by se měla kvalifikace na Velkou cenu Monaka rozdělit, aby si auta různých rychlostí navzájem nepřekážela. Stále není jisté, kdo bude dodávat od příštího roku vozům F1 pneumatiky. Zatímco Ferrari odstraňovalo čárové kódy ze svých monopostů, pilot Felipe Massa se zastavil v Praze. JEZDCI SE V MONAKU BOJÍ POMALEJŠÍCH VOZŮ Vozy nových týmů jsou zatím výrazně pomalejší a podle některých pilotů je těžké je předjíždět o kolo. Před blížící se GP Monaka se proto objevily úvahy o rozdělení startovního pole v první části kvalifikace na dvě dvanáctičlenné skupiny podle výkonnosti. Každá by měla k dispozici deset minut. S návrhem sice souhlasili třeba Bruno Senna z HRT, Jarno Trulli (Lotus) i Robert Kubica z Renaultu. Ředitel závodů a delegát FIA Charlie Whiting už rozdělení tak nakloněn nebyl, ale upozornil, že týmy mají právo se na takové změně dohodnout. V neděli o této možnosti jednala Asociace týmů F1 (FOTA). Proti však byl Lotus. Tony Fernandes argumentoval skutečností, že závody by měly být vzrušující a nepředvídatelné. Nakonec i šéf McLarenu Martin Whitmarsh uznal, že sport potřebuje trochu zamíchat a pokud nastanou v kvalifikaci nepředvídatelné problémy, budou je týmy řešit v závodě, což zatraktivní diváckou podívanou. Na druhou stranu jezdci v pomalejších vozech budou muset hlídat zpětná zrcátka. Je sice pravda, že letos závodí v F1 čtyřiadvacet vozů, ale ještě na počátku devadesátých let se o kvalifikaci pokoušelo dokonce třicet aut, které se mohly potkávat na trati v páteční i sobotní části kvalifikace po celou hodinu. Například v roce 1991 činil v kvalifikaci na GP Monaka rozdíl mezi nejrychlejším Ayrtonem Sennou s McLarenem a Fabriziem Barbazzou s AGS, který zajel v kvalifikaci nejpomalejší čas, 6,735 sekundy. V podobné rovině se ztráty nejpomalejších na nejrychlejší pohybují i letos. CO NOVÉHO U PNEUMATIK? Ani další díl zatím nekončícího seriálu Výběr dodavatele pneumatik od roku 2011 nepřinesl pointu. Podle posledních informací francouzský Michelin slevil ze svých požadavků. Nyní chce jen 1,5 milionu eur za tým, který by dostal 120 sad pneumatik na jezdce. Na závodní víkendy by piloti měli k dispozici pět sad pneumatik. Michelin je také ochoten přesunout nástup osmnáctipalcových kol na rok 2013, kdy má stejně dojít ke změnám pohonných jednotek. Zmenšil požadavky i na reklamní prostory. Spokojil by se s rameny kombinéz jezdců a zadními křídly vozů. Nadále však požaduje konkurenční prostředí. Naopak nekonkurenční prostředí chce italský výrobce Pirelli, který formuli 1 opustil na konci roku Je ochotný zůstat u třináctipalcových pneumatik. Nabídku dosud nezformuloval, ale chce ji přinést v nejbližších dnech. Ve hře nadále zůstává i Avon, který požaduje od týmů milion eur ročně. Týmy se nevzdaly ani možnosti, že nakonec přemluví Bridgestone, aby zůstal. FERRARI ČÁROVÝ KÓD PŘECE JENOM ODSTRANILO V minulém čísle jsme vás informovali, že Ferrari navzdory zákazu tabákové reklamy propaguje formou čárového kódu značku Marlboro, která již v minulosti, v zemích, kde platil zákaz tabákové reklamy, nahrazovala své logo čárovým kódem. Prezident Ferrari Luca di Montezemolo se nejdříve celou záležitostí odmítl zabývat, nakonec pověstný čárový kód ze svých vozů nechal před GP Španělska odstranit. DO PRAHY ZASKOČIL FELIPE MASSA Jak jsme vás podrobně informovali na stránkách F1sports, ve středu 5. května se v Praze na velmi krátkou dobu objevil pilot Ferrari Felipe Massa, aby slavnostně otevřel nový showroom maranellské značky v Praze-Dejvicích. Zároveň uvedl na český trh vůz Ferrari 458 Italia. Brazilec patří mezi typy jezdců, které mají podobné PR akce rádi. Celou dobu se tvářil spokojeně, odpovídal na otázky, uvnitř prodejny nastartoval nové ferrari a motor točil do vysokých otáček, až se málem spustily protipožární hlásiče. Litoval snad jen toho, že nemá víc času prohlédnout si Prahu. 3

5 Před závodem: Před Velkou cenou Monaka Sotva jsme stačili vstřebat poslední závod, připravila si pro nás formule 1 pořádně vyšperkovaný dezert - Grand Prix Monaka. 4

6 Před závodem Před Velkou cenou Monaka Autor: Michal Mikoláš O víkendu nás čeká jeden z vrcholů letošní sezony. V šestém závodě letošní sezony budou piloti o slávu a body bojovat v uzounkých uličkách Monaka. Závodní víkend začíná již tradičně ve čtvrtek volnými tréninky. Měli bychom být svědky obzvlášť zajímavé podívané. Čtyřiadvacet jezdců se bude muset vejít na 3340 metrů. Jak kdysi řekl Nelson Piquet, závodění v Monaku je jako jezdění na kole v obývacím pokoji. Letos by to mělo platit dvojnásob. Red Bull se chystá zůstat nejrychlejším týmem, přestože je profil tratě od ostatních okruhů diametrálně odlišný. Zda se to podaří, nebo se na vrchol dostane někdo jiný, se dozvíme již 16. května. 5

7 Po závodě ve Španělsku neměli jezdci ani jejich týmy žádný čas na odpočinek. Čekala je cesta nepříliš dlouhá, ovšem kvapná. Pouhý jeden týden totiž dělí Grand Prix Španělska a Grand Prix Monaka. Šestý závod letošní sezony bude tudíž pořádat právě malinké středomořské knížectví. Monako, francouzsky Principauté de Monaco, patří k vůbec nejmenším státům na světě (2. místo po Vatikánu). Na necelých dvou kilometrech čtverečních žije před dvaatřicet tisíc obyvatel. Jedná se tudíž v podstatě o městský stát. Současným představitelem Monaka je kníže Albert II., který vládu převzal v roce 2005 po zesnulém Rainierovi III. Závodní okruh se každoročně staví v administrativní části Monte Carlo a La Condamine. Grand Prix Monaka je jednoznačně nejznámějším a nejprestižnějším závodem v kalendáři. Můžeme o tom polemizovat, můžeme o tom vést spory, ale však víme. Monako dosáhlo takové proslulosti, že o něm mají ponětí i lidé, kteří jinak o formuli 1 nejeví žádný zájem. Grand Prix Monaka je zkrátka symbolem formule 1. Jedná se také o jediný závod formule 1, který se těší jistému zájmu diváků ve Spojených státech, kde jinak této, přiznejme si, poněkud snobské závodní sérii přišel na chuť jen málokdo. Společně se čtyřiadvacetihodinovkou Le Mans a 500 mil Indianapolis se jedná o nejznámější závod na světě. Tzv. Trojkorunu motorsportu dosud získal pouze jediný pilot, jímž je Graham Hill. Historie Grand Prix Monaka je velice letitá, první závod se zde jel již v roce V předválečných letech zde vítězila taková jména, jako Nuvolari, Fagioli, či Caracciola. Když v roce 1950 vznikla formule 1, Monako v jejím kalendáři nechybělo. Vítězem se stal legendární Juan Manuel Fangio. Od sezony 1955 pak v ulicích Monte Carla jezdily formule pravidelně, bez přestávky. Profil okruhu za více jak půlstoletí doznal relativně velmi málo změn. Je to mimo jiné způsobeno jeho umístěním přímo v ulicích města. Circuit de Monaco, jak se okruh nazývá, hostil bez výjimky všechny Grand Prix Monaka. Dnešní konfigurace okruhu měří 3340 metrů, jedná se tedy o nejkratší trať v kalendáři. Je také bezkonkurenčně nejpomalejší, rekord okruhu tu od roku 2004 drží Michael Schumacher. Má hodnotu 1: Jezdec své kolo začíná projetím pravotočivé zatáčky St. Dévote, která bývá doslova pohřebištěm formulí zejména v úvodu závodu. Následuje stoupání přes Beau Rivage do levotočivé zatáčky Massenet. Pak již přichází na řadu známá sekce u Casina, odkud se pro změnu klesá dolů k Mirabeau Haute a vlásence u Grandhotelu (nejpomalejší zatáčka ve formuli 1). Poté pilot dvakrát zatočí doprava (Mirabeau Bas a Portier) a míří do další speciality okruhu, tunelu. Krátce po výjezdu z něj dosahují piloti nejvyšší rychlosti na trati. Šikana Nouvelle je považována za prakticky jediné místo, kde se s velkou porcí odvahy a štěstí dá předjíždět. Po zatáčce Tabac je na řadě šikana Louise Chirona a sekce U bazénu. Předposlední zatáčka nese jméno Rascasse (stejně jako restaurace za svodidly). Kolo končí zatáčkou Anthony Noghese, zakladatele Grand Prix Monaka. Monako je pro své charakteristiky považováno za extrémně náročné na jezdecké schopnosti. Časté změny směru, převýšení a řazení si vyžadují maximální pozornost, téměř jakákoliv chyba je totiž potrestána srážkou se svodidly. Nejúspěšnějším závodníkem monacké Grand Prix je dodnes Ayrton Senna. Ten zde vyhrál celkem šestkrát, z toho pětkrát za sebou v letech Je také jediným Brazilcem, který kdy v Monaku triumfoval. O jedno vítězství méně mají na kontě Graham Hill a Michael Schumacher. Ten je tak jediným, kdo letos může Sennův rekord vyrovnat. Všichni ještě mají v paměti jeden ze Schumiho malérů, který přišel na konci kvalifikace v sezoně Sedminásobný mistr světa tehdy v La Rascasse odstavil svůj monopost, čímž zablokoval trať a znemožnil tak komukoliv překonat jeho nejrychlejší čas. FIA neuvěřila, že se nejednalo o zlý úmysl, a odsunula Schumachera na konec roštu. Z týmů zde s velkým náskokem nejvíce posbíral McLaren jeho jezdec na nejvyšší stupeň vystoupal celkem patnáctkrát. Druhé Ferrari má na kontě osm vítězství. Vítězem loňského závodu je Jenson Button. VELKÁ CENA MONAKA - program Čtvrtek 13. května trénink 09:55-11:30 NOVA Sport GP2 - kvalifikace 16:15-16:45 NOVA Sport Pátek 14. května 2010 GP2-1. závod 15:00-16:10 NOVA Sport Sobota 15. května trénink 10:55-12:00 NOVA Sport kvalifikace 13:55-15:00 NOVA Sport Neděle 16. května 2010 závod 13:30 TV NOVA GP2-2. závod (záznam) 23:00-23:55 NOVA Sport 6

8 MotoGP & Motorsport Biaggi úřadoval v Monze Autor: Petr Czyž Uplynulý víkend jeli na okruhu v italské Monze svůj pátý podnik sezony jezdci a týmy světového šampionátu produkčních motocyklů WSBK. Max Biaggi startoval z první pozice a obě klání bez větších problémů vyhrál. V jeho případě je to po portugalském Portimau letos již druhé dvojí vítězství. V prvním závodu Ital ze začátku bojoval s Leonem Haslamem ze Suzuki Alstare, ale nakonec musel odolávat tlaku Brita Toselanda. Ten startoval ze sedmé pozice a byl součástí vedoucí pětičlenné skupiny, kde jel také jeho týmový kolega Cal Crutchlow. Velmi dobře rozjetý závod měl Jonathan Rea z týmu Ten Kate Honda, ale ten v desátém kole spadl a po hrůzostrašném karambolu naštěstí odešel nezraněn. Cílem prvního závodu tak projela velmi těsně trojice jezdců v pořadí Max Biaggi, James Toseland a Cal Crutchlow. Úvod druhého závodu, byl s příchutí řádné dávky adrenalinu, protože po startu došlo v nájezdu do druhé zatáčky k pádu Jamese Toselanda. Do nebezpečné kolize se také dostal Jonathan Rea a Španěl na motocyklu BMW Ruben Xsaus. Toseland a Rea ihned absolvovali lékařské vyšetření přímo na okruhu v Monze a do souboje o vedoucí příčky se s Biaggim a Haslamem zapojili jezdci jako Cal Crutchlow, Troy Corser nebo jezdec Kawasaki Tom Sykes. Po chybě Leona Haslama si jediný Crutchlow dokázal držel na dostřel vedoucího jezdce Aprilie. Bohužel pro Yamahu nedojel do cíle ani Crutchlow, který po problému s motorem havaroval ve dvanáctém kole. Cílem tak znovu projel první Max Biaggi, druhý Leon Haslam a třetí Troy Corser, který pro značku BMW poprvé získal umístění na stupních vítězů. Ve vedení šampionátu je stále Leon Haslam, druhý je Max Biaggi a po maximálně nepovedeném víkendu třetí Jonathan Rea. Jakub Smrž si po čtrnáctém místě z prvního závodu polepšil v druhém body za osmou příčku a nyní je celkově třináctý. Další závod superbiků je na programu již tento víkend v Kyalami. NA NOVÉM ZÉLANDU VYHRÁL LATVALA O velkém zklamání můžou hovořit jezdci Citroënu po pátém podniku sezony světového šampionátu v rallye, který se jel uplynulý víkend na Novém Zélandu. V neděli totiž zahajoval finální den z první pozice Sébastien Ogier z juniorského týmu francouzského výrobce, následoval vedoucí muž mistrovství Sébastien Loeb, který po páteční nehodě předvedl neuvěřitelný návrat na vedoucí příčky a třetí byl zástupce továrního Fordu Jari- Matti Latvala. Mladý Francouz Ogier byl velmi blízko svému prvnímu triumfu, ale po jezdecké chybě v první rychlostní zkoušce přišel o vedení a daroval tuto šanci svému krajanovi Loebovi. Jenže i mistr tesař se někdy utne, což se skutečně stalo, když Sébastien Loeb jen několik zatáček před cílem druhé rychlostní zkoušky narazil do stromu. Než se mu podařilo dostat znovu na trať, byl opět ve vedení Ogiera. Mladý Francouz ale ani napodruhé nevyužil příležitost, protože jen tři zatáčky před cílem dostal hodiny, což znamenalo, že vítězství nakonec oslavil jezdec Fordu Jari-Matti Latvala. Smutný Francouz Ogier skončil druhý a přes chybu v závěru třídenní soutěže se zcela určitě prezentoval velmi dobrým výkonem. Třetí příčka pak patřila jeho krajanovi Sébastienu Loebovi. V průběžném hodnocení WRC je na prvním místě pilot Citroënu Loeb před dvojicí Finů Latvalou a Hirvonenem. Česká posádka Fiesty S2000 Martin Prokop a Jan Tománek dokončila pátý podnik seriálu na Novém Zélandu třetí v pořadí kategorie S-WRC. Jezdci týmu Czech Ford National zahájili nedělní rychlostní zkoušku čtvrtým časem, ale velmi blízko byl Švéd Sandell. Češi nic neponechali náhodě a při prvním průjezdu erzety Whaanga Coast všechny překvapili, když zajeli nejlepší čas a připsali si druhé dílčí vítězství v soutěži. Z Nového Zélandu tak český tým odjíždí spokojen, protože v kategorii Super 2000 (S-WRC) letos získali třetí stupně vítězů, třikrát vyhráli rychlostní zkoušku a v průběžném hodnocení se posunuli na druhé místo. Další závod mistrovství světa v rallye pokračuje koncem května v Portugalsku, ale tuto soutěž Prokop s Tománkem vynechají a nastoupí až v červenci do závodu ve Finsku. 7

9 Po závodě: Po Velké ceně Španělska Ranní vstávání na formule skončilo, nastala evropská část sezony. Po třech volných nedělích se mohli nejvíce radovat příznivci Red Bullu. 8

10 Po závodě Po Velké ceně Španělska Autor: Michal Mikoláš Ve Španělsku formule 1 tak trochu podle očekávání ubrala plyn. Dramatům z Austrálie, Malajsie a Číny se závod nemohl rovnat, přesto v porovnání s jinými španělskými závody patří k tomu lepšímu. Situaci v šampionátu navíc zajímavě vyrovnal. V Barceloně se obrátil trend úspěšnosti týmových kolegů Webber předčil Vettela, Hamilton Buttona a Schumacher Rosberga. Všichni udělali krok vpřed, málokdo ovšem pochybuje o tom, že ten největší se podařil týmu Red Bull. Soupeře předčil jak v kvalifikaci, tak i v závodě. Podle Vettela si Mark Webber jel vlastní ligu. Skvělou formu si v týmu Dietricha Mateschitze chtějí udržet i za týden v Monaku. 9

11 Neděle 9. května 2010 se nesla v duchu zahájení evropské části letošní sezony formule 1. Od závodu v Číně uběhly tři týdny, fanoušci však měli ještě v dobré paměti povedené poslední tři závody. Objevovaly se obavy, zda nastolený trend nebude v Barceloně pošramocen. Circuit de Catalunya je okruhem, kde obrovskou měrou úspěch závisí na dobrém přítlaku. Navíc jeho profil všichni piloti mají v hlavě zafixovaný. Jelikož se zde jezdí i série GP2, neměli s ním problém ani nováčci. Předjíždění je zde relativně snadné pouze v první zatáčce. To vše nasvědčovalo tomu, že se velkého dramatu nejspíše nedočkáme. Začátek víkendu byl v Barceloně nezvykle chladný a už už to vypadalo, že se svatý Petr znovu rozparádí a diváky nabudí v podobě dešťových přeháněk. Byly to vozy McLarenu, které ovládly první volné tréninky. První byl Hamilton, druhý Button. Třetím místem překvapil Michael Schumacher. Od druhého tréninku začala nadvláda Rudých býků. Druhý i třetí vyhrál Sebastian Vettel před Markem Webberem. Nadvládu si rakouský tým udržel i v kvalifikaci. Tam si se svými soupeři pohrál jak kočka s myší. Třetí Lewis Hamilton ztrácel na pole position bezmála vteřinu. Vítězem kvalifikace byl Mark Webber, který tak svým kritikům předložil rázný protiargument. Čtvrtý byl domácími fanoušky popoháněný Fernando Alonso. Michael Schumacher si oproti tréninkům trochu pohoršil, startoval ze šestého místa, tj. vedle pátého Buttona. Přesto mu nová verze vozu sedla o poznání lépe než Nicovi Rosbergovi. Závod se odjel za příjemného slunečného počasí, což muselo potěšit jak Weberra, tak i Vettela. Právě déšť byl jedním z faktorů, které Red Bullu v Číně ublížily. Jak se později ukázalo, start závodu byl okamžikem, který v konečném důsledku rozhodl o vítězi závodu. Mark Webber se zuby nehty držel své první pozice. Před Vettelem se bránil tak urputně, že toho málem využil Lewis Hamilton. K žádnému přelévání pozic na čele ovšem nakonec nedošlo. Prvních šest míst v úvodním kole nedoznalo změn. Start se vůbec nepovedl Kubicovi, Rosbergovi a Kobajašimu (japonský pilot později řekl, že se tak stalo následkem srážky s Kubicou). Oproti startovním pozicím naopak vysoko poskočili Jaime Alguersuari a Rubens Barrichello. Oba se v prvním kole posunuli shodně o šest míst. De la Rosa se dostal do kontaktu se Sébastienem Buemim. Zkušený Španěl musel ze závodu odstoupit, Buemi se propadl na chvost pole. Po závodě měl i Heikki Kovalainen. Tomu zlobila převodovka. O bariéry svůj vůz opřel Bruno Senna. Situace se na trati se brzy uklidnila, rozestupy narostly a zdálo se, že pravdu budou mít pesimisté, kteří předvídali veskrze nudný závod. Zvýšené napětí přinesly až první zastávky v boxech. Ty přišly zhruba kolem patnáctého kola. Chyba v boxu Red Bullu stála Vettela čtyři sekundy a druhé místo, které převzal Lewis Hamilton. Na zastávce u mechaniků vydělal i Michael Schumacher, který se dostal před Jensona Buttona. Brit se ze všech sil snažil před Schumachera dostat, ovšem bezúspěšně. Sedminásobný mistr světa si svou pozici k Buttonově nelibosti hlídal svědomitě a napravil si tak chuť po GP Číny. V nezáviděníhodné situaci se ocitl Karun Čandhok. Nejdříve se srazil s Felipem Massou, který se ho snažil předjet o kolo. Později na něho najel Jaime Alguersuari, za což byl mladý Španěl odměněn penalizací. Na prvních třech místech to vypadalo, že je o všem rozhodnuto. Webber si vybudoval pohodlný náskok před Hamiltonem. Na toho zase ztrácel Vettel. Mladý Němec ovšem vyjel z trati a následně si nechal vyměnit ojeté pneumatiky. Na třetí místo se tím pádem vyšvihl Alonso. To ale nebyl konec Vettelovým patáliím. Jeho vozu totiž selhávaly brzdy. Od týmu byl instruován, aby výrazně zpomalil. Údajně dostal jednou i doporučení, aby ze závodu odstoupil. Dvě kola před koncem patrně následkem štěrku z trati dostal Lewis Hamilton defekt. V závodě tak zaslouženě zvítězil Mark Webber. Druhý byl Fernando Alonso, třetí Vettel. Zbytek bodů si rozdělili Schumacher, Button, Massa, Sutil, Kubica, Barrichello a Alguersuari. Ve vedení šampionátu zůstává Jenson Button. Druhý je Fernando Alonso, třetí Sebastian Vettel. VÝSLEDKY VELKÉ CENY ŠPANĚLSKA (5. závod z 19) p. JEZDEC TÝM ČAS/ZTRÁTA 1 Mark Webber RBR-Renault 1:35:44,101 h 2 Fernando Alonso Ferrari +24,0 s 3 Sebastian Vettel RBR-Renault +51,3 s 4 Michael Schumacher Mercedes GP +1:02,1 min 5 Jenson Button McLaren-Mercedes +1:03,7 min 6 Felipe Massa Ferrari +1:05,7 min 7 Adrian Sutil Force India-Mercedes +1:12,9 min 8 Robert Kubica Renault +1:13,6 min 9 Rubens Barrichello Williams-Cosworth +1 kol 10 Jaime Alguersuari STR-Ferrari +1 kol 11 Vitalij Petrov Renault +1 kol 12 Kamuj Kobajaši BMW Sauber-Ferrari +1 kol 13 Nico Rosberg Mercedes GP +1 kol 14 Lewis Hamilton McLaren-Mercedes +2 kol 15 Vitantonio Liuzzi Force India-Mercedes +2 kol 16 Nico Hülkenberg Williams-Cosworth +2 kol 17 Jarno Trulli Lotus-Cosworth +3 kol 18 Timo Glock Virgin-Cosworth +3 kol 19 Lucas di Grassi Virgin-Cosworth +4 kol NEKLASIFIKOVÁNI Sébastien Buemi STR-Ferrari +24 kol Karun Čandhok HRT-Cosworth +39 kol Pedro de la Rosa BMW Sauber-Ferrari +48 kol Bruno Senna HRT-Cosworth +66 kol 10

12 Speciál Třetí generace volá Autor: Petr Minařík Když se loni v červenci soukal v australském Sandown Parku do monopostu formule Ford 15letý mladíček v červenobílé kombinéze, mnoha divákům to moc neříkalo. Přesto, že později tato skutečnost ve světě vzbudila docela slušnou pozornost. Do vozu se startovním číslem 83 tehdy totiž usedl, na Floridě narozený a na australském Zlatém pobřeží žijící modrooký, Matthew Brabham. Fotbal a surfování milující synek známého závodníka Geoffreyho Brabhama, který dokázal v roce 1993 vyhrát i 24hodinovku v Le Mans. Především ale vnuk trojnásobného mistra světa ve F1, jehož strýcové David a Gary se objevili v monopostech F1 také. A díky tomu se stal po Marcu Andrettim dalším členem už třetí závodící generace někdejších mistrů světa v F1. TŘINÁCT POTATĚNÝCH Ve středověku se povolání většinou dědilo. Samozřejmě včetně toho nejdůležitějšího - kralování. Později už to ale tak horké nebylo a pravdou byl spíš opak. A obdobné to bylo i v případě automobilového závodění. Na jeho počátku se totiž v tehdy hodně nebezpečném závodním povoláním svého otce moc lidí nezhlédlo, takže Alberto Ascari či Hans Joachim Stuck byli spíš výjimkami. Ale jak se bezpečnost závodů zvyšovala, závodící tátové už proti potatění svých dětí bezvýhradně nebyli. A těch, kteří se vydali na okruzích v jejich stopách, začalo přibývat. V F1 je to hodně patrné například u samotných mistrů světa, kterých bylo v dosavadní historii 31. A přestože u šesti z nich zatím závodící synové nepřicházejí v úvahu, víc jak poloviny jejich potomků už se vypravila na závodní tratě také! I když je pravda, že třeba v případě Christiana Jonese jde o syna adoptivního a Freddie Hunt se do závodění pro změnu pustil až 13 let po tátově smrti... Někteří z nich vyrazili alespoň do slabších formulí (Tobi Scheckter, Greg a Leo Mansellové, Nicolas Prost či Freddie Hunt), jiné jsme vídali v F3000 (Tomas Scheckter, Matthias Lauda, nebo syn amerického šampiona Philla Hilla Derek), či ve formuli 2 (Henry Surtees). Pět z nich ale dokázalo dorazit i do míst, kde jejich tátové triumfovali: do mistrovství světa F1. Nejúspěšnějším z nich byl samozřejmě Damon Hill. Ten dokázal ve světovém šampionátu v roce 1996 získat světový titul také a tátu dokonce stačil překonat v počtu výher (22/14) i bodů (360/289). Ti ostatní (Michael Andretti, David Brabham, Nelson Piquet a Nico Rosberg), sice nikdy žádný ze závodů MS vyhrát nedokázali, ale posledně jmenovaný a v Monte Carlu žijící Němec k tomu docela určitě daleko nemá. USLYŠÍME JE? Takový Michael Andretti však před svou nepříliš vyvedenou misí do formule 1 (vedle Senny byl ve špičkovém týmu McLaren ze 13 startů pouze jednu třetí) alespoň stačil titul získat za oceánem: v roce 1991 vyhrál s monopostem týmu Paula Newmana šampionát CART. A byl to právě tenhle dnes 47letý Američan, kdo se jako první postaral o to, že do světa automobilových závodů naskočila už třetí generace někdejších GP šampionů. Jeho syn Marco (23) už totiž v šestnácti stačil vyhrát se školním monopostem osm závodů východní divize mistrovství Barber Dodge, takže tři roky poté debutoval v týmu svého otce v šampionátu IndyCar. Hned v první sezoně pak dokázal dojet druhý v 500 mil Indianapolis a po výhře na přírodním okruhu Infineon slavit i rekord: stal se nejmladším jezdcem IndyCar, který vyhrál v tomto seriálu závod (19 let, pět měsíců a 14 dnů). Díky tomu se dokonce na konci sezony 2006 ve španělském Jerezu při testech objevil v monopostu Honda F1 a později startoval i v americkém týmu A1GP. Pilot, žijící střídavě v Miami, Indianapolisu a Nazarethu, letos zažil při úvodním závodě IndyCar po střetu s Mariem Moraesem poměrně dramatickou havárii. To ale nic nemění na faktu, že bychom ho měli vidět v sezoně i v Evropě: ve slavné 24hodinovce v Le Mans, kterou jeho děda marně dobýval. Jestli se objeví i v F1, je ale otázkou. O tu totiž Američané zájem nejeví, což potvrdil i projekt USF1. A zatím marně budeme odpověď na tuto otázku hledat i v případě Matthewa Brabhama. Jisté však je, že třetí generace šampionů se o slovo hlásí. Jde jen o to, jak bude jejich volání hlasité a jestli si ho svět stačí povšimnout... 11

13 Česká premiéra GP2 ze Španělska Autor: Michal Mikoláš Příchod evropské části sezony formule 1 značil také start nového ročníku formulové série GP2. Jezdci z nejtalentovanějších mohli své schopnosti předvést přímo před zraky šéfů stájí formule 1. O první body sezony 2010 tedy čtyřiadvacet pilotů z dvanácti stájí soupeřilo o víkendu na okruhu v Barceloně. Závodní víkend druhé nejvyšší formulové série spravované Mezinárodní automobilovou federací začal v pátek 7. května půlhodinovým volným tréninkem. Téměř po měsíci se tak jezdci vrátili na místo činu v Katalánsku se totiž také konalo poslední předsezonní testování. Volný trénink se stal kořistí Brita Sama Birda z top týmu ART. Neztratil se ani Pic, Perez či Bianchi. Právě posledně jmenovaný dvacetiletý Francouz z Nice (který je současně součástí programu Ferrari na výchovu mladých jezdců a občasný testovač) získal pole position pro hlavní závod. Zajel čas o hodnotě 1: Pro srovnání, Bruno Senna, který v kvalifikaci formule 1 skončil poslední, zaznamenal kolo jen o několik desetin rychlejší, přesně 1:27,122. První řadu doplnil Mexičan Sergio Pérez z Barwa Adax Team. Druhou řadu okupoval Sam Bird s Christianem Vietorisem. Třetí řada patřila Turveymu a Picovi. Celkem jedenáct pilotů se vešlo do rozdílu jedné vteřiny. Zklamáním byla kvalifikace kupříkladu pro zkušeného Pastora Maldonada, ten startoval devátý. Davide Valsecchi, šampion asijské verze GP2, uzavíral první desítku. Spokojena nemohla být ani česká naděje v podobě Josefa Krále. Ten si po kolizi s Luizem Razio poškodil monopost, se kterým následně zajel až osmnáctý čas. V sobotu odpoledne, po konci hlavního závodu, se mohli radovat Francouzi. Nebylo to však zásluhou Bianchiho, nýbrž Charlese Pica. Společně s ním na stupně vítězů vystoupali Giacomo Ricci a Dani Clos. Start se příliš nepovedl oběma pilotům ART. Pérez s Vietorisem v první zatáčce bojovali o vedení, souboj ovšem ustál pouze Mexičan. Vietoris se dostal do hodin a trefil Bianchiho. Pro oba to znamenalo konec závodu. Nastalému zmatku se musel široce vyhýbat také Bird. Pořadí se po chvíli ustálilo následovně vedl Pérez před Picem a Riccim, který předvedl fantastický start a posunul se o sedm míst. Sedmý Diego van der Garde musel za trest dvakrát projet boxy ulil start a jeho monopost nebyl dostatečně dlouho před startem připraven. Vypadalo to, že si Pérez dojede pro pohodlné vítězství. K tomu by možná došlo, nebýt patálií v boxech (v hlavním závodě je zastávka povinná), které ho odsunuly na konečné čtvrté místo. Zbytek bodovaných míst si rozdělili Turvey, Maldonado, Razia a Leimer. Výtečnou stíhací jízdu předvedl Sam Bird. Z chvostu pole se dokázal vyškrábat až na deváté místo a připsal si bod za nejrychlejší kolo. Britově rychlosti se podivoval také dvanáctý Josef Král. Bodování v hlavním závodě GP2 je shodné s bodováním formule 1 platným do loňské sezony s tou výjimkou, že dva body obdrží vítěz kvalifikace a jeden bod jezdec, jenž si připsal nejrychlejší kolo. Druhý závod, tzv. sprint, byl o šedesát kilometrů kratší než závod hlavní, měřil tedy 120 kilometrů. Pořadí prvních osm pilotů hlavního závodu se otočilo, zbytek pole startoval ze stejných míst, na kterých byl v sobotu klasifikován. Nejlepší startovní pozice dokázal plně využít Švýcar Fabio Leimer. Na pódium ho doprovodili Luiz Razia (na Leimera ztratil méně než vteřinu) a Pastor Maldonado. Sam Bird opět na trati doslova létal, vyšplhal se na čtvrtou příčku. Přemíra snahy ovšem jednou Birda vyhnala i mimo trať. S bramborovou medailí tedy nakonec mohl být spokojen. Pátý byl Turvey a šestý Clos (ve sprintu se boduje pouze prvních šest míst). Nejrychlejší kolo zajel Leimer. Josefu Královi závod nevyšel, na vině byl ulitý start, za který následovala penalizace projetím boxové uličky. V cíli byl devatenáctý. Šampionát nyní vede Charles Pic získal 10 bodů. O dva body méně mají na kontě Fabio Leimer a Giacomo Ricci. Raziovi, Closovi a Maldonadovi vedle jména svítí sedmička. Další závod je na programu již tento víkend. GP2 bude opět doprovázet formuli 1, přesouvá se tudíž do Monaka hlavní závod se bude konat 15. května, sprint o den později. Na rozdíl od formule 1 nemá GP2 v pátek volný den. 12

14