Diplomová práce. Návrh nábytkového objektu pro společnost HON a.s Bc. Lucie Rožanská

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení Návrh nábytkového objektu pro společnost HON a.s. Diplomová práce 2016 Bc. Lucie Rožanská

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Návrh nábytkového objektu pro společnost HON a.s. zpracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne:... podpis studenta

3 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala společnosti HON a.s.,zéjména panu Václavu Honovi st. a Václavu Honovi ml., za otevřený přístup a za mnoho nápověd a rad a skvělé zázemí, které mi poskytovali v rámci celého procesu kolem mé diplomové práce. Také bych ráda poděkovala svému vedoucímu Ing. Milanu Šimkovi, Ph.D., zéjmena za usměrnění v procesu volby konkrétního nábytkového objektu. Další dík patří potom mým rodičům za trpělivost a oporu za zády po celou dobu mého studia. Dále patří veliký dík mému muži a také všem zúčastněným jako je: Základní škola při Fakultní nemocnici Brno, příspěvková organizace, doc. Ing. Veronice Kotradyové, Ph.D. za úžasnou knihu a inspirativní přednášky, Ing. Ivaně Hrubešové z Bygga Bo Photo za krásné fotky interiéru a taky svým skvělým parťákům při studiu Kláře a Viki.

4 Abstrakt Abstract Jméno studenta: Lucie Rožanská Název práce: Návrh nábytkového objektu pro společnost HON a.s. Student s name: Lucie Rožanská Title of thesis: Designed furniture object for company HON a.s. Tato diplomová práce pojednává o vytvoření nového prvku pro kancelářský nábytek. Takového, který by splňoval tendence vývoje a proměn kancelářského prostředí a zároveň byl vyrobitelný při současném technologickém vybavení firmy. Cílem této práce je vytvořit koncept produktu spolu s jeho prototypem, který by se mohl následně stát členem portfolia produktů firmy HON a.s.. Práce obsahuje šest částí. První část je historický kontext, obsahující vývojové tendence kancelářského prostředí. Druhá část pojednává o environmentálním a behaviorálním pozadí na poli kancelářského prostředí s vyústěním do návrhu a realizace kanceláře za využití poznatků z rešerše. Ve třetí části je popsána filozofie firmy HON a.s. a rešerše současného trhu s nábytkem. Ve čtvrté části práce popisuje technologický park firmy a materiály převládající ve výrobě.v páté části se práce věnuje samotnému návrhu nábytkového objektu. Je zde vykreslen myšlenkový proces vzniku objektu kancelářské recepce jako doplňkového sortimentu. Proces je vykreslen skrze myšlenkové mapy, návrhy, skici, vizualizace až po přípravu prototypu a nastínění prodejní prezentace. V šesté fázi je diskuze, která řeší otázky, zda by tento typ prvku, jako nový koncept kancelářského nábytku mohl obstát v praxi. Klíčová slova: kancelářský nábytek, tendence vývoje kanceláří, prostředí na pracovišti, zdravá kancelář, generace Y, recepce, HON a.s., personifikace typové výroby This thesis deals with design of new product in field of office furniture. The product should, firstly comply with trends of development and transformations of office environment and, secondly, be producible using up-to-date technological equipment of HON a.s.. The aim of this thesis is to create a concept of product, together with a prototype which might be included in a product-portfolio HON a.s. company. My thesis includes six crucial parts: The first presents historical context containing tendencies in dealing with office space and environment. The second deals with environmental and behavioural background of office projects, and its principal output is presented as a design and realisation of one office using knowledge incoming from wide bibliography. Philosophy and strategy of HON a.s. company, as well as a furniture trade investigation are described in the third part. In the fourth part I describe technology equipment and used materials in the company. The fifth part deals with final design of furniture object. Herein I describe my mind process of creation of office reception desk as a furniture office supplement. The process is explained using mind maps, concepts, drafts and 3D visualisations resulting in a prototype output and also strategy of presentation. The sixth part includes discussion which deals with questions about use and assertion in the office trade and practice. Key words: office furniture, trend in office development, environment of office space, healthy office, generation Y, reception desk, HON a.s., personification of typified making.

5 Obsah Úvod 10 Úvod do obsahové stránky diplomové práce Úvod do kontextu řešené problematiky Cíl 14 Metodika Historické souvislosti, století Výstavba prvních kancelářských budov století Oriel Chambers, první mrakodrap století Taylorist office Johnson Wax Administration Building Burolandschaft Action office I, II Cubicles jako patologie pracovní krajiny století Kancelářské koncepty dneška Behaviorální studie 38 Akustika Šíření zvuku v prostoru _člověk jako element v akustice The Bazaar a The Library dva příklady odlišně nastavených akustických prostředí. 46 Rozvržení pracovního prostoru (Space planing) Teritorialita Klimatizace, větrání, vzduch Světlo, světelná pohoda, hormonální rovnováha Barevnost a zeleň v pracovním prostředí Generace Y Případová studie kanceláře s aplikací behaviorálních poznatků Představení firmy HON a.s. 66 Setkání s firmou HON a.s Společnost HON a.s Hobis Exner Rešerše trhu Soupis firem z oblasti kancelářského nábytku Materiály a technologie 76 Výroba nábytku z aglomerovaných materiálů Dřevotřískové desky laminované (DTD-L) Velkoplošná formátovací horizontální pila CNC stroje v technologickém procesu obrábění dřevotřískových desek z aglomerovaných materiálů ABS_hrana a interhrana pro dokončení hran dřevotřískových desek Výroba nábytku z kovu Výroba oceli Obrábění kovu za pomocí laseru ADIGE LT - 120, zdroj ROFIN SINAR 2000 W ADIGE ADILAS, zdroj ROFIN SINAR 2500W Ohýbání kovů SAFAN E- BRAKE Svařování Svařování plamenem Svařování elektrickým obloukem Povrchová úprava kovových výrobků Vlastní návrh 96 Design a osobnost designéra Aplikace designu do výrobního prostředí Myšlenkový postup Množinová faktorová mapa Inspirace Skici D vizualizace a proces Ergonomie pracovního místa a tvorba modulárního systému při řešení návrhu recepce Shrnutí výsledného návrhu Prototypování Příprava prodejní prezentace Diskuze 138 Závěr 144 Summary 146 Slovník 148 Citace 148 seznam obrázků 151

6 Úvod do obsahové stránky diplomové práce Vzhledem k velmi obsáhlému zadání, byla diplomová práce rozdělena na šest základních kapitol a přílohy. Úvod První kapitola se zabývá historickým kontextem problematiky kancelářského prostředí a jeho vývojem v rámci průmyslové, technické a technologické revoluce. Popisuje proměny vnímání pracovního prostoru a čerpá z odborných mezinárodně uznávaných zdrojů. Druhá kapitola je postavena na částečném behaviorálním a environmentálním průzkumu, kde jde o rešerši z odborné literatury, nových výzkumů zaměřených na hlavní diskutovanou tématiku současného kancelářského prostředí. To celé vyúsťuje do mnou navrženého a zrealizovaného projektu kanceláře. Ten byl zrealizován na základě aplikace poznatků z literárního přehledu, za který se v této práci považuje kapitola 1 a 2. Ve třetí kapitole se hovoří o filozofii firmy HON a.s. a současném sortimentu firmy. V této kapitole je také úvod do rešerše mezinárodního trhu s kancelářským nábytkem. Tu jsem zpracovala pro lepší uchopení tématu samotná rešerše je přiložená jako příloha č. 1 v rámci diplomové práce. Kapitola čtvrtá obsahuje popis materiálů a výrobního prostředí firmy. Tato část je provázená fotodokumentací z výroby a popisy jednotlivých operací. Část je zde z důvodu nastínění výrobních limitů firmy. Ty je potřeba zohlednit při navrhování výrobku. Třetí a čtvrtá kapitola zde zastupují náplňově část kvalifikační práce materiál. Tyto čtyři kapitoly, které tvoří zároveň metodická východiska pro zpracování výsledného návrhu. V páté kapitole je na základě všech předchozích informací a průběžných konzultací popsán myšlenkový proces tvorby, společně se zvolením konkrétního objektu. Konkrétním nábytkovým objektem v této práci je kancelářská recepce s výměnnými bočními dílci a čelními pohledovými dílci. Tento objekt je zasazen do prostředí faktorových souvislostí. V kapitole jsou také vyobrazené veškeré související výsledky práce, jako je konkrétní návrh s projektovou dokumentací a s podklady pro prototypování. Šestá kapitola zahrnuje diskuzi. V diskuzi hovořím o přínosu pro praxi a možnosti změny přístupu k sériově vyráběnému nábytku

7 1 rok lidského života 365 dní * 24 hodin = 8760 hodin/rok *1 rok = 365 dní, 1 den = 24 hodin 1 pracovní rok lidského života 11 měsíců * 21,74 dnů * 8 hodin = 1913,12 hodin/rok *12 měsíců - 1 měsíc dovolené = 11 měsíců, hodnota 21,74dní vychází z průměrného počtu pracovních dnů v měsící; 8 hodin je stanovená pracovní doba v České republice. 1 rok lidského života má 8760 hodin. Úvod do kontextu řešené problematiky V současné době je na člověka jako na jedince vyvíjen čím dále větší tlak. Žijeme v době, kdy miliony lidí tráví čas převážně pod umělým světlem v kancelářích a tvoří současné hodnoty. Doba se mění a informační technologie se posouvají dopředu a význam slova kancelář se pomalu, ale jistě odlišuje od původního. Někdo za kancelář považuje stůl, box na kolečkách, jednu skříňku a židli a druhý si může pod pojmem kancelář vybavit pouze interaktivní prostor v internetovém rozhraní, který umožňuje lidem spolupráci přes kontinent nebo z domova. Čím dál více se hovoří o vlivech prostředí na člověka v souvislosti se zdravím a civilizačními nemocemi. Design pracovních krajin je v přímé koincidenci s lidmi. Proto bychom nejprve měli zvážit dnes dostupná fakta k vytvoření vhodných prostor pro člověka. Jen pro začátek jednoduchý výpočet, pokud chodíte do práce na plný pracovní úvazek, což je 8 hodin/den, a pokud je délka průměrného pracovního měsíce definovaná jako 21,74 dnů v měsíci. Víme, že rok má 12 měsíců bez měsíce dovolené, což je tedy 11 měsíců. Potom: 1 rok v práci znamená: 8 pracovních hodin 21,74 dnů 11 měsíců = 1913,12 hodin/ 1 rok lidského života (1 rok má celkem 24 hodin 365 dní = 8760 hodin/1 rok). Pokud budeme počítat dále 8760 hodin hodin při doporučeném spánku 8 hodin/ den = zjistíme, že ve bdělém stavu nám zbývá 5840 hodin. A pokud z 5840 hodin strávíme 1912,24 hodin v pracovním prostředí, jedná se o ⅓ našeho bdělého stavu z roku viz infografika obr. 1. ê z z z 2920 hodin/rok spánek 1913,12 hodin/rok čas v práci (čistý čas strávený pracovní činností bez dojíždění). Jde tedy o 1/3 z bdělého stavu. 3926,88 hodin/rok čas ve který jíme, cestujeme, uklízíme, myjeme se, věnujeme se vztahům a svému volnému času... Z těchto čísel je jasně patrné, že bychom se měli soustředit na problematiku pracovního prostředí kolem nás. Prostředí kolem nás, nás formuje, i když si to vědomě neuvědomujeme. Promítá se do našeho podvědomí. A pokud jsou lidé dlouhodobě vystaveni nějaké deprivaci a stresoru, projeví se to i v osobním životě - nejprve vznikem stresu, poklesem produktivity, až po problém s komunikací, frustrací, depresí či pozdějším rozvojem závažnějších onemocnění. Obr. 1: Infografika času 12 13

8 Cíl Cílem mé práce je vytvoření prototypu nábytkového objektu, který by splňoval filozofii firmy HON a.s., vývojové tendence trhu a požadavky na evoluci nového pracovního prostředí. Kromě toho by měl výsledný objekt také splňovat zásady zdravého a inspirativního pracovního prostředí. Podstatným faktem je, že nábytkový prvek by měl být vyrobitelný v rámci technologického parku firmy z materiálů, které firma HON a.s. běžně používá. Vlastní návrh bude vytvořen na základě rešerší a vlastní zkušenosti z prostředí firmy. 1. Metodika Metodika práce je ovlivněna dvěma základními faktory. První faktor: získávání praktických zkušeností díky několika stážím u firmy HON a.s. na různých odděleních. Stáže proběhly ve třech etapách. První stáž byla třítýdenní a probíhala na výrobním oddělení z aglomerovaného materiálu (tzv. lamino ). Během této praxe jsem si manuálně vyzkoušela veškeré procesy v rámci lamino výroby (montáž nábytku, obsluha CNC stroje, praxe na roletárně a balírně). Druhá stáž byla v rámci jedno týdne, a to na pracovišti kovovýroby. Zde bylo možné si manuálně vyzkoušet některé etapy kovovýroby a proces konstrukce kovových dílců. Poslední stáž pak byla vykonaná po dobu dvou měsíců na oddělení konstrukce. Zde jsem s pomocí vedoucího pracoviště vyhotovovala konstrukční návrhy v programu IMOS. Tato dobrovolná praxe přispěla k pochopení hlubších souvislostí ve fungování firmy a její filozofii. Celý proces je podrobně rozepsán v kapitole třetí a technologické poznatky v kapitole čtvrté. Díky těmto stážím jsem byla proto schopna optimalizovat návrh nábytkového objektu a zohlednit tak materiálové, konstrukční a technologické řešení v rámci proveditelnosti finálního prototypu. Historické souvislosti aneb vývoj kanceláří jako cesta pro pochopení dneška a současné filozofie firmy HON a.s. Druhý faktor se opírá o samostudium v několika pilířích. Prvním je rešerše současného trhu s kancelářským nábytkem. Druhým je sledování vývojových tendencí a zachycením tzv. ducha doby. Třetí pilíř se snaží nalézt oporu v tématu environmentálních a behaviorálních studií a výzkumů z poslední doby. Čtvrtým je fyzická komunikace se zákazníky na trhu a zrealizování projektu kanceláře (kterou zde prezentuji ve vazbě na behaviorální aspekt diplomové práce). Včetně všech těchto pilířů jsem také hovořila s různými odborníky i laiky z prostředí řešené problematiky. Druhý faktor by měl poskytnout co nejvíce pohledů problematiku kancelářského prostředí a nábytku a v rámci diplomové práce je popsán v kapitole první a druhé. Na základě těchto dvou faktorů jsem provedla syntézu, na jejímž základě vznikl nábytkový objekt pro společnost HON a.s. Vzhledem k tomu, že se jedná o designový návrh, hraje zde svou roli i má kreativní práce s inspirací a empatií v rámci procesu tvorby návrhu

9 Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Obr. 2: Výstřižek z Ottova slovníku naučného George Orwel Jak je známo, je dobré poučit se z dob minulých, abychom mohli správně interpretovat získané zkušenosti do budoucnosti. Proto bych se v této kapitole ráda zmínila o vývoji a historii kanceláří. První otázkou, kterou jsem si potřebovala zodpovědět, bylo: Co to je vlastně kancelář, odkud se vzala? V rámci rešerší jsem proto našla Ottův slovník naučný, kde se kancelář neuvádí pod slovem kancelář, ale pod výrazem Bureau. Význam tohoto slova znamená látka (Obr. 2), která se pokládala na stůl nebo na prostor, kde se mělo odehrávat nějaké oficiální úřední jednání (J. Otto a kol., 1891). První zmínku v rámci praktické ukázky jsem našla již ve starém Římě, kde byly vystavovány první kancelářské budovy na světě. Šlo o čtvrť v okolí Pantheonu, kde sídlili úředníci. Podle některých zdrojů šlo o vůbec první bussines district (Morgan Lovell, 2016)

10 18. století Výstavba prvních kancelářských budov Je potřebné si uvědomit, že podobně velké multifunkční byrokratické organizace, které by bylo možno přirovnat těm z antického Říma, neexistovaly až do 18. století. První podobnou společnost, která si pro své zaměstnance nechala vystavět první oficiální kancelářskou budovu na světě, můžeme nalézt ve Velké Británii. Byla to Royal Navy (Britské královské námořnictvo), ale také Britská východoindická společnosti. Obě tyto společnost pracovaly ve prospěch britských zájmů v zámoři a zaměstnávaly velké množství lidí. Uvádí se, že Britská východoindická společnost zaměstnávala dokonce více než tisíc zaměstnanců, kteří měli na starosti převážně úředničinu spojenou s řízením tak obrovských úkolů, jako je právě obchod se zámořím. Proto bylo třeba tyto lidi někde sdružovat, aby se zefektivnila produktivita práce a klesla chybovost způsobená nedostatečnou komunikací úředníků. Z toho popudu si obě společnosti vystavěly své centrální kancelářské budovy. Jako první byla společnost Royal Navy, která v roce 1726 nechala vystavět budovu s názvem Old amirality, také uváděnou jako Ripleyho budovu, která byla postavená jako kancelářská budova s mnoha malými kancelářemi. Východoindická společnost si své sídlo East Indian House vystavěla jen o necelé dva roky později v Leadenhallské ulici v Londýně, odkud řídila veškeré své obchodní cíle (Morgan Lovell, 2016). Díky tomu, že se Východoindické společnosti princip centralizace administrativního řízení s dobře vykonávanými jednotlivými dílčími procesy distribuce financí a jiných úkolů vyplatil, začal se brzy tento systém kopírovat i do jiných společností té doby, zejména v segmentu bankovních korporací. Ukázkou může být budova Anglické banky z roku 1793, jejímž autorem je architekt sir Robert Taylor, ale autorem interiéru a návrhu uspořádání je architekt sir John Soane. Ten byl profesorem architektury na Královské akademii se specializací na pracovní prostory. Na Obr. 3, kde je nakreslen půdorys, si můžete povšimnout prvních známek toho, že se jednalo o multifunkční kancelářský prostor. Bylo zde dobře naplánováno zónování budovy, a to jak místo pro práci, tak i místo pro relaxaci, jako je kavárna, zákoutí se zahradami a další. Budova nicméně dnes již nestojí a na jejím základu je vystavěna nová budova Anglické banky (Duffy, Cave, & Worthington, 1976) Obr. 3: Půdorys Anglické banky dle návrhu sira Johna Soanea Pokud pozorně nahlídneme na legendu jednotlivých prostor, zjistíte že se moc neliší od prostorového rozvržení dnešních kanceláří. Je zde prostor pro relaxaci (vnitřní zahrada a kavárna)i pro různé typy práce například místnosti pro pracovní setkání rotunda a další. Budova dnes již nestojí, na jejím místě stojí nová budova banky. Nicméně nedávno bylo pro zachování odkazu sira Johna Soane zrestaurována původní vstupní část budovy jako druhý vstup do budovy (19. století)

11 19. století Oriel Chambers, první mrakodrap Dalším velkým skokem v dějinách kanceláří byla budova z roku 1864 pro společnost Oriel Chambers v Liverpoolu od architekta Petra Ellise (Duffy et al., 1976). Jednalo se o první budovu, která se stala předobrazem pro moderní mrakodrapy. Tato budova měla pět podlaží a celková rozloha užitné plochy byla 4000 m 2 (Obr. 4). Jednalo se o první konstrukci kanceláře, kde nosným prvkem nebyly zdi, nýbrž systém železných pilířů v budově. Díky tomu má budova velké prosklené plochy oken, aby tak byl zajištěn dostatečný přísun denního světla pro zaměstnance. Tato budova posloužila jako vzor pro velké množství budov v Evropě i za oceánem. Navíc tato vizionářská myšlenka s sebou přinášela řadu výhod, jako je umístění mnoha zaměstnanců na malou zastavěnou plochu území. Tento fakt se stal ještě více lákavým ve 20. století, kdy ceny pozemků prudce rostly nahoru a korporace tak měly za cíl umístit co nejvíce lidí na malý prostor. Díky vynálezu železobetonu už výstavba ani více jak desetipatrové budovy nebyla problémem. Navíc díky pilířovému nosnému systému nebo druhému typu systému s názvem tube in tube bylo možné umístit na plochu patra velké množství pracovních stolů pro zaměstnance. Díky objevu elektrické energie a jejímu využití ke svícení v budovách se snižovala světlá výška patra a zvětšovala hloubka patra. To má za následek, že mnozí zaměstnanci dnes pracují kdesi uprostřed patra bez přísunu denního světla ve své pracovní kóji a sní o tom, že budou jednou přesunuti do rohové, anebo krajové kanceláře s dostatečným přísunem denního svitu (Ábalos & Herreros, 2003). Obr. 4: Fotografie Oriel Chambers, Liverpool od architekta Petra Ellise z roku 1864, dnes stále slouží jako sídlo právnické korporace, pro kterou byl původně navržen

12 20. století Obr. 5: Vizualizace Larkinovy budovy od F. L. Wrighta Taylorist office Jedním z pionýrů komerčně vystavěných administrativních prostor je Larkinova budova (Obr. 5), která byla vystavěna Frankem Loydem Wrightem v roce 1904 ve městě Buffalo v New Yorku pro Larkin soap company (Larkinova mýdlařská společnost)(jonathan, 2008). Tato společnost zaměstnávala okolo 1800 pracovníků, kteří měli za úkol zpracovat okolo 5000 objednávek na mydlářské produkty denně. Wright se snažil vybudovat co nejlepší budovu pro zaměstnance již v moderním, provedení podobně jak je známe dnes. Aby zajistil dostatečný přísun vzduchu a odchod nebezpečných látek, byla budova snad vůbec poprvé v historii vybavena primitivním systémem klimatizace. Zaměstnanci také mohli regulovat teplotu pomocí radiátorů, což na tu dobu byla velká vymoženost. Musíme si uvědomit, že začátek 20. století je také obdobím spojeným s technologickými vynálezy, jako byla žárovka, telefon, psací stroj aj.(ábalos & Herreros, 2003). Tyto vymoženosti kompletně změnily způsob práce v kancelářích. Inovace se začaly promítat i na pracoviště, kde se kladl zejména důraz na efektivitu a na lepší řízení lidí. Moderní vizí té doby bylo, že kancelář je stroj, který lze díky inovacím naladit na co nejvyšší frekvenci a výsledky. Hlavní vizionář počátku 20. století ohledně vývoje pracovního prostředí byl Frederick Taylor, po něm nese tento styl kanceláří i svůj název Taylorist office (Myerson, Triomphe, & Flamant, 2015). Taylor našel paralelu mezi tehdy moderním vynálezem moderní průmyslové linky z velkých závodů, kde dosahovali vysoké efektivity, a přivedl tento způsob i do stylu tehdejší kancelářské práce. Všechny pracovní úkoly byly rozděleny na jednotlivé malé dílčí rutinní úkoly. K tomu byl uzpůsoben i návrh vnitřních prostor budovy, kde šlo opravdu o dlouhou pracovní linku-halu s mnoha stoly, kde se dalo vše v průběhu procesu dokonale kontrolovat (Obr. 6, Obr. 7). Wright viděl ve stěnách a oddělených místnostech přílišné omezování svobody (Hoffmann, 2012). Flexibilní otevřené prostory měly osvobodit firmy či majitele kancelářských prostor od uzavřených boxů. Firmy však často pojaly tuto myšlenku jako nástroj ke vměstnání co největšího počtu pracovníků do otevřených kanceláří. Zde Wright navrhl také první známou sestavu kancelářského nábytku se stolem a skříňkami. V návrhu zohlednil i Taylorův požadavek na vytvoření vybavení, které bude pomáhat pracovníkům dlouhodobě se soustředit a snadno udržovat pořádek na stole, aby neklesala efektivita (C. M. King, 2015). Taylorův systém práce začalo využívat mnoho firem. Zejména šlo o účetní firmy, pojišťovnické společnosti, vládní kanceláře a další. Řada jich tento způsob využívá i dnes. Jako hlavní přínos tohoto systému byl fakt, že v takto nastaveném systému neklesal pracovní tok a díky častým kontrolám ze stran manažerů se snížila celková chybovost. Bylo to způsobeno tím, že umístěním více stolů do jedné místnosti dovolovalo manažerům a supervizorům dohlížet na práci podřízených a rychleji komunikovat, kontrolovat a napravit případné nedostatky. Jediní, kdo měli možnost mít svou privátní kancelář, byli vysoce postavení manažeři firmy (Ábalos & Herreros, 2003). Obr. 6: Ústřední trakt Larkinovy budovy, který zajišťoval dostatečný přístup denní světla na stoly pracovníků a také odpovídal Taylorově teorii o tom, že kancelář je jako stroj - moderní průmyslová linka, která separuje pracovní úkony na malé dílčí. Obr. 7: Opět pohled do prostor Larkinovy budovy, kde během jednoho dne zpracovali až 5000 objednávek na mydlářské výrobky

13 20. století 1939 Johnson Wax Administration Building Johnson Wax Administration Building krásná budova pocházející také z pera architekta Franka Loyda Wrighta. Ikonický prostor moderních kanceláří se nachází v Racine ve Wisconsinu. Hlavní vize této pracovní budovy bylo přivést zaměstnance do prostor, které by měly archetypy přírodních struktur. Johnson Wax investor budovy se nechal slyšel : Chci, aby prostory evokovaly místo jako sezení venku pod borovicí s možností dýchat čerstvý vzduch a být v kontaktu s denním světlem. V této budově také Wright promítl jasně svůj nesouhlas se systémem Taylor office. Chtěl dopřát zaměstnancům co nejvíce volnosti, prostor kde bude pěkné prostředí a budou mít své harmonické místo, které se dá přizpůsobit zaměstnanci. Stále si však zakládal na své myšlence, že pokud se sloučí více lidí do jednoho prostoru, kteří se věnují úřednické činnosti, produktivita stoupne o 15% (Ábalos & Herreros, 2003). Wright však u této budovy vyřešil dokonale i akustiku prostoru, aby se pracovníci moc nerušili a ve společném prostoru se nekumuloval hluk (Obr. 9, Obr. 10). Navrhl také krásnou organickou sestavu kancelářského nábytku, která se dala personifikovat (Obr. 8). Více lze deklarovat na obrázcích Obr. 9 a Obr. 10, kde je prostor uvnitř kancelářské budovy a druhý je fotografie organického a ergonomického pracovního nábytku (Duffy et al., 1976). Obr. 10: Johnson Wax Administration Building Obr. 9: Pohled do otevřených prostor ikonické kanceláře firmy S. C. Johnson & Son od architekta F. L. Wrighta. Nosné pilíře, které vidíme na obrázku, měly také akustickou funkci a měly by evokovat korunu stromů. Obr. 8: Sestava nábytku dle návrhu F. L. Wrighta, která měla napomáhat co nejlepšímu pracovnímu komfortu. Částečně se také dala upravit na míru uživateli

14 20. století Burolandschaft Druhá vlna změn, která zásadně ovlivnila a způsob práce a vývoj pracovního prostředí nastala po druhé světové válce. Ve Skandinávských zemích, Německu a Nizozemsku v reakci na fašismus vznikal nový systém řízení práce podporující přátelství a vznik neformálních vztahů na pracovišti. Tento typ kanceláře se nazýval sociálně - demokratická kancelář (Myerson et al., 2015). Vývoj konceptu kvalitního pracovního prostředí se stal také lákadlem společností a byl poté nabízen zaměstnancům jako významný benefit nad rámec platových podmínek. V této době se v Německu objevil koncept otevřených pracovních krajin Burolandschaft (1958). Vznikl u německé konzultační společnosti Quickborner Team (Wolfgang a Eberhard Schnelle) (Duffy et al., 1976). Pracovní krajiny byly na první pohled velmi organické, měly mezi sebou dělící příčky pro oddělení jednotlivých pracovních týmů a dosažení soukromí. V rámci pracovního prostoru byly rozmístěny velké květináče osázené vysokými květinami a koberce, protože tlumí kročejový hluk a dodávají dle autorů pocit luxusu. Atmosféra Burolandschaft - open space podněcovala zejména přátelství a komunikaci i díky tomu, že se sestavy nábytku mohly volně měnit. Nebyl zde jeden zřejmý velitel, jak tomu bylo u původního pojetí kanceláři z přelomu 19. a 20. století, kde byl užíván často klasický systém top-down office (Obr. 11) Tedy volně přeloženo od nejdůležitějšího článku po řadového zaměstnance. V těchto prostorech seděli všichni úředníci, sekretářky a pisatelky v jednom prostoru. Toto uspořádání bylo a je hojně užíváno zejména v Severní Americe. Podle Francise Duffyho důvod vzniku volných pracovních krajin právě v Německu má své opodstatnění. Jako hlavní výklad uvádí, že tento typ kanceláří byl přirozenou reakcí na vytvoření protiváhy proti nacismu a fašismu (Kremer, 2013). V konceptu Burolandschaft, proto byly stoly ledabyle rozložené po prostoru a dávaly tak možnost komunikaci. Celý tento koncept vznikl na základě důsledné psychologické a behaviorální studie a pozorováním lidí a procesu komunikace - mezi jednotlivci a různými odděleními v organizaci. Díky tomu, že se zrušil klasický systém hierarchie na pracovišti, manažeři byli roztroušení přímo mezi masu pracovníků a tvořili s nimi malé funkční týmy, jak lze vidět na půdorysu (Obr. 12, Obr. 13). Tento styl práce dovolil organizacím konstrolovat jejich pracovní síly více efektivně a flexibilně. Navíc pokud se někdo vypracoval na kariérním žebříčku výš, nebylo potřeba stěhovat stůl a jiné kancelářské vybavení. Na tento styl práce později navázalo, jako další vývojová tendence, pojetí kancelářského prostředí společnost Herman Miller ze svým konceptem Action office (Herman Miller Inc., 2016). Obr. 11: Fotografie z Amerického pentagonu, kde je řízení práce top - down tedy od nejnadřízenějšího k podřízenému. Tento způsob práce a zařizovaní kanceláří ještě dnes můžeme najít v některých firmách. Obr. 12: Půdorys burolandschaft. Obr. 13: Pohled do burolandschaft

15 20. století Action office I, II Action office - aktivní kancelář-je koncept, který byl vytvořen jako první sestava nábytku pro velkoplošné kanceláře, neboli nábytek do takzvaných open space, dnes znám více pod názvem cubicles -pracovní kóje (Mital & Karwowski, 1991). Jedná se o výsledek vývoje společnosti Herman Miller, které oslovil grafik, sochař a designer Robert Propst chtěl vytvořit lepší pracovní prostředí a prostor, kde by byl pořádek, lépe se ukládaly předměty pro práci, lidem by šla na těchto pracovištích práce od ruky a ctila se veškerá známá fakta o ergonomii a lidském psyché. V rámci vývoje první řady nábytku Action Office I (Obr. 14) vznikla u Hermana Millera samostatná větev firmy a to výzkumný ústav, který zkoumal prostředí pro práci. Tento výzkumný ústav jednal se špičkovými vědci v oboru té doby a zkoumal, jak na práci reaguje lidský mozek. Jednal také se sociology a prováděl rozsáhlý průzkum. V čele tohoto výzkumného ústavu stál právě Robert Propst a jeho malý pracovní tým. Na základě všech výzkumů vytvořil Propst společně s designérem Georgem Nelsonem v roce 1964 první kombinovatelnou nábytkovou řadu Action office I (Herman Miller Inc., 2016). Nicméně tato nábytková řada se pro svou cenu a futuristické pojetí nesetkala s dostatečným úspěchem. Zajímavostí ale může být, že byla použita ve filmu Vesmírná Odyssea Firma si však uvědomila, že nápad má potenciál. Proto dle reakce trhu přešli k novému vývoji, jehož cílem byla nábytková řada Action Office II(Obr. 15). Ta pocházela tentokráte z pera designera Jacka Kelleyho a Propsta. Cíle byly jasné: najít ekonomickou rovnováhu a cestu pro snadnější pochopení systému uživateli. Proto v roce 1968 vyšla na světlo světa nová kolekce, která splňovala vše. Poprvé v historii byl pro kancelářskou nábytkovou řadu vypracován i tak značně širokospektrální materiál, který jasně lidem ukazoval kombinace a nedával prostor pro domýšlení (Obr. 16). Tím byl pro uživatele velmi pohodlný. Action office II se stal jedním z nejprodávanějších systémů pro open space na světě (Obr. 17, Obr. 18). Možnost multifunkčně měnit pracovní prostor a stavět na volném prostoru zástěny naprosto změnila korporátní prostředí firem. Navíc díky svému úspěchu ho začala řada dalších nábytkářských firem kopírovat. V průběhu několika let se z nábytku, který měl symbolizovat prostor pro kreativitu a místo, kde se dobře pracuje a má tvořit pro zaměstnance příjemné zázemí, stal nenáviděný svět a nehostinná pracovní krajina nekončících boxů. Lidé zavření v pracovních kójích, snících o přísunu denního světla (Office Furniture NOW!, 2013). Obr. 16: Prezentační materiál Obr. 14: Action office I z roku 1964, která vznikla po několika letém výzkumu výzkumného týmu kolem Roberta Propsta. Designer tohoto projektu byl George Nelson. Nicméně tento kancelářský nábytek byl moc drahý a předběhl svou dobu. Zahrála si však alespoň ve filmu Vesmírná Odyssea Obr. 15: Action office II (1968) se stal nejúspěšnějším nábytkovou řadou firmy Hermann Miller a tento systém řešení kancelářského vybavení se používá i dnes. K jeho oblibě dopomohl i perfektně zpracovaný manuál k jeho použití

16 Obr. 17: Action office II v akci na pracovišti. Toto řešení poskytuje soukromé pracovní místo i prostor pro interakci. Obr. 18: Action office v roce 2016 je stále funkční koncept a Herman Miller ho má jako stabilní prvek ve své nabídce jediné co se proměňuje je barevná škála případná redesign jednotlivých prvků v rámci modernizace výrobních postupů

17 20. století Cubicles jako patologie pracovní krajiny Obr. 19: Koláž ilustrující nekonečnou pracovní krajinu kójí. Stále hojně využívaný systém. Některé průzkumy ukazují na to, že personifikace kójí snižuje stres pracovníků. Proto můžeme najít i vytapetované kóje na ty nejdivočejší barevné kombinace. Je paradoxem, že z původní myšlenky Burolandschaft a Action office vytvořit co nejlepší pracovní prostředí (a místo pro komunikaci, aby myšlenky mohly plynout a byla na pracovišti přátelská atmosféra) se díky zneužití korporací stal nenáviděný systém neosobních kojí. Lidé v těchto 1,5 m vysokých kójích většinou z pracovní pozice nevidí ven, ztrácí tedy přehled o periferním dění v prostoru a ruší je hluk ostatních pracovníků (Obr. 19). Tomu naprosto odpovídá i tvrzení Juliana Treasure, předsedy Sound Agency, že nikdo nemůže rozumět, pokud dva lidé mluví ve stejný čas V roce 1998 studie British Journal of Psychology zaznamenala, že hluk v pozadí snižuje u zaměstnanců schopnost pamatování a vykonávání analytických činností (Clapperton, 2014). Paradoxem je i fakt, že podle výzkumů architekty a profesorky na UCL (University College London) Alex Marmot, vyplynulo, že na pracovištích open space typu, je dost často mrtvolné ticho a lidé se zde cítí stísněně a nechtějí zde být. V roce 2009 zase vyšel v časopise Asia - Pacific Journal of health managment článek o tom, že open space jsou pro člověka nezdravé a okolo 90 % uživatelů způsobuje pobyt v nich zdravotní problémy od stresu až po vysoký krevní tlak. Na základě toho se v roce 2009 provedla ve Švédsku studie, která prokázala, že lidé jsou šťastnější pokud mají možnost pracovat v soukromých kancelářích nebo pracovních místech sdíleným max. třemi osobami, zatímco nejméně je uspokojovala práce ve středních a velkých openspace office. Tento výzkum zásadně ovlivnil pojetí kanceláří ve Švédku a Německu. V Německu se open-space office rozvržení stalo spíše výjimkou - mimo malé týmy sdílející společný prostor. Kancelářské budovy mají oddělená křídla, která slouží ke komunikaci či dlouhé chodby, kde je místo pro setkávání osob či pro menší jednání. Všude je také kladen důraz na dostatek přísunu denního světla. V Německu dokonce vychází plošný průměr na jednoho zaměstnance 28,2 m 2. Právo na přiměřený manipulační prostor pro práci a přísun denního světla na pracovišti mají zakotveno v zákoně. Zatímco v Americe je open-space office stále velmi obvyklé řešení. Dle dalších statistik třeba v Londýně se uvádí, že prostor na stůl zaměstnance (jeho kóji) činí 4 m 2, s odvoláním se na to, že čím více zaměstnanců na malé ploše, tím menší uhlíková stopa. Francis Duffy k tomuto faktu uvádí, že tento způsob rozvržení kanceláře chápe jako hlavní patologickou chorobu kancelářského sektoru posledních 40 let (Heerwagen, 2008). Tento systém podle něj nenabízí soukromí ani přehled o svém okolí. Také nesplňuje příjemné pracovní prostředí, o které usilovaly původní koncepty. To, že práce v kójích je pověstná deklaruje komiks Dilbert (Obr. 20) od Stotta Adamse, ten pojednává o životě pracovníka v kóji a vychází v 65 zemích a překládá se do 25 jazyků. ( Obr. 20: Komiks Dilbert

18 21. století Kancelářské koncepty dneška Díky rozkvětu technologií a moderním výzkumům, kde se ovšem stále skloňuje slovo produktivita a efektivita jako ve všech předchozích konceptech, se dnešní pojetí kanceláří začíná zásadně měnit. Výzkumy ohledně pracovního prostředí se zabývá celá řada firem, které zaměstnávají sociology, psychology, designéry, manažery, personalisty, lékaře a další, aby dali dohromady co nejlepší koncept pracovního prostředí. Ve velké míře se dnes hovoří o problematice hluku na pracovišti a firmy se doslova předhánějí o to, kdo přijde s lepším návrhem. Více se této problematice budu věnovat v podkapitole akustika (Kotradyová, 2015b). Dalším skloňovaným tématem je kreativita a flexibilita ve spojitosti s novými technologiemi. Všechny tyto ohledy asi nejlépe pojala a spojila do souvislostí společnost Herman Miller a její koncept prezentovaný v roce 2014 s názvem Living office. Living office vytváří rozmanitou kancelářskou krajinu a tvoří prostor, do kterého by se měl pracovník těšit a tím zvyšovat svou angažovanost na pracovním cíli firmy (Herman Miller Inc., 2014). Nově zařizované prostory se víc podobají prolnutí s domácím prostředím. Nalezneme zde místa jako společné kuchyně s vysokými barovými stoly, prostor s pohovkami pro relaxaci jako jsou třeba houpačky (Obr. 21) nebo pro porady, spousta ploch na stěnách určených ke psaní. Místnosti, kde si může pracovník zasportovat a mnoho dalších. Jedním z příkladů kreativních pracovních krajin můžou být často zmiňované prostory firmy Google (Obr. 22, Obr. 23). Google nabízí svým zaměstnancům různorodé barevné prostory se zelení a různými pracovními krajinami, kde je možné vykonávat soukromou práci, jít si zasportovat, nechat si vyprat a vyžehlit prádlo, vybrat si z několika typů stravovacích zařízení a podobně. Není to typický koncept pracovní krajiny, který by bylo možné aplikovat všude. Google spíše vytváří komunitu a je zde, podle mého názoru patrný i negativní vliv a to stírání hranic mezi soukromým a pracovním životem. Nicméně po celém světě vznikají více přátelské pracovní krajiny a to jak u velkých korporací, tak i u malých a středních podniků. Musíme si uvědomit, že tomuto typu kanceláří velmi napomáhá rozvoj moderních technologií i to, že svou kancelář si můžeme nést v tašce sebou. Ve svých elektronických zařízeních můžeme mít všechny aplikace pro spolupráci, a proto nám stačí pouze tablet, notebook nebo mobil s připojením k internetu a můžeme pracovat odkudkoliv. S tímto trendem se také rozmáhá Home office neboli práce z domu, kde lidé část týdne tráví v zaměstnání a část týdne pracují z domova nebo z kavárny, zkrátka odkudkoli. Tento trend může firmám ušetřit značné náklady při tvorbě početných pracovních míst. Jedním z takových společností je například IBM, která tento způsob práce začala poskytovat svým zaměstnancům právě díky fyzickému nedostatku pracovních stolů a ploch. Podle literatury však ani tento styl práce není vhodný a lidé se často stávají workoholiky a stírají se rozdíly mezi prací a osobním životem. Faktem je, že se díky internetu a technologiím svět propojil a lidé díky tomu mají přístup k datům a lidem vzdáleným přes půl světa. To vede ke vzniku čím dál tím více sofistikovaných pracovních online nástrojů pro spolupráci. Předpokladem je, že tento trend bude do budoucnosti sílit. Také sílí trend, který se nazývá Internetové nomádství. Jde o to, že lidé pracují například v Malajsii a posílají svou práci elektronicky například do New Yorku nebo do Prahy. Často se v této sféře jedná o finančníky, blogery, anebo lidi z kreativní sféry. Díky tomu, že ve společnosti online spolupráce sílí a vytlačuje fyzický kontakt pracovníků a lidé nemají plně saturované své sociální potřeby, začaly v posledních letech vznikat sdílená pracoviště takzvané HUBy. Zde si lidé z různých oborů nebo lidé na volné noze pronajmou pracovní stůl a mohou tak sdílet pracoviště s dalšími lidmi. Tyto prostory bývají většinou velmi nápaditě zařizované a často slouží jako zázemí pro start-upy. Ukázky moderních pracovních krajin jsou na obrázcích (Obr. 24, Obr. 25, Obr. 26, Obr. 27, Obr. 28) Obr. 22: Veselé kanceláře firmy Google. Na fotografii je zobrazen prostor pro malá pracovní setkání. Jde o trend několik let starý, kdy velké korporace zjistily, že klasické zasedací místnosti nejsou až tak hojně využívány, ale je poptávka po menších neformálních místech k setkání. Obr. 21: Box v Palo Alto v Kalifornii dodal týmu hravost instalováním mnoha houpaček

19 Obr. 23: Hravé kanceláře společnosti Google s barem a kulečníkovým stolem pro odreagování zaměstnanců. Obr. 26: Kanceláře Chicagské společnosti Perkins + Will v sobě obsahují dokonce dráhu pro cestování na kole. Prostory firmy se rozkládají na m 2. Proto zaměstnanci za sebou zkrátka jezdí na pracovišti na kole. Navíc tento systém přispívá i k aktivaci pohybového aparátu a mozku. Obr. 24: Kanceláře firmy Götessons ( Obr. 27: Selgas Cano v Madridu chtěli dostat své zaměstnance co nejblíže k přírodě. Obr. 25: Kanceláře firmy Götessons ( Obr. 28: Kanceláře digitální agentury Evolution 7 z dílny australského designového studia Hecker Guthrie z Melbourne

20 Behaviorální studie na téma kancelářský nábytek a jeho využití nové inovativní přístupy versus klasická filozofie společnosti HON a.s. Polemika o možnostech a vývoji kanceláří, zohlednění přístupu a pracovního prostředí pro generaci Y

21 Pro vytvoření zdravé kanceláře je potřeba se zaobírat mnoha faktory, a to z hlediska enviromentálního, ponechat, tak behaviorálního, tedy našeho chování - obě spolu úzce souvisí a prolínají se. Obr. 29: Psychologie prostředí podle Gifforda Behaviorální studie a vědy se zabývají studiem lidského chování ve společnosti. Jde o řadu faktorů, které ovlivňují naše chování. Vědy, které se tímto zaobírají, jsou zejména sociologie, antropologie a psychologie, kombinují se však s vědomostmi z mnoha jiných vědních oborů a aplikují se všude tam, kde chceme nějakým způsobem ovlivnit chování lidí (Obr. 29). V poslední době se těchto studií hojně využívá i na poli designu. Důvodem je vytvoření pro člověka ideálního prostředí, kde dojde k eliminaci rušivých faktorů, které negativně ovlivňují chování člověka. Tento proces se hojně využívá ve výzkumu pracovního prostředí (Kotradyová, 2015). Velké firmy jako Martela, Herman Miller, Bene investují nemalé prostředky, aby vyzkoumaly co nejvíce o chování uživatelů (pracovníků). V posledních letech tím, že se proměňuje styl práce a díky rozvoji technologií přibývá na pracovišti čím dál tím více faktorů, které mohou negativně či pozitivně ovlivňovat výkonnost, soustředění, kreativitu a další. V této podkapitole se proto budu zaobírat jednotlivými faktory, jako je akustika, klimatizace - teplota, větrání, barvy, zeleň, materiály, světlo, záření, hormonální produkce u člověka a teritorialita

22 Akustika Akustika je fyzikální obor, zabývající se vlastnostmi vlnění zvuku, vznikem a šířením v látkách odlišného skupenství, působením zvuku na tělesa a sluchové orgány lidí i zvířat (Svoboda, Bartuška, & Bednařík, 2005). Sluchový orgán převádí mechanické vlnění (zvuk) na nervový vzruch (vjem). Zvuk je mechanické vlnění, jehož frekvence je v intervalu od 16 Hz do 20 khz a jako takové se šíří jenom v nějakém hmotném médiu. Ve vzduchu a vodě je to podélné vlnění (vzhledem ke směru šíření zvuku), v pevných látkách podélné i příčné. Schopnost slyšet různé frekvence se během života mění. Obecně nejlepší sluch má člověk na konci dospívání, slyší frekvence Hz, někteří jedinci až 20 khz. S věkem ubývá schopnosti slyšet vyšší frekvence, např. v 50 letech není výjimkou slyšet frekvence jenom do 13 khz. Nicméně to nejdůležitější pro člověka, frekvenční pásmo řeči, je 0,1 až 5 khz. Hlasitost zvuku se pak měří v db, zvuky kolem 100 db mohou sluch poškodit.(bednář, Bajer, & Bouchal, 1999) Pro specifikaci a představu, co znamená jaká hlasitost viz (Obr. 30, Obr. 31). Akustika v souvislosti s interiérem a pracovním prostředím označuje termín popisující úpravu prostor k věrnějšímu poslechu, anebo zábraně šíření hluku či odhlučnění. Můžeme ji nazývat také souhrnným pojmem akustická pohoda. Tento termín se používá čím dál častěji a na vytvoření zvukové pohody se vynakládají nemalé finanční prostředky. Důvodů je hned několik. Podle jednoho z předních světových odborníků zabývajících se zvukem, Julia Treasure, se zvuk dělí na dva základní pojmy a to hluk a zvuk (Treasure, 2014). Hluk obecně označuje seskupení disharmonických zvuků, které nejsou pro člověka příjemné. Naproti tomu stojí zvuk, který může být člověku příjemný a melodický a vytvářející harmonii. Dlouhodobé vystavení hluku má to na člověka neblahé následky. Jako prvotní projevy jsou porucha sluchu, ztráta citlivosti sluchu, schizofonie (nemoc spojená se slyšinami jako následek dlouhodobému vystavení chaotického uskupení zvuku, neboli hluku), poruchy spánku, vznik neuróz a depresí na základě dlouhodobé exponace (Luscombe, 2016). Jako další následek se uvádí v odborné literatuře vysoký krevní tlak a infarkt myokardu (člověk dlouhodobě vystaven zvuku o intenzitě nad 65 db). Dle prohlášení Evropské unie hluk snižuje kvalitu života 25 % populace v Evropě a ročně na následky hluku v Evropě zemře lidí. Podle jiných studii zase až Američanů trpí poruchami sluchového aparátu (Clapperton, 2014). Důvod proč zde zmiňuji akustiku z hlediska pracovního prostředí je fakt, že hluk na pracovišti nad 65 db značně snižuje koncentraci a produktivita práce klesá až o 71 % (GSA Public Buildings Service, 2011). Proto se většina firem na trhu začala zaobírat řešením hluku na pracovišti a vytváření různých zvukových retardérů. Je potřeba si uvědomit, že v dnešní době se spojuje akustika s designem ve dvojím pojetí: za prvé - zvuk vydávaný při užívání výrobku a za druhéprostorová akustika - akustické vlastnosti materiálu z pohledu vytváření akustické pohody v uměle vytvořeném prostředí. Prostorová akustika se dá řešit už v prvotní fázi a to při architektonickém návrhu díky použití materiálu pohlcujícího hluk a také prostorovému řešení například vyhýbání se obřím auditoriím z monolitického betonu a open space kancelářím, kde je zvuková pohoda většinou velmi špatná a lidé jsou tak vystaveni dlouhodobému stresu. Další fází, a ta je mnohem častější, je úprava nevhodného architektonického řešení za pomocí akustických prvků jako jsou akustické paravány, vertikální a horizontální obklady stěn, speciální akustické řešení podlah (kročejové koberce), obklady stropů nebo výstavby nových stěn, které prostor rozdělí a budou zvuk pohlcovat. V rámci vybavení prostor bychom měli myslet i na to, že je potřeba prostor zařídit bezhlučným nábytkem, tedy takovými předměty, při jejichž užívání nebude vznikat nepříjemný hluk. Typickými příklady pro kanceláře jsou třeba klávesnice k PC, hučení klimatizace, zvuky vydávané výpočetní technikou a další (Luscombe, 2016). Pro dobrou akustiku je potřeba kombinovat materiály pohlcující (absorpční, pěnové materiály) s materiály odrážejícími (hladká povrchová úprava). Důvod je ten, že je potřeba dosáhnout nejen ticha v prostoru (zvuk okolo 35 db), ale také dobré srozumitelnosti řeči či dobré reprodukovatelnosti hudby za minimálního vzniku rušivých zvuků. Speciálně se tak řeší pro auditoria, místa pro setkání, anebo třeba v koncertních domech. Zajímavostí je, že i absolutní ticho na práci tedy zvuk pod 20 db není pro práci a koncentraci nejvhodnější (Kotradyová, 2015). Důvod je ten, že absolutní ticho třeba před bouřkou v člověku vyvolává přímo nesnesitelnou psychickou situaci a evokuje potřebu se ukrýt do bezpečí. Tento negativní vliv je pozorován na lidech v poušti či ve zvukotěsných prostorech. Navíc si musíme uvědomit, že ve smyslu psychoakustiky má zvuk a jeho odraz také význam pro naši orientaci v prostoru (Treasure, 2014). Obr. 30: Jak nahlas je příliš nahlas. Obr. 31: Zvuková škála

23 Šíření zvuku v prostoru-člověk jako element v akustice Někteří pracovníci nejsou rušení dynamickými zvuky. Ale pro některé, kteří tímto faktorem rušení jsou, je potřeba dovolit jim měnit jejich lokace (GSA Public Buildings Service, 2011). Vyrušování a neustálé přerušovaní pracovní činnosti může mít za následek, že je velmi obtížné práci vykonávat. Výzkumy na toto téma ukazují, že výsledkem vyrušení je: přesunutí pozornosti někam jinam a snížení koncentrace; rostoucí úsilí o koncentraci-zvyšuje hladinu stresu a způsobuje únavu zaměstnanců; opouštění stávajícího pracovního úkolu díky častému přerušování činnosti (roztěkanost); ztráta koncentrace-lidově řečeno utíkají nám myšlenky, potřeba dostat se zpět do plné koncentrace na úkol zabere okolo 15 minut. Výzkumy ukazují, že vyrušení a přerušení práce je nejvíce škodlivé u úkolů s vysokými nároky na koncentraci spojené s analýzou a zpracování vědomostí. Pro lepší uchopení problému, jak se šíří zvuk v prostoru viz Obr. 32. Jednotlivé aspekty jsou popsány v odstavcích s nadpisy signál, cesta, přijímač. Obr. 32: Šíření zvuku v prostoru. 1. Signál /zdroj: 2. Cesta/path: 3. Přijímač/receiver: V rámci pracovní náplně je často potřeba spolu komunikovat prostřednictvím řeči. Nicméně tento hluk (zvuky lidské mluvy) mohou být pro ostatní pracovníky obtěžující a rušící či nepříjemné. Zároveň požadavky na komunikaci a spolupráci na pracovišti neustále vzrůstají s požadavky na plnění naší pracovní náplně. Na pracovišti vznikají různé typy hluku, které jsou způsobeny vybavením kanceláří, jako jsou tiskárny a další spotřebiče potřebné pro výkon práce, anebo jsou nepřímo s prací spojené (kávovar a další vybavení kuchyňky či jiné). Nicméně výzkumy ukazují, že mnohem více rušivý je pro člověka zvuk, který tvoří konverzace na pracovišti. Strategie, jak předcházet šíření projevu řeči jsou: záměrně snížit nebo blokovat hluk, který řeč vytváří, nebo použít co nejvíce materiálu, které dokáže hluk absorbovat (ukázka akustického obrazu jako zvukového absorbéru Obr. 33), nebo jej zabalit, což znamená spojit rušiče do jednoho celku a prostor dobře zvukově izolovat. Tento přístup se nazývá jako ABC s z anglického Absorb, Block, Cover (pohltit, zablokovat, zaobalit-zakrýt) (GSA Public Buildings Service, 2011). Zvukové signály se spojují do jednoho celku a nacházejí si cestu k někomu jinému (šíření zvuku v prostoru na základě fyzikální podstaty). Pro zmírnění dosahu zdroje zvuku může být ovlivňující vzdálenost mezi subjekty. Nicméně díky prostorové náročnosti je tato strategie komplikovaná. Průměrně se uvádí, že vzdálenost mezi jednotlivými pracovníky je standardně od 1,8-2,5 m. Nicméně pro požadovaný pokles vzruchu je potřeba mít minimální vzdálenost subjektu od šiřitele vzruchu okolo 3,6 m, aby došlo k nějakému rozptýlení zvukového signálu. Proto strategií pro snižování intenzity (db) zvukové hladiny signálu po cestě je snaha signál blokovat, absorbovat, anebo vypustit nějakou jinou cestou (GSA Public Buildings Service, 2011). Obr. 33: Akustický obraz jako zvukový absorbér. Přijímačem označujeme toho kdo zvuk/vzruch slyší a tedy jej přijímá. Občas se může stát, že přijímač chce slyšet, o čem ostatní lidé mluví, ale častěji se jedná vyrušení z pracovní hladiny, které přerušuje a zhoršuje koncentraci na cíl. Strategie pro přijímače vzruchu je podobná jako pro jejich vysílače (rušiče) a to jest blokovat hluk za pomocí různých bariér, přidat pohlcující materiál, anebo maskovat hluk za pomocí příjemného zvuku v pozadí. Řešením může být vyhrazení speciálního pracoviště pro lidi, kteří potřebují klid na práci. Protože každý jsme jedinečný, citlivost na hluk se může u různých jedinců značně lišit. Někdo je k hluku na pracovišti liberální více a někdo méně. Avšak díky novým trendům a možnosti střídání pracovišť díky moderním technologiím, může být možnost mobility podstatným faktorem pro snížení exponaci hlukem pro konečného obdržitele neboli přijímače. Lidé, kteří potřebují na práci ticho, se prostě přestěhují do prostor, kde je přijatelný hluk a svou práci vykonávají tam. Postupně na tento trend přistupuje více firem (GSA Public Buildings Service, 2011)

24 The Bazaar a The Library dva příklady odlišně nastavených akustických prostředí. Samozřejmě je potřeba brát v potaz, že různé typy práce mají různé požadavky na hluk. Proto je dobré při navrhování kanceláří vzít v úvahu pojem space planning a dát jednotlivým pracovníkům kvalitní pracovní zázemí dle pracovní náplně. Definujme si teď dva základní pojmy, které specifikují hluk na pracovišti: The Bazaar a The Library (Obr. 34). Můžeme upřesnit dva hlavní rozdíly ve vnímání akustického prostředí, a to interaktivní/hlučný a koncentrovaný/tichý. Kontrast v pracovním prostředí proto může být definovaný jako The Bazaar (interaktivní/hlučný) nebo The Library (knihovna neboli koncentrovaný/tichý). Tyto typy prostorů se liší akustickými potřebami i využíváním. V minulosti se návrháři soustředili na navrhování všech pracovních prostor jako The Library (knihoven). Díky tomu, že se dnes více spolupracuje a spolupráce tvoří hluk (hlasové projevy řeč) je potřeba vytvářet i místa, která označujeme synonymem The Bazaar (trh) a místa je nutné integrovat do pracovního prostředí a projektovat je v rámci space planningu (zasedací místnosti, vstupy, čekárny, stravování, kávové koutky a malé prostory pro spolupráci). Proto je potřeba najít vyvážené zastoupení obou dvou termínů v rámci pracovišť a dimenzovat je v rámci potřeb firmy. Obr. 34: Schéma zvukového pracovního prostředí. The Library neboli knihovna je příměr pro pracovní prostředí kde se skloubí ticho a prostor s možnosti soukromých rozhovorů s velkou koncentrací. Proto je potřeba je navrhovat tak, aby materiály zejména pohlcovaly zvuk. Nicméně pokud místo učiníme příliš tichým, každý stupeň hlasitosti lidské mluvy bude působit jako rušivý. The Bazaar neboli trh je příměr pro očekávání, že prostor není soukromý. Je to prostor, kde se komunikuje, nicméně i zde je potřeba vytvořit takový prostor, který bude vytvářet dobré prostředí pro práci. Pro tyto pracovníky je hluk mnohem více akceptovatelný a občasný zvýšený hluk v pozadí je na těchto pracovištích očekávaný. V případě, že pracovníci zaslechnou sem tam nějaký podmět v pozadí, může to vést i ke zlepšení jejich pracovních kompetencí. V literatuře i odborných textech se nejčastěji uvádí, že si člověk nejlépe oddychne při zvuku o intenzitě 35 db,což se dá přirovnat ke zvuku jako je šumění moře, řeky, listí stromů, déšť, anebo příjemná hudba (Kotradyová, 2015). Rytmicky se opakující příjemné tóny rezonují s buňkami lidského organismu. Dokonce se spekuluje o tom, že zvuky přírody mají i možnost regenerovat sluchový aparát. Julia Tresure uvádí ve svém projevu na TED.com tak zvanou svatou trojici pro zvuk což je Wind (vzduch, vítr), Water (voda), Birds (ptačí zpěv). Kombinace těchto zvuků pomáhá psychické vyrovnanosti člověka a podněcuje dokonce i kreativní myšlení (Treasure, 2016). Pro tyto účely bylo dokonce vytvořeno několik internetových stránek, které se tímto zaobírají. Jako příklad uvedu NOISLI (Obr. 35) je služba, kde si můžete pustit podpůrný šum ať už pro koncentraci, anebo relaxaci. Obr. 35: Ukázka rozhraní prostředí Noisli

25 Rozvržení pracovního prostoru (space planing) V dřívějších kapitolách jsem několikrát zmiňovala vývoj technologií, které ovlivnily vývoj pracovního prostředí a vzhled kancelářského nábytku. To, že dnes už není potřeba tolik navrhovat kancelářské prostory pro hardwarové vybavení (tím myslím kabely, pevné telefonní linky, hluboké monitory počítačů a podobně), znamená to, že se lze věnovat více pozornosti lidem a navrhovat tedy kanceláře v prvé řadě pro pracovníky. V dnešní době se zkoumáním a tvorbou pracovního prostředí zabývá spousta firem, univerzit a výzkumných ústavů. Mezi firmy, které mají asi nejlépe zpracovanou tuto tématiku, patří zejména společnost Bene se systémem na využití pracovního prostředí, který je popsán v knize New Work Space I a New Work Space II (Gatterer & Bene AG, 2010). Jejich systém rozděluje pracoviště na tři základní prostory: We_places - místo pro nás - komunikace a práce Me_place - místo pro mě - místo pro oddych a soustředění se na práci Standartní pracovní místa Dále se Rakouská firma Bene spojila s Helen Hamlyn research Centre na Royal College of art in London. Vypracovali systém, ve kterém nejprve pozorovali pracovníky - jejich denní úkoly a mobilitu. Poté je rozdělili do několika skupin: Anchor (kotva), Connector (spojka) Getherer (sběrač), Navigátor (palubní velitel) více na obrázku (Obr. 36), kde je schéma, jak se zaměstnanci chovají v prostoru.. Anchor (kotvy) : Jde o skupinu lidí, jejichž představitelé jsou úřednici, účetní, kontroloři, výzkumníci a jiní. Tito lidé tráví téměř 90 % z pracovního času na svém pracovišti a potřebují k práci svůj stůl. Kotvy nejsou centrem komunikace a spíše zpracovávají informace. Komunikace jde tedy směrem k nim a ne od nich. Z nábytkového řešení je důležité těmto lidem umožnit akustický komfort tedy minimální hluk. A tím, že tráví mnoho času na jednom místě, je dobré, aby měli k dispozici polohovatelný stůl a velmi kvalitní sezení, které bude odpovídat ergonomickému pracovišti. Connector/spojka : Tito pracovníci tráví za svým stolem pouze 50 % času z pracovního procesu. Dalších 50 % tráví na jiných místech pracovišti. Mají časté setkávání s ostatními spolupracovník. A to buď dlouhé meetingy v zasedací místnosti, nebo kratší meetingy u svého stolu nebo v nějakém neformálním prostoru firmy. Tito lidé mají za úkol roztřídit informace a distribuovat je dál. Tito lidé se pohybují v rámci budovy a jejich požadavky na prostor jsou velmi různorodé. Užívají všechny zóny v rámci pracoviště. Patří sem: výzkumníci, vývojáři, právní zástupci a softwaroví vývojáři. Gatherer/sběrač : tento typ zaměstnanců tráví spoustu času mimo budovu pracoviště. Podle výzkumu je to: (40 % za stolem a 20 % se někde pohybují po budově a 40 % jsou mimo budovu). Práci těchto lidí je setkávání se s klienty. Nicméně i oni v budově potřebují své pracovní místo, kde se mohou soustředit. Pro tyto lidi jsou vhodné tzv. boxy pro přemýšlení a oddychové zóny - prostor, kde nejsou nikým rušení v kombinaci s prostorem pro komunikaci. V budově si vybírají místa pro svou aktuální potřebu a často se přemisťují. Představiteli této skupiny jsou konzultanti, designéři, marketingoví zástupci, obchodníci a manažeři. Navigátor: nachází se většinu času mimo kancelář a v budově je minimálně. Čas navigátorů se dělí takto: 18 % na pracovišti, 4 % někde v rámci kancelářských prostor a 78 % mimo budovu kanceláří. Pohybuje se mezi sídly klientů, popřípadě partnerských firem v různých místech a městech. Tito lidé často pracují na hotelích, v kavárnách, z domu a někdy se několik týdnů nedostanou do kanceláře. Nicméně v momentě, kdy tam jsou, je potřeba, aby měli svůj pracovní prostor, aby nadále pociťovali sounáležitost s týmem. Práce těchto lidí se skládá zejména z komunikace, zpracování poznatků a jejich přerozdělení dále. Pro tuto skupinu pracovníků jsou typičtí vyšší manažeři, koučové, lidé na vyšších firemních postech atd. Obr. 36: Schéma pohybu zaměstnanců v prostoru

26 Další společností je společnost Steelcase, která vytvořila vlastní experimentální pracoviště s názvem WorkLab 2.0.Jedná o to, že pracovníci nemají své stálé pracovní místo, ale volně se pohybují po pracovišti a rezervují si své pracovní místo přes rezervační systém. Své věci potřebné pro práci a prostor na své osobní věci mají v osobních uzamykatelných boxech (Kotradyová, 2015b). Tento systém však není vhodné použít všude - jedná se o velmi specifické řešení. Lze jej doporučit třeba pro marketéry, realitní makléře apod. K velmi zajímavým a nejnovějším konceptům patří koncept společnosti Herman Miller s názvem Living Office. Ti pozorovali více jak 2900 lidí pracujících v kancelářích a soustředili se na činnosti, které dělají. Pracovníci také po nějaký čas psali svůj osobní pracovní deník. Podle tohoto došli k závěru, kde rozdělili veškerou práci do deseti specifických skupin. Tyto skupiny si lze prohlédnout na webových stránkách výzkumného centra firmy Herman Miller (Herman Miller Inc., 2014). Obr. 37 je ukázka schématu řešení pracovního prostoru podle úrovně interakce a byrokracie v prostoru. Teritorialita Pokud bychom pozorovali chování lidí v prostoru, dospěli bychom k faktu, že lidé dávají přednost prostředí s výhledem. Tedy místům odkud mají výhled, ale v případě potřeby, po zhodnocení situace, se mohou uchýlit do bezpečí. Proto místa, která umožňují volný výhled a zároveň skýtají útočiště, jsou vyhodnocena jako bezpečná pro obývání (Kotradyová, 2015a). Celý tento fakt je založen na evoluční historii člověka a souvisí s bojem o přežití. Podle teorie výhledu a útočiště lidé upřednostňují spíše okrajové části prostorů než střed místnosti. Také jsou upřednostňovány prostory se stropy a malým počtem vstupních míst (důvod kontroly nad prostorem). Prostory, které umožňují nerušené výhledy, v lidech vyvolávají pocit bezpečí a skýtají vhodné útočiště (Lidwell, Holden, & Butler, 2011). Pro uplatnění do navrhování prostor by měl být proto kladen důraz na to, aby navrhovaný prostor obsahoval prvky podobné krajinným prvkům. Prvkům připomínajícím něco jako malé jeskyně, místa cloněná stromy a keři z poza kterých je vhodný výhled, anebo mechové lože pro siestu. Když se nad tím zamyslíme, většina moderních kancelářských prostor tvoří podobné pracovní krajiny (Herman Miller Inc., 2014). Další potřebou je lidská potřeba se identifikovat s prostorem. Jde o princip okupování teritoria. Tento princip je patrný i z toho, že pokud člověk obývá nějaký prostor, své prostředí si tzv. značkuje. Jde například o rozložení věcí po prostoru, tvorbu nepořádku či tělesném pachu (Kotradyová, 2015a). Tento efekt se také nazývá občas jako tzv. hájitelný prostor. Lidé proto do prostoru, který okupují, stavějí symbolické překážky a bariéry (Lidwell et al., 2011). Uvedu klasický příklad z každodenního života. Příklad svetru položeného přes židli, který je jako signalizačním znamením: Toto místo je okupováno, nech jej být a jdi dál cizinče. Z toho důvodu je dobré dát lidem prostor proto, aby jej mohli cíleně okupovat v kontextu své práce. Dát jim tedy rovnou možnost pro umístění si svých osobních předmětů, fotografií nebo květin, ke kterým mají vztah. Některé výzkumy dokonce poukazují na to, že uživatelé jsou díky personifikaci prostoru, vymezení si teritoria šťastnější (GSA Public Buildings Service, 2011). Obr. 37: Schéma pracovního prostoru podle úrovně byrokracie a interakce

27 Klimatizace, větrání, vzduch Kvalita vnitřního ovzduší v interiéru je významným faktorem pro pocítění komfortu v prostoru. Tomuto tématu se budu věnovat jen okrajově, a to faktorům, které mají přímý vliv na pracovní výkon a pohodu. Do pracovního prostředí je potřeba neustále dodávat čerstvý přísun vzduchu. Důvod je ten, že se v místnostech, které jsou dnes dokonale utěsněny díky plastovým oknům, aby nedocházelo k tepelným únikům, přestalo docházet k přirozené výměně vzduchu, způsobenou mikroštěrbinami u starých okenních rámů. Proto se v prostorech zvyšuje koncentrace CO 2. Z tohoto popudu byl sepsán předpis AHRAE (ASHRAE, 2014). Z hlediska koncentrace CO 2 pro pobyt v prostředí, je doporučená hodnota do 700 ppm. Při vyšších koncentracích dochází ke stížnostem na pocit těžkosti anebo pociťování štiplavého zápachu. Zdravotně akceptovatelná koncentrace CO 2 je do 1000 ppm. Při vyšších hodnotách koncentrace dochází k pocitu celkové ospalosti, malátnosti. Pokud je koncentrace v místnosti vyšší jak 2500 ppm, vznikají už trvalé zdravotní následky. Proto, abychom předešli potížím s vysokými koncentracemi CO2 je dobré pořídit si čidlo. Pokud například chceme mít v bytě o rozloze 75 m 2 dobrou koncentraci CO 2 je potřebné výměnu vzduchu provádět zhruba každé 2 hodiny. V rodinném domě o rozloze 140 m 2 je to asi každé 3 hodiny. Proto je dobré se zaměřit na kvalitní větrání (Kotradyová, 2015a). Větrání existuje několik typů. Nejednoduší metodou je vyvětrat otevřením oken. Tento proces je efektivní, co se týče výměny vzduchu v interiéru, ale nastává prudký pokles teploty v prostoru a tím ktepelné ztráty. Dalším příkladem může být centrální jednotka vzduchového výměníkurekuperace. Ta zajišťuje díky výměníku stabilní přísun čerstvého vzduchu a nedochází ke ztrátě tepla. Vzduch přicházejí do domu získá teplo od vzduchu vypouštěného ven. Podle Kotradyové (Kotradyová, 2015a) jsou přístupné okna, kde má možnost člověk nadýchat se čerstvého vzduchu, taktéž podstatným faktorem pro snížení environmentálního stresu (Kabele & Musil, 2008), Klimatizace a teplota v pracovním prostředí. Požadavky na tepelný komfort ovlivňuje šest základních faktorů, a to teplota vzduchu, radiační sálavá teplota předmětů, rychlost proudění vzduchu a vlhkost vzduchu. Další faktory jsou osobní pro každého jedince a to tepelná izolace oděvu, metabolické teplo. Velmi podstatný je pro člověka i způsob sálání, a zdali je teplo distribuováno rovnoměrně - jak v úrovni u země, tak vyšších úrovních (sed, stoj). Z toho důvodu je potřeba brát ohled na to, aby se nevytvářel průvan. Doporučované hodnoty pro pracovní prostředí jsou C a v letním období C, přitom optimální hodnoty vlhkosti vzduchu jsou % a doporučená rychlost proudění je 0,1-0,3 m*s -1 (Marek & Skřehot, 2009). V časopise Nature Climate Change byla publikovaná studie, v níž je uvedeno, že většina kancelářských budov v USA nastavuje teplotu klimatizace podle vzorce z 60. let minulého století, který se řídil metabolismem tehdejších mužů. Problém je však v tom, že půl století staré údaje už ale neplatí, populace tloustne a zastaralý vzorec byl vypočítaný na základě průměrné váhy 40ti letého muže, která v 60. letech činila necelých 70 kg. Mužské tělo se, ale za pět dekád výrazně proměnilo. V šedesátých letech minulého století průměrný americký muž vážil asi 74,8 kg a průměrná žena vážila 63,5 kg, ale dnes průměrný muž váží asi 88,5 kg a žena 75,3 kg. Vzorec je založený na tehdejší průměrné váze mužů, která je nižší než nynější průměrná váha žen, uvádí doktor Kingma a jeho kolega Wouter van Marken Lichtenbelt. Navíc muži už nemají na pracovištích převahu a ženy tvoří polovinu pracovní síly. Ženy mají také obecně pomalejší metabolismus, a tak je jim častěji zima. Nejrychlejší metabolismus mají děti. Studie ukázala, že zatímco ženy preferují pokojovou teplotu okolo 23,9 C, muži upřednostňují místnost, kde je asi 21,1 C. Autoři uvádějí, že pokud by došlo k přehodnocení současných podmínek, podle kterých se nastavuje klimatizace, tím, že by se nastavovaly vyšší teploty, snížila by se spotřeba elektrické energie a taky emise oxidu uhličitého a navíc by nebyla zima ženské pracovní populaci (NZME. Publishing Limited, 2015; Perry, 2015). V České republice je však teplota na pracovišti daná zákonem. Všeobecně platí, že rozdíl oproti venkovní teplotě by v pracovním prostředí neměl přesahovat 5 C. Výpočet teploty se provádí vždy s ohledem na druh práce a s ním spojený výdej energie. Dle výpočtu z tabulky, obsažené v novele vládního nařízení, se pro kancelářské práce s minimální celotělovou pohybovou aktivitou (tedy pro většinu kancelářských profesí) stanovuje výše teploty v klimatizovaných prostorách na 24,5 C celoročně, v kancelářích bez klimatizace pak v rozmezí C (KŠB, 2012). Důvody regulace jsou nasnadě. Jelikož může velký teplotní rozdíl uvnitř a venku způsobit nemalý šok, je vhodné, aby rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou nebyl více než 5-6 C. Jinak, zejména při práci ve vysoce klimatizovaných prostředích, hrozí nejen nachlazení, ale i kardiovaskulární obtíže či dokonce svalová ztuhlost a bolest kloubů. Příznaky jako bolest hlavy, pálení očí nebo únava jsou stále předmětem výzkumu a souvisí s tzv. syndromem nemocných budov, známým jako SBS (Sick Building Syndrome). Lidé, u kterých se tyto reakce projevují, stále nejsou přesně s to vysvětlit jejich původ, ale při opuštění klimatizované kanceláře či budovy se cítí opět dobře. Tyto potíže, i když nejsou natolik závažné, aby způsobily pracovní neschopnost zaměstnanců, však negativně ovlivňují jejich pracovní výkonnost (Mital & Karwowski, 1991)

28 Světlo, světelná pohoda, hormonální rovnováha Světelné podmínky na kancelářskou práci jsou alfou a omegou nejen pracovního prostředí. Světlo ovlivňuje náš biorytmus a zajišťuje naši bezpečnost pohybu v prostoru. Jde o potřebu vidět a být viděný a mít kontakt se slunečním zářením, které je pro nás zdrojem světla a tepla. Množství denního světla v interiéru je zcela zásadní pro pracovní komfort a vliv na výkonnost při práci. V pracovním prostředí se však častěji setkáváme s osvětlením sdruženým neboli kombinací denního a umělého osvětlení. Jde o to, že na člověka je kladen pracovní požadavek bez rozdílu ročního období, jestli je pod mrakem nebo je venku jasno. Pro ekonomiku podniku a země je podstatný stálý pracovní výkon s rovnoměrným pracovním nasazením. Proto se dnes mnoho odborníků zaobírá světelnou pohodou na pracovišti a zrakovým komfortem pracovníků. Osvětlení pracovišť řeší vládní nařízení č. 178/2001 Sb. o ochraně zdraví zaměstnanců při práci v 3. Základním požadavkem je, že osvětlení (denní, umělé i sdružené) musí odpovídat nárokům vykonávané práce na zrakovou činnost, pohodu vidění a bezpečnost zaměstnanců v souladu s normovými hodnotami viz obr. 38. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. Vládní nařízení ukládá pouze pravidelné čištění osvětlovacích soustav ve lhůtách odpovídajících nejméně normovým hodnotám, trvalou údržbu a instalaci nouzového osvětlení tam, kde při výpadku umělého osvětlení hrozí zvýšené riziko úrazů. Pro kancelářskou práci se doporučuje intenzita osvětlení přibližně 500 lx. Normy jsou ovšem pouze doporučení a nejsou závazné, proto zajištění dostatečného přísunu denního světla na pracoviště záleží jen na osvícenosti zaměstnavatele a projektanta. Je nutné si však uvědomit, že světelné prostředí má přímý vliv na naše zdraví. Na pracovišti bychom měli dbát na to, aby docházelo k co nejlepší distribuci a plynulému přechodu denního světla i umělého osvětlení. Pro světelnou pohodu na pracovišti není dobré příliš velké množství ostrého světla, kdy dochází k oslnění. Může se jednat o ostré světlo v letních měsících, kdy je potřeba jej regulovat stínícími prvky. Samosebou není vhodný ani nedostatek osvětlení místa určeného k pracovnímu výkonu, neboť představuje vysokou náročnost na soustředění očí a k přetěžování zrakového nervu. Také vysoký kontrast mezi světlem a tmou není příjemný pro lidské oči. Nejvhodnější je, pokud pracujeme v prostorech navržených tak, aby docházelo k postupnému šíření denního světla na pracovišti. O rovnoměrnou distribuci se mohou postarat například záclony, rolety nebo jiné prvky v oknech. Pokud se jedná o umělé osvětlení, je potřeba volit odstín co nejblíže dennímu světlu - to je pro člověka nejpřirozenější a má na nás obdobný vliv jako denní světlo. Další zdroje světla v kancelářském prostředí mohou být problikujicí monitor počítače, nebo blikání diody na eletronických zařízeních v kanceláři (dioda na elektrickém napájení, obal na pc hardware, dioda na telefonu a další), záření z monitoru jak osobního počítače, tak dnes už i chytrých telefonů a tabletů. Všechny tyto faktory mají vliv na únavu očí, problémy s očima a požkození zraku. Toto může vyústit ve vznik bolesti hlavy, migrény a únavy - tedy poklesu produktivity. Nemalý důsledek je i ten, že díky přímému vystavování se záření elektroniky se mění produkce hormonů v lidském těle. Souvisí to s tím, že vstup světla do očí nás probouzí a naopak úbytek světla v nás evokuje potřebu spánku (zvyšuje se hladina melatoninu). Jde o miliony let starý biorytmus, který je v nás hluboce zakořeněný. Během dne se v těle mění hormony, dobře to popisuje graf na obrázku číslo 39. Bod číslo 1 v grafu odpovídá času, kdy máme v těle vysokou hladinu testosteronu, jde tedy o čas, kdy jsme nabuzení a měli bychom se vypořádat s nejnáročnějšími pracovními úkoly. Kolem 12:00 hodiny (bod číslo 2.) se začíná projevovat úbytek kortizolu v těle. Jedná se o stresový hormon, který v nás vzbuzuje pocit, že jsme pod tlakem. Pracovní odpoledne proto bývá už klidnější a je dobré si na tento čas domlouvat schůzky. V bodu 3. vidíme, že začíná v těle narůstat spánkový hormon melatonin. Člověk se začne cítit unavený a pomalý, nicméně jde o nejlepší čas pro uložení informací do dlouhodobé paměti a přemýšlení. Dnešní práce a studium se však děje převážně na elektronických zařízeních a my jsme stále osvětlováni vysokým množstvím světla, které vstupuje do očí a tím brzdí produkci melatoninu. Při dlouhodobém vystavování se záření počítače v nočních hodinách, tedy období pro spánek, může vzniknout porucha spánkového cyklu, vedoucí k nespavosti nebo syndromu vyhoření. Obr. 39: Graf vývoje hormonů v lidském těle během dne. Obr. 38 : Hladiny osvětlení pro jednotlivé pracovní prostory

29 Barevnost a zeleň v pracovním prostředí Barva má silný vliv na naši psychickou pohodu, nicméně každý z nás má jiné subjektivní vnímání a proto i barevnost vnímáme odlišně. Barva se definuje jako vlastnost hmoty, kterou vnímáme zrakem, založená na pohlcování světla odlišné vlnové délky. Z fyzikálního hlediska jde o měřitelnou veličinu, která je vyjádřená velikostí vlnové délky světla. Barvu také určuje tón, sytost, odstín a jas. Také si můžeme povšimnout, že se barvy mění podle intenzity osvětlení prostředí či samotného předmětu. Pokud pro návrh interiéru nebo produkt zvolíme vhodnou barvu, můžeme tím ovlivnit vnímání, čitelnost a přehlednost celého architektonického prostoru. Rozbor barev je na Obr. 40. V barevné paletě se rozhodujeme v barevném spektru od teplých odstínů červených, oranžových, žlutých neutrálních barev až po chladné odstíny zelené, modré atd. Barevnost se také dělí na světlé a tmavé barvy. Tmavé barvy jsou všeobecně považovány za seriózní tradiční, exotické a vyvolávají pocit luxusu. Světlé barvy jsou naopak vzdušné a mladistvé (viz Skandinávský minimalismus, také prosvětlují prostory)(herman Miller Inc., 2007). Pokud chceme navodit příjemné pocity, pocity měkkosti z barev, měli bychom volit mat, anebo polomat. Tvrdost povrchu charakterizuje lesk (Kotradyová, 2015a). bychom měli mít na paměti, že není vhodné volit tmavé ani příliš ostré barvy. Lidské oko poté musí často ostřit a přeostřovat a tak se pracovník dříve unaví (Kotradyová, 2015a). Zajímavý je pak zejména fakt, že člověk díky tomu, že byl v průběhu evoluce obklopen zejména krajinou a rostlinami, na něj zelená barva působí uklidňujícím dojmem. Lidské oko má dokonce schopnost rozpoznat nejvíce barev ve škále zelených odstínů. Je také prokázáno, že zelené barvy mají na lidské oko hojivé účinky. V určitých experimentech bylo prokázáno, že pokud se na zdi chodeb v nemocnicích nalepily velkoformátové fotografie lesa, pacienti na oddělení se rychleji uzdravovali. Jde o efekt biofilie - pohled do zeleně a to jak do skutečné, tak na fotografii u člověka snižuje stres a zvyšuje schopnost soustředění a koncentrace (Lidwell et al., 2011). Z tohoto popudu se do kancelářského prostředí čím dál častěji používají vertikální zelené stěny. Mají nejen dekorativní účinek, ale také pomáhají pracovníkům se lépe koncentrovat a zvlhčují vzduch (Obr. 41). Obr. 41: Ukázka zelené stěny použité v interiéru. Pokud volíme barvy pro kanceláře, měli bychom si nejdříve zodpovědět, co se bude v tom pracovním prostoru odehrávat a kdo je uživatel. Pokud se jedná o pracovníky, kteří se potřebují dlouhodobě soustředit, je vhodné pro ně volit neutrální odstíny bez rušivých akcentů, to znamená modrá, zelená, některé odstíny šedé, ale s tou by se mělo zacházet opatrně, ať nepůsobí fádně a unaveně. Pokud se vytvářejí prostory, kde mají vznikat nové myšlenky je vhodná bílé, anebo odstíny žluté až po červenou (Heerwagen, 2008). Záleží také na tom, jaký předmět zahalujeme do barvy. Pokud se jedná o předmět, který je častěji vystaven do kontrastu s předměty, se kterými pracovník pracuje, jako je monitor versus paraván nebo papíry na stole versus barva stolové desky, tak Obr. 40: Efekt barev v pracovním prostředí

30 Květiny vhodné do kancelářských prostor jsou například zelenec, plamenka (Rhapis excelsa) na Obr. 42, dračinec (Dracaena marginata) na Obr. 43, fíkus (Ficus robusta) na obr Obr. 44, nefrolepis neboli ledviník ( Nephrolepsis exaltata) na Obr. 45. Vyhnout bychom se měli druhům jako je Diefenbachie, Filodendron a Tchýnin jazyk, protože tyto druhy prskají do vzduchu kyselinu šťavelovou a z té může bolet hlava, anebo záda. Podle čínského učení fengšuej se zase doporučuje v interiéru pěstovat tlustice na Obr. 46, protože zadržují vodu a tím přináší do domu bohatství (Haleová, 2009). Obr. 45: Nephrolepsis exaltata. Obr. 43: Dracaena marginata. Obr. 44: Ficus robusta. Obr. 42: Rhapis excelsa. Obr. 46: Tlustice

31 Generace Y Obr. 47: Evoluce zaměstnance Díky rychlému vývoji technologií se velmi rychle mění chování lidí a zejména se prohlubují generační rozdíly. Generační diverzita je jedním ze znaků dnešního pracoviště. Sociologické a demografické průzkumy rozdělují lidskou populaci v období od 40. let minulého století až po současnost do tří generací: baby boomers (narození ), generace X (narození ), generace Y (narození ) a generace Z (narození od roku 2002 do současnosti). Mnoho sociologů se dnes snaží najít univerzální návody, jak pracovat s celou danou generací. Jsou sice prvky chování, které jednotlivé generace spojují, ale nelze je generalizovat. Generace X ( ): Jde o generaci, která dospívala v České republice v období komunismu. V jejich produktivním věku, kdy započali svoji pracovní kariéru a zakládali rodiny, nastal zvrat v podobě revoluce a pádu režimu a poté divoká 90. léta a otevření trhu s možností podnikání a novými příležitostmi. Díky otevření trhu, došlo v nábytku v obrovský boom a příliv nábytku z dovozu, byly to doby, kde podle vyprávění lidé nosili prodavačům úplatky za to, aby měli modře nebo červeně očalouněnou židli do kanceláře. Tato generace je velmi zodpovědná a samostatná. Lidé z této generace si hledají práci na dlouhodobý časový úsek svého života a fluktuace zaměstnání je méně častá. V rámci jejich produktivního věku došlo k technologickému boomu (internet, mobilní telefon, osobní počítače atd.). Dost často se také v literatuře této generaci přidává nálepka, že jde o generaci workoholiků, kteří dávají přednost práci před osobním životem. (Rezlerová, 2009) Generace Y (narození ) jde o potomky generace X. Tito lidé vyrostli v dostatku a už jako děti měli možnost používat moderní technologie a s postupem času komunikovat interaktivně přes internet, což využívají jako volnočasovou aktivitu - různé chaty, facebook, twitter. Jako fenomén někteří z nich začali na těchto platformách i vydělávat. Někdy se tato generace označuje též jako globální generace, jde o to, že se zde stírají rozdíly mezi příslušníky této generace bez rozdílu zeměpisné polohy země, ve které jedinec vyrůstal nebo se nachází. Díky rozvoji technologií také mnohem dříve začali využívat otevřenou cestu k vědomostem, sdílení pracovního prostředí v interaktivním rozhraní. Jedno z tvrzení sociologů pro tuto mladou generaci, která právě na trhu práce přichází do nejproduktivnějšího věku, je, že se tito lidé více soustředí na svůj volný čas a osobní rozvoj a nejsou tak stálí zaměstnanci - tedy preferují fluktuaci zaměstnání. Důvodem může být i ten fakt, že rodiče těchto dětí (tedy generace X) byla často v práci a neměli na děti čas, protože budovali hmotné statky pro zajištění sebe a svých potomků. A druhým faktem je, že v momentě kdy nastupovali na pracovní trh, přišla krize a většina z nich nemohla najít zaměstnání a setkala se s nezájmem trhu. U těchto lidí vznikla skepse, která se dnes často zaměňuje s leností (Biler, 2015). Generace Y pracuje na rozdíl od generace X jinak. Není tak závislá na jedné práci a více střídá zaměstnání. Je pro ni podstatná flexibilita, pracuje interaktivně přes google disky a jiné nástroje, je už lépe jazykově vybavena než generace předchozí a je zvyklá cestovat za prací, ale v tom všem si stále hlídá svůj osobní prostor (Urban, 2016). Důvod, proč je potřeba se tímto fenoménem zaobírat je to, že tím, jak se mění styl práce a přístup k práci společně s technologiemi a novými průzkumy je vhodné tyto poznatky promítnout do obchodní strategie firmy a udělat z ní konkurenční výhodu. Jednoduchá infografika evoluce práce na Obr. 47 popisuje základní vývojové změny. Specificky se na trhu s nábytkem jedná o vznik nových nábytkových prvků. Jedná se o nábytkové prvky související zejména s akustikou a vybavením malých relaxačních zón či netradičních prostor pro setkání a komunikaci a v neposlední řadě o kancelářské doplňky (interaktivní psací tabule a podobně) (COLLIERS INTERNATIONAL, 2012). Generace Y tedy od kancelářského prostředí očekává interaktivní prostředí a na to by společnost HON a.s. měla reagovat. Ve společnosti HON a.s. jsou tyto tendence již patrné: týká se to vývoje nových akustických prvků a zejména velmi zdařilé kolekce zvedacích pracovních stolů (prvek zdravého pracovního prostředí z ergonomického hlediska)

32 Případová studie kanceláře s aplikací behaviorálních poznatků V rámci mé rozvíjející se praxe se mi naskytla možnost navrhnout a zrealizovat rekonstrukci kanceláře ředitelky školy působící při Dětské nemocnici v Brně viz Obr. 48. Výsledek zde prezentuji s ohledem na tématickou souvislost s behaviorálními aspekty kancelářského prostředí. Tato příležitost se mi zdála příhodná vzhledem k tomu, že jde o podobnou sféru, kde působí HON a.s. tedy veřejná správa, menší a střední podniky. Při navrhování jsem musela brát v potaz finanční limity a i to, že některé věci, jako pracovní stůl (boxy a pracovní židle) a skříň na šaty s umyvadlem, musejí zůstat zachovány. Nejprve jsem si tedy vyslechla požadavky paní ředitelky, pro kterou měla být kancelář vytvořena. Požadavky byly zejména na úložné prostory, kdy jsme společně rozebraly její systém práce. Také to, co potřebuje ukládat, co se musí archivovat a dle tohoto rozhovoru byla navržena skříňová sestava (na fotografiích je patrná po pravé straně). Je rozvržena na několik segmentů. Část, která je nejblíže stolu v sobě ukrývá štelář na dokumenty, které třeba v kanceláři čekají do nějakého data pro vyřízení a poté putují dále. Další částí je prosklená skříň na šanony. Tedy hojně užívané dokumenty už ale se systémem archivace. Paní ředitelka na počátku projevila svou náklonost ke sklu, a proto jsem se pro tento materiál snažila najít co nejširší použití v rámci kancelářské sestavy na Obr. 49. Další částí jsou otevřené niky, které slouží jako knihovna a popřípadě místo pro vystavení diplomů či jiných reprezentativních materiálů školy při dětské nemocnici. Tato část materiálově kombinuje laminát v povrchové úpravě buku na zadních dílcích niky (Obr. 51). Důvodem bylo, aby došlo ke shodě materiálu se stolovou deskou a skříní na osobní věci a umyvadlo - původní prvky kanceláře. Chtěla jsem, aby sestava nepůsobila dojmem, že zde nepatří a je jen nějakým zcela nahodilým kusem nábytku. V rámci skříňové sestavy jsem, jak je patrné z fotografie, jako druhý materiál k buku zvolila bíle laminované dřevotřískové desky. Abych zachovala, co největší celistvost plochy skříně rozhodla jsem se použít uzavírací systém tip-on (push-up Obr. 50) tedy reagující na tlak vytvořený dotykem. Ten je zhotovený v kombinaci se zámkem na klíč, protože je nutné některé materiály uzavřít. V druhé části prostoru (na Obr. 52 Prostor pro komunikaci a interakci ) vznikl požadavek pro vytvoření místa pro sezení. Původně zde byly nízké červenočerné sedačky a skleněný stolek. Ty však nebyly zcela vhodné. Zaprvé nízké sezení a komunikace neplynula, jak by bylo žádoucí a navíc neodpovídala počtu lidí, kteří se scházejí v kanceláři paní ředitelky. Z tohoto popudu jsme měli několik variant řešení. Nejprve klasický přídavný stůl, který lze nalézt ve spoustě kanceláří. Nicméně u této varianty se nám zdálo společně s klientkou, že nebude mít možnost proniknout ke svým hostům a bude působit jako někdo ve své komfortní zóně, kdo zkouší někoho jiného. Tedy top-down systém zmiňovaný dříve v mé práci. Byl zde jasný požadavek na to, aby kolem stolu plynula dobře komunikace a bylo tak možné vytvářet přátelské vztahy na pracovišti. V jednom z návrhů jsme si i pohrávaly s variantou kulatého stolu, ten však neodpovídal prostorově, aby si k němu mohlo usednout 4-6 lidí. V konečné variantě jsme se tedy rozhodli, že zde umístíme stůl obdélníkového tvaru, ke kterému lze pohodlně usadit více osob a proto, abych zachovala princip z kulatého stolu, zvolila jsem poměrně velký poloměr v rozích stolu. Jako stolová podnož byla zvolená centrální kovová podnož, která neomezovala prostor pro nohy pod stolem a přístup ke stolu. Při výběru židlí zde byla zásadní podmínka omyvatelnosti a možnosti udržovat sezení bezinfekční a finanční limit. Proto jsem zvolila Obr. 48: a, b, c: Pohled do prostoru zrealizované kanceláře paní ředitelky školy při dětské nemocnici

33 Obr. 50: Zavíraní na Tip on u skleněných dvířek Obr. 49: Ukázka skříňové sestavy. Byla ergonomicky navržena tak, že ve spodní části jsou zásuvky, střední část má otevírání na pantech do boků a horní část, ve které se nachází archív, byla opatřena horním výklopem. Obr. 51: Detail knihovny, která je ve veřejné zóně naproti stolu paní ředitelky. Zde je akcent bukového dekoru lamina, který koresponduje s původním stolem a skříní na osobní věci a umyvadlo. Pro rozbití plochy byly voleny různě velké niky. Obr. 52:Půdorys zóny Půdorys - zóny Space planning Prostor pro komunikaci a interakci Úložné prostory pro předměty nezbytné k výkonu pracovní činnosti. Prostor pro duševní a individuální soustředěnou práci + osobní prostor zóna personifikace. Obr. 53: a, b: Výmalba na stěně stolu určeného pro setkávání a komunikaci. A také je zde patrné rohové oblení stolové desky. k sezení plastové židle Dr. Yes od firmy Kartell z pera návrháře Phillippa Starcka. Tyto židle se mi zdály navíc sympatické tím, že si člověk na první pohled není jistý, zdali jde o křesílko, anebo židli, mají vtipný tvar a jsou stohovatelné. Díky široké škále barev navíc dokáže i barevně rozehrát prostor. Pro tento interiér jsem volila z barev vizuálního stylu školy nebo k nim doplňující. Zvolila jsem tedy tyrkysovou a oranžovou, která podporuje kreativitu a jako doplňkovou barvu popelavě šedou a bílou. Při výmalbě jsem šedým pásem pod linií stropu opticky snížila strop v místnosti a oranžovou barvou jsem opticky vyzdvihla sloup, který protíná místnost jako nosný systém budovy školy. Také jsem nechala přetřít kovové rámy oken, které byly původně jako celá místnost ve zvláštním odstínu žluté. Důvodem bylo, abych dostala do prostoru více světla a sjednotila část stěny s okny s celým prostorem. Jako další prvek jsem zrealizovala výmalbu u jednacího stolu. Kde se stále opakuje jeden geometrický tvar. Hravost podtrhuje jeho otáčení a barevnost (Obr. 53). Zde jsem kombinovala všechny barevné akcenty prostoru. Tyrkysová jako poslední doplňková barva byla zvolena podle okenního stínění a prvků na podlaze místnosti. Mezi posledními prvky, které jsem do interiéru vložila, byla nástěnka nad psacím stolem pro uchování aktuálních úkolů a bílá vetknutá police nad psacím stolem jako místo pro osobní prostor paní ředitelky. Tato police byla už v návrhu zamýšlena jako prostor pro fotografie či jiné osobní připomínky a jiné dekorace s osobní hodnotou. Posledním výrazným prvkem, který kanceláři dodal ještě lidštější rozměr, bylo dotvoření interiéru pomocí květin, které do kanceláře vnesly relaxační prvek a akcent pro uklidnění očí od monitoru. Kancelář je nyní užívaná již rok a paní ředitelka je v ní velmi spokojená a na základě této realizace, kde jsem využila znalosti z behaviorální studie, byla zrealizována i jiná pracoviště školy při dětské nemocnici

34 Setkání s firmou HON a.s. 3. Představení firmy HON a.s. Zadání mé diplomové práce bylo sepsáno velmi obecně a ze široka. Postupem času se formovaly jednotlivé třecí plochy, kam povede. Na počátku bylo rozhodnuto, že se bude jednat o nábytkový administrativní prvek, který bude vytvořen ve spolupráci s firmou HON a.s. se sídlem v Opavě. V této společnosti vznikla možnost, za podpory pana majitele Václava Hona st. (Obr. 54), zjistit jak celý proces ve firmě funguje. Nejprve prostřednictvím třítýdenní praxe na dílně v roce Tam jsem byla zapojena do celého procesu a prošla jsem si lamino výrobu ve výrobním závodě v Opavě. Vyzkoušela jsem si montáž kontejnerů a nábytkových rolet, obsluhování CNC stroje přes montáž atypů až po balení nábytku. Další příležitost pro získání zkušenosti se mi naskytla na konci zimního semestru v roce Tentokrát jsem byla umístěna do závodu HON-kovo. Zde jsem měla možnost se seznámit s technologickými postupy ve firmě v rámci kovovýroby. Zejména šlo o komunikaci s konstruktéry kovových dílců a poté o práci na balírně a montáži. V průběhu letního semestru 2015 mi firma HON a.s. poskytla i možnost vycestovat s firmou do zahraničí. Jmenovitě na veletrh Interzum do Kolína nad Rýnem v Německu. Mohla jsem tak pochopit tvůrčí tým firmy HON a.s. a zapadnout do kolektivu. Díky této zkušenosti jsem si dohodla letní (srpen, září 2015) dvouměsíční stáž na oddělení konstrukce. Zde jsem se pod vedením Ing. Petra Martínka pokusila naučit ovládat program IMOS software. IMOS je program pro nábytkové konstruktéry, ve kterém se modeluje celý výrobek ve 3D včetně všech detailů typu lamina, kování, navrtání a podobně. Firma v něm zpracovává nábytkové a-typy. Díky této zkušenosti se mi podařilo o trochu lépe porozumět celému procesu. Zejména co se týče objednávek a dodávek, faktory chybovosti ve výrobě a uvědomění si limitů daných materiálem. Mým cílem celého procesu v rámci diplomové práce je pochopit a vytvořit, co potřebuje firma HON a.s.: podrobněji co je možné v rámci technologií, co si žádá zákazník a jak probíhá celý proces ve firmě - od návrhu, přes konzultaci výroby, výrobu prototypu - který by se jednou mohl stát typově vyráběným produktem. Z tohoto popudu jsem se také věnovala průzkumu trhu s kancelářským nábytkem nejen na tuzemské scéně, ale zejména v zahraničí. Protože jsem chtěla mít co nejkompletnější pohled na firmu HON a.s., bylo třeba pochopit také jejich distribuci k zákazníkům. Ta je na tuzemské scéně zastoupena firmou Office Pro, která spravuje obchod s kancelářským nábytkem Hobis a Exner po celé republice. Tato firma má četná zastoupení ve všech větších městech a také má zastoupení skrze menší prodejce živnostníky. Abych pochopila i tuto část, spojila jsem se s prodejkyní firmy Office Pro a zrealizovaly jsme společně jednu a-typickou zakázku, která byla zhotovena prostřednictvím nejprve konstruktérského oddělení HON a.s. a poté výrobou. Dále následoval transport zboží od HON a.s. k obchodníkovi Office Pro na centrální sklad a odtud k poslednímu článku - k obchodníkovi, se kterým jsem dále spolupracovala já. Vyzkoušela jsem si tedy celý proces až po montáž u zákazníka, u které jsem byla také fyzicky přítomna. Při vývoji návrhu recepce jsem všechny dílčí procesy konzultovala s novým ředitelem firmy, Václavem Honem juniorem (Obr. 55) 66 67

35 Společnost HON a.s. Společnost HON a.s. je rodinná firma s téměř stoletou historií. Navazuje na rodinnou tradici firmy založené Janem Honem v roce Z původně malé stolařské dílny se firma HON v posledních dvaceti letech vyprofilovala jako přední ryze český výrobce kancelářského nábytku a interiérových doplňků se 200 zaměstnanci. Společnost HON a.s. má sídlo své firmy po celou dobu působení v severomoravském kraji. Pod hlavičkou firmy HON a.s., disponující výrobními závody ve Skřipově a v Opavě, je vyráběn kancelářský nábytek značek HOBIS a EXNER, vyrábí se zde také atypický nábytek a kuchyně, které se prodávají pod značkou HON-kuchyně. Druhým členem skupiny HON a.s. je v roce 2007 založená společnost HON-KOVO spol. s r.o., zabývající se výrobou kovových dílů a součástí nábytku značek HOBIS a EXNER, nabízí však i zakázkovou výrobu, vývojovou a konstrukční činnost dle přání zákazníka. Kvalita produktů skupiny HON oslovuje a uspokojuje zákazníky nejen v České republice, ale i v mnoha zemích Evropy. Největší objem výrobků proudí do Slovenské republiky, dále je sortiment značek HOBIS a EXNER s úspěchem prodáván v Maďarsku, Rakousku, Německu, Švédsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Bulharsku, i na Islandu, kde je využíván investory ze západních zemí Evropy (Hon a.s, 2016). Společnost HON a.s. dbá ve velké míře na kvalitu. Jde zejména o materiál, který používá při výrobě nábytku kvalitní konstrukci, ctění norem to vše vede firmu k stále se zvětšujícímu obratu jak na tuzemské tak zejména na zahraniční scéně. Firma svůj nábytek nechává také testovat ve zkušebnách a tím pádem je i držitelem certifikátů kvality. Na nábytek firmy HON a.s. je také poskytovaná 5 letá záruka(office Pro & HON a.s., 2014b). Obr. 54: Zakladatel firmy Václav Hon st. Obr. 55: Nový ředitel firmy Václav Hon junior

36 Hobis Řada kancelářského nábytku HOBIS vznikla v roce 1994 ve Skřípovském závodě. Tehdy HON a.s. zaměstnával 60 zaměstnanců. V té době HOBIS neměl úplně lehkou pozici na trhu. Trh byl zaplaven nábytkem ze zahraničí po otevření hranic a byly tu také jiné firmy, které měly předjednanou pozici třeba ve státní sféře. Nicméně díky tomu, že HON a.s. uměl držet kvalitu na vysoké úrovni za rozumné peníze, brzy se stal vyhledávanou značkou v oblasti kancelářského nábytku. Dnes jsou v nábytkové řadě HOBIS (Obr. 56) zastoupeny dvě sériové řady nábytku a to DRIVE a STRONG (Office Pro & HON a.s., 2014b). DRIVE je ekonomičtější řada nábytku, ale stále apeluje na požadavky zákazníků dané variabilitou a kvalitou. Tento nábytek má několik skříňkových modulů a to o výšce 185 cm, 111cm a 74 cm. Šířky skříní jsou 80 cm nebo 40 cm. Hloubka všech skříní je 40 cm včetně dvířek 42 cm. Materiál použitý na tuto řadu jsou laminované dřevotřískové desky tl. 18 mm a na pohledová záda HDF 3 mm. Korpus je olepen inter-hranou a dvířka jsou olepena hranou ABS-2. Řada Drive má celkem 45 kombinovatelných prvků. Obr. 56: Výrobky z kolekce HOBIS. STRONG je střední třída kancelářského nábytku. Tato řada dostala svůj název STRONG díky pevné a robustní konstrukci korpusů. Ty odpovídají normám ČSN EN , ČSN EN , ČSN EN 14749, ČSN EN a ČSN EN Řada STRONG má několik výšek skříňových modulů: výška 76,8 cm, 115,2 cm a 192 cm. Široké jsou 40 a 80 cm, hloubka skříní je 40 cm. Pro výrobu STRONGU bylo užito pro půdu a dno lamino o tl. 25 mm, které je z čelní strany ohraněno ABS-2. Boky jsou zhotoveny z DTD-L tl.18 mm a záda z HDF 8mm. U skříní STRONG je užito kování Blum, na které se vztahuje doživotní záruka. Navíc doménou STRONGU jsou vnitřní police z DTD-L 25 mm. Díky této tloušťce materiálu mají police nosnost až 80 kg. Tato nosnost je opatřena certifikátem státní zkušebny České republiky podle normy ČSN EN a ČSN Obě dvě řady skříní jsou dimenzovány podle šanonové výšky OH. V nabídkách obou řad je také možnost zavírání skříní pomocí roletového systému od firmy REHAU

37 Exner Exner je nábytková značka, která vznikla už v roce 1914, kdy byla založena jako truhlářství v Kutné Hoře. V roce 1922 na pozemcích z majetku Karla Schwarzenberga byly panem Václavem Exnerem položeny základy továrny na nábytek. Firma HON a.s. koupila značku a firmu Exner v roce Důvodem bylo, že bývalí majitelé firmy již neměli sílu nadále pokračovat v řízení firmy a proto se dohodli s firmou HON a.s. pro udržení tradice. V roce 2009 firma HON a.s. uzavírá provoz firmy Exner v Kutné hoře a stěhuje celou výrobu do Opavy. Exner zastupuje manažerskou řadu kancelářského nábytku (Obr. 57). Obsahuje v sobě několik řad EXPO+, ASSIST, EXACT a EXVIZIT(Office Pro & HON a.s., 2014a). Zajímavostí může být, že na návrhu kancelářské řady EXPO+ se podíle architekt Hynek Maňák. Kombinace přímočarých linií s moderním užitným komfortem pro náročné. Boční rámové konstrukce jako společný rys pracovních stolů i skříní EXPO+ zaručují optický soulad celkového vzezření prostoru. Obr. 57: Interiér zařízený z produktů značky Exner ASSIST má jednoduchou konstrukci a kloubí se s nadčasovou elegancí, která osloví administrativu stejně jako management. EXACT má širokou nabídku skříní a stolů, které tvoří pevný základ systému Exact. Úložné prostory řeší široká nabídka kontejnerů a skříňových modulů, které obsahují kromě standardních dveří také roletové systémy či posuvné dveře. Poslední řadou je řada EXVIZIT, což je kolekce výškově stavitelných stolů. Systém splňuje ergonomické požadavky a pouhým stiskem tlačítka se pracovní plocha tiše přesune do zvolené pozice. Ideální řešení pro rozmanité pracovní činnosti. Antikolizní systém zastaví pohyb stolu při kontaktu s překážkou

38 Obr. 58: Soupis firem z oblasti kancelářského nábytku Soupis firem z oblasti kancelářského nábytku Rešerše trhu V rámci své diplomové práce jsem se věnovala souhrnné rešerši, ve které jsem si prošla sortiment více než 40 firem působících na trhu s kancelářským nábytkem (Obr. 58). Důvodem bylo, abych pochopila trh a, také tendence kam moderní kancelářský nábytek směřuje. Vybrala jsem si z těchto firem 13, které mě ovlivnily nejvíce. Rešerši těchto firem naleznete v příloze číslo 1. Abstracta Švédsko Actiu Španělsko Ahrend Nizozemi Archiutti Itálie Assmann Německo Bisley Anglie Bulo Belgie Caimi brevetti Itálie Cascando Nizozemsko Citterio Itálie Denz Švýcarsko Dieffebi Itálie Elfa Švédsko Estel Itálie Fantoni Itálie Former Itálie Gallotti Radice Itálie Girsberger Švýcarsko Herman miller USA HON Česko Interluebke Německo IVM Itálie Las Itálie Lista office Švýcarsko Made design Itálie Martela finsko Modus Anglie Moormann Německo Mydvagroup Česko SA mobler Švédsko Schoebuch Německo String Švédsko System mobel Německo Teambywellis Švýcarsko Tecno Itálie Techo Česko Unifor Itálie Vistoe Německo Vitra Švýcarsko Yomei Německo

39 Materiály a technologie 4. V kapitole materiály a technologie budu popisovat pouze dostupné technologie firmy HON a.s. Ty jsou znázorněny v technologickém schématu lamino výroby a kovo výroby na obrázcích Obr. 59 a Obr

40 Výroba nábytku z aglomerovaných materiálů Obr. 60: Dřevotřísková deska (LDT nebo značená jako DTD-L) Dřevotřískové desky laminované (DTD-L) Dřevotřískové desky jsou vyrobeny z dřevních částic (třísky, hobliny, piliny). Jsou spojené organickými pojivy za pomocí tepla a tlaku. Dělíme je podle velikosti a tvaru použitých třísek, hustoty a typu pojiva (reaktoplastických pryskyřic). Základní surovinou pro výrobu těchto desek je dřevo z lesní probírky nebo průmyslový dřevěný odpad. Vyrábíme z nich desky jednovrstvé či vícevrstvé. Vícevrstvé desky mají jádro z hrubých dřevěných třísek krytých z obou stran deskami z jemnějších částic. Je důležité ctít symetrii, aby se deska neprohýbala. Podle způsobu povrchové úpravy se dřevotřískové desky dělí na: surové, dýhované a to buď jednou nebo oboustranně potažené okrasnou dýhou, polymerickou folií, anebo dekorativním papírem impregnovaným syntetickou pryskyřicí (laminát). Povrchová vrstva s laminátem způsobuje, že deska je odolná vůči krátkodobému působení vody, zvýšené teplotě a chemikáliím používaným v domácnosti. Povrch lamina je snadno omyvatelný a bez zápachu (Kula & Ternaux, 2012). Dřevotřískové desky (Obr. 60) mají menší odolnost vůči vodě nebo vodní páry, proto se musí surová deska chránit před vniknutím vlhkosti, aby nedošlo k jejímu nabobtnání. Zabráněním vniknutí vlhkosti se desky chrání pomocí hran a povrchovou úpravou zmíněnou výše. Díky novým technologiím se však LDT dají modifikovat za příměsí určitých chemických látek, aby lépe odolávaly vlhkosti. Jiné modifikace zase zvyšují požární odolnost (přidáním expandovaného vermikulitu) nebo pružnost desek ta se zvyšuje přidáním kaučuku či polyuretanu. Dřevotříska je dnes jeden z nejrozšířenějších materiálů pro výrobu nábytku. Na trhu je dnes několik významných výrobců dřevotřískových desek. Z českých výrobců je to Kronospan, ze zahraničních je to firma Egger, která je výhradním dodavatelem firmy HON a.s.. Důvodem je, že Egger zajišťuje vyšší stabilitu kvality dodávaných desek (Skupina EGGER 2015, 2015). Dalším výrobcem je např. německá firma Pfleiderer, která má vysokou kvalitu desek, ale je zde problém s dodávkami menších objemů. Desky v menším počtu kusů od všech výrobců je možné objednat od velkoprodejců s materiály pro nábytkáře. Takže se dají uspokojit potřeby zákazníka, který má zájem o atypickou výrobu v odlišném dekoru, než tom, který je standardně na skladě firmy. Rozměry DTD-L se stabilně dodávají v plotnách o rozměrech o standardní tloušťce 18 mm. Další tloušťky (mm) desek jsou: 8; 10; 12; 16; 18; 22; 25; 28; 32; 38. Sortiment firmy Egger Jelikož Egger je dvorním dodavatelem HONu a.s., představím podrobněji jeho kolekci dekorů a strukturních povrchových úprav. Dřevotřískové desky lamino Egger (hlavní aspekty). Jednoduché čištění a snadná údržba; Všechny základní materiály jsou vyráběny skupinou Egger, výroba pracovních desek proto není závislá na externích dodávkách komponentů; Kvalitní nosná deska odpovídá požadavkům podle normy EN 312 a emisní třídě E1. Základní fakta dekorová kolekce ZOOM : 273 kombinací dekorů a struktur v laminátech (2.800/ ,8 mm); 100 kombinací dekorů a struktur v EURODEKOR laminovaných dřevotřískových deskách, EGGER laminátech a EGGER Plastových hranách ABS skladem. Podrobnější popis kolekce Egger se nachází v příloze číslo

41 Schéma technologie lamino výroba Objednávka Nákup materiálu a naskladnění Konstrukce (imos+další programy) Rozformátování (na požadovaný rozměr) Velkoplošná formátovací horizontální pila CNC obrábění (vrtání, frézování atd.) Olepení dílce Dělení aglomerovaného materiálu se provádí technologickým opracováním řezáním, kde dochází k úběru materiálu. Vznikne tak obrobek určitého tvaru a velikosti odebíráním části materiálu ve formě třísek (Kula & Ternaux, 2012). Kompletování (naražení kolíků. závrtných matic, montáž výrobku u atypů apod. ) Balení (očištění dílců, zabalení) Sklad/Export (naskladnění několika prvků typové výroby a odvoz k zákazníkům) Obr. 59: Výrobní schéma lamino. V rámci technologického parku má firma HON a.s. k dispozici zařízení od firmy Holzma typ HPL 11 profiline (Obr. 61). K tomuto typu stroje jsou ze skladu velkoplošných materiálu přiváženy obchodní formáty desek z aglomerovaných materiálů. Materiály se na pilu nakládají ručně, anebo pomocí nakladače, nařezané dílce. Jsou olepeny identifikačním štítkem se všemi výrobními informacemi a s čísly programů pro další technologické operace. Potom, co jsou dílce nařezány, jsou vyňaty z pily a přesunuty buď na olepovací centrum, anebo do CNC obráběcího stroje (Krontorád, 2015). Samotná dělící pila musí být vybavena dostatečně přesným systémem zabezpečujícím dělení s přesností absolutních mír a také dodržení kolmosti dílců. Pila na (Obr. 61) je určena k rovinnému (k pravoúhlému řezáni). Vzhledem k tomu, že v sortimentu firmy HON a.s. se nachází také tvarově obráběné stolové desky, vlastní firma další stroj pro požadavky obrábění tvarových desek. Tento stroj je umístěn ve výrobním závodě Skřípov a jde o specializované CNC obráběcí centrum ( nesting ), který dílec obrobí do požadované podoby tvarové dílce a zároveň jej také navrtá a olepí hranu (Krontorád, 2015). Obr. 61: a, b, c: Velkoplošná formátovací pila

42 Obr. 62: a) Detail hlavy stroje, b) CNC stroj. CNC stroje v technologickém procesu obrábění dřevotřískových desek z aglomerovaných materiálů. CNC je zkratkou anglického Computer Numerical Control, která se používá i u nás ve spojení s obráběcím strojem lze používat ekvivalent počítačem řízený obráběcí stroj, tedy obráběcí stroje využívající počítač CNC řídicí systém k tomu, aby dokázaly obrábět výrobek dle předem připravených technologických NC programů. V průmyslové výrobě nábytku jsou nezbytné. Díky CNC zařízení lze obrábět velké množství dílců za krátký čas. Zařízení se skládá z hlavy, kterou můžete vidět na Obr. 62a. V této hlavě jsou ukryty nástroje pro obrábění. Podle typů směru, jakými je hlava schopna dílec obrábět, značíme CNC stroje počty os, v kolika může dílec obrobit. Za pomocí nástrojů v hlavě stroje je možné na jednom dílci provést všechny operace, jako je navrtání, frézování (drážkování atd.). CNC systémy fungují, jak bylo zmiňováno v úvodu, na programech, které se vygenerují na oddělení konstrukce a poté se Obr. 63: a, b: CNC stroj. nahrají do serveru stroje na dílně. Každý dílec se tak obrobí podle přesně daných požadavků, které se dají vyčíst z identifikačních štítků. Zásadní pro přesnost obrobení jsou nulové body. Obrobek se umístí do počátku souřadnic, tedy do nulového bodu. Nulový bod obrobku je počátek, od kterého vychází všechny souřadnice NC programu. Z nulového bodu tedy vycházejí všechny operace, které stoj vykoná dle NC programu. Jedná se o najetí počátku souřadnic obrobku po jeho ustavení na stůl a zapsání posunutí do tabulky nulových bodů (strojnet, 2015). Nastavení délek a průměrů nástrojů do tabulky nástrojů je druhý základní úkon. Správné nastavení průměru nástroje je předpokladem pro správnou funkci nástroje. Tato funkce zkráceně řečeno umožňuje obrábět požadovaný tvar různým průměrem/rádiusem nástroje dle stejného programu. Tedy hrubovat i dokončovat pomocí jedné dráhy rozdílným nástrojem. Firma HON a.s. má ve výrobním závodě v Opavě dva CNC stroje na obrábění dílců nábytkové výroby. Stroj na Obr. 62 slouží pro obrábění dílců většího rozměru a stroj na Obr. 63 slouží k obrábění výrobků do limitního rozměrového omezení. Obrábí se zde čela zásuvek a dvířka

43 Obr. 64: Sklad hran. ABS_hrana a interhrana pro dokončení hran dřevotřískových desek Dřevotřískové laminované desky se standardně olepují dvěma typy hran, aby se zabránilo vniknutí vlhkosti do materiálu a úniku VOC látek z desky. Jde zde o formaldehyd, který by se mohl uvolňovat z nábytku a ten má nepříznivý vliv na člověka. ABS-hrana ABS je kopolymer, který vzniká současnou polymerizací akrylonitrilu, butadienu a styrenu. Jde o amorfní termoplast. Je odolný i vůči vysokým teplotám (nad 100 C) a vůči chemickým látkám. Jeho výroba a zpracování jsou poměrně jednoduché (vstřikování, vytlačování a tváření za tepla). Dobře se lepí a svařuje. Důvod, proč je materiál používán na hrany kancelářského nábytku, je, že jde o kompromis mezi pevností, cenou a vzhledem. ABS bývá většinou neprůhledný materiál, ale v poslední době byly vyvinuty i transparentní typy (Kula & Ternaux, 2012). Výrobci laminovaných dřevotřískový desek většinou dodávají i své ABS hrany (Obr. 64). Tímto způsobem to má i firma Egger, která dodává ke svým zhruba 100 dekorům tyto hrany v tl. 0,4 mm; 0,8 mm; 2 mm. Dalšími výrobci jsou třeba Hranipex, která se zabývá pouze výrobou hran a má o poznání širší nabídku tlouštěk hran. Oproti Eggeru má i tloušťku hrany 1 mm. Interhrana - papírová (lamino) hrana Tento typ hran je dnes již téměř vytlačen ABS hranami. Nicméně stále nachází své použití na nepohledových stranách nábytku, kde je potřeba pouze uzavřít DTD_L. Důvodem pro využití je nízká cena tohoto typu hrany. V standardním provedení se vyrábí s již s připraveným nánosem lepidla, které se aktivuje teplem, nebo bez lepidla. Ve výrobě kancelářského nábytku se používá pro vnitřní hrany zásuvek, olepení zadních stran dílců, které nejsou vidět, anebo v případě, že je velký tlak na finální cenu výrobku. Potom je možné použít Interhranu i na jiné části. Standardní je tloušťka 0,5 mm. Na Obr. 65 je možné vidět olepovací stroj od firmy Homag v procesu olepování dílců. Obr. 65: a, b, c, d: olepování v procesu

44 Výroba nábytku z kovu Výroba oceli Obrábění kovu za pomocí laseru Surové železo se v kyslíkovém konvertoru dmýcháním kyslíku na hladinu zpracovává, spalují se doprovodné, resp. škodlivé prvky včetně uhlíku na určité dané chemické složení oceli. Oceli jsou technické slitiny železa s uhlíkem a dalšími prvky, kde obsah uhlíku je nižší než 2,14 % (Michael F. Ashby, 2005) Dělení ocelí: podle chemického složení nelegované legované podle způsobu výroby tvářené lité podle použití konstrukční nástrojové Pro výrobu nábytku se nakupují polotovary (Obr. 67) ze slévárenské výroby ve formě plechů, jeklu, trubek, tyčí a různých jiných tvarových profilů. Řezání laserem se řadí mezí technologie dělení materiálů, kde dochází k úběru materiálu. Řezání laserem patří mezi nejmodernější metody zpracování kovu. Je založeno na rozkladu a odstranění obráběného materiálu tepelným působením soustředěného paprsku koherentního světla (Kula & Ternaux, 2012). Využití obrábění materiálu za pomocí laseru má jedinečné výsledky zpracování co se týče přesnosti obrobení finálního výrobku. Také zde hrají roli faktory, jako jsou čas a to, že tato technologie nevyžaduje následující náročné úpravy materiálu jako je nějaký způsob komplikovaného broušení a podobně. Nicméně i zde je potřeba si uvědomit, že obrábění pomocí laseru se hodí do výrobny, kde se dělají různé typy výrobků po malých sériích. Pokud by se jednalo o velkosériovou výrobu, bylo by ekonomičtější užití nějakého jiného typu obránění, např. výsekové formy. V HON Kovo s.r.o. mají dva typy laseru pro obrábění tvarových dílců z oceli jako jsou jekly, tyče, trubky a další. Stroj ADIGE LT - 120, zdroj ROFIN SINAR 2000 W, můžete vidět na Obr. 68 (HON Kovo s.r.o., 2016). V zakrytovaném posuvníku stroje se uchycuje polotovar, který pokračuje na další zpracování do kabiny, jejíž detail je viditelný na Obr. 69. V této kabině je hlava laseru na pohyblivé hlavě a systém uchycení polotovaru může rotovat s obrobkem do několika směrů, což umožňuje obrobek opracovat laserem ze všech stran. Tato technologie je vhodná třeba pro výrobu stolových podnoží. Hotový výpalek vypadne ze stroje a poté přejde k dalšímu zpracování. Obr. 67: Polotovary pro kovovýrobu Firma HON-kovo má k dispozici také druhý typ laseru a tím ADIGE ADILAS (zdroj ROFIN SINAR 2500W), kde se jedná o plošný laser, který vypaluje výpalky z plechu. Ty se následně upravují v dalších operacích, jako je ohýbání atd

45 Schéma technologie kovovýroba ADIGE LT - 120, zdroj ROFIN SINAR 2000 W Profily kruhový D min. 12 mm / max. 120 mm Objednávka čtvercový - min. 12 mm / max. 100 mm (strana) obdélníkový a D profil které se vejdou do kružnice opsané průměrem 140 mm, s min. délkou strany 10 mm a max. délkou strany 120 mm a max. rozdílem v délkách stran 100 mm Nákup materiálu a naskladnění (pásovina, jekly, plechy atd.) Konstrukce (CAD+další programy) Řezný výkon konstrukční ocel - tl. max. 7 mm nerezová ocel - tl. max. 3 mm Minimální programovatelná míra - 0,01 mm, maximální výrobní odchylka - ± 0,1 mm Rozformátování/ leaser Ohýbání (dle požadavku) Sváření (dle požadavku) Obr. 68: Stroj ADIGE LT Určeno k vyřezání libovolné geometrie do dutých profilů. Slučuje několik výrobních postupů do jednoho. Technologie vhodná pro výrobu tvarově složitých výrobků. Také rychlé, přesné a čisté dělení materiálu. Vysoká kvalita řezných hran - nepotřebuje další opracování. Umožňuje popisování materiálu - marking. Vhodná technologie pro kusovou i sériovou výrobu. Flexibilní pro provádění změn na výrobku. Přináší možnost skvělých konstrukčních řešení a to zejména spojů. Nejmenší programovatelná míra 0,01 mm, maximální výrobní odchylka + / - 0,1 mm ADIGE ADILAS, zdroj ROFIN SINAR 2500W Otryskání hran a odmaštění dílce Prášková lakovna (komaxit) Balení (očištění dílců, zabalení) Sklad/Export (naskladnění několika prvků typové výroby a odvoz k zákazníkům) Obr. 66: Schéma kovovýroby. Obr. 69: Detail funkčního laseru v kabině. Řezný výkon konstrukční ocel - tl. max. 15 mm nerezová ocel - tl. max. 6 mm max. rozměr plechu x 3000 mm Minimální programovatelná míra - 0,01 mm, maximální výrobní odchylka - ± 0,1 mm Řezání tvarových výpalků z plechu. Technologie vhodná pro výrobu tvarově složitých výrobků z plechu. Slučuje několik výrobních postupů do jednoho. Vysoká kvalita řezných hran - nepotřebuje další opracování. Technologie umožňuje kusovou i sériovou výrobu. Umožňuje popisování materiálu - marking. Možno vyřezat jakýkoliv tvar včetně křivek. Rychlé zhotovení velkého množství dílců, zároveň flexibilní pro provádění změn na výrobku. Široké využití pro výrobu libovolných plechových výrobků. Nejmenší programovatelná míra 0,01 mm, maximální výrobní odchylka + / - 0,1 mm Informace jsou převzaty z ze sekce výrobní technologie (HON KOVO s.r.o., 2016)

46 Ohýbání kovů Operace ohýbání je elegantní a ekonomické řešení objemového tváření materiálů bez použití spojů. V tomto případě u ohýbání kovů mluvíme zejména o procesu ohýbání za studena. Samotná operace ohýbání se popisuje takto: jde o proces tváření, při kterém je plochý materiál trvale deformován do příslušného úhlu ohybu s menším nebo větším zaoblením hran. Provádí se v ohýbacím lisu viz (Obr. 70) a výsledný obrobek se nazývá ohybek (Obr. 71) (Kula & Ternaux, 2012). Důležitým uvědoměním je, že ohýbačka může ohnout jen plochy, ke kterým má přístup. Proto je důležité pořadí operací. Při ohýbání je materiál na vnitřní straně ohybu namáhaný tlakem a na vnější straně ohybu je namáhaný na tah (Ashby & Johnson, 2002). Ohýbání ve firmě HON Kovo s.r.o. se provádí za pomocí hydraulického lisu. Ohýbaný plech se upne mezi horní lištu (raznici) a spodní lištu (matrici). Ty mohou mít různý tvar dle požadavků. Časté jsou profily ve tvaru písmene U a V. Délka ohybů je dána rozměry stroje a nikdy nelze vytvořit dokonale ostré hrany. Pro vnitřní zakřivení (Ri) prakticky platí, že e < Ri < 3, kde e = tloušťka ohýbaného plechu. Zvládnutí plasticity materiálu se potýká s některými problémy v momentě, kdy pominou vnější síly na deformované těleso, ohybek se částečně vrátí do původního stavu. Dojde k takzvanému odpružení, Tento fakt se proto zohledňuje při zohybu ocelového plechu kdy se počítá s odpružením asi 3. Běžně se používají dvě techniky ohýbání, jednak prosté, kde jde o jednoduchý ohyb a bere se v potaz odpružení, to znamená, že matice i raznice mají fyzicky o něco větší úhly. Další způsob je ohýbání kladivem. Která v praxi znamená, že se použije mechanická síla a ta v místě ohybu způsobí plastickou deformaci a tím se částečně v místě ohybu zmenší tloušťka plechu (Kula & Ternaux, 2012). Přesnější popis stroje lze dohledat v diplomové práci s názvem Vývoj kovového kancelářského nábytku s uplatněním moderní technologie obrábění od Ing. Neugebauera (Neugebauer, 2011) a práci Ing. Novotného s názvem Vývoj kovového kancelářského nábytku s využitím CNC technologií (Novotný, 2011). SAFAN E- BRAKE L 3060 mm / 1000 kn / Y max. 290 mm Přesné ohýbání výrobků z plechu. Přesnost úhlu + / - 0,1 mm. Libovolné úhly ohybu. Délky ohybů až do mm. Lisovací síla až 100 t. Dělené nástroje. Obr. 70: Ohýbací lis SAFAN E- BRAKE. Obr. 71: Ohybek

47 Svařování Svařování je jednou z nejrozšířenějších metod spojování kovů. Ke spojení dochází tak, že dojde k dodání určitého množství energie do místa styku dílců a vznikne nerozebíratelný spoj. Přesněji k tomu dojde tak, že spojíme k sobě dva kovové dílce za pomocí vysoké teploty. Díky vysoké teplotě se stanou daná místa kapalná, anebo plastická a v místě styku tak dojde ke smísení materiálu a vznikne nerozebíratelný spoj. Ve výrobě nábytku se užívají dva typy svařování - plamenem (autogenem), anebo obloukové svařování. Svařování plamenem Při svařování plamenem se materiál roztaví za pomocí plyno-kyslíkového plamene o teplotě kolem C a svařovacím drátem se svaří. Přídavný plyn v této variantě je acetylen (Trávník, 2004). Svařování elektrickým obloukem. Tento typ svařovaní je založen na principu elektrického oblouku. Ten vznikne mezi svářecí elektrodou a svařovanými dílci. To vede ke zvýšení teploty v rozmezí od C po C dle Trávníka (2004) C. Tím dojde k lokálnímu roztavení kovu takzvané elektrody a ve svařovaném místě dojde ke vzniku svarové housenky v podobě dlouhodobého svaru. Obloukové sváření je poměrně rychlý a levný způsob tepelného spojování (Kula & Ternaux, 2012). Nicméně celý tento typ svařování se provádí ručně, jak můžeme vidět na obr. 72 a, b. Proto je kvalita svaru odvislá zejména od kvality práce svářeče. To je i důvod, proč si kvalitních svářečů firmy velmi cenní a tento typ práce má nadstandartní platové ohodnocení. Pracovník však musí být vybaven kvalitními pracovními ochrannými pomůckami neb se jedná o práci fyzicky i zdravotně náročnou (Obr. 72). Z důvodu potřeby svařování rozlišných dílců existují různé typy svaru například: V svar, Y svar, U svar, lemový svar, koutový svar, kosý, bodový svar (ten je často používán při svařování nábytkových dílců), I svar a další různé typy svarů (Pernica, 2001). Z praxe u firmy HON Kovo s.r.o. jsem se dozvěděla, že záleží na mnoha faktorech na schopnostech pracovníka, na svařovaném materiálu (to znamená druhu oceli), tloušťce svařovaného materiálu a podobně. Vzniká zde také spousta problémů, jako je propálení materiálu nebo neestetické vypoukliny na lícové straně svaru. Proto bychom měli pro svařování vybírat taková místa, která nejsou viditelná na první pohled a jsou ve skrytých částech k-ce. V opačném případě je lepší použít technologii ohýbání. Obr. 72: a, b: Pracovník svařující dílec 92 93

48 Povrchová úprava kovových výrobků Povrchová úprava povrchu se užívá z několika důvodů. Jeden z nich je estetický zásadnější je ochránění materiálu před vlastnostmi korozního prostředí a proto se kovy povrchově dokončují (Křenková, 2006). Po tom co se dokončí všechny technologické operace předcházející úpravě povrchu za pomocí Eloxování, je potřeba povrch kovového výrobku náležitě připravit. Jde o technologické operace, které se nazývají 3 P. Patří sem technologické operace jako broušení, kartáčování, začištění hran a jejich zaoblení, aby nedošlo k poranění pracovníků nebo uživatelů od ostré plochy dílce. Další a zásadní operace patřící do těchto technologických operací je odmaštění a očištění povrchu. K odmaštění dochází za pomocí stříkání nebo namáčení v tekutinách s odmašťujícím účinkem (Trávník, 2004). Obr. 73: Stroj Kovo Staněk Společnost HON Kovo s.r.o. využívá technologii tryskání ve stroji KOVO STANĚK TZ (parametry max. průměr rotujícího závěsu 1100 mm, max. délka závěsu 2100 mm). Jde o zařízení pro tryskání ocelových, litinových nebo nerezových odlitků, výkovků, svařenců a tepelně zpracovaných ocelových dílů, k odstraňování rzi, k odjehlování, zpevňování povrchu atd. Použitý princip tryskání: vrhání kovového tryskacího materiálu na tryskané obrobky. Otryskávané díly jsou zavěšeny jednotlivě nebo tzv. do stromečku. Během tryskání se hák s díly v kabině otáčí a zároveň posunuje tam a zpět před turbínami, což zajišťuje rovnoměrné otryskání materiálu. Zařízení je určeno pro tryskání ocelovým nebo nerezovým granulátem (kuličky). Tryskání patří k nejúčinnějším metodám předúpravy výrobků před práškovým lakováním (Obr. 73). Zařízení nesmí být použito pro tryskání výrobků z hliníku, hořčíku a jejich sloučenin a/nebo jiných materiálů, jejichž prach je hořlavý nebo výbušný (HON KOVO s.r.o., 2016). Finální úprava povrchu probíhá pomocí práškového lakování. Prášková barva je nanášena ručním stříkáním elektrostatickou, nebo elektrokinetickou pistolí, což umožňuje velice kvalitní stříkání výrobků rozdílných rozměrů. Maximální rozměry výrobků, které je možné povrchově dokončit v kovovýrobě: d 2500 / v 1500 / š 500 mm (Obr. 74). Při konstrukci výrobku je nutné dbát na to, aby bylo za co obrobek přichytit do lakovací linky. Z toho důvodu je třeba pamatovat na konstrukční otvory třeba jen pro lakování nebo vypálit plech s úchytem pro lakování (viz Obr. 75), který se později odstraní odlomením. Obr. 74: a, b: Lakovna Obr. 75: Úchyt pro lakování dílce 94 95

49 Než jsem přešla k samotnému procesu návrhu, bylo potřeba si definovat několik bodů: Co je to design? Jak vypadá dobrý design? Přínos designu pro praxi a jak design aplikovat do výrobního procesu. Tyto otázky jsem si zodpověděla v následujících dvou podkapitolách, které předcházejí prezentaci vlastního návrhu a které jsou, s ohledem pochopení designu, také součástí výsledků práce designéra. Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nic nemůžete odebrat. Antonio de Saint-Exupéry 5. Vlastní návrh 96 97

50 Dobrý design je inovativní. Dobrý design je užitečný. Dobrý design je estetický. Dobrý design pomáhá produkt pochopit. Dobrý design není rušivý. Dobrý design je upřímný. Dobrý design dlouho vydrží. Dobrý design je konzistentní do posledního detailu. Dobrý design je ohleduplný k životnímu prostředí. Dobrý design je tak minimální, jak je to možné. 10 pravidel dobrého designu podle Dietra Ramse Design a osobnost designéra Co je to design? Dle různých zdrojů je jasné, že design jako takový není snadné definovat. Z hlediska jazykového je v německém pojetí význam slova design přímo spojen s významem: vytvoření a převedení do podoby objektové formy. Zatímco v anglickém pojetí znamená termín design víceméně - myšlenkový plán - ten směřuje k vytvoření objektu, akce, anebo projektu není vázán na reálný objekt. Samotné slovo design pochází z latinského slova designare, jehož význam se definuje jako popsat či vyznačit (Erlhoff & Marshall, 2008). Hlavním bodem v historii designu jako vědní disciplíny bylo vyhrazení samotného obsahu slova design, jenž mohl být popisem pro velké množství lidských aktivit směrem ke svému stávajícímu statusu kde našel definici jako odborná disciplína s jasným rámcem pro využití v praxi. Není překvapením, že prvním, kdo se věnoval s plným nasazením právě tomuto oboru v akademické sféře, byl Leonardo da Vinci. V čase, kdy koncept designu byl implicitně spojen s obojím - jak s uměleckou tvorbou tak konstrukcí objektů a prostorů - šlo z historického hlediska o první vyhranění osobnosti designera jako odborné osoby. V průběhu různých období se pojetí designérské činnosti pohybovalo na miskách vah od uměleckého a řemeslného pojetí do průmyslového pojetí, které se dá masově rozšířit mezi lidi. Zajímavé je, že myšlenku dnešního (pojetí tedy dobrý a kvalitní svět pro všechny = kvalitní design), rozšiřovali jak socialisticky smýšlející hnutí, tak i na druhé straně vlna nového kapitalismu. Design se začal rozšiřovat do mnoha uměleckých oborů: fotografie, užitného designu, grafického designu, informačního designu, módy a mnoha dalších. Jde o dobu kolem umělecké školy Bauhaus. Další velký zlom způsobil Raymond Loewy, který rozšířil design jako významný nástroj na poli marketingu produktů. V té době začalo vznikat pojetí brandingu (budování značky), jak jej známe dnes. Loewy spolupracoval třeba s Coca-colou a design byl marketingový nástroj. Design se tedy propojil od výrobku k designu, vystupování firmy a budování identity. Ve všech těchto pojetích designu šlo o to, aby co nejlépe uspokojil své uživatele jak funkcí, tak i atraktivní vizáží. Tento pohled na věc byl naprosto jedinečný, protože odstartoval nové pojetí designu, jak jej známe dnes. Design se stal široce multidisciplinárním oborem, kde jde o porozumění komplexu, jak optimalizovat psychologické, sociální, kulturní, ergonomické a další aspekty, kde dochází k interakci s lidmi a designem světa (Erlhoff & Marshall, 2008). Dnes se design rozšiřuje do čím dál tím více multidisciplinárních oborů. Osobnost designéra by měla mít ponětí o ekonomice, vědě, kultuře, estetice, technickému vývoji a přitom stále respektovat lidský aspekt. Volit řešení ohleduplné k životnímu prostředí a nacházet řešení mezi přijatelným kompromisem a uspokojením potřeby. Od 70. let se také více apeluje právě na výzkum jako první část designového procesu. Pro vytvoření dobrého produktu vede dlouhý proces, kde se prolínají různé aspekty. Jde o náročný proces, který vyžaduje spolupráci (Collaborative design). Proto vzniká množství spolupracujících týmů, které v sobě mají obsaženy různé multidisciplinární osobnosti odborníků. Osobnost designéra nemůže znát všechno, ale je potřeba, aby viděl tolik, aby mohl do svého návrhu promítnout mnohonásobnou perspektivu pohledu na věc a pohled za čtverec mimo rámec samotného projektu. Zde se skrývá jedna z hlavních přidaných hodnot osobnosti designéra (Hanek & Bredlerová, 2013)

51 Aplikace designu do výrobního prostředí Jedna z prvních pokládaných otázek bylo, jak vlastně jednat s firmou a jak uvést design do praxe. Nejprve bylo třeba si položit otázku: Je design potřeba a proč vlastně design? Co je to ten design? A proč by měly firmy investovat do designu? Podle knihy Proč design (Hanek & Bredlerová, 2013) je design popsán takto: Design je hodnota. Kvalitní vizuální řešení prezentace firmy/organizace spoluvytváří budování značky a výrazně zvyšuje její hodnotu. Design je investice. Pro začínající firmu může výrazný design produktu nebo jednotný vizuální styl znamenat marketingový tah, nebo být přímo součástí plánu na dohnání existující konkurence. Pro firmu/ organizaci s delší tradicí, která hledá nové pojetí své strategie, nebo rozšiřuje stávající nabídku, může znamenat strategický posun podniku směrem ke konkurenceschopnosti a udržitelnosti. Z toho plyne, že design je marketingový nástroj vedoucí k prosperitě firmy. Podle studie Design British Council vzešlo, že 1 libra investovaná do designu přinese firmě zpět minimálně 20 liber (Hanek, 2013). Je potřeba si uvědomit, že design není ve svém pojetí pouze o estetické stránce, tedy o vzhledu, ale měl by v sobě skloubit vzhled, funkci a zaujetí cílové skupiny a celou řadu dalších faktorů. Jeden ze základních faktorů, o kterých bychom se měli zmínit, je, že to, co prodává, jsou emoce. Ztotožnění se uživatele s produktem. V časopise Made in CZ, uvedli, že při průzkumu veřejného mínění u podnikatelů, co pro ně znamená design. Dostali podnikatelé na výběr z možností: inovace, hodnota, emoce, jedinečnost, profesionalita, kreativita. Z těchto možností si více jak 80 % zvolilo právě emoce (Hanek, 2014). Proto designér, aby vznikl úspěšný produkt, by se měl nejprve zaměřit na pochopení a požadavky zadavatelů (Obr. 76), ale hlavně koncových uživatelů a navázat s nimi dialog za přítomnosti empatie (Vojtěch, 2014). Co je to empatie? V psychologii je empatie definovaná jako: Schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby, jde o součást emoční inteligence. Jedná se o umění dovedně zacházet s emocemi, vciťovat se do druhých osob, emocionální ztotožnění se s jejich viděním, cítěním, chápáním, schopnost číst i neslovní projevy druhého, chápat, o co usilujeme, čemu se chceme vyhnout, co pečlivě skrývá. Empatie souvisí se schopností naslouchat a s neverbální komunikací. Dev Patniak, zakladatel konzultantské firmy Jump Associates, která pomáhá firmám s inovacemi na poli designu, uvedl v jednom ze svých článků na portálu design mind, že klíčovým slovem není inovace, ale empatie. Podle něj je právě empatie faktor, který pomáhá propojit sebe, své stávající a potencionální klienty do jedné skupiny jako členy jednoho kmene. Jedna ze základních myšlenek Deva Patnaika je: Začněte myslet jako Vaši zákazníci a budete více spoléhat na vlastní intuici. Budete předvídat, co lidé skutečně chtějí a hledají. Efekt bude opravdu silný. Empatie je klíčová pro pochopení jednání, tužeb a potřeb těch, pro které výrobek navrhujeme. Jedná se potom o uživatelsky orientovaný design, kde nejde jen o produkt jako takový, ale o celé spektrum dalších služeb, kterými firma disponuje (Hanek, 2014). Zákaznicky orientovaná firma je jedna z klíčových aspektů, se kterými dnes pracují více či méně téměř všechny subjekty z oblasti služeb. Tento směr se postupně dostává do popředí i u firem, které jsou výrobně orientované. Lze zde mluvit o uvědomění a dobrých příkladech, kde silnou pozici na trhu získávají právě firmy, které prvotně cílí na spotřebitele. Z pozorování chování uživatelů plyne, že pokud lidé firmu opravdu milují a ztotožňují se s ní, jsou ochotni u nich utratit mnohem více peněz než u konkurence a to i přes to, že jsou jejich výrobky třeba až o třetinu dražší než konkurenční. Dobrým příkladem může být třeba společnost Apple, která má prozákaznický orientovaný přistup (Hřebecký, 2014). Dalším příkladem z nábytkářských podniků může být Vitra, anebo třeba z kancelářského sektoru firmy jako Hermann Miller a Martela. Obr. 76: Schéma designového procesu

52 Myšlenkový postup Na začátku spolupráce s firmou HON a.s. nebylo vůbec jasné, jakým směrem se budu ubírat a jaký typologický produkt nakonec vznikne. V průběhu jednání s firmou a v rámci zpracování rešerší, navštěvováním odborných seminářů získávání zkušeností z vlastní praxe a během velmi přínosných konzultací s Václavem Honem ml. se směr, kterým se vydám postupem času tříbil. První moje idea byla vytvořenit závěsný modulární systém na stěnu, ve smyslu systému 606 Universal shelving od firmy Vistoe dle návrhu Dietra Ramse, ale po konzultaci s firmou a se zákazníky jsem pochopila, že to prozatím není správný směr, kam se vydat, pokud chci vytvořit produkt, který by se mohl dostat do výroby. Z toho důvodu jsem se vydala prostřednictvím dialogů lidmi z oboru i mimo obor, s lidmi pracujícími v kancelářích, novým nepopsaným směrem, jehož cíl nebyl pevně stanoven (viz myšlenková mapa na Obr. 77 podrobně si ji lze prohlédnout v příloze číslo 3). V rámci rešerší mi došlo, že v sektoru kancelářského sortimentu je všeobecně nedostatek doplňkového sortimentu, který bylo možné pořídit za rozumné ceny a přitom by splňoval i estetické požadavky. Proto jsem si nechala co nejvíce přiblížit pohled na věc od majitele firmy Václava Hona st. Ten mi vysvětlil, že to, co se prodává, jsou: skříně, stůl, box na kolečkách. Jde o sortiment, který se srovnává ve výběrových řízeních u malých a středních podniků. Jde o srotiment, kde je rozhodující cena a z toho důvodu je u tohoto druhu sortimentu téměř nulová marže. Z celé diskuze vyplynulo, že musí jít o něco jako nějaký doplňkový sortiment. Zde je třeba brát v potaz, že nesmí jít o produkt, který se vyrábí tzv. na sklad. Od roku 2008 díky světové krizi většina výrobních podniků změnila strategii a přestalo se vyrábět na sklad. Začala jsem tedy specifikovat, co je to doplňkový sortiment v kancelářském nábytku. Zjistila jsem, že sem patří šatní skříně, různé skříně na osobní věci, kuchyňky, recepce, věšáky, zrcadla, akustické panely, nástěnky a jiné další vybavení kanceláří. Ostatně, jak je známo, z těchto aktivit těží nejedna nábytkářská firma. Jako příklad uvedu třeba Ikea, kde prodej doplňkového sortimentu dělá 80 % obratu firmy. Protože jsem v rámci svého návrhu chtěla splnit co nejvíce kritérií, vytvořila jsem specifickou množinovou faktorovou mapu viz Obr. 78 Obr. 77: Rozsah myšlenkové mapy, kterou jsem tvořila průběžně v rámci procesu. Jednotlivé podstatné výňatky jsou rozebrány dál. Tato mapa slouží pouze k prokázání rozsahu myšlenkových pochodů, které stály za rozhodnutím pro téma doplňkového sortimentu

53 Množinová faktorová mapa Ekonomický faktor (cena výrobku, save our money) Estetika (moderní a nadčasový vzhled produktu) Snadno dostupný materiál (neaplikovat do výrobku atypický materiál ve vstupní surovině) Modularita (možnost rozšiřování výrobní řady) Široko - spektrální využití (možnost využití produktu na více místech) Jednoduché konstrukční řešení (možnost využití stávajících technologických možností firmy a uzpůsobení řešení tak, aby vznikala minimální chybovost ) Personifikace (snadná obměna vzhledu výrobku) Zařazení do některé ze stávajícíh kolekcí firmy (požadavek na to ať produkt je funknčí se zbytkem kolekce) Jednoduchá montáž/možnost balení a transport Variabilita (možnost snadné změny barevnosti a rozměru, splnění kritéria zákazníka, ale jen do určitých hranic) Obr. 78: Ukázka faktorů se, kterými jsem se potýkala a chtěla jsem je promítnout nějakým způsobem do návrhů. V rámci tohoto období také vznikalo mnoho návrhu skic na různý doplňkový sortiment

54 Návrh konferenčních stolků do lobby kanceláří, byla jedna z cest, kterou jsem se chtěla ubírat. Stávající doplňkové stoly, které jsou v nabídce firmy HON a.s., totiž ne zcela odpovídají estetickému trendu a nové typologii pracovišť. Stolek na Obr. 79 dole v detailu byl vytvářen s tím, že by měl být v lobby kanceláře a je na něm umístěn držák na propagační materiály firmy nebo časopisy třeba v čekárně u lékaře atd. Nicméně u těchto návrhů jsme zjistili, že by bylo velmi komplikované takto ohnout plech a produkt by byl ve výsledku velmi těžký a drahý. Obr. 80 zobrazuje návrh prezentační tabule a nástěnky zhotovené z kovu, takže se na ni dá psát, ale také pomocí magnetu zachycovat různé programy firmy a procesy ve firmě, které mají být dostupné zákazníkům. Dole pod psací částí jsou naznačeny šteláře, do kterých by bylo možné odkládat dokumenty pro jednotlivá oddělení. Dejme tomu, že jde o kancelář, kde se mezi jednotlivými odděleními potřebují předat dokumenty. Proto se umístí do těchto přihrádek a druhý zaměstnanec je může převzít. Tento návrh zůstal ve fázi konceptu s možnosti pozdějšího dopracování. Obr. 80: a, b: Návrh tabule a štelářů. Legenda pro výběr návrhu zamítnutý návrh vybraný návrh Obr. 79: a, b: Návrh stolků do kanceláře a stolek do lobby firmy

55 Jelikož jsem v rámci svého navrhování pociťovala zejména nedostatek doplňků, jako jsou stolky a věšáky navrhovala jsem je velmi často (viz Obr. 81.) Věšáky do kanceláře jsou vůbec problematická oblast. Je těžké u tohoto produktu skloubit cenu, vzhled a funkčnost. V rámci celé práce vzniklo zhruba 55 návrhů na to, jaký způsobem by bylo možné řešit věšáky a zrcadla do kanceláří, anebo věšáky v kombinaci s tabulí, nástěnkou nebo v kombinaci se štelářemi. Doufám, že věšáky a konferenční stolky spolu s dalšími doplňky se mi podaří dopracovat v rámci další spolupráce s firmou. Obr. 81: a, b: Návrhy věšáků a stolků. Obr. 82: a, b: Návrh recepce s výměnnými segmenty. Recepce s výměnnými segmenty. Obr. 82 ukazuje návrh recepcí, které mají možnost být velmi snadno personifikovatelné a mohou se přizpůsobit zákazníkovi, potažmo architektovi, který potřebuje vybavit lobby. Navíc jde o použití materiálů a technologií, kterými firma HON a.s. disponuje, takže by neměl být problém s výrobou a ani s cenou. Po poradě s vedením firmy a mým vedoucím diplomové práce jsme se rozhodli, že to bude moje cesta v rámci diplomové práce

56 Inspirace Obr. 83: Modulární systém 606 Universal shelving od firmy Vistoe od Dietra Ramse. Dokonalý modulární systém, který se dá použít prakticky kdekoli. V procesu navrhování recepčních stolů pro mě byl hlavní inspirací zejména systém 606 universal shelving od firmy Vistoe od Dietra Ramse na Obr. 83. Tento systém mě okouzlil svým elementárním pojetím skladebních prvků a vyřešením všech detailů. Velmi obdivuji možnost, že nachází své využití v mnoha sférách od kancelářského nábytku, přes vybavení šatny, kuchyně, obyvákové stěny, systémů pro knihovny a mnoho dalších (Obr. 84). Veliká variabilita systému a možnost přizpůsobení na přání zákazníka z této modulární řady udělal nadčasový evergreen na poli nábytku. Tento prvek mě inspiroval k vytvoření systému, který by byl na podobné bázi. Kovové prvky doplněné nějakými prvky, které se dají uzpůsobit zákazníkovi. Dalším inspiračním zdrojem pro mě jsou japonské produkty. Jsem do jisté míry fascinovaná japonským designem a řemeslem. Takovou mezioborovou inspirací mi byly boxy na potraviny s názvem masu (Obr. 85). Tyto boxy se dělají v různých velikostech. V Japonském interiéru je můžeme najít na více místech, než jenom v souvislosti s ukládáním jídla. Systém je prostý a proto se užívá v interiéru i pro ukládání jiných předmětů. Z tohoto systému mě inspirovalo zejména horizontální vrstvení. Obr. 84: Ukázka všech segmentů nábytkové řady 606 universal shelving. Z japonských designérů mi byl inspirací japonský designér Nendo, který překvapuje svět designu svými minimalisticky řešenými designovými produkty. Z jeho tvorby mě pro recepce inspiroval systém na Obr. 86, Obr. 87, Obr. 88, který ukazuje, jak se dají jednoduše společně spojovat skříně. Jde o elementární spojovací konstrukční prvek, k jehož utažení Vám stačí pouhá mince. Dalším zdrojem inspirace pro mě je práce japonského designéra a architekta Keiji Ashizawa, v jehož práci se opět potkává pojetí kvalitního řemeslného zpracování s jednoduchostí. Líbí se mi, jak řeší skladebnost systému a jak řeší produkt do takových detailů jako je balení, anebo montáž u zákazníka. Jeho práce jsou ilustrovány pracemi Ishinomaki stool kit (Obr. 89) a Bon drawer shelf na (Obr. 90). Obr. 85: Japonský box na potraviny masu z oblasti Ogaki

57 Nendo Keiji Ashizawa Obr. 86: Systém kancelářského nábytku od japonského designéra Nendo. Sestava úložného systému pro kanceláře. Snadno kombinovatelný díky jednoduchému spojovači Obr. 89: Ishinomaki stool kit. Jde o stoličky, které Keiji Ashizawa stvořil ve spolupráci s žáky základní školy a řemeslníky od Hermana Millera. Jsou to velmi jednoduché stoličky, které si mohou žáci smontovat sami. Obr. 87: Ukazuje systém, jakým se spojují jednotlivé dílce, poslední obrázek na koláži zobrazuje konstrukční prvek spojovač. Obr. 88: Systém je velmi variabilní a lze jej použít pro mnohé. Na obrázku ukazují přidělání dvířek, které zároveň slouží jako akustický prvek v interiéru kanceláře. Obr. 90: Na koláži je vidět systém Bon drawer shelf, přenosné komody z dílny Keiji Ashizawa. Konstrukce této komody se skládá pouze z elementárních dílců, které se od sebe dají dokonale separovat

58 Skici Skicování je v rámci designového procesu nezbytné. Je to zásadní proces pro zachycení elementární myšlenky a její přenos do komunikační vizuální podoby. V průběhu tak vzniklo velké množství skic, různých variant a možností variace, proto zde prezentují jen ty nejhlavnější a nevýstižnější skici (Obr. 91, Obr. 92, Obr. 93, Obr. 94). Na skicách jsem zachytávala pouze nosné myšlenkové milníky, rozpracování jsem prováděla v rámci vizualizačního programu Rhinoceros Obr. 91: Skica-první vnuknutí. Obr. 92: Skica-variace I

59 Obr. 93: Skica-variace II. Obr. 94: Skica-variance III

60 3D vizualizace a proces Proces tvorby a vizualizace produktu společně s technickým řešením šlo ruku v ruce. Proto proces budu popisovat za pomocí vizualizací a technických skic, aby byl patrný vývoj produktu. První koncept recepce vznikl z popudu, kdy jsme na konstrukčním oddělení u firmy HON a.s. řešili atypickou recepci v kombinaci s lakobelem, kdy bylo vypískované jméno firmy. Vzhledem k tomu, že se mi návrh recepce od zákazníka nelíbil, začala jsem vymýšlet, jak by se to dalo udělat lépe a přitom komfortně pro zákazníka i konstrukci. V mé hlavě se začala rodit myšlenka na recepci, jejíž základ by byl postaven na kovovém rámu, v rámci něhož by byl profil, do kterého by zasunovaly dřevotřískové desky. V původním konceptu jsem pracovala s různými tloušťkami desek. Horní deska recepce byla navržena původně z DTD-L 12 mm a přední krycí lišta rámu z DTD_L byla navržena o tloušťce 14 mm. Bočnice byla navržena z DTD-L 14mm také. Pokud se týká stolové desky, na vizualizaci jsem použila tl. 32 mm, která se měla osazovat také pouze na kovový rám a za spodní strany se měla zafixovat vrutem. Celý design byl tedy zprvu navržen na různých tloušťkách desek. Z přední strany se také jednalo o různě široké segmenty, které díky odlišným proporcím pokaždé dosáhly odlišného vzhledu recepce. lékařskou kliniku, mohly by se zvolit barvy dle přání zákazníka. Na Obr. 95 je viditelný H profil. Původně bylo uvažováno o segmentu, do kterého by se daly vkládat desky o tl. 18 mm. Nicméně H profil o požadovaných dimenzích v provedení z oceli nebylo možné průmyslově sehnat. Pokoušela jsem se hledat také H profil v odpovídajících dimenzích z hliníku, ale také se nejednalo o standardně vyráběný profil, takže jsem opět narazila. Pokoušela jsem se dohledat společnosti, které by byly aluprofil schopny vyrobit. Nicméně opět jsem narazila na problém, a to v tom, že pokud bych chtěla nechat tento profil vyrobit, musela by se uzavřít smlouva na dodávku v kamionovém množství. Další komplikace byla, že technologie firmy HON a. s. není uzpůsobena na práci s hliníkem. Obrábění a svařování hliníkových prvků vyžaduje specifický typ technologie. Proto byl tento typ konstrukce zavrhnut. V tomto konceptu byly také zvoleny různé tloušťky laminovaných desek. Nešlo však o typizovaný rozměr a objednat tyto atypické rozměry desek je možné pouze v kamionovém množství. V rámci praxi na konstrukčním oddělení jsem zjistila, že nejčastěji používaná tloušťka DTD_L je 18 mm. Proto jsem tento fakt zohlednila v dalších variantách. Barevnost na vizualizacích byla zvolena, tak aby evokovala reprezentativnost. Nicméně stále jsem pracovala s prostorem pro zákazníky. Pokud by se jednalo třeba o soukromou školku, anebo Obr. 95: a-f: Vizualizace první skici recepce

61 Obr. 96: Upravené rozměry dřevotřískových desek na tl. 18 mm Obr. 98: a, b, c: Recepce vyrobena spojením dvou recepčních modulů. Střední segment bylo potřeba snížit o díl nad pracovní plochou recepce. V druhé variantě recepci, jsem upravila tloušťky dřevotřískových desek z původních rozměrů na rozměr typizovaný 18 mm(obr. 96). Je to nejběžněji vyráběný rozměr dřevotřískových desek. Tím pádem je skladem ve většině velkoobchodů s potřebami pro nábytkáře, jako je obchodník Demos, anebo Dřevo trust. Na vizualizacích je tmavá recepce navržená v nových tloušťkách a zelená recepce je v tloušťkách původního návrhu. Na návrhu jsou také patrné mezery, které jsou mezi jednotlivými předními díly, vertikálně umísťovánými do profilu. Původně bylo myšleno, že se budou vkládat desky, které budou zafixovány, a abych docílila stejných šířek mezer, chtěla jsem prostory vymezovat pomocí plastových elementů ukrytých v profilu. Mezi deskami byly všude detaily, které měly šířku 3 mm, je to patrné na Obr. 97. Další problém, který čekal na své vyřešení, bylo nahrazení H profilu z původního návrhu. Konstrukce byla nahrazená pásovinou. Na ní byl na čelní díl přidělaný jekl čtvercového průřezu 20 mm 20 mm. Tentokráte jsem nejprve hledala v katalogu výrobců polotovaru z oceli. Tento jekl byl snadno dostupný a nebylo ho potřeba objednat velké množství. Nicméně po konzultaci s konstruktéry se objevil další technický problém - možné zborcení se pásoviny na rámu, který slouží jako stojna. Proto je rám v dalších variantách vyztužen ohybem. Na levé straně je možno vidět recepci, která je složena ze dvou modulů o délce 1,4 m (Obr. 98). Také byla odstraněna původní zadní deska, která byla pohledová ze strany kde sedí recepční. V této variantě jsou stále mezery mezi horizontálními dílci přední části recepce. Na vyobrazeních na straně 121 si lze prohlédnout detaily konstrukce a jejich technické řešení společně s naznačením technického řešení připojení jeklu a desek ke stojně recepce (Obr. 99, Obr. 100, Obr. 101, Obr. 102). Obr. 97: Čelní pohled na recepce. Tmavá recepce je nová upravená verze v tloušťce 18 mm. Zelená recepce je v původní variantě

62 Obr. 100: Stojna s naznačením jeklu a pásek z dřevotřísky. Obr. 101: Naznačení konstrukčního řešení napojení desek na kovovou stojnu. Obr. 99: Vizualizace variací segmentů. Barevnost, je zvolena pouze orientační pro lepší zřetelnosti na vizualizaci. Obr. 102: Rohová stojna, s ohnutým rohem z pásoviny, kde se přidělá dle potřeby jekl

63 V rámci tvůrčího procesu bylo také potřeba vyřešit moduly recepce, které se standardně používají. Pro inspiraci jsem si prošla stávající sortiment firmy a také sortiment konkurenčních společností. Nejčastěji používané jsou přímé recepce I, anebo rohové recepce L různých délek a dle požadavku buď levé, anebo pravé. Někdy se také vystavuji recepce typu U Profil rohu bylo potřeba vyřešit nějakým elegantním řešením, aby nedocházelo k dublování profilů tím, že bude extra rohový, extra koncový a extra průběžný. Po celou dobu tvorby konceptu mi šlo o nalezení co nejelegantnější a jednoduché varianty nejlépe pro všechny možnosti nalezení jednoho segmentu. Z toho důvodu jsem se rozhodla pásovinu v rohu recepce ohnout a tím také zpevnit konstrukci stojny z pásoviny (Obr. 104, Obr. 105, Obr. 106). Obr. 105: Vizualizace pohled do recepce ze strany uživatele. Obr. 103: Vizualizace rohového spoje. Obr. 104: Vizualizace - pohled na recepci s pásy. V rámci procesu konstruování jsme s Václavem Honem ml. přišli na to, že by se desky možná daly na celý rám zavěšovat na bajonety (Obr. 106). Také jsme přišli na způsob jak vyztužit boční rámovou konstrukci z pásoviny a to použitím ohybů na všech vnějších hranách konstrukce. Tím celý rám dostane větší tuhost a nehrozilo by zborcení konstrukce. Z toho popudu jsem si také začala pohrávat s novou variantou recepce bez čelních pásků. Dalším podstatným prvkem bylo, že jsem upustila od horizontnální dělení za pomocí mezer a místo toho jsem zvolila variantu, kdy deska bude mít hranu olepenou ABS-2 a tím se vytvoří efekt mezery sám o sobě. Nicméně je potřeba prověřit tento systém prototypem. Jak je patrné, recepce bez pásku začíná působit ještě více minimalistickým dojmem a tím pádem by mohla mít větší rozšíření na trhu. Obr. 106: a, b: Systém zavěšování a zavětrování konstrukce pomocí nasazení čelních desek na bajonety. Také je na obrázku patrné zahnutí rámu z pásoviny, aby došlo k jeho ztužení

64 Při vývoji konstrukčního řešení recepce a rozhodování o tom jak bude vypadat prototyp, který by se měl vyrobit jsem dospěli do bodu, kde bylo potřeba se dohodnout s vedením firmy, který typ recepce se zdá nejlepší. Došlo tedy na proces zvažování pro a proti. Na Obr. 107 můžeme porovnat variantu A a B. Ve variantě A je patrná původní varianta s pásky. Tato varianta má výhodu v tom, že vytváří jakýsi optický rám, který ohraničuje recepční pult a dává mu jasné vymezení prostoru. Také je zde dobrý prostor pro osvětlení v horní desce. Navíc díky předním páskům není potřeba řešit boční hrany dřevotřískových desek. Ve variantě B se jedná o novou variantu, kde jsou desky čistě připevňovány pomocí bajonetů na rámovou konstrukci s vypuštěním jeklu čtvercového průměru. Tato recepce je designově čistější. Navíc po konzultaci s vedením a majitelem firmy jsme se dohodli, že by se mohla hodit do kolekce firmy s názvem UNI, která v sobě skrývá jednoduché konstrukce stolů. Další výhoda je také v tom, že dojde k zavětrování konstrukce pomocí čelních desek. Při rohovém spoji by sice byly patrné boční hrany, nicméně tento detail je potřeba ověřit prototypem. Je potřeba vyřešit konstrukční řešení spoje u čelních desek, tedy jak budou vymezeny vůči sobě. Jedno z možných řešení je vymezení za pomocí drážky v hraně, anebo pomocí kolíků. Dobré je, že takto postavená dřevotříska nemá tendenci se prohýbat a tím může jít až do délkových rozměrů, které dovoluje výrobní plotna. Na Obr. 108 je rozklad konstrukce, kde je konstrukce s čelními pásky a jeklem. Zvolený finální návrh recepce, který bude doveden, až do formy prototypu je na Obr. 109 Obr. 107: a, b: Varianty recepce. Obr. 108: Rozklad konstrukce, kde je konstrukce s čelními pásky a jeklem

65 Obr. 109: a, b, c: Zvolený návrh recepce pro prototypování

66 produkt výška (cm) šířka (cm) hloubka (cm) HOBIS Jednací stůl (Gate) 75,5 140, 160, Ergonomie pracovního místa a tvorba modulárního systému při řešení návrhu recepce Pracovní stůl (Cross) 75,5 80, 120, 140, 160, Kontejner K 24 C Přídavná skříň ke stolu SPR L 75, Přídavná skříň ke stolu SPV 3 L 117, Přídavný modul na recepci 130 (100) recepce RCP 800 P 75,5 (110) 80,120, 140, (90) Skříně drive 2OH (42) Skříně drive 3OH (42) Skříně strong 2OH 76, Skříně strong 3OH 115, EXNER recepce AR (100) recepce AR (100) recepce AR 180 L /P 74(100) (100) rohové recepce 74(100) 167, 187, Obr. 110: Tabulka velikostních rozměrů produktů firmy HON a.s. Obr. 111: Pohodlný přístup ve stoji. Ergonomie je věda zabývající se optimalizací podmínek při práci. Název pochází z řečtiny, kde ergon = práce a nómós zákon. Cílem ergonomie je přizpůsobit práci a prostředí člověka tak, aby byla dodržovaná jeho bezpečnost a pohodlí. Díky dobře zpracované ergonomii výrobku lze minimalizovat úrazovost, únavu pracovníka, prevenci dlouhodobých fyzických onemocnění a zvýšení výkonnosti (Kotradyová, 2015a). Vzhledem k tomu, že zvoleným nábytkovým prvkem byla recepce, bylo potřeba si definovat základní rozměry pro správné navržení výšky pracovní plochy, velikosti pracovní plochy (šířky a hloubky) a velikosti přední přístupové části k recepci - výšku stoje návštěvníka a jeho prostor nad pracovním stolem recepce. Konstrukce pracovní roviny potažmo pracovního stolu by měla odpovídat charakteru vykonávané práce. V našem případě manipulace s osobním počítačem a tiskovinami, případně jiné další drobné úkony. Z normy vychází, že by přední strana stolu měla mít zaoblený okraj a neměly se na ní vyskytovat žádné ostré hrany. Povrch pracovní desky se doporučuje z matného materiálu, aby se od ní neodráželo světlo a příliš se tak nenamáhaly oči. Další faktor je, že povrch stolové desky musí být snadno čistitelný. Z hlediska charakteru vykonávané práce se doporučuje výška pracovní plochy při kancelářské práci 5-10 cm pod úrovní loktů (Marek & Skřehot, 2009). V knize nábytek, člověk a bydlení se Dlabal (1973) k rozměrům pracovního místa vyjadřuje takto: Výška pracovní desky vyplývá z antropometrických skutečností a z polohy těla při vykonávané praci. U pracovního stolu je poloha sedícího v mírném předklonu s opřením o lokty nebo o celé předloktí. Výška pracovní desky by měla být cca 3 cm nad výškou lokte sedícího člověka. Tato potřeba, kdy výška stolní desky v = cm odpovídá uvedeným požadavkům, vyžaduje židle cm vysoké. Rozpětí mezi stolní deskou a výškou sedací plochy činí cm. (Dlabal, 1973) V případě návrhu recepce však bylo potřeba vzít v úvahu více faktorů. Jedním z podstatných bylo, že prvek by měl nějakým způsobem komunikovat i s ostatními produkty HON a. s. Z toho důvodu jsem zvolila výšku stolové desky 75,5 cm. Je to standardní výška klasických stolů z portfolia firmy což je vidět na tabulce na Obr V tabulce jsem hodnotila také rozměry stávajících recepcí z portfolia firmy značek Exner a Hobis. K dalším určením rozměrů bylo nahlíženo k rozměru pracovního místa pro dosah na stole Obr. 112 a také v poloze pro stání na Obr Nakonec jsem zvolila šířky modulů 140, 160, 180 a 200 cm. Ty vycházejí také ze sortimentu firmy viz tabulka na Obr Obr. 112: Ergonomie pracovního stolu

67 Shrnutí výsledného návrhu Rozměry recepce jako prvku: délka 140, 160, 180, 200 cm hloubka 80 cm výška 75,5 (112) recepce byla zvolena rozměrově tak, aby se dala dopasovat ke stávajícímu sortimentu firmy. Uvažováno bylo třeba o kontejnerech, které musí mít možnost vjet pod stůl, anebo o skříni, která se dá připevnit k boku recepce. HON má moduly skříní 40 a 80 cm, byla navržena hloubka stolu 80 cm. Materiálové řešení: dřevotřísková deska laminovaná tl.18mm, stolová deska má tl. 25 mm, aby bylo zajištěno, že nedojde k průhybu. Pro prototyp byly vybrány dekory severský dub a matná bílá. Kovová kostra rámu složená z dílců jako jsou rám z 3 mm plechu a šířce 60 mm v kombinaci s jeklem (nohy). Další prvek je propojovací lub pro stolovou desku a zároveň sloužící jako prostor pro kabeláž. Sokl je zhotoven z nerezového kartáčovaného plechu (viz Obr. 114). Spojovací materiál a rektifikační nohy. Detail na Obr. 115, na Obr. 116 detail spojení lubu s rámem. Materiály byly vybrány v souladu s metodikou od Ashbyho podle knihy Materiál selection (Michael F. Ashby, 2005), viz. Obr se zobrzaením bublinového grafu pevnosti s porovnáním ceny materiálu. Obr. 114: Kostra rámu. Obr. 115: Detail rektifikační nohy. Obr. 113: Bublinový graf pevnosti s porovnáním ceny materiálu

68 Prototypování Prototypování bude probíhat v technologickém zázemí firmy. To je zobrazeno a popsáno v kapitole Materiály číslo 4. Díky tomu, že firma HON a.s. je velmi vytížená společnost, dohodli jsme si harmonogram prototypování dle prostoru ve výrobě. Ujasňující schůzka s majiteli firmy a konstruktéry kovo výroby a lamino výroby proběhla , kde jsme konzultovali některé z detailů výroby. Na základě domluvy jsem poslala 3D model ve formátu pro CAD a základní vysvětlující výkresy. Do prototypování jsme se rozhodli zvolit návrh recepce na Obr Dalším procesem, bylo vyjasnění si detailů v rámci kovovýroby spočívající v přesném konstrukčním řešení kovového rámu recepce. Protože už se jedná více o strojařskou než nábytkářskou činnost, tuto část doladil po konstrukční stránce konstruktér kovovýroby Ing. Martin Ryml. S nimi také probíhají další konverzace o zpracování kovových částí recepce viz Obr Samotná výroba prototypu je naplánovaná na poslední týden v měsíci dubnu a u celého procesu budu přítomná, abych mohla proces prototypování zaznamenat. Obr. 116: Detail spojení lubu s rámem. Obr. 117: Podklady přepracované Ing. Martinem Rymlem

69 Příprava prodejní prezentace Když jsem uvažovala o přípravě prodejní prezentace, inspirovaly mě zejména dvě knihy: první byla Hegarty on advertising turning inteligence into magic od Johna Hegartyho, který je jednou z předních stálic designu reklam dalo by se říct, že už je spíše ostříleným matadorem (Hegarty, 2011). Druhým autorem byl Toscani a jeho kniha Reklama je navoněná zdechlina (Toscani, 1992). Z poznatků z těchto knih jsem si stanovila některé ze zásadních bodů. Myšlenka musí být jasně patrná a silná, měl by být vyzdvižen potenciál, pokud chci vytvořit oblíbený produkt, nemělo by se o něm lhát (třeba jedinečný mobilní telefon bez chyb). Inspirovala mě kampaň na auto Beatle od Volkswagenu, která byla zveřejněna v šedesátých letech. Vyzdvihovala jen jednu přednost, kterou si zvolil tvůrčí tým za nosnou. Tedy začala jsem uvažovat dle Hegartyho hesla. Najdi a vyzvedni potenciál. V mém případě vidím jako hlavní potenciál pro zákazníky možnost personifikace: Zvol si svůj design jaký ti vyhovuje (Hegarty, 2011). Obr. 118:a: Návrh reklamního posteru. Proto jsem navrhla koncept s deskami, které tvoří linie k recepci, což je viditelné na plakátu (Obr. 118). Jde o přímočarou myšlenku, která napovídá bez dalšího textu, že je zde možnost volby. Když jsem uvažovala o názvu recepce, rozhodla jsem se pro přímočarost zvolit název Welcome. Firma HON a.s. je firmou, která obchoduje na zahraničním trhu, a tak je mezinárodní název lepší. Navíc na recepci Vás někde mile přivítá. Koncept posteru, který jsem prozatím vytvořila, je viditelný na Obr Obr. 118: b: Návrh reklamního posteru

70 Výsledkem mé diplomové práce je koncept recepce, který vznikl na základě metodiky a syntézy jednotlivých faktorů popsaných ve čtvrté až osmé kapitole práce. Nábytkovým objektem, který vznikl, je návrh recepce. Ta má možnost výměny čelních a bočních dílců. Šlo mi o to vytvořit snadno modifikovatelný objekt. Specificky jde o to, aby si koncový zákazník mohl dle svých požadavků zvolit ze širokého spektra laminovaných materiálů, a o to, aby se recepce dala snadno přizpůsobit. Mým cílem bylo také vytvořit objekt, který by splňoval požadavky architektů. Ti často hledají jednoduché čisté linie vhodné do architektonických prostorů, které zařizují. Chtěla jsem tedy vytvořit návrh recepce, který by byl svým pojetím pro architekty atraktivní, ale abych nikoho nediskriminovala. Napadla mě také zajímavá polemika, že může být uspokojen jakýkoli zákazník. K tomu mě inspiroval široký sortiment dokončení LDT desek. Zejména sekce potiskování povrchu vzory. V mé hlavě se proto zrodila myšlenka na to, jaké by to bylo úplně se vzdát svého designérského ega a nechat zákazníka opravdu si tzv. navěsit na kovovou kostru recepce, to co jemu se líbí. Zejména se mi líbila představa uživatele, dejme tomu ženy, která miluje květy a která si nechá potisknout LDT desku svým oblíbeným vzorem. Desku je možné přidělat na některý z jimi zvolených lamino dílců recepce. Tím by se do jisté míry splnila potřeba identifikace s pracovním prostředím a ona by si pro sebe vytvořila vhodné pracovní prostředí. není finálně uzavřený prvek a i další tvůrce bude mít možnost se do nějaké míry projevit. K takovému způsobu uvažování o této problematice mě inspirovalo několik faktů. Za prvé tvrzení, že architekti neumí pracovat s typovým nábytkem, ale neustále musí vymýšlet něco extra. Proto ponechání prostoru pro ego dalšího tvůrce by mohlo napomoci k úspěchu produktu na trhu. Za druhé mě ovlivnilo tvrzení, že po krizi v roce 2008 se začal proměňovat trh a započalo se upouštět od vyrábění tzv. na sklad. Tj. výroba sériového nábytku do zásoby naskladněná na nějakém skladu hotových výrobků společnosti. Tento fakt jsem se dozvěděla od majitele firmy Václava Hona, ale také v jiných výrobních podnicích, kde jsem byla na exkurzi jako je TON, a.s. a u firmy Hanák. Tento trend se začal promítat do vývoje trhu tím, že se i v dříve sériově výrobních podnicích začaly vyrábět menší atypické série, anebo atypická zařízení interiérů. Podniky, které chtěly přežít, se musely přizpůsobit a hledat i jiné volné niky na trhu. To vedlo k rozkvětu technologií a nárůstu počtu zaměstnanců na konstruktérském oddělení firmy. Způsobilo to i vyvinutí tlaku na co nejlepší propojení konstruktéra a počítačem řízeným výrobním zařízením. Tato fakta vedla k vývoji a lepšímu propracování dosavadních konstruktérských programů. Myslím, že IMOS je velmi dobrý program pro nábytkářský průmysl. Celý tento fakt mi tedy dal podnět k tomu, abych se pokusila vytvořit sériový produkt na pomezí atypické výroby. Tedy mého návrhu recepce s výměnnými díly z LDT. 6. Diskuze Tím by došlo k naplnění potřeby personifikace, která činí lidi v pracovním prostředí prokazatelně šťastnějšími. Navíc mě velmi bavila představa, že ta stejná recepce může být postavena i do úplně jiného kontextu, kterým může být nějaké prostředí seriózní korporátní firmy. Díky mnou vytvořenému konceptu tvorby kancelářské recepce by tak mohl vznikat proces ve smyslu zákaznické hekování systému. Líbí se mi i představa, že je zde možnost pro volný vývoj systému. Taky ta možnost, že to Uvědomuji si samozřejmě, že jde vést na toto téma polemiku, jak moc se to liší od toho, jestli se přebarví či přemodeluje celý prvek v nějakém konstruktérském rozhraní. To ovšem zatím nejsem schopna zhodnotit bez reálné zkoušky a fungování produktu na trhu. Mým cílem bylo najít variantu, kde by došlo k největšímu uspokojení všech zúčastněných - tedy zákazníka, prodejce i výrobce, potažmo konstruktéra. Nicméně i zde jsem si vědomá toho, že může nastat běžná situace,

71 která se děje na konstruktérském oddělení, totiž, že obchodník naslibuje transformace a výrobu téměř jakéhokoli typu nábytku. Po zkušenostech z konstruktérského oddělení v HONu si i umím představit, že nějaký obchodník bude chtít udělat i úpravu kovového rámu třeba, aby byl bez pásů po boku. Zde by bylo nasnadě vytvořit jasnější manuál pro prodejce a nastínit jasné mantinely. Dalším důležitým bodem při vývoji recepce, se kterým jsem se potýkala, bylo nalezení optimální cenové hladiny, aby se nestalo, že výrobek bude drahý a tím pádem bude neprodejný. Recepce jsou v tomto směru velmi specifické téma. Jde o reprezentativní prvek interiéru (Obr. 119), ale záleží velmi na kontextu. Pokud se bavíme o kancelářských recepcích, jde, spíše než o dominantu prostoru, o funkční prvek, u kterého je nutné, aby se vešel do určitého cenového rámce. Při uvažování, do které série bych finální prvek chtěla hypoteticky zasadit, jsem už od počátku uvažovala o nábytkové řadě HOBIS. Chci dělat něco chic, ale cenově dostupné. Když o tom ale teď zpětně uvažuji, myslím, že ten produkt stojí někde na pomezí a svým jednoduchým vzhledem a kombinací s kovem by mohl být vhodným doplňkem do série zvedacích stolů a statických stolů s názvem UNI. Když jsme se bavili o cenotvorbě, vznikl zde předpoklad, že by prodejní cena recepce o šířce 160 cm mohla být do desetitisíce korun a ještě by vznikla možnost dokupovat jednotlivé samostatné LDT dílce recepce. To by v porovnání s jinými typy recepcí na trhu, udělalo z mého návrhu recepce docela atraktivní produkt. Navíc díky jednoduchému elegantnímu až unisex vzhledu by díky zvažování možnosti výměny dílců mohl být pro trh žádoucí. Když uvažuji o budoucím vývoji mnou navržené recepce, myslím si, že systém se dá rozvíjet do mnoha podob. Jedním ze zásadních faktů je dopracování technického řešení rohového typu recepce. Možná možnost hrát si s prvkem samotným. Jestli by se dal nějak transformovat, aby mohl sloužit i jako přepážka na úřadě nebo jako prodejní pult v obchodě, hotelu, anebo třeba na výstavišti. Díky tomu, že jsem celou konstrukci navrhla obložení LDT tloušťky 18 mm (což je nejběžnější tloušťka standardně vyráběné dřevotřískové desky), jsou možnosti obložení prakticky nekonečné, neb se dá objednat jen jedna deska z veřejných skladových zásob společností, které zásobují výrobní podniky (Demos, Drevotrust atd.). Do budoucna by se dala rozvíjet také hra s osvětlením a popřípadě s osazením skla do rámu. Zatím bylo uvažováno pouze z osazením lakobelu, který by byl podložený DTD deskou, a za tu byl uchycen na rám. Jediným detailem, ze kterého mám obavu, že by mohl rušit čistou estetiku recepce je dokončování pomocí ABS hrany. Velmi záleží na kvalitě hrany i na kvalitě olepení. Proto je třeba vyzkoušet vyrobit prototyp později i rohového typu recepce, kde by bylo dokončení bočních hran ABS hranou nepatrnější. Tím by mohl vzniknout rušivý celkový dojem z recepce a působit velmi levným dojmem. Tento fakt je do budoucna na zváženou. Nicméně současným návrhem splňuji možnosti výroby v HONu. Z psychologického hlediska působení mám trochu obavu, jak budou ve výsledku působit kovové rámy kolem stolu. Mám obavu, aby nevyvolávaly pocit stísněnosti nebo ohrožení na podvědomé úrovni. Nicméně tuto mou úvahu může potvrdit či vyvrátit pouze testování na prototypu. Z historického hlediska lze nahlížet na vývoj kanceláří v několika zlomových bodech. Ty jsou podrobně popsány v kapitole čtvrté. Za zlomové body jsou považovány průmyslová, technická a technologická revoluce. Dnes se nacházíme v období technologické revoluce, kdy díky rozvoji technologií se vše velmi rychle vyvíjí a stává se interaktivním. I pracovní prostředí je dnes interaktivní, proto jsem se interaktivnost snažila i nějakým způsobem promítnout do možnosti právě výměny dílců. Dalším prvkem je také možnost kovového rámu, kde by se dala skrýt veškerá napájení pro moderní zařízení. Dejme tomu, že by se třeba do nábytkového objektu recepce dala zabudovat dokovací stanice (Obr. 122) pro bezdrátové napájení telefonu. Nicméně úmyslně v návrhu není nic takového uděláno, protože tyto technologie se velmi rychle vyvíjí. Proto dle mého návrhu stačí pouze navrhnout prostor a nový typ zařízení se dá vložit dodatečně. Obr. 119: a, b: Reprezentativní atypická recepce. Obr. 120: a, b: Vizualizace varianty recepce jako prodejního pultu. Obr. 121: a, b: Recepce s přesahem a zabudovaným osvětlením

72 Obr. 123: Ukázka, jak by mohl vypadat hologram v kanceláři. Obr. 122: Dokovací stanice zabudovaná v nábytku Ikea. Ve svých úvahách nechtěla, aby se výrobek stal brzy zastaralým, pokud by bylo něco napevno integrováno. Bůh ví, kdy od dokovacích stanic a internetu kdekoli přejdeme k hologramu a dalším technologiím (Obr. 123) Dnes vzniká spousta netradičních prostor kanceláří, ale i tam si myslím, že by můj návrh recepce našel své uplatnění a splnil dnešní požadavky. Umím si recepci představit i v kreativním HUB space apod., kde by se desky, které by se uchytily na rám, mohly natřít např. barvou na tabuli, anebo se dokončili jiným než klasickým způsobem z lamina. Recepce také nabízí možnost, jak už jsem zmínila dříve si ji personifikovat a díky barevnosti si ji navrhnout dle svých představ. Tak stejně lze na nějaký z čelních segmentů nechat vytisknout vlastní dekor, anebo nalepit své logo. To by mohly ocenit třeba menší firmy s mladým kolektivem viz Obr Také jsem uvažovala o možnosti rozšíření o doplňky, které by se daly zavěsit mezi přední desky recepce a tím by mohly sloužit jako prostor pro propagační tiskoviny. Tak stejně i prvky pro recepčního, jako kovová nástěnka a prostor pro šanony nebo jiné dokumenty viz Obr V rámci celého typu systému by se dal zpracovat podobným systémem např. obklad na zeď s policemi a kovovými doplňky na drobnosti. Tím, že se jedná o koncept systému a jeho jakýsi první stupeň, je cesta otevřená. Možnost recyklace nábytkové prvku - díky tomu, že recepce byla navržena se separátním kovovým nosným systémem a obkladem z LDT dílců, vzniká prostor, proto, že pokud by se, dejme tomu, společnost přejmenovala nebo zanikla, mohl by produkt v rámci bazaru s kancelářským nábytkem putovat k někomu dalšímu a ten by si pouze v HON a.s. doobjednal dílce z LDT podle své představy. Do jisté míry by se tak dalo zabránit plýtvání materiálem. V návrhu konstrukce je zase do jisté míry dbáno na to, aby se dal roztřídit na jednotlivé materiály a tím usnadnit materiálovou recyklaci. Přínos pro praxi, který shledávám v návrhu, je právě experimentace s možnosti pro uplatnění ega uživatele a také to, že by se v budoucnu mohlo jednat o velmi dobře zpracovaný systém s možností velmi širokého záběru rozvoje. Nicméně tato fakta ukáže pouze čas. Za sebe jako návrháře jsem se však snažila udělat co nejpropracovanější analýzu situace a zohlednit všechny pro mě dostupné faktory a najít v nich východiska pro tvorbu nového typu produktu, jako doplňkového sortimentu pro kanceláře. Myslím si, že tento typ recepce by mohl být cestou. Obr. 124: Ukázka recepce s atypickým čelním povrchem. Obr. 125: Nástěnka a zároveň konstrukční spojovací prvek

73 Závěr Tato práce pojednává o vytvoření konceptu nového prvku do kancelářského prostředí pro konkrétního výrobce a tím je společnost HON a.s. Cílem práce bylo vytvořit analýzu na základě několika kontextů: historického, environmentálně behaviorálního, socio-psychologického a průzkumu současného trhu s nábytkem, to vše v návaznosti na pochopení filozofie výrobce, společně se zvážením jeho výrobních možností. Na základě tohoto kontextu byl navržen nábytkový objekt, kterým je recepce s výměnnými bočními a čelními dílci (Obr. 126). Celá práce byla posazena do širokého pole, jak je patrné z obsahu práce. Proces návrhu byl dlouhý i díky tomu, že byl věnován poměrně dlouhý čas pro získání praktických dovednosti v rámci společnosti HON a.s.. Díky stáži ve firmě a samostudiu ostatních faktorů doprovázených rozhovory s odborníky z oboru a s majiteli firmy nakonec vznikl nábytkový objekt, který ve výsledku ladí s filozofií firmy, avšak ponechává prostor pro novou vlnu nahlížení na kancelářský nábytek. Díky rešerším a trendům ve vývoji kanceláři je možné prognózovat, že se podoba kanceláří v následující dekádě bude rapidně měnit s ohledem na technologickou revoluci, ve které se právě nacházíme. Z tohoto ohledu byla vytvořena paralela interaktivního produktu, který si ovšem ponechává jednoduchost a prostor pro druhotné integrování moderních technologií. V závěrečném ohledu tak vznikla práce, která odráží filozofii firmy HON a.s. Díky možnosti demontovatelnosti na jednotlivé prvky se dá recepce také snadno exportovat do zahraniční s předpokladem montáže u zákazníka. Obr. 126: Finální návrh recepce