Okruhy k závěrečné bakalářské zkoušce z Pedagogiky

Transkript

1 Okruhy k závěrečné bakalářské zkoušce z Pedagogiky 1. Pedagogika, její základní kategorie. Předškolní pedagogika v systému pedagogických disciplin 2. Proměny konceptu dětství v historické perspektivě 3. Pojetí dítěte a dětství v díle J.A. Komenského 4. Výchovné důrazy F. Froebela, froebelismus. 5. Vývoj veřejných předškolních institucí v Čechách a jejich vztah k obecnému vzdělávání 6. Pedocentrismus a jeho impulsy pro změnu výchovného paradigmatu v první polovině 20. století 7. Hra jako základní nástroj učení a vrůstání dítěte do okolního světa 8. Charakteristika poznávacích procesů v předškolním věku a jejich diagnostika 9. Charakteristika učení předškolního dítěte 10. Mateřská škola jako první instituce ovlivňující vzdělávací potřeby nastupující generace 11. Proměny preprimární výchovy a vzdělávání po roce 1989; legislativní dokumenty 12. Přístup k dítěti v současné české mateřské škole; výchovné koncepce 13. Vztah cílů a obsahu předškolního vzdělávání; projektování vzdělávání 14. Kurikulární dokumenty pro předškolní výchovu; kurikulum předškolní výchovy v pojetí RVP PV 15. Hodnocení předškolního dítěte v procesu jeho vývoje; evaluace ŠVP PV 16. Česká předškolní výchova v evropském kontextu 17. Profesní identita, etika, kompetence v učitelské dráze preprimárního pedagoga 18. Individualizace a její nástroje v preprimární edukaci 19. Charakteristika předškolního dítěte při opouštění mateřské školy (školská připravenost) 20. Princip integrace jako nástroj humanizace české předškolní výchovy 21. Proměny české rodiny a jejich dopad na rozvoj předškolního dítěte 22. Hodnoty, výchova k hodnotám výchova a dítě předškolního věku 23. Role medií a jejich pozitivního i negativního vlivu při rozvoji dítěte předškolního věku 24. Pedagogický význam multikulturality jako prevence xenofobie a rasismu; problematika multikulturality v mateřské škole 25. Dětská práva a jejich specifika v předškolním věku; vztah dětských práv a potřeb dítěte předškolního věku

2 1. Pedagogika, její základní kategorie, předškolní pedagogika v systému pedagogických disciplín (Průcha) Pedagogika: - Věda, která se zabývá člověkem ve vzdělávání - Vyčlenila se z filozofie, dříve byla její součástí - Slovo pedagogika má svůj původ v řečtině, kde pais=dítě, agein=vésti a tedy paidagógos byl člověk, který doprovázel dítě, pečoval o ně a nezřídka je i vyučoval. V latině má slovo paedagogus význam učitel. (Slovní základ "pae" nalezneme v dalších slovech: pedofilie, pedocentrismus, pediatrie apod.) - Dříve označována za vědu normativní ( jak by to mělo být ), toto pojetí opouští, více se opírá o praxi, popis, odhaduje budoucí vývoj - Vyvinutá ze zoologie studuje chování zvířat v přirozeném prostředí, výsledky etologického výzkumu mají význam při vysvětlování chování lidí. (Zoolog Konrád Lorenz) Mezi příbuzné vědy pedagogiky patří: 1) Filosofie umožňuje pedagogice hlouběji pronikat do podstaty výchovných jevů. Spolu řeší řadu společných problémů jako objasňování podstaty, úlohy a cíle výchovy v podmínkách určité společnosti a formování člověka v ní. 2) Psychologie pedagogická psychologie - předmětem jejího zkoumání jsou psychické zákonitosti v situacích a podmínkách s přihlédnutím k věkovým a individuálním zvláštnostem. Zkoumá: všeobecné teoretické otázky psychické podmíněnosti výchovy, psychologické otázky učení a vyučování, psychologii výchovy, psychické poruchy z hlediska výchovy 3) Sociologie sociální pedagogika zabývá se zkoumáním problémů rodinné výchovy, studuje procesy utváření kolektivů dětí a mládeže. Spolupracující vědní disciplíny:biologie, Sociologie, Logika, Filozofie, Etika, Estetika, Psychologie Struktura pedagogiky: Základní pedagogické disciplíny: Obecná pedagogika- Zabývá se vším, co vytváří a spoluurčuje edukační prostředí, procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky a efekty těchto procesů. Úkolem obecné pedagogiky je systematicky vymezovat strukturu pedagogického myšlení a být prostředníkem mezi teoretickým řešením a pedagogickou praxí a mezi pedagogickou teorií a výzkumem Didaktika- Věda o vzdělávání a vyučování. Zkoumá otázky cílů, prostředků a obsahů vzdělávání, organizačních forem a metod výuky. Součástí jsou i didaktiky jednotlivých předmětů. Teorie výchovy- Zabývá se rozvíjením jedince v různých oblastech kultury a sociálních vztahů.člení se na různé složky, jako je výchova světonázorová, morální, právní, estetická, politická, ekonomická a pracovní, výchova tělesná, ekologická, dopravní a další. Je částečně filozofickou disciplínou, rozebírající např. teorie podnětné pro koncepci výchovy (existencionalismus, psychoanalýzu); zároveň je i empiricky založeným oborem, který objasňuje výchovu konkrétně, pokouší se i o exaktní měření jejích vlastností a projevů Sociální pedagogika-zkoumá sociální vztahy v procesu výchovy a sociální kontexty výchovných jevů. Zabývá se výchovným působením na rizikové a sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva a zaměřuje se též na pomoc např. rodinám s problémovými dětmi, na skupiny mládeže ohrožené drogami, na osoby propuštěné z vazby apod Andragogika-Je to věda o výchově a vzdělávání dospělých, zabývá se ideou celoživotního učení a vzdělávání. Speciální disciplínou je gerontopedagogika, teorie o vzdělávání senior. Zabývá se studiem při zaměstnání, rekvalifikačními a dalšími formami vzdělávání dospělých. Vzděláváním v postproduktivním věku se zabývá gerontopedagogika Dějiny pedagogiky- Zkoumají a vysvětlují vývoj pedagogických idejí, praktických výchovných norem, institucí a školských soustav. Důležité místo v dějinách pedagogiky zaujímají názory a koncepce významných pedagogických osobností a jejich vliv na pedagogické myšlení minulosti i současnosti. Zabývají se jak všeobecnými dějinami, tak národními a regionálními dějinami školství. Další oblastí jsou dějiny pedagogických teorií, mezi nimiž zvláštní místo zaujímá tzv. komeniologie (zkoumá dílo Komenského Speciální pedagogika-zabývá se teorií a praxí výchovy a vzdělávání dětí, mládeže i dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami, vyplývajícími z různých druhů postižení. Dělí se na další obory:psychopedie, somatopedie, oftalmopedie, surdopedie, logopedie, etopedie. Zabývá se i specifickými poruchami učení - Dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie Pedagogika volného času-jejím předmětem je obsah a formy prospěšného trávení volného času nejen dětí a mládeže, činnost zařízení, zabezpečujících edukaci ve volném čase (školní družiny a kluby, základní umělecké školy, jazykové školy, domy dětí aj.) Technologie vzdělávání-je to teorie o využívání různých technických prostředků ve vyučování a učení, o efektivní organizaci výuky, o plánování optimálního výukového prostředí aj. Pedagogická diagnostika-jejím jádrem je zjišťování a měření školních výkonů, je zaměřena na jednotlivce, zjišťuje např. zralost dítěte pro vstup do školy nebo připravenost žáka pro další studium a podobně. Struktura pedagogiky podle úrovně vzdělávání: - Předškolní vzdělávání - Základní vzdělávání - Středoškolské vzdělávání - Vysokoškolské vzdělávání - Vzdělávání dospělých

3 Základní pojmy - (kategorie): Výchova - Specificky lidská činnost - Záměrné působení na člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jeho vývoji - Cílevědomá - Systematická - Komplexní ovlivňování - Úkol starší generace-kontinuita vědění, zkušeností Smysl výchovy - Inspirací, aby člověk došel k určité lidské kvalitě Potřebuje : - Soustavu sociálních vztahů-rodina, širší rodina, vrstevníci - Komunikaci verbální i neverbální - Soustavu společenských institucí-mš, ZŠ, družina, domovy dětí, poradny Cíle výchovy - Příprava na život ve společnosti - Příprava na produktivní práci - Příprava na to, aby byl člověk schopen sám sebe kultivovat Sebevýchova (Autodidaktik)-Vzdělávání sebe sama. Ztotožnění subjektu a objektu výchovy, je nejúčinnější výchovou. Antipedagogika-čím méně se dítě podřizuje, tím lépe pro něj (životními zkušenostmi se naučí) Vzdělávání- Proces, ve kterém jedinec na základě vnějších podnětů a osobního chtění získává vědomosti, dovednosti a postoje z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické Vzdělání- Vybavenost jedince vědomostmi a dovednostmi z oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické Předškolní pedagogika: - Zabývá se dítětem v situaci výchovy - definice - Je věda (stejně jako obecná pedagogika) - Rozvíjí poznatky o výchově dítěte předškolního věku - Sleduje souvislosti a vztahy, které předškolní pedagogiku provázejí - Připravuje a ověřuje nové modely výchovné činnosti - Předškolní věk Plnohodnotné životní období, Odkázanost na druhé, Budují se základy, na nichž bude postavena celá vzdělanost

4 2. Proměny konceptu dětství v historické perspektivě (Z.Helus - Dítě v osobnostním pojetí) - Dějiny dítěte jako dějiny prohřešků na něm páchaných - Balení do povijanů týrání dítěte, zabalení dítěte do látky tak, aby bylo znehybněno nemůže hýbat rukama, nohama ani hlavou, má přes obličej šátek. - Neduživé děti se házely ze skály, matky měly kojné. - Bití, tvrdá práce v období průmyslové revoluce děti pracovaly v továrnách - Neuvažování nad tím, co je pro dítě prospěšné - Dětství chápáno jako něco zbytečného, něco, co zdržuje děti byly považovány za pouhé miniatury od dospělého, ničím jiným se neliší. J.A.Komenský (viz zpracovaná otázka)- jeden z těch, co dítě vnímali jinak Freud:!!!!Na základě Fredova učení se vzedmula vlna pro dětských pedagogů Předchůdci obratu k dítěti: ti, co prosazovali výhrady proti chování k dětem v tehdejší době. John Locke ( )- Představitel Empirismu(považovali dítě za prázdnou nádobu, kterou je třeba naplnit svým půspbením) - Dětem je třeba učinit život tak zábavný a příjemný, jak jen to jde - Veškeré učení má být pro děti hrou a sportem - Odmítnutí zabalování dětí do povijanů, doporučení dávat dětem volnost pohybu - Otužování a odolnost nesmějí být výsledkem drezúry a trestání, ale laskavé péče - Výchova nemá spočívat v zaslepeném vyžadování poslušnosti za každou cenu, důležitý je takt Jean Jacques Rousseau ( )-Představitel Nativismu (tvrdili, že pro rozvoj dítěte je důležitá jeho dědičná vlastnost) - Odmítá kojné, povzbuzuje ke kojení samotné matky, odmítá povijany - Emil, čili o vychovávání počátek nové éry chápání dítěte Od 0-2 let by dítě měla vychovávat matka, po té co se dítě osamostatní, tím, že začne chodit by mělo žít samo v přírodě do 12 let a učit se smysly vnímat přírodu. - Člověk se rodí jako svobodný, ale všude ho vidíme úpět v okovech Johann Heinrich Pestalozzi ( ) - Vzdělání Hlavou, rukou i srdcem - Je zastáncem tělesných trestů, ale To, co je rozhodující, je míra tvé náklonnosti k dětem nebo tvého odstupu od nich-to rozhoduje o jejich citech k tobě. Mí chovanci vědí, že při nich stojím, i když je trestám - Sociální cítění zájem o děti v krajní nouzi, děti chudáků, nemanželské Johann Friedrich Froebel ( )- Froebelovy zahrádky (viz.zpracovaná otázka) Konec 19.století - Přicházejí pracovníci, kteří tvrdí, že jsou žáky Fröbela a že přesně kopírují práci, jak s dětmi pracovat, ale pracují pouze s Dárky. Metodiku berou jako direktivní příkaz, jak s nimi pracovat. Nerozvíjejí postupy, práci na zahradě. vzniká pojem přeintelektualizování dítěte: - Důraz na rozumový vývoj - Ztráta harmonie v působení na dítě - Dítě se dostává do područí dospělého, není na něj brán zřetel Fröbelismus-směr: - Nemá co dočinění s počínáním Fröbela-vyloučily některé prvky - Vzniká nové pedagogické hnutí (hnutí za novou výchovu) cílem je konkrétní změna školy a uplatnění nových metod ve výchověnespokojenost s tradiční školou, která potlačuje potřebu dítěte po pohybu a činnosti 20. století-kult dítěte - Vzniká reformní hnutí jako reakce na Fröbelismus (odmítá ho)-dítě je třeba znovu objevit, více ho respektovat, dát mu podmínky k životu - Představitelé hnutí za novou výchovu (Evropa i USA) navazují na myšlenky Rousseaua - Učení chápali jako přirozené získávání zkušeností-vznikají při přímém, přirozeném a samostatném styku dítěte se světem - Žádají pro dítě pochopení, respekt, lásku, trpělivou vlídnost-přijímat dítě takové, jaké je dětství má hodnotu samo o sobě a není stavem přechodným PEDOCENTRISMUS - nový směr - Koperníkovský obrat ve výchově - Dítě jako slunce do centra heliové soustavy - Dítě určuje vše, co se bude ve výchově konat - Pedocentrický přístup-svoboda dítěte, požadavek vycházet ze zájmu dítěte Ellen Keyová-švédská psycholožka, zakladatelka pedocentrismu Století dítěte - publikace Dítě je východiskem našeho pedagogického snažení John Dewey-američan, navazuje na Keyovou - Formuluje 2 požadavky, které jsou platné dodnes: 1. Individualizace ve výchově-dítě je individualitou, zaslouží si respekt 2. Aktivizace-činnostní přístup-dítě objevuje skrze vlastní činnosti a konání

5 Projektová metoda - Propojování poznatků z různých oblastí k jednomu tématu - Smyslem je navazování na poznatky z předchozích projektů - Není důležitý obsah projektu, ale co rozvíjí - Po r projekty zakázány, protože se dítě rozvíjelo jako jedinec a ne kolektivně Maria Montessoriová-italská lékařka a pedagožka - Pečovala o postiženou mládež - Rozvinula koncepci založenou na svobodě, vůli a přiměřenosti. - Základem byla pracovní a tělesná výchova, sebeobsluha Výchova smyslů-pomůcky pro rozlišování tvarů, barev, zvuků, hmatových podnětů Filozofie - Pomoz mi, abych si udělal sám -převážně individuální práce O. Decroly-hra jako základní činnost Otokar Chlup-Iniciátor VŠ studia, MŠ-výchovně vzdělávací zařízení=základní kámen škol. systému Ida Jarníková(Praha)- rozvinula koncepci založenou na svobodě dítěte. Příručka pro školy mateřské - výchovný program, rámcové plánování - Obsah vycházel ze zkušeností dětí - Snažila se uspokojit touhu dítěte po poznání a činnosti - Výběr látky byl spojen se životem dítěte - Důležité místo patřilo umění -dětské literatuře, zpěvu, tanci, dramatizaci a výtvarné činnosti. Anna Sussová-prostorový koncept MŠ - Zřídila reformní mateřskou školu v Brně. - Na prvním místě pro ni byl zdravý tělesný vývoj dítěte vymyslela režim ve školce - Obsah nebyl podrobně stanoven, místo je ponecháno dětské hře volné i řízené. - Odmítá dosavadní školský způsob práce a zřizuje pro děti nejen pracovnu, ale i hernu, zahradu (přetrvává do dneška)

6 3. Pojetí dítěte a dětství v díle J.A. Komenského Jan Ámos Komenský ( ) Člověk 1. Bytost rozumná 2. Bytost schopná jazykové komunikace 3. Bytost obdařená vůlí spojená s aktivitou 4. Bytost které byla dána svoboda - Člověk není k něčemu předurčen, může svůj osud ovlivňovat - Svoboda volba mezi dobrem a zlem, vzděláváním má být člověk na volbu připraven - Kde vzdělávat? Ve škole! Škola - Místo, kde se člověk učí být člověkem - Dílna lidskosti-officina HUMANITATIS - Výchovně vzdělávací proces - Na termín ŠKOLA nahlíží dvojím způsobem : Instituce-dětství jedna z institucí-jsou ukončeny Vývojové etapy života-období otevřené, celoživotní rozvoj, v každé etapě se něco učíme Termín přirozenost: - Vychází z poznání přírody, pokouší se aplikovat poznatky z přírody na lidskou osobnost - Oponuje dobovému pohledu na člověka-dětství bylo tehdy vnímáno jako zbytečné, jako to, co zdržuje, nebylo vnímáno jako základní etapa vývoje člověka J.A.K.-dětství je období významné s právem plného prožití HRA-má mít stejný časový prostor jako spánek a strava, je to aktivita, která je znakem rozvoje - Člověk si hraje celý život-mění se jen obsah a náročnost Znaky hry podle Komenského: - Volná volba hry - Radostná - Prvek soutěživosti - Pohyb-fyzický, ale i myšlení je forma pohybu, uvažuji KDE, S KÝM, NA CO, S ČÍM - KDE-neprašné bezpečné místo (dvůr) - S KÝM-sociální zázemí hry ( spoluhráč) - NA CO-hry dovolené a zakázané (hazard-plavání, lezení po stromech) - S ČÍM-hračky bezpečného tvaru, výborný materiál-olovo, hry s přírodninami klacíky, bahno Koncepce dítěte podle Komenského: - Právo přijití na svět - Dospělí se vrátí do potřeb dítěte a realizují je - Dítě má právo na aktivity - Dítě má právo na vedení dospělým, tedy na vzdělání - Dítě má právo na respekt Velká didaktika: - Zde se snaží, aby se stal z pedagogiky vědní obor, aby byly přesně určeny zákony výchovy - K. se snaží vysvětlit, že škola je důležitá pro každého jedince a výchova je nutná k důstojnému lidskému životu - Pro K. Je důležitý nikoli učitel, ale ŽÁK - Vzorem pro napsání knihy byl-j.h. Alsted-jeho učitel, přejal po něm encykl. věci - Obsah didaktiky se nezužuje jen na obsah vzdělání, na teorii, ale patří sem i teorie výchovy a školská organizace - Teorie výchovy-má být vrozená, má připravit člověka k věčnému životu zde i na posmrtný život - Výchova má probíhat od malého věku - Zdůrazňuje návštěvu školy - Vzdělání se má dít bez ran, co nejlehčeji pro studenty, studenti musí mít zájem - Má se vyučovat pomocí PŘÍKLADŮ, mateřským jazykem, dodržovat postup ve vyučování, vyučovat dle míry chápavosti žáků, dodržovat zásadu NÁZORNOSTI (=zlaté pravidlo Didaktiky) - Zásadu důslednosti, trvalosti, postupnosti, systematičnosti, uvědomělosti a jiné - Rozebírá mravní výchovu, zásady a doporučuje mravní ctnosti:moudrost, umírněnost, statečnost, spravedlnost - Školská organizace:udává 4 věková období po 6ti letech a každému období přísluší určitý typ školy: 0-6 dětství..rodina... mateřština.všude 6-12 chlapectví obecná škola.mateřština.obec jinošství. střední latinská škola latina. větší město mužný věk akademie. Latina. jedna v zemi

7 Vývojové etapy života Obecná porada o nápravě věcí lidských (1992 do češtiny přel.z latiny) - Škola zrození - Škola kojenecká - Škola prvních krůčků - Škola raného dětství - Škola staršího dětství - Škola dospělosti - Škola stáří - Škola smrti Informatorium školy mateřské - Koncepce předškolní výchovy v klíně mateřském, v rodině (ne ve školce) - Základy stavby - První kurikulum pro předškolní věk - Cíl, formy, prostředky, obsah - Utváření člověka jako harmonicky rozvinuté bytosti , do češtiny přeloženo kapitol: I. NEJBEDLIVĚJŠÍ OPATROVÁNÍ DĚTÍ-dítě=klenot,čistý obraz,,,dítě je dražší než klenot a nad sklo křehčí " II. K ČEMU DĚTI MÁME VÉST-rodiče je naučí - jíst,pít,mluvit,chodit,oblékat. Pečovat o tělo i duši,aby v dospělosti si uměly samy rozumě počínat. 1.pobožnost, 2.mravy, 3.znalosti řeči a umění.,,blaze rodičům,kteří mají,,prospívající" mládež." Začít s výchovou co nejdříve:,,nejpřednější stráž lidského pokolení v kolíbce jest. Protože na začátku zálaží všecko, k dobrému i zlému: Kam, jak co jíti začne, tam tak jde: za hlavou tělo, za ojem vůz. A nejsnáze jest začíti na počátku, jinde těžko. - Komenský je odpůrcem násilí ve výchově x poslušnost a podrobení se cizí vůli-autoritě III. MLÁDEŽ NEMŮŽE BÝT BEZ,,CVIČENÍ"-vést je a,,cvičit". Ušlechtilé vedení do 6 let u matky,od 6 let ve škole IV. V ČEM,,CVIČENI" DO 6 LET-děti=stromky :přirozeně roste x má být vedeno a cvičeno jako je zaléván a okopáván stromek,,co slepé,chromé,kusé,křivé na svět vyjde,kdo to napraví?" Výchova do 6 let doma-již ukázat cestu, nenahraditelná role matky,ale i otce. Kontakt tělesný i citový s rodiči již od narození,doporučeno kojení. Učit je mravy, střídmost, šetrnost, spravedlivost, pracovitost, trpělivost, ústupek, ochotu, zdvořilost vše znát,činit a mluvit-základní znalosti(rétorika, gramatika, geografie, chronologie, geometrie...) doporučuje styk s druhými dětmi prosociální chování dítěte V. ZDRAVÍ A CVIČENÍ DĚTÍ- zdravé tělo=zdravá mysl. Kojení,péče (s mlékem dítě ctnost i zlost do sebe pije). Pozor na úrazy,nebezpečí léků. Zdravé hračky VI. VÉST K ROZUMNOSTI-1.jíst, pít, spát. 2.barvy okolí. 3.živočichové, rostliny. Malé dítě také vychovává -malý preceptoříček=učitelíček VII. ČINY A PRÁCE-aktivní, vždy mustr, mají vše zkoušet x bezpečně. Děti=opíčata, napodobují. Děti=mravenečkové:nemají tiše sedět nebo jen chodit x něco nosí,vláčí,skladují,běhají...netlumit aktivity dětí x vytvářet podmínky pro bezpečnost VIII. VÝMLUVNOST-Od zvířete odlišuje člověka rozum a řeč od 1.slov k co nejvybroušenější-gesta,písně IX. MRAVY A CTNOST-,,Ohýbat mladý strom dokud jde x starý nejde. -příklady mravů,poučování,kázeň (mezi 2. a 3.rokem vzpouzení). Přiměřeně hanit a chválit,poprosit,poděkovat X. POBOŽNOST-vést k vnitřní pobožnosti. Když se naučí víře-zavést je do desatera přikázání XI. JAK DLOUHO V PÉČI MATKY-Nejdůležitější je péče matky do 6, nejdéle do začátku 7 let-déle ne. Do obecné školy-jestliže umí něco od matky. XII. JAK SE PŘIPRAVIT NA OBECNÍ ŠKOLU-chválit dětem školu=připravují se a těší. Bude to svátečnost a naučí se víc - Informatorium je stále živé myšlenkami a láskyplným vztahem k dětem. Při čtení zapomínáme někdy na 3 století, která nás dělí od vzniku. Jan Ámos Komenský=psycholog před vytvořením psychologie

8 4. Výchovné důrazy F. Froebela, froebelismus Johann Friedrich Froebel ( ) - Německý pedagog zaměřen na předškolní výchovu-jeden z prvních - Spolupracoval s Pestalozzim-přijal některé jeho myšlenky, 2 roky působil u něj na Yerdonu - Měl neobyčejný pedagogický talent a hluboký zájem o výchovu dítěte - Tvůrce systému předškolní výchovy založené na dětské hře Napsal knihu Výchova člověka-prezentuje předškolní výchovu jako základní součást vzdělávání - Výchovu chápal jako samočinný rozvoj sil a schopností existujících v dítěti - Výchově klade za cíl Vést člověka k plnému ujasnění sebe sama, k poznání svého skutečného poslání a k jeho spontánnímu a svobodnému naplnění - Na školu pohlížel jako na komunitu, v níž se spojuje působení domova a školy - Kombinuje práci sedavou s hrami a prací na zahradě - Dětskou hru nechápe jako zábavu, ale jako základní činnost prováděnou s veškerou vážností až do únavy - Citace: Dětská hra je nejčistší, nejduchovnější tvorbou člověka. Poskytuje radost, svobodu, spokojenost a klid založil Ústav pro pěstování snahy po činnosti u dětí a mládeže-zde vyráběl různé učební pomůcky a hračky otevřel první Kindergarden-Dětskou zahrádku=herny pro děti, zaměřené na všestranný rozvoj osobnosti dítěte především prostřednictvím hry. Ústav pro vzdělávání opatrovnic - Tak jako Komenský školou mateřskou nemínil školu, ale klín mateřský, Froebel pod pojmem dětské zahrádky rozuměl ideální domácí mateřskou výchovu - Aby dal matkám dobrý příklad, zřídil vzorový ústav - Po vzoru Kindergarten se od pol. 19. stol. začaly rozvíjet mateřské školy v dalších zemích - Tvůrce didaktických her od jednoduchého ke složitému a souboru pohybových her s hudebním doprovodem - Vypracoval samostatné dětské zaměstnání a připravil pro ně zvláštní didaktické hračky: - Tzv. Froebelovy dárky (krychle, koule, hranol, jehlan) - Začíná je dělit zakladatel stavebnic, učí pracovat pomocí předložek - Vypracoval k nim přesný popis nejdříve představil jako celek, pak rozebíral na části později ztráta smysluplnosti stává se mechanickým Dětské zahrádky v Praze - Zřizované Němci, německý jazyk, zprostředkují německou kulturu - Aby matka uměla dobře rozvíjet své dítě (matka a dítě) ve Spálené ulici jako Výchovně vzdělávací institut FROEBELISMUS - Konec 19. stol.-přicházejí pracovníci, kteří tvrdí, že jsou žáci Froebela-z jeho učení však realizují jen část-práci s dárky - Metodika jako příkaz -direkce ve vztahu k dítěti, diktát - Není tam harmonizace Froebela rozdíl mezi Frobelem a Frobelismem - Jeho následovníci vytvořili trend-přeintelektualizování práce, důraz na rozumový rozvoj poškodili jeho jméno a učení zdeformovali, kladli důraz na dovednosti, dril v učení, vědomosti, mechanické - Dítě se dostává do područí dospělého, není na něho brán ohled - FROEBELISMUS vyvolal situaci protestu, dítě přestává být dítětem, ztrácí se - Vzniká nové pedagogické hnutí-znovu objevit dítě, respektovat ho, dát mu podmínky k životu

9 5. Vývoj veřejných předškolních institucí v Čechách a jejich vztah k obecnému vzdělávání 18.st. 19.st - Koncem 18.st. se začíná mluvit o předškolních institucích -> vznikají ze sociálních důvodů ne pro pomoc žen, ale abychom ochránili děti a společnost se ochránila před dětmi bez dozoru - Ženy opouštějí domácí zázemí (práce v továrnách) děti jsou ponechány bez dozoru před domem Instituce pečující o dítě: 1. Zdravotnická zařízení-nemocnice, ozdravovny 2. Instituce pro děti opuštěné - Sirotčince-děti mají průkaz původu-počaté v manželském loži - Nalezince-děti bez průkazu - Dětince (pěstovny) opatrovny Dětské zahrádky Mateřská škola 1.Opatrovny: ve Francii -páter OBERLIN (oberlan) - Děti jsou zaměstnávány ruční činností-škola pletení - Páter jim k tomu čte pohádky - Později je učí číst (Komenského Svět v obrazech ) 2. Anglie-R. Owen 3. Německo 4. Francie druhá 5. Rakousko - Mají zajistit především dozor, ne dítě vzdělávat a vychovávat-hlídárny ČESKÁ OPATROVNA Na Hrádku-v čele Jan Vlastimír Svoboda - Postavena jako výchovně vzdělávací instituce - Děti od 2-5 let - Příprava na přechod k vyučování v 1.třídě obecné školy - Odborný učitel s kvalifikací-znalost českého a německého jazyka - Jeho opatrovna sloužila také jako středisko přípravy učitelů J.V.SVOBODA: - Vytvořil koncepci práce s dítětem spis ŠKOLKA Snaha naučit předškolní dítě trivium na půdě opatrovny (číst, psát, počítat) - Kombinace s hrou, mravní nebo náboženské poučení - Vychází z Komenského Informátoria - Mateřský jazyk (děti byly v této době poněmčovány) - Ze Svobody vychází česká škola metodiků ranného vzdělávání v primární škole - Další opatrovna v KARLINĚ 2. Dětské zahrádky (kindergarten) - Zavádějí se na české půdě, jsou ale německou institucí F. FRÖBEL-zakladatel německá dětská zahrádka do 6 let česká dětská zahrádka (s německou kulturou)-praha SPÁLENÁ ULICE - Vzdělávací instituce - S německým pedagogem zprostředkovává německou kulturu - Otevřeny pro matku s dítětem -> umí s ním dobře pracovat Fröbelovy dárky -stavebnice-4 geometrické tvary -krychle, koule, hranol, jehlan - Ukazují, jak s nimi má matka pracovat - Učí, jak objevovat prostor (pod, před, za..) - Kombinuje sedavou práci s pohybovými hrami a s prací na zahradě-každé dítě mělo svůj záhonek (učilo se starat o rostlinky) - Nepožadovalo se školné 3. Mateřská škola: - Protiváhou německé zahrádky ČESKÁ MŠ U Svatého Jakuba Praha - Skupina kolem Marie Riegerové - Pojetí prvků koncepce ze 3 zdrojů 1.Francie-instituce postavena na citovém vztahu mezi pěstounkou a dítětem, silný akcent mravní a náboženské výchovy 2. Německo-Fröbelova práce s dárky 3. Česko-od Svobody trivium (čtení, psaní, počítání) v češtině - Koncepce vede především k rozvoji intelektu dítěte Ve školkách se realizovala řada významných žen: Barbora Ledvinková-pod jejím vedením se MŠ u sv. Jakuba stala vzorovou institucí

10 Božena Studničková-usilovala o dostatek konkrétního materiálu pro estetickou výchovu Ludmila Tesařová-nadšená propagátorka loutkářství 1872-novela zákona z r Zavádí k povinné docházce povinnost rozvíjet dítě v mateřském jazyce (od r mají děti právo k výuce v českém jazyce) - Zakazuje výuku trivia v předškolním zařízení-od tohoto roku se nikdy trivium v předškolním zařízení nevyučuje - Opatrovny začínají zanikat-uzavřeny Dětské zahrádky-zanikly Mateřská škola-zůstává dosud Konec 19.století - Přicházejí pracovníci, kteří tvrdí, že jsou žáky Fröbela a že přesně kopírují práci, jak s dětmi pracovat, ale pracují pouze s Dárky. Metodiku berou jako direktivní příkaz, jak s nimi pracovat. Nerozvíjejí postupy, práci na zahradě. vzniká pojem přeintelektualizování dítěte: - Důraz na rozumový vývoj - Ztráta harmonie v působení na dítě - Dítě se dostává do područí dospělého, není na něj brán zřetel Fröbelismus-směr: - Nemá co dočinění s počínáním Fröbela-vyloučily některé prvky - Vzniká nové pedagogické hnutí (hnutí za novou výchovu) cílem je konkrétní změna školy a uplatnění nových metod ve výchověnespokojenost s tradiční školou, která potlačuje potřebu dítěte po pohybu a činnosti 20. století-kult dítěte - Vzniká reformní hnutí jako reakce na Fröbelismus (odmítá ho)-dítě je třeba znovu objevit, více ho respektovat, dát mu podmínky k životu - Představitelé hnutí za novou výchovu (Evropa i USA) navazují na myšlenky Rousseaua - Učení chápali jako přirozené získávání zkušeností-vznikají při přímém, přirozeném a samostatném styku dítěte se světem - Žádají pro dítě pochopení, respekt, lásku, trpělivou vlídnost-přijímat dítě takové, jaké je dětství má hodnotu samo o sobě a není stavem přechodným PEDOCENTRISMUS - nový směr - Koperníkovský obrat ve výchově - Dítě jako slunce do centra heliové soustavy - Dítě určuje vše, co se bude ve výchově konat - Pedocentrický přístup-svoboda dítěte, požadavek vycházet ze zájmu dítěte Ellen Keyová-švédská psycholožka, zakladatelka pedocentrismu Století dítěte - publikace - Dítě je východiskem našeho pedagogického snažení John Dewey-američan, navazoval na Keyovou - Formuluje 2 požadavky, které jsou platné dodnes 1. Individualizace ve výchově-dítě je individualitou, zaslouží si respekt 2. Aktivizace-činnostní přístup-dítě objevuje skrze vlastní činnosti a konání Projektová metoda - Propojování poznatků z různých oblastí k jednomu tématu - Smyslem je navazování na poznatky z předchozích projektů - Není důležitý obsah projektu, ale co rozvíjí - Po r projekty zakázány, protože se dítě rozvíjelo jako jedinec a ne kolektivně Maria Montessoriová-italská lékařka a pedagožka - Pečovala o postiženou mládež - Rozvinula koncepci založenou na svobodě, vůli a přiměřenosti. - Základem byla pracovní a tělesná výchova, sebeobsluha Výchova smyslů-pomůcky pro rozlišování tvarů, barev, zvuků, hmatových podnětů Filozofie - Pomoz mi, abych si udělal sám -převážně individuální práce O. Decroly-hra jako základní činnost vyhlášen Program reformy MŠ na sjezdu pěstounek českých škol mateřských - 1.republika -dva směry (proudy) ve výchově 1.MŠ je přípravou pro vstup do povinného vzdělávání 2. MŠ, která směřovala k rodině-rodinný koncept Otokar Chlup-Iniciátor VŠ studia, MŠ-výchovně vzdělávací zařízení=základní kámen škol. systému

11 Ida Jarníková(Praha)- rozvinula koncepci založenou na svobodě dítěte. Příručka pro školy mateřské - výchovný program, rámcové plánování - Obsah vycházel ze zkušeností dětí - Snažila se uspokojit touhu dítěte po poznání a činnosti - Výběr látky byl spojen se životem dítěte - Důležité místo patřilo umění -dětské literatuře, zpěvu, tanci, dramatizaci a výtvarné činnosti. Anna Sussová-prostorový koncept MŠ - Zřídila reformní mateřskou školu v Brně. - Na prvním místě pro ni byl zdravý tělesný vývoj dítěte vymyslela režim ve školce - Obsah nebyl podrobně stanoven, místo je ponecháno dětské hře volné i řízené. - Odmítá dosavadní školský způsob práce a zřizuje pro děti nejen pracovnu, ale i hernu, zahradu (přetrvává do dneška) léta-předškolní výchova v Československu - Odborná diskuse o poslání MŠ-zdůrazňována její pedagogická funkce (oficiální místa zastávala názor sociálních institucí) - Díky hospodářské krizi a dlouhé diskuzi nebyla MŠ v r uzákoněna, ani zařazena do školského systému - Jesle a MŠ byly zařízeními městských a obecních správ, spolků, církví - Od 1925 státní MŠ v pohraničí a v národnostně smíšených oblastech - Nejvíce MŠ vznikalo v Praze, byla propracovaná výchovná koncepce Osnovy: - Individuální pro různé skupiny škol - Pluralita výchovných systémů - Osnovy rámcové, stručné-doporučovaly a nechávaly volnost volbě metody - Důraz na rozmanité činnosti - Volná výchova-zájem dítěte Vzdělání učitelek MŠ: - Od 2.pol. 30. let-pořádání vysokoškolských kurzů pro uč. MŠ v Praze, Brně, Plzni-úspěšné, rozšíření odborného vzdělání otevřeno soustavné vysokoškolské vzdělání na učitelském ústavu i pro učitelky MŠ (doplňující 1 nebo 2 leté odborné vzdělání)-na dva roky ve volném čase (soukromá Vysoká škola pedagogických studií) založena Studovna učitelek MŠ hl. města Prahy (inspektorka Milada Kellerová)- pravidelná setkávání pro učitelky z celé republiky Cíle-1. Zpracovat návrh osnov 2. Zkoumat potřeby dětí ve výchovném procesu 3. Vést uč. k zamyšlení nad obsahovou stránkou výchovy Výchovné osnovy pro MŠ hlavního města Prahy-první závazné směrnice Mnichovský diktát a rušení školek V době mezi dvěma světovými válkami navštěvovalo mateřské školy přibližně 20 % příslušné dětské populace 2. světová válka veškerá reformní praxe byla za války utlumena a po válce se neobnovila - Všechny typy českých škol dostávaly mnohem méně financí než německé - České MŠ byly jedinou institucí školského charakteru, které za války mohly používat češtinu, aniž by se musel užívat druhý jazyk Vývoj po 2. světové válce do současnosti první učitelský sjezd 2 požadavky(táhly se celým obdobím 1.republiky) 1. Jednotné školství 2. Vysokoškolské vzdělání pro všechny učitele včetně MŠ povinně Tyto požadavky se promítly v Zákoně o povinném vysokoškolském vzdělávání učitelů všech stupňů škol podepsán dekret Benešem, že je potřeba institut ped. vzdělávání vznik pedagogických fakult-1. v Evropě (do této doby měli právo na vysokoškolské vzdělání pouze profesoři na osmiletých gymnázií) Postupně zanikají středoškolské ústavy - Nástup komunismu-sovětských ideí Zákon o jednotné škole - vydán první školsky zákon pod vedením KSČ - Jednotná školská architektura - 1 linie škol, kterou jedinec prochází a nemá jinou volbu - Likvidace systému meziválečného školství - MŠ je zařazena mezi výchovně-vzdělávací instituce 3-6let - Jesle, dětské domovy do 3let, stacionáře pod zdravotnictvím Základní škola-devítiletá (6-11=1.stupeň, 11-15=2.stupeň)-Do roku 1976 se zkracoval nebo prodlužoval 2.stupeň (ZŠ devítiletá nebo osmiletá)

12 - Střední školství střední odborné školy mají možnost maturity (do té doby pouze gymnázia) otvírá se možnost vysokoškolského studia tendence, aby co nejvíce dětí z dělnického prostředí studovalo na VŠ ( stranická doporučení rodiče vstupují do strany) Sociální a pedagogický aspekt Sociální -pozitivní-byly vytvořeny shodné startovní podmínky pro všechny děti (platí dodnes) Pedagogický - Katastrofální-likvidovalo s vše odlišné, ničila jedinečnost - Komunistický,sovětský tlak - Jedinec se podřizuje kolektivu Stejnost, shodnost ve výchově a vzdělávání stejné cíle pro všechny, obsah, učebnice, učební plány, osnovy, metody, organizační formy, tempo, pomůcky, prostředky likvidace jedinečnosti průměrnost Učitel - Ztratil odpovědnost za to, co učil - Měl dané plány a osnovy, které musel plnit - Nemohl nic změnit - Podřizoval se (byly výjimky) zanikly Kindergarten, MŠ jediný typ předškolního vzdělávání později se přidávají jesle % nárůst počtu MŠ-kvantitativní: - Proměna ženy ve společnosti matky do zaměstnání =.> MŠ slouží jako uvolnění rukou matky, aby mohla budovat - Provoz MŠ Zrušeno vysokoškolské vzdělávání učitelek MŠ - Vznikají školská gymnázia a SPgŠ kvalitativní prohlubování předškolní výchovy: - Rozpracování metodik aplikovaných v MŠ, výchovných oblastí - Nárůst svobod pedagoga - Končí Pražským jarem Prohlubování socialistického charakteru předškolní výchovy: - Do práce uč. proniká socialistický charakter-potlačení jiného světového názoru ve výchovných programech - Cíl výchovy=oddanost ideálům KSČ - Uplatňování sovětského vlivu na výzkum a pedagogické myšlení aplikace na český školní systém katastrofa-v meziválečném období české školství 5.nejlepší na světě, v poválečném 156. na světě Akcelerace dětského vývoje-80. léta porovnání rozvoje dítěte se začátkem století - Lepší fyzický vývoj (růst, výška) s tím se údajně zrychluje psychický vývoj (nebylo dokázáno)-po vzoru sovětského Svazu (současně soutěž s USA) Další rozvoj Československé výchovně-vzdělávací soustavy - dokument, promítl se do zákona- Nová koncepce - Dítě je zralejší -> musíme ho více informovat a dávat více podnětů - Začaly se přijímat nejen myšlenky, ale i struktura Sovětského školství 10 letá povinná docházka ZŠ poté každý povinně 2 roky dalšího středního vzdělávání (2 leté učňovské obory-minimální střední vzdělání)-naplnil se boj s USA-v socialistické zemi 100% středoškoláků - Poprvé v historii 1. stupen 4 letý, 2.stupeň 4 letý - 1.stupeň zkrácen o rok- Znáročnění, zvýšení tempa, zavedení množinové koncepce - Začíná se zjišťovat, že za 4 roky nelze zvládnout výuku školní zralost-měření, aby dítě zvládlo 1.stupeň - Děti se začaly hroutit pod tempem 1.třídy nebylo možnost změny - Rodiče tlačí na odklad šk. docházky až 30% odkladů pro MŠ základní cíl PŘÍPRAVA NA ŠKOLU - Poslední ročník MŠ 2 zaměstnání, přípravná oddělení - Program pro jesle a MŠ (návaznost přes 2 ministerstva) - Striktní rozdělení na výchovné složky - Striktní plánování - Téměř úplně zrušena volná hra - Direktivní režim v MŠ - Neurotizace práce dětí a učitelek - Silné populační ročníky (velké skupiny dětí ve třídě až 36)syndrom únavy z kolektivu - Příliš dlouhý pobyt dítěte mezi dětmi - Neschopnost se dlouho soustředit - Špatný slovní projev dítěte - Děti byly nevyhráté hrály si v 1. třídě, byly nesoustředěné - Důsledek přeorganizovaného života dětí v MŠ : neschopnost se rozhodovat, nést odpovědnost sám za sebe Školství po roce Zrušení zákona o jednotné škole - Princip diverzifikace (rozrůznění): - Zřizovatel školy- státní, komunální školy - soukromé - církevní

13 - Program si MŠ mohla vytvářet sama - Odmítnutí ruštiny jako jediného cizího jazyka - 1.stupeň- obecná škola - národní škola - základní škola - Alternativní školy (Daltonský plán, Montessori, Walsdorf.) - Odmítnutí marx.leninské ideologie - Rodič jako partner školy mohou navrhovat, volit a být akceptováni - Otevřenost školy- rodič, prarodič může navštívit třídu

14 6. Pedocentrismus a jeho impulsy pro změnu výchovného paradigmatu v první polovině 20. století (Výběr z prostudovaných materiálů, Uhlířová) Paradigma=dokonalý vzor, neměnný model něco, co se nedá měnit Pedocentrismu: - Přístup vycházející z filozofie přirozené výchovy, která respektuje potřeby a vrozené instinkty - Podle něho má výchova rozvíjet především-co je člověku vlastní, co vyjadřuje jeho osobitost, co uvolňuje vrozené vnitřní síly, rozvíjí tvořivost a podporuje samočinnost - Hnutí za novou výchovu zásadně změnilo postoj k dítěti a ovlivnilo prakticky celé 20. století. Jeho myšlenky jsou také součástí osobnostně orientované výchovy současné. Výchova klade důraz na přirozenost, volnost a spontaneitu, je teoreticky nezpochybnitelná i přitažlivá, ale v praxi velice náročná. Otevírá prostor, v němž chybějí spolehlivé mezníky. Široká škála potencionalit rozvoje dítěte dává příležitost osobnost rozvíjet,ale také neúměrně zatěžovat, což dokládá stále vzrůstající počet neurotických obtíží a poruch učení a chování. - Individualizovaná výuka - Používání metod, které budou žáky aktivovat - Rovnoprávnost dětí a dospělých - Snaha o to, aby školní výsledky byly v souladu s budoucím uplatněním ELLEN KEYOVÁ-švédská psycholožka, zakladatelka pedocentrismu - Stoupenkyně ženského hnutí, vyžaduje přirozenou výchovu, Století dítěte - Spis - Manifest práva dítěte na svobodnou výchovu - Dítě je východiskem našeho pedagogického snažení - Základem výchovy=individualita dítěte (svoboda, důvěra) - Vychovatel se přizpůsobuje dítěti a navozuje v dítěti touhu po vědění JOHN DEWEY( )-hlavní představitel, navazoval na Keyovou - Americký filozof, pedagog, psycholog a reformátor vzdělávání. - Požaduje aktivní pracovní metody a využívání zájmů dětí - Vedoucím činitelem ve výuce není učitel, ale žák. Učitel pouze organizuje pracovní proces žáků, učení se stává samoučením - Dítě je středem všeho dění, tzv. pedocentrismus - Vychází z kritiky herbartovské školy, kde není těžištěm dítě - Je považován za jednoho ze zakladatelů filozofie pragmatismu (čin) - Formuluje 2 požadavky, které jsou platné dodnes 1. Individualizace ve výchově-dítě je individualitou, zaslouží si respekt 2. Aktivizace-činnostní přístup-dítě objevuje skrze vlastní činnosti a konání - Projektová metoda- Propojování poznatků z různých oblastí k jednomu tématu - Smyslem je navazování na poznatky z předchozích projektů - Není důležitý obsah projektu, ale co rozvíjí - Jeho myšlenky měly velký vliv nejen ve Spojených státech, ale i po celém světě - Jádrem Deweyho učení je pedocentrický princip, který staví do popředí zájem dítěte a jeho zkušenost. Škola na ni má navazovat organizováním činností, které by dětem umožňovaly žít ve škole plně - tvořit skupinu organicky integrovanou do života společnosti a neustále rekonstruovat vlastní zkušenosti v procesu mentálního růstu. Ačkoli Dewey sám neužíval termínu projektová metoda, dal k ní teoretický základ a může být považován za iniciátora této koncepce. Podle ní se učivo nečlení do jednotlivých předmětů z hlediska věd. Komplexní projekty, soustředěné na určitá, žákům blízká témata, seskupují učební látku z různých předmětů podle konkrétních úkolů - Dewey buduje pracovní školy. Základní metodou k získávání poznatků je praktická činnost a experimentování žáka. Žáci se učí tím, že ve škole řeší úlohy a problémové situace. Žák má totiž zkoušet, používat různých názorů, informací a řešení. Zároveň si má pamatovat optimální řešení. Veškeré vyučování je praktická činnost žáků, učení činností. - Zárukou produktivity práce školy je zájem a aktivita. A ta se rozvíjí v pracovní činnosti žáka. Důsledky takto pojaté výuky jsou značné. Učitel se mění v poradce, učebnice v pracovní příručky. - Pragmatismus (z řec. pragma, věc, čin) je filosofický směr, který staví do popředí lidské jednání, praxi. Z ní každé myšlení vychází a k ní zase směřuje zaměření na praktický užitek a úspěch MARIA MONTESSORIOVÁ-italská lékařka a pedagožka - Pečovala o postiženou mládež - Rozvinula koncepci založenou na svobodě, vůli a přiměřenosti. - Základem byla pracovní a tělesná výchova, sebeobsluha - Výchova smyslů-pomůcky pro rozlišování tvarů, barev, zvuků, hmatových podnětů - Filozofie- Pomoz mi, abych si udělal sám -převážně individuální práce - Učitel připravuje podmínky, nezasahuje do činnosti

15 - Rozhodujícím činitelem-vhodné prostředí-volba a adaptace věcného zařízení (účelnost, jednoduchost, estetičnost) - Vhodný didaktický materiál OVIDE. DECROLY-belgický pedagog, psycholog, lékař - Škola životem a pro život, hlavní jsou dětské zájmy a zkušenosti. RUDOLF STEINER-německý filozof a pedagog, také navazuje na pedocentrismus - Zakladatel waldorfské školy. Reformní pojetí předškolní výchovy v Československu - V české předškolní výchově se reforma uskutečňovala pod vlivem Idy Jarníkové a Anny Süssové IDA JARNÍKOVÁ-působila v nové mateřské škole v Pštrossově ulici v Praze - Usilovala o mateřskou školu respektující svobodu dítěte a zaměřila se hlavně na propracování obsahu a metod předškolní výchovy - Vypracovala výchovný program pro mateřské školy - Při stanovení obsahu vycházela z dětských zkušeností a výběr látky byl spojen se životem dítěte - Program výchovy byl utříděn do tří oddílů, které odpovídaly částem školního roku. V každém oddílu byla látka rozdělena podle týdnů. Toto dělení bylo východiskem pro plánování. - Vedle ročního plánu si učitelka připravila týdenní plán. V jeho rámci vybírala a střídala činnosti podle okolností a nálady dětí. Přes svou konkrétní rozpracovanost není výchovný program I. Jarníkové předpisem, který je možno kopírovat, ale nutí učitelku přemýšlet, hledat vlastní cestu a dále se vzdělávat. ANNA SÜSSOVÁ-působila v mateřské škole nového typu v Brně - Vytvořila výchovný program v němž na prvním místě stojí péče o zdárný tělesný vývoj dítěte - Dále věnovala pozornost především organizaci života dětí a zařízení mateřské školy. - Odmítá dosavadní školský způsob práce a zavádí volný časový režim, který odpovídá aktuální situaci, roční době, náladě dětí apod. - Důležité místo je ponecháno volné i řízené hře - Nový způsob výchovné práce vyžaduje i nové zařízení mateřské školy. Školní lavice jsou odstraněny a jednu místnost tvoří herna a druhou pracovna. Nedílnou součástí mateřské školy je zahrada. - Reformní snahy v předškolní výchově v našich zemích usilovaly o překonání dosavadního školského charakteru mateřské školy a její přeměnu ve školu skutečně mateřskou, poskytující dětem výchovu blízkou rodinné výchově. - Pro děti znamenala tato změna větší volnost pohybu, vlastní volbu různých činností,láskyplný vztah učitelky k dětem, respektování individuálních potřeb a zájmů dětí. Podstata reformní pedagogiky - Od Rousseaua a Pestalozziho přejímá reformní pedagogika pedocentrické zaměření. - Reformní učitel se snaží pochopit dítě, respektovat ho jako svébytnou osobnost, a je vůči němu trpělivý, přijímá je takové jaké je - Uplatňuje Rousseauovu zásadu - čím plněji bude dítě dítětem, tím lépe se stane dospělým. - Učení tedy není přípravou na život, ale již samo o sobě je životem - Učení tak musí být zaměřeno na získávání zkušeností, které vyplývají z živého kontaktu dítěte se světem. Toto zaměření je pak konkrétně vyjádřeno v pojmech jako jsou škola v přírodě, pracovní škola, projektová výuka a další. - Reformní hnutí bylo odpovědí na zjevné nedostatky zastaralé tradiční školy a herbartismu, který ji dominoval. Týkala se zvláště mechanického, pamětního učení, a pasivity žáka. Kritizovalo i přemíru vnější vlády učitele nad žákem a stanovení kurikula a osnov, které nebraly zřetel na individuální schopnosti a potřeby žáka. Koncepce staré školy byla příliš strnulá, průběh vyučování příliš jednotvárný. Ve výuce chyběl prostor, ve kterém by žák měl možnost se spolupodílet na vlastním vývoji. - Naproti tomu kladlo reformní hnutí důraz na přirozenost osvojování si nových poznatků, dovedností, postojů a hodnot. Učitel se stává partnerem, rádcem, a osobou, které žák může plně důvěřovat. Přísný režim zákazů a příkazů je nahrazen atmosférou spolupráce, vzájemné úcty, respektu a sdíleného účelu. Jednostranné zaměření na kognitivní vývoj je nahrazeno snahou rozvíjet celou dětskou osobnost.

16 7. Hra jako základní nástroj učení a vrůstání dítěte do společnosti (Hra v MŠ od Evy Svobodové) Co je hra - Dětství je časem her a dítě ve věku mateřské školy se učí hrou - Hra je přirozenou dětskou aktivitou, stejně jako pro dospělého je přirozenou aktivitou práce. Ale nehrají si jen děti, své hry mají i dospělí. Hra jim stejně jako dětem pomáhá se odreagovat, vystoupit ze skutečného světa, odložit každodenní starosti a někdy i svou vlastní podobu. - Hra nás obdarovává přítomností. - Hra člověka upoutává, okouzluje a fascinuje - Hra otevírá dveře do magického světa, ve kterém je vše jenom jako a platí jiná pravidla. - Hra nám poskytuje rozkoš, která stupňuje touhu hrát si, tu rozkoš zažívají nejen hráči, ale zprostředkovaně ji může prožívat i divák - Ve hře si prožijeme lásku, smutek i těžký žal, hrajeme vážnost, pravdu, touhu i smrt - Život se ve hře zobrazuje jako v zrcadle Zákony her 1. Hra je aktivita svobodná, hráč k ní nemůže být nucen, nelze ji vykonávat na povel, protože tím přestává být přitažlivá a radostná, ztrácí prvek rozkoše ze hry 2. Hra je neproduktivní, nepřináší hodnoty ani majetek, v jejím rámci člověk nezbohatne materiálními statky, to, co nám dává, jsou prožitky a vzpomínky, které jsou velice cenné pro náš další život 3. Hra má svůj čas a prostor, je vydělena z běžného života, nezasahuje do něj, ale může ho zobrazovat a zrcadlit. 4. Hra je nejistá, nikdy nemůžeme s určitostí říct, jak se bude vyvíjet, jak skončí, jak bude pokračovat. Její výsledek nemůže být nikdy předem určen. 5. Hra je podřízena pravidlům, která vyřazují po dobu hry běžné zákony a stanoví jiné, které platí pouze po dobu hry. Pravidla si stanovují hráči nebo se domlouvají na jejich přijetí. Jedním z těchto pravidel může být, že všechno je jen JAKO. Principy her podle Rogera Calloise (Kniha Hry a lidé) - R. Caillois rozdělil hry do čtyř principů, které mohou tvořit kombinace. Klíčem rozdělení je motivace k tomu, aby člověk hru hrál. 1. Princip alea-náhoda: - Hry, jejichž hybnou silou je náhoda (házení kostkou, rozpočitadla, ale i experimentování s materiálem, s jazykem, s pohybem, některé karetní hry, tahání losu a a také nám všem dobře známé Člověče nezlob se) - Motivací k hraní her založených na principu náhody je chuť vzdát se vlastní vůle a počkat na výrok osudu. - Nebezpečím, které tyto hry skýtají, je vzdání se vlastní vůle a propadnutí odevzdanosti osudu. 2. Princip mimikry-proměna, nápodoba: - Tento princip nám umožňuje být tím, kým si umaneme (princeznou či ježibabou, strojvůdcem i popelářem, matkou i dítětem,) - Dává nám možnost vyzkoušet si nanečisto životní role a vžít se do kůže jiných lidí, zvířat, rostlin, věcí. (Dítě je auto, tygr, strom nebo táta, co chvátá do práce. Jdeme na maškarní ples ukryti pod maskou vladaře, je to legrace i zkušenost být někým jiným než sám sebou.) - Motivací je chuť proměnit se a vzít na sebe cizí podobu. Vyzkoušet si ji a zase vrátit, nechci si ji nechat, jsem ráda, že jsem sama sebou, ale je okouzlující být na chvíli někým jiným. - Nebezpečí číhá v tom, že častým skrýváním pod cizí maskou, by člověk mohl zapomenout, kdo vlastně je a ztratit svou identitu. - Nebýt sám sebou, ale svým vzorem, se kterým se ztotožnil, odcizit se sám sobě, případně i vznik rozdvojené osobnosti. 3. Princip ilinx-závrať: - Motivací her z principu závratě je touha porušit stabilitu svého těla či duše. A třeba chvíli létat jako pták vznášet se nebo si zamotat hlavu, chodit s hlavou v oblacích, nechat se unést a poplést si hlavu. - Nebezpečí na nás číhá někde jinde, než ve vyprodukovaném adrenalinu. Nebezpečím jsou alkohol a drogy, které nám závrať mohou způsobit trvaleji a rychleji než třeba kolotoč a může nám na ně zůstat celoživotní závislost. 4. Princip agón-soutěž, zápas: Motivace 1. Ctižádost zvítězit v soutěži, která má řádná pravidla:přemoci soupeře a být lepší než oni. Být vítěz. Pro mnoho lidí spjata s nepřekonatelnými překážkami danými vrozenými dispozicemi či omezenými nějakým handicapem beznaděj na vítězství jej může od činnosti odradit. Nebezpečí číhá i na toho, kdo stále vítězí. Když přijde prohra, hroutí se mu svět. 2. Ctižádost překonat sám sebe:posunout své dovednosti či vědomosti. Dosáhnout lepšího výkonu nebo času než jsem dosáhl včera. Jsem sám sobě soupeřem. 3. Zápolení-Poměřování sil s druhým-zkusit si, co dokážu,co vydrží můj protějšek-ne pro vítězství (Děti se kočkují jako všechna mláďata, my dospělí se sázíme, provokujeme, o nic nejde, nemusím zvítězit, je to jen legrace) Nebezpečí-Chorobná touha po moci, nenávist k soupeřům, úskočnost, podvádění, násilí, válka. Potřeba vynikat a být lepší než druzí, může vést k závislosti Místo pro učitelku ve hrách dětí 1.Pozorovatel-pozoruje hru a nezasahuje do ní, diagnostika vybraného dítěte, komunikace, jak se cítí bezpečně. co děti baví a zajímá vycházet ze hry do řízených činností