TRADICE A PROMĚNY Mýtus, historie a fikce v Asii. David Labus, Miriam Löwensteinová (eds.)

Transkript

1 TRADICE A PROMĚNY Mýtus, historie a fikce v Asii David Labus, Miriam Löwensteinová (eds.) filozofická fakulta univerzity karlovy, 2014

2 KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Tradice a proměny : mýtus, historie a fikce v Asii / David Labus, Miriam Löwensteinová (eds.). Vyd. 1. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, (Varia ; sv. 23) Anglická resumé ISBN (5/6)+908(5/6) * 252/ * orientalistika asijská mytologie naratologie kolektivní monografie 80 Filologie [11] This work was supported by the Academy of Korean Studies (KSPS) Grant funded by the Korean Government (MOE) (AKS-2010-CAA-2102). Tato publikace vznikla v rámci PRVOUK 08 Orientalistika a afrikanistika (Koncepce vlastního a cizího v periferních kulturách Východní Asie a Proměny jazykové a kulturní jinakosti zemí jižní a centrální Asie), PRVOUK 12, Historie v interdisciplinární perspektivě, PRVOUK 13, Racionalita ve vědách o člověku, Základy moderního světa v zrcadle kultury, a projektu LK21301, Zdroje a proměny buddhistického pohřebního rituálu. Recenzovali Mgr. David Uher, PhD doc. Mgr. Martin Slobodník, Ph.D. Daniel Berounský, Vladimír Glomb, Lucie Hlavatá, Tomáš Horák, Ján Ičo, Oldřich Král, David Labus, Miriam Löwensteinová, Jan Sýkora, Martin Tirala, Michael Weber, Marek Zemánek, 2014 Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014 Za obsah a jazykovou správnost odpovídá autor Všechna práva vyhrazena ISBN

3 Obsah Formování a re-formování tradice 7 První zkušenost se Západem jako korektiv moderní japonské historické fikce 11 David Labus Svatyně a literáti: poznámky k formulování tradice korejského konfucianismu 30 Vladimír Glomb Symbolická eliminace časoprostorové separace v kronice Samguk jusa 48 Marek Zemánek Tibetská tabáková historie 65 Daniel Berounský Činulovo místo v dějinách korejského buddhismu historický narativ jako prostředek vytváření pozitivního obrazu vlastní identity 91 Tomáš Horák Interpretace mýtu o Lê Ngọc Hân v rámci revize vietnamských dějin 112 Lucie Hlavatá Mytizace a podoby královny Lan 129 Ján Ičo Matení historie a fikce v Příbězích z Ise 144 Martin Tirala Únik z historie dovnitř: detaily a fragmenty 161 Oldřich Král

4 Poválečná americká okupace Japonska v povídkách Jasuoky Šótaróa 174 Michael Weber Ekonomický román a mýtus budování japonského hospodářského zázraku 189 Jan Sýkora Pchäsŏl. Na cestě k fikci? 209 Miriam Löwensteinová O autorech 234

5 Formování a re formování tradice 1. S jistým zjednodušením lze konstatovat, že jako byla pro západní kulturní tradici po staletí jednou z ústředních hodnot idea svobody a kreativity jednotlivce, tak roli pomyslného středobodu východní kulturní tradice hrála po tisíciletí ortodoxie per se, což bylo v mnoha ohledech dáno odlišným chápáním vztahu jedince a společnosti. Jestliže západní myslitelé věnovali velkou část svého intelektuálního potenciálu promýšlení pojmů a definic a pohledu na společnost skrze jedince, na Východě zřetelně převažoval zájem o vztahy či souvislosti a o uspořádání společnosti jako celku, zejména ve filosofické, mnohdy i religiózní rovině. Všem tradicím bez rozdílu bylo přitom společné, že jakékoli normy a ideály měly vždy a všude své mluvčí či nositele, byly různými prostředky a s různými motivy interpretovány, znásilňovány, bráněny. Všem společnostem je stejně společné, že s příchodem moderny v té či oné podobě se objevuje hledání národní, etnické či jiné identity. Nevyhnutelnou součástí tohoto procesu se stává obrat k vlastní minulosti s jasným zadáním potvrdit momentálně převládající iluze o sobě samém. V této souvislosti se tato monografie ve svém širokém záběru zabývá recepcí a funkcemi mýtu a historie jak v minulosti, tak logicky i v současnosti společností východní, střední a jihovýchodní Asie. Vztah mezi mýtem, historií a fikcí se zdá být průhlednější tam, kam svým vlivem zasahuje moderní historická věda, založená na uvědomění si vztahu pozorujícího subjektu a pozorovaného objektu, a zaujímající kritický postoj vůči zdrojům a pramenům. Předností tohoto přístupu je bezesporu deklarovaná přesnost či objektivita, společenská očekávání od funkce zapsané či tradované minulosti však mohou být mnohem širší. Přes mocné tlaky na uniformitu a standardizaci, které s sebou nese nejnovější vývoj, si mnohé společnosti východní Asie dodnes zachovávají četné prvky kolektivistické organizace, což zjevně modeluje přístup k vlastní minulosti, od níž daná společnost v mnoha směrech a formách odvozuje svou identitu. Rizika, spojená se zájmem společnosti, resp. státu o svou minulost, není těžké si představit nevyhnutelně dochází například k oslabení menšinových či dokonce okrajových kritických názorů, jak dokládají četné projevy současných forem nacionalismu ve všech zemích (nejen) východní Asie. Na druhé straně takto široce koncipovaný zájem garantuje historii, přesněji jejím interpretacím, včetně průvodních mýtů a fabrikací, značný prostor a živý zájem i v současnosti. formování a re-formování tradice 7

6 2. Před dvěma lety vyšly téměř současně dvě východoasijské kroniky: starověké japonské Kodžiki a středověké korejské Samguk jusa, dva kanonické historické narativy. Oba zprostředkovávají určitou tradici, oba jsou ze své obecné charakteristiky chápány jako záznamy událostí. Oba zachovávají modus, ve kterém se dějiny psaly a který dějinám příslušel. Měřeno dnešními evropskými nároky na dějiny je to směs tradovaných mýtů a legend, nicméně obě země na jejich jednotlivých vyprávěních i dílčích zmínkách stavěly v nové době svou národní identitu, také se vymezovaly vůči svým sousedům. Pokud obě díla posloužila ještě ve 20. století nejrůznějším vážně míněným teoriím, jsou tedy vnímána jako cosi věrohodného, skutečného, jako texty s vysokou autenticitou. Opozice mezi historií a fikcí v orální i písemné tradici je umělá; neexistuje jeden předepsaný způsob zápisu historie, neexistuje jediný druh fikce. Historie se také vztahovala především k literárnímu kánonu, čínskému a částečně indickému. Modelová historie státu se měla strukturovat pokud možno podle čínských Shiji, životopisná literatura přidává i indické vzory, zvláště pokud jde o země se silnou buddhistickou tradicí. Přenos tradice se ovšem děje také v jasně formulované rétorice, modelech jednání a chování. Model je totiž snadněji akceptovatelný, pokud má historizující rámec. Díky dějinné souvislosti a jasně nastaveným vzorům je pak možno vyprávěné rozvést, přestrukturovat, jinak akcentovat a znovu uzavřít podle potřeby. Historie se refiguruje v mnoha jiných časech, a historický kánon tak vytvořil jen základní půdorys, do kterého se neustále vstupuje, už vzhledem k jeho platnosti a aktuálnosti. Převážně romantizující modus narativu starších čínskou kulturou poznamenaných oficiálních i neoficiálních dějin tento vstup umožňuje: historický narativ je totiž blízký fikčnímu, někdy i natolik, že oba odlišuje pouze jinak ohraničený rámec a rétorické nuance. 3. K tématu vztahu historie, mýtu a fikce bylo napsáno množství knih, ať čistě teoretických, nebo případových, zabývali se jím filosofové, historici, naratologové, religionisté. Záměrem této knihy nebylo polemizovat s dlouhou řadou velkých jmen, mezi nimiž figurují např. Roland Barthes, Hayden White nebo Paul Ricoeur. Nevstupujeme vědomě do tohoto stále otevřeného diskurzu, který je otevřený zejména proto, že se klíčové pojmy řeší pokaždé z jiné pozice, že své pozice jednotliví badatelé přehodnocují a dávají jim nové dimenze, že pojmy redefinují. Každá autoritativní rovnice ale vyžaduje předchozí definování a každá definice má svá slabá místa. Vyjádřit celé písemnictví takto jednoznačně není možné bez závažného zploštění a teze pak musí mít nutně omezenou platnost. Aniž by to bylo úmyslem předkládané monografie, z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že historie s její poněkud hypertrofovanou funkcí nor- 8 tradice a proměny

7 mativu je pro současné asijské společnosti mnohem větší zátěží než pro společnosti západní. Tuto tezi ověřuje řada následujících příspěvků. 4. Naše téma stanovila konference Mýtus, historie, fikce z konce roku 2013; z ní a následné diskuse vyplynulo zadání i obsazení této monografie, její struktura a otázky. Každá ze studií této knihy reaguje na téma v prostoru a okruhu své specializace, resp. zájmu. Společný je jim kromě zadané struktury také důraz na originální text nebo texty, a to buď jeden konkrétní, demonstrující sledované vztahy a vazby, větší tematicky zaměřený soubor textů nebo i žánr, nebo soubor textů, jenž vede k novému formování mýtu nebo na který se nový mýtus odvolává. Co zde demonstrujeme, je propojenost mýtu a historických textů, přítomnost historie a historické rétoriky ve fikci, proces fixace mýtů a legend, jejich ukotvenost v tradici a účelovost nové mytizace. První větší okruh témat se dotýká vztahu tradovaného mýtu a jeho přetváření. David Labus ve svém textu První zkušenost se Západem jako korektiv moderní japonské historické fikce analyzuje historické souvislosti formování mýtu o vlastní výlučnosti v Japonsku na počátku 19. století jakožto součásti procesu budování národní identity. Vladimír Glomb a Marek Zemánek se zabývají konstituováním kánonu v Koreji. Vladimír Glomb ve studii Svatyně a literáti: poznámky k formulování tradice korejského konfucianismu dokládá na procesu kanonizace korejských konfuciánů vágnost formulace naplnění ideálu a odmítnutí kanonizujícího přístupu, ve druhém plánu rozkrývá vztah mezi kánonem, ideálem, mocí a politickým aspektem samotné kanonizace. Marek Zemánek v příspěvku Symbolická eliminace časoprostorové separace v kronice Samguk jusa demonstruje kanonizační zájem autora kroniky na začlenění korejské (zejména buddhistické) tradice do kontextu indického a čínského buddhismu a jeho motivické prostředky. Následující studie Daniela Berounského Tibetská tabáková historie si všímá ukotvené tibetské narativní strategie, a to vsazení mýtu do už existujících hagiografických struktur, jež jsou vlastní tibetskému líčení tradice. Zajímavý fenomén rozpracovává příspěvek Tomáše Horáka Činulovo místo v dějinách korejského buddhismu historický narativ jako prostředek vytváření pozitivního obrazu vlastní identity. Na postavě donedávna nacionalisticky traktovaného mistra Činula a jeho novém, střízlivěji posouzeném zařazení do historie korejského buddhismu demonstruje autor korejskou tendenci k hagiografické hyperbolizaci vybraných postav, resp. zkreslenost takového mýtu. Příklon k racionálnějšímu a méně atraktivnímu vidění je i určitým zamítnutím tradice, který může vyvolat přehodnocení řady podobně přepjatých úprav historie. Dvě studie řeší vietnamské nakládání s historickými postavami. Lucie Hlavatá píše o principu moderní remytizace na případě jedné v podstatě už mytizované postavy (Interpretace mýtu o Lê Ngọc Hân v rámci revize vietnam formování a re-formování tradice 9

8 ských dějin), která na sklonku 20. století dostala nové, téměř moderní atributy, včetně feministických. Studie zviditelňuje i diskrepanci mezi severovietnamským a jihovietnamským mýtem, což ukazuje na rozdílný zájem a zadání historiků. Ze stejné národní historie a ve stejném modu, nicméně spíše v rozměrech nacionalistických, pojednává Ján Ičo královnu Lan (Mytizace a podoby královny Lan). Tento příspěvek demonstruje způsob, jak se v rukou historiků dokáže proměnit i nevýznamná figura v modelovou multifunkční národní hrdinku. Druhá část knihy se zaměřuje na primárně fikční texty a žánry. Martin Tirala v Matení historie a fikce v Příbězích z Ise popisuje složitě vystavěnou a vícevrstevnou fikcionalizaci a následnou, v podstatě na literárním díle postavenou historizaci hlavního hrdiny/autora ústící v překombinovaný a ne zcela průhledný vztah mezi hlavní postavou a autorem/vypravěčem. Příspěvek ukazuje i způsob, jakým bylo možné v průběhu staletí mýtus stvrzovat komentáři. Oldřich Král se poněkolikáté vrací k aktuálně rozpracovanému projektu překladu románu Jin Ping Mei. Jeho Únik z historie dovnitř: detaily a fragmenty se zamýšlí nad procesem fikcionalizace původní variace na historické téma a defikcionalizace, která probíhá v románu samotném, tedy psaní jiného typu historie než té, která se vztahuje ke kánonu. Druhý japonský literární případ vztahu historie a fikce pochází z moderní poválečné prózy. Michael Weber (Poválečná americká okupace Japonska v povídkách Jasuoky Šótaróa) na několika povídkách konkrétního autora odvíjí úvahu o tom, jak lze historické období a postoje národa ukotvit do fikce a jak může v podobně vypjatých obdobích fikce zastoupit ideologicky omezenou historickou výpověď. Poukazuje i na narušené sebevědomí Japonců po prohrané válce, vytváření nového, nutně bolestného vztahu samotných k sobě a redefinování identity ve vytváření opozice mezi vlastním a nutně nepřátelským cizím. V další studii této části od Jana Sýkory (Ekonomický román a mýtus budování japonského hospodářského zázraku) se tematizuje literární formování moderního mýtu a jeho možné využití v procesu užitečném pro japonský stát a jeho vzestup. Ekonomický román vytváří nová paradigmata, aplikovatelná na společnost. Je to svého druhu didakticky zaměřená fikce, již lze jako model otisknout zpátky do reality, a takto může být nápomocná pro budování silné národní ekonomiky. Implementace ideologie přes zažitou formu zábavné prózy je tak funkční aplikací starých modelů výchovy společnosti, přesazených do moderní doby i situace. Poslední příspěvek Miriam Löwensteinové (Pchäsŏl. Na cestě k fikci?) se pokouší prokázat, jak málo zřetelný rozdíl existuje mezi kanonizovanou historií a k zábavě určenou a okrajovou literátskou anekdotou. Zabývá se procesem vývoje anekdoty, jejími možnostmi a rámcem, jejím vztahem jak ke skutečnosti, historické literatuře, tak i k budoucímu žánru zábavné prózy (fikci). 10 tradice a proměny

9 David Labus, Miriam Löwensteinová (eds.) Tradice a proměny. Mýtus, historie a fikce v Asii Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 23. svazek řady Varia Typografická osnova František Štorm Sazba z písma Skolar PE Dušan Neumahr ( Vytiskla tiskárna Nakladatelství Karolinum Vydání první, Praha 2014