JEDNÁNÍ S OSOBAMI SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI KOMUNIKACE

Transkript

1 Domov pro seniory Karolinka Pod Obecnicu Karolinka JEDNÁNÍ S OSOBAMI SE SPECIFICKÝMI POTŘEBAMI KOMUNIKACE Komunikace se seniorem se zdravotním postižením Respektujeme identitu seniora a důsledné oslovení jménem, příjmením nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná oslovení jako babi, dědo jsou ponižující. Při komunikaci se seniorem cílevědomě chráníme jeho důstojnost. Snažíme se vyloučit podceňování a nepodložené přisuzování. Důsledně se vyhýbáme zdrobnělinám, se seniory nekomunikujeme jako s dětmi. V průběhu komunikace složitější nebo zvláště důležité informace několikrát zopakujeme, někdy ještě raději napíšeme na papír. Aktivně a taktně ověříme možné komunikační bariéry (porucha sluchu, zraku apod.) a tomu přizpůsobíme komunikaci. Respektujeme princip zpomalení a chráníme seniory před časovým stresem, počítáme se zpomalením psychomotorického tempa a se zhoršenou pohyblivostí. Se seniorem mluvíme srozumitelně a udržujeme oční kontakt. Při pochybnostech ověřujeme správné využití kompenzačních pomůcek. Bez ověření nedoslýchavosti nezesilujeme hlas. Porozumění řeči se ve stáří zhoršuje v hlučném prostředí, proto nepřekřikujeme jiný hovor, rozhlas, televizi, ale snažíme se hluk odstranit. Dopomoc při pohybu vždy nabízíme, ale nevnucujeme, umožňujeme používat opěrných pomůcek (hole, chodítka). Komunikace by měla cílevědomě směřovat k podpoře a udržení soběstačnosti seniora. Postup při komunikaci se seniorem s pohybovým postižením Komunikace probíhá se seniorem s pohybovým postižením a nikoli s jeho případným doprovodem. Při nezbytné manipulaci se seniorem vysvětlujeme, co konkrétně potřebujeme a požádáme seniora, aby nám říkal, jak máme postupovat. Stránka 1 z 6

2 Dbáme, aby senior s pohybovým postižením měl ve svém dosahu nezbytné kompenzační pomůcky. Tím zvyšujeme jeho jistotu a pocit soběstačnosti. Komunikace se seniorem se sluchovým postižením Komunikace přes papír s neslyšícími je většinou neúčinná. Lidé, kteří se narodili jako neslyšící nebo ztratili sluch v raném věku, nemají dostatečnou slovní zásobu, tudíž pro ně psaný projev neznamená úlevu. S neslyšícím seniorem je třeba mluvit přirozeně, pomaleji, vždy čelem. Při komunikaci by jednající osoba neměla jíst, pít, kouřit, žvýkat, podpírat si bradu či si dávat ruce před ústa. Je vhodné udržovat pomalejší rytmus řeči a nezvyšovat hlas. Pro komunikaci s neslyšícím je dobré využívat mimické výrazy obličeje a gesta rukou. Přijímání zpráv je pro neslyšícího stejně důležité jako jejich předávání. Odezírání pro neslyšící nepředstavuje úlevu. Je zjištěno, že odezírání je pro neslyšící zřetelné pouze z 30-40%. Pokud jednající osoba neslyšícímu nerozumí, je vhodné požádat neslyšícího, aby zpomalil tempo řeči, nebo větu zopakoval. Zná-li jednající osoba s neslyšícím základy znakového jazyka či prstové abecedy, měla by je používat. Při konverzaci ve skupině je třeba říci neslyšícímu téma rozhovoru tak, aby se necítil vyčleněn. Kontakt s neslyšícím je zapotřebí udržovat přímým pohledem z očí do očí. Při komunikaci s neslyšícím je žádoucí vypnout všechny rušivé elementy (mobil, rádio, televize apod.). Pokud chceme získat zpětnou vazbu a ujištění, že neslyšící našemu sdělení skutečně porozuměl, není dobré ptát se, zda porozuměl, ale položit otázku Co jste mi rozuměl?. Stránka 2 z 6

3 Komunikace se seniorem se zrakovým postižením Při kontaktu se seniorem je nutné jednat tak, aby se necítil ponížen. Není možné spoléhat na nějaký jiný, zvlášť rozvinutý způsob vnímání zrakově postiženého, např. dobrý hmat či sluch. S nevidomým je nutno jednat přirozeně a přímo, nikoli přes jeho průvodce. Ten nevidomého pouze doprovází. Osoba jednající s nevidomým zdraví jako první. Pozdrav s vlastním představení je důležité spojit s oslovením typu: Dobrý den, pane Nováku, aby nevidomý věděl, že pozdrav patří jemu. Při odchodu z místnosti je vhodné nevidomého upozornit na to, že dotyčná osoba opouští místnost. Podání ruky na pozdrav nahrazuje nevidomému vizuální kontakt. Při setkání stačí nevidomému oznámit podávám Vám ruku. Při rozhovoru je důležitý oční kontakt s nevidomým. Není tedy vhodné odvracet při rozhovoru tvář, protože to nevidomí obvykle poznají. Při komunikaci s nevidomým lze bez obav použít slova: vidět, kouknout se, mrknout, prohlédnout si. Tato slova používají nevidomí k vyjádření způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se. Nevidomý člověk s vodícím psem má přístup do zařízení. Na vodícího psa není vhodné: mlaskat, hvízdat, hladit ho, krmit ho nebo na něj mluvit bez vědomí majitele. Komunikace se seniorem s demencí Ke ztrátě schopnosti komunikovat u seniorů s demencí dochází obvykle v tomto pořadí: - schopnost sledovat konverzaci, - schopnost zapojit se do konverzace, - schopnost začít konverzaci, klást otázky, - schopnost najít správná slova, - schopnost správně vyslovit některá slova, - schopnost smysluplně mluvit, - schopnost pochopit psaný text, - schopnost pochopit neverbální komunikaci, Stránka 3 z 6

4 - schopnost následovat a opakovat pokyny. Cílem navázání kontaktu komunikace se seniorem s demencí je zajištění potřeb seniora, a to na základě jeho verbálních a neverbálních možností. Zásady správné komunikace se seniorem s demencí: Především seniora sledujeme, snažíme se odezírat, co nám sděluje svými výrazy tváře, gesty a také slovy a reagujeme na to. Udržujeme blízkou tělesnou vzdálenost, jsme na stejné úrovni jako senior (když stojí, tak stojíme, pokud leží, tak si k seniorovi sedneme nebo se skloníme). Častý oční kontakt umožní lepší oboustranné sledování a také dorozumívání. Oslovujeme seniora co nejčastěji jeho jménem, tak jak je na něj zvyklý. Kontakt (dotyk, držení za ruku, ) pomůže seniorovi, aby lépe vnímal naši přítomnost. Ujistíme se, zda mu kontakt vyhovuje. Používáme klidný, přátelský tón hlasu, nezvyšujeme hlas v konfliktních situacích. Používáme krátké a jednoduché věty, aby naše sdělení bylo jasné a srozumitelné. Vytváříme co nejlepší podmínky pro to, aby senior slyšel a vnímal naši informaci - můžeme si pomoci např. tělesným dotykem, tím že budeme mluvit pomalu, dělat pauzy v řeči, přiblížíme se k seniorovi apod. Při komunikaci musíme být názorní. Např. ukážeme na předmět, o kterém zrovna mluvíme. Nevyvracíme seniorovi, když je mimo realitu. Nejdříve přijmeme iniciativu seniora a teprve potom ji usměrňujeme správným směrem. Nepřijetí iniciativy vede spíše ke zlosti, zmatku, vzdoru. Příliš se neptáme, volíme spíše oznamovací věty. Ptáme se otázkami, na které je snadná odpověď ano nebo ne. Seniorovi poskytujeme delší čas na reakci. Na seniora se snáz naladíme, když pojmenováváme, co právě dělá. Umožníme mu tak snadněji zůstat v realitě. Vyhýbáme se dotazům: Víte, kde teď jste? Co máte v ruce? Otázky nesou poselství = měl by to vědět, měl by si to pamatovat. Vyvolávají úzkost, nedůvěru, srážejí sebevědomí. Při správně provedených činnostech chválíme a použijeme slovo dobře, doplněné úsměvem. Stránka 4 z 6

5 Speciální techniky komunikace s verbálně nekomunikujícími seniory Jsou využívány u uživatelů Domova pro seniory v Karolince, zcela upoutaných na lůžko, závislých na péči druhé osoby, kteří mají problémy v komunikaci a jejichž kontakt s okolím je minimální. Způsoby, kterými se klíčový pracovník dostává do kontaktu s uživatelem a následně individuálně plánuje službu šitou na míru uživateli, zahrnují: rozhovor s referující osobou (blízké osoby uživatele, zákonný zástupce spolupracovníci), dlouhodobé pozorování uživatele (reakce na lidskou blízkost, libé a nelibé podněty, vyjadřování emocí, řeč celého těla), studium dokumentace (anamnéza a záznamy péče v IS Cygnus). V praxi pracovníci mohou tyto přístupy kombinovat, podle toho, jak jim vyhovují. Na plánu péče u těchto uživatelů se podílejí i pracovníci aktivizace. Uplatňují techniky, které slouží k získávání potřebných informací ke zkvalitnění života uživatelů: Reminiscence, která spočívá v oživení minulých událostí pro uživatele zpravidla pozitivních, příjemných a důležitých, jako např. svatby, oslavy, rodinné události. Využívají se k tomu staré fotografie, předměty, přístroje a nářadí, módní doplňky, filmy, lidová a taneční hudba apod. V rámci aktivizace je uplatňována skupinová a individuální reminiscence. Smyslová aktivizace osloví smysly uživatele, které jsou klíčem k jeho schopnostem a zdrojům. Je možno zapojit všechny smysly: zrak, sluch, čich, hmat, chuť a co nejvíce udržet úroveň stejných podnětů jako v původním prostředí. Díky těmto podnětům je možno vyvolat vzpomínky a probudit paměť. 1. ZRAK Při výzdobě pokoje by měly být použity důvěrně známé obrázky, fotografie či drobné předměty, na které je uživatel zvyklý a má k nim citovou vazbu. 2. SLUCH Možnost poslouchat známou hudbu se známými texty, velmi oblíbený je u uživatelů TV program Šlágr. Zjistit, na jaké oslovení je uživatel zvyklý. I ticho může být správným podnětem, pokud ho uživatel preferuje. Stránka 5 z 6

6 3. ČICH Možnost používat stejná mýdla a kosmetiku. Vůně oblíbených jídel, bylin a květin. 4. CHUŤ Zjistit oblíbená jídla a nápoje uživatele, co nejí, a na co je zvyklý. Při čištění zubů nebo zubní náhrady používat stejnou značku zubní pasty, pokud je na ni uživatel zvyklý. 5. HMAT Ideální jsou hmatem poznávané předměty všedního dne (oblíbený ručník, hrnek, lžička). Reakce uživatele na dotyky, které jsou příjemné, které mu nevyhovují. Zachování obvyklých pohybových činností a možnost vykonávat ty činnosti, které uživateli dělají radost (práce s hlínou, pěstování květin, rukodělná tvorba, animoterapie). V Karolince: Aktualizace: Vypracovala: Pavlíčková, Bařáková Vypracovala: Pavlíčková, Bařáková Stránka 6 z 6