DVĚ FAKULTNÍ NEMOCNICE MAJÍ SKONČIT. ČEKÁ SE BITVA PROFESORŮ

Transkript

1 DVĚ FAKULTNÍ NEMOCNICE MAJÍ SKONČIT. ČEKÁ SE BITVA PROFESORŮ Kč Slovensko 2,20 Jak okrádat svého zaměstnavatele 46 Zdržovaná emise akcií ČSOB rozkývala burzu 34 PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ Do boje o vliv na magistrátu zasáhla i výbušnina v zásilce pro primátora strany 3, 30

2

3 fokus P R A Ž S K Ý M A G I S T R Á T Nesmiřitelný Primátor Svoboda se protivníkům nepodvolí, raději rezignuje Léta účelově vydatně promazávaný penězostroj pražského magistrátu se začíná zadírat. A v magistrátní koalici ODS a ČSSD to pěkně vře. Nové vedení velké radnice, nad nímž drží taktovku primátor Bohuslav Svoboda, totiž začalo skutečně plnit sliby, které obyvatelům metropole před loňskými podzimními komunálními volbami dalo. A dlouholetí politicko- -byznysoví pretendenti s tím začínají mít vážný problém. Zjistili totiž, že Svoboda není snadno ovladatelnou figurkou, která bude bez obtíží přitakávat všem smělým nápadům na sofistikované penězovody ke správným lidem a firmám. Disharmonické tóny ovšem nezaznívají jen v celém ansámblu koaličních partnerů. Skřípe to i uvnitř týmu zvolených zastupitelů ODS. Pokud bychom problém zjednodušili, magistrátní reprezentanti občanských demokratů jsou nyní rozpolcení: na starou gardu a na zastupitele, kteří stojí v jedné linii s Bohuslavem Svobodou. Jde o hodně: například o transformaci městských akciových společností, aby se z nich nedaly tahat peníze mimo, nebo obsazení klíčových ekonomických postů na metropolitní radnici, odkud se dlouhá léta kutálely městské peníze. Ilustrativním případem zmiňovaných potíží v dialogu může být nedávné jednání koaličních představitelů. Na něm se primátor velmi podivoval, proč nejsou v návrhu na transformaci městských akciovek zapracovány změny zamezující možnému rozkrádání společností, jak je připravil najatý expert Vratislav Kulhánek. Z rokování vyplynulo, že se někde ztratily. Vraťme se však k problémům rozpolceného klubu ODS. Stará garda rekrutující se z lidí, kteří byli nablízku předchozímu primátorovi Pavlu Bémovi, si začala problém s neústupným reformátorem starých pořádků Svobodou intenzivně uvědomovat. Padl už dokonce i názor, že Svoboda může jako primátor skončit, protože je koalice v krizi. Zatím se tak nestalo. Klíčová bitva se blíží. Oč se bude bojovat? O jedenácté místo v městské radě. Sociální demokraté, kteří dokážou nalézt společnou řeč se starou Bémovou partou, mají stejně jako ODS v radě po pěti křeslech. Háček pro přátele starých pořádků spočívá v tom, že členové rady za ODS jsou všichni do jednoho lidé stojící za Svobodou. A proto se teď řeší, kdo by byl tím jedenáctým žolíkem, jenž může hlasovat s ČSSD a družinu Svobodových věrných umořit. Hovoří se o šéfovi pražské ODS Borisi Šťastném, který je forvardem týmu starých zadáků. Jenže s tím mají problém Svobodovi lidé, takže se zásadní mač nejspíš rozehraje uvnitř regionální struktury občanských demokratů. V klubu zastupitelů mají v současnosti zřejmě těsnou většinu jedenácti z dvaceti mandátů lidé primátora Svobody. V regionální radě je poměr sil obrácený. Skupina kolem politiků odstavených v komunálních volbách bude proto usilovat, aby se rozhodující souboj odehrál na této stranické půdě. Nakonec ale může dojít i k tomu, že spor bude muset řešit regionální sněm. Celostátní vedení strany v čele s Petrem Nečasem se ve sporu odmítá angažovat, přestože pád Bohuslava Svobody by silně poškodil pozici ODS v hlavním městě a mohl by znamenat vážné riziko pro výsledek v celostátních volbách. Tento politický zápas může předznamenat možný rozpad současného magistrátního svazku. Ostatně sociální demokraté se už po možném náhradníkovi za občanské demokraty poohlížejí a TOP 09 není stranou zájmu ani některých vyjednavačů ODS. Jenže v kuloárech se proslýchá, že ani v pražské topce nepanuje zrovna ideální interpersonální nálada a může v ní dojít k jistým změnám. Mezi oběma partnery ODS a ČSSD aktuálně probíhá kvůli jistým problémům v komunikaci smírčí řízení. Obě strany tak mají necelý měsíc, aby znovu nalezly společnou řeč, jinak by mohl jejich svazek dle nastavených koaličních pravidel pozbýt platnosti. Ať už se koalice udrží nebo ne, jedno je jisté: současný primátor metropole Bohuslav Svoboda se pokusu o očistu politicky zkompromitovaného magistrátu nevzdá. A to i za cenu toho, že by na funkci primátora musel rezignovat. Otázkou je, nakolik by měl jeho případný odchod dopad na už tak dost frustrované voliče pražské ODS, která v posledním komunálním plebiscitu utrpěla za dlouhá léta nejhorší výsledek. Koalice ODS a ČSSD by v případě zásadní roztržky v klubu ODS snadno ztratila většinu. Do hry by se tak znovu dostala TOP 09. Té totiž stačí získat jen šest zastupitelů ODS a může vládnout v Praze. JAN HRBÁČEK (jan.hrbacek@euro.cz) Klíčová bitva se blíží. Oč se bude bojovat? O jedenácté místo v městské radě. Euro května

4 24 monitor report 16 Komentář Petry Pelantové 17 Makroekonomika 18 Komentář Jefima Fištejna 19 Firemní zprávy 20 Lidé a podniky 22 Barometr 23 Káva s Zdravotnictví: Pražské nemocnice začínají se zeštíhlováním jako první. Dvě z nich ztratí status fakultní 30 Pražský magistrát: Bohuslav Svoboda se stal prvním českým politikem, jemuž dorazila poštovní zásilka s výbušninou 33 Povolení k pobytu: Odebírání otisků prstů cizincům začalo. Ministerstvo vnitra ale nestíhá 34 ČSOB: Belgická KBC opět odložila prodej části ČSOB. Investoři přitom byli přesvědčeni, že emise odstartuje během března 36 Telekomunikace: Do tendru na úřednický internet a volání přes pevnou linku se přihlásilo osm fi rem 38 Potravinová bezpečnost: Základem je půda, správně pochopili nezemědělští investoři a hromadí pozemky 41 Pojištění vkladů: Evropská komise opět navrhuje kratší lhůtu pro vyplácení náhrad vkladů 42 Strojírenství: Brusel chce víc mluvit do výstavby jaderných elektráren 44 Školství: Maturity v režii státu se staly realitou. Současný model ale nejspíš nebude to pravé 46 Kriminalita: Stále více fi rem musí odolávat loupeživým manažerům 50 Zal Shahbaz: Mnohé země příliš podporují domácí fi rmy, míní obchodní ředitel Škody Transportation 52 Reality: Vládní reformy dočasně oživují poptávku po bytech 54 Trh práce: Najít zaměstnání v Německu lze už bez omezení. Čechům se ale zatím nikam nechce 56 Čtenářský deník: Kniha Matta Taibiho Podfukistán. Bublinové stroje, upírská chapadla a velký švindl, který ničí Ameriku VYDÁVÁ: EURONEWS, a. s. IČO: SÍDLO VYDAVATELSTVÍ A REDAKCE: Holečkova 31, Praha 5, PSČ: , tel.: (redakce) fax: (redakce) tel.: (vydavatelství) fax: (vydavatelství) redakce: dopisy@euro.cz Poštovní adresa: P. O. BOX č. 23, pošta Praha 56 Karel Klein ( 2001) Josef Michl ( 2007) ŠÉFREDAKTOR: Pavel Páral Hana Gottwaldová ( 2010) Z ÁSTUPCI ŠÉFREDAKTORA: Jan Hrbáček, Adam Junek A RT DIRECTOR: Tomáš Novák HLAVNÍ EKONOMICKÝ ANALYTIK: Miroslav Zámečník EDITOŘI: Božena Hažová, Naďa Kubalíková, Tomáš Pergler, Tomáš Pohanka, Blanka Růžičková REPORTÉŘI: Kristýna Balajová, Hana Boříková, Vadim Fojtík, Ondřej Hergesell, Blahoslav Hruška, Dáša Hyklová, Táňa Králová, Pavla Kreuzigerová, Jakub Křešnička, Petra Pelantová, Tomáš Plhoň, Marcela Alföldi Šperkerová FOTOODDĚLENÍ: Hana Adamcová (produkční), Hynek Glos, Martin Pinkas, Tomáš Turek (vedoucí oddělení) GRAFICI: Jakub Adamů, Josef Blaho, Roman Řepa (vedoucí), Pavel Svatoš, Vojtěch Velický, Jaroslav Votýpka JAZYKOVÁ REDAKCE: Markéta Kovaříková, Pavlína Kuderová, Rostislav Taud DOKUMENTACE: Zora Jašková, Lenka Michálková, Barbora Pozlerová, tel.: SEKRETARIÁT REDAKCE: Kateřina Kuncová, asistentka, tel.: , fax: REDAKCE EURO ONLINE: Tereza Čapková, Pavlína Dvořáková, Jana Křížová, Rudolf Marek (vedoucí), Miroslav Tryner, Tobiáš Tvrdík, David Vagaday VYDAVATELSTVÍ EURONEWS GENERÁLNÍ ŘEDITEL: Vojtěch Jirků FINANČNÍ ŘEDITELKA: Olga Ruttnerová INZERCE: Michaela Hromádková, ředitelka, tel.: Lucie Hirschlerová, obchodní manažerka, tel.: , Mona Janovská, obchodní manažerka, tel.: Tereza Kovářová, asistentka inzerce, tel.: , fax: , podklady@euro.cz

5 global euro light 58 Čína: Plody sociálního inženýrství rostoucí počet důchodců a armáda svobodných mužů 61 Form mule 1: V Německu se vyšetřuje podezření z fi nančních machinací kolem vysílacích práv 62 B ělo orusko: Lukašenko je v koncích. Po neúspěšné devalvaci musí hledat pomoc v Moskvě Sýrie: Bašár Asad ve funkci mnohé zklamal, zásadní reformy v zemi neprovedl 66 Mediální revue: Tabule hanby před obchody 74 Královská svatba: Nejnovější členka britské královské rodiny má hlavně podporovat manžela a rodit děti 78 Londýn: I když město nežije jen svatbou, v dubnu se jí nedalo uniknout 82 Vozy britské koruny: Čím se přepravují členové rodiny, když zrovna nesedí v kočáru taženém koňmi 84 Gastronomie: Královské jazýčky si leckdy smlsnou na pochoutkách, které normální člověk vyhazuje 86 What s next: Vladaři přežijí i demokracii. Musejí ale poddané přesvědčit, že jsou tu pro ně 74 hyde park Jan Růžička: Stát by měl zvýšit kompetence a odpovědnost zdravotních pojišťoven 68 Miroslav Kollár: Firmy se přeorientují na produkci s vyšší přidanou hodnotou, až to pro ně bude výhodné 72 Marek Tichý: Burza mnohým fi rmám nabízí snazší cestu k fi nancím než klasický úvěr 73 Právo & daně: Novela exekučního řádu má podstatně změnit postup OBCHODNÍ A MARKETINGOVÉ ODDĚLENÍ: Jana Sedláčková, obchodní a marketingová ředitelka, tel.: Martina Hůlová, manažerka, tel.: Růžena Rousková, manažerka, tel.: , Hana Partyková, koordinátorka, tel.: , Marek Dvořák, koordinátor, tel.: David Ejem, produktový manažer, tel.: Jakub Zykmund, business development manager, tel.: Marcela Foglová, asistentka marketingu, tel.: VÝROBA A DISTRIBUCE: Monika Matějková, manažerka, tel.: ŘEDITEL IT: Jiří Pálek, tel.: WEBMASTER: Alex André, tel.: REPRODUKCE, LITOGRAFIE: Flukeatelier, ukeatelier.eu TISK: TISKÁRNA ČESKÁ UNIGRAFIE, a. s. ROZŠIŘUJE V ČR: společnost holdingu PNS, a. s., Mediaprint Kapa, s. r. o. Tištěný a prodaný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC PŘEDPLATNÉ: Informace podává a objednávky přijímá vydavatelství Euronews, a. s., Holečkova 31, Praha 5, Magdalena Marošová, tel.: (záznamník 24 hodin denně), fax: , predplatne@euro.cz Distribuci pro předplatitele provádí společnost ČESKÁ POŠTA, s. p. OBJEDNÁVKY NA PŘEDPLATNÉ TITULU VE SLOVENSKÉ REPUBLICE: Mediaprint Kapa Pressegrosso, a. s. oddelenie inej formy predaja P. O. BOX 183, Vajnorská 137, Bratislava 3, tel.: 02/ , a , fax: 02/ , predplatne@abompkapa.sk Registrace: MK ČR E 8030 pod č. j /98 ze dne , ISSN Nevyžádané rukopisy se nevracejí. EURONEWS Veškerá práva vyhrazena. Jakékoli užití části nebo celku, zejména přetisk včetně šíření jakýmkoli způsobem bez výslovného svolení vydavatele, je zapovězeno. OBÁLKA: Jindřich Jetel

6

7 pozitivní zprávy FOTO: archiv PUMPA PRO MATYÁŠE. Pro čtyřletého Matyáše je infuzní pumpa něco jako další orgán, bez něhož se neobejde. Společnost B. Braun Medical se rozhodla darovat mu nejnovější model Infusomat Space, jehož pořizovací cena činí bezmála 70 tisíc korun. CHAMBERS GLOBAL 2011 Clifford Chance zabodovala Již třetí rok v řadě získala advokátní kancelář Clifford Chance v oblasti přeshraničních transakcí nejvíce špičkových ocenění ratingové publikace Chambers Global 2011, The Client s Guide. Obdržela celkem 16 prvních míst v tabulkách hodnocení Guide s Global, dále dosáhla celkem 43 prvních míst v hodnocení napříč různými regionálními tabulkami zveřejněnými v publikaci. Mezi kritéria, z nichž hodnocení vychází, patří technické právní dovednosti, profesionální vystupování, klientský servis, komerční přístup a chytrá řešení či pečlivost a ochota pracovat s maximálním nasazením. HTC Nová mobilní laboratoř na ČVUT V prostorách Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení v Praze byla slavnostně otevřena HTC mobilní laboratoř. Společný projekt firmy HTC a ČVUT bude sloužit jako podpora a technologické zázemí studentům odborného předmětu principy tvorby mobilních aplikací. Pevně věřím, že vzájemná spolupráce poskytne přínos oběma stranám a ukáže i ostatním firmám, že podpora mladých lidí z akademické sféry je tou správnou cestou do budoucna, říká zástupce společnosti HTC Kamil Vacek. Škola si podle proděkana fakulty Zbyňka Škvora od spolupráce slibuje především oboustranný tok informací, který studentům poskytne know-how z odborné praxe. KRÁTCE SOUTĚŽ V OBLASTI ZDRAVÍ A BEZPEČNOSTI Společnost Kimberly-Clark Professional vyhlásila soutěž zaměřenou na ocenění činnosti odborníků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Do soutěže se mohou přihlásit pracovníci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo jejich kolegové či zaměstnavatelé ve Velké Británii, Německu, Francii, Česku a Slovensku. Přihlášky musejí být doručeny do 24. června. ING BANK Statisíce znevýhodněným dětem Již šestým rokem trvá spolupráce ING Bank v České republice s Nadací Terezy Maxové dětem. První letošní grantové kolo se uskutečnilo 30. března 2011 a celková částka, která byla rozdělena mezi 605 dětí, činila korun. Další grantová kola jsou naplánována na 22. června (příjem žádostí do 20. května) a na 19. října (příjem žádostí do 19. září). Díky spolupráci ING Bank a Nadace už bylo podpořeno více než 330 projektů. Angažujeme se v lokálních projektech, chceme, aby peníze zůstaly v České republice. Naším cílem je podpora vzdělání a volnočasových aktivit dětí, které nemají to štěstí vyrůstat v tradičních rodinách, vysvětlila tisková mluvčí ING Bank Zuzana Smolinsky. DATART OBDAROVAL NEMOCNÉ Celkem čtyřiadvacet televizorů Panasonic věnovala společnost Datart klientům hospice Citadela. Hospic ve Valašském Meziříčí provozuje Diakonie Českobratrské církve evangelické. Darem v celkové hodnotě bezmála dvou set tisíc korun se Datart stal největším dárcem tohoto zařízení. ČEŠI PŘISPĚLI NA MILION VAKCÍN Ve třetím ročníku kampaně Pampers UNICEF 1 balení = 1 vakcína, který v České republice probíhal od 1. ledna do 31. března 2011, se podařilo získat fi nanční prostředky na vakcín proti tetanu. Z každého balení výrobku označeného logem Pampers UNICEF byla předána částka 0,07 dolaru organizaci UNICEF, která příspěvky využije v boji proti novorozeneckému a mateřskému tetanu v zemích třetího světa. INZERCE

8 monitor Ž I V O T N Í P R O S T Ř E D Í Skládky, kam se podíváš Česku hrozí, že nedodrží podmínku EU snížit podíl skládkovaného odpadu. Poplatky za skládky mají přitom růst SKLÁDKY VEDOU Struktura nakládání s komunálním odpadem v ČR vztažená k celkové produkci komunálního odpadu (v %), Za dva měsíce vyprší termín, dokdy mohou investoři žádat Evropskou unii o dotaci na stavbu spaloven komunálního odpadu, které zároveň produkují teplo a elektřinu. Neboli na stavbu zařízení na energetické využití odpadu, jak se říká odborně. Dosud byla podána jen jedna žádost, jedná se o projekt Krajského integrovaného centra na využívání odpadů v Moravskoslezském kraji. Žádost již akceptoval Státní fond životního prostředí. Podle našich informací už investor také požádal stavební úřad města Karviná o vydání územního rozhodnutí, upřesňuje mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková. Ve hře jsou ještě dva další projekty spalovna v Chotíkově u Plzně a v Komořanech na Mostecku. Oba projekty jsou však stále jen ve stadiu posuzování dopadů na životní prostředí. Celkem může ministerstvo rozdělit na tyto projekty až osm miliard korun z evropských fondů. Podmínkou ovšem je, že si uchazeči řeknou o peníze do konce června a zároveň stihnou spalovnu postavit do konce roku To znamená, že základní kámen musejí položit již v příštím roce, aby zařízení stihlo naběhnout do plného provozu. Když půjde vše jako na drátkách, přibudou tedy k již fungujícím třem spalovnám další tři. Jenže to rozhodně nebude stačit. V zemi by jich mělo vyrůst ZPŮSOB NAKLÁDÁNÍ Podíl energetického využití 4,8 8,7 9,4 9,5 9,7 8,5 8,5 Podíl recyklace 10,9 11,8 15,5 20,0 21,0 24,1 26,1 Podíl skládkování 63,3 64,4 69,3 81,0 86,2 89,9 91,1 Podíl spalování na pevnině 4,8 0,05 0,04 0,05 0,07 0,05 0,04 Zdroj: Zpráva o životním prostředí v ČR v roce 2009 Celková produkce komunálního odpadu v ČR (v tis. tun), Komunální odpad Z toho směsný komunální odpad Zdroj: Zpráva o životním prostředí v ČR v roce 2009 aspoň deset. Ve stejně velkém Švýcarsku jich funguje třicet, namítá profesor Jaroslav Hyžík, který se zabývá odpadovým hospodářstvím na mezinárodní úrovni. RECYKLACE KULHÁ Zatím ale není vůbec jisté, zda se podaří postavit alespoň tři plánované spalovny. Ostře se proti nim staví občanská sdružení a ekologičtí aktivisté, kteří by raději miliardové dotace věnovali na vylepšení recyklace. Obávají se nadměrného výskytu nežádoucích zplodin v okolí spaloven. Podle statistik ministerstva životního prostředí za rok 2009 nashromáždily české rodiny, obce a drobní živnostníci 3,7 milionu tun smetí, což je 356 kilogramů na hlavu. S tímto údajem jsme sice na nejnižší příčce evropského žebříčku, ale poněkud pokulháváme v čistotě jeho zpracování (viz Skládky vedou). Více než devadesát procent odpadu totiž končí na skládce, energeticky se využívá jen něco přes osm procent. Například v Dánsku, Švédsku, Nizozemsku, Rakousku, Německu či Belgii na skládkách mizí jen zanedbatelné množství smetí. Všechny tyto země vykazují nejen vyšší podíl recyklace a kompostování odpadků, ale také je v mnohem větší míře spalují v zařízeních na energetické využití odpadu. Česku chybí nejen tyto spalovny, ale má stále ještě i značné rezervy v recyklaci. K dalšímu využití dokáže vytřídit jen okolo čtvrtiny veškerého komunálního odpadu, zatímco například zmíněné Švýcarsko, které patří k nejekologičtějším zemím, až polovinu. Ostatně toto kritérium mělo Česko dle Plánu odpadového hospodářství ČR splnit již loni. A to se ani náhodou nepovedlo. Ekologové přitom míní, že i Češi by mohli třídit ještě více odpadků. Měli bychom více třídit, více recyklovat. Je potřeba zavést kompostování biologických odpadů a jejich třídění už v domácnostech, navrhl při veřejné diskusi ekolog Jindřich Petrlík ze sdružení Arnika, když protestoval proti výstavbě spalovny v Karviné. Profesor Hyžík souhlasí, že by se mělo recyklovat, jak ale současně upozorňuje, švýcarská hranice je maximálně dosažitelným limitem. KOMPLIKACE S METANEM Jiné statistiky, počítané odlišnou metodikou, uvádějí, že ročně vznikne asi 4,4 milionu tun komunálního smetí, z toho až čtyři pětiny končí na skládkách. K těm ovšem Evropská unie zaujala odmítavý postoj. Všechny členské státy se musely zavázat, že nejpozději do konce roku 2020 skládkování radikálně omezí. Podle odhadů bude v tomto období vyprodukováno 2,7 milionu tun směsného komunálního odpadu, tedy toho, jenž zbude po vytřídění materiálově využitelných složek a bioodpadu. Z tohoto množství ovšem bude moci skončit na skládkách jen okolo čtvrtiny. Zbytek se musí zlikvidovat, zatím se ale neví jak. Nyní v tuzemsku funguje na dvě stě skládek, přičemž jejich kapacita by do roku 2020 měla vystačit. V odpadu na skládce je značný podíl biologické složky, a proto se tam tvoří metan. Ten až s pětadvacetinásobnou intenzitou oproti kysličníku uhličitému 8 2. května 2011 Euro 18

9 FOTO: Martin Pinkas rozšiřuje ozonovou díru, proto se Evropská unie staví ke skládkám tak rezolutně. Metan lze sice také jímat na výrobu energie, ale vzhledem k tomu, že skládka je otevřeným prostorem, nelze zamezit únikům plynu, vysvětluje ředitel firmy AVE CZ Roman Mužík. Jeho společnost patří k trojce největších domácích odpadových firem. Za první půlrok svého fiskálního roku zvýšila obrat na více než dvě miliardy korun, čímž začala šlapat na paty jedničce trhu, společnosti Marius Pedersen. Trojlístek doplňuje firma A.S.A. Skládkování je stále nejlevnějším způsobem, jak se komunálního odpadu zbavit. Za tunu smetí se platí 600 korun, vytvoření skládky přijde na 150 milionů korun. Naproti tomu spalovna s kapacitou 150 tisíc tun odpadu stojí zhruba tři miliardy korun, například uvažovaná spalovna u Plzně vyjde na 2,5 miliardy korun. Za tunu odpadu se platí 1250 korun. Příjmy spalovny jsou přitom dvojí, nejen za odpad, ale také za produkovanou elektřinu či teplo. Směsný odpad má totiž zhruba stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí, zdůrazňuje Mužík. Společnost AVE, která provozuje v Rakousku dvě velké spalovny s kapacitou 300 tisíc tun, by přitom ráda v Česku vybudovala dvě zařízení na energetické využití komunálního odpadu. Nejdražší možností, jak se odpadu zbavit, vhodnou přitom jen pro menší aglomerace, je takzvaná mechanicko-biologická úprava odpadů, kdy se lisem ze smetí vyexpeduje biologická složka, jež se může dále použít. Zbytek lze z poloviny skládkovat, druhá polovina by se ovšem také měla spalovat. Zpracování tuny smetí vyjde na 2200 korun, doplňuje Mužík. DRAŽŠÍ SKLÁDKY Pro stavbu spaloven mluví i návrh zdražit poplatky za ukládání smetí na skládky. Novela odpadového zákona, kterou připravuje resort životního prostředí, zvyšuje poplatek na 800 korun za tunu. Naproti tomu cena za spalování odpadků se může právě díky dotaci z evropských peněz držet na stabilní úrovni. Unie může na stavbu přispět až čtyřiceti procenty z celkové investice. Boj českých ekologů a občanských aktivistů proti výstavbě spaloven profesor Hyžík naprosto nechápe. Uvádí příklad zemí, jejichž postoj k životnímu prostředí lze označit za více než přátelský a které houfně stavbu infrastruktury na energetické využití odpadů podporují. Celkově v Evropě funguje takových zařízení na čtyři sta. Například provoz v samém centru Vídně funguje zároveň jako teplárna. Lidé se ovšem spaloven bojí, protože nevěří, že i přes technologický pokrok jejich komíny vypouštějí čistší dým. Ve své studii to nedávno uvedla Vysoká škola ekonomická. Autoři zároveň upozornili, že bez postavení nových spaloven nemá Česko šanci splnit požadavek EU. Tři nyní fungující spalovny (v Praze-Malešicích, Brně a Liberci) mají kapacitu 700 tisíc tun ročně, ty uvažované by mohly zvýšit podíl spalovaného odpadu o dalších 450 tisíc tun. Jak nedávno upozornil viceprezident Hospodářské komory Pavel Bartoš, ve vzduchoprázdnu zůstane viset zhruba půl milionu tun smetí, s nímž si Česká republika bude muset nějak poradit. Cesty jsou různé platit pokuty nebo odpad vyvážet třeba do Německa. A to by mohlo vyjít podstatně dráže. MARCELA ALFÖLDI ŠPERKEROVÁ (marcela.alfoldi@euro.cz) ZATÍM DOBRÝ. Malešické ZEVO dokáže ročně spálit až 300 tisíc tun směsného komunálního odpadu. Kapacita je pro Prahu zcela dostačující. Většina měst v zemi ale zatím dává přednost skládkám. Euro května

10 monitor OREA HOTELS Dozvuky Lukešovy inspekce Největší český hotelový řetězec Orea Hotels, který je součástí koncernu Cimex, hledá nového generálního ředitele. Tato zpráva se již několik týdnů šíří v hotelových kruzích. Chystaná změna má být dozvukem loňské letní inspekce Petra Lukeše v Česku, který jinak skupinu Cimex řídí na dálku z Floridy, kde žije od roku Lukeš dle informací týdeníku EURO není spokojen s neslavnými výsledky hotelové sítě, jež pod značkou Orea provozuje v tuzemsku 22 hotelů. Orea Hotels vede od září 2008 Pavel Hlinka, který do české společnosti přišel po více než dvacetiletém působení u mezinárodní skupiny InterContinental. Vedení Orea Hotels ani Cimex nechtěly zprávu o připravované personální změně potvrdit. PLZEŇSKÁ PRÁVA Odebírání diplomů jde do finále Západočeská univerzita v Plzni zruší deset až patnáct magisterských diplomů z Právnické fakulty. Týdeníku EURO to sdělila tisková mluvčí univerzity Kamila Kvapilová. Čtyři rozhodnutí o odebrání titulu již byla odeslána a další dvě budou SLÍVA brzy následovat. Jeden odeslaný verdikt zbavuje dosavadního držitele magisterského diplomu také malého doktorátu, jenž opravňuje k užívání titulu JUDr. Seznam doktorů, kteří přijdou o titul, patrně ještě není u konce. Správní řízení pokračuje u zhruba desítky malých doktorátů a také u čtyř velkých doktorátů. V případě pěti velkých doktorátů bylo řízení zastaveno, neboť tito absolventi předložili disertační práci a prokázali publikační činnost, vysvětluje Kvapilová. Ukončeno bylo také šetření dvou stovek bakalářů, jimž za minulého vedení nabídla sama škola rychlostudium. Diplom byl zrušen pouze bývalému veliteli plzeňských strážníků Luďku Hosmanovi, který přiznal, že svoji bakalářskou práci opsal od nadřízeného. Celý proces odebírání diplomů by měl být uzavřen do konce června. Předsevzal si to alespoň právní expert František Korbel, jenž má agendu na starost. Ke spěchu ho ostatně tlačí poměry na fakultě. Jako člověk bývalého děkana a současného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila patří k reformnímu křídlu, které prosazuje nekompromisní odklon od někdejší éry rozdávání titulů. V březnových volbách do akademického senátu fakulty ale zvítězilo konzervativní křídlo. Jeho představitelem je také nynější děkan Květoslav Růžička, jenž má údajně blízko k hlavnímu aktérovi plagiátorské aféry, exděkanovi Milanu Kindlovi. Ze školy v současnosti odchází několik významných odborníků. Podle tiskové mluvčí Západočeské univerzity děkan obdržel zatím celkem tři výpovědi. Korbel přitom říká jednoznačně: Jestliže z fakulty odejdou uznávané vědecké kapacity, odejdu také. Odebírání diplomů ale stihnu dokončit. FOTO: Profimedia.cz / ILUSTRACE: Jiří Slíva května 2011 Euro 18

11

12 monitor Pavel Drobil (ODS) nebyl ministrem životního prostředí ani půl roku. Než ho koncem loňského roku z čela úřadu spláchla korupční aféra ve Státním fondu životního prostředí, stačil si pořádně rozhněvat ekologické aktivisty. Ti na něj nezapomněli a udělili mu titul Ropák roku 2010 za antiekologický počin i Zelenou perlu za antiekologický výrok. Drobil se tak stal první osobností, která v historii udělování těchto anticen dostala obě najednou. SAZKA Zelený ostrov na obzoru Termín, do kterého mohli věřitelé u Městského soudu v Praze přihlásit své pohledávky za Sazkou, vypršel minulý čtvrtek. Dle mluvčí soudu Martiny Lhotákové dorazilo ke konci minulého týdne více než 2100 přihlášek, z nich soud stačil formálně zapsat zhruba 1200 v celkové sumě 4,2 miliardy korun. Již teď je ale jasné, že konečná cifra bude několikanásobně vyšší. Mezi přihlášenými věřiteli je podle informací týdeníku EURO kromě jiných i londýnská Bank of New York Mellon, která je zajišťovacím agentem držitelů dluhopisů Sazky. Banka u insolvenčního soudu přihlásila pohledávku ze splatných dluhopisů za více než pět miliard korun. Sazka prostřednictvím bondů financovala výstavbu O2 areny, jejich největšími držiteli jsou finanční skupina PPF a společnost KKCG podnikatele Karla Komárka mladšího. O dalších 8,1 miliardy korun se přihlásilo i sdružení Zelený ostrov, které vlastní prostřednictvím firmy Bestsport O2 arenu. Sdružení Zelený ostrov tvoří akcionáři Sazky, tedy sportovní svazy. Zmíněná více než osmimiliardová pohledávka může změnit rozložení sil v boji o loterijní firmu. Největší věřitel totiž bude mít i největší vliv na průběh insolvenčního řízení Sazky. Přihlášená pohledávka Zeleného ostrova je ale dle odborníků sporná. RENAULT Špioni jako my Špionážní aféra ve francouzské automobilce skončila. Renault se minulý týden dohodl na finančním vypořádání se všemi třemi manažery, kteří byli v lednu falešně obviněni z průmyslové špionáže. Šéf programu elektromobilů Matthieu Tenenbaum jako jediný souhlasil s návratem do firmy, jež jej křivě obvinila. Bývalý viceprezident pro pokročilé inženýrství Michel Balthazard a jeho zástupce Bertrand Rochette o další práci pro Renault nestáli. Výše finančního odškodnění pro trojici manažerů nebyla zveřejněna. Uzavřel se tak skandál, který udělal z nejvyššího vedení francouzské automobilky hlupáky. Nejviditelněji ho odnesl provozní ředitel Renaultu Patrick Pélata, který vzal vinu na sebe a 11. dubna ze svého postu odstoupil. Jako pravá ruka šéfa aliance Renault-Nissan Carlose Ghosna byl tím, kdo poskytl časopisu Le Monde v rozhovoru první informaci o údajné špionáži. Renault se stal obětí organizované mezinárodní sítě, uvedl mimo jiné. V současné době se pro Pélatu hledá v automobilce jiné uplatnění. Aféru zahájil anonymní tip z loňského srpna, jenž obviňoval trojici vysokých manažerů z průmyslové špionáže. Ta se měla týkat vývoje elektromobilů, do kterého Renault s Nissanem již investovaly přes čtyři miliardy eur. Aféra měla za následek mimo jiné diplomatickou roztržku mezi Francií a Čínou, jelikož asijská velmoc měla podle Renaultu za špionáží stát. Během vyšetřování se však ukázalo, že původní tip byl falešný a manažeři byli obviněni křivě. Původce fámy dosud odhalen nebyl. Aféra však neměla přímý vliv na hospodaření Renaultu. V prvním čtvrtletí tržby automobilky meziročně vzrostly o patnáct procent na 10,43 miliardy eur (přibližně 250 miliard korun). Výsledky předčily očekávání analytiků stejně jako samotné automobilky. Ta však upozornila, že kvůli březnovému zemětřesení v Japonsku a zpožděným dodávkám pro automobilový průmysl by se mohla v následujících měsících zpomalit výroba. FOTO: ČTK, Hynek Glos, Reuters května 2011 Euro 18

13 monitor GLOSA Fuksa v hlavní roli FOTO: Tomáš Novák Ne každá exhibice na YouTube se povede tak jako Klausovo pero z Chile. Za dva týdny ji zhlédly skoro tři miliony lidí. O takové návštěvnosti si u veřejnosti poměrně málo známý ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) může nechat jen zdát. Na jeho video Trable s čuníky kliklo za tři dny necelých sedmnáct set diváků. Přitom ministr by se pro česká prasata nechal rozkrájet. Už i jeho nakazila obava, že v Čechách a na Moravě nadobro vyhynou a pak si nanejvýš zapějeme s Nohavicou písničku Tři čuníci jdou. Ze čtyř milionů prasat totiž u nás během patnácti let zmizela celá polovina. Zabila je konkurence, poučuje Fuksa s varovně zdviženým prstem. Jako pohádkový dědeček vypráví o tom, kterak čeští čuníci o místo na slunci přišli. Je sympatické, že příběh popisuje popravdě. Zdejší chovatelé to s prasaty neumějí jako dánští, němečtí či španělští, kteří jsou šikovnější, a mohou pak vepřové prodávat levněji. Proto ho do Česka stále víc dovážejí obchodní řetězce a ve velkém i masokombináty. Jak tedy místním čuníkům pomoci? Jezte české vepřové, pobízí ministr a ve své kanceláři zapichuje českou vlaječku do fláku kýty na talíři. Neschopnost zemědělců konkurovat mají tedy zachraňovat konzumenti. Měli by pobíhat po řeznictvích a shánět pravé české. Nebudou to mít jednoduché, když je polovina vepřového z dovozu. Jak zjistí, že maso je opravdu ze zdejších čuníků? Těžko. Když se Agrární komora snažila vytvořit databázi prodejců tuzemského vepřového, neuspěla. Většina výrobců totiž nebyla schopna potvrdit, že používá jenom české maso. Nakonec kdo ví, z čeho je řízek, do kterého se Fuksa s chutí zakusuje, aby ho spláchl pivem. S plechovkou šikovně natočenou na kameru stačí současně dělat reklamu i národnímu Budvaru. Fuksovy Trable s čuníky nejsou pohádka ani parodie, jak by se mohlo zdát. Ale pobaví. Další kus, v němž má neviditelný Fuksa účinkovat, bude o pozemkových úpravách. Nechme se překvapit, jaký trhák příště zinscenují píáristi z AMI Communications, kterým ministerstvo za propagaci letos zaplatí bezmála 2,3 milionu korun. Fuksova prvotina na YouTube zvaná Hrozí něco českým lesům? zaujala za dva týdny ani ne pět set padesát návštěvníků. Ale uklidnila Véčkaře. Už netrvají na tom, aby Fuksa kvůli lesům dal hlavu na špalek. TÁŇA KRÁLOVÁ (tana.kralova@euro.cz) INZERCE

14 monitor ŠKOLSTVÍ Zpátky k nástěnkám Éra školních nástěnek k výročím komunistických velikánů asi vyvolává hlavně úsměvné vzpomínky. Podle odborníků však může být tabule s naučnými texty a fotografiemi i v dnešní době dobrou výukovou pomůckou. Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR zahájil projekt Literatura ke stažení. Školy si budou moci z webových stránek zdarma stáhnout a vytisknout informační panely. Jako první je v kolekci deset plakátů k dvoustému výročí narození Karla Jaromíra Erbena ve formátu PDF. Autoři chtějí oslovit nejen školy, ale i muzea nebo knihovny. Může to být základ menší výstavy, říká Dalibor Dobiáš, jeden z iniciátorů diginástěnek. Na webu by se měly ještě letos objevit testy, kvízy nebo čítanky z děl klasiků české literatury. Projekt doplňuje jiné digitální edice ústavu, mezi něž patří třeba kompletní dílo F. X. Šaldy, oskenované lifestylové časopisy z první republiky či právě výběr z Erbena. ČKD NOVÉ ENERGO Kompresor pro Gazprom Společnost ČKD Nové Energo ze skupiny ČKD Group získala v ruské federaci tři nové kontrakty v celkové výši 320 milionů korun. Největší ze tří zakázek je dodávka kompresorového zařízení pro stlačování pyrolýzního plynu, který vzniká při zpracování ropy. Odběratelem zařízení za 120 milionů korun je společnost Gazprom Neftechim Salavat, která je jedním z největších zpracovatelů ropy a plynu v Rusku. Kontrakt se nám podařilo získat i v konkurenci firem z Japonska a Evropy, konstatoval generální ředitel ČKD Nové Energo Jan Růžička. Kompresor bude mít zákazník k dispozici v první polovině dubna 2012 ve svém závodě. Upřesnění V článku s titulkem V jámě plynové ve vydání z 11. dubna 2011 bylo uvedeno, že někdejší šéf a majitel koncernu Cimex Petr Lukeš byl podle médií spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Městský soud v Praze však dne 22. května 1997 rozhodl, že Petr Lukeš byl v evidenci bývalé Státní bezpečnosti veden neoprávněně. T3 S novým vydavatelem Česká mutace časopisu T3, nejprodávanějšího světového magazínu o spotřební elektronice, má nového vydavatele. Do- držitele licence pro vydávání savadního T3 v Česku a na Slovensku, společnost Omega Publishing, vystřídalo vydavateltví Barakuda Press. Týdeníku EURO to řekl šéfredaktor T3 a majitel vydavatel- st tví Jaroslav st Jarolím. Máme s T3 velké ambice. Základní obsahová náplň, tedy informace z českého i světového trhu spotřební elektroniky, zůstane zachována, výrazně však rozšíříme multimediální obsah, říká Jarolím. Dnes již nestačí si o technice jen přečíst v papírovém médiu, proto máme v plánu začít poskytovat 3D videa, interaktivní obsah na internetu a také připravujeme elektronickou aplikaci pro tablety a chytré telefony, dodává. Majitelem T3 je britská společnost Future Publishing, v Česku magazín od roku 2000 vydávala firma Omega Publishing. Vydavatelství Barakuda Press po převzetí licence zachovalo rozsah tištěného nákladu na dvaceti tisících výtiscích, přičemž přibližně dvanáct procent z toho činí prodej na Slovensku. Zajímavostí je, že T3 je druhým lifestylovým magazínem, který v Česku přešel od velkého vydavatelství k menšímu. Tím prvním byl časopis Playboy, jehož českou mutaci na podzim roku 2009 převzala od společnosti Axel Springer firma Playpress. FOTO: archiv

15 monitor FOTO: Martin Pinkas SLOVENSKO Byznys kolem charity Slovensko si na rozdíl od Česka řeklo v Bruselu o pořádně výživný příděl potravinové pomoci na charitu. Zatímco Praha požádala o skromných 401 tun obilí, Bratislava si z unijního zajistila pro chudinu 45 tisíc tun. To je lákavé sousto i pro potravináře, kteří zrno zpracují na mouku a těstoviny. Státní zakázka se na Slovensku odehraje v režii českých firem. V tendru zvítězila pražská společnost Euromills-Trade ve spojení se dvěma tamními mlýny a výrobcem těstovin Europasta z jihočeského Boršova nad Vltavou. Dodáme tun mouky a stejné množství bezvaječných těstovin, představuje majitel Euromills-Trade Robert Daduliak vítěznou nabídku na zpracování 45 tisíc tun obilí. Spolumajitel a generální ředitel Europasty Pavel Hrdina počítá s tím, že s dodávkami těstovin začnou v polovině května. Firma, jež má na Slovensku pobočku Ideál, se v potravinovém programu angažuje také v tuzemsku. V porovnání se slovenským kontraktem je to pro nás v Česku okrajová záležitost, poznamenává Hrdina. Slovensko se do potravinového programu EU zapojilo poprvé. O zakázku soutěžili tři zájemci. Neuspěla mlýnsko- -pekárenská firma MPC Cessi ze Spišské Nové Vsi, která chtěla vyrobit zhruba o třetinu méně mouky a těstovin než vybraný Euromills-Trade s Europastou. Třetí uchazeč, Penam Slovakia ze skupiny Agrofert nabídl 3600 tun mouky a stejné množství těstovin, tedy jen asi třetinu z množství, jež dodá vítěz. Unijního programu, na který jde letos 480 milionů eur, to je kolem dvanácti miliard korun, letos využívá dvacet členských zemí, mezi nimi Francie, Itálie či Belgie. Slovensko nakrmí nejpotřebnější za téměř pět milionů eur, což je v přepočtu více než 120 milionů korun. Praha si řekla o 120,5 tisíce eur, tedy zhruba o tři miliony korun. Záleží na jednotlivých zemích, komu chtějí potraviny rozdat. Pomoc je určena rodinám v obtížné situaci, starším lidem s nedostatečnými prostředky, bezdomovcům, zdravotně postiženým, ohroženým dětem, uchazečům o azyl i pracujícím s minimálními příjmy. V Česku dostanou potraviny jen bezdomovci, kteří přespávají v azylových domech nebo navštěvují denní centra pro lidi bez přístřeší. INZERCE

16 komentář Kalouskova splasklá bublina Plán vlády, jak v děravé státní kase ještě letos ušetřit šest miliard korun, vzal za své. Ústavní soud minulý týden zrušil padesátiprocentní zdanění státní podpory stavebního spoření. Kdo se těšil na jízlivé komentáře a bonmoty ministra financí Miroslava Kalouska, byl zklamán. Šéf eráru a známý odpůrce produktu stavebního spoření pouze pokorně poznamenal, že holt bude muset šest miliard někde najít. Vezme je nejspíš z rozpočtu někoho jiného, neboť státní pokladna není nafukovací a zvyšovat dluh se nebude, dodal. Hledáním šesti miliard ovšem Kalouskovy starosti na poli stavebního spoření nekončí. Ústavní soud mu totiž dal jedinečnou šanci, jak vyřešit tento vřed na těle veřejných financí jednou provždy. A ministr se netají tím, že půjde o rychlou akci. Jenže ani tuto situaci nelze Kalouskovi závidět a je třeba brzdit nadšení. Úplné zrušení podpory, po kterém reformátor Kalousek tolik touží, totiž nebude jednoduché. Ve stavebních spořitelnách mají klienti uloženo zhruba 430 miliard korun, z toho necelých 300 miliard již finanční ústavy rozpůjčovaly. Pokud stát sníží podporu byť postupně na nulu, je jasné, že klienti své úspory přesunou jinam. A nikdo přesně nedokáže říct, jak rychle budou tyto vklady odtékat. Zrušit smlouvu o stavebním spoření a mít peníze na účtu během několika dní není vůbec problém. Beztak má většina smluv už po vázací lhůtě, takže výpovědí lidé nepřijdou o státní podporu. Jenže co stavební spořitelny? Těm odtečou vklady, bez kterých nemohou financovat úvěr, neboť systém stavebního spoření v Česku stojí na principu kolektivního investování. Jinými slovy úvěry ze stavebního spoření nelze financovat jinak než formou vkladů ze stavebního spoření. Je pravda, že stavební spoření vysává ze státního rozpočtu zbytečně velký balík, což si vláda nemůže dovolit. Nemohly si to dovolit ani předchozí vlády, jenže neudělaly vůbec nic. Bublina se nafukovala postupně, až splaskla Kalouskovi pod rukama. Když se jeden z jeho předchůdců Bohuslav Sobotka bije v hruď a dává za příklad, jak on ve vládě sociální demokracie dokázal od ledna 2004 snížit maximální státní příspěvek ze čtyř a půl tisíce korun na tisícovky tři, zaslouží si připomenout, že rozhodně nešlo o úsporu. Pro stavební spoření tehdy nemohl Sobotka udělat lepší marketing. Narychlo ještě za starých podmínek si totiž uzavřelo stavebko tolik lidí, že vyplacená podpora v dalších letech vyletěla do mimořádných výšin. V roce 2005 stát poslal klientům rekordních více než šestnáct miliard korun. Na druhou stranu se ale sluší stavební spoření pochválit. Především díky úvěrům dopomohlo více než sto tisícům Čechů k vlastnímu bydlení a rovněž je naučilo spořit. Ponechme stranou otázku, zda pro stát nešlo o poměrně drahou lekci. Argumentů pro stavební spoření či proti němu je mnoho. Stejně jako názorů na to, jak se zachoval Ústavní soud, když udělal Kalouskovi čáru přes rozpočet. Právě o tom se totiž minulý týden krátce po vynesení verdiktu strhla plamenná diskuse. Tedy zda brněnští soudci udělali dobře, když Kalouskovi fintu zdanit státní podporu padesáti procenty zrušili, anebo naopak zda skandálně nepřekročili své pravomoci, neboť vstoupili na politické hřiště, kde nemají co dělat. Mnohem zajímavější je ale rozuzlit motiv Bohuslava Sobotky, který se na Ústavní soud ještě coby statutární místopředseda strany se stížností obrátil. Tento pohled totiž zůstal neprávem v pozadí. Šéf socialistů tvrdí, že si za komplikace spojené s dodatečným hledáním šesti miliard korun v rozpočtu může vládní koalice. Zneužila prý stav legislativní nouze, díky kterému snížení státní podpory stavebního spoření prosadila. Tím prý omezila práva opozice vyjádřit se k těmto plánům, případně jim zabránit. Sobotka ale především vykřikuje, že chrání práva občanů. V tomto případě měl na mysli práva pěti milionů majitelů stavebního spoření, již jsou zároveň pěti miliony potenciálních voličů. Tristní stav veřejných financí, kdy nejsou peníze vůbec na nic, je pro Sobotku vedlejší. Ostatně umění utrácet peníze, které nemá, předvedl brilantně už v dobách, kdy byla ČSSD u kormidla a Sobotka seděl v křesle ministra financí. Předvolební kampaň očividně začala nějak brzo. Že by měl sociální demokrat Sobotka předtuchu předčasných voleb? PETRA PELANTOVÁ Šéf ČSSD se bije v hruď, že za něj ministerstvo financí snížilo státní podporu na stavebním spoření. O úsporu ale nešlo. Příspěvek byl v následujícím roce rekordní. FOTO: ČTK / ILUSTRACE: Vojtěch Velický května 2011 Euro 18

17 makroekonomika C E N Y P O T R A V I N Bude hlad? Ceny potravin v posledním roce opět vyvolávají obavy, že se zopakuje situa ce z roku 2008, kdy dosáhly historických hodnot. Údaje za letošní březen sice naznačují, že ceny na světových trzích mírně poklesly, jsou však stále o 36 procent vyšší než před rokem. A u některých komodit byl meziroční skok opravdu vysoký: u kukuřice například o 74 procent. Také příčiny jsou podobné, opět jde o kombinaci faktorů na straně poptávky i nabídky, navíc podpořené vysokými cenami ropy, nízkými úrokovými sazbami ve světě a atraktivitou investic do komodit oproti alternativám. V řadě významných produkčních zemí se promítlo do cenového nárůstu nepříznivé počasí, ať již sucho nebo záplavy. Nárůst cen má samozřejmě největší dopad na rozvojové země, především na ty, které jsou čistými dovozci ropy a potravin. Inflace u potravinářských položek pochopitelně nejvíce zasahuje rozpočty SVĚTOVÝ TRH OBILNIN (V MIL.TUN) chudých domácností, jež v méně rozvinutých zemích na nákup potravin věnují přes polovinu, a někdy až tři čtvrtiny svých disponibilních příjmů. Drahé potraviny mají přímý politický dopad: nepokoje v arabských zemích do značné míry souvisejí nejen s nesvobodou tamních autokracií, ale i s vysokým vzestupem životních nákladů tažených právě základními potravinami. Běžnou a pro světový trh velmi nepříjemnou reakcí vlád jsou ochranářská opatření v podobě zákazů vývozu nebo zvýšených vývozních cel, která navíc oslabují stimuly pro farmáře zvýšit osevní plochy. Vzestup cen ropy (a zemního plynu) se pak promítá do cen zemědělských vstupů hnojivy počínaje a pohonnými hmotami konče. To pak zatěžuje cash flow zejména malých farmářů, kteří prodali svojí sklizeň za méně výhodných cen. Výsledkem jsou další komplikace na nabídkové straně Na poptávkové straně působí rovněž drahá ropa jako dodatečný stimul ke zvyšování poptávky po komoditách pro výrobu biopaliv. Zejména významné je to v případě kukuřice v USA, kde výroba etanolu představuje 40 procent spotřeby kukuřice, která je zároveň významnou základní potravinou v řadě latinskoamerických a afrických zemí. Obdobný příběh s bionaftou stojí za vzestupem cen u olejnin. Pro budoucnost však bude nejdůležitějším faktorem zvýšení produkce tak, aby dokázala udržet tempo s růstem spotřeby. Lepší technologie, pěstební postupy a osiva představují rezervoár pro zvýšení výnosů jednak v hlavních produkčních zemích Společenství nezávislých států, ale především v subsaharské Africe. Tam se ostatně v posledních letech doslova hrnou investoři nakupující či pronajímající si zemědělsky dosud neefektivně využívanou půdu po stovkách tisíc hektarů. Obchod *** Zásoba na konci období **** Zásoba/spotřeba (v %) 400 TEXT: Miroslav Zámečník (miroslav.zamecnik@euro.cz) Výroba * Nabídka ** 100 Spotřeba / / / / / / / / / / / /11 * údaje o produkci se vztahují ke kalendářnímu roku (první rok periody) ** výroba a zásoba na počátku období *** údaje o obchodu se vztahují k letnímu obchodnímu období u obilovin s výjimkou rýže, kde se obchodní data vztahují k zimnímu obchodnímu období (druhý rok periody) **** údaj se nemusí rovnat rozdílu mezi nabídkou a spotřebou vzhledem k rozdílným obchodním obdobím v jednotlivých zemích CENOVÉ INDEXY U POTRAVIN ( = 100) Potraviny 232,4 Maso Obilniny , , , , ,8 Euro května

18 komentář Svět rozpolcený Čínou Agentury provádějící celosvětový průzkum veřejného mínění, aby zjistily, co si lidé myslí o Spojených státech jako o zemi i jako o velmoci, dostávají zpravidla jednoznačné odpovědi. Každý má nějaký konkrétní názor na Ameriku: chudí a bohatí, muži a ženy, pravičáci a levičáci, mladí a staří, na severu a na jihu. Názory se mohou různit v nejširším možném rozpětí od mimořádně příznivých až po extrémně nepřátelské. Každopádně zdrcující většina pozemšťanů si je jista svým názorem na Spojené státy. Zhruba před třiceti lety platilo stejné tvrzení asi i pro Čínu. A už neplatí. Většina lidí ve světě už si není jista tím, co si vlastně myslí o Číně jako o zemi a velmoci. Takto položená otázka vyvolává v tázaných spíše rozpačitost než chuť vášnivě se přít. Není od věci zamyslet se nad tím, jaké otázky si lidé v souvislosti s Čínou pokládají, nejsou- -li zrovna Číňané. První a nejspíše nejčastěji diskutovaná je nejasnost, jaké zřízení panuje v Číně. Je třeba pokládat říši středu za socialistickou, či za kapitalistickou společnost? Čína sama se stále prohlašuje za socialistický stát, kde pevnou rukou vládne komunistická strana. Jenže je nabíledni, že pravidla volného trhu leží i v základech veškerého vnitřního, natož zahraničního obchodu. Postoj v této otázce příkře rozděluje lidi pravicové a levicové orientace. Ti napravo od středu nezřídka trvají na tom, že volný trh je v podstatě jakýmsi pláštíkem, jenž má zastřít skutečnou snahu o realizaci historických cílů tradiční marx-lenin-maoistické ideologie. Jiní pravičáci mají za to, že soudobá Čína je ve stavu přechodu k plně tržní ekonomice a pláštíkem, jenž má zastřít pravé cíle, není trh, nýbrž právě ideologie. Stejné spory uslyšíme v levicovém táboře. Jsou v něm tací, kdo chtějí věřit, že Čína nadále prožívá socialistickou fázi vývoje na své cestě ke komunismu, a tržní procesy považují za taktický ústup anebo fíkový list. Další levičáci sledují současnou politiku Číny s rostoucím cynismem anebo sílícím znechucením a netají se svým rozčarováním. Otázkou, jež rovněž působí rozštěp v názorech obyvatel zeměkoule, je geopolitická sounáležitost Číny. Je nadále součástí globálního Jihu, anebo už patří ke globálnímu Severu? Před třiceti lety o tom nebyla žádná pochybnost. Již v roce 1955 na Afroasijské konferenci v indonéském Bandungu se Čína označila za mluvčího geopolitických zájmů globálního Jihu. Dnes se však o ní mluví jako o druhé ekonomice světa a nezadržitelně vycházející velmoci. Světový tisk se hemží spekulacemi o vzniku Čímeriky, pomyslného to spojení dvou velmocí, které údajně ze zákulisí vládnou světu. Nelze si nevšimnout, jak nápadně se změnila situace ve srovnání se 60. lety minulého století, kdy Čína mluvila o Spojených státech a Sovětském svazu jakožto o mocenském tandemu, proti němuž by se měl sjednotit zbytek světa. Pro mnohé na severu i na jihu se Čína již stala součástí globálního Severu, ovšem není málo těch, kdo v ní stále vidí hlásnou troubu třetího světa. Ostatně říkají: Cožpak nežije většina Číňanů nadále v bídě a mizérii a není snad jejich životní úroveň žalostně nízká? A ptát se můžeme dále. Je Čína státem důsledně provádějícím protiimperialistickou politiku, anebo se sama stala imperialistickou velmocí? Zvlášť aktuální je tento problém na globálním Jihu, kde také mnozí trvají na tom, že Čína nadále hraje důležitou roli v boji proti americkému imperialismu. Poukazují přitom na rozsáhlou ekonomickou pomoc, kterou Čína poskytuje zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky, aniž by kladla podmínky typické pro obdobnou pomoc ze strany Američanů či Evropanů. A to je názorný příklad socialistického internacionalismu. Na globálním Jihu také nechybějí stoupenci jiného názoru, kteří v čínské pomoci spatřují vychytralý způsob, jak si zajistit přístup k důležitým surovinovým zdrojům. Podle nich čínské hospodářské projekty vůbec nezohledňují potřeby a tužby obyvatel zneužívaných zemí. Obdobné debaty lze vést donekonečna, neboť dělicí čáry mezi postoji jsou rozostřené a neurčité. Sotva taková situace potrvá dlouho. Za deset až dvacet let každý nejspíše opět bude vědět, co si o Číně má myslet. Názory jak pro, tak proti se vytříbí a nabudou na ostrosti a určitosti. (Více čtěte na straně 58.) JEFIM FIŠTEJN publicista Zásadní otázka zní: Je Čína nadále součástí globálního Jihu, anebo už patří ke globálnímu Severu? FOTO: Reuters / ILUSTRACE: Vojtěch Velický května 2011 Euro 18

19 monitor FOTO: archiv, Martin Pinkas UNIPETROL Lepší kvartál Petrochemická společnost Unipetrol vykázala za první tři měsíce letošního roku čistý zisk 463,6 milionu korun, v loňském roce to bylo 309 milionů korun. Tržby společnost meziročně zvedla z 18 miliard korun na více než 23 miliard korun. Po relativně slabých výsledcích v předchozích kvartálech oznámil Unipetrol sadu solidních čísel, bez negativních překvapení, poznamenal analytik Atlantik FT Bohumil Trampota. ČESKÝ ROZHLAS Méně koncesionářů i reklamy Český rozhlas (ČRo) sice loni hospodařil se ziskem před zdaněním 125 milionů korun, zároveň se ale potýkal se dvěma negativními trendy. Koncem minulého roku mu začali ubývat koncesionáři. Měsíčně se jich odhlásilo v průměru Celkem má ČRo kolem tří milionů koncesionářů z domácností. Rozhlas také loni prodal méně reklamy, než původně počítal. Konkrétní výši reklamních příjmů však neupřesnil. MLÉKO Není to tak zlé Statistická čísla napovídají mírné oživení na mléčném trhu. Tuzemské mlékárny v prvním čtvrtletí nakoupily přes 554 milionů litrů mléka. V porovnání se stejným obdobím minulého roku se nákup mléka zvýšil o 0,4 procenta, oproti předchozímu čtvrtletí byl vyšší o 2,2 procenta. Ceny zemědělských výrobců mléka přitom za první tři měsíce letošního roku meziročně stouply o 17,8 procenta. VÝKUP MLÉKA V ČR PO ČTVRTLETÍCH (v milionech litrů) Q Pramen: ČSÚ 2. Q Q Q Q TELEFÓNICA O2 40 korun na akcii Akcionáři Telefóniky O2 schválili výplatu dividendy za loňský rok ve výši 40 korun na akcii před zdaněním. Celkem firma ze zisku z minulých let vyplatí téměř 12,9 miliardy korun. Valná hromada telekomunikačního operátora také rozhodla o vypuštění O2 z názvu společnosti. Změna začne platit v polovině května. Značku O2 bude Telefónica dál používat v reklamě, v názvech produktů i služeb. INZERCE

20 lidé a podniky ČLEN PŘEDSTAVENSTVA J&T BANKA Andrej Zaťko Novým členem představenstva J&T Banky byl zvolen dozorčí radou Andrej Zaťko (33). Rozšířil tak stávající představenstvo ve složení Patrik Tkáč, Igor Kováč, Josef Spišiak a Štěpán Ašer. Andrej Zaťko v současné době zastává pozici ředitele Privátního bankovnictví J&T Banky na Slovensku a od konce loňského roku také v České republice. Zároveň je členem vedení slovenské pobočky banky a zastává funkci prokuristy. V různých pozicích ve fi nanční skupině J&T působí od roku 1997, přímo v J&T Bance od roku Plně se věnuje privátnímu bankovnictví. V J&T Bance na sebe v tuto chvíli přebírám zodpovědnost za řízení obchodních aktivit vůči klientům, řekl ke svému jmenování Andrej Zaťko. WOOD & COMPANY FINANCIAL SERVICES Roman Kodě ra ředitel Private Client Group Do pozice ředitele Private Client Group společnosti WOOD & Company nastoupil Roman Koděra (38). Ve své nové roli bude zodpovědný za rozvoj a podporu segmentu privátních klientů společnosti v oblastech obchodování s akciemi, financování a distribuce alternativních investičních produktů. Bohaté zkušenosti z burzovního obchodování získal u společností ING Bank a Patria Direct, kde působil posledních devět let v pozici hlavního makléře. Hovoří plynně anglicky a věnuje se rád cyklistice, lyžování, vysokohorské turistice a moderní architektuře. SABMILLER EUROPE Martin Š ourek vedoucí právník Martin Šourek (34), dosavadní manažer právních služeb společnosti Plzeňský Prazdroj a člen představenstva SABMiller Brands Europe, se stal vedoucím právníkem SABMiller Europe, vlastníka Plzeňského Prazdroje. Ze své nové pozice bude řídit právní oddělení jedenácti zemí Evropy. Zároveň zůstává členem dozorčí rady společnosti Plzeňský Prazdroj. Do Plzeňského Prazdroje nastoupil před osmi lety po předchozí advokátní praxi. Šourek je absolventem Právnické fakulty Západočeské univerzity. Je ženatý a má dvě děti. Hovoří anglicky, německy a rusky. Ve volném čase se nejraději věnuje rodině, golfu a nohejbalu, k jeho zálibám patří také plzeňské pivo a astronomie. AMI COMMUNICATIONS Anna Balíčková senior manažerka Anna Balíčková (28) se stala senior account manažerkou PR agentury AMI Communications. Ve firmě působí od roku 2006 a věnuje se převážně klientům z oblasti potravinářství. Balíčková vystudovala obor jazyková a literární kultura na Univerzitě v Hradci Králové a žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Působila v řadě médií a následně přestoupila do PR. Je vdaná a zajímá ji literatura, divadlo a design. TVO EUROPE PROPERTY SERVICES Michal Kratochví l, Lukáš Brandejs členové výkonné rady Společnost TVO Europe Property Services jmenovala dva nové členy do výkonné rady. Michal Kratochvíl (31) působí ve firmě od roku 2009, vede finanční a účetnické oddělení a zároveň zajišťuje včasné a přesné podávání reportů klientům. Před svým příchodem do TVO působil jako analytik ve společnostech Orco Property Management Group, Accenture a GE Money Bank. Kratochvíl vystudoval VŠE v Praze se zaměřením na korporátní finance, management účetnictví a korporátní účetnictví. Mluví plynně slovensky, německy a anglicky. Lukáš Brandejs (32) je další člen týmu, který přišel do TVO v roce 2009 z Orco Property Group. Zodpovídá za úvěrové řízení a pohledávky klientů vlastníků nemovitostí TVO, věnuje se také přípravě a vyjednávání podmínek pro nájemce vlastníků budov. Má bakalářský titul z oboru ekonomie a práva z Masarykovy univerzity v Brně a titul Masters v oboru industrial property rights z Metropolitan University v Praze. Mluví plynně anglicky. LOGICA Ilona Ků sová, Zdeněk Mengler výkonná ředitelka divize, delivery manager Novou výkonnou ředitelkou divize Service Lines společnosti Logica v regionu střední a východní Evropy byla jmenována Ilona Kůsová (44). Ve funkci nahradí Zdeňka Menglera (55), který přijal novou výzvu v podobě pozice delivery managera, zodpovědného za řízení projektů u zákazníků z oblasti státní a veřejné správy, financí, energetiky, dopravy a průmyslu. Kůsová vystudovala technickou kybernetiku na Západočeské univerzitě v Plzni. Profesionální kariéru zahájila ve firmách Škoda Plzeň a Vikomt CZ, dále působila ve společnosti FCC Folprecht. Ve firmě Logica prošla od roku 1998 postupně rolemi projektové a operační manažerky, naposledy zastávala post delivery managera se zodpovědností za kvalitní, včasné a nákladově efektivní dodávky projektů zákazníkům. Ve svém volném čase se Kůsová věnuje především rodině, se kterou ráda chodí do přírody, cestuje a v zimě i lyžuje. Mengler vystudoval Českou zemědělskou univerzitu, obor automatizované systémy řízení. Ve firmě Logica pracuje od roku 1995, působil nejprve jako konzultant, později jako projektový a operační manager. Ve svém volném čase se věnuje četbě, dálkovému běhání a cykloturistice. Rád cestuje po horách a zajímavých zemích. TÜV SÜD CZECH Martin Zuna obchodní manažer Na post obchodního manažera v certifikační a inspekční společnosti TÜV SÜD FOTO: archiv / PŘIPRAVILA: Naďa Kubalíková (nada.kubalikova@euro.cz) května 2011 Euro 18

21 Czech byl jmenován Martin Zuna (36). Mezi hlavní úkoly nového manažera a jeho týmu patří obchodní prezentace všech produktů společnosti z oblasti management service, industry service a Akademie novým klientům a péče o současné klienty. Před nástupem do TÜV SÜD Czech Zuna pracoval v obchodních pozicích, od roku 1995 v logistice a posledních sedm let ve společnostech výrobního charakteru. V současné době studuje Vysokou školu ekonomie a managementu obor komunikace a lidské zdroje. Ve volném čase se aktivně věnuje sportu, literatuře faktu a zajímá se o psychologii. GUTMANN Tomáš Konč ický ředitel Tomáš Končický (42) posílil tým rakouské privátní banky Gutmann, kde je zodpovědný za vybudování české pobočky tradičního vídeňského bankovního domu. Privátní bankéř Tomáš Končický byl naposledy ředitelem české reprezentace Deutsche Bank Österreich AG (dříve Sal. Oppenheim), kterou roku 2005 zakládal. Jako ředitel v oblasti international private banking bude Končický u banky Gutmann vést z Prahy tým, který má na starost české a slovenské klienty. Tomáš Končický má v oblasti privátního bankovnictví bohaté zkušenosti. Před svým působením v Sal. Oppenheim pracoval pět let také v pražské pobočce Commerzbank, naposledy jako ředitel oddělení pro privátní klientelu. Končický je absolventem Vysoké školy ekonomické, hovoří německy KRÁTCE CLIFFORD CHANCE LLP Tomáš Richter (40), advokát a vedoucí právního know-how v pražské advokátní kanceláři Clifford Chance LLP, byl jmenován profesorem na právnické fakultě Radboud University Nijmegen v Nizozemsku. Ve své výzkumné práci pro univerzitu v Nijmegenu se bude zabývat především přeshraniční insolvencí korporačních dlužníků. V pražské kanceláři Clifford Chance bude působit i nadále. CZECHMED Česká asociace dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed zvolila na valné hromadě staronového předsedu. Ve funkci a anglicky. Je ženatý a má dvě děti, ve volném čase se věnuje sportu a literatuře. HAYS Eva Krameš ová training and developer manager Eva Kramešová nastoupila do pozice training and developer managerky společnosti Hays pro ČR, Polsko a Maďarsko. Zodpovídá za rozvoj zaměstnanců v CEE regionu, plánování a realizaci školení, rozvojová centra a vybudování trainee akademie. Dále zastřešuje outplace ment projekty v celém regionu a souběžně působí jako HR kontaktní osoba pro všechny zaměstnance firmy. Kramešová pracuje v Hays Czech Republic od roku 2001, donedávna byla zodpovědná za aktivity v oblasti business managementu, HR a PR pobočky Hays Czech Republic. KUPEG ÚVĚROVÁ POJIŠŤOVNA Michal Veselý generální ředitel Po integraci firmy KUPEG úvěrová pojišťovna do struktur belgické skupiny Ducroire/Delcredere přechází vedení KUPEG do rukou místního, českého managementu. Funkci předsedy představenstva a generálního ředitele převzal Michal Veselý (35), dosavadní člen představenstva společnosti. Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze a studia na INSEAD ve Fontainebleau působil coby finanční ředitel Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a ve funkci výkonného ředitele společnosti Euler Hermes Čescob Service. Michal Veselý je ženatý a má dvě děti. zůstane i v dalším období Tomáš Kolář, výkonný ředitel společnosti Linet. Kolář je absolventem elektrofakulty na ČVUT se zaměřením na zdravotnickou techniku, pro Linet pracuje již sedmnáct let. BNT PRAVDA & PARTNER Novým partnerem advokátní kanceláře bnt pravda & partner se stal Jan Šafránek, který do současnosti zastával pozici advokáta, senior associate. Šafránek je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2005 se vedle práva obchodních společností specializuje na komplexní projekty přeměn společností a koncernové právo. INZERCE

22 manažerský barometr Důvod k jásotu to není Je dobře, že vláda přežila? Ano Ne 75,6 % 14,6 % Nevím, je mi to jedno 9,8 % Odpovídalo 123 manažerů I když Nečasova vláda ustála na začátku minulého týdne poslanecké hlasování o nedůvěře, účastníky Manažerského barometru příliš nepřesvědčila. Přinejmenším v tom, že krizi už přežila a že bude mít sílu prosadit smysluplné reformy. Tři čtvrtiny manažerů přesto její vítězství ve sněmovně uvítaly. Hlavně proto, že by se nové volby prodražily a stejně by nebyly zárukou, že po nich nastoupí nějaká nová nebo, řekněme, lepší politická reprezentace. Důvod k jásotu to není. Ale na volby nejsou peníze a nikdo je nechce, píše manažer, kterému vadí, že se na domácí politické scéně stále otevírají nové a nové kauzy místo toho, aby se řešily podstatné věci. Může přijít ještě větší bankovní krize než po pádu Lehman Brothers. A my se tady na českém rybníčku zaobíráme Johny, Bárty, Kočí a podobnými, stěžuje si. Setrvání této vlády dává podle mnohých přece jen o něco větší naději na pokračování reformních kroků. Rozhodně to není vláda ideální, a také proto bude mít ještě řadu problémů. Pokud by se však měla rozpadnout dříve, než začne přijímat dlouhodobě důležitá rozhodnutí a předkládat zákony směřující k ozdravění státních rozpočtů a k zastavení růstu státního zadlužení pro léta příští, byla by to ta nejhorší zpráva pro tuto zemi, uvádí jeden z respondentů. Mnoho manažerů přímo zdůraznilo, že stále vidí v současné koalici lepší alternativu než v levici a možném spojení ČSSD a komunistů. Není to žádná výhra, máme vládu slabého premiéra, která má starosti hlavně sama se sebou, píše respondent, který je však přesvědčený, že se nic výrazně lepšího bohužel nenabízí. Opozice je slabá, a pokud by byly použity její recepty, hrozí pád do dluhové pasti, zdůrazňuje další. Naděje nicméně umírá naposledy. Myslí si to manažer, který píše, že zatím ještě stále věří, že tato vláda dokáže potřebné reformy prosadit. Ty jsou z jeho pohledu nejdůležitější a čas běží. S tím souhlasí i další účastník ankety, který ale upozorňuje, že je na hodnocení brzy. Pokud by tato vláda reformy nezvládla, byla by podle něj dřívější katarze, tedy rozpad nynějšího kabinetu, lepším řešením. Jiný se však děsí, že by se v případě takové katarze stal premiérem Bohuslav Sobotka. V komentáři se zároveň zamýšlí nad slabinami české politiky: Je zvláštní, že náš politický systém přitahuje lidi nezralé, bez charismatu a bez jakéhokoli náznaku osobnosti. Pokud se charismatická osobnost najde, pak je záporná sebestředná anebo morálně zdevastovaná. Tento manažer přitom vidí jediné východisko ve změně volebního systému na většinový. Zklamání z toho, co koalice v poslední době předváděla, zaznívá z mnohých odpovědí. V některých se objevuje skepse účastníci ankety ve více případech uvedli, že je už informace z nejvyšší politiky definitivně přestaly zajímat a také obavy, že vládní krize nekončí. Skutečnost, že vláda přežila svoji vlastní destrukci a ustála i hlasování o nedůvěře, ještě vůbec neznamená, že je všem zmatkům konec a že od tohoto okamžiku už bude vesele a nezatíženě vládnout. Obávám se, že vyhrála snaha vydržet co nejdéle nad odpovědným přístupem k zemi a daňovým poplatníkům, píše další manažer, podle něhož svoji roli nezvládl ani prezident Václav Klaus. Ten svým aktivistickým přístupem znemožnil rychlé a efektivní řešení, vysvětluje. Jiný odsuzuje, kam až ODS ustoupila. Připomíná, že k přežití došlo za značně nedůstojných podmínek. Pro Petra Nečase je to dobrá zpráva, jenže strašně špatná pro Česko. Neschopný a slabý premiér posílá národu vzkaz, že tady korupce kvete a pokvete čím dál víc právě díky jeho přičinění. Další komentář je tvrdší a stručnější: Korupčníci, mafiáni a podvodníci vládnou dál a tváří se, že se nic nestalo. Zatím poslední pokus o přežití neoslnil ani tohoto manažera: Skoro by se mi chtělo odpovědět, že je mi to jedno, kdybych tady nežil. Při současném stavu politiky však podle něj nehrozí, že by po předčasných volbách mohlo být lépe. Takže ať předloží reformy, zrealizují je a zmizí nám z očí, vyzývá současnou vládu. Těžký výběr z reálně existujících variant tj. mezi setrváním současné vlády, velkou koalicí nebo předčasnými volbami, u nichž hrozí nástup koalice ČSSD a komunistů zmiňuje i další respondent: Připadá mi to, jako byste odsouzenému na smrt dávali na vybranou, zda chce pověsit, zastřelit či smrtící injekci výsledek je vždy stejný. FOTO: Mediafax května 2011 Euro 18

23 káva s... P E T R E M R Y S K O U Hlavní jsou lidi FOTO: Martin Pinkas Petr Ryska je generálním ředitelem Obchodních tiskáren Kolín (OTK) od roku Polygrafické společnosti, jejíž tradice sahá až do předminulého století, se tehdy nedařilo. Majitel, skupina SPGroup, tehdy vsadil na mladého manažera. Volba se ukázala jako správná, Petr Ryska dokázal společnost během několika let postavit na nohy. Před pár dny mu odvedený kus práce dokonce vynesl ocenění Mladý manažerský talent. Zní to jako klišé, ale opravdu platí, že všechno je o lidech. Hlavní bylo překonat přežívající pracovní návyky, postavit tým správných lidí a postupně změnit firemní kulturu, popisuje svůj recept na úspěch. EURO: Obchodní tiskárny v Kolíně fungují už od roku 1879, tiskly se tu kalendáře a později také hrací karty. Čím přesně se OTK zabývají dnes? RYSKA: Kalendáře, diáře či karty se v OTK dnes již nevyrábějí. Diáře a kalendáře nadále vyrábí v našem areálu v Hořovicích externí subjekt a tisk byznys karet jsme na přelomu roku prodali jiné české firmě. Jednalo se o segmenty, které měly minimální podíl na našem obratu a vysokou pracovní náročnost, neboť výroba probíhala na zastaralé technologii. Už od devadesátých let, kdy byl podnik privatizován, se OTK začaly postupně věnovat tisku nápojových etiket a flexibilních obalů. Tyto dva segmenty dnes představují více než dvě třetiny obratu a směřuje do nich i většina investic. Dalšími výrobky jsou samolepicí etikety a formuláře. Většina vod, piv a dalších nápojů na českém trhu má etiketu právě od nás, stejně tak jako různé obaly na chipsy, sušenky, těstoviny, čokolády, nanuky nebo třeba na krmení pro domácí mazlíčky. To samé platí pro výpisy z bankovních účtů, telefonních operátorů či různé složenky. EURO: Když váš tým do firmy nastupoval, OTK byly ve ztrátě. Loni jste byli při obratu miliarda a čtvrt čtyřicet milionů v plusu. Jak se vám to povedlo? RYSKA: Klíčová byla určitě oblast lidských zdrojů. Když jsem do firmy přišel, cítil jsem občas na chodbách atmosféru ve stylu ve dvě to balíme a jdeme domů. To jsme museli změnit. Rovněž bylo důležité jednoznačně stanovit, čeho a jak chceme dosáhnout. Předtím se tu často střídalo vedení a nikdo pořádně nevěděl, kam firma směřuje. Začali jsme pořádat pravidelné schůzky se zaměstnanci, teambuildingové aktivity a další akce. Lidé spolu začali mluvit přímo, místo přes šéfy. Taky jsme museli zefektivnit provoz. Dceřinou společnost v Hořovicích jsme pronajali, pobočku v Českých Budějovicích jsme uzavřeli. Dnes má skupina OTK v Česku zhruba čtyři sta padesát lidí z původních sedmi set. V našem oboru, kde se průměrné marže pohybují mezi třemi až pěti procenty, je zefektivňování výroby každodenní boj. EURO: Zkomplikovala vám situaci hospodářská recese? RYSKA: Rok 2009 pro nás krizový nebyl. Rozhodně jsme neměli problém s poklesem objemu zakázek a odbytem. Většina naší produkce dnes směřuje do potravinářského a nápojového sektoru. Lidé pořád jedí a pijí, to se s krizí nijak nezměnilo. Pocítili jsme ale určitě ještě větší tlak na naše prodejní ceny ze strany zákazníků. Krizí jsme tak propluli relativně dobře. Podstatně složitější situace pro nás ale paradoxně nastala loni s prudkým nárůstem cen surovin. Všechny materiály, které používáme ať je to papír, fólie či další výrazně podražily. Ceny některých těchto komodit se vyšplhaly na dvacetiletá maxima. A to je v polygrafickém průmyslu, kde materiálové vstupy představují největší nákladovou položku, docela veliký prob lém. S touto situací bojujeme i letos. EURO: Jak jste na tom v mezinárodním měřítku? RYSKA: V Evropě patříme v našem odvětví určitě mezi top 10 hráčů. Česko je nám dnes malé, v obou stěžejních segmentech zhruba polovinu produkce vyvážíme. Historicky máme velmi dobré vazby na Rusko, Slovensko či Polsko. Aktuálně rozvíjíme spolupráci například s Ukrajinou. Daří se nám ale i v Německu, Belgii, Nizozemsku, Itálii či Francii. Zakázek je stále víc, takže stavíme novou skladovou halu za sto milionů korun. Raději bych koupil další tiskařský stroj, ale občas musíte udělat i neproduktivní investici. KRISTÝNA BALAJOVÁ (kristyna.balajova@euro.cz) V našem oboru, kde se průměrné marže pohybují mezi třemi až pěti procenty, je zefektivňování výroby každodenní boj, říká šéf OTK Kolín INZERCE Euro května

24 report Z D R A V O T N I C T V Í Ještě elitnější elita Pražské nemocnice jako první začínají se zeštíhlováním, dvě ztratí status fakultní Zbytek republiky nemá Prahu rád. Má pocit, že se odsud jen vydávají příkazy a Pražané si žijí jak v bavlnce. Tentokrát ale budou v nepříjemnostech první na řadě. Leitmotivem letošního jara a léta totiž bude redukce akutních lůžek v nemocnicích, jež má dle ministerského plánu přinést do zdravotnictví potřebné úspory. A Praha má jít příkladem. Absolutní většina místních nemocnic spadá pod kuratelu ministerstva zdravotnictví, a tak je nejjednodušší začít právě hlavním městem. Navíc je v Praze osm velkých nemocnic, z toho pět fakultních, nejhustší síť akutních lůžek, a přitom nejnižší podíl tolik potřebných a zároveň levnějších lůžek následné a rehabilitační péče. Pražské špitály navrch spolknou více než čtvrtinu všech peněz, které zdravotní pojišťovny vydávají na nemocnice. Zdravotní pojišťovny se nyní ostošest dohadují s řediteli nemocnic, kde všude by se dalo ušetřit, která oddělení by se mohla sloučit a která případně zrušit. Ministerstvo zase jedná s magistrátem hlavního města Prahy o převodu Fakultní nemocnice Na Bulovce na metropolitní. Následovat by ji měla a tedy status fakultní ztratit i Thomayerova nemocnice v pražské Krči. Nespí ale ani ostatní regiony. Nejaktivnější byla severní Morava, jejíž hejtman Jaroslav Palas navrhl sloučit sedm krajských nemocnic do jedné příspěvkové organizace a ekonomicky je ozdravit. Zatím je však akce u ledu. K ministerskému plánu se přidala rovněž jižní Morava pod vedením Michala Haška a připravuje koncepci, kde a kolik lůžek rušit či přeměnit na ošetřovatelská. Jednání jsou v plném proudu, už proto, že se spustilo tradičně divoké dohadování o úhradové vyhlášce na příští rok. Tedy o tom, jak budou zdravotní pojišťovny honorovat poskytnutou péči. Především v úhradách za akutní léčbu plánuje ministerstvo zdravotnictví zásadní změny, které by nemocnice měly motivovat k úsporám. Musí totiž někde ušetřit na vyšší platy pro lékaře i sestry. Vypořádat se také budou muset s vyšší sazbou DPH, jež by měla začít platit již v letošním posledním kvartále. LETOS JEŠTĚ BENEVOLENTNÍ PLATBY Ministr zdravotnictví Leoš Heger se již dříve nechal slyšet, že plánuje zrušit desetinu akutních lůžek. Ne ale zcela, polovina z nich by se měla přeměnit v lůžka následná. Dle databáze Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) v zemi funguje 55 tisíc akutních lůžek a sedm tisíc ošetřovatelských. Z toho Praha disponuje bezmála jedenácti tisíci lůžky celkem. V příštím roce nelze očekávat žádný přísun peněz zvnějšku. Budeme tlačit na nemocnice, aby snižovaly počet oddělení, aby se nedostaly do ekonomických problémů a měly na vyšší platy pro zaměstnance. Někde by dokonce mohly uzavřít celé budovy, čímž ušetří provozní náklady, vysvětluje náměstek ministra Petr Nosek. Očekává, že vedení lůžkových zařízení se bude chovat vstřícně. Celé dohadovací řízení nad úhradovou vyhláškou pro příští rok jsem začal slovy: Kdyby v zemi nebyla třetina zdravotnických zařízení, ostatní jsou schopny požadovanou péči poskytnout. Zároveň by jim o třetinu více peněz pomohlo lépe naplnit požadavky na ně kladené, zdůrazňuje Nosek. Kde a jak se na akutní péči bude šetřit, by mělo být jasno na podzim. Ještě letos mají nemocnice relativní možnost, že jim zdravotní pojišťovny nebudou snižovat úhrady o to, co ušetřily. V příštím roce už tento benevolentní přístup nebude. Zdravotnická zařízení, která nepřistoupí k regulaci dobrovolně, budou čelit násobnému dopadu. Od příštího roku půjdou v akutní péči peníze za pacientem, což si vynutí jejich zeštíhlování, varuje náměstek. Jinými slovy: ve financování nemocnic se víceméně opustí princip paušálních plateb, akutní péče se bude hradit platbou za diagnózu (DRG). Nemocnice, které nedokážou přilákat dostatek pacientů a nebudou je léčit efektivně, spadnou do ekonomických potíží. Aby přechod nebyl tak drastický, namodeluje resort risk koridor, tedy mantinely, v nichž se bude úhrada pohybovat. Ty méně schopné nemocnice by mohly spadnout až na 80 procent letošního příjmu, a ty výkonné by si naopak mohly sáhnout až na sto dvacet procent svých dosavadních příjmů. Základní sazby v konkrétních nemocnicích se zatím podstatně liší, ať už odchylky souvisejí s jejich šikovností, náročností léčby či vyplývají z historických disproporcí (viz Sazby a nemocnice). Resort zdravotnictví nyní začíná na základě dosavadních výsledků nemocnic modelovat výši základní sazby, tedy jednotky DRG, jež má odpovídat reálným nákladům, a šíři risk koridoru. Změny ve financování se budou také odvíjet od toho, jaké budou na podzim výsledky ve výběru pojistného. Zatím se dá těžko odhadovat, jaký budou mít parametry dopad na nemocnice. Když jsme je ale před lety poprvé modelovali, zjistili jsme, že polovina zařízení by se propadla do minusu. Proto se nakonec zavedení plateb podle DRG podařilo zablokovat, vzpomíná náměstek Nosek. Očekává přitom, že podmínky budou rovné, a dopad bude tedy na všechny nemocnice stejný. Na stejné května 2011 Euro 18

25 vlně by se měly vézt okresní špitály i elitní fakultky. Ministerstvo jim prý nebude stranit ani z titulu toho, že je jejich zřizovatelem. Koneckonců i když dosud nikdo neměřil produkci, již jednotlivé nemocnice ce odvádějí, i fakultky se mezi sebou výrazně liší, ať už v kvalitě či provozuschopnosti. Jistěže musíme zohlednit, že poskytují náročnou péči. Ale operace slepého střeva musí stát všude stejnou částku, ve fakultce i v okresní nemocnici, nastiňuje principy Nosek. OŠETŘOVATELSKÝ FRANTIŠEK Pražské nemocnice již dobře vědí, že jde do tuhého, i když většina z nich nechce z plánovaných změn nic moc odhalovat. o at. Nicméně třeba motolská fakultka počítá v souvislosti s restrukturalizací v dětské části nemocnice se zrušením 169 lůžek na odděleních chirurgie, ORL, pediatrie, neurologie a kardiocentra, uvedl její mluvčí Jaromír Morávek. Akutní lůžka jsme připraveni snižovat i restrukturalizovat. FOTO: Hynek Glos Euro května

26 report LŮŽKA PRYČ. Motolská fakultní nemocnice bude v dětské části rušit 169 lůžek. V této chvíli jsme ve fázi návrhů konkrétních řešení, která budou projednána s pracovišti a také se zřizovatelem, říká také ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice Dana Jurásková. Vinohradská fakultka má již prý redukci za sebou, loni v ní ubyla necelá stovka lůžek akutní péče. Ústřední vojenská nemocnice v pražských Střešovicích dosud problematiku rušení lůžek neanalyzovala, další elitní ústavy o tomto postupu vůbec neuvažují. Vzhledem k vytíženosti akutních lůžek a unikátnosti na nich prováděných lékařských programů není v tuto chvíli konkrétní záměr na jejich redukci, uvádí Ladislav Skulina z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Nemocnice hodlá do budoucna rozvíjet program hybridních kardiovaskulárních intervencí a rozšiřovat transplantace ledvin od žijících dárců. Podobně Nemocnice Na Homolce, která se zaměřuje na kardiovaskulární a neurochirurgické obory, s žádnými velkými změnami v oblasti lůžek nepočítá. Nepředpokládáme, že bychom lůžka rušili. Dlouhodobě máme obložnost 85 procent, z čehož vyplývá na české poměry vysoké využití, zdůrazňuje její mluvčí Jitka Kalousková. Rovněž zdravotní pojišťovny připravují podklady, jak by se měla léčebná zařízení restrukturalizovat. Hotové budou do léta. Ale nejde jen o počty lůžek. Nemocnice například nezřízeně nakupují přístrojovou techniku, naprosto ekonomicky neopodstatněně. Každá chce mít všechno a vůbec jim nezáleží na tom, že drahý přístroj je v sousední, rozčiluje se ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Jaromír Gajdáček. Doufá, že se resortu podaří prosadit nový zákon o zdravotních pojišťovnách, který by jim dal pravomoc rozhodovat, kam peníze na léčení půjdou. Proti takovému záměru se už ale ostře vymezil prezident České lékařské komory Milan Kubek. BULOVKU BEREME BEZ DLUHU Není žádným tajemstvím, že i pražské fakultky se značně liší z kvalitativního hlediska. Pomyslný žebříček vede Motol, za ním se drží všeobecná a vinohradská nemocnice. Trochu hůře jsou na tom s výjimkou několika pracovišť obě menší fakultky Bulovka a Thomayerova. Resort zdravotnictví plánuje, že obě převede pod pražský magistrát. Ten již za exprimátora Pavla Béma deklaroval touhu vzít pod křídla Bulovku. V programovém prohlášení plán převzalo i současné vedení radnice. Konečná dohoda ale dosud na papíře není. Zatímco resort zdravotnictví doufá, že Bulovku předá do konce letošního roku, primátor Bohuslav Svoboda zas tak moc nepospíchá. Nemocnice má velký vnitřní dluh v rozmezí dvou až čtyř miliard korun, vyžaduje investice do infrastruktury a částečně i vybavenosti, a na to Praha nemá. Otázkou zůstává, zda nám ministerstvo převede nemocnici bezúplatně a kdo převezme závazek těchto investic, nasazuje tvrdou vyjedná- FOTO: Martin Pinkas května 2011 Euro 18

27 report Nemocnice, které nedokážou přilákat dostatek pacientů a nebudou je léčit efektivně, spadnou do ekonomických potíží vací taktiku primátor. Připouští, že by Praha dotovala provoz nemocnice, odmítá ale brát zodpovědnost za její vnitřní dluh. Naopak resort zdravotnictví si představuje, že nikdo nebude z Bulovky budovat další elitní špitál, ale postaví ji jako plnohodnotnou krajskou nemocnici, v níž ovšem zachová provoz kvalitní radiokliniky, HIV centra a ojedinělé infekční kliniky. I tak bude mít Bulovka co dělat s konkurencí, v dojezdové vzdálenosti dvaceti minut je v okolí Prahy dalších pět nemocnic. Z tohoto pohledu je na tom Thomayerova nemocnice mnohem lépe, protože saturuje lůžkovou péči pro jih středních Čech. I ona by dle plánu resortu měla přijít o status fakultní a přeměnit se na zařízení krajského typu. Nevýhodou je opět podinvestovanost a památkově chráněné budovy. Areál je ale naopak velmi příjemný a rozlehlý, takže přímo vybízí, aby se zařízení někdy v budoucnu vrátilo ke svému původnímu poslání. Bylo totiž otevřeno v roce 1928 pod názvem Masarykovy domovy coby sociální ústavy hlavního města Prahy. Byly určeny pro dva tisíce starých či nemocných lidí a pro nevyléčitelně nemocné děti. Komplex disponoval i moderně vybavenou nemocnicí a zotavovnou pro slabé a na životě ohrožené děti. Ve své době to byl zázrak, který jezdily obdivovat delegace z celého světa. BALÍČEK PRO FAKULTKY Napříště by tedy statusem fakultní měla disponovat jen zařízení, která jsou úzce provázaná s příslušnou fakultou. Ani jejich představitelé se převodu obou nemocnic pod město nebrání. V této záležitosti Univerzita Karlova nevidí zásadní problém. Nicméně v obou nemocnicích jsou společná pracoviště univerzity a klinik, kde probíhá výuka studentů a uskutečňuje se vědecko-výzkumná činnost. V případě změny zřizovatele těchto nemocnic bude nutné, aby tato společná pracoviště zůstala zachována. Předpokládáme, že by šlo o společný zájem s pražským magistrátem, zdůrazňuje rektor UK Václav Hampl. Zároveň potichu ožívá již Julínkem představený projekt univerzitních nemocnic, kolem něhož se před třemi lety strhl velký povyk. Fakultky nicméně o převod pod novou hlavičku stojí. Odstranila by se dvojkolejnost řízení fakultních nemocnic. Nyní v jejich čele stojí ředitel jmenovaný ministrem zdravotnictví. Tento ředitel jmenuje primáře jednotlivých klinik, nicméně přednosty těchto klinik SAZBY A NEMOCNICE Výkony nemocnic vykazované VZP NÁZEV NEMOCNICE ÚHRADA 2009 CELKOVÝ INDIVIDUÁLNÍ POČET INDIVIDUÁLNÍ OD VZP POČET CENA HOSPITALIZACÍ ZÁKLADNÍ (V MIL. KČ) POJIŠTĚNCŮ BODU SAZBA Nemocnice Mil. sester sv. K. Boromejského 183, , Nemocnice Na Františku 153, , Revmatologický ústav 200, , Ústav hematologie a krevní transfuze 500, , Všeobecná FN 3 614, , IKEM 1 667, , Ústav pro péči o matku a dítě 242, , Fakultní Thomayerova nemocnice 1 078, , FN Motol 3 598, , Nemocnice Na Homolce 2 108, , Ústřední vojenská nemocnice 735, , FN Na Bulovce 1 175, , Kardiologie Na Bulovce, s. r. o. 191, , Clinicum, a. s. 117, , FN Královské Vinohrady 1 914, , Zdroj: VZP, Platforma zdravotních pojištěnců PRAŽSKÁ OSMIČKA Hospodaření největších nemocnic v Praze za rok 2010 NEMOCNICE CELKOVÉ CELKOVÉ POČET POČET DOTACE DOTACE POČET POČET POČET PRŮMĚRNÝ VÝNOSY NÁKLADY AKUTNÍCH NÁSLED- INVESTIČNÍ PROVOZNÍ ZAMĚST- LÉKAŘŮ SZP POČET (V MIL. KČ) (V MIL. KČ) LŮŽEK NÝCH (V MIL. KČ) (V MIL. KČ) NANCŮ OŠETŘOVA- LŮŽEK CÍCH DNŮ IKEM ,4 123, ,8 Nemocnice Na Homolce x ,46 Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ** x 131,5 17, ,3 Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ,6 12, ,44 Fakultní Thomayerova nemocnice x x 2200 x x běžně 4 5 dní Fakultní nemocnice v Motole ,6 x *** 6,5 Fakultní nemocnice Na Bulovce ** x x 44, x Ústřední vojenská nemocnice * Pozn.: *na akutních lůžkách 7 8 dní, na následných 44, **celkem, ***jen sestry, x = údaj nemocnice nedodala Euro května

28 PROFESORSKÁ VETA I když vedení města připouští, že metropole by už kvůli nenadálým situacím měla provozovat aspoň jedno zdravotnické zařízení, odmítá se do podniku pouštět bez komplexních změn v celém pražském zdravotnictví. Jinak ovšem primátor Svoboda souhlasí s restrukturalizací pražských nemocnic i s faktem, že hlavnímu městu se kriticky nedostává následných lůžek, takže pacienti, kteří se dostali z nejhoršího, zabírají místa dalším akutním případům. Ministerstvo přitom nechce vyvolat žádný ostrý diktát, co půjde pod kudlu. Jednak bere v úvahu, že v Praze se koncentruje superspecializovaná péče pro víc regionů, někdy pro celou zemi, a také to, že je spádovou oblastí pro část středních Čech, které naopak vykazují zdaleka nejméně lůžek na obyvatele. Rovněž Gajdáček nepočítá, že by se měla některá pražská nemocnice zcela uzavřít. Ošetřovatelská lůžka mají vznikat v pavilonech jako součást celku. Jen oba malé pražské špitály by podle něj mohly projít výraznější změnou. V Nemocnici Na Franreport KRČSKÁ IDYLKA. Stane se někdy Fakultní Thomayerova nemocnice zase ústavem sociální péče, který pod názvem Masarykovy domovy vznikl za první republiky? POLOPRÁZDNÝ FRANTIŠEK Obložnost pražských nemocnic, v % IKEM FN Královské Vinohrady MEDICON, a. s. INTERNA Co, spol. s r. o. GynCentrum, spol. s r. o. Ústav hematologie a krevní transfuze Psychiatrické centrum Praha Revmatologický ústav SDI, s. r. o. Městská nemocnice následné péče Clinicum, a. s. Nemocnice Na Františku Ústav pro péči o matku a dítě Nemocnice Na Homolce Ústřední vojenská nemocnice Fakultní Thomayerova nemocnice Všeobecná fakultní nemocnice FN v Motole FN Na Bulovce Pozn.: Chybí údaje z Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Pramen: archiv, ÚZIS jmenuje příslušná univerzita. Z pohledu manažerského řízení není tato dvojkolejnost ideální. Projekt univerzitních nemocnic podporuji i proto, že by se mohl změnit status nemocnice z příspěvkové organizace na právní formu, která by umožnila lepší finanční řízení. V současné době není například možné, aby si fakultní nemocnice v rámci své investiční politiky vzala klasický bankovní úvěr, vysvětluje ředitel vinohradské fakultky Marek Zeman. Změně formy se nebrání ani představitelé univerzit, kteří v roce 2008 připravili vlastní návrh zákona poté, co zavrhli ten Julínkův. Podle pevného a neměnného názoru Univerzity Karlovy tyto nemocnice musejí mít veřejnoprávní charakter s jasným uspořádáním a vymezením role státu a univerzity tak, aby poskytovaly špičkovou specializovanou péči. Musejí být i základnami pro moderní výuku studentů a provádět kvalitní výzkum v medicínských oborech, zdůrazňuje rektor Hampl. Byť i resort zdravotnictví deklaruje, že univerzitky by měly být koncipovány jako nevýdělečné organizace, aby se nikdo nemusel obávat jejich tiché privatizace, cesta k dohodě nad jejich uspořádáním bude ještě trnitá. I proto ministerstvo, které má na kontrolu hospodaření přímo řízených organizací vyčleněno dvacet lidí, připravuje náhradní plán, jak se zbavit každodenního dohledu nad fakultkami. Připravujeme metodický balíček, jak se mají chovat, jakou mají zastávat investiční politiku, jakou mají mít odpovědnost, jak mají hospodařit, jak sestavit byznys plán, vysvětluje ředitel ministerského kabinetu Jan Růžička. Resort rovněž připraví typy smluv, jaké mají spolu uzavřít fakulty a nemocnice. FOTO: ČTK května 2011 Euro 18

29 report Napříště by statusem fakultní měla disponovat jen zařízení, která jsou úzce provázána s příslušnou fakultou tišku by v budoucnu asi nemusela být akutní péče. U Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského by mohl být převod na ošetřovatelskou péči víceméně bezbolestný, upozorňuje ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra. Přesto není ideální, že v hlavním městě fungují například na celkem šesti místech kardiocentra, jichž mohlo stačit méně. Chceme, aby se péče restrukturalizovala po blocích, aby se nemocnice navzájem domlouvaly, co potlačí, a co naopak posílí, aby si navzájem nekonkurovaly, vysvětluje ředitel kabinetu ministra zdravotnictví Jan Růžička. Proto ani ostatní pražské molochy nemohou zůstat v klidu. Budou se muset domluvit, kde co pustí a na co se který z nich specializuje. Na pořadu bude i slučování oddělení do větších celků. Jestliže například ve Všeobecné vykazují tři interny jen sedmdesátiprocentní obložnost lůžek, neměl by být problém je spojit do jedné a zároveň desetinu lůžek ušetřit. Například sterilizace nástrojů je extrémně drahá, velká evropská města jako například Berlín proto zřídila centrální sterilizaci, čímž se dost ušetřilo i na provozních nákladech, navrhuje primátor Svoboda. Situace Všeobecné fakultní nemocnice, jež obsadila obrovský areál budov v samém centru města v okolí Karlova náměstí, není ideální ani z hlediska polohy. Již před lety se navrhovalo, aby přesídlila do nově vystavěného komplexu včetně univerzitního kampusu na okraji Prahy, kam by sanity bez problémů mohly dopravovat akutní případy. Náklady byly ale už tehdy vyčísleny na šest miliard korun. Ovšem poté, co rekonstrukce v Motole nabobtnala ke 4,5 miliardy, se původní odhad nezdá dostatečný. A to i za předpokladu, že velkou část nákladů by měl umořit výtěžek z prodeje lukrativně položených dosavadních pavilonů. Jakýkoli přesun navíc nikdy nebyl po chuti elitním týmům lékařů a vědeckých pracovníků. Bonmot jednoho z ministerských náměstků je trefný: Řekněte mi, kolik je nejmladšímu profesorovi na Karláku let, a já vám řeknu, kdy bude přesun nemocnice připadat v úvahu. Podobně se také v týmu exministra Tomáše Julínka uvažovalo o výstavbě nového traumacentra v pražské Krči, kde resort v blízkosti Institutu pro klinickou a experimentální medicínu a Thomayerky vlastní pozemky. I když by bylo logické vybudovat aspoň jeden urgentní příjem na okraji města, zatím je to kvůli napjatému rozpočtu hudbou budoucnosti. (Více na straně 70.) MARCELA ALFÖLDI ŠPERKEROVÁ (marcela.alfoldi@euro.cz) INZERCE

30 report P R A Ž S K Ý M A G I S T R Á T Bomba pro primátora V dopise pro Bohuslava Svobodu byla kromě fotografi í ze sledování ženy a dítěte i výbušnina Když se loni na sklonku léta Bohuslav Svoboda rozhodl, že bude kandidovat v řadách ODS na post pražského primátora, ani náhodou netušil, jaké intriky a výhružky ho v úřadu budou čekat. Nakonec se stal prvním českým politikem, kterému dorazila poštovní zásilka s výbušninou. Tuto informaci získal týdeník EURO z policejních kruhů a pražská policie ji na konkrétní dotaz nevyvrátila. Vše začalo minulý rok v prosinci tím, že Bohuslavu Svobodovi někdo z anonymní telefonní karty zaslal výhružnou textovou zprávu. Když se politik toho dne večer vrátil domů, měl zalepené zámky dveří od bytu a na dveřích nastříkaný známý kosočtvercový symbol. Poměrně brzy poté, co Svoboda kvůli problému kontaktoval policii, se to anonymní odesilatel dozvěděl a poslal esemesku, že mu Martin Červíček (tehdejší šéf pražské policejní správy, od března náměstek policejního prezidenta) stejně nepomůže. A pak jeho ženě někdo propíchal pneumatiky u auta, i když nezaparkovala přímo před domem, kde Svobodovi bydlí. JAK SE VYHROŽUJE PRIMÁTOROVI Některé textové zprávy, které z neznámého čísla přišly na mobilní telefon pražského primátora Bohuslava Svobody: Vyser se na to ty z...e! Vrat se ke svejm k...m! Mas maly dite a my na tom namesti nebyly jen tak! Jak chces z...e! Zatim mas jenom zalepeny zamky! Sam vidis jak sme blizko...a mas dite! Rozhodni se rychle! Ale bez socana dedku!! Tu p..u mas jako bonus dedku! Lidem v baraku rekni, ze se povezou v tom marastu s tebou hajzle! Pramen: týdeník EURO NEBEZPEČNÉ VYHROŽOVÁNÍ Zasílání textových zpráv neustávalo (některé viz Jak se vyhrožuje primátorovi) a nátlaková akce vyvrcholila tím, když do sekretariátu primátora přišel zhruba před měsícem dopis. Ten kromě fotografií z celodenního sledování jeho ženy a dítěte obsahoval také výbušninu údajně trinitrotoluen bez roznětky. Po této poslední aktivitě neznámého psychoteroristy přidělila policie Bohuslavu Svobodovi ochranku, která sleduje každý jeho krok, například i při volnočasových víkendových aktivitách, jež s prací nesouvisejí. Vámi uvedené skutečnosti řeší pražští kriminalisté jako podezření z přečinu nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování a zločin vydírání. S ohledem na probíhající vyšetřování a bezpečnost dotčených osob nemohu na vaše otázky odpovědět. Děkuji za pochopení, reagovala na dotazy týdeníku EURO mluvčí pražské policejní správy Andrea Zoulová. Podobným esemeskám byla vystavena i radní za ODS Alexandra Udženija. Všechny atributy případu vedou detektivy k reálným úvahám, že výhružky a další pokusy o blíže nespecifikované vydírání nejsou dílem pomateného jedince, nýbrž sofistikovanou šikanou. Její autor má jasný cíl zastrašit, ale zůstat neodhalen. Fotografie Svobodovy ženy nesou jednoznačné znaky zkušeností z cíleného průřezového sledování a i zasílání textových zpráv si autor výhružek dobře ošetřil. Jak SIM karta, tak přístroj, z něhož jsou esemesky odesílány, se totiž zapíná pouze na okamžik. Nelze tudíž dohledat nejen majitele čísla, ale ani přesnou lokalitu, odkud je zpráva odesílána. Nejsnazší vysvětlení by bylo, že to je psychopatická osobnost. Je ale zarážející, že to je docela systémové, že zareagoval hned, když byla o celé záležitosti informována policie. To už nevypadá na nějakého blázna, ale na někoho, kdo to dělá systematicky, kdo si ty informace dokáže opatřit. Ze začátku to bylo psáno primitivně s gramatickými chybami, ty se pak ale přestaly objevovat a tlak se stupňoval, uvádí Bohuslav Svoboda a ptá se: Kromě rodiny jsem to prakticky nikomu neřekl, takže kde ty informace sehnal? Jednou z velmi pravděpodobných vyšetřovacích verzí je psychický útok na vedení pražského magistrátu, které se pokouší vymýtit klientelistické vazby z velké radnice metropole. Svoboda totiž staré protřelé magistrátní pardály systematicky odstřihává od vlivu na úřadě, který hospodaří s padesátimiliardovým rozpočtem. Už před komunálními volbami si Svoboda vynutil například odstavení někdejší Bémovské elity z městské rady: Milana Richtera, Pavla Klegy nebo Rudolfa Blažka. Šéf pražské ODS a zastupitel Boris Šťastný si ovšem myslí, že výhružky mohou souviset spíše s uzavřením koalice občanských a sociálních demokratů. Je to velice nepříjemné, frustrující. Přeju si, května 2011 Euro 18

31 report FOTO: Hynek Glos aby policie celou věc co nejrychleji prošetřila, aby se ukázalo, kdo za tím stojí. Začalo to až po uzavření koaliční smlouvy a po ustavujícím ošklivém zastupitelstvu, během kampaně se nic takového neobjevovalo. Může to být akce blázna nebo někoho, kdo nesouhlasí s uzavřenou koalicí, i cokoli jiného. Zároveň jako předseda pražské ODS zásadně odmítám, aby tato pro nás všechny děsivá kriminální záležitost byla médii nebo kýmkoli jakkoli účelově politizována, řekl týdeníku EURO Šťastný. Zatím nicméně nebyla nalezena žádná indicie, která by některou z vyšetřovacích verzí potvrdila. KONEC KOALICE? Pomineme-li sicilské metody a podíváme se blíže na pražský magistrát, situace čím dál více připomíná papiňák před výbuchem. Může to ilustrovat příhoda z předminulého týdne, kdy šéf pražské ODS Boris Šťastný svolal esemeskami zasedání K6 (složení: šéfové pražských organizací koaličních stran, šéfové klubů, primátor a náměstek za ČSSD). Místo konání? Kancelář zastupitele ČSSD Petra Hulinského (známého mimo jiné snad prvním náborem černých duší do ČSSD přes bezpečnostní agenturu Indus), protože jednání vyvolali sociální demokraté. Na schůzce došlo podle informací týdeníku EURO k tvrdé výměně názorů ohledně transformace městských akciových společností, které by měly být převedeny na německý model, což má zamezit pokračování klientelistických vazeb v těchto firmách. Náměstek primátora za ČSSD Karel Březina měl primátorovi vytýkat, že je v tomto ohledu nečinný. Tomu se Svoboda bránil. Už dříve totiž za tímto účelem najal bývalého šéfa Škody Auto Vratislava Kulhánka, aby mu s transformací společností na německý model pomohl. Neúspěšně se řešilo také obsazení dvou míst v radě hlavního města, které jsou na základě stranických hlasování připravovány pro Borise Šťastného a Petra Hulinského. V této souvislosti se objevila informace, že by Hulinský mohl rezignovat na svůj poslanecký mandát, aby se mohl plně věnovat magistrátním aktivitám. Jenže primátor má se jmenováním obou potenciálních radních problém. Navíc dlouhodobě prosazuje jedenácté místo v radě pro TOP 09, která volby sice vyhrála, avšak ocitla se v opozici. Situace na jednání nakonec eskalovala natolik, že Bohuslav Svoboda hrozil ukončením současné koalice ODS a ČSSD na magistrátu. Roztržka vyvrcholila tím, že mezi oběma znesvářenými stranami bylo vyvoláno smírčí řízení. Vzhledem k tomu, že koaliční partneři konstatovali významné zpomalení procesu transformace městských společností a sou- Euro května

32 report POLITICI POD DOHLEDEM Krátkodobá ochrana může být přidělena komukoli, například důležitým svědkům, politikům, jejich příbuzným nebo podnikatelům, kteří se cítí být ohroženi V souvislosti se žhářskou aférou ve Vítkově byli od ledna 2010 pod policejní ochranou manželka a syn premiéra Jana Fischera. Důvodem byly výhrůžky v anonymním dopise Anně Sivákové, matce vážně popálené dvouleté Natálky, součástí těchto výhrůžek byli i oni dva. ČERVEN 2009 Kvůli pravicovým extremistům začali policisté preventivně hlídat rodinu ministra vnitra Martina Peciny. Ochranku dostal i syn premiéra Jana Fischera. ŘÍJEN 2009 Ministru fi nancí Eduardu Janotovi byla na jeho žádost přidělena ochranka. Šéf resortu vnitra Martin Pecina později řekl, že se na něj Janota obrátil s žádostí o ochranu a on žádost předal policejnímu prezidentovi, který Janotovi přidělil bodyguardy. Důvod tohoto kroku však Pecina nechtěl konkretizovat s ohledem na Janotovu bezpečnost, nevyjádřil se k němu ani ministr fi nancí. ÚNOR 2008 Policie začala hlídat poslance Evžena Snítilého. Snítilému a několika dalším zákonodárcům přišel v době mezi první a druhou prezidentskou volbou dopis s kulkou. Ochrana Snítilého, který při druhé volbě podpořil Václava Klause a byl kvůli tomu vyloučen z poslaneckého klubu ČSSD, byla podle informací Práva na úrovni premiéra. ZÁŘÍ 2008 Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová začala po podání stížnosti pro porušení zákona v údajné korupční kauze bývalého vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka dostávat více výhrůžných a útočných anonymních dopisů. Přibližně dva týdny byla proto pod zvýšenou ochranou O dohled policejní ochranky požádal ministerstvo vnitra poslanec Miloš Melčák. Ministerstvo mu vyhovělo. Melčák spolu s dalším poslancem zvoleným za ČSSD Michalem Pohankou v lednu umožnili koaliční vládě získat důvěru, za což si u sociální demokracie vysloužili pověst zrádců. Oba se kvůli svému postoji cítili ohroženi, sledováni a nelegálně odposloucháváni. Dle pozdějších informací ministra vnitra Radka Johna přišlo dvouleté hlídání bývalého poslance na 2,6 milionu korun. Pramen: ČTK Bude Boris Šťastný jedenáctým radním? časně došlo k nedohodě o obsazení jedenáctého místa v radě hlavního města Prahy, dohodly se koaliční strany na zahájení smírčího řízení vyplývajícího ze vzájemně uzavřené koaliční smlouvy, oznámily obě strany v tiskové zprávě. Oba potenciální radní Boris Šťastný i Petr Hulinský nechtějí aktuální dění na magistrátu příliš komentovat. Promluvte si s kolegou Březinou, jsem zaneprázdněn zasedáním Poslanecké sněmovny. Informace o mojí případné rezignaci na poslanecký mandát se nezakládají na pravdě, uvedl pouze Hulinský. Karel Březina se s týdeníkem EURO nesešel a později ani nezvedal telefon. SPOR O KLÍČOVÉ ÚŘEDNÍKY Lidé blízcí Bohuslavu Svobodovi jsou znechuceni a roztrpčeni z přílišného nátlaku na primátora ze strany části ODS a socialistů už delší dobu. Podle informací z okolí primátora se všechno odvíjí od uchování dlouhodobě nastavených klientelistických vazeb. Do této souvislosti prý spadá i zmíněný pokus o smírčí řízení. Svoboda by chtěl obsadit významné ekonomicko-úřednické posty čistými lidmi 3. května, jenže smírčí řízení může tento plán minimálně pozdržet. Má to vypadat tak, že Svoboda nepracuje, což není pravda, prozradil týdeníku EURO primátorův blízký spolupracovník, který si přál zůstat v anonymitě. Jmenování nových klíčových úředníků zdržují nepochopitelné obstrukce. Tam určitě problém je, protože výběrová řízení proběhla, máme představu, jak místa obsadit, ale přesto se to nedaří, protože koaliční partner požaduje stoprocentní souhlas s těmi lidmi na úrovni K6, říká Svoboda. Média zmiňují často jako klíčového hráče, který drží ruku nad aktuálním děním na pražském magistrátu, vlivného pražského politika ODS Tomáše Hrdličku. Po říjnových komunálních volbách sice přestal být radním v Praze 10, ponechal si ale funkce uvnitř ODS. Hrdlička má historicky blízko k zastupiteli Milanu Richterovi ostatně oba se dlouhodobě podíleli na vedení Prahy 10, kde jsou etablováni i sociální demokraté Karel Březina a Petr Hulinský. Patrně na základě předchozích dohod existuje vlivná skupina kolem Tomáše Hrdličky, jenž sám nemá ve straně ani na magistrátě žádnou podstatnou nebo oficiální funkci, ale ovládá pražskou ČSSD Hulinského a prostřednictvím něj sociálnědemokratické radní a část ODS Šťastného a Richtera. Všechno jsou to lidé z Prahy 10, tvrdí člověk z okruhu primátora, který si nepřál být jmenován. Týdeník EURO chtěl Hrdličku požádat o schůzku, aby se informace o vlivu na staromagistrátní partu ODS, ale i části ansámblu ČSSD vyjasnily. Marně. Hrdlička telefon nezvedal a na textové zprávy s výzvou ke schůzce nereagoval. Předseda pražské ODS Boris Šťastný takové spekulace odmítá. Nové vedení magistrátu má celé penzum nástrojů, jak provést veškeré audity a zavést všechny kontrolní mechanismy. Rada města a primátor mají v těchto věcech zcela volnou ruku. Přijde mi proto naprosto absurdní spojovat tyto věci s dalšími politiky občanských demokratů, zareagoval stroze na otázku ohledně vlivu Hrdličky. Jisté je v současné chvíli jen to, že na pražské radnici bude ještě pořádně dusno. JAN HRBÁČEK (jan.hrbacek@euro.cz) FOTO: ČTK května 2011 Euro 18

33 report C I Z I N E C K Ý Z Á K O N Honem do fronty Odebírání otisků prstů cizincům začalo. Ministerstvo vnitra ale nestíhá FOTO: Profimedia.cz Když se počátkem letošního roku přesunulo vyřizování povolení k pobytu z cizinecké policie na úřadovny ministerstva vnitra, vypadalo to na první pohled jako elegantní řešení. Policie bude opět dělat jen to, co jí náleží, ubude úředničiny i nekonečných front a všichni budou spokojeni. Realita ale vypadá jinak. Od prvního máje se cizinci z nečlenských zemí EU budou muset do fronty postavit kvůli plastové kartičce velikosti kreditky hned třikrát, a navíc si za ni výrazně připlatí. A vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra nestíhá dodržovat vlastní, takřka stachanovský závazek, cizincům hrozí, že budou cestovat za vysněnou kartičkou desítky kilometrů daleko. Novela cizineckého zákona totiž od 1. května počítá s tím, že povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu budou muset obsahovat v souladu s požadavky EU biometrická data. Místo cizinecké občanky, která vypadá téměř stejně jako ta obyčejná, postupně až 400 tisíc lidí dostane průkaz se zataveným čipem, na němž bude v digitální formě uchován otisk obou ukazováčků a obličej rozložený do řečí jedniček a nul. Elegantní karta ale výrazně podraží místo dosavadní tisícovky přijde na 2500 korun. Při ztrátě nebo poškození se pak budou účtovat rovnou čtyři tisíce. Oficiální průměrný náklad na jeden průkaz je přitom 1512 korun. Každý cizinec bude muset navíc do fronty hned třikrát podat žádost, odevzdat otisky a nakonec si hotový průkaz vyzvednout. VÝLET PŘES PŮL REPUBLIKY Možná horší než administrativní komplikace je ale fakt, že ohledně biometrie panuje na vnitru chaos. Ještě loni před Vánocemi, když se projednávala zmiňovaná novela cizineckého zákona, ministerstvo počítalo s tím, že otisky budou podobně jako v případě cestovních pasů pořizovat úředníci v obcích s rozšířenou působností. Pak ale obrátilo a novým hardwarem a softwarem začalo narychlo vybavovat své vlastní úřadovny oddělení pobytu cizinců, kterých je v Česku jen 37. Na samotnou Prahu, kde žije asi 160 tisíc neunijních cizinců a jejich rodinných příslušníků, připadá pouhých pět kanceláří. V průměru bude muset jedno pracoviště zvládnout denně 88 žadatelů. Proč nebylo možné využít navlas stejnou techniku na obecních úřadech, která bez problému funguje již dva roky? Obce by tuto činnost realizovaly v rámci přenesené působnosti, což by znamenalo finančně je dotovat, argumentuje Petra Schneiderová z tiskového odboru ministerstva vnitra s tím, že povolení k pobytu obce beztak nemají ve své agendě. Cizinci je nakonec asi jedno, kam si pro nový průkaz půjde kdyby ovšem vnitro dodržovalo vlastní lhůty. První květen se ukazuje jako naprosto nereálný. Podle informací týdeníku EURO z minulého týdne jsou fotokabinkami a snímači vybavena jen pracoviště v Praze, Brně a Ostravě. A vzhledem k tomu, že nedodržení lhůt Možná horší než administrativní komplikace je fakt, že ohledně biometrie panuje na vnitru chaos ze strany cizince stát nezajímá, budou si muset někteří z nich udělat výlet přes půl republiky. ZLATÁ POLICIE Právník Pavel Čižinský z Organizace pro pomoc uprchlíkům upozorňuje na to, že nová agenda může úřadovny vnitra zcela paralyzovat. Od ledna se beztak povolení k dlouhodobému pobytu téměř nevydávají, vnitro jen prodlužuje řízení. Už dnes je situace mnohem horší, než když měla pobyty na starost cizinecká policie, argumentuje. Chaos kolem nových biometrických kartiček se zdaleka netýká jen vietnam- ských obchodníků nebo ukrajinských zedníků. Do stejné kategorie spadají třeba i američtí manažeři nadnárodních firem. A ti, na rozdíl od jiných cizinců, už dávají hlasitě najevo, že míra tolerantnosti překotného zavádění novinek má své meze. Komplikace v imigračním procesu můžou vést k frustraci cizinců a ke snížení ochoty v Česku investovat. Máme signály, že některé firmy už zvažují i radikální řešení odchod ze země, říká Jana Zelová, manažerka pražské pobočky PricewaterhouseCoopers. Ona i lidé pracující s migranty prozatím vidí jen jedno řešení počkat si, jak celá, narychlo spíchnutá akce s biometrickými průkazy dopadne. Šance, že se stát chytí za nos a odpustí cizincům třeba jednu frontu, tu stále je. BLAHOSLAV HRUŠKA (blahoslav.hruska@euro.cz) Euro května

34 report Č S O B Prodávat, či neprodávat? Nerozhodnost belgické KBC ohledně prodeje české dcery zmátla investory Spekulace ohledně vstupu Československé obchodní banky (ČSOB) na burzu neberou konce. Naposledy chtěla KBC zahájit prodej části ČSOB ve druhé polovině března. V minulosti se přitom podobná zpráva o přesnějším načasování primární emise, ke které nakonec nedošlo, objevila už několikrát. Ani v tomto případě ale KBC svůj český klenot investorům nenabídla. Jenže tentokrát mělo datum velmi silný motiv, a jak naznačují data z Burzy cenných papírů Praha (BCPP), hodně investorů se vstupem ČSOB na burzu v Praze počítalo. Minulý týden se ke všemu v belgickém tisku objevila informace o úvahách KBC, že by namísto emise akcií ČSOB prodala aktiva v Polsku. NEŠŤASTNÁ KOMERČKA Přesvědčení investorů, že akcie ČSOB se začnou prodávat na pražské burze v březnu, lze ilustrovat na obchodování s akciemi Komerční banky (KB). Ty se na burze v Praze běžně obchodují v denním objemu okolo tří set milionů korun. Od letošního ledna do března ale přesahoval denní objem obchodování ILUSTRACE: Vojtěch Velický května 2011 Euro 18

35 report nezvykle často hranici půl miliardy korun a na začátku února se dostal až nad hranici 1,3 miliardy. Denní průměr se tak za první letošní čtvrtletí ve srovnání se stejným obdobím loňského roku zvedl o dvacet procent, jak ukazují data BCPP. Obchody přitom nejvíc rostly v první polovině února. Experti mají jasno. Investoři se akcií KB zbavovali. Že šlo převážně o výprodeje, se dá vysledovat i z pohybu ceny. Souvislost s hospodářskými výsledky, které banka zveřejnila až ve druhé polovině února, lze přitom eliminovat. Vliv na obchodování nemohl mít ani případný spěch investorů s nákupem KB kvůli tomu, aby získali nárok na dividendu za rok Jak už bylo zmíněno, jednalo se převážně o výprodeje. Navíc posledním dnem, kdy se Komerční banka obchodovala s nárokem na dividendu, byl až 11. duben. Velké objemy tedy byly ovlivněny spíše předpokládaným oznámením emise ČSOB a souvisely s přeskupováním portfolií institucionálních investorů a jejich přípravy na chystanou emisi, vysvětluje šéf komunikace Burzy cenných papírů Praha Jiří Kovařík. Podobně se vyjadřuje také vedoucí analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka. Nelze vyloučit, že si někteří investoři, především velké fondy v době, kdy se pravděpodobnost brzkého vstupu ČSOB na burzu zdála vysoká, uvolňovali část prostředků na případné IPO. Například fond, který má ve své strategii stanovenu určitou celkovou expozici vůči bankám ze střední a východní Evropy, logicky musí část dosavadních podílů v těchto bankách prodat, pokud hodlá do portfolia zařadit akcie ČSOB, tvrdí. V případě Česka by takový osud čekal Komerční banku, zatím jediného zástupce českého bankovního sektoru na pražské burze (Erste Bank coby vlastník České spořitelny, jenž se v Praze rovněž obchoduje, je primárně listován ve Vídni, takže příchod ČSOB by jej nijak neovlivnil). Jak byla zasažena KB ještě před očekávaným vstupem ČSOB na burzu, ukazuje pohyb kurzu. Zatímco na začátku roku se cena jedné akcie banky pohybovala nad úrovní 4400 korun, 19. dubna už byla na úrovni 4180 korun. POLSKÁ VARIANTA Důvodů, proč investoři březnovému startu emise jednoznačně věřili a zbavovali se Komerční banky, bylo hned několik. Nejde pouze o to, že belgická KBC akutně shání peníze na splacení státní pomoci ve výši sedmi miliard eur, z nichž polovinu musí vrátit už do konce letošního roku. ČSOB vykázala za loňský rok velmi dobrý hospodářský výsledek. Pochlubila se ziskem ve výši třinácti miliard korun, což je meziroční růst o zhruba čtvrtinu. Věru ideální základ pro tvorbu prospektu emitenta. Navíc kapitálová přiměřenost ČSOB se jenom během loňska zvedla o tři procentní body na 18 procent. Banka si rovněž za loňský rok stihla vyčistit bilanci. Zbavila se rizikových dluhopisů řecké vlády, ve kterých měla skoro tři miliardy korun. Úspěšně ukončila arbitrážní spory s Českou republikou a podařilo se jí prodat neprodejné strukturované cenné papíry (takzvané CDO) za zhruba jednu miliardu korun. Pro vstup na burzu tedy hovoří mnohé, chybí však stoprocentní ochota vlastníků. Otevřeně se mluví o boji mezi dvěma akcionářskými proudy uvnitř KBC, z nichž jeden velmi silně prosazuje, aby se skupina stáhla z regionu zahrnujícího Česko, zatímco druhý tlačí na to, aby se skupina pokusila sehnat peníze jinak než prodejem ČSOB. Belgický list De Tijd minulý týden napsal, že spíše než části ČSOB by se KBC nakonec mohla zbavit polské Kredyt Bank a pojišťovny Warta. Protože ČSOB je jedním z nejziskovějších aktiv KBC, které každý rok může generovat stovky milionů eur, nešlo by o nelogický krok. Nehledě na to, že prodej minoritní částí ČSOB, za niž by vlastníci dostali maximálně čtyřicet miliard korun (1,7 miliardy eur), splacení státní pomoci úplně nevyřeší. ČEKÁNÍ NA NOVOU VLÁDU Prodej ČSOB by nakonec nebyl jedinou transakcí, od které KBC ustoupila. Nedávno totiž vycouvala z prodeje divize Pro KBC se jedná o velmi výhodnou situaci. Pokud by ČSOB coby nejziskovější aktivum nemusela prodávat, raději od takového kroku upustí. privátního bankovnictví KBL European Private Bankers. Spekuluje se, jakou souvislost může mít rozhodování KBC s politickou situací v Belgii. Zemi totiž dlouhodobě spravuje provizorní vláda a tamní politici se nejsou schopni domluvit na novém uspořádání kabinetu už od loňských červnových voleb. Přitom právě nová vláda bude pro KBC důležitým partnerem při vyjednávání ohledně splacení státní pomoci. Politická situace v Belgii má na postup KBC rozhodně vliv a je jasné, že čím déle se bude nejistota protahovat, tím déle může KBC trvat definitivní rozhodnutí o dalších krocích v případě prodeje části ČSOB, míní Hatlapatka. Pro KBC se jedná o velmi výhodnou situaci. Pokud by ČSOB coby nejziskovější aktivum nemusela prodávat, raději od takového kroku upustí. Zatím lze opět jen odvozovat, že nejbližší vhodný termín pro IPO je podzim letošního roku, vyloučen není ani odklad na příští rok a samozřejmě stejně tak stále musíme počítat i s krajními variantami tedy úplným zrušením vstupu banky na trh na straně jedné, či naopak prodejem celé banky do rukou strategického investora na straně druhé, dodává Hatlapatka. KBC stále nechce situaci okolo možného prodeje ČSOB komentovat a odkazuje na prezentaci výsledků za rok Tam uvádí, že s ohledem na přísné omezení komunikace nebude ČSOB ani KBC dávat žádné další nebo přesnější údaje o načasování, procentuálním podílu akcií, jež mají být prodány, či samotné nabídce akcií. Připomeňme, že dosud se mluvilo o prodeji maximálně čtyřiceti procent ČSOB přes burzu. Není ale žádným tajemstvím, že kolem banky krouží také zájemci, kteří uvažují o koupi stoprocentního podílu. Zatímco plán nabídnout část banky belgická KBC částečně potvrzuje, k možnosti prodeje celé banky se nikdy nevyjádřila. PETRA PELANTOVÁ (petra.pelantova@euro.cz) INZERCE Euro května

36 report T E L E K O M U N I K A C E Do tendru na úřednický internet a volání přes pevnou linku se přihlásilo osm fi rem KDO SOUTĚŽÍ O KIVS Operátoři, kteří se přihlásili do tendru České Radiokomunikace Dial Telecom GTS Czech T-Mobile T-Systems / ČD-Telematika Telefónica O2 UPC Pramen: týdeník EURO ejdivočejší období týkající se dvoumiliardové zakázky na internetové a telefonní služby pro české úřady sice pominulo, vyhráno však projekt Komunikační infrastruktura veřejné správy (KIVS) zdaleka nemá. Ministerstvo vnitra (MVČR) musí jako garant úřednického internetu a volání přes pevné linky do konce září vyhodnotit regulérní výběrové řízení a uzavřít nové kontrakty. A to s ohledem na dosavadní problémy není termín příliš vzdálený. Navíc se musí tým vedený sekčním ředitelem Jaroslavem Mrázem, do jehož gesce KIVS spadá, vyrovnat s turbulentními personálními změnami na resortu vnitra, které přinesla nedávná politická krize. ÚŘEDNÍCI JEŠTĚ TELEFONUJÍ Před několika týdny vážně hrozilo, že statisíce úředníků ve všech koutech České republiky budou od 29. března bez internetového připojení i bez pevných linek. V ten den totiž vypršely čtyřleté smlouvy státu s dodavateli hlasových a datových služeb v rámci projektu KIVS, přičemž vnitro kvůli vlastním chybám i obstrukcím s odvoláními nestihlo podepsat kontrakty nové. Ministerstvo nakonec hrozící digitální tmu zažehnalo, alo, když jeho právníci vymysleli způsob, jak ze situace vybruslit na základě dobíhajících rámcových smluv podepsali s tehdejšími dodavateli, tedy společnostmi GTS Czech, Telefónica O2 a konsorciem T-Systems / ČD-Telematika, nové přechodné prováděcí smlouvy (EURO 13/2011). Řešení ve formě kočkopsa sice kritizovali zástupci operátorů, vnitro však svůj postup opřelo o právní expertizy, které údajně potvrzují, že je v souladu s platnou legislativou. Do projektu KIVS jsou zapojeny úřady, jako je například Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). V reálu pak objednávání služeb z jejich strany probíhá tak, že úředníci podepíší takzvané přistoupení k prováděcí smlouvě a u operátorů si objednávají služby, za něž následně sami platí. Z informací, jež týdeníku EURO poskytlo ministerstvo vnitra, však vyplývá, že i měsíc po podpisu přechodných prováděcích kontraktů existuje část úřadů, které oznámení o přistoupení dosud nepodepsaly. USPOŘENÁ PROCENTA Z celkově 140 subjektů, které jsou v KIVS zapojeny, zatím podepsalo smlouvu 116 z nich. Zbývající postupně kontaktujeme a zjišťujeme, zda prohlášení o přistoupení pouze jejich zaměstnanci zapomněli poslat, nebo si poskytování služeb zařídili po svém, řekl týdeníku EURO Jaroslav Mráz, vrchní ředitel MVČR pro informatiku a egovernment. Fakt, že zhruba šestina dosavadních odběratelů může teoreticky být bez pevné linky a internetové konektivity, ho ale příliš neznepokojuje. Jedná se především o menší instituce, které využívaly jen například jednu službu na bázi jednoduché hlasové linky. Přechod uživatelů proběhl dobře, nemáme Z celkově 140 subjektů, které jsou v KIVS zapojeny, zatím podepsalo smlouvu 116 z nich žádné zprávy, že by někde došlo k nějakým zásadním problémům, pochvaluje si Mráz. V této souvislosti je potřeba uvést, že celkově je do KIVS zapojeno 8256 míst, tedy všech poboček úřadů, které odebírají hlasové služby, a 6742 úřadů, jež si objednávají datové služby, tedy především připojení k internetu. Jako samostatné odběrné místo je například považována každá pobočka úřadu práce či ČSSZ. Kaž- -dý rok projektem KIVS protečou služby v hodnotě 1,5 až dvou miliard korun. Úspora oproti původním cenám se pohybuje v rozmezí od 5,5 procenta (týká se celorepublikových datových služeb) až po 50 procent (zlevnění datových služeb ministerstva dopravy v regionálních pobočkách). ROŠÁDA NA VNITRU Účinnost zmíněných prováděcích smluv, s jejichž pomocí se zabránilo digitálnímu blackoutu části státní správy, je půlroční. Konkrétně do 27. září musejí zaměstnanci ministerstva vnitra urychleně vybrat vítězné operátory v řádném tendru, který běží již od začátku letošního roku paralelně vedle přechodných kontraktů. Ty sice obsahují opci na prodloužení prováděcích smluv o ještě jedno šestiměsíční období a dle informací týdeníku EURO již nyní úředníci MVČR předpokládají, že této možnosti využijí nicméně čas se nezastaví. A další otálení by mohlo znamenat víc než reálné ohrožení systému KIVS a výpadek internetu na úřadech ve všech koutech Česka. Sekční ředitel Mráz ujišťuje, že výběrové řízení regulérního tendru je již ve fázi vyhodnocování nabídek. Vnitro prý bude ILUSTRACE: Tomáš Novák května 2011 Euro 18

37 report mít výsledky hodnocení k dispozici během několika málo týdnů. Velkou neznámou však zůstává řízení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), neboť v tendrech KIVS byly podány dvě námitky, které úřad posuzuje. Délku tohoto řízení nejsme vůbec schopni odhadnout, takže nedokážu blíže specifikovat, kdy by mohlo dojít k uzavření nových smluv, řekl Mráz týdeníku EURO. Ředitel pro informatiku a egovernment se bude muset navíc vyrovnat se změnami, jež může do problematiky KIVS vnést nové vedení vnitra v čele s ministrem Janem Kubicem. Otázkou rovněž zůstává, kdo vystřídá Michala Moroze, který měl tuto oblast na starost z pozice náměstka ministra vnitra pro strategie a programové řízení. Na téma případných změn v oblasti KIVS v souvislosti s novým ministrem zatím nebyla možnost vést diskuzi. Co se týká dalších osob zastávajících funkce na ministerstvu, nepředpokládám, že by projekt přímo ovlivnily. Realizace KIVS nebyla a ani není vázána na konkrétní osoby, říká Mráz. ČTYŘI NOVÍ ADEPTI Pokud ÚOHS nevyhodnotí zmiňované dvě námitky jako opodstatněné (v průběhu řízení úřad neposkytuje podrobnější informace), je pravděpodobné, že se operátorská nabídka v projektu KIVS rozšíří. Dva na sobě nezávislé zdroje totiž týdeníku EURO potvrdily, že se do tendru přihlásili čtyři noví zájemci. Vedle společnosti Dial Telecom, která svůj zájem dodávat čes- kým úřadům datové služby prezentovala již před několika měsíci, podaly nabídku i silné firmy T-Mobile, České Radioko- munikace a kabelový operátor UPC. Ten nedávno dokončil akvizici jedné z nej- větších českých optických sítí v podobě společnosti Sloan Park Property Trust. Je poměrně zvláštní, že jedna ze dvou námitek, které posuzuje ÚOHS, byla podána firmou, jež nebyla z hodnocení nového KIVS ani vyloučena, ani nijak omezena. Naopak, má velkou šanci na to být jedním ze subjektů, se kterým bude rámcová smlouva uzavřena, říká Mráz. Podle zdrojů týdeníku EURO se jedná o společnost České Radiokomunikace, jež se v poslední době zaměřují především na podnikání ve vysílacím byznysu, tedy šíření signálu televizních a rozhlasových stanic. ONDŘEJ HERGESEL ELL (ondrej.hergesell@euro.cz) INZERCE

38 report P O T R A V I N O V Á B E Z P E Č N O S T O tuny nejde Základem je půda, správně pochopili nezemědělští investoři a začali hromadit pozemky MARNÉ NADĚJE. Podpory nárůstu výroby se podle agrárního ekonoma Tomáše Douchy zemědělci z Bruselu nedočkají. Takzvanou potravinovou bezpečnost řeší také Evropa, která vyrábí víc, než sní. Nemůže přehlížet prognózy s varováním, jakým problémem bude nasytit svět při očekávaném nárůstu populace. Potraviny navíc cloumají světovým děním už nyní. Jejich rostoucí ceny mohou přivodit další krizi, obává se šéf Světové banky Robert Zoellick. Jak nedávno prohlásil, kvůli dražšímu jídlu se jen za poslední rok ocitlo v chudobě 44 milionů lidí. Čeští i evropští zemědělci rádi slyší, že bude potřeba vyrábět více potravin. A vítají, že společná zemědělská politika Evropské unie po letech přesycenosti agrární nadprodukcí nyní zdůrazňuje potravinovou bezpečnost. Klade si ji jako jeden ze svých cílů po roce Zemědělci si pod tím představují zakázku na větší výrobu a její podporu podobně jako v minulosti. To se ale mýlí, upozorňuje agrární ekonom Tomáš Doucha. Bruselu totiž jde o globální potravinovou bezpečnost. Evropa k ní nemá přispívat tím, že bude více vyvážet a kvůli tomu více ždímat z každého hektaru a poškozovat si životní prostředí. Pomoci může dodáním know-how, zlepšováním technologií a infrastruktury v rozvojových zemích, kde spotřeba potravin prudce roste, říká Doucha. STŘEŽIT ÚRODNÉ HEKTARY Státy na starém kontinentu nemusejí zemědělcům diktovat, kolik čeho vyrábět, aby uživili Evropany. Měly by však ohlídat, jak se zachází se zemědělskou půdou. Potravinová bezpečnost není o výši produkce, ale o zachování půdy. To znamená její výměry i kvality, definuje agrární ekonom. Česká republika si význam bohatství, kterým je neobnovitelná půda, začíná uvědomovat jen pomalu. První opatrné krůčky udělala teprve Nečasova vláda. Zvedla poplatky za vynětí parcel z půdního fondu a zastavila zamořování krajiny solárními panely. Ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) chce být přísnější na zemědělce, kteří svým hospodařením způsobují splavování ornice, čímž nenávratně znehodnocují pole. Na druhou stranu stále podporuje dotacemi rozmach bioplynových stanic, které jedou na kukuřičnou siláž. Do budoucna může jít o průšvih srovnatelný s fotovoltaikou. V biomase chceme přitvrdit. U bioplynových stanic by se mělo využívat méně kukuřice a více odpadu, slibuje Fuksův náměstek Juraj Chmiel. Uvědomuje si nebezpečí, že kvůli dotačně výhodným obnovitelným zdrojům energie by se nakonec mohly přestat pěstovat plodiny pro lidskou obživu. CO BY MĚLI VĚDĚT VLASTNÍCI Na tvrdý odpor agrární lobby a kupodivu i exekutivy naráží v České republice záměr Bruselu dotacemi více podvázat ochranu životního prostředí, tedy především půdy. Česká agrární diplomacie striktně odmítá takzvané ozelenění přímých plateb, což jsou hlavní dotace, které farmáři dostávají. Současné podmínky jsou už dostatečně přísné. Bylo by to administrativně náročnější, vysvětluje český nesouhlas náměstek Juraj Chmiel. Agrární komoře tím mluví přímo z duše. Zelenější dotace by totiž neladily se zdejšími monokulturami obilí, řepky či kukuřice. Evropská unie to přitom myslí dobře. Ozeleněním se snaží chránit zdroje pro potravinovou bezpečnost. Farmářům chce společnost platit za to, aby se řádně starali o půdu, zdůrazňuje ekonom Doucha. Současně upozorňuje, že v Česku je hrozba znehodnocení znásobena faktem, že půda většinou nepatří těm, kteří ji užívají. S osmdesáti procenty pronajatých polí a luk je naše republika spolu se Slovenskem v Evropské unii výjimečná. Vlastníci, kterých je v Česku kolem tří milionů, mnohdy nevědí, jak nájemci s jejich půdou nakládají. Nezajímá je to. I kdyby je to zajímalo, stejně moc nezjistí, a už vůbec neovlivní. Měli by tedy alespoň vědět, že současná pravicová vláda jim nepomůže. Odmítáním zelenějšího zabarvení agrárních dotací přiznává, že jí o půdu až tolik nejde. Ale stojí o ni nezemědělský kapitál. Vidina obřích zisků z bioenergetiky, které zajišťují lukrativní, státem regulované ceny elektřiny, není jediný důvod, proč se vrhá na zemědělskou půdu. Její nákup se za finanční krize stal bezpečným úložištěm peněz. Tuzemští a zahraniční investoři mají jistotu, že na půdě neprodělají. V Česku ji stále nakoupí několikanásobně levněji než v západní Evropě. S cenami zřejmě příliš nezahýbá ani plné otevření FOTO: Hynek Glos května 2011 Euro 18

39 report FOTO: Martin Pinkas tuzemského trhu s půdou, k němuž oficiálně došlo v neděli 1. května. Česká republika na rozdíl od Slovenska a Maďarska nechtěla po Bruselu prodloužit sedmiletý zákaz prodeje půdy cizincům o další tři roky. Administrativní překážka stejně zahraniční kupce nezastavila. LATIFUNDIE I KOUSEK HROUDY Na zdejší pole a louky se slétávají velcí investoři i lidé, kteří chtějí mít kousek hroudy jako budoucí jistotu. Lákavé jsou i agrární dotace. Nejštědřejší plynou bez větších starostí na horské louky za takzvanou ekologickou údržbou krajiny. Kdo včas vycítil, jaký je to byznys, staral se hlavně o shromažďování hektarů v pohraničí. Nejúspěšněji si v tom vedl pražský podnikatel Petr Krogman, který získal několik desítek tisíc hektarů na severu a západě Čech. Největším pozemkovým magnátem je Andrej Babiš, který má pod kontrolou osmdesát tisíc hektarů. Do konce roku budu mít sto tisíc hektarů, plánuje majitel agrochemického impéria Agrofert. Tvrdí přitom, že půdu zpravidla nekupuje, jen pronajímá. Nákup by přišel na sto miliard korun, vysvětluje Babiš. Každopádně ho zajímá privatizace státní půdy. Pozemkový fond ji stále nabízí nebývale lacino. Stovky hektarů vlastní dle informací týdeníku EURO kupříkladu miliardář Pavel Tykač. Do půdy na Trutnovsku údajně uložil peníze šéf Sazky Aleš Hušák. Přes pět tisíc hektarů úrodných polí ve středních Čechách patří majiteli skláren a fabriky na bioetanol Otakaru Moťkovi. Půdu stále v menší míře nakupuji, potvrzuje. Od drobných vlastníků získal malé kousky, které zhodnotí až složité soustředění do větších celků. Mimořádné rozdrobení pozemků je největší překážka, na kterou narážejí všichni kupující. ZA PŮDOU DO SVĚTA Česko je přitom v hledáčku zahraničních investorů, které hlad po půdě a neukojená rostoucí spotřeba potravin většinou ženou do rozvojových zemí. Naši zemi si spolu se Slovenskem a Rumunskem už dříve vyhlédla například dánská společnost Jantzen Development, která v těchto státech dohromady soustředila sedmnáct tisíc hektarů. Na jižní Ameriku se zaměřili brazilští privátní investoři spojení v Calyx Agro. V Argentině, Uruguayi a Brazílii mají pod kontrolou více než sto tisíc hektarů. Do příštího roku chtějí mít 140 tisíc hektarů. Portugalský fond Quifel Natural Resources poskládal padesát tisíc hektarů v Brazílii, Mosambiku, Zambii a státu Sierra Leone. Výhradně v Africe operuje britská společnost Emergent Asset Management, která ovládla osmdesát tisíc hektarů. Tyto čerstvé údaje soustředila poradenská firma HighQuest Partners, která Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nedávno předložila inventuru o aktivitách privátních fondů při nákupu půdy v různých částech světa. Současně zhodnotila první projevy vpádu tohoto kapitálu. Jsou pozitivní i negativní. Movití investoři přinášejí zvýšení produkce a zlepšení infrastruktury. Zatím se ale nechovají příliš přátelsky k životnímu prostředí. Jejich příchod narušuje tradiční venkovské struktury, když připravuje o živobytí místní malé rolníky. V Česku je hrozba znehodnocení půdy znásobená faktem, že většinou nepatří těm, kteří ji užívají Euro května

40 report BEZPEČNOST NENÍ SOBĚSTAČNOST Potravinová bezpečnost a soběstačnost. Dva různé pojmy, které se často zaměňují. Nemá přitom smysl sledovat soběstačnost státu ve vepřovém mase, sýrech nebo zelenině, když v propojené Evropě zboží jezdí sem tam. Spotřebitelé nakupující v přeplněných obchodech nepoznají, že schopnost české produkce pokrýt domácí spotřebu potravin klesá. Plně si vystačíme jen v hovězím mase a mléku, na hranici je mouka. Sedmdesátiprocentní soběstačnost uvádí statistika u sýrů. U drůbežího masa, brambor a ovoce mírného pásma pokryje tuzemská výroba spotřebu zhruba ze tří čtvrtin. Kolem šedesáti procent se pohybuje soběstačnost u vepřového masa. U zeleniny představuje pouhých třicet procent. Zatímco agrární lídři varují před klesající soběstačností v produkci potravin, současně fandí plánům státu, jak stále více půdy vyřadit z užívání pro lidskou obživu a zabrat pro bioenergetiku. Kukuřice do bioplynek, řepka na bionaftu, obilí na biolíh, šťovík do kotlů a další biomasa mají během deseti let obsadit až milion hektarů. To je skoro čtvrtina veškeré zemědělské půdy. TÁŇA KRÁLOVÁ (tana.kralova@euro.cz) JAK SI PĚSTOVAT SVÉHO SEDLÁKA Lidé z měst si předplácejí úrodu a zajišťují živobytí venkovským rodinám Když se řekne komunitou podporované zemědělství, věděli by, o čem je řeč, spíše spotřebitelsky vyspělí Francouzi, Britové, Němci či Američané. Zákazník si pěstuje svého sedláka, když si u něj objednává zeleninu, sýry či maso na celou sezonu a předem si dodávky předplácí. Partnerství je výhodné pro obě strany. Sedlák má jistý odbyt a ví, kolik čeho produkovat. Spotřebitel obvykle z města má pravidelný přísun čerstvých a zdravých místních potravin. Přitom ví, že za předplatné nemusí dostat vše, co si objednal, když se právě neurodí. Se zemědělcem sdílí rizika, která s sebou nese hospodaření závislé na rozmarech počasí. Nebýt úzkého spojení s našimi zákazníky, nikdy by si náš statek nemohl dovolit vyrábět více než padesát druhů zeleniny, třicet druhů sýrů, množství obilovin a dalších produktů. A nebýt přitom závislý na dotacích a odkázaný na cenové výkyvy globálního trhu, pochvaluje si Mathias von Mirbach ze statku Kattendorfer Hof nedaleko Hamburku. Ve Francii, kde je rozvinutý systém AMAP, podporuje svého sedláka na dvě stě tisíc spotřebitelů. V síti je zapojeno asi osm tisíc farem. vají, někteří tento způsob vyzkoušejí a opustí, ale přicházejí zase jiní. Velký problém také je, že řada lidí vůbec nerozlišuje bio a konvenční zeleninu, poukazuje ekosedlák. Peníze předem, za něž kupuje semena, se hodí. Naštěstí jsem nikdy nebyl v takové tísni, že bych na ně byl odkázaný. Určitě je to dobré k tomu, že lidé předplacenou zeleninu vždycky odeberou. Když někam odjedou a nemohou si předplacené zboží vyzvednout, pošlou známé, popisuje zkušenosti Tachecí. Alena Karafiátová z ekofarmy Dvůr Vyšínek u Zlonic u Prahy letos s tímto Česká republika má kapacitu, aby uživila všechny obyvatele. Zemědělskou půdu ale nevyužívá dobře, což nyní vidíme na lánech řepky a přemnožené fotovoltaice, konstatuje Jan Valeška z Pro-Bio Ligy, který v Česku šíří myšlenku komunitou podporovaného zemědělství. Vidí v ní jednu z cest pro zdejší menší farmy. Ve chvíli, kdy touha spotřebitelů po místní zelenině bude tak velká, začnou ji zemědělci pěstovat místo obilí, věří Valeška. Zatím pomáhá testovacímu letu průkopníků statku Tachecích a Dvoru Vyšínek. Francouzi se přímou podporou sedláků snaží zabránit zániku drobných rodinných hospodářství. České zemědělství je ale odlišné než jinde v Evropě, dominují tu velké podni- NEDOZRÁLÍ ČEŠI Češi k tomuto netradičnímu pojetí potravinové suverenity zatím nedozráli. A přes skandály s dioxiny a různými problémy průmyslového zemědělství zřejmě ještě dlouho nedozrají. Je to velice dobrá myšlenka, ale z Francie jednoduše nejde přenést k nám. Lidé jsou tu nedůvěřiví a je pro ně nepřijatelné, aby půl roku dopředu skládali peníze, říká biofarmář Karel Tachecí z Budyně nad Ohří na Litoměřicku. Jak funguje zemědělství v rukou spotřebitele, na sobě testuje třetím rokem. Na zakázku pěstuje především zeleninu. Někteří zákazníci s námi setrvá- systémem začíná. Má pět předplatitelů. Jen zlomek z našich zákazníků je ochoten nést riziko, že se neurodí, zjišťuje farmářka. Lidé jsou zvyklí jezdit pro zeleninu, ovoce a vajíčka přímo do dvora. Předem zaplatí nanejvýš jednu bedýnku, dodává Alena Karafiátová. Nouzi o zákazníky nemá, ale potřebovala by peníze na jarní práce. V době, kdy jsou nejvyšší výdaje za osiva a ruční práci, nemá dvůr příjmy. Toto období by se snáze překlenulo s předplatným. HLEDÁ SE PŘEDPLATITEL. Jen pár zákazníků je ochotno nést riziko, že se neurodí, říká Alena Karafiátová z Ekofarmy Dvůr Vyšínek. ky, na které se myšlenka komunitou podporovaného zemědělství naroubovat nedá. Valeška tedy nabízí dvě možnosti: Buď mohou spotřebitelé podporovat malé hospodáře, nebo si skupina lidí přímo koupí farmu. Tak se to děje třeba v Anglii. FOTO: Martin Pinkas května 2011 Euro 18

41 report HOŘKÁ MEDICÍNA. Bývalá lékařka Zuzana Roithová se prý snaží o posílení důvěry ve finanční trh, podle bankéřů se ale zpřísnění náhrad odrazí hlavně v dalších nákladech. P O J I Š T Ě N Í V K L A D Ů Chytrá horákyně EK opět navrhuje kratší lhůtu pro vyplácení náhrad vkladů, česká europoslankyně si ještě přisadila FOTO: Mediafax Systém pojištění vkladů v Česku prošel teprve nedávno poměrně dramatickými změnami. Na finanční instituce se přitom nyní valí z Bruselu další návrhy zásadních úprav. Pikantní je, že tyto pracovní materiály Evropské komise (EK) si vzala do parády česká europoslankyně Zuzana Roithová a navrhla několik změn, které se jí podařilo prosadit ve vlivném Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele Evropského parlamentu. Výsledkem je, že některé původní záměry komise se tím podstatně zpřísnily. Roithová si za to vysloužila ostrou kritiku. Jedná se totiž o naprostý opak toho, co se snaží prosazovat ministerstvo financí, Česká bankovní asociace a tuzemský Fond pojištění vkladů. Co vedlo bývalou ministryni zdravotnictví k tomu, aby se angažovala v tak zásadní oblasti finančního trhu? Neměl by přísnější pravidla v tomto odvětví prosazovat spíše europoslanec ze země, jejíž bankovní sektor zdevastovala krize? A neměla by členka Evropského parlamentu, v jejímž domovském státu se pravděpodobnost krachu banky blíží nule, naopak proti takovým krokům bojovat? BUDE TO DRAHÉ Lhůta pro výplatu náhrady vkladu za zkrachovalou instituci je v současné době dvacet dní. Ještě loni byla tato doba tříměsíční. Evropská komise chce nově další zkrácení a to na sedm dní. Jenže v textu novely příslušné směrnice bylo napsáno, že fond by měl být schopen vyplatit náhradu do sedmi dnů. Nešlo tedy o povinnost. Tu do návrhu zapracovala až Roithová. Připadalo mi to jako chytrá horákyně. Když fond má být schopen náhradu vyplatit, to ještě neznamená, že ji skutečně vyplatí, vysvětluje europoslankyně a dodává: Například zkušenost z Lucemburska, kde nedávno zkrachovala banka, ukazuje, že tam lidé čekali tři měsíce na své vklady, které byly třeba jen 500 nebo tisíc eur, a přitom z nich musí platit nájem a další věci. To není možné, když chceme zajistit důvěru ve finanční trh. Potíž je v tom, že zkrácení lhůty znamená pro finanční domy vyšší náklady, které nakonec zaplatí jejich klienti. Banky totiž přiznávají, že poslední změny v systému pojištění vkladů v Česku se odrazily na růstu nákladů o desítky až stovky milionů korun ročně. A netají se tím, že se to promítne například na úročení nebo u poplatků depozitních produktů. Další zkrácení lhůty pro výplatu náhrad vkladů klientů v případě krachu banky může znamenat dodatečné náklady v řádu desítek milionů korun, které by pravděpodobně z velké části zbytečně dopadly na bedra klientů tuzemských bank, upozorňuje Josef Tauber, výkonný ředitel České bankovní asociace a předseda správní rady Fondu pojištění vkladů. Je smutné, že paní Roithová prosazuje něco, proti čemu zástupci České republiky v evropských grémiích vystupují, dodal. Praha totiž navrhovala nejprve vyhodnotit důsledky nedávného zkrácení lhůt a teprve poté začít s diskuzí k dalšímu zkracování. NA VLNĚ POPULISMU Roithová chce ale změnit i systém příspěvků, které banky povinně odvádějí do Fondu pojištění vkladů, z něhož se vyplácí náhrady. V některých případech by povolila ochranu i pro vklady vyšší než sto tisíc eur, což je současná maximální hranice, do které je vklad plně pojištěn. Přesvědčila jsem většinu kolegů ve výboru, že musejí být chráněny také vklady malých obcí, které by při pádu bank nemohly bez peněz plnit své funkce, poznamenala europoslankyně. Tvrdí, že své kroky konzultovala i s odborníky z České republiky. Například Česká bankovní asociace však odmítá, že by za ni s Roithovou někdo jednal. Jde o to, aby mohl lépe fungovat vnitřní trh finančních služeb, a zároveň je to ještě reakce na finanční krizi. Problémy v České republice nejsou tak zásadní, ale zkušenosti ze západních zemí ukázaly, že je potřeba, aby lidé, kteří vkládají někam své úspory, znova nabyli důvěru, vysvětluje svou iniciativu Roithová. Jeden bankéř, který si nepřál uvést jméno, k tomu poznamenal: Je otázka, čí zájmy paní Roithová hájí. Jestli České republiky, anebo někoho jiného. PETRA PELANTOVÁ (petra.pelantova@euro.cz) Euro května

42 report S T R O J Í R E N S T V Í Oddálená renesance Brusel chce víc mluvit do výstavby jaderných elektráren A stavět se bude. Ani události v japonské Fukušimě dostavbu jaderné elektrárny Temelín příliš neovlivní. Vyplývá to alespoň z vyjádření ředitele odboru elektroenergetiky na ministerstvu průmyslu a obchodu Romana Portužáka. Ten totiž předpovídá, že v nejbližších desetiletích spotřeba proudu v tuzemsku dramaticky poroste. A tak je otázkou, z čeho tuto stoupající poptávku pokrýt. Portužák je přesvědčen, že jinak než s přispěním jaderné energetiky to patrně nebude možné. Jaderná energetika se na tuzemské výrobě energií podílí zhruba z jedné třetiny, v budoucnu by se to mělo zvýšit na padesát až šedesát procent, upozornil Portužák na konferenci Strojírenství 2011, ČR, země špičkových jaderných technologií. Mediálním partnerem akce, kterou v Ostravě pořádal 21. dubna Národní strojírenský klastr, byl týdeník EURO. FUKUŠIMA TEMELÍN NEZASTAVÍ S jadernou energetikou je nutné počítat jako s nosným pilířem českého energetického mixu. Dostavba Jaderné elektrárny Temelín zůstává prioritou, a to navzdory událostem v japonské Fukušimě, konstatoval Roman Portužák. Jako jeden z argumentů, proč se Česko bez jaderné energie neobejde, uvedl i rozvoj elektromobility. Pokud se naplní současné předpovědi automobilek o rozvoji aut jezdících na elektřinu, vzroste spotřeba elektřiny v tuzemsku v roce 2050 z 90 na 150 terawatthodin. Kde jinde než z jádra je možné zajistit takovou spotřebu elektřiny? ptá se šéf sekce elektroenergetiky v resortu průmyslu. Dle aktuální situace počítá elektrárenská firma ČEZ s tím, že na jaře roku 2013 vybere dodavatele stavby dvou nových bloků v Temelíně. Dostavba by měla být dokončena v roce Současně se hovoří o výstavbě jaderného bloku v Dukovanech a v některé z dalších zvažovaných lokalit. Právě probíhající tendr na dostavbu dvou bloků v Temelíně s napětím sledují tuzemské strojírenské firmy. Převážná většina členů Národního strojírenského klastru totiž doufá, že se jim podaří získat významné zakázky. Česká republika je v elitním klubu deseti zemí, které jsou schopny dodat prakticky všechna zařízení nutná k výstavbě jaderné elektrárny. Výrobní možnosti a schopnosti firem zůstaly zachovány, konstatoval prezident klastru a šéf společnosti Vítkovice Holding Jan Světlík. Současně dodal, že v minulosti Česko koupilo jen FOTO: Martin Pinkas května 2011 Euro 18

43 report projekt jaderné elektrárny a zbytek zvládli vlastními silami. Teď se ČEZ rozhodl jinak, ale věříme v určitý vývoj, dodal Světlík. Zástupci tuzemských strojírenských firem tvrdí, že je pro jejich budoucnost klíčová účast na dostavbě Temelína. Právě tam by chtěli získat potřebné reference, které by jim umožnily získávání kontraktů i v zahraničí. S ČECHY POČÍTÁME Všichni tři zájemci, kteří v tendru na dostavbu Temelína soutěží, tedy americký Westinghouse, francouzská Areva a rusko-české Konsorcium MIR 1200, na ostravské konferenci potvrdili, že při výstavbě s českými firmami počítají. Všichni nyní budují takzvaný dodavatelský řetězec, což zjednodušeně řečeno znamená následující: České firmy se přihlásí jednotlivým uchazečům o dostavbu Temelína s tím, že mají zájem se na budování dvou bloků podílet. Posléze musejí splnit některá pravidla, kromě jiného prokázat, že jsou schopny dodat kvalitní a technicky vyspělé zařízení. Až pak jsou zařazeny na seznam možných dodavatelů. Pro české firmy je zapojení do dodavatelského řetězce obrovskou příležitostí, musím ale současně upozornit, že jsme nekompromisní v otázkách kvality a bezpečnosti, vysvětlil Timothy Drouin, ředitel dodavatelského řetězce společnosti Westinghouse. Obdobně reagoval ředitel pro rozvoj obchodu společnosti Areva ČR Michal Kačena. Pro Arevu podle něj v současné době dodává deset českých společností. Věřím, že při dodávkách pro Temelín jejich podíl ještě vzroste. Tuzemské společnosti mohou dodávat kompletní nejadernou a velkou část jaderné části elektrárny, uvedl. Vedoucí projektu Konsorcium MIR 1200 Roman Zdebor upozornil, že dle designu projektu může podíl českých firem na dodávkách v Temelíně dosáhnout až 70 procent. Pokud uspějeme v Temelíně, naše šance na získání podobných kontraktů, především v Evropě, budou velké, konstatoval jeden z účastníků konference. BRUSEL CHCE VÍC KONTROLOVAT JÁDRO Otázkou je, zda nějaké zahraniční zakázky vůbec budou k mání. Ještě před několika měsíci byla velká část členských zemí Evropské unie rozhodnuta začít stavět nové jaderné elektrárny, případně alespoň tuto možnost zvažovala. Celosvětově se hovořilo o jaderné renesanci. Jenže události v japonské Fukušimě vše zcela změnily. Havárie ve Fukušimě je návrat o dva až tři roky zpět, tedy do doby, kdy se o jádru v evropském parlamentu nesmělo nahlas hovořit. Přesto pevně věřím, že Fukušima neznamená konec jaderné energetiky, upozornil europoslanec za ODS Evžen Tošenovský. Dále dodal: V Evropském parlamentu jsme svědky extrémního zpolitizování událostí v Japonsku, především v režii německých a rakouských politiků. Dokonce se pod vlivem událostí ve Fukušimě začíná otevřeně hovořit o tom, že by o výstavbě energetické základny neměly rozhodovat jednotlivé členské země, ale přímo Brusel. Jinak řečeno, ten by měl rozhodovat i o tom, zda stavět, nebo naopak utlumit jadernou energetiku. VADIM FOJTÍK (vadim.fojtik@euro.cz) INZERCE

44 report Š K O L S T V Í Státní maturita napoprvé Maturity v režii státu se staly realitou. Současný model ale nejspíš nebude to pravé Se začátkem tohoto týdne vypukly šestnáct let připravované nové maturity. Na rozdíl od modelu, který tu fungoval po desetiletí, studenti neprojdou zkouškou dospělosti v jeden den, ale budou testováni po celý jeden měsíc. Poprvé skládají část maturity podle stejného zadání připraveného státem. Možná více než studenti jsou napjati ředitelé škol a učitelé. Mají za sebou několikahodinová školení o tom, jak zadat testy a jak je posléze přes speciální počítač odeslat naskenované k vyhodnocení. Jsou ale pořád trochu nervózní, neboť pravidla prošla od podzimní generálky mnoha změnami. Cíl náročného projektu je všeobecně známý. Státní supervize má zajistit, že nikdo už nezíská maturitu takzvaně zadarmo. Právě státní maturita má být novou překážkou, která zatarasí dnes příliš jednoduchou cestičku k vysokoškolskému titulu, prohlásil nedávno ministr školství Josef Dobeš. Maturita by měla být také díky zadání zvnějšku a jinému systému hodnocení objektivnější. Otázkou ale je, zda český model skutečně splní to, co si od něj tvůrci slibují. Mnozí si zatím myslí, že cestičku bezcenného vzdělání státní maturity spíše pomůžou proklestit. NÁKLADNÁ A SLOŽITÁ Studenty nejdříve čeká ústní část státní maturity a také profilová část zkoušky, o které rozhoduje tak jako dříve sama škola. Na konci května odstartují státní písemky. Pod státním dohledem se letos povinně maturuje z češtiny a dále buď z cizího jazyka, nebo z matematiky. Celá anabáze není náročná jen logisticky, ale také finančně. Projekt dosud vyšel na více než 860 milionů korun a v následujících třech letech si každoročně vyžádá dalších 190 milionů. Jen speciální tiskárna, která dokáže přísně tajné zadání státních maturit vytisknout a zkompletovat do speciálních modrých beden téměř bez doteku lidské ruky, vyšla na téměř devadesát milionů korun. Náklady na projekt jsou podstatně vyšší než například na Slovensku, kde jeden ročník již několik let běžících státních maturit vyjde v přepočtu na něco přes deset milionů korun. Důvodem je až úzkostná starost FOTO: Martin Pinkas května 2011 Euro 18

45 report LEVOU ZADNÍ. Současná úroveň státních maturit není pro mnohé studenty žádnou výzvou. o zabezpečení a hladký průběh, částečně hraje roli také komplexnější struktura českých zkoušek. Podle výsledků nedávného auditu se maturity zřejmě prodražily také kvůli sporným veřejným zakázkám státní organizace CERMAT, která má přípravu maturit na starost. SNADNÁ FORMALITA Je mi to tak trochu jedno, odpověděl student malého pražského Gymnázia Jaroslava Seiferta před několika dny na otázku, jaké má z blížící se státní maturity pocity. Ve státní části maturuju z češtiny a angličtiny. Obtížností ty zkoušky odpovídají základní škole, takže se nebojím, že bych to neudělal. Opravdu se učím jen na školní část maturity. Tu děláme ze tří předmětů a je náročná, popisoval svoji studijní strategii. V podobném duchu se o státní části zkoušky vyjadřovalo i dalších pět gymnazistů. Pocity studentů, zejména z náročnějších všeobecných škol, nejsou žádným překvapením. Od začátku projektu se totiž nejvíce kritizuje právě skutečnost, že na velmi různorodé střední školy, od odborných učilišť po elitní gymnázia, je naroubována paušalizující závěrečná zkouška. Samotný obsah a způsob výuky se přitom v různých typech vzdělávacích zařízení často liší. Výsledkem jsou nutně kritéria, která může splnit průměrný maturující učeň a přitom jsou vyloženě snadná pro gymnazistu. Pro naše studenty je test z angličtiny jednoduchý. Poměřuje se tu ale nesouměřitelné, protože zatímco u nás mají studenti až sedm hodin angličtiny týdně, na odborných školách mají třeba jen dvě, podotýká angličtinářka z pražského gymnázia Helena Farrimondová. Podobnou nedůvěru sdílí další tři tisícovky učitelů, kteří loni na protest proti současné podobě státních maturit podepsali petici. na jistotu a většinou volí lehčí zkoušku. Do budoucna by měli být k výběru těžší varianty motivováni vysokými školami, které by teoreticky mohly za výsledky dosažené ve státní maturitě udělovat body ve výběrovém řízení. Ministerstvo školství a CERMAT v to alespoň pevně doufají. Při utváření modelu státních maturit pro nás bylo velmi důležité, aby tam byl mechanismus, který dokáže oslovit vysoké školy. Jsme přesvědčeni o tom, že v budoucnu budou vysoké školy v přijímacím řízení brát jejich výsledky v úvahu, říká Pavel Zelený, ředitel organizace CERMAT. A dodává, že už letos budou k výsledkům maturit přihlížet tři fakulty. Na rozdíl od Polska nebo Ruska nechtějí čeští zákonodárci univerzitám nařizovat, že státní maturity brát v úvahu prostě musejí. Diskuse s nimi tak bude ještě dlouhá. Některé školy, například Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Univerzita Hradec Králové nebo Vysoká škola polytechnická Jihlava, již dnes říkají, že si do budoucna umějí využití státních maturit při přijímacím řízení představit. Jiné, třeba brněnská Masarykova univerzita, Vysoká škola ekonomická v Praze nebo Technická univerzita v Liberci, jsou zatím zdrženlivé. KONEČNÁ VERZE? Nedůvěra vysokých škol pramení hlavně z pochybností, které kolem státních testů vyvstaly. V ukázkových úlohách, zveřejněných na internetu, se objevily chyby. Navíc ani těžší verze maturit nemusí stačit k tomu, aby se podle jejich výsledků dali vybírat uchazeči na vysoké školy. Hrozí také, že systém nebude úplně objektivní. Kvůli úsporám bude slohové práce z češtiny opravovat na škole jen jeden učitel namísto dvou, takže minimálně v této části o objektivitě nemůže být řeč, říká Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí organizace EDUin, která se zabývá kvalitou vzdělávání. Státní maturity v současné podobě nezvýší kvalitu škol a objektivní rámec pro zkoušení také nevytvoří. Je ale pravda, že Maturanti přirozeně sázejí na jistotu a většinou volí lehčí verzi zkoušky, ke skládání obtížnějších testů je nic nenutí v mnoha evropských zemích podobné testování funguje a vysoké školy jeho výsledky akceptují. Přece jen jsou ale zpravidla koncipovány s trochu větší dávkou zdravého rozumu než česká verze. V mnoha zemích, třeba ve Francii nebo v Dánsku, mají jiný druh maturity pro různé typy škol a obtížnější verze jsou koncipovány tak, že dobře odpovídají nárokům univerzit. K tomu má zatím česká verze daleko. S trochou optimismu tak zbývá jen doufat, že se projekt státních maturit ještě bude vyvíjet a postupně se změní k lepšímu. Vzhledem k tomu, kolik se do něj investovalo, by to bylo nadmíru žádoucí. KRISTÝNA BALAJOVÁ (kristyna.balajova@euro.cz) INZERCE UNIVERZITY VYČKÁVAJÍ Zdá se tedy, že minimálně na většině gymnázií státní maturita k prohloubení vzdělání nepřispěje, spíše studentům uleví. Jak říkají sami maturanti z Gymnázia Jaroslava Seiferta, dřív se dělala těžká školní maturita ze čtyř předmětů, zatímco dnes si vystačí se třemi. Na některých školách se vyžadují při nestátní maturitě dokonce jen dva předměty. Ty se navíc nemusejí lišit od těch, které se povinně testují ve státem dozorované zkoušce. Tvůrci nových maturit ale argumentují, že kromě základní verze státních zkoušek je tu také verze náročnější. Ta však není pro studenty gymnázií povinná, takže maturanti přirozeně sázejí

46 report K R I M I N A L I T A Jak okrást šéfa Stále více fi rem musí odolávat loupeživým manažerům Už deset let jsem neměl žádnou dovolenou, stěžoval si před časem majitel jedné pražské restaurace, která se nachází jen kousek od historického centra města. Důvod? Rozhodně to není kvůli tomu, že by bylo v lokále tolik práce, ale neustále musím hlídat personál. Stačí, abych je tu jeden den nechal bez dozoru, a celou hospodu mi doslova rozkradou. Třeba začnou prodávat vlastní tvrdý alkohol a podobně. Loni tu dva dny místo mě hlídal starší syn, hned první den mu utekli s tržbou, vysvětluje. POZOR NA MANAŽERY Módní vlna zahájená za socialismu, jak si ke mzdě ještě něco přivydělat, se z českých restaurací a hospod pomalu, ale jistě přesouvá i do firemního sektoru. Zatímco v hospodách jde o přilepšení v řádu několika tisícovek, v podnikové sféře se jedná o statisíce až miliony korun. A to v okamžiku, kdy si k platu přivydělávají vysocí manažeři. Před pár měsíci jsme řešili velmi závažný případ. Dva lidé z vrcholového managementu se z mojí firmy snažili vyvést několik desítek milionů korun. Naštěstí jsme je chytli, ale jen kvůli náhodě a štěstí, vypráví majitel velké firmy s ročním obratem ve výši několika miliard korun. Jméno si nepřál zveřejnit s ohledem na probíhající policejní vyšetřování. Případ začal zhruba před rokem, kdy jeho společnost uzavřela v jedné ze zemí bývalého Sovětského svazu dohodu o budoucím kontraktu za několik set milionů CARBOUNION BOHEMIA Specifi cký způsob, jak podvodům a krádežím zabránit, má majitel společnosti Carbounion Bohemia Petr Paukner. Všechno si dělám sám, veškerá rozhodnutí, která se týkají byznysu, jdou přes můj stůl, tvrdí. To je i jeden z důvodů, proč již nemohu expandovat. Musel bych si najmout manažery, na ty pak samozřejmě dohlížet a ve fi rmě zavádět řadu kontrolních opatření, dodává Paukner. I díky tomu, že si všechny důležité obchodní záležitosti osobně kontroluje, nemusí trávit tolik času přemýšlením, zda něco podstatného ve společnosti nepřehlédl. eur. V zakázce jsme figurovali jako hlavní dodavatel, pak tam bylo ještě několik menších subdodavatelů z Česka, ale hlavně z Ruska a Ukrajiny, vzpomíná. Jedna ze subdodavatelských firem měla dodat zařízení zhruba za deset milionů eur. Tehdy jsem se se svým manažerem, který měl zakázku na starost, dohodl, že cenu téhle subdodávky stlačíme ještě o dva až tři miliony eur níž. Bylo mi řečeno, že to nebude žádný problém. V následujících měsících jsem byl navíc ještě několikrát ubezpečen, že je vše dohodnuto, takže jsem tento problém pustil z hlavy, pokračuje průmyslník. Jenže dva dny před podpisem finální dohody nastal kardinální obrat. Manažer mi najednou oznámil, že se cenu subdodávky nepodařilo snížit a je nutné ji akceptovat. Jiná možnost se nenabízela, takto narychlo nebylo možné jiného subdodavatele sehnat. Jelikož jsem kvůli tomu nechtěl přijít o celou zakázku, musel jsem souhlasit, dodává manažer. Další vývoj událostí připomínal ze všeho nejvíc detektivku. Asi za dva měsíce od podpisu se na nás obrátil jeden z našich zahraničních partnerů s tím, že se k němu dostala dost podivná smlouva. Tu jsme prověřili a odhalili, že si dva lidé z nejvyššího managementu mé společnosti tajně vyvedli zhruba dva miliony eur, tedy necelých padesát milionů korun, vysvětluje. Pak již události nabraly rychlý spád, protože se případem začala zabývat česká policie. První z manažerů nakonec skončil ve vězení, druhý na soud čeká. Zjistili jsme, že tohle nebyl jejich první podvod, obdobně dojednávali provize i s dalšími dodavateli, podotýká majitel firmy. ŠPATNÉ ZKUŠENOSTI Týdeník EURO v této souvislosti oslovil majitele a představitele dvaadvaceti středně velkých až velkých firem. Z ankety, které se zúčastnily firmy z odlišných oborů, počínaje potravinářstvím či výrobou bytových doplňků a konče u strojírenských a energetických společností, vyplynulo, že přilepšování k platu je u managementu velmi rozšířený a závažný problém. Polovina z dotázaných upozornila, že v této souvislosti musela přistoupit k personálním čistkám. Majitelé čtyř dotázaných firem se dokonce kvůli závažnosti případu museli obrátit na policii. BOHEMIA ENERGY Raději si výběrová řízení za milion korun a výše zařizuji sám. V opačném případě bych měl asi špatné spaní, tvrdí spolumajitel společnosti Bohemia Energy Jiří Písařík. Vše je podle něj hodně o osobních pocitech. Když vidím, že je tendr o sto tisíc korun dražší, tak mě to velmi rozčílí. Prostě nesnáším, když mi někdo čůrá mezi lopatky, dodává. Za příklad dává zkušenost z minula, kdy v jednom z tendrů uspěla nabídka za dva miliony korun. Předložili mi tuhle vítěznou nabídku s tím, že se jim ji podařilo stlačit ze tří milionů na dva. A nakonec jsme vše nakoupili za 1,25 milionu korun, vypráví. Písařík současně upozorňuje, že kvůli podivnostem ve výběrových řízeních již jeho společnost musela propustit několik zaměstnanců. Řídím fi rmu každodenně a větší výběrová řízení si raději kontroluji sám, je jich tak dvacet do roka. Běžné věci, jako nákup kancelářských potřeb, raději neřeším, prohlašuje. Na dotaz, zda je bere jako příspěvek některým zaměstnancům k platu, jen krčí rameny: Někdy nad tím musí člověk zavřít oči. ILUSTRACE: Tomáš Novák května 2011 Euro 18

47 report

48 reportrt BRISK TÁBOR Majitel společnosti Brisk Tábor Mojmír Čapka má na kradoucí manažery následující recept: Než někomu nabídne vysokou manažerskou funkci, nejdříve ho nechá několik let pracovat na nižších pozicích. Takové- za prověřeného a vím, ho člověka považuji že má pozitivní vztah k fi rmě. Málokdy jsem dosadil do vyšší funkce zaměstnance, který ve společnosti působil krátkou dobu. A ve většině případů se mi takový postup neosvědčil. Nikdy nedopadl optimálně, ale naopak nějakým průšvihem, uvádí Čapka. Majitel Brisku je přesvědčen, že podobným přípa- dům lze zabránit jen za situace, kdy majitel fi rmy pravidelně jedná s managementem a má informace o její fi nanční situaci. Brisk navíc dodává světo- které dění v naší spo- vým automobilkám, lečnosti bedlivě sledují, a to včetně fi nancí a výrobních kapacit, dodává Čapka. Kriminalita ve firmách dramaticky vzrostla především s příchodem hospo- dářské krize. Na to ostatně upozornil ce- nadnárodní auditorské losvětový průzkum společnosti PricewaterhoursCoopers (PwC) z konce roku Poradenská firma se pívíc než tří tisíc vedoucích dila po názoru pracovníků v 54 státech včetně Česka. Z odpovědí na dotazy přitom vyplynulo, že čtyřiadvacet procent společností v České republice se v roce 2009 stalo obětí jednoho nebo víc případů hospodářské kriminality. Tři čtvrtiny z nich přitom mají na svědomí zaměstnanci na nižších pozicích. Realita může být ovšem mnohem horší, jelikož ne vždy se na takové případy přijde. Jak uvádí studie PwC vycházející z vý- mnohdy je odhalení sledků průzkumu, hospodářské kriminality ve firmách čistě náhodné. Většina společností totiž zavádí ochranná opatření až v okamžiku, kdy se ČKD GROUP Firma zavedla několik opatření, která mají zabránit tomu, aby manažeři na vyšších pozicích kradli. Finální kalkulaci a vlastní nákup například dělají vždy dva lidé z firmy, tedy projektový manažer a manažer nákupu. Při jakýchkoli pochybnostech vstupuje do zmíněného procesu jeden člen z představenstva firmy. Navíc bonusový systém odměňování v rámci uskutečněných projektů je natolik progresivní, že se vyplácí hrát fér, tvrdí ředitel firmy Jan Musil. Ten současně upozorňuje, že pokud se přijde na nějaký prohřešek, znamená to okamžité ukončení pracovní smlouvy s provinilcem. Za určitých okolností může dojít i na vymáhání finanční újmy právní cestou. Tyto zásady se nám osvědčily. Loni jsme odhalili a museli řešit jeden takový závažný přestupek, podotýká. ILUSTRACE: Tomáš Novák května 2011 Euro 18

49 report nějaký takový případ objeví. Nejčastěji podvody souvisejí s manipulací účetnictví, zkreslováním finančních informací a majetkovou zpronevěrou. Ta je ostatně nejběžnějším typem české hospodářské kriminality. Dle odborníků oslovených týdeníkem EURO je obdobná situace ve firemní kriminalitě zhruba na stejné úrovni i letos. ČEZ Speciální vnitřní kontrolní mechanismy mají zavedeny i velké konglomeráty, jako je energetická společnost ČEZ. Je to celý komplex opatření. Kromě řady jiných jde o princip čtyř očí při podepisování všech smluv. Současně se využívá transparentní systém centrálního nákupu, uvedl mluvčí fi rmy Ladislav Kříž. Manuál společnosti, který má zabránit tomu, aby se fi remní manažeři a další zaměstnanci společnosti přiživovali nad rámec svých platů, je poměrně obsáhlý. Počítá především se třemi základními principy, a to interním auditem, principem vnitřní kontroly a kontrolou vynakládání velkých fi nančních prostředků na akvizice a investice. Každý investiční záměr či akvizice prochází několika rozhodovacími fázemi, v jejichž průběhu dochází k postupné selekci. Postup je založen na jednotné metodice hodnocení projektů, uvedl jeden z příkladů Kříž. Větší investice navíc podléhají rozhodování představenstva fi rmy a nejméně čtyřem úrovním posuzování a kontroly. NEBEZPEČNÍ LOVCI SEKRETÁŘEK Specialisté navíc upozorňují, že se v tuzemských podnicích v posledních dvou letech začaly objevovat zcela nové druhy hospodářské kriminality. Na území Česka totiž působí několik headhunterských společností, které se specializují na podvodné získávání peněz, případně se snaží vytáhnout z vedení důležité informace o firmě. Rádoby headhunteři se orientují především na klíčové manažery společností s velkou rozhodovací pravomocí. Kontakt probíhá ve dvou vlnách. Tu první nazývají odborníci seznamovací fází, kdy je vytipovaný manager osloven a pozván třeba na kávu s tím, že pro něj má agentura nabídku nového lukrativního zaměstnaní, případně jiné formy výnosné spolupráce. Po první fázi následuje druhá, takzvaná sbližovací. Dotyčný člověk je mnohdy pozván na večeři, po níž velmi často následuje bujará oslava s děvčaty, kde je manažer nezřídka nafilmován v choulostivých situacích. Obchodní vztah tak může začít: kromě již zmíněného vyvádění peněz třeba prostřednictvím předražených výběrových řízení je zájem o informace, především v některých specifických oborech. V takových případech platí, že čím vyšší manažer, tím vyšší škody, upozornil před časem v souvislosti s kriminalitou šéf společnosti Vítkovice Machinery Group Jan Světlík. Dle Světlíka je mezi nájezdnickými firmami zájem rovněž o sekretářky. Napadání firem je stále častější i takovou formou, kdy za drobnou úplatu získávají informace od sekretářek, například o tom, kdo se přihlásil do kterého výběrového řízení. A policie s tím takřka nic nedělá, stěžuje si Světlík. Část majitelů oslovených firem soudí, že k aktuální situaci ve firmách přispívá současné politické klima. Řada afér týkajících se mimo jiné neprůhledných státních zakázek či vzájemného odposlouchávání naznačuje, že problém je hlubšího charakteru. Pomalu se dostáváme do stejné situace, která byla před listopadem Velká část populace je totiž evidentně přesvědčena o tom, že kdo nekrade, okrádá rodinu, konstatuje jeden z oslovených. VADIM FOJTÍK (vadim.fojtik@euro.cz) INZERCE

50 report Z A L S H A H B A Z V nákladní dopravě je Evropa pozadu Mnohé země příliš podporují p domácí fi rmy, míní obchodní ředitel Škody Transportation Země střední a východní Evropy se často řídí regulacemi a zákony z doby před přistoupením k unii května 2011 Euro 18 Plzeňská Škodovka prošla v posledních letech hned několika změnami. Tou poslední bylo rozšíření jejího týmu o Zala Shahbaze, manažera se zkušenostmi z celosvětově uznávaných firem jako GE, Alstom nebo MerMec. České prostředí pro něj není nové, na tuzemský trh například dodával rychlovlaky Pendolino. Jeho úkol teď zní: Firmu, kterou privatizace málem položila, prosadit na západních trzích. EURO: Máte za sebou pozice v několika firmách celosvětového významu. Proč nyní Škoda Transportation? SHAHBAZ: Škodu jsem sledoval poměrně dlouhou dobu už před svým příchodem. Hlavně když jsem pracoval v Alstomu. Vždycky jsme ji považovali za fungující společnost. Měla dobrou technologii i kvalitu. Je tím ve světě známá, ovšem nemohu popřít, že za to částečně může značka, kterou si vybudovala stejnojmenná automobilka. Málokdo ví, že tyto dvě společnosti spolu nemají nic společného. Ale zároveň dělá své i původ v České republice. Jste jednou z těch zemí, ke kterým kvalita v oblasti technologií prostě patří. Svou roli při mém rozhodování sehrálo i to, že pana Krska (jeden ze čtyř akcionářů pozn. red.) znám už poměrně dlouho. Seznámili jsme se v Budapešti, když tam Alstom pracoval na zakázce na místní metro a Škoda byla subdodavatelem. EURO: Říkáte, že Škoda má ve světě dobrou pověst. Na domácím trhu ale v posledních letech měla potíže. Byly tu problémy s tramvajemi pro Prahu, lokomotiva, kterou po léta vyvíjíte, má zpoždění SHAHBAZ: Škoda určitě není jedinou společností v oboru, která má nějaké zpoždění ve vývoji. Když jsem se poprvé přesunul ze Spojených států do Francie, byl jsem ve vedení výzkumného oddělení. Naši inženýři mi připravili rozpočet, vzal jsem předpokládaný čas a cenu a automaticky jsem ta čísla vynásobil dvěma. Pracujete-li na nových produktech, procházíte složitou fází testování. A dobrá zpráva je, že v Plzni se všechny technické problémy podařilo vyřešit. EURO: Vaším úkolem ve Škodovce bude expanze na západní trhy. Proč se do ní pouštět? Škoda Plzeň přece vždy směřovala spíše na východ, a tamní příležitosti nejsou malé SHAHBAZ: Škoda dosáhla jisté úrovně dospělosti. Růst, který má za sebou, je velmi solidní. Společnost za to opravdu vděčí hlavně svým tradičním trhům ve střední a východní Evropě, včetně toho domácího. V posledních letech ale firma zainvestovala podstatný objem peněz, udělal se velký kus práce na nových typech lokomotiv a tramvají a zároveň proběhlo několik organických akvizic. Tím myslím odkup firem jako Pars Nova a Škoda Vagonka. Takže je nejvyšší čas z této práce začít těžit. EURO: Jaké jsou vaše plány na expanzi? SHAHBAZ: To není tak úplně mé rozhodnutí. To za nás musí rozhodnout trhy. Chceme se ale soustředit hlavně na Evropu. Dopravní trh je obrovský, přes 120 miliard eur. Asi čtvrtina jsou kolejová vozidla a jejich význam navíc narůstá. Platí to obzvlášť v dnešní době, kdy se v důsledku finanční krize zvyšuje význam veřejné dopravy. A velká část světového trhu, řekl bych tak 60 procent, leží v Evropě. EURO: Mnoho zemí ale naopak seškrtává rozpočty. Nebojíte se, že se kvůli tomu objem trhu sníží? SHAHBAZ: Samozřejmě to vnímáme. Například investice ve Španělsku se úplně zastavily. Portugalsko mělo rozsáhlé plány na vybudování vysokorychlostní železnice a všechno se v rámci škrtů stoplo. Na druhé straně se už ekonomika nachází ve vzestupné fázi, a země, jako jsou Portugalsko, Itálie, Řecko či Španělsko, reagují opožděně. Podívejte se na Spojené státy, které mají dnes ve veřejné dopravě řadu plánů. Bojí se zdražování ropy a začínají stále více vnímat problémy znečišťování životního prostředí. Veřejná doprava je cesta. Když nebudete mít na benzin do auta, pravděpodobně budete muset jet autobusem. EURO: Zmínil jste trh ve Spojených státech. Budete se tam také snažit prosadit, i když je to pro evropskou firmu velmi těžké? SHAHBAZ: Nedávno jsme měli na návštěvě delegaci ze samosprávy v Marylandu, kde chtějí obnovit vozový park ve veřejné dopravě. My tam fungujeme jako subdodavatel, dodáváme jim elektronická zařízení a v tomto ohledu tam děláme poměrně solidní byznys. Je pravda, že je tam poměrně těžké prosadit se jako výsadní dodavatel, Američané si většinou prosazují domácí firmy. Není to pro nás trh číslo jedna, ten zůstává v Evropě. EURO: Ucházíte se v tuto chvíli o nějaké nové zakázky? SHAHBAZ: Míříme na konkrétní projekty. Nedávno jsme zaznamenali úspěch v Turecku (v rámci joint venture tam Škoda Electric dodá výbavu pro lokomotivy za dvě miliardy korun pozn. red.). To je pro nás poměrně zásadní. Před dvěma týdny jsme pak měli jednání se společností Deutsche Bahn, která má projekt na nákup lokomotiv, jak pro transport cestujících, tak pro nákladní dopravu. EURO: Nezdá se zrovna pravděpodobné, že by plzeňská Škoda uspěla v Německu. Můžete porazit například domácí Siemens? SHAHBAZ: Deutsche Bahn, která má mimochodem hodně velké problémy kvůli své dceřiné nákladní společnosti Schenker, se dnes ze všech sil snaží být konkurenceschopná. Zápasí se soukromými přepravci, které Německo vpustilo na koleje. Navíc chtějí mít lokomotivy s maximální rychlostí 200 kilometrů za hodinu, a takových moc není. Škoda je jen jednou z mála. Siemens, který zmiňujete, je na tom prakticky

51 FOTO: Hynek Glos stejně jako my, jsou také v procesu homologace. Pokud to bude skutečně otevřená soutěž, potom máme šanci. Ukáže-li se, že státní firma bude preferovat místní dodavatele, pak to bude samozřejmě složitější. EURO: To se ale na Západě stává poměrně často, že domácí výrobci jsou silně preferováni SHAHBAZ: S tím musíme počítat. Takové věci se dějí i v těch nejliberálnějších zemích. Podívejte se na Spojené státy a na problémy, které tam měl Airbus. Úspěch na trhu nebude snadný, protože nějaký místní výrobce je téměř v každé zemi. Například v Německu jsou dokonce tři. Na druhé straně se to dá chápat. Domácí výrobci jsou důležití i proto, že vytvářejí pracovní místa. Proto se v zemích, jako jsou Německo, Itálie nebo Francie, objevují tendence tamní firmy preferovat. A já myslím, že to není úplně špatně, domácí výroba by se měla podporovat. EURO: V čem může spočívat výhoda Škody? SHAHBAZ: Už když jsem pracoval pro General Electric, měl jsem přímo za úkol monitorovat, jestli Škoda není na prodej. A tehdy pro nás bylo velmi zajímavé, že se zaměřuje čistě na transport. A stále si myslím, že je to velká výhoda. Některé starší tramvaje tu jsou třicet let a pořád jezdí. Vyvíjet se ale musíme dál, v novém kole technologií jsme tak trochu na startovní čáře. A to myslím tak, že samotné technologie máme, ale musíme přizpůsobit ceny. Jak moc, to nám musí teprve říct trh. EURO: Dnes pracujete pro českou firmu. Česká republika ale také není zrovna pověstná transparentními zakázkami. Jak vnímáte tendry tady ve střední Evropě? SHAHBAZ: Stejně jako ve všech nových zemích EU tady probíhá hodně zakázek, ale země střední a východní Evropy se často řídí regulacemi a zákony z doby před přistoupením k unii. Z toho plyne řada zvláštních požadavků v tendrech. Například když se ucházíte o zakázku v Polsku, objeví se požadavek na kapitalizaci firmy, to je něco, čemu třeba standardní západní firma příliš nerozumí. Ale je nutné ZAL SHAHBAZ Dirigent expanze plzeňské Škodovky na západní trhy má za sebou 25 let zkušeností v oblasti kolejové dopravy. Původem Američan se postupem času vypracoval na vedoucí post v GE Transportation. V roce 2005 ale přesídlil do Evropy, aby řídil vývoj ve francouzském Alstomu. O tři roky později se stal viceprezidentem italského MerMecu. Tam se kromě jiného podílel na dodávce vlaků Pendolino pro České dráhy. Zal Shahbaz vystudoval Caen University ve Francii se zaměřením na matematiku, fyziku a chemii. Na University of Rochester získal v první polovině devadesátých let titul MBA. Je ženatý, má tři děti. se učit. Také tu bývají problémy s infrastrukturou. Vezměte si projekt Pendolina, na kterém jsem osobně v Alstomu pracoval. Museli jsme poslat několik techniků a bylo velmi složité přizpůsobit se technologiím, které používá zdejší signální systém. EURO: V dopravním průmyslu toho máte za sebou poměrně hodně. Jak si představujete budoucnost dopravy? SHAHBAZ: Musíme mluvit odděleně o transportu zboží a pasažérů. Z pohledu cestujících je to jasné. Lidé bohatnou, kupují si nová drahá auta, jimiž chtějí jezdit. Cena ropy ale bude růst a znečištění ovzduší je také důležitější faktor. Z pohledu nákladní dopravy, a to řeknu možná trochu ostře, je Evropa podle mě výrazně pozadu. Ve Spojených státech jsou největší železnice na světě, jež se tam používají hlavně logisticky. A je to i ekonomicky výhodné, proto například Warren Buffett v krizi investoval do železnice. Tento sektor se musí v Evropě ještě vyvinout. Upřímně nerozumím tomu, proč se to ještě nestalo. Užívají se tu například letadla, která způsobují mnohem větší znečištění a jsou dražší. Možná to po kolejích trvá dlouho, protože nákladní vlaky musejí stále čekat na ty osobní. Cestou by mohlo být vybudování paralelní infrastruktury. TOMÁŠ PLHOŇ (tomas.plhon@euro.cz) Euro května

52 report R E A L I T Y Teď, nebo nikdy! Vládní reformy dočasně oživují poptávku po bytech Sazby DPH mají být jednotné a platné pro veškeré zboží a služby, rozhodla vláda. Přibližovat se začnou první den příštího roku, o rok později by měla začít platit jednotná daň 17,5 procenta, a to pro všechny bez výjimek. Tedy i pro developery. Naprostá většina bytů, které prodávali dosud, přitom patřila do snížené desetiprocentní sazby jen díky velkoryse pojaté definici sociálního bydlení. Za takové byl v Česku považován každý byt s plochou menší než 120 metrů čtverečních nebo rodinný dům, jehož rozměry nepřekračují 350 metrů čtverečních. Na vládní rozhodnutí zareagovali developeři okamžitě. Jejich marketingová kampaň zní halasně a unisono: Kupujte byty nyní, od příštího roku budeme zdražovat. Nebo: Využijte mimořádně výhodné akční nabídky poslední byty s desetiprocentní DPH. I realitní makléři využívají vládní návrh ve svůj prospěch a snaží se rychle prodat vše, co mají v nabídce. Potenciální kupující přesvědčují, ať si byt koupí ještě předtím, než se DPH v jeho ceně projeví. Činí tak kupodivu i u starších bytů, na jejichž ceny nemá DPH přímý vliv. Některé realitky ale tvrdí, že se ceny starších bytů vždy odráží od cen novostaveb. Vskutku nelehký úkol pro klienty, kteří se v tom mají vyznat! ZOPAKUJE SE HISTORIE? Připočteme-li ke sjednoceným sazbám DPH také záměr ministra financí Miroslava Kalouska zrušit od následujícího roku možnost daňových odpočtů z hypoték pro nově uzavřené smlouvy, nabízí se otázka, zda nehrozí opakování situace z roku Stavební boom tehdy dosáhl vrcholu a lidé skupovali vše, co se objevilo na trhu, včetně bytů z projektů, které zatím byly jen na papíře. Gigantickou poptávku vyprovokovalo evropské rozhodnutí zvýšit od prvního ledna roku 2008 nižší sazbu DPH z pěti na deset procent a varování developerů, že vyšší daň v cenách bytů zohlední. S možností, že by i do Čech mohla dorazit krize, která nakonec byty zlevní v některých případech až o desítky procent, tehdy nikdo nepočítal. Nárůst poptávky sledujeme přibližně od druhé poloviny února, tvrdí Evžen Korec, ředitel developerské společnosti Ekospol. V týdnu, kdy se ministři shodli na definitivní podobě sjednocování obou sazeb DPH, vzrostla poptávka po bytech Ekospolu o 61 procent. Ohlasy na naše byty rostly i nadále, tentokrát o dalších devatenáct procent, dodává Korec. Vyšší poptávku hlásí i jiní velcí developeři, například Finep a Central Group. Vzrostla také poptávka o samotné hypotéky. Naši členové zaznamenali nárůst zájmu o hypotéky, a to zhruba o patnáct až 20 procent. Začal v únoru a přetrvává doposud, tvrdí Petra Horáková Krištofová, manažerka Asociace hypotečních makléřů. KOUPIT, NEBO POČKAT? Cenu může zvýšit vyšší sazba DPH a prodražit se může i hypotéka, ze které si už napříště neodečtete daně. Zároveň je ale zřejmé, že Česku už akutní nedostatek bytů nehrozí. NOV VÁ ÁH ARF RFA AZ ZA ASTAR OU CENU. Byty y v pr ažs žskýc hvyso ysočan ech, kter eré pro dává ás spol ečnost Finep nep, lze koupit za cen uzohl edňují cí niž ší sazbu DPH. Podmín kou je úhrad ad okonc onc er oku Podobn obné nabí ídky mají i dalš lší develo elopeř i. NENÍ KDE BRÁT Developeři zatím lákají klienty na staré ceny. Budeme se snažit usnadnit život klientům tím, že jim umožníme doplatit zůstatek ceny bytu ještě před plánovaným zavedením vyššího DPH, říká Michal Kocián, předseda představenstva Finepu. Central Group zase nyní garantuje sníženou DPH u všech svých bytů a domů, ať už jsou dokončené, rozestavěné nebo se čerstvě objevily v nabídce. Podmínkou je profinancování ceny nemovitosti do konce roku 2012, vysvětluje Jiří Vajner, obchodní ředitel firmy Central Group. Analytička společnosti King Sturge Iva Nováková však předpokládá, že v budoucnu developeři vyšší DPH do cen svých bytů promítnou, protože krize je už ke slevám donutila a jiný prostor nemají. Nevylučujeme však, že ve stále trvajícím převisu nad poptávkou se budou někteří developeři snažit získat kupce upozorňováním na plánované zvyšování DPH či na to, že právě oni drží,staré ceny, dodává Nováková. Marže developerů podle šéfa Ekospolu v posledních dvou letech klesla u bytů do 50 metrů čtverečních na deset procent. Je jen otázkou, zda se ceny prodávaných FOTO: archiv května 2011 Euro 18

53 FOTO: archiv bytů zvýší o celá čtyři procenta, nebo půjde ještě jedno až dvě procenta pokrýt ze zbývající marže. Konkrétní rozhodnutí bude záviset na aktuálním vývoji poptávky po zvýšení DPH, dodává Korec. NEJEN KRIZE Střízlivý pohled na český realitní trh napovídá, že to s růstem poptávky a případným nárůstem cen nemusí být zase až tak horké. Léta stavebního boomu pominula především z demografických důvodů. Podle některých realitních analytiků je zřejmé, že silné ročníky Husákových dětí už většinou bydlí a navzdory výraznému útlumu stavební výstavby v době krize Česko dávno netrpí akutním nedostatkem bytů. Svědčí o tom i ležáky, kterých je zejména v Praze až několik tisíc a jejichž neprodejnost nelze vysvětlovat jen přemrštěnými cenami. Developeři přitom nyní začínají realizovat stavby, jež dlouho odkládali. V několika příštích letech má podle dat společnosti Ekospol vyrůst jen v Praze přes 20 tisíc nových bytů. To je o 36 procent více než firmy plánovaly před rokem. Zdá se, že se o něco vyšší počty zájemců na trhu objevují. Spíše se ale rozmýšlejí, než konají, domnívá se Jiří Pácal, šéf realitní společnosti Central Europe Holding. Souvisí to i s tím, že cenový vývoj nových bytů nemá smysl zobecňovat, protože trh se už diferencoval. Každý projekt má svůj příběh, a to i cenový. V některých mohou ceny oproti počátku prodeje růst a u jiných klesat, myslí si Pácal. Sami developeři očekávají, že letos sice dojde k jistému předzásobení klientů, situace z roku 2007 se prý ale opakovat nebude. Trh není na vrcholu boomu jako před čtyřmi lety. Navíc současná změna DPH nebyla dopředu tolik avizovaná, podotýká Vajner. Skutečné rozhýbání trhu zřejmě přinese až zotavení ekonomiky spojené s růstem HDP a poklesem nezaměstnanosti. BYTY JAKO JACHTY Nicméně podle některých developerů by letošní oživení mohlo být celkem slušné. Největší nápor zájmu o nové byty očekáváme v průběhu druhého a čtvrtého čtvrtletí letošního roku, a ten bude vzrůstat s blížícím se termínem zvýšení DPH. Podle našich predikcí by mělo být v Praze prodáno zhruba 3000 až 3500 nových bytů, trh tedy vzroste o patnáct až 30 procent proti loňskému roku, kdy se prodalo 2691 bytů, domnívá se Korec. Lidé určitě budou chtít využít výhodnějších podmínek, které letos platí zřejmě naposledy především možnost uplatnit daňové odpočty u hypoték. Vyšší počet transakcí se proto dá očekávat. Příležitost současně vycítili mnozí vlastníci starších bytů, kteří dosud s prodejem kvůli nižším cenám váhali. V posledních týdnech jsme zaznamenali téměř desetiprocentní nárůst počtu inzerovaných nemovitostí, tvrdí Jan Mertl, manažer serveru Sreality.cz, který zároveň potvrzuje, že o jednotky procent se zvedají i nabídkové ceny prodávaných nemovitostí. Zatímco dříve prodávající počítali s tím, že se budou s potenciálním kupcem o ceně dohadovat, nyní jejich ochota smlouvat značně poklesla. Sledujeme, že se nabídkové ceny rovnají prodejním. Majitelé mají jasnou představu, za kolik chtějí nemovitost prodat, a zpravidla neslevují, tvrdí Horáková Krištofová. Má ale nová výstavba na ceny starších bytů skutečně takový vliv? Trh s novými byty není u nás nikterak silný, prodá se jich v současnosti asi tolik co jachet. Jde o trh pro několik tisíc lidí v celé České republice, tvrdí Jiří Pácal. Starších bytů je v nabídce výrazně více, ale ani zde není zájem příliš vysoký a orientuje se spíše na rodinné domy. Mnoho lidí prý zcela zbytečně otálí s prodejem, protože očekávají nárůst. Myslím, že ani s koupí, ani s prodejem nemá smysl vyčkávat, uzavírá Pácal. PAVLA KREUZIGEROVÁ (pavla.kreuzigerova@euro.cz) Euro května

54 report T R H P R Á C E Odchyt řemeslníků začal Najít zaměstnání v Německu lze už bez omezení. Čechům se ale zatím nikam nechce V Německu je volných 400 tisíc kvalifikovaných pracovních míst. Čechů zde ale pracuje jen čtrnáct tisíc. Městečko Annaberg-Buchholz leží patnáct kilometrů od hranic s Českem na německé straně Krušných hor. Tamní pobočka úřadu práce láká Čechy na zaměstnání kousek od domova již od začátku dubna. Na webové stránce se to inzeráty jen hemží. Potřebují tu elektrikáře, truhláře, automechaniky i řidiče vysokozdvižných vozíků. Jako bonus dokonce někteří zaměstnavatelé nabízejí zdarma dopravu firemním autobusem z domova nebo bydlení na ubytovně. Od 1. května je navíc odchyt řemeslníků z Čech možný bez zbytečného papírování po sedmi letech totiž Německo uvolnilo přechodnou výjimku z unijního pravidla, které říká, že si každý může hledat práci kdekoli v Evropské unii. A politici, kteří kdysi varovali před levnou pracovní silou z Východu, teď hýří optimismem. Pracovitá střední třída, zejména řemeslníci, si u nás najde nové zaměstnání. Chybí nám pracovní síla, volných míst je dostatek, říká ministryně práce Ursula von der Leyenová. BEREME VŠECHNY Z některých jejích podřízených už ale takové nadšení nevyzařuje. Jsme šťastní z každého uchazeče. Vlastně by nebylo od věci všude vyvěsit tabule s nápisem Srdečně Vás vítáme, citoval list Sächsische Zeitung šéfa annaberské agentury práce Gerharda Rohdeho. Zapadlý saský okres je nejlepším důkazem toho, že řeči berlínských politiků o vlně prácechtivých Čechů a Poláků, kteří vezmou německý pracovní trh útokem a budou tu pracovat za dumpingové ceny, byly úplně mimo realitu. Češi se do příhraničí nehrnou. Není to jen tím, že jsou tradičně méně ochotní stěhovat se za prací než třeba jejich polští sousedé. Dobře placený džob, který se vyrovná východoněmeckým mzdám, lze najít i u nás a české příhraničí je stejně pusté jako vylidněné saské Krušnohoří. Pokud Sasko chtělo někoho lákat zpoza hranic, pak již vhodnou dobu zaspalo. O šikovné řemeslníky bojujeme pozdě, hranice už jsme měli dávno otevřít, konstatuje Michael Lohse, šéf Průmyslové a obchodní komory (IHK) v Saské Kamenici. Podobné zkušenosti hlásí i další spolková země, s níž má Česko společnou horskou hranici, Bavorsko. Ani na druhé straně Šumavy se nájezd levné pracovní síly, která bude brát práci domácím, nekonal. Loni na podzim byla nezaměstnanost v Horní Falci na historickém minimu, když vůbec poprvé klesla pod čtyři procenta. Nijak ohromující není ani počet pendlerů, kteří bydlí v Česku a za prací alespoň jednou týdně dojíždějí. Od našeho vstupu do EU v roce 2004 takto pendluje stabilně kolem 1500 českých zaměstnanců, což je zhruba pětkrát méně, než kolik by podle mnichovského hospodářského institutu Ifo bavorské příhraničí bylo schopno pojmout. V následujících týdnech žádné změny nenastanou. Většina těch, kteří se rozhodnou pracovat v Německu, bude zřejmě dojíždět do Mnichova, konstatuje studie Východoevropského institutu při Řezenské univerzitě. Nepotvrdily se ani obavy z platového dumpingu. Naopak, příhraničí na tom bylo paradoxně lépe. V Horní Falci se příjmy od roku 1991 zvyšovaly výrazně rychleji než v rámci celého Bavorska, upozorňuje Jürgen Jerger, jeden z autorů studie. Mnichov, stejně jako Drážďany, které pracovní příležitosti nabízejí, jsou dobře dostupné z Česka. Hlad po českých fachmanech kromě velkých aglomerací vzdálených od hranic pár hodin autem však v Německu pociťuje jen příhraničí, kde je typickým zaměstnavatelem malá rodinná firma. V rámci celé Spolkové republiky je touha po zaměstnávání Čechů, Poláků nebo třeba Litevců, Lotyšů či Estonců spíše mizivá. Dokládají to i loňská čísla saské IHK, podle nichž se na otevření pracovního trhu připravovalo jen jediné procento z oslovených firem. Podobná situace panuje rovněž v Česku. Ani zdejší zahraniční firmy nepočítají s tím, že by kvůli vidině neomezené práce v Německu nebo Rakousku zaměstnanci utíkali za hranice. Více než 80 procent firem, které jsme oslovili v rámci průzkumu letos v březnu, žádné výrazné změny neočekává, potvrzuje Bernard Bauer, výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory. Je to dáno i tím, že 1. máj není na německém pracovním trhu tak výrazným předělem, jak by se mohlo zdát. Bez omezení mohou v Německu pracovat již dva roky všichni, kdo absolvovali alespoň tříleté odborné vzdělání. I tak dnes v německé ekonomice pracuje jen čtrnáct tisíc českých zaměstnanců. A to přestože Německu aktuálně chybí 400 tisíc kvalifikovaných lidí. RÁJ AGENTUR Žádný Drang nach Westen se tedy podle dostupných studií s otevřením pracovního trhu konat nebude. Obavy, že uvolnění pravidel zahýbe trhem práce, přesto existují na obou stranách hranic. Zatímco Češi podle všeho zůstanou doma, zejména v Sasku a Braniborsku lze očekávat možná i několik desítek tisíc polských zájemců o práci. Vojvodství v těsné blízkosti Německa totiž sužuje leckde až dvacetiprocentní nezaměstnanost a průměrné mzdy jsou tu oproti západním sousedům sotva poloviční. Dokonce i šéf Spolkové agentury práce (obdoby našeho úřadu práce) Frank-Jürgen Weise varuje, že se německé příhraničí musí připravit na tvrdší konkurenci. Zvláště tlak na agenturní zaměstnance bude sílit, předpovídá. A to i když Bundestag koncem března narychlo schválil zavedení minimální mzdy pro agenturní zaměstnance, která na východě Německa činí 6,89 eura na hodinu. Odboráři jsou května 2011 Euro 18

55 report FOTO: Martin Pinkas ale nespokojeni. Podle nich je to málo na to, aby se Němcům vyplatilo pracovat a nebýt na dlouhodobé podpoře, a pro Poláky nebo Čechy zase dost na to, aby agentury pod svá křídla vzaly třeba i kvalifikovanou pracovní sílu, která normálně na základě tarifních dohod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli bere i o třetinu víc. Opoziční sociální demokraté by také rádi prosadili pravidlo, podle něhož by pracovník zapůjčený do firmy agenturou měl již po měsíci právo získat stejné ohodnocení jako řadový zaměstnanec. Fakt je, že agenturní zaměstnávání zažívá v Německu neobvyklý boom. Letos na jaře počet klientů společností, které oficiálně pracovníky pouze půjčují, překročil milion. V přepočtu na všechny řádné zaměstnance jsou to tři procenta, což je třikrát více než v Česku. Situaci v Německu zároveň komplikuje fakt, že jako jedna z mála evropských zemí nemá centrálně stanovenou minimální mzdu. Tarifní dohody, které se liší podle oborů a spolkových zemí, pokrývají jen polovinu zaměstnanců. Ostatní mají pouze to, na čem se se zaměstnavateli dohodnou. A zrovna v gastronomii nebo autoopravárenství, tedy branžích, které jsou pro gastarbeitery jako stvořené, žádné regulace neplatí. Jenže i tam, kde jsou minimální mzdy relativně vysoké, přetrvávají obavy. Z průzkumu, který mezi berlínskými stavebními firmami provedl odborový svaz DGB, vyplývá, že 90 procent z nich se obává horší kvality odvedené práce a dvě třetiny si myslí, že tarifní dohody budou pracovníci z Východu jednoduše obcházet prací načerno. PÁKA NA PLATY Otevření německého pracovního trhu vyvolává otázky i u nás. Průzkum Deloitte došel k závěru, že 61 procent studentů je ochotných odjet pracovat do zahraničí, když dostanou zajímavou nabídku třeba právě z Německa. A to může mít efekt i na ty, kteří tu chtějí zůstat. Nabídky z Německa mohou zvýšit nároky mladých českých odborníků a specialistů, pro něž se vyšší plat může stát hlavní podmínkou setrvání u českého zaměstnavatele, říká Jan Skotak, manažer firmy Infosys BPO. Nakolik se platová páka uplatní po 1. květnu, nikdo zatím neodhadl. Zejména společnosti specializující se na IT by se ale měly mít na pozoru. Firmy, které si chtějí udržet nejschopnější pracovníky, se musejí rychle přizpůsobit, varuje Skotak, podle něhož čím dál více mladých lidí touží po praxi v cizině. Pokud se domluví a mají znalosti v oboru, německé firmy je určitě zaměstnají. Problém však je, že po takových světácích zrovna německý trh neprahne. Šikovné české ručičky, které by možná i s bídnou němčinou sem tam něco opravily v pohraničí, jsou mnohem žádanější. Jenže podle všeho zůstanou nedostatkovým zbožím i po letošním Svátku práce. BLAHOSLAV HRUŠKA (blahoslav.hruska@euro.cz) ROZŘEZANÁ HRANICE. Brána do Německa se díky Schengenu otevřela v roce Závoru symbolicky rozřezali tehdejší premiér Mirek Topolánek, kancléřka Angela Merkelová a polský předseda vlády Donald Tusk (zleva). Euro května

56 GURU CHAMTIVOSTI Ačkoli se Taibbi ve svém pojetí zpravidla vyhýbá personifikaci, jeden z finančníků si od něj vysloužil zvláštní poctu. Jakýmsi zosobněným hromosvodem všeho zla Wall Streetu se pro něj stal bývalý dlouholetý šéf americké centrální banky Fed Alan Greenspan. O tom, co si o někdejším symbolu finančního světa USA autor myslí, dostatečně napoví už samotný název kapitoly Největší pitomec na světě. Alan Greenspan je zde vykreslen jako patron nekonečné chamtivosti, sobectví a bezhlavé deregulace, které vedly k burzovním či finančním bublinám. Důraz je kladen na bankéřovo názorové ukotvení v takzvané filozofii objektivismu, jehož základem byl egoismus, přísný ateismus a odpor ke všemu kolektivnímu a veřejnému. Brutálně se zpochybňuje i Greenčtenářský deník U S A Země bublin a podvodů Sžíravá obžaloba skryté nadvlády americké fi nanční smetánky Čtenáři týdeníku EURO se mohli na stránkách této rubriky seznámit s několika tituly, které se různou formou ohlížejí za finanční krizí a souvisejícími událostmi. V neustále se rozrůstající paletě krizové literatury nechybí ani radikální, silně provokativní autoři. Jedním z nich je Matt Taibbi, nekonvenční komentátor magazínu Rolling Stone. Ve své knize Griftopia (Podfukistán) nemilosrdně tepe do americké finanční a politické elity, která podle něj důmyslně okrádá prosté občany a přiživuje se na ničivých hospodářských bublinách, jež sama vyvolává. Taibbiho styl se natolik vymyká autorskému střednímu proudu, že stojí za to se podrobněji zmínit o jeho kariéře. Syn reportéra televize NBC sbíral první novinářské zkušenosti začátkem 90. let v Uzbekistánu, po šesti měsících však musel ze středoasijské země odejít kvůli kritickým článkům vůči tamnímu postsovětskému režimu. Následně pracoval jako editor pro The Moscow Times. Paralelně zvládl i vrcholovou sportovní kariéru hrál profesionálně baseball. Po přesunu do exotičtějšího Mongolska si zase přivydělával v tamní basketbalové lize. S návratem do Spojených států se soustředil na psaní jako volný novinář přispíval do titulů The Nation, Playboy a New York Press. V posledně jmenovaném týdeníku na sebe začal upozorňovat štiplavými politickými komentáři, které občas překračovaly zažité hranice. Známý byl případ jeho článku s názvem 52 nejzábavnějších věcí na blížící se papežově smrti, který vedl v roce 2005 k propuštění editora textu a posléze také k odchodu samotného Taibbiho. Bezskrupulózní styl při popisu veřejného dění nicméně neopustil a drží se ho dodnes na stránkách a webu již zmíněného a asi nejznámějšího časopisu se zaměřením na hudební byznys. DIKTÁT FINANČNÍCH UPÍRŮ Autorova sžíravá kritika Wall Streetu a vrcholné americké politiky se zformovala po pádu tamního hypotečního trhu. Už v červenci 2009 vyvolal rozruch článkem Velký americký bublinový stroj, ve kterém se hlavním terčem jeho poměrně nevybíravé slovní palby stal finanční gigant Goldman Sachs. Instituci s pověstí nejschopnějších bankéřů na světě označil za bandu hamižných lotrů, kteří se jako upíří chapadla provázali s vládní administrativou a zneužívají miliardové státní pomoci a úlev k ještě většímu obohacování. Zjevnou nenávistí vůči bance, ve které často působili členové americké vlády (například bývalý ministr financí Henry Paulson), se autor netají ani v knize Griftopia, do které zařadil i aktualizovanou verzi uvedeného článku. GRIFTOPIA. BUBBLE MACHINES, VAMPIRE SQUIDS, AND THE LONG CON THAT IS BREAKING AMERICA (Podfukistán. Bublinové stroje, upírská chapadla a velký švindl, který ničí Ameriku) AUTOR Matt Taibbi VYDAL Spiegel & Grau, New York, 2010 ROZSAH 252 stran Taibbi předkládá obraz pochmurného zákulisí současné Ameriky prostřednictvím sedmi vzájemně provázaných kapitol, ve kterých se pouští do sondování vybraných milníků bublinové ekonomiky. S cynickým popisem poměrů v USA je čtenář konfrontován hned v první kapitole, která si bere na paškál konzervativní politické hnutí Tea Party. Ze Spojených států se rychle stává obrovské ghetto, ve kterém jsou občané vysáváni relativně úzkou oligarchií vychytralých finančních zločinců a jejich vykastrovaných nohsledů ve vládě, píše autor. Tato neviditelná spleť zlodějů z horní vrstvy společnosti podle něj zůstává stále u koryta hlavně proto, že obyčejní lidé se raději než o skutečné problémy zajímají o zábavu nebo politické debaty o nepodstatných problémech. Samotné republikánské hnutí Tea Party, jehož hnacím motorem je odpor proti větší roli státu z pohledu středostavovských Američanů, ve skutečnosti upevňuje pozice podfukářské třídy, tvrdí Taibbi. Finančníci prý spoléhají na to, že tito voliči považují za jednu z obětí rozpínavosti státu také velké finanční společnosti. Podle Taibbiho však jde o tragický omyl, který oligarchům z Wall Streetu skvěle přihrává toleranci veřejného mínění. Na rozdíl od obyčejných lidí, kteří mají vůči státu stále ještě jistou úctu, totiž finanční magnáti stát nemilosrdně ovládají a doslova ho vycucávají jako prostředek pro vydělávání peněz. V posledních letech navíc svoje postavení ještě upevnili a stali se prakticky neporazitelnými. Neotřesitelné pozice těchto bublinových lordů potom nemohou ohrozit ani volby, které slouží spíš jako zástěrka. Nutno dodat, že ačkoli se Taibbi netají sarkastickým odporem ke konzervativcům, stejné pomatení světonázoru jako Tea Party přisuzuje také iniciativám pod křídly pragmatičtějších demokratů prezidenta Baracka Obamy. FOTO: Tomáš Turek května 2011 Euro 18

57 čtenářský deník spanovo profesionální renomé. Kdysi téměř uctívaný šéf Fedu se v Taibbiho podání mění v tragikomickou figurku, jejíž makroekonomické prognózy se téměř nikdy nevyplnily. FOTO: archiv VÝNOSNÁ SPEKULACE Greenspan vsadil na podvod, nechal vytisknout biliony a biliony dolarů, aby pobídl Američany k účasti na sérii her, ve kterých byli od začátku odsouzeni k prohře, žaluje Taibbi. Takovou hrou byl od počátku i trh s rizikovými hypotékami, jehož eroze před lety odšpuntovala finanční krizi v plné parádě. Kapitola s příznačným názvem Horká brambora líčí předem ztracenou řetězovou reakci, ve které se výbušné finanční produkty předávaly z jedné ruky do druhé s cílem rychlého zisku a odsunutí na dalšího hráče ještě předtím, než průšvih vyjde najevo. Tím hloupým nešťastníkem byl nakonec hlavně pojišťovací gigant AIG, který v miliardových částkách obchodoval s cennými papíry navázanými na toxické hypotéky a s úvěrovými deriváty. Na miliardách dolarů poskytnutých Fedem se potom výrazně přiživily banky, kterým AIG následně splácela dluhy. Asi nepřekvapí, že roli ústředního příživníka na záchraně AIG sehrála v Taibbiho pojetí opět společnost Goldman Sachs. Neméně pohoršlivý obrázek dostala autorova oblíbená banka i v exkurzi do komoditní bubliny v roce Nárůst cen ropy na rekordní úrovně, který postihl USA ve stejném období jako hypoteční krize, podle Taibbiho způsobily umělé spekulace na vzestup cen vyvolané hráči z Wall Streetu a umožněné díky výjimkám z legislativy, která měla právě před takovými manipulacemi chránit. Jedním z důsledků bylo nejen celosvětové zdražení potravin a tím i pád stamilionů lidí pod hranici chudoby, ale také nacpání kapes největších producentů ropy jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo i Libye. V ZAJETÍ KORPORACÍ Jak si autor všímá v další kapitole, posilnění šejkové neváhali proinvestovat část svých zisků do americké infrastruktury, kterou začaly úřady privatizovat či pronajímat v zoufalé snaze po zalátání veřejných schodků. Konkrétní obrázek výprodeje Ameriky do rukou státních firem z arabského světa se naskýtá na příkladu pronájmu parkovacích hodin v Chicagu. Radnice uzavřela kontrakt v hodnotě více než jedné miliardy dolarů na 75 let, původně s domácí společností. Brzy ovšem vyšlo najevo, že pravý investor pochází z Abú Dhabí Autor nemilosrdně tepe do americké finanční a politické elity Mimo svět finančníků se Taibbi vydal pouze v jednom případě, a to při popisu historie schvalování zdravotní reformy Obamovou administrativou. Tento zdlouhavý proces, který se stal pro demokraty načas doslova alfou a omegou, použil jako příklad totální podřízenosti americké politiky světu byznysu. Takzvaná ObamaCare byla vlastně chladným cynickým obchodem za podporu politiků získaly farmaceutické giganty příslib desítek milionů nových klientů, kteří se ocitnou pod ochranou státního zdravotního programu. A už vůbec se nemusejí obávat, že by je stát obtěžoval s nějakou přísnější regulací nebo antimonopolními zákony. HLAVNĚ ŠOKOVAT Matt Taibbi sám ochotně připouští, že nepatří mezi renomované ekonomické žurnalisty. Z knihy je ale patrné, že ani jedno z témat, o kterém píše, pro něj nebylo španělskou vesnicí. Neobsahuje sice poznámkový aparát, nepředkládá přesný výčet pramenů, ale z hlediska odborného přístupu se pochopitelně nemůže srovnávat s profesory ekonomie a patrně ani s kolegy z listů jako Financial Times nebo The Wall Street Journal. Její síla a přitažlivost spočívá v něčem jiném v naprosté nekompromisnosti a zároveň čtivosti, s jakou nabízí skeptický obraz americké ekonomiky a politiky. V takovém případě nevadí, že si autor nebere servítky a leckdy neváhá použít hodně šťavnatý výraz. Celkově svým přístupem Taibbi připomíná styl kontroverzního dokumentaristy Michaela Moorea. A právě toto srovnání připomíná limity, které s sebou nutně nese každé angažované dílo. Může totiž vzbudit dojem, že nejdřív tu byl závěr a až potom se hledala cesta, jak k němu dojít. Vždy samozřejmě záleží na tom, s jakými ambicemi autor k dílu přistupuje. Bylo-li v Taibbiho případě cílem zaujmout provokativním glosováním zdánlivě neznámých faktů a souvislostí, záměr se vydařil. Pokud ale čtenáře zajímá hlubší a věcnější analýza nastolených problémů, přístup tohoto autora mu nemůže stačit. TOMÁŠ PERGLER (tomas.pergler@euro.cz) Euro května

58 global Č Í N A Obrácená pyramida Čína sklízí plody sociálního inženýrství. Teď si láme hlavu, co s rostoucím počtem důchodců a armádou svobodných mužů Ještě koncem osmdesátých let hrozilo Číně přelidnění, dnes se říše středu potýká s jiným extrémem. Čínská ekonomika roste, populace země, tvořící jednu pětinu světa, nicméně nezadržitelně stárne. Ustavičně se snižuje podíl osob v produktivním věku a počet důchodců roste rychlejším tempem než jinde ve světě. Od roku 2025 bude na čínském pracovním trhu každoročně ubývat přes deset milionů osob. Počet mladých lidí mezi 20 a 24 lety se v příští dekádě sníží o čtvrtinu. Čína se ještě nestačila plně zařadit mezi bohaté země, ale už začíná mít problém, který sužuje především západní, rozvinutý svět. Podle nejnovějších výsledků posledního sčítání lidu žije v 1,34mi liardové zemi přibližně 178 milionů lidí starších 60 let, což představuje 13,3 pro centa populace země. V roce 2030 jich bude podle propočtů čínské ho minister stva pro občanské záležitosti 360 milionů. Hlavním důvodem tohoto trendu jsou tři desetiletí sociálního inženýrství, v jehož rámci Peking vnutil svému obyvatelstvu politiku jednoho dítěte. Zatímco na přelomu šedesátých a sedmdesátých let měla jedna Číňanka v průměru šest dětí, dnes, po třiceti letech přísné kontroly porodnosti, připadají na dvě ženy děti tři. JEDNO A DOST Centrální vláda oznámila politiku jednoho dítěte v roce 1978 a nařízení začalo platit na území pevninské Číny o rok později. Bývalé britské kolonie Hongkongu a portugalské enklávy Macaa se vůbec netýkalo. Restrikce později přešly do kompetence provincií, takže podmínky se dnes liší, a to především mezi městy a vesnicemi. Například na venkově přicházejí výjimky v úvahu, pokud je prvorozeným dítětem dcera anebo pokud dítě trpí nějakou psychickou anebo fyzickou vadou. Dvě děti mohou mít také příslušníci etnických menšin. Ve velkých městech bývá druhé dítě povoleno, pokud jsou oba manželé jedináčci. Když rodina nařízení poruší, musí počítat s finanční pokutou, jejíž výše však dnes pro majetnější Číňany nepředstavuje vážný problém. Horší variantou mohou být sankce v podobě ztráty zaměstnání. Vyskytly se i případy, kdy byly Číňanky nuceny k interrupcím v pozdních měsících těhotenství, protože jinak by jejich manželům hrozilo vězení. Od počátku 90. let byly sice zakázány ultrazvukové testy pohlaví plodu, korupce na lokální úrovni však umožnila zákaz systematicky obcházet. Právě proto mezi potraty nadále výrazně převažovala děvčátka. V důsledku tohoto trendu dnes na 100 čín ských dívek připadá v průměru 120 chlapců. V některých provinciích je tento poměr ještě vyšší. ARMÁDA BEZ MANŽELEK Podle prognózy Akademie věd Číny dosáhne v roce 2020 až 24 milionů čínských mužů věku, kdy by se měli ženit, nicméně pro nedostatek potenciálních nevěst zřejmě rodinu nikdy nezaloží. Hlavní obava čínských úřadů spočívá v tom, že tato armáda svobodných, jejichž počet přibližně odpovídá populaci celé Austrálie, bude odsouzena k osamělému životu, což způsobí mimo jiné i obrovský tlak na systém sociálního zabezpečení. Situace se stává neudržitelnou a vedení země uvažuje o změnách. Prozatím se hovoří o pilotních projektech, v rámci kterých by úřady ve vybraných provinciích povolily místním rodinám více než jednoho potomka. Spekuluje se také o tom, že od roku 2015 by centrální vláda mohla povolit děti dvě. Právě kvůli politice jednoho dítěte jsou pro Čínu charakteristické pomyslné pyramidy se vzorcem Jejich rozšifrování je velice snadné. Na jednoho vnuka s dvěma rodiči připadají čtyři prarodiče. Drtivá většina starých Číňanů zůstává až do své smrti s rodinou, pokud ji má. Povinností čínských dětí je postarat se o své staré rodiče. POPU PULA CE ČÍN ÍNY Vzájemný pom ěr tří generací (v mil.) 1,5 1,2 0,9 0,6 0, Pozn.: Od roku odhad Pramen: OSN, Vyhl lídky světové populac ulace května 2011 Euro 18

59 FOTO: Reuters FINANČNÍ ZÁVISLOST Taková je realita, jejíž součástí jsou tvrdé, ovšem poměrně jednoduché počty. Ve Velké Británii vzbudil před pár lety pozornost případ hongkongských rodičů požadujících finanční kompenzaci za smrt syna, studenta prestižní univerzity, kterého v roce 2007 v Oxfordu zabilo nákladní auto. Zatímco vyrovnat se se ztrátou dítěte je těžké pro kteroukoli rodinu, v naší kultuře to znamená také ztrátu jistoty do budoucna, vysvětlovali rodiče, kteří zdůrazňovali, že syna v průběhu studií finančně podporovali s vidinou, že až začne pracovat a vydělávat, rodině vše vynahradí. Podobné argumenty zazněly nedávno v souvislosti se zemětřesením, k němuž došlo v únoru na Novém Zélandu. Mezi 166 oběťmi ve městě Christchurch bylo také několik studentů pocházejících z kontinentální Číny. Vláda Nového Zélandu pozůstalé odškodnila, nicméně zástupce čínské ambasády Čcheng Lej pro rádio New Zealand uvedl, že kabinet by měl zvážit dodatečnou finanční asistenci pro rodiny čínských obětí. Ty podle něj nepřišly v důsledku katastrofy pouze o jediné dítě, ale také o svého budoucího živitele: Zůstali osamocení a zoufalí ovšem nejenom kvůli ztrátě milované osoby. Přišli o hlavní zdroj ekonomické pomoci pro dobu, kdy již nebudou výdělečně činní. TVRDÁ REALITA. Ve městech se vydělává víc, najít práci je však těžké. Přesto zde zůstává většina z těch, kteří přišli z venkova. Živí se všelijak a na lepší práci čekají. Euro května

60 global STAŘÍ A OSAMĚLÍ Povinnost postarat se o rodiče na stáří ukládají mladým Číňanům kulturní tradice založené na konfuciánství a také zákon z roku U tamních soudů se tu a tam objeví případy, kdy si důchodci stěžují na zanedbávání péče ze strany nejbližších příbuzných. Ústřední čínská vláda nyní uvažuje, že by uzákonila i povinnost dětí navštěvovat staré rodiče v pravidelných intervalech. V Číně dnes žije přibližně milion lidí starších 80 let a počet staříků, kteří poslední dobou umírají opuštění v bytech bez povšimnutí, úřady vyděsil. Podle právníků nebude schválení podobného zákona jednoduché. Nicméně tato varianta začíná získávat příznivce. Návrh plně podporuje mladý Číňan Rong Fan, který si našel zaměstnání v Hongkongu. Pracuji a žiji daleko od matky, je jí přes šedesát a žije sama. I když jsem s ní v telefonickém spojení několikrát do týdne a v průběhu roku ji párkrát navštívím, stejně to nepovažuji za dostatečné. Mám hodně práce a je dost složité žá dat o dovolenou z důvodu návštěvy vlastní matky. Kdyby byla uzákoněna povinnost navštěvovat stárnoucí rodiče, bylo by to jednodušší, uvádí. AKTIVNÍ STAŘÍČCI. Důchodci v Číně mají sice omezené příjmy, nicméně vitalita jim nechybí. Mnozí se věnují cvičení ve veřejných parcích. SYNDROM MALÝCH CÍSAŘŮ Pro tradiční čínskou rodinu je čím dál těžší žít pohromadě, jak bylo po staletí zvykem. Ekonomické reformy a změny daly do pohybu obrovské masy lidí. Přibližně 150 milionů Číňanů opustilo venkovské domovy a odešlo za prací do velkých měst. Ve většině případů šlo o lidi v produktivním věku, kteří zanechali v rodných vískách stárnoucí rodiče. Ti, kterým se daří, posílají domů peníze, ovšem na to, aby přestěhovali rodiče k sobě do měst, prostředky nemají. Na venkov se již vrátit nehodlají, a tak jsou mnozí z rodičů odsouzeni k dožití v samotě. Sociální inženýrství přineslo i další paradox dnešní moderní Číny. Rodiče žijící ve velkých městech vychovávají mimo jiné i díky vyšším příjmům sebevědomé jedince, kolem kterých se točí svět. Jedná se o tzv. syndrom malých císařů. Pozorovala jsem je v restauracích, obchodech, v zábavních parcích. V mnohém se těmto rozmazlencům ustupuje. Dítě rozhoduje, co se koupí, kam půjde rodina na výlet nebo pojede na dovolenou, komentuje situaci Evropanka, která žila v Pekingu a poté na jihu Číny několik let. NA ČEKAČCE Střet těchto jedinců s životní realitou, kdy se mají postavit na vlastní nohy, pak bývá poněkud těžký. A tlak na to, aby v tvrdé konkurenci uspěli, ještě větší. Čína měla v roce 2009 více než šest milionů absolventů univerzit, z nichž si pouze 87 procent našlo práci. Více než 800 tisíc tak rozšířilo armádu nezaměstnaných. V samotném Pekingu jich žije, mnohdy v nuzných podmínkách, přibližně 100 tisíc. Jde o armádu připravených mravenců, kteří stále doufají, že je v hlavním městě čeká větší štěstí, než kdyby se vrátili do rodných provincií. Mají vysoké nároky a očekávání, napsal na adresu studentů okupujících městské sklepy profesor Lien S, autor knihy Mravenčí rod. Součástí problému je také skutečnost, že příliš mnoho vysokých škol v Číně nabízí programy, jež se podobají jako vejce vejci, čímž produkují absolventy, o které pak na trhu práce nikdo nestojí. DŮCHODCI BEZ PENZÍ Každým rokem odejdou přibližně tři miliony Číňanů do důchodu. Většina z nich si přitom úspěchů ekonomických reforem země moc neužila. Tato generace zestárla dříve, než dostala šanci zbohatnout. Zůstávají však aktivní a díky pohybu a střídmé stravě také fyzicky zdatní. Brzy po ránu je lze vidět v městských parcích cvičit kolektivně taiči, věnují se i tanci, hrají tradiční logickou hru mahjong, šachy a karty. Modernizace společnosti však posouvá i postoj ke starým lidem, ztrácí se respekt k těm, kteří byli zvyklí být většinu života potichu. Nicméně mnozí z nich dokážou být i dnes šťastní. Nejtěžší pro ně je, že mají hodně času a limitované příjmy. Nynější důchodový systém v Číně potřebuje změnu, protože pokrývá jen část lidí, jichž by se měl týkat. Přibližně 30 procent z těch, kteří jsou v důchodovém věku, pobírá skromný důchod ve městech. Na venkově by to mělo být díky změnám přijatým v loňském roce kolem deseti procent. Od státu přitom pobírají v průměru 120 juanů, tedy v přepočtu 307 korun. Vláda nyní připravuje důchodovou reformu, která by měla do roku 2020 zařadit do penzijního systému všechny čínské seniory. Jak již bylo uvedeno, o drtivou většinu starých lidí v Číně se stará rodina, o přibližně šest procent pečuje komunita a zbylá čtyři procenta končí v domovech důchodců. Těch je v Číně vzhledem k tamní obří populaci stále jako šafránu. V roce 2005 bylo pouze jedno procento Číňanů starších 80 let umístěno v podobných zařízeních, zatímco ve Spojených státech to představovalo 20 procent. Dnes nabízí domovy důchodců v Číně přibližně 2,5 milionu míst a podle odhadů je jich potřeba nejméně osm milionů. Takové propočty mohou znít lákavě i pro podnikatele, v úvahu přichází především zařízení pro majetnější čínské důchodce, existují však i plány pro vybudování celých vesnic určených pro nejstarší generaci. Firmy provozující podobná zařízení v Německu, ve Velké Británii a ve Spojených státech mají s projekty tohoto typu bohaté zkušenosti. Nicméně výzvy, které na ně v Číně mimo jiné i v podobě nejrůznějších regulací čekají, jsou stále velké. Největšími překážkami jsou však ty kulturní. Číňané totiž potřebují čas, aby si na odkládání svých příbuzných do zařízení pro seniory zvykli. Zvláště když nebude v silách mladé generace postarat se o všechny. DÁŠA HYKLOVÁ (dasa.hyklova@euro.cz) FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

61 F O R M U L E 1 Adrenalin velkých peněz V Německu se vyšetřuje korupční skandál související s prodejem práv F1 FOTO: Reuters O vysílací práva závodů F1 je velký zájem. O jejich nákup podle nejnovějších zpráv stojí mediální magnát Rupert Murdoch. Chtěl by je i Carlos Slim, mexický miliardář a nejbohatší člověk na světě. O prodej komerčních práv závodů formule 1 se ovšem nyní zajímá také německá policie. A v souvislosti s korupčním skandálem z roku 2006 již vyslýchala i samotného šéfa F1 Bernieho Ecclestona. VÝNOSNÝ BYZNYS I když se to zdá z dnešního pohledu téměř nepravděpodobné, v motoristickém sportu formule 1 se netočily hned od začátku velké peníze. Ještě před padesáti lety seděl jezdec v závodním kokpitu 200 dní v roce a za den si vydělal v průměru sedm dolarů. A přitom mu šlo téměř celou dobu, co strávil za volantem, o holý život. V průběhu osmdesátých let se závodní vozy změnily v nadupané a těžko ovladatelné bestie, nicméně sport jako celek měl daleko k dnešní komplexní organizaci. Devadesátá léta přinesla nejen obrovský technologický pokrok, ale také miliony dolarů od sponzorů. Příchod nového století znamenal další sofistikované metody, díky nimž se jezdci připravují i mimo trať, ale také internet a další nové extravagantní sponzorské akce. Díky mediálnímu pokrytí se ze závodů stala senzace, pořádně velká dojná kráva, která svým majitelům rozhodně vynáší. Peníze se v průběhu let staly ústředním tématem motoristických závodů. Dnes je formule 1 spojována se stovkami milionů dolarů, nicméně spory o to, kdo a kolik by si měl z velkého koláče s názvem F1 ukrojit, se vedou téměř neustále. A nejnověji: květnové Velké ceně Turecka hrozí, že by mohla být poslední. Šéf seriálu Bernie Ecclestone údajně zdvojnásobil poplatek okruhů za závody ze třinácti milionů dolarů na 26 milionů, a tak jejich organizátoři zvažují, že Grand Prix v příštím roce již pořádat nebudou. S velkými penězi se začala objevovat i podezření z korupce. S podobným obviněním přišel bývalý šampion rallye Ari Vatanen, který neúspěšně kandidoval na post šéfa Mezinárodní automobilové federace FIA uvolněný po Maxu Mosleym. Řidič Renaultu Nelson Piquet junior v průběhu Grand Prix v roce 2008 v Singapuru podle něj schválně havaroval, aby pomohl týmovému spolujezdci Fernandu Alonsovi závod vyhrát. Co se děje s Renaultem je pouze špička ledovce, jedná se o symptomy mnohem většího problému, uvedl tehdy Vatanen pro britský Sunday Telegraph. V roce 2007 byl kvůli korupčnímu skandálu zatčen Jü Č -fej, někdejší šéf závodů v Šanghaji, který měl největší zásluhu na tom, že se formule 1 dostala v roce 2004 také do Číny. Jü dostal čtyři roky vězení za to, že zneužil milion jüanů (2,426 milionu korun) z veřejných fondů. Úřad v Mnichově pátrá, kdo přesně zaplatil přibližně 50 milionů dolarů za podezřelý prodej komerčních práv v roce 2006 ODMÁVNUTO. Podle některých zdrojů visí stín podezření z finančních machinací i nad Berniem Ecclestonem. DALŠÍ ŠPIČKA LEDOVCE Nedávno pověst královny motosportu utrpěla další šrám. Podle některých zdrojů visí stín podezření z finančních machinací nad samotným Ecclestonem. Němečtí vyšetřovatelé jej počátkem měsíce vyslýchali v souvislosti s posledním multimilionovým korupčním skandálem. Úřad státního vyšetřovatele v Mnichově se snaží vypátrat, kdo přesně zaplatil přibližně 50 milionů dolarů Gerhardu Gribkowskému, bývalému bankéři BayernLB. Právě on v roce 2006 dohlížel na prodej komerčních práv F1, které představují jeden ze zásadních příjmů motoristického sportu. Diváci jsou pro formuli 1 velice důležití. Pokud je dění na trati nezaujme, nebudou se na závod dívat, a tím pádem nepřijde ani tolik potřebná inzerce. Vysílací práva byla původně vlastněna ze tří čtvrtin konsorciem bank BayernLB, JP Morgan a Lehman Brothers, rodina Ecclestona měla zbytek. I když Ecclestone a BayernLB už svůj podíl prodali britské investiční společnosti CVC Capital Partners, Ecclestone si vymínil, že bude sportu i nadále šéfovat. Gribkowsky zprostředkoval prodej práv údajně pod cenou a v lednu byl na základě obvinění zatčen. Podle vyšetřovatelů dostal za své služby zmíněných 50 milionů dolarů, které zamaskoval jako poplatky za poradenství. Osmdesátiletý Ecclestone nebyl podle agentury Reuters z ničeho prozatím obviněn a jakoukoliv účast v kauze popírá. Když jsem se dozvěděl, že se ve vyšetřování objevuje i moje jméno, odletěl jsem do Mnichova, abych se setkal se státní zástupkyní a očistil je, uvedl v prohlášení. Jsem přesvědčen, že až vyjdou na světlo všechna fakta, bude jasné, že jsem neudělal nic špatného, dodal. Německý list Süddeutsche Zeitung však tvrdí, že Ecclestone v případu nefiguruje pouze jako svědek, ale i jako obviněný a je podezřelý z napomáhání při zpronevěře. Ať již dopadne vyšetřování skandálu jakkoliv, formule 1 o své diváky kvůli Ecclestonovi nepřijde. Rychlá auta, adrenalin, zruční jezdci a také technický pokrok jsou a také zůstanou velkým magnetem. I pro sponzory, kteří mají také významný podíl na tom, že se peníze kolem F1 nafukují do obřích rozměrů. A tam, kde proudí miliony, obvykle vzniká i prostor pro machinace. DÁŠA HYKLOVÁ (dasa.hyklova@euro.cz) Euro května

62 global B Ě L O R U S K O Tři kurzy v jednom Lukašenko je v koncích. Po neúspěšné devalvaci musí hledat pomoc v Moskvě Rozdvojený rubl právě takto popisují ruská i evropská média z posledních měsíců stav běloruské národní měny, jejíž oficiální kurz těsně nad třemi tisíci tamních rublů za jeden americký dolar má k realitě vskutku velice daleko. Kurz pro obchodování mezi bankami a firmami a samozřejmě také na ulici je až o 70 procent vyšší. Pokud bude dosavadní vývoj pokračovat, může se tedy stát, že pád národní měny bude nakonec mnohem hlubší, než je v tuto chvíli Lukašenkův režim ochoten připustit. Běloruská centrální banka přitom 19. dubna oficiální kurz částečně uvolnila. Povolila bankám, že se při svých transakcích mohou dostat až k hladině 4500 až 4600 běloruských rublů za americký dolar. Kurz se ovšem rychle vyšplhal nad pět tisíc a centrální banka po třech dnech experimentu částečné uvolnění opět zarazila. Stalo se tak hned po Lukašenkově poselství o stavu země z 21. dubna. V tomto svém projevu prezident řekl, že Bělorusko chtějí ohnout. Nejdříve to byly politické hrozby, neuznání voleb, seznamy lidí, kteří nemohou cestovat, ekonomické sankce. Pak rozdmýchání otřesů na devizových trzích a nakonec tanec na hrobech v souvislosti s atentátem v minském metru Jsme pro ně jako kost v krku, prohlásil Lukašenko směrem k blíže neurčeným kruhům na západě i doma, jež se podle něj snaží jeho zemi diktovat svá pravidla. Pravdou v každém případě je, že devalvace běloruského rublu, již předvídají jak západní, tak ruští ekonomičtí experti, je vskutku na dohled. svých valutových tržeb. Na neburzovním trhu, tedy v transakcích mezi bankami a výrobními či obchodními subjekty, by se mělo objevit zbývajících 70 procent peněz. Na takovém trhu tedy dnes centrální banka experimentuje ve snaze vzniklou situaci nějak normalizovat. Sama ovšem valuty na burze neprodává, protože státní valutové rezervy, jichž k 1. dubnu zbývalo 3,7 miliardy dolarů, vystačí na další intervence do domácí ekonomiky maximálně na měsíc. Výsledkem je, že v Bělorusku dnes platí nejméně tři kurzy oficiální, mezibankovní a černý. Kromě toho si vlastní valutový kurz stanovují i cestovní kanceláře a další subjekty spolupracující se zahraničními partnery, protože nechtějí při tomto vývoji národní měny utrpět zbytečné ztráty. Jak uvádějí sama běloruská média: Občané Minsku, kteří potřebují KAM AŽ PŮJDE RUBL Svými značně chaotickými kroky běloruské úřady v podstatě legalizovaly plíživou devalvaci rublu. Zmíněné třídenní uvolnění mimoburzovního valutového trhu na pomezí druhé a třetí dekády dubna bylo možná zatím jen testem, kam až by se běloruský rubl mohl zhroutit, kdyby se devalvace provedla naplno a oficiálně. Ředitel ruského bankovního domu Sberbank Rossiji a významný ruský finanční odborník German Gref přitom již 18. dubna prohlásil, že Bělorusko se devalvaci jednoduše nevyhne. Sberbank kontroluje velkou běloruskou banku BPS, která je podle ruského listu Kommersant třetím největším finančním domem v zemi co do výše aktiv. Výkonný ředitel Raiffeisen Bank Herbert Stepic, významný rakouský finančník a nositel titulu Evropský manažer roku 2007, jehož podnik ovládá další velkou běloruskou banku, k tomu dodává, že v Bělorusku se dá očekávat devalvace nejméně třicetiprocentní. RUN NA SMĚNÁRNY Valutová krize v zemi přitom trvá již několik měsíců. Hromadné skupování dolaru a eura, vyvolané očekáváním již zmíněné devalvace, dolarové rezervy značně vyčerpalo. Následoval tedy pokus o již zmíněné uvolnění kurzu, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Jak uvádí známý ruský informační portál Lenta.ru: To, co se dnes v běloruském finančním systému děje, vede k růstu cen dovozu, nepravidelným dodávkám zboží do obchodní sítě, k bujení černého trhu s valutami, velkým rozdílům v kurzech a k dlouhým frontám před směnárnami. V Bělorusku přitom funguje pravidlo, podle nějž musejí všichni vývozci prodat státu přes burzu nejméně 30 procent FRONTY V BANKÁCH. Směnárny v Minsku praskají ve švech. Obyvatelé Běloruska už vlastní měně nevěří, na dolary a eura si rádi počkají. nebo prostě chtějí zahraniční měnu, berou směnárny málem útokem. Ve frontách vznikají rvačky a jak se nyní obávají příslušné složky ministerstva vnitra, na trhu by se co nevidět mohly objevit i padělky. RUSKO NA KONI Minsk ovšem osudové rozhodnutí, které by bylo velkou ranou oficiální státní ideologii jakéhosi mírného rovného dostatku, zatím odkládá, jak může. Ač jistě nerad, musel už požádat Moskvu o úvěr ve výši tří miliard dolarů. Rusové, kteří Lukašenka žádají o reformy (samozřejmě podle svých představ), nejdříve odmítli a vyčkávají. Osud úvěru je v rukou rus- FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

63 report TĚŽKÉ DILEMA. Úvěr, nebo privatizace? Prezident Alexandr Lukašenko má jen tyto dvě možnosti. Problém je v tom, že se mu nechce ani do jedné z nich. kého ministra financí Alexeje Kudrina, jemuž Lukašenko v loňském roce vyčinil těmi nejhoršími slovy. Kudrin, který je velmi zkušeným ruským politikem a rozhodně byl vždy daleko větším pragmatikem než Lukašenko, může teď běloruskému prezidentovi vše vrátit i s úroky. Kupříkladu od Lukašenka pro svou zemi požadovat kontrolu nad běloruskou infrastrukturou, především nad tzv. palivoenergetickým komplexem včetně jeho přepravní sítě. Na ni si Moskva dělá zálusk už dávno a nejen v Bělorusku. Kdyby běloruská ústřední banka ruský úvěr dostala, mohla by konečně kurz domácího rublu opět stabilizovat, což by trhu pomohlo ze současného vzduchoprázdna. Kurz běloruského rublu by se ustálil na jasné hranici, exportéři by opět mohli začít vyvážet a podle již uvedených pravidel opět zásobovat běloruský finanční systém valutami. Stejného efektu by se zajisté dosáhlo i okamžitou realistickou devalvací. Místní analytici se však obávají, že by to mohlo zničit tu část běloruského průmyslu, která vyrábí z dovozových komponentů. Devalvace ovšem může nastat i v případě, že se Minsk ruského úvěru dočká. Důsledky tohoto kroku, který je zřejmě nevyhnutelný za všech okolností, je zatím těžké předvídat. Dva jsou nicméně nabíledni: ekonomice to s největší pravděpodobností významně pomůže, ale pro obyčejné Bělorusy to bude znamenat naočkování šokové terapie, která je připraví o část příjmů. PRIVATIZACE NEŽÁDOUCÍ Jak už bylo řečeno, Lukašenkův stát, který dnes kontroluje přes polovinu tamní ekonomiky, racionální východisko má privatizaci. Ta je ovšem v příkrém rozporu s ideologickými a propagandistickými floskulemi posledního evropského diktátora. Mimo to by prodej aktiv (a je lhostejné, zda Rusku, jež už dlouho číhá za rohem, nebo velkým nadnárodním společnostem) hrozil sociálními otřesy. Je téměř jisté, že zahraniční firmy by se pracovní procesy v běloruských polosocialistických podnicích okamžitě pokusily optimalizovat. Jaké důsledky by to přineslo, si asi umíme představit, protože to podobně jako jiné postsocialistické země máme za sebou. Lukašenko ovšem zatím nic prodávat nehodlá a podle svého dobrého zvyku hledá vnější nepřátele, kteří zemi do nejnovější krize uvrhli. Ba co víc, běloruský prezident si je jist, že se nynější problémy podaří překonat již do konce června: Jestli si někdo myslí, že jsme v této situaci ztratili hlavu a nevíme, co dál, je vedle. Už do konce pololetí nebudeme vědět, co se na našem finančním a spotřebním trhu dělo a ještě stále děje, prohlásil v již zmiňovaném poselství o stavu země, předneseném v parlamentu 21. dubna. Privatizace je bohužel v příkrém rozporu s ideologií a propagandou posledního evropského diktátora Tragikomické na současné situaci Běloruska je, že do značné míry jde o plody Lukašenkovy vlastní předvolební kam paně, jejímž výsledkem byl zcela ne opodstatněný růst průměrného platu na 500 dolarů, což byl skok o třetinu. Tato vymoženost se pak stala jednou ze spouští současných problémů běloruské ekonomiky. Přinejmenším Lukašenko se přesto prozatím vzdát nechce. LIBOR DVOŘÁK Český rozhlas 6 Euro května

64 S Ý R I E V zajetí absolutní moci Bašár Asad ve funkci zklamal. Tanky v ulicích a střílení do demonstrantů odsoudil celý svět Prezident Bašár al-asad se stal smutnou tváří syrské revolty. Poslal armádu a její tanky do ulic, kde střílely do lidí. Neosvědčil se a zklamal především jako politik. Vrchní velitel syrské armády, prezident Bašár al-asad, kdysi na politiku ani vojenskou kariéru vůbec nepomýšlel. V mládí zastával jedinou veřejnou funkci působil v čele syrské počítačové asociace. Jeho tehdejším snem bylo stát se dobrým očním lékařem. Nástupcem jeho otce Háfize Asada, který vládl Sýrii 30 let, se měl původně stát jeho starší bratr Basil. Bašár studoval oftalmologii a v roce 1992 odjel do Londýna, kde si chtěl udělat v oblíbeném oboru atestaci. O dva roky později byl však narychlo povolán zpět domů po tragické smrti svého bratra, který zahynul při autonehodě, absolvoval vojenskou akademii a připravoval se na převzetí žezla po svém otci. BEZ HODNOSTI BY TO NEŠLO Ačkoli je Sýrie dle ústavy z roku 1973 socialistickou lidovou demokracií, pro Háfize Asada bylo nepředstavitelné, že by po jeho smrti stanul v čele státu někdo jiný než jeho vlastní syn. Bašárovy minimální politické zkušenosti nebyly z jeho pohledu až takovou vadou. Totalitní syrský režim tuto transformaci moci v roce 2000 umožnil. Protekční dosazení do čela státu se však Bašárovi nyní vrací. Doplácí mimo jiné i na otcův neblahý odkaz, se kterým si neví rady prakticky od začátku. Jeho vláda čelí od poloviny března nepokojům, v jejichž průběhu zahynulo přes 500 lidí. Sebevědomí Asada staršího týkající se budoucnosti země vycházelo ze skutečnosti, že to byl on, kdo dokázal z necentralizované, nejednotné a značně heterogenní oblasti vytvořit silný a z geopolitického hlediska respektovaný stát. Ještě v první polovině 20. století nebyla Sýrie celistvým státním útvarem. Mezi skupinami obyvatel existovalo napětí, a to především z náboženských důvodů. Sýrie připomínala mozaiku s většinovou populací Sunnitů. Jednu z menšin představují i Alávité, z nichž pocházel také Háfiz Asad. Již jako mladý důstojník si uvědomoval, že hlavním nástrojem stability v Sýrii se může stát jedině armáda. Postupně si vytvořil v jejich řadách autoritu a posílil i ve straně Baas (Strana arabské socialistické obrody). Hafíz Asad se dostal k moci v listopadu 1970 díky puči, který byl posledním vy dařeným vojenským převratem v zemi ve 20. století. Ačkoli se Asad s nástupem do funkce prezidenta snažil před veřejností od armády naoko oprostit, absolutní kontrola nad ní se stala jedním ze základních pilířů přežití jeho režimu. Právě proto nastoupil mladý Bašár po návratu z Londýna na vojenskou akademii nacházející se severně od Damašku a postupně dosáhl hodnosti plukovníka. Hned druhý den po pohřbu otce v červnu 2000 byl povýšen na divizního generála a jmenován vrchním velitelem armády a ozbrojených sil. O týden později byl na regionálním sjezdu strany Baas zvolen jejím generálním tajemníkem a zároveň byl navržen na jediného kandidáta na prezidentský úřad. Parlament svižně odstranil i poslední technickou překážku a změnil ústavní zákon snižující věk prezidentského kandidáta ze čtyřiceti let na tehdy aktuálních Bašárových 34. Hlavou státu byl zvolen 97,2 procenta hlasů, jeho inaugurace se konala 17. června NESPLNIL OČEKÁVÁNÍ Po nástupu do funkce se od mladého Bašára očekával liberálnější přístup k moci. V průběhu zahraničních cest, které podnikl ještě za života otce, udělal na světové státníky velice dobrý dojem. Zdálo se, že jeho vzdělání, delší pobyt v Londýně a nakonec i neskrývaný obdiv k Margaret Thatcherové mohou být předpokladem k tomu, že se z něj stane prozápadně FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

65 global JASNÝ VZKAZ. Syřané demonstrují proti prezidentovi Asadovi nejen doma, ale i ve světě před ambasádami. orientovaný politik, jakým je například mladý jordánský král Abdalláh II. Pozitivní emoce budila hned od začátku také Bašárova půvabná a pokroková manželka Asma, syrská sunnitská muslimka, která se narodila a vyrůstala ve Velké Británii. Bašár sám v jednom z prvním rozhovorů potvrdil, že vnímá demokracii jako způsob lepšího života v Sýrii, nicméně dodal, že podobný krok se nesmí uspěchat. Jedenáct let jeho vlády však vyvolává rozpaky. Rozčarování přerostlo v polovině března v otevřenou frustraci, která vyhnala do ulic tisíce demonstrantů. Sýrie se přes veškeré sliby žádných radikálních reforem nedočkala a ani se nijak zvlášť nezmodernizovala. Prezident republiky má i nadále v podstatě absolutní moc. Kromě toho, že je vrchním velitelem armády, generálním tajemníkem strany Baas, tajemníkem jejího regionálního vedení a jmenuje předsedu vlády, ministry, viceprezidenty, určuje také všeobecnou politiku. Dále dohlíží na její aplikaci a vydává veškerá rozhodnutí ohledně národní bezpečnosti. Má právo vyhlásit referendum, navrhuje zákony předkládané parlamentu. Zemi navíc ubývají zásoby ropy, narůstají problémy způsobené vysokým přírůstkem populace (2,5 procenta ročně) a s tím spojenou nezaměstnaností. Zhoršuje se životní prostředí a i tzv. modernizace státní správy a fiskálního systému pokračuje velmi pomalu. Minireformy a ani pouze ohlašovaná opatření na potíraní korupce evidentně nestačí. Demonstranti žádají radikální změny včetně svobodných voleb a odvolání neschopných zkorumpovaných politiků a úředníků, z nichž mnozí mají vazby na prezidenta. K nejkontroverznějším patří jeho bratranec Rami Machlúf, který vydělává díky hlavnímu mobilnímu operátorovi v zemi, společnosti Syriatel, ale také například prodejem cigaret. ZA CHYBY SE PLATÍ Jednou z chyb, kterých se mladý Bašár hned v úvodu dopustil, bylo, že se po nástupu k moci obklopil přáteli, kteří neměli, podobně jako on, zkušenosti. Navíc neudržovali styky s armádními kruhy. Nové generaci vrcholových politiků tak mnohdy podkopávaly nohy tzv. staré struktury, které v tom uměly chodit. Ani v zahraniční politice si nevedl jako vizionář: například v roce 2003 se postavil proti invazi do Iráku, a to přes dlouholetou animozitu mezi Sýrií a někdejší iráckou vládou. Další nevýhodou mladého Bašára byl samotný neblahý odkaz jeho otce. Většinu metod fungování režimu mladý Bašár Již za vlády Háfize Asada se vše zásadní rozhodovalo v prezidentském paláci zdědil a nedokázal se proti nim postavit, natož aby je řešil. Již za vlády Háfize Asada se vše zásadní rozhodovalo v prezidentském paláci. V průběhu jeho režimu došlo k posílení bezpečnostních opatření, zpravodajské služby dostaly do rukou nebývalou moc. Odpůrci režimu byli zatýkáni, mučeni a popravováni. Podle hnutí na ochranu lidských práv pokračují tyto praktiky v Sýrii i dnes. Klíčové vládní, armádní a policejní posty i nadále ovládají Alávité, kteří tvoří přibližně dvanáct procent z celkových 22 milionů obyvatel. OBĚTÍ PŘIBÝVÁ Hrozbu pro prezidentskou diktaturu představuje rovněž fundamentalistické Muslimské bratrstvo, s nímž má Damašek neblahé zkušenosti. Zástupci tohoto hnutí se v roce 1980 pokusili o atentát na prezidenta Háfize Asada a vrcholem vzájemné konfrontace se stalo potlačení jejich povstání v Hamá v roce Vládní síly měly původně v plánu zničit pouze místa, kde se povstalci ukrývali. Nicméně kvůli jejich odporu nasadily později i bojové helikoptéry a dělostřelectvo. Při náletech a ostřelování tehdy zahynuly tisíce lidí. Nynější oběti zásahů proti demonstrantům se sice zatím počítají na stovky, nicméně kritika Bašára i jeho režimu sílí nejen doma ale i v zahraničí. Rada bezpečnosti OSN se však minulý týden nedokázala dohodnout na odsouzení Sýrie za represe páchané na vlastních občanech. Prezident Sýrie zřejmě stále doufá, že situaci na rozdíl od bývalých nejvyšších státníků v Egyptě a Tunisu ustojí. Z masivního prezidentského křesla, které mu zanechal jeho otec, se však stala poněkud vratká židle. Bašár pod tlakem protestů v polovině dubna nejdříve obměnil vládu a o pár dnů později dokonce podepsal dekrety k liberalizaci země. Nakonec zrušil i výjimečný stav, který platil v zemi celých 48 let. Nově schválil i dekret zakotvující právo na pokojné demonstrace. Policie však i poté ve střelbě do demonstrantů pokračovala. Prý v zájmu návratu bezpečnosti a stability v zemi. Neotřesitelná pozice rodu Asadů, kdy měl jeden muž v Sýrii vše pod kontrolou, je přesto už nejspíš nenávratnou minulostí. DÁŠA HYKLOVÁ (dasa.hyklova@euro.cz) INZERCE

66 mediální revue FINANCIAL TIMES Barbie zbyly oči pro pláč Společnost Mattel, výrobce panenek Barbie, zaplatí svému konkurentovi, firmě MGA Entertainment, odškodné ve výši 88,4 milionu dolarů (1,5 miliardy korun). Federální soud tak rozhodl ve sporu o původ panenky Bratz, který se táhne už od roku Historie však sahá ještě dál. Společnost Mattel začala protestovat okamžitě poté, co se panenka Bratz objevila na trhu. Firma Mattel už před deseti lety, v roce 2001, tvrdila, že jde o její vlastnictví, o nápad, který si z firmy odnesl její bývalý zaměstnanec. A právě na základě tohoto nápadu pak vznikl v jeho novém působišti, firmě MGA Entertainment, obchodně úspěšný koncept panenky Bratz. Společnost Mattel, největší výrobce hraček na světě, v první instanci dokázala přesvědčit soud. Podle rozhodnutí poroty z roku 2008 jí měl její konkurent MGA Entertainment zaplatit 100 milionů dolarů a okamžitě skončit s výrobou řady Bratz. Mnohem menší společnost MGA, která nyní celou kauzu prezentuje jako válku Davida proti Goliášovi, se proti tomuto verdiktu úspěšně odvolala. V pokračování sporu navíc obvinila Mattel z průmyslové špionáže. A její panenky Bratz se po nucené roční odstávce znovu vrátily na trh. Společnost Mattel přišel prohraný spor od roku 2004 na 400 milionů dolarů. GAZETA.RU Gazprom čeká rekordy Ruský plynárenský gigant Gazprom tento rok předpovídá rekordní tržby. Pokud bude ropa i nadále drahá, vyšplhá se prý cena za tisíc krychlových metrů plynu ke konci roku na rekordních 500 dolarů. Tedy o 150 dolarů více, než je aktuální hodnota. Na duben máme nasmlouvány větší dodávky než v zimních měsících. A myslím, že to není jediný rekord, kterého na evropských trzích letos dosáhneme, tvrdí šéf Gazpromu Alexej Miller. Také ministr financí Alexej Kudrin plánuje, že díky rekordním tržbám Gazpromu potečou peníze do vyprázdněného rezervního fondu. Ekonomové ale upozorňují na skutečnost, že vyšší cena za ruský plyn může vést k nižším objednávkám. Klienti mohou dát přednost jednorázovým dodávkám před dlouhodobými kontrakty. Navíc je tu konkurence ze severní Afriky nebo Blízkého východu, varuje analytik Alor Investu Dmitrij Ljutjagin. Vyšší prodejní ceny plynu mohou být jen iluzí, protože podle predikcí půjde dolů i ropa. Zatímco Miller ve svých odhadech vychází pro letošek z průměru 113 dolarů za barel, Alor Invest předpovídá, že ropa klesne na 105 dolarů. DER STANDARD Nová švédská elita Legendární král Gustav Vasa nebo botanik Carl von Linné už netáhnou. Švédská Říšská banka se proto rozhodla, že postupně vymění portréty nejslavnějších Švédů na papírových bankovkách, které bude vydávat zřejmě od roku Mezi nejnovější šestici elitních mužů a žen, kteří budou reprezentovat severskou zemi, patří spisovatelka a stvořitelka Pippi Dlouhé punčochy Astrid Lindgrenová (dvacetikoruna), filmový režisér Ingmar Bergman (nově emitovaná dvousetkoruna) nebo herečka Greta Garbo (stokoruna). Vůbec nejvyšší pozici zastane na švédské tisícikoruně politik a někdejší generální tajemník OSN Dag Hammarskjöld. Elitní sestavu doplní ještě operní pěvkyně Birgit Nilssonová a skladatel lidových písní Evert Taube. Vyvážené genderové zastoupení není jen náhodné. Od začátku jsme se snažili o to, abychom na bankovkách měli stejný počet mužů i žen, vysvětlil Johan Gernandt, předseda bankovní komise, která o nových platidlech rozhodovala. THE GUARDIAN Protiobézní nakupování Novou strategii v bitvě s obezitou vyzkouší program v britském Manchesteru. Když se doktorům nedaří pacienty s nadváhou přesvědčit ke změně stravování při pohovorech v ordinacích, zaměří se nová iniciativa přímo na supermarkety. Až třicet rodin s nejméně jedním obézním dítětem ve věku sedmi až třinácti let se bude moci zúčastnit desetitýdenního kurzu zdravého nakupování. Za poradenství a účast na workshopech zaplatí 400 liber. Rodinám, které si školu zdravého životního stylu nebudou moci dovolit, pomůže s placením účet, který založila radnice města spolu s místní pobočkou National Health Service. Program se zaměří na změnu jídelníčku od sladkých a tučných jídel k ovoci a zelenině a také na celkové složení stravy. Rodiče se například naučí, jak dětem pomocí her přiblížit výhody a význam zdravých potravin. Žijeme tak hektické životy, že zdravé stravování v žebříčku priorit často upadá. Děti ale hry milují, podobně jako se rodiče zajímají o informace o zdravém životním stylu a o výměnu zkušeností. Děti kromě úbytku váhy navíc opustí program s vyšším sebevědomím i s větším množstvím energie, říká koordinátor projektu Daniel Brown. FOTO: archiv května 2011 Euro 18

67 mediální revue FOTO: archiv HOSPODÁRSKE NOVINY Tabule hanby před obchody Ministr zemědělství Slovenské republiky Zsolt Simon se domnívá, že o prodeji jogurtů a sýrů po záruce, zkaženém masu či shnilé zelenině a ovoci nestačí informovat veřejnost prostřednictvím médií. Výsledky kontrol inspektorů by rád okamžitě zveřejňoval na tabulích hanby umístěných přímo před prodejnami, kde by zůstaly nejméně sedm dnů. Nedostatky byly při nedávných kontrolách zjištěny téměř u třetiny prodávaných potravin. Podle ministra je takto vysoký podíl závad alarmující. Připravujeme změnu zákona o potravinách. Obchodníci tak budou muset při vstupu do prodejen informovat zákazníky o výsledcích kontrol, uvedl Simon. Od zákona, který by měl vstoupit v platnost v lednu příštího roku, si slibuje především zlepšení kvality prodávaných potravin. Myšlenka s umísťováním tabulí se líbí organizacím na ochranu spotřebitelů, prodejci jsou však proti. Proč nejsou cedule také na chodnících, které jejich správci v zimě neodhrnuli? Anebo před úřadem, který zbytečně šikanuje občany? ptá se prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Pavol Konštiak. Podle něj by se Slovensko díky podobným tabulím hanby stalo Kocourkovem, protože nic podobného nikdo v Evropě nemá. Nicméně podle ministra Simona mají zákazníci právo dozvědět se o prohřešcích, a to i dříve, než viník dostane pokutu. Právník Viliam Karas však vidí v podobném postupu riziko. Po zveřejnění jména na tabulích by podle něj už bylo udělení pokuty problematické. Za jeden skutek totiž nemůže být podle evropských předpisů nikdo potrestán dvakrát. Až 200 miliard dolarů (cca 3,3 bilionu korun) hodlá nalít čínská vláda ze svých rezerv do suverénního fondu China Investment Corp. Ten může investovat i do rizikovějších zahraničních aktiv. FINANCIAL TIMES WALL STREET JOURNAL Mluvte s námi přímo Devadesát procent lidí, kteří se obracejí na firmy s dotazy, dává přednost přímé komunikaci. Své problémy chtějí řešit prostřednictvím hovoru s někým v call centru nebo přímo s živým člověkem. Podle průzkumu společnosti American Express to neznamená, že by se zákazníci neuměli vypořádat s novými technologiemi nebo si neuměli najít potřebnou informaci na webové stránce společnosti. Přímý hovor však považují za pohodlnější, než když jim odpoví automat nebo jsou odkázáni na ový kontakt. American Express provedla průzkum letos v únoru, odpovědi týkající se komunikace s klienty získala od 1018 lidí. Co je však pro firmy důležitější, zákazníci si podle servisu v call centrech často udělají příznivý nebo nepříznivý obrázek a podle toho se také rozhodují pro jejich služby. Za ty dobré, včetně komunikace, jsou navíc ochotni si připlatit. Zatímco ještě vloni byla úroveň komunikace s firmou podstatná pro 58 procent respondentů, v letošním průzkumu už to bylo 70 procent. Zákazníkům vadí, když je servis špatný, nebo dokonce vůbec žádný, říká Jim Bush, viceprezident American Express. Krácení rozpočtu právě u těchto položek, k němuž mnohé firmy přistoupily v době krize, tak může mít časem pro dané společnosti nepříznivé důsledky. THE AUSTRALIAN Společná žaloba na síť Kvůli problémům s výkonem sítě se má australská odnož operátora Vodafone na co těšit. Už 22 tisíc uživatelů se přihlásilo k žalobě připravované advokátní kanceláří Piper Alderman. Na záměru posvítit si na operátora, který není schopný zajistit potřebný výkon, a navíc neplní sliby, se pracuje už od ledna. Tehdy se však k iniciativě hlásilo jen 9000 zákazníků. Od té doby se jejich řady významně rozrostly a podle partnera kanceláře Sashy Ivanstoffa zahrnují jak běžné uživatele, tak malé i velké firmy. Návrh obžaloby se opírá o prokazatelně klamavé a podvodné jednání. Firma prohlašovala, že v určitých oblastech bude její síť fungovat ve 3G, a přenášet tak hlas i data. Jenže zákazníci měli obrovské potíže s výpadky i chybějícím signálem. Díváme se však i na doplňkové služby, jako jsou voic , data a , uvedl Ivanstoff. Vodafone, který se předloni spojil s Hutchison Telecom Australia v telekomunikační firmu Vodafone Hutchison Australia (VHA), vydal oficiální omluvu už během loňského prosince. Nesplněné sliby spolu s agresivní cenovou politikou přesto vedly k potížím v náboru nových uživatelů těch je oproti předchozím měsícům sotva třetina. K většímu počtu nepomohla ani nabídka neomezeného volání a textových zpráv za 45 dolarů měsíčně. Teď se operátor snaží zachránit zbytky dobrého jména tím, že nespokojeným klientům umožnil předčasné ukončení smlouvy bez penalizace. AP Namátková a demonstrativní Japonské automobilky zahájily namátkové kontroly radiace vozidel určených na export. Smyslem tohoto opatření je uklidnit zahraniční zákazníky, u nichž by mohly vzniknout z podobného rizika obavy. Výrobci provádějí měření interiéru aut a pneumatik, a to před jejich vyexpedováním, uvedl Hirokazu Furukawa, mluvčí japonské automobilové asociace. Jak dodal, doposud nebyla ani na jednom vozidle zjištěna žádná radioaktivita. Japonsko se obává o osud svého exportu informace o úniku radiace z jaderné elektrárny Fukušima, nacházející se na severovýchodě země, oblétly od katastrofy z 11. března celý svět. Automobily se kontrolují před naloděním, a to v osmi japonských přístavech. Důkladné prověrce se podrobují náhodně vybrané vozy v průměru je jich deset ze zhruba pěti tisíc. Automobilky chtějí v této praxi pokračovat až do uklidnění situace. Toyota Motor Corp. uvedla, že nechala prověřit 30 aut před jejich vývozem do Spojených států. Firma tam vloni vyvezla 46 procent své japonské produkce. Honda Motor Co. vyváží do zahraničí přibližně 30 procent toho, co vyrobí v Japonsku. Společnost Nissan Motor Co. dokonce více než polovinu. Euro května

68 hyde park M A K R O E K O N O M I K A Od montovny k vývozu hi-tech Firmy se přeorientují na produkci s vyšší přidanou hodnotou, až to pro ně bude výhodné MIROSLAV KOLLÁR poradce výkonného ředitele za ČR, Mezinárodní měnový fond Není nic špatného na tom, že jsme dnes montovnou. Každá země má v daném okamžiku komparativní výhodu v něčem jiném Výkonná rada Mezinárodního měnového fondu (MMF) projednala začátkem dubna zprávu z pravidelné mise fondu v České republice, která se naposledy uskutečnila letos v únoru. Mise MMF se vcelku pochvalně vyjádřila k úsporným opatřením vlády premiéra Petra Nečase a povzbudila ji k dalším krokům v probíhajících reformách penzijního systému, zdravotnictví či daňového systému. Tato pochvalná slova však byla provázena i řadou doporučení. Ministerstvo průmyslu a obchodu i Národní ekonomická rada vlády (NERV) v současnosti tvrdě pracují na nové koncepci zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky ve střednědobém horizontu. V tomto kontextu doporučila mise fondu klást důraz na zvýšení flexibility trhu práce, zefektivnění vysokého školství, užší provázanost vědy a výzkumu s potřebami podnikatelského sektoru, zlepšení podnikatelského prostředí a infrastruktury, zefektivnění fungování nebankovního finančního sektoru a veřejné správy a soudů. Podpora inovací a modernizace výroby by dle MMF měla napomoci přesunout strukturu výroby k produkci s vyšší přidanou hodnotou. NECHRÁNĚNÁ DÍLNA Čím se Mezinárodní měnový fond na svých misích zabývá tradičně nejméně, je otázka, jak má hospodářství určité země růst. Jaký by tedy měl být zdravý a udržitelný růstový model české ekonomiky do budoucna? Dnes čelíme následující situaci: Vysoké tempo růstu přímých zahraničních investic z transformační éry české ekonomiky se už asi opakovat nebude. Růst mzdových nákladů v České republice během posledních deseti let naštěstí nebyl ve srovnání s produktivitou práce vysoký, produktivita práce rostla rychleji než mzdy. Pracovní síla je vzdělaná. Ekonomický výstup je koncentrován do několika málo exportně orientovaných průmyslových odvětví, zejména automobilového průmyslu, ve kterém naše země působí jako montovna, avšak s nemalým zastoupením domácích subdodavatelů. Česká ekonomika je velmi otevřená, hospodářský růst těží z volného přístupu na trhy Evropské unie. Chybou v našem dalším uvažování o růstovém modelu České republiky by bylo postavit se do role centrálního plánovače, který ví, jaká je optimální struktura tuzemské ekonomiky, a jenž se bude snažit nasměrovat ekonomiku do této struktury hospodářsko-politickými nástroji. Právě naopak, cílem uvědomělé hospodářské politiky s omezeným poznáním by mělo být vytvoření takového podnikatelského prostředí s fungujícími klíčovými institucemi, které umožní najít komparativní výhodu malé otevřené ekonomiky ve světovém obchodu. Není nic špatného na tom, že jsme dnes montovnou. Samozřejmě že jí nebudeme napořád, ale každá země má v daném okamžiku komparativní výhodu v něčem jiném, jinak by mezinárodní dělba práce nemohla fungovat. Pokud jsme dnes souhrou tržních a netržních faktorů montovnou, za dvacet let můžeme být něčím úplně jiným, ale nikdo z nás teď nemůže vědět čím. NA VELIKOSTI NEZÁLEŽÍ Můžeme nicméně identifikovat strategické principy, na kterých může být hospodářská politika postavena. Mnoho z nich už bylo zmíněno vícekrát, mnohdy pouze v obecné rovině. Samozřejmě se všichni shodneme, že je potřeba, aby se průmysl přesunul do segmentu vyšší přidané hodnoty. A soukromé podnikatelské subjekty tak učiní, jakmile to pro ně bude ekonomicky výhodné. K přesunu k výrobě s vyšší přidanou hodnotou však může pomoci vzdělaná a kvalifikovaná pracovní síla či větší provázanost vědy a výzkumu na podnikatelskou aktivitu. Bohužel poslední dobou slyšíme ze všech stran, že kvalita českého školství se zhoršuje, a proto nemůžeme usnout na vavřínech a další rozvoj školství po stránce obsahové i po stránce financování musí být prioritou. Spolu s tím musí jít zlepšení podnikatelského prostředí a destigmatizace osoby podnikatele v naší společnosti. Zde by měly mít prioritu nepřímé nástroje podpory podnikání, jako zpřehlednění a zjednodušení daňového a odvodového systému, snížení administrativní zátěže pro podnikatele a snížení byrokracie související s podnikáním. Inovace se mnohdy rodí v malém, nejen švýcarské hospodářství je toho živým důkazem. Tudíž rozvoj malého a středního podnikání by měl být prioritou k zajištění vetší diverzifikace české ekonomiky a k přesunu k produkci s vyšší přidanou hodnotou. K tomu se musí přidat úsilí směřující k větší flexibilitě pracovního trhu a další budování infrastruktury (včetně komunikační infrastruktury). MÁME PŘEDPOKLADY Ve prospěch české ekonomiky hraje i několik měkčích faktorů. Například hlavní město je atraktivní turistickou destinací. V šetření Eurostatu se FOTO: archiv května 2011 Euro 18

69 ILUSTRACE: Vojtěch Velický Praha a okolí nedávno umístily mezi ostatními evropskými regiony na šesté pozici podle HDP na hlavu v přepočtu na kupní sílu. Česká republika také skončila jako sedmá v žebříčku společnosti CB Richard Ellis v hodnocení atraktivnosti země pro mezinárodní maloobchodní řetězce. Z toho těží cestovní ruch a je faktem, že čím dál více globálních firem se při hledání svého středoevropského sídla rozhodne pro Prahu. Kvalita práce může pak ovlivnit, jaký typ nadnárodních firem k nám bude směřovat. Je dobře, že u nás zaznamenáváme stále více firem z oblasti informačních technologií a služeb. Zahraničí tudíž považuje Prahu, potažmo Česko, za důležité centrum ve střední a východní Evropě. Nemůžeme opomenout ani fakt, že přes devadesát procent našeho bankovního sektoru je vlastněno zahraničními bankami. Český bankovní sektor je jedním z nejvíce ziskových v celé střední Evropě, a přitom je silně kapitalizovaný a velmi likvidní. Další rozvoj burzy cenných papírů a trhu s podnikovými dluhopisy mimo jiné i zlepšením podmínek uvádění akcií a dluhopisů na trh může přispět k atraktivnosti ČR společně s Polskem jakožto finančních center střední a východní Evropy. Zásadním přínosem pro blahobyt České republiky, pro skutečné završení konvergenčního procesu a zaujetí role vyspělejší evropské ekonomiky bude okamžik, kdy se tato země stane vývozcem kapitálu a technologií do zahraničí. Česká populace pak už nebude bohatnout například z montáží aut, ale z toho, že se její úspory nebo technologie podílejí na montážích aut někde jinde. Euro května

70 R E F O R M A Z D R A V O T N I C T V Í Jak zlepšit systém Stát by měl zvýšit kompetence a odpovědnost zdravotních pojišťoven Jakákoli reforma zdravotnictví v České republice musí být založena na změně fungování zdravotních pojišťoven. Současná legislativa je totiž staví do role pouhých plateben bez potřebné regulační funkce. Zároveň jim nedává mnoho možností vzájemně si konkurovat ve prospěch pacientů. Regulace a reforma ale v žádném případě nemají znamenat, že chceme pojišťovnám svázat ruce. Právě naopak. REZERVY SE KRÁTÍ Nutnost změn ve fungování pojišťoven souvisí i s hledáním úspor uvnitř zdravotnického systému. Na jedné straně čelíme tlaku na zvýšení platů zdravotnického personálu, růstu nákladů zdravotní péče, sjednocování DPH či obecnému nárůstu cenové hladiny vstupů. Na druhé straně se vláda snaží snižovat deficit veřejných rozpočtů a zřejmě pro ni nebude přijatelné valorizovat příspěvek na státní pojištěnce či jiným způsobem dodávat další prostředky do systému. Zkrátka není vhodné lít do děravého vědra další vodu, nejprve se musí ucpat díry. S tím souvisí i to, že bez odstranění šedé ekonomiky i zřetelných neefektivit ve zdravotnictví není legitimní zvyšovat spoluúčast pacientů. Občané se logicky ptají, proč mají dále dotovat systém, v němž se dle Transparency International ztratí 27 miliard korun ročně, tedy více než dvanáct procent objemu veřejných finančních prostředků ve zdravotnictví. Právě při tomto ucpávání děr musejí pojišťovny hrát mnohem aktivnější úlohu než dosud, neboť ony jsou jediné, které mají kompletní data o systému, o jeho jednotlivých aktérech i o jejich způsobu práce. Dalším důvodem pro posílení pojišťoven je obecná ekonomická situace a její výhled. Nemůžeme spoléhat na rychlé obnovení hospodářského růstu, razantnější snižování nezaměstnanosti, a tedy i zvýšení inkasa zdravotního pojištění. Systém bude navíc v letošním roce opět hospodařit s deficitem, protože se nám stále nedaří dostat velkoryse nastavené výdaje pod kontrolu. Pojištění zatím není v problémech jen díky prozíravě vytvořeným rezervám z doby hojnosti. Ty jsou ale omezené. Jak upozorňují managementy pojišťoven i ministerstvo zdravotnictví, rezervy na počátku tohoto roku nedosahovaly ani na pokrytí jednoměsíčního objemu výdajů a stále se krátí. To nelze tolerovat příliš dlouhou dobu, pokud nechceme brzy zírat na prázdnou kasu. Řešením ILUSTRACE: Vojtěch Velický května 2011 Euro 18

71 hyde park střeva bude ohodnocena stejně jak ve velké fakultní, tak i v malé okresní nemocnici. VÍCE POJIŠŤOVEN NEVADÍ Ačkoli zaznívá kritika, že čím více existuje zdravotních pojišťoven, tím vyšší jsou celkové administrativní náklady, zkušenosti ze zahraničí to nepotvrzují. Někteří politici chtějí systém pouze s jednou pojišťovnou (maďarský model) nebo bez zdravotních pojišťoven (model britské NHS), a uměle vytvořený státní monopol zdůvodňují snahou snížit údajné vysoké provozní náklady. Pokud však porovnáme Českou republiku s ostatními vyspělými státy, zjistíme, že tuzemské zdravotní pojišťovny dosahují u podílu provozních výdajů podprůměrných hodnot. V roce 2008 se jednalo o 60 dolarů na hlavu při zohlednění rozdílných kupních sil jednotlivých měn, přičemž průměr ve státech OECD se blížil úrovni 90 dolarů. V Německu tento ukazatel činil 145 dolarů, ve Francii 156, a v USA dokonce 217 dolarů. Podobně bychom dopadli při srovnání administrativních nákladů jako podílu na HDP. Naší cestou je tak pouze mírné snížení počtu pojišťoven: poté, co VZP převzala pojišťovnu Média, nás dle programového prohlášení vlády čeká už jen fúze Vojenské zdravotní pojišťovny s pojišťovnou ministerstva vnitra. JAN RŮŽIČKA ředitel kabinetu ministra zdravotnictví FOTO: archiv jsou pouze reformní kroky směrem k tomu, aby byl systém dlouhodobě finančně udržitelný a zároveň nepoklesla kvalita a dostupnost zdravotní péče. Opět zde existuje obrovský prostor pro aktivní roli zdravotních pojišťoven. BEZ DOZORČÍCH RAD Co konkrétně chceme změnit? Záměrem vedení ministerstva zdravotnictví je zrušení zákona o VZP ČR a zákona o oborových zdravotních pojišťovnách. Pracovat budeme pouze s jednou legislativní normou. Chceme sjednotit právní formu pojišťoven, které by měly mít deklarovaný neziskový charakter. Zároveň plánujeme posílit roli managementu a správní rady, jejíž členové by za činnost nesli trestněprávní odpovědnost a ručili vlastním majetkem. Tento krok by umožnil zrušit dozorčí rady, na které v novém systému již nezbude místo. Počet členů správních rad by se zároveň mohl snížit. Vhodné by bylo především snížení počtu členů správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, kterých je v současné době třicet. Pojišťovny budou mít povinnost zajistit dostupnost zdravotní péče, jak z hlediska místního, tak i časového. Jejich úkolem bude tvorba a kultivace zdravotní sítě. Nemohlo by se potom například stát, že v systému zůstávají tisíce přebytečných lůžek akutní péče, která zvyšují náklady, a přitom se nedostává lůžek péče dlouhodobé. Výkon péče budou pojišťovny kontrolovat a v případě nedodržení její kvality či kvantity uplatní sankce. Zruší se také platba lůžkovým zařízením pomocí paušálů a bude zaveden systém plného DRG (diagnosis related group). Tento mechanismus financování je mimo jiné spravedlivější ve smyslu za stejný výkon stejná úhrada. Například operace slepého VIDINA ÚSPOR Výše uvedené ale neznamená, že neexistuje další prostor pro snižování administrativních nákladů. Věříme, že příležitostí bude i vznik Jednoho inkasního místa (JIM), na kterém pracují ministerstva financí, sociálních věcí a zdravotnictví. Na JIM přejde odvodová agenda ze zdravotních a úrazových pojišťoven, České správy sociálního zabezpečení a celní správy. Poplatník si tak bude moci na jednom místě vyřídit daně, cla, sociální, úrazové i zdravotní pojištění. Výrazně se sníží počet formulářů, počet plateb i podání a sjednotí se kontrola. Kromě úspor na straně státu, respektive pojišťoven, se ulehčí i daňovým poplatníkům pojištěncům. Podle nedávné studie Vysoké školy ekonomické se administrativní náklady vyvolané odvodovým systémem pohybují na úrovni čtyřiceti miliard korun! Pokud by se pomocí JIM podařilo tyto náklady snížit alespoň o čtvrtinu, jednalo by se o nezanedbatelnou úsporu. Na Jednotné inkasní místo přejde výběr pojistného i vymáhání pohledávek, což pojišťovnám uvolní ruce na kultivaci sítě. Z povinných odvodů na zdravotní pojištění, které bude vybírat JIM, se bude hradit základní péče standard. Zároveň ministerstvo zdravotnictví počítá s tím, že vznikne reálná možnost nadstandardu, na kterou se pacienti budou moci komerčně připojistit. Toto komerční připojištění už přes JIM procházet nebude, protože se nejedná o povinné odvody pro stát. Podnětů k diskusi je samozřejmě celá řada. Ministerstvo zdravotnictví chce o svých plánech diskutovat za účasti NERV a odborné veřejnosti již od konce dubna tak, aby je na konci druhého čtvrtletí předložilo ke schválení vládě. Doufejme, že bude existovat politická vůle tyto klíčové body programového prohlášení naplnit. Bez jejich prosazení nebude reforma zdravotnictví úplná a nemůže proběhnout úspěšně. Zdravotní pojištění zatím není v problémech jen díky prozíravě vytvořeným rezervám z doby hojnosti. Ty jsou ale omezené. Euro května

72 hyde park K O R P O R Á T N Í F I N A N C O V Á N Í Pro peníze do Varšavy Burza nabízí mnohým fi rmám snazší cestu k fi nancím než klasický úvěr Pokud majitelé firem řeší financování provozu nebo dalšího rozvoje společností, zamíří většinou do banky pro tradiční úvěr. Bývá to nejčastější první volba, ne vždy však úspěšná a rozhodně ne jediná. Přitom k výběru se nabízejí i jiné, alternativní zdroje financování. Ne všechny firmy jsou pro banky vhodným kandidátem. Některé mohou být příliš malé v poměru k investicím, které chtějí učinit, jiné zase nemají dostatečně dlouhou historii nebo podnikají v oboru, který zažívá útlum. Podniky MAREK TICHÝ ředitel oddělení Corporate Finance, Raiffeisenbank si pak stěžují, že banka brzdí jejich podnikání. Dobře zavedené firmy i začínající podnikatelé s perspektivním nápadem mohou vyzkoušet jiné cesty. Jednou z nich je vstup na vedlejší burzu. Ve srovnání s tradičním bankovním financováním, které je pouze na úrovni dluhu, přináší vstup na vedlejší burzovní trh možnost navýšení vlastního kapitálu a více příležitostí rozvoje společnosti do budoucna. Většina podnikatelů namítne, že pro vstup na burzu jsou příliš malí. Částečně mají pravdu. Nicméně kromě hlavních burzovních trhů existují i trhy vedlejší. V Evropě je reprezentuje londýnský AIM (Alternative Investment Market) a varšavský New Connect (NC). Druhý jmenovaný je pro české firmy vhodnější, a to nejenom z pohledu nižších poplatků, ale také z důvodu regionální blízkosti. TLAK NA EFEKTIVITU Na burzu New Connect se soustředí soukromí investoři, kteří akceptují vyšší riziko. Uspějí zde podnikatelé, kteří mají jasný a perspektivní plán. Průměrná velikost emise dosahuje milion eur, některé firmy však po investorech chtějí i méně. Od roku 2007, kdy New Connect funguje, na něj vstoupilo 197 společností, z České republiky to byly BGS Energy nebo Photon Energy. Vstup na New Connect může firmám přinést i další plusy. Autorizovaný poradce společnosti pomůže v přípravné fázi, s podnikatelským záměrem a s úpravou procesů za účelem snížení nákladů a s profesionalizací řízení. Zvýší se důvěryhodnost a transparentnost společnosti vůči obchodním partnerům a trhu, protože vstup na burzu s sebou přináší regulatorní dohled ze strany burzy a autorizovaného poradce. Investoři musejí počítat s nižší obchodovatelností akcií na burze a s faktem, že akcie budou kotovány v polských złotých. Při vstupu na New Connect je rovněž třeba mít na paměti, že sice jde o trh regulovaný polskou burzou, ale především se jedná o trh alternativní. Nicméně i zde je společnost povinna provádět pravidelnou oznamovací povinnost a dodržovat pravidla burzy. To ovšem neznamená, že jsou ve stejné náročnosti a rozsahu, jako je tomu na trhu hlavním. SOUKROMĚ, NEBO VEŘEJNĚ Jednodušší cestou k uvedení akcií na trh je soukromá nabídka. Celý proces je levnější a rychlejší než IPO na hlavním trhu. Firma nesmí být v likvidaci či v insolvenci a musí uzavřít smlouvu s autorizovaným poradcem, který podnikatele provede celým procesem. Před samotným úpisem čeká společnost příprava na vstup na burzu. Pokud tomu tak ještě není, musí projít přeměnou na akciovou společnost s neomezenou převoditelností akcií. Po případných úpravách procesů poradce navrhne, kolik akcií prodat a za jakou cenu, zda je nabízet veřejně, nebo uzavřenému okruhu investorů. Poté se připravují důležité listiny, například informační dokument, který slouží jako podklad pro potenciální zájemce. Při soukromé nabídce akcií může být emise umístěna nejvýše mezi 99 investorů, proces trvá tři až čtyři měsíce. Veřejná nabídka je složitější, nákladnější a trvá přibližně osm měsíců, emitenta čeká podobná procedura jako při IPO na hlavním trhu. Emisní dokumentaci musí schválit Komise pro finanční dohled. Úpis akcií završí zhruba roční fáze dohledu autorizovaného poradce nad společností včetně školení a konzultací. FOTO: archiv / ILUSTRACE: Vojtěch Velický května 2011 Euro 18

73 právo E X E K U Č N Í P R Á V O Dvoukolejnost, která má skončit FOTO: archiv / ILUSTRACE: Josef Blaho Ministerstvo spravedlnosti v současné době připravuje novelu exekučního řádu a několika dalších předpisů, které s exekučním řádem souvisejí. Tyto změny mají podstatně změnit průběh exekučního řízení. Uvedená novela je prozatím ve stadiu projednávání na ministerstvu spravedlnosti a v případě schválení vládou bude předložena jako návrh zákona Poslanecké sněmovně. Ač může novela v legislativním procesu doznat ještě značných změn, je vhodné na připravovanou úpravu poukázat už nyní. Největší změnou má být přesunutí většiny kompetencí z okresních soudů na exekutory. Exekutoři tak již nebudou žádat soudy o pověření k provedení exekuce a soudy nebudou vydávat usnesení o nařízení exekuce. Rovněž nebude možné podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, a žádat tak soud, aby výkon rozhodnutí provedl místo exekutora. Pravomoc soudů k nařizování a výkonu exekucí bude zachována pouze v některých zvláštních případech, jako je výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, ve věcech výživného na děti, ve věci vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným či například ve věcech pohledávek ze soudních poplatků. NAŘIZOVÁNÍ EXEKUCE Zcela zásadní změnu přináší novela v otázce rozhodování o nařízení exekuce. Zatímco v současnosti je nutné podat návrh na nařízení exekuce vybranému exekutorovi, který návrh následně posílá soudu, jenž poté vydává usnesení o nařízení exekuce, připravovaná právní úprava počítá se zcela odlišným postupem. Návrh na provedení (nikoliv nařízení ) exekuce bude stále podáván exekutorovi, který má exekuci provést. Exekutor následně provede zápis exekuce do nově zřízeného Rejstříku zahájených exekucí, což bude první úkon ve věci, bez něhož nebude možné provádět jakékoli další činnosti v rámci exekučního řízení. Důvodem zápisu do rejstříku je především zamezení možnosti podat více návrhů na základě jednoho exekučního titulu několika exekutorům a zabránit tak litispendenci (souběžným řízením mezi týmiž účastníky o témže nároku), jakož i ochrana dlužníka, kterému by více zahájených exekucí na základě téhož titulu mohlo způsobit nemalé problémy. Po zápisu do rejstříku vyrozumí exekutor povinného (dlužníka) a oprávněného (věřitele) o zahájení exekučního řízení. Vyrozumění nebude mít povahu rozhodnutí, ale pouze oznámení o skutečnosti, že proti určité osobě začalo probíhat exekuční řízení. Proti vyrozumění nebude, na rozdíl od dosavadního usnesení o nařízení exekuce, přípustný opravný prostředek. Cílem je hlavně snaha zabránit zbytečnému využívání opravných prostředků, které se podávají většinou jen za účelem průtahů exekučního řízení a oddálení samotné exekuce. ZDENĚK MÁLEK Advokátní kancelář Tomáš Rašovský OSVĚDČENÍ O VYKONATELNOSTI Pokračující snaha o odbřemenění soudů o činnosti, jež by měly být přesunuty do kompetence exekutorů, narazila na jeden zásadní problém. Týká se rozhodčích nálezů a notářských a exekutorských zápisů se svolením k vykonatelnosti. Vzhledem k tomu, že soudy by již neměly rozhodovat o nařízení exekuce, bylo by možné uvedené písemnosti uplatnit jako exekuční titul bez toho, aby o věci jakkoli spolurozhodoval nezávislý soud. Aby se tomu předešlo a soudy měly alespoň částečnou kontrolu nad vykonatelností takových titulů, zavádí se institut takzvaného osvědčení o vykonatelnosti exekučního titulu. Osoba, jíž bude svědčit pohledávka (věřitel) přiznaná rozhodčím nálezem nebo pohledávka osvědčená notářským nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti, bude muset nejdříve požádat exekuční soud o vydání osvědčení o jeho vykonatelnosti. Za tuto žádost zaplatí žadatel částku 500 korun. Soud následně zjistí, zda je titul vykonatelný, a v kladném případě vydá osvědčení o vykonatelnosti, v záporném případě žádost zamítne. K návrhu na provedení exekuce bude nutné přiložit vedle exekučního titulu také uvedené osvědčení, jinak bude takový návrh exekutorem odmítnut. Zda připravovaná novela povede k vyšší efektivitě a lepší vymahatelnosti práva, se teprve ukáže. Snahu o omezení administrativní zátěže soudů a zefektivnění postupu exekutorů lze každopádně uvítat. Na druhou stranu nová zátěž pro soudy spočívající v nutnosti vyznačit doložku právní moci na všechna rozhodnutí může efektivitu exekučních řízení snižovat. Připomeňme, že v současnosti trvá vyznačování doložek právní moci a vykonatelnosti u některých soudů až šest měsíců a týká se maximálně čtvrtiny rozhodnutí. Kolik času bude trvat vyznačování doložky na všechna rozhodnutí? Euro května

74 euro light května 2011 Euro 18

75 euro light Jen taková malá rodinná oslava, komentoval princ William svému tchánovi u oltáře svatební událost roku, než od něj převzal ruku Kate Middletonové a udělal z ní Její královskou Výsost. Přesně na takový skromný a soukromý rodinný život FOTO: Reuters si musí Catherine zvyknout, od její schopnosti přizpůsobit se královskému dvoru i očekávání veřejnosti se totiž bude odvíjet budoucnost celé britské monarchie. Euro května

76 euro light K R Á L O V S K Á S V A T B A Královský pár střední třídy Nejnovější členka britské královské rodiny má hlavně podporovat manžela a rodit děti Když se ožení dědic britského trůnu, dostává jako jeden ze svatebních darů od královny oficiální titul. Většinou se jedná o vévodský rank, jen nejmladší syn královny Alžběty II. princ Edward se prý kvůli oblíbenému filmu Zamilovaný Shakespeare stal hrabětem z Wessexu. Jaký titul dostane nejnovější královský pár, se řešilo dlouhé měsíce dopředu. Je jasné, že se svým,ano se slečna Catherine Middletonová stane Její Královskou Výsostí. Ohledně dalších titulů existuje tradice královských vévodů, ale i hraběcí titul prince Edwarda ukazuje, že může dojít k nezvyklým řešením. Toto rozhodnutí vždy záleží čistě na královně, říká šéf protokolu Pražského hradu Jindřich Forejt. Vzhledem k tomu, že Kate (jak Britové familiérně nejnovější členku královské rodiny nazývají) nepatří k vysoké aristokracii, nebude princeznou Catherine, ač se jí tak obecně říkat bude. Podobně se komolil i titul první ženy prince Charlese princezny Diany. Nakonec udělala Alžběta II. z Kate Její Královskou Výsost vévodkyni z Cambridge. Princ William je kromě toho ještě hrabě ze Strathearnu a baron Carrickfergus. Pokud by se Williamovi podařilo přesvědčit královnu, aby mu nechala jen původní titul, jak měl podle médií v plánu, stala by se z Kate díky protokolu jeho okopírováním princezna William z Walesu. Podobný osud ostatně potkal budoucí sousedku nejnovějšího královského páru princeznu Michael z Kentu, manželku královnina bratrance, která mimochodem pochází z Karlových Varů. Podle spekulací britského tisku totiž mladý pár uvažuje o nastěhování do Kensigtonského paláce, jehož část obývají právě Kentovi. Willam má spoustu krásných vzpomínek na doby, kdy v paláci vyrůstal po boku své matky princezny Diany, a rád by se tam nastěhoval zpátky. Vzal tam Kate na prohlídku a i jí se tam líbilo, citují britské noviny Daily Mirror zdroj z královského dvora. Sídlo, které aktuálně prochází rekonstrukcí za dvanáct milionů liber, by se tak mohlo stát londýnskou základnou nového královského páru dříve, než se čeká. Manželé budou do skončení výcviku prince Williama u Royal Air Force žít hlavně v pronajatém domku ve velšském Anglesay, které jim přece jen poskytuje více soukromí. NÁVRAT STARÝCH ČASŮ Soukromí je totiž něčím, čeho se princi Williamovi nikdy moc nedostávalo. V novinových článcích se o něm dalo číst ještě dříve, než se 21. června 1982 v devět hodin a tři minuty narodil. Už 36 hodin poté, co spatřil světlo světa, zažil poprvé blesky novinářských fotoaparátů a první oficiální královskou cestu absolvoval, ještě než oslavil první narozeniny. Jeho společnost si na šestitýdenní cestě vymohla princezna Diana, která také prosadila pro následníka trůnu netradiční styl výchovy. Viděla, co stará a tradiční výchova udělala s jejím vlastním manželem. Chtěla, aby se její děti dokázaly svěřovat ostatním. Měly vyrůstat v co nejnormálnějších podmínkách, tvrdí Ingrid Sewardová, autorka životopisů prince Williama i jeho bratra Harryho. Královští životopisci zmiňují, že princátko bylo zprvu pěkně nezbedné dítě. Aby se naučilo žít v normálním světě, chodilo i do obyčejné nottinghillské školky. Roupy ho prý přešly až v o poznání tradičnějším elitním internátu Eton, odkud byl od roku 1995 nucen sledovat rozvod rodičů. Od smrti princezny Diany, z níž vinil hlavně bulvární fotografy, trpěl spolu s bratrem averzí k médiím, která se zlomila až těsně před jeho osmnáctými narozeninami. Buckinghamský palác chtěl tehdy zabránit honu novinářů na čerstvě dospělého prince, a tak vybral kameramana a fotografa, aby s Williamem navázali bližší vztah a udělali pár hezkých záběrů. Toužil po tom, aby byl normální. Byl rád, když mohl být sám sebou a když se s ním nezacházelo nijak zvláštně, uvedl tehdy vybraný kameraman televize ITN Eugene Campbell, který Williama popsal jako inteligentního muže bez hvězdných manýr, s rychlým myšlením a šibalským smyslem pro humor. Výsledné civilní záběry, jež prince ukazovaly i s igelitkou při nákupech, byly přesně tím, co si od budoucího monarchy slibovala princezna Diana. Ještě lépe byl Williamův lidský přístup vidět z reportáží během takzvaného Gap Year, roku před nástupem na univerzitu, během něhož si řada mladých Britů bere volno na cestování po světě a rozšiřování obzorů a zkušeností. V roce 2000 se tehdy na vlastní náklady vydal v rámci charitativního programu Raleigh International pomáhat do Chile a netušil, že mezi 110 mladými z celého světa byla i jeho budoucí manželka Catherine Middletonová. O půl roku starší Kate se s princem osobně seznámila až na Univerzitě v St. Andrews. Říká se, že ji k výběru skotské univerzity přemluvila matka poté, co se doslechla o nástupu následníka trůnu. Bývalý rektor školy se pochlubil, že ze stejného důvodu stoupl škole počet žádostí ze Spojených států o 35 procent a ve všech případech šlo o dívky. Pozornost prince Williama si nakonec získala Kate ještě dříve, než se před ním na charitativní prohlídce prošla po molu v průsvitných šatech. Už během prvního ročníku mu pomohla, když chtěl na FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

77 euro light St. Andrews skončit. Byla to Kate, kdo mu promluvil do svědomí. Přesvědčila ho, že postačí, když prostě změní studijní obor. Byla připravena mu pomoci a naslouchat, zatímco vyprávěl o svých starostech. Myslím si, že to byla ta chvíle, kdy se jejich vztah rozvinul, uvádí Robert Jobson, autor knihy Williamova princezna. Tou dobou William procházel už po několikáté fází odmítání královského statutu a chtěl se nástupnictví vzdát i formálně. Když podobně protestoval ještě jako malé dítě, pobíhal jeho mladší bratr okolo a vykřikoval: Já to vezmu! Říkejte mi král Harry. Kdyby ale Wills, jak ho oslovují přátelé, z řady vystoupil, mohla by tím skončit i celá britská monarchie. Situaci nakonec zachránil princ Charles Williamovi ubylo královských povinností, a mohl se tak věnovat obyčejnému studentskému životu. Během něj se z kamarádky Kate začala stávat budoucí princezna Catherine. BRATRANEC A SESTŘENICE Z PATNÁCTÉHO KOLENE O Catherine Elizabeth Middletonové mluví královští dopisovatelé jako o dívce z přinejlepším střední třídy. Do vyšších (hlavně finančních) sfér se z dlouhé řady převážně dělnických profesí propracovali až její rodiče, původně letuška Carole a pilot Michael Middletonovi. V roce 1987 založili zásilkovou společnost potřeb na dětské oslavy Party Pieces. Díky šikovnému využití stále populárnějšího internetu se z nich stali milionáři, kteří teď zčásti zaplatí královskou svatbu. Ačkoli se Middletonovi drží stranou médií, musí kvůli královské svatbě měnit byznys, aby se vyhnuli nepříjemným obviněním, že chtějí na sňatku dcery vydělávat. Z jejich stránek zmizely dřívější nabídky spojující svatební produkty s královskou tematikou či s oblíbenými psy královny rasou Corgi. Třebaže rodina Catherine nemá šlechtický původ, ví se o její historii poměrně hodně. Jedna z jejích větví je dokonce od 16. století přes jednoho ze synů Edwarda III. napojena i na královskou rodinu. V podstatě jsou tak William díky rodině své matky a Catherine z otcovy strany bratrancem a sestřenicí z patnáctého kolene. Zkušenosti pro plnění královských rolí ale čerpá novodobá princezna především ze svého devítiletého vztahu s princem. Některá média připodobňují Kate k princezně Dianě. Aktuální královská svatba byla zhruba stejnou událostí, novomanželé jeli ve stejném kočáře a mají podobný styl jednání s lidmi. Na rozdíl od princezny lidských srdcí má ale Catherine podstatně rezervovanější vztah k médiím, čehož si královská rodina zvláště cení. A zřejmě kvůli tragické smrti Williamovy matky se změnil také přístup novinářů. Dokonce i bulvární média prohlašují, že hony na princeznu se už nebudou opakovat. HLAVNĚ TY DĚTI To ale neznamená, že by se tisk o Waity Katie (čili Čekající Katce, jak ji během dlouholetého vztahu s princem nazýval) vůbec nezajímal. Samozřejmostí jsou komentáře oblečení či veřejných vystoupení, někteří dlouhodobí korespondenti dvora jí dokonce radí. Určitým způsobem si bere nás všechny. Nejenže bude její povinností podporovat svého manžela ve všech jeho činnostech, ale také bude muset mít zdravý a milý vztah k milionům lidí na celém světě, píše známý novinář specializující se na královskou rodinu James Whitaker. Také chválí novomanžele za rozvážný přístup ke vztahu s tím, že dlouhodobá známost je na rozdíl od Williamových rodičů dobře připravila na manželství, jež má správně být nerozveditelné. Důležité bude, aby si jako princezna rychle našla svou roli v konzervativní královské firmě a svědomitě ji plnila. Povinnost především. Pokračujte v tom vypadat hezky a elegantně (podle toho budete posuzována) a věnujte se co nejvíce charitativním činnostem. Ale hlavně mějte děti P. D. Q. (zatraceně rychle pozn. red.). Musíte dát Británii následníka trůnu i jeho náhradníka, uzavírá bez servítek Whitaker. JAKUB KŘEŠNIČKA (jakub.kresnicka@euro.cz) partner rubriky

78

79 euro light K R Á L O V S K Á S V A T B A Město s modrou krví I když Londýn nežije jen svatbou, v dubnu se jí nedalo uniknout Pokud člověk cestoval po Londýně během dubna, většinou ani nemusel vylézt z metra, aby mu došlo, co se chystá. O připravované královské svatbě se totiž dalo číst v novinách, které Londýňané nechávají po přečtení na sedačkách pro ostatní cestující. Během poslední zastávky prince Williama a tehdy ještě slečny Catherine Middletonové po cestě Británií byly tisíce lidí prostřednictvím tisku svědky, jak pár zmokl. Nedalo se uniknout ani zprávám o tom, co bude mít ten který ze svatebních hostů na sobě a co všechno se během posledního dubnového pátku bude dít. My, jako občané republiky, která už dlouho nemá monarchistickou tradici, to sledujeme až s fascinací. Pozornost, která se svatbě i jejím přípravám věnuje do nejmenších detailů a denně plní stránky novin, někdy působí až kultovně, přiblížil atmosféru svatebního města český velvyslanec v Londýně Michael Žantovský, který byl zároveň jediným Čechem, jemuž se dostalo z Buckinghamského paláce oficiálního pozvání na obřad do Westminsterské katedrály. Krátká procházka po trase svatebního průvodu mezi sídlem královny a katedrálou týden před svatbou jasně ukázala, že organizátoři nic neponechali náhodě. Zatímco britské noviny spekulovaly, jestli se na balkoně Buckinghamského paláce novomanželé políbí, či ne, vyrůstala týdny dopředu hned vedle tribuna pro novináře a fotografy. Za ní se do hloubi místního parku táhlo stanové městečko se satelitním vysílačem uprostřed, které mělo poskytnout útočiště mimo jiné štábu zajišťujícímu záznam a přímý přenos celé události. Podobný kolos vyrostl také u katedrály. Koneckonců Londýn se musel připravit na příjezd zhruba sedmi tisícovek novinářů z celého světa. Počítá se, že prostřednictvím televize uvidí přenos až čtyři miliardy lidí. Kromě toho přijede do Londýna jen kvůli svatbě o 600 tisíc lidí více než obvykle. Takové publikum by bylo úžasné pro každé město, vyprávěla při rozhovoru v budově hned vedle londýnské radnice nadšeně Jo Geneenová, PR manažerka pro Evropu v organizaci London & Partners. Není náhodou, že agentura sídlí londýnské City Hall tak blízko. V polovině dubna po sloučení několika organizací její provoz spustil sám starosta britského hlavního města Boris Johnson, aby zajistil propagaci Londýna all-inclusive. Předchozí varianta VisitLondon cílila především na turisty, teď má pod jednou střechou rovněž lákat investice a představovat město jako centrum vzdělanosti. Londýn je místo neskutečných příležitostí. Máme tu jedny ze světově nejvýznamnějších kulturních atrakcí, jedny z nejlepších univerzit i nepřekonatelné možnosti pro investory, propagoval město Johnson. Může se zdát, že London & Partners vznikla kvůli královské svatbě, ale jde spíše o shodu načasování. Už teď se Londýn připravuje na rok 2012 a to nejen kvůli olympiádě a paralympiádě, ale i diamantovému jubileu vlády královny Alžběty II. Všechny tyto události pomohou podle představitelů města britskému turistickému ruchu na několik let dopředu. UTĚRKA, PUZZLE I PLETENÁ PANENKA Ačkoli se předpokládalo, že se náklady na svatbu vyšplhají až na dvacet milionů liber, Britové na ní vydělali. Odhadujeme, že jen díky svatbě lidé v Londýně utratí mezi 35 a 50 miliony liber. V propočtech vycházíme z množství turistů, kteří kvůli tomu přijedou, a z jejich průměrné denní útraty, prohlašovala před ceremoniálem Jo Geneenová. I bez speciálních akcí ovšem podle britské centrály cestovního ruchu přináší královská turistika zhruba půl miliardy FOTO: Hynek Glos Euro května

80 euro light liber ročně a metropoli v průměru navštíví půl milionu turistů denně. Paradoxně snad jediným místem, kde se dalo suvenýrům spojeným s královskou svatbou vyhnout, byla část trasy svatebního průvodu. Po třídě the Mall vedoucí od Buckinghamského paláce až k Whitehallu, u něhož se už dva týdny před svatbou rozestavovaly decentní zábrany, které měly držet příliš horlivé diváky dál od procesí, bylo možné potkat jen dvojice dělníků. Ti z jeřábů nově natírali slavnostní sloupy s královskou korunou, jež před svatbou doplnily britské vlajky. Jinak se obličejům prince Williama a jeho nevěsty v Londýně uniknout nedalo. Prakticky nezáleželo na tom, o jaký obchod jde. Speciální svatební vizualizace se dočkaly snad všechny výlohy, a dokonce i mobilní telefony. Vyvěste vlajku pro Kate a Willse, vyzývaly například výlohy knižního řetězce Waterstone s u Trafalgarského náměstí. Pod plakátem byl vyskládán nejen bezpočet knih o nejnovějším královském páru a celé rodině, ale i závodící plastikové figurky Alžběty II. a prince Charlese, puzzle ze zásnubní fotografie či grafický návod, jak uštrikovat postavičky všech hlavních svatebních hostí. Na tři oficiální varianty svatebních suvenýrů se paradoxně dalo narazit snad jen v obchodu u Westminsterské katedrály. Na vysoce kvalitní výrobky s decentním designem bylo třeba zapomenout. Ve většině případů šlo o kýčovité výtvory na hranici vkusu. Podobiznu Williama a Catherine jste mohli spatřit na zapalovači i popelníku, zvonku, tričku, čepici, mikině, prostě na čemkoli. Při pohledu na vzpomínkové utěrky muselo být člověku jasné, proč proti nim palác zprvu protestoval. Někdy byl protest důraznější, a tak došlo, podobně jako u speciální edice prezervativů, ke stažení problematických suvenýrů z prodeje. Nyní na ně ale každý s úsměvem vzpomíná. Podobně jako na umělecký výtvor Throne Up. S ním přišla grafická designérka Lydia Leithová, která podobiznu snoubenců umístila na sáček, kdyby se někomu z humbuku okolo svatby náhodou udělalo nevolno. I s cenou tři libry za kus se po papírových pytlíkách zaprášilo stejně jako po hrnečcích, na které jedna čínská firma omylem natiskla obličej bratrova ženicha, prince Harryho. Čím byl suvenýr bizarnější, tím se prodával lépe. Nikoli nadarmo odhaduje Centre for Retail Research, že se tržby z prodeje svatebních suvenýrů přiblíží 200 milionům liber. Jste zváni na svatbu roku, hlásala speciální verze plakátů na muzikál Mamma Mia!, na nichž jindy najdete slogany z písniček skupiny ABBA. Na nedalekých poutačích vyzývala seznamka lovestruck.com úspěšné, ale prací vytížené Londýňany, aby si našli celoživotní lásku heslo pro registraci k VIP účtu bylo, jak jinak, WILL4KATE. Svatby využívaly i restaurace. Ať už lákaly na speciálně sestavené menu s ukázkami, co ochutnali hosté na předchozích královských svatbách, nebo vyzývaly, aby se hosté připojili ke speciálním oslavám ve svatební den. Jako příklad za všechny lze uvést restauraci Prince Albert, třebaže svou polohou poblíž parku Battersea nepatří do londýnského centra. Obličejům prince Williama a jeho nevěsty se v Londýně uniknout nedalo. A prakticky nezáleželo na tom, o jaký obchod jde. Libovali si ale všichni prodejci. Začali jsme s tím prakticky hned po oznámení plánovaného sňatku. Prodeje byly dobré od začátku, ale čím byla svatba blíž, tím to bylo lepší a většina z nich šla doslova na dračku, vzpomíná prodavačka Jane z obchodu se suvenýry poblíž stanice Liverpool Street, a potvrzuje tak slova stánkařů u London Bridge, Oxford Circus či různých poboček obchodu se suvenýry Cool Britannia. WILL4KATE Zatímco rodiče Catherine Middletonové stáhli z nabídky své zásilkové firmy pro výbavu oslav Party Pieces všechno, co připomínalo princezny anebo členy královské rodiny, jiné firmy si přišly na své a svatbu zapojily do svého marketingu. Turisté lačnící po pohledu na královský průvod ani nemuseli dojít k jeho trase. Oficiální sídlo prince Charlese i jeho synů ve spolupráci s radnicí a londýnskými Královskými parky dva týdny předem připravovaly velkoplošné obrazovky, jejichž prostřednictvím se živý přenos události odehrál na Trafalgarském náměstí i ve slavném Hyde Parku. Královská svatba je vskutku úžasná událost a chceme, aby se k oslavám mohl připojit každý. Máme fantastickou příležitost ukázat světu, jak si vážíme svých tradic i jak umíme slavit, prohlásil starosta Boris Johnson. Kdo přijel do Londýna na víkend spojený s královskou svatbou, natrefil na speciální nabídku snad všech hotelů. Od královského odpoledního FOTO: Hynek Glos, Reuters května 2011 Euro 18

81 euro light párty se i za podpory premiéra Davida Camerona konaly po celé Británii, hlavní nápor diváků si užilo právě hlavní město. A už dopředu se spekulovalo o tom, jak metropole zajistí bezpečnost. Koneckonců v Londýně bylo tou dobou několik desítek korunovaných hlav z celého světa, a bezpečnostní opatření by se tak dala přirovnat k summitům G20. Ve službě bylo ve svatební den okolo pěti tisíc policistů, zhruba 60 lidem obžalovaným z narušování veřejného pořádku byl zakázán vstup do centrálního Londýna a bezpečnostní složky kontrolovaly týdny dopředu trasu procesí. Dívaly se i pod kanály či kontrolovaly tlačítkový systém semaforů. Nečekalo se ale, že by svatební den narušily protesty podobné studentským demonstracím proti vysokým poplatkům na univerzitách. Pevně věřím, že se nic takového nestane. Něco podobného by se tu považovalo přinejmenším za projev nedobrého vkusu, ubezpečoval velvyslanec Michael Žantovský. Sám má zkušenosti s tím, jak se v Londýně bezpečnost zajišťuje. V tomto ohledu je tu znát jistá kultivovanost státní správy. Průjezdy kolon, které jsou častým dopravním problémem mnoha hlavních měst, jsou zajišťovány mimořádně diskrétně, v podstatě jen s pomocí několika málo motocyklistů. Provoz to narušuje minimálně a nevzbuzuje to ani projevy lidové nevole, říká s úsměvem. Podobně diskrétní umí být ochranka v případě cest členů královské rodiny po Londýně či mimo hlavní město. Své zkušenosti s tím má česká au-pair Hanka, které se ke konci půlročního pobytu v Cambridgi podařilo vyfotit prince Charlese i manžela královny, prince Philipa. Když byl na návštěvě tamní univerzity, čekala na něj s fotoaparátem asi čtyřicet minut, než se jí povedlo vévodu z Edinburghu vyfotit. Při výletu do Londýna se jí pak podařilo natrefit i na královnu. Najednou se vedle mě objevili dva tajní policisté, kteří vypadali jako normální turisté. Ukázali průkaz a ptali se, proč čekám na královnu. Prý mě sledovali už před čtrnácti dny v okolí prince Philipa. Neměla jsem s sebou pas, tak si jeden z nich opsal údaje z kreditní karty a začal telefonovat, zatímco se mě druhý vyptával, proč jsem v Anglii, odkud jsem a jestli jsem někdy neměla problémy s policií. Když ale všechno ověřili, dokonce mi i poradili místo, odkud se dalo dobře fotit. Když jsem jim čaje v hotelu Manchester Street, kdy si za cenu 98 liber mohl pár užít nejen čaje, ale i řady anglických specialit a mohl připít novomanželům nejlepším šampaňským, až po tři luxusní hotely ze skupiny Doyle Collection nabízející do 8. května za cenu 245 liber ubytování na dvě noci provázené královským zacházením. Jako kuriozita mohla posloužit akce A Right Royal Rave, která proběhla večer před svatbou a při níž hosté klubu Pump Up The Volume ve východním Londýně mohli skotačit v rytmu muziky devadesátých let. Rodiče holčiček ve věku tří až osmi let mohou až do prvního června svým ratolestem poskytnout zážitek proměny v princeznu díky nabídce londýnského hotelu Swissôtel The Howard. Za symbolickou cenu 2904,11 libry bude uvítána nealkoholickým šampaňským, dostane šaty i tiáru, v kočáře se vydá k Westminsterské katedrále a bude ubytována na pokoji připomínajícím prostředí zámku. Královská svatba rozvířila prakticky celý průmysl. Spoustu atrakcí si turisté navíc mohou užít i tři měsíce po svatbě. Konečně Londýn láká svou královskou historií, takže svatbou návštěvy turistů neskončí, připomíná Jo Geneenová s tím, že prostřednictvím visitlondon.com si mohou návštěvníci města projít a naplánovat různé varianty výletních tras, třeba podle královského tématu. NEVYKOLEJENÝ LONDÝN Ačkoli se oslavy královské svatby neomezily jen na Londýn a speciální pouliční říkala, že jsem je v Cambridgi vůbec nezaznamenala, smáli se, že právě o to jde, vypráví Hanka. Londýn má velkou výhodu v tom, že se tu podobně významné události dějí poměrně často. Jsme na takové věci zvyklí, potvrzuje slova mnohých Londýňanů Geneenová a lakonicky dodává, že čtrnáct dní před svatbou se běžel slavný londýnský maraton, kdy běžcům v ulicích fandívá až milion lidí. Možná proto přistupovali leckteří Britové ke královské svatbě s podstatně větším klidem než zahraniční turisté či americká média, pro které není královská rodina každodenní realitou, ale pořád spíše pohádkou. JAKUB KŘEŠNIČKA, Londýn (jakub.kresnicka@euro.cz) Euro května

82 auta V O Z Y B R I T S K É K O R U N Y Poněmčování královské garáže Čím se přepravují členové rodiny, když zrovna nesedí ve voze taženém spřežením PONIČENÝ KOČÁR. Rolls-Royce Phantom VI. prince Charlese poškodili loni v prosinci mladí demonstranti. Zpohledu automobilové rubriky byla královská svatba století obřadem pohříchu nezajímavým když William Arthur Phillips Louis Mountbatten-Windsor a Catherine Middletonová vykročili v pátek 29. dubna z bran Westminsterského opatství už jako manželé, nasedli do vozu taženého koňmi. ZKOUŠKA KONÍ. Ještě den před svatbou projíždělo spřežení připravené pro novomanžele naplánovanou trasu okolo památníku královny Viktorie. Připravený scénář počítal s otevřenou i zastřešenou variantou kočáru, podle počasí. Již předem bylo nicméně dané, že až novomanželský pár pojede špalírem statisíců přihlížejících do Buckinghamského paláce, jediné emise, které přitom mohou být uvolněny do londýnského ovzduší či lépe řečeno na povrch londýnských vozovek budou ryze organického původu. Tak docela bezuhlíkově ovšem královská svatba neproběhla. Ostatně byla by to škoda, vždyť britská koruna disponuje velmi noblesním vozovým parkem. Zatímco Williama dopravila před westminsterského děkana limuzína značky Bentley, slečna Middletonová dorazila v limuzíně Rolls-Royce Phantom VI. Landaulette z roku 1977, kterou jí zapůjčilo Její Veličenstvo. Se značkou Rolls-Royce má královská rodina mnoho zkušeností. Model Phantom VI. vyrobený speciálně pro prince Charlese se zvýšenou střechou a bohatým bočním prosklením doznal úhony, když se v prosinci 2010 ocitl uprostřed davu demonstrujícího proti zvyšování školného. Zážitek to byl jistě nepříjemný, i když bezprostředního ohrožení života se následník trůnu ani jeho Camilla bát nemuseli. Vůz byl částečně pancéřovaný a měl neprůstřelná skla, takže mladí demonstranti dokázali poničit jen zadní část limuzíny. Přestože škody nebyly závažné, oprava dělala správcům královských garáží těžkou hlavu. Problém se speciálními vozy, jako je tento, spočívá v tom, že náhradní díly nejsou k dispozici skladem. Speciální červený lak a určité díly prosklení bude nutné FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

83 auta BENTLEY JAKO DAR V podobném duchu jako Charlesův smolný rolls-royce byl zkonstruován rovněž aktuální oficiální vůz britské královny Alžběty II. Její Veličenstvo získalo dva kusy darem od konsorcia britských výrobců a dodavatelů automobilového průmyslu, když v roce 2002 slavilo zlaté jubileum svého nástupu na trůn. Automobilka Bentley, která stála v čele konsorcia, tímto strategickým krokem šikovně vystrnadila konkurenční Rolls-Royce z pozice prvního mezi královskými automobily. (Ačkoli dnes je Bentley součástí skupiny Volkswagen a Rolls-Royce patří mnichovskému BMW, velkou část historie sdílely jako dvě značky jedné společnosti.) Na základě podnětů od vedoucího královských řidičů, vévody z Edinburghu, a údajně i samotné královny navrhli konstruktéři v Crewe vůz, který nemá společnou architekturu se žádným standardním modelem Bentley. Podlahová plošina sice pochází z typu Arnage, oproti němu je však limuzína o 0,9 metru delší, o patnáct centimetrů širší a o pětadvacet centimetrů vyšší. Zvýšená karoserie poskytuje Jejímu Veličenstvu lepší výhled na mávající poddané, ale především umožňuje důstojné nastupování zejména v kombinaci se zadními dveřmi, které se otevírají proti směru jízdy a jejichž maximální úhel otevření činí téměř 90 stupňů. Přestože tradiční přeplňovaný motor V8 o objemu 6,75 litru produkuje velkorysých 300 kw a 835 Nm, nejvyšší rychlost královské limuzíny činí údajně pouhých 130 km/h. Na vině je pancéřování, které vyhnalo hmotnost vozu až na čtyři tuny. Ne že by na maximální rychlosti nějak zvlášť záleželo. Limuzína se používá výhradně při ceremoniálních příležitostech a velkou část své pracovní doby se pohybuje rychlostí chůze. PROKLETÉ MERCEDESY Pro méně oficiální příležitosti jsou členům královské rodiny k dispozici všednější automobily, převážně domácího původu. Hrdé britské veřejné mínění dlouho nemohlo princezně Dianě odpustit, že v prosinci 1991 přijala od německého koncernu Daimler luxusní kupé SL 500. Tlak odborů i politických představitelů ji o necelý rok později přiměl auto vrátit. Zdá se, že trojcípá hvězda nebyla princezně z Walesu nakloněna. Vždyť to bylo ve voze téže značky, v němž našla při zběsilém pařížském útěku před bulvárními fotografy smrt. Spolu s ní zahynuli 31. srpna 1997 v troskách limuzíny třídy S rovněž její milenec Dodi Fayed a řidič Henry Paul. Vozy německé provenience z královských garáží zcela nezmizely. Až na několik Audi A6 nicméně celá širší rodina dbá na to, aby se nechala vídat v produktech britského automobilového průmyslu. Královna cestuje při neformálních příležitostech pancéřovaným Jaguarem XJ nebo terénním Range Roverem. Vévoda z Yorku vlastní Bentley Arnage s registrační značkou DOY (Duke of York), zatímco vévoda z Edinburghu dává přednost Land Roveru Discovery. Princ Charles netají svoji slabost pro Range Rover, ačkoli v jeho stájích byste našli i frivolnější modely, jako je dvoudvéřový Bentley Turbo R nebo sportovní Aston Martin V8. Ten je ovšem upravený pro spalování biolihu vyráběného z přebytků královských vinic a většina dieselových aut z Charlesovy flotily tankuje bionaftu z recyklovaného oleje na smažení. JIŘÍ ČERVENKA, spolupracovník redakce FOTO: archiv nechat vyrobit, citoval britský bulvární týdeník Hello Tobyho Browna z královské kavalerie. KRÁLOVSKÉ SUV Tradiční britská automobilová společnost Land Rover, toho času spolu s Jaguarem v indických rukou, patří k nemnoha průmyslovým podnikům, jež se honosí titulem ofi ciální dodavatel britské koruny. Range Rover platí mezi ostrovními aristokraty už léta za dopravní prostředek první volby, kdykoli je zapotřebí vykonat inspekční cestu po rozlehlých polnostech, honitbách či jiných pozemcích bez zpevněných cest. Člověku však nemusí v žilách kolovat modrá krev, aby dokázal ocenit jedinečné přednosti tohoto sportovně užitkového vozu. Někteří rivalové, namnoze ti němečtí, nad ním možná vynikají dynamikou, ovladatelností a technickou vyspělostí, žádný z nich však nedokáže vykouzlit tak přesvědčivě dojem pojízdné masážní pohovky. Ačkoli si po celou dobu zachoval nekompromisní terénní schopnosti, vyspěl tento vůz během čtyř dekád vývoje ve skutečnou limuzínu na chůdách. Jednou z jeho mála slabin byl donedávna neduživý naftový motor, ale novým osmiválcem TDV8 o objemu 4,4 litru splatil Land Rover tento dluh i s úroky. Točivý moment 700 Nm už v 1500 otáčkách je dost i na bezmála třítunové monstrum a na jedno natankování ujedete přes 800 kilometrů. To je ovšem dáno ani ne tak nízkou spotřebou jako gigantickou stolitrovou nádrží, jejíž naplnění odčerpá z účtu tři a půl tisíce korun. Cílovou skupinu vozu se základní cenou 2,2 milionu korun však provozní náklady nejspíše trápit nebudou. Královské cestování není zkrátka pro každého. Euro května

84 euro light G A S T R O N O M I E Dům kulatých sendvičů Královské jazýčky si leckdy smlsnou na pochoutkách, které normální člověk vyhazuje Buckinghamský palác zůstal věrný tradici a přesné složení menu podávaného na královské svatbě zveřejnil až na poslední chvíli. Díky internetu se ale o soustech pro modrou krev dalo leccos zjistit dopředu, když královské účty na Facebooku, Twitteru či YouTube odhalily tajemství dortů i předkrmů. Jenže pokud královna Alžběta II. či někdo z jejích potomků nezve ke stolu stovky hostů, stravují se tak, že by to mnohé zklamalo. DVA DORTY POSTAČÍ Největším cílem snahy cukrářů dopředu napodobit královské menu se staly svatební dorty. Objevily se dokonce i úvahy, jestli je v době doznívající krize vhodné mít dva oficiální dorty. Při sňatku prince Charlese a lady Diany nicméně bylo oficiálních dortů sedmadvacet. Mimochodem kousek z jejich hlavního dortu se dá stále koupit v aukcích za cenu přesahující 1800 dolarů. Hlavní několikapatrový dort pro Williama a Kate byl prý jak tradiční, tak moderní. Šlo o variaci na recept ovocného koláče, s nímž začínala svůj byznys cukrářka Fiona Cairnsová. Děláme tradiční recept lehce přizpůsobený chuti novomanželů. Bude mít velmi jemný styl ozdobený spoustou květin, přiblížila při jeho výrobě Cairnsová. Dort pro ženicha je o něco jednodušší, co se stylu týče. Základem jsou oblíbené sladkosti prince Williama z dílny britské firmy McVitie s. Rustikální čokoládový dort ale není žádný drobeček podle tajného královského receptu firma vyrobila pochoutku ze sedmnácti kil čokolády a 1700 čajových sušenek, jinak běžně dostupných v supermarketech. Palác nás požádal, abychom udělali jeden z Williamových oblíbených dortů. Bude celý ozdoben čokoládovými dekoracemi, přibližoval Paul Courtney, hlavní kuchař z oddělení pro design a vývoj dortů firmy, která během své 180leté tradice stvořila dort pro diamantovou svatbu královny Alžběty i sladkosti pro krále Jiřího V. PIVO PRO PODDANÉ Kromě hlavních pokrmů utajovaných do poslední chvíle se mohli svatební hosté naladit speciálními jednohubkami. Nalezli je v devatenácti honosných místnostech Buckinghamského paláce, kde se jindy pořádají státní návštěvy a bankety, a to pod dohledem děl Rubense, Rembrandta či Poussina vynesených z trezorů. Přípravu osmnácti variací jednohubek o různé chuti i teplotě jednadvacet kuchařů trénovalo několik týdnů dopředu. Bývalý palácový šéfkuchař a osobní kuchař princezny Diany Darren McGrady dopředu prohlašoval, že v nabídce nebudou chybět tartletky z uzeného lososa, mini toasty croque-monsieur či u dvora oblíbené english sausage rolls, což jsou víceméně párky zabalené v těstě. Kromě welcome drinku v Buckinghamském paláci mohli všichni Britové ochutnat speciální pivo Windsor Knot, které královské svatbě věnoval pivovar Windsor & Eton. Pokusili jsme se vytvořit pivo lehké jak chutí, tak barvou, které bude vyhovovat co největšímu počtu lidí, ale zároveň bude mít pamatováníhodnou chuť, pochlubil se hlavní sládek Paddy Johnson agentuře Reuters. Zatímco s tímto pivem mohli lidé slavit na party po celém Londýně či u grilování na zahradě, na dvoře proběhla oslava v podstatně tradičnějším stylu. S ohledem na zvyklosti bylo menu v paláci kompletně ve francouzštině. A objevil se i chod tradičně pojmenovaný po nevěstě. DORT PRO NEVĚSTU. Cukrářka Fiona Cairnsová dolaďuje s pomocníky výslednou podobu svatebního dortu v Buckinghamském paláci. MEDOVÝ CHARLES Večerní recepce pořádaná u prince Charlese následně v intimním duchu přivítala něco okolo 300 nejbližších. Charles známý oblibou biokuchyně hostům servíroval jídlo pocházející z jeho panství, přičemž tyto potraviny si může koupit prakticky kdokoli. Přestože se na dvoře vždy vaří z velmi kvalitních surovin, které většinou pocházejí z královniných statků, princ Charles jako by jim nedůvěřoval. Zdravá zelenina z jeho panství v Highgrove ho musí následovat, kamkoli se vydá. Od Carolyn Robbové, která byla princovou hlavní kuchařkou jedenáct let, se podle princových životopisců očekávalo, že bude vozit hromady chladicích boxů s domácími potravinami po celém světě, protože Charles nechce riskovat lokální pokrmy. Leckteré své hostitele tím dokonce i urazil. Kromě toho prý musí mít vždy k snídani připraveno šest druhů medu. FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

85 euro light KRÁLOVSKÉ CHOUTKY Menu při svatbách následníků trůnu 1923 BUDOUCÍ KRÁL JIŘÍ VI. A KRÁLOVNA ALŽBĚTA Consommé à la Windsor Suprêmes de Saumon Reine Mary (lososové fi lety) Côtelettes d Agneau Prince Albert (jehněčí kotletky) Chapons à la Strathmore (kapouni) Fraises Duchesse Elizabeth (jahody) 1947 BUDOUCÍ KRÁLOVNA ALŽBĚTA II. A PRINC PHILIP Filet de Sole Mountbatten (fi let z mořského jazyka) Perdreau en Casserole (mladé koroptve) Haricots Verts (zelené fazolky) Pommes Noisette (brambory) Salade Royale Bombe Glacee Princesse Elizabeth (zmrzlinová bomba) Friandises (sladké zákusky) 1981 PRINC CHARLES A PRINCEZNA DIANA Quenelles de Barbue Cardinal (rybí noky) Suprême de Volaille Princesse de Galles (drůbeží prsa s kostí) Fèves au Beurre (cukrové lusky na másle) Maïs à la Crème (krémová kukuřice) Pommes Nouvelles (nové brambory) Salade Fraises (jahody) Crème Caillée (smetana) FOTO: Profimedia.cz JEDNOHUBKY NA VŠECHNY ZPŮSOBY. Královský kuchař z Buckinghamského paláce Mark Flanagan s jednou z mnoha variací jednohubek, které se budou podávat při svatební hostině. Královská rodina jí však většinou poměrně obyčejně. Spektakulárních kreací si dost užije při státních návštěvách, slavnostních večeřích i banketech. Nehledě na to, že musí jíst při státních návštěvách i tradiční pokrmy, kterým se obyčejní turisté většinou vyhýbají. Někteří hosté si po soukromém jídle u královské rodiny i postěžovali. Historik sir Roy Strong, kterého kdysi královna matka pohostila, občerstvení nepovažoval ani za dobré obyčejné jídlo. ŠAMPAŇSKÉ Z TESKA Velmi oblíbené jsou také rodinné pikniky či grilování, zvláště na letním sídle královny ve skotském Balmoralu. Tam se často jedí ryby a zvěřina, Windsorové ostatně neloví jen kvůli suvenýrům. Královna podobně jako řada jiných spořivých babiček podle zdrojů z paláce trvá na tom, že se zbytky jídla musejí dojíst další den. Svou šetřivost pak kdysi korunovala tím, že během jednoho z horších období ekonomiky nechala nahradit drahé šampaňské užívané na banketech vlastní značkou řetězce Tesco. Kdo pozná rozdíl, když je lahev stejně zabalená v ubrousku? Možná je to i tím, že královna Alžběta šampaňské nemá ráda, a pokud může, při přípitcích usrknutí jen předstírá. Někteří členové rodiny mají ale poměrně zvláštní choutky. Princezna Anna zbožňuje banány, jejichž slupka kompletně zčerná. Většina lidí by je tou dobou vyhodila, ale ona je považuje za lahodné. Podobně i kiwi jí, až když začne měknout, píší dlouhodobí královští korespondenti Phil Dampier a Ashley Walton v knize Co je v královnině kabelce a jiná královská tajemství. Královna sama má prý ráda britskou kuchyni, chutná jí fish and chips, jehněčí kotlety i roastbeef. S postupujícím věkem stejně jako její manžel princ Philip už ale tolik neholduje anglické snídani a preferuje toast s marmeládou a čajem. A královně se neservíruje ani česnek, cibule nebo těstoviny s barevnou omáčkou. Ostružiny, maliny a zrníčka z rajčat či okurek by se na královském stole také neměly objevovat a s některými pokrmy se pojí podivné dlouholeté tradice. Členům královské rodiny se nikdy neservírují hranaté sendviče, protože podle legend se ten, kdo podává jídlo s ostrými rohy, pokusí o převrat na anglickém trůně, svěřil se v pořadu Tajemství královské kuchyně bývalý královský kuchař Graham Newbould. JAKUB KŘEŠNIČKA (jakub.kresnicka@euro.cz) Euro května

86 euro light B U D O U C N O S T M O N A R C H I Í Jsme s vámi, buďte s námi Vladaři přežijí i demokracii. Musejí ale poddané přesvědčit, že jsou tu pro ně Bůh ochraňuj královnu, není to lidská bytost, a snít o Anglii, to nemá budoucnost zpívala kdysi punková kapela Sex Pistols. V roce 1977 natočila hit God Save The Queen jako ironický dárek ke stříbrnému jubileu královny Alžběty II. na trůně. Provokativní píseň i celé album se sice dobře prodávalo, Sex Pistols ale začali ztrácet kontakt s částí publika, které pro ně možná nebylo úplně tak důležité, ale o to víc si na něm zakládali dělnickou vrstvou. A kapela začala dělat podivné manévry, jak z hitovky, v níž se z monarchie stal fašistickej režim, pomalu vycouvat. Takovou věc nenapíšete, protože nenávidíte celou britskou rasu, ale protože ji milujete, jenže je vám zle z toho, že s ní někdo takhle zametá, vymlouval se frontman Pistolí Johnny Rotten. Historie se však opakovala v roce 2002, půl století poté, co se Alžběta II. ujala úřadu, Sex Pistols vydali reedici a éterem opět znělo pohrdání královnou. A nebyl by to starý punker Rotten, aby zase nepopíral sám sebe. Nikdy jsem nebyl ani pro, ani proti monarchii. Jen si myslím, že když už ji máme, měla by fungovat dobře, řekl v BBC. Historka s kapelou Sex Pistols dobře odráží většinový postoj k trůnu nejen Britů, ale i celého Commonwealthu tedy více než dvou miliard poddaných Jejího Veličenstva. Na monarchii se nadává, sem tam někdo prohlásí, že už by se měla zrušit, ale nikdo to úplně vážně nemyslí. Důvodem může být fakt, že Britové rozlišují mezi monarchií jako nadčasovou institucí patřící k britské tradici a monarchií, která je součástí aktuální britské politiky. Zatímco ta první je výstavním artiklem a dobře se na ni lákají turisté, ta druhá by sem tam potřebovala reformovat. Dokládají to i průzkumy veřejného mínění. Zatímco 54 procent respondentů by podle ankety deníku The Guardian zrušilo monarchii v rámci metod, jak učinit britskou politiku transparentnější, královskou rodinu podporují podle stejného průzkumu tři čtvrtiny Angličanů. Protimluv v tom není brzda v demokracii je totiž něco jiného než obdiv k Windsorům. Zkostnatělá politická pravidla, mezi něž patří nejen formální postavení královny v politice, ale i doživotní jmenování členů horní sněmovny nebo lpění na většinovém volebním systému, který silně znevýhodňuje Liberální demokraty, Britům vadí. Na druhou stranu ale nevidí důvod, proč kvůli tomu předělávat Británii na republiku. Jasný rozdíl mezi úřadem a krá- FOTO: Hynek Glos května 2011 Euro 18

87 euro light U KRÁLOVNY DOMA. Jediný obývací pokoj na světě, kde se může s Alžbětou II. vyfotit opravdu každý, je v londýnském muzeu Madame Tussauds. Vosková vladařka je velmi trpělivá. lovskou rodinou je také ve Švédsku loni v létě tam skandály opředené princezně Victorii drželo palce jen 40 procent obyvatel, zatímco podpora monarchie jako instituce zůstávala většinová. AUSTRALSKÝ ANACHRONISMUS Nejinak to vidí poddaní Jejího Veličenstva v rámci Commonwealthu. Asi nejvážnější pokus o novodobé sesazení panovníka provedli Australané, když si jako premiérku loni v létě zvolili Julii Gillardovou. Rodačka z Walesu totiž jasně dávala najevo, že titul australská královna je bohapustý anachronismus. Ačkoli labouristé před volbami slibovali, že vyvolají referendum o volbě prezidenta, který by měl vystřídat panovnici sídlící tisíce kilometrů daleko, z plánu prozatím sešlo. Gillardová nicméně potvrdila, že v Austrálii to má britská královna už za pár. Myslím, že správný čas pro to, aby naše země postoupila dál a stala se republikou, nastane, až se budou střídat panovníci na britském trůnu, řekla premiérka. Samozřejmě královně přeji, aby žila ještě dlouho a spokojeně, dodala poněkud neobratně vzápětí. Premiérka Gillardová má určitě pravdu v tom, že z hlediska zastupitelské demokracie je monarcha opravdovým reliktem. Vzniká tu totiž silný demokratický deficit pravomocemi, které jinak vykonává volený prezident, je ve většině monarchií vybaven nikým nevolený panovník. Nejde jen o méně významné ceremoniální funkce, jak často monarchisté argumentují. Před třemi lety například belgický král Albert II. odmítl přijmout demisi premiéra Yvese Leterma s tím, že se Vlámové i Valoni málo snažili o nalezení kompromisu. Udělal tedy přesně to, co před třemi týdny Václav Klaus, když Petru Nečasovi nejprve hodil na hlavu odvolání ministrů. Rovněž dánská královna Margrethe II. osobně vyjednává s lídry politických stran pokaždé, když z voleb nevzejde jasný vítěz, který by dokázal sestavit většinovou vládu. Nejde jen o zažitou tradici významnou roli při sestavování vlády královně propůjčuje dánská ústava. Nitky povolebních vyjednávání se sbíhají také na nizozemském dvoře. KLIDNĚ NÁS ZRUŠTE Právě proto, že evropští panovníci nemají jen ceremoniální role, musí se jejich postavení v moderních demokraciích změnit. Jinými slovy přetransformovat někdy až pohádkový mýtus ve funkční politický úřad. Pokud chceme, aby monarchie fungovaly, je třeba dát jim demokratickou legitimitu. Panovníci už nevládnou z vůle Boží, ani z tradice, ale proto, že si takovou vládu lidé přejí, řekl nedávno v rozhovoru pro týdeník EURO lichtenštejnský kníže Hans Adam II. Kritika do vlastních panovnických řad jeho kolegů v Evropě není pokrytecká. Lichtenštejnská ústava totiž umožňuje nejen odvolat panovníka, ale rovnou zrušit celé knížectví. Aristokratické principy se již nenosí, důležité je ukázat, že panovník je tu proto, že je oblíbený a dělá svou práci dobře. Vzorovým příkladem je Švédsko. Zatímco v roce 1975, kdy nová ústava králi odebrala většinu pravomocí, se tehdejší premiér Olof Palme radoval, že monarchie je jen krůček od zrušení, dnes nikdo po odstranění vyprázdněného úřadu nevolá. Jak by měl tedy znít monarchický recept na přežití ve třetím tisíciletí? Co nejrychleji přesvědčit obyvatele, že panovník má nelehkou práci, která poddané v podstatě nic nestojí. Třeba švédská monarchie od státu ročně dostává kolem 40 milionů švédských korun (100 milionů Kč), dvě třetiny svých výdajů ale pokrývá z vlastní kapsy. A v Dánsku je královna dokonce sama úřadem. Poté, co se Margrethe II. v roce 1972 vzdala titulů, je BUCKINGHAM VRACÍ ÚDER. Novomanželé na plakátu inspirovaném obalem singlu God Save The Queen od kapely Sex Pistols. Na rozdíl od punkerů, kteří monarchii slibovali no future, předpovídá tato grafika budoucnost přímo královskou. placena z rozpočtu jednotlivých ministerstev. Asi jako kdyby byla oddělením, které probíhá napříč úřady státní správy. Tam, kde monarchie stojí mnohem více, je zase oblíbenou praxí přepočítávat náklady na obyvatele a rok. Typickým příkladem je Brit, který si na královnu připlácí 61 pencí ročně. Je to moc, nebo málo? Vzhledem k tomu, že Francouzi dodnes nevědí, jaké jsou oficiální náklady často rozmařilého Elysejského paláce, zdá se to být uklidňující číslo. BRITOVÉ A MONARCHIE (odpovědi respondentů v %) Zdroj: Gfk NOP Survey, 2008 Británie by měla mít královskou rodinu Monarchie by měla skončit, až Alžběta II. zemře Bude monarchie existovat i za třicet let? 3 nevím 4 nevím 5 nevím 19 ne 28 ano 15 ne FOTO: Hynek Glos 78 ano 68 ne 80 ano Euro května

88 euro light TRADICE NEHRAJE ROLI. Švédská královna Silvia (vpravo) je v zemi mimořádně oblíbená. Dnes už si sotvakdo vzpomene, že je to rodilá Němka, která pracovala jako hosteska na mnichovské olympiádě. TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA. Severské monarchie dbají na image šťastné rodiny. Norský korunní princ Haakon s manželkou Mette-Marit a dětmi vypadají jako z reklamy na životní pojištění. SOUSEDKA ODNAPROTI Mezi strategie, jak přežít modernu, patří také dokázat, že peníze daňových poplatníků nespolykají aristokratické zábavy, ale veřejné angažmá. Panovník, který chce jít s dobou, už dávno pochopil, že se nesmí schovávat před novináři a musí být připraven v pravou chvíli komentovat nejen politické, ale i společenské dění. Jasný názor je důležitější než tradiční projevy pokory, jako je charitativní činnost nebo služba v armádě. Například popularita belgického krále Alberta II. stoupla poté, co v roce 1998 veřejně kritizoval belgickou justici za přehmaty v kauze pedofila Marca Dutrouxe. Podobně před třemi roky sbíral politické body lucemburský velkovévoda Henri I. za to, že vrátil parlamentu zákon o legalizaci eutanazie. Velkovévoda má právo zasahovat do zákonodárství. Také vláda potřebuje protipól, který má nějakou faktickou moc, domnívá se lucemburská novinářka Danielle Voosenová. S LIDEM A PRO LID Možná ještě důležitější než peníze je přesvědčit obyvatele, že královská rodina není privilegovaná instituce svázaná pravidly, ale otevřená společnost, která si na aristokracii už dávno nehraje. A pak si najít v příbuzenstvu neprivilegovaného maskota, kterým se dvůr může prezentovat jako vlastně docela obyčejná rodina. Tolik probírané středostavovství Kate Middletonové má předobraz i v jiných Zrušení monarchie je tématem několika literárních fi kcí. Tou vůbec nejvtipnější je román The Queen and I (Královna a já) britské autorky Sue Townsendové, jinak též stvořitelky věčného teenagera Adriana Molea. Ve dvacet let staré knize popisuje, jak se z Velké Británie po vítězství Lidové republikánské strany stane republika a Windsorové musejí Buckinghamský palác vyměnit za domek v dělnické čtvrti Hell Close. Královna najednou zjišťuje, že se musejí platit účty a že čekání v přeplněné ordinaci je úplně normální. Do hry navíc vstoupí politika i když se bývalá královská rodina v obyčejné společnosti nakonec zabydlí, stane se maskotem militantního sdružení Bring Our Monarch Back (Vraťte nám panovníka) vystupujícího pod zkratkou BOMB. Kniha plná situační komiky a jazykových hříček ale končí happy endem. Královna se ráno probudí ze zlého snu, zjistí, že volby ve skutečnosti vyhráli konzervativci a vše je při starém. Jestli je to tak správně, už ale Townsendová tak jednoznačně nepíše. Žili jsme jako zvířata v zoo, lidé se na nás chodili koukat. Jsem ráda, že už je to za námi, vyznává se princezna Anna ještě před poněkud předvídatelným koncem románu. monarchiích. Mette-Marit, manželka norského korunního prince Haakona, je bývalá servírka a navíc matka nemanželského dítěte. Podobně švédská princezna Victoria se provdala za bývalého cvičitele ve fitness centru Daniela Westlinga. Obě dvě svatby, byť bulvárními novinami silně kritizované, nakonec politicky severským monarchiím pomohly. Vzbudily totiž dojem, že královské rodiny jsou svým lidem mnohem bližší, což v silně rovnostářských severních zemích hraje klíčovou roli. Tři nejdemokratičtější a nejvíce rovnostářské země jsou Švédsko, Norsko a Dánsko. A všechny jsou monarchiemi. To dokazuje, že takový politický systém perfektně funguje i v rámci moderní demokracie, uzavírá švédský historik Herman Lindqvist. Za posledních sto let se počet monarchií smrskl o polovinu. Habsburkové, Hohenzollernové, Romanovci nebo třeba čínská dynastie Čching přišli definitivně o moc. Jejich konec má jedno společné všechny smetla revoluční vlna, která nastolila nový režim. Nic takového současným monarchiím nehrozí, protože alespoň ty evropské jsou zároveň vzorovými demokraciemi. Pravděpodobně je čeká čím dál civilnější budoucnost a dost možná přijdou i o některé pravomoce. Zdaleka to ale není no future, o níž kdysi zpívali punkeři ze Sex Pistols. BLAHOSLAV HRUŠKA (blahoslav.hruska@euro.cz) FOTO: Reuters května 2011 Euro 18

89 společnost NAROZENINY 2. května Ján Fabián (45) ředitel pro rozvoj a strategii: OKD Zdeněk Pilz (54) generální ředitel a jednatel: Oracle Czech 3. května Michal Fábera (60) předseda představenstva: ORANGE GROUP Andrej Magyar (57) generální ředitel: Oki Systems (Czech and Slovak) SEMINÁŘ PRO KLIENTY. Mezinárodní advokátní kancelář Clifford Chance uspořádala pro své klienty seminář na téma Poslední vývoj mimoburzovních derivátů. Na snímku zleva Chris Bates z londýnské kanceláře, Martin Glajch z pražské kanceláře a Habib Motani z londýnské kanceláře Clifford Chance. GRANT OD HSBC. Slavnostního vyhlášení již druhého ročníku grantové soutěže HSBC pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky se v hotelu Intercontinental zúčastnili významní zástupci klíčových proexportních institucí. Na akci se sešly i projektová ředitelka holdingu Z-group Marcela Mrázková (vlevo) a přední česká módní návrhářka Marie Zelená. 4. května David Bečvář (40) generální ředitel: TES Vsetín Jaroslav Katzer (59) předseda představenstva a prokurista: Strabag Jeroen Karel van Leeuwen (50) generální ředitel: ČSOB Pojišťovna Michal Maďar (42) generální ředitel: ČP Invest investiční společnost Lev Novobilský (65) generální ředitel: Léčebné lázně Mariánské Lázně 5. května Alice Moháčová ředitelka projektu: Dalkia Industry CZ Jan Struž (62) předseda sdružení: Czech Top 100 František Vomočil (48) ředitel a jednatel: Stora Enso WP HV 6. května Štěpán Ašer (37) generální ředitel a člen představenstva: J&T Banka Jan Klas (48) generální ředitel: Řízení letového provozu České republiky FOTO: archiv CLOUD V CLOUDU. V hotelu Hilton se konala konference HP Forum zaměřená na nejvýraznější trend dnešního světa ICT, takzvaný cloud. Večerní společenské setkání s významnými zákazníky se proto nemohlo konat jinde než v Cloud 9 baru. Večerem provázela Ester Kočičková, která hosty přivítala společně s generálním ředitelem HP Janem Kameníčkem. Dušan Mráz (57) prezident skupiny: Doprastav Pavel Vaněk (43) generální ředitel: Wüstenrot pojišťovna 7. května Marián Čalfa (65) zakládající partner: advokátní kancelář Čalfa, Bartošík a partneři Nikola Hoffmann (49) jednatel: Saint-Gobain Building Distribution CZ Petr Knapp (55) vrchní ředitel: Korporátní bankovnictví ČSOB Vojtěch Podmolík (50) výrobní ředitel: Biocel Paskov Lubor Veleba (42) jednatel: RWE Gas Storage 8. května Mojmír Boucník (41) fi nanční ředitel a jednatel: AXA Česká republika Eva Zamrazilová vrchní ředitelka: Česká národní banka Euro května

90 index PODNIKY A.S.A. 8 Accenture 20 Agrofert Holding 15, 38 AIG 56 Airbus 50 Alor Invest 66 Alstom 50 American Express 66 AMI Communications 13, 20 Areva 42 Aston Martin Lagonda 82 Atlantik FT 19 Audi 82 AVE CZ 8 Axel Springer 14 B. Braun Medical 7 Bank of New York Mellon 12 Barakuda Press 14 BayernLB 61 Běloruská centrální banka 62 Bentley 82 BGS Energy 72 BMW 82 bnt pravda & partner 20 Bohemia Energy 46 BPS 62 Brisk Tábor 46 Burza cenných papírů Praha 34 Calyx Agro 38 Carbounion Bohemia 46 CB Richard Ellis 68 Central Europe Holding 52 Central Group 52 Cimex 10, 14 Clifford Chance 7, 20, 89 Commerzbank 20 Cool Britannia 78 CVC Capital Partners 61 Cyrrus 34 ČD-Telematika 36 České dráhy 50 České Radiokomunikace 36 Český rozhlas 19 ČEZ 42, 46 ČKD Group 14, 46 ČKD Nové Energo 14 ČSOB 34 Daimler 82 Datart 7 Deloitte 54 Deutsche Bahn 50 Deutsche Bank Österreich 20 Dial Telecom 36 Doyle Collection 78 Ducroire/Delcredere 20 Ekospol 52 Emergent Asset Management 38 Euler Hermes Čescob Service 20 Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna 20 Euromills-Trade 15 Europasta 15 FCC Folprecht 20 Finep 52 Fond pojištění vkladů 41 Future Publishing 14 Gazprom 14, 66 GE Money Bank 20 GE Transportation 50 General Electric 50 Goldman Sachs 56 GTS Czech 36 Gutmann Bank 20 Hays CR 20 Hewlett-Packard 89 HighQuest Partners 38 Honda Motor 66 HSBC Bank 89 HTC 7 Hutchison Telecom Australia 66 China Investment 66 Infosys BPO 54 ING Bank 7, 20 InterContinental Hotels Group 10 J&T Banka 20 Jaguar Cars 82 Jantzen Development 38 JP Morgan 61 KBC 34 KBL European Private Bankers 34 Kimberly-Clark Professional 7 King Sturge 52 KKCG 12 Komerční banka 34 Kredyt Bank 34 KUPEG úvěrová pojišťovna 20 Land Rover 82 Lehman Brothers 61 Linet 20 Logica 20 London & Partners 78 Marius Pedersen 8 Mattel 66 McVitie s 84 MerMec 50 MGA Entertainment 66 MMF 68 MPC Cessi 15 Nissan Motor 12, 66 Obchodní tiskárny 23 Omega Publishing 14 Orco Property Group 20 Orco Property Management 20 Orea Hotels 10 Pampers 7 Panasonic 7 Pars Nova 50 Party Pieces 76, 78 Patria Direct 20 Penam Slovakia 15 Photon Energy 72 Piper Alderman 66 Playpress 14 Plzeňský Prazdroj 20 PPF 12 PricewaterhouseCoopers 33, 46 Quifel Natural Resources 38 Raiffeisen Bank International 62 Renault 12 Rolls-Royce 82 SABMiller 20 Sal. Oppenheim 20 Sazka 12 Sberbank Rossiji 62 Schenker 50 Siemens 50 Sloan Park Property Trust 36 SPGroup 23 Světová banka 38 Swissôtel The Howard 78 Syriatel 64 Škoda 20, 50 Škoda Auto 30 Škoda Transportation 50 Škoda Vagonka 50 Telefónica O2 19, 36 Tesco 84 T-Mobile 36 Toyota Motor 66 T-Systems 36 TÜV SÜD Czech 20 TVO Europe Property Services 20 Unipetrol 19 UPC 36 Vikomt CZ 20 Vítkovice Holding 42 Vítkovice Machinery Group 46 Vodafone 66 Volkswagen 82 VZP ČR 70 Warta 34 Waterstone s 78 Westinghouse 42 Windsor & Eton 84 Wood & Company Financial Services 20 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR 24 Z-group 89 LIDÉ Abdalláh II., král jordánský 64 Albert II., král belgický 86 Alžběta II. 76, 78, 82, 84, 86 Anna, princezna z Edinburghu 84 Asad, Basil 64 Asad, Bašár 64 Asad, Háfi z 64 Asadová, Asma 64 Ašer, Štěpán 20 Babiš, Andrej 38 Balíčková, Anna 20 Balthazard, Michel 12 Bartoš, Pavel 8 Bates, Chris 89 Bauer, Bernard 54 Bém, Pavel 3, 24 Blažek, Rudolf 30 Brandejs, Lukáš 20 Brown, Daniel 66 Brown, Toby 82 Březina, Karel 30 Buffett, Warren 50 Bush, Jim 66 Cairnsová, Fiona 84 Cameron, David 78 Catherine, vévodkyně z Cambridge 75, 76, 78, 82, 86 Courtney, Paul 84 Čapka, Mojmír 46 Červíček, Martin 30 Čcheng, Lej 58 Čižinský, Pavel 33 Čunek, Jiří 30 Daduliak, Robert 15 Dampier, Phil 84 Diana, princezna z Walesu 76, 82, 84 Dobeš, Josef 44 Dobiáš, Dalibor 14 Doucha, Tomáš 38 Drouin, Timothy 42 Ecclestone, Bernie 61 Edward, hrabě z Wessexu 76 Farrimondová, Helena 44 Fischer, Jan 30 Forejt, Jindřich 76 Fuksa, Ivan 13, 38 Gajdáček, Jaromír 24 Geneenová, Jo 78 Gernandt, Johan 66 Ghosn, Carlos 12 Gillardová, Julia 86 Glajch, Martin 89 Greenspan, Alan 56 Gref, German 62 Gribkowsky, Gerhard 61 Haakon, korunní princ Norska 86 Hammarskjöld, Dag 66 Hampl, Václav 24 Hans Adam II., kníže lichtenštejnský 86 Harry, princ z Walesu 76 Hašek, Michal 24 Hatlapatka, Marek 34 Heger, Leoš 24 Henri I., velkovévoda lucemburský 86 Hlinka, Pavel 10 Horáková Krištofová, Petra 52 Hosman, Luděk 10 Hrdina, Pavel 15 Hrdlička, Tomáš 30 Hulinský, Petr 30 Hušák, Aleš 38 Hyžík, Jaroslav 8 Chajdám, Abdal Halím 64 Charles, princ z Walesu 76, 78, 82, 84 Chmiel, Juraj 38 Ivanstoff, Sasha 66 Janota, Eduard 30 Jarolím, Jaroslav 14 Jerger, Jürgen 54 Jiří V. 84 Jobson, Robert 76 John, Radek 30 Johnson, Boris 78 Johnson, Paddy 84 Jü, Č -fej 61 Julínek, Tomáš 24 Jurásková, Dana 24 Kačena, Michal 42 Kalousek, Miroslav 16, 52 Kameníček, Jan 89 Karafi átová, Alena 38 Karas, Viliam 66 Kindl, Milan 10 Klaus, Václav 30 Klega, Pavel 30 Kocián, Michal 52 Koděra, Roman 20 Kolář, Tomáš 20 Komárek, Karel, ml. 12 Končický, Tomáš 20 Konštiak, Pavol 66 Korbel, František 10 Korec, Evžen 52 Kováč, Igor 20 Kovařík, Jiří 34 Kovářová, Daniela 30 Kramešová, Eva 20 Kratochvíl, Michal 20 Krogman, Petr 38 Kubek, Milan 24 Kubice, Jan 36 Kudrin, Alexej 62, 66 Kulhánek, Vratislav 3, 30 Kůsová, Ilona 20 Leithová, Lydia 78 Leterme, Yves 86 Lien, S 58 Lindqvist, Herman 86 Ljutjagin, Dmitrij 66 Lohse, Michael 54 Lukašenko, Alexandr 62 Lukeš, Petr 10, 14 Machlúf, Rami 64 Margrethe II., královna dánská 86 McGrady, Darren 84 Melčák, Miloš 30 Mengler, Zdeněk 20 Mertl, Jan 52 Mette-Marit, korunní princezna Norska 86 Middleton, Michael 76 Middletonová, Carole 76 Miller, Alexej 66 Moroz, Michal 36 Mosley, Max 61 Motani, Habib 89 Moťka, Otakar 38 Mráz, Jaroslav 36 Mrázková, Marcela 89 Murdoch, Rupert 61 Musil, Jan 46 Mužík, Roman 8 Nečas, Petr 3 Newbould, Graham 84 Nosek, Petr 24 Nováková, Iva 52 Pácal, Jiří 52 Palas, Jaroslav 24 Palme, Olof 86 Paukner, Petr 46 Pecina, Martin 30 Pélata, Patrick 12 Petrlík, Jindřich 8 Philip, vévoda z Edinburghu 78, 82, 84 Písařík, Jiří 46 Pohanka, Michal 30 Portužák, Roman 42 Pospíšil, Jiří 10 Richter, Milan 30 Richter, Tomáš 20 Robbová, Carolyn 84 Rohde, Gerhard 54 Rochette, Bertrand 12 Roithová, Zuzana 41 Rong, Fan 58 Růžička, Jan 14 Růžička, Jan 24 Růžička, Květoslav 10 Ryska, Petr 23 Salavat, Neftechim 14 Sewardová, Ingrid 76 Shahbaz, Zal 50 Simon, Zsolt 66 Skotak, Jan 54 Skulina, Ladislav 24 Slim, Carlos 61 Snítilý, Evžen 30 Sobotka, Bohuslav 16 Spišiak, Josef 20 Stepic, Herbert 62 Strong, Roy 84 Světlík, Jan 42, 46 Svoboda, Bohuslav 3, 24, 30 Šafránek, Jan 20 Škvor, Zbyněk 7 Šourek, Martin 20 Šťastný, Boris 3, 30 Tachecí, Karel 38 Taibbi, Matt 56 Tauber, Josef 41 Tenenbaum, Matthieu 12 Thatcherová, Margaret 64 Tkáč, Patrik 20 Tošenovský, Evžen 42 Townsendová, Sue 86 Trampota, Bohumil 19 Tykač, Pavel 38 Udženija, Alexandra 30 Vacek, Kamil 7 Vajner, Jiří 52 Valeška, Jan 38 Vatanen, Ari 61 Veselý, Michal 20 Victoria, korunní princezna Švédska 86 von der Leyenová, Ursula 54 von Mirbach, Mathias 38 Voosenová, Danielle 86 Walton, Ashley 84 Weise, Frank-Jürgen 54 Westling, Daniel 86 Whitaker, James 76 William, vévoda z Cambridge 75, 76, 78, 82, 84 Zaťko, Andrej 20 Zdebor, Roman 42 Zelená, Marie 89 Zelený, Pavel 44 Zelová, Jana 33 Zeman, Marek 24 Zoellick, Robert 38 Zuna, Martin 20 Žantovský, Michael května 2011 Euro 18

91

92