Agentura ochrany p írody a krajiny R St edisko pro St edo eský kraj a hlavní m sto Prahu Praha 2010

Transkript

1 30 Agentura ochrany p írody a krajiny R St edisko pro St edo eský kraj a hlavní m sto Prahu Praha 2010

2 Bohemia centralis ( je regionální sborník pro st ední echy ur ený pro publikaci výsledk v decké a odborné innosti sm ující k poznání všech aspekt p írody se zvláštním d razem na cenná p írodní území a vzácné druhy. Bohemia centralis je za azena v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných asopis vydávaných v eské republice, v databázi eské zoologické bibliotéky ( a v mezinárodní databázi Thomson Reuters Zoological Record. Redak ní rada Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc. (p edseda redak ní rady) Mgr. Pavel Špry ar (výkonný redaktor) RNDr. Luboš Beran, Ph.D. Ji í Hadinec Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc. RNDr. Lubomír Hanel, CSc. RNDr. Vladimír Hanzal RNDr. Petr H la RNDr. Ji í K íž, CSc. RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Ing. Pavel Mudra RNDr. Jaroslav Obermajer Ing. Josef Pavlík Ing. Pavel Pešout Prom. biol. Zden k Pouzar, CSc. RNDr. Jaromír Strej ek Recenzenti p ísp vk v tomto ísle: RNDr. Luboš Beran, Ph.D. Doc. RNDr. Ivan Bi ík, CSc. Mgr. Lucie erná Mgr. Petr Dolejš Mgr. Lucie Drhovská Ji í Hadinec Mgr. Petr He man Mgr. Aleš Hoffmann Prof. Ing. Jan Jeník, CSc. RNDr. Lucie Ju i ková, Ph.D. Doc. RNDr. Ji í Kolbek, DrSc. Prof. RNDr. Pavel Ková, CSc. Mgr. Lukáš Krinke RNDr. Vojen Ložek, DrSc. RNDr. Zden k Majkus, CSc. RNDr. Milan Rivola, CSc. RNDr. Anna Skalická Mgr. Pavel Špry ar RNDr. Petr Werner ISBN ISSN Agentura ochrany p írody a krajiny R

3 Obsah K rka A., Buchar J., Kubcová L., ezá M.: Pavouci (Araneae) chrán né krajinné oblasti eský kras... 5 Beran L.: P ísp vek k poznání m kkýš (Mollusca) NPR V trušické rokle Ložek V.: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedl ánek a PR Slatinné louky u Liblic Bezd ková K., Bezd ka P.: Mravenec rašelinný (Formica picea) ve st edních echách Štych P.: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Cílek V., Sádlo J., Zavadil V.: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e Kubíková J.: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení emisemi cementárny v Lochkov Štefánek M., Karlík P.: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina Hlavá ek R., Karlík P.: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné kv ten Podbrdska Jiras P., Skuhravá P., Karlík P.: Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v p írodních památkách Na horách a Pitkovická strá ve st edních echách Pokyny pro autory Obrazové p ílohy

4 Contents K rka A., Buchar J., Kubcová L., ezá M.: Spiders (Araneae) of the Bohemian Karst Protected Landscape Area (Czech Republic)... 5 Beran L.: A contribution to the knowledge of molluscs (Mollusca) of the V trušické rokle National Nature Reserve (Central Bohemia, Czech Republic) Ložek V.: Relict malacocoenoses of Jarvová louka at Sedl ánky and Nature Reserve Slatinná louka near Liblice (Central Bohemia) Bezd ková K., Bezd ka P.: The black bog ant (Formica picea) in Central Bohemia Štych P.: Evaluation of long-term land-use changes in case studies in Central Bohemia Cílek V., Sádlo J., Zavadil V.: Nature Park Bude a proposal of a new protected area Kubíková J.: Dynamics of xerophilous grassland on calcareous slopes in Radotínské údolí, Prague: impact of cement factory in village Lochkov Štefánek M., Karlík P.: Flora and vegetation outline of the proposed Site of Community Importance Ka ina Hlavá ek R., Karlík P.: Contribution to the flora and vegetation of the "Na horách" protected area and comments on the thermophilous flora of the Podbrdsko Region Jiras P., Skuhravá P., Karlík P.: The gall midge Dasineura pulsatillae and other insect species developing in the etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica in Na horách and Pitkovická strá Nature Monuments in Central Bohemia Instructions for authors Colour plates

5 Bohemia centralis, Praha, 30: 5 100, 2010 Pavouci (Araneae) chrán né krajinné oblasti eský kras Spiders (Araneae) of the Bohemian Karst Protected Landscape Area (Czech Republic) Antonín K rka 1, Jan Buchar 2, Lenka Kubcová 2, Milan ezá 3 1 Národní muzeum, P írodov decké muzeum, zoologické odd lení, Václavské nám stí 68, CZ Praha 1; antonin_kurka@nm.cz 2 P írodov decká fakulta Karlovy univerzity, Katedra zoologie, Vini ná 7, CZ Praha 2; lenka.kubcova@centrum.cz 3 Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., odd lení entomologie, Drnovská 507, CZ Praha 6-Ruzyn ; rezac@vurv.cz Abstract. This work summarises data on the spider fauna (Araneae) of the Bohemian Karst Protected Landscape Area (central Bohemia, southwest of Prague) in the period 1894 to A great number of data available for xerothermic habitats (rock and forest steppes) is complemented by records obtained from various other habitats (deciduous or evergeen forests, wetlands, river banks, caves, quarries and disturbed or developed areas). From 56 investigated localities, we identified a total of 446 spider species, many of which belong among rare and endangered in the Czech Republic. Key words: spiders, Araneae, Czech Republic, faunistics, Bohemian Karst Úvod a historie výzkumu P edkládaná práce shrnuje dosavadní výsledky výzkumu o araneofaun chrán né krajinné oblasti eský kras. Plošina se zaoblenými vrcholy a s hluboce zaklesnutým korytem Berounky a jejích p ítok, rozkládající se jihozápadn od Prahy, byla již odedávna st edem pozornosti mnoha p írodov dc rozli ných 5

6 obor. eští p írodov dci a ochraná i se snažili o poznání a zachování zdejší vynikající kv teny, zví eny a pozoruhodností povrchového utvá ení, a to již v dobách, kdy využívání a devastace krajiny zdaleka nedosahovaly dnešních rozm r. Podstatn jší zmínka o p írodním bohatství tohoto území se objevila již v roce 1786 od známého botanika Tadeáše Haenkeho a od konce 18. století zde pracovala nespo etná ada geolog, speleolog, botanik i zoolog (Maršáková et Moucha, 1974). Množství údaj o faun eského krasu je rozptýleno v etných publikacích. P írod eského krasu je v nováno celé íslo sborníku Bohemia centralis (3, 1974) a podstatná ást ísla 28 (2007). Monotematické práce se v nují hlavn hmyzu (Scholz 1980; Strej ek 1974; Soldát 1978; Soldát et Starý 1978; Krušek et Soldát 1980; Špry ar et al. 2002; Vávra 1993, 2000; Zelený 2007 ) a m kkýš m (Ložek 1946, 1974, 2007). První zmínky o pavoucích eského krasu spadají do druhé poloviny 19. století. Emanuel Bárta, autor jedné z prvních araneologických prací z území ech (Barta 1869) uvádí krom ady lokalit zejména v severních echách i Lochkov (který je sice vn hranic chrán né krajinné oblasti, náleží však k eskému krasu geologicky a geomorfologicky). V práci Antonína Noska (Nosek 1895) je z území eského krasu zmín no již 33 druh pavouk, z nichž 22 bylo zjišt no na území dnešní chrán né krajinné oblasti (s lokalitou Karl v Týn ), zbylé druhy pocházejí z lokalit Radotínské údolí, pop. Radotín. Noskovy údaje uvádí spolu s n kolika vlastními údaji Baum (1929, 1930, 1938). Na konci padesátých let byl uskute ován výzkum štírk v oblasti Královy studn a spolu s jeho výsledky bylo publikováno i n kolik údaj o pavoucích (Verner 1959). První soustavný araneologický výzkum eského krasu byl uskute n n v letech pracovníky Katedry systematické zoologie P írodov decké fakulty Univerzity Karlovy. Realizován byl p edevším metodou formalínových pastí a stal se postupn sou ástí projektu srovnání 21 modelových lokalit rozmíst ných na území ech (Buchar 1972). Podíleli se na n m J. Buchar a E. Laštovková. Na prvním celoro ním výzkumu (1959) uskute ovaném na Komárkov lesostepi se podílel i mimo ádn nadaný diplomant J. Ž árek (Buchar et Ž árek 1960). Další výzkumy byly zam eny v roce 1960 na Doutná a stepní lokalitu jižn od obce Mo inka (na map z roku 1945 ozna ované jako abrak), v letech na Kodu, v letech na Kotýz, pak op t následovala Komárkova lesostep a sou asn i Koda ( ) a v roce 1968 znovu Koda. Tento výzkum se zájmem podporoval F. Miller, profesor na Vysoké škole zem d lské v Brn ; zejména pomáhal s obtížn determinovatelnými druhy (nap. Dipoena coracina (C. L. Koch, 1837), Walckenaeria simplex Chyzer, 21894, Zelotes puritanus Chamberlin, 1922 a Zelotes longipes (L. Koch, 1866)). Širšímu okolí Komárkovy lesostepi byla v nována pozornost i v dalších letech, ovšem zpravidla pouze v rámci zoologických cvi ení pro studenty P F UK. Publika n bylo toto období zam eno jednak na nové druhy pro araneofaunu 6

7 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras ech (Buchar 1961, 1962, Miller et Buchar 1977), jednak na problematiku termofilních druh (Buchar 1975). Mezitím byla vypracována diplomová práce Evy Valešové (Valešová 1962) zam ená na araneofaunu dnešní NPP Lochkovský profil (v bezprost ední blízkosti legislativních hranic CHKO), odkud byl popsán nový druh pro v du Lochkovia inconspicua (dnes azený do rodu Panamomops; Miller et Valešová 1964). Po dvaceti letech sledoval vliv Radotínské cementárny na araneofaunu této lokality Antuš (1986) a v návaznosti vypracoval zprávy (1987, 1988 a 1989) o výsledcích inventariza ního výzkumu v PR Radotínské údolí, ležícího p ímo v CHKO eský kras. Zkoumány byly dále skalní stepi (Z. R ži ka 1965) a skalní stanovišt (V. R ži ka 2000) v NPP Kotýz a vápencové lomy v NPR Karlštejn a PP Lom na Kobyle (K rka 2000). Arborikolní spole enstva Komárkovy lesostepi a okolní doubravy na D ínové ho e byly zkoumány v letech (Kubcová 2005, Kubcová et Buchar 2005). Z Komárkovy lesostepi pochází i typový materiál druhu Philodromus buchari (Kubcová 2004). Spolu s Kodou lze tuto lokalitu považovat z araneologického hlediska za nejlépe prozkoumanou. eského krasu se okrajov dotýkají i n které další publikace (K rka 1994, 1999, 2001; ezá 2001; Buchar et R ži ka 2002; Pekár 2002; K rka et al. 2007; R ži ka et Buchar 2008; Dolejš 2006, 2008; Dolejš et al 2008; ezá et al. 2007, 2008). Velký po et údaj získaný sledováním spole enstev pavouk na území eského krasu zejména od 90. let minulého století do dneška nebyl dosud publikován, pop. data byla uvedena v nepublikovaných zprávách o inventariza ních výkumech. Na rozdíl od p edchozích výzkum s akcentem na xerotermy byly získány vzorky i z dalších biotop, p edevším lesních porost a mok ad. V období byl získán etný materiál na r zných biotopech deseti stanoviš v Národní p írodní rezervaci Karlštejn (leg. A. K rka). Dále byla studována lokalita Na Voskop (leg. A.K rka v roce 1999; ezá 2001b). Od roku 1998 je pravideln sledována araneofauna Velkolomu ertovy schody a jeho bezprost edního okolí. M. ezá a V. Strnad (2005) a znovu J. Korba a M. ezá (2008) sledovali spole enstva pavouk v Národní p írodní rezervaci Koda. V roce 2009 byl výzkum araneofauny sm ován k mok ad m a k jihozápadní ásti CHKO (leg. A. K rka). K celkovému obrazu araneofauny eského krasu p isp li mnozí další sb ratelé, které uvádíme v seznamu zkratek. V p ípad jednorázových sb r uvádíme jméno p isp vatele p ímo v textu. Zna ným problémem je ov ování starších dat, ke kterým již neexistují doklady. V nejasných p ípadech jsme p vodní data ponechali s taxonomickou poznámkou a ozna ením (hv zdi kou za názvem druhu, zkratkou lokality, pop. za údajem). 7

8 Metodika a materiál Vzorky byly získávány r znými sb rnými metodami podle charakteru terénu a typu biotopu, od nahodilého nebo jednorázového orienta ního sb ru až po celosezónní (v n kterých p ípadech i n kolikaletý) sb r. Pro sledování kvantitativních pom r araneofauny byly na n kterých plochách použity zemní pasti. P i komplexním inventariza ní pr zkumu provád ném na n kterých stanovištích byly užity další metody: prosev detritu, sklepávání ke ového patra, smyky bylinného patra, individuální sb r na skalách, v dutých stromech, pod kameny, záv sné pasti na povrchu skal (R ži ka 2000) a lepenkové pásy na kmenech (Kubcová 2005). ást materiálu je deponována v depozitá ích zoologického odd lení P írodov deckého muzea Národního muzea v Praze, zbytek z stává v soukromých sbírkách. Data o nálezech uvedená u každého druhu byla získána jednak vlastními sb ry autor v terénu, dále zpracováním vzork dodaných dalšími sb rateli. ást údaj byla pro úplnost p evzata z publikovaných prací, dále z nepublikovaných zpráv a kone n ze spole né databáze len eské arachnologické spole nosti. P ehled zkratek použitých v textu Explanation of the abbrevitations used (U sb rných metod a biotop jsou dopln ny i anglické ekvivalenty.) V dalším textu jsou použity zkratky dvojího typu: jednak zkratky odvozené z charakteristik druh v Katalogu pavouk R (Buchar et R ži ka 2002: geografické rozší ení, preference p vodnosti stanovišt, stupe hojnosti, stupe ohrožení, preference fytogeografické oblasti) a jednak další zkratky, které vyplynuly z pot eb up esn ní uvedených údaj (biotopy, sb rné metody, determináto i, sb ratelé). Charakteristiky druh p evzaté z Katalogu jsou zjednodušeny, v uvedené publikaci jsou podrobn ji rozpracovány a navíc je uvedena i klasifikace dalších ekologických faktor (vlhkost, osv tlení, stratifikace). Ke snadn jšímu vyhledávání t chto údaj je u druh, které mají v porovnání s Katalogem odlišný název, uveden p íslušný název z Katalogu jako synonymum (Syn.). A. Zkratky použité v kapitole Seznam a stru ná charakteristika lokalit Abbrevations used in the chapter The investigated sites and their characteristics NPP národní p írodní památka (national nature monument), NPR národní p írodní rezervace (national nature reserve), PR p írodní rezervace (nature reserve), PP p írodní památka (nature monument). 8

9 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras B. Zkratky použité v kapitole Seznam zjišt ných druh Abbrevations used in the chapter A list of spider species geografické rozší ení (geographical distibution) (Buchar et R ži ka, 2002; Blick et al., 2004): Af areál druhu zasahuje do severní Afriky Ar, Az, Gr, Ki, Kz areál zasahuje do Arménie, Azerbajdžánu, Gruzie, Kirgizie i Kazachstánu Boh druh vyskytující se na území R pouze v echách COS kosmopolitní areál E-A evropsko-asijský areál Eastp východopalearktický areál em extramediteránní areál E-S eurosibi ský areál E-T evropsko-turánský areál EUR evropský areál HOL holarktický areál Holop holopalearktický areál I areál zasahuje do Indomalajské oblasti Me areál expanzivních mediteránních druh, pronikajících do st. Evropy ME st edoevropský extramediteránní areál ME-ea st edoevropský areál výhradn severn od Alp ME-At atlantský areál NC severní Kavkaz PAL palearktický areál Tran transpalearktický areál sahající od Atlantiku k Pacifiku U areál druhu zasahuje na Ural Westp západopalearktický areál preference p vodnosti stanovišt (preference of originality of habitats): C pouze klimaxová stanovišt (only climax habitats), c klimaxová stanovišt (climax habitats), s druhotná, polop irozená stanovišt (secondary semi-natural), d pravideln narušovaná stanovišt (disturbed), m um lé prost edí lidských sídel (artificial) (Buchar et R ži ka 2002); stupe hojnosti výskytu v R (abundance): V velmi vzácný (very rare), R vzácný (rare), i st edn hojný (scarce), a hojný nebo velmi hojný (abundant, very abundant) (Buchar et R ži ka 2002); stupe ohrožení (degree of vulnerability): CR kriticky ohrožený (critically endangered), EN ohrožený (endangered), VU zranitelný (vulnerable), LR tém ohrožený (near threatened), dd nedostatek údaj (data deficient) (Buchar et R ži ka 2002; R ži ka 2005); K druh uvedený v ervené knize ohrožených a vzácných živo ich (species in the Red Book) (Buchar, 1992); preference fytogeografické oblasti (preference of fytogeographic district): T termofytikum, M mezofytikum, O oreofytikum (Buchar et R ži ka 2002). Materiál (samples): m samec (male), f samice (female), j juvenilní ex (juvenile); íslo p ed m, t, j znamená po et chycených nebo pozorovaných jedinc, ex po et jedinc (number of specimens), x neuvedený po et jedinc (unspecified number), xx velký po et, masový výskyt (high abundance); biotopy (habitats): a olšina (alder grove), c jeskyn, štola (cave), e b eh potoka, eky (bank of brook, riverside); f pole, meze (field, balks), i budovy, technické stavby (buildings, technical constructions), j lesní okraj (forest fringe), k su (stony debris), l lesostep (forest steppe), m louka (meadow), n niva 9

10 (flood plain), p p íb ežní mok ad rybníka, b eh t n (swamp near pond, bank of pool), q lom (quarry), q-z rekultivace v lomu, r skály, skalky (rocks), s step a skalní step (steppe, rocky steppe), t les (forest, timber), t-b bu ina (beechwood), t-d doubrava (oakwood), t-dh dubohab ina, t-h hab ina (hornbeam forest), t-j jehli natý les (coniferous forest), t-p bor (pine forest), t-s smíšený listnatý les (deciduous forest), t-sm monokulturní smr ina (monoculture spruce forest), t-su su ový les (debris wood), u mýtina, lesní sv tlina (clearing), w mok ad (wetland), x xeroterm, z rekultivace, ruderál (recutivation, ruderal); v dalším textu jsou symboly biotop uvedeny v závorce; sb rné metody (sampling methods): be sklepávání ke a v tví strom (beating); ek stromový eklektor; ht záv sné deskové padací pasti (hanging desk traps); is individuální sb r (na povrchu substrátu, v sítích, pod kameny, kmeny, k rou, na kmenech a povrchu skal) (individual sampling); pa papírové pásy na kmenech strom (corrugated tapes on the trunks), pt zemní padací pasti (pitfall traps); si prosev substrátu (sieving); sw smyky bylinného patra (sweeping); yt žluté misky (yellow traps); determinace (determination): materiál (není-li uvedeno jinak) byl determinován sb rateli; taxonomicky nejasné vzorky determinovali, resp. revidovali Jan Dolanský (JD) a Vlastimil R ži ka (VR). sb ratelé (collectors): A Adolf ejchan, AK Antonín K rka, AN Antonín Nosek, EL Ema Laštovková, FM František Miller, FŠ František Š áhlavský, IH Ivan Horá ek, JB Jan Buchar, JBa Ji í Baum, JEŽ Jan a Eva Ž árkovi, JK Ji í Král, JKo Jan Korba, JS Jaromír Strej ek, JSt Jakub Straka, JŽ Jan Ž árek, KA Karel Absolon, LK Leoš Klimeš, LKu Lenka Kubcová, MAn Miloš And ra, M Milan ezá, PA Petr Antuš, PD Petr Dolejš, PK Pavel Kasal, PM Pavel Moravec, PP Pavel Pecina, PHV Petr H. Verner, PŠ Pavel Špry ar, PV Pavel Voni ka, RH Radvan Horný, VS Václav Strnad, VŠ Vladimír Švihla, VT Václav Tichý, ZR Zden k R ži ka. * : nedoložený nebo nejistý údaj, pop. vzhledem k novým taxonomickým poznatk m druh s nutností revize (uncertain date). Seznam a stru ná charakteristika lokalit (The investigated sites and their characteristics) V seznamu je uvedeno 56 araneologicky sledovaných lokalit. Za názvem lokality je uvedena její trojpísmenná zkratka, která je používána v celém dalším textu (tu n ). Dále následují: v p ípad chrán ného území zkratka kategorie chrán ného území, pop. název CHÚ, v n mž lokalita leží), nejbližší obec, íslo faunistického tverce a jeho kvadrantu, zem pisné sou adnice a nadmo ská výška (p ibližné hodnoty); následuje charakteristika lokality. Leg.: sb ratelé a data sb r, event. sledovaný biotop; Ref.: literatura týkající se araneofauny území. Charakteristiky území podle prací Kubíková et al. 2005, Ložek et al. 2005, pop ípad vlastní hodnocení. Lokality ojedin lých sb r jsou uvedeny plným názvem p ímo v textu. 10

11 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Akantopygový lom (Aka): Kon prusy, 6050c, N, E, 430 m n. m. Opušt ný l mek s pokro ilou sukcesí p ipomínající p irozené xerotermy, uprost ed malý mok ad. Leg.: AK 2008, Barrandova jeskyn (Baj): Srbsko u Karlštejna, 6050d, N, E, 250 m n. m. Leg.: IH Barrandovy jámy (Bar): PP Špi atý vrch-barrandovy jámy, Lod nice,. o. Chrustenice, 6050b, N, E, 400 m n. m. Zalesn ná jihozápadní ást vrchu s p evahou borovice lesní a erné a s vtroušenými p vodními listnatými d evinami. Leg.: PK Beroun (Ber): lokalita s nejasnou lokalizací, uvádí Baum 1929; vzhledem k charakteru uvád ných druh p edpokládáme, že se jedná o n které ze stepních stanoviš na území CHKO eský kras. Leg : Khomová Boubová (Bou): NPR Karštejn, Hostim, 6050b. Dubohabrová pa ezina v terénu staré krasové planiny ( N, E, 400 m n. m.), šipáková lesostep. Leg.: AK , Bubovice, rybník (Bub): Bubovice, 6050d, N, E, 363 m n. m. Otev ený mok ad pod hrází rybníka. Leg.: AK Bud anská skála (Bud): NPR Karštejn, Karlštejn, 6051c, N, E, 180 m n. m. (na úpatí). Tém svislá vápencová st na, sv tov proslulý odkryv (parastratotyp hranice silur devon). Leg.: M Ref.: ezá 2001a; ezá et Kubcová Císa ská rokle (Cís): NPR Koda, Srbsko u Karlštejna, 6050d. Hluboce za íznuté údolí charakteru krasových roklí s potokem, tvo ícím p novcové kaskády a se strmými srázy z obou stran. Rozmanité vápnomilné ekosystémy od stinných su ových lesních porost až po xerotermní bezlesí; travertinová jezírka (w) (2009, N, E, 340 m n. m.), skála (r) nad pramenem, uzavírající údolí (2009, N, E, 360 m n. m.) Leg.: PP 1965; PK 1999; AK erná rokle ( en): NPP, Koso, Radotín, 6052a, N, E, cca m n. m. V minulosti odlesn né, nyní zar stající strán, stratotyp hranice mezi stupni lochkov a prag; skalní stepi, stepní trávníky a opušt né lomy. Leg.: A et RH ertovy schody, velkolom ( er): Kon prusy, 6050c, cca N, 14 3 E, 445 m n. m (horní hrana severní st ny). Etážový vápencový velkolom; les jihovýchodn od lomu (2006). Leg.: AK ( horní okraj severní st ny s náletovým porostem borovice erné, N, E), VR et PA ,

12 Ref.: And ra , 2006; K rka 2000; ezá et al. 2007a. Doutná (Dou): NPR Karlštejn, Bubovice, 6050b, 400 m n. m.). Protáhlý, z v tší ásti zalesn ný h bet, listnatý les r zného složení v etn šipákové lesostepi na jižním svahu ( N, E) (p vodn na jižním svahu rozsáhlá skalní step), paseka (cca N, E, 390 m n. m.) Leg.: JB 1959, 1960, 1966, 1967; M 1997; AK 1989, , Ref.: Buchar 1962; Miller 1966, 1967; ezá 2001a; ezá et Kubcová D ínová hora (D í): NPR Karlštejn, Srbsko u Karlštejna, 6050d, N, E, 380 m n. m. Dubohab ina se vzrostlými duby (Quercus petraea) na jižním úpatí D ínové hory. Leg.: LKu Ref.: Thaler et al. 2003; Kubcová Havlí k v mlýn (Hav): Kon prusy, 6050c. Xerotermní stanovišt (2000, N, E, 300 m n. m.), mok ad (rákos, 2009, N, E, 290 m n. m.) Leg.: M 2000; AK Homolák (Hom): Suchomasty, 6050c 6150a. Rekultivovaná plocha výsypky p ed zalesn ním (z, 1995, N, 14 5 E, 430 m n. m.), lom (q, 2009, N, E, 400 m n. m.). Leg.: AK 1995, Ref.: K rka Chlum, lom (= Lom na Chlumu) (Chl): NPR Karlštejn, Srbsko, 6050d, N, E, 340 m n. m. Opušt ný lom. Leg.: A et RH 1982, AK Ref.: K rka Javorka (Jav): NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c. Monokulturní smr ina (49 56 N, E, 350 m n. m.), teplomilná doubrava mezi Prost edním vrchem a Javorkou ( N, E, 350 m n. m.). Leg.: JB 1972; AK 1991; M Ref.: ezá et Kubcová Jeskynní systémy: Jeskyn Arnoldka: Bubovice, 6051a, N, E. Jeskyn na Javorce: NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c, N, E, 321 m n. m.. Jeskyn Martina: Tetín, NPR Koda, 6050d, N, E, 350 m n. m. Jeskyn Nad Ka ákem: NPR Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, 6050b, N, E, 250 m n.m. Jeskyn Severní Dynamitka: Karlšten, 6050d, N, E229 m n. m. Kon pruské jeskyn : NPR Zlatý k, Kon prusy, 6050c, N, E, 443 m n. m. Srbské jeskyn : Srbsko, 6050d, N, 14 8 E, 280 m n. m. Leg.: vše M Ref.: R ži ka et Buchar Ka ák, skály (Ka ): NPR Karlštejn, Beroun,. o. Hostim, 6050b, N, E, 350 m n. m. Skalní stepi a skály nad levým b ehem potoka Ka áku (Lod nice). Leg.: AK

13 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Karlické údolí (Kal): PR, Karlík, 6051ac, Dubohab ina na sv. svahu nad pravým b ehem Karlického potoka na okraji chatové osady mezi obcí a z íceninou Karlík ( N, E, 270 m n. m.), bu ina v severovýchodní ásti PR jižn od Vonoklas ( N, E, 380 m n. m.), doubrava na vrchu Bukovka ( N, E, 380 m n. m.). Leg.: FŠ 2000; AK Ref.: ezá et Kubcová Karlštejn (Kar): 6051c. Souhrnná lokalita s nejasnou lokalizací stanoviš, v tšinou uvád ná u starších sb r. Leg.: AN 1894; JBa 1929; JB 1959, 1960, 1965, 1979 (l mek záp. od Karlštejna, N, E); A et RH (Krabina: N, E, skalní step: N, E); FM 1959, 1967, 1983; JŽ 1960; PK ; VR ; M Ref.: Baum 1929, 1930, 1938; K rka 1994, 1998; Nosek 1895; Miller 1959, 1967, 1971; ezá 2001a; ezá et Kubcová 2002; ezá et al. 2007a. Klapice (Klp): PR, Praha 5 Radotín, 6052a, N, E, 300 m n. m. Vápencový h bet s šipákovou doubravou, dubohab inou a ploškami skalní stepi. Leg.: AK 1998 (t dubohab ina). Ref.: K rka et al Kobyla (Kob): Kon prusy, 6050c, N, E 460 m n. m. Xerotermní spole enstva (teplomilné trávníky) mezi erveným lomem a jižní ástí PR Na Kobyle. Leg.: JS ; M Ref.: ezá 2001b. Koda (Kod): NPR, Srbsko, 6050d. lenité zalesn né údolí se souborem vápnomilných ekosystém. 1) temena skal na levém b ehu hluboce za íznutého Kodského potoka, teplomilná doubrava, skalní step s kost avou waleskou (1968, , , 2005, N , E ) 2) okraj smrkové monokultury s chudým bylinným patrem, individuální sb r (2008, N, E) 3) skalní step na horním okraji rokle, individuální sb r, sklep (2008, N, E) 4) sv tlina s travinnou vegetací v bu in s p ím sí smrku, smyk (2008, N, E) 5) lesostep individuální sb r, sklep (2008, N, E) 6) zar stající vlhká louka v údolí potoka, smyk (2008, N, E) 7) suchá dubohab ina ve spodní ásti rokle, individuální sb r (2008, N, E) 8) vlhké údolí potoka, individuální sb r (2008, N,, E) 9) suchá louka v údolí, smyk (2008, N, E) 10) teplomilné k oviny s d ínem na jižn orientovaném svahu, sklep (2008, N, E) 11) listnatý les s vyšší bylinnou vegetací smyk (2008, N, E) 12) kavylová step na horním okraj rokle smyk (2008, N, E) 13) lesostep s dubem letním individuální sb r (2008, N, N 14 E) 14) suchá louka v údolí u osady Koda, individuální sb r (2008, N, E) 15) smrková monokultura, prosev hrabanky (2008, N, E). Leg.: JB 1959, 1961, 1966, 1968, 1969; PD ; PP 1965; FM 1968, 1983; FM et JB 1966,1968; EL 1961, ; PK 1972, 1980; VR 1973; A et RH 1982; M ; M et VS 2005; JK et M 2008; AK Ref.: Buchar 1962, 1975; Dolejš 2006, 2008; Dolejš et al. 2008; Korba et ezá 2008; K rka 1994, 1998, 2001; Miller et Buchar 1977; ezá 2009; ezá et al. 2007a; ezá et Kubcová 2002; ezá et Strnad

14 Komárkova lesostep (Kom): NPR Karlštejn, Srbsko, 6050d, N, E, 350 m n. m. Mozaika travnaté stepi s kost avou walliskou a skupinkami dubu šipáku, na jižním svahu D ínové hory. Leg.: JEŽ 1957, 1959, 1960; JŽ 1959; JB 1959, 1960, 1962, 1965, 1966, 1970, 1997; A et RH 1982; FM 1983; JB et LKu (na v tvích Quecus pubescens); M 1999, 2000, 2001; PD Ref.: Buchar 1961, 1962, 1975; Buchar et Ž árek 1960; K rka 1994; ezá et Kubcová 2002; Kubcová 2005; Kubcová et Buchar 2005; Dolejš 2006, 2008; Dolejš et al. 2008; ezá et al. 2007a, ezá Kon prusy (Kon): Kon prusy, 6050c, 210 m n. m. Souhrnná lokalita s nejasnými stanovišti. Leg.: PK Koso (Kos): Koso, 6051b. Lokalita s nejasnými stanovišti. Ref.: Baum Kotýz (Kot): NPP, Kon prusy, 6050c, N, E, 400 m n. m. Plošina a ostroh se zalesn ným západním svahem, z jihu omezená svislými vápencovými st nami; v oblasti skalního defilé ekosystémy xerotermního bezlesí ( N, E), v okolí porost borovice erné (2009, N, E, 400 m n.m.) Leg.: JB 1961, 1962; ZR 1962,1963; VR et PA 1996 (pt = skalní pasti); M 2000; AK Ref.: Z. R ži ka 1965; V. R ži ka 2000; ezá 2001a; ezá et Kubcová 2002; ezá et al. 2007a. Králova studn (Krs): NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c, N, E, 328 m n. m. Leg.: PHV 1959, AK Ref.: Verner Lom na Kobyle (Lko): PR, Kon prusy, 6050c. Opušt ný lom v severním úbo í vrchu Kobyla (450 m n. m.). Sukcesní xerotermní stepní a lesní spole enstva (leg. AK 1994: N, E, 450 m n. m.). lesostep (leg. M 2001: N, E 430 m n. m.). Leg.: AK 1994, 1995, 1998; M 2001 (jižní ást PR), PŠ 2002 (step, les). Ref.: K rka 2000; ezá 2001b; ezá et Kubcová Mlýnský rybník (Mlý): M any, 6050d, N, E, 350 m n. m. P íb ežní olšina a mok ad (bezlesí). Leg.: AK Mo inka (Mo ): Mo inka, 6051d, pravd podobn skalní step, N, E, 350 m n. m. Stanovišt s nejasnou lokalizací, pravd podobn zaniklý biotop v d sledku zalesn ní. Leg.: JB 1960, EL 1960, A et RH Ref.: Buchar 1962 ( abrak ). Na Herinkách (Nhe): NPR Karlštejn, Lod nice,. o. Svatý Jan pod Skalou, 6050b. Bu ina ( N, E, 425 m n.m.), dubohab ina ( N, E, 417 m n. m.) Leg.: AK , Na Voskop (Nav): Suchomasty,. o. Suchomasty, Újezdce, 6050c, 450 m n. m. Jihozápadní svahy vrchu Újezdec, skalní lesostep, nízkokmenné habrové a d ínové doubravy s p echody do rozvoln ných pastevních les a reliktních p chavových bor, p chavových trávník, kost avových trávník a 14

15 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras vápnomilné bu iny (leg. AK 1999: N, E, 470 m.); území v okolí vrchu Újezdce mezi silnicí Kon prusy Bykoš a lokalitou na Voskop, teplomilná doubrava, vápnomilná bu ina, dubohab ina, lesostep (leg M 2001: N, E, 470 m n. m.), lesostep (leg. M 2001: N, E, 450 m n. m.), Leg.: AK 1999, 2000, , , ; M , , Ref.: ezá et Kubcová 2002; ezá 2001b; ezá 2009; ezá et al. 2007ab. Niva Ka áku (Niv): NPR Karlštejn, Lod nice,. o. Svatý Jan pod Skalou, 6050b, N, E, 214 m n.m.: lužní les v niv Ka áku (Lod nice) mezi Hostimí a Sv. Janem pod Skalou. Leg.: AK Obora, rybník (Obo): Lite, 6050d, N, E, 300 m n. m. P íb ežní mok ad (podmá ená louka), smíšený listnatý les (xerotermní háj na svahu nad severním b ehem rybníka, vlh í lesní porost pod hrází, listnatý smíšený humózní les v západní ásti obory), sekundární step (louka) na svahu nad severním b ehem rybníka. Leg.: AK 2007, 2008, PV et PM ( pt). Ref.: Dolanský et al 2009; Voni ka Paní hora (Pan): NPR Karlštejn, Bubovice, 6050d, N, 14 9 E, 350 m n. m. Jediný údaj leg. M Plešivec u Karlštejna (Ple): NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c, 360 m n. m. Lesostep s d ínem na jižním svahu Plešivce (N N, E), les (smrk, mod ín, severní expozice, N, E). Leg.: AK , Plešivec u Suchomast (Pls): Suchomasty, 6050d, N, E 430 m n. m. Svahy vrchu Plešivec, dubohab ina, su ový les. Leg.: JS ; M Ref.: ezá 2001b. Radotínské údolí (Rad): PR, Praha 5 Zadní Kopanina, 5951d 6051b, cca N, E, cca 300 m n. m. ást údolí Radotínského a Mlýnského potoka; jižn exponované svahy se skalami, skalní stepí, lesostepí a teplomilnou doubravou, severn exponované svahy s p irozeným su ovým lesem a skalkami; v niv jasanoolšový luh a vlhké louky. Leg.: AN 1894; JBa 1929, 1930, 1934, 1938 (Pozn.: V údolí Radotínského potoka se nachází ada lokalit se skalní stepí a lesostepí. Mnohé byly ve 20. století poškozeny nebo zcela zni eny rozsáhlou t žbou vápence. Dnes jsou nejvýznamn jší zbytky zahrnuty do maloplošných chrán ných území, konkrétn Radotínského údolí, Lochkovského profilu, Radotínských skal, Cikánky a Klapice. Nelze jednozna n ur it, zda se staré nálezy lokalizované Radotínské údolí vztahují k n kterému z nich.); JS 1978 (rokle u Zadní Kopaniny, t doubrava); A et RH 1982 (Šarboch v mlýn), MA 1987 (Za Cikánkou), (u Rutického mlýna); M , , 2004 (Špa k v mlýn), JSt (skalní stepi nad Rutickým mlýnem), , (svahy naproti Rutickému mlýnu), (stepi nad Rutickým mlýnem) (det. M, pt = hymenopterologické pasti), 2005 (Rutický mlýn); JKo Ref.: Antuš 1987, 1988, 1989; K rka et al. 2007; ezá et al. 2007b. Rekultivace u Kon prus (Rek): Kon prusy, 6050c, N, 14 4 E, 410 m n. m. Rekultivace odvalu, výsypka zalesn ná mladou výsadbou borovice. Leg.: AK 1995,

16 Ref.: K rka Skalice (Ska): Lety, 6051d, N, E, 300 m n. m. Skalní step na vrcholu vrchu Skalice. Leg.: AK et JB Srbsko (Srb): Srbsko, 6050d: obec N, 14 8 E, 220 m n. m. Leg.: FM 1940, 1970; IH 1973; JBa 1929; JB 1960 (Kubrychtova chata); 1968, 1983 ( b eh Berounky), 1997; VT 1996 (b eh Berounky); JK , 1997, 1998; KA 1979; LK 1999, 2000; VŠ 1973, 1974; VR 1973, 1974, 1979; VT ; FŠ 2001 (louka na pravém b ehu Berounky, N, E, 220 m n. m.), AK 2005 (lom sz. od obce, N, E, 280 m n. m., 2009 železni ní stanice a její nejbližší okolí ( N, E, 250 m n.), nivní sekaná louka (m) na pravém b ehu Berounky ( N, E, 220 m n. m.), levý b eh (e) Berounky ( N, E, 220 m n. m.). Ref.: Baum 1929, 1938; K rka 1994, Sta kovka (Sta): PR, Praha 5 Radotín, 6051b, N, E, 300 m n. m. Dubohab ina. Leg.: AK Svatý Jan pod Skalou (SvJ): NPR Karlštejn, Lod nice,. o. Svatý Jan pod Skalou, 6050b, m n. m. Su pod skalou, bu ina nad skalou, step nad pravým b ehem Lod nice ( N, E, 330 m n. m.), hab ina pod skalou ( N, E, 300 m n. m.). Leg.: AK , 2009; VR 1994, 1995; PK 1997; M 1998, Ref.: R ži ka et Antuš 1998; ezá et Kubcová 2002; ezá et al. 2007a. Škrábek (Škr): Chote, 6051b, N, E, 300 m n. m. Hradišt severozápadn od obce Chote, zaujímající západní záv r ostrožny nad levým b ehem Radotínského potoka. Leg.: JB 1960, Ref.: ezá et al. 2007a. Tobolský vrch (Tob): NPR Koda, M any,. o. Tobolka, 400 m n. m., 6050c d, N, 14 5 E, bezlesí. Leg.: A et RH Újezd (Úje): Kon prusy, 6150a, N, E, 470 m n. m. Dubohab ina. Lgt.: M Újezdce (Újc): Kon prusy, 6150a, N, E. 470 m n. m. Doubrava. Leg.: JS , ; M Ref.: ezá et al. 2007a Velká Amerika (Vea): Mo ina, 6051a, N, E, 370 m n. m. Lom. Leg: M Ref.: ezá et al. 2007a. Velká hora (Vel): NPR Karlštejn, Srbsko u Karlštejna, 6050d, 280 m n.m. Su ový les na západním úpatí a svahu Velké hory ( : N , E ). 16

17 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Leg.: A et RH 1982, AK , Vysoká strá (Vys): NPR Karlštejn, Hostim, 6050b, kyselá bu ina na severozápadním svahu ( N, E, 414 m n.m.), kyselá doubrava, dubohabrová pa ezina ( N, E, 411 m n.m.) Leg.: AK , Zlatý k (Zla): NPR Zlatý k, Kon prusy, 6050c, N, 14 4 E. Leg.: PŠ Seznam zjišt ných druh A list of the recorded species V následujícím p ehledu je uvedeno 446 druh pavouk (Araneae), zjišt ných na území Chrán né krajinné oblasti eský kras, které náleží do 31 eledí. Ty jsou azeny systematicky (Platnick 2009), druhy v jednotlivých eledích jsou azeny abecedn. U každého druhu je uvedena jeho charakteristika, jmenovit geografické rozší ení, preference p vodnosti stanovišt, stupe hojnosti výskytu v R, stupe ohrožení a preference fytogeografické oblasti (vše viz kapitola Metodika a materiál; jednotlivé položky jsou odd leny árkou); tu n vytišt ná zkratka zna í lokalitu, následuje datum sb ru, po et získaných kus, v závorce je uveden biotop, metoda sb ru, pop. jméno sb ratele. Je použita taxonomická nomenklatura podle práce Platnick Zna ným problémem je ov ování starších dat, na které již neexistují doklady. V nejasných p ípadech jsme p vodní data ponechali s taxonomickou poznámkou a ozna ením (hv zdi kou za názvem druhu, zkratkou lokality, pop. za údajem). Atypidae Atypus affinis Eichwald, 1830: EUR-Me (Af); C, i,, (T)M. Kal m (t-dh, is, leg. FŠ); Kar m (Ref.: K rka 1994); Kod m (l, is, leg. JB), m (l, pt, leg. JB), m (s, pt, leg. EL), m (is), xj (l, is, leg. M ), , juv. xj (l, is, leg. M ), f (s, is), m (l, is, leg. M ), m (l, pt, leg. VS), m (l, pt, leg. VS); Kom m (l, pt, leg. JŽ), m (l, pt), m (l, pt), f (l, is), m (s, is), m (l, leg. JB et FM), j (l, is); Nav j (1); Rad j (u, is), j (l, is); Újc j (l, si, leg. JS). Sklípkánci (Atypidae) jsou našimi jedinými zástupci archaického, p edevším v tropických oblastech rozší eného pod ádu sklípkani (Mygalomorpha). Tyto druhy mají velký význam v ochraná ské praxi, a to díky jejich striktní vazb ke xerotermním stanovištím s dlouhou kontinuitou zap í in né jejich dlouhov kostí a životem v podzemních norách. Jejich výskyt tak spolehliv indikuje ochraná sky hodnotné biotopy ( ezá 2002 ab, 2009; ezá et al. 2007b). 17

18 Atypus affinis je v eském krase pom rn hojný v siln pro ídlých suchých teplomilných doubravách na jižn orientovaných svazích, vzácn se vyskytuje i na stepích ( ezá 2005). Na Kod, Komárkov lesostepi a v Radotínském údolí byl tento druh zaznamenán spole n s druhem Atypus piceus. Atypus piceus (Sulzer, 1776): EUR em; C, i,, (T)M. Dou m (s, pt), j (s, is, M observ.); Jav f (t-d, is), j (t-d, is); Kod m (l, pt, leg. JB), m (coll. FM), j (t-d, is), j (t-d, is), j (t-d, is) 2f (s, is), m (s, pt), m (s, pt, lg. VS), , 1m (l, pt, leg. PD); Kom m (l, is), m 1f (l, pt), m (l, pt), f (l, is), f (l, is), j (s, is), m 1j (s, is); j (l, is), j (l, is), m (l, pt, leg. PD), m (l, pt, leg. PD), m (l, pt, leg. PD); Rad (Rutický mlýn) j (u, is), j (is, leg. JKo); Srb f (t-okraj). Atypus piceus je v eském krase vázán na xerotermní stanovišt s mineráln bohatou p dou. Vyskytuje se na kost avových stepích, v ídkých teplomilných doubravách na jižních svazích a v jejich bylinných lemech. Poznámka: T etí eský druh Atypus muralis byl nalezen t sn za severovýchodní hranicí CHKO, v NPP Lochkovský profil v Radotínském údolí a v PR Prokopské údolí. Jedná se o nejsušší a nejteplejší ást eského krasu, která tomuto vysloven stepnímu druhu poskytuje vhodné podmínky. Možná ješt podstatn jší p í inou výskytu sklípkánka pontického práv na tomto území je jeho odlišný historický vývoj díky p ítomnosti sprašových náv jí se zde po poslední dob ledové plošn rozší ila spole enstva ernozemních stepí. Tento druh je striktn vázán na stepi na hlubší p d s kost avou walliskou. Pholcidae Pholcus opilionoides (Schrank, 1871): HOL; csm, a,,. er j, f (q, is), m 2f (q, is), f (q, is), f (q, pt), f ( q, pt), m 3f (q, is), m (q, is), m 1j (q, is), m 3f 1j (q, is), m (q, pt), f (q, pt), m 1f 4j (q, is), m (q, is), f (q, is), m 5j (q, is), j (q, is), j (q, is), m 3f 3j (q, is); Chl f 2j (q, is); Kom j (l); Kot j (s, is), f (t-p, si); Rad m 6f (s, is); Srb m 2j (i-stanice, is) 2j (i, is); SvJ j (k, is), m (k, pt), j (k, is). P irozeným stanovišt m tohoto druhu jsou oslun né akumulace kamen, hojn se však vyskytuje na náhradních stanovištích uvnit budov. Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775): COS; m, a,,. Srb f (i, is). Výhradn synantropní, pravd podobn hojný druh uvnit budov a ve sklenících, v poslední dob z ejm rozši ující areál ( ezá, 2001). Segestriidae Segestria bavarica C. L. Koch, 1843: EUR (Gr, Az); cs, R,, T. Kar f (r, is); Kot f 1j (r, pt). Teplomilný druh vytvá ející si trubicovitou pavu inu ve spárách oslun ných skal. Krom eského krasu je v echách znám jen z Prahy a K ivoklátska. 18

19 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Segestria senoculata (Linné, 1758): EUR (Gr); cs, a,, (T)M(O). D í ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), 4ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Jav j (t-sm, si); Ka j (s, be); Kod 2005 (s, is), m (t-sm okraj, is); Kom ex (l, pa), ex (l, pa), ex (l, ek); Kot V. X f 1j (ht); Nav j (l, be); Ple j (t-j, si); Rad f (t, pt); Újc j (t-d, is); Vel j (t-su, is). Hojný druh žijící p evážn pod k rou strom, také ve št rbinách skal a pod kameny v lesích. Dysderidae Dysdera erythrina (Walckenaer, 1802): EUR (Gr, Af); C(m), i?,, T(M). Cís f (r, si); er j (q, is); D í f (t-dh, ek); Ka f (s, is); Kar 1894, , f; Kod f; m 1f (l, pt), j (leg. M ); m 1f (s, pt), m (s, pt), f (t-dh, is); Kom ex (l), m 2f (l, pt), f (l, pt), m (s, is), f (l, pa), m (leg. M ), f (leg. M ); Kot f (s, is); Lko m 1j (q, pt); Nav m (t-d, pt), m (is, leg. V. Pfleger), VII.-IX m 1f (s+t-d, si+is); Nhe f (t-b, is); Obo m 6f 1j (t, pt); Rad (Šarboch v mlýn) f (is), m (t, pt), m (t, pt), f, f; SvJ f; Škr m; Újc f 1j; m (t-s, si, leg. JS); Úje j (t-dh, si) 1f (s, is); Vea f (q). Šestio ky rodu Dysdera jsou potravními specialisty lovící výhradn suchozemské stejnonohé korýše (stínky a svinky). V eském krase byl zjišt n pouze druh D. erythrina. Vyskytuje se p edevším v teplomilných doubravách, kde vyhledává trvale vlh í místa s výskytem své ko isti. Nej ast ji je nalézán pod v tšími kameny ( ezá et al. 2007a). Harpactea hombergi (Scopoli, 1763): EUR Me (Af); cs, a,, TM. Bou m 2f (l, si); er j (q, pt); D í ex (t-dh, ek), 37ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), 63ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Kod f (s, pt); Kom ex (l, pa), ex (l, pa), ex (l, ek);, m (l, pt, leg. PD) Kot m (r, ht), m 2f (t-p, si); Nav m 1f (t-d, pt), f (t-d, sw), j (t-b, (si); Ple j (l, si); Pls f (t-dh, si); Sta m 2f 4j (t-dh, si); SvJ m 4f (k, pt). Hojný druh teplomilných les a lesostepí. Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838): EUR ME; cs, a,, MO. Bou m (t-s, si); er f (t, si); Jav m (t-sm, si) 1m (tdh, si); Jeskyn nad Ka ákem f (c-ve vchodu, is); Kar f (s); Kod f (t-b, si) 1m (l, si), f (t-b, si), m (s), m 1f (s, pt), m (s, pt), f (s, pt), m 3f (s, pt); Lko m 1f (q, pt); Nav m 4f (t-d, pt), f (s, si) 1f (t-d, si) 1f (t-d, sw), m 2f (t-b, pt), VII.- IX.2001; Nhe m (t-b, si), m (t-b, si), m 1f (t-b, si); Pls f (l, sw, leg. JS); SvJ f (k, pt); Vel f (t-su, is); Vys f (t-b, si). Tato šestio ka se vyskytuje v listnatých lesích v místech s permanentn vlhkým opadem. 19

20 Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838): EUR ME (Gr, Af); sm, a,, TM. er m 1f (q, is), f 1j (q, pt), m (q, pt), j (q, is), m 1f (q, pt), j (q, pt), f (q, is); Dou m (s, pt); D í ex (t-dh, ek), 6ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), 13ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Chl m 2f (q, is), m (q, pt), f (q, pt) ; Kar , f (is); Kod m 3f (l, pt), f (l, is), m 2f (l, pt), f (s, is); Kom ex (l), m 8f (l, pt), ex (l, pa), ex (l, pa); Kot f (s, is); Krs 1959; Lko m (q, pt); Mo m 1f (is), m (s, pt), m (s, pt); Nav m (t-b, pt), m (t-d, pt), f (f-d, si),vii.-ix m 1f (1+t-b, pt+si); Obo f (f, pt), f (m, pt) 1m (t-s, pt), m (t-d, si), m (t-s, pt) 1m (f, pt); Ple m 1j (l, si); Rad 1894, m 1f (s, pt), m (t, pt), f (s, is), m (s, pt); Rek f (z, is); Ska m (s, is); Srb (is, leg. VR); SvJ j (k, pt); Tob f (is). V eském krasu je hojný jak na p írodních (teplomilné doubravy,bu iny, lesostepi, okraje stepí), tak na druhotných stanovištích (lom a pod.). Mimetidae Ero aphana (Walckenaer, 1802), EUR Me (Gr, Az, Af); C, R,, T. er f (q, sw); D í f (t-dh, ek); Kar f (s, is, leg. JB). Tento vzácný druh preferuje xerotermy, p edevším skalní stepi. Ostníci rodu Ero jsou potravní specialisté, kte í netkají pavu iny, ale p epadávají jiné pavouky v jejich vlastních sítích. Ero furcata (Villers, 1789): PAL (Westp); cs, a,, TM. D í f (t-dh, ek), f (t-dh, ek); Kom m (l, is), f (l, pt); Obo m (t-s, sw); Pls f (t-dh,si); Rek m (q, pt, leg. MA); Vel f (t-su, si), f (t-su, sw); Vys f (t-b, si). Nejhojn jší ze ty našich druh ostník astý na otev ených i lesních biotopech. Eresidae Eresus kollari Rossi, 1846: PAL-Tran (Af); C, R,, T, K. Syn.: Eresus cinnaberinus (Olivier, 1789), Eresus niger (Petagna, 1787) Dou m (s, pt), f (s, is, det. M ); Kob j (l, si, leg. JS); Kod m xxf (is, M observ.); m (s, pt); Kom ex (l), m 1f (l, pt), m (l, pt), f (s, is), f (l); Kot m (s, is), m (s, pt), m (s, is), m (s, is), m (r, ht), f (s, is); Nav j (s, si), m (l, pt); Rad m (s, pt), m (s, pt), f, f, f; Srb m (is, leg. VR); SvJ f (s, is). Stepníci (. Eresidae) pat í p edevším díky pestrému aposematickému zbarvení same k mezi nejatraktivn jší druhy naší araneofauny. Velký význam však mají tyto druhy i v ochraná ské praxi a to díky jejich striktní vazb ke xerotermním stanovištím s dlouhou kontinuitou zap í in né jejich dlouhov kostí a životem v podzemních norách. Jejich výskyt tak spolehliv indikuje ochraná sky hodnotné biotopy. Na celém území eského krasu se relativn hojn vyskytuje stepník rudý (E. kollari). Byl zaznamenán na tak ka všech zachovalých skalních stepích, p edevším v trávnících 20

21 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras s kost avou walliskou ( ezá 2005). Na rozdíl od následujícího druhu je obdobím jeho reproduk ní aktivity pozdní léto a podzim. Eresus sandaliatus (Martini et Goeze, 1778): EUR ME (Boh.); C, R, VU, T. Kod m (s, pt), m (palouk nad mlýnem, leg. JB, det M ). Malé populace tohoto druhu byly zaznamenány v západní ásti eského krasu, v Kodské rokli a na vrchu Brdatka na okraji Berouna (již mimo CHKO). Na Kod se vyskytuje spole n se zde daleko hojn jším s. rudým ( ezá et al. 2008). Jeho malá populace byla nalezena p ibližn v polovin jižn orientovaného svahu v západní ásti rokle, na rozhraní vegetace skalní stepi a teplomilných k ovin. Vegetace je na této lokalit tvo ena p edevším trsy ost ice nízké a kost avy žlábkaté, díky zastín ní jsou zde více zastoupeny mechorosty. Na Brdatce se E. sandaliatus vyskytuje v zakrslé xerotermní doubrav s dominantní ost icí nízkou v podrostu. eským krasem probíhá východní hranice sv tového areálu tohoto západost edoevropského druhu. Jeho bohaté populace se nacházejí na pleších v sousedním K ivoklátsku, kde naopak schází E. kollari. V eské republice se E. sandaliatus vyskytuje p edevším v nízkých stepních trávnících na západním okraji eského termofytika. asto si svoje nory zhotovuje v trsech mech, zemních lišejník i trav. Na rozdíl od p edchozího druhu se rozmnožuje na ja e. Uloboridae Hyptiotes paradoxus (C. L. Koch, 1834): EUR (U); s, a,, M. Kod j (t-b, be); Kot j (t-p, be). Druh pak ižáka, který si tká pravidelné trojúhlé lapací sít na v tvích smrk. Nález v boru (Pinus nigra) na Kotýzu potvrzuje jeho výskyt i na borovicích. Nesticidae Nesticus cellulanus (Clerck, 1757): HOL, em; csm, a,, M. Jeskyn Severní Dynamitka m 1f (c, is); SvJ f (k, is). Velmi hojný stínomilný druh sutí, su ových les, podzemních prostor a interiér staveb. V eském krasu byl nalezen pouze v suti pod skálou ve Svatém Janu pod Skalou. Theridiidae Asagena phalerata (Panzer, 1801): PAL Tran (Af); cs, a,, (T)M(O). Syn.: Steatoda phalerata (Panzer, 1801) Dou m (s, pt); Kar m (s, is); Kom j (l). Fotofilní xerofilní druh nízkých trávník a pís in. eský kras leží v oblasti nejsouvislejšího pokrytí tverc tohoto druhu v R (dolní Berounka dolní Povltaví). Crustulina guttata (Wider, 1834): PAL Westp; cs, a,, M. er j (q, is); Kod m f (s, pt); Nav j (l, si). Suchomilný a sv tlomilný druh astý na pís itém podkladu. Výrazn diplochronní, výskyt dosp lc na ja e a na podzim. V eském krasu na stepních biotopech, ale i v lomu. Dipoena braccata (C. L. Koch, 1841): EUR ME; C, R, VU, T. Kom f (l, be). Druh na k ovinatých biotopech sluncem exponovaných stepních a skaln stepních stanoviš. 21

22 Dipoena coracina (C. L. Koch, 1837): EUR em; C, R, EN, T. Kar m; Kom m (l, pt). Na vegetaci skalních stepí. V tšina nález v R je ze stepních stanoviš eského krasu. Dipoena melanogaster (C. L. Koch, 1837): EUR (Az, Af); cs, i,, T. Aka f (q, sw) 1m (q, be); er m 4f (q, be), f (q, be), j (q, be), m 3f 1j (q, be) 1f (q, sw), j (q, be), f (q, be); Dou m 1f 2j (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), 1ex (j, be); Kal f (t-d, be); Kod f (l), j (b, be); Kom ex (l, be), j; Kot m 1f (r, ht), f (t-p, be); Nav m 1f (l, be), f (t-d, be), f (l, be); Obo j (t-s, be). V tšina nález v R na stromech a ke ích skalních stepí st edních ech, pak až na jižní Morav. Xerotermy a teplomilné dubohab iny eského krasu jsou optimálními biotopy této termofilní snova ky. Enoplognatha latimana Hippa et Oksala, 1982: EUR (Ar, Kir); sd, i,, TM. D í m (t-dh, ek); Kal m 1f (t-d, sw); Rad m (s, yt). Druh typický pro bylinné a ke ové patro i v kulturní krajin v etn sad a polí. Tento druh nebyl d íve rozlišován od velmi podobného druhu E. ovata. První údaj o jeho výskytu v eské republice byl publikován až v roce 1993 (Kwiecien-Wrotniewska et al., 1993). Na rozdíl od druhu E. ovata jsou pro její výskyt typická sušší a slunn jší stanovišt. Dosp lci jsou navíc nalézáni pozd ji, spíše až po polovin ervence. V eském krasu z ejm má v porovnání se sesterským druhem E. ovata mnohem id í výskyt. Enoplognatha ovata (Clerck,1757)*: PAL Holop; csd, a,, TM. er f (q, sw), f (q, be, sw), f (q, sw); D í ex (tdh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), 5ex (j, be); Klp f (t, be); Kom ex (l), ex (l, ek), ex (l, ek) 4ex (l, be), f 1j; Kot m (s, is); Nav m 13f (t-d, sw) 1m 3f (t-d, be) 6m 7f (t-b, sw) 4m 13f (t-b, be), f (t-d, be) 3f (t-d, be) 2f (t-b, be), f (l, sw), m (l, be); Obo m (t-d, sw) 5m 4j (t-s, be), 12m 11f 2j (t-s, sw); Ple f (t-j, be) 6f (t-j, sw) 1f (t-j, si); Rad m (w, sw), m (s, sw), (t, sw); Rek f (z, sw); SvJ f (l); Vel m 4f (t-su, be); Vel m (t-su, sw). Vzhledem ke skute nosti, že kryptický druh E. latimana byl popsán až v roce 1982, starší údaje o výskytu E. ovata jsou nejisté. V údajích z eského krasu mohou být zahrnuty i n které nálezy p edchozího druhu. Z barevných forem se výlu n u tohoto druhu vyskytuje forma ovata (1 ervený proužek na abdomenu). Naproti tomu forma redimita (2 ervené proužky ) a forma lineata (žlutý abdomen s te kami) jsou p ítomny u obou druh. Enoplognatha thoracica (Hahn, 1833): HOL (Af); csd, a,, TM. er f (q-z, pt), m (q, is), f (q, is); Hom m (z, sw); Kod m (s, pt); Kom ex (l); Kot m (s, is), f (s, is), f (s, is); Nav m (l, is). Terikolní druh sušších, sv tlejších biotop v etn ruderálních, asto na pís itém podkladu. Episinus angulatus (Blackwall, 1836): PAL E-A; cs, a,, TM. Bub f (w, si); Obo m (p, si). 22

23 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Na vegetaci stinn jších a vlh ích míst nízko nad povrchem, v doubravách a na lesních okrajích. Nížinný druh, hojný v jižních echách a Polabí. Episinus truncatus Latreille, 1809: EUR (U, Af); cs, i,, T. Dou f (s, pt); Kot f (r, ht), m 2f (t-p, si). Terikolní druh sušších sv tlých míst, zejména v esoviš a skalních stepí, hojný kup. v eském st edoho í a Podyjí. Euryopis flavomaculata (C. L. Koch, 1836): PAL Tran; cs, a,, TM. Kod m (s, pt), f (s, pt); Kom m (l, si), f (l, pt), m (l, pt);, m 1f (l, pt, leg. PD), m (l, pt, leg. PD) Kot f (s, is); Krs 1959 (t-d, s); Lko m 1f (q, pt); Nav m (t-d, pt), f (l, si); Obo m (t-s, pt); Ple j (l, si); Rad m (s, sw). Terikolní zna n eurytopní druh nejr zn jších zastín ných stanoviš, nikoliv však vysloven ruderálních, od skalních stepí po rašeliništ. Euryopis quinqueguttata Thorell, 1875: PAL E-T; C, R, EN, T Kom f (l, pt); Kot f (s, sw), f (s, is), f 1j (s, is), m (s, is); Nav f (l, is). V echách jen skalní stepi st edních ech a St edoho í, opakovan nalézána v ulitách plž. Heterotheridion nigrovariegatum (Simon, 1873): PAL Westp; cs, R, LR, TM. Syn.: Theridion nigrovariegatum Simon, 1873 er f (q, sw) 7m 3f (q, be), f (q, be), m (q, be); Dou f (l, be); D í ex (t-dh, ek), 2ex (j, be); Kal f (t-d, be); Kob j (l, sw); Kod f (l, pt); Kom ex (l), m 12f 3j (l), ex (l, be); Kot m 5f (t-p, be); Nav f (l, be). Teplomilný druh na vegetaci lesostepních stanoviš, také na zarostlých okrajích lom. Lasaeola tristis (Hahn, 1833): PAL E-T em; cs, i,, M. Kom f (l). Na suchých, spíše otev ených místech na jehli nanech a nízké vegetaci, blízko mraveniš. Ve st edních echách se vyskytuje ve st edním Povltaví a dolním Polabí, p ekvapující je proto jeho pom rná vzácnost v eském krasu (a podobn i na území Prahy). Neottiura bimaculata (Linné, 1767): HOL; csd, a,, TM. Aka j (q, be) 2j (q, sw) 3j (q, si), j (q, sw) 1j (q, be); Bub f (w, sw); er f 1j (q, be), f (q, sw) 1f (q, be), m (q-z, sw), m (q, pt), f (q, be) 1j (sw); Dou j (l, is), j (l, be) 1j (sw), m (u, sw), m (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (j, be); Chl m (q, pt); Kom ex (l), m 1f 13j (l), ex (l, be); Kot f (s, is), m (s, is), f (s, is), f (s, is), m 2j (t-p, sw) 1j (t-b, be); Nav f (t-d, be) 1m (t-d, sw); Obo j (p, si), j (t, be) 3j (t, sw) 1j (t-d, si) 1j (p, si) 2j (p, sw), j (m, pt); Ple m (l, be), j (l, si); Rad f (s, sw), m (w, sw), f (t, sw); Rek m (z, be); Srb f (m, be) 1m (m, sw); Vel j (t-h, sw); Vys j (t-d, is). 23

24 Euryekní druh nižší vegetace na otev ených místech i v lesních porostech. Paidiscura pallens (Blackwall, 1834): PAL (Westp); cs, i,, M. Cís f (w, be); D í f (t-dh, ek); Kod f (l); Kom f 1j (l); Niv f (n, be); Obo m (t, be); Srb f (m, be). Arborikolní druh lesostepí, typický výskyt na rubu dubových list. Parasteatoda lunata (Clerck, 1757): PAL Tran; cs, a,, (T)M. Syn.: Achaearanea lunata (Clerck, 1757) D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kod m (t, is) 1m (t, si); Kom ex (l), ex (l, ek), ex (l, pa), ex (l, ek); Srb m 1f (i-stanice, is). Typický výskyt ve vidlicích v tví listná na stinn jších místech, ale i ve skalních výklencích. V Srbsku nález na technické stavb (podchod pod tratí). Parasteatoda simulans (Thorell, 1875): PAL Tran; s, i,, (T)M. Syn.: Achaearanea simulans (Thorell, 1875) D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Nav m 1f (t-b, be); Obo f (t-s, sw) 1m (t-s, be), j (t-s, be). Na ke ích a stromech teplejších míst v nížinách. Pholcomma gibbum (Westring, 1851): EUR; cs, a,, M. Kod m (s), m 1f (s, is); SvJ m 4f (k, pt), m 8f (k, is). Terikolní druh su ových les, asto na pís itém podkladu. Výrazn diplochronní s celoro ním výskytem dosp lc s maximy v dubnu a íjnu. Phylloneta impressa (L. Koch, 1881): HOL (Af); csd, a,, TM(O). Syn.: Theridion impressum L. Koch, 1881 Bub m (w, sw); er m (q, sw), f (q, be), m (q, be), f (q-z, sw); Dou m (l, be); Hom m (q, sw); Nav m (t-b, be), f ( l, sw); Rad m 2f (s, sw); Rek f (z, sw), m ( z, sw) 2m (z, be); Kom m 1f (l). Na vyšších bylinách, suchých loukách, úhorech i agrocenózách, kup. brambo ištích. Oproti sesterskému druhu P. sisyphia výskyt až v pozdním lét. Phylloneta sisyphia (Clerck, 1757): PAL Holop (I); cs, a,, TM. Syn.: Theridion sisyphium (Clerck, 1757) Dou f (l, sw); Lko m ( q, sw); Nav f (q, sw), f (l, be); Újc f (t-d, is). Oproti druhu P. impressa nalézán na nízkých jehli nanech a ke ích a to i na zastín ných místech a vyskytuje se asn ji, již v ervnu. Platnickina tinctum (Walckenaer, 1802): HOL; cs, a,, TM. Syn.: Theridion tinctum (Walckenaer, 1802), Keijia tincta (Walckenaer, 1802) Aka j (q, be) f (q, be); Cís f (w, be); er m (q, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Kal f (t-d, be); Kod f (t-b, si), j (b, be), Kom j (l), ex (l, ek), ex (l, ek), ex (l, ek) 2ex (l, be),

25 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras 3f 1j (l); Kot m 1f (t-p, be); Nav f (t-d, be), f (t-d, be), f (l, be); Ple f (t-j, be); Rad f (t, sw); Srb f (i-stanice, is); Vel f (t-su, be). P evážn na jehli nanech ale i na listná ích lesních okraj. Robertus arundineti (O. P.-Cambridge, 1871): PAL E-A; csd, a,, (T)M. er m ( q, is), f (q-z, is), m 2f (q, is), f (q, is); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom m (l, pt), m 1f (l); Obo f (t-s, be). Terestrický druh rozmanitých biotop, také na agrobiocenózách a haldách. Celoro ní výskyt dosp lc s letním maximem. Robertus lividus (Blackwall, 1836): HOL em; cs, a,, TMO. Cís f (w, si); er m (q, is), f (q, si), m (q, is), m 1f (q, is) (q, is), m (q, is), m 1f (t, si); Hav m (w, si); Her f (t-b, si), m 3f (t-s, si); Kal m (t-b, si); Kom m (l, pt); Kot m (t-p, be); Nav m (t-d, pt), f (t-d, si), f ( t-b, si), VII.-IX f (l+t-d, si); Niv f (e, si); Rad f (t, si), m (t, pt); Rek m (z, pt); Újc f (l, si, leg. JS), f (t-s, si, leg. JS); Vel m (t-su, si). Druh vlh ího lesního detritu. Dosp lci celoro n s dv ma maximy na ja e a na podzim. Robertus neglectus (O. P.-Cambridge, 1871) PAL E-S; cs, i,, (T)M. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom m (l, si); Nav VII.-IX m (1+t-d, pt); Obo m (t-d, sw); Rad m (t, sw). Terikolní nížinný druh sušších, spíše zastín ných stanoviš, zejména v listovém opadu. Celoro ní výskyt dosp lc s maximem na podzim. Rugathodes instabilis (O. P.-Cambridge, 1871): PAL E-S; cs, V,, TM. Bub f (w, sw) 2m 2f (w, si); Hav m (w, is). Stenotopní druh s vazbou na p íb ežní mok ady. Selimus vittatus (C. L. Koch, 1836): EUR (Gr Az Af); cs, i,, TM. Syn.: Anelosimus vittatus (C. L. Koch, 1836) D í ex (j, be); Kom ex (l, be), m (l); Srb f (m, be). P evážn na listná ích sušších míst. Simitidion simile (C. L. Koch, 1836): HOL (Af); s(d), R,, TM. Aka f (q, be); D í f (t-dh, ek). Druh žijící na vegetaci suchých až velmi suchých biotop pís itých dun, skalních stepí a v esoviš. Steatoda bipunctata (Linné, 1758): HOL; csm, a,,. D í ex (t-dh, ek), 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Srb f 2j (i-stanice, is). Druh vyskytující se na stinných místech, zejména pod k rou, asto i synantropní výskyt. 25

26 Theridion betteni Wiehle, 1960: EUR ME; cs, i,, M. Bud (r); Kar (is); Lko m 3f (q, is); Srb f (i, is). Termofilní druh, žije mezi balvany a v trhlinách skal. Theridion melanurum Hahn, 1831: HOL; csm, R,. er m (q, is); Lko m (q, sw); Srb f (i, is). Synantropní druh, na zdech dom, také na lesostepích dolního Povltaví a K ivoklátska. Theridion mystaceum L. Koch, 1870: PAL E-A; cs, i, M. er m (t, sw); D í ex (t-dh, ek), 17ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), 36ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Kom ex (l, pa), ex (l, pa), ex (l, ek), j (l). Lesní druh na kmenech, také v pta ích budkách. Theridion pinastri L. Koch, 1872: EUR (U, Gr, Az); cs, a?,, TM. er f (q, be), f (q, is); Dou m (l, is), m 1f (l, be), m 3f (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), 8ex (j, be); Kom ex (l, be), f 1j (l); Kot f (s, sw), m (t-p, be); Nav f (l, sw); Ple f (l, be); Rad m (t, sw). Skoro výlu n na vyšších v tvích borovic, ist nížinný druh. Theridion varians Hahn, 1833: HOL (Af), csd, a,, TM. Aka f (q, be); Cís f (w, be) 1f (w, be); er m 5f (q, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 4ex (j, be); Ka f (s, be); Kom ex (l), f 4j (l); Lko f (s); Nav m (l, be), m 3f (l, be); Rad m (t, sw); Srb f (is, leg. VR), m (i, is), m (m, be). Nalézán na nejr zn jší vegetaci, zejména jehli nanech, spíše na zastín ných stanovištích, též v zahradách. Linyphiidae Abacoproeces saltuum (L. Koch, 1872): EUR ME; cs i,, M. Kod m 3f (l, pt), f (s, pt), m (s, pt); Chl m (q, pt); Krs 1959; Nav m (pt), VII.-IX f (t-b+td+t-dh, pt+si); Ple f (l, si); Rad m 2f (s, pt), m (t, pt); Úje f (t-dh, si). V listovém opadu lesostepí a teplomilných doubrav. Acartauchenius scurrilis (O. P.-Cambridge, 1872): PAL E-T, em; cs, R, VU, TM. Kot f (s, is). V teplých oblastech ech na místech se stepní vegetací, žije v mraveništích rod Lasius, Formica a Tetramorium. Agyneta conigera (O. P.-Cambridge, 1863): PAL E-S; cs, i,, (M) O. Cís m 2f (r, si). Druh chladn jších biotop, v mechu a tráv zejména na rašeliništích a r zných vlhkých lesních biotop. Jediný nález v eském krasu na vlhké skále stinné rokle koresponduje s nároky tohoto druhu. 26

27 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Agyneta ramosa Jackson, 1912: PAL E-A, em; C, R, LR, M. Vel f (t-su, be). V mechu a mezi vegetací mok ad. Agyneta subtilis (O. P.-Cambridge, 1863): EUR em; cs, i, M. D í m (t-dh, ek). Druh mok ad, výskyt na suchém lesním okraji je netypický. Anguliphantes angulipalpis (Westring, 1851): EUR em (U); cs, i,, (T)M. er f (t, si); Dou f (l, is); Kod m (t-b, si) 1m 2f (l, si); Kom ex (l), m (l, pt); Krs 1959 (f); Nav f (l, si); Nhe m 1f (t-s, si); Rad f (t, si); Srb m (is, leg. VR); Vel m 1f (t-su, is), f (t-su, sw), f (t-h, si); Vys f (t-b, si). V tráv a v listovém opadu na lesostepích, sv tlých dubových hájích a lesních okrajích. Anguliphantes tripartitus (Miller et Svato, 1978): EUR ME; C, i,, (M)O. Syn.: Lepthyphantes tripartitus Miller et Svato, 1978 Rad m (t, si). Chladnomilný druh vyskytující se v horských sutích, smr inách a rašeliništích; nález v lesním porostu v Radotínském údolí je výjime ný. Aphileta misera (O. P.-Cambridge, 1882): HOL, em; C, R,, M. Kom f (l). Na mok adech v etn rašeliniš. Nález tohoto druhu typického pro mok ady v etn rašeliniš na Komárkov lesostepi je zcela netypický, souvisí z ejm s aeronautickou aktivitou. Araeoncus humilis (Blackwall, 1841): EUR Me (U); csd, a,, (T)M. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), 2ex (j, be); Kom ex (l, be); Kot 1963 (l), m (s, is), m (s, is). Všeobecn rozší ený a velmi hojný druh v rozmanitých typech biotop. Asthenargus helveticus Schenkel, 1936: EUR ME; cs, i,, M. D í f (t-dh, ek). Stínomilný druh vyskytující se obvykle v lesích. Bathyphantes approximatus (O. P.-Cambridge, 1871): PAL E-S; cs, a,, (T)M. Bub m 2f (w, sw); Niv f (n, si), m 2f (e, si), f (e, si) 2m 5f (e, is); Obo m 5f (e, si). Velmi hojný druh mok ad od podmá ených luk p es zaplavované lužní lesy až po p íb ežní rákosové bažiny. Bathyphantes gracilis (Blackwall, 1841): HOL; csd, a,, TM(O). er f (q, sw), f (q-z, sw), f (q, is); Kod f (l, pt); Kom m (l, is), m (l); Kot f (s, is); Újc m (t-okraj, sw). Typický velmi hojný druh vlhkých luk a lesních biotop. Jeho výskyt i na stepních stanovištích a v lomu na území eského krasu nazna ují i širší ekologickou valenci. 27

28 Bathyphantes nigrinus (Westring, 1851): PAL E-S; cs, a,, TM(O). Hav f (w, si); Kar f (is); Mlý m (a, si); Niv m 2f (n, si), f (n, sw), f (n, si) 7m 8f (n, sw); Obo m 1f (p, si), f (t, si), f (t-s, sw). Typický velmi hojný druh mok ad, vlh ích les, také na b ezích potok. Bathyphantes parvulus (Westring, 1851): PAL em (U); cs, a,, (T)M. Bub f (w, sw); Hav m (w, si); Kot f (t-p, sw). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí. Centromerita bicolor (Blackwall, 1833): EUR (U); csd, a,, MO. er f (q-z, pt); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kot m (s, is); Srb f (is, leg. VR). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí. Centromerus capucinus (Simon, 1884): EUR em; C, i,, T. Kot 1963 (l), f (s, is), m (s, is). Vzácný druh skalních stepí. Centromerus incilium (L. Koch, 1881): EUR em (U); cs, i,, (T)M. Aka f (q, si); Kom ex (l), m 1f (l, pt), f (l, pt), m (l,ek). Druh skalních stepí a lesostepí. Centromerus sellarius (Simon, 1884): EUR; cs, a,, M(O). Vel m (is, lgt. J, det. JB). Lesní druh. Centromerus serratus (O. P.-Cambridge, 1875): EUR em (Boh); C, R,, TM. Kod f (l, si), f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si); Nav f (l, si); SvJ m (k, pt). P evážn lesní druh, preferující sušší polozastín né háje. Centromerus sylvaticus (Blackwall, 1841): HOL em; csd, a,, TMO. en f (is); er f (q, si); D í m 2f (t-dh, ek); Kar (Krabina) m (z, is); Kod m (s, pt), f (t-dh, is); Kom ex (l), f (l, is), m (l, pt); Kot m (s, is); Nav VII.-IX f; Obo m (p, pt), f (e, si); Pls f (l, si, leg. JS); Rad f (t, si); Srb m 1f (is, leg. VŠ). Na rozmanitých biotopech v mechu a detritu všeobecn se vyskytující druh. Ceratinella brevis (Wider, 1834): PAL Tran; cs, a,, M(O). Cís f (w, si); Kod f (s, pt); Kom f (l); Rad m (t, pt). Velmi hojný a všude rozší ený druh zna né ekologické valence žijící v detritu, lesní opadance a mechu v tšinou zastín ných biotop, vzácn ji na otev ených místech. 28

29 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Ceratinella major Kulczy ski, 1894: EUR em (U); C, R,, (T)M. Kom f (l, ek); Nav m (t-d, pt). V detritu listnatých les. Poznámka: Na lokalit Lom na Kobyle byl nalezen jeden exemplá rodu Ceratinella sp. ( , 1m, q-t, is).podle b žných klí (Miller 1971; Wiehle 1960; Heimer et Nentwig 1991) neur itelný druh. Cnephalocotes obscurus (Blackwall, 1834): HOL em; cs, a,, M(O). D í m (t-dh, ek). Druh obvykle se vyskytující na mok adech. Collinsia distincta (Simon, 1884): EUR em?; C, R, VU, M. Srb f (e, pt). V detritu vrbových houštin na b ezích ek. Dicymbium nigrum brevisetosum Locket, 1962: PAL E-S; csd, a,, (T)M(O). Kar f (e, is); Niv m 2f (n, si); Rad m (l); Tob m (is). Všeobecn se vyskytující, asto aeronauticky se ší ící druh. Diplocephalus cristatus (Blackwall, 1833): PAL E-S; cs(d), a,, M(O). Kom f (l); Kot f (l), f (s, is); Niv f (n, si), f (e, si), f (n, si), 1f (e, is); Ple f (t-j, si). Obecn se vyskytující druh p edevším na otev ených stanovištích. Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863): EUR em (Gr Az Ar); cs, a,, MO. Cís f (r, si); Jav f (t-sm, si); Kod f (l); Kom f (l); Niv f (n, si), m (n, si); Ple f (t-j, si); Srb m 1f (is); Vel f (t-su, si). Velmi hojný p evážn lesní druh preferující vlh í stinná místa. Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841): EUR em; cs, a,, (T)M(O). Bou f (t-s, si) 1m (l, si), f (t-s, sw); Cís m 2f (w, si); Kod f (t-b, si) 1f (l, si), f (t-b, si), m 6f (t-b, si), f (t-b, si), m 1f (t-d, si) 1m 1f (l, si), f (t-b, si), f (t-su, pt), m 1f (t-b, si); Mlý m (a, si); Nav f (z, si), f (t-b, si), VII.-IX f (t-dh); Nhe f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si); Obo m 5f (t, si), f (ts, si); Pls f (t-dh); Rad f (t, si), m 1f (t, sw); Srb f (e, pt); Vel f (t-su, si), m (t-su, be), m 3f (th, si), m (t-h, sw). Velmi hojný druh výskytující se ve všech typech les. Diplostyla concolor (Wider, 1834): HOL em; cs, a,, TMO. Cís f (w, si); er f (q-z, sw); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Hav m 1f (w, si); Niv f (n, si); Obo m (p, pt), m 1f (t, si), m (e, si); Rad m 1f (t, si), f (t, si), m (w, pt), m 1f (w, pt); Srb f (e, pt); Vel f (t-su, si). 29

30 Všeobecn rozší ený druh s širokou ekologickou valencí. Dismodicus bifrons (Blackwall, 1841): HOL em; cs, a,, M(O). Bub f (w, sw) 1f (w, si); er f (q, be), f (t, sw); Hav f (w, sw) 1m 1f (w, si); Lko f (q, be) 1f (q, be); Obo f (t, be); Srb f (e, si). Velmi hojný druh typický pro mok adní biotopy. Na lokalitách eského krasu také v lomu a v lese. Donacochara speciosa (Thorell, 1875): PAL E-T, em; cs, i,, (T)M. Obo f (e, si), m (e, si). Druh preferující mok ady. Drapetisca socialis (Sundevall, 1833): PAL Tran; cs, a,, M(O). D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom ex (l). Lesní druh zdržující se na k e kmen r zných druh strom, nej ast ji buk. Drepanotylus uncatus (O. P.-Cambridge, 1873): EUR em; C, i,, M(O). Vel f (t-h-su, si). Druh obývající mok ady a vlhká stanovišt. Entelecara acuminata (Wider, 1834): HOL em; cs, a,, M. Aka m (q, sw); er f (q, be), m (t, sw); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Dou f (l, be); Hav f (w, sw); Kom ex (l); Nav m (t-d, sw), m (l, sw). Druh lesních a ke ových porost. Entelecara congenera (O. P.-Cambridge, 1879): EUR em (U); cs, a,, M. er f (q, sw); Nav f (l, be); Obo f (t-s, be). Lesní druh, preferující jehli naté stromy. Entelecara erythropus (Westring, 1851): PAL Tran; em; cs, i,, M. Nav f (l, sw). Druh s pom rn širokou ekologickou valencí. Erigone atra Blackwall, 1833: HOL; csd, a,, TMO. er m (q, si), m (q, sw) 1f (q, be), f (q, is), f (q, is), f (q, be); Dou f (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 2ex (j, be); Hom f (z, sw); Kob m (l, sw); Kod m (l, si); Kom ex (l), m (sl, pt), m 2f (l), ex (l, be); Kot m (s, sw), f (s, is), m (s, is); Nav m (t-b, sw); Niv f (n, sw); Ple m (l, be); Rad m (s, sw) 1m (t, sw) 1m (t, pt); Vel f (t-h, si). Tém všudyp ítomný druh. Erigone dentipalpis (Wider, 1834): HOL; csd, a,, TMO. er f (q, is), f (q, is); D í ex (t-dh, ek), ex (j, be); Hav f (w, si); Ka m (s, sw); Kom ex (l, ek) 1ex (l, be), m 3f (l); Kot f (s, is); Nav f (l, be); Ple m (l, 30

31 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras be) m (l, sw); Rad m 1f (s, sw) 1m (t, sw); Srb m (m, be) 1m (e, si). Tém všudyp ítomný druh. Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841): EUR em (U); cs, a,, M(O). Aka m (q, si); Cís f (w, si) 1f (r, si); er m (t, sw); D í f (t-dh, ek); Nav m (t-d, sw); Vel f (t-h, si). Druh velmi hojn se vyskytující v mechu a detritu zastín ných míst, id eji otev ených stanoviš. Erigonella ignobilis (O. P.-Cambridge, 1871): PAL E-S; C, i,, M(O). Bou f (t-s, sw). Epigeický druh mok ad, zejména podmá ených luk, b eh potok a rybník. Nález na byliném pat e listnatého lesa je netypický. Erigonoplus jarmilae (Miller, 1943): EUR ME; C, R,, T. Kod m (l, pt), m 1f (l, pt), m (s, pt); Kot f (s, is); SvJ m (s, is). Vzácná teplomilná pavu enka popsaná z mohelenské hadcové stepi je charakteristickým druhem skalních stanoviš eského krasu. Floronia bucculenta (Clerck, 1757): PAL Tran; em; cs, a,, M. er f (t, si); Nav f (l, sw), f (l, be); Rad m (s, yt). Druh pravideln se vyskytující na mok adech, kde si tká pavu iny obvykle v hustých rákosinách nebo ost icových porostech blízko povrchu substrátu. Nálezy na stepních lokalitách eského krasu a také na stepích Prahy (K rka et al., 2007) jsou zcela netypické a ukazují na z ejm širší ekologickou valenci tohoto druhu. Gnathonarium dentatum (Wider, 1834): PAL Tran (Af); cs, a,, (T)M. Bub f (w, sw). Nález na mok adu u Bubovic koresponduje s ekologickými nároky tohoto mok adního druhu. Gonatium hilare (Thorell, 1875): EUR Me (Af); C, R, VU, M. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom m (l). Druh vyskytující se na suchých polozastín ných biotopech, obvykle na ke ích a stromech. Gonatium paradoxum (L. Koch, 1869): EUR em (U); cs, a,, M. Kom f (l, is); Nav f (l, is), VII.-IX m (1+t-d, pt). Druh lesních okraj a sousedních otev ených ploch. Gonatium rubellum (Blackwall, 1841): PAL Tran; em; cs, a,, MO. Nav f (t-b, si), f (l, si); Obo f (t-s, sw). Lesní druh od nížinných lesních porost až po horské smr iny. Gongylidiellum latebricola (O. P.-Cambridge, 1871): EUR em (U); cs, a,, M(O). Aka m 1f (q, si); er f (q, si); Hav f (w, si); Lko m (q, be). 31

32 Velmi hojný druh v lesích v mechu a detritu. Gongylidiellum vivum (O. P.-Cambridge, 1875): PAL Tran; em; cs, i,, M(O). Bub f (w, sw). Druh typický pro araneocenózy vlhkých biotop, p edevším mokrých luk. Gongylidium rufipes (Linné, 1758): PAL E-S; cs, a,, (T)M. Mlý m 3f (a, sw) 1m 1f (a, si); Niv f (n, sw); Obo m (t, be) 3m 9f (t, sw) 1f (t, si); Rad f (w, sw); Srb f (m, be). Druh typický pro arachnocenózy vlhkých biotop. Helophora insignis (Blackwall, 1841): HOL em; C, a,, M. Jav m (t-sm, sw); Kom f (l, pt); Niv m 6f (n, sw), f (e, si) 5f (n, si) 2m 7f (n, be) 31m 29f (n, sw); Obo j (t-s, sw) 1j (t-s, be), m 1f (t-s, sw) 1f (t-s, be); Ple j (t-j, sw); Újc f (t-d, sw). Lesní druh žijící na ke ovém a bylinném pat e listnatých porost. Hylyphantes graminicola (Sundevall, 1830): PAL Tran; cs, i,, M. Obo m (t, be); Srb m 2f (m, be). Druh p evážn s výskytem na zastín ných místech (lesní a ke ové porosty). Hypomma bituberculatum (Wider, 1834): PAL Tran, em; cs, a,, (T)M. er f (q-z, sw); Mlý m 3f (w, si) 2m 4f (w, sw) 3f (a, sw) 1f (a, si); Srb f (e, si). Druh preferující hustou mok adní vegetaci. Hypomma cornutum (Blackwall, 1833): EUR (Záp. Sibi ); cs, R,, (T)M. Obo f (t-d, sw). Na bylinné vegetaci, ke ích a stromech pob ežních mok ad rybník. Improphantes geniculatus (Kulczy ski, 1898): EUR ME; C, R, LR, T. Syn.: Lepthyphantes geniculatus Kulczy ski, 1898 Kot m 1f (s, is), m 2f (s, is). Vzácná plachetnatka obývající xerotermní biotopy. Improphantes nitidus (Thorell, 1875): EUR ME; cs, i,, M. Syn.: Lepthyphantes nitidus (Thorell, 1875) D í f (t-dh, ek). Druh vyskytující se v lesích i na otev ených místech (nap. na skalních st nách). Ipa keyserlingi (Ausserer, 1867): EUR ME; C, R,, T(M). Syn.: Lepthyphantes keyserlingi (Ausserer, 1867) Kod f (l, pt), m (l, pt);, m (l, pt, leg. PD), m (l, pt, leg. PD) Kom ex (l); Kot m (r, ht). Epigeický druh skalních stepí a lesostepí. Kaestneria dorsalis (Wider, 1834): PAL E-S; cs, i,, M. Srb f (m, be). Na k oví a stromech na lesních okrajích. 32

33 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Lasiargus hirsutus (Menge, 1869): PAL Eastp., em; cs, R, VU, M. Pan f (l). Na lesostepích a oslun ných lesních okrajích na nízké vegetaci. Lepthyphantes leprosus (Ohlert, 1865): HOL; csm, a,, (T)M. er m 1f (q, is), f (q, pt), m (q, is); Chl m (q, pt), f (q, pt); Kar 1894, m (s). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí, žije i synantropn. Lepthyphantes minutus (Blackwall, 1833): HOL em; cs, a,, TM. D í ex (t-dh, ek), 7ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), 3ex (t-dh, pa), ex (tdh, ek); Kom ex (l, ek), ex (l, ek), ex (l, ek); Vel m (t-su, is). P evážn lesní druh, žijící asto pod k rou a v dutých stromech; v Praze zjišt n i na xerotermech. Lepthyphantes notabilis Kulczy ski, 1887: EUR ME; C, R,, (T)MO. Srb f (k, pt, leg.vr); SvJ m (k, pt), m 1f (k, is), f (k, is). Pod povrchovými kameny su ových svah. Leptorhoptrum robustum (Westring, 1851): HOL em; cs, a,, MO. Niv f (n, is), f (e, si), m (e, si) 2m 4f (e, is); Srb m (e, pt). Druh vlhkých a pob ežních biotop. Linyphia hortensis Sundevall, 1830: PAL Tran; cs, a,, (T)M. Aka f (q, si), f (q, si); Bou f (t-s, is), f (t-s, sw); Cís f (w, sw) 2f (r, si); er f (q, si); D í m (t-dh, pa); Hav f (w, sw); Hom m (z, sw); Jav m (t-sm, si) 1m (t-dh, si), m (t-sm, si); Kod m 3f (t-d, si) 1m 3f (l, si), m 2j (u, sw) 1j (vlhká m, sw); Kom ex (l), m (l, pt); Krs 1959; Lko m (q-r, is), m (q, pt), m (q, is); Nav m 2f (t-d, pt), m 5f (t-d, sw) 1f (t-b, si), f (l, si); Nhe f (t-b, is); Obo m (t, be) 9m 9f (t, sw) 2m 17f 3f (t-d, sw), f (t-s, sw) 1f (t-s, be), f (t-s, sw); Rad f (s, sw) 3f (t, sw), m (s, pt), f (t, sw); Srb f (is, leg. VR); Sta m 5f (t-dh, sw); Vel f (t-su, sw), m 5f (t-h, sw); Vys f (t-b, is). Žije na stromovém, ke ovém a bylinném pat e p evážn stinných a polostinných stanoviš. Linyphia triangularis (Clerck, 1757): PAL E-A; csd, a,, TM. Bou f (t-s, si); er f (q, sw), j (q, sw), f (t, be); Dou f (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Chl f (q, be); Jav f (t-sm, sw); Ka m (s, sw); Kal j (t-d, be) 4j (t-d, sw); Klp j (t, be) 5j (t, sw); Kod f (n, is); Kom ex (l), f (l); Kot j (t-p, be); Lko m 5f (q, sw); Nav j (t-d, sw), m (t-d, pt), m (s, be), m 10f (t-d, sw), m 1f (l, be) 1m 3f (l, sw) 3f (t-b, sw) 2f (t- 33

34 b, be), m 1f (l, sw); Niv f (n, sw), f (n, be) 2f (n, sw); Obo m 1f (t-d, sw) 1j (t-s, sw) 10j (t-s, be), f (t-s, be) 1f (p, sw); Ple j (t-j, be) 8j (sw); Pls m (t-dh, sw); Rad m (s, yt), m (s, pt); Rek f (z, si); Srb f (is, leg. VR), j (m, be); SvJ f (l); Újc fj (t-okraj, sw) 6m (t-d, sw), 1j (t-d, sw), f (l, sw, leg. JS); Úje j (t-dh, si); Vel f (t-su, sw); Vys f (t-b, si) j (t-d, sw). Všudyp ítomný epifytický druh. Macrargus rufus (Wider, 1834): EUR (záp. Sibi ); cs, a,, MO. Bou f (t-s, si); Jav f (t-sm, si); Kom m (l, pt); Nhe m 2f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si), m 8f (t-s, si); Rad f (t, si), f (t, pt); SvJ f (t-b, si); Vel f (t-su, sw). Žije velmi hojn ve všech typech les v detritu a listovém spadu. Mansuphantes mansuetus (Thorell, 1875): EUR Me; csd, a,, M Syn.: Lepthyphantes mansuetus (Thorell, 1875) Bar m (t-d); er f (t, si); D í m (t-dh, ek); Tob f (is); Vys m (t-b, si). Typický prvek lesních arachnocenóz, žijící v detritu. Maso sundevalli (Werstring, 1851): HOL; cs, a,, TM(O). Bou f (t-s, si), m (t-s, sw); er f (t, si); Hav f (w, si); Mlý f (w, si) 1m (a, sw) 1m 2f (a, si); Nav m (t-b, sw), m 1f (l, sw); Nhe f (t-b, si); Obo f (t-s, be); Vel m 8f (t-su, si), f (t-su, sw), f (t-h, si), f (t-h, sw). V lesních a k ovinatých porostech tém všudyp ítomný druh. Megalepthyphantes collinus (L. Koch, 1872): EUR em (U, Az, Boh); C, R, VU, T. Kar f (t, is). Vzácný druh xerotermních skalních sutí a su ových les, v rámci ech zjišt ný zatím jen v Praze na Lochkovském profilu a na Šancích, na su ových svazích jižn od Prahy, na K ivoklátsku a v eském st edoho í. Na území eského krasu nebyl zjišt n od konce 19. století. Megalepthyphantes nebulosus (Sundevall, 1830): HOL em; (cs)m, a,, T. er m (q-z, pt), f (q, pt). Druh žijící synantropn, pop. na ruderálech, v lomech, na výsypkách apod. Meioneta fuscipalpa (C. L. Koch, 1836): PAL E-A, em; C, R, EN, T. Kot m (s, is). Druh preferující xerotermy, p edevším skalní stepi. Meioneta innotabilis (O. P.-Cambridge, 1863): EUR (U); cs, i, dd, M. D í ex (t-dh, ek) 2ex (t-dh, pa). Lesní druh, na kmenech listnatých a jehli natých strom. 34

35 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Meioneta mollis (O. P.-Cambridge, 1871): PAL E-S; cs, i,, TMO. Kom ex (l); Kot m (s, is). Druh s širokou ekologickou valencí a s výskytem od skalních stepí až po mok ady. Meioneta rurestris (C. L. Koch, 1836): PAL Westp; csd, a,, TMO. er (q, sw), m (q-z, s), f (q, is), m 1f (q, is), m 1f (q, is), f (q, is), m 1f (q, is), f (q, be), f (q, is); Dou f (l, is); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 3ex (j, be); Hom m 2f (z, si); Ka f (s, sw); Kal f (t-d, sw); Kar 1894; Kod f (l, is), m 2f (l, pt), m (l, pt), m (l, pt), m 2f (s, pt); Kom ex (l), f (l, is), f (l, pt), m (l, pt), m (l, pt), f (l, pt), m (l), ex (l, ek), ex (l, ek) 2ex (l, be); Kot f (s, is), m (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is), f (s, is), f (s, is), m 1f (s, is), m 1f (s, is), m 1f (t-p, sw); Lko m 2f (q, sw), m (l, sw); Mo m (s, pt); Nav f (s, sw) 1f (l, be); Obo f (p, sw); Pls IX f (leg. JSt); Rad m (t, sw); Rek f (z, be), m (z, si) 1m 2f (z, be); Ska f (s, sw); Úje f (x, sw); Vel f (t-su, sw). Všudyp ítomný, velmi hojný druh. Meioneta saxatilis (Blackwall, 1844): PAL E-S; cs, a,, TMO. Obo f (p, si); Rad f (t, sw) 1m (s, pt). Velmi hojný, široce rozší ený druh. Mermessus trilobatus (Emerton, 1882) Cís m (w, sw); Mlý m (w, sw) 1f (w, si); Obo m (e, si); Srb m (e, si). P vodn nearktický druh, žijící na území USA na loukách a prériích, na bylinách, též v porostech vojt šky, v lesním opadu, v mechu v etn rašeliníku, v p íkopech, na b ezích jezer i na píse ných dunách a slaništích; do Evropy zavle ený ze Severní Ameriky, v R poprvé nalezen v roce 2007 (Dolanský et al. 2009). V eském krasu výhradn na mok adech. Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854): PAL Tran, em; cs, a,, (T)MO. Jav f (t-sm, si), f (t-sm, si); Nav f (t-b, si), VII.- IX f (t-d, si); Nhe m (t-b, si); Rad m (t, pt), m (t, is); Srb m (is, leg. VŠ); Úje f (t-dh, si); Vel f (tsu, si), m (t-su, sw). Lesní druh hojný v detritu a listovém opadu, se sporadickým výskytem na otev ených biotopech. Micrargus subaequalis (Westring, 1851): PAL E-T, em; cs(d), a,, TM. D í ex (t-dh, ek) 3ex (j, be); Kom ex (l), f (l); Kot m (r, ht), ), m (t-p, be); Mlý f (w, sw); Nav f (l, be), f (l, sw), VII.-IX f (t-d, si); Srb f (is, leg. VŠ), f (m, be) 3m 5f (m, sw); Úje f (t-dh, si). V lesích i na otev ených biotopech, rovn ž na ruderálech a antropicky pozm n ných stanovištích. 35

36 Microlinyphia pusilla (Sundevall, 1830): HOL; csd, a,, TMO. Aka f (q, sw); Bou f (t-s, si); D í m (t-dh, ek); Kom ex (l), f 9j (l); Kot 1963 (s); Lko m 7f (q, sw); Obo j (t, be); Rad m (s, sw); Úje m (x, sw). Velmi hojný a obecn rozší ený druh se širokou ekologickou valencí. Microneta viaria (Blackwall, 1841): HOL; cs, a,, TMO. Bou m 4f (t-s, si) 1m 1f (l, si), m 7f (t-s, si); Cís m (tmlází, si), f (w, si); er f (q, is), f (t, si), m 20f (t, si); Dou m 3f (l, si); Hav f (w, si); Jav m 9f (tdh, si); Kal f (t-b, si); Kar f (t-d, is); Kod f ( t-b, si) 3m 9f (l, si), m 3f ( t-b, si), m (l, pt), f ( t-b, si), f ( t-b, si), m 5f ( t-b, si), f (t-d, si) 7f (l, si), f ( t-b, si), m 7f (t-b, si), m 2f (t-su, pt), f (t-dh, is); Kom ex (l); Krs 1959; Mlý f (a, sw); Nav f (t-d, si) 1f (t-b, si), m (t-b, pt), f (t-b, si), m 1f (t-b, si), m 7f (f-d, si); Nhe m 8f (t-b, si), m 3f (t-b, si), m (t-s, si), m 3f (t-b, si); Niv f (n, si), m (n, sw); Niv m (n, si); Obo m 10f (t-d, si), m 12f (t-d, si) 2f (e, si), m (p, pt), m 1f (t, si) 3f (t-d, si) 1f (p, si), f (t-d, si), f (t-s, si) 5m 1f (e, si); Ple m (l, si), m (l, si); Pls f (l, sw, leg. JS); Rad m 5f (t, si), m (s, pt) 1m 8f (t, si), f (t, si), m (t, sw); Sta m 4f (t-dh, si); SvJ f (t-b, si); Újc m (l, si, leg. JS), m 3f (t-s, si, leg. JS); Vel f (t-su, si), m 5f (t-h, si), m 7f (t-su, sw); Vys m 3f (tb, si), m 3f (t-b, si), f (t-d, is). Typický a velmi hojný prvek epigeických arachnocenóz lesního detritu. Minicia marginella (Wider, 1834): PAL Tran; cs, i,, TM. Aka m 1f (q, si), m 1f (q, si); Kod f (s), m (s, pt); Kom ex (l), j (l, si); Kot f (t-p, si) 2m 1f (t-p, sw) 1f (t-p, be); Ple m 1f (l, si); Rad m (t, sw), f (s); Újc f (t-d, sw). Drobná pavu enka preferující xerotermní biotopy skalní stepi a lesostepi. Mioxena blanda (Simon, 1884): EUR Me. cs, R, EN, T. Kod m (l, is, leg. JB); Srb f (m-hnízdo krtka, is). Pod kameny na skalních stepích, také v asných sukcesních stadiích na haldách. Moebelia penicillata (Westring, 1851): EUR (U); cs, i,, TMO. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 5ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Kom ex (l), ex (l, ek) 1ex (l, pa), ex (l, ek) 1ex (l, pa), ex (l, ek). Lesní druh, na k e strom. Mughiphantes mughi (Fickert, 1875): EUR em; C, R,, O. Syn.: Lepthyphantes mughi (Fickert, 1875) er f (q, be). Horský chladnomilný druh s asto masovým výskytem na nižších v tvích zejména smrk a buk, astý i v bylinném podrostu horských les. Na ertových schodech v lomu na v tvi nízké borovice zcela výjime ný nález. 36

37 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Nematogmus sanguinolentus (Walckenaer, 1841): PAL Tran; C, R, LR, T. Hav f (w, si); Kom ex (l), f (l, pt); Kot 1963 (s); Krs Nápadn oranžov zbarvená pavu enka preferující stepní spole enstva. Nález na mok adu (rákos) z ejm souvisí s blízkostí skalní stepi. Neriene clathrata (Sundevall, 1830): HOL; cs, a,, TM. Aka m (q, sw); er f (t, si); Hav m (w, sw); Hom m (z, sw), f (z, si); Kal f (t-b, si); Kod j (e, is); Kom ex (l), f (l, is); Lko m (q-t, is), m (q, sw); Mlý m 1f (a, sw) 1f (a, si); Nhe m (t-s, si); Obo m (t-d, si), f (p, si), m (p, pt), f (p, si), m (t-s, sw) 1m 2f (e, si); Rad f (t, si), m (s, pt); Srb m (t-okraj); f (l, si); SvJ j (t-d, is); Vys f (t-b, si). Tém všudyp ítomný druh, vyhýbající se pouze nejsušším biotop m, žijící v detritu a na bylinném a ke ovém pat e. Neriene emphana (Walckenaer, 1841): PAL Tran; cs, a,, M. Aka j (q, be); D í m (t-dh, ek); Klp j (t, be) 5j (t, sw); Rad f (w, sw) 1m 1f (t, be); Vys f (t-d, be). Lesní druh, typický pro ke ové a stromové patro. Neriene montana (Clerck, 1757): PAL Tran; csd, a,, TM. Kod j (s, be) 2j (vlhká m, sw) 1j (t-sm, si); Kom f (l, be); Srb m (is, leg. VR). Druh s pom rn širokou ekologickou valencí. Neriene peltata (Wider, 1834): EUR (Gr, Az, Ar); cs, a,, M. Cís f (w, be), f (w, sw), f (r, si); er f (t, sw); Lko f (s); Rad f (t, si); Vel f (t-su, be) 2f (t-su, sw), f (t-h, sw). Lesní druh, typický pro ke ové a stromové patro p edevším su ových les. Neriene radiata (Walckenaer, 1841): HOL; cs, a,, M. er m (q, sw); Lko f (s); Nav f (l, be) 1m (l, sw); Újc f (t-d, sw). Lesní druh typický pro ke ové patro. Notioscopus sarcinatus (O. P.-Cambridge, 1872): PAL E-S; C, i,, M. Lko f (q, pt). Mok adní druh v tráv a mechu pob ežních bažin, prameniš a rašeliniš. Nusoncus nasutus (Schenkel, 1925): EUR ME; cs, V, VU, O. Syn.: Troxochrus nasutus Schenkel, 1925 Vel f (t-h, sw). Epigeický druh dosud nalézaný v horských smr inách a bu inách. 37

38 Oedothorax agrestis (Blackwall, 1853): PAL E-S; cs, a,, MO. Cís m (w, si); Niv m 1f (e, si), m 4f (e, si) 3m 3f (n, si) 3m 1f (e, is). Vlhkomilný druh vyskytující se na mok adech a na št rkových b ezích tok. Oedothorax apicatus (Blackwall, 1850): PAL E-T; csd, a,, TM. er f (q-z, is), m 29f (q, pt), m 1f (q-z, pt), f (q-z, pt), f (q, pt) 3m 177f (q-z, pt), f (q-z, pt), f (q-z, sw), m 3f (q, is), f (q, is), m (q, pt), m 1f (q, is), m 1f (q, pt), m 2f (q, is); Dou m (l, sw); Kom m (l, pt) 3m 1f (q-z, is), m (l), m 1f (q-z, is); Nav m (t-d, sw); Ple m (l, be); Rad m (s, pt), m (w, pt), m 1f (s, sw) 2m (s, is). Velmi hojný druh narušovaných biotop s nezapojenou vegetací, nalézaný na loukách, polích, výsypkách aj. Jeho široké ekologické valenci odpovídá i rozmanitost jeho stanoviš v eském krasu. Oedothorax fuscus (Blackwall, 1834): PAL E-T; csd, a,, M. Cís m (e); Rad 1894 f. Vlhkomilný druh na mokrých loukách a jiných mok adních biotopech. Oedothorax gibbosus (Blackwall, 1841): PAL E-S; cs, a,, M. Bub f (w, sw); Lko m (q, is). Na mok adech obecn se vyskytující druh. Oedothorax retusus (Westring, 1851): PAL E-A, em; csd, a,, (T)M. Srb f (e, is, leg. VR), m 11f (e, pt). Mokré i sušší kulturní louky a polní kultury. Ostearius melanopygius (O. P.-Cambridge, 1879): COS; (cs)dm, a,, TM. er f (q, is), f (q-z, is), m (q-z, is); Rad f (t, sw); Újc j (t-okraj, sw). Expanzivní kosmopolitní druh, obsazující r zná prost edí od p vodních biotop až po siln narušená a um lá stanovišt. Palliduphantes pallidus (O. P.-Cambridge, 1871): EUR em (U); cs, a,, TM. Syn.: Lepthyphantes pallidus (O. P.-Cambridge, 1871) en f (is); Jeskyn Severní Dynamitka f (c, is); Kom m (l, pt); Kon pruské jeskyn f (c, is); Kot m (s, is); Rad m (t, si); SvJ f (k, pt); Vel f (is). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí. Validita blízce p íbuzného taxonu P. alutacius vyžaduje kritické zhodnocení. Panamomops affinis Miller et Kratochvíl, 1939: EUR ME; C, R, LR, (T)M. Kar 1959; Kod f (t-b, si), m (l, pt), f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si), m 3f (t-d, si) 5m 3f (l, si); Kom ex (l), f (l, si), f (l, si);, m (l, pt); Lko f (q t, si); Nav m (t-d, pt), VII.-IX f (l, si+pt); Úje f (t-dh, si). V listovém opadu teplomilných doubrav a lesostepí. 38

39 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Panamomops fagei Miller et Kratochvíl, 1939: EUR ME; cs, R,, TM. Krs 1959 (t-d). Lesní druh žijící v detritu listnatých les. Panamomops inconspicuus (Miller et Valešová, 1964): EUR ME; C, R, VU, T. Aka f (q, si); Kot f (s, is), m 1f (s, is), m (s, is), m 4f (s, is). Druh žijící v detritu na skalních stepích. Byl popsán v roce 1964 na základ materiálu pocházejícího z Lochkovského profilu. Byl zjišt n rovn ž na K ivoklátsku, v Polabí, v eském st edoho í a na jižní Morav. Panamomops mengei Simon, 1926: EUR ME (Záp. Sibi, Kz); cs, i,, M. Aka f (q, si); Kal f (t-d, si) 2f (t-b, si); Kot f (t-p, si); Ple f (l, si); Sta m (t-dh, si). Lesní druh žijící v listovém opadu. Parapelecopsis nemoralis (Blackwall, 1841): EUR em; C, R, VU, TM. Nav m (t-b, pt). V mechu, lišejnících a detritu, zejména na su ových svazích. Pelecopsis elongata (Wider, 1834): EUR em; C, i,, M. D í ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Jav f (t-sm, si); Obo f (e, si). Epigeický druh v mechu a detritu na skalách, skalních stepích a reliktních borech. Pelecopsis parallela (Wider,1834): PAL Tran; csd, i,, M. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kom m (l). Na rozmanitých otev ených biotopech (v detritu vlhkých luk, polí atd.). Pelecopsis radicicola (L. Koch, 1872): PAL Tran., em. cs, a,, M(O) Kod f (s, pt); Lko f (q-t, si); Nav f (l, sw) 2f (l, si), VII.-IX f (l, si). Epigeický druh v detritu a mezi rostlinstvem na v esovištích, v doubravách a borech, též v iniciálních b ezových porostech na emisních holinách. Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836): HOL em; cs, a,, MO. Lko j (q, be); Rad f (t, sw). Vyskytuje se na v tvích jehli nan, p edevším smrk. V eském krasu ojedin lý nález na bylinném pat e v lesním porostu v Radotínském údolí. Pocadicnemis juncea Locket et Millidge, 1953: EUR Me; cs, a,, (T)M. Bub f (w, sw); Lko f (q, is); Obo m (p, si). Druh preferující mok ady. Pocadicnemis pumila (Blackwall, 1841): PAL E-S; cs, a,, M. er f (q, si), f (q, is); Kod m (s, pt); Lko f (q, be); Nav f (l, si); Vel m 1f (t-su, be). 39

40 P evážn lesní druh, v eském krasu zjišt n na rozmanitých biotopech krom les i v lomech, lesostepích a skalních stepích. Až do nedávna nebyly oba druhy rodu Pocadicnemis od sebe odlišovány. Porrhomma cambridgei Merrett, 1994: EUR em; C, V, dd, T. D í f (t-dh, ek), f (t-dh, ek), f (t-dh, ek). Na území R zatím zjišt n pouze v eském krasu. Porrhomma microphthalmum (O. P.-Cambridge, 1871): EU em (U); csd, a,, TM. er f (q, is); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom ex (l, be); f (m-hnízdo krtka, is, leg FŠ), f (m, be, det. VR). Velmi hojný druh p dního povrchu otev ených, st edn vlhkých až suchých stanoviš. Najdeme ho i na skalních stepích, ale nejpo etn ji se vyskytuje na ruderálech a v polních kulturách; je to druh iniciálních sukcesních stadií. Porrhomma oblitum (O. P.-Cambridge, 1871): EUR em; C, R,, TM. D í f (j, be); Kom f (l, be); Obo f (t, be, det. VR). V r zných otev ených a lesních biotopech, asto pod pod k rou. Porrhomma pygmaeum (Blackwall, 1834): PAL Tran; em; cs, a,, TM. Rad Hojný vlhkomilný druh obývající bažinaté okraje rybník i tekoucích vod. Žije v detritu, ale jako jediný zástupce rodu Porrhomma šplhá i po pob ežní vegetaci, po kop ivách i ke ovitých vrbách. Pseudomaro aenigmaticus Denis, 1966: EUR (Boh); C, V,,. Jeskyn Arnoldka (leg. O. Jäger et M. ezá, det. M. ezá ); Srbská jeskyn m 1f. Velmi vzácný druh nalézaný v jeskynních komínech. V eském krasu první nález v R. Saaristoa firma (O. P.-Cambridge, 1905): EUR; C, R, M(O). Kod f (s). Epigeický druh na spodní stran kamen v su ových lesích. Saloca diceros (O. P. Cambridge, 1871): EUR em; C, a,, MO. Cís m (t-b, si); Kod f (l, pt), f (t-b, si), m 3f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si), f (t-b, si), m 2f (t-b, si); Rad m (t, pt). Druh hojný v detritu r zných typ lesních porost, p edevším bu in. Silometopus reussi (Thorell, 1871): cd, i,, M. D í m (t-dh, ek); Kom m (l, pa). Druh vyskytující se p edevším v antropicky siln narušovaných biotopech. Sintula corniger (Blackwall, 1856): EUR em (Az); C, i, (M)O. er f (q, si). P evážn chladnomilný epigeický druh na sv tlinách horských smr in a v horských žlabech. Ve velkolomu ertovy schody netypický nález. 40

41 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Stemonyphantes lineatus (Linné, 1758): PAL E-A, em; csd, a,, (T)M. er m (q-z, pt); Dou f (s, pt); Hom m (z, si); Kom ex (l), m (l, pt), f (l, pt); Kon m (s); Kot f (s, is), f (s, pt), m (s, is); Mo f (s, pt); Obo m 1f (m, pt); Srb f (is, leg. VR), f (is, leg. VR), f (t-okraj, is). Mezotermní až termofilní druh s výskytem na xerotermech i ve sv tlých lesích. Syedra gracilis (Menge, 1869): EUR em (Boh); C, V, EN, T. D í f (t-dh, ek); Kod m (s, pt, leg. JB), f (l, si). Krom dvou lokalit v eském krasu byl v R tento velmi vzácný teplomilný druh zjišt n jen na n kolika dalších lokalitách na lesních a lesostepních biotopech. Tapinocyba affinis (Lessert, 1907): EUR ME (U); cs, a,, (T)M(O). Bou f (l, si); Cís f (t-d, si); Her m (t-b, si), m (t-b, si); Jav m 1f (t-sm, si); Kod f (t-b, si), f (l, si); Obo m (f, pt); Vys f (t-b, si). Hojný a na území R široce rozší ený lesní druh. Tapinocyba insecta (L. Koch, 1869): EUR em (U); cs, a,, (T)M. Kal f (t-b, si); Klp f (t, be); Kod f (l, si). Hojný a na území R široce rozší ený lesní druh. Tapinocyboides pygmaeus (Menge, 1869): EUR em; cs, i, LR, TM. Cís f (t-d, si); Kom ex (l), Kot f (s, is), m 1f (s, is), f (s, is), f (s, is). Žije nej ast ji v mechu a detritu skalních stepí a v esoviš. Tapinopa longidens (Wider, 1834): PAL Tran; em; cs, a, M. Bou m (t-s, si); Kom ex (l). Lesní druh. Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866): PAL E-S; cs, a,, M(O). Syn.: Lepthyphantes cristatus (Menge, 1866) Ka m (s, is); Kod f (s); Srb f (j, is, leg. JB); Vel f (t-su, si). Velmi hojný druh ve všech typech les. V eském krasu i na skalních stepích. Tenuiphantes flavipes (Blackwall, 1854): EUR Me; cs, a,, TM. Syn.: Lepthyphantes flavipes (Blackwall, 1854) Bou f (l, si), m 4f (t-s, si); Cís m (w, sw) 4m 1f (w, si) 5m 9f (r, si); er m 1f (q, si), m (t, si); D í ex (t-dh, ek) 5ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Chl f (q, is); Jav f (t-sm, si); Ka f (s, si); Kal f (t-b, si); Kar m (t-d, is); Kod m (l, pt), f (l, si), m (t-b, si) 1f (l, si), f (t-d, si) 2f (l, si), f ( (s), f (s), 2005 (s, is); Kot m (t-p, sw); Kom f ( l, pt), m ( l, pt); Nav f (s, si), f (t-b, si), m (f-d, si), VII.-IX.2001 (l); Nhe f (t-b, si); Obo f (t-s, pt), f (t-d, si) 1m (t-s, be); Pls m (t-dh, si); Rad f (t, sw) 1m 4f (t, pt) 1f (s, pt), f (t, pt); 41

42 Srb m (m, be); Sta m 2f (t-dh, si); Vel f (t-h, sw); Újc f (t-d, is); Vys m (t-d, is). Velmi hojný druh p edevším v opadu listnatých les. Tenuiphantes mengei (Kulczy ski, 1887): PAL Tran, em; cs, a,, TMO. Syn.: Lepthyphantes mengei Kulczy ski, 1887 D í f (t-dh, ek); Kom ex (l); Nav m (t-d, si); Srb m (is, leg. VR); Rad m 2f (t, pt). Epigeický druh tém všudyp ítomný na rozmanitých biotopech. Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834): EUR (U); cs, a,, MO. Syn.: Lepthyphantes tenebricola (Wider, 1834) Cís f (w, si) 1f (r, si); Kar (Krabina) f (z, is); Mlý f (a, si); Nav m (t-b, pt); Ple f (l, si); Rad m 1f (t, si), f (t, pt), m 2f (t, pt), m (t, sw), m (t, pt); Vel f (t-su, si). Velmi hojný druh v lesním opadu a v mechu lesních biotop. Tenuiphantes tenuis (Blackwall, 1852): PAL E-T; csd, a,, TM. Syn: Lepthyphantes tenuis (Blackwall, 1852) D í f (t-dh, ek); Kar f (is); Kom f (l, is), f (l); Obo f (p, si). Druh s širokou ekologickou valencí, žijící na otev ených i lesních biotopech, na p irozených i zna n antropicky pozm n ných stanovištích. Theonina cornix (Simon, 1881): EUR; C, R, LR, T. Kod m (s, pt); Ple f (l, si). Druh preferující xerotermní biotopy (lesostepi a skalní stepi). Thyreosthenius parasiticus (Westring, 1851): HOL; csm, a,, MO. D í f (t-dh, ek). Druh s širokou ekologickou valencí, žijící na otev ených i lesních biotopech, na p irozených i zna n antropicky pozm n ných stanovištích. Tiso vagans (Blackwall, 1834): EUR; cs(d), a,, M(O). Hom f (z, sw); Kom f (l, pa); Srb f (m, sw). Druh nezastín ných až polozastín ných biotop, v etn antropických (louky, pole, sady). Trematocephalus cristatus (Wider, 1834): PAL Tran, em; cs, a,, (T)M. Aka f (q, be); Cís f (w, sw); er f (t, sw); D í f (t-dh, ek), f (t-dh, ek); Hav f (w, sw); Kar (t); Klp f (t, be) 1f (t, sw); Kod j (vlhká m, sw) 2j (t-dh, is) 2j (b, be); Kom ex (l); Lko m 1f (q, be), m 8f (q, be) 1m (q, sw); Nav m (l, be); Obo m 1f (t, be); Rad m (t, sw), m 1f (t, sw), f (s, pt), m (s, sw), m (s, pt), j (s, pt); Srb f (m, be); SvJ m 1f; Vel f (t-su, be) 1m 1f (tsu, sw), m (t-h, sw). Žije hojn v rostliných patrech zastín ných i otev ených biotop. 42

43 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Trichoncus auritus (L. Koch, 1869): EUR em (U); C, R, LR, T. Bou f (l, si); er f (q, si); Dou m (l, si); Ka f (s, is) 1m 8f (s, si); Kod m 2f (s); m (s, pt), m (s, pt), f (s, pt); Kom m (l, pt), m (l, pt); Kot m (s, pt), f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m 1f (s, is); Nav f (l); Ple m 1f (l, si), m (l, sw); Pls m (l, si, leg. JS); Újc f (l, si, leg. JS). Druh preferující skalní stepi a lesostepi. Trichopternoides cito (O. P.-Cambridge, 1872): PAL E-S; C, i,, TM. Syn.: Trichopterna cito (O. P.-Cambridge, 1872) Bar f (t-d); Dou f (s), f (s); f (s, pt), 1966; Kot f (s, is), m (s, pt), f (s, sw), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m 4f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m 2f (s, is), f (s, is), m 5f (s, is), m (s, is), f (s, is); Lko m ( q, si); Obo m (m, pt). Charakteristická pavu enka skalních stepí eského krasu. Typhochrestus digitatus (O. P.-Cambridge, 1872): EUR em; C, i,, TM. Obo m (m, pt), m 1f (m, pt). Druh skalních stepí, v esoviš a bor. V eském krasu na p íb ežní louce. Walckenaeria acuminata Blackwall, 1833: EUR Me (Gr, Ar); cs, a,, MO. en m (is); Obo f (p, si), m (t, be). Druh s pom rn širokou ekologickou valencí, vyskytující se v detritu od nížin až po subalpinskou zónu. Walckenaeria alticeps (Denis, 1952): EUR em; C, a,, M. Rad m (s). Druh obývající rozmanité biotopy. Walckenaeria antica (Wider, 1834): PAL E-A; cs, a,, (T)M(O). Kom m 1f (l, pt), m (l, ek, f (l, is); Kot m (s, is), m (s, is); Nav f (l, is). Velmi hojný druh vyskytující se na rozmanitých typech biotop. Až donedávna byly druhy W. alticeps a W. antica považovány za druh jediný; n které starší údaje o W. antica se proto mohou vztahovat k druhu W. alticeps. Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878): HOL, em; cs, a,, TMO. Kal f (t-b, si); Kom ex (l), m (l, pt); Mlý m (a, sw) 1f (a, si); Obo f (t-s, si). Druh obývající rozmanité biotopy. Walckenaeria capito (Westring, 1861): HOL em; cs, i,, M. Kot f (s, sw), f (s, is), f (s, is), m (s, is), m (s, is). Druh obývající skalní stepi a sut, v Praze zjišt n i na poli. 43

44 Walckenaeria corniculans (O. P.-Cambridge, 1875): EUR (Algeria); cs, i,, M. Kom ex (l); Nav f (t-b, pt), f (t-b, si); Sta f (t-dh, si). Druh žijící v opadu p evážn listnatých les. Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836): PAL E-S (Gr, Az, Ar); cs, a,, M(O). Kod f (l, pt); Nav VII.-IX f (t-d, pt); Nhe f (t-s, si); Rad m (t, pt); Vel f (t-su, sw), f (t-h, si). Druh žijící v opadu p evážn jehli natých les. Walckenaeria cuspidata Blackwall, 1833: HOL em; cs, i,, M(O). Obo m 13f (e, si). Druh mok ad a horských smr in. Walckenaeria dysderoides (Wider, 1834): PAL Tran; em; cs, a,, (T)M. Kod m (l, pt), f (l, pt), m (s, pt); Jav m (t-dh, si), m (t-sm, si); Kom f (l, ek); Nav m (t-d, sw), m 1f (l, si); Rad m (t, pt). Velmi hojný druh vyskytující se na rozmanitých typech biotop. Walckenaeria furcillata (Menge, 1869): EUR em (U); cs, i,, M. Kod m (l, pt); Kom m (l, pt); Kot m (s, is), m (s, is); Krs 1959; Nav m (l, sw); Nhe f (t-b, si) 1f (t-s, si), f (t-b, si); Rad m (s, pt), m (t, pt) 1m (s, sw). P evážn lesní druh astý v doubravách, avšak s pom rn širokou ekologickou valencí. V eském krasu p edevším na xerotermech. Walckenaeria mitrata (Menge, 1868): PAL E-S; cs, i,, M. er f (q, is); Lko f (q, pt). Obvykle v detritu a mechu lesních biotop, v eském krasu zjišt n pouze v lomech. Walckenaeria monoceros (Wider, 1834): PAL E-T em; C, R, EN, T. Kot m 1f (s, pt), f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is), m (s, is), m (s, is), f (s, is). Termofilní druh typický pro skalní stepi, u nás zjišt ný jen na n kolika lokalitách. Walckenaeria nudipalpis (Westring, 1851): PAL Tran; em; cs, a,, MO. er f (q, is). Druh mok ad a zaplavovaných niv. V eském krasu netypický nález v lomu. Walckenaeria obtusa Blackwall, 1836: EUR em; cs, a,, (T)M(O). D í f (t-dh, ek); Kom f (l, pt); Niv f (e, si); Rad m 1f (t, si); P evážn lesní druh. Walckenaeria simplex Chyzer, 1894: EUR ME; cs, R,, T. er m (t, si); Kod m (l, pt); Kom f (l, pt); Nav m (t-d, pt) 2m (t-b, pt), f (t-b, si), VII.-IX m (t-d, si); Nhe m (t-s, si); Újc m (t-s, si, leg. JS). 44

45 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras V listovém opadu teplých les. Walckenaeria unicornis O. P. -Cambridge, 1861: EUR em (Kz); cs, R,, (T)M. Kod f (s), Obo m (e, si); Srb f (m, be). V detritu na mok adech. Walckenaeria vigilax (Blackwall, 1853): HOL, em; cs, i,, (T)M(O). er f (q, pt); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Nav f (l, pt). Na mok adech a v polních kulturách. Tetragnathidae Meta menardi (Latreille, 1804): EUR (Af); csm, a, (T)M(O). Baj j (is); Srb f (leg. J. Petrbok), f (is, leg. IH). Typický druh podzemí (jeskyn, prostory mezi velkými balvany, doly, sklepy). Metellina mengei (Blackwall, 1870): EUR em (Gr); cs, a,, TMO. Cís m 3f 2j (w, be) 11m 17f 12j (w, sw) 1m 3j (r, si); er m 1f (t, sw); Jav m 2f (t-sm, sw); Kar (t, is); Kob m 2f (l, sw); Kod m 5j (u, sw) 1f 1j (t-sm, si); Kom j (l); Lko m (s); Mlý m 1f (a, sw); Nav VII. IX f (t, sw); Obo m 5f (t-d, sw), f (t-s, sw), m 3f (t-s, sw); Rad m 1f (t, sw), f (s); Úje m (x, sw); Újc m (t-d, sw); Vel m (t-su, sw), m 1f (t-h, sw). Všudyp ítomný druh, který si tká kruhové sít na bylinách a ke ích. Metellina merianae (Scopoli, 1763): EUR (Gr, Af); csm, a,, TMO. Cís f (w, si); er f (q, is); Jeskyn Javorka m (c, is); Kar (q-štoly u Malé Ameriky, is); Pls j (t-dh, si); Srb f (is, leg. VR); Nav m (l). Velmi hojný stínomilný druh, který si zhotovuje kruhové sít ve vchodech do jesky, ve skalních výklencích, v prostorách mezi velkými balvany v sutích, také ve sklepích a v jiných um lých podzemních prostorách, pod p evislou vegetací na b ezích tok apod. Metellina segmentata (Clerck, 1757): EUR (Gr, Az, Kz); csd, a,, TMO. Cís m 1f (e); er m 4f (q, sw); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kod m (is), j (u, sw) 2j (n, is) 1m 1f (ts, sw); Lko m 1f (q, sw), f (s); Nav m 4f (t-d, sw) 1f (t-b, si); Niv m 2f (n, sw), m (e, si) 3m (n, be) 5m 10f (n, sw); Obo m 2f (t, sw), m 2f (p, sw) 1f (e, si); Pls IX m (leg. JSt); Ska j (s, sw); Srb m 1f (is, leg. VR), m (t-okraj, is); SvJ m (s), m 1f (s, is); Újc m 7f (l, sw, leg. JS). Všudyp ítomný druh dospívající na podzim, který si zhotovuje místy v masovém množství pravidelné kruhové sít na bylinách a ke ích. Pachygnatha clercki Sundevall, 1823: HOL; csd, a,, TM. Niv m (e, si), f (n, si) 2f (n, sw); Obo j (e, si), j (e, si); Rad f (s, sw) 1m (w, pt); Srb m 1f (e, pt). Velmi hojný druh charakteristický pro mok ady, vlhké louky a pole, v eském krasu také na xerotermech. 45

46 Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830: PAL Tran (Af); csd, a,, TM(O). er f (q-z, pt), m 14f (q-z, pt), m 1f (q, is), m (q, is), m 2f (q, is); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 5ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kom ex (l), f (pt), m 2f 4j (l), ex (l, ek) 2ex (l, be); Kot m 4f (s, pt), m (s, is), m (s, is), f (s, is), m (r, ht); Niv f (n, si); Ple f (l, sw); Rad f (w, pt), m (s); Rek f (z, be) 1m (z, si); Srb m (is, leg. VR). Velmi hojný druh otev ených stanoviš, p edevším luk a polních kultur. Pachygnatha listeri Sundevall, 1830: PAL Tran; cs, a,, (T)M. Kar 1929; Kom f (l, is); Niv m (n, sw). Mok adní druh s velmi hojným výskytem na mokrých loukách a v listovém spadu a podrostu podmá ených olšin a jasanoolšových luh. Tetragnatha extensa (Linné, 1758): HOL (Af); cs, a,, (T)M. Bub m 5f (w, sw); Mlý m (w, sw); Rad f (w, sw), f (t, sw) 1f (w, sw); Srb m 11f 1j (m, sw) 1f (e, si) 4m 2f 1j (e, sw). Mok adní druh zejména na b ezích vod a na vlhkých loukách. Tetragnatha montana Simon, 1874: PAL Tran; cs, a,, (T)M. Cís m 4f (w, be) 2m 6f (w, sw); er f ( q, be); Hav f (w, sw); Kar m ( is); Mlý m 4f (w, sw) 4m 3f (a, sw) 1f (a, si); Obo m 2f (t-s, sw) 1m 3f (t-s, be); Rad m 8f (w, sw), f (t, sw) 2m 15f (w, sw); Srb f (i, is), m 9f (m, be) 1m 3f (m, sw) 1f (e, sw). Mok adní druh žijící na b ezích vod, na vlhkých loukách a ve vlhkých lesích. Tetragnatha nigrita Lendl, 1886: EUR em (Az); cs, a,, (T)M. Rad f (t, sw) 2m (w, sw), m (t, sw); Srb m f (m, be) 1m (e, sw); Vel f (t-su, be). Mok adní druh žijící na k ovinné pob ežní vegetaci. Tetragnatha obtusa C. L. Koch, 1837: PAL Tran; cs, a,, M. Cís f (w, sw); Kob m (l, sw); D í f (t-dh, ek); Kom j (l); Rad f (w, sw). Na k ovinách kolem vod a v lesním podrostu. Tetragnatha pinicola L. Koch, 1870: PAL Tran, em; cs, a,, TM. er f (q-z, sw); Dou m 4f (u, sw); D í f (j, be); Hom f (q, sw); Kom ex (l), f (l, pt), f (l); Nav m (l, sw); Nav VII.-IX f (l+j, si+sw); Rek m 2j (z, sw); Rad m (w, sw), m 3f (t, sw) 2m 3f (w, sw), m 3f (s, sw); Srb f (m, be) 1m 2f (m, sw); Újc j (t-okraj, sw), j (t, si). Velmi hojn na vegetaci otev ených i lesních biotop. 46

47 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Araneidae Aculepeira ceropegia (Walckenaer, 1802): PAL Westp; csd, a,, (T)M. er j (q, be+sw), j (q, be), j (q, sw); Dou f (l, be), j (l, sw), j (l, be); Hom j (z, sw), j (z, sw), j (z, si); Chl j (q, sw); Ka j (s, sw); Kar m (vinice, is); Kob j (l, sw); Kod j (s, sw); Kom j (l), f 12j (l); Lko j (q, sw), j (q, sw), j (s); Nav j (l, sw), j (l, sw); Obo j (p, sw) 1j (p, sw); Ple j (l, sw), j (l, si), j (l, sw); Pls j (t-dh, sw); Rad f (s, is), j (s), m 3j (s); Rek j (z, sw), m 1f (z, sw), j (z, be); Srb j (j,is); Újc j (t-okraj, sw); Úje j (t-dh, si) 1j (x, sw). Velmi hojný druh otev ených biotop a lesních okraj, žije i na místech antropicky zna n pozm n ných. Agalenatea redii (Scopoli, 1763): PAL Westp; C, i, TM. Kod j (suchá m, sw) 1j (suchá m, is); Kar Na otev ených xerotermních biotopech, p edevším na nese ených loukách. Araneus angulatus Clerck, 1757: PAL Tran (Af); cs, i,, M. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek). Velký druh k ižáka, který si napíná sít mezi kmeny a v tvemi strom zejména borových a listnatých suchých les. Araneus diadematus Clerck, 1757: HOL, csm, a,, TMO. Bou j (t-s, si); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 9ex (j, be); Chl m (q, be); Ka f (s, be); Klp m (t, be); Kod m (is), 2005 (s, is), f (l, pt, leg. PD), lf (suchá m, sw); Lko m (q, sw); Kom ex (l, ek), ex (l, ek) 4ex (l, be), m 6j (l); Nav j (l, be), f (t-d, sw) 5j (t-d, be) 1m 1f 2j (t-b, be), m (l, sw), m (l, pt); Rad f (w, sw), m (s, pt); Tob f (is); Újc j (t-d, is); Vel j (t-su, be). Tém všudyp ítomný druh. Araneus marmoreus Clerck, 1757: HOL em; cs, a,, M. er m (q, sw); Dou j (l, be); Kom m (l); Nav j (f doubrava, sw). Koncem léta místy až masový výskyt velkých kruhových sítí na lukách a okrajích les. Araneus quadratus Clerck, 1757: PAL Tran; cs, a,, (T)M. Bub j (w, sw); er j (q, sw), m (q-z, sw); Kom ex (l); Nav j (l, sw). Koncem léta místy až masový výskyt velkých kruhových sítí na vlhkých lukách a jiných otev ených biotopech. Araneus sturmi (Hahn, 1831): PAL Tran; cs, a,, TM. Kar 1894 (leg. F. Pavlis), 1934 (leg. Tesa ). 47

48 Místy velmi hojn až masov na okrajích les, pastvinách apod., zejména na mladých jehli nanech. V eském krasu nebyl zjišt n více než 70 let. Araneus triguttatus (Fabricius, 1775): PAL E-A; cs, i,, M. Kar 1894 (leg. F. Pavlis), 1929, 1934 (leg. Tesa ); Kod m (s); Kom f (l, be), m (l); Lko f (q, be); Rad Na mladých stromech v listnatých, zvlášt dubových lesích a na lesních okrajích. Araniella cucurbitina (Clerck, 1757)*: PAL Tran; csd, a,, (T)M. er m 8f (q, be), f (q,be); Dou f (u, sw); D í ex (t-dh, ek) 4ex (j, be); Kom ex (l), ex (l, be), m (l); Nav m (l, is), m 2f (l, be); Rad f (s, sw), m 1f (t, sw) 2f (w, sw) 1f (t, sw) m 1f (s, sw); Rek m 2f (z, be). Velmi hojn na ke ích a stromech lesních i otev ených stanoviš. Za pouhou formu druhu A. cucurbitina byl d íve považován nyní samostatný druh A. opisthographa, proto jsou starší údaje o výskytu A. cucurbitina nejisté. Araniella opisthographa (Kulczy ski, 1905): PAL E-T, em; cs, i,, TM. Aka m 5f (q, be); Cís m (w, be) 1m 1f (w, sw); er m (q, be), m 6f (q, be); Dou f (l, be), f (s, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 6ex (j, be); Kom ex (l, ek) 9ex (l, be), m (l); Kar m 1f (vinice, is); Lko m 1f (s); Obo m 1f (t-s, be); Srb m 4f (m, be). Na ke ích a mladých stromech p edevším dubových porost, také v sadech. Argiope bruennichi (Scopoli, 1772): PAL Tran (Af); csd, a,, TM. K. Bub j (w, sw, si); er m (q, sw), f (q-z, sw), m 2f 2j (q-z, sw); Kod 2005 (s, is); Rad f (s); Srb (kokon, leg. AK), f (e, is); Újc f (t-okraj, sw); Úje m (x, sw). Tento k ižák nápadného zbarvení se na území R (s výjimkou jižní Moravy) až do 90. let minulého století nevyskytoval (z toho d vodu byl rovn ž za azen do ervené knihy jako vzácný a ohrožený druh). V zá í 1991 byla objevena velmi po etná populace na vojenském cvi išti v Milovicích a od té doby se tento druh velice rychle rozší il, p i emž expandoval do všech otev ených biotop krom nejvyšších poloh. Cercidia prominens (Westring, 1851): HOL; cs, i,, TM. Dou m (s, pt); Ka m 1f (s, si); Kal f (t-d, sw); Kod j (suchá m, sw); Kom j (l); Lko m (q, sw), f (s); Nav f 2j (l, sw), j (l, sw) 1j (l, si), VII.-IX f (l+t-d, is+si); SvJ m (s); Újc f (t-d, sw), j (t-s, si, leg. JS). Nej ast ji na v esu, také na mok adech, v eském krasu také na xerotermech. Cyclosa conica (Pallas, 1772): HOL (Af); cs, a,, (T)M. er j (q, is), j (q-z, sw), j (t, sw); D í f (j, be); Kod j (s, be) 1j (n, is) 1j (b, be); Kot f (t-p, sw); Kom f 46j (l); Nav j (l, be), j (t-b, be) 2j (t-d, be) 2j (t-d, sw), j (l, sw); Obo j (t-s, sw); Vel j (t-su, be), m 1j (t-h, sw). Lesní druh hojn se vyskytující na ke ích a nízkých v tvích strom. 48

49 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Gibbaranea bituberculata (Walckenaer, 1802): PAL Tran (Af); C, i,, T(M). Aka f (q, be) 2m 6f (q, sw) 2m 4f (q, si), m 4f (q, sw) 1f (q, si); er m 1f (q, be); Dou f (l, sw), m 1f (s); D í ex (tdh, ek) 1f (s, is); Chl j (q, sw) 2j (q, be); Kod f (s, pt), j (l. be) 1j (s, sw); Kom ex (l), f (l); Nav m (l, is); Kar 1894, 1929 (leg. J. Obenberger), f (okraj cesty, leg. Švácha), m 1m (t-d, si) 9m 8f (t-d, sw) 2f (p, sw), m 1f (t-d, sw); Lko m 1f (s); Nav f (l, be); Obo ex (t-s, be); Rad f (s); Srb m 1f (is, leg. VR), j (t-okraj, is) 1j (t-d, sw), j (l, sw, leg. JS). Druh preferující xerotermy, p edevším skalní stepi a oslun né lesní okraje. Gibbaranea gibbosa (Walckenaer, 1802): EUR (Af, Az); cs, i,, TM. Dou f (l, be); Ka f (s, be). Druh žije na ke ích xerotermních svah a skalních stepí, zjišt n i v sadech. Hypsosinga albovittata (Westring, 1851): PAL Tran (Af); cs, i,, TM. Dou m (l, be) 2f (sw); Kom m 4f (l, is), f (l, is), f (l, is); Kot j (s, is), m (s, is), f (s, is), 1963 (s). Druh preferující xerotermy, p edevším skalní stepi. Hypsosinga sanguinea (C. L. Koch, 1844): PAL Tran; cs, a,, (T)M. Kom ex (l); Lko f (s); Nav f (l, sw); Pls j (l, si, leg. JS); Rad f (s, sw); 5 Zla f. Druh preferující xerotermy, p edevším skalní stepi a oslun né lesní okraje. Larinioides sclopetarius (Clerck, 1757): HOL; sm, i,, M. Srb m 5f 1j (i-stanice, is). P evážn v um lém prost edí lidských sídel, asto velmi hojn na budovách, mostech a jiných stavbách v bezprost ední blízkosti vody, sporadicky i ve volné p írod. Ob as masový výskyt. Larinioides suspicax (O. P.-Cambridge, 1876): PAL E-T, Me; cs, a,, TM. Syn.: Larinioides folium (Schrank, 1803) Bub j (w, sw); Mlý f (w, sw); Srb f (m, sw). Na vegetaci litorálu rybník, p ilehlých mok ad a vlh ích luk. Mangora acalypha (Walckenaer, 1802): PAL Westp; csd, a,, TM. Aka j (q, be) 2m 11j (q, sw), m 2f (q, sw); er m 2f (q, sw), j (q, sw), f 1f 1j (q, sw) 2f (be), j (q, sw), j (q, sw) 1j (q, be), f (q-z, sw), m (q, be) 1m 3f (q, sw); Dou m 1f (u, sw), j (l, be) 1m 1f (sw); Hom m 7j (z, sw), j (z, si), f (q, sw); Chl j (q, be); Ka f 1j (s, be), j (s, sw), j (s, sw); Kal f (t-d, sw); Kob j (l, sw); Kod 2005 (s, is), j (s, be) 2j (l, be) 1j (suchá louka, sw) 2j (t-s, sw) 2j (s, sw); Kom m (l, is), ex (l), j (l); Kot j (s, is), f (r, ht), m 1f (t-p, sw); Krs 1959; Lko m 20j (q, sw), j (q, sw), j (q, be) 2m 3f 4j (q, sw), j (q, si), m 1f (s); Nav j (t-d, sw), m 1f (l, sw), 49

50 f (s, sw), j (s, sw) 1j (l, be) (1j (l, sw), j (t-b, be) 1j (t-b, si), j (t-b, sw), j (l, sw), m (l, sw); Nhe j (t-b, si); Obo j (t-d, si) 2j (p, sw), j (p, sw); Ple m (l, sw), j (l, si), j (l, sw); Rad m 2f (s, sw), f (s, sw) 1f (w, sw), f (s) 1m (t, sw), m (s, sw), j (s); Rek m 3f 1j (z, sw) 1f (z, be); Srb f (m, sw); Újc j (t-okraj, sw) 1j (t-d, sw) 1j (t-d, sw), j (l, sw, leg. JS); Úje j (x, sw); Vys f (t-d, sw); Zla f. Velmi hojný druh otev ených biotop, p edevším luk, ale také polí, lesních okraj, sad apod. Nuctenea umbratica (Clerck, 1757): PAL Tran (Af); csm, a,, (T)M. D í ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 27ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Kom ex (l, pa), ex (l, pa), j (l); Kar 1929; Rad 1894; Nav j (l, be). Na p irozených i um lých stanovištích, v lesích pod k rou strom, také na zdech a na d ev ných konstrukcích. Singa nitidula C. L. Koch, 1844: PAL E-A; cs, i,, TM. Srb m 11f 7j (m, be) 1m 1f (m, sw) 6f (e, si) 1m 5f (e, sw). Mok adní druh. Zilla diodia (Walckenaer, 1802): PAL Westp; cs, i,, M. Aka f (q, be); D í f (t-dh, ek), f (t-dh, ek), f (t-dh, ek); Kom j (l); Mlý f (a, sw); Obo f (t, be) 2m (t, sw); Rad f (s, sw), f (t, sw); Ska f (s, sw); Vel m 1f (t-h, sw). Ve sv tlých lesích na ke ích a v tvích borovic a dub, na kamenitých svazích. Lycosidae Alopecosa accentuata (Latreille, 1817): PAL Eastp, em; cs, a,, TM. Bou m (l, si); Dou m 2f (s, pt), f (l, is); Kod m 2f (l, is), m 1f (l, pt), m 3f (l, pt), m (s, pt), m 19f (s, pt), f (l, pt, leg. PD), j (l, pt, leg. PD) j (s, is) 1j (l, is); Kom ex (l), m (l, pt), m 3f (l, pt); Kot 1963 (s), f (s, is); Mo m 3f (s, pt); Obo f (f, pt), f (t, be); Rad f (s, is), m 1f (s, pt) 1m (s, is), m 5f (s, pt), m 1f (s), m 1f (s), f (s, yt), f (s, pt); Škr m (s, is). Suchomilný druh preferující skalní stepi a lesostepi. Alopecosa aculeata (Clerck, 1757): HOL em; C, i?,, M. Rad f (w, is), m (w, pt) 1f (s, pt); Srb Preferuje suché okraje bor. Pozn.: Donedávna byl pod tímto jménem uvád n v rámci R mnohem hojn jší druh Alopecosa taeniata. Alopecosa cuneata (Clerck, 1757): PAL Tran, em; csd, a,, TM(O). er m (q-z, pt), f (q-z, pt); Dou m 10f (s, pt), m 1f (l, is), m (s, pt); Kod m 1f (s, 50

51 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras pt); Kom f (l, is);, f (l, pt); Kot 1963 (s); Mo m (s, pt); Obo m 4f (m, pt) 1m (f, pt), m (m, pt); Rad 1894, m (s, pt), m (s, pt), m (w, pt), m (w, pt) 1m (s, pt), m (s), m 1f (s); Rek m 1f (z, is); Srb (is); Škr m (s, is). Tém všudyp ítomný druh nezastín ných stanoviš. Alopecosa inquilina (Clerck, 1757): PAL Eastp, em; cs, i,, M. Nav f (l, is), f (l, is). Suchomilný druh, nej ast ji na okrajích les a na sv tlinách. Alopecosa pulverulenta (Clerck, 1757): PAL Tran, Af; csd, a,, TMO. Aka m (q, is), f (q, si); er m 1f (q-z, pt), f (q-z, pt); Kod m (s, pt); Kom f (s, is); Nav m (t-d, pt); Obo m (m, pt), m (p, si), m (p, pt); Rad m (w, pt). Tém všudyp ítomný druh zastín ných i nezastín ných suchých i vlh ích stanoviš. Alopecosa schmidti (Hahn, 1835): PAL Eastp; C, R, LR, T. Kar f (s, is, leg. P. Starý); Škr j (s, is). Termofilní a xerofilní druh skalních stepí a pís in. Alopecosa sulzeri (Pavesi, 1873): EUR ME (Az, Kz); C, R,, T. K. Dou m 4f (s, pt), f (l, is), f (s, is); Kod m 21f 4j (l, pt), m 14f 1j (l, pt), m 1f (l, pt), m 20f (s, pt), IX m; Kom ex (l);, m 2j (l, pt), m (l, pt), m (l, pt), m (l, pt), j (l, pt), m (l, pt), m (l, pt) Kot m (s, is), j (s, pt); Lko f (s, is); Nav f (s, pt), m 3f (l, is), VII.-IX f (s); Rad m (s, pt), m 2f (s, pt); Srb f 3j. Charakteristický druh pro pavou í spole enstva šipákových doubrav a oslun ných suchých lesních okraj. Mimo eský kras je hojný p edevším v Praze, eském st edoho í, st edním Povltaví a na Vyšenských kopcích u eského Krumlova. Alopecosa trabalis (Clerck, 1757): PAL E-T, cs, i,, TM. Aka m 1j (q, is); Chl m (q, pt); Kod j (l, pt, leg. PD), f (l, pt, leg. PD); Kom ex (l), m 4f (l, pt), m 1f 1j (l, pt), j (s, is);, m (l, pt), m (l, pt); Kot m (s, is), m (s, is); Lko m (q, is), f 1j (q, is), m 1f (s); Nav f (t-d, pt), VII.-IX f (l+s+t-d, is+pt); Ple j (l, si); Srb 1929; Újc j (t-d, is). Suchomilný druh vyskytující se na xerotermních stanovištích, zejména na jižních okrajích listnatých les. Arctosa figurata (Simon, 1876): EUR ME (U); C, R,, T(M). Dou m (s, pt); Chl f (q, is); Kob j (l, si, leg. JS); Kom m (l, pt), m 1f (l, pt), m 4f 3j (l, pt);, f (l, pt, leg. PD), m (l, pt, leg. PD) Kot f (s, pt), m 8f 1j (s, pt), m (r, ht); Lko VII. IX.2001; Mo m (s, pt); Rad m (s, pt). 51

52 Druh skalních stepí, lesostepí a suchých lesních okraj. Arctosa leopardus (Sundevall, 1833): PAL E A, cs, i,, (T)M. Nav f (l, pt). Preferuje vlhké otev ené biotopy, p edevším bahnité b ehy. Lesostep je pro tento druh netypický biotop. Arctosa lutetiana (Simon, 1876): EUR em (U); C, R,, T(M). Syn.: Tricca lutetiana (Simon, 1876). Dou m 12f (s, pt), f (l, is); Kar 1967, VII f (leg. JB); Kob f (l, si, leg. JS); Kod m (l, pt), f (l, is), IX f (det. JB), m 6f 8j (l, pt), m 16f (s, pt);, m 1f (l, pt, leg. PD), m (l, pt, leg. PD) Kom ex (l), m (l, is), m 5f (l, pt), m 12f (l, pt), f (l);, m (l, pt), m (l, pt), m 1f (l, pt), j (l, is); Kot m (s, pt), m (s, pt), f (s, is), m 2f (s, is), m (s, is), f 2j (s, is), m 1f 1j (s, is); Lko m 1f (q, pt), Mo j (s, is, leg. EL); Nav f (l, pt), f (l, is); Obo m (f, pt); Srb f (is, leg. VR), f (is, leg. VR). Lesostepní druh, žijící skryt v uzav ených nevyp edených norách, ve kterých i loví. Aulonia albimana (Walckenaer, 1805): EUR em (Af,? Az); cs, a,, TM. Aka m 1f (q, si), j (q, si); er j (q, pt), j (q, si); Hom m (z, is); Kod m (l, pt), m 1f (s, pt), f (s, pt); Kom j (l, is), f (l, pt), f (l, pt), j (l); Kot f (t-p, si); Lko f (q-t, si) 4f (q-s, si), m 1f (q, pt); Nav j (l, is), VII.-IX f (l+s, pt); Obo m (t-d, si) 1f (p, si), m (t-s, pt); Rad f (s, is), f (s, is) 2m (s, pt), f (s, is), m 1f (s, pt) 1f (t, pt), m (s, pt) 8m 3f (t, pt) 8m 2f (s, pt), f (s, pt). Druh otev ených biotop, konkrétn zarostlejších partií skalních stepí, v esoviš a lesních okraj. Pardosa agrestis (Westring, 1861): PAL E-A, em; sd, a,,tm. er f (q, is), m (q, is), f (q, pt), f (q, pt), f (q, is), m 2f (q-z, si), f (q-z, pt), m 2f 2j (q, is), f (q, is); D í m (t-dh, ek); Hom m 1f (z, is); Chl m (q, pt); Rek m 2f (z, is), m (z, is); Srb f (f, is), m (q, is). Typický agrobiont, vedle polí se hojn vyskytuje také na ruderálních plochách. P vodním stanovišt m druhu jsou z ejm pravideln narušované št rkopískové í ní náplavy. Pardosa alacris (C. L. Koch, 1833): EUR ME?; cs, i,, T(M). er m (q, is) 1m 1f (q, si, leg. V. Pfleger); Dou m (l, is); Ka m (s, is); Kar m (t-d, is); Kod m f (s, pt), m (s, pt); Kom m (l, pt), m (l, is), m (l, pt), m (l, pt); Kot m 3f (r, ht), m (t-p, si); Lko m (q, is), m (q, pt), m (q, is); Nav m (s, is), m (t-d, pt), m (t-b, pt); Nhe m (t-dh, is); Ple m (l, is); Rek m 1f (z, is); Srb m (is, leg. 52

53 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras VR); Sta m 2f (t-dh, is); SvJ m (t-h, is); Vel m (tsu, is); Vys m (t-b, is) 1m (t-d, is). Typický druh ekoton mezi skalní stepí a teplomilnou doubravou. Pardosa amentata (Clerck, 1757): EUR (záp. Sibi ); csd, a,, TMO. Ber 1929 (leg. Khomová); Bub f (w, sw) 1j (w, si); er j (q, is); Kar f (t, is); Kod m 1f (e, is); Lko j (q, sw); Mlý m (w, si) 3f (w, sw) 1f (a, si); Obo m 1f (t, si), m 10f (p, pt); Obo f (p, sw); Rad f (w, sw), f (w, is), m 1f (w, pt), m 1f (w, pt) 1m (t, si), m 1f (w, pt) 17m 5f (w, is), f (t, sw), 20f (w, sw), 72m 29f (w, pt); Srb m 3f (e, pt) 5m (e, is), f (e, si) 1f (e, sw); Nav m (t-b, pt). Nenáro ný, velmi hojný a široce rozší ený druh obývající širokou škálu mok adních biotop. Pardosa bifasciata (C. L. Koch, 1834): EUR em; C, i,, T. Dou m 69f 55j (s, pt), m 1f (l, is), f (l, is); Kod m (l, pt), m 4f 1j (l, pt), m 1f (s, pt), f (l, pt, leg. PD); Kom ex (l), m 2f (l, pt), m 24f (l, pt); Kot f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m 2f (r, ht), f (r, ht); Mo f (s, is, leg. EL), m 6f (s, pt), f (s, pt); Nav VII.-IX f (s, pt); Rad m 2f (s, pt) 2f (s, is), 13f (s, yt), m 2f (s, is), m 1f (s, pt), f (s, pt), f (s, pt); Škr j (s, is). Vzácný slí ák stepí v nejteplejších oblastech republiky. Pardosa hortensis (Thorell, 1872): PAL Westp; csd, i,, T. Aka f (q, is); er f (q, is); Hom f (q, is); Chl m 2f (q, is); Kar 1894, f (t-okraj, is, leg. JB); Kom m (l, pt), m 3f (s, is); Nav f (l, is); Obo m (m, pt), m (m, pt); Srb f (q, is). Termofilní a xerofilní druh preferující oslun né okraje les, proniká i do kulturních biotop, nap. do vinic. Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802): PAL Tran; csd, a,, TMO. er m (q, is), m (q, pt); Hav m (w, si); Hom m (q, is); Kar m (t-d, is); Kom ex (l); Lko m (q, is), m (q, pt); Nav m (t-d, pt); Obo m (t, si) 1m (t-d, si) 1m (p, si), m (t-s, pt) 13m (f, pt); Ple m (l, is); Rad f (s, pt); Rek m (z, pt, leg. MAn). Žije na lesních okrajích a sv tlinách od nížin po horské polohy. Donedávna byly pod tímto názvem uvád ny další dva druhy (P. alacris a P. saltans). Pardosa monticola (Clerck, 1757): PAL Tran; cs, a,, (T)M. Kom f (l, is); Kom f (l, is, leg. PD); Kot m (s, zp); Srb m (s, is); Škr f (s, is). Druh vázaný na travnaté porosty všech výškových stup. 53

54 Pardosa paludicola (Clerck, 1757): PAL Tran (Af); cs(d), i,, (T)M. Obo m (p, pt), f (p, pt), f (p, si) 1f (p, sw), f (p, pt). Vlhkomilný druh obývající okraje rybník a í ní b ehy. Pardosa palustris (Linné, 1758): HOL em; csd, a,, TMO. Kom j (l); Lko m (q, is); Rek f (z, is); Rad m (s, is), m (s, pt); Srb f (is, leg. VR). Typicky lu ní druh, který je schopen obývat adu dalších nezastín ných biotop v etn kultur. Pardosa prativaga (L. Koch, 1870): PAL E-T; csd, a,, TM. Aka m (q, is); Bub f (w, sw) 1f (w, si); er f (q, pt); Dou f (s, pt); Kod m (s, pt); Kot m (s, pt); Mlý m (w, si); Obo m 1f (p, si) 1f (p, sw), m 2f (p, pt); Rad m (s, pt), m 2f (w, pt); Srb 1m (leg. FM), m 8f (e, si) 5f (e, sw). Vlhkomilný druh, p edevším na podmá ených loukách a p íb ežních mok adech, pronikající i do polních kultur. Pardosa pullata (Clerck, 1757): PAL E-A; csd, a,, TMO. er m (q-z, pt); D í m 1f (t-dh, ek); Kod m (s, pt); Kom f (l, pt); Obo m (m, pt), m 2f (m, pt); Rad m (s, pt). Tém všudyp ítomný druh, zejména na otev ených, r zn vlhkých stanovištích. Pardosa riparia (C. L. Koch, 1833): PAL Tran, em; cs, a,, TMO. Kom f (l, pt). Obývá v tšinou reliktní p irozené biotopy nejrozmanit jšího typu (skalní stepi, alpinské sut, zachovalé listnaté lesy aj.) Pardosa saltans Töpfer Hofmann, Cordes et von Helversen, 2000: EUR ME-At; C, i, TM. Bou m 1f (t, is); Dou m (t-h, is); Jav m 1f (t-dh, si); Kar (t, is), m (t-d, is); Kod m (s, pt), m (s, pt),; Kom m (l, pt);, m 3f 1j (l, pt), m (l, pt); Krs m 1f (t-su, is); Lko m (q, is), m (q, pt); Nav m (t-d, pt), m (t-d, pt), m (t-d, pt), m (t-b, pt), m (t-b, pt), m (t-b, pt), m (t-b, pt); Nhe m (t-dh, is) 21m (t-d, is); Obo m (t-s), m (t, si) 7m 1f (t-d, si), 1m (t-d, sw), m (t-s, pt) 1m (f, pt); SvJ m (t-h, is); Vel m (t-su, is); Vys m 1f (t-b, is) 16m (t-d, is). Druh vázaný na zastín ná stanovišt teplomilných doubrav, dubohab in, v nižších polohách i bu in. Pardosa wagleri (Hahn, 1822): EUR em (Boh.); cs, V, CR, T. er m (q, pt), m 2f 1j (q, is), f (q, is), f (q, is), m 4f 5j (q, is), j (q, is), f 12j (q, is), j (q, is), j (q, pt), j (q, is), f 6j (q, is), j (q, 54

55 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras is), j (q-dno pod jižní st nou) 5j (q-dno pod severní st nou v lomové suti v bezprost ední blízkosti do asných t ní). Po 105 letech první nález tohoto druhu na území ech (Nosek 1895: Davle u Prahy, podél potoka). Pirata hygrophilus Thorell, 1872: PAL E-A; cs, a,, TMO. Bub f (w, si); Mlý f (w, si) 2m (a, sw); Obo j (t, si) 1f (p, si), j (e, si); Srb f (e, si). Charakteristický druh otev ených mok ad i podmá ených les. Pirata latitans (Blackwall, 1841): EUR ME (Az); cs, a,, TM. er m (q, is); Mlý f (w, si); Srb m (e, si). Mok adní druh, na rozdíl od ostatních druh rodu není p íliš vázán na vodní hladinu. Pirata piraticus (Clerck, 1757): HOL (Af); cs, a,, TMO. Mlý m 3j (w, si). Druh otev ených mok ad hust zarostlých bylinnou vegetací. Trochosa robusta (Simon, 1876): EUR em (U); cs, i,, TM. er f (q, is), f (q, is), f 1j (q, pt), f (q, pt), f (q, is), f (q, pt), f (q, pt), f (q, is); Dou (is); Chl f (q, is), f (q, pt); Hom m 1f (z, is); Ka f (s, is); Kar 1999 (leg. PK); Kod m 2f (l, pt), m 3f (l, is), f (l, pt), f (l, pt); Kod m (s, pt), f (s, pt); Kom ex (l), m ( l, pt), m (l, pt); Kot m 4f (s, pt), m 1f (s, is), m (s, is), f (s, is), m 1f (s, is), m (s, is); Mo m 1f (s, pt), m 4f (s, pt); Rad 1894, m 1f (s, pt), f (s, pt), f (s); Rek f (z, is); Srb f; SvJ f (s, si); f (k, pt); Škr m (s, is). Druh skalních stepí a zakrslých teplomilných doubrav. Trochosa ruricola (De Geer, 1778): PAL Tran; csd, a,, TM. er m (q-z, pt); Hom m (z, is), f (z, is) 1f (z, sw); Kar 1894; Krs 1959; Obo m 1f (f, pt), f (p, pt); Rad m (s, pt), f (s, pt), m 1f (w, pt), m 1f (w, pt); Srb m 3f (e, si). Druh žijící na pob eží vod a na vlhkých loukách, také na polích a v sadech v etn m stských periferií. Trochosa terricola Thorell, 1856: HOL; csd, a,, TM(O). er m (q, pt), f (q, si); Dou m 35f (s, pt), f; Chl m 2f (q, is), f (l, is), m 1f (l, is); Kod m 16f (l, pt), m 10f (l, pt), m 1f (l, pt), m (s, pt), m 11f (s, pt); Kom ex (l), m (l, is), m 27f 22j (l, pt), m 53f 1j (l, pt), m (l, is);, j (l, pt), j (l, pt), f (l, pt); Krs 1959; Lko f (q, is); Mo f (s, is, leg. EL), f (is), m (s, pt), f (s, pt); Nav m 11f (t-d, pt), m 11f (t-b, pt), f (l, pt), f (l, is); Obo m 55

56 (t-d, si), m 2f (t-s, pt) 1m (f, pt), m (m, pt) 2m (m, pt) 9m (t-s, pt) 3m (f, pt); Pls f (l, si, leg. JS); Rad f (s, pt), f (s), m 3f (t, pt); Srb m 4f (is, leg. VR), m 2f (is, leg. VR), m (is), f (q, is); Tob m (is); Újc f (t-d, is), m (t, si). Typický ekotonový druh, žijící i v polních kulturách. Xerolycosa miniata (C. L. Koch, 1834): PAL E-T; cs. i,, TM. er f (q, si, leg. V. Pfleger), f (q, is), m 6f (q, pt), m 1f (q, is), f (q, is); Srb m 1f (q, is). Suchomilný druh preferující pís iny, též na skalních stepích. Xerolycosa nemoralis (Westring, 1861): PAL Tran (Af); cs, a,, TMO. Aka m 2f (q, is); er m 2f (q, pt), f (q, is), m (q-z, si); Kal m (t-d, is); Kar 1894; Kod m (l. pt), m 1f (l, pt), m 1f (s, pt); Kom m (l, pt); Kot m (r, ht); Nav m (t-d, pt), VII.-IX f (s, pt); Nhe f (t-b, si); Rad f (t, pt), 1m (s, pt), m (s, pt), f (s, pt); Rek f (z, is), m 1f 1j (z, is). Preferuje borové lesy, zejména jejich okraje a p ilehlé suché biotopy. Pisauridae Pisaura mirabilis (Clerck, 1757): PAL Tran; csd, a,, TM. Aka f (q, sw), f (q, sw); Bou f (t-s, sw); Bub m 2f (w, sw); er j (q, be), j (q, be), j (q, sw), j (q, be); Dou m (s, pt), m (u, sw), j (l, si), f (l, sw), m; Hom f 1j (z, sw); Chl j (q, sw); Jav j (t-dh, si); Ka j (s, si) 1j (s, sw),; Kar (is); Klp j (t, sw); Kod j (suchá m, sw); Kom ex (l), j (l, is); Kot 1963 (s); Lko f (q-s, si), j (q, be) 1j (q, sw), m (q, pt), m 1f (q, sw), j (s); Mlý f (w, sw); Nav j (l, sw), j (l, be) 6j (l, sw), f 2j (l, sw), j (l, is), j (l, sw); Obo j (t, si) 1m (t-d, si) 2m 4j (p, sw), j (t-d, sw), j (p, sw); Rad f (s, sw), m 1f (s, pt), m 1f (s, yt); Rek j (z, be); Srb f (is), j (t-okraj), f (e, si) 1f (e, sw); Újc j (t-okraj, sw) 1j (t-d, sw), j (l, sw, leg. JS); Úje j (x, sw); Vys f (t-d, sw). Lov ík hajní je tém všudyp ítomný druh na místech s bylinnou vegetací, na otev ených místech i sv tlých hájích, hojný zvlášt na ruderálech s porosty kop iv. Poznámka: Nosek (1895) uvádí z okolí Karlštejna nález lov íka vodního (Dolomedes fimbriatus) (1894, 1f pod kamenem). Vzhledem k bionomii a ekologickým požadavk m tohoto druhu (mok ady s hustou pob ežní vegetací a volnou vodní hladinou) se jedná o problematický a pochybný údaj. Oxyopidae Oxyopes ramosus (Martini et Goeze, 1778): PAL E-S; cs, i,, M. er j (q, sw); Krs 1959 (t-d). Druh zdržující se na rostlinných patrech r zných biotop, od xeroterm a v esoviš po mok ady. 56

57 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Zoridae Zora manicata Simon, 1878: EUR Me (Af); C, R,, T. Dou f (l, is), f (l, is) 1f (si), f (l, is); Ka f (s, is); Kod m 1f (l, pt), m 6f (s, pt); Kom ex (l), m 3f (l, pt), f (l, pt); Kot 1963; Mo m (s, pt); Nav f 1j (l, is); Rad f (s, is), m (s, pt), m 2f (s, pt), m 3f (s, pt) 1f (t, pt). Významný druh st edo eských skalních stepí. Zora nemoralis (Blackwall, 1861): PAL E-T; cs, a,, (T)M. Kod m 1f (l, pt), m (l, pt), m 1f (t-d, si) 2m 1f 3j (l, si), m 2f (s, pt), j (t-dh, is); Kom ex (l), f (l, pt); Krs 1959 (PHV); Lko m (q, si), m (q, pt); Nav m (t-d, pt), j (l, si), VII.-IX f (t-d, si); Obo f 3j (t-d, si); Sta f (t-dh, si). Druh nižších a st edních poloh, hojný na lesostepích a v teplomilných doubravách a borech. Zora silvestris Kulczy ski, 1897: PAL E-T, em; cs, a,, M. Ka m 1j (s, si); Kod m (l, pt); Kom m (l, pt); Nav VII.-IX f (l, si); Obo f (t-d, si), m (t-d, si), m (m, pt), m 2f 1j (t-d, si), m (m, pt), j (e, si); Ple f (l, is); Rad m (s, pt), f (t, si); Úje f (tdh, si). Tato zora žije na lesních i otev ených biotopech v etn lesostepí a skalních stepí, ale také na mok adech, nap. v okrajových partiích rašeliniš. Zora spinimana (Sundevall, 1833): PAL Tran; csd, a,, TMO. Bub f 1j (w, sw); D í m 2f (t-dh, ek); Kod m (l, pt); Kom ex (l), f (l, pt); Mlý m 1f (w, si); Lko m (q, pt); Nav m (t-d, pt), m (t-b, pt), VII.- IX.2001 xj (l-d, si); Obo m (t-d, si), m 2f 4j (p, si) 1j (p, si), m (p, sw); Rad m 1f (s, is), m (s, pt), f (s, is), f (s, pt), f (s, pt), f (s, yt); Srb f (t-okraj); Újc j (t-s, si, leg. JS); Úje j (t-dh, si); Vys f (t-b, si). Velmi hojný a tém všudyp ítomný druh lesních i nezastín ných biotop, od p vodních po zna n narušená stanovišt. Agelenidae Agelena labyrinthica (Clerck, 1757): PAL Tran; cs, a,, (T)M. D í m (t-dh, ek); Nav m (t-d, pt); Srb f (is, leg. VR); Újc f (t-d, is). V bylinném porostu od suchých biotop po mok ady, zejména na lesních okrajích, loukách a pastvinách, též na ruderálech, místy velice hojný. Allagelena gracilens (C. L. Koch, 1841): PAL E-A; cs(m), a,, TM. Syn.: Agelena gracilens C. L. Koch, 1841 Rad m (s, yt), m (s, pt); Srb

58 V k ovinách r zných typ biotop od xeroterm po mok ady. Typický druh živých plot, místy se vyskytuje masov. Histopona torpida (C. L. Koch, 1834): EUR ME; cs, a,, M(O). Jeskyn Martina m (c-u vchodu, is); Kod m (l, pt), m (s, pt), f (s, pt), f 1j (t-sm okraj, is); Rad m (s, pt), m 2f (s, pt), m (s, pt) 15m 2f (t, pt), m (t, pt), m 1f (t, pt), m (t, pt); Srb f (is, leg. VR); Vel m (is), f (t-su, sw). Velmi hojný ve všech typech les v etn lesostepí. Malthonica ferruginea (Panzer, 1804): EUR; csm, a,, (T)M. Syn.: Tegenaria ferruginea (Panzer, 1804) Lko m 1f 4j (q, is); Srb m (t-d, is), f (i-stanice, is); Rad m (t, sw); Nav f ( t-b, pt), f ( t-b, pt), j ( t-b, si). Výskyt ponejvíce synantropn v domech a hospodá ských staveních, ve volné p írod v lesích pod k rou a v dutých stromech, v prostorách mezi balvany v sutích a na zastín ných skalách. Malthonica silvestris (L. Koch, 1872): EUR em; cs, a,, M(O). Syn.: Tegenaria silvestris L. Koch, 1872 er m 3f (q, pt), m 1f (q, pt), f (q, pt); Chl m 1f (q, pt); Kod m (l, pt), f (is), m (s, pt); Kom j ( l, pt); Srb f (is, leg. IH); Rad f (s, pt), m 1f (t, pt); SvJ f (k, is), m 10f (k, pt) m 1f (k, is). P evážn lesní druh, p edevším v su ových lesích. Tegenaria agrestis (Walckenaer, 1802): PAL E-T; csd, i,, TM. Ka f (s, is), f (s, is), f (is, leg. VR); Kar m 1f (s); Rad m (s, pt). Velký a nápadný pokoutník obývající skalní stepi, oslun né okraje les a další suché biotopy, astý rovn ž v lidských obydlích. Tegenaria atrica C. L. Koch, 1843: EUR; sm, a?,,. er m 1j (q, is), m 1f (q, pt), j (q, is), f (q, pt), f (q, is), f (q, is), m 11j (q, is), f (q, is), j (q, is); Chl f (q, is), m 2f (q, pt); Jeskyn Severní Dynamitka f (c, is); Ka f (s, is); Mo m (is); Srb 1929 (c), f (is, leg. IH). Výskyt p evážn synantropn zejména v kanalizaci, v lomech, p irozeným stanovišt m jsou teplomilné doubravy na skalnatých svazích. Tegenaria domestica (Clerck, 1757): COS; m, a,,. Chl m (q, pt). Kosmopolitní druh, žijící p edevším synantropn, sporadicky nalézán na skalních stepích, su ových svazích a v suchých doubravách. 58

59 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Textrix denticulata (Olivier, 1789): EUR; C, i,, T. Kar m 2f (r, is); Kot m 4f 7j (r, pt); Rad m (s, pt); Srb f (r, is). Na oslun ných skalních st nách a sutích, pod k rou strom na lesních okrajích. Hahniidae Hahnia helveola Simon, 1875: EUR em; cs, i,, M. D í f (t-dh, ek), f (t-dh, ek), f (t-dh, ek), Kom f (l, ek). Lesní epigeický druh v mechu a listovém opadu v listnatých lesích a borech. Hahnia nava (Blackwall, 1841): PAL Tran, em; cs, i, TM. D í ex (t-dh, ek); Kod m (l, pt); Kom ex (l, ek); Obo m (m, pt). Na skalních stepích, též na polích a na výsypkách. Hahnia pusilla C. L. Koch, 1841: EUR em (U); cs, a,, M. Cís f (t-líska, erný topol, si); Kod f (l, si), f (t-b, si), f (t-b, si); Kom f (l, si); Nav VII.-IX f (t-d, si); Úje f (t-dh, si). Žije v detritu a mechu v lesích všech typ. Pražské nálezy pocházejí i z otev ených xeroterm. Dictynidae Argenna subnigra (O. P.-Cambridge, 1861): EUR em (U); cs, i,, TM. Aka f (q, sw), f (q, is) 1f (q, be); er f (q-z, is); Kot 1963 (s), f (s, is). V detritu a mechu skalních stepí, na výsypkách, také v sadech, v eském krasu i v lomu. Brommella falcigera (Balogh, 1935): EUR ME; C, R, EN, T. Kod f (l, is, leg. PP). Vzácná termofilní cedive ka skalních stepí, lesostepí a suchých teplomilných doubrav. Cicurina cicur (Fabricius, 1793): EUR em (Kz); csd, a,, (T)M. en m (is); D í m 1f (t-dh, ek); Kar m (s); m 3f (q, is); Kod m (t-su, pt), f (t-sm okraj, is) 1j (vlhká m, sw); Kom ex (l), f (l, is), m (l, pt), m (l, pt); Kot f (s, is); Mo m (is); Obo m 1f (t-d, si), m (t-s), m 2f (t-s); Rad (Šarboch v mlýn) m (is), f (s, pt); SvJ m (k, pt). P edevším lesní druh v listovém opadu, pod kameny a tlejícími kmeny, z ídka i na otev ených biotopech. Dictyna arundinacea (Linné, 1758): HOL; csd, a,, (T)M. Aka f (q, be) 1m 1f (q, si); Cís f (w, be); er f 1j (q, be); Dou m (l, sw); D í m (j, be); Hom m 1f (z, sw); Kom m 1f (l, sw), f (l, is), f 1j (l); Lko m 5f (q, is), m 3f (q, sw), f (s); Nav f (l, sw); Ple f (l, si); Rad f (s, sw), m (s, yt); Rek f (z, be); Vys f (t-d, sw). 59

60 Velmi hojný druh na vrcholech bylin (obvykle lo ských), na rozmanitých otev ených biotopech od skalních stepí p es suché louky a meze. Dictyna pusilla Thorell, 1856: PAL Tran, em; cs, a?,, M. Rad m (s, pt). Na v tvích strom v r zných typech les a na lesních okrajích, na pražských lokalitách zjišt n výhradn na otev ených stepních biotopech. Dictyna uncinata Thorell, 1856: PAL Tran; csd, a,, (T)M. Bou f (t-s, sw); er f (t, sw); D í f (t-dh, pa); Kom m (l, is); Mlý m 1f (w, sw) 1m (a, sw); Obo m 3f (t, be) 4m 3f (t, sw) 2m (t-d, si) 4m 1f (t-d, sw) 2j (t-d, sw) 2m (p, sw), m 1f (t-s, be) 1m 2f (p, sw), m (t-s, sw); Srb f (i, is), f (m, be). Na v tvích strom zejména v kulturní krajin : v zahradách, sadech, na živých plotech a na lesních okrajích. Lathys humilis (Blackwall, 1855): PAL E-A; C, R, LR, T. D í m (t-dh, ek). Druh žijící na stromech, zjišt ný na velmi suchých i vlhkých biotopech. Mastigusa arietina (Thorell, 1871): EUR em (U); c, R, VU, TM(O). Kom f (l, ek). V hnízdech mravenc na xerotermních svazích, ale i na okrajích horských les. Nigma flavescens (Walckenaer, 1830): EUR ME (Az, Ar); cs, a,, TM. Aka m (q, be), m 2f (q, be); Bou m (t, is); er m (q, be); Dou m (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 16ex (j, be); Kod m (l, pt), (s), j (u, sw); Kom m 3f (l, sw), m (l, is), ex (l, be), m 34f 59j (l); Lko m 1f (t); Obo j (t, be) 5m (t, sw), m (t-s, sw); Rad m (t, sw), m (s, pt); Sta m (t-dh, si); Vel m (t-su, be). Cedive ka hojná v dubových lesích a na lesních okrajích, ale také v sadech. Své sít p ede na jednotlivých listech. Amaurobiidae Amaurobius fenestralis (Stroem, 1768): EUR (Az, Kz); cs a,, MO. Kod j (t-b, si), j (t-b, is), m (t-b, si), 2005 (s, is), m 1j (t-sm okraj, is); Nhe f (t-b, si); Rad f (t, si), m (t, pt), m (t, pt), m (t, pt). Velmi hojný druh ve všech typech les, ve spadaném listí, pod kameny, pod k rou strom, v dutinách strom i skal. Amaurobius ferox (Walckenaer, 1830): HOL; m, i? ;,. Bou f (t-s, is). Preferuje druhotná stanovišt, p edevším ve vlhkých sklepech. 60

61 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Amaurobius jugorum L. Koch, 1868: EUR ME; C, i,, TM. Kod f (t-b, is, leg. JB); m (l, pt), m 2f (l, pt), f (f-su ), j (t-b, si), m 2f (is), m 2f (s, pt), m (t-dh, is) 1f (n, is); Srb m 5f (f-su, is). Pom rn vzácná cedivka, kterou lze nalézt v pavu inách pod kameny v teplomilných doubravách a na jejich okrajích. Callobius claustrarius (Hahn, 1833): PAL E-A; cs, a,, MO. Kod f (e, is), f (t-sm okraj, is). Pod kameny v lesích, zejména ve smr inách. V R široce rozší en, naproti tomu v eském krasu zjišt n pouze na jediné lokalit. Coelotes terrestris (Wider, 1834): EUR ME; cs, a,, M. Bou f (t-s, is); en m (is); er m 2f (t, si); Dou m (s, pt); D í m (t-dh, ek), m (t-dh, ek), m (t-dh, ek); Kar (Krabina) m (z, is); Kod m (l, pt), f (is), m 1f (is), m (s, pt), m 1f (l, pt, leg. PD); Kom ex (l), m (l, pt), m (l, pt), m (l, pt), m (l, pt); Kot m (s, is); Krs 1959 (t-d); Lko f (q, pt); Nav f (t-d, sw), m 39f (t-d, pt), m (l, pt), f (l, is), VII.-IX m 15f (l+s+ t-d +tb+t-dh, is+pt); Mo f (is); Nhe f (t-s, is pod k rou); Niv f (n, is); Obo f (p, pt), f (p, pt); Rad f (s, pt) 2f (t, pt), m (s, pt), m (t, pt), 3m (s, pt), f (t, pt), m (t, pt), m (t, pt), m 1f (s, pt); Srb f (is), f (is); Tob m 1f (is); Újc f (t-d, is), f (t-d, is); Úje f (s, is); Vel m 7f (is), f (t-su, is). Velmi hojný lesní druh. Eurocoelotes inermis (L. Koch, 1855): EUR ME; cs, a,, MO. Syn.: Coelotes inermis (L. Koch, 1855) Chl m (q, is); Kod m (is); Kot m (s, is); Lko m (q, pt); Rek m (z, pt); Rad m 1f (t, pt), m (t, pt), m (s, pt); Srb m 1f (is); Vel m 1f (is). Velmi hojn v lesích všech typ, místy i na otev ených stanovištích. Titanoecidae Titanoeca quadriguttata (Hahn, 1833): PAL Westp; cs, a,, TM. Aka j (q, si); Bud m (s, is); er f 1j (q, is), m 1f (q, is), j (q, is), m 2f ( q, is), j ( q, is), m 9f 5j ( q, is), j ( q, is), m (q, pt), m 14f (q, is), j (q,1z, is), m (q, pt), f 3j (q, is), f 2j (q, is), j (q, is), m 11f (q, is); Hom f 1j (q, is); Chl f 17j (q, is), m (q, pt); Ka m (s, is), f (s, is), m 19f 22j (q, is); Kar m 2f (v obci, is, leg. JB), j (r, is); Kod m (l, pt), m (s, pt); Kom f (l, pt), j (l, pt), j (l, is), m (l, pt), f (s, is); f (l, is); Kot j (s, is), m 2j (r, ht), f (s, is); Lko j (q, si), j (q, is); Mo m (s, pt); Nav 61

62 j (s, is), j (s, leg. M ), j (l), VII.-IX f; Rad f (s, is), f (s, is), m (s, pt) 7f (s, is), f (s, is), m (s, pt), m (s, pt), j (s), j (s), m (s, yt), m (s, pt), m (s, pt); Rek f (z, is), f (z, is); Ska f 2j (s, is); Srb m (is, leg. VR); Újc j (l, si, leg. JS); Úje j (s, is). Druh typický pro skalní a kamenitá stanovišt (skalní stepi, lesostepi a další xerotermy, také lomy), kde si vytvá í drobné sí ky na spodní stran kamen. V eském krasu na suchých kamenitých biotopech jeden z nejhojn jších pavouk. Miturgidae Cheiracanthium campestre Lohmander, 1944: EUR ME; s, V,, T. D í m (t-dh, ek); Kot f (s, pt), f (s, is), f (s, is); Rad m (vše det. JD). Obývá p írod blízké xerotermy, ale i pískovny a popílkovišt. V nižších polohách místy hojný. K tomuto druhu se vztahuje ada d ív jších nález, myln determinovaných jako Ch. virescens. Cheiracanthium effossum Hermann, 1879: EUR ME (Pan.); C, V, CR, T. Chl f (q, pt, det. JD); Kom f (l, is, ref. Buchar et Ž árek 1960 sub Ch. oncognathum), f (l, is); Rad f (s, yt, det. JD); Vzácný druh, obývá p irozená stepní a lesostepní spole enstva. Na jižní Morav má více lokalit, v echách krom Srbska v eském krasu je ješt znám ze dvou pražských lokalit a z rezervace Bá u Žehu ského rybníka na Nymbursku. Anyphaenidae Anyphaena accentuata (Walckenaer, 1802): PAL E-T; cs, i,, TM. Aka f 1j (q, be); Bou j (t-s, si); Cís m 1f (w, be); er j (q, be); Dou j (l, be); D í ex (t-dh, ek) 3ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Chl m (q, pt); Klp j (t, be); Kod j (t-b, is), j (u, sw) 1j (l, be) 2j (b, be); Kom f (l, is), ex (l, ek) 1ex (l, pa), ex (l, be), m 13f 65j (l); Nav j (l, be), j (l, be), VII.-IX.2001 xj (l+t-d, sw); Niv j (n, be); Obo j (t-s, be), j (t-s, sw); Rad JBa 1930, j (t, si); Srb j (t-okraj, is); Újc j (td, sw); Úje j (x, sw); Vel j (t-su, be), m (t-h, sw). Na listech a v tvích listnatých les, zvlášt doubrav a dubohab in. Liocranidae Agroeca brunnea (Blackwall, 1833): PAL E-S; cs, a,, TM. er m (q, pt), m (q, pt); D í f (t-dh, ek), f (t-dh, ek), f (t-dh, ek); Kod m 1f (is), f (s, pt); Kom ex (l), f (l, is), f (l, pt), f (l, pt), m (l, pt), m (l, pt); Nav f (t, pt), f (t, pt), VII.-IX m (l, is); Obo m (p, pt) 5m (t-s), m 1f (p, pt), f (t-s, pt); Rad m (t, si), m 1f (t, pt); Rek m (z, pt); Vel f (t-su, si); Vys f (t-b, si). 62

63 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Velmi hojný druh, žije v detritu r zných typ les, z ídka na otev ených stanovištích. Na stéblech bylin si zhotovuje kokon ve tvaru bílého zvone ku, který obaluje zrnky zeminy. Agroeca cuprea Menge,1873: PAL E-A; C, i,, T. Dou f (s, pt), f (s, pt); Chl m (q, is); Ka m (s, si); Kar m (s); Kod f (l, pt), m (s, pt), f (s, pt), f (s, pt); Kom m 2f (l, is), m (l, pt), m 6f (l, pt), m 8f (l, pt); Krs 1959; Nav m (l); Mo m (is); Rad f (pt) 1f (pt), f (t, pt); Tob m (is); Vel m (is). Pod kameny a v detritu skalních stepí a lesostepí. Apostenus fuscus Westring,1851: EUR; cs, a,, TM. Kod m (s, pt), f (s, pt), m (l, pt); Rad f (s, pt), m (s, pt), m (s, pt) 1m (w, pt) 4m (s, pt) 6m (t, pt), m (t, pt); SvJ f (k, pt); Vel m (t-su, is). Pod kameny a v listovém opadu v listnatých lesích a na lesostepích. Liocranoeca striata (Kulczy ski, 1882): EUR em; cs, R,, TM. Syn.: Agraecina striata (Kulczy ski, 1882) er m (q, is), 1f (q, pt), m 5f (q, pt); Chl m (q, pt); Vel f (t-su, is). Druh nalézaný na velmi rozdílných biotopech (sut, skály, lomy, výsypky, lužní les). Liocranum rupicola (Walckenaer, 1830): EUR (záp. Sibi ); cm, a,,. Chl f (q, is), m 1f (q, pt); Kar f (q, is); Kod m (l, pt), m (s, pt), m (s, pt), m (s, pt), f (s, pt); Kot j (r, ht); SvJ m 2f (k, pt), m 2f (k, is), m 2f 1j (k, is). Na oslun ných su ových svazích a v budovách. Clubionidae Clubiona brevipes Blackwall, 1841: PAL E-T, ME; cs, R,, T(M). Aka m (q, be); D í ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 8ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 11ex (j, be); Ka f (s, be); Kom f (l, be, leg. EL); m (l, pt), ex (l, ek), ex (l, ek), ex (l, ek) 4ex (l, be), f 2j (l), f 2j (l); Rad m (s, pt). Ve sv tlých doubravách na k e strom a na ke ovém pat e. Clubiona caerulescens L. Koch, 1867: PAL Tran, em; cs, a,, (T)M. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kod f (t-b, si), f (t-b, si); Kom ex (l), f ( l, pt), m ( l, pt);, f (l, is); Kot m (s, pt); Srb V k ovinách a v listnatých lesích. Clubiona comta C. L. Koch, 1839: EUR (Af, NC); cs, i,, (T)M. Aka f (q, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Ka f (s, be); Kom ex (l), ex (l, ek), ex (l, ek), ex (l, ek) 1ex (l, be); Kot f (t-p, be); Lko m 63

64 (s, pt); Obo f (t, be) 1m (t, si); Ple f (l, si); Srb m (m, be); Vel f (t-h, sw). Záp edník nalézaný p edevším v mechu a pod kameny v listnatých lesích, v eském krasu také na xerotermech a v lomech. Clubiona corticalis (Walckenaer, 1802): EUR (Af) (Az, Ar); C, R,, M. D í m (t-dh, ek). Pod k rou strom v lesích a na rašeliništích. Clubiona diversa O. P.-Cambridge, 1862: PAL Tran; C, a,, TMO. Kot m 1f (s, is), m (s, pt), 1963 (s), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is); Obo m (p, si). Na otev ených stanovištích o r zné vlhkosti od skalních stepí po rašeliništ. Clubiona frutetorum L. Koch, 1867: PAL E-S (Greece); cs, i,, M. Kar 1934 (leg. Tesa ); Srb m 3f (m, be). Na stromech v listnatých lesích. Clubiona genevensis L. Koch, 1866: PAL E-A; C, R, VU, T. Kot m (s, pt). Druh charakteristický pro skalní stepi. Clubiona juvenis Simon, 1878: PAL E-T, em; C, R, VU, TM. Bub m 2f (w, sw). Druh typický pro mok ady, dosud nalézaný na litorálových rákosových porostech nad otev enou vodní hladinou. Na mok adu v Bubovicích bylo p t jedinc chyceno na vegetaci otev eného mok adu pod hrází rybníka mimo rákos. Clubiona lutescens Westring, 1851: HOL em; cs(d), a,, (T)M. Bub f (w, sw); er m (q, be); Hav m (w, si); Mlý f (w, si); Obo m (t, si), f (t-s, sw); Srb m (e, si). Na bylinách a ke ích na rozmanitých otev ených i lesních biotopech. Clubiona marmorata L. Koch, 1866: EUR em; cs, R,, M. Nav m (t-d, pt), f (t-d, be), f (t-d, be), f (td, be), f (l, sw). P evážn lesní druh, na k e a v tvích listnatých strom. Clubiona neglecta O. P.-Cambridge, 1862: PAL E-T; cs, a,, (T)M. Kot f (s, is); Rad f (s, yt), f (s, pt),; f (is); Srb m (m, sw). Velmi hojný druh skalních stepí a luk. Clubiona pallidula (Clerck, 1757): HOL; cs, a,, (T)M. D í ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom ex (l, ek), ex (l, be), f (l); Obo m (t-d, si); Rad f (t, sw); Srb 1929, m (i-stanice, is). Lesní druh nalézaný nej ast ji na kmenech strom. 64

65 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Clubiona phragmitis C. L. Koch, 1843: PAL E-T; cs, i,, (T)M. Bub m 3f 1j (w, sw); Obo m (e, si); Srb f (e, sw). Mok adní druh charakteristický pro porosty rákosu a ost ic. Clubiona reclusa O. P.-Cambridge, 1863: PAL E-S; cs, a,, MO. Bub f (w, sw); Hav m (w, sw); Obo m 2f (p, si). Velmi hojný druh na r zných otev ených až polozastín ných biotopech (louky, mok ady, lesní okraje a sv tliny). Clubiona stagnatilis Kulczy ski, 1897: PAL E-A; cs, i,, M. Bub f (w, sw). Mok adní druh žijící na bylinách. Clubiona subsultans Thorell, 1875: PAL E-S; cs, a,, M. Kod m (t-sm okraj, is); Kom f (l, is); Rad m (t, sw). Lesní druh v tšinou nalézaný pod k rou a v detritu. Clubiona terrestris Westring, 1851: EUR ME; cs, a,, M. Baj f (c, is, leg. V. Košel); Bou m (t-s, sw) 1f (t-s, si), m (t-s, sw); Cís f (e), f (r, si); Kod f (l, si); Lko m 1f (q, pt); Nav f (t-b, pt), m (t-d, sw), VII.- IX f (t-d, si); Nhe m 1f (t-b, si), m (t-s, si); Niv m 2f (n, sw); Obo f (t-s, sw); Rek m (z, pt); Rad s (s, pt), m (t, pt); Újc f(t-s, si, leg. JS); Vel m (t-su, sw). Velmi hojn v rozmanitých typech les v listovém opadu. Corinnidae Cetonana laticeps (Canestrini, 1868): EUR ME; C, V, EN, T. Kod f (s, pt). Velice vzácný druh žijící p edevším na oslun ných kmenech strom, v eské republice dosud známý pouze z K ivoklátska a z jižní Moravy. Phrurolithus festivus (C. L. Koch, 1835): PAL Tran, Af; cs, a,, TM. Aka m (q, si); er f (q, is), m 2f (q, is), m (t, si), m (q, is), f (q, is); Chl f (q, pt); Kal f (t-d, si) 1f (t-b, si); Kom ex (l); Kot m (r, pt), V. X m (ht); Krs 1959; Lko m (q-t, si); Nav f (l, is), VII.- IX f (t-b, pt); Obo m 1f (t-s, pt), m (t, si) 1m 4f 3j (t-d, si) 1f (p, si), m (m, pt), m 2f (t-d, si) 1f (p, si); Rad f (s, is), f (s, is), m (t, pt); Srb m (q, is). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí žijící od nejsušších otev ených stanoviš (skály, skalní stepi) až po lesy všech typ a mok ady v etn rašeliniš. Phrurolithus minimus C. L. Koch, 1839: EUR Me (U); cs, R, LR, TM. Aka m 1f (q, si); Dou m 1f (l, is); Kod m (s, pt); Kom f (l, si), m 1f (l, pt); Lko m (q-t, si); Obo m 3f (t-d, si). Vzácný druh skalních stepí a lesostepí. 65

66 Zodariidae Zodarion germanicum (C. L. Koch, 1837): EUR ME; cs, i?,, TM. er j (q, is), f (q, is); Dou m 2f 2j (s, pt), m (l, pt); D í m 1f (t-dh, pa); Chl m (q, is), Chl m (q, pt); Kar m 2f, m 2f; Kod m, m, m, m (l, pt), f 3j (l, pt), m 7f (s, pt); Kom m 4f (leg. JB), m 1f (l, pt), m (l, pt);, m (l, pt), m (l, is); Nav m (t-b, pt); Pls f (l, si, leg. JS); Rad m (s, pt); Srb f; Sta f (t-dh, si). Tento mrav ík se vyskytuje p edevším na suchých lesních okrajích se sporou vegetací, kde loví mravence rodu Formica. Gnaphosidae Callilepis nocturna (Linné, 1758): PAL Tran; cs, i,, TM. Kod m (t-okraj); Kom m (l); Rad m (s, pt). Druh skalních stepí, oslun ných lesních okraj, sv tlých háj, též na výsypkách. Callilepis schuszteri (Herman, 1879): PAL Eastp (Az); C, R,, T. Dou m (s, pt); Chl m (q, pt); Kod m (l, pt), m (l, pt), m (l), f (l, is) 1m (t-d, is), m 3f (s, pt); Kom m (l, is), m 1f (l, pt) m (l, pt); Rad m 1f (s, pt), m (s, pt); Ska f (s, is). Druh skalních stepí, oslun ných lesních okraj a su ových svah. Drassodes lapidosus (Walckenaer, 1802): PAL Tran (Af); cs, a,, TM. Aka m (q, si); er m (q, is), m 1f (q, is), m 2f (q, pt), f (q, is), f (q-z, pt) 1f (q, pt), f (q, is), m (q, is), f (q, is), f (q, is), f (q, is); Dou m 25f (s, pt), m 7f (l, is), f (l, is); D í f (t-dh, ek); Hom m (z, is) 1f (z, sw); Chl f (q, is), m 15f (q, pt); Ka f (s, si), f (s, is); Kar f (s), m 1f (s, is); Kod m 2 (l, pt), m (l, is), f (l, pt), m (s), m 37f (s, pt), m (l, pt, leg. PD) f (s, is) 1j (l, be); Kom ex (l), f (l, zp), m 16f (l, pt), m 26f (l, pt), f (l, is), f (l, is); Kot m (s, is), m (s, is), f (s, is), m 4f (r, ht); Krs 1959 (t-d); Lko m 2f (q, is), m (q, pt); Mo m (s, pt), f (s, is, leg. EL), m 5f (s, pt); Nav m (s, is), m 3f (l, is), f (l, is), f (t-b, pt), m 1f (l, is), VII.-IX f (s+l, pt+si); Rad m 2f (s, is), m (s, pt) 15m (s, is), m 5f (s, pt), f (s, pt), f (s, is), m 2f (s, pt), m 3f (s, yt), m 1f (s, pt), m (s, pt), f (s, pt), f (s, pt); Rek m 1f (z, is); Srb m (is, leg. VR), f (is, leg. VR). 66

67 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Velmi hojný druh všech typ xeroterm v etn suchých háj a výsypek. Drassodes pubescens (Thorell, 1856): PAL Tran; cs, a,, TM. er f (q, is), m (q, pt), f (q-z, pt); Dou m 9f (s, pt), f (l, is); Chl m (q, pt); Ka f (s, is); Kal f (t-d, si); Kod m (s, pt), m (s, pt); Kom ex (l), m (l, pt), m 2f (l, pt); Kot m 2f (s, is), f (s, is), f (s, is); Mo f (s, pt); Nav f (s, is), f (l, si), VII.-IX f (s, pt); Obo f (m, pt); Rad f (s, is) 1m (s, pt), m (s, pt), f (s, pt), f (s, pt). Obývá r zné typy xeroterm v etn suchých lesních okraj a bor. Drassyllus lutetianus (L. Koch, 1866): PAL E-S (Kz); csd, a,, (T)M. D í f (t-dh, pa); Rad m (w, pt). Vlhkomilný druh žijící na mokrých loukách, mok adech a ve vlhkých lesích. Drassyllus praeficus (L. Koch, 1866): PAL E-T; cs, a,, TM. Chl 1994 (q); Ka f (s, is); Kod m (l, pt), m 3f (s, pt); Kom f (l, pt); Kot 1963 (s); Lko f (q, is); Rad m (w, pt) 1m (s, pt). Suchomilný druh žijící na skalních stepích a lesostepích, xerotermních svazích a lesních okrajích. Drassyllus pumilus (C. L. Koch, 1839): PAL E-T, em; C, R, LR, TM. Kod f (s, pt). Druh charakteristický p edevším pro skalní stepi. Drassyllus pusillus (C. L. Koch, 1833): PAL Tran em; cs(d), a,, TM. er f (q-z, pt); Dou (s, pt); Kom ex (l); Kot f (s, is); Nav VII.-IX f (l, pt); Obo m (f, pt), m (m, pt) 1m 1f (f, pt); Ska f (s, is). Druh otev ených, r zn vlhkých biotop. Drassyllus villicus (Thorell, 1875): EUR ME; C, R,, T. Kod f, m 1f (l, pt), m 5f (l, pt), m 28f (s, pt); Kom m (l, pt), f (l, pt), m (s, is); Lko f (q-s, si); Nav m (t-b, pt); Obo m (f, pt), m (t-d, si), 3m (t-s, pt), m 1f (t-s, pt); Ple f (l, si); Rad m (s, is), m (s, pt), m 3f (s, pt), f (s, pt), m (s, pt), m 3f (s, pt) 2m (pt), f (pt); Srb f (is, leg. VR); Úje f (s, is). Termofilní druh charakteristický pro kamenité suti a oslun né svahy. Gnaphosa bicolor (Hahn, 1833): PAL E-S; C, i,, TM. Dou m (l, is), m (s, pt); Kal m 1f (t-d, si); Kod m (l, is, leg. EL), m 1f (l, pt), m 3f (s, pt), m (l, pt, leg. PD); Kom f (l, zp); Rad m (s, pt). Pod kameny, v mechu a v listovém opadu lesostepí, doubrav, též na su ových svazích a na skalách. 67

68 Gnaphosa lucifuga (Walckenaer, 1802): PAL E-T; C, i,, T. Ber 1929 (leg. Khomová); er m 1f (q, is), m (q, pt), f 2j (q, is); Dou m (s, pt), f (s, is); Ka f (s, is); Kod m 2f (s, pt); Kom m (l, pt), m (l, pt); Kot f (s, is); Mo m 2f (s, pt); Rad f (s, is), m 1f (s, pt) 1f (s, is), f (s, is), f (s, is), (s); Srb f (is, leg. VR). Velká erná skálovka, kterou lze zastihnout pod kameny na zachovalých stepních lokalitách. Gnaphosa lugubris (C. L. Koch, 1839): PAL E-A; C, i,, T. Dou (s, is), m 1f (l, is), f (l, is); Kar m (okraj cesty, leg. Švácha); Kod m 1f (l, pt), m 2f (l, pt), m 9f (s, pt);, m (l, pt, leg. PD); Kot m 1f (s, pt); Mo m (s, pt); Rad f (s); Škr m 1f (s, is). Druh podobný p edchozímu vzhledem i zp sobem života. Gnaphosa opaca Herman, 1879: EUR em (Kz); C, R, LR, T. Dou m (l, is); Kod m 2f (s, pt), f (s, pt). Vzácná skálovka skalních stepí v nejteplejších oblastech R. P es den ji lze zastihnout pod kameny. Haplodrassus dalmatensis (L. Koch, 1866): PAL Westp.; C, R, VU, T. Mo m (s, pt). Epigeický druh žijící pod kameny na skalních stepích, též do asn na vyt žených haldách v ur itém stadiu spontánní sukcese. Haplodrassus kulczynskii Lohmander, 1942: EUR Me (U); C, i,, T. Dou m (s, pt); Kom ex (l), m (l, pt); Mo m 1f (s, pt); Rad m (s), m (s, yt). Drobná skálovka žijící v tráv a pod kameny na skalních stepích a na okrajích les. Haplodrassus minor (O. P.-Cambridge, 1879): cd, V, CR, (TM). er m (q, is), m (q, pt). Druh známý na území R zatím z lom (krom ertových schod také z lomu Kosov vn hranic CHKO eský kras), z pole a slaniska (Majkus et Svato 1995, Miller et Buchar 1977, Buchar et R ži ka 2002). Haplodrassus signifer (C. L. Koch, 1839): HOL (Af); csd, a,, TMO. er f (q, is); Dou m (s, pt), m (s, pt); Kod m 3f (s, pt), m (l, pt, leg. PD); Kom ex (l), m (l, pt), m (l, pt); Kot m (s, pt); Nav VII.-IX f (s, pt); Obo m (f, pt); Rad AN 1894, m (s, pt), f (s, is) 1m (s, pt), m (s, pt), f (s, yt), f (s, pt). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí. Haplodrassus silvestris (Blackwall, 1833): EUR em (U); cs, a,, (T)M. Bou f (t, is); er f (t, si); Kod m (l, pt), m (l, pt), m (l, pt); Kom m (l, pt), m (s, 68

69 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras is); Lko m (q, pt); Nav m 2f (t-d, pt), f (t-d, sw), m (t-b, pt), f (l, pt), VII.-IX f (t-d+tdh, pt); Nhe m (t-b, is); Obo f (t-d, si), f (t-d, si), m (t-s, pt), f (t-d, si); Rad f (s, pt), m (s, pt) 1m 1f (t, pt), m (s, pt), m (t, pt); Sta m (t-dh, si); Vys m (t-b, is). Lesní druh žijící v listovém opadu. Haplodrassus umbratilis (L. Koch, 1866): PAL E-A; cs, a,, M. Lko m 1f (q-t, si), m (q, pt). Druh žijící p edevším v listovém opadu a v mechu v lesích a na lesních okrajích. Kishidaia conspicua (L. Koch, 1866): PAL Tran; cs, V, VU, (TM). Syn.: Poecilochroa conspicua (L. Koch, 1866) Kar 1894 (leg. F. Pavlis). Lesní druh žijící na ke ovém podrostu. Micaria formicaria (Sundevall, 1831): PAL Tran (Af); cs, R, LR, T(M). K. Rad m (s, yt), m (s, pt). Druh skalních stepí a lesních okraj, kde žije pod kameny a v tráv. Vzhledem i pohybem p ipomíná mravence. V R sporadicky na celém území v nižších až st edních polohách. Samice vkládají kokony s vají ky do sítí jiných pavouk nebo do zámotk motýl. Micaria fulgens (Walckenaer, 1802): PAL E-T; cs, a,, TM. Dou f (s, pt); Kal f (t-d, si); Kod f (l, pt), f (l, pt), m (s, pt); Kom ex (l). Suchomilný druh žijící v tráv a detritu na skalních stepích, v lesostepních borech a na okrajích les. Micaria pulicaria (Sundevall, 1831): HOL, em; cs, a,, TMO. Kod m (l, pt); Obo m (m, pt), m (p, si); Srb m 4f (e, si). Tato skálovka obývá p evážn otev ená až polozastín ná místa od nížin do hor. Micaria silesiaca L. Koch, 1875: PAL E-A, em; C, R, VU, M. Dou f (l, is), f. Epigeický druh zjišt ný na rozmanitých biotopech rašeliništi, xerotermním trávníku a píse né dun. Micaria subopaca Westring, 1861: PAL Tran., em; cs, R, LR, TM. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom ex (l, ek) 8ex (l, pa), ex (l, ek) 6ex (l, pa), ex (l, ek). V tráv i pod k rou strom a v doubravách, též v pta ích budkách a v sadech. Scotophaeus quadripunctatus (Linné, 1758): EUR-eM (U); csm, i,,?. er m (t, si); D í m (t-dh, ek), m (t-dh, ek), m (t-dh, ek); Kom m (l, ek). Ve volné p írod v lesích pod k rou a v dutých stromech, n kdy i synantropn. 69

70 Trachyzelotes pedestris (C. L. Koch, 1837): EUR ME (Az); cs, i,, T(M). er m 3f 2j (q, pt); Dou f (s, pt); D í f (t-dh, ek); Chl m 1f (q, pt); Kar 1894; Kod m (l, pt), m (s, pt), m 2f (s, pt); Kom m (l, pt);, m (l, is; Rad m (s, pt). Druh nižších a st edních poloh bez specifických nárok na prost edí, nalézán na skalních stepích a lesostepích, na loukách, slaniscích a v nivách. Zelotes aurantiacus Miller, 1967: EUR ME; C, R,, T. Kod m 1f, m 2f (l, pt); Obo m (m, pt). Teplomilná skálovka popsaná z jižní Moravy, obývající skalní stepi a lesostepi, ale také suché nížinné bory a doubravy. Zelotes electus (C. L. Koch, 1839): PAL E-T, em; cs, i,, TM. Dou m 2f (s, pt); Kod m (s, pt), m (s, pt); Kom ex (l), f (l, pt), m (l, pt); Kot m (s, pt), f (s, is), f (s, is). Druh nalézaný pod kameny na skalních stepích a jiných nezastín ných xerotermech. Zelotes erebeus (Thorell, 1871): EUR em; C, i,, TM. er m (q, pt); Kod m ( l, pt), m f (s, pt), m 4f (s, pt), f (s, is); Kom f (l), m 4f (l, pt ), f (l, pt); Kot m (r, pt); Nav f (l, pt). Druh nižších a st edních poloh žijící na skalních stepích, lesostepích a v suchých doubravách. Zelotes exiguus (Müller et Schenkel, 1895): PAL Tran (Boh); C, R, LR, T. er f (q, is), m (q, pt), f (q, pt). Skálovka nalézaná na skalních stepích, lesostepích, oslun ných skalnatých svazích, v suchých doubravách, i v lomech. Zelotes latreillei (Simon, 1878): PAL E-S (Az); csd, a,, (T)M. Obo m 1f (m, pt). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí, žijící pod kameny a v detritu na otev ených i zastín ných biotopech o r zném stupni vlhkosti, též na narušených stanovištích. Zelotes longipes (L. Koch, 1866): PAL Westp; C, R,, T(M). Dou m (s, pt); Kom m (l, pt). Druh nalézaný pod kameny na skalních stepích. Zelotes petrensis (C. L. Koch, 1839): PAL E-T, em; cs, a,, TM. er f (q, is); Dou f (s, pt), f (s, pt), f (l, is), m (l, is), f (l, is); Chl m (q, is), f (q, pt), f (q, pt); Ka f (s, is); Kod m 1f (l, pt), m (l, pt), f (s), m (is), f (s, pt), m 8f (s, pt); Kom ex (1), m 22f (l, pr), f (l, pt), f (l, pt), m 8f (l, pt), f (s, is); Lko f (q, pt); Mo m (s, pt), m (s, pt); Nav f (l, is), f (s, is), m 1f (l, pt), f (l, is), VII.-IX m 70

71 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras 2f (s, pt); Obo f (m, pt) 1f (f, pt), m 1f (m, pt) 1m (f, pt), f (f, pt); Ple m (l, si); Rad f (s, pt), f (s, pt) 1f (s, is), f (s, pt), m (s, yt), m (s, pt), m (s, pt); SvJ f (s, is); Tob m 1f (is). Výskyt pod kameny na skalních stepích a lesostepích, píse ných dunách, v suchých doubravách a borech. Zelotes puritanus Chamberlin, 1922: HOL, em (Boh); C, R, LR, T(M). K. Kod m (l, pt, leg. JB), m 3f (l, pt, leg. JB), f (s, pt). Tato velice vzácná skálovka skalních stanoviš byla z Kody popsána pod jménem Z. kodaensis (Miller et Buchar 1977) a pozd ji synonymizována s druhem popsaným ze Severní Ameriky. Naše nálezy dokumentují existenci trvalé populace v NPR Koda. Krom eského krasu byla zjišt na již jen v Praze, na K ivoklátsku, u H enska a na vrchu Klí. Zelotes pygmaeus Miller, 1943: EUR ME-ea. C, R, LR, T. er m (q-z, pt). Epigeický druh xerotermních stanoviš, pod kameny na skalních stepích. Zelotes subterraneus (C. L. Koch, 1833): PAL Tran (Af); csd, a,, (T)M(O). er f (q, is), f (q, is), f (q, is); Kal m (t-d, si); Kod m (l, pt), f (l, pt), m (l, pt), m (s, pt); Lko m (q, pt), f (q, is); Nav m 6f (t-d, pt), f (t-b, pt), f (l, pt), f (l, be); Obo m (t-s, pt); Rad m 1f (s, pt), m (w, pt) 1f (s, pt), m (s, pt), m 1f (t, pt). Tento druh se nej ast ji vyskytuje na lesních biotopech všech typ, kde ho lze nalézt pod kameny. Též na oslun ných kamenitých sutích i na mok adech, v eském krasu i v lomech. Sparassidae Micrommata virescens (Clerck, 1757): PAL Tran; cs, a,, M. Dou f (s, is); Kob j (l, sw); Kom j (l), f (l, pt); Nav m (l, sw), j (l, be); Obo f (p, sw); Úje j (x, sw); Vys j (t-d, sw). Nápadný, pom rn velký pavouk: samice celá trávov zelená (dokonalé krycí zbarvení), samec se zelenou hlavohrudí a karmínovým zade kem s podélným pruhem žluté barvy. Na loukách, na lesních okrajích a na sv tlinách, též na podmá ených loukách. Philodromidae Philodromus albidus Kulczy ski, 1911: EUR em?; csd, a,, TM. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 16ex (j, be); Kod m (l, pt), f (s, pt); Kom j (l), ex (l, be), m 1f (l); Nav m (l, sw); Ple f (t-j, sw); Rad f (w, sw); Srb f (m, be); Vel f (t-su, be). Tohoto listovníka lze zastihnout na ke ích a stromech na lesostepích, v doubravách, ale také v sadech. 71

72 Philodromus aureolus (Clerck, 1757): PAL Tran (Af); csd, a,, TM. Aka m 1f (q, be); er m 1f (q, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 3ex (j, be); Kot f (s, sw), f (t-p, be); Lko m 2f (s) 1f (t); Nav m 3f (l, be) 1m (l, sw), f (t-d, be); Rad m (s, sw); Vel f (t-su, be); Vys f (t-d, sw) 1f (td, be). Hojný druh na vegetaci na okrajích les, v sadech, i parcích. Druh morfologicky velice podobný níže uvedeným druh m P. cespitum, P. praedatus a P. buchari, se kterými m že být zam ován (Kubcová, 2004). Philodromus buchari Kubcová, 2004: EUR (Turkey), C, R, VU, T. Dou f (s, be); D í f (t-dh, ek) 2f (t-dh, pa), m (t-dh, ek), m (t-dh, ek) 1m (j, be); Kom f (l, pa), m (l, be), j (l), f (l), f (l), f (l), f 1j (l), j (l), f (l, be), f (l) (vše leg. LKu);, f (l, pt); Krs f (leg.m ); Nav f (l, be). Druh popsaný podle vzork získaných na v tvích a listech dub na lesostepi eského krasu. Philodromus cespitum (Walckenaer, 1802): HOL em; csd, a,, TM. Aka m 1f (q, be); er f (q, be); D í 20011m 1f (j, be); Srb m (m, be). Velmi hojný na vegetaci na rozmanitých otev ených stanovištích, v etn sad. Philodromus collinus C. L. Koch, 1835: EUR (Af, NC); cs, a,, (T)M(O). er f (q, be); D í f (t-dh, ek). Velmi hojný druh na vegetaci otev ených stanoviš i les, zejména smr in. Philodromus dispar Walckenaer, 1826: PAL E-A; cs, i,, TM. Dou f (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kar 1929; Kod m (t-d, is) 1m (l, is); Kom ex (l, ek), m 2f (l); Lko f (t); Nav f (l, sw); Obo f (t-s, sw). Epifytický druh les a jejich okraj. Philodromus margaritatus (Clerck, 1757): PAL Tran; cs, i, LR, TM. D í m (t-dh, ek). Na kmenech a v tvích strom. Philodromus praedatus O. P.-Cambridge, 1871: EUR em; cs, R, TM. Dou f (s, be, det. M ); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (j, be); Kom ex (l, ek), ex (l, be), m 12f 1j (l); Nav m 1f (l, be). Na bylinné a ke ové vegetaci, v etn sad. Thanatus formicinus (Clerck, 1757): HOL (Af); cs, a,, TM. Dou m (s, pt), f (l, is); Kod m (s, pt), (s), m (s, pt); Kom ex (l), f (l, is), m (l, pt), f (l, pt), m (l, pt), m (l, is); Kot m 72

73 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras (s, is), f (s, is); Nav m (t-d, pt), f (l, be), f (l, is); Rad m (s). Druh skalních stepí, v esoviš a lesostepí. Tibellus oblongus (Walckenaer, 1802): HOL; cs, i,, TM. Aka f (q, sw), f (q, sw); er f (q, sw), j (q, sw); Kar f (is, leg. VR); Srb f (e, si) 1m (e, sw). Hojný druh na bylinách v tšinou suchých otev ených stanoviš, v etn sad. Thomisidae Coriarachne depressa (C. L. Koch, 1837): PAL Tran; cs, i,, TM. Aka j (q, be); Kar f (s, pod k rou Pinus nigra, leg. JB); Rad m (t, sw); Újc j (t-d, is). Tohoto nápadn zplošt lého b žníka lze zastihnout p edevším ve škvírách borové k ry. Diaea dorsata (Fabricius, 1777): PAL E-A; cs, a,, TM. Cís j (w, be) 1j (w, sw); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Klp j (t, be) 3j (t, sw); Kob j (l, sw); Kod j (t-b, si), j (t-sm okraj, is) 1j (s, be) 1j (u, sw); Kom ex (l, ek), m 1f 3j (l); Lko j (q, si); Nav f 3j (t-d, be) 1j (t-b, sw) 2j (t-b, be), j (t-d, be) 3j (t-b, be); VII.-IX.2001 xj; Niv j (n, sw); Obo j (t-s, be); Ple j (t-j, be) 2j (t-j, sw); Rad j (t, si); Rek m (z, sw); Újc j (t-s, si, leg. JS); Vel f 1j (tsu, be), f (t-h, sw). Velmi hojný, pest e zbarvený druh žijící na v tvích ke a strom v lesích. Ebrechtella tricuspidata (Fabricius, 1775): PAL Tran (Af); cs, i,, T(M). Syn.: Misumenops tricuspidatus (Fabricius, 1775) Kod j (t-s, sw); Srb m (m, be). Na vyšších bylinách a ke ích na stepích, loukách, sadech i nízko položených mok adech a polozastín ných k ovinách. Heriaeus melloteei Simon, 1886: PAL Tran, em; C, R, EN, T. K. Dou f (l, is), f (l, sw), f 4j (l, sw), m 1f (l, sw). V echách velmi vzácný druh stepních stanoviš, nápadný jasn zeleným zbarvením celého t la a p edevším výrazným ochlupením. Na ko ist íhá na bylinné a k ovinné vegetaci. Misumena vatia (Clerck, 1757): HOL; cs, a,, TM. Aka j (q, sw) 1j (q, be); er j (q, sw), j (q,sw); D í f (j, be); Kob j (l, sw); Kom ex (l), m 1f 3j (l); Krs 1959; Lko j (s) 1m (t); Nav j (l, sw), m (l, sm), j (t-d, be), j (l, be) 2m (l, sw); Obo f (t, be); Rad m (t, sw); Rek m 2j (q, sw); Srb m 1f (m, sw); Újc j (t-okraj, sw) 1j (t-de, sw). Velmi hojný a nápadný žlutý nebo bílý b žník (schopnost barvom ny) íhající na ko ist na kv tech na loukách a jiných otev ených biotopech. 73

74 Ozyptila atomaria (Panzer, 1801): PAL Tran (Af); cs, i,, TM. Dou m 2f 2j (s, pt); Kod f (is), m (s, pt), f (s, pt), m (s, pt); Kom ex (l), m (l, pt), f (l, is), m (l, pt), f (l, pt), f (s, is); Kot m (s, pt), m (s, pt), f (s, is), f (s, is), m (s, is), f (s, is), f (t-p, sw); Pls f (l, si, leg. JS); Rad f (s, pt), m (s), m (s, yt), m (s, pt); Újc f(l, si, leg. JS). Druh preferující skalní stepi a jiné xerotermy, kde žije v detritu. Ozyptila blackwalli Simon, 1875: EUR (záp. Sibi ); C, R, VU, T. Kot m (r, ht); Rad m (pt). Stínomilný a termofilní druh žijící pod kameny na ídce zalesn ných su ových svazích a v teplomilných doubravách. Ozyptila claveata (Walckenaer, 1837): EUR (U); C, i,, TM. Aka m (q, sw); Dou m 2f (s, pt), f (l, si); Kob m 1f (l, si, leg. JS); Kod f (l, pt), m (l, pt), m (s, pt), m 1f (s, pt), m (s, pt), m (s, pt), m (s, pt); Kom ex (l), m 5f (l, pt), m 4f (l, pt), f (l, pt), m (l); Kot m (s, sw), f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is), m 1f (s, is), f (s, is), m 2f (s, is), m (s, is); Lko VII.-IX.2001 (l, si); Nav f (l, si), VII.-IX.2001 (l, si); Obo f (f, pt), m (m, pt); Pls m 1f (l, si, leg. JS); Rad m (s, pt); Újc m 3f (l, si, leg. JS). Druh preferující skalní stepi a lesostepi. Ozyptila praticola (C. L. Koch, 1837): HOL; cs, i,, TM. Kod m (l, pt); Kom f (l, pa); Mlý f (w, si); Ple f (t-j, be); Pls f (l, t-dh, si), f (l, si, leg. JS); Srb m (is, leg. VŠ), f 1j (m, be); Vel m (t-su, be). Stínomilný lesní druh žijící v rozmanitých typech suchých i vlh ích les, i na lesních okrajích. Ozyptila scabricula (Westring, 1851): PAL E-A; C, R,, TM. Kot f (s, is), f (s, is); Mo m (s, pt); Rad m (pt). Druh skalních stepí žijící v tráv a pod kameny. Ozyptila trux (Blackwall, 1846): PAL Tran; cs(d), a,, M(O). Hav m (w, si); Obo m 1f (p, si), f (t-s, si) 1m (m, si). Druh žijící na mokrých loukách a pob ežních mok adech. Pistius truncatus (Pallas, 1772): PAL Westp; cs, R,, TM. Aka j (q, be); er j (q, be), j (l, sw); Dou j (l, be), j (l, be) j (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Chl j (q, sw); Kom f 18j (l); Lko j (q, be), j (s); Nav j (t-d, be); Ple j (l, si); Rek m (z, be); Ska j (s, sw). 74

75 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Výskyt na ke ích a nízkých v tvích strom na lesostepích a na suchých lesních okrajích. Synema globosum (Fabricius, 1775): PAL Tran (Af); cs, R,, T, M. K. Obo j (p, sw). Nápadný druh s variabilním zbarvením (na abdomenu kombinace bílého, žlutého nebo erveného podkladu a erné skvrny). Hojn ji se vyskytuje na jižní Morav, v echách p edevším v Polabí. Zdržuje se na suchých stanovištích, jako jsou stepi, ídké lesy a lesní okraje, ale i na vlh ích místech. Na ko ist íhá na kv tech. Thomisus onustus Walckenaer, 1806: PAL; cs, R,, T (M). er f (q, sw), m 2f 2j (q, sw), m 1j (q, sw), j (q, sw), f 1j (q, be), j (q, sw); Dou m (l, sw), m (l, sw); Chl j (q, sw); Kar VII. 1883, 1j (leg. E. Nový); Lko m (s); Rad m 1f (s, sw) 2m (t, sw), m (s, sw); Rek f (z, be). Nápadn zbarvený b žník s charakteristickým trojúhlým tvarem zade ku, íhající na ko ist na kv tech na skalních stepích, na v esovištích, ve vápencových lomech a jiných xerotermech. Tmarus piger (Walckenaer, 1802): PAL Tran; cs, i,, T. D í m (j, be); Kar 1894, 1929; Kod m (s); Kom ex (l), j ( l, pt), m 1j (l); Krs 1959 (t-d); Ple j (l, be); Srb j (t-okraj). Termofilní a suchomilný druh žijící na ke ích a v tvích strom na lesostepích, ve sv tlých doubravách a na lesních okrajích. Xysticus acerbus Thorell, 1872: PAL Tran; C, R, LR, T(M). Kod f (s, pt); Nav f (s, sw). Významný b žník st edo eských skalních stepí, kde žije na povrchu p dy. Xysticus audax (Schrank, 1803): PAL Tran; cs, a,, (T)M(O). Bar f (t-d); Dou f (l, sw); D í ex (t-dh, ek), ex (tdh, ek); Jav m (t-sm, sw); Kom ex (l); Rad m (t, sw) 2m (s, sw). Druh žijící velmi hojn na ke ích a v tvích strom na r zných otev ených i zastín ných biotopech od nížin do hor. Xysticus bifasciatus C. L. Koch, 1837: PAL E-A; csd, a,, (T)M(O). Dou m (s, pt), f (l, is); Kod m ( l, pt); Kom f (l, pt); Lko m 1f (q, pt), f (t); Obo f (p, sw); Rad f (s, pt), m (w, sw) 1m (t, pt), m (s, is); Srb m (m, sw). Velmi hojný a široce rozší ený druh otev ených suchých i vlhkých stanoviš žijící na bylinném pat e. Xysticus cristatus (Clerck, 1757): PAL Holop (I); csd, a,, TM(O). Aka f (q, be) 1m 1f (q, sw), f (q, sw); Bou f (l, si); er f (q, sw), m (q-z, pt), f (q, be); Dou m 1f (s, pt), m (l, be) 1m (sw); D í ex (t-dh, ek), ex (tdh, ek); Hom f (z, is), m 3f (z, sw); Kar m (is, leg. 75

76 VR); Kod m (l, pt), m 1f (s, pt); Kom ex (l), m (l, pt), f (l, pt), f (l, pt), m 1f (s, is); Kot m (s, is), f (s, is); Lko m (q, is), m 8f (q, sw), f (s); Nav m (t-d, pt), m (t-d, sw), f (s, sw); Obo f (p, si), m (t, sw) 2f (t-d, sw) 1f (p, si) 3m 1f (p, sw); Rad m (s, is), f (t, is), m (s, sw), m (w, pt) 1m 1f (w, sw), m (s, pt), f (s, pt), m (s, yt); Srb m (m, sw); Úje f (x, sw). Jeden z nejhojn jších b žník, žijící v tráv na loukách a na jiných otev ených biotopech, rovn ž v sadech a na polích. Xysticus erraticus (Blackwall, 1834): EUR; cs, a,, (T)M. Dou f (s-spodní okraj balvanité stepi, is), m (l, pt); Kod m (s, pt), m (s, pt); Kom ex (l), m (l, pt), m (l, pt); Kot f 1j (s, is), f (s, is), f (s, is); Lko m 8f (q, sw); Rad m (s, pt), m (w, sw), m (s, sw), m (s, pt). B žník astý v tráv skalních stepí, lesostepí a teplomilných doubrav. Xysticus kochi Thorell, 1872: PAL Westp; cs(d), a,, TM. er m 3f (q-z, pt); Dou f (s, pt), m (l, sw); D í m (t-dh, ek), m (t-dh, ek); Chl m (q, pt); Kod m 1f (s, pt), m 4f (s, pt); Kom ex (l), f (l, pt), m (s, is); Kot m (s, is), m (s, is), f (s, is), m (r, ht); Lko m 1f (q, sw); Obo f (p, sw); Rad m (s, pt), m (w, sw), m (s), m 1f (s, yt), m 1f (s, pt); Rek m (z, sw), m (l, is); Srb f (q, is), m (m, sw). V tráv a na vegetaci na skalních stepích a na loukách, rovn ž v sadech a zahradách. Xysticus lanio C. L. Koch, 1835: PAL E-A; cs, i,, TM. D í ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek); Kar 1894; Kom ex (l), ex (l, ek), ex (l, ek), ex (l, ek) 7ex (l, be), m 8f (l); Lko m (q, pt); Nav m (l, si), m (t-b, pt) 2m (t-d, pt), m (t-d, pt) 1f (t-d, si) 1m (t-d, sw); Obo f (t, sw), 2m (t-d, sw). Na k ovinách a bylinách v listnatých lesích a na lesních okrajích. Xysticus luctator L. Koch, 1870: EUR em (U); cs, i, TM. Dou f (l, is); Kar (l, be). Na ke ích a v tráv v teplomilných doubravách a na lesostepích. Xysticus luctuosus (Blackwall, 1836): HOL, em; cs, a,, M. Kod m (s, pt), f (s, pt). Na ke ích a v tráv v teplomilných doubravách, v borech a na oslun ných lesních okrajích. Xysticus ninnii Thorell, 1872: PAL Westp; C, R,, T. Dou m (s, pt), m (l, is), m (l, is) 1m 1f (sw); D í m (t-dh, ek); Kod m 2f (s, pt); Kom ex (l), m 76

77 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras 3f (l, pt), m (l, is), m (l, pt); Kot m (s, sw), m (s, is), m (r, ht); Mo m (s, is, leg. EL); Nav VII.-IX m (s, pt); Srb f (m, sw). Významný druh st edo eských skalních stepí. Xysticus robustus (Hahn, 1832): PAL E-A (Af); C, R,, TM. Dou m (s, pt), f (l, is); Kar f (s, is); Kod f (s); m (s, pt), m (s, pt), f (s); Kom m (l, pt);, m (l, is); Kot m (s, is); Rad f (s, is), m (s, sw); Srb f (l, is, leg. VR). Významný druh st edo eských skalních stepí a lesostepí, zdržuje se p edevším pod kameny a v tráv. Xyticus sabulosus (Hahn, 1832): PAL E-S; C, R, LR, TM. Kar Vzácný druh zjišt ný v teplomilných dubohab inách ale i na rašeliništích. V eském krasu nezjišt ný od konce 19. století. Xysticus striatipes L. Koch, 1870: PAL E-A, em; C, R,, TM. Kar 1930; Kot f (s, is), m (s, is). Druh otev ených biotop pod kameny a na bylinách skalních stepí, na píse ných dunách a v esovištích. Xysticus ulmi (Hahn, 1831): PAL E-A (Af); cs, a,, (T)M. Bub f (w, sw); Mlý m 1f (w, sw); Obo m (t, sw) 1m 6f (p, sw), f (p, sw); Srb m (m, sw). Druh žijící na bylinné vegetaci p edevším na mokrých loukách a v pob ežních mok adech. Salticidae Aelurillus v-insignitus (Clerck, 1757): PAL Holop; cs, a,, TM. Dou m (s, pt); Kom ex (l); Rad m (s, yt). Žije asto na xerotermních kamenitých biotopech, na st nách skal i oslun ných lesních okrajích. Asianellus festivus (C. L. Koch, 1834): PAL Tran, em; C, R,, TM. Syn.: Phlegra festiva (C. L. Koch, 1834) Dou m (s, pt), m (s, pt), f (l, is); Chl f (q, is), m (q, pt); Kod m 3f (l, pt), m (l, pt), m, f (s), m 22f (s, pt); Kom f (l, is), ex (l), m 9f 16j (l, pt), m 10f (l, pt), m (s, is); Kot f (s, pt), m 1f (s, is), m 1f (s, is), V. X m (ht); Lko f (q, si), f (l, si, leg. JS); Nav m (l); Rad m (t, sw) 1m (s, is) 1f (s, sw), m (s, pt), m (s, pt), m (s, pt), f (s, pt), m 1f (s), m 4f (s, yt), m 10f (s, yt), m 2m (s, yt), m 1f (s, yt), f (s, yt ), f (s, yt), m 2f (s, yt). Druh žijící v tráv na skalních stepích a lesostepích. 77

78 Ballus chalybeius (Wacknenaer, 1802): PAL E-T; cs,a,, TM. Aka f (q, be); Bou j (t-s, sw), f (t-s, sw); er j (q, be), j (q, sw), m (q, be); Dou f (l, be); D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 2ex (j, be); Jav m 2j (t-dh, si); Kar 1929; Klp f 1j (t, be); Kob f (l, sw); Kom ex (l, ek), ex (l, ek), ex (l, be), f 8j (l); Krs 1959 (t); Lko m (q, be), m 1f(s), j (s, sw); Mlý m (a, sw); Nav m 1f 1j (t-d, sw), f ( t-b, sw), 2f (t-b, be), j (t-d), j (l, be), j (l, sw), m (l, si), f (l, be); Obo j (t-d, si), f (t-d, sw) 1m (t-s, be), j (t-s, be); Srb 1929; Vel j (t-su, be), j (t-su, be); Vys f (t-d, si). Výskyt na ke ích, v tvích strom a v opadu v suchých listnatých lesích a na oslun ných lesních okrajích. Carrhotus xanthogramma (Latreille, 1819): PAL Tran (Af); C, R, VU, T. D í ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kar 1894; Kom m 2f 11j (l). Nápadný druh skákavky žijící na kmenech v teplomilných doubravách. Dendryphantes hastatus (Clerck, 1757): PAL E-S; cs, i,, M. Krs 1959 (t-d). Na v tvích borovic. Dendryphantes rudis (Sundevall, 1833): PAL E-A; cs, a,, M. Bar m (t-d); Kar Velmi hojný na v tvích p edevším jehli natých strom. Euophrys frontalis (Walckenaer, 1802): PAL Tran (Af); cs, a,, TM. Aka m 1f (q, si); er m (q, is); Dou m 1f (s, pt); Kod m (s, pt); Kom m (l, pt), f (l, pt), f (s, is); Lko m 1f (q, si); Nav m (l, is); Rad m (s, sw), m (s, sw); Srb m (e, si). V tráv a pod kameny suchých a teplých stanoviš, charakteristický i pro b eziny zar stající emisní holiny, také v lomech a uvnit budov. Evarcha arcuata (Clerck, 1757): PAL Tran (Af); cs, a,, TM. Aka m 1f (q, sw) 1f (q, si) 1f (q, be); Bub m (w, sw) 1f (w, si); er j (q, be), m (q, sw), f 1j (q, sw), m (q, is) 1f (q-z, sw) 1m (q-z, is), m 2f (q-z, sw), m (q, is); Dou (s, is); Hom f (z, sw), m (z, sw); Ka m (s, sw); Kob j (l, sw); Lko m (q, sw), m (q, sw), m (s); Kom m (l, is); Kon m 1f (s); Nav m (l, sw), f (l, sw), m 1f (l, sw); Obo m 3f (p, sw), m 1f 1j (p, sw); Rad m (s, sw), m (t, sw), m (s); Rek m (z, be); Srb 1929, f (m, sw); Újc j (t-d, is), f (l, sw, leg. JS). Jeden z nejhojn jších druh skákavek, tém všudyp ítomný na bylinné vegetaci otev ených stanoviš. 78

79 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Evarcha falcata (Clerck, 1757): HOL; cs, a,, (T)M. Aka f (q, sw); Bou f (t-s, is); er f (q, be); Her m (t-b, si); Chl m (q, pt); Kar 1929; Kob m (l, sw); Kod f (s), f (s, pt); Kom f (l, is), m 1f (l, is), m (l, pt), m (l, pt); Lko m (q, sw), f (q, be) 1f (q,sw), m 1f (s) 1f (t); Nav m 1f (l, be), m 1f (l, be) 2m 2f 1j (l, sw), m (t-d, be), m (l, sw), m 2f (l, be), m 2f (l, sw); Rad m (w, sw), m (t, be), f (s, sw); Srb 1929; Újc m (l, sw, leg. JS); Úje f (x, sw). Velmi hojná a tém všudyp ítomná skákavka na bylinném porostu otev ených biotop i v lesním podrostu. Evarcha laetabunda (C. L. Koch, 1846): PAL Tran (Af); C, i?,, T(M). Aka f (q, sw), m 2f (q, sw) 1f (q, si); Kar m (s, si), m (s, sw); Kom m 1f (l, is), m (l, is), m (l, is), m (l, is), m (l, is); Krs 1959 (t-d); Lko m (q, sw) 1m (q-s, si), f (q, sw), m (s); Mo m (s, is, leg. EL); Ple m 2f (l, sw), f (l, si), f (t-j, si); Rad m 1f (s, sw), m (s, yt), m (s, yt), m (s, yt), m (s, yt); Srb m (is, leg. VR). Tento druh žije na bylinném porostu p edevším suchých stanoviš, nalezen však byl i na rašeliništích. Heliophanus aeneus (Hahn, 1832): PAL E-T, em; C, a,, (T)M. SvJ f (k, is). Suchomilný a heliofilní druh vyskytující se na su ových svazích a na skalách. Heliophanus cupreus (Walckenaer, 1802): EUR (záp. Sibi ); cs, a,, TM. Aka m 3f (q, be) 4f (q, sw), f (q, is) 3f (q, be); er m (q, be), f (q, sw) 1f (q, si), f (q, sw), m 3f (q, be), m 1f (q, be) 2f (q, sw), f (q, sw), m (q, is) 1f (q, be) 2f (q, sw), f (q, be), m 4f (q, be); Dou f (l, be) 2m (sw), f (s, be); Ka f (s, si), f (s, be); Kal f (t-d, be) 1m (t-d, sw); Kar 1894; Kod f (t-d, si), m (l, pt), f (l, si), m 1f (s, pt), m 1f (s, pt); Kom ex (l), m 1f (l, pt), f (s, is), f (l, be), f 1j (l); Kon m 1f (s); Kot m (r, hpt), m (t-p, sw); Lko m (q, is) 1m (q-t, si), m 1f (q, sw), f (t); Nav f (l, be) 1f (l, is) 3m 2f (l, sw), m (t-d, sw), m (l, is), f (l, be) 1m (l, sw); Ple m 1f (l, si); Rad m (s, pt) 1m (s, is) 1m (t, is), f (s, sw), m 1f (s, sw), f (s, pt), 1m (s, sw), m (s, pt), f (s, sw), m 1f (s, pt), m (s, pt), m 1f (s, yt); Ska f (s, sw); Srb m (m, be); Zla m. Na substrátu i na vegetaci otev ených i lesních biotop. Heliophanus dubius C. L. Koch, 1835: PAL Eastp, em; cs, a,, M. Aka m (q, is); Rad m (s, pt). Vyskytuje se na k ovinách na skalních stepích, na suchých lesních okrajích i v teplomilných borech. 79

80 Heliophanus flavipes (Hahn, 1832): PAL E-A; C, a?,, (T)M. Aka m (q, sw); Kom ex (l); Kot f (s, sw), m (s, sw), m (s, is), f (s, is), m 1j (s, is), f (s, is); Lko m (q, sw), m (s); Nav f (s, sw); Rad m 2f (s, sw), f (s, sw), m 1f (s, sw), f (s, yt); Rek m (z, be); Zla f. Druh žijící na vegetaci skalních stepí a xerotermních svah, v Praze zjišt n také v sadech. Marpissa muscosa (Clerck, 1757): PAL E-S; cs, i, M. Nav j (l, si). Pod k rou na kmenech strom a na plotech. Nalezený juvenilní jedinec pat í s velkou pravd podobností k uvedenému druhu. Neon rayi (Simon, 1875): EUR Me (Kz); C, R, VU, T. Kom ex (l); Kot f (s, is), f (s, is). Vzácná drobná skákavka žijící v ídké vegetaci a pod kameny na skalních stepích. Neon reticulatus (Blackwall, 1853): HOL em; cs, a,, (T)M. er m (q, si); Kod j (t-b, si); Nav m (l, si); Pls f (t-dh, si); Rad m (t, si). P evážn lesní druh žijící v mechu a detritu. Pellenes nigrociliatus (Simon, 1875): PAL E-T; C, R, VU, T. Kot f (s, is). Druh žijící v tráv na skalních stepích a na píse ných dunách. Pellenes tripunctatus (Walckenaer, 1802): PAL E-T; C, i,, T. Aka m (q, sw); Ber 1929 (leg. Khomová); er j (q, is), f (q, is), f (q, sw); Dou m 1f (s, pt), f (l, be); Hav m (s, is); Kod 2005 (s, is); Kom ex (l), m 2f (l, pt), m (s, is); Kot f (s, is), m (s, is), f (s, is), m (r, ht); Lko f (q, is); Pls VII.-IX f (t-dh, si); Rad m (s, sw), f (s, sw), f (s, sw), (s), m (s), f (s, yt), f (s, pt), j (s, pt). Skákavku k ížovou (kresba tvaru k íže na abdomenu) lze nalézt v prázdných ulitách plž na zachovalých stepních lokalitách. Philaeus chrysops (Poda, 1761): PAL Tran (Af); C, i,, T. Ber 1929 (leg. Khomová); Bud m (s, is); er m 1f (q, is), m (q, is), f (q, is), m (q, pt), m (q, is) 1f (q, be), m (q, be); Dou m 1f (l, is); Chl m 7f (q, pt); Kar 1894, m (r, is); Kod m (s, pt); Kos 1929 (leg. Oakes-Hirst); Kot m 1f (r, ht); Rad m 1f (s, yt), f (s, is), f (s, is, leg. PŠ), m 2f (s, yt), m (s, yt), m (s, yt); SvJ m (k, is). Skákavka rudopásá pat í mezi barevn nejnápadn jší pavouky kamenitých partií nejzachovalejších skalních stepí, vyskytuje se však i v lomech, kde z ejm nachází obdobné životní podmínky, jako na skaln stepních biotopech. 80

81 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Phlegra fasciata (Hahn, 1826): HOL; cs, a,, TM. Dou f (s, pt), f (s, is); Kod (s), m (s, pt), m (s, pt); Kom j (l); Kot f (s, is), f (s, is), f (s, is), m (s, is), f (s, is), m (r, pt); Lko m (q, pt); Nav m (l, is), VII.-IX m 1f (s, pt); Rad m (s), m (s, pt). Nej ast ji se vyskytuje na skalních stepích, dále v lesostepích, na suchých lesních okrajích i na výsypkách. Pseudicius encarpatus (Walckenaer, 1802): EUR ME (Az, Kz); cs, R,, TM. D í ex (t-dh, ek) 2ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek), ex (t-dh, ek); Kom ex (l, ek) 7ex (l, pa), ex (l, ek) 9ex (l, pa), ex (l, ek) 11ex (l, be), m 5f 25j (l); Kon m (s). Pod k rou soliterních strom, rovn ž v lesích a v sadech. Salticus cingulatus (Panzer, 1797): PAL Tran; cs, i,, M. er m (q, is). Na k e soliterních strom, na lesních okrajích a sv tlinách. Salticus scenicus (Clerck, 1757): HOL (Af); cs, a,, TM. er m 1f ( q, is), f 2j (q, be), j (q, be), f 2j (q, be), f (q, be), j (q, be), m 1f (q, be), m 8f (q, be) 2f (q, is); Hom m (z, sw); Ka j (s, be); Kod m (s, pt); Kon m (s); Kot m (r, ht); Nav f ( l, be), f ( l, be); Rad m (t, sw) 1m (s, is), m (s, sw), m (s, yt), m (s, pt); SvJ m (k, is). Jedna z nejhojn jších skákavek, heliofilní druh žijící na skalních st nách (i v lomech), na povrchu su ových svah, ale také na st nách dom. Objevuje se asn zjara a asto proniká do byt. Salticus zebraneus (C. L. Koch, 1837): EUR (U); cs, a,, (T)M. er f (q, be), f (q, be), f (q, be), m 1f (q, be); D í ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 3ex (t-dh, pa), ex (t-dh, ek) 12ex (j, be); Kom ex (l, ek) 13ex (l, pa), ex (l, ek) 10ex (l, pa), ex (l, ek) 12ex (l, be), m 2f 4j (l); Kot f (t-p, be); Lko m 1f (s) 1m (t); Nav f (l, sw); Obo f (t, is); Ska f (s, be); Srb m (i-most, is), m (m, be). Vyskytuje se na kmenech a nižších v tvích soliterních strom (i ovocných), také v lesích. Sibianor aurocinctus (Ohlert, 1865): PAL Tran, em; cs, a,, TM. Syn.: Bianor aurocinctus (Ohlert, 1865) Dou f (l, sw); Nav m (t-d, pt); Obo m (p, si); Ple m (l, si). Epigeický druh žijící v ídké vegetaci skalních stepí, v suchých lesích, ale i na rašeliništích. Sitticus penicillatus (Simon, 1875): PAL Tran, em; cs, R, VU, T. er m (q, is), f (q, is); Kot f (r, ht); Rek f (z, is). 81

82 Druh skákavky žijící ve vegetaci skalních stepí. Lomové st ny a su na ertových schodech této skákavce nahrazují skaln stepní stanovišt. Sitticus pubescens (Fabricius, 1775): EUR (Amur); csm, a,, M. D í f (t-dh, ek); Chl f (q, pt); Lko m (q, is); Kot m (r, ht). Velmi hojný xerofilní druh žijící na oslun ném povrchu skal, na kmenech strom, asto na st nách dom a proniká i do byt. Sitticus saltator (O. P.-Cambridge, 1868): PAL E-A; C, R, EN, TM. Mo m (s, pt), f (s, pt), m (s, pt). Žije na podkladu píse ných dun a skalních stepí. Synageles venator (Lucas, 1836): PAL Tran (Af); csm, a,, TM. Srb f (e, si). Vyskytuje se na vegetaci otev ených xerotermních i mok adních stanoviš. Talavera aequipes (O. P.-Cambridge, 1871): PAL E-A, em; cs, a,, TM. Kot m (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is), f (s, is); Rad 1894 (is), (s, yt). Skákavka žijící na substrátu skalních stepí, xerotermních svah a oslun ných lesních okraj. Talavera milleri (Brignoli, 1983): EUR; C, V, CR, T. Kod m (s, pt). Velice vzácná teplomilná skákavka dosud známá pouze z vrchu Oblík v Lounském st edoho í, z hory íp (Buchar et R ži ka 2002), z CHÚ Trubínský vrch na K ivoklátsku a z p írodní rezervace Podho í v Praze (vše leg. M. ezá ). Její nález v pom rn dob e araneologicky prozkoumaném eském krasu je p ekvapivý. Tato velice drobná skákavka mohla být p ehlížena, není však vylou ena ani její expanze. Talavera petrensis (C. L. Koch, 1837): EUR em; cs, i,, TM. Aka m (q, si); er m (q, is), f (q, is); Nav f (l, is). Druh vyskytující se p evážn pod kameny na skalních stepích, v esovištích a na píse ných dunách. 82 Analýza výsledk dlouhodobého výzkumu araneofauny na území CHKO eský kras A. Poznámka k historickým údaj m Nevelké množství údaj o výskytu druh pavouk publikovaných p ed rokem 1950 bylo v tšinou opakováno i po tomto datu. Pouze u p ti druh nebyl jejich pozd jší výskyt potvrzen: Araneus sturmi, Dolomedes fimbriatus, Kishidaia conspicua, Megalepthyphantes collinus, Porrhomma pygmaeum a Xysticus sabulosus. Všechny uvedené druhy byly publikovány pe livým determinátorem (Nosek 1895) a není vylou eno, že budou na území CHKO

83 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras op tovn nalezeny. S výjimkou druhu Kishidaia conspicua byly všechny op tovn zjišt ny v blízkém okolí eského krasu (viz kartogramy v katalogu Buchar et R ži ka 2002). Pozoruhodný úbytek lokalit výskytu na území Barrandienu se jeví zejména u druhu Araneus sturmi, ale i Dolomedes fimbriatus. B. Druhy preferující klimaxová stanovišt Mezi 446 druhy zjišt ných na území eského krasu tvo í tém tvrtinu (103, tj. 23 %) druhy preferující klimaxová stanovišt (p irozená, lov kem jen málo narušená). Tém polovina z nich (49 druh ) je vázána jednozna n na termofytikum (T): Agroeca cuprea, Alopecosa schmidti, A. sulzeri, Brommella falcigera, Carrhotus xanthogramma, Callilepis schuszteri, Centromerus capucinus, Cetonana laticeps, Cheiracanthium effosum, Clubiona genevensis, Dipoena braccata, D. coracina, Drassyllus villicus, Erigonoplus jarmilae, Ero aphana, Eresus kollari, E. sandaliatus, Euryopis quinqueguttata, Gnaphosa lucifuga, G. lugubris, G. opaca, Haplodrassus dalmatensis, H. kulczynski, Heriaeus melloteei, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Megalepthyphantes collinus, Meioneta fuscipalpa, Nematogmus sanguinolentus, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Pardosa bifasciata, Pellenes nigrociliatus, P. tripunctatus, Philaeus chrysops, Philodromus buchari, Porrhomma cambridgei, Syedra gracilis, Talavera milleri, Textrix denticulata, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus ninnii, Walckenaeria monoceros, Zelotes aurantiacus, Z. exiguus, Z. pygmaeus, Zora manicata. Lze p edpokládat, že tyto druhy p edstavují nejhodnotn jší indikátory kvality p írodních pom r (viz Araneofauna xeroterm eského krasu). Zde je možno pouze p ipomenout, že naprostá v tšina ze 49 vyjmenovaných druh se vyskytla na sedmi vybraných a relativn nejlépe prozkoumaných xerotermních lokalitách ( er, Dou, D í, Kod, Kom, Kot, Rad). Na nich scházely pouze A. schmidti, H. dalmatensis a M. collinus. Žádný druh se nevyskytl na všech vybraných lokalitách. Na p ti se vyskytly E. kollari, G. lucifuga, P. bifasciata, P. chrysops a X. ninnii. To p irozen platí i o jejich výskytu na ostatních lokalitách, které zpravidla nebyly tak intenzívn zkoumány jako zmín ných sedm a v n kterých p ípadech byly dokonce voleny jako lokality vlhkomilné a nikoliv teplomilné fauny. Na jedenácti lokalitách byl nalezen T. auritus. Soubor 49 teplomilných druh je možno rozší it ješt o 9 dalších druh preferujících klimax, u kterých se p edpokládá áste né pronikání z termofytika do mezofytika T(M). V rámci souboru evidovaných na území CHKO eský kras šlo o tyto druhy: Arctosa figurata, A. lutetiana, Dysdera erythrina, Evarcha laetabunda, Gibbaranea bituberculata, Ipa keyserlingi, Zelotes longipes, Z. puritanus a Xysticus acerbus. Další druhy se mohou vyskytovat jak v termofytiku, tak v mesofytiku, dva z nich dokonce navíc i v oreofytiku (Clubiona diversa, Lepthyphantes notabilis). 83

84 Dvacet t i ostatní druhy z kategorie TM, pop. (T)M se jen v málo p ípadech vyskytují na p ti ze sedmi vybraných lokalit (Ozyptila claveata, Xysticus robustus, Asianelus festivus) nebo na v tším po tu xerotermních lokalit (5 14): Atypus affinis, A. piceus, Gnaphosa bicolor, Panamomops affinis, Pardosa saltans, Trichopternoides cito. Další se vyskytly na mnohem menším po tu teplomilných lokalit (Agalenatea redii, Amaurobius jugorum, Centromerus serratus, Ceratinella major, Drassyllus pumilus, Porrhomma oblitum, X. striatipes, Zelotes erebeus) nebo se nevyskytly ani na jediné ze sedmi nejlépe prozkoumaných lokalit (Clubiona juvenis, Heliophanes aeneus, Parapelecopsis nemoralis, Sitticus saltator, Typhochrestus digitatus, Xysticus sabulosus). Bez jakékoliv vazby na termofytikum je 15 druh typických pro mezofytikum (M) a pronikající i do oreofytika MO, pop. M(O). P esto se v tšina t chto druh zcela náhodn vyskytla i na sedmi vybraných lokalitách: Alopecosa aculeata (Rad), Anguliphantes tripartitus (Rad; druh se silnou vazbu na oreofytikum), Aphileta misera (Kom), Gonatium hilare (Kom), Helophora insignis (Kom), Micaria silesiaca ( Dou), Mughiphantes mughi ( er; druh s výhradní vazbou na oreofytikum!), Pelecopsis elongata (D í), Saaristoa firma (Kod; M(O)), Saloca diceros (Kod, Rad; MO), Sintula corniger ( er, Kot; druh se silnou vazbu na oreofytikum), Walckenaeria alticeps (Rad). Ovšem rovn ž zbývající druhy se vyskytovaly na lokalitách, kde byl zjišt n alespo jeden teplomilný druh: Agyneta ramosa (Vel), Collinsia distincta (Srb), Erigonella ignobilis (Bou; M(O)). Poslední druhem preferujícím klimax je Drepanotylus uncatus (M(O)), který byl zjišt n v suti na Velké ho e. Kone n uvádíme vý et lokalit, na nichž nebyl nalezen žádný klimaxový druh: Baj, Bar, Hom, Jav, Kal, Klp, Kob, Kon, Mlý, Niv,Vys, Zla. 84 C. Araneofauna xeroterm eského krasu Nejcenn jší složkou araneofauny xeroterm eského krasu jsou druhy preferující klimaxová stanovišt a zárove vázané výhradn na termofytikum (C,T). Jejich zastoupení na jednotlivých zkoumaných lokalitách je patrné z následujícího p ehledu druh : Kot 23, Kod 21, Kom Rad 20, Dou 16, Kar Nav 9, Mo 8, D í er 7, Srb 6, Ka 4, Krs Ber Ple SvJ Škr 3, Aka Hav Chl Kob Lko Obo Pls 2, Bou Bud Kos Ska Tob Ujc Uje Vel 1. Dalších dev t termofilních druh s jistou tolerancí k mezofytiku T(M) rozši uje vý et lokalit obývaných termofilními druhy o další ty i (Cís Rek Sta Vys). Existuje však ješt dalších 12 druh, které nejsou sice klimaxové, ale jsou azeny jednozna n mezi výlu né obyvatele termofytika: Segestria bavarica, Dipoena melanogaster, Episinus truncatus, Megalepthyphantes nebulosus, Mioxena blanda, Walckenaeria simplex, Pardosa alacris, P.hortensis, P. wagleri, Cheiracanthium campestre, Tmarus piger, Sitticus penicillatus. I jejich výskyt zvyšuje význam p íslušných lokalit, na nichž se vyskytují.

85 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Podle základních ekologických nárok m žeme rozd lit teplomilné druhy zjišt né na území CHKO eský kras do ty skupin: 1. Epigeické druhy nezastín ných biotop (skalní stepi, p ípadn rozsáhlejší bylinné enklávy lesostepí): Alopecosa schmidti, Centromerus capucinus, Clubiona genevensis, Eresus kollari, Erigonoplus jarmilae, Euryopis quinqueguttata, Gnaphosa lucifuga, G. opaca, Haplodrassus dalmatensis, H. kulczynski, Improphantes geniculatus, Meioneta fuscipalpa, Mioxena blanda (nalezena v no e krtka!), Nematogmus sanguinolentus, Neon rayi, Panamomops inconspicuus, Pardosa bifasciata, P. wagleri, Pellenes nigrociliatus, Philaeus chrysops, Segestria bavarica, Sitticus penicillatus, Talavera milleri, Walckenaeria monoceros, Xysticus acerbus, Zelotes longipes, Z. puritanus, Z. pygmaeus. 2. Epigeické druhy tolerující zastín ní (typi tí obyvatelé lesostepí): Agroeca cuprea, Alopecosa sulzeri, Arctosa figurata, A. lutetiana, Asianellus festivus, Brommella falcigera, Callilepis schuszteri, Drassyllus villicus, Dysdera erythrina, Eresus sandaliatus, Gnaphosa lugubris, Ipa keyserlingi, Megalepthyphantes collinus, M. nebulosus, Micaria formicaria, Ozyptilla blackwalli, Pardosa alacris, P. hortensis, Pellenes tripunctatus, Syedra gracilis, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Trachyzelotes pedestris, Walckenaeria simplex, Xysticus ninnii, Zelotes aurantiacus, Z. exiguus, Zora manicata. Eresus sandaliatus obvykle zastín ní netoleruje, lokality jeho výskytu Brdatka a Koda jsou spíše výjimky. 3. Epigeické druhy zasahující i do bylinného patra (odchyt do zemních pastí je velice náhodný): Ero aphana, Episinus truncatus, Textrix denticulata, Cheiracanthium campestre. 4. Druhy obývající výhradn vyšší patra: Carrhotus xanthogramma, Cetonana laticeps, Cheiracanthium effosum, Clubiona brevipes, Dipoena braccata, D. coracina, D. melanogaster, Ebrechtella tricuspidata, Evarcha laetabunda, Gibbaranea bituberculata, Heriaeus melloteei, Lathys humilis, Philodromus buchari, Porrhomma cambridgei, Thomisus onustus, Tmarus piger. D. Araneofauna lesních biotop eského krasu Pr zkumem lesních biotop bylo zjišt no n kolik druh nových pro území CHKO eský kras, které preferují lesní porosty a na otev ených biotopech nebyly zjišt ny. Z hojných druh jsou to Hyptiotes paradoxus (jen v boru na Kotýzu), Meioneta innotabilis, Micrargus herbigradus a Moebelia penicillata. ada dalších p evážn lesních, hojných a druhotná stanovišt tolerujících druh byla nalezena sou asn i na zastín ných mok adech, ale také na lesostepích i dokonce na stepních biotopech a v lomech (nap. Amaurobius fenestralis, Anyphaena accentuata, Ballus chalybeius, Cicurina cicur, Coelotes terrestris, Cyclosa conica, Diplocephalus picinus, Hahnia pusilla, Haplodrassus silvestris, Diaea dorsata, Harpactea lepida, Helophora insignis, Maso sundevalli, Microneta viaria, Neriene peltata, Pardosa saltans, Robertus lividus, Tapinocyba affinis, T. insecta, Walckenaeria cucullata). Na lesních biotopech byl zjišt n výskyt celkem 33 bioindika n významných druh (preferujících klimax, vzácných, pop. ohrožených), z nich však v tšina byla zjišt na také na bezlesých biotopech, vesm s na xerotermech. Pouze v lesích bylo zjišt no 10 druh. Jediný z nich, Megalepthyphantes collinus, je termofilní druh, navíc jediný údaj pochází z roku 1894 (Nosek 1895: Karl v Týn... Pod kamenem p i lesní cest. ). Dalších dev t (Agyneta ramosa, 85

86 Anguliphantes tripartitus, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Nusoncus nasutus, Panamomops fagei, Parapelecopsis nemoralis, Saloca diceros a Clubiona marmorata, poslední dva druhy byly v ojedin lých p ípadech zjišt ny i na lesostepi) preferují mezofytikum, pop. se vyskytují v nízkých až st edních polohách (v termofytiku i mezofytiku). Dalších 16 druh nalezených i na nelesních biotopech jsou bu termofilní druhy, které pronikají i do sousedních lesních porost (Drassyllus villicus, Pellenes tripunctatus, Walckenaeria simplex a do zna né míry i Evarcha laetabunda a Thomisus onustus) nebo druhy mezotermní (Pelecopsis elongata), pop. více tolerantní k teplotním podmínkám (Amaurobius jugorum, Centromerus serratus, Ceratinella major, Gnaphosa bicolor, Liocranoeca striata, Panamomops affinis, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus, Porrhomma oblitum, Trichopternoides cito). Na území eského krasu byly zjišt ny pouze t i druhy, náležející k psychrofilní složce eské araneofauny: Anguliphantes tripartitus (Radotínské údolí), velmi vzácný Nusoncus nasutus (su ový les na prudkém zastín ném svahu Velké hory nad Bubovickým potokem) a Mughiphantes mughi, sklepaný v jediném exemplá i z borovice erné na st n lomu ( ertovy schody). Zvláštní zmínky zasluhují bioindika n významné druhy (druhy velmi vzácné a vzácné) spole enstva pavouk žijících na D ínové ho e (lokalita D í a Kom) ve stromovém pat e (na kmenech a v tvích dub ), získané pomocí eklektor, lepenkových (papírových) pás a oklep (Kubcová 2005). Z nich sedm (Clubiona corticalis, Dipoena braccata, Gonatium hilare, Lathys humilis, Mastigusa aretina, Micaria subopaca a Porrhomma cambridgei) bylo na území eského krasu zjišt no pouze na t chto lokalitách pomocí uvedených specifických metod. Výskyt zbylých 14 druh (Cheiracanthium campestre, Carrhotus xanthogramma, Ceratinella major, Clubiona brevipes, Ero aphana, Philodromus buchari, P. praedatus, Pistius truncatus, Porrhomma oblitum, Pseudicius encarpatus, Simitidion simile, Syedra gracilis, Theridion nigrovariegatum a Xysticus ninnii) byl prokázán i na jiných lokalitách. 86 E. Araneofauna mok ad eského krasu Na rozdíl od xeroterm byly mok ady eského krasu araneologicky v minulosti tém opomíjeny. Výjimkou je n kolik pr zkum kolem b eh Berouky. Pr zkum mok adních biotop v poslední dob p inesl n které zajímavé údaje. Bezpochyby nejvýznamn jší je zjišt ní nového druhu pro araneofaunu ech pavu enky Mermessus trilobatus (Dolanský et al. 2009). Na území eského krasu byl tento druh, pravd podobn zavle ený z amerického kontinentu, zjišt n pouze v mok adech, a to na t ech lokalitách v celkovém po tu 5 jedinc (4m, 1f). Stenotopní druhy s úzkou vazbou na mok ady byly zastoupeny n kolika dalšími druhy, zejména vzácnou snova kou Rugathodes instabilis (zejména na p íb ežním mok adu u Bubovického rybníka), dále druhy z eledi Linyphiidae Donacochara speciosa, Gnathonarium dentatum,

87 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Gongylidiellum vivum, Hypomma bituberculatum, Oedothorax agrestis a O. gibbosus, Pocadicnemis juncea, z eledi Tetragnathidae Tetragnatha extensa, T. montana a T. nigrita (poslední dva druhy se vyskytují i dále od mok ad, p edevším v lesních porostech) a k ižák Larinioides suspicax. Z typických mok adních slí ák (Lycosidae) byly na zdejších mok adech zjišt ny druhy Pardosa paludicola, P. prativaga, Pirata hygrophilus, P. latitans a P. piraticus a velmi hojná a více euryekní P. amentata. Z eledi Clubionidae je významným nálezem na mok adu u Bubovice vzácný, klimaxový a zranitelný druh Clubiona juvenis (tento druh byl doposud nalézán na rákosu nad volnou hladinou vodních nádrží, naproti tomu se na mok adu v Buvovicích vyskytoval na husté vegetaci uprost ed hust zarostlého nezastín ného mok adu mimo hladinu). Tuto ele zde dále zastupovaly striktn mok adní druhy, Clubiona phragmitis, C. reclusa, C. stagnatilis a více euryekní Clubiona lutescens a C. diversa. Vlhkomilnou araneofaunu dopl uje skálovka Drassyllus lutetianus (Gnaphosidae) a b žníci Ozyptila trux a Xysticus ulmi (Thomisidae). Na zdejších mok adech byly zjišt ny i hojné druhy s širší ekologickou valencí, nap. Trematocephalus cristatus, Tetragnatha obtusa, Xysticus bifasciatus a Argiope bruennichi. F. Araneofauna lom a dalších exploatovaných ploch Rovn ž na lomy, které jsou v eském krasu pom rn rozší eným fenoménem a tedy významným biotopem, byla pozornost araneolog zam ena až koncem minulého století (K rka 2000). Výzkum lom p inesl n kolik pozoruhodných nález. Pardosa wagleri. Tento velmi vzácný slí ák je všeobecn považován za vlhkomilný druh (Heimer et Nentwig 1991) vyskytující se na št rkových a balvanitých b ezích tok (Miller 1971; Barthel et Helversen 1990; druh byl popsán Hahnem v roce 1822 podle vzork sebraných na št rkovém b ehu Issaru nedaleko Mnichova). Dosud jediný údaj o výskytu tohoto druhu na území R (do roku 2000) uvádí z Davle Nosek (1895), pravd podobn z b ehu Vltavy. Znovu byl zjišt n po více než 100 letech ve velkolomu ertovy schody (K rka 2000) na zcela odlišném biotopu suchých a vyprahlých haldách odlomeného vápence pod lomovými st nami. Od roku 2000 je stav této populace pravideln pozorován. Hustota populace st ídav klesá a stoupá podle intenzity t žebných prací (p edevším podle p emís ování, shrnování, pop. odvážení vápencových kamen ). P i poslední kontrole bylo pozorováno celkem 10 nedosp lých jedinc na dn lomu. Velkolom ertovy schody z stává zatím jedinou lokalitou výskytu tohoto velmi vzácného a kriticky ohroženého druhu na území ech. Haplodrassus minor. Tento velmi vzácný a ohrožený druh byl na území ech zjišt n poprvé (1f, leg. V. Pfleger, Beroun-Král v Dv r, lom Kosov) rovn ž v eském krasu, avšak mimo hranice chrán né krajinné oblasti. 87

88 Biotopem byl stepní fragment na okraji lomu. V lomu ertovy schody, a to p ímo v místech intenzivní t žební innosti (tedy na místech bez sukcesní vegetace), byl chycen jeden exemplá v roce 2002 a znovu v roce V každém (sledovaném) lomu eského krasu se vyskytuje specifické spole enstvo pavouk, jehož skladba druhového spektra je závislá na ad faktor, z nichž z ejm nejvýznamn jší je délka období od ukon ení t žby. Takové zm ny je možno pozorovat i na jedné lokalit Velkolomu ertovy schody. Aktivní t žbou je odkrýváno stále nové dno a lomové st ny i dno jsou prakticky bez vegetace; v suti pod st nami se jako pionýrské druhy pravideln vyskytují p edevším expanzivní a euryekní Oedothorax apicatus, Pholcus opilionoides, Tegenaria atrica, Pardosa agrestis a Titanoeca quadrimaculata (posledn jmenovaný druh je ovšem zárove typickým a hojným prvkem p irozených skalních stepí), dále Drassodes lapidosus, Erigone atra, Meioneta rurestris a Pachygnatha degeeri. Na sporé a jen místy rostoucí bylinné iniciální vegetaci p evažují v tšinou juvenilní stadia k ižáka Aculepeira ceropegia. Nicmén na dn jmenovaného lomu (tém permanentn m n ném aktivní t žbou) byly zjišt ny dva již jmenované unikátní druhy Haplodrassus minor a po n kolik let zde úsp šn p ežívající Pardosa wagleri a rovn ž i n které další druhy vyžadující jen málo antropicky pozm n né biotopy (nap. Pellenes tripunctatus, Thomisus onustus, Liocranoeca striata, Zelotes exiguus). V nejvýše položených patrech lomu je bohatší bylinná vegetace a rovn ž se zde rozvíjí i ke ové patro, tvo ené zejména mladými borovicemi. Tyto partie s postupující sukcesí do jisté míry již simulují p irozené xerotermy (skalní stepi), na nichž byly zjišt ny i n které druhy pavouk, které náleží mezi typické prvky naší termofilní araneofauny, a to nejen hojné druhy (Dipoena melanogaster žijící zde na borovicích nebo hemisynantropní Megalepthyphantes nebulosus), ale i vzácné druhy preferující klimaxové p irozené xerotermy (Ero aphana, Trichoncus auritus a Z. pygmaeus, který spolu s p íbuzným druhem Zelotes exiguus byl zjišt n na území eského krasu pouze na ertových schodech) a hojn jší (C, T) Gnaphosa lucifuga, Philaeus chrysops, Sitticus penicillatus (zranitelný), Walckenaeria simplex a více eurytermní Thomisus onustus a Gibbaranea bituberculata. Mezi vzácné druhy s širší ekologickou valencí pat í Heterotheridion nigrovariegatum, Theridion melanurum (hemisynantrop), Liocranoeca striata a Pistius truncatus. Vý et významných druh dopl uje Zelotes erebeus preferující klimaxové suché biotopy a kone n dva chladnomilné druhy, jejichž výskyt na této lokalit je zcela výjime ný a netypický: Sintula corniger a Mughiphantes mughi (dosud preferující zejména horské smr iny). Jedná se patrn o zcela náhodný výskyt. Celkem bylo na ertových schodech zjišt no 20 významných druh (tj. vzácných, klimax peferujících nebo v jistém stupni ohrožených), což je v porovnání s ostatními sledovanými lomy v bec nejvyšší po et. (Nutno ovšem p ihlédnout k tomu, že spole enstva pavouk jsou v tomto lomu nep etržit sledována 17 let!) 88

89 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Další t i sledované lokality (Akantopygový lom, Lom na Chlumu a Lom na Kobyle) jsou opušt né lomy s pokro ilou sukcesí, kde t žba skon ila p ed n kolika desítkami let. Výskyt bioindika n významných druh je pro každou lokalitu dosti specifický. Nap. na Akantopygovém lomu (m lký l mek se stepní vegetací) byl zjišt n vzácný xerotermní (navíc zranitelný) druh Panamomops inconspicuus, typický p edevším pro xerotermy pražské ásti eského krasu. Na území chrán né krajinné oblasti byl zjišt n už jen na Kotýzu. Celkem 10 významných druh dopl ují termofilní a klimax preferující (C, T, pop. T(M)) Pellenes tripunctatus, Gibbaranea bituberculata a Evarcha laetabunda, druhy up ednost ující p irozený biotop (C) Heliophanus flavipes a Ozyptila claveata a kone n vzácné druhy s širší ekologickou valencí (R) Clubiona brevipes, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus a Simitidion simile. Typickými zástupci termofilní složky araneofauny ech byly v lomu na Chlumu zjišt ny vzácné a klimax preferující druhy (C, R, T) Asianellus festivus, Callilepis schuszteri a p edevším velmi vzácný a kriticky ohrožený druh Cheiracanthium effosum; 10 významných druh dále dopl ují hojn jší (C, T) Agroeca cuprea, Gibbaranea bituberculata a Philaeus chrysops, vzácný druh s v tší tolerancí k teplotním podmínkám Arctosa figurata a hojn jší Thomisus onustus a kone n dva vzácné druhy (R) Liocranoeca striata a Pistius truncatus. P ímo v lomové ásti rezervace Lom na Kobyle zastupují termofilní složku vzácné a klimax preferující druhy Asianellus festivus a Drassyllus villicus a do jisté míry (k teplotním podmínkám tolerantn jší) Arctosa lutetiana a Evarcha laetabunda. Celkem 12 významných druh dopl ují vzácné, pop. klimax preferující druhy Panamomops affinis (C, R), Heliophanus flavipes, Notioscopus sarcinatus, Pardosa saltans a Trichopternoides cito (všichni C) a kone n vzácné druhy (R) Phrurolithus minimus, Pistius truncatus a hemisynantropní Theridion melanurum. Na rekultivacích (severn v blízkosti ertových schod ) v dob iniciální sukcese byly zjišt ny dva významné druhy: Thomisus onustus (na kv tech sukcesních rostlin) a Sitticus penicillatus (považovaný za zranitelný). V sou asné dob biotop výsadbou a vzr stem borového porostu zanikl. G. Ochraná sky významné druhy pavouk na území eského krasu Na území eského krasu bylo zjišt no 51 druh pavouk azených do n kterého stupn ohrožení (Buchar et R ži ka 2002, R ži ka 2005). Tato skupina tvo í 11,4 % zdejšího druhového spektra. Kriticky ohrožené (CR) jsou t i: Haplodrassus minor, Pardosa wagleri a Talavera milleri. Mezi ohrožené (EN) pat í 10 druh : Brommella falcigera, Cetonana laticeps, Dipoena coracina, Euryopis quinqueguttata, Heriaeus melloteei, Meioneta fuscipalpa, Mioxena blanda, Sitticus saltator, Syedra gracilis a Walckenaera monoceros. Mezi zranitelné (VU) náleží 18 druh : Acartauchenius scurrilis, Carrhotus xanthogramma, Clubiona genevensis, C. juvenis, Collinsia distincta, Dipoena 89

90 braccata, Gonatium hilare, Haplodrassus dalmatensis, Lasiargus hirsutus, Mastigusa arietina, Megalepthyphantes collinus, Micaria silesiaca, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Parapelecopsis nemoralis, Pellenes nigrociliatus a Philodromus buchari. Dalších 20 druh je tém ohrožených (LR): Agyneta ramosa, Alopecosa schmidti, Drassyllus pumilus, Gnaphosa opaca, Heterotheridion nigrovariegatum, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Micaria formicaria, M. subopaca, Nematogmus sanguinolentus, Panamomops affinis, Philodromus margaritatus, Phrurolithus minimus, Tapinocyboides pygmaeus, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus acerbus, X. sabulosus, Zelotes exiguus, Z. pygmaeus. Zastoupení po tu uvedených druh na jednotlivých lokalitách ukazuje následující tabulka: Lokalita CR EN VU LR Celkem Aka Bou 1 1 Bub 1 1 Cís 1 1 er Dou D í Hav 1 1 Ka 1 1 Kal 1 1 Kar Kob 1 1 Kod Kom Kot Krs Lko 2 2 Mo Nav Obo 1 1 Pan 1 1 Ple 2 2 Pls 1 1 Rad Srb Škr 1 1 Újc 1 1 Úje 1 1 Vel 1 1 Nejvíce druh za azených do n kterého ze stup ohrožení bylo zjišt no na t ech xerotermních lokalitách: Komárkov lesostepi, Kotýzu a Kod. Na posledn jmenované lokalit byl dokázán výskyt jednoho ze t í kriticky ohrožených druh Talavera milleri. Další dva CR druhy však byly p ekvapiv zjišt ny v lomu ertovy schody (Haplodrassus minor a Pardosa wagleri). 90

91 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras H. Pavouci eského krasu v porovnání s celkovou araneofaunou R Druhové spektrum fauny pavouk eského krasu je velmi bohaté; na jeho území byla dosud zjišt na více než polovina z celkového po tu druh dosud známých z celého území eské republiky, tj. 52,1 % z 855 (celkový po et druh je stanoven na základ dat prací Buchar et R ži ka 2002, R ži ka et Buchar 2008, v etn druhu Mermessus trilobatus a dvou druh z eledi Theridiidae a Clubionidae, J. Dolanský in verb.); pro samotné území ech je tento podíl ješt vyšší a iní 59,2 % (ze 765). Ovšem 67 druh bylo nalezeno jen na jediné lokalit a z toho 45 jen v jediném exemplá i. Zajímavé je porovnání s Prahou (obdobným a sousedním regionem, K rka et al. 2007), kde bylo zjišt no 501 druh. Výzkum eského krasu p isp l k poznání charakteristického rysu celkové struktury araneofauny R, kterým je roz len ní výskytu nejvýznamn jších teplomilných druh do dvou ástí. Jednak jde o jižní Moravu, jejíž zvlášt bohatá teplomilná fauna bezprost edn navazuje na panonské refugium, jednak o zcela izolované území st edo eských nížin a teplých pahorkatin, ozna ované eskými fytogeografy jako eské termofytikum, jehož je eský kras sou ástí. Rovn ž výskyt dalších druh vázaných na faunu st edních nebo dokonce i horských poloh, má pon kud odlišný charakter než celková araneofauna Moravy a Slezska. Z tohoto hlediska bude správn jší, když budou výsledky získané v eském krasu porovnávány s údaji zjišt nými na území ech, odkud je známo 761 druh (Buchar et R ži ka 2002 a R ži ka et Buchar 2008), náležejících do 38 eledí. Pouze šest eledí nebylo zatím v CHKO eský kras nalezeno. Ve dvou p ípadech jde o eledi v echách velice vzácn zjišt né, výhradn v synantropním prost edí (Scytodidae a Oonopidae), každá o jednom druhu a o dvou tvercích sít. Ve t ech p ípadech (Theridiosomatidae, Anapidae a Mysmenidae) jde celkem o ty i druhy, které se vcelku vyskytly jen na patnácti polích sít, zpravidla v prost edí, které se v eském krasu tém nevyskytuje. Pouze osmá ele Cybaeidae o dvou druzích (Argyroneta aquatica a Cybaeus angustiarum) s v tším po tem dosavadních záznam, zde bude velice pravd podobn ješt nalezena. Závažnou charakteristikou pro CHKO eský kras je výskyt jednozna n termofilních druh. Je jich celkem 61, z toho 49 jich sou asn preferuje i klimaxová stanovišt. Zatímco na území ech je známo takových jednozna n teplomilných druh 100, jejich procentuální podíl ve sb rech z území CHKO eský kras je vyšší (61 %) než podíl všech zde zjišt ných druh na známém druhovém bohatství z ech. Toto vysoké zastoupení jednozna n teplomilných druh nutno chápat i z hlediska dlouhodobého výzkumu, b hem n hož i na xerotermních stanovištích bývá nalezeno v tší množství druh s odlišnými nároky. Význam araneologického výzkumu eského krasu je podtržen i tím, že je Komárkova lesostep ozna ena jako locus typicus pro druh Philodromus buchari, 91

92 dále jsou zde v rámci R jediné lokality druh Porrhomma cambridgei, Pardosa wagleri a Pseudomaro aenigmaticus a jedin zde v rámci ech se vyskytují lokality druhu Cheiracanthium effosum. Rejst ík zaznamenaných druh pavouk Register of the recorded spider species Abacoproeces saltuum 26 Acartauchenius scurrilis 26 Aculepeira ceropegia 47 Aelurillus v-insignitus 77 Agalenatea redii 47 Agelena labyrinthica 57 Agroeca brunnea 62 Agroeca cuprea 63 Agyneta conigera 26 Agyneta ramosa 27 Agyneta subtilis 27 Allagelena gracilens 57 Alopecosa accentuata 50 Alopecosa aculeata 50 Alopecosa cuneata 50 Alopecosa inquilina 51 Alopecosa pulverulenta 51 Alopecosa schmidti 51 Alopecosa sulzeri 51 Alopecosa trabalis 51 Amaurobius fenestralis 60 Amaurobius ferox 60 Amaurobius jugorum 61 Anguliphantes angulipalpis 27 Anguliphantes tripartitus 27 Anyphaena accentuata 62 Aphileta misera 27 Apostenus fuscus 63 Araeoncus humilis 27 Araneus angulatus 47 Araneus diadematus 47 Araneus marmoreus 47 Araneus quadratus 47 Araneus sturmi 47 Araneus triguttatus 48 Araniella cucurbitina 48 Araniella opisthographa 48 Arctosa figurata 51 Arctosa leopardus 52 Arctosa lutetiana 52 Argenna subnigra 59 Argiope bruennichi 48 Asagena phalerata 21 Asianellus festivus 77 Asthenargus helveticus 27 Atypus affinis 17 Atypus piceus 18 Aulonia albimana 52 Ballus chalybeius 78 Bathyphantes approximatus 27 Bathyphantes gracilis 27 Bathyphantes nigrinus 28 Bathyphantes parvulus 28 Brommella falcigera 59 Callilepis nocturna 66 Callilepis schuszteri 66 Callobius claustrarius 61 Carrhotus xanthogramma 78 Centromerita bicolor 28 Centromerus capucinus 28 Centromerus incilium 28 Centromerus sellarius 28 Centromerus serratus 28 Centromerus sylvaticus 28 Ceratinella brevis 28 Ceratinella major 29 Cercidia prominens 48 Cetonana laticeps 65 Cicurina cicur 59 Clubiona brevipes 63 Clubiona caerulescens 63 Clubiona comta 63 Clubiona corticalis 64 Clubiona diversa 64 Clubiona frutetorum 64 Clubiona genevensis 64 Clubiona juvenis 64 Clubiona lutescens 64 Clubiona marmorata 64 Clubiona neglecta 64 Clubiona pallidula 64 Clubiona phragmitis 65 Clubiona reclusa 65 Clubiona stagnatilis 65 Clubiona subsultans 65 Clubiona terrestris 65 Cnephalocotes obscurus 29 Coelotes terrestris 61 Collinsia distincta 29 Coriarachne depressa 73 Crustulina guttata 21 Cyclosa conica 48 Dendryphantes hastatus 78 Dendryphantes rudis 78 Diaea dorsata 73 Dictyna arundinacea 59 Dictyna pusilla 60 Dictyna uncinata 60 Dicymbium nigrum brevisetosum 29 Diplocephalus cristatus 29 Diplocephalus latifrons 29 Diplocephalus picinus 29 Diplostyla concolor 29 Dipoena braccata 21 Dipoena coracina 22 Dipoena melanogaster 22 Dismodicus bifrons 30 Donacochara speciosa 30 Drapetisca socialis 30 Drassodes lapidosus 66 Drassodes pubescens 67 Drassyllus lutetianus 67 Drassyllus praeficus 67 Drassyllus pumilus 67 Drassyllus pusillus 67 Drassyllus villicus 67 Drepanotylus uncatus 30 Dysdera erythrina 19 Ebrechtella tricuspidata 73 Enoplognatha latimana 22 Enoplognatha ovata 22 Enoplognatha thoracica 22 Entelecara acuminata 30 Entelecara congenera 30 Entelecara erythropus 30 Episinus angulatus 22 Episinus truncatus 23 Eresus kollari 20 Eresus sandaliatus 21 Erigone atra 30 Erigone dentipalpis 30 92

93 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Erigonella hiemalis 31 Erigonella ignobilis 31 Erigonoplus jarmilae 31 Ero aphana 20 Ero furcata 20 Euophrys frontalis 78 Eurocoelotes inermis 61 Euryopis flavomaculata 23 Euryopis quinqueguttata 23 Evarcha arcuata 78 Evarcha falcata 79 Evarcha laetabunda 79 Floronia bucculenta 31 Gibbaranea bituberculata 49 Gibbaranea gibbosa 49 Gnaphosa bicolor 67 Gnaphosa lucifuga 68 Gnaphosa lugubris 68 Gnaphosa opaca 68 Gnathonarium dentatum 31 Gonatium hilare 31 Gonatium paradoxum 31 Gonatium rubellum 31 Gongylidiellum latebricola 31 Gongylidiellum vivum 32 Gongylidium rufipes 32 Hahnia helveola 59 Hahnia nava 59 Hahnia pusilla 59 Haplodrassus dalmatensis 68 Haplodrassus kulczynskii 68 Haplodrassus minor 68 Haplodrassus signifer 68 Haplodrassus silvestris 68 Haplodrassus umbratilis 69 Harpactea hombergi 19 Harpactea lepida 19 Harpactea rubicunda 20 Heliophanus aeneus 79 Heliophanus cupreus 79 Heliophanus dubius 79 Heliophanus flavipes 80 Helophora insignis 32 Heriaeus melloteei 73 Heterotheridion nigrovariegatum 23 Histopona torpida 58 Hylyphantes graminicola 32 Hypomma bituberculatum 32 Hypomma cornutum 32 Hypsosinga albovittata 49 Hypsosinga sanguinea 49 Hyptiotes paradoxus 21 Cheiracanthium campestre 62 Cheiracanthium effossum 62 Improphantes geniculatus 32 Improphantes nitidus 32 Ipa keyserlingi 32 Kaestneria dorsalis 32 Kishidaia conspicua 69 Larinioides sclopetarius 49 Larinioides suspicax 49 Lasaeola tristis 23 Lasiargus hirsutus 33 Lathys humilis 60 Lepthyphantes leprosus 33 Lepthyphantes minutus 33 Lepthyphantes notabilis 33 Leptorhoptrum robustum 33 Linyphia hortensis 33 Linyphia triangularis 33 Liocranoeca striata 63 Liocranum rupicola 63 Macrargus rufus 34 Malthonica ferruginea 58 Malthonica silvestris 58 Mangora acalypha 49 Mansuphantes mansuetus 34 Marpissa muscosa 80 Maso sundevalli 34 Mastigusa arietina 60 Megalepthyphantes collinus 34 Megalepthyphantes nebulosus 34 Meioneta fuscipalpa 34 Meioneta innotabilis 34 Meioneta mollis 35 Meioneta rurestris 35 Meioneta saxatilis 35 Mermessus trilobatus 35 Meta menardi 45 Metellina mengei 45 Metellina merianae 45 Metellina segmentata 45 Micaria formicaria 69 Micaria fulgens 69 Micaria pulicaria 69 Micaria silesiaca 69 Micaria subopaca 69 Micrargus herbigradus 35 Micrargus subaequalis 35 Microlinyphia pusilla 36 Micrommata virescens 71 Microneta viaria 36 Minicia marginella 36 Mioxena blanda 36 Misumena vatia 73 Moebelia penicillata 36 Mughiphantes mughi 36 Nematogmus sanguinolentus 37 Neon rayi 80 Neon reticulatus 80 Neottiura bimaculata 23 Neriene clathrata 37 Neriene emphana 37 Neriene montana 37 Neriene peltata 37 Neriene radiata 37 Nesticus cellulanus 21 Nigma flavescens 60 Notioscopus sarcinatus 37 Nuctenea umbratica 50 Nusoncus nasutus 37 Oedothorax agrestis 38 Oedothorax apicatus 38 Oedothorax fuscus 38 Oedothorax gibbosus 38 Oedothorax retusus 38 Ostearius melanopygius 38 Oxyopes ramosus 56 Ozyptila atomaria 74 Ozyptila blackwalli 74 Ozyptila claveata 74 Ozyptila praticola 74 Ozyptila scabricula 74 Ozyptila trux 74 Pachygnatha clercki 45 Pachygnatha degeeri 46 Pachygnatha listeri 46 Paidiscura pallens 24 Palliduphantes pallidus 38 Panamomops affinis 38 Panamomops fagei 39 Panamomops inconspicuus 39 Panamomops mengei 39 Parapelecopsis nemoralis 39 Parasteatoda lunata 24 Parasteatoda simulans 24 Pardosa agrestis 52 Pardosa alacris 52 Pardosa amentata 53 Pardosa bifasciata 53 Pardosa hortensis 53 Pardosa lugubris 53 Pardosa monticola 53 Pardosa paludicola 54 Pardosa palustris 54 Pardosa prativaga 54 Pardosa pullata 54 Pardosa riparia 54 Pardosa saltans 54 Pardosa wagleri 54 93

94 Pelecopsis elongata 39 Pelecopsis parallela 39 Pelecopsis radicicola 39 Pellenes nigrociliatus 80 Pellenes tripunctatus 80 Philaeus chrysops 80 Philodromus albidus 71 Philodromus aureolus 72 Philodromus buchari 72 Philodromus cespitum 72 Philodromus collinus 72 Philodromus dispar 72 Philodromus margaritatus 72 Philodromus praedatus 72 Phlegra fasciata 81 Pholcomma gibbum 24 Pholcus opilionoides 18 Pholcus phalangioides 18 Phrurolithus festivus 65 Phrurolithus minimus 65 Phylloneta impressa 24 Phylloneta sisyphia 24 Pirata hygrophilus 55 Pirata latitans 55 Pirata piraticus 55 Pisaura mirabilis 56 Pistius truncatus 74 Pityohyphantes phrygianus 39 Platnickina tinctum 24 Pocadicnemis juncea 39 Pocadicnemis pumila 39 Porrhomma cambridgei 40 Porrhomma microphthalmum 40 Porrhomma oblitum 40 Porrhomma pygmaeum 40 Pseudicius encarpatus 81 Pseudomaro aenigmaticus 40 Robertus arundineti 25 Robertus lividus 25 Robertus neglectus 25 Rugathodes instabilis 25 Saaristoa firma 40 Saloca diceros 40 Salticus cingulatus 81 Salticus scenicus 81 Salticus zebraneus 81 Scotophaeus quadripunctatus 69 Segestria bavarica 18 Segestria senoculata 19 Selimus vittatus 25 Sibianor aurocinctus 81 Silometopus reussi 40 Simitidion simile 25 Singa nitidula 50 Sintula corniger 40 Sitticus penicillatus 81 Sitticus pubescens 82 Sitticus saltator 82 Steatoda bipunctata 25 Stemonyphantes lineatus 41 Syedra gracilis 41 Synageles venator 82 Synema globosum 75 Talavera aequipes 82 Talavera milleri 82 Talavera petrensis 82 Tapinocyba affinis 41 Tapinocyba insecta 41 Tapinocyboides pygmaeus 41 Tapinopa longidens 41 Tegenaria agrestis 58 Tegenaria atrica 58 Tegenaria domestica 58 Tenuiphantes cristatus 41 Tenuiphantes flavipes 41 Tenuiphantes mengei 42 Tenuiphantes tenebricola 42 Tenuiphantes tenuis 42 Tetragnatha extensa 46 Tetragnatha montana 46 Tetragnatha nigrita 46 Tetragnatha obtusa 46 Tetragnatha pinicola 46 Textrix denticulata 59 Thanatus formicinus 72 Theonina cornix 42 Theridion betteni 26 Theridion melanurum 26 Theridion mystaceum 26 Theridion pinastri 26 Theridion varians 26 Thomisus onustus 75 Thyreosthenius parasiticus 42 Tibellus oblongus 73 Tiso vagans 42 Titanoeca quadriguttata 61 Tmarus piger 75 Trachyzelotes pedestris 70 Trematocephalus cristatus 42 Trichoncus auritus 43 Trichopternoides cito 43 Trochosa robusta 55 Trochosa ruricola 55 Trochosa terricola 55 Typhochrestus digitatus 43 Walckenaeria acuminata 43 Walckenaeria alticeps 43 Walckenaeria antica 43 Walckenaeria atrotibialis 43 Walckenaeria capito 43 Walckenaeria corniculans 44 Walckenaeria cucullata 44 Walckenaeria cuspidata 44 Walckenaeria dysderoides 44 Walckenaeria furcillata 44 Walckenaeria mitrata 44 Walckenaeria monoceros 44 Walckenaeria nudipalpis 44 Walckenaeria obtusa 44 Walckenaeria simplex 44 Walckenaeria unicornis 45 Walckenaeria vigilax 45 Xerolycosa miniata 56 Xerolycosa nemoralis 56 Xysticus acerbus 75 Xysticus audax 75 Xysticus bifasciatus 75 Xysticus cristatus 75 Xysticus erraticus 76 Xysticus kochi 76 Xysticus lanio 76 Xysticus luctator 76 Xysticus luctuosus 76 Xysticus ninnii 76 Xysticus robustus 77 Xysticus striatipes 77 Xysticus ulmi 77 Xyticus sabulosus 77 Zelotes aurantiacus 70 Zelotes electus 70 Zelotes erebeus 70 Zelotes exiguus 70 Zelotes latreillei 70 Zelotes longipes 70 Zelotes petrensis 70 Zelotes puritanus 71 Zelotes pygmaeus 71 Zelotes subterraneus 71 Zilla diodia 50 Zodarion germanicum 66 Zora manicata 57 Zora nemoralis 57 Zora silvestris 57 Zora spinimana 57 94

95 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Spiders (Araneae) of the Bohemian Karst (Czech Republic) Studies of spider associations in the Bohemian Karst Protected Landscape Area span 115 years ( ), over which 446 spider species have been recorded. The number represents 52.1 % of the 855 spider species known to occur in the Czech Republic and 59.2 % of the species found in Bohemia. Most of the data were obtained from climax xerothermic habitats (rock steppes, steppes and forest steppes), semi-natural habitats (natural oak, hornbeam and beech woods, secondary forests such as coniferous monocultures), meadows and wetlands, as well as from disturbed habitats, mainly quarries in various degrees of succession. Of the total of 446 spider species 103 (23 %, K-strategists with narrow ecological valencies) inhabit mainly climax (C), i.e. nearly primaeval, unaltered biotopes. Of them the following 49 species prefer climax xerothermic habitats of the Czech Thermophyticum (T): Agroeca cuprea, Alopecosa schmidti, A. sulzeri, Brommella falcigera, Carrhotus xanthogramma, Callilepis schuszteri, Centromerus capucinus, Cetonana laticeps, Cheiracanthium effosum, Clubiona genevensis, Dipoena braccata, D. coracina, Drassyllus villicus, Erigonoplus jarmilae, Ero aphana, Eresus kollari, E. sandaliatus, Euryopis quinqueguttata, Gnaphosa lucifuga, G. lugubris, G. opaca, Haplodrassus dalmatensis, H. kulczynski, Heriaeus melloteei, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Megalepthyphantes collinus, Meioneta fuscipalpa, Nematogmus sanguinolentus, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Pardosa bifasciata, Pellenes nigrociliatus, P. tripunctatus, Philaeus chrysops, Philodromus buchari, Porrhomma cambridgei, Syedra gracilis, Talavera milleri, Textrix denticulata, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus ninnii, Walckenaeria monoceros, Zelotes aurantiacus, Z. exiguus, Z. pygmaeus, Zora manicata. These xerophilous and thermophilous species inhabiting original rock steppes, forest steppes and sunny edges of xerophilous forests represent the most valuable part of the local spider fauna. In forest habitats we identified a total of 33 spider species being important indicators (i.e. those preferring climax, rare or endangered), of which confined to forests are Megalepthyphantes collinus, Agyneta ramosa, Anguliphantes tripartitus, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Nusoncus nasutus, Panamomops fagei, Parapelecopsis nemoralis, Saloca diceros and Clubiona marmorata (the latter two occur sporadically in the forest steppe as well); the following 16 important species live both in forests and in open or semi-open habitats: Amaurobius jugorum, Centromerus serratus, Ceratinella major, Drassyllus villicus, Evarcha laetabunda, Gnaphosa bicolor, Liocranoeca striata, Panamomops affinis, Pelecopsis elongata, Pellenes tripunctatus, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus, Porrhomma oblitum, Trichopternoides cito, Thomisus onustus, Walckenaeria simplex. 95

96 Wetlands (mainly littoral and supra littoral swamps, reeds and moist meadows near ponds and river banks) are inhabited chiefly by typical, abundant hygrophilous spider species of which only two are worthy of mention: the rare Clubiona juvenis; and Mermessus trilobatus, which is new to our country (probably imported from the American continent). Survey of some limestone quarries in various degrees of succession showed these disturbed habitats as environments suitable for some spider species which are typical of assemblages inhabiting natural xerothermic habitats (mainly rock steppes). The respective species live not only in old quarries at the advanced stages of succesion, but also in recently mined quarries (Haplodrassus minor, Philaeus chrysops). In the course of we obtained a relatively vital population of the extremely rare species Pardosa wagleri from the large active large quarry of ertovy schody. Other important spider species found in quarries are: Agroeca cuprea, Arctosa figurata, Arctosa lutetiana, Asianellus festivus, Callilepis schuszteri, Cheiracanthium effosum, Clubiona brevipes, Drassyllus. villicus, Ero aphana, Evarcha laetabunda, Gibbaranea bituberculata, Gnaphosa lucifuga, Heliophanus flavipes, Heterotheridion nigrovariegatum, Liocranoeca striata, Ozyptila claveola, Notioscopus sarcinatus, Pardosa saltans, Panamomops affinis, Panamomops inconspicuus, Pellenes tripunctatus, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus, Simitidion simile, Sitticus penicillatus, Theridion melanurum (hemisynantrop), Thomisus onustus, Trichoncus auritus, Trichopternoides cito, Walckenaeria simple, Zelotes erebeus, Z. exiguus and Z. pygmaeus. A total of 51 spider species (11.4 %) are to some degree vulnerable. Critically endangered: Haplodrassus minor, Pardosa wagleri and Talavera milleri. Endangered: Bromella falcigera, Cetonana laticeps, Dipoena coracina, Euryopis quinqueguttata, Heriaeus melloteei, Meioneta fuscipalpa, Mioxena blanda, Sitticus saltator, Syedra gracilis and Walckenaera monoceros. Vulnerable: Acartauchenius scurrilis, Carrhotus xanthogramma, Clubiona genevensis, C. juvenis, Collinsia distincta, Dipoena braccata, Gonatium hilare, Haplodrassus dalmatensis, Lasiargus hirsutus, Mastigusa arietina, Megalepthyphantes collinus, Micaria silesiaca, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Parapelecopsis nemoralis, Pellenes nigrociliatus and Philodromus buchari. Lower risk (near threatened): Agyneta ramosa, Alopecosa schmidti, Drassyllus pumilus, Gnaphosa opaca, Heterotheridion nigrovariegatum, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Micaria formicaria, M. subopaca, Nematogmus sanguinolentus, Panamomops affinis, Philodromus margaritatus, Phrurolithus minimus, Tapinocyboides pygmaeus, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus acerbus, X. sabulosus, Zelotes exiguus and Z. pygmaeus. 96

97 Pod kování Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Je naší milou povinností pod kovat všem, kte í nám pomohli tuto práci realizovat. Za možnost provád t výzkum d kujeme pracovník m Správy Chrán né krajinné oblasti eský kras RNDr. Jaroslavu Obermajerovi a Jaroslavu Veselému. Naše pod kování pat í RNDr. Vlastimilu R ži kovi a Mgr. Janu Dolanskému za pomoc p i determinaci, Mgr. Pavlu Špry arovi za botanickou analýzu lokality D ínová hora a za poskytnutí materiálu, profesorovi Ji ímu Zídkovi za revizi anglického textu a RNDr. Zde ku Majkusovi, CSc. a Mgr. Petru Dolejšovi za pe livou recenzi. Náš dík pat í rovn ž redakci sborníku Bohemia centralis za p ijetí této práce. V neposlední ad pak d kujeme všem dalším etným sb ratel m, kte í nám nezištn poskytli údaje o svých pozorováních. P i p íprav této práce byl A. K rka podporován granty Ministerstva kultury R. RK01PO3OMG005, DE06P04OMG004 a MK Milan ezá byl podpo en grantem MZE Literatura A. Publikace Barta E. (1869): Verzeichniss der Spinnen des nördlichen Böhmens. In Ko istka C. et Krej í J. (eds), Archiv für die naturwissenschaftliche Landesdurch forschung von Böhmens. Erster Band, Section IV, Zoologische Abteilung, pp , Barthel J. et O. v. Helversen (1990): Pardosa wagleri (Hahn 1822) and Pardosa saturatior Simon 1937, a pair of sibling species (Araneae, Lycosidae). Bull. Soc. eur. Arachnol. H.S. 1: Baum J. (1929): Seznam pavouk ech a Moravy. as. Nár. Mus. 103: Baum J. (1930): Dopln k seznamu pavouk. as. s. Spol. ent. 27: Baum J. (1938): O výskytu n kterých našich pavouk. as. Nár. Mus., ada p írodov d. 112, Blick T., Bosmans R., Buchar J., Gajdoš P., Hänggi A., Helsdingen P. Van, R ži ka V., Starega W. et Thaler K. (2004): Checkliste der Spinnen Mitteleuropas. Checklist of the spiders of Central Europe. (Arachnida:Araneae). Version 1. Dezember Internet: checklist.html#2004_araneae Buchar J. (1961): Revision des Vorkommens von seltenen Spinnenarten auf dem Gebiete von Böhmen. Acta Univ. Carolinae Biologica 1961: Buchar J. (1962): Beiträge zur Arachnofauna Böhmen I. Acta Univ. Carolinae Biologica 1962: 1 7. Buchar J. (1972): Rozbor pavou í zví eny ech. Habilita ní práce, P FUK, Praha, pp (I), (II). Buchar J. (1975): Arachnofauna Böhmens und ihr thermophiler Bestandteil. V st. s. spol. zool. 39, 4: Buchar J. (1992): Pavoukovci (Arachnida), pp In: Škapec L. (ed.): ervená kniha ohrožených druh rostlin a živo ich SFR 3. Príroda, Bratislava, 155 pp. Buchar J. et R ži ka V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres Publishers, Praha, 349 pp. Buchar J. et Ž árek J. 1960: Die Arachnofauna der mittelböhmischen Waldsteppe. Acta Univ. Carolinae Biologica 1960:

98 Dolanský J., ezá M. et K rka A. (2009): Mermessus trilobatus (Emerton, 1882) (Araneae, Linyphiidae) nový druh pavu enky v eské republice. V. sb. p ír. Práce a studie 16 (2009): Dolejš P. 2006: Životní cyklus a eko etologické projevy slí áka Tricca lutetiana (Araneae: Lycosidae). Bakalá ská práce, P FUK Praha, 29 pp. Dolejš P. 2008: Srovnání životních projev dvou druh pavouk Tricca lutetiana a Arctosa lamperti (Araneae: Lycosidae). Diplomová práce, P FUK Praha, 109 pp. Dolejš P., Kubcová L. et Buchar J. (2008): Subterrestrial life of Arctosa lutetiana (Araneae, Lycosidae). The Journal of Arachnology 36: Hahn C. W. (1822): Monographie der Spinnen ( ). Nürnberg, Heft 3: 1 2. Heimer S. et Nentwig W. (1991): Spinnen Mitteleuropas: ein Bestimmungsbuch. Verlag Paul Parey, Berlin, Hamburg, 543 pp. Krušek K. et Soldát M. (1980): Motýlí fauna Karlštejnska 2. ást. Bohemia centralis 9: Kubcová L. (2004): A new spider species from the group Philodromus aureolus (Araneae, Philodromidae) in Central Europe. In Thaler, K. (ed), Diversität und Biologie von Webspinnen, Skorpionen und anderen Spinnentieren. Denisia 12. Biologiezentrum /Oberöstereichisches Landesmuseum Linz: Kubcová L. (2005): Arborikolní spole enstva pavouk. Doktorandská diserta ní práce, P FUK, Praha, 155 pp. Kubcová L. et Buchar J. (2005): Biologische Beobachtungen an Spinnen der Waldsteppe. Linzer biol. Beitr. 37/2: Kubíková J., Ložek V., Špry ar P. a kol. (2005): Praha. In: Maskov in P.a M. Sedlá ek (eds): Chrán ná území R, svazek XII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 304 pp. K rka A. (1994): P ehled druh pavouk (Araneida) ve sbírce Prof. F. Millera (Zoologické sbírky P írodov deckého muzea Národního muzea), ást I. as. Nár. Muz., ada p írodov d. 163: K rka A. (1998): A survey of spider species (Araneida) in Prof. F. Miller s collection (Department of Zoology, Museum of Natural History National Museum), part IV: Lycosidae. as. Nár. Muz., ada p írodov d. 167: K rka A. (1999): Remarkable faunistic records of four spider species (Araneae) from Bohemia and Moravia. as. Nár. Muz., ada p írodov d. 168: K rka A. (2000): Sukcese arachnocenóz v povrchových vápencových lomech v eském krasu (pavouci Araneae). eský kras 26: K rka A. (2001): A survey of spider species (Araneida) in Prof. F. Miller s collection (Department of Zoology, Museum of Natural History National Museum), part VI: Salticidae. as. Nár. Muz., ada p írodov d. 170: K rka A., Buchar J. et ezá M. (2007): Pavouci (Araneae) Prahy. Natura Pragensis 18: Kwiecien-Wrotniewska J., Wo ny M. et Zbytek F. T. (1993): Pajak Enoplognatha latimana Hippa et Oksala (Aranei, Theridiidae) w Polsce i Republice Czeskiej. Przeglad Zoologiczny 37: Ložek V. (1946): Malakozoologický pr zkum st edo eské vápencové oblasti. as. Nár. muzea, odd. p írod. 115: Ložek V. (1974): M kkýši eského krasu z hlediska ochrany p írody. Bohemia centralis 3: Ložek V. (2007): M kkýši p írodní rezervace Karlické údolí. Bohemia centralis 28: Ložek V., Kubíková J., Špry ar P. et al. (2005): St ední echy. In: Maskov in P.a M. Sedlá ek (eds): Chrán ná území R, svazek XIII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Majkus Z. et Svato J. (1995): Araneida. In Rozkošný R. et Va hara J. (eds), Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO I. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia 92: Maršáková M. et Moucha P. (1974): Chrán ná krajinná oblast eský kras. Bohemia centralis 3: 4. Miller F. (1959) Nové nebo neúpln známé druhy pavouk z el. Erigonidae. Sborník entom. odd. Nár. Musea v Praze 33:

99 Antonín K rka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ezá : Pavouci (Araneae) CHKO eský kras Miller F. (1966): Einige neue oder unvollkommen bekannte Zwergspinnen (Micryphantidae) aus der Tschechoslowakei (Araneidea). Acta Entomol. Bohemoslov. 63: Miller F. (1967): Studien über Kopul ationsorgane der Spinnengattung Zelotes, Micaria, Robertus und Dipoena nebst Beschreibung einiger neuen unvollkommen bekannten Spinnenarten. Acta Sc. Nat. Brno 1 (7): Miller F. (1971): ád Pavouci Araneida. In: Daniel M et erný V. (eds): Klí zví eny SSR IV. SAV, Praha, Miller F. et Buchar J. (1977): Neue Spinnenarten aus der Gattung Zelotes Distel und Haplodrassus Chamberlin (Araneae, Gnaphosidae). Acta Univ. Carolinae Biologica 1974: Miller F. et Valešová E. (1964): Zur Spinnenfauna der Kalksteinsteppen des Radotíner Tales in Mittelböhmen. as. s. Spol. ent. 61, 2: Nosek A. (1895): Seznam eských a moravských pavouk. V stník Král. eské Spole nosti Nauk, T ída mathematicko p írodov decká 1895 (3): Pekár S. (2002): Revision of the genus Zodarion (Araneae: Zodariidae) in the Czech and Slovak Republics. Acta Soc. Zool. Bohem. 66: Platnick N. I. (2009): The world spider catalog, version 9.5. American Museum of Natural History [online at R ži ka V. (2000): Spiders in rocky habitats in central Bohemia. The Journal of Arachnology 28: R ži ka V. (2005): Araneae (pavouci), pp In: Farka J., D. Král et M. Škorpík (eds) 2005: ervený seznam ohrožených druh eské republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany p írody a krajiny R, Praha, 760 pp. R ži ka V. et Antuš P. (1998): Spiders in stony debris in central Bohemia. Acta Univ. Purkynianae, Biologica 2: R ži ka V. et Buchar J. (2008): Dodatek ke katalogu pavouk eské republiky Sborník Oblastního muzea v Most, ada p írodov dná 29/30: R ži ka Z. (1965): Arthropoda stepní formace Kotis. Kandidátská dizerta ní práce. P FUK, Praha, 147 pp. ezá M. (2001a): Nové údaje o n kterých pozoruhodných pavoucích (Araneae) z eské republiky. Muzeum a Sou asnost, Ser. Natur. 15: ezá M. (2002a): Ekologie, rozší ení a karyologie druh rodu Atypus (Araneae, Atypidae) v echách. P FUK Praha. Diplomová práce. ezá M. (2002b): Pohled do sv ta pavouk (A view of the world of spiders). Pp , 90. In: Pond lí ek M. (ed.): Chrán ná krajinná oblast eský kras v era a dnes. Sdružení P átelé eského krasu, Karlštejn, 96 pp. ezá M. (2009): Rozší ení a ochrana pavouk sklípkánk (Araneae: Atypus spp.) v eské republice. P íroda, Praha, 28: ezá M., J. Král et S. Pekár (2007a): The genus Dysdera (Araneae, Dysderidae) in the central Europe: revision and biology. Journal of Arachnology 35: ezá M. et Kubcová L. (2002): Rozší ení pavouk (Araneae) eledí Atypidae, Eresidae a Titanoecidae v eské republice. Klapalekiana 38: ezá M., Pekár S. et Johannesen J. (2008). Taxonomic review and phylogenetic analysis of central European Eresus species (Araneae: Eresidae). Zoologica Scripta 37: ezá M., ezá ová V. et Pekár S. (2007b): The distribution of purse web Atypus spiders (Araneae: Mygalomorphae) in Central Europe is constrained by microclimatic continentality and soil compactness. Journal of Biogeography 34: Scholz T. (1980): St evlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Karlštejnska. Bohemia centralis 9: Soldát M. (1978): Fauna denních motýl (Rhopalocera) Karlštejnska. Bohemia centralis 7: Soldát M. et Starý B. (1978): Fauna drobných motýl Karlštejnska. Bohemia centralis 7: Strej ek J. (1974): K problematice hmyzí zví eny Chrán né oblasti eský kras. Bohemia centralis 3: Špry ar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plechá J., Pleska D., íha J., Strej ek J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Voni ka P. et Zúber M. (2002): P ísp vek k poznání brouk (Insecta, Coleoptera) eského krasu výsledky Entomologických dn Bohemia centralis 26:

100 Thaler K., Buchar J. et Kubcová L (2003): Neue Funde von zwei Porrhomma Arten in Zentral Europa (Araneae, Linyphiidae). Entomologische Nachrichten u. Berichte 46: Valešová E. (1962): Arachnofauna stepní lokality Lochkov Radotín. Diplomová práce, P FUK, Praha, 128 pp. Vávra J. (1993): Nové nálezy drobných motýl (Microlepidoptera) v CHKO eský kras. Bohemia centralis, Praha, 22: Vávra J. (2000): Nové nálezy drobných motýl (Microlepidoptera) v CHKO eský kras. eský kras, 26 (Živá p íroda): Verner P. H. (1959): Studie Arthropod žijících v p d dubo habrového porostu na Karlštejnsku. Bohemia centralis 1 (7): Wiehle H. 1960: Spinnentiere oder Arachnoidea (A raneae) XI. Micryphantidae Zwergspinnen. Die Tierwelt Deutschland 47. Teil. Gustav Fischer, Jena, 620 pp. Zelený J. (2007): Raphidioptera, Neuroptera a Mecoptera Chrán né krajinné oblasti eský kras. Bohemia centralis 28: B. Nepublikované zprávy s údaji o arachnofaun CHKO eský kras vypracované pro Správu CHKO eský kras, Správu VL S a pro pražské st edisko AOPK R. And ra M. ( ): Fauna sanovaných a rekultivovaných ploch lomu VL S západ. Monitorovací studie. (I. VI.etapa , 42 pp; VII. etapa 2004, 25 pp; VIII. etapa 2005, 28 pp; IX. etapa 2006, 28 pp; VI. IX. etapa , 59 pp; XI. etapa etapa 2008, 44 pp. [zprávy jsou deponovány na Správ VL S a v Národním muzeu.] And ra M. (2006): Záchranný výzkum v ploše t lesa povolené d lní stavby Vn jší výsypka V S východ. Záv re ná zpráva. [deponována na Správ VL S a v Národním muzeu] Antuš M. (1986): Zpráva o inventariza ním pr zkumu CHÚ (CHPV) Lochkovský profil a o vlivu dvacetip tiletého provozu cementárny na arachnofaunu Lochkova. Antuš M. (1987): Pr b žná zpráva o inventariza ním pr zkumu pavouk (Araneida) CHÚ Radotínské údolí lokalita Za Cikánkou. Antuš M. (1988): Pr b žná zpráva o inventariza ním pr zkumu pavouk (Araneida) CHÚ Radotínské údolí lokalita Za Cikánkou, 2. ást rok Antuš M. (1989): Pr b žná zpráva o inventariza ním pr zkumu pavouk (Araneida) CHÚ Radotínské údolí lokalita Za Cikánkou, 3. ást rok Korba J. et ezá M. (2008): Zpráva z inventariza ního pr zkumu pavouk (Araneae) NPR Koda uskute n ného v roce pp. [zpráva je deponována na Správ CHKO eský kras] ezá M. (2001b): Arachnofauna (Araneae, Opilionides) dobývacího prostoru Kon prusy. 5 pp. [Zpráva je deponována na Správ CHKO eský kras). ezá M. (2005): Výskyt a stanovištní nároky pavouk sklípkánk (Atypus spp.) a stepník (Eresus spp.) v CHKO eský kras. Nepublikováno. [zpráva je deponována na Správ CHKO eský kras] ezá M. et Strnad V. (2005): Zpráva z inventariza ního pr zkumu pavouk (Araneae) bezlesých xerotermních stanoviš NPR Koda uskute n ného v roce pp. [zpráva je deponována na Správ CHKO eský kras] Voni ka P. (2008): Biologické hodnocení. Odbahn ní rybníka a chov zv e v zajetí v lokalit Obora u obce Lite (CHKO eský kras). [zpráva je deponována na Správ CHKO eský kras] Recenzovali: Mgr. Petr Dolejš RNDr. Zden k Majkus, CSc. 100

101 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 P ísp vek k poznání m kkýš (Mollusca) NPR V trušické rokle A contribution to the knowledge of molluscs (Mollusca) of the V trušické rokle National Nature Reserve (Central Bohemia, Czech Republic) Luboš Beran Agentura ochrany p írody a krajiny R, Správa chrán né krajinné oblasti Koko ínsko, eská 149, CZ M lník; lubos.beran@nature.cz Abstract. V trušické rokle National Nature Reserve is situated in the valey of the Vltava River between Kralupy nad Vltavou and Prague (Central Bohemia, Czech Republic). The National Nature Reserve comprises of zone of rocky slopes with rocky steppe and deciduous (oak) forest affected by invasion of Robinia pseudoacacia. Altogether 22 species of Mollusca (2 aquatic gastropods, 20 terrestrial gastropods) have been found. Occurrence of two vulnerable and relic species Pupilla sterrii and P. triplicata were confirmed. Historical occurrence data in this area were compared with results of research done in 2006, 2007 and Key words: Mollusca, V trušické rokle National Nature Reserve, faunistics Úvod a historie výzkumu NPR V trušické rokle je tvo ena pásmem skalnatých svah tvo ených spility a buližníky na pravém b ehu Vltavy pod západním okrajem obce V trušice (obr. 1 a obr. 1 v barevné p íloze). V minulosti byly svahy z v tší ásti odlesn ny a využívány jako pastvina. Snahy o op tovné zalesn ní (bohužel v tšinou akátem, borovicí ernou a mahalebkou) pocházejí z po átku 20. století. V sou asnosti je území tvo eno mozaikou r zn zarostlých ploch od tém holých skalních výchoz a sutí po husté porosty d evin p edevším u ústí 101

102 drobných roklí. Malakofaunou NPR V trušické rokle se zde již od II. sv tové války zabýval V. Ložek (Ložek 1967), který zde nalezl celkem 14 druh m kkýš. Jednozna n mezi nimi p evažovaly druhy otev ených ploch a skalních stepí (obr. 2 v barevné p íloze). Mezi nejzajímav jší nálezy pat il výskyt zrnovek Pupilla sterrii, P. triplicata a skelnatky Oxychilus mortilleti. Cílem pr zkumu v letech 2006, 2007 a 2010 bylo doplnit druhové spektrum nalezených druh, zjistit a p ípadn zhodnotit zm ny, ke kterým došlo za uplynulých více než 60 let. Metodika a materiál P estože p i pr zkumu m kkýš lze použít ady metod, existuje n kolik nejb žn ji a tém standardn používaných metod. V p ípad suchozemských m kkýš je to krom klasického ru ního sb ru zejména odb r hrabankových vzork, které se zpracovávají prosevovou metodou blíže popsanou nap. v práci Ložka (1956). Tato metoda je obvykle dopln na ru ním sb rem (odvalování kamen a d eva, prohrabávání detritu atd.). V uvedené práci lze najít i adu dalších spíše specifických metod, které jsou používány mén, ale jsou vhodným dopl kem t chto standardních metod. Základní metodou respektive nástrojem p i pr zkumu vodních m kkýš je kovové sítko (kuchy ský kovový cedník o pr m ru 20 cm, rozm ry otvor 0,8 x 0,8 mm), kterým je propírána vegetace i sediment. Tato metoda je dopln na vizuálním pr zkumem a prohlídkou r zných p edm t ve vod. Blíže jsou tyto i další metody popsány v práci Beran (2002). P i pr zkumu suchozemských a vodních m kkýš NPR V trušické rokle byly použity výše uvedené standardní metody. Pr zkum byl proveden na území NPR V trušické rokle a také na ploše navrhované k rozší ení (skalní svahy navazující na stávající NPR ve sm ru po proudu Vltavy). Zam en byl p edevším na ulitnaté plže a to i s ohledem na skute nost, že s výjimkou jediné návšt vy uskute n né v zim bylo území navšt vováno za ú elem monitoringu plaz tzn. obvykle za slune ného a suchého po así. Materiál získaný p i pr zkumu byl ve v tšin p ípad ur en na míst a vrácen na lokalitu. To se netýká materiálu v odebraných hrabankových vzorcích, který byl determinován až po p ebrání v laborato i a vzácn jší druhy z t chto vzork jsou uloženy ve sbírce autora. Všechny druhy byly determinovány pouze podle jejich schránek. Systém a nomenklatura plž jsou p evzaty z práce Ju i ková et al. (2008). Zoogeografické rozší ení bylo v p ípad vodních druh upraveno podle práce Beran (2002), zatímco u suchozemských podle práce Lisický (1991) s tím, že byly použity následující zkratky (kódy): ATL atlantické, CEU st edoevropské, EUR evropské, HOL holarktické, PAL palearktické, PON pontické, SBM submediteránní (j. a st. Evropa), WEM 102

103 Luboš Beran: P ísp vek k poznání m kkýš (Mollusca) NPR V trušické rokle západomediteránní, WEU západoevr opské. Ekologické skupiny a za azení jednotlivých druh do skupin použité v seznamu druh je p evzato z práce Ložek (1964). Tyto skupiny jsou následující: I. druhy vysloven lesní, II. druhy žijící p evážn v lese, mohou obývat i stanovišt mezofilního charakteru, III. lesní druhy s vysokými nároky na vlhkost, IV. stepní druhy, druhy xerotermních skal, V. druhy p ísn se vyhýbající lesu, vlhkomilné i suchomilné, VI. druhy otev ených i lesních stanoviš, p evážn sušších, VII. druhy st edn až r zn vlhkých otev ených i lesních stanoviš, VIII. druhy vlhkých otev ených i lesních stanoviš, IX. druhy siln vlhkomilné obývající mo ály a b ehy vod, X. vodní druhy. Kategorie ohrožení jednotlivých druh byly p evzaty z práce Beran et al. (2005): EX vyhynulý (Extinct), CR kriticky ohrožený (Critically Endangered), EN ohrožený (Endangered), VU zranitelný (Vulnerable), NT tém ohrožený (Near Threatened). P ehled lokalit V této ásti je uveden seznam a popis jednotlivých lokalit. Údaje jsou azeny následovn : íslo lokality, zem pisné sou adnice (ode tené z digitální mapy dostupné na lokalizace a popis lokality, datum pr zkumu '30"N, 14 22'45"E, studna a prameništ na horním okraji NPR V trušické rokle, ; '24"N, 14 22'42"E, drobný pot ek v rokli ve st ední ásti NPR V trušické rokle p ed ústím do Vltavy, ; '56"N, 14 22'26"E, lesostep pod posledním sloupem vedení VN, ; '54"N, 14 22'24"E, lesostep pod vedením VN nad prvními skalkami, ; '35"N, 14 22'45"E, lesostep v jižní ásti NPR V trušické rokle zhruba ve st edu údolí (svah ), ; '16"N, 14 22'31"E, úpatí skalek u cyklostezky v jižní ásti NPR V trušické rokle, ; '54"N, 14 22'26"E, skály nad Vltavou as i 100 m proti proudu od vedení VN, ; '41"N, 14 22'39"E, skály nad Vltavou nad drobným p ítokem Vltavy, P ehled zjišt ných druh V tomto p ehledu jsou uvedeny všechny druhy m kkýš zjišt né na území NPR V trušické rokle. U každého druhu jsou uvedeny tyto údaje: rozší ení druhu, ekologická skupina a kategorie ohrožení v R (vše viz kapitola Metodika a materiál) a dále p ípadn údaje týkající se obývaných stanoviš, poznámky k rozší ení na území R a rozší ení ve sledované oblasti. Gastropoda Hydrobiidae Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) druh zavle ený z Nového Zélandu, X. Invazní a nep vodní vodní druh, který v R obývá p edevším vodní toky, pískovny, lomy a výjime n bývá nalézán i v prameništích, jak dokládá i tento p ípad. 103

104 Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) HOL, X. B žný vodní druh vyskytující se na rozhraní mezi vodními a terestrickými stanovišti mok ady, b ehy vodních tok atd. Zjišt n byl v drobném pot ku protékajícím postranní roklí v NPR. Carychiidae Carychium tridentatum (Risso, 1826) EUR, VIII. B žný a široce rozší ený druh obývající spíše vlh í stanovišt byl zjišt n i v jednom z hrabankových vzork. Cochlicopidae Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) HOL, VI. B žný obyvatel xerothermních biotop zjišt ný ve 4 z 6 hrabankových vzork. Chondrinidae Granaria frumentum (Drapanaud, 1801) SBM, IV., NT. Vzácn jší druh obývající suché stepní strán a xerothermní skály v teplých polohách. Zastoupen byl ve 4 z 6 hrabankových vzork a to obvykle velmi po etn. Pupillidae Pupilla sterrii (Voith, 1840) PAL, IV., VU. Tento význa ný druh skalních stepí a xerothermních skal byl zjišt n ojedin le ve 3 odebraných vzorcích. Pupilla triplicata (Studer, 1820) SBM, IV., VU. Op t se jedná o význa ný prvek skalních stepí a lesostepí. V NPR V trušické rokle je z ejm ast jší než p edchozí druh. Byl zjišt n v 5 odebraných vzorcích. Valloniidae Vallonia costata (O. F. Müller, 1774) HOL, V. B žný druh otev ených a spíše suchých stanoviš, který jako jediný z rodu proniká i do otev en jších les. V NPR V trušické rokle byl zjišt n pouze v jediném hrabankovém vzorku. Vallonia pulchella (O. F. Müller, 1774) HOL, V. B žný druh obývající otev ená stanovišt s r znou vlhkostí. Zjišt n byl ve všech hrabankových vzorcích. Vertiginidae Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) EUR, V. V xerotermních oblastech hojný druh. V NPR pat í k b žným druh m a byla zjišt na v 5 hrabankových vzorcích. Buliminidae Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774) PON-SBM, IV., VU. Významný stepní prvek obývající i xerothermní skály, jak dokládá výskyt ve 4 hrabankových vzorcích. Clausiliidae Alinda biplicata (Montagu, 1803) CEU, II. B žný druh r zných terestrických stanoviš, který je v NPR velmi hojný, byl zjišt n ve všech hrabankových vzorcích a tvo il v nich obvykle dominantní složku. Ferussaciidae Cecilioides acicula (O. F. Müller, 1774) SBM, IV. Terrikoln žijící druh vyskytující se v p dách stepních strání a skal. V NPR V trušické rokle byl zjišt n ve 3 vzorcích. 104

105 Luboš Beran: P ísp vek k poznání m kkýš (Mollusca) NPR V trušické rokle Punctidae Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) PAL, VII. B žný druh obývající v tší množství stanoviš s r znou vlhkostí. Ve zkoumaném území byl zjišt n v jednom vzorku odebraném na úpatí skalek. Discidae Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) WEU-CEU, II. B žný a široce rozší ený druh obývající p edevším lesy. V NPR byl zjišt n ve t ech odebraných vzorcích a vyskytuje se spíše p i úpatí skalek na vlh ích místech. Zonitidae Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774) WEU-CE U, VII. Tento druh žijící p vodn p edevším v lesních sutích na úpatí skal byl zjišt n v jediném vzorku. Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) ATL-WEM, VII.. Tento druh p vodem z jižní Evropy, který se u nás ší í již zhruba od 2. sv tové války byl zjišt n ve 2 vzorcích odebraných v roce Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) SBM, II. Relativn rozší ený druh obývající p edevším lesní sut. Ve zkoumaném území byl zjišt n ve 4 vzorcích. Vitrinidae Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) PAL, VII. B žný a široce rozší ený druh obývající širší spektrum stanoviš. Zjišt n byl ve dvou odebraných vzorcích. Hygromiidae Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) CEU, I. B žn rozší ený druh p edevším vlh ích sutí a údolních porost. V NPR V trušické rokle byl zjišt n pouze v jediném vzorku odebraném u úpatí skalek a zjišt n byl i na dalších místech na úpatí skal a v drobných roklích. Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821) PON, IV, NT. V teplejších oblastech ech relativn b žný druh obývající p edevším stepní strán v etn nap. železni ních násp. V NPR V trušické rokle b žný druh p edevším na úpatí skalek a na bylinnou vegetací porostlých plochách. Zjišt n byl v 5 vzorcích. Helix pomatia Linnaeus, 1758 SBM, II. B žný druh, p edevším v nižších a st edních polohách. V NPR V trušické rokle se vyskytuje vzácn p edevším na vlh ích místech. Zhodnocení malakofauny V NPR V trušické rokle a v ásti navržené k rozší ení byl zjišt n výskyt celkem 22 druh m kkýš. Ve všech p ípadech se jednalo o ulitnaté plže. Z vodních plž byly zjišt ny pouze dva druhy, což odpovídá charakteru území, kde vodní stanovišt prakticky chybí. Oba druhy jsou b žné a píse ník Potamopyrgus antipodarum pat í mezi invazní a nep vodní druhy. Mezi suchozemskými druhy jsou významn zastoupeny prvky vázané na bezlesí, a to jak druhy vyskytující se u nás v chladných glaciálních stepích, jako jsou zrnovky Pupilla sterrii a P. triplicata, tak xerothermní druhy z období starého holocénu (nap. Granaria frumentum) i z pozd jšího klimatického optima, jako je pontická páskovka Cepaea vindobonensis. Druhy s širší ekologickou valencí 105

106 byly s výjimkou v etenatky Alinda biplicata zjišt ny velmi vzácn a spíše p i úpatích skal a v drobných vlh ích postranních roklích. Už Ložek (1967) uvádí p i hodnocení malakofauny tohoto území, že spole enstvo je v rozsahu n kolika desítek let jeho pozorování prakticky stabilní, což se potvrdilo i p i pr zkumech v letech , kdy byly zjišt ny jen nepatrné zm ny spo ívající v doložení n kolika dalších druh, kte í nepat í p ímo mezi obyvatele skalních stepí a lesostepí. Tyto druhy jsou zde však vázány na partie na úpatích skal a na více zastín né plochy. Nov byl zjišt n také výskyt druhu Oxychilus draparnaudi, p vodem z jižní Evropy, který je v sou asnosti na ad míst v R již velmi b žný. Naopak vzácný druh Oxychilus mortilleti, který zde byl Ložkem (1967) uvád n, potvrzen nebyl. Jedná se o jihoalpský druh, který se u nás vyskytuje (vyskytoval) na severním okraji svého areálu a nelze vylou it že zde již vyhynul. P estože jsou malakocenózy pom rn stabilní je žádoucí pravidelné odstra ování p edevším invazního trnovníku akátu, který je hrozbou pro xerothermní spole enstva NPR a který se velmi siln ší í. Tabulka 1. P ehled m kkýš podle lokalit (po et jedinc zjišt ných ve vzorcích z jednotlivých lokalit). Table 1. List of molluscs according to localities (number of specimen recorded in samples from particular sites). Species/Locality No Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) 60 Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) 10 Carychium tridentatum (Risso, 1826) 8 Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) Granaria frumentum (Drapanaud, 1801) Pupilla sterrii (Voith, 1840) Pupilla triplicata (Studer, 1820) Vallonia costata (O. F. Müller, 1774) 3 Vallonia pulchella (O. F. Müller, 1774) Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774) Alinda biplicata (Montagu, 1803) Cecilioides acicula (O. F. Müller, 1774) Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) 2 Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774) 1 Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) 4 1 Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) 1 3 Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) 5 Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821) Helix pomatia Linnaeus, Total number of species

107 Tabulka 2. Srovnání malakofauny NPR V trušické rokle: Ložek pr zkum od 2. sv tové války do roku 1967; Beran pr zkum z let 2006, 2007 a Luboš Beran: P ísp vek k poznání m kkýš (Mollusca) NPR V trušické rokle Table 2. Comparison of molluscan communities of the V trušické rokle NNR: Ložek research approximately from World War II to 1967; Beran research in 2006, 2007 and Species/Locality No. Ložek Beran Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) x Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) x Carychium tridentatum (Risso, 1826) x Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) x x Granaria frumentum (Drapanaud, 1801) x x Pupilla sterrii (Voith, 1840) x x Pupilla triplicata (Studer, 1820) x x Vallonia costata (O. F. Müller, 1774) x x Vallonia pulchella (O. F. Müller, 1774) x x Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) x x Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774) x x Alinda biplicata (Montagu, 1803) x x Cecilioides acicula (O. F. Müller, 1774) x x Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) x Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) x x Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774) x Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) x Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) x x Oxychilus mortilleti (L. Pfeiffer, 1859) x Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) x Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) x Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821) x x Helix pomatia Linnaeus, 1758 x Total number of species Záv r NPR V trušické rokle stále z stává jedine nou ukázkou xerothermních skalních biotop se zachovalou a charakteristickou malakofaunou a lze p edpokládat, že se tento stav alespo na ásti území udrží i v budoucnu. Pod kování Michalu Horsákovi d kuji za determinaci suchozemských m kkýš rod Pupilla a Oxychilus. 107

108 Obr. 1. NPR V trušické rokle. Foto L. Beran. Fig. 1. V trušické rokle NNR. By L. Beran. Literatura Beran L. (2002): Vodní m kkýši eské republiky rozší ení a jeho zm ny, stanovišt, ší ení, ohrožení a ochrana, ervený seznam. [Aquatic molluscs of the Czech Republic distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník p írodov dného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. Beran L., Ju i ková L. &Horsák M. (2005): Mollusca (m kkýši), pp In: Farka J., Král D. &Škorpík M. [eds.], ervený seznam ohrožených druh eské republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany p írody a krajiny R, Praha, 760 pp. Ju i ková L., Horsák M., Beran L. &Dvo ák L. (2008): Check-list of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic. [ last update 26-August- 2008] Lisický J. M. (1991): Mollusca Slovenska. (Mollusca of Slovakia). Bratislava: Veda, 341 pp. Ložek V. (1956): Klí eskoslovenských m kkýš. Bratislava: Slovenská akademie v d, 358 pp. Ložek V. (1964): Quartärmollusken de r Tschechoslowakei. Rozpravy Úst edního ústavu geologického, Praha, 31: Ložek V. (1967): Malakologické vyhodnocení CHÚ: V trušické rokle. Nepublikováno, depon. in AOPK R, Správa CHKO eský kras, 2 pp. K tomuto p ísp vku pat í barevné obrazové p ílohy. 1 a 2. Recenzovali: RNDr. Lucie Ju i ková, Ph.D., a RNDr. Vojen Ložek, DrSc. 108

109 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedl ánek a PR Slatinné louky u Liblic Relict malacocoenoses of Jarvová louka at Sedl ánky and Nature Reserve Slatinná louka near Liblice (Central Bohemia) Vojen Ložek Agentura ochrany p írody a krajiny R, St edisko Praha, U Šalamounky 41, CZ Praha 5 Geologický ústav AV CR, Rozvojová 135, CZ Praha 6 Abstract. The molluscan communities in question are confined to intermittently wet basiphilous meadows in the mid-bohemian Labe Lowland. They include a number of relict and endangered snail species, such as Cochlicopa nitens, Perpolita petronella, Vallonia enniensis as well as high amounts of Vertigo angustior protected by NATURA The differences in species composition of the investigated snail communities (cp. Tables in the Czech text) are due to their geological substrate and geomorphological position: the Sedl ánky site is situated in a former meander within the Labe River floodplain on fluvisols affected by temporal floods, whereas the meadow at Liblice lies on Cretaceous marls capped by a calcareous fen soil out of local floodplains. Such habitats with similar malacocoenoses were widespread throughout the Labe Lowland during the Early Holocene, but at present, their relics are progressively disturbed by human activities and the above mentioned snail species are declining. Key words: Labe Lowland, intermittently wet meadows, relict malacofauna, Central Bohemia 109

110 Úvod Dosavadní malakozoologický výzkum polabské nížiny se p evážn soust edil na vodní a pozd ji též lužní stanovišt v niv Labe, pop ípad na území v úrovni nízké (údolní) terasy. Louky z stávaly stranou pozornosti, i když jak se v poslední dob ukázalo nabízely možnost studia celé ady typ svébytných malakocenóz s adou reliktních nebo b hem posledního století rychle mizících druh. P íkladem je PR Slatinná louka u Liblic a Jarvová louka (pracovní název) u Sedl ánek, na niž mne upozornil J. Sádlo, jemuž zde vyslovuji srde ný dík. Cílem této rty je rozbor malakocenóz obou lokalit na základ kvantitativn zpracovaných hrabankových vzork ve vzájemném srovnání, nebo každá z nich p edstavuje ur itý vyhran ný typ spole enstva, jaká se v našich nížinách zachovala již jen v posledních zbytcích. Zvláštní pozornost se zam uje na zmín né ohrožené druhy a perspektivy jejich dalšího p ežití na našem území. Jarvová louka u Sedl ánek Nachází se na západním okraji luhu Netušil východn od í ky Výmoly na jihovýchod od obce Sedl ánky (asi 1,5 km východn od okraje elákovic). P edstavuje díl í složku tak zvaných polabin, tj. ekosystému nivy st edo eského Malého Labe, který je trvale ovliv ován dynamikou labského toku ležícího dnes ovšem více než 750 m dále k severu. D ležitá je sou asná poloha louky na samém okraji nivy, což je v morfologii terénu velmi dob e patrné z etelným stupn m, který lemuje louku na západním okraji. Z obloukovitého pr b hu stupn lze odvodit, že louka leží v dávno zazemn ném labském korytu, emuž odpovídá i její st ídavé zamok ení, p esn ji st ídání vlh ích i sušších úsek, které do sebe plynule p echázejí a podstatn zvyšují druhovou diverzitu vegetace i drobné fauny. Biotop dodnes není významn ji narušen antropickými vlivy, které jinak postihly v tšinu plochy labské nivy. Ozna ení Jarvová louka je pracovní název podle hojného výskytu rostliny jarvy žilnaté (Cnidium dubium), který by m l být nahrazen p vodním místním jménem, pokud se ho poda í zjistit. Z hlediska výskytu m kkýš, p esn ji plž, je podstatné, že povrchová p da nemá karbonátový charakter, takže rozptyl jedinc je pom rn velký, což st žuje p ímý sb r. Proto byly odebrány dva v tší, zhruba sedmilitrové vzorky jednak z pásu vlh in p i okraji (vzorek A), jednak ze sušší st ední ásti (B). Výsledky rozboru zachycuje p ehledná tabulka druh. Z tabulky je jasn patrný rozdíl odebraných ploch ve vlhkosti. Zatímco plochu A charakterizuje vysoký podíl druhu V. angustior nebo výskyt indikátor vlhkosti (V. antivertigo, C. minimum) a zárove nižší zastoupení prvk, kterým delší zamok ení vadí (P. hammonis), na ploše B n které významné mok adní 110

111 Vojen Ložek: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedl ánek a PR Slatinné louky u Liblic druhy nebyly zjišt ny (C. minimum, V. antivertigo) nebo vykazují nízký stav (V. angustior), zato podíl mezických prvk je v n kterých p ípadech nápadn vyšší (P. hammonis). Jinak však je malakofauna louky zna n vyrovnaná. Druh Plocha A B Carychium minimum 1 - Succinea putris 6 1 Cochlicopa lubrica Cochlicopa nitens 3 1 Vertigo pygmaea 3 3 Vertigo antivertigo 5 - Vertigo angustior 70 8 Vallonia pulchella 11 6 Punctum pygmaeum 8 3 Eucobresia diaphana 5 2 Perpolita hammonis 1 37 Perpolita petronella 1 1 Zonitoides nitidus Fruticicola fruticum 1 4 Pseudotrichia rubiginosa 2 1 Arianta arbustorum 1 2 Monachoides incarnatus - 1 Významný je nedostatek vodních druh, které dnes v prostoru louky z ejm již nežijí, ale jejichž ulity sem ani nejsou p inášeny povod ovými náplavy, což znamená, že prost edí lokality je z hlediska dynamiky vodních pom r nivy až p ekvapiv klidné. Z hlediska zachovalosti p írodního prost edí má ovšem nejv tší význam nález dvou vzácných ohrožených druh. Jsou to: Cochlicopa nitens druh bazických mok ad, který má v eských zemích i na Slovensku jen n kolik daleko roztroušených výskyt v Polabí nap. v bažinách na b ezích Žehu ského rybníka, p i emž nejbohatší a nejvitáln jší populace se dnes nacházejí v mok adech í ky Lib chovky v CHKO Koko ínsko. Perpolita petronella je v nížinách rovn ž p evážn vázaná na bazi t jší mok ady, na nichž se b žn vyskytovala v silných populacích na samém po átku holocénu p ed tisíciletími, kdy podobná stanovišt byla mnohem hojn jší než dnes. Dnes žije velmi roztroušen v horských oblastech, p edevším v Doupovských horách, zatímco se v nižších polohách objevuje jako relikt p edevším v bazických mok adech v oblasti vápnitých hornin eské k ídy mimo jiné rovn ž v údolí Lib chovky na Koko ínsku. Výskyt obou ohrožených druh i celkový ráz m kkýšího spole enstva dokládá, že Jarvová louka je v rámci sou asného Polabí mimo ádn zachovalým charakteristickým biotopem, který by zasloužil p ísné ochrany. 111

112 112 PR Slatinná louka u Liblic Jde o lu ní enklávu uvnit zámeckého parku (Obory) v Liblicích, jejíž ochrana je pom rn dob e zajišt na polohou uvnit lesa, který má lužní ráz, i když se nachází mimo prostor skute né nivy (Ložek 1989). Leží totiž p i okraji M lnického úvalu poblíž západního okraje vyúst ní Košáteckého potoka, nicmén její podklad netvo í nivní sedimenty, nýbrž k ídové slíny, na nichž se vyvinula dnes již siln rozložená (saprická) organozem charakteru vápnité náslati. Obdobný podklad má i okolní lužní les. Nepatrn zvln ná louka má st ídav vlhký ráz. P evahu mají porosty s bezkolencem modrým a adou kv tnatých druh, které místy, zejména na okrajích, p echázejí do sušších úsek s vále kou prapo itou, ale též s ledencem. Podstatné je, že není v dosahu povod ových vod a že v sousedství jsou z ejmé úpravy terénu v podob plochých hrází, mezi nimiž patrn kdysi byly m lké rybníky. Na to ukazují i nálezy subfosilních ulit n kterých vodních plž (Valvata cristata, Galba truncatula). Výskyt m kkýš p ízniv ovliv uje obsah karbonátového vápna v povrchovém p dním horizontu. Výsledky kvantitativního rozboru souborného hrabankového vzorku zachycuje p ehledná tabulka: Carychium minimum 89 Carychium tridentatum 35 Succinella oblonga 10 Cochlicopa lubrica 12 Vertigo angustior l04 Vertigo pygmaea 9 Vertigo antivertigo 3 Pupilla muscorum 2 Vallonia costata 90 Vallonia pulchella 11 Vallonia enniensis 6 Punctum pygmaeum 37 Aegopinella pura 2 Perpolita hammonis 1 Perpolita petronella 19 Euconulus fulvus 1 Fruticicola fruticum 5 Monachoides incarnatus 1 Zjišt ná malakofauna p edstavuje druhov bohaté spole enstvo st ídav zamok ené louky na nepropustném karbonátovém podklad. Zahrnuje i n které druhy význa né p edevším pro sušší trávníky jako je Vallonia costata nebo Pupilla muscorum. Na druhé stran však i obyvatelé trvale vlhkých luk jako je Vertigo angustior, pop ípad i vyložených mok ad jako V. antivertigo. Z reliktních, dnes siln ohrožených druh zaslouží zmínky pom rn silná

113 Vojen Ložek: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedl ánek a PR Slatinné louky u Liblic a vitální populace Perpolita petronella a slabší populace Vallonia enniensis, která se však zdá být na ústupu. V každém p ípad je však nad je, že p i stávajícím managementu a vcelku dob e chrán né poloze této louky má zjišt ná malakocenóza celkem p íznivý výhled do budoucna. Záv r V obou p ípadech jde o druhov bohaté lu ní malakocenózy na úživných bazických substrátech, které vykazují jak adu spole ných rys, nap. výskyt reliktní Perpolita petronella a silných populací druhu, chrán ného systémem NATURA 2000, Vertigo angustior, tak rozdíl podmín ných jednak geologickým podkladem, jednak geomorfologickou polohou. Louka u Sedl ánek je mén vápnitá a stále je ástí labské nivy stream corridoru ovliv ovaného ob asnými povodn mi, což se jeví výskytem lužních prvk Eucobresia diaphana a Pseudotrichia rubiginosa, ale i absencí Vallonia enniensis nebo i V. costata. Ob ma t mto druh m naopak vyhovuje podklad louky u Liblic, svrchnok ídový slín s mírn slatinnou p dou v klidné poloze nerušené dynamikou í ního toku. V každém p ípad však jde o cenná dnes rychle mizející spole enstva zasluhující pln aktivní ochrany, která by m la být poskytnuta i zatím nechrán né Jarvové louce. Literatura Ložek V. (1989): M kkýši Obory v Liblicích. Bohemia centralis, Praha, 18: Recenzovali: RNDr. Luboš Beran, Ph.D. RNDr. Lucie Ju i ková, Ph.D. 113

114

115 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Mravenec rašelinný (Formica picea) ve st edních echách The black bog ant (Formica picea) in Central Bohemia Klára Bezd ková a Pavel Bezd ka Muzeum Vyso iny Jihlava, CZ Jihlava, Masarykovo nám. 55; bezdeckova@muzeum.ji.cz Abstract. We report the first finding of black bog ant Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) in Central Bohemia. The isolated occurrence of the psychrophile and tyrphophil species in the region that mostly belongs to warm climate areas is faunistically and biogeographically interesting. Key words: black bog ant, Formica picea, Protected Landscape Area Blaník, Brdy Mts. Úvod erný, výrazn lesklý mravenec Formica picea Nylander, 1846 (mravenec rašelinný, black bog ant, Moor-Ameise) se v Evrop vyskytuje pouze lokáln, na otev ených stanovištích s humolitovým substrátem, v horských polohách také na minerálních p dách. Hnízda buduje v bultech mech i ost ice, v Alpách staví i jednoduchá zemní hnízda v trávnících subalpinského a alpinského stupn (Seifert 2004). Druh F. picea provází ada taxonomických a nomenklatorických problém. V literatu e je v tšinou uvád n pod jménem Formica picea Nylander, Toto pojmenování je však mladším primárním homonymem k Formica picea Leach, 1825 (dnes Camponotus piceus), a tak za ali pro mravence rašelinného 115

116 n kte í auto i užívat jméno Formica transcaucasica Nassonov, Pozd ji Dlussky (1967) synonymizoval F. picea s Formica candida Smith, 1878 a Bolton (1995) navrhl používat F. candida jako první náhradní jméno. Seifert (2004) však tyto druhy op t odd lil a s odvoláním na pravidla ICZN zavedl pro mravence rašelinného op t jméno F. picea. Diskuse o heterospecificit t chto taxon však stále pokra ují a je možné, že v budoucnosti dojde k dalším zm nám (Seifert 2007 os. sd lení; Dlussky 2010 os. sd lení). V eské republice byl dosud tento druh nalezen na slatinných a rašelinných stanovištích v n kterých západo eských poho ích (Krušné hory, eský les, Slavkovský les, Šumava a její podh í), v jižních echách (CHKO T ebo sko, Novohradské hory), na eskomoravské vrchovin a v oblasti Ralské pahorkatiny (viz Soudek 1920; Vondrá ek 1920; Záleský 1939, 1941; Lauterer 1968; Nenadál 1998; Vysoký et. Šutera 2001; Bezd ka et Bezd ková 2007, 2008, Bezd ková et Bezd ka 2007, Bezd ková et Bezd ka, nepubl. údaje). V minulosti byl uvád n také z Jeseník (Záleský 1939; Kratochvíl 1949), tyto údaje však nejsou podloženy dokladovým materiálem, a pon vadž se výskyt F. picea v Jeseníkách dosud nepoda ilo ov it, je stále p edm tem diskuse (Bezd ka 2005a). V této práci p edkládáme v bec první nálezy mravence F. picea ze st edních ech. Vzhledem k tomu, že se jedná o ostr vkovitý výskyt chladnomilného tyrfofilního druhu v regionu, který náleží p evážn teplým klimatickým oblastem (cf. Quitt 1971), jsou tyto údaje faunisticky i biogeograficky zajímavé. Metody Výskyt F. picea ve St edo eském kraji jsme studovali v rámci mapování výskytu tohoto druhu na území eské republiky, které provádíme od roku Na základ ortofotomap a publikovaných i nepublikovaných informací (nap. Ložek et al. 2005) jsme vybrali dev t lokalit, vhodných pro výskyt F. picea. V ervenci 2010 jsme je navštívili a hledali hnízda, p ípadn jedince F. picea. Sou asn jsme zaznamenávali výskyt dalších druh mravenc. Vše det. Bezd ková et Bezd ka. Zem pisné sou adnice udávají st ed plochy osídlené F. picea a jsou v systému WGS-84 (G PS). Zkratky: CHKO chrán ná krajinná oblast, PR p írodní rezervace, PP p írodní památka, EVL evropsky významná lokalita. Výsledky Na území St edo eského kraje jsme našli mravence F. picea na ty ech lokalitách. Dv z t chto lokalit jsou maloplošná zvlášt chrán ná území v CHKO Blaník, dv jsou bez legislativní ochrany a nacházejí se v poho í Brdy, 116

117 Klára Bezd ková a Pavel Bezd ka: Mravenec rašelinný (Formica picea) ve st edních echách v prostoru Vojenského újezdu Brdy (Vojenský výcvikový prostor Jince). Nadmo ská výška lokalit se pohybovala od 470 m do 750 m. Na t ech lokalitách jsme nalézali jednotlivé d lnice nebo n kolik málo hnízd (nejvýše t i), na jedné lokalit jsme zaznamenali desítky hnízd. Hnízda byla v tšinou umíst na v trsech trav (Carex spp., Nardus stricta) nebo v bultech rašeliník (Sphagnum spp.) a vypln na úlomky rozkousaného rostlinného materiálu. Celkem jsme na t chto lokalitách nacházeli 5 9 druh mravenc (Tab. 1). Nálezy Formica picea ve St edo eském kraji 1. CHKO Blaník, PP ástrovické rybníky ( N, E), nadm. výška cca 475 m, komplex prameništních rašelinných luk kolem t í malých rybní k na ástrovickém potoce, Jednotlivé d lnice, hnízdo nenalezeno. 2. CHKO Blaník, PR Podlesí ( N, E), nadm. výška 470 m, zrašelin lé prameništní louky v sousedství dvou rybník, Dv hnízda. 3. Bývalá hájovna Bor ( N, E), nadm. výška 750 m, místy vlhká louka vzdálená asi 100 m od rašeliništ u malého rybní ku, Jedno hnízdo. 4. EVL a navrhovaná PP Padr sko ( N, E), nadm. výška. 630 m, komplex slatinných luk pod hrází Dolejšího Padr ského rybníka, Desítky hnízd. Tabulka 1. Druhy mravenc zjišt né na studovaných lokalitách. 1 4: íslo lokality viz výše. Table 1. Ant species found in studied localities. 1 4: number of the locality see above. Druh Lokalita Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) Myrmica ruginodis Nylander, Myrmica scabrinodis Nylander, Lasius flavus (Fabricius, 1781) Lasius platythorax Seifert, Formica cunicularia Latreille, Formica lemani Bondroit, Formica lugubris Zetterstedt, Formica picea Nylander, Formica rufa Linnaeus, Formica sanguinea Latreille, Celkem

118 Diskuse V roce 2010 jsme zjistili na ty ech lokalitách ve St edo eském kraji výskyt mravence F. picea. Jedná se o v bec první nálezy tohoto druhu ve st edních echách. F. picea je boreomontánní druh, vyskytující se v Evrop, na Kavkaze a na západní Sibi i (Seifert 2004). V mnoha evropských zemích je vzácný a nap. v N mecku (Binot 1998 et al., Seifert 1998), Rakousku (Schlick-Steiner et al. 2003) i ve Velké Británii (Else et Spooner 1987; Falk 1991) je za azen do ervených seznam. V eské republice pat í ve smyslu zákona 114/1992 Sb. ke zvlášt chrán ným druh m živo ich v kategorii ohrožený druh a v erveném seznamu R (Bezd ka 2005b) je veden jako kriticky ohrožený. Nejzávažn jším ohrožením je pro tento druh sukcesní zar stání, fragmentace a destrukce jeho biotop. Podobn jako jinde v Evrop i v eské republice se F. picea vyskytuje na nelesních stanovištích, zejména na rašeliništích a rašelinných i slatinných loukách (Bezd ka et Bezd ková 2007, 2008; Bezd ková et Bezd ka 2007; Bezd ková et Bezd ka, nepubl. údaje). Tento typ biotop je hojn zastoupen zejména v západo eských pohrani ních poho ích, na eskomoravské vrchovin a na území jiho eské pánve. V t chto oblastech jsme také zaznamenali nejsiln jší populace F. picea (Bezd ková et Bezd ka, nepubl. údaje). Ve st edních echách nejsou rašeliništní biotopy tém zastoupeny (Ložek et al. 2005). Jako nejvhodn jší se pro výskyt F. picea v tomto regionu jeví mo álovitá pánev Padr sko v Brdech. Zdejší komplex ítající desítky až stovky hnízd je dosud jedinou známou st edo eskou populací F. picea, u níž lze p edpokládat, že spl uje kritéria pro minimální životaschopnou populaci (sensu Reed et al. 2003). I tady však je druh F. picea ohrožen sukcesními zm nami, zejména zar stáním t tinou k ovištní (Calamagrostis epigejos), chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), ost icí t eslicovitou (Carex brizoides) a nálety d evin. Zajímavé je složení místní myrmekocenózy, jejíž sou ástí je krom F. picea i spíše teplo- a suchomilný druh F. cunicularia a také horský druh F. lemani. Spole ný výskyt t chto druh je z ejm d sledkem specifických mikroklimatických pom r na lokalit. Na druhé brdské lokalit, u bývalé hájovny Bor, jsme našli pouze jedno netypické (zemní) hnízdo F. picea. Mohlo se jednat bu o zbytek populace, mizející následkem zm n ných stanovištních podmínek (p edevším odvodn ní lokality mohutným odvod ovacím p íkopem), nebo o výsadek z p ípadné sousední populace, kterou jsme ovšem pro nedostatek asu p i výzkumu na území vojenského újezdu neobjevili. Malé populace F. picea jsme našli i na dvou rašelinných loukách v míst holocénních náplav (viz Ložek et al. 2005) v CHKO Blaník. Tento objev je zajímavý p edevším svou izolovaností, nebo nejblíže odtud byl výskyt F. picea zaznamenán na eskomoravské vrchovin, na lokalitách vzdálených vzdušnou arou cca 40 km od lokalit v CHKO Blaník (Bezd ková et Bezd ka, nepubl. údaje). Vzhledem k p edpokládané reliktnosti tohoto druhu (viz nap. 118

119 Klára Bezd ková a Pavel Bezd ka: Mravenec rašelinný (Formica picea) ve st edních echách Czechowski et al. 2002) a jeho omezené schopnosti disperze (Mabelis et Chardon 2005) je tato vzdálenost pom rn velká. K uspokojivému vysv tlení výskytu mravence rašelinného na území CHKO Blaník bude proto t eba hloub ji zkoumat historii okolí lokalit a možnosti ší ení tohoto druhu v holocénní krajin. Ob nalezené populace jsou vzhledem ke své velikosti velmi zranitelné, nebo je vedle sukcesního zar stání a dalších p edvídatelných d j vážn ohrožují i r zné stochastické jevy. P ítomnost F. picea dokladuje r znorodost fauny a zachovalost biotop St edo eského kraje. I když zde nelze o ekávat hojný výskyt tohoto tyrfofilního druhu, není vylou eno, že bude nalezen ješt na dalších místech. Zvláštní pozornost by si zasloužil p edevším Vojenský újezd Brdy, na jehož území je ada cenných biotop, avšak systematický myrmekologický pr zkum zde nebyl nikdy proveden. Pod kování Tento výzkum byl podpo en grantem VaV SP/2d4/23/07 MŽP R a z prost edk PPK AOPK R. D kujeme Správ CHKO Blaník a Újezdnímu ú adu Vojenského újezdu Brdy za povolení výzkumu na uvedených územích, dále (abecedn a bez titul ) Klá e ámské (Bohostice), Luboši Hanelovi (CHKO Blaník) a Rudolfu Hlavá kovi (Hornické muzeum P íbram) za cenné informace a Petru Wernerovi za inspirativní p ipomínky. Literatura Bezd ka P. (2005a): Mravenci Jeseník (Hymenoptera: Formicidae). Campanula, sborník referát z konference k 35. výro í CHKO Jeseníky, Jeseník, p Bezd ka P. (2005b): Formicoidea (mravenci). In: Farka J., Král D. et Škorpík M. [eds]: ervený seznam ohrožených druh eské republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Praha, Agentura ochrany p írody a krajiny R, 760 pp. Bezd ka P. et Bezd ková K. (2007): Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na Kraslicku. P íroda Kraslicka, 1: Bezd ka P. et Bezde ková K. (2008): Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na eskolipsku. Bezd z, vlastiv dný sborník eskolipska, 17: Bezd ková K. et Bezd ka P. (2007): Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v centrální ásti eskomoravské vrchoviny. Acta Rerum Naturalium, Muzeum Vyso iny, 3: Binot M., Bless R., Boye P., Gruttke H. et Pretscher P. (1998): Rote Liste gefährdeter Tiere Deutschlands. In: Schriftenreihe fur Landschaftspflege und Naturschutz, Heft 155: i xvi, Bundesamt f. Naturschutz, Bonn &Bad Godesberg. Bolton B. (1995): A new general catalogue of the ants of the world. Harvard Univ. Press, Cambridge London, 504 pp. Czechowski W., Radchenko A. et Czechowska W. (2002): The ants (Hymenoptera, Formicidae) of Poland. Mus. and Inst. of Zool. PAS Warszawa, 200 pp. Dlussky G. M. (1967): Muravji roda Formica. Institut Morfologii Zhivotnykh, Akademiya Nauk SSSR, Moscow, 236 pp. 119

120 Else G. R. et Spooner G. M. (1987): Insects. In: Shirt D.B. (ed.), British Red Data Books. Peterborough. Falk S. (1991): A review of the scarce and threatened bees, wasps and ants of Great Britain. Research &survey in nature conservation no. 35. Nature Conservancy Council, Peterborough, 344 pp. Kratochvíl J. (1949): Mravenci Jeseník. Formicoidea of the Jeseníky-mountains. Ent. listy, 12: Lauterer P. (1968): Notes on the ocurrence of four rare species of ants in Moravia. Poznámky k výskytu vzácných druhov mravcov na Morave. Acta Rer. Natur. Mus. Nat. Slov., XIV 1: Ložek V., Kubíková J., Špry ar P. et al. (2005): St ední echy. In: Mackov in P., Sedlá ek M. (eds.): Chrán ná území R, svazek XIII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Mabelis A. A. et Chardon J. P. (2005) Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) [sic!] in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation, 9: Nenadál S. (1998): Galerie chrán ných druh VI. Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846). Drosera, 6: Quitt E. (1971): Klimatické oblasti eskoslovenska. Academia, Studia Geographica, 16, GÚ SAV v Brn, 73 s. Reed D. H., O'Grady J. J., Brook B. W., Ballou J. D. et Frankham R. (2003): Estimates of minimum viable population sizes for vertebrates and factors influencing those estimates. Biological Conservation, 113: Soudek Š. (1920): Formica picea Nyl. na Šumav. V da p írodní, 1: 147. Vondrá ek K. (1920): Rašelinný mravenec v echách (Formica picea Nyl.). V da p írodní, 1: Seifert B. (1998): Rote Liste der Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Schriftenreihe für Landschaftspflege und Naturschutz, 55: Seifert B. (2004): The Black Bog Ant Formica picea Nylander, 1846 a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecologische Nachrichten, 6: Schlick-Steiner B. C., Steiner F. M. et Schödl S. (2003): Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Eine Rote Liste der in Niederösterreich gefährdeten Arten. Amt der NÖLandesregierung / Abteilung Natuschutz, St. Pölten, 75 pp. Vysoký V. et Šutera V. (2001): Mravenci severozápadních ech. Albis international, Ústí nad Labem, 211 pp. Záleský M. (1939): Formicoidea. Prodromus našeho blanok ídlého hmyzu, Pars III. Sborník entom. odd. Nár. Musea, XVII, 161: Záleský M. (1941): Hnízda mravence rašelinného Formica picea Nyl. V da p írodní, 20, 8: Recenzoval RNDr. Petr Werner 120

121 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Evaluation of long-term land-use changes in case studies in Central Bohemia P emysl Štych Univerzita Karlova v Praze, P írodov decká fakulta, Katedra aplikované geoinformatiky a kartografie, Albertov 6, CZ Praha 2; stych@natur.cuni.cz Abstract. The aim of this study is the evaluation of long-term changes in land use in Central Bohemia based on case studies Zvírotice, Kutlí e and estlice. This study searches spatial differentiation of changes and factors (driving forces) for these processes since the 19th century. In detail selected case studies with different land-use types and with different socio-economic development are examined. The cartographic material for the analysis has been processed in the GIS system. Stable Land Registry maps, which show land use in the middle of the 19th century, and draft maps of the current situation have been used. The results indicate that there is a trend of deepening differentiation of regions based on their natural conditions and socioeconomic characteristics. Key words: land use, land-use changes, Central Bohemia, differentiation, land cover, driving forces Úvod Sou asné výzkumy stavu a zm n využití krajiny (land use) lze rozd lit do n kolika nejvýznamn jších sm r. Podle práce Bi ík et Jele ek (2003) p i hodnocení zm n využívání krajiny je aplikováno mnoho metodologických postup a využíváno etných datových zdroj. K dispozici máme ty i základní 121

122 výzkumné metody, jak hodnotit vývoj zm n využití p dy, potažmo interakci mezi lov kem a p írodou. Základní metodou je detailní analýza mapových podklad, která nám dává jednoduchou informaci o stavu krajiny v zachycených letech. Druhou metodou je dálkový pr zkum Zem, který se s rozvojem družicových systém a informa ních technologií stává stále více ú inným. T etí metodou jsou záznamy v archívech, které vyjad ují zm ny v malých regionech a t žko se generalizují na ostatní oblasti, p esto i ty jsou d ležitým podkladem pro hodnocení zm n krajiny. tvrtou metodou získání dat jsou záznamy v oficiálních státních organizacích, které evidují údaje o využití krajiny. Na tomto míst možno uvést záznamy eského statistického ú adu i zem m ických a katastrálních ú ad. Mapování využití krajiny má dlouholetou tradici p evážn v západní ásti bývalé rakousko-uherské monarchie, kde jsou k dispozici údaje od roku Auto i dále uvád jí, že každá z t chto metod p ináší hodnotné výsledky, ale nejcenn jší výsledek p ináší kombinace více metod výzkumu land use. Významným sm rem ve výzkumu krajiny jsou studie dlouhodobých zm n využití krajiny (long-term land-use changes). Studie tohoto typu mají pov tšinou za úkol zhodnotit zm ny land use/land cover z dlouhodobého hlediska (v tšinou více jak 100 let) a ur it p í iny zaznamenaných zm n (driving forces). Takto položené výzkumné p ístupy se staly hlavními metodami hodnocení vývoje interakce lov k p íroda. V esku je k dispozici pom rn široká škála vhodných dat o dlouhodobém vývoji využití p dního fondu, mnohdy unikátních v evropském i celosv tovém kontextu. Jako p íklad velmi cenného zdroje lze uvést staré katastrální mapy, které jsou k dispozici od poloviny 19. století. Každý z informa ních zdroj o historických zm nách struktury p dního fondu má pon kud odlišné vypovídací schopnosti a pouze kombinace vhodných datových zdroj vede k získání do zna né míry komplexního obrazu o vývoji krajiny a je nezbytnou podmínkou pro reálné vystižení vývoje eské krajiny od roku 1845 do sou asnosti a základem pro p edstavy o perspektiv (Kupková 2001). Objem a kvalita dat je ur it jeden z d ležitých aspekt, nemén d ležitá je však i srovnatelnost dat. Mather (1986) poukazuje na d ležitost p esného definování jednotlivých srovnatelných kategoriích land use. Tento problém se násobí, pokud sledujeme dlouhé asové období. Je proto velmi d ležité, p esn si vymezit všechny sledované kategorie. Vymezení kategorií by m lo být stejné ve všech sledovaných letech. Není-li tomu tak, dosažené výsledky se stávají zpochybnitelnými. Dlouholetá evidence dat využití ploch v esku mnohokráte posloužila jako základna v deckých prací mnoha autor. Její základ je v pozemkovém katastru vytvo eném na našem území již za Rakouska-Uherska a díky ní máme relativn kvalitní podklady pro výzkumy historického vývoje land use. Ze starších studií, které vznikly na základ dat této evidence, možno zmínit Pokorného (1970), který sleduje dlouhodobé zm ny v rozsahu jednotlivých kategorií struktury 122

123 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech ploch a navrhuje zp soby jejich kartografického zobrazení. Z dalších starších významn jších publikací lze uvést studii Ungermana (1991), jenž se na základ krajinn -ekologického a ekonomicko-geografického výzkumu zaobírá dopady lidské innosti na využití p dy a pokouší se podat praktické aplikace výsledk t chto výzkum v zem d lství (optimalizaci zem d lské výroby). Na rozsáhlých pramenech dat o krajin v esku staví dlouholetý projekt výzkumného týmu P írodov decké fakulty UK v Praze. Tento projekt se za al rozbíhat p ed více jak dvaceti lety a zprvu se orientoval na sb r dat využití ploch a jejich srovnání podle nejmenších územních jednotek eska. Po n kolika letech vznikla obsáhlá Databáze dlouhodobých zm n využití ploch eska (p ístupná která obsahuje bilan ní data o využití p dního fondu za léta 1845, 1948, 1990 a Databáze se prostorov lení na cca 8900 srovnatelných územních jednotek (SÚJ) s osmi základními kategoriemi využití ploch v uvedených letech. Základní metodika tohoto výzkumu byla mnohokráte publikovaná, nap. Bi ík (1995) i Bi ík et Jele ek (1995). Díky informacím z této databáze mohla vzniknout celá ada studií, které hodnotily vývoj ve vybraných regionech, nap. Bi ík et Št pánek (1994) i Kupková (2001). Zapojení GIS do výše zmín ného výzkumného projektu na P F UK umožnilo po íta ové zpracování modelových území, ve kterých prob hlo detailní terénní šet ení aktuálního stavu využití krajiny. Prostorové srovnání se stavem zaznamenaným v mapách stabilního katastru p ináší cenné výsledky. Tento postup je užite ný v posouzení p esnosti p edchozích analýz, založených pouze na bilan ních statistických datech. Výzkumy dlouhodobých zm n využití krajiny založené pouze na statistických datech jsou limitovány jak p esností získaných dat (problémem m že být neaktuálnost záznam i vzájemná kompatibilita v r zných asových ezech) tak i m ítkovým pohledem (chybí detailn jší pohled na zm ny struktury krajiny uvnit katastru, respektive SÚJ). Katastr se tak stává ernou sk í kou, jelikož nejsme schopni ur it prostorové p esuny kategorií. Nelze ur it, jak se ve sledovaném území m nila prostorová struktura ploch. Také z tohoto d vodu je v této studii vypracována analýza prostorových zm n struktury krajiny v detailním pohledu s využitím kartografických podklad. Ve vybraných modelových územích st edních ech byly zpracovány mapy stabilního katastru a mapové zákresy aktuálního stavu využití ploch. Analytické nástroje GIS pak následn umožnily ur it konkrétní zm ny využití ploch v modelových územích. Výsledky takovéto metodiky dokumentují: 1) k jaké zm n došlo a také 2) kde ke zm n došlo. Dostaneme tedy informaci, k jak významným zm nám došlo a navíc v jakých ástech území. Tento metodický postup tak eliminuje omezenou vypovídací schopnost statistických dat ve výzkumu zm n krajinných struktur. Tento metodický p ístup byl aplikován již v mnoha studiích, nap. Mareš (2000), Kolá (2000), Štych (2001) i Zichová (2000). Zam íme-li se konkrétn na významn jší studie zm n využití krajiny st edních ech, možno uvést Štych et Bi ík (2007) hodnotící vývoj zastav ných 123

124 ploch a koeficientu ekologické stability ve St edo eském kraji. Zm ny a stav krajiny st edních ech zkoumají též Ková (1995) nebo Ložek et al. (2003). Tato studie si vyty uje za cíl stanovit hlavní trendy zm n využití krajiny st edních ech od poloviny 19. století do za átku 21. století. Zm ny jsou analyzovány na podklad výzkumu zm n krajinné struktury ve t ech modelových územích v detailním m ítkovém pohledu. Vybraná modelová území reprezentují odlišné typy krajiny st edních ech dle p írodních i socioekonomických parametr. Základní charakteristika modelových území je uvedena v tab. 1. Bližší popis geografických podmínek a stru ný historický vývoj vybraných území jsou uvedeny spole n s výsledky z d vodu lepší p ehlednosti a interpretace výsledk. Lokalizaci modelových území znázor uje obr. 1, viz též tab. 1. Obr. 1: Lokalizace modelových území. Zdroj: Arc R

125 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Tab. 1: Vybrané charakteristiky modelových území. LFA Less Favoured Areas (oblasti mén p íznivé pro zem d lství). Zdroj: LUCC UK databáze, eský statistický ú ad, Ministerstvo zem d lství R. název katastru rozloha po et obyv. (ha) pr m rná nadm. výška [m n. m.] pr m rná cena zem d lské p dy [K /m 2 ] pr m rný sklon [ o ] estlice ne Kutlí e ne Zvírotice ano LFA Metodika Použitá metodika hodnocení zm n využití krajiny v modelových územích je založena na srovnání polohopisu map stabilního katastru z poloviny 19. století s mapovými zákresy sou asného stavu využití krajiny 1 : 5000 v prost edí GIS. Vektorizací jednotlivých kategorií byla získána informace o reálném stavu využití krajiny ve sledovaných letech. Následn pomocí GIS analytických nástroj (nástroje p ekryvu Overlay) byly ur eny zm ny a lokalizace zm n. Nezbytným krokem bylo zajišt ní srovnatelnosti (kompatibility) sledovaných kategorií pro oba sledované roky. Byla stanovena taková kategorizace ploch, do které by bylo možno p esn za lenit všechny zkoumané plochy, ve všech zvolených asových horizontech. Tato kategorizace vychází z Vyhlášky. 190/1996 k zákonu. 265/1992 Sb. (viz tab. 2). Terénní výzkum stavu land use byl v modelových katastrech proveden pov tšinou v jarních a letních obdobích. Pro ú ely zákresu mapování byla používána Státní mapa odvozená 1 : Zakreslovány byly základní kategorie land use podle tab. 2. V zakreslování do map byly zvoleny takové barvy pro jednotlivé kategorie land use, aby se daly p i následném po íta ovém zpracování snadno rozlišit. Za azení jednotlivých ploch do kategorizace land use a také jejich p esné prostorové vymezení není mnohdy úkolem jednoduchým. Pro ú ely p esného prostorového vymezení a ur ení land use bylo využito také zpracovaných leteckých snímk (ortofotosnímk ). D ležitý aspekt je také stanovení nejmenší mapovací jednotky, která odpovídá 4 m 2. Objekty menší než 2 2 m do zákresu nebyly evidovány. 125

126 Tab. 2: Použitý klasifika ní systém land use. Zdroj: LUCC UK databáze, Vyhláška. 190/1996 k zákonu. 265/1992 Sb. Souhrnné t ídy Základní t ídy Detailní t ídy I. Zem d lská p da (ZP) II. Lesní plochy (LP) III. Jiné plochy (JP) 1. Orná p da (OP) 2. Trvalé kultury (TK) 3. Trvalé travní porosty (TTP) 4. Lesní plochy (LP) 1.1 Orná p da 1.2 OP ležící ladem 2.1 Chmelnice 2.2 Vinice 2.3 Zahrady 2.4 Chatové / zahrádká ské kolonie 2.5 Sady 3.1 Louky 3.2 Pastviny 3.3 TTP ležící ladem 4.1 Les listnatý 4.2 Les smíšený 4.3 Les jehli natý 4.4 Kle 5. Vodní plochy (VP) 5.1 Vodní plochy 6. Zastav né plochy (ZaP) 7. Ostatní plochy (OsP) 6.1 Zástavba obytná / nádvo í 6.2 Zástavba rekrea ní / nádvo í 6.3 Zástavba. výrobní / nádvo í 6.4 Zástavba ostatní / nádvo í 7.1 Meze 7.2 Slatiny 7.3 Rozptýlená zele 7.4 Ve ejná zele 7.5 Sport a rekreace 7.6 Devastované plochy 7.7 Zpevn né plochy 7.8 Ostatní Metodický postup byl realizován v t chto krocích: - digitalizace mapových podklad pomocí velkoformátového skeneru; - obrazové zpracování naskenovaných podklad (o íznutí, p ípadná úprava rozlišení, atd.); - transformace t chto rastrových podklad do jednotného sou adnicového systému. V p ípad tohoto procesu bylo využito programu Topol, který v sob zahrnuje prostorov správn umíst ný listoklad jak map stabilního katastru tak i map 1: (zákresy terénního šet ení land use). V p ípad map 1:5 000 tento zp sob transformace byl naprosto dosta ující, jelikož u všech mapových list byly známy sou adnice všech ty rohových bod. V p ípad stabilního katastru byla situace složit jší. Jednotlivé katastry jsou totiž archivovány v samostatných složkách. V doty ných složkách se nacházejí pouze listy zachycující jeden katastr. Chybí tak prostorová návaznost na sousední katastry. Další problém tkví v pokrytí území katastru jednotlivými listy. V mnoha p ípadech je totiž katastr rozd len do n kolika list, p i emž n které listy pokrývají pouze malou, okrajovou ást katastru. K dispozici tak nejsou všechny ty i rohové body listu. Známe 126

127 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech tak sou adnice maximáln t í bod. Pro p esnou transformaci je proto zapot ebí nalézt ješt další body, u kterých známe jejich sou adnice. Použita byla metoda identických bod, v p ípad které je nutno jak na map stabilního katastru tak i v podkladovém datovém souboru (transformované mapové zákresy 1 : 5 000) nalézt totožné body. Jako spolehlivé identifikátory byly použity nezm n né úseky katastrálních hranic, významné k ižovatky, hráze rybník i rohy významných budov (nap. kostely). Po ur ení identických (vlícovacích) bod se mapy stabilního katastru transformovaly v aplikaci Geoprocessing programu ArcGIS; - vektorizace jednotlivých plošek využití krajiny a jejich za azení do správné kategorie land use; - vygenerování rozloh sledovaných kategorií v jednotlivých letech, prostorový p ekryv vytvo ených vektorových vrstev a ur ení zm n land use; - na záv r sumární po etní vyhodnocení a mapová vizualizace. Výsledkové tabulky v sob obsahují vysoký informa ní potenciál. Vyjad ují konkrétní rozlohy ploch (v ha): 1. beze zm ny využití, tzn. plochy, které si zachovaly stejnou kategorii využití po celou dobu sledování a 2. taktéž i rozlohy ploch, které prošly zm nou. U t chto ploch jsou dokumentovány konkrétní zm ny z které kategorie se transformovala kategorie v druhém sledovaném období. Výsledky jsou prezentovány pomocí tabulek, graf a map umíst ných v barevné p íloze. Tabulky 3, 4 a 5 vyjad ují výpo ty konkrétních zm n krajiny dosažené pomocí GIS analýzy. Šedivá bu ka v levém horním rohu vyjad uje celkovou rozlohu analyzovaného území v hektarech. Tato rozloha se liší od celkové rozlohy katastru uvedené v tab. 1, jelikož v pr b hu zkoumaných let došlo ke zm nám hranic katastru. Zkoumány byly pouze plochy, které po celou sledovanou dobu pat ily do katastru. Šedivá bu ka v pravém dolním rohu prezentuje celkový úhrn nestabilních ploch, tzn. plochy, kde došlo ke zm n využití krajiny. Ostatní šedivé bu ky v diagonále vyjad ují plochu, kde nedošlo ke zm n v rámci jednotlivých kategorií, tzv. stabilní plochy. Sloupe ek a ádek celkem zm ny udávají úhrnnou rozlohu zm n daných kategorií, p i emž údaje ve sloupe cích udávají o kolik hektar se zv tšila rozloha dané kategorie na úkor jiné kategorie a údaje v ádcích vyjad ují o kolik hektar se zmenšila rozloha dané kategorie a do které kategorie tato plocha p ešla. Výsledky Tato kapitola prezentuje dlouhodobé zm ny využití krajiny ve vybraných územích s detailním geografickým popisem zkoumaných území. Zvírotice Katastrální území Zvírotice se nachází ve st edních echách na ostrohu sev eném ostrým ohybem eky Vltavy v sou asnosti vzduté Slapskou p ehradou. 127

128 eka zde p edstavovala významnou p ekážku ve východo-západním pohybu, naopak od pradávna sloužila jako dopravní osa plavení d eva, ryb a soli z jižních do st edních ech a Prahy. Celé st ední Povltaví bylo oblastí tradi n chudou, s nízkým rozvojovým potenciálem. Na území panují spíše horší p írodní podmínky, které spolu s polohovou odlehlostí adí tuto lokalitu do oblasti s mén p íznivými podmínkami pro zem d lství (LFA). Místní obyvatelstvo nadále nachází obživu v zem d lském sektoru, avšak intenzita zem d lské produkce po roce 1990 dramaticky poklesla. Zem d lství v takovýchto územích zastává spíše funkci krajinotvornou, se specializací na pastevní chov dobytka i produkci pícnin i epky olejky. Díky poloze v blízkosti Vltavy katastr na sebe váže rekrea ní funkce zejména pro obyvatele hlavního m sta Prahy. Struktura ploch v letech 1839 a 2001 je dokumentována na obr. 3 v barevné p íloze. P vodní malá vesnice p edstavovala p ed rokem 1845 typickou samozásobitelskou jednotku s vysokou rozoraností (48 % rozlohy) území, s pom rn rozsáhlým potenciálem pro pastvu v podob TTP (18 %) a jen s nevelkým rozsahem lesních ploch (15 %). Hlavní funkcí území byla zem d lská produkce sloužící p edevším k samozásobení místních obyvatel. V nedávné minulosti (2001) byl terénním mapováním zjišt n rozsah orné p dy již jen na t etin rozlohy, TTP pouze na 3% rozlohy katastrálního území. Rozsah lesních ploch se zv tšil, podobn jako vodních ploch vzdutím Slapské p ehrady o zhruba 10% rozlohy katastru. Vytvo ením p ehradního jezera v celkové délce zhruba 40 kilometr se s r stem volného asu v posledních 40 letech podstatn zm nily b ehy. Jednak vznikla nová, výše položená obec místo ásti zatopených dom. Jednak se v území objevilo n kolik chatových osad využívaných p edevším v letní sezón. To ovlivnilo šestinásobný nár st rozsahu zastav ných ploch a též vým ru na n vázaných zahrad (Graf 1). Graf 1: Zvírotice stav využití krajiny v letech 1839 a Vysv tlivky viz tab. 2. Zdroj: vlastní výpo ty OP TK TTP ZaP LP VP OsP 0% 20% 40% 60% 80% 100% 128

129 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Tab. 3: Zvírotice zm ny využití krajiny v období (v ha). Zdroj: vlastní výpo ty. 352,9 orná p da trvalé kultury TTP zastav né plochy maloplošná zele lesní plochy vodní plochy ostatní celkem zm ny orná p da 99,9 12,1 7,7 2,3 3,0 14,7 20,6 7,6 67,9 trvalé kultury x 0,3 0,0 0,2 x 0,0 1,0 0,1 1,3 TTP 13,7 5,1 1,6 0,6 0,1 24,3 11,3 5,8 60,9 zastav né plochy x 0,2 x 0,2 x 0,0 0,6 0,1 0,9 maloplošná zele x x x x x x x x 0,0 lesní plochy 5,8 0,1 2,1 0,1 0,1 41,9 2,1 0,2 10,4 vodní plochy x 0,0 x x x 0,1 52,9 0,0 0,1 ostatní 0,9 0,5 0,3 0,1 0,0 4,7 5,2 2,8 11,7 celkem zm ny 20,4 17,9 10,1 3,3 3,2 43,7 40,7 13,8 153,2 Vysv tlivky: šedivá bu ka v levém horním rohu: celková rozloha analyzovaného území; šedivá bu ka v pravém dolním rohu: celkový úhrn nestabilních ploch (zm n využití); ostatní šedivé bu ky: stabilní plochy (nezm n né); údaje ve sloupe cích: kategorie se zv tšily o... ; údaje v ádcích: kategorie se zmenšily o... ; x = ke zm n nedošlo. Z hlediska pohybu kategorií využití krajiny plných 43 % území doznalo zm nu kategorie využití. Nejvíce se na zm nách kategorií podílel p esun ploch z TTP do lesních (15,8 %) a orná p da do vodních ploch zatopením b eh (13,4 %). Ostatní zm ny mezi kategoriemi využití krajiny se pohybují mezi 5 10 % a jsou pom rn r znorodé (viz tab. 3). Kutlí e Jak rozlohou, tak i po tem obyvatel nevelký katastr Kutlí e se nachází ve St edolabské tabuli 3 km západn od Kolína ve výšce cca 230 m n. m. Katastrální území se rozkládá menším dílem na svahu a v tším dílem na úpatí nízkého plochého h betu v úrodné ploché niv Labe. Poloze odpovídají p íznivé klimatické a p dní podmínky pro intenzivní zem d lství ( epa ská oblast). P vodní p irozenou vegetací byl opadavý listnatý les. Intenzivní zem d lské využití dokládá už mapa využití ploch z r (obr. 4 v barevné p íloze). Podíl orné p dy na území katastru byl již tehdy extrémn vysoký (p es 90 %), a to i proti pr m ru za okres Kolín (graf 2). Investice kapitálu do tamní úrodné p dy byly natolik efektivní, že vým ra zem d lského p dního fondu (ZPF) ani p dy orné se prakticky nem nila. Blízkost Kolína a tamního cukrovaru umož ovala p ímou dopravu cukrovky povozy (pozd ji auty). Krajinnou zvláštností tohoto území je malým pot kem zahloubené údolí. Zatímco d íve bylo pokryto loukami a pastvinami, tak ve 2. polovin 20. století v n m postupn vznikla chatová kolonie s intenzívním zahrádká stvím (obr. 4 v barevné p íloze). 129

130 Katastrální území Kutlí e je d kazem, že ani hluboké strukturální zm ny v zem d lství (z hlediska vlastnictví p dy, velikostní struktury farem, struktury zem d lské výroby, osev hluboký útlum epa ství, p echod na epku olejnou, pšenici a kuku ici, minimalizace živo išné produkce po roce 1990) nem ly v úrodných oblastech zásadn jší vliv na strukturu ploch (pouze 16% ploch katastru zm nilo kategorii využití, viz tab. 4). Od konce 19. stol. do poloviny 20. století a po r m lo rozhodující roli p sobení tzv. intenzivní diferenciální renty II, tj. v tší efektivnost vklad kapitálu (ve form náklad na hnojiva, mechanizaci apod.) do úrodn jší p dy. Katastr Kutlí e je vhodný pro mikroregionální detailní výzkum výše uvedených proces, nebo v n m byl rolnický statek st ední velikosti (cca 45 ha) pokrokového rolníka, který uplat oval a ší il výše zmín né inovace v zem d lství. Byl jím Jan A. Prok pek, významný p edstavitel eského agrárního hnutí (byl lenem zemského sn mu, jeho syn pak poslancem poslanecké sn movny parlamentu I. s. republiky). J. A. Prok pek si totiž vedl pe liv ú etnictví a nadto své poznatky publikoval v rolnickém tisku. Bohužel v dob komunistické totality byly budovy statku zdevastovány. Po roce 1990 v n m za ala hospoda it soukromá zem d lská spole nost, která jej s pietou k minulosti obnovila a nyní obhospoda uje s kladnými ekonomickými výsledky asi 900 ha p dy (v tšinou v nájmu). Záv rem možno konstatovat, že katastrální území Kutlí e p edstavuje ást úrodného velmi intenzivn zem d lsky využívaného Polabí. Na siln rozoraném území nedošlo k velkému pohybu ve struktu e ploch, nebo vysoká úrodnost zajiš uje velmi efektivní zem d lské hospoda ení, což neovlivnila ani léta totalitní (Graf 2). Graf 2: Kutlí e stav využití krajiny v letech 1841 a Vysv tlivky viz tab. 2. Zdroj: vlastní výpo ty OP TK TTP ZaP LP VP OsP 0% 20% 40% 60% 80% 100% 130

131 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Tab. 4: Kutlí e zm ny využití krajiny v období (v ha). Zdroj: vlastní výpo ty. Vysv tlivky viz tab ,3 orná p da trvalé kultury TTP zastav né plochy maloplošná zele lesní plochy vodní plochy ostatní celkem zm ny orná p da 172,0 3,9 2,5 2,1 5,6 1,9 0,2 4,6 20,8 trvalé kultury x 1,3 x 0,3 0,6 0,2 0,3 1,4 TTP 1,6 1,3 0,1 1,3 0,0 0,1 0,3 4,7 zastav né plochy 0,10 0,3 x 0,9 0,1 x 0,2 0,1 0,8 maloplošná zele x x x x x x x 0,0 lesní plochy x x x x x x x 0,0 vodní plochy x x x x x x x 0,0 ostatní 5,0 0,1 0,3 0,3 0,4 0,0 0,1 2,2 6,2 celkem zm ny 6,7 5,6 2,8 2,8 8,0 2,1 0,6 5,3 33,9 estlice estlice p edstavují typické sídlo v t sném zázemí Prahy v relativn plochém terénu s pom rn kvalitními zem d lskými p dami, které bylo ovlivn no velmi intenzivním suburbaniza ním procesem v posledních letech. Jejich poloha na výjezdu z dálnice D1 t sn za Prahou (Pr honice), p edstavovala vynikající p edpoklady pro lokalizaci koncentrovaného areálu velkých nákupních st edisek celé ady firem a dalších služeb na n vázaných (skladové, výrobní, parkovací areály aj.). Nedaleko, p es dálnici ležící Pr honice p edstavují nejen jednu z nejlepších adres nadstandardního bydlení v Praze, ale zárove jsou zajímavým cílem pro obyvatele velkom sta pro rekreaci v rozlehlém parku. Areál estlic a Pr honic s dalšími p edpoklady stavebního rozvoje je tak velmi dob e dostupný jak ve ejnou tak privátní dopravou. Služby a rekreace p edstavují velmi zajímavý cíl polodenních a jednodenních kombinovaných výjezd obyvatel Prahy i širokého zázemí. P i pohledu na mapu zm ny struktury krajiny je na první pohled patrná zm na funkce území, z funkce siln zem d lské, dodávající komodity na pražský trh na p evládající funkci komer n -reziden ní (obr. 5 v barevné p íloze). Pozemky zem d lské p dy jsou nadále obhospoda ovány, avšak mnohé z nich eká osud vyjmutí ze ZPF a následné zastav ní. Zm ny ve využití krajiny a struktu e ploch v tomto katastrálním území jsou p evážn výsledkem posledních cca 15 let a charakterizuje je p edevším podstatný nár st zastav ných a ostatních ploch (tab. 5 a graf 3). Práv ostatní plochy jsou velmi r znorodé, od zatravn ných oplocených skladových areál až po vyasfaltovaná parkovišt. Srovnáním dvou asových vrstev byly evidovány na dvou t etinách území stabilní nem nné plochy, na t etin došlo ke zm nám mezi jednotlivými kategoriemi využití, z nichž dv jsou nejpodstatn jší. První je p em na orné p dy na ostatní plochy (54,3 % z úhrnu rozlohy všech zm n) a dále pak p em na trvalých travních porost na p du ornou. 131

132 Graf 3: estlice stav využití krajiny v letech 1841 a Vysv tlivky viz tab. 2. Zdroj: vlastní výpo ty OP TK TTP ZaP LP VP OsP 0% 20% 40% 60% 80% 100% Tab. 5: estlice zm ny využití krajiny v období (v ha). Zdroj: vlastní výpo ty. Vysv tlivky viz tab ,9 orná p da trvalé kultury TTP zastav né plochy maloplošná zele lesní plochy vodní plochy ostatní celkem zm ny orná p da 270,8 9,0 0,5 13,3 30,3 4,9 0,0 54,0 112,0 trvalé kultury 0,5 6,7 x 1,5 0,7 x x 1,7 4,4 TTP 18,5 2,7 x 0,8 2,2 0,1 x 4,3 28,6 zastav né plochy 0,0 1,6 x 1,1 0,1 x x 0,2 1,9 maloplošná zele x x x x x x x 0,0 lesní plochy 0,9 x x x 1,5 x 0,9 vodní plochy x x x 0,1 0,1 x 0,1 0,0 0,1 ostatní 5,3 1,2 0,0 0,5 2,6 0,2 x 3,1 9,8 celkem zm ny 25,3 14,4 0,5 16,2 35,9 5,2 0,0 60,2 157,7 Podstatné p i hodnocení zm n tohoto území ovšem je, že dnešní situace využití ploch estlic je výsledkem funk ních zm n, které tomuto prostoru vnutila spole nost nikoliv místní, ale blízko ležící Prahy a její aglomerace. V tomto p ípad lze uvedené zm ny charakterizovat jako výsledek požadavk na tento prostor obyvatel vlastní Prahy, nikoliv estlic i jejich nejbližšího zázemí. Jde o charakteristický výsledek procesu suburbanizace pražského m stského regionu, v tomto p ípad zam eného spíše na obslužnou, nikoliv obytnou funkci území. Krajina takovýchto území v blízkosti významných metropolí pat í mezi nejvíce ohrožené. S poklesem striktnosti zákona na ochranu ZPF dochází v mnoha p ípadech k obrovským zábor m kvalitní orné p dy, hledisko p doochraná ské v rozhodovacích územn plánovacích procesech má tak daleko menší váhu než komer ní aspekt daného procesu. 132

133 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Diskuse Tato studie si vyty ila za hlavní cíl prozkoumat zm ny v prostorové struktu e krajiny ve vybraných lokalitách st edních ech od poloviny 19. století do sou asnosti. Na podklad tohoto typu výzkumu m žeme stanovit významné trendy zm n zkoumaného regionu. Byly zpracovány 3 modelová území. Jednotlivá modelová území jsou odlišná jak z hlediska podmínek p írodních tak i socio-ekonomických. V d sledku d jinných zvrat a krizí dochází ve spole nosti k rozvoji kvalitativn a kvantitativn nových sil, jejichž p sobení se s ur itou prodlevou odrazí ve stavu krajiny. Za hlavní faktory nutno považovat d ležitá politická rozhodnutí a zvraty (2. sv tová válka a její následky, nástup socialistického systému nebo pád komunismu i vstup do EU), pozici území k hlavním centr m a osám rozvoje vyjád enou jeho exponovaností i kulturní a podnikatelské tradice. Významné územní diferenciace v dlouhodobém vývoji využití krajiny modelových území se potvrdily v této analýze. Tržní mechanismy ur ené diferenciální rentou, zm na systému zem d lství, polarizace prostoru jádro periferie a v neposlední ad též postupná integrace republiky do nadnárodních uskupení pat í mezi hlavní hybné síly. Tyto faktory postupn zp sobily diferencovaný vývoj krajiny eska (Štych 2007). Tyto hlavní trendy jsou patrné také v krajin st edních ech. T mto polariza ním trend m nezabránila ani regionální politika komunistické vlády Zm na režimu, otev ení domácího trhu zahrani ním subjekt m, zm na dota ní politiky v zem d lství související se vstupem eska do EU a také implementování environmentálních opat ení v krajin po roce 1990 zrychlily nastartované procesy útlumu lidských aktivit v krajin periferních oblastí s dominantními procesy zalesn ní a zatravn ní. Tento vývoj byl patrný v katastru Zvírotice. P echod k extenzívních formám využití krajiny je doprovázen depopulizací st edního Povltaví. Katastr Zvírotice leží v oblasti tradi n chudé, s nep íznivými p írodními podmínkami a nízkým rozvojovým potenciálem. Tyto aspekty adí tém celé st ední Povltaví do LFA. P vodní zem d lsko produk ní funkce se samozásobitelským zam ením se zm nila na sou asnou funkci rekrea n zem d lskou s výrazným sezónním využitím chatových osad i chalup v intravilánu. Do vývoje Zvírotic, které leží p i ece Vltav, znateln zasáhlo vzdutí hladiny vlivem výstavby Slapské p ehrady. Tento vývoj m l vliv p irozen na zvýšení podílu vodních ploch, avšak také na zvýšení rozlohy zahrad a zastav ných ploch. Jednak vznikla nová, výše položená obec místo ásti zatopených dom a jednak se v území objevilo n kolik chatových osad využívaných p edevším v letní sezón. Obecný trend zm n struktury ploch se vyzna uje nár stem lesních ploch a naproti tomu úbytkem ZPF, v rámci kterého docházelo k rozši ování trvalých travních porost s akcelerací po roce Tyto trendy jsou charakteristické pro oblasti vnit ních periferií a jsou podobné 133

134 s vývojem v pohrani í. Jako oblasti vnit n periferní ve st edních echách lze ozna it regiony p i hranici St edo eského kraje, s výjimkou oblastí v Polabí. Tyto regiony mají pov tšinou nep íznivé podmínky pro zem d lství a jsou vzdálené od hlavních center rozvoje. St ední Povltaví, Rakovnicko i Posázaví jsou oblasti s nár stem trvalých travních porost i lesních ploch. Krom zdejších nejvýznamn jších st edisek zaznamenávají obce dlouhodobý úbytek obyvatel. Naproti tomu katastry Kutlí e a eslice leží na nejúrodn jších p dách v esku, s klimatem p íhodným pro zem d lství a s p íznivou polohou v i rozvojovým centr m a dopravním trasám (hlavn v p ípad estlic). Tyto dva katastry jsou do sou asné doby pod silným antropogenním tlakem. Kutlí e v Polabí si zachovaly silnou orientaci na zem d lskou produkci, danou p íznivými p írodními podmínkami a blízkostí k hlavním odbytištím i významným dopravním koridor m (Kolín ležící na hlavní železnici Praha Olomouc). Úrodné p dy jsou nadále zorn né, slouží pro produkci obilí i jiných komodit vyžadujících p ízniv jší podmínky. Neatraktivními se staly lokality v reliéfních depresích, kam je pro moderní t žkou mechanizaci obtížné zajížd t. Tento trend je charakteristický pro tradi n zem d lské regiony st edních ech nalézající se v Polabí i v nížinných oblastech dolního toku Vltavy. estlice p edstavují charakteristický výsledek krajinných zm n v zázemí velkých m st, kde se rozši ují funkce obytné a obslužn výrobní. Vývoj estlic byl siln ovlivn n blízkostí hlavního m sta Prahy. Hlavní trend p edstavoval rozvoj zastav ných a ostatních ploch p edevším ovlivn ný požadavky Prahy jako jádra metropolitního areálu. Dnešní situace využití ploch estlic je výsledkem funk ních zm n, které tomuto prostoru vnutila spole nost nikoliv místní, ale blízko ležící Prahy a její aglomerace. Silný vliv pražské aglomerace na využití krajiny m žeme spat ovat v podstat ve všech obcích v suburbánní zón Prahy, tzn. v obcích v t sné blízkosti Prahy i podél významných dopravních tah. Charakteristický je nadpr m rný r st zastav ných ploch a ploch ostatních hlavn na úkor zem d lských ploch. Lesní plochy si pov tšinou drží svoji rozlohu i se mírn rozr stají. Výsledky potvrdily trend prohlubující se diferenciace vývoje využití krajiny na základ p írodních a socioekonomických charakteristik. Podobná zjišt ní diference vývoje land use ve vybraných lokalitách byly již publikovány v mnoha studiích. Kupková (2001) prokázala rozvoj investi ní innosti a komer ních aktivit daný p edevším výhodnou geografickou polohou v katastru Zápy v blízkosti Prahy, na jehož území postupn dochází k zvýšení antropogenní innosti. Mareš (2000) v katastrech T ebsín a Teletín, jež leží p i soutoku Vltavy a Sázavy, dokumentuje razantní rozvoj ploch k rekrea nímu využití a také upozor uje na trend dlouhodobého nevyužívání orné p dy na mén úrodných stanovištích. Trend polarizace ve vývoji využití krajiny je spole ný jak mnoha region m eska tak i evropským zemím po celé 19. a 20. století (viz Krausmann 2001, 134

135 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Gabrovec et Kladnik 1997). V krajin probíhají dva protich dné procesy, oba s ekologicky i spole ensky negativními dopady. Regiony úrodné a exponované jsou zasaženy intenzifikací, tj. zor ováním a zástavbou; a naopak oblasti neúrodné a odlehlé extenzifikací, tedy zatrav ováním a zales ováním. Mezi t mito dv ma pomyslnými póly vývoje, neustále se od sebe strukturou a intenzitou využití ploch vzdalujícími, leží oblasti p írodn a spole ensky pr m rné, jež zaznamenávají nejmenší zm ny krajiny. P edpokládáme, že práv v t chto pr m rných regionech se bude v budoucnu svád t nejtužší boj o podobu zem d lské politiky. I její malá zm na m že zp sobit zvrat sm ování jejich krajiny a hospodá ství. Naopak o produk nosti nížin a opoušt ní vrchovin a hor bylo již v podstat rozhodnuto na p elomu 19. a 20. století a tento trend se udržel až do sou asnosti. I do budoucna lze o ekávat, že to budou horské, vrchovinné a periferní oblasti, které budou nejsiln ji zatrav ovány a zales ovány; zatímco regiony úrodné a nížinné z stanou produk ní a území p ím stská budou zastavována a v bec urbanizovaná. Do t chto míst je d ležité p enést naší pozornost v ochran p írody a krajiny, neb velká ást obyvatel st edních ech žije v t chto oblastech. Pod kování Tato studie vznikla za podpory Grantové agentury eské republiky (projekt GA R205/09/0995 "Regionální diferenciace a potenciální rizika využití ploch jako odraz funk ních zm n krajiny eska ") a Ministerstva školství, mládeže a t lovýchovy (výzkumný zám r MSM Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních zm n a evropské integrace ). Summary The aim of this study is the evaluation of long-term changes in land use in Central Bohemia based on case studies Zvírotice, Kutlí e and estlice. This study searches spatial differentiation of changes and factors (driving forces) for these processes since the 19th century. The results indicate that there is a trend of deepening differentiation of regions based on their natural conditions and socioeconomic characteristics. Since the end of the 19th century regional polarisation has been deepening. Two antagonistic processes have been taking place in the land. Both have undesirable ecological and sociological consequences. Fertile and socio-economically valuable regions have experienced intensification, accompanied by high increase of built-up area. On the other hand, infertile and remote regions have experienced extensification, accompanied by grass planting and forestation. In between these extremes there 135

136 are "average" areas, from the point of view of both nature and society. Here, the smallest land-use changes have taken place. The cadastres Kutlí e and estlice spread over some of the most fertile land in the Czech Republic, with climate suitable for agriculture. The development of the society accompanied by a hierarchical upwards shift of the governing political and economical units, connected with specialisation of the regions, has put anthropogenic pressure on the local land. The cadastre Kutlí e has maintained strong orientation on agricultural production. The cadastre estlice represents a characteristic feature of the land-use changes in a metropolitan area. Here the residential and production-service functions have been on the rise. The cadastre Zvírotice is situated in the region of Central Moldavian Plateau (St ední Povltaví) a traditionally poor area with unfavourable natural conditions and low development potential. The original agricultural production function with focus on self-supplementation has changed into the current recreational-agricultural function. The general trend of changes in land use for both of these cadastres is distinctive by the increase in forests and decrease in the overall area of agricultural land. Such trends are typical for internal periphery areas and to some extent they are similar to the development at the border. Seznam literatury Bi ík I. (1995): Possibilities of Long-Term Human-Nature Interaction Analysis: The Case of Land- Use Changes in the Czech Republic. In: The Changing Nature of the People-Environment relationship: Evidence from a Variety of Archives. Ed. by I.G. Simmons and A.M. Mannion. Prague, CU, Faculty of Science, Dept. of Social Geography and Regional Development, p Bi ík I. et Jele ek L. (1995): Metodika hodnocení zm n p dního fondu eské republiky v posledních 150 letech. In: P da v ekonomických souvislostech. Sborník ze seminá e VÚZE , VÚZE, Praha, p Bi ík I. et Jele ek L. (2003): Long Term Research of LUCC in Czechia In: Jele ek L., Chromý P., Jan H., Mikšovský J., Uhlí ová L. (eds.): Dealing with Diversity. 2nd International Conference of the European Society for Environmental History Prague Proceedings. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje P F UK, Praha, p Bi ík I. et Kupková L. (2002): Long term changes in land use in Czechia based on the quality of agricultural land. In: I. Bi ík et. al (Eds), Land Use/Land Cover Changes in the Period of Globalization. Proceedings of the IGU-LUCC International Conference Prague 2001, Prague, p Bi ík I. et Št pánek V. (1994): Long-term and current tendencies in land-use: Case study of the Prague environs and the Czech Sudetenland. UC-Geographica, XXIX, 1, UK, Praha, p Gabrovec M. et Kladnik D. (1997): Some new aspects of Land Use in Slovenia. Geografski sbornik Acta Geographica 37, p Kolá M. (2000): Historický vývoj využívání krajiny v údolí Pšovky. Magisterská práce. Katedra fyzické geografie a geoekologie P F UK, Praha, 97 p., p íl. Ková P. (1995): Is plant community organization level relevant to monitoring landscape heterogeneity? Two case studies of mosaic landscapes in the suburban zones of Prague, Czech Republic. Landscape and Urban Planning, 32:

137 P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech Krausmann F. (2001) Land Use and Industrial modernization: An empirical analysis of human influence on the functioning of ecosystems in Austria Land Use Policy, 18 (1): Kupková L. (2001): Analýza vývoje eské kulturní krajiny v období Diserta ní práce. P F UK, Praha, 212 p., p íl. Ložek V. et al. (2003): St ední echy. P íroda, lov k, krajina. St edo eský kraj, Praha, 127 p. Mareš P. (2000): Historické zm ny krajiny dolního Posázaví sledované pomocí GIS. Diplomová práce. Ústav pro životní prost edí a Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje P F UK, Praha, 176 p., p íl. Mather A. S. (1986): Land use. Longman, London and New York, 242 p. Pokorný O. (1970): K n kterým otázkám vývoje a kartografického zobrazení využití p dního fondu. Historická geografie, Praha, 5: Štych P. (2001): Hodnocení dlouhodobých zm n využití p dy ve vybraných územích Sedl anska. Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje P F UK, Praha, 135 p., p íl. Štych P. (2007): Územní diferenciace dlouhodobých zm n využití krajiny eska. Diserta ní práce. P F UK, Praha, 128 p., p íl. Štych P. et Bi ík I. (2007): St edo eský kraj životní prost edí. 1. Praha : St edo eský kraj, Využití krajiny, p Ungerman J. (1991): Intenzivní zem d lství ve vztahu k mimoekonomickým aspekt m komplexní funk nosti krajiny. In: Geografie zem d lství II. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje P írodov decké fakulty Univerzity Karlovy, Praha, p Zichová D. (2000): Hodnocení ekologické stability krajiny na vybraných katastrech okresu Prahazápad. ÚŽP P F UK, Praha, 93 p. Ostatní zdroje: Databáze dlouhodobých zm n využití ploch eska. P írodov decká fakulta UK Praha. [lucc.ic.cz] Vyhláška. 190/1996 k zákonu. 265/1992 Sb. K tomuto p ísp vku pat í barevné obrazové p ílohy Recenzovali: Doc. RNDr. Ivan Bi ík, CSc. Prof. RNDr. Pavel Ková, CSc. Mgr. Lucie Drhovská 137

138

139 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e Nature Park Bude a proposal of a new protected area Václav Cílek¹, Ji í Sádlo²a Vít Zavadil³ 1 Geologický ústav AV R, Rozvojová 269, Praha 6, CZ ; cilek@gli.cas.cz 2 Botanický ústav AV R, Zámek 1, Pr honice, CZ ; saadlo@volny.cz 3 ENKI o.p.s., Dukelská 145, T ebo, CZ ; arnoviza@seznam.cz Abstract. The landscape protection is traditionally focused on undisturbed, often hilly areas located mostly in the chain of frontier mountains. However a new type of protected area nature park is intended as close to nature area where recreational activities are either the main reason or second main reason (after nature) of protection. The area of Bude is located some 15 km north of the Prague in deep gorge developed in Proterozoic quartzites, greywackes and shales. These rocks are overlaid by Carboniferrous arcoses, Upper Cretaceous sandstones and calcareous sandstones, Tertiary and Quaternary fluviatile gravels, Young Pleistocene loess and Holocene sediments. The area consists of a mosaic of highly diversified biotopes ranging from floodplain wetland to rock scree fields, pastoral slopes and sunny, dry rock steppes. The vicinity of Bude belongs to a classical cultural landscape with a number of archaeological sites and the oldest complete building on the area of CR pre-romanesque rotunda of Bude. The nature park is proposed to be established for several reasons to prevent urban sprawl in this area, to protect complex biotopes and to preserve symbolic and national identity values as well. Key words: landscape ecology, Zákolanský potok, Bude, Central Bohemia Úvod P írodní park (zkracováno jako P P) je definován zákonem. 114/1992 Sb., a to v 12, odst. 3, tedy v témže paragrafu jako krajinný ráz, k jehož ochran má mimo jiné sloužit. Podle tohoto odstavce citujeme: K ochran krajinného rázu s významnými soust ed nými estetickými a p írodními hodnotami, který 139

140 není zvlášt chrán n podle ásti t etí tohoto zákona, m že orgán ochrany p írody z ídit obecn závazným právním p edpisem p írodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zni ení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Server st edo eské pobo ky Agentury ochrany p írody a krajiny eské republiky ( uvádí, že P írodní park nemá povahu zvlášt chrán ného území ve smyslu ustanovení 14 zákona 114/92 Sb. Území nepožívá plné zvláštní ochrany n kterého ze zvláš chrán ných území, ale také již nikoli jen obecné ochrany. P ichází v úvahu pro území, v n mž jsou soust ed ny významné estetické a p írodní hodnoty. P írodní park vymezuje zákon 114/92 Sb. velmi voln, což umož uje využití této kategorie pro ochranu a usm r ování využívání ástí krajiny, které nemají parametry velkoplošných a maloplošných zvlášt chrán ných území. P írodní park odpovídá n kdejšímu statutu tzv. oblasti klidu. V roce 1992 se všechna dosavadní místa vyhlášená jako oblasti klidu legislativn stala p írodními parky. Metodika V tomto textu používáme argumenty více autor (zejména Cílek 2006, Ložek 2006, Krinke 2006, Mourek et al. 2006, Sádlo 2006, Štorch 2006, Vav ín 2006, Zavadil 2006a, b, Zavadil et Baier 2006, Zavadil et al. 2006, Ž árek 2006) publikované ve sborníku Bude 1100 let / / II. P íroda krajina lov k a sborníku Bude 1100 let / / I. Archeologie a historie (Kuchy ka 2005, Morkes 2005, Sláma 2005a,b). Dále pak erpáme i z jiných prací. V textu ovšem tyto autory necitujeme p i každé zmínce, ale všechny použité prameny uvádíme v seznamu literatury. V textu používáme krom termínu P írodní park Okolí Bud e (dále P P OB) také pracovní ozna ení Bude sko, které se týká okolí Bud e v širším slova smyslu zhruba mezi Stehel evsí, Velkými P ílepy, Kralupy nad Vltavou a Kamenným Mostem. V p edkládaném návrhu používáme odborné termíny pro krajiná ské hodnocení podle autor Vorel et al. (2004). Navrhovaný zám r P P Okolí Bud e má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scéná e Spálená zem a Klondike, viz dodatek na str ). Projekt dále po ítá s možností vzestupu ekonomické síly (scéná e Klondike a Prosperita). V i této možnosti je projekt flexibilní, a koli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální p edpokládá vývoj blízký scéná i Pohoda s možností pružných p echod ke scéná i Prosperita. Prakticky to znamená, že koncepce P írodního Parku nechce plošn konzervovat sou asný stav nebo se ochranou p írody vracet do dávno minulého stavu tradi ní venkovské krajiny, 140

141 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e ale je p ipravena reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou, Kladnem a Kralupy nad Vltavou. Krajiná ská a urbanistická východiska ochrany a ízeného rozvoje Bude ska Za krajiná sky hodnotné ásti Bude ska je nutno pokládat p edevším údolí potok, ve kterých je situována v tšina zdejších obcí. Tato ást území má velkou hodnotu p írodov dnou i kulturní a zárove se hodí jak k životu místních lidí, tak k rekreaci obyvatel jiných ástí st edních ech. Rozvoj t chto území musí být proto takový, aby dosavadní hodnoty neni il, nýbrž je tv r ím zp sobem rozvíjel. Naopak plošiny jež údolí odd lují, a které dnes p edstavují zem d lskou krajinu (viz obr. 6 v barevné p íloze), vynikají v širokých lokálních i dálkových pohledových scenériích p vabem nezastav né krajiny. Zde p edpokládáme zachování území pro zem d lství, neporušení krásy nezastav né krajiny a rozvíjení krajiná ské hodnoty krajiny promyšleným strukturováním. Cílem je vytvo it malebnou kulturní krajinu, v níž lidská sídla jsou sou ástí a jedním z hlavních základ místní krajinné estetiky. P írodní park proto podchycuje p edevším kvalitní ásti údolí, která vyžadují v tší pé i p i ochran krajiny a p i zm nách územních plán. Avšak horizont by také nem l být pohledov zne išt n. Cílem P P je nabídnout lidem vlídné prost edí k životu. Sílící urbanizace této ásti st edních ech znamená tlak zejména developer na zástavbu všude na Bude sku a celkem bez ohledu na kvalitu krajiny a na možnost jejího dalšího využití (viz sídlišt Holubí Háj Holubice-Kozinec a návrhy na zástavbu polí mezi Holubicemi, Svrkyní a Zákolany). Je samoz ejm otázkou, zda a k jaké výstavb by skute n došlo. Na území p írodního parku by ale m ly být eliminovány hrubé zásahy do krajinného rázu, které p edstavuje p edevším nová zástavba, jež organicky nenavazuje na p vodní sídla anebo pohlcení p vodních sídel do tzv. sídelní kaše. Stejn tak by m ly být z P P vylou eny velkosklady zboží pro kamionovou dopravu apod. Ta vedle ztráty krajinných hodnot (oblast krajinného rázu) p edstavuje i ztrátu identity celého území. Nap. v Rakousku p ijaly n které regiony zásadu, že povolují jen dva nové domy za rok. To jim umož uje pozvolna budovat sídlení obraz a zárove za le ovat nové p íchozí do místních komunit, zatímco u suburbií naopak hrozí vytvá ení nové, nesourodé a n kdy konkurující si spole nosti. V kvalitních a již osídlených ástech Bude ska je proto t eba regulovat p ípadnou zástavbu m stského typu v etn pr myslu a rovn ž velkoplošnou zástavbu vesnickou (satelitní zahradní tvrti apod.). Zástavbu je t eba omezovat na využití již existujících továrních ruin apod. (brownfields) a na plochy mimo P P (které ovšem mohou být v majetku obcí zárove ú astných v P P). Prakticky to znamená, že se obce mohou omezen rozr stat p evážn s využitím 141

142 vnit ních rezerv v intravilánu (využití brownfields). Nap. v centru Zákolan a Otvovic se citlivá nová zástavba hodí a už tam i je. Lze si snadno p edstavit vývoj urbanistiky práv opa ný k cíl m P P. Nelze vylou it, že bez uvážlivého ízení urbanistiky by vývoj osídlení využíval naopak práv údolí (nap. vzhledem k cenám pozemk ), kde by rozši ováním vesnic mohly vyr st nové tvrti, ale patrn i velkosklady typické pro celé okolí Prahy apod. Úm rn k tomu by nutn vzrostla doprava na existujících silnicích, které jdou v tšinou práv údolími a p es obce. Nutnost rozši ování silnic by znamenala další negativní zásah do života obcí. Dopravní zát ž je již neúnosn p etížená a rozši ovat silnice v úzkých údolích by znamenalo zna ný problém nap. na úkor bo ení stávající zástavby. S t mito po iny se dnes bohužel b žn setkáváme. Teprve až se údolní ásti krajiny zm ní v soustavu suburbií nebo vícemén v souvislou zástavbu a v tšina p írodních partií bude likvidována, dojde na zem d lskou p du na plošinách, kde se dodate n za nou budovat ve fádním plochém terénu parky a rekrea ní objekty. Podobným scéná m je ovšem žádoucí se vyhnout a návrh P P je dobrým prost edkem, jak se jich vyvarovat. Krajiná ská koncepce P P Základem koncepce P P je paprs itá struktura tamní krajiny. Zcela zásadní pro P P OB jsou dv návrší, a to jednak centráln situované návrší odd lující údolí mezi Zákolany, Blevicemi a Zem chy, a dále návrší jihozápadn od Zákolan s Národní kulturní památkou Bude ve svém st edu. Ramena tvo í jednotlivá údolí, která jsou krajiná sky a ochraná sky nejkvalitn jší. Návrší s paprs itou strukturou údolí tvo í významnou oblast krajinného rázu zna n odlišnou od širšího okolí. Každé údolní rameno je zakon eno n kterou z obcí, její pozice se však m že lišit tím, zda se p íslušná obec rozhodne do P P spadat (zejména obce s esteticky kvalitní tradi ní zástavbou, nap. Trn ný Újezd) nebo cht jí ležet mimo a s P P jen sousedit. Záv r údolí ukon ený obcí vytvá í významné místo krajinného rázu. Další obce jsou v len ny do vnit ní ásti P P (nap. Blevice, Kováry, Otvovice, Zákolany). Zmi ovaná údolí jsou z krajiná ského hlediska velice cenná. Zde, v intravilánech obcí, je omezená výstavba i p estavba jednotlivých budov možná. Není však žádoucí realizovat a rozvíjet p edevším developersky výhodnou výstavbu ani na plochách polní krajiny nad údolími tak jak se stalo v sídlišti Holubí Háj v Holubicích Kozinci. Jmenované sídlišt Holubí Háj je smutným p íkladem negativn dot eného krajinného prostoru, který by se nem l v žádném p ípad opakovat v P P Okolí Bud e a ani v jeho sousedství. Tato výstavba zcela narušila estetickou i historickou charakteristiku krajinného rázu a harmonický soulad jednotlivých prvk krajinné scény a negativn poznamenala i identitu samotné obce s nevýhodami venkova a bez výhod velkom sta. 142

143 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e Vymezení P P ve variantách je patrné z p iložené mapy. Obr. 1. P írodní park Okolí Bud e vymezení hranic (tenká plná ára v tší varianta, te kovaná ára menší varianta, tlustá plná ára vymezení prost ední varianty, šedá oblast p ír. park Okolí Oko e) Obr. 1. Nature park Okolí Bud e a proposal of delimitation of boundaries (thin solid line larger version, dotted line smaller version, thick solid line delimitation of intermediate version, grey area nature park Okolí Oko e). Nejkvalitn jší ástí krajiny Bude ska jsou zejména: Okolí akropole s rotundou Sv. Petra a Pavla na Bud i; rotunda na Bud i tvo í jedine ný znak krajinného rázu, tedy ojedin lý znak v rámci státu významná kulturní dominanta krajiny (viz obr. 9 v obrazové p íloze). Plochy staré zástavby ve v tšin obcí v etn historických pr myslových objekt (Trn ný Újezd, Slatina, Zákolany, Holubice, Debrno, Otvovice, Kole, Zem chy) tvo í rovn ž významné kulturní dominanty krajiny. ásti poto ních údolí se zachovalou vegeta n pestrou nivou. Skalnaté a v tšinou zalesn né strmé údolní svahy. Mírn jší svahy s loukami a k ovinatými mezemi. 143

144 Posledn t i jmenované ásti krajiny oplývají vysokou hodnotou p írodní charakteristiky krajinného rázu. Naproti tomu nezastav né h bety, návrší a plošiny nad údolími tvo í volnou, p ehlednou, mén výraznou krajinu, která však opticky funguje jako zarámování obrazu. Je proto sice relativn mén významná, p esto však je práv kv li této rámující funkci nepostradatelná. Dalším východiskem krajiná ské koncepce je koncept St edo eského Toskánska uvedený v územním plánu obce Zákolany. Tento koncept nemá do eské krajiny vnášet cizí a exotické vzory, ale vytvo it podobnou tvá zem d lské krajiny, jaká kdysi existovala ve velké ásti Evropy. Toskánsko je jen inspirací jakožto oblast, kde se tato struktura uchovala a funguje dodnes. Základem této koncepce je využít spojení p írodních a kulturních hodnot. Ve volné krajin nad zá ezy údolí postupn obnovovat n které staré cesty (viz nap. obr. 11 v barevné p íloze) a dopl ovat zele p edevším v podob protierozních opat ení. Dále pak výsadby alejí podél cest. Zmi ovaný koncept by bylo logické rozší it i do okolí obce Holubice. P ípadn lze obnovit historické cesty, které lze ode íst z historických map až k památnému Kozineckému háji kolem vrchu Ers. V této oblasti již obnova zapo ala. Rozvoj krajiny a její ochrana Zám r p edpokládá aktivní podporu a vzájemnou koordinaci všech p ítomných i nov vznikajících historických vrstev krajiny. Tradi ní p ístup k ochran krajiny p edpokládá ochranu všeho starého a historického (a asto již málo životaschopného) p ed vlivem aktivit mladších, modern jších a v tšinou agresivn životaschopných. Takový p ístup bývá možný v n kterých typech maloplošných chrán ných území, do osídlené kulturní krajiny se však nehodí. Hodnota historických prvk krajiny zde nutn spo ívá v jejich b žném používání, proto je pot eba hledat zp sob, jak mohou staré a nové prvky fungovat spole n. Jde o dilema, které dob e známe nap. z vybavení vlastních byt d m plný cenných starožitností a pe liv udržovaný v historickém stylu je k životu nepohodlný, ale stejn nep íjemné by bylo žít v dom neustále pr b žn vylepšovaném nejmódn jšími výst elky. N kde mezi t mito extrémy je d m pohodln za ízený, a n co podobného platí i pro krajinu. Koncepce P P p edpokládá takový zp sob pé e o krajinu, který dbá o památky a p írodu, ale dovoluje stálý inovativní vývoj krajiny tím, že hledá pro starší prvky vhodné uplatn ní v sou asném život. Bude sko je k práv p edstavenému stylu rozvoje územím velmi vhodným. Je to proto, že na Bude sku, stejn jako nap. na Kladensku, je vývoj krajiny nep etržitý a není zde jednozna n patrná stará krajinná vrstva zásadn odlišná od vliv moderních. Bude sko nap. v kultu e zahrnuje památky od P emyslovc p es celý st edov k až po sou asnost. Ráz krajiny zde utvá í jak nap. románský kostel Sv. Petra a Pavla na Bud i i p vodn rovn ž románský, 144

145 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e pozd ji barokn p estav ný kostel Sv. Václava v D etovicích (obr. 12 v barevné p íloze), tak železnice z 19. století, halda dolu Jan v Otvovicích, ale zárove i sou asná zástavba. To vše je t eba nejen tolerovat, ale i chránit a vytvá et takové prost edí, kde to vše m že existovat spole n. Charakter evropské krajiny, jež není divo inou, se odvíjí od zp sobu obhospoda ování. Ten závisí na zm nách politické a ekonomické situace. Ve zm n ných socio-ekonomických podmínkách se tak m ní i krajinný ráz a v tšinou se s tím v m ítku celé krajiny nedá mnoho d lat. Zbývá pak chránit i p ímo konzervovat alespo n které vybrané lokality. P esto lze chránit nikoliv jeden ur itý krajinný ráz, ale pe ovat o krajinu jako o dynamický systém v ase velkých socio-ekonomických zm n. V evropské krajin, která stojí n kde mezi p írodním a kulturním fenoménem, je zapot ebí krom základních a obecn známých (což neznamená respektovaných) funkcí jako je ochrana podzemních vod, p dního fondu, lesních porost atd. zavést také ur itý management, i hospoda ení s prostorem, krásou, autenticitou a pam tí krajiny. Tedy udržovat identitu krajiny. Neponi ená krajina a p kná m sta, kam se sjížd jí turisté, žijí z generacemi nashromážd né pokladnice krásy. Krajinná krása je z tohoto pohledu i ekonomická kategorie. Vymezení území Navrhované území je možno vymezit dvojím zp sobem: po jasn viditelných liniích jakými jsou komunikace i vodní toky a nebo po stabilních hranicích katastr. Jako nejvhodn jší se jeví kombinace obojího. Navrhujeme dv základní varianty, o jejichž definitivní podob nech rozhodne samospráva a státní správa. V tší varianta: jihozápadní okraj území ohrani en úsekem dálnice Praha Slaný pod jejímž náspem leží rybník cenná ornitologická a batrachologická lokalita. Na jihu je území ohrani eno k.ú. D etovice, posléze dále na východ k.ú. Libochovi ky až po silnici Malé í ovice Libochovi ky. Odtud p es Libochovi ky až po jižní okraj Kovár vede hranice navrhovaného území podél hranice P P Okolí Oko e. Dále po hranici tohoto P P do obce Hole, odtud po komunikaci Hole Svrkyn na komunikaci Velké P ílepy Kozinec, na východ p i adit památný vrch Ers s hranicí po polních cestách, odtud p es Kozinec do Holubic. Z Holubic po komunikacích do Debrna, dále po komunikaci do Kralup nad Vltavou a polní cestou p es vrch Nehoš do Minic. Odtud komunikací p es Mikovice a Zem chy do obce Olovnice. Odtud po komunikaci do Slatiny. Ze Slatiny polní cestou p es kótu 276 na silnici Blevice Kole. Z Kol e polní cestou jižn od zámku k železni ní trati a po trati západním sm rem až k dálnici Praha Slaný. Menší varianta: z Libochovi ek silnicí sm r Kováry, od k ižovatky Kováry D etovice po komunikaci. 101 až po hranici k.ú. Kováry, pak na jihozápad po hranici k.ú. Kol e až po Týnecký potok odtud po potoce do Týnce a dále po komunikaci z Týnce do Zákolan. Na západ pak po hranici k.ú. Zákolany až po k.ú. Blevice. Odtud po hranici k.ú. Blevice západn po komunikaci Kole Blevice; z této komunikace polní cestou ke kót 276 a odtud severovýchodním sm rem po k.ú. Blevice až k potoku, který pramení severn od Blevic. Po 145

146 tomto potoce, který lemuje silnici až po k ižovatku Blevice Slatina Olovnice. Z ejm by bylo vhodné zahrnout i Slatinský rybník. Odtud hranice stejná jako ve v tší variant až po Minice. Odtud po komunikaci. 240 na k ižovatku Holubice Tursko, dále pak po komunikaci do Holubic. Z Holubic po komunikaci k Trn nému Ujezdu a odtud po hranici okresu Kladno jižním sm rem až po hranici P P Okolí Oko e. Lze uvažovat i o prost ední variant, která zahrnuje celé k.ú. Zákolan a Libochovi ek, nezahrnuje však k.ú. D etovice. Všechny varianty lze kombinovat, tedy v tší variantu je možno mírn zmenšit, respektive menší variantu zv tšit atd. S hranicí lze pohybovat p edevším v okolí Libochovi ek a D etovic, dále pak u Kol e, p ípadn i na nezastav ných pláních mezi Holubicemi a Svrkyní. Zvlášt cenné objekty a lokality, památná místa, spole enstva a druhy organism V této rozsáhlejší kapitole chceme referovat o jednotlivých krajiná sky, ochraná sky a památká sky významných prvcích krajiny uvažovaného P P. Následující vý et ovšem není a nem že být úplný. Z vý tu vyplývá, že Bude sko zdaleka není b žnou krajinou nebo dokonce zni enou periferií velkých m st. Naopak, toto území se m že chlubit množstvím pozoruhodností, jejichž význam lze dob e zúro it nejen ve vztahu k rekreaci, ale p edevším v místních lidech i v nov p íchozích vytvá í pov domí o svérázné identit této oblasti. Výsledkem celé ady geologických i antropogenních proces je ur itý krajinný ráz, který má n kolik výrazn jších vrstev základní p írodní a na ni naloženou prav kou, ran st edov kou, industriální, socialistickou a sou asnou polohu. Každá z nich ur itým, obvykle smíšeným zp sobem, tedy pozitivn i negativn ovlivnila p vodn chudou, tém mýtickou oblast mezi Prahou a Kladnem, tedy mezi tak výraznými lokalitami jako je Turské pole s mohylami Krliš a Ers, rotundou v Holubicích, Bud í, Homolkou u Stehel evsi, d etovickým návrším, Makot asy, rotundou ve Vrapicích a Libušínským hradišt m. Krajina na pob eží k ídového mo e. Pro st ední echy zhruba mezi Kutnou Horou a Kladnem je charakteristické, že úrove sou asného povrchu se na ad míst blíží úrovni tzv. transgresního (transgrese je zaplavování pevniny mo em) k ídového povrchu. Znamená to, že terén má podobu, kterou m l v dob okolo zaplavení pevniny druhohorním mo em. Na p edpolí Minického hradišt u Kralup nad Vltavou je odkryta k ídová kapsa s p íbojovými št rky a valouny, které tam uložilo mo e v dobách, kdy zaplavilo pevninu. Na kraji pole nad Kováry sm rem k Trn nému Újezdu bylo nalezeno n kolik buližníkových valoun o pr m ru až 40 cm, jejichž povrch je charakteristicky jemn vyb len a zdrsn n drobnými depresemi, což je znakem 146

147 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e toho, že byly opracovány v mo ském p íboji. Rovn ž n které izolované kameny v horní ásti svahu nad Kováry mají zahlazený, p íbojem otlu ený povrch. O innosti p íboje sv d í i št r íkové polohy vázané na nepravideln vyvinuté polohy k ídového vápence v okolí Holubic izolované úlomky t chto vápenc až vápnitých pískovc a slepenc se dají sbírat i na Kovárských stráních. Krom toho byl v horní ásti zarostlé vozové cesty pod poh ebišt m na Týnici (t. Týnec) v p edpolí bude ského hradišt nalezen výchoz k ídové p íbojové facie tvo ený cm mocnou polohou valoun, v nichž p evládají okolní vyb lené proterozoické fylity, ale nalézají se i v tší klasty buližník. V roce 2005 byl ve svahu nad silnicí do Kol e odkryt profil, ve kterém se st ídaly ervenofialové polohy pís itých až prachovitých jílovc se sv tlejšími, sv tle béžovými kaolinickými polohami. Profil je hodnocen jako sou ást bazálního k ídového souvrství. V tomto p ípad jde patrn o p eplavené lateritické zv traliny, tedy o sedimenty vzniklé na blízké pevnin a spláchlé vodními toky do mo e. Hloubková eroze tok a vznik terasového í ního systému. Jde o hlavní geomorfologický proces v rámci tvrtohor. Skalnatý ka on blízké Vltavy vznikl teprve v pr b hu posledního zhruba 0,8 milionu let a teprve v závislosti na n m došlo k p ehloubení m lkých údolí bo ních tok jako je Zákolanský a Knovízský potok. Sprašové záv je se od Blevic (kde bývala cihelna t žící spraš; viz obr. 13 v barevné p íloze) táhnou sm rem k severnímu okraji Zákolan, ale v drobn jších výchozech je možné je nalézt na ad míst na západním svahu Zákolanského potoka, ale ne na jeho východním svahu, což je pravd podobn zp sobeno sm ry v tr v pr b hu poslední ledové doby, z níž pochází hlavní masa spraší v pražském okolí. Dál na východ nap. v okolí Holubic se spraše op t objevují. Slavnou sv toznámou lokalitou je hluboká sprašová rokle u Zem ch. Ta dnes spole n s menším profilem v Sedlci u Kutné Hory p edstavuje dva nejlepší profily sedimenty poslední doby ledové. Zem chy se v posledních letech staly cílem n kolika mezinárodních výzkum a sm ují do pozice evropského srovnávacího profilu. Buližníkové skalky a su ové osypy výrazn vystupují pod skalním defilé na východním svahu údolí nad Kováry. V p vodním, t žbou neovlivn ném stavu v etn skalní v že, kterou se nám již nepoda ilo nalézt, jsou nakresleny na obraze O. Lebedy Skály u Kovár z roku Zdejší hlavní su ové pole tvo í oválný osyp pod skalami o délce asi 80 m a šikmé ší ce p es 30 m. Su je uspo ádána podle velikosti s nejv tšími kameny v dolní partii. Podle porostních p íznak se nejedná o podmrzlou, ale spíš jen o mírn podchlazenou su. Podchlazení bývá indikováno lemem mech a lišejník, které rostou v místech, kde studený vzduch vytéká ze sut a kondenzuje vzdušnou vlhkost, jež se v podob drobných kapi ek sráží na kamenech a vytvá í tak p edpoklady pro r st nižších rostlin. Jižn od su ového osypu v horní t etin údolí je 147

148 v buližnících vyvinut mohutný mrazový srub o výšce až 6 m a délce kolem 50 m. Tyto skalní sruby a pod nimi ležící su ové akumulace vznikají v teplejších obdobích ledových dob a zejména na sklonku glaciálu i již ve starém holocénu, kdy b hem teplejšího, ale stále ješt chladného klimatu dochází zejména na osvícených horních hranách údolí k tání sn hu a zatékání do puklin. V noci voda mrzne, zv tšuje objem a v mnohonásobn se opakujících cyklech trhá skály a vytvá í osypy. Sut tedy vznikají v meziledové dob (v holocénu) pr b žn opadáváním kamen hlavn za oblevy a jejich tvorba dosud neskon ila. Problém mladé eroze. Charakter každé prav ké zem d lské krajiny je ur ován zápasem o vodu a p du, tedy o správné zacházení se srážkami a erozí. Na Bude sku se nachází již zmín ná sprašová rokle u Zem ch, dále mohutná erozní rokle nad posledním domem Kovár pod Bud í, a také ne ekan hluboká skalní rokle o hloubce asi 7 m, která sleduje poruchové pásmo v silicifikovaném proterozoiku (východní svah Kovár nad domem u Štorch ). Když procházíme boky údolí, nalézáme celé skupiny erozních roklí. Podle analogie z N mecka, z Koko ínska a dalších území musíme usuzovat na mohutnou mladou erozi, mnohde jen o stá í n kolika set let. Ta bývá obvykle zp sobena nikoliv jenom odlesn ním, ale intenzivní pastvou, ve které se vyšlapané stezky domácí zv e stávají zárodkem struh a rýh, které se mohou velice rychle prom nit do hlubokých roklí. Eroze ze svah údolí zapl ují a agradují nivy vodních tok. Jeden z d sledk tohoto procesu je lokální podmá ení, vznik do asných mok ad za výplavovými kužely, které hradí nivu a poh bení archeologických památek do hlubších ástí nivy. Lomy a dolování stavebního kamene. Lomy jsou v dané oblasti tém všudyp ítomné na každém vhodném odkryvu stavebního kamene. Dolování kamene má rovn ž n které mén nápadné formy. Jedná se nap. o rozbíjení voln ležících kamen, které se projevují stopami po širokých dlátech. Tímto zp sobem je nap. upraveno i lože sv. Václava, kde se dá jen t žko rozhodnout, zda se jedná o nedot žený zbytek p vodn v tšího kamene nebo úmyslnou romantizující úpravu kamene, aby se více tvarem podobal lehátku. V okolí Libušiny vyhlídky ve svahu hradišt nad zákolanskou návsí a na dalších místech pozorujeme vyhrabávání sutí, které se projevuje m lkými, plochými depresemi. Naproti tomu zcela zanikly jámy po t žb k ídových vápenc na míst zpracovávaných na pálení vápna na návrší u Holubic a nerozeznatelné jsou rovn ž podobné jámy, které m ly být p ímo na bude ském hradišti. Uhelné doly ( V údolí Zákolanského potoka sm rem ke Kralup m nad Vltavou ležela ústí ady štol uhelných dol. Za átky dolování na Kladensku se vztahují práv k Otvovickému údolí, kde bylo zaznamenáno d lní podnikání už v roce Uhlí bylo dobýváno velmi primitivním zp sobem. Do svah otvovického údolí byly raženy chodby ve sloji, která zde vycházela na povrch a nakopané uhlí se vyváželo na kole kách. Pro usnadn ní jeho dopravy byly chodby raženy s mírným stoupáním sm rem od jejich ústí. 148

149 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e P ed ústím štol se uhlí t ídilo prohazováním na sítech. Po r se otvovické doly staly nejv tšími uhelnými doly ve st edních echách. V Otvovicích je zachován systém hald dol Felix-Jan a František zarostlých první generací lesa. Nejv tší halda dolu Felix-Jan je nalezišt m pyritu a zkamen lých zbytk prvohorních strom. Je kryta ídkou b ezinou odolávající siln kyselé p d a vyskytuje se zde vzácná houba hv zdák vlhkom rný (Astraeus hygrometricus). Halda splývá s okolím a tvo í v sou asné dob pozitivní hodnotu krajinného rázu. Staré cesty. V okolí bude ského hradišt, ale i na celém Bude sku je zachováno množství polních cest, n kdy i úvozových, vzniklých v tšinou už ve st edov ku, ale n které mohou být ješt starší. Nap. D etovická cesta vedla od akropole na Bud i p es návrší Týnice po náhorní plošin sm rem k D etovicím. Dnes je rozorána, ale její po átek na Týnici a konec u D etovic je v terénu dob e patrný. Je zakreslena na všech starších mapách a je patrná jako tmavý široký pruh na snímcích leteckého mapování. Je možné, že má jako snadná spojnice nep ekonávající žádné údolí ješt prav ký základ. Obnova této cesty by zvýšila hodnotu rysu krajinného rázu. Stejn hodnotná by byla i obnova dalších starých cest, blíže je o nich pojednáno v práci Cílek (2006). Zvýšilo by to estetickou, historickou i p írodní hodnotu krajinného rázu. Obnova starých cest je sou ástí platných územních plán n kterých obcí, jejichž katastry zasahují do navrhovaného P P. Všechny staré cesty, úvozy, valy apod. lze vyhlásit jako archeologické památky. Je to práce pro archeology do budoucna. Terasování polí. Ve st edo eské krajin b žn nalézáme terasové úpravy svah n kolika generací. Na leteckých snímcích jsou tyto útvary dob e itelné a po etné. Zejména v okolí Bud e je výrazný systém terasových mezí. Tvo í nápadný krajinný celek. Václavovo lože, osam lý, um le p itesaný kámen tvaru l žka v lese nad železni ní tratí v Zákolanech. V okolí je ada buližníkových skalek (viz obr. 8 v barevné p íloze). Václavovo lože dopl uje historickou charakteristiku krajinného rázu. Skalní defilé nad Kováry je tvo eno n kolika vyššími buližníkovými skalkami, které umož ují p kný výhled na hradišt, pod nimi leží su ové pole a dál k jihu výrazný mrazový srub. Významná p írodní hodnota. edi ové sloupky jako patníky na cest u nádraží v Zákolanech jsou p vodem ze Slánské hory. Je to zdánliv úplný detail, ale p edstavují jednu z posledních drobných technických památek tohoto typu ve st edních echách a je nutné je zde zachovat. Kovárské strán (obr. 7 v barevné p íloze) chrán né území, t sn za hranicí navrhovaného P P (ale již v P P Okolí Oko e). Lokalita se nachází na bývalé vinici a v sadech, význa ný je zejména výskyt hlavá ku jarního (Adonis vernalis) a další teplomilné a suchomilné flóry. Je zde i studijní plocha pro 149

150 výzkum popula ní genetiky silenky nadmuté (Silene vulgaris) mezinárodního významu (Elansary et al. 2010) Kole ská strá (též Katovka, U Katovky neboli Cikánská strá ) silicifikované zlomové pásmo, botanická lokalita, v okolí drobné v esovišt a kavylová louka. Výskyt smilu píse ného (Helichrysum arenarium) a b lozá ky liliovité (Anthericum liliago). Významná p írodní hodnota. Svah pod Bud í b idli ná strá k ústí D etovického potoka, algonkická b idlice. Lokalita je význa ná mnoha druhy teplomilných rostlin. V háji se vyskytuje vzácná houba ch apá Quélet v (Helvella queleti). Významná p írodní hodnota. Svah od Bud e k údolí Týnického potoka výskyt t í vzrostlých mahalebek (Prunus mahaleb), které by samy o sob m ly být vyhlášeny jako památné stromy; teplé k ovinaté strán ; ornitologicky a herpetologicky cenná lokalita. Významná p írodní hodnota. Kováry skály v údolí proti Bud i. Lokalita teplomilné vegetace, roste zde nap. b lozá ka liliovitá (Anthericum liliago). Významná p írodní hodnota. Blevice vysoké meze západn od první zatá ky silnice severn od obce. Lokalita p edstavuje jedno ze dvou známých naleziš vzácného pely ku pontického (Artemisia pontica) v kladenském okrese a tvo í významné místo krajinného rázu. Spolu s alejí sm rem k Blevickému a Slatinskému rybníku vytvá ejí vysoké meze harmonické m ítko krajiny. Za rybníkem u Blevic navíc roste hlavá ek jarní. Okolí Blevic tvo í severozápadní okraj návrhu P P a má vysokou estetickou hodnotu krajiny. Otvovice 1 výslunná strá u polní cesty k obci Zem chy. Lokalita významná hromadným výskytem ernohlávku velkokv tého (Prunella grandiflora). Významná p írodní hodnota. Otvovice 2 strmá strá nad silnicí ve východní ásti obce. Lokalita teplomilné kv teny, nap. pryšce sivého (Euphorbia sequieriana). Významná p írodní hodnota. Otvovická skála chrán né území, skály s bohatou teplomilnou kv tenou, nap. koniklec lu ní (Pulsatilla pratensis), hlavá ek jarní (Adonis vernalis), eb í ek št tinolistý (Achillea setacea), k ivatec eský (Gagea bohemica) (Špry ar et Münzbergová 2006) nebo kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus). Významná p írodní hodnota. Studánky p edevším je nutno p ipomenout studánku Sv. Václava na JZ okraji obce Týnec; významná byla také studánka pod kaplí Sv. Gotharda u Holubic, jejíž obnova a údržba by byla žádoucí. Minice Minická skála, chrán né území, spilitový svah s polštá ovými lávami a teplomilnou kv tenou. Významná p írodní hodnota. 150

151 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e Obce se starou zástavbou, zejména D etovice, Trn ný Újezd, Slatina, Debrno, Kole a Holubice jsou architektonicky cenné a esteticky p sobivé. Dokládají historickou charakteristiku krajinného rázu a dotvá ejí prostorovou konfiguraci prvk krajinné scény. Typické jsou robustní statky se sýpkami, které zpravidla tvo í pohledovou dominantu obcí, ale také drobn jší zástavba domk, které mají zejména ve svahovém terénu rozmanité p ístavky, terasy, op rné zídky apod., což pak ze vsi vytvá í malebnou dr zu navazujících staveb. Podobn cenné však po úprav mohou být staré pr myslové objekty, kterým je dnes ve sv t rovn ž p iznávána hodnota (nap. v Otvovicích a Zákolanech). Pr myslové objekty dotvá ejí historickou charakteristiku krajinného rázu a dají se hodnotit také jako kulturní dominanta krajiny, by nijak starobylá. Kostely, kaple a h bitovy jsou v obcích p ipomínkou toho, co snadno nepomíjí, ale i toho, co už dávno minulo. Zvláš významný je zejména bude ský kostel Sv. Petra a Pavla a rotunda v Holubicích. Na Bud i studoval Sv. Václav, pobývala zde Drahomíra a údajn i Krok. Toto zvláš významné místo je spojeno se vznikem eské státnosti. Na Bud i je poh ben mj. slavný eský buditel, pedagog a v dec Karel Slavoj Amerling. Další velmi d ležitou románskou stavbou je kostel narození Panny Marie v Holubicích s cennými gotickými nást nnými malbami. Estetickou hodnotu krajiny zvyšuje již na samém okraji navrhovaného P P kostel na návrší v D etovicích (obr. 12 v barevné p íloze). Tvo í zárove i zdaleka viditelnou kulturní dominantu krajiny. Okraj parku by m l procházet zbytkem tzv. královské cesty z Velvar do Prahy kolem kapli ky Sv. Gotharda nedaleko Holubic. Památný je i barokní kostelík Narození Sv. Jana K titele v Zem chách a gotický kostelík Sv. Jakuba v tšího v Minicích. Esteticky zvláš p sobivé je panorama Slatiny s obrovským pozdn barokním statkem na míst bývalé tvrze nad obcí. Údajn je tento statek ur en k demolici. Vznikla by tak nenávratná škoda. Židovský h bitov v Blevicích. Kulturn cenný h bitov pravd podobn vznikl v prvé polovin 17. století, nejstarší itelný náhrobek je z roku Zachovalo se na n m asi 300 náhrobk barokního a klasicistního typu. Hrobnický domek dnes slouží jako rekrea ní chalupa, což je dobrý p íklad netradi ního soužití starých a nových historických vrstev. Hrobová jáma na Týnici. Hromadný hrob desítek muž dosud neobjasn ného p vodu a stá í. V každém p ípad se jedná o významné pietní místo. Minické hradišt. Hradišt patrn z doby halštatské se nachází nad údolím Rusavky (t. Holubický potok) poblíž Minic. Patrné jsou jen valy. Voda se údajn do hradišt p ivád la z pramene pod kapli kou Sv. Gotharda. Další památná místa. Údolí táhnoucí se od z íceniny hradu Oko (obr. 10 v barevné p íloze), p es Kovárské údolí a staroslavnou Bude až do Zákolan, je 151

152 místem zrodu moderní eské krajinomalby. Ateliér profesora pražské Akademie výtvarných um ní Julia Ma áka sem pravideln zajížd l v pr b hu celých 90. let 19. století. Tato oblast v sob ideáln spojovala klí ová témata 19. století: národní identitu (Bude jako základ eské státnosti), náboženství (Sv. Václav a jeho tradice v eské spole nosti), vzd lanost (Karel Slavoj Amerling a jeho Bude ská škola), historie (z ícenina hradu Oko obr. 10 v barevné p íloze), krajina (Oko ské údolí, Kovárské strán atd.), pr mysl (Zákolany nové továrny, Otvovice haldy po t žb uhlí), sociální otázky (Ladislav Zápotocký Bude ský a d lnické hnutí v této lokalit ). V pr b hu 90. let zde vznikly první ist impresionistické obrazy, které jsou dodnes jedním z klí ových pilí eského moderního malí ství. Mezi žáky Ma ákova ateliéru pat ili nap. Antonín Slaví ek, František Kaván, Otakar Lebeda a Alois Kalvoda. Posledn jmenovaný malí na Ma ákovu školu ubytovanou v Zákolanech vzpomíná a popisuje dojmy, které na ni tento kraj u inil. V eském moderním krajiná ství neexistuje jiné místo, které by se takovým zp sobem vrylo do jeho tvá e. Pozoruhodné není jen množství obraz a kreseb, které zde vznikly a jejich vysoká um lecká kvalita, ale zejména fakt, že toto místo fascinovalo celou generaci um lc, jejichž tvorba je dodnes obdivována a vysoce cen na. Zákolany: rodišt spisovatele a politika Antonína Zápotockého, bydlišt žurnalisty a d lnického aktivisty Ladislava Zápotockého. Otvovice: sou asnou kulturní vrstvu reprezentuje místní roda ka zp va ka Lucie Bílá. Slatina: Z významných osobností se ve Slatin narodil r vlastenecky orientovaný katolický kn z d kan slánský Josef Kandler, kameník František Kdýr (pomník Josefa Jungmanna v blízké Olovnici), podnikatel a vynálezce František Beneš a akademický malí Jaroslav Brožovský. Debrno: rodišt eského hudebního historika a p ítele Bed icha Smetany Josefa Srba-Debrnova. 152 Biodiverzita a ochraná sky cenné druhy živo ich Zám r vytvo it P P Bude sko podporují i výsledky faunistického výzkumu, který dokazuje p ekvapivou druhovou rozmanitost této pozoruhodné oblasti st edo eské krajiny. Biodiverzita (druhová rozmanitost) je vázána na mimo ádn rozvinutou geodiverzitu a to jak ve smyslu, že území je tvo eno souborem vápnitých, intermediárních i kyselých ploch (vápnité pískovce, vulkanity, buližníky), tak i ve smyslu morfologické lenitosti, kdy blízko vedle sebe mohou existovat jak vyprahlé skalky a bývalá v esovišt, tak i údolní mok ady. Ptactvo jen v okolí Zákolan bylo zjišt no p i jediné exkurzi 53 druh pták (Ž árek, 2006). Zavadil (nepublik.) zde zjistil navíc i výskyt vzácn jších druh, nap. lu áka erveného (Milvus milvus), jest ába lesního (Accipiter gentilis), krahujce obecného (Accipiter nisus), datla erného (Dryocopus martius) a sluky lesní (Scolopax rusticola). Na Bude sku hnízdí ptáci typi tí pro

153 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e zachovalé p írodní prost edí, nap. krutihlav obecný, cvr ilka zelená a cvr ilka í ní, uhýk obecný, konipas horský, slavík obecný, sedmihlásek hajní, lejsek šedý, rákosník zp vný, žluna zelená a žluva hajní. Bývá pozorován i led á ek í ní, krkavec velký a volavka popelavá. Opakovan byl pozorován i dudek chocholatý. Plazi a obojživelníci v oblasti je hojný slepýš k ehký (Anguis fragilis) a ješt rka obecná (Lacerta agilis), podél vodote í užovka obojková (Natrix natrix). Nejvzácn jším plazem v oblasti je užovka hladká (Coronella austriaca), která se vyskytuje v okolí Kovár a p ímo na Bud i. Všichni zjišt ní plazi pat í mezi zvlášt chrán né živo ichy. V zájmovém území bylo dále zjišt no šest druh obojživelník. Ropucha obecná (Bufo bufo) je v sou asné dob nejhojn jším druhem žáby. D íve to byla ropucha zelená (Bufo viridis), ta však v posledních deseti letech mizí. Skokan hn dý (Rana temporaria) v oblasti také rapidn ubývá. Skokan sk ehotavý (Rana ridibunda) žije v regionu na více místech stále dosti b žn. olek obecný (Triturus vulgaris) byl pozorován jen v okolí D etovic a ku ka obecná (Bombina bombina) nebyla zjišt na po roce Území trpí úbytkem extenzivn obhospoda ovaných vodních ploch. Bylo by žádoucí je obnovit. Bezobratlí v Zákolanském potoce dosud žije silná populace raka kamená e (Austropotamobius torrentium), který byl až donedávna považován za výhradního obyvatele istých vod a jednoho z našich nejohrožen jších živo ich. Nov zde byl zaznamenán také rak í ní (Astacus astacus). Potok byl vyhlášen jako EVL (evropsky významná lokalita v rámci soustavy NATURA 2000) práv pro raka kamená e. V oblasti navrhovaného P P se vyskytují i velcí vzácní brouci jako rohá obecný (Lucanus cervus) nebo tesa ík obrovský (Cerambyx cerdo). Jejich larvy pot ebují k životu odumírající staré duby, což dosv d uje zachovalost starých porost. Rozší il se tu i zlatohlávek Oxythyrea funesta, který byl ješt p ed 20 lety považován za vyhynulého. Z motýl se b žn vyskytují nap. p ástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) aj. Byly pozorovány i vzácn jší druhy jako batolec duhový (Apatura iris) nebo perle ovec st íbropásek (Argynnis paphia). V celé oblasti jsou pom rn hojné ty i druhy melák spolu s jejich sociálním parazitem pa melákem cizopasným (Psithyrus rupestris). Na n kolika lokalitách (nap. Zem chy) byl zaznamenán výskyt vzácného pavouka sklípkánka pontického (Atypus muralis). (Podrobn jší faunistické údaje jsou uvedeny ve sborníku Bude 1100 let II. P íroda krajina lov k.) Mok adní biotopy u Zem ch jsou významnou ornitologickou lokalitou s pestrým druhovým složením. V rozsáhlých rákosinách v míst n kdejších rybník hnízdí nap. po etná populace rákosníka zp vného (Acrocephalus 153

154 palustris), 5 8 pár ch ástala vodního (Rallus aquaticus) a 2 až 3 páry pochopa rákosního (Circus aeruginosus). Rozsáhlé rákosové plochy jsou významným nocovišt m nap. kriticky ohroženého druhu strnada lu ního (Miliaria calandra). Protahují zde i vzácné druhy jako cvr ilka slavíková (Lucustella luscinioides) a modrá ek st edoevropský (Luscinia svecica cyanecula). P i okrajích lokality hnízdí slavík obecný (Luscinia megarhynochos) a na okolních stráních bramborní ek ernohlavý (Saxicola torquata). Magnetem pro ptáky z okolí je ornitology udržované napajedlo (pot ek pravob ežní p ítok Knovízského potoka). Druhová skladba pták je zde tedy výrazn jiná než v údolí Zákolanského potoka. Vzácné druhy rostlin. Na Bude sku roste (nebo v nedávné minulosti rostlo a sou asný výskyt není znám) p es 50 ohrožených druh rostlin. Valnou v tšinou jsou to druhy skal a stepních strání, tedy teplomilné a suchomilné druhy, jejichž výskyt je omezen na nejteplejší p irozená stanovišt, jakých je dnes na našem území minimum a stále ubývají. Z nejvzácn jších jsou to nap. kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), esnek tuhý (Allium strictum), kostival eský (Symphytum bohemicum) a hlavá ek jarní (Adonis vernalis). Vyskytují se zde i n které vzácné polní plevele (hospodá sky ovšem zcela neškodné) jako šklebivec p ímý (Misopates orontium), který byl kdysi doložen od obce Zem chy, ale v regionu byl opakovan pozorován i v sou asné dob. Druhy rostlin na Bude sku nep vodní, ale zdomácn lé. Tyto druhy reprezentují nejmladší vrstvu imigrací. N kterým z nich je vhodné již p iznat domovské právo, t ebaže jejich ochranný statut bude vždy nízký a naopak mnohde bude vhodné tyto vitální druhy odstra ovat. Jsou to zejména trnovník akát (Robinia pseudo-acacia), št ti ka srstnatá (Virga strigosa) a b lotrn statný (Echinops exaltatus). Akáty a akátiny se staly typickým prvkem v údolích Bude ska. Akát se dnes asto ozna uje jako druh pro p írodu nebezpe ný, cizorodý apod., z P P je však tém neodstranitelný a navíc zde má svou kulturní historii. Severní okolí Prahy je ve st ední Evrop klasickým územím p stování akátu, akát je zde svého druhu kulturní památkou. Akátiny zde byly vysazovány na skalnaté svahy, bezlesé alespo posledních tisíc let, akát je zde tedy skoro stejn nep vodní, jako domácí druhy d evin. Je tedy v tší d vod akát aspo místy udržet, než jej z P P systematicky odstra ovat. Više mahalebka (Prunus mahaleb) je jihoevropský druh višn, jinde v echách vzácný, na Bude sku však velmi hojný a dávno zdomácn lý. P stoval se patrn pro plody, kterými se dobarvovalo víno. Uvažovalo se dokonce o tom, že je v severním okolí Prahy druhem p vodním, ale pravd podobn jší je jeho p stování a postupné zplan ní. Mahalebka se stala typickým druhem Bude ska. Št ti ka srstnatá (Virga strigosa) je dalším p ist hovalcem, typickým pro celé Kladensko a velmi zde hojným. B lotrn statný (Echinops exaltatus) je vysoký mod e kvetoucí bodlák hojný mezi Otvovicemi a Minicemi. Je p íkladem práv invadujícího druhu, pravd podobn jako poz statek d ív jšího p stování v zahradách. 154

155 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e Záv r Ve st edních echách existuje n kolik p íklad dob e zachovaných kulturních krajin s ješt prav kým základem. Pat í mezi n nap. Hostomická kotlina pod H ebeny, Kou imsko a okolí Bud e. Všechna tato místa jsou sice obklopena lidskými sídly a zem d lskou krajinou, ale boky místních kopc a zejména skalnatá údolí hostí mozaiku stanoviš s bohatou flórou a faunou. Nejedná se však jenom o seznam ohrožených druh, ale o samotný ráz krajiny, která má v n kterých partiích p edindustriální nebo ran industriální charakter. Tyto územní celky jsou v sou asné dob siln ohroženy zejména špatn naplánovanou suburbanizací a prom nou v amorfní plochy nové výstavby postupn p i le ované k Praze. Kulturní význam oblasti zejména mezi Oko í a Bud í je zna ný hlavn ve dvou asových ezech v období vzniku samostatného eského království v 10. století a v období národního obrození v 19. století. Tehdy se díky poutím a tábor m lidu na Bud i i innosti krajiná Ma ákovy školy stala zdejší krajina jedním ze základ eské moderní identity. Základní ráz území je ur en místy skalnatými údolími místních potok, které m žeme vnímat jako menší analogie vltavského údolí, jehož nivní ást však na rozdíl od Bude ska byla zcela p etvo ena úpravami eky a zástavbou nivy. St edo eská krajina obecn p edstavuje na rozdíl od nap. Pošumaví i Podkrkonoší opomíjený fenomén. P i detailn jším pohledu ve zdánliv zcela p etvo ené krajin nalézáme neobvykle bohatý ekosystém vázaný na siln vyvinutou geodiverzitu. P edpokládáme, že význam této krajiny bude do budoucnosti širší ve ejností teprve rozeznán. Tento proces již za al nap. vytvá ením frekventovaných cyklotras. Považujeme proto za pot ebné, aby celkový ráz krajiny byl chrán n alespo v rámci navrženého p írodního parku. Navrhovaný P P OB park je p edevším ochranou krajinného rázu p ed rušivými zásahy do krajiny (satelitní výstavba, rozsáhlé liniové stavby, sklady a s tím spojená zvýšená doprava). Ale zám r v žádném p ípad nebrání b žnému rozvoji obcí spojenému s ízenou výstavbou v intravilánu i v extravilánu. Cílový stav m žeme vyjád it jako malebnou, hospodá skou krajinu, v níž lidská sídla funk n i esteticky dopl ují hodnotné p írodní prost edí. Až bude samospráva a státní správa zvažovat, zda p ijmout i nep ijmout ur ité celky krajiny i obce do návrhu P P Okolí Bud e, dovolujeme si p ipomenout na úplný záv r slova historika prof. Otto Urbana, který je poh ben rovn ž na Bud i: Jsme-li obráceni jenom do minulosti a vnímáme jen minulost a myslíme v minulostních pojmech, anebo naopak plánujeme-li jen budoucnost, vidíme-li jen rozm r budoucnosti, tak se m žeme snadno dostat do situace, kdy ztratíme normální p irozenou p du pod nohama. 155

156 Pod kování Tato práce vznikla za p isp ní projektu MŽP SP/2d1/141/07 Rekultivace a management nep írodních biotop v R, dále pak obcí Zákolany a Holubice, m sta Kralupy nad Vltavou a p edevším Statutárního m sta Kladna. Literatura Baše M. a Cílek V. (2006): Krajina domova v dob rozpadu m sta a p em ny venkova. P íloha asopisu Ve ejná zpráva 19/06, Praha, p. I XII. Blaží ková-horová N. (ed.) (1999): Julius Ma ák a jeho žáci. Praha. Cílek V. (2006): Krajina v okolí Bud e: reliéf, pam a hodnota. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Dobeš V. (2006): Pohled na rozvoj z bude ské perspektivy. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Elansary H. O., Muller K., Olson M. S., Štorchová H. (2010): Transcription profiles of mitochondrial genes correlate with mitochondrial DNA haplotypes in a natural population of Silene vulgaris. BMC Plant Biology 10: 11. Gojda M. (2000): Archeologie krajiny. Vývoj archetyp kulturní krajiny. Academia, Praha, 238 p. Hada E. (1982): Krajina a lidé. Úvod do krajinné ekologie. Academia. Praha, 152 p. Hnili ka P. (2005): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavb rodinných dom. ERA. Brno, 131 p. Hruška E. (1945): P íroda a osídlení. Biologické základy krajinného plánování. Knihovna Architektury, 152 p., Praha. Hruška E. (1946): Krajina a její soudobá urbanizace. B. Pyšvejc, Brno, 64 p. Hulíková V. (2009): Otakar Lebeda ( ). Praha. Kolektiv (1930): eskoslovenská vlastiv da. Díl I. P íroda. Sfinx, 640 p., Praha. Kolektiv (2000): Téma pro 21. století. Kulturní krajina, aneb pro ji chránit? MŽP, 243 p. Krinke L. (2006): Herbá ové sb ry pana Antonína Roubala v okolí Bud e. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Kuchy ka Z. (2005): Minulost skrytá v hlubinách. In: Kuchy ka Z. (red.): Bude 1100 let / /. I. Archeologie a historie: Ložek V. (2006): Okolí Bud e v nejmladší geologické minulosti. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Ložek V. et al. (2006): Návrh na vytvo ení p írodního parku Bude. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Ložek V., Kubíková J., Špry ar P. a kol. (2005): St ední echy. Chrán ná území R XIII. AOPK R, EkoCentrum Brno, 902 p., Praha. Morkes (2005): Karel Slavoj Amerling a bude ská tradice v eském školství. In: Kuchy ka Z. (red.): Bude 1100 let / /. I. Archeologie a historie: Mourek J., Zavadil V., Fischer D., Štambergová M., Hoffmannová K. (2006): Dva druhy rak v Zákolanském potoce. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Prach K. a kol. (2006): Botanika a ekologie obnovy. Zprávy eské botanické spole nosti, Materiály 21: Praha. Sádlo J. (2006): Složitá cesta z Libušína na Bude a zpátky p es Pchery, Theodor, Brandýsek, Zákolany, Stehle eves, Švermov a Mayrovku ili Trvale udržitelná suburbie. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Sláma J. (2005a): Bude v dob vlády prvních p emyslovských knížat. In: Kuchy ka Z. (red.): Bude 1100 let / /. I. Archeologie a historie: Sláma J. (2005b): Kníže sv. Václav a jeho tradice v eských d jinách. In: Kuchy ka Z. (red.): Bude 1100 let / /. I. Archeologie a historie:

157 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e Špry ar P., Münzbergová Z. (2006): P írodov dná vycházka do údolí Zákolanského potoka. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Štorch P. (2006): Širší okolí Bud e v geologické minulosti. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Tomeš J. M. (1996): Pohled na eské krajiná ství let Um ní 44: Urban O. M. (2003): Z Oko e p es Kováry do Zákolan. Posel z Bud e, 20: 2 7. Vav ín M., Vav ínová O. (2006): Bude a okolí z hlediska zpracování územního plánu pro obec Zákolany. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Veselý J. ed. (1954): Ochrana eskoslovenské p írody a krajiny II. N SAV, 705 p., Praha. Vorel I., Buká ek R., Mat jka P., Culek M., Skleni ka P. (2004): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, innosti nebo zm ny využití území na krajinný ráz. Msc., 21 pp. [depon. in OŽP M Ú Kladno] Wittlich P. (1982): eská secese. Odeon, Praha. Zacha M. (2002): Ma ákova škola. Praha. Zavadil V. (2006a): Obojživelníci okolí Bud e. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Zavadil V. (2006b): Plazi okolí Bud e. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Zavadil V., Baier J. (2006): Vzácné houby okolí Bud e. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Zavadil V., Brejška M., Brejšková L. (2006): Avifauna vodních nádrží na D etovickém potoce. In: Štorchová H. et al. (red.): Bude 1100 let / /. II. P íroda, krajina, lov k: Dodatek Sociologická východiska ochrany a ízeného rozvoje Bude ska. Navrhujeme P írodní park Okolí Bud e. Cílem návrhu je zachovat p írodní, estetické, kulturní a sociální hodnoty Bude ska, ale p itom nebránit takovému jejich vývoji, které dosavadní hodnoty neni í, ale dále je tv r ím zp sobem rozvíjí a prom uje. Návrh se tedy chce na jedné stran vyhnout omezením plynoucím z intenzivn jších forem územní ochrany p írody, ale na druhou stranu nechce p ipustit zni ení této krajiny její ne ízenou exploatací nebo i její systematickou a zám rnou p em nou v standardní adovou sou ást vznikající pražsko-kralupsko-kladenské m stské aglomerace. P edkládaný návrh v oblasti rozvoje spole nosti v daném území vychází z analýzy, kterou zdokumentoval Dobeš (2006) na základ výsledk projektu strategického plánování, realizovaného m stem Kladnem v roce Jako základní dv prom nné budoucího vývoje oblasti Kladenska (v etn celé oblasti mezi Kladnem, Kralupy a Prahou) byly identifikovány: (a) výkonnost místní ekonomiky, která ur uje kupní sílu obyvatel a možnost investovat do dalšího rozvoje v regionu i mimo n j (b) soudržnost místní komunity, která ur uje množství sociálních vazeb, identitu obyvatel (nap. jako lokální/regionální patriotismus ) a míru jejich ochoty uvažovat o místní krajin jako o hodnot a angažovat se v její ochran i rozvoji. 157

158 Na základ tohoto rozlišení byly ur eny ty i hrani ní vývojové scéná e, které se liší vysokou respektive nízkou hodnotou obou zmín ných faktor. Tyto scéná e mapují krajní možnosti, mezi nimiž se bude vývoj oblasti pohybovat. Ozna ení scéná je úmysln metaforické a nadsazené, aby dob e vystihlo d sledky pro krajinu a spole nost. I. Spálená zem. Tento scéná je p íb hem malé soudržnosti komunity a ekonomického propadu. Ke vzniku tohoto stavu vedou špatné vztahy a ned v ra mezi lidmi, ztráta hodnot, úpadek vzd lávání, špatné hospoda ení, zadlužování, populismus a korupce. Spálená zem ve svém záv ru znamená všestranný úpadek i násilí. Krajina mezi Kladem a Prahou se stává spole ensky, ekonomicky i esteticky pod adným p echodovým územím, m stskou periferií využitelnou jen díky sílící koncentraci ve všech ohledech pod adných aktivit jako je nap. skládkování. II. Klondike. Tento scéná je p íb hem malé identity a slabé soudržnosti komunity, ale výkonné místní ekonomiky. Je p íb hem ekonomického r stu za každou cenu, prosazení osobních zájm na úkor druhých, a op t i korupce a ned v ry mezi lidmi. Kladensko ekonomicky prosperuje pod p ívalem nových investic. Ze zón ekonomického rozvoje jsou vyt s ováni starousedlíci, kterým chybí pocit bezpe í anebo sí finan n dostupných služeb. V záv ru p íb hu scéná e se Kladno stává sou ástí Prahy. Úm rn k r stu m stské aglomerace ztrácejí menší celky jako Bude sko (ale pak i Kladno samo) svou autonomii a identitu, stávají se pouhou sou ástí velkom sta, jeho vn jší tvrtí neboli exurbií. III. Prosperita. Tento scéná je p íb hem silné místní identity a soudržnosti p i výkonné místní ekonomice. Podobn jako ve scéná i Klondike je rychlého ekonomického r stu dosahováno masivními investicemi do infrastruktury a podnikání, investice ale respektují zájmy komunity v etn ochrany životního prost edí. Na Kladensko se da í v rámci strategického partnerství s p edními sv tovými podniky a univerzitami p ilákat vývoj a výrobu špi kových technologií. D raz je kladen na kvalitní celoživotní vzd lávání, podporován je i spolkový život a služby pro znevýhodn né ob any. Rozvíjí se polycentrická struktura m sta i regionu a jsou tak posilovány místní komunity. Scéná e Klondike i Prosperita není obtížné sestavit, protože dob e zapadají do sou asných politik vlivných zájmových skupin. IV. Pohoda. Tento scéná je p íb hem silné místní identity a soudržnosti p i málo výkonné místní ekonomice. Pohoda má n které po áte ní trendy shodné se scéná em Spálená zem. Nep íznivý vývoj komunitu semkne a Kladensko se stává sice ekonomicky chudším regionem, ale v n mž je zárove díky soudržnosti komunity paradoxn dosahována vysoká kvalita života. Výraz chudší je nutné chápat jen v kontextu této doby, která za bohatší území považuje ty oblasti, kde vznikají nové, zdánliv honosné stavby. Ve skute nosti 158

159 Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e je ada t chto objekt postavena mén kvalitn, takže v m ítku dalších dvaceti let m žeme být konfrontováni s úpln opa ným stavem, kde opravené a svému ú elu navrácené st edy sídel budou obklopené pustnoucími suburbiemi s dosluhujícími inženýrskými a komunika ními sít mi. Plánovaná rozhodnutí i události, které p icházejí, lze podle p evažujících tendencí p i azovat jednotlivým scéná m. Jak se již nyní ukazuje, bude nutno do budoucna s každým z t chto scéná po ítat, t ebaže patrn žádný nenastane ve své extrémní podob na celé ploše Bude ska. Jednotlivé scéná e se totiž uplat ují spíše mozaikovit a mohou se lišit nap. v r zných obcích r zn podle aktivit zastupitelstva nebo vlastník, ale i podle celospole enských vliv, které nelze snadno z nižší úrovn ovlivnit. Za nejmén pravd podobný lze pokládat scéná Spálená zem, p esto lze najít i p íb hy a úseky krajiny vystihující tendence tohoto scéná e. Nap íklad devastace zámku s hospodá skými budovami v Kol i za ala už v dob, kdy tu byl státní statek. A pokra ovala po roce 1990, kdy se komplex stal zástavou za nesplácený úv r. (Ke scéná i Spálená zem sm ují i plány na zástavbu u Holubic, Kol e a ve Slatin.) Zám r P P Okolí Bud e má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scéná e Spálená zem a Klondike). Dále po ítá s možností vzestupu ekonomické síly (scéná e Klondike a Prosperita). V i této možnosti je zám r flexibilní, a koli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální pokládá vývoj blízký scéná i Pohoda s možností pružných p echod ke scéná i Prosperita. Prakticky to znamená, že nechce plošn konzervovat sou asný stav nebo jej ochranou p írody vracet do dávno minulého stavu tradi ní venkovské krajiny, ale je p ipraven reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou a Kladnem. P íklady a inspirace z okolí Prahy Dají se uvést p íklady dob e fungující p ím stské krajiny v okrajových ástech Prahy a pražského okolí. P írodní park Okolí Oko e vzhledem k jeho blízkosti není pot eba blíže p edstavovat. Stojí za povšimnutí, že jeho vznik rozhodn neznamenal n jaké ochromení oblasti p ísnými ochraná skými pravidly, ale naopak p inesl rozvoj rekreace a turistiky, což d lá obcím dobrou reklamu, p ináší jim to finance a zárove to do budoucna pro místní obyvatele vytvá í p íjemné životní prost edí. A naopak, novodobá zástavba mimo P P, a již vilek, sídliš i anonymních hal turisty pouze odrazuje a region upadá. Prokopské údolí na jihozápadním okraji Prahy je dnes obklopeno sídlišti z obou stran, p itom samo je chrán no (v tšinou jako rezervace). Údolí je intenzivn využíváno z rekreaci zejména lidmi z okolních sídliš. P i tak velké návšt vnosti byly obavy, že b hem n kolika let nastane zna ný pokles druhového bohatství, objeví se odpadky apod., a tím klesne kvalita 159

160 prost edí. P esto území stále po cca 15 letech má vysokou kvalitu a p sobí dojmem p írodní oázy. Není to p ím stí, je to ostrov venkovské krajiny. Z Hlubo ep, d íve nep íliš udržované vesnice na periferii, se stalo centrum spojující sídlišt na obou stranách údolí. Jedním z projev je nap. úrove restaurací a podobných za ízení. Staré a tradi ní hospody v obci z staly, tradici si nepot ebují dokazovat p estavbami a jak místní, tak výletníci to tak cht jí. Zárove vznikla široká škála nových podnik, což odpovídá r znorodé klientele (od pizzerie po jednoduché a tím oblíben jší ob erstvení pro výletníky). Oproti tomu samotná sídlišt v okolí mnohde stále p sobí nezabydlen a nevybaven, s výjimkou stanic metra jsou skoro bez obchod a bez kultury. Niva Vltavy mezi Libní a Podho ím, p ípadn na opa ném b ehu mezi Holešovicemi a Podbabou byla dlouho bez v tšího využití. Teprve povodn jednozna n ukázaly, že využití musí být hlavn rekrea ní, protože na intenzivní zástavbu není pomyšlení. Osou území je nyní asfaltovaná cyklostezka po obou b ezích, Vltavu p ekonává po lávce u ZOO, pak pokra uje a v Podbab je p ívoz, na oba konce stezky navazuje metro, kde lze p epravit bicykl. Území vzniklo spontánní sou inností nezávislých aktivit, výsledkem je pestrá krajina oživená množstvím atrakcí a zajímavých míst. Je zde k vid ní tréning kanoist, jinde mají kon a u nich hospodu, je tu park Stromovka, tenisové kurty, naproti je ZOO a za ní rezervace se skalní vegetací. P itom je to vlastn úzký pruh kolem eky, t sn okolo bydlí lidé, ale provoz kolem eky se jich nedotýká, pokud tam sami nejdou sportovat nebo na procházku. Sám p íklad je samoz ejm nep enosný, ale ukazuje, že k pestrému i ekonomicky výnosnému využití území sta í podchytit a vhodn sm rovat zájem podnikatel i ve ejnosti. Bušt hrad a jeho okolí tvo í bohužel p íklad opa ný. Sm rem na í ovice, Bouchalku, Vrapice, H ebe i Kladno je m sto obestav no novou nekoordinovanou zástavbou; n kde vznikají domy bez ladu a skladu. Sm rem k Lidicím vidíme jen chátrající zem d lské objekty, kde se mj. konají i nechvaln známé bušt hradské trhy a autosalon. Ze všech ostatních stran pole bez polních cest, ze západní strany oplocená pov stná Bušt hradská halda a oplocený závod POLDI. Zástavbou není (zatím?) Bušt hrad obklopen sm rem k Libochovi kám, ale tady je zase krajina roz ata dálnicí Praha Slaný a pohledov zne išt na trojím vedením elektrického nap tí. Není kam jít do okolí, v m st samém rovn ž. Ani Muzeum Oty Pavla, ani náro ná oprava zámku Bušt hrad od íznutý ze všech sm r prost nespasí. A to ješt hrozí zbourání jedné z historických dominant m sta barokního pivovaru. V tšina ob an je tím pobou ena, ale ne všichni. Panují zde zjit ené vztahy. Ale adoví ob ané nemohou nic d lat: zájmy soukromé zahrani ní firmy lze t žko ovlivnit a m že zde vznikat scéná Spálené zem. K tomuto p ísp vku pat í barevné obrazové p ílohy Recenzovali: Prof. RNDr. Pavel Ková, CSc. Mgr. Lukáš Krinke 160

161 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení emisemi cementárny v Lochkov Dynamics of xerophilous grassland on calcareous slopes in Radotínské údolí, Prague: impact of cement factory in village Lochkov Jarmila Kubíková Agentura ochrany p írody a krajiny, st edisko pro Prahu a St edo eský kraj, U Šalamounky 41, CZ Praha 5; jarmila.kubikova@nature.cz Abstract. Impact of calcareous dust emitted from a cement factory was studied on two grassland plots situated (1) in close vicinity of the plant, and (2) at a short distance lacking the pollution. Observations were repeated since The xerophilous grassland exposed to the pollution was seriously damaged, and its species diversity was twice as low as that of the compared intact plot. The species present reacted differently: frequency of Anthericum liliago and Euphorbia cyparissias increased, while frequency of Potentilla arenaria, Thymus praecox, Carex humilis and Bothriochloa ischaemum evidently decreased. In the period 1990 to 1992, the technology of the factory was innovated and the plots were checked again in On the damaged plot, increasing species diversity was recorded and several species previously absent, for instance Stipa capillata, appeared newly; the frequency of many earlier damaged species, such as Carex humilis and Sesleria caerulea, increased considerably. In the intact control plot several species reacted to recent climatic extremes, namely to the drought or frost causing some changes of the population density. Namely the dwarf shrubs Potentilla arenaria and Helianthemum canum declined considerably, but revived readily. In the course of more then 30 years the intact grassland community manifested a stabilized structure without any trend of succession or exchange of dominant plants. Key words: thermophilous grasslands, vegetation changes, imissions of cement factory 161

162 Mapa 1. Poloha zkoumaných lokalit (No. 1, No. 2.) v Radotínském údolí. Map 1. Position of studied localities (Plot 1, Plot 2) in the Radotínské údolí valley. 162

163 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení Úvod Radotínské údolí vytvo ené p evážn v prvohorních vápencích a ležící na východním okraji CHKO eský kras bylo narušeno n kolika lomy a výstavbou cementárny v údolí mezi Radotínem a Lochkovem. Cementárna byla sem p esunuta z centra Radotína koncem 50tých let spole n se železni ní vle kou pro dopravu vápence a hotového cementu. Provoz však probíhal zastaralou technologií bez odprášení a celé okolí do vzdálenosti asi 1000 m bylo pokryto jemným vápenným prachem. To se samoz ejm odrazilo na stavu vegetace na svazích údolí, kde rostla spole enstva xerofilních travních stepí, áste n zalesn ná výsadbou borovice lesní a borovice erné. Cementárna byla za átkem 90tých let p estav na a emise prachu jsou úsp šn zachytávány. Stav xerofilních trávník t sn u cementárny a obdobných trávník mimo zaprášení byl vhodným studijním objektem b hem provozu neodprášené cementárny a po ukon ení tohoto vlivu. Problematika zne išt ného ovzduší byla ešena v ad prací b hem posledních 30 let. Šlo vždy o imise bu oxid síry nebo dusíku nebo t žké kovy. Bibliografie této problematiky je rozsáhlá a je možné se s ní seznámit na jiných místech. V této studii šlo o d sledky spadu prachu z cementárny, tato problematika nebyla ešena tak asto jako jiné druhy zne išt ní. P edb žné výsledky jsem publikovala d íve (Kubíková 1981), tato práce se týká dynamiky populací na zkusné a kontrolní lokalit. Vegetace a kv tena Radotínského údolí byla popsána v práci Kubíkové a kol. (1997). Metodika V roce 1977 byly vybrány trvalé plochy na dvou lokalitách v Radotínském údolí. P vodní zám r byl sledovat vliv enormního spadu vápencového prachu v bezprost ední blízkosti Lochkovské cementárny. Okolí cementárny do vzdálenosti cca 1 km bylo pokryto prachem, což se muselo odrazit n jakým zp sobem na složení vegetace. Plocha (1) byla vybrána na protilehlém svahu východn od cementárny ve vzdálenosti 200 m v náv t í p evládajících západních v tr, druhá plocha (2) ve vzdálenosti 2000 m vzdušnou arou západn, nad odbo kou cesty ze silnice k Zadní Kopanin sm rem k Rutickému mlýnu, kde již spad prachu nebyl patrný (viz mapa 1). Ob plochy byly orientovány k jihu, sklon svahu 30, a jejich bylinné porosty odpovídaly spole enstvu Helianthemo cani-caricetum humilis (Kubíková 1977). Poloha t chto lokalit na strmých svazích údolí byla nevhodná pro soustavnou pastvu, mohlo spíše jít o náhodnou pastvu voln žijících živo ich (srn í zv, králíci). Na t chto plochách byly v rozmezí dvou let až do roku 1985 (1977, 1979, 1981, 1983, 1985), vždy v m sících ervnu až ervenci zapsány fytocenologické snímky a po ízeny frekven ní údaje o jednotlivých populacích z náhodn umíst ných sta tverc o rozm ru cm (viz Tab. 1, Tab. 2, Tab. 6, Tab. 163

164 7). Byla zapisována tzv. listová frekvence, tj. zapsány listy všech druh, které do tverce zasahovaly. Za átkem 90tých let byla do cementárny namontována moderní technologie, takže okolí se postupn deš ovými srážkami vy istilo a bylo možno sledovat, jak se bude dále vyvíjet poškozená vegetace ve srovnání s kontrolní plochou. V letech 1995 a 2010 jsem proto stejnou metodikou zaznamenala stávající stav. Na zkusných plochách byly v roce 1985 a 2010 odebrány p dní vzorky povrchového humusového horizontu. Bylo stanoveno ph, obsah uhli itan, vápník, uhlík a dusík, sycení sorp ního komplexu. P dní vzorky z roku 1985 byly zpracovány standardní metodikou v laborato i Botanického ústavu SAV v Pr honicích. P dní vzorky z roku 2010 byly zpracovány v laborato i Katedry botaniky p írodov decké fakulty. Výsledky jsou v Tab. 4. a Tab. 5. Nomenklatura rostlinných taxon je podle Kubát et al. (2002). Ve fytocenologických snímcích je použito d lení stupn pokryvnosti 2 (5 až 25 %) na 2- (5 až 15 %) a 2+ (15 až 25 %). Výsledky Zjišt ná data lze hodnotit ze dvou r zných aspekt : A. Reakce xerofilního spole enstva na spad vápenného prachu Tabulka 1. Procentická frequence druh na zkusné ploše No. 1 v bezprost ední blízkosti cementárny. Table 1. Percentage frequency of species on the plot No. 1 under the impact of cement factory. 164 Druh Species Frekvence v % v roce Frequency in the year % Anthericum liliago Teucrium chamaedrys Seseli hippomarathrum Brachypodium pinnatum Sanguisorba minor Helianthemum canum Euphorbia cyparissias Thymus praecox Potentilla arenaria Sesleria caerulea Bothriochloa ischaemum Carex humilis Stipa capillata Druhy ojedin lé nebo p ítomné jen v n kterých letech: Koeleria macrantha, Festuca valesiaca, Fragaria viridis, Hieracium pilosella, Scabiosa ochroleuca, Asperula cynanchica, Salvia pratensis, Agropyron intermedium, Achillea millefolium agg., Melica

165 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení transsylvanica, Festuca rupicola, Bupleurum falcatum, Lotus corniculatus, Centaura stoebe. V roce 2010 se zvýšil procentický podíl druhu Asperula cynanchica na 6 %, ostatní vyjmenované druhy se vyskytly pouze v jednom procentu. Tabulka 2. Fytocenologické snímky na zkusné ploše No. 1 u cementárny. Table 2. Phytocoenological relévés on the plot No. 1 under the impact of cement factory. Rok year Celková pokryvnost Cover 50 % 40 % 40 % 45 % 55 % 50 % Trávy a ost ice graminoids Festuca valesiaca + r. + + r Carex humilis + r Bothriochloa ischaemum Sesleria caerulea Koeleria macrantha r Brachypodium pinnatum Agropyron intermedium Stipa capillata.... r 1 Ke í ky dwarf shrubs Teucrium chamaedrys Potentilla arenaria Thymus praecox Helianthemum canum Geofyty - Geophytes Anthericum liliago Vytrvalé byliny perennial forbs Seseli hippomarathrum Salvia pratensis r Euphorbia cyparissias Sanguisorba minor Centaurea stoebe. 1 r r.. Fragaria viridis. r... r Scabiosa ochroleuca.. r r + + Inula conyza... r.. Securigera varia.. r... Cirsium acaule.... r. Hieracium pilosella +... r + Asperula cynanchica Lotus corniculatus..... r Sukulenty Succulents Sedum album r..... Semená ky d evin woody plant seedlings Rosa sp Ulmus minor..... r Quercus pubescens Cotoneaster integerrimus..... r Crataegus sp Prunus sp r Swida sanguinea..... r Po et druh number of species

166 P i studiu frekven ních dat a fytocenologických tabulek z let 1977 až 1995 vyplývá n kolik záv r : Druhy xerofilního spole enstva reagují na spad n kolika odlišnými zp soby, které lze p i srovnání s kontrolní plochou rozd lit do ty skupin (viz Tab. 3): Tabulka 3. Srovnání procentické frekvence dominantních druh na ploše No. 1 (u cementárny) a ploše No. 2 (vzdálenost 2000 m). Data z let 1977 až 1985, testováno t- testem. Table 3. Comparison of percentage frequency of dominants on the plot No. 1 exposed to the impact of cement factory and on the control plot No. 2 at a distance of 2000 m. Data from the years 1977 to 1985, results of t-test. Anthericum liliago (+) 6,03** Euphorbia cyparissias (+) 3,87** Teucrium chamaedrys 0,81 Sanguisorba minor 1,41 Seseli hippomarathrum 1,83 Helianthemum canum 0,70 Potentilla arenaria (-) 2,51* Carex humilis (-) 8,20** Bothriochloa ischaemum (-) 4,37** Thymus praecox (-) 2,46* Vysv tlivky ** signifikantní p i 1 % úrovni pravd podobnosti * signifikantní p i 5 % úrovni pravd podobnosti (+) vyšší frekvence druhu na ploše u cementárny (-) nižší frekvence druhu na ploše u cementárny Explanations ** significant with 1 % probability *significant with 5 % probability (+) higher frequency under the cement factory impact (-) lower frequency under the cement factory impact 1. skupinu druh stimulovaných jako je Anthericum liliago a Euphorbia cyparissias 2. skupinu druh pr kazn ustupujících Potentilla arenaria, Carex humilis, Bothriochloa ischaemum, Thymus praecox 3. skupinu druh vzhledem ke kontrole inertních Teucrium chamaedrys, Sanguisorba minor, Seseli hippomarathrum, Helianthemum canum 4. skupinu druh na lokalit u cementárny nezjišt ných a relativn hojných na kontrolní ploše nap. Stipa capillata, Stachys recta, Fragaria viridis, Bupleurum falcatum, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Melica transsilvanica, Artemisia campestris, Salvia pratensis, Inula conyza, 166

167 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení Lactuca perennis, Aster linosyris, Centaurea stoebe, Verbascum lychnitis, Oxytropis pilosa, Scabiosa ochroleuca, Asperula cynanchica, Eryngium campestre, Acinos arvensis atd. Vymizení ady druh dokládají též celkové po ty druh ve snímkách na ploše No. 1 jich bylo 15 až 19, na ploše No. 2 celkem 27 až 34. Extrémní podmínky plochy u cementárny dokládají též p dní rozbory z roku 1985, kdy ph bylo 8,4, a uhli itan 42,5 % (viz tab. 4). P i hodnocení t chto výsledk je t eba brát v úvahu i adu neznámých faktor, zejména kolísání teplot a srážek a jejich extrémy, které mají významný vliv na populace rostlinných druh. Nicmén tyto faktory ovliv ovaly obdobn spole enstvo na kontrolní ploše, takže je možno s velkou pravd podobností p i íst hynutí rostlin na vrub prašnému spadu. Tabulka 4. N které p dní charakteristiky na zkusných plochách v roce Table 4. Some soil features on the studied plots in the year Plocha No.l Plocha No. 2 ph/h 2 O ph/kcl CaCO 3 V C N C/N CaO MgO K 2 O P 2 O 3 [%] [%] [%] [%] [mg/100g] 8,4 7,6 42,9 99,7 2,5 0,25 10, ,1 24,6 3,3 7,5 7,0 1,3 99,5 4,7 0,42 11, ,1 16,6 5,6 Tabulka 5. N které p dní charakteristiky na zkusných plochách v roce Table 5. Some soil features on the studied plots in the year ph/h 2 O CaCO 3 [%] Plocha No. 1 7,7 42,8 Plocha No. 2 7,8 0,7 V roce 2010, patnáct let po odprášení cementárny došlo na zkusné ploše u cementárny k výrazné regeneraci porostu (viz Tab. 1 a Tab. 2). Zvýšila se pokryvnost i frekvence trav Brachypodium pinnatum, Bothriochloa ischaemum, Sesleria caerulea, ale zejména ost ice nízké Carex humilis, která byla spadem prachu nejvíce zasažena. D ív jší dominanty jako Anthericum liliago, Teucrium chamaedrys, Seseli hippomarathrum z stávají nadále významné, i když jejich frekvence se pon kud snížila. Zajímavý je vývoj 167

168 populace Helianthemum canum, která prod lala b hem let zna né výkyvy pod vlivem stresu, ale vracela se na standartní frekvenci kolem 20 %. P dní rozbory vzork p d z plochy No. 1 od cementárny ukazují v roce 1985 enormní zvýšení obsahu uhli itan vápník a tím i tém úplné sycení sorp ního komplexu. Protože se snížila produkce biomasy, projevilo se to i v obsahu uhlíku a dusíku, kterých bylo též v i kontrole podstatn mén. Opakované rozbory v roce 2010, po ur ité regeneraci porostu a po 15 letech po odprášení cementárny ukazují, že množství prachu bylo tak vysoké, že obsah uhli itan se nesnížil ani po 15 letech po odprášení cementárny. P esto ph se z extrémní hodnoty p es 8, pon kud snížilo a to m lo z ejm p íznivý vliv na regeneraci n kterých populací rostlin. B. Víceletá dynamika nezasaženého spole enstva v centru rezervace (mezi Maškovým a Rutickým mlýnem) Na základ dlouhodobých opakování fytocenologických snímk a vzorkování frekvence na lokalit vzdálené od cementárny a vyvíjející se bez tohoto stresového faktoru je možné též vyslovit ur ité záv ry. Pokryvnost i procentická frekvence populací všech druh prod lává v jednotlivých létech zna né výkyvy. Zejména je to nápadné u ke í k jako je Potentilla arenaria, Thymus praecox nebo Helianthemum canum, u kterých jsem pozorovala i na jiných lokalitách zna né výkyvy presence a pokryvnosti. M že jít o citlivost na extrémní výkyvy teplot a srážek, ale i o vývojové cykly jedinc a populací. Ty mohou souviset s geneticky daným stá ím individuí nebo celé populace; v p íípad, že celá populace shodn je stará, dojde sou asn do stadia senescence a odumírá. Odumírání celých strání devaterníku šedého jsem pozorovala v Prokopském údolí i jinde v eském krasu; po n kolika letech populace op t obnovila ze semenné banky. Tyto procesy jsou dob e prostudovány a známy u v esu (Calluna vulgaris), viz nap. Gimingham (1972). Ve studovaném území (No. 2) v Radotínském údolí jsem v roce 2010 zaznamenala nov n které druhy, jako nap. Stipa capillata a Scabiosa ochroleuca, které jsou obvyklými druhy xerofilního trávníku, ale na lokalit nebyly v minulých letech zjišt ny. Toto st ídání druh bylo pozorováno v obdobných studiích mnoha dalšími autory. Zm ny v pokryvnosti a frekvenci dominantních druh se v jednotlivých létech pohybují v relativn malém rozmezí. Zvýšení nebo snížení významu ur ité populace nevykazuje n jaký trend v ase nebo konkuren ní vzájemné ovlivn ní. 168

169 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení Tabulka 6. Procentická frekvence druh na kontrolní ploše No. 2. Table 6. Percentagy frequency of species on the control plot No. 2. Druh Species Frekvence v % v roce frequency in the year % Anthericum liliago Carex humilis Teucrium chamaedrys Potentilla arenaria Thymus praecox Helianthemum canum Seseli hippomarathrum Bothriochloa ischaemum Fragaria viridis Sanguisorba minor Stachys recta Bupleurum falcatum Pulsatilla bohemica Euphorbia cyparissias Acinos arvensis Stipa capillata Scabiosa ochroleuca Druhy s frekvencí nižší než 3 %: Salvia pratensis, Melica transsilvanica, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Festuca valesiaca, Eryngium campestre, Verbascum lychnitis, Centaurea stoebe, Sedum sexangulare, Oxytropis pilosa, Sedum album, Aster linosyris, Scabiosa ochroleuca, Stipa capillata, Koeleria macrantha, Securigera varia, Inula conyza, Medicago falcata, Hieracium echioides, Hieracium pilosella, Centaurea triumfettii, Arenaria leptoclados, Achillea millefolium agg., Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Centaurea scabiosa, Arabis hirsuta, Lactuca perennis, Hypericum perforatum, Muscari tenuiflorum, Dianthus carthusianorum Diskuse Zakládání trvalých ploch a jejich víceleté sledování bylo p edm tem mnoha botanických a lesnických studií. Z eských p edvále ných badatel jmenujme školu K. Domina a zejména profesora geobotaniky na UK F. Schustlera, který již ve dvacátých letech minulého století spolu s A. Zlatníkem zakládal v xerofytních porostech v Radotínském údolí zkusné plochy, které se bohužel nedochovaly. V tší št stí m li lesníci, pro n ž A. Zlatník vyzna il v bu inách na Podkarpatské Rusi skv le dokumentované plochy, které v 90tých létech dohledala skupina brn nských lesník a odvodila z nich d ležité záv ry o vývoji horských les. Zakládání a sledování trvalých ploch bylo v 70tých letech tématem speciální skupiny len Mezinárodní spole nosti pro studium vegetace 169

170 Tabulka 7. Fytocenologické snímky na kontrolní ploše No. 2. Table 7. Phytocoenological relévés on the control plot No. 2. Rok year Celková pokryvnost Cover 65 % 65 % 75 % 80 % 55 % 55 % Trávy a ost ice graminoids Festuca valesiaca r Carex humilis Bothriochloa ischaemum Stipa capillata 1 r + r. 2- Melica transsylvanica Koeleria macrantha 1 1 r r r. Ke í ky dwarf shrubs Teucrium chamaedrys Potentilla arenaria r Thymus praecox Helianthemum canum Geofyty geophytes Anthericum liliago Muscari tenuiflorum Vytrvalé byliny perennial forbs Artemisia campestris Seseli hippomarathrum Salvia pratensis Euphorbia cyparissias + r Sanguisorba minor Pulsatilla bohemica Bupleurum falcatum r Inula conyza r Stachys recta Fragaria viridis Centaurea triumfettii Lactuca perennis 1 r Aster linosyris r Centaurea stoebe Verbascum lychnitis Oxytropis pilosa Scabiosa ochroleuca Scabiosa canescens Asperula cynanchica. + + r. + Centaurea scabiosa Eryngium campestre Echium vulgare. r.. r + Securigera varia Medicago falcata r Hypericum perforatum Inula hirta Hieracium echioides Asperula cynanchica r Arabis hirsuta Dianthus carthusianorum Sukulenty succulents Sedum album r. Sedum sexangulare.. 1. r + Jednoletky annuals Acinos arvensis. 1 r Arenaria leptoclados... r +. Po et druh Number of species

171 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení (International Association for Vegetation Science). Tuto skupinu vedl prof. K.- F. Schreiber ze Stuttgartu a po 10 letech byly její výsledky zve ejn ny (Schreiber 1985). ada t chto studií se zabývala travními stepmi na vápencových podkladech. Další celá skupina prací byla provedena na trvalých plochách ve spole enstvu Veronica spicata-avenula pratensis na ostrov Öland v jižním Švédsku pod vedením prof. Eddy van der Maarela, viz nap. Rosén (1985), van der Maarel et Sykes (1993). Na vápencových stráních ve spole enstvech ze svazu Mesobromion v Holandsku pracovali botanici z university v Utrechtu (Bobbink et Willems 1987, Bobbink 1989, Willems 1985), obdobnými lokalitami v N mecku se zabývala skupina geobotanik z univerzity v Göttingen (Dierschke 1985). V tšina t chto prací studovala v podstat druhotné porosty vzniklé staletou pastvou a sledovala jak r zný druh managementu ovliv uje druhovou diverzitu a pokryvnost dominant. Na více mezofilních porostech bylo zjišt no, že pokud skon í pastva nebo kosení, zvýší se pokryvnost silné dominanty, nap. Brachypodium pinnatum nebo Bromus erectus a diverzita zejména bylin se dramaticky sníží. Jinak je tomu na vápencovém plató ostrova Öland, kde ob asná výrazná období extrémního sucha udržují dynamickou stabilitu spole enstva a jeho druhovou diverzitu. Nap. pokud odum e suchem porost v esu, v dalších dvou letech se objeví nové semená ky, které obnoví jeho populaci. Studie xerofilních trávník provád la též geobotanická škola v Zürichu. Šlo op t o druhov pestré trávníky s výraznou dominantou, udržované ur itým tradi ním hospoda ením v krajin. Schlaepfer (1997) opakovan sledoval v severním Švýcarsku trávníky s Brachypodium pinnatum, kde dominance vále ky se podstatn zvýšila, pokud porost ležel ladem. Beltman et al. (2003) sledoval trávníky s dominantním ovsíkem Arrhenatherum elatius v Irsku a potvrdil zvýšení pokryvnosti ovsíku a snížení druhové diverzity, pokud kosení porostu ustalo. Studiem vápnomilných trávník dvou odlišných skupin ze svaz Xerobromion a Mesobromion se dlouhodob zabývala prof. Wilmanns (viz nap. Wilmanns et al. 1989) v malém vápencovém a sprašovém poho í Kaiserstuhl na horním Rýnu. Jde o území srážkov podpr m rné, s astými suchými obdobími. Porosty svazu Xerobromion byly dokumentovány roku 1926 J. Braun- Blanquetem, a pr b žn sledovány dalšími autory. Bylo dokázáno, že jde o porosty stabilizované, bez sukcesní zm ny, na rozdíl od bohatých trávník svazu Mesobromion, které bez trvalého kosení a pastvy zar stají k ovinami. I stepní strán v eském krasu ve st edo eské xerotermní oblasti jsou vhodnými objekty sledování vývoje nenarušovaných spole enstev. Hroudová- Pu elíková (Hroudová et Prach 1994) založila v roce 1965 na vrchu Strážišt u obce M any ve stepním porostu hodnoceném jako spole enstvo ze svazu Festucion valesiacae trvalé tverce o rozm rech 1 1 m. Ty sledovala pomocí mikromap v n kolika opakujících se ro ních obdobích. Dominanty tohoto 171

172 spole enstva byla Carex humilis a Festuca valesiaca. Zjistila zejména vliv množství a rozložení srážek na kolísání pokryvnosti jednotlivých druh v r zných letech. Jejich regenerace závisí pak na genetických vlastnostech druhu, odnožování, klí ení semen z p dní banky, vzájemné konkurenci. V zásad však nebylo možno najít žádný výrazný vývojový trend a bylo možno konstatovat, že porost je velmi persistentní. Kubíková (2007) sledovala dlouhodobé zm ny na skalních stepích vrchu Doutná v NPR Karlštejn. Spole enstvo m že být hodnoceno jako mosaika spole enstev Helianthemo cani-caricetum humilis a Erysimo crepidifolii- Festucetum valesiacae. P i srovnání snímk z roku 1959 z diplomové práce Chocholové (1960) a snímk z roku 2005 byla zjišt na stabilní prezence i pokryvnost 13 základních druh jako je nap. Carex humilis, Festuca valesiaca, Festuca rupicola, Phleum phleoides, Koeleria macrantha, z bylin Teucrium chamaedrys, Galium glaucum, Potentilla arenaria, Salvia pratensis. ada ostatních druh xerofilního bezlesí se vyskytovala nepravideln v r zných snímcích a v r zných létech, nicmén nešlo o n jaký trend ve zm n diverzity. Skalní step na Doutná i narušuje pouze nahodilá pastva srn í zv e nebo rozrývání prasaty, což spíše podporuje ecesi druh z p dní banky. Také zde byla konstatována dynamická rovnováha stepního spole enstva. Dlouholeté studie na stanovištích, která jsou odlišná od pr m rných podmínek, které podmi ují vývoj klimaxové vegetace, ukazují, že r zné druhy stresu jako je nedostatek vláhy, živin, kolísání teplot, spásání (a voln žijícími nebo domácími zví aty) vytvo í homogenní stanovišt. To m že pak být st ídav a náhodn osídleno mnoha adaptovanými druhy. Tyto druhy mají své životní cykly a podle nich reagují na extrémy okolního prost edí. Na ur ité ploše pak probíhá jejich obm na, jejich ústup a op tovný návrat, což je možné nazvat karusel model (viz van der Maarel et Sykes 1993, van der Maarel 1996). Tento pohled je možné uplatnit i na sledované trvalé plochy v Radotínském údolí. Na velké ploše vytrvávají léta hlavní dominanty, k nim p ibývají na menších ploškách druhy s výraznými životními cykly (stadia juvenilní dosp lostní senescentní), druhy jednoleté, dvouleté, které se na otá ejícím se karuselu objevují v kratších i delších asových intervalech. Celkov však tento na stres adaptovaný ekosystém je pozoruhodn stabilní a jako takový se udržel v krajin po stovky i tisíce let. Jsou to skute né reliktní plochy, spíše rozlohou malé plošky, které jsou osídlovány druhy kdysi široce rozší enými v pozdním glaciálu a ranném postglaciálu. V sou asném klimatu st ední Evropy pak mohou existovat jen na stanovištích zcela nevhodných pro ke e a stromy, které jsou p irozenou vegetací mírného pásma. K podobnému záv ru došla prof. Willmanns p i studiu trávník svazu Xerobromion v poho í Kaiserstuhl u horního Rýna. 172

173 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávník na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení Záv r Spad cementárenského prachu výrazn poškodil xerofilní trávníky v bezprost ední blízkosti továrny. P i srovnání s kontrolní plochou mimo zaprášení v hlavní ásti rezervace Radotínské údolí byl po et druh podstatn menší 15 až 19 proti 26 až 36 druh m. Druhy p ežívající na poškozené ploše reagovaly rozdíln : frekvence druh Anthericum liliago a Euphorbia cyparissias se proti kontrole pr kazn zvýšila, frekvence druh Potentilla arenaria, Thymus praecox, Carex humilis a Bothriochloa ischaemum se pr kazn snížila. U dalších druh nebyly zm ny ve frekvenci pozorovány. Po odprášení cementárny po átkem 90tých let se travní step poškozená spadem cementárny v Lochkov postupn regeneruje, po 15 letech stoupla jak celková diverzita spole enstva, tak frekvence nejvíce poškozených trav a ost ic, zejména Carex humilis a Brachypodium pinnatum. Kontrolní plocha v rezervaci Radotínské údolí si od po átku sledování v roce 1977 udržuje stabilní dominanty a zm ny jsou pouze ve výskytu mén astých druh. Nebyl pozorován žádný vývojový trend a spole enstvo si udržuje stálou strukturu. Pod kování D kuji za pomoc p i terénních pracech ad koleg z pracoviš ochrany p írody a také len m mé rodiny, kte í mi pomáhali zvládat svahy vybraných lokalit, které se s ubíhajícími léty stávaly stále strm jší. Za pedologické rozbory z roku 1985 d kuji RNDr. M. Ková ové, za rozbory z roku 2010 ing. J. Va ekovi. Literatura Beltman B., van den Broek T., Martin W., ten Cate M. et Güsewell S. (2003): Impact of mowing regime on species richness and biomass of a limestone hay meadow in Ireland. Bulletin of the Geobotanical Institute ETH, Zürich, 69: Bobbink R. (1989): Brachypodium pinnatum and the species diversity in chalk grassland. Theses, Rijksuniversiteit, Utrecht, 141 pp. Bobbink R. et Willems J. H. (1987): Increasing dominance of Brachypodium pinnatum (L.) Beauv. in chalk grasslands: a threat to a species-rich ecosystem. Biol. Conserv., 40: Chocholová J. (1960): Rostlinná spole enstva Doutná e a jejich vztah ke stanovištní vlhkosti. Ms. (Diplomová práce, depon. in: Knih. Katedry botaniky P írodov decké fakulty UK, Praha). Dierschke H. (1985): Experimentelle Untersuchung zur Bestandesdynamik von Kalkmagerrasen (Mesobromion) in Südniedersachsen. Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: Gimingham C. H. (1972): Ecology of heathlands. 266 pp., London. 173

174 Hroudová Z. et Prach K. (1994): Dlouhodobé zm ny reliktního stepního porostu v eském krasu. P íroda, Praha, 1: Kubát K. et al. (2002): Klí ke kv ten eské republiky. Praha. Kubíková J. (1981): The effect of cement factory air pollution on thermophilous rocky grassland. Vegetatio, The Hague, 47: Kubíková J. et al. (1997): Vegetace a flóra chrán ných území v povodí Radotínského potoka. Natura Pragensis, Praha, 14: Kubíková J. (2007): Kopec Doutná v NPR Karlštejn, modelové území geobotanických studií. Bohemia Centralis, Praha, 28: Rosén E. (1985): Succession and fluctuations in species composition in the limestone grasslands of south Öland. Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: Schlaepfer F. (1997): Influence of management on cover and seed production of Brachypodium pinnatum (L.) Beauv. in calcareous grassland. Bulletin of the Geobotanical Institute ETH, Zürich, 63: Schreiber K.-F. [ed.] (1985): Sukzession auf Grünlandbrachen. Vorträge eines Symposium der Arbeitsgruppe Sukzessionsforschung auf Dauerflächen in der Internationalen Vereinigung für Vegetationskunde (IVV), Stuttgart-Hohenheim Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: van der Maarel E. (1996): Pattern and process in the plant community: Fifty years after A.S. Watt. J. Veg. Science, Uppsala, 7: van der Maarel E. et Sykes M. T. (1993): Small-scale plant species turnover in a limestone grassland: the carousel model and some comments on the niche concept. J. Veg. Science, Uppsala, 4: Willems J. H. (1985): Growth form spectra and species diversity in permanent grassland plots with different management. In: Sukcession auf Grünlandbrachen, ed. by K.F. Schreiber, Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: Willmanns O., Wimmenauer W. et Fuchs G. (1989): Der Kaiserstuhl. Gesteine und Pflanzenwelt. 3. Auflage, 245 p., Ulmer, Stuttgart. Recenzovali: Prof. Ing. Jan Jeník, CSc. Doc. RNDr. Ji í Kolbek, DrSc. 174

175 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina Flora and vegetation outline of the proposed Site of Community Importance Ka ina Michal Štefánek 1 a Petr Karlík 2 1 Herbá ové sbírky Univerzity Karlovy, Benátská 2, CZ Praha 2; stefim@seznam.cz 2 eská zem d lská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d eva ská, Katedra dendrologie a šlecht ní lesních d evin, Kamýcká 1176, CZ Praha 6 Suchdol; karlik@fld.czu.cz Abstract. This article deals with a floristic research and an outlook of the vegetation in the area of the park surrounding chateau Ka ina (near the town of Kutná Hora in eastern part of the central Bohemia). The park Ka ina is extraordinarily landscape-historical and landscape-architectual valued area within the scope of the Czech Republic. Due the specific exploitation in the past 200 years some types of valuable intermittently wet and mesic meadows and hardwood forests of lowland rivers were conserved. More than 400 taxa of higher plants were found, out of them 3 protected by Czech law and 27 endangered and rare according to the Red List of Czech flora. Key words: chateau Ka ina, Klejnárka, park, Euphorbia lucida Úvod P i tvorb sít evropsky významných území a mapování biotop Natura 2000 byly asto objeveny botanicky neznámé nebo pozapomenuté zajímavé lokality. Mezi n se dá za adit i zámecký park pat ící k zámku Ka ina, který leží v niv Klejnárky a vyvýšených terasách asi sedm kilometr SV od st edu 175

176 historické ásti Kutné Hory. Protože flóra tohoto parku nebyla nikdy systemati t ji zkoumána, rozhodli jsme se pro sepsání tohoto kratšího lánku. Prvotním d vodem pro za azení Ka iny do národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL) je výskyt (v sou asnosti ovšem nepotvrzený) brouka páchníka hn dého (Osmoderma eremita). Z ízení EVL bylo formáln uskute n no na ízením vlády 132/2005 Sb. ze dne Následn probíhá proces vyhlášení území v rámci n které z kategorií chrán ných území, v tomto p ípad v kategorii p írodní památka. V této souvislosti bylo t eba provést inventariza ní pr zkumy zam ené nejen na zájmovou skupinu organism (tj. hmyz), ale i další skupiny živo ich (obojživelníci, plazi) a také vegetaci a rostliny (Karlík 2010). Výsledky botanické ásti tohoto pr zkumu jsou uvedeny v tomto lánku. Mapa 1. Ka ina p ehledová mapa území. Map 1. Ka ina survey map of the area. Charakteristika území Zámecký park na Ka in je mimo ádn krajinn -historicky a krajinn architektonicky cenným územím celorepublikového významu. Vlastní zámek (obr. 16 v barevné p íloze) je ozna ován za nejvýznamn jší empírovou stavbu eské republiky a významnou empírovou stavbu celé Evropy. Proto je na míst 176

177 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina za ít obecnou charakteristiku území práv historií vzniku tohoto pozoruhodného areálu, u jehož zrodu stál hrab Jan Rudolf Chotek. Zámek Ka ina byl vystav n podle architektonického návrhu saského dvorního architekta Ch. F. Schurichta v letech , jako reprezentativní venkovské sídlo prezidenta gubernia a nejvyššího purkrabího Království eského, kteréžto funkce J. R. Chotek tehdy zastával. Zámek byl zakomponován do rozsáhlého p írodn krajiná ského parku, který byl zám rn vysazen v p edstihu p ed výstavbou zámku, a sice již roku 1789 podle návrh víde ského botanika N. J. Jacquina (který je mimo jiné znám jako editel císa ské zahrady v Schönbrunnu). P i tvorb parku byl využit charakter stávající krajiny a vznikl tak rozsáhlý park v anglickém stylu. K p vodním d evinám, které se zde vyskytovaly, byly dopl ovány další d eviny, pocházející z nedaleké školky v Nových Dvorech, kterou nechal Chotek vybudovat koncem 18. století. Vedle p vodních d evin se zde tak objevil buk, vrby, topoly, je áby, moruše, jírovce nebo kaštanovníky. Do koncepce parku pat í i louky, které sloužily k odpo inku, a rybní ky. Sou asný stav parku je již pon kud odlišný od Jacquinovy koncepce (nap íklad v minulosti zde byl velký rybník s ostr vky, botanická zahrada s um lým pahorkem a vyhlídkovým altánem atd.). Nápadné byly osy vedoucí nap í územím (nap íklad do Sv. Mikuláše, Nových Dvor atd.). Na tento zámecký park navazovala obora (západn od zámku), ta je dnes sou ástí celého komplexu. V té dob vzniklo vedle zámku také zahradnictví, dnes je zde bylinková zahrada. Po druhé sv tové válce byl zámek a celé panství zestátn no. Od roku 1948 sídlí na zámku Ka ina Národní zem d lské muzeum, které spravuje mj. cennou chotkovskou knihovnu, obsahující knihy z r zných v deckých obor z 16. až 19. století, v etn ady botanických prací a také malý, ale velmi cenný herbá (obsahující mimo jiné sb ry I. F. Tausche k Herbarium florae bohemicae, exsikáty Forstpflanzen F. W. Siebera i sb ry V. St íbrného z Bulharska). Fytogeograficky spadá území do termofytika, do podokresu 11b Pod bradské Polabí (viz Skalický 1988). Potenciální vegetací jsou (sensu Neuhäuslová 1998, Mikyška et al. 1972) v oblasti Ka iny p edevším ernýšové dubohab iny na svazích a ve vyšších partiích nivy Klejnarky (Melampyro nemorosi-carpinetum), na plošin to jsou borové doubravy a v nejnižších polohách nivy st emchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). V dob budování parku tomu jist ale bylo už jinak, p evážnou ást tvo ily nelesní spole enstva zahrnující r zné typy lu ních biotop a na n navazující menší plochy tvrdých luh (Ulmo-Carpinion). Podél vodních tok (Stará Klejnárka) se pravd podobn vyskytovaly m kké luhy nebo podmá ené olšiny a zcela jist se zde vyskytovala mrtvá nebo slepá ramena v r zných sukcesních stádiích. Podloží lokality tvo í dvojslídné pararuly kutnohorského krystalinika p ekryté svrchnok ídovými sedimenty. Tyto horniny jsou vesm s p ekryty kvartérními sedimenty, na terasách št rkopísky až písky, v depresích p ípadn 177

178 i jíly. P dní pokryv tvo í na výchozech k ídy pararendziny, na št rkopískových terasách arenické kambizem a v podmá ených plochách v západní ásti území ernice. Území leží v jihovýchodním výb žku St edolabské tabule (geomorfologická jednotka VIB3; Bohá et Kolá 1996). V tšina území má plochý reliéf a rozkládá na horním toku potoka Stará Klejnárka. Ve východní ásti lokality se nachází svah, na jehož protáhlém h betu stojí empírový zámek. Nadmo ská výška se pohybuje mezi 200 m (p i toku Klejnárky) a 224 metry (u silnice mezi hlavní bránou do Ka iny a Svatou Kate inou). Dle Quitta (1970) pat í území do teplého okrsku T2. Území leží v p írodní lesní oblasti 17 Polabí ( Celá západní ást území se nachází v záplavové oblasti. Konkrétn se dle databáze DiBaVod (Digitální báze vodohospodá ských dat, Výzkumný ústav vodohospodá ský T.G.M. v Praze) jedná o plochy v rozsahu rozlivu již p tileté vody. O rozsáhlejších astých záplavách nemáme z nedávné minulosti zpráv, je však velmi pravd podobné, že alespo v minulosti k nim docházelo. V sou asnosti se nám jeví vodní režim území jako narušený. Koryto Klejnárky je zna n zahloubené a tak patrn drenuje širší okolí. Stará Klejnárka je po zna nou ást roku zcela bez vody. P itom se po ní v první polovin 19. století plavívalo panstvo na lodi kách (Kohlová, úst. sd l.). Podstatn vlh í pom ry regionu dokládá písemný operát josefských map, kterým se zabývaly a jehož áste ný p eklad z n m iny (kurentu) zve ejnily Vávrová a Šantr ková (2009). Výslovn je zde zmín na povod ová aktivita Klejnárky, která se rozlévala do ší e na louky v jejím okolí. Lesní a zem d lské hospoda ení Území bylo intenzívn využíváno minimáln od vrcholného st edov ku, kdy se v záznamech sedleckého kláštera z roku 1377 hovo í o ka inských lukách (informa ní tabule v parku, sek. cit.). První vojenské mapování 1 z druhé poloviny 18. století zachycuje území ješt p ed vytvo ením parku 2. Jednalo se o pom rn typickou polabskou kulturní krajinu, kde se v níže položených, vlh ích polohách nacházely louky (p ípadn pastviny) a na vyvýšených sušších místech v severovýchodní ásti území pole. Rozsáhlejší souvislý les se zde nevyskytoval, nacházelo se zde však n kolik menších porost a také mozaikovit roztroušené skupiny strom, p ípadn solitéry. Území bylo již v této dob využíváno k myslivosti nacházela se zde 1 mapová sekce Velice cennou informaci o podob zdejší barokní krajiny p ináší Glockspergerova mapa z roku Zobrazuje krajinu snad ješt více bezlesou nežli mladší josefské mapování. Povrzuje, že se na území dnešního parku nalézaly v drtivé v tšin travinné (lu ní) porosty znázorn na jsou zde však také nevelká roztroušená pole. Souvislejší plocha polí se nacházela až ve vyvýšené, sušší severovýchodní ásti území. Bližší rozbor starých map však p esahuje rámec této práce. 178

179 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina obora. Podél p ístupové cesty do obory (odbo ující z hlavní cesty mezi Novými Dvory a Sv. Mikulášem) jsou na map prvního vojenského mapování vyzna eny jednotlivé d eviny. N které mohutné v kovité duby, které p ed více než 230 lety podél této bývalé komunikace rostly, zde lze dosud spat it. Východn od hranic EVL existovala v dob josefského mapování bažantnice (na map viz Fas. Gart ). Zámek zde v této dob nestál, zájezdní hostinec Husa však ano ( Gans Wih ). Významná komunikace mezi Novými Dvory a Sv. Mikulášem je na map prvního vojenského mapování znázorn na ješt ve své p vodní trase, po založení parku byla p eložena vn areálu. Celou jihovýchodní hranici zkoumaného území lemuje mohutná hráz bývalého Anenského rybníka, který se nacházel v prostoru mezi p edm tným územím a kostelem Sv. Anny v Nových Dvorech a který byl zrušen ješt p ed vytvo ením parku. Výrazná hráz je nyní porostlá dubohab inou a vyskytují se na ní i mohutné duby vysazené (vysemen né) ješt v dob existence rybníka. B hem první poloviny 19. století došlo k dokon ení kompozice parku a k jeho využívání pro reprezentativní ú ely. Tento stav ukazuje mj. mapa druhého vojenského mapování (tzv. Františkova mapování) 3. Zásadním zp sobem se zvýšila plocha lesa. Území bylo protkáno sítí vodních kanál, nyní zna n zazemn ných a po v tšinu roku suchých, po kterých se panstvo plavilo na lodi kách. V rámci R velmi významným a unikátním architektonickým prvkem umíst ným do krajiny je tzv. ha-ha, což je na sucho skládaná zídka dopln ná p íkopem, která probíhá ve východní ásti území pod zámkem a sloužila k zamezení p ístupu zv e do zahrad kolem zámku a zárove umož ovala, aby výhled od zámku nebyl rušen plotem. Následující 20. století bylo ve znamení postupného zapojování lesních porost, ímž se stíral p vodní krajinn -architektonický zám r. Do roku 1990 bylo území Obory (tj. lesní ásti zámeckého parku) využíváno jako bažantnice. Poté došlo k p evodu nelesních pozemk ze státních les na zem d lské muzeum. Ve druhé p lce 20. století (krátce po roce 1990?) došlo k zatravn ní ásti zdejší orné p dy. Dne postihla území v trná kalamita, p i které padl v tší po et starých strom. Na sv tlinách poté došlo k masivnímu zmlazení jasanu (N me ek úst. sd l.). V sou asné dob je v tšina území obhospoda ována pom rn extenzivn. Šetrné je zejména lesnické hospoda ení. Lesní porosty mají vesm s p írod blízké druhové složení a je v nich uplat ováno výb rové hospoda ení. Nejv tší objemy t žeb v sou asnosti probíhají v souvislosti s projektem regenerace zámeckého parku 4 (Bauer et Bauer 2008b). Odstra ovány jsou d eviny 3 sekce Ost_9_VI 4 Nositelem projektu Regenerace Národní kulturní památky Ka ina, ást obora jsou Lesy R a jeho projektanty jsou Doc. Ing. Pavel Šimek, PhD., Ing. Pavel Borusík a Ing. Jana Kohlová. P edm tem tohoto krajiná ského zám ru je celková regenerace lesních porost NKP Ka ina. P edkládaný projekt 179

180 nevhodné z hlediska krajiná ské kompozice, t ženy jsou vzrostlé stromy, které v minulých desetiletích narostly v pr hledech a na pr secích. Dále jsou zcela odstra ovány smrkové hustníky a uvol ovány jsou rovn ž nárosty kolem nejstarších strom, které jsou naopak, až na naprosté výjimky, ponechávány. Historie botanického výzkumu K fló e okolí Ka iny existuje jen málo údaj (p i emž t ch recentních je naprosté minimum), a koliv zámek v minulosti pat il rodu Chotk, známých svou náklonností k v dám (i botanickým). Jediným, kdo se systemati t ji zabýval flórou okolí Ka iny, byl Josef Peyl (*asi 1840?), vrchní zahradník na Ka in, jehož herbá p evážn z let obsahuje množství druh p stovaných na Ka in, ale i druh p vodních (v tšina položek je umíst na v Herbá i Botanického odd lení NM Praha, po etná je i jeho sbírka hub; viz Klášterský et al. 1982). Po dlouhé období od poslední tvrtiny 19. století p es celé století dvacáté nejsou vesm s z Ka iny a jejího nejbližšího okolí uvád ny žádné zajímav jší floristické nálezy s výjimkou n kolika ojedin lých údaj pocházejících od J. Vep eka (nap. Houfek 1970, 1976). D evinami zámeckého parku se zabýval Hieke (nap. Hieke 1965, 1984), celkem zde zaznamenal sedm taxon jehli nan a 30 listnatých d evin, ze zajímav jších zmi uje nap íklad Juniperus sabina, Liriodendron tulipifera, Gymnocladus dioicus, Ginkgo biloba, Wisteria sinensis nebo Catalpa bignonioides. Další floristické údaje tedy pocházejí až ze sou asnosti z období mapování biotop Natura 2000, Lon áková (2003) z území uvádí (bez herbá ových nebo jiných doklad ) n které zajímavé a ohrožené druhy: Berula erecta, Carex riparia, Euphorbia lucida, Galium boreale, Inula hirta, Sium latifolium, Scrophularia umbrosa, Teucrium scordium i Ulmus laevis. Metodika Studované území tvo í plocha zámeckého parku v Ka in (viz mapa 1) o rozloze p ibližn 192 ha a je pom rn jednozna n ohrani eno od okolní krajiny, na p evážné ásti své hranice park sousedí s polními kulturami, komunikacemi (do Nových Dvor nebo Svaté Kate iny), tokem Klejnárky nebo intravilánem jižní ásti obce Svatý Mikuláš. zp es uje hospoda ení v obo e s cílem zachování a obnovy architektonických, kulturn -historických a p írodních kvalit území. 180

181 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina Terénní pr zkumy probíhaly ve vegeta ní sezón v roce Celkem byla lokalita navštívena dev tkrát (konkrétn , , , , , , , a ). Pozornost byla v nována zejména p irozeným a polop irozeným spole enstv m (lesní biotopy, louky, mok ady a vodní biotopy), mén spole enstv m ruderálním a segetálním a biotop m v bezprost edním okolí zámku. Z pr zkumu byly vyjmuty plochy oplocené i jinak obtížn p ístupné (p edevším areál hájovny v JZ ásti parku a zámeckého zahradnictví se skleníky a s expozicí lé ivých rostlin nedaleko budovy zámku). Jména rostlin jsou sjednocena podle Klí e ke kv ten R (Kubát et al. 2002). Lokality významných rostlin (p edevším zvlášt chrán ných a ohrožených taxon ) byly zam eny pomocí GPS p ístroje (Garmin Legend), velikost jejich populací byla kvantifikována odhadem. V n kterých p ípadech byly nálezy taxonomicky nejasných druh nebo významn jšího výskytu dokladovány herbá ovými sb ry (umíst né v Herbá ových sbírkách Univerzity Karlovy, Praha, v textu ozna eno mezinárodní zkratkou PRC). Nástin sou asných vegeta ních pom r Aktuální vegetaci území tvo í p edevším lesní spole enstva tvrdých luh s p echody do dubohab in. Bylinný podrost je pon kud ochuzený, což má souvislost s omezenou historickou kontinuitou lesa na v tšin rozlohy území a dlouhodobou izolací od okolních (lužních) les. Hlavními d evinami sou asných porost za aditelných do tvrdých luh (podsvaz Ulmenion) jsou: Quercus robur, Fraxinus excelsior a Tilia cordata. Další charakteristickou d evinou tvrdých luh, kterou lze v území pom rn asto potkat, je Ulmus laevis. Zdejší území slouží jako genová základna lesních d evin p edevším pro lípu malolistou, ale také pro jasan ztepilý a olši lepkavou 5. Ve stromovém pat e je ale také p ítomna ada nep vodních taxon d evin, což je dáno koncepcí území coby parku. Nalézt se zde dají nap íklad relativn hojn platany. V okrajových ástech pak jsou pak vysázeny nap íklad smrky nebo akáty. Podobné vlivy výsadby v minulosti lze sledovat i ke ovém pat e místních tvrdých luh, nápadná je p ítomnost ady okrasných ke (pámelník, mahalebka). Zdejší lužní lesy jsou zaplavovány jen výjime n, pat í do suššího k ídla, kde je obtížné vést jasnou hranici mezi lužním lesem a dubohab inou. Správnost fytocenologických a z ásti i typologických úvah, že lesní biotopy v niv Klejnárky se dají za adit do tvrdých luh, potvrzuje mj. opakovaný výskyt druhu 5 T žišt genové základny pro posledn jmenované dva druhy se však nachází v Libickém luhu (N me ek, úst. sd l.). Vymezení genových základen lesních d evin viz: mapserver Ústavu pro hospodá skou úpravu lesa (UHÚL) [ 181

182 Cucubalus baccifer. Navíc je pravd podobné, že v minulosti (tj. ješt alespo p ed cca 200 lety) k záplavám, které jsou pro tvrdé luhy charakteristické, docházelo mnohem ast ji. Lze p edpokládat, že alespo v niv Klejnárky mají lužní lesy historické kontinuum. Sv d í tomu p ítomnost n kterých typických bylin doprovázejících tyto typy vegetace Allium ursinum (jen velmi sporadicky, p vodnost výskytu je nejasná), Gagea lutea, již zmi ovaná Cucubalus baccifer, Omphalodes scorpioides, Myosotis sparsiflora, Anemone nemorosa, A. ranunculoides a jiné. Naopak však úpln chyb jí dymnivky a n které další druhy tvo ící obvyklou dominantu jarního aspektu bylinného patra tvrdých luh (nap. Gagea minima, Lathyrus vernus, Adoxa moschatellina). P i okrajích les lze velmi asto nalézt Scutellaria altissima (zplan lý druh p vodem z Balkánu). Poté, co se terén ve východní ásti za íná zvedat, p ejdou tvrdé luhy do stanovištn vyhran ných dubohab in. Tyto porosty jsou málo v kov diferencované a zcela bez charakteristických hájových druh v podrostu, což je d sledkem skute nosti, že nemají historickou kontinuitu. Bylinný podrost je zna n ruderalizovaný, ze zajímavých druh zde najdeme Primula veris, Omphalodes scorpioides a Gagea lutea. Zejména p i krajích území pod silnicí je stromové patro již zna n pozm n né s p ítomností borovice lesní a p edevším trnovníku akátu se siln ruderalizovaným podrostem. Do dubohab in pat í také porosty na hrázi bývalého Anenského rybníka v JZ ásti území. Nedílnou ástí území je vegetace luk, které však mají zna n rozkolísanou kvalitu. Menší ást porost je p írodov dn a ochraná sky cenná, ást je degradovaná a/nebo zkulturn ná, asto se jedná o pom rn mladé, v nedávné minulosti p eorané plochy. Zna ná ást luk je proto druhov pom rn chudá, asto s dominancí pampelišek ze sekce Ruderalia a s p ítomností dalších ruderálních a segetálních druh. Ochraná sky cenné jsou zejména menší lesní louky ve st ední až západní ásti území (mapa 2). Hlavním lu ním spole enstvem jsou bezkolencové louky sv. Molinion ve kterých najdeme druhy Betonica officinalis, Filipendula vulgaris, Galium boreale, Selinum carvifolia, Viola canina a ojedin le Carex flacca. Obvykle dominantní druh Molinia arundinacea zde však zpravidla chybí. Jedná se asto o sušší k ídlo tohoto svazu, které p echází do olifotrofn jšího typu ovsíkových luk sv. Arrhenatherion, v nichž se ze vzácn jších druh ojedin le vyskytuje Potentilla alba (jde jen maloplošné porosty blízké asociaci Potentillo albae- Festucetum rubrae). Na nejsušších pís itých místech v okolí zámku se vyskytují kost avové trávníky (za aditelné do svazu Plantagini-Festucion) s výskytem charakteristické trávni ky obecné Armeria vulgaris subsp. vulgaris. V návaznosti na polohy lužních les a nebo na trvale vlhkých sníženinách v loukách, jsou vyvinuty porosty dominantních vysokých ost ic (nap. Carex riparia, Carex caespitosa). Práv mok adní a vodní ekosystémy jsou p írodov dn velmi významnou sou ástí území, by plošn zaujímají dosti malou rozlohu (mapa 2). Zásadní 182

183 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina význam má zazemn né slepé rameno zhruba ve st edu území, kde dominují vysoké ost ice Carex sp. div. a dále je hojný Phragmites australis s p ím sí Iris pseudacorus a Scutellaria galericulata. Nachází se zde také bohatá populace Euphorbia lucida a ojedin lý exemplá Salix alba, která je charakteristickým druhem m kkých luh (viz obr. 15 v barevné p íloze). V roce 2003 zde byla zaznamenána i Teucrium scordium a Sium latifolium. P írodov dn hodnotná je také m lká, v lét vysýchající t nacházející se 170 m severn hv zdicovité k ížovatky pr sek v prostoru Velké bažantnice zarostlá ohroženými vodními rostlinami Potamogeton lucens a Lemna trisulca. V nevelkém rybníku, severn od cesty ve st edu území se vodní makrofyta, až na velmi sporadické porosty Batrachium peltatum, nevyskytují. V p íb ežních porostech zde ze zajímav jších druh roste Carex pseudocyperus. V jihozápadní ásti území se vyskytuje pole, které bylo v roce 2009 osázeno kuku icí. Segetální vegetaci (za aditelnou do svazu Veronico-Euphorbion) tvo ily vícemén b žné taxony, ze zajímav jších rostlin se zde vyskytovaly nap íklad Datura stramonium a Bolboschoenus maritimus s.l. Mapa 2. Vymezení cenných mok adních (vodorovn šrafované) a lu ních (svisle šrafované) biotop. Map 2. Valuable wetlands (horizontally shaded) and meadows (vertically shaded). 183

184 Mapa 3. Mapa výskytu vybraných siln ohrožených a ohrožených druh rostlin. Map 3. Distribution of the selected strongly endangered and endangered species. Euphorbia lucida; Scrophularia umbrosa; Anthriscus caucalis; Potamogeton lucens. Seznam nalezených taxon Tu n jsou ozna eny taxony za azené mezi zvlášt chrán né druhy (podle Vyhlášky MŽP. 395/1992 Sb.) a/nebo uvedené v erném a erveném seznamu cévnatých rostlin eské republiky (Procházka 2001). U každého z t chto taxon je p ipojena kategorie ohrožení podle erveného seznamu cévnatých rostlin (C1 taxon kriticky ohrožený, C2 taxon siln ohrožený, C3 taxon ohrožený a C4a vzácn jší taxon vyžadující další pozornost; Procházka 2001). U zvlášt chrán ných druh je uveden stupe ohrožení podle vyhlášky MŽP R. 395/1992 Sb. ( 1 kriticky ohrožené, 2 siln ohrožené, 3 ohrožené). Zkratkou PRC jsou ozna eny taxony, které byly dokladovány sb rem herbá ové položky (které následn byly umíst ny v Herbá ových sbírkách UK, Praha). Pozn.: V p ehledu jsou uvedeny všechny taxony, které byly ve vymezeném území zaznamenány. Jsou zde tedy za azeny i ty prokazateln nep vodní zám rn vysazené, 184

185 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina zplan lé i zcela zdomácn lé. V n kterých jiných p ípadech je p vodnost výskytu naopak sporná a nejasná. Nicmén všechny nalezené taxony rostlin považujeme za nedílnou sou ást bioty zámeckého parku na Ka in. Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Aesculus hippocastanum, Aethusa cynapium, Agrimonia eupatoria, Agrostis capillaris, Agrostis gigantea, Agropyron canina (PRC), Achillea millefolium agg., Ajuga reptans, Alchemilla sp. div. (incl. Alchemilla micans, det. P. Havlí ek, PRC), Alisma plantagoaquatica, Alliaria petiolata, Allium oleraceum (PRC), Allium scorodoprassum (PRC), Allium ursinum (PRC), Allium vineale (PRC), Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Amaranthus sp. (PRC), Amelanchier ovalis (det. A. Skalická, PRC), Amelanchier spicata (det. A. Skalická, PRC), Anagallis arvensis, Anemone nemorosa, Anemone ranunculoides, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, C2 Anthriscus caucalis (rev. M. Marek, PRC), Anthriscus sylvestris, Arabidopsis thaliana, Arctium ambiguum (A. lappa A. tomentosum), Arctium lappa, Arctium tomentosum, Arenaria serpyllifolia s.l., C4a Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Armoracia rusticana, Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Atriplex patula, Atriplex sagittata. Ballota nigra, Barbarea vulgaris, C4b Batrachium cf. peltatum (PRC, det. Z. Kaplan), Bellis perennis, C4a Berberis vulgaris, Betonica officinalis, Betula pendula, Bolboschoenus maritimus agg. (PRC), Brachypodium pinnatum, Brachypodium sylvaticum, Bromus benekenii (PRC), Bromus erectus, Bromus hordeaceus, Bromus inermis, Bromus sterilis, Bromus tectorum, Buxus sempervirens. Calamagrostis epigejos, Callitriche sp., Caltha palustris, Calystegia sepium, Campanula patula, Campanula rapunculoides, Campanula trachelium, Campsis cf. radicans, Capsella bursa-pastoris, Cardamine pratensis, Carduus acanthoides, Carex acuta, Carex acutiformis (PRC), Carex brizoides, Carex caryophyllea, C4a Carex cespitosa (PRC), C4a Carex disticha (PRC), Carex flacca, Carex hirta, Carex muricata agg. (PRC), Carex pallescens, Carex panicea (PRC), C4a Carex pseudocyperus (PRC), Carex remota, C4a Carex riparia, Carex sylvatica, Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, C4b Cerastium pumilum (PRC), Cichorium intybus, Circaea lutetiana, Cirsium tataricum (C. canum C. oleraceum), Cirsium arvense, Cirsium canum, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cirsium vulgare, Clematis vitalba, Clinopodium vulgare, Colchicum autumnale, Conium maculatum, Convallaria majalis, Convolvulus arvensis, Conyza canadensis, 3, C4a Cornus mas, Cornus sanguinea, Cornus cf. sericea (PRC), Corylus avellana, Cotinus coggygria, Crataegus sp., Crepis biennis, C4a Cucubalus baccifer (PRC), Cynosurus cristatus. Dactylis glomerata, Datura stramonium (PRC), Daucus carota, Descurainia sophia, Deschampsia cespitosa, Dianthus deltoides, Doronicum cf. pardalianches (PRC), Dryopteris filix-mas, Dryopteris sp. Echinochloa crus-galli, Echium vulgare, Elytrigia repens, Epilobium angustifolium, Equisetum arvense, Equisetum palustre, Eragrostis minor, Erigeron acris s.l., Erigeron annuus, Erodium cicutarium, Erophila verna, Eryngium campestre, Euonymus europaea, Eupatorium cannabinum, Euphorbia cyparissias, Euphorbia esula, Euphorbia helioscopia, 1, C2 Euphorbia lucida (PRC). Falcaria vulgaris, Fallopia convolvulus, Festuca cf. rupicola, Festuca gigantea, Festuca pratensis, Ficaria verna subsp. bulbifera, Ficus carica, Filipendula ulmaria, Filipendula vulgaris, Forsythia suspensa (det. A. Skalická, PRC), Fragaria intermedia (F. moschata F. vesca), Fragaria moschata, Fragaria vesca, Fragaria viridis, Frangula alnus, Fraxinus excelsior. 185

186 Gagea lutea, Galeopsis tetrahit, Galinsoga quadriradiata, Galium album, Galium aparine, C4a Galium boreale, Galium mollugo agg., Galium palustre agg., Galium uliginosum, Galium verum agg., Geranium palustre, Geranium pratense, Geranium pusillum, Geranium pyrenaicum, Geranium robertianum, Geum urbanum, Gleditschia triacanthos (rev. A. Skalická, PRC), Glechoma hederacea, Glyceria fluitans. Heracleum sphondylium, Hieracium lachenalii, Holcus lanatus, Humulus lupulus, Hypericum hirsutum, Hypericum perforatum, Hypochaeris radicata (PRC). Chaerophyllum aromaticum, Chaerophyllum bulbosum, Chamaecyparis sp., Chelidonium majus, Chenopodium album agg. (PRC). Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Iris pseudacorus. Juncus articulatus, Juncus effusus, Juncus inflexus, Juncus tenuis, Juniperus chinensis cv. Pzitzeriana Aurea (det. A. Skalická, PRC), C3 Juniperus communis, Juniperus sp. Knautia arvensis. Laburnum anagyroides, Lamium album, Lamium amplexicaule, Lamium purpureum, Lapsana communis, Larix decidua, Lathyrus pratensis, Lathyrus tuberosus, Lemna minor, C4a Lemna trisulca (PRC), Leonurus cardiaca, Leucanthemum ircutianum, Ligustrum vulgare, Linaria vulgaris, Liquidambar styraciflua (rev. A. Skalická, PRC), Lolium cf. multiflorum, Lolium perenne, C4a Loranthus europaeus, Lotus corniculatus, Lotus uliginosus (PRC), Luzula campestris agg., Lycopus europaeus, Lychnis flos-cuculi, Lychnis viscaria, Lysimachia nummularia, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria. Macleaya cordata (rev. A. Skalická, PRC), Maianthemum bifolium, Malachium aquatile, Malus domestica, Malva neglecta, Matricaria discoidea, Medicago lupulina, Melica nutans, Melilotus officinalis, Mentha aquatica, Mentha arvensis, Milium effusum, Moehringia trinervia, Molinia arundinacea, Muscari sp., Mycelis muralis, Myosotis arvensis, Myosotis palustris s. l., C4a Myosotis sparsiflora, Myosotis stricta (PRC), Myosoton aquaticum. Oenanthe aquatica, C4a Omphalodes scorpioides, Ornithogalum kochii, Oxalis fontana (PRC). Papaver dubium s. l., Papaver rhoeas, Paris quadrifolia, Pastinaca sativa, Phalaris arundinacea, Philadelphus cf. coronarius, Phleum pratense, Phragmites australis, Physalis alkekengi, Picea abies, Picea pungens, Pimpinella saxifraga, Pinus mugo, Pinus nigra, Pinus strobus, Pinus sylvestris, Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media, Plantago uliginosa, Platanus sp. div (incl. Platanus hispanica), Poa annua, Poa bulbosa, Poa compressa, Poa nemoralis, Poa pratensis, Poa trivialis, Polygonatum multiflorum, Polygonum aviculare agg., Polygonum cf. mitis, Populus tremula, C3 Potamogeton lucens (PRC, rev. Z. Kaplan), C4a Potentilla alba (PRC), Potentilla anserina, Potentilla argentea, Potentilla erecta, Potentilla reptans, Potentilla tabernaemontani, C4a Primula veris (PRC), Prunella vulgaris, Prunus avium, Prunus cerasus, Prunus mahaleb (PRC), Prunus padus, Prunus spinosa, Pseudotsuga menziesii, Pulmonaria obscura, Pyrus cf. pyraster. C2 Quercus cerris (PRC), Quercus petraea, Quercus robur, Quercus rubra. Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg. (incl. Ranunculus phragmiteti, det. P. Havlí ek, PRC), Ranunculus bulbosus (PRC), Ranunculus repens, Rhamnus cathartica, Rhododendron sp. div., Rhus hirta, Rhus radicans (rev. A. Skalická, PRC), Ribes rubrum, Ribes uva-crispa, Robinia pseudacacia, Rorippa sp., Rosa canina, Rosa rubiginosa, Rubus caesius, Rubus fruticosus agg. (incl. Rubus pericrispatus, det. P. Havlí ek, PRC), Rubus idaeus, Rumex acetosa, Rumex acetosella, Rumex crispus, Rumex obtusifolius. Salix alba, Salix caprea, Salix cinerea, Salix fragilis, Salvia pratensis, Sambucus nigra, Sanguisorba officinalis, Saponaria officinalis, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa, C3 Scrophularia umbrosa, Scutellaria altissima, Scutellaria galericulata, Securigera varia, Sedum sexangulare, Selinum carvifolia, Setaria viridis, Setaria pumila (PRC), Schoenoplectus lacustris (PRC), Silene latifolia subsp. alba, Silybum marianum, Sisymbrium 186

187 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina officinale, Solanum dulcamara, Solanum nigrum, Solidago canadensis, Solidago gigantea, Sonchus asper, Sonchus oleraceus, Sophora japonica, Sorbus aucuparia, Spiraea vanhouttei (S. cantoniensis S. trilobata), Stachys palustris, Stachys sylvatica, Stellaria graminea, Stellaria holostea, Stellaria media, Symphoricarpos albus, Symphytum officinale, Syringa sp., Syringa vulgaris. Tanacetum vulgare, Taraxacum sect. Ruderalia, 2, C3 Taxus baccata, Thlaspi arvense, Thlaspi perfoliatum, Thuja sp., Thuja occidentalis, Tilia cordata, Tilia petiolaris, Tilia platyphyllos, Torilis japonica, Tragopogon orientalis, Trifolium arvense, Trifolium campestre, Trifolium dubium, Trifolium hybridum, Trifolium pratense, Trifolium repens, Tripleurospermum inodorum, Trisetum flavescens, Tussilago farfara, Typha angustifolia (PRC), Typha latifolia. Ulmus glabra, C4a Ulmus laevis, C4a Ulmus minor, Urtica dioica. Valeriana officinalis, Valerianella locusta, Verbascum nigrum, Verbascum thapsus, Veronica anagallis-aquatica (PRC), Veronica arvensis, Veronica beccabunga, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Veronica persica, Veronica polita, Veronica serpyllifolia, Veronica sublobata, C4a Viburnum lantana, Viburnum opulus, Vicia cracca, Vicia hirsuta, Vicia sepium, Vicia sp., Vicia tenuifolia, Vincetoxicum hirundinaria, Viola arvensis, Viola canina (PRC), Viola hirta (PRC), Viola riviniana (PRC), Vitis riparia (det. A. Skalická, PRC). Zea mays. Zhodnocení flóry území Flóra území je relativn bohatá, zaznamenáno bylo 419 taxon vyšších rostlin. Je ovšem nutné poznamenat, že zna ný podíl tvo í druhy ruderální a také ada druh je nep vodních (v etn t ch exotických vysazených). Dále pak je nutné upozornit, že až na jednu výjimku (Euphorbia lucida) se v území nevyskytují výrazn ji vzácn jší i ohrožen jší taxony nebo jejich recentní výskyt nebyl potvrzen jako nap íklad Teucrium scordium a Sium latifolium uvád ných Lon ákovou (Lon áková 2003). Komentá e k n kterým nalezeným taxon m Anthriscus caucalis tento vzácný teplomilný druh ruderálních stanoviš (akátové háje, vinice, okraje cest a podobn ) byl nalezen v menší populaci na okraji pís ité cesty lemovaných k ovinami poblíž studny p ed zámkem (p i hlavní p ístupové cest k zámku; mapa 3). Relativní vzácnost tohoto druhu je také dána i je p ehlížeností (druh má pom rn krátký životní cyklus a m že být zam ován s podobnými taxony eledi Apiaceae), z okolního území je známo n kolik relativn recentních lokalit Zábo í nad Labem (Hada et al. 1994), Býchory (Rydlo 1997) a Svatý Mikuláš (Slavík 1997). Armeria vulgaris subsp. vulgaris trávni ka rostla nep íliš hojn na pís itých p dách v bezprost edním okolí zámku. Berberis vulgaris d iš ál se v území vyskytuje pouze nehojn v blízkém okolí zámku. Je velmi pravd podobné, že podobn jako u jiných vzácn jších d evin (d ín, tis, dub cer) jde o výsadbu. Carex cespitosa ost ice trsnatá byla zaznamenána na t ech místech (jediný trs v jižní ásti mrtvého ramene, ca 20 trs na louce s Euphorbia lucida a velmi bohatá populace na malé louce u cesty mezi rybníkem a hájovnou). 187

188 Carex disticha ost ice dvou adá byla zaznamenána pouze na dvou místech, hojn ve vlhké louce a podél vrbiny v míst Na Dvacítce a také ve st ední ásti kruhovité louky v nejjižn jší ásti areálu Ka ina (zde ojedin le). Carex pseudocyperus tato nápadná ost ice byla nalezena pouze v n kolika exemplá ích na b ehu rybníka. Cornus mas d ín byl zaznamenán v nejbližším okolí zámku (jeden rozsáhlý a pom rn starý ke ) a v lese v jižní ásti parku. Dále je zmi ován z lesa v JV rohu území (Kohlová in verb.). Spíše se jedná o nep vodní výskyt (výsadby). Ale jistá možnost, že jde o poz statek p irozeného výskytu, zde je; druh se v širším okolí Ka iny vyskytuje (nap íklad na ca 6 km vzdáleném vrchu Ka k), ale na pon kud odlišných stanovištích (jižn exponované svahy) a p dních substrátech (vyšší obsah bází) než je tomu p ípad výskytu na Ka in. Cucubalus baccifer nadmutice je typickou rostlinou úval velkých ek a lužních les (což indikuje správnost úvah, že lesní biotopy v niv Klejnárky se dají za adit do tvrdých luh ). Nadmutice byla nalezena na n kolika místech na okrajích lesa u cesty mezi zámkem a hájenkou. Euphorbia lucida pryšec lesklý byl v území recentn zaznamenán na t ech místech: v zazemn ném slepém rameni (desítky prýt na ploše n kolika desítek metr tvere ních), na okraji louky p i slepém rameni (cca 40 prýt na p ibližn ty ech metrech tvere ních) a na jasanem zarostlé pasece (desítky prýt na asi 10 metrech tvere ních). Tyto t i recentní lokality jsou vyzna eny v map. 3. Na další lokalit, v pr seku nedaleko hájovny, ze které byl uvád n Lon ákovou (2003), jeho výskyt potvrzen nebyl. Viz obr. 14, 15 a 17 v barevné p íloze. Galium boreale hojn na v tšin vlhkých luk v území, místy i v bohatých populacích. Lemna trisulca tento ok ehek byl nalezen pouze v malém rybní ku s dominujícím Potamogeton lucens, pom rn hojn. Myosotis sparsiflora pomn nka ídkokv tá byla nalezena pouze v jižní ásti, ale obdobn jako u pupkovce lze p edpokládat, že se vyskytuje i leckde jinde v lesních biotopech Ka inského areálu. Omphalodes scorpioides pupkovec zaznamenán pouze podél cesty vedoucí poblíž hlavního vchodu do areálu (východní ást) k hájence v západní ásti. Je ale pravd podobné, že se v lesních biotopech vyskytuje i jinde (zejména v lužních polohách). Potamogeton lucens rdest sv tlý byl v roce 2009 dominantou ve vod t n (mapa 3), kde se zcela jist vyskytovaly stovky jedinc. Potentilla alba mochna bílá byla nalezena pouze v trávnících okolo hájenky. Populace byla tvo ena jen n kolika exemplá i. Quercus cerris zaznamenán jediný velký strom na svazích pod zámkem a zcela evidentn jde o výsadbu (už proto, že dub cer není v echách p vodní d evinou). Scrophularia umbrosa tento krti ník byl v území EVL Ka ina zaznamenán pouze v jižní ásti (mapa 3), ale lze p edpokládat, že je zde hojn jší (zejména podél toku Staré Klejnárky). Scutellaria altissima tento šišák je druhem panonsko-pontickým (centrum jeho areálu je na Balkán, p irozený areál sahá až na Slovensko, kde je velmi vzácným a ohroženým druhem). V eské republice jde o druh nep vodní a pom rn vzácný (hojn ji je rozší en nap íklad v eském krase). Na Ka in byl zaznamenán opakovan a v bohatých populacích. V lesních biotopech a p edevším podél lesních cest a okraj se stal b žnou 188

189 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina sou ástí bylinného patra. Rozší ení zajisté souvisí s historickým využíváním území (lze p edpokládat jeho úmyslné vysazení). Sium latifolium tento druh uvádí Lon áková (2003) z prostoru zazemn ného slepého ramene. V roce 2009 se nepoda ilo druh ov it. Taxus baccata a koliv tis se v okolí zámku vyskytuje hojn, je zcela jasné, že v tomto p ípad jde o výsadby (nebo p irozeným biotopem tisu jsou su ové lesy). Teucrium scordium hojný výskyt ožanky pavé byl zaznamenán v roce 2003 Lon ákovou na bahnité p d s nezapojenou vegetací na dn zazemn ného slepého ramene (Lon áková 2003). Za doprovodu nálezkyn populaci v roce 2003 na lokalit ov il i druhý z autor tohoto lánku. Ožanka nebyla p es pe livé pátrání v roce 2009 ov ena. P í inou je z ejm p íliš zapojená vegetace s dominancí vysokých ost ic a rákosu. Druh se však nepochybn nalézá v semenné bance, ze které by mohl, v p ípad nastolení vhodných stanovištních podmínek, op t vyr st. Ulmus laevis jilm vaz byl zaznamenán ve v tšin lesních porost. Šlo jak o mladé jedince až po pom rn staré stromy. Jde o typickou d evinu tvrdých luh. Ulmus minor jilm habrolistý byl v zájmovém území nalézán roztroušen, p edevším v lemových biotopech (pomezí les/louka). Viburnum lantana kalina tušalaj byla nalezena pouze v okolí zámku u malého um lého pahorku a lze d vodn p edpokládat, že jde o výsadbu (stanovišt neodpovídá p irozenému rozší ení tohoto druhu, charakterické jsou pro n j teplomilné doubravy a lemy). Pé e o území v hlediska ochrany p írody Stávající zp sob lesnického obhospoda ování území je z hlediska ochrany p írody žádoucí. Území je ze dvou t etin kryto lesními porosty, které mají v tšinou p írod velmi blízké stromové patro a to jak z hlediska druhového složení, tak i struktury stromového patra. V uplynulých letech není v území ve v tším množství chována zv a proto tém ve všech porostech dochází k velmi dobrému zmlazení d evin, p edevším jasanu, ale i lípy a javor. Probíhá zde pouze výb rová t žba, p i emž ást mrtvého d eva (torza p estárlých strom, pa ezy apod.) jsou ponechávány na míst. Vhodné by bylo upravit pé i o louky, je t eba kosit i ty partie, které leží ladem a degradují. Prioritou z hlediska ochrany p írody je zajišt ní vhodné pé e o dosud druhov pestré louky, které jsou fytocenologicky za aditelné do bezkolencových luk svazu Molinion. Ve st edn dobém horizontu (rok až desítek let) p edstavuje ohrožení výskytu vzácných rostlin a p edevším pak i populací obojživelník proces zazem ování vodních a mok adních ploch. Tento proces je zna n pokro ilý, slepé rameno i t v lét zcela vysychají. Zna né zazemn ní slepého ramene s výskytem zapojené vegetace ost ic je zjevn hlavním d vodem, pro se nepoda ilo ov it výskyt Teucrium scordium. Proto by bylo vhodné provést odstran ní ásti sediment ve vodních plochách a mok adech. Podrobné údaje o navržených opat eních jsou uvedeny v plánu pé e (Karlík 2010). 189

190 Záv r A koliv zámecký park v Ka in byl a je pod silným antropickým tlakem trvajícím p es 200 let, dodnes zde p ežily n které vzácn jší taxony rostlin. Z celkového po tu 419 taxon, zaznamenaných b hem aktuálního pr zkumu provedeného v roce 2009, se zde vyskytuje celkem 27 druh z erveného seznamu (sensu Procházka 2001). Konkrétn se jedná o t i druhy siln ohrožené Anthriscus caucalis, Euphorbia lucida, Quercus cerris, ty i druhy ohrožené Juniperus communis, Potamogeton lucens, Scrophularia umbrosa, Taxus baccata, a 17 taxon vyžadujících další pozornost Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Berberis vulgaris, Carex cespitosa, C. disticha, C. pseudocyperus, Carex riparia, Cornus mas, Cucubalus baccifer, Galium boreale, Lemna trisulca, Loranthus europaeus, Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla alba, Primula veris, Ulmus laevis, Ulmus minor a Viburnum lantana. Dva taxony pat í do kategorie dosud nedostate n prozkoumaných Batrachium peltatum a Cerastium pumilum. Byly zaznamenány následující t i druhy cévnatých rostlin chrán né vyhláškou 395/1992 Sb: Euphorbia lucida, Cornus mas a Taxus baccata. Je nutné ovšem upozornit, že v p ípad vzácn jších druh d evin (až na Ulmus laevis a Ulmus minor) se zcela jist (nap íklad Taxus baccata a Quercus cerris) a nebo pravd podobn (v p ípad Cornus mas i Juniperus communis) jedná o cílené výsadby. Nejcenn jší je bezesporu pom rn rozsáhlá populace siln ohroženého druhu Euphorbia lucida (viz obr. 17 v barevné p íloze). Naopak nebyl potvrzen recentní výskyt Teucrium scordium a Sium latifolium uvád ných z nedávné minulosti Lon ákovou (Lon áková 2003). Pokud budou provedena vhodná managementová opat ení, je zna n pravd podobné, že se poda í obnovit jejich výskyt ze semenné banky. Summary The survey of the flora and overview of vegetation of the studied area is given. The inventory list includes 419 taxa of vascular plants, 27 of them belong to the endangered and rare plants according the national Red list. The most valued species, which was found, is Euphorbia lucida, which is very rare in the Bohemia (with only several localities in the lowland of the Labe and Oh e). It is necessary to point out, that inconsiderable part of founded plants includes non-native plants (especially woody species). 190

191 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina Pod kování Chteli bychom pod kovat všem, kte í nám o území poskytli informace. Jsme vd ni Doc. Janu Kirschnerovi za zprávu o herbá i na Ka in. Cenné údaje o území nám poskytl lesní správce Ing. Miroslav N me ek a krajinná architektka Ing. Jana Kohlová. Zvláštní dík pat í specialist m na problemati t jší skupiny cévnatých rostlin, kte í determinovali nebo revidovali naše položky. Jedná se o Mgr. Petra Havlí ka (Alchemilla, Ranunculus auricomus agg. a Rubus), Mgr. Zde ka Kaplana, Ph.D. (vodní makrofyta), Milana Marka (Anthriscus caucalis), RNDr. Annu Skalickou (p stované d eviny). Naprostá v tšina údaj byla získána v rámci pr zkumu financovaného Krajským ú adem St edo eského kraje. Podstatný p ínos pro poznání území m lo mapování p írodních biotop zajiš ované AOPK R. Druhý z autor byl p i finalizaci lánku podpo en také z grantu MŠMT R (2B06012). Literatura Bauer P. et Bauer P. (2008a): Oznámení zám ru podle zákona. 100/2001 Sb. (p íloha.3) Hodnocení dopad na evropsky významné lokality a pta í oblasti podle 45i zákona. 114/1992 Sb. Regenerace Národní kulturní památky Ka ina, ást zámek. Ms., 40 p. Bauer P. et Bauer P. (2008b): Oznámení zám ru podle zákona. 100/2001 Sb. (p íloha.3) Hodnocení dopad na evropsky významné lokality a pta í oblasti podle 45i zákona. 114/1992 Sb. Regenerace Národní kulturní památky Ka ina, ást obora. Ms., 44 p. Bohá P. et Kolá J. (1996): Vyšší geomorfologické jednotky eské republiky. Geografické názvoslovné seznamy OSN- R. Praha, 56 p. + mapa. Hada E., Jirásek J. et Bureš P. (1994): Kv tena Železných hor. Železné hory 1: Hieke K. (1965): D eviny zámeckých park St edo eského kraje. V decké práce VÚOZ v Pr honicích 3: Hieke K. (1984): eské zámecké parky a jejich d eviny. 462 p., Státní zem d lské nakladatelství, Praha. Houfek J. (1970): Krátká floristická sd lení a výsledky floristické akce v echách. Zprávy s. Bot. Spole. 5/2: Houfek J. (1976): Krátká floristická sd lení z území eskoslovenska a výsledky floristické akce v echách. Zprávy s. Bot. Spole. 11/1: Chytrý M., Ku era T. et Ko í M. [eds] (2001): Katalog biotop eské republiky. Agentura ochrany p írody a krajiny R, Praha. Karlík P. [ed.] (2010): Plán pé e o p írodní památku Ka ina. Návrh na vyhlášení p írodní památky Ka ina. Ms. (depon. in. Odbor život. prost edí Krajského ú adu St edo eského kraje.) Klášterský I., Hrab tová-dudová A. et Duda J. (1982): D jiny floristického výzkumu v echách, na Morav a ve Slezsku I. Severo eskou p írodou, Litom ice, P íloha 1982/1 (1 2): Kubát K. [ed.] (2002): Klí ke kv ten eské republiky. 928 p., Academia, Praha. Lon áková J. (2003): Ka k a Ka ina A0003. Ms. [Záv re ná zpráva mapování biotop Natura 2000, depon. in Knihovna AOPK R, Praha.] Mikyška R. a kol. (1972): Geobotanická mapa SSR. 1. eské zem. Mapová ást. Academia, Praha. 191

192 Neuhäuslová Z. [ed.] (1998): Mapa potenciální p irozené vegetace eské republiky. Academia, Praha. Procházka F. [ed.] (2001): erný a ervený seznam cévnatých rostlin eské republiky (stav v roce 2000). P íroda, Praha, 18: Quitt E. (1970): Klimatické oblasti eskoslovenska. Stud. Geogr., Brno, 16: Rydlo J. (1997): Floristické materiály ze st edních ech. Muzeum a sou asnost, ser. natur., 11: 14. Skalický V. (1988): Regionáln fytogeografické len ní. In: Hejný S. et Slavík B. [eds], Kv tena I., p , Praha. Slavík B. (1997): Anthriscus Pers. kerblík. In: Slavík B. [eds], Kv tena eské republiky, vol. 5., pp , Academia, Praha. Vávrová V. et Šantr ková M. (2009): Krajina Novodvorska a Žehušicka v popisu k I. vojenskému mapování. Historická geografie 35: K tomuto p ísp vku pat í barevné obrazové p ílohy Recenzovali: Ji í Hadinec RNDr. Anna Skalická 192

193 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné kv ten Podbrdska Contribution to the flora and vegetation of the "Na horách" protected area and comments on the thermophilous flora of the Podbrdsko Region Rudolf Hlavá ek 1 a Petr Karlík 2 1 Hornické muzeum P íbram, nám. H. Kli ky 293, CZ P íbram VI B ezové Hory; hlavacek-r@muzeum-pribram.cz 2 eská zem d lská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a d eva ská, Katedra dendrologie a šlecht ní lesních d evin, Kamýcká 1176, CZ Praha 6 Suchdol; karlik@fld.czu.cz Abstract. The aim of this article is to describe flora and vegetation of a protected area called "Na horách". This locality is situated in southern part of Central Bohemia on a south-facing slope built of Cambrian shale. The slopes are covered with xerophilous vegetation of Hyperico-Scleranthion and Koelerio-Phleion alliances. Dry grasslands are not homogenous; using vegetation relevés we have differed some types from sparse xerophilic vegetation to mesophilic acidic grasslands. We list total number of 304 taxa of vascular plants, that have been recorded by ourselves or other authors. We confirmed more then 150 taxa recorded in the 1970's and 1980's, whereas 50 taxa were missing. We found 100 new taxa which have not yet been known from the locality (e.g. Chaerophyllum bulbosum,dipsacus lacini atus,gagea villosa,luzula divulgata ). Six of all species belong to legally protected plants in the Czech Republic (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Sax ifraga tridactylites, Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus ). We haven t been able to confirm two species (Platanthera bifolia and Saxifraga tridactylites), however their past occurence is not based on reliable record (herbarium specimen or photography). Twenty-nine taxa belong to the Czech red-listed vascular plants (e.g. Antennaria dioica, Dipsacus laciniatus,gagea villosa,orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Thesium alpinum, Veronica prostrata, Pseudol ysimachion spicatum, Seseli osseum ) which represents 10 % from the altogether species number. Further, 46 archeophytes (approx. 193

194 15 % of taxa) and 14 neophytes (approx. 5 %) figure in the list. The phytogeographical analysis presents a clear gradient of xerophilic and thermophilic species decreasing from region around Jince in direction to P íbram and region around Rožmitál pod T emšínem. Protected area "Na horách" represents very valuable botanical locality. However, extensive grazing or mowing is necessary for the future conservation. Key words: protected area "Na horách", acidophilous dry grasslands, Koelerio-Phleion, Hyperico-Scleranthion, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica Úvod P írodní památka (PP) Na horách se nachází v katastrálním území K ešín, p i severovýchodním okraji stejnojmenné obce, v okrese P íbram (obr. 1). Území o vým e 4,76 ha se rozkládá na h bítku a p ilehlém jižn a jihovýchodn orientovaném pozvolném svahu údolí drobného levob ežního p ítoku Litavky. St ed p írodní památky leží zhruba na sou adnicích (WGS-84) N a E. P írodní památka Na horách byla vyhlášena na ízením Okresního ú adu P íbram ze dne za ú elem ochrany fytogeograficky významné, rozsáhlé a velmi bohaté lokality koniklece lu ního (Pulsatilla pratensis), vstava e obecného (Orchis morio), jalovce obecného (Juniperus communis ) a jiné místní flóry. Vysokou ochraná skou hodnotu má p írodní památka i z vegeta ního hlediska, nebo zde z staly dochovány rozsáhlé porosty teplomiln lad ných suchých krátkostébelných trávník a travino-bylinných spole enstev m lkých p d. Hodnotná je i fauna bezobratlých a obratlovc, v níž se dle údaj z rezerva ní knihy vyskytuje nap. xerotermní saran e Stenobothrus stigmaticus. Prokázáno bylo hnízd ní vzácného sk ivana lesního (Lullula arborea), zaznamenána byla také myška drobná (Micromys minutus). Zoologické zhodnocení lokality (r zných skupin živo ich od bezobratlých po obratlovce) provedl Pecina (1982). O tom, že území skýtá dosud nepoznaný p írodov dný potenciál, sv d í nález vzácné monofágní bejlomorky Dasineura pulsatillae sající zde na konikleci lu ním, o kterém pojednává samostatný p ísp vek v tomto svazku (Jiras et al., str ). Cílem p ísp vku je poprvé souhrnn publikovat komplexní botanická data podávající floristickou a vegeta ní charakteristiku PP Na horách. Sou asn se v n m zabýváme výskytem n kterých teplomilných druh na kontaktu Brd s P íbramským a B eznickým Podbrdskem, resp. jejich rozší ením na Jinecku, P íbramsku a Rožmitálsku (viz obr. 5). 194

195 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Obr. 1. Orienta ní mapka s polohou PP Na horách (zdroj: Mapy.cz). Fig. 1. Location of the natural monument Na horách. P írodní pom ry P írodní památka leží v mírn teplé klimatické oblasti, a to na kontaktu chladn jších a vlh ích centrálních Brd (okrsek mírn vlhký, vrchovinový) s klimaticky p ízniv jším pr lomovým údolím Litavky (okrsek mírn vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinový). Pr m rné ro ní teploty spadají do intervalu vymezeného izotermami 7 a 8 C, pr m rné ro ní srážky se pohybují v rozmezí daném izohyetami 600 a 650 mm (Mikyška 1969). Vzhledem ke geomorfologii údolí Litavky a okolí K ešína však nelze vylou it, že místní srážky jsou o n co nižší. Pro klima širší oblasti je charakteristický pokles srážek a vzestup teplot ve sm ru od centrálních Brd do okolní krajiny. Nejvýrazn ji se tento fenomén projevuje na gradientu jih (až jihozápad) sever (až severovýchod), tedy od centrálních Brd sm rem k eskému krasu (obr. 2). Z mapy pr m rných ro ních srážek lze vy íst zejména kontrast mezi náv trnou vlhkou severozápadní ástí Brd a velmi suchým Berounskem a Dob íšskem. 195

196 Obr. 2. Pr m rné ro ní srážky [mm] (Vesecký 1961) v okolí severního výb žku centrálních Brd (zdroj: Mapy.cz) Fig. 2. Mean annual precipitation in northern part of Brdy Mt. Území p írodní památky se nachází p i severním okraji Brdské vrchoviny v blízkosti hranice s Ho ovickou pahorkatinou (Bohá et Kolá 1996), v nadmo ské výšce m. Jedná se o vrcholovou partii a táhlý jižn až jihovýchodn orientovaný svah h bítku nad bo ním údolím ústícím do geomorfologicky výrazného pr lomového údolí í ky Litavky. Podklad je tvo en prvohorními mo skými usazeninami st edního kambria, konkrétn jílovitými b idlicemi (Havlí ek 1986, Litochleb 1984). Na jižních svazích tyto b idlice místy vystupují v podob nízkých plošných výchoz a skalek. P dy jsou velmi m lké, p evládají skeletovité rankery, ve spodní ásti území jsou kambizem. Jílovité b idlice jsou z hlediska obsahu alkalických prvk obohaceny p evážn draslíkem a p i zv trávání tudíž neuvol ují dostate né množství vápníku (Litochlebová úst. sd l.). Proto má vegetace relativn acidofilní charakter. Na geobotanické map (Mikyška 1969) spadá oblast s územím p írodní památky do kontaktní zóny kv tnatých bu in, které podle tehdejších p edstav vystupovaly jako v d í vegeta ní jednotka centrálních Brd, s bu inami bikovými. Rozší ení kv tnatých bu in je ovšem v nov jší Sofronov (Sofron 1998) rekonstrukci zna n redukováno a v oblasti jsou, v souladu s mapou potenciální vegetace (Neuhäuslová et al. 2001), mapovány pouze bikové bu iny. Všechna mapování se však shodují v tom, že se již jedná o polohu na kontaktu 196

197 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska bu in s acidofilními doubravami, které by na níže navazujících svazích litavského údolí p evládaly. Dle našich poznatk, vycházejících z aktuální vegetace tvo ené acidofilními teplomilnými trávníky a z dynamiky vegetace, kdy jsou v ásti území hojné nálety dubu, lze usuzovat, že vlastní území p írodní památky leží na stanovišti lesního spole enstva suchých acidofilních doubrav (as. Luzulo albidae-quercetum, Viscario-Quercetum ), lokáln p ípadn až acidofilní teplomilné doubravy (as. Sorbo torminalis-quercetum ). P ilehlý severn exponovaný svah se dle našeho názoru nachází na stanovišti kyselého k ídla dubohab in (as. Melampyro-Carpinetum ). V sou asnosti se území p írodní památky nachází v enkláv otev ené krajiny s výrazn modelovaným terénem, která záhy navazuje na rozsáhlé brdské lesy. Z hlediska fytogeografického len ní R (Skalický 1988b) je lokalita umíst na na ostrém gradientu tvo eném kontaktem brdského oreofytika (87. Brdy) s pom rn teplomiln lad ným podbrdským mezofytikem (35c. P íbramské Podbrdsko). Díky specifickému mezoklimatu pr lomového údolí Litavky a pom rn extrémním stanovištním podmínkám se zde vyskytuje ada xerotermofyt, nap. sesel sivý (Seseli osseum), mochna píse ná (Potentilla arenaria), koniklec lu ní eský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a dutohlávka Cladonia foliacea. Historický vývoj a využívání krajiny Vývoj krajiny v regionu souvisí nerozlu n s železá stvím historicky doloženým již p ed r (Beránková et Hofmann 1977, Beránek 2000). První stopy po p ítomnosti prav kých lidí pocházejí sice již z mezolitu (lokalita Malý Plešivec, Korený úst. sd l.) a p edevším pak z pozdní doby bronzové (Smejtek 2005), avšak k trvalému osídlení Jinecka dochází až ve vrcholném st edov ku (Nová ek 1995). Proces kolonizace je završen v 18. století, kdy rovn ž kulminuje pr myslová a zem d lská výroba. Konjunktura železá ství byla podmín na vysokou spot ebou d ev ného uhlí, což vedlo k nadm rné t žb d eva a degradaci lesních porost. B hem téhož století dochází rovn ž k zakládání nových poplužních dvor, z ásti na pozemcích zpustlých vesnic (nap. Rejkovice), ale p edevším na rozsáhlých lesních holinách, které byly p em ovány na pole a louky (Hofmann 1987, Beránek 2000). Charakter vegetace jineckého panství byl ke konci 18. století ovlivn n zákazem pastvy v panských lesích a na ízením editele panství, jímž se omezoval chov dobytka poddanými (Beránek 2000). Ekonomický rozvoj na Jinecku pokra oval i v 19. století, zejména za Rudolfa hrab te z Vrbna, který vedle hutnictví v noval pozornost i lesnictví a zem d lství. Tento osvícený šlechtic p sobil na Jinecku od roku 1805, kdy zakoupil zdejší panství, až do roku 1823, kdy umírá. Zkvalitnil a rozší il chov ovcí a za al používat špan lské plemeno Merino. Ovce byly ustájeny ve t ech ov ínech Na Královkách, na Ohrazenici a p i 197

198 cest na K ešín severozápadn od Jinec. Z posledn jmenovaného vyhán l ov ák se svými pomocníky stáda asto až ke št pnici na tehdejším západním okraji Jinec (Beránek 2000). Zmín ná innost nazna uje, že svahy nad nimi sm rem na Rejkovice a dále až po K ešín byly pokryty p edevším pastvinami. To potvrzuje i mapa Císa ských otisk stabilního katastru z r (depon. in Úst ední archiv zem m ictví a katastru v Praze ÚAZK), kdy se v uvedeném prostoru vyskytuje stále ješt vysoká rozloha pastvin. Panské ov íny jsou zmín ny již v odhadu jineckého panství z r Jednalo se o jeden ov ín p ímo v Jincích a druhý, vypálený, snad na Ohrazenicích (in Beránek 2000). Na význam chovu ovcí poukazuje zmínka v odhadu panství z r. 1709, kdy se uvádí, že zisk z chovu ovcí je jen nepatrn nižší než z chovu hov zího dobytka (Hofmann 1987). Fenomén ov í pastvy má tedy v regionu n kolikasetletou kontinuální tradici a jeho výrazný odraz lze dosud sledovat v aktuální vegetaci. Zdejšími typickými pastevními spole enstvy jsou p edevším suché trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis a travino-bylinná spole enstva svazu Hyperico perforati-scleranthion perennis. Využívání území a ochrana p írody Dle Josefského mapování ze druhé poloviny 18. století (depon. in Kriegsarchiv Wien) se ve zkoumaném území vyskytoval les (v pon kud menším rozsahu než dnes) pouze na vrcholu h bítku, zbytek kopce byl bezlesý. Rozsáhlá obecní pastvina s d evinami ve vrcholové ásti je vyzna ena na již zmín ných Císa ských otiscích stabilního katastru z r Podle výkazu ploch stabilního katastru z roku 1845 (depon in ÚAZK) je z ejmé, že se na více než jedné t etin rozlohy zdejších pastvin vyskytovaly vzrostlé d eviny jednalo se o pastviny s užitkovým d ívím. Pozd ji byla celá severní ást t chto pastvin p evedena na sady a st ední (vrcholová) ást byla hust zalesn na. Pastvinou z stala vícemén jen plocha dnešní p írodní památky. Podle výkazu z roku 1948 (depon. in ÚAZK) poklesla rozloha pastvin v katastru K ešína na 40 % rozlohy z roku Dle údaj z rezerva ní knihy sloužil na po átku 20. století pozemek jako obecní pastvina pro ovce, v menší mí e i kozy, p i emž produktivn jší plochy byly koseny. Pastvina nebyla výrazn ji zarostlá d evinami. Ješt v 70. letech zde probíhala ob asná senose pro lesní zv, p i emž byly koseny hlavn vyšší porosty, a pravd podobn i áste ná pastva. Do dolní ásti lokality byl ukládán odpad. V roce 1976 podal L. Palek návrh na vyhlášení chrán ného území. Velikost populace koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) odhaduje na jedinc a poznamenává, že zde podle tehdejších pam tník koniklec rostl hojn odjakživa (tj. již p ed 1. sv tovou válkou). I když se jedná o druh v syrovém stavu pro dobytek jedovatý (Skalický 1988a), p esto zde údajn byl kozami p ednostn požírán. Po átkem 80. let se lokalita nacházela patrn v nejhorším stavu. Se a pastva zde již neprobíhaly a tak došlo k poklesu populace koniklece, jejíž velikost stanovil v roce

199 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Rydlo (1982) na tisíc jedinc. Lokalita byla zna n zarostlá d evinami z náletu i výsadeb p ímo do trávník (borovice erná, b. lesní, dub, akát). Ve spodní (jižní) a východní ásti území se nalézala skládka odpadu. Byly sem vyváženy rostlinné zbytky a založena deponie zeminy, která zarostla ruderálními druhy. Místní mládež na lokalit jezdila motorovými vozidly, ímž docházelo k poškozování vegeta ního krytu a p dního povrchu. K výraznému narušení vegetace a p dy došlo v roce 1981, kdy zde byl postaven vojenský tábor, pojížd ním vojenské techniky navíc vznikly výrazné koleje. A koliv je ur ité narušování p dy z ochraná ského hlediska leckdy i žádoucí, z dobových materiál vyplývá, že bylo nadm rné a p sobilo vysloven negativn (viz rezerva ní kniha). Tyto konflikty se zájmy ochrany p írody byly ešeny a sou asn vznikl první podrobný botanický pr zkum (Rydlo 1982). V letech 1981 a 1982 byly na velké ásti vykáceny a vy ezány d eviny, p edevším borovice erná, která tém souvisle zar stala severozápadní ást lokality. Sou asn byly odstran ny erné skládky. V menší mí e docházelo k pr b žnému odstra ování d evin, zejména akátu zmlazujícího v západní ásti území, i v následujících letech, až do roku Tato innost byla provád na pod hlavi kou SOP místní organizace P íbram (rezerva ní kniha, Knížek úst. sd l.). V roce 1996 byl vy ezán také hojný nálet dub (Quercus petraea ) na náhorní plošin v severovýchodní ásti PP. Rok po vyhlášení chrán ného území, tedy na podzim roku 1997, prob hlo pokosení s odklizením biomasy, která byla navážena do okrajových partií PP na místa bývalých erných skládek. Ve stejném roce prob hlo rovn ž vy ezání dalších nežádoucích d evin. Pose ení lokality (p i využití dvoukolové seka ky s pojezdem) bylo opakováno ješt v roce 2000 (Rozsypalová úst. sd l., Michálek úst. sd l., Löw úst. sd l., vlastní záznamy autor ). Posléze za ala lokalita znovu zar stat náletem a výmladky d evin (v etn akátu), kterých zde v roce 2003 rostlo již velké množství. Na podzim 2003 a poté ješt jednou v druhé polovin roku 2005 byly tyto d eviny redukovány. V letech 2006 až 2008 provád ly pé i o lokalitu Lesy R. Prob hlo áste né a v roce 2008 i úplné pokosení lokality (p evážn pomocí seka ky tažené traktorem), došlo k vy ezání výmladk akát a dalších d evin (zejména v západní ásti lokality) a k odvezení hromad nežádoucího materiálu z východní ásti území (Rozsypalová úst. sd l., Vá ová úst. sd l., Kou ík úst. sd l, vlastní záznamy autor ). P i zásazích byl k zahubení d evin n kolikrát použit Roundup (Vá ová úst. sd l.), ale i po aplikaci tohoto herbicidu docházelo asem k jejich zmlazování. V posledních dvou letech (tj ) nebyly na lokalit provád ny žádné zásahy, což vedlo k op tovnému vzr stu zmlazujících nálet. Již v 80. letech navrženou pastvu ovcí i koz se dosud nepoda ilo úsp šn zrealizovat. V sou asné dob jsou sice n kte í chovatelé schopni pastvu podobné lokality uskute nit, zna nou p ekážkou je však vzr stající byrokracie, která je s organizací takové pé e spojena. Již p ed zahájením ochraná ských aktivit bylo v horní partii st ední ásti území založeno ohništ, které bylo používáno p i hasi ských cvi eních a pálení arod jnic (F. Knížek úst. sd l.). B hem ochraná ského managementu od po átku 80. let až asi po r. 2003, kdy bylo údajn použito naposledy (M. Rozsypalová úst. sd l.), na n m byly páleny vy ezané d eviny. V roce 2010 byla plocha bývalého ohništ již zarostlá a na prvý pohled od okolí jen málo odlišná, nápadn jší byly pouze roztroušené vitální trsy ovsíku. Sou asn však byla v bezprost ední blízkosti starého ohništ zaznamenána nová obnažená plocha s erstvým popelem. (Není-li uvedeno jinak, pocházejí informace z drobných rukopisných materiál obsažených v rezerva ní knize uložené do roku 2003 na tehdejším referátu ŽP OÚ P íbram.) 199

200 Historie botanického výzkumu A koliv o vlastním území PP Na horách nebyla dosud publikována žádná podrobn jší botanická práce, neznamená to, že by botanické ve ejnosti byla neznámá. Mohl ji znát nap. už Karel Domin, který ve své rané práci o vegetaci a fló e Brd (Domin 1903) uvádí od h betu vrchu Ostrý (str. 41): Na pruhu k emenc v (!!) op t hojn Seseli glaucum,..., k nimž p istupují na jineckých b idlicích u Rejkovic celé svahy zarostlé Pulsatilla pratensis (!!) s Koeleria gracilis (! var. puberula), Veronica spicata, Potentilla arenaria..., Seseli glaucum. P i p edstav krajiny a vegetace, jakou navozuje Domin v popis Jinecka, není t žké uv it, že mu v tehdejším kontextu nep ipadala tato lokalita až tak výjime ná, aby se o ní p ímo zmi oval. V rohodnost Dominova popisu podporuje analýza archivních pramen z p edešlé kapitoly. adu mnohem aktuáln jších botanických informací najdeme v rezerva ní knize, která je nyní uložena ve dvou exemplá ích na AOPK a dále na Krajském ú ad St edo eského kraje, p edevším pak v inventariza ním pr zkumu Jaroslava Rydla (Rydlo 1982). Vedle vlastních floristických nález zde autor shromáždil také starší údaje, které v letech 1975 až 1979 získali Ladislav Palek (1976), Marie Pivni ková s Pavlem Pecinou (1976) a Milan Rivola (1975, 1979). Floristické údaje o cévnatých rostlinách jsou dopln ny krátkým seznamem nalezených hub (ur il Jaroslav Klán). Zpráva o pr zkumu obsahuje rovn ž vegeta ní snímky pionýrského spole enstva m lkých p d (sv. Hyperico- Scleranthion), teplomilného trávníku (sv. Koelerio-Phleion ), borové lesní kultury a ruderálního travino-bylinného porostu, v etn mapky aktuální vegetace a mapky rozší ení n kterých ohrožených druh. B hem 80. let byla lokalita navštívena jednak roku 1985 v rámci floristického kursu SBS (Hrouda et Skalický 1988), jednak p i prov rce MCHÚ a jejich návrh konané v letech 1982 až 1985 (Knížetová, Pecina et Pivni ková 1987). Pozd ji se území dotýká bakalá ská práce Lindy Trune kové-podlenové (Podlenová 2000), která studovala fytogeografický gradient v údolí Litavky. Dále se lokalit áste n v nuje diplomová práce Petra Karlíka (Karlík 2001), který zde pozd ji v souvislosti se sestavením plánu pé e provedl podrobn jší botanický pr zkum (Karlík 2005). V území po ídil šest fytocenologických snímk, které však z metodických d vod (nap. absence ur ených mechorost a lišejník ) nebyly za azeny do tabulky prezentované v této studii. P írodní památka je zmín na také ve studii o lichenofló e Brd od Št pánky Slavíkové-Bayerové (Bayerová 1999), jmenovány odtud jsou nap. n které dutohlávky (Cladonia arbuscula, C. foliacea, C. gracilis atd.) a další druhy lišejník, nap. Lecidea fuscoatra i Xanthoparmelia conspersa. Všeobecný popis p írodních pom r v etn stru né botanické charakteristiky je uveden v publikaci o chrán ných územích st edních ech 200

201 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska (Karlík in Ložek, Kubíková, Špry ar a kol. 2005). P írodní, tedy i botanické hodnoty lokality zmi uje také ochraná sky zam ená regionální literatura (Bubení ek 1983, Knížek 1983), zpráva o ní se objevila i v denním tisku (Gutwirth 1982). Metodika Auto i soustavn sledují území od roku S výjimkou let 2001, 2007 a 2008, kdy území nebylo autory navštíveno, byla každoro n (tj. v etn roku 2010) podniknuta alespo jedna, v tšinou však n kolik exkursí. Z hlediska p edkládaného pr zkumu byl zásadním rok 1997, kdy byl prvním autorem vytvo en kompletní soupis cévnatých rostlin, který byl pozd ji spíše už jen dopl ován, zejména o taxony z obtížn ji determinovatelných skupin. V roce 1999 byl prvním autorem po ízen reprezentativní soubor fytocenologických snímk (tab. 1). B hem roku 2005 byl druhým autorem zhotoven pr zkum lokality a sepsán plán pé e o p írodní památku (Karlík 2005). Druhy z tohoto pr zkumu, jenž shrnuje autorovy poznatky o území z let , uvádíme v seznamu taxon. Vynechány jsou druhy, které se zjevn vyskytovaly již vn hranic p írodní památky. Nomenklatura cévnatých rostlin, mechorost a lišejník odpovídá klí i ke kv ten R (Kubát 2002), seznamu mechorost R (Ku era et Vá a 2005) a seznamu lišejník R (Liška, Palice et Slavíková 2008). Dokladový materiál je uložen v herbá i Hornického muzea P íbram (HOMP). Problemati t jší skupiny cévnatých rostlin revidovali M. Štech (Agrostis ), R. epka (Carex), P. Šmarda (Festuca), J. Št pánková (Galium), J. Hadinec a P. Havlí ek (Epilobium, Fallopia, Rubus, Veronica ), P. Havlí ek (Crataegus, Euphrasia, Gagea, Poa, Rosa, Viola ), J. Danihelka (Achillea ), J. Kirschner (Luzula, Viola ) a J. Soják (Potentilla). V n kterých d ležit jších p ípadech je taxonomický specialista jmenovit uveden p ímo v poznámkách pod seznamem taxon. Lišejníky ur il V. Mejst ík, mechorosty M. Zmrhalová. Vzhledem k problém m s determinací a se za azením starších údaj došlo pouze k uvedení souborného druhu u následujících taxon : Achillea millefolium agg., Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Festuca rubra agg., Galium mollugo agg., G. verum agg., Leucanthemum vulgare agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Ranunculus auricomus agg., Rubus fruticosus agg., Stellaria media agg. Hrušn (Pyrus ) a n které zavle ené rostliny byly ur eny pouze do rodu. Pod jméno Vicia sativa agg., které se v klí i ke kv ten R (Kubát 2002) nevyskytuje, zahrnujeme druhy V. angustifolia a V. sativa (sensu Kubát l. c.). Popis vegetace se vedle terénních zápisk opírá jednak o po ízené fytocenologické snímky (obr. 3), jednak o orienta ní mapování aktuálního rozší ení jednotlivých typ vegetace v etn náletových porost, které bylo 201

202 provedeno v roce Vegeta ní fytocenologické snímky byly vytvo eny prvním autorem na základ b žné metodiky curyšsko-montpellierské školy. Použita byla modifikovaná Braun-Blanquetova stupnice ( Braun-Blanquet new ), p i emž u stupn 2 byly rozlišovány hodnoty 2a (tj. pokryvnost 5 15 %) a 2b (15 25 %). Umíst ní snímk sledovalo zejména zaznamenání reprezentativního spektra suchých trávník v rozsahu celé p írodní památky. Snímky travino-bylinné vegetace byly set íd ny subjektivním syntetickým zp sobem v prost edí programu EXCEL. Následn byla uskute n na také analýza v prost edí programu JUICE 7.0 (Tichý 2002), ve kterém byla mj. provedena klasifika ní hierarchická divizivní metoda TWINSPAN (Hill 1979). Pro provedení výpo tu byly použity všechny druhy bylinného patra. Na základ této statistické analýzy došlo k mírné a definitivní úprav p edtím subjektivn vytvo ené tabulky tak, aby odpovídala skupinám snímk vytvo ených v prvních t ech úrovních len ní (použité hodnoty cut levels byly 0, 5, 25) viz tab. 1. Názvy syntaxon jsou uvedeny podle nejnov jší syntézy travino-bylinné vegetace provedené pro celé území R (Chytrý 2007). Protože n která zde použitá jména nejsou dosud obecn vžitá a nemají ve st edo eském prostoru tradici, uvádíme v opodstatn ných p ípadech také syntaxony z Moravcova p ehledu (Moravec 1995). Podle téhož p ehledu používáme syntaxony lesní vegetace. Procentuální zastoupení jednotlivých typ trávník, lesního porostu, náletových d evin a ruderální vegetace bylo stanoveno z recentní ortofotomapy s využitím m ení v prost edí GIS. Do pr zkumu jsme zahrnuli i okraj p ilehlého pole pod p írodní památkou, protože se n které jeho ásti p i detailním vynesení hranic území do ortofotomapy v prost edí GIS již nalézají na parcelách zahrnutých do chrán ného území. K sestavení tabulky postihující rozší ení vybraných sucho- a teplomilných druh v regionech Jinecka, P íbramska a Rožmitálska byly využity p edevším vlastní terénní záznamy, údaje z floristické databáze FLDOK Hornického muzea P íbram (dále jen FLDOK), údaje z herbá e Hornického muzea P íbram (dále jen HOMP) a v literatu e publikované lokality i informace o výskytu druhu v daném území, které jsou excerpovány p edevším z materiálu k floristickému kursu SBS konaného v roce 1985 v P íbrami (Hrouda et Skalický 1988), z jednotlivých díl Kv teny R a z r zné regionální floristické literatury nap. Domin 1903, Domin 1926, Domin 1943, Frantová 1964, Chán et Št pán 1964, Podlenová 2000, Št pán Využity byly rovn ž rešerše p ipravené J. Sofronem pro chystanou Kv tenu Brd. Jedná se o semikvantitativní analýzu. Cílem proto není postihnutí veškerých známých a v minulosti publikovaných lokalit vybraných druh, ale postihnutí trendu v jejich rozší ení podél úpatí Brd od nejteplejšího Jinecka p es P íbramsko až na pom rn chladné a deštivé Rožmitálsko, k emuž podrobnost uvedené excerpce posta uje. 202

203 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Obr. 3. Poloha fytocenologických snímk. Fig. 3. Position of vegetation plots (phytosociological relevés). Vegetace Vegetaci PP Na horách m žeme roz lenit na šest hlavních fyziognomických vegeta ních typ. Ty byly v roce 2010 zastoupeny p ibližn následovn : pionýrská travino-bylinná spole enstva na m lkých p dách silikátových hornin (sv. Hyperico-Scleranthion ) 30 %, suché trávníky (sv. Koelerio-Phleion ) 40 %, mezofiln lad né druhov chudé trávníky s p evahou ovsíku vyvýšeného 7 %, solitérní d eviny a k oviny 10 %, borový les 10 %, ruderální vegetace (ruderální k oviny s borovicemi a porosty kop iv i t tiny k ovištní) 3 %. Jedná se samoz ejm o hrubý odhad up esn ný analýzou ortofotomap v prost edí GIS. Nap íklad plocha ruderální vegetace byla po ítána pouze podle rozlohy v tší ruderální k oviny s porosty kop iv a t tiny k ovištní na východním okraji PP, zatímco drobné plošky se Solidago gigantea v jižním okraji území a fragmenty t tinových porost (nap. p i chat na západním okraji PP) nebyly do rozlohy v bec zapo ítány. Obdobn je snížena i vým ra soliterních d evin a k ovin, nebo n které vy ezané a nyní op tovn obrážející porosty náletových d evin (r že, trnka, akát, dub), jakož i drobn jší solitérní ke e, nebylo možné na použité ortofotomap rozlišit. Vzhledem k tomu, že zmlazující nálety p i následujícím managementu op t zmizí, p ípadn se výrazn sníží a pro ídnou, ímž pozbydou fyziognomii k ovin a ke jako takových, nepovažujeme jejich vynechání za podstatné. 203

204 1. Pionýrská travino-bylinná vegetace m lkých silikátových p d Nejmén vyvinuté p dy jsou osídleny vegetací svazu Hyperico perforati- Scleranthion perennis. Jedná se o ídké, asto siln mezernaté porosty s nízkostébelnými trávami (Agrostis capillaris, A. vinealis, Festuca ovina, F. rupicola, Koeleria macrantha) a nízkými dvoud ložnými bylinami, mezi nimiž hrají významnou úlohu plazivé (Hieracium pilosella) a kobercovit rostoucí (Potentilla arenaria, Scleranthus perennis, Thymus pulegioides) druhy, naopak pom rn z ídka jsou zastoupeny sukulenty, ast ji pouze Sedum reflexum, jehož místy po etn jší populace pozd ji v lét vyniká živ žlutými kv ty a výrazn zpest uje jinak v té dob již barevn fádní porosty. Na druhovém složení se vedle suchomilných acidofyt (Festuca ovina, Jasione montana, Scleranthus perennis) podílejí acidotolerantní druhy s širší ekologickou amplitudou, nap. Hieracium pilosella i Thymus pulegioides, p íp. druhy suchomilných trávník s optimem výskytu na bazi t jších p dách, avšak p esahující i na p dy kyselejší (Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Koeleria macrantha, Potentilla arenaria). P edevším v nejvíce mezernatých porostech je siln rozvinuto mechové patro, které asto spoluur uje i fyziognomii porostu. D ležitou roli v n m hrají lišejníky s ke í kovitou stélkou pat ící do rodu dutohlávka, s vyšší až vysokou pokryvností nap. Cladonia arbuscula, C. foliacea, C. pyxidata a C. rangiformis (viz obr. 20 v barevné p íloze). Z lišejník s lupenitou stélkou se výrazn ji prosazovaly druhy rodu ter ovka (Xanthoparmelia conspersa, X. stenophylla ). Pionýrská travino-bylinná vegetace se objevuje ve dvou fyziognomicky výrazn rozdílných formách. Extrémn m lké p dy nav tralých výchoz b idlic a jejich okolí jsou kolonizovány porosty s velmi nízkou (výrazn pod 50 %) pokryvností bylinného patra. Mezi roztroušenými trsy trav (nap. Festuca rupicola, Koeleria macrantha) se s vyšší pokryvností prosazuje p edevším chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). Bohat vyvinuté mechové patro je krom hojných lišejník tvo eno hlavn porosty ploníku chluponosného (Polytrichum piliferum). Typický vývoj této vegetace, který odpovídá asociaci Polytricho piliferi-scleranthetum perennis, je dokumentován ve sn.. 1 (tab. 1, obr. 3). Nejxerotermn jší ráz má toto spole enstvo na vrcholu h bítku v západní ásti p írodní památky, kde ke kondominantám bylinného patra chmerku vytrvalému a mochn píse né (Potentilla arenaria) p istupují ve zdejší oblasti vzácné xerotermní druhy Seseli osseum a Veronica dillenii (sn. 11). Uvedený porost pon kud p ipomíná asociaci Potentillo arenariae-festucetum pallentis (sv. Alysso-Festucion pallentis ). Vzhledem k absenci dalších diagnostických druh, p edevším Festuca pallens, jej však rovn ž adíme k asociaci Polytricho piliferi-scleranthetum perennis. Na souvisleji zazemn ných plochách rostou již pon kud zapojen jší trávníky s dominantní kost avou ov í (Festuca ovina) blízké asociaci Jasiono montanae- Festucetum ovinae (zejména sn. 12) ze svazu Hyperico-Scleranthion. Oproti asociaci Polytricho-Scleranthetum zde hojn ji p istupují n které druhy b žné 204

205 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska v okolních suchomilných trávnících (Achillea millefolium agg., Cerastium arvense, Lychnis viscaria, Pimpinella saxifraga, Trifolium alpestre), naopak chybí mech Polytrichum piliferum, který je diagnostickým druhem asociace Polytricho-Scleranthetum (cf. Chytrý 2007). Trávníky s kost avou ov í p edstavují p echodný typ cenóz mezi pionýrským spole enstvem s fyziognomicky nápadnými lišejníky a mechy (as. Polytricho-Scleranthetum ) a suchomilnými trávníky svazu Koelerio-Phleion. Spole enstvo chmerku vytrvalého (as. Polytricho-Scleranthetum ) je vázáno p edevším na polohy s drobnými výchozy podložní horniny, které lemují cesti ku a p šiny v jižní ásti p írodní památky. Rozsáhlejší porost je rovn ž ve vrcholové partii h bítku na severním okraji bezlesí v západní ásti PP (sn. 11). Roztroušen se objevuje i jinde, nap. v jižním lemu vrcholového boru. Trávník s dominantní kost avou ov í (as. Jasiono-Festucetum ) byl snímkován v kontaktu s porostem p edchozí asociace na svahu t sn pod vrcholovou partií h bítku (sn. 12). Do as. Jasiono-Festucetum by bylo možné za adit i sn. 5, který se vyskytuje spíše v dolní ásti území. Charakterem stanovišt a fyziognomií vegetace by této asociaci velmi dob e odpovídal i sn. 3, nicmén se zde již hojn vyskytuje významný diferenciální druh Festuca rupicola, který toto za azení znemož uje. Porosty s p evahou diagnostické kost avy ov í byly pozorovány i jinde, nap. p i borovém lese na vrcholové plošin ve st ední ásti PP (p istupovaly Hieracium pilosella, Jasione montana, Potentilla argentea, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), p edevším pak p i jižním okraji zájmového území. Protože kost ava ov í p echází s vyšší pokryvností i do trávník již náležejících svazu Koelerio-Phleion, je obtížné tyto porosty blíže klasifikovat. Na tomto míst je nutné upozornit na disproporci mezi za azováním jednotlivých snímk do existujících syntaxonomických jednotek a mezi výsledkem klasifikace snímkového materiálu ze zkoumané lokality provedené ad hoc pro pot eby tohoto lánku. Syntaxonomické jednotky jdou nap í námi vytvo enými skupinami snímk. V první úroveni len ní provedeného hierarchickou metodou TWINSPAN nebyly rozd leny snímky podle p íslušnosti do svaz (sv. Hyperico-Scleranthion versus sv. Koelerio-Phleion ), ale tak, že v jedné skupin byly snímky 1, 11, 12, 5, 3, 2, 4, 13, 7 a ve druhé ostatní snímky již zcela nepochybn náležející do travinné vegetace sv. Koelerio-Phleion. Ve druhé úrovni len ní se pak odd lily snímky 1 a 11, náležející asociaci Polytricho-Scleranthetum od skupiny snímk 12, 5, 3, 2, 4, 13, 7, kterou jsme nazvali typ "Festuca rupicola". Práv v této skupin sedmi snímk jsou porosty klasifikovatelné jako as. Jasiono-Festucetum ze svazu Hyperico-Scleranthion (sn. 5 a 12) spole n se snímky 3, 2, 4, 13, 7 náležícími již spíše svazu Koelerio-Phleion. 2. Suché trávníky a v esovišt Pon kud hlubší, i když stále ješt velmi m lké p dy obsazují již znateln zapojen jší suché trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Svrchní p dní vrstvu, jejíž mocnost se obvykle pohybuje okolo 10 cm, tvo í mírn soudržná až sypká, jemná tmavohn dá zemina vícemén bez nebo jen s nízkou p ím sí 205

206 drobného skeletu (n kdy i v tších kamen ), hloub ji již bývá p da siln kamenitá, p íp. navazuje na nav tralou podložní horninu. Pod p dním povrchem je v tšinou okolo 5 cm mocná kompaktn jší ko enová vrstva. Bylinné patro trávník bývá dosti (až siln ) mezernaté, asto ani nevytvá í souvislejší uzav ený porost. Jeho pokryvnost se pohybuje od 40 do maximáln 80 %. K pom rn vysokému p ekrytí p dního povrchu vegetací proto významnou m rou p ispívá mechové patro, jehož pokryvnost byla odhadována v rozmezí 25 až 70, výjime n 90 %. K dominantám i kondominantám pat í nízké až st edn vysoké trávy. Podle jejich zastoupení se maximální výška porost pohybuje v rozmezí od p ibližn 40 (porosty s hojnou Koeleria macrantha, porosty s p evahou Avenella flexuosa ) do ca 100 cm (porosty s hojnou Avenula pratensis ). Žádná z t chto t í trav se jako dominanta i kondominanta neuplat uje ve všech typech porost. V závislosti na stanovištních podmínkách se s vysokou pokryvností mohou zú ast ovat ješt Agrostis capillaris, který dosahuje optimálního rozvoje o n co pozd ji než ostatní trávy a výrazn ji se proto projevuje až v letním aspektu, Festuca ovina a Poa angustifolia. Z dvoud ložných rostlin se výrazn uplat uje smolni ka obecná (Lychnis viscaria), díky jejímž kv t m jsou svahy lokality v kv tnu nápadn r žové (viz obr. 19 v barevné p íloze), výrazný je rovn ž aspekt se žlut kvetoucí, místy velmi hojnou kru inkou n meckou (Genista germanica). K nejfrekventovan jším rostlinám druhové garnitury suchých trávník, v nichž se díky mezernaté horizontální struktu e bylinného patra mohou výrazn ji prosazovat i nízké druhy, pat í Agrostis capillaris, Carex caryophyllea, Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, Genista germanica, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Koeleria macrantha, Luzula campestris s. str., Lychnis viscaria, Pimpinella saxifraga, Poa angustifolia, Thymus pulegioides a Trifolium alpestre. Pr m rný po et druh bylinného patra ve snímku je 24, nejmén bylo zapsáno 16, nejvíce 32 druh cévnatých rostlin. V mechovém patru byly s relativn vyšší frekvencí ve všech typech porost zaznamenány mechy Ceratodon purpureus a Hypnum cupressiforme. Z fytocenologické tabulky je patrné, že vegetace suchých trávník není v PP Na horách homogenní. Pomocí klasifikace bylinného patra algoritmem TWINSPAN byly rozlišeny t i z eteln odlišné typy t chto trávník ( tvrtým typem, který byl vylišen, je vegetace m lkých p d komentovaná výše). Protože skupiny snímk pln neodpovídají stávajícím (Chytrý 2007) fytocenologickým jednotkám (as. Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, as. Viscario vulgaris-avenuletum pratensis ), rozhodli jsme se ozna ovat jednotlivé typy vegetace podle výrazných diferenciálních druh (Festuca rupicola, Avenula pratensis, Danthonia decumbens ). Nejsušší stanovišt osidlují cenózy s hojnými lišejníky a fyziognomicky nápadnou trávou sm lkem štíhlým (Koeleria macrantha), kterou s vyšší pokryvností zpravidla doprovázejí trsnatá kost ava žlábkatá (Festuca rupicola) a v jarním aspektu nápadn kvetoucí smolni ka obecná (Lychnis viscaria). Tuto 206

207 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska vegetaci ozna ujeme jako typ "Festuca rupicola" a p i azujeme k ní trávníky na snímcích 2, 3, 4, 5, 7, 12 a 13. T žišt rozší ení zde má chrán ný koniklec lu ní eský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Oproti ostatním typ m suchých trávník jsou tyto porosty jednozna n diferencovány p ítomností druh typických pro pionýrskou vegetaci m lkých silikátových p d svazu Hyperico- Scleranthion Jasione montana, Potentilla filiformis, Scleranthus perennis a Sedum reflexum. S touto vegetací ostatn asto bývají i v kontaktu. Nachází se na relativn prudších svazích orientovaných k JJZ až JJV. Zásadním faktorem je pravd podobn hloubka p dy; podmínky na samé hranici možností existence suchého trávníku dokládá sn. 3, kde byla zjišt na extrémn m lká, pouze 3 cm mocná kamenitá svrchní p dní vrstva, pod níž se nachází již jen podložní hornina. Vlhkostn siln deficitní charakter stanoviš dokládá také složení mechového patra, v n mž dominují ke í kovité dutohlávky, p edevším Cladonia arbuscula pravideln doprovázená druhem Cladonia rangiformis. Dalším typem suchých trávník je vegetace s ovsí em lu ním, typ "Avenula pratensis", kde se dále uplat ují Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum i mezofiln ji lad né druhy, jako je Trifolium medium. Pokryvnost jetele prost edního bývá zvýšena na plochách ovlivn ných zástinem solitérních borovic, který podporuje rovn ž i výskyt dalších mezofiln ji lad ných druh, což je patrné ze snímku 17. V porovnání s ostatními typy travinné vegetace, zde lipnice úzkolistá dosahuje nejvyšší pokryvnosti a vystupuje jako jedna ze subdominant porostu. V mechovém pat e se již nevyskytují dutohlávky, hojn v n m však roste Pleurozium schreberi a Plagiomnium ellipticum. V rámci tohoto typu by bylo možno vylišit další dv skupiny snímk. Snímky. 6, 15, 16, 18 a 19 p edstavují jen mírn acidofilní k ídlo s velmi hojným až dominantním výskytem Avenula pratensis a s p ím sí Knautia arvensis. Snímky 8, 14, 17 a 22 p edstavují více acidofilní k ídlo, kde se již výrazn uplat ují metli ka k ivolaká (Avenella flexuosa ) a další acidofyty, jako je nap. Campanula rotundifolia. Prvý z nich (sn. 8) zachycuje trávník na východním okraji vrcholové plošiny v minulosti siln ovlivn ném hustším, v roce 1996 vykáceným náletem dubu. Zaznamenán byl až t etí rok po odstran ní náletu a je již blízký vegetaci následujícího typu. Posledním typem suchých trávník je siln acidofilní a již zna n mezofilní vegetace dokumentovaná snímky 10, 20, 21 a 23. Tyto trávníky ozna ujeme jako typ "Danthonia decumbens ". Jsou z ejm mén odolné proti náletu, o emž sv d í vyšší zastoupení mladých doubk (Quercus petraea, mén i Q. robur ) a p ítomnost dalších, v ostatních typech suchých trávník chyb jících druh d evin (Crataegus sp., Prunus avium, P. spinosa, Sorbus aucuparia). Na snímku 10 zaznamenaný porost s vyšším zastoupením v esu, p ítomností acidofyt (Antennaria dioica, Cytisus nigricans) a vysokou pokryvností ke í kovitých lišejník (Cladonia foliacea, C. furcata, C. rangiformis ) se jak svou strukturou, tak floristickým složením p ibližuje ke spole enstv m v esoviš. 207

208 Porosty, kde se výrazn prosazuje metli ka k ivolaká (Avenella flexuosa ), jsou v tšinou p istín ny solitéry a skupinami borovic, které je ovliv ují opadem jehli í, šišek a drobných v tévek. V d sledku toho má stanovišt acidofiln jší charakter, což indikuje opakovaný výskyt druh svazu Violion caninae Danthonia decumbens a Viola canina, z ídka p istupuje i Campanula rotundifolia. Z pohledu syntaxonoma p edstavují z ejm plochy s hojnými lišejníky, fyziognomicky nápadnou až dominantní Koeleria macrantha a hojnou Festuca rupicola (ozna ované jako typ "Festuca rupicola") p echodný typ porost nacházející se na rozhraní suchých trávník svazu Koelerio-Phleion a pionýrské travino-bylinné vegetace svazu Hyperico-Scleranthion. Svojí fyziognomií, tj. skute ností, že se jedná o trávník, jsou podobné acidofilním trávník m asociace Jasiono-Festucetum, tu však vylu uje hojný výskyt Festuca rupicola, která je významným druhem negativn charakterizujícím tuto asociaci. V rámci svazu Koelerio- Phleion se tento typ, díky až dominantnímu postavení diagnostického druhu Koeleria macrantha, nejvíce blíží asociaci Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae (Chytrý 2007), s níž, ovšem jen z ídka, sdílí i n které další diagnostické druhy (Agrostis vinealis, Dianthus carthusianorum, Potentilla arenaria, Rumex acetosella, Trifolium campestre). Ve všech snímcích je rovn ž zastoupen diferenciální druh mechového patra Cladonia rangiformis. V porostech se ovšem objevují také diagnostické druhy asociace Viscario vulgaris-avenuletum pratensis, s vysokou stálostí Thymus pulegioides, z ídka také Sedum reflexum, Cerastium arvense, Polytrichum piliferum a Potentilla tabernaemontani. Z druh, které jsou jako diagnostické uvád ny pro ob asociace, se pravideln objevuje Hieracium pilosella, z ídka p istupují Phleum phleoides a Trifolium arvense. Proto hodnotíme typ "Festuca rupicola" jako p echodné spole enstvo, které je bližší spíše asociaci Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, nežli asociaci Viscario vulgaris-avenuletum pratensis. Trávníky ozna ené jako typ "Avenula pratensis " vícemén odpovídají asociaci Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, s níž je vedle kondominantního až dominantního postavení ovsí e lu ního (Avenula pratensis ) spojuje hojný výskyt Koeleria macrantha, roztroušen p istupující Dianthus carthusianorum a Potentilla arenaria, jakož i sporadická p ítomnost dalších diagnostických druh. Typy "Festuca rupicola" a p edevším pak "Avenula pratensis" byly pravd podobn d íve z území p írodní památky uvád ny jako asociace Pulsatillo pratensis-avenochloetum pratensis /= Pulsatillo pratensis-avenuletum pratensis/ (Rydlo 1982, Karlík 2001, 2005a, 2005b, Karlík in Ložek, Kubíková, Špry ar a kol. 2005), což je podle Chytrého (Chytrý 2007) synonymum jména Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae. Kolbekovým snímk m asociace Pulsatillo-Avenochloetum z K ivoklátska (Kolbek et al. 2001) nejlépe odpovídá porost zachycený ve sn. 14, který ovšem p edstavuje p echodnou cenózu mezi ob ma asociacemi uvedenými ve Vegetaci R (Chytrý 2007). V typu "Avenula pratensis ", který v rámci diferencovaných typ nejlépe odpovídá as. Potentillo heptaphyllae-festucetum rupicolae, se nominátní druh Pulsatilla pratensis vyskytuje jen vzácn. Jako výrazn acidofilní k ídlo asociace Viscario vulgaris-avenuletum pratensis lze hodnotit t etí vylišenou skupinu trávník, a sice typ "Danthonia decumbens", který lze v d sledku roztroušené až i hojn jší p ítomnosti mezofiln ji lad ných druh Danthonia decumbens, Viola canina a áste n též Campanula rotundifolia, považovat za spole enstvo blízké smilkovým trávník m svazu Violion caninae. Porost s vyšší pokryvností v esu, v n mž p istupuje diagnostický druh Jasione montana (sn. 10), by bylo možné již 208

209 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska klasifikovat jako teplomiln ji lad né v esovišt asociace Euphorbio cyparissiae- Callunetum vulgaris (sv. Euphorbio cyparissiae-callunion vulgaris ). P estože jsou v esovišt azena do vegeta ní t ídy Calluno-Ulicetea (cf. Chytrý 2007), je p íbuznost suchých v esoviš nížin a pahorkatin (sv. Euphorbio-Callunion ) se suchými acidofilními trávníky (sv. Koelerio-Phleion z t ídy Festuco-Brometea ) zcela zjevná. Zatímco suchá v esovišt nížin a pahorkatin (sv. Euphorbio- Callunetum) spojuje s v esovišti podhorských a vyšších poloh (as. Vaccinio- Callunetum vulgaris) jediný spole ný diagnostický druh, jímž je v es, mezi suchými v esovišti nižších poloh a suchými trávníky najdeme adu spole ných diagnostických druh. Proto jsou podle zpracování této vegetace Mucinou a Kolbekem (Mucina et Kolbek 1993) suchá v esovišt v len na do svazu Koelerio-Phleion. Zam íme-li pozornost na výpov dní hodnotu mech a lišejník, rozd lí se snímkový materiál uvedený v tabulce 1 na dv poloviny. Pro levou ást tabulky je charakteristický výskyt xerofilních dutohlávek Cladonia sp. div. doprovázených ploníkem Polytrichum piliferum. Jedná se o vegetaci náleženící svazu Hyperico-Scleranthion a nebo do tohoto svazu alespo p echázející (typ "Festuca rupicola"). V pravé ásti tabulky se nacházejí snímky mezofiln ji lad né travinné vegetace, která je charakterizována p edevším hojným výskytem acidofilního mechu Pleurozium schreberi. Suché trávníky a jejich p echody k pionýrské vegetaci m lkých silikátových p d jsou na území p írodní památky plošn nejrozší en jším typem vegetace. Porosty s fyziognomicky nápadným až dominantním sm lkem štíhlým a kost avou žlábkatou blízké typu "Festuca rupicola" byly pozorovány prakticky v celé PP, nejrozší en jší jsou z ejm na výslunných svazích ve st ední až dolní svahové partii st ední ásti a v dolní svahové partii východní ásti území, naopak vícemén chyb jí ve východní ásti vrcholové plošiny a v horní svahové partii východní ásti PP. Fytocenózy s hojným zastoupením až dominancí ovsí e lu ního blízké typu "Avenula pratensis " dosahují znateln menšího plošného rozší ení. Ostr vkovit jsou roztroušeny po celém území p írodní památky, nej ast ji se s nimi setkáme ve st ední až horní svahové partii jeho východní ásti. Acidofilní porosty se siln zastoupenou až dominantní metli kou k ivolakou, které adíme k typu "Danthonia decumbens " a k výrazn ji acidofilnímu k ídlu typu Avenula pubescens, mají z etelné optimum rozší ení ve východní ásti PP. Jak tam, tak i v jiných ástech území se objevují na plochách viditeln poznamenaných zástinem, p íp. i opadem ze vzrostlých solitér a skupin borovic, ve východní ásti PP také na stanovišti, které v minulosti zna n ovlivnil souvislejší nálet dubu. Obdobné spole enstvo s vyšším zastoupením v esu, blízké asociaci Euphorbio-Callunetum, bylo snímkováno na kontaktu st ední a východní ásti PP, kde rostlo v horní partii mírného svahu poblíž jižního okraje lesa. Blíže neanalyzované maloplošné porosty s hojným až dominantním v esem byly pozorovány také v p ilehlém lemu lesa a na východním okraji vrcholové plošiny, který byl ješt p ed 14 lety zarostlý dubovým náletem. Drobná v esoviš átka se vyskytují rovn ž p i a pod nálety vzrostlých borovic lemujících p šinu v jižní ásti území. Z ídka se menší ostr vek v esu objeví i jinde, zaznamenán byl nap. ve st ední ásti PP, kde v es a smilka (Nardus stricta) vytvá ely samostatné porosty poblíž solitérní borovice v horní partii suchými trávníky zarostlého svahu. 209

210 Tab. 1. Fytocenologická tabulka. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés). 210 Polytricho- typ "Festuca rupicola" typ "Avenula pratensis typ "Avenula typ "Danthonia Scleranthe- - typické k ídlo" pratensis decumbens" tum - acidofilní k ídlo". snímku datum zápisu (1999) 20/5 29/5 29/5 20/5 20/5 20/5 20/5 29/5 26/5 26/5 29/5 1/6 1/6 1/6 29/5 1/6 26/5 3/6 3/6 3/6 3/6 26/5 plocha snímku [m 2 ] po et druh v E svažitost [º] expozice J J-JJZ J-JJZ JJV J J JJV J-JJZ - V V-J J-JJZ J J J J - J J J J V-J celková pokryvnost [%] pokryvnost E1 [%] pokryvnost E0 [%] hloubka svrchní vrstvy (14) p dy [cm] druhy v E1 Koeleria macrantha 1 + r 3 2b 3 2b 2b 2b + 2b 1 2a 2a r r. Agrostis capillaris 1 + 2a a. 2b 2a a 2a 2a 1 1 2b 1 Hieracium pilosella 1 2a 2a 1 1 2b 1 1 2a + r r + + 2a a Thymus pulegioides r r + r r r.. Dianthus carthusianorum r r r. r r r r r Hypericum perforatum r r + r. 1 r + +. r r +... r Lychnis viscaria.. 2b 2b 1 2b 2a 2b r a 2b r + r 2a Euphorbia cyparissias a 1 2a + 2a r 1 r. + r Luzula campestris s.str.. r r 2a + 2a 2a 1 1 2a 1 1 2a. r 1 1 Festuca ovina r. 3 2a +... r + 2b 2a 2a + 2a 2b 2a 1 2b 2b 2b 2b Trifolium alpestre.. + 2a r. 1 2a. r. r. 2a r 1 1 Genista germanica r r 2a 1. 2a. 2a. 2a +.. 2b Pimpinella saxifraga.. +. r r r Poa angustifolia b 2b 1 2b 2a 2a 2a 2b 2a a r Cerastium arvense r r 1 + r Agrostis vinealis r r

211 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Tab. 1. Fytocenologická tabulka pokra ování. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés) continuation.. snímku Pulsatilla pratensis subsp. bohemica r + 2a 1 2a 2b 1 2a r r. r + Festuca rupicola b 2b 2b 2b 2a Jasione montana r r r + r r r Scleranthus perennis 2a 2b Potentilla arenaria. 2b b + + r r r... Potentilla filiformis r r r..... r Potentilla tabernaemontani r.. r. r.. r Hypochoeris radicata. r. r + 2a r Saxifraga granulata... r. r Sedum reflexum. +.. r r r Carex caryophyllea a 1 1 2a Avenula pratensis b 2a 3 +. r.... Arrhenatherum elatius r. 2b Achillea millefolium agg... r Centaurea jacea a r Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum a. 2a +. 2a.... Trifolium medium r 1 r + 2a Galium pumilum r. r..... Knautia arvensis r + + r Avenella flexuosa r. 2b 2b 2a 4 2a 3 3 2b Danthonia decumbens r Viola canina r. + r. 2b. Campanula rotundifolia r r r Rumex acetosella. + r r.. r + r. r Quercus petraea.... r a Antennaria dioica r Crataegus sp r r r. Quercus robur r r. Prunus avium r. Calluna vulgaris r r b Cytisus nigricans Sorbus aucuparia r r.. Prunus spinosa r r. 211

212 Tab. 1. Fytocenologická tabulka dokon ení. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés) completed.. snímku Rosa sp... r r. r + 1 r... r Viola arvensis. r r r Hieracium sabaudum r Myosotis stricta. r. r r Plantago lanceolata.. r... r. r r Trifolium arvense... r r Arabis glabra r Koeleria pyramidata Phleum phleoides r 2b Pyrethrum corymbosum Galium album r. Trifolium campestre r Polygala vulgaris druhy v E0 Cladonia arbuscula 2b 2a 1 2a 4 3 2a 2a r Cladonia rangiformis 1 3 2a a r.. 2b Polytrichum piliferum a Cladonia foliacea r 2a r. 2b a Cephaloziella cf. divaricata r... r r r Cladonia pyxidata 1. r.. r. r Cladonia uncialis r r.. r Parmelia conspersa 2a Cladonia mitis Polytrichum juniperinum.. r.. r Pleurozium schreberi b 2b 2a a Plagiomnium ellipticum.. r a 2a + 2a Brachythecium albicans..... r.... r a Dicranum scoparium a r.. Thuidium abietinum r Bryum argenteum r Brachythecium rutabulum Ceratodon purpureus a... r + 1 2a r Bryum elegans. 1 r 1 + r 2a r. 2b.... Hypnum cupressiforme var. lacunosum.. 2a 2a. 1. 2b b 2b. 2a Hypnum cupressiforme var. cupressiforme.... r. 1. 2a. 2b Cladonia furcata.. r... r r

213 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Druhy E 1 v jednom snímku: Species of herb layer occurring in one relevé: Ajuga genevensis 18: r, Briza media 15: +, Carlina acaulis 12: r, Carpinus betulus 21: r, Epilobium angustifolium 21: r, Festuca brevipila 6: +, Festuca nigrescens 16: +, Festuca rubra agg. 8: 2b, Juniperus communis 23: r, Leucanthemum ircutianum 14: r, Luzula divulgata 23: 1, Nardus stricta 16: 2a, Pinus sylvestris 23: +, Potentilla argentea 11: +, Ranunculus bulbosus 6: r, Sanguisorba minor 2: r, Seseli osseum 11: +, Taraxacum sect. Ruderalia 6: +, Thesium alpinum 23: r, Trifolium dubium 13: r, Veronica chamaedrys s. str. 21: r, Veronica dillenii 11: +, Veronica verna 11: r Druhy v E 0 v jednom snímku: Species of moss layer occurring in one relevé: Cetraria aculeata 1: +, Cladonia coniocraca 10: +, Cladonia macilenta 23: r, cf. Lecidea fuscoatra 1: r, Parmelia somloensis 1: 2a, Plagiothecium denticulatum 21: +, Pohlia nutans subsp. nutans 23: +, Tortula ruralis 22: r 3. Ostatní polop irozené trávníky V lemu a snad i p ímo na ásti ploch bývalých erných skládek p i jižní hranici PP vznikly druhov chudší mezofilní trávníky s hojným až dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius ). Na východním okraji chrán ného území byl mezi bývalou skládkou a polem v roce 1997 pozorován ruderalizovaný mezofilní trávník s dominantním ovsíkem a subdominantní lipnicí hajní (Poa nemoralis), k nimž z druh mezofilních trávník a lesních lem p istupovaly nap. Achillea millefolium agg., Dactylis glomerata, Galium album, Knautia arvensis, Pimpinella saxifraga i Trifolium medium, z nep vodních ruderálních druh a apofyt v n m byly zaznamenány Anthriscus sylvestris, Calamagrostis epigejos, Chenopodium bonus-henricus, Cirsium arvense, C. vulgare, Elytrigia repens, Galium aparine, Geranium pratense a Urtica dioica. Fragmenty ovsíkového trávníku (nap. s hojnými Trifolium medium nebo Trisetum flavescens) rostou mezi náletovými d evinami (hlavn r žemi) v lemu p šiny protínající jižní polovinu PP. V tší porosty s roztroušenými ke i r ží se nacházejí ve st ední a západní ásti území mezi touto p šinou a polem, p ípadn v prolukách mezi náletovými d evinami. Krom ovsíkových trávník v okolí i na míst bývalých skládek se patrn jedná o porosty, které vznikly expansí ovsíku do bývalých suchých trávník. Také v relativn dob e diferencovaných suchých trávnících bývá ovsík p ítomen, n kdy dokonce s vyšší pokryvností. O schopnosti ovsíku obsazovat nová stanovišt sv d í jeho výrazné zastoupení ve vegetaci zar stající starý návoz kamene a zeminy p i jižní hranici PP. 4. Ruderální vegetace a vegetace polních lem Vegetaci PP Na horách negativn poznamenaly n které druhy antropické innosti, k nimž docházelo p ed jejím vyhlášením v roce Nejzávažn jší d sledky p ineslo navážení komunálního odpadu na erné skládky, jejichž 213

214 polohu dodnes prozrazuje p ítomnost ruderální a ruderalizované vegetace. K nejviditeln jší zm n p vodní vegetace došlo na východním okraji p írodní památky, kde krom terénních nerovností indikují polohu bývalé skládky husté porosty kop iv s fragmenty t tinových (Calamagrostis epigejos) trávník a místy velmi hojným pýrem (Elytrigia repens), k nimž p istupují nap. Aegopodium podagraria i Anthriscus sylvestris. V jejich lemu vznikly k oviny s p evahou trnky a bezu erného (Sambucus nigra), sm rem do nitra CHÚ pak p ibývají další ke e (vysoké lísky, r že, brslen) a stromy (lípa velkolistá více menších strom, snad i vysazena, dále jasan i borovice lesní). Na sv tlinkách se zde op t výrazn ji prosazuje t tina k ovištní, zatímco v p istín ném podrostu byla s vysokou pokryvností zaznamenána vrbina penízková (Lysimachia nummularia), k níž p istupovaly nap. Anthriscus sylvestris, Epilobium montanum, Geranium pratense, Torilis japonica a v bylinném patru hojn zmlazující jasan. Sm rem k poli ohrani ují ostrov ruderální vegetace ostružiníkové porosty s p evahou ostružiníku Kuleszova (Rubus kuleszae). Menší skládky se nacházely rovn ž v dolní svahové partii p i jižní hranici st ední ásti p írodní památky. K astým pr vodc m t chto ploch pat í krom porost ovsíku (viz kap. 3) také fragmenty t tinových trávník s dominantní t tinou k ovištní (Calamagrostis epigejos). Na živinami obohacené p d se krom nálet mezofilních d evin (líska, t eše,...) prosazuje nitrofilní bez erný, v tší porosty vytvá ejí ostružiníky, nap. ostružiník Kulesz v nebo o. tmavozelený (Rubus clusii). N kdejší skladování zahradního odpadu potvrzuje p ítomnost n kterých p stovaných rostlin (Aquilegia vulgaris poslední údaj z roku 1997), Iris sp., Viola sp. (k íženec Viola odorata ) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). O invazních schopnostech zlatobýlu sv d í skute nost, že na navážce, kde byla v roce 1997 zaznamenána pouze jedna malá kolonie (cca 4 m 2 ), byly v roce 2010 nalezeny již dva rozsáhlejší porosty (25 a 30 m 2 ). Sou asn zlatobýl vytla il adu p vodn zde rostoucích, v tšinou ruderálních druh (Cirsium vulgare, Galium aparine, Geranium cf. columbinum, Glechoma hederacea, Lysimachia nummularia, Rumex obtusifolius, Urtica dioica, Verbascum sp.), z nichž byl v roce 2010 pozorován pouze ídce p imíšený pelyn k (Artemisia vulgaris ). Naopak zde stále ješt p ežívaly zavle ené p stované rostliny, p i emž kosatec patrn pon kud ustoupil, zatímco k íženec violky vonné vytvá el stále pom rn bohatou populaci. Na bývalé skládky byla v roce 1997 a 2000, kdy byly trávníky v PP pokoseny, navážena travní hmota. Zahradní odpad byl v minulosti p íležitostn tu a tam svrhnut i na svážky pod cesti kou a p šinou v dolní svahové partii západní a st ední ásti území, o emž sv d í výskyt p stovaných rostlin Hemerocallis sp., Polygonatum multiflorum a Sedum spurium v jejich k ovinatých lemech nebo porost Vinca minor na návozu kamen. V západním okraji p írodní památky došlo k ruderalizaci vegetace v okolí obytného domku a chaty. P vodní suché trávníky jsou zde nahrazeny pruhem porostu s dominantním rozchodníkem pochybným (Sedum spurium), podél ásti plotu a na návozu zeminy pak trávníkem t tiny k ovištní s p ím sí zplan lých a ruderálních druh (Dipsacus laciniatus, Iris sp.). T tina zde proniká do suchého trávníku a vytvá í v n m dokonce i malý ostr vek ješt ne zcela zapojeného 214

215 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska t tinového porostu. V náletech se krom t ešní op t významn prosazují ostružiníky, p ed plotem chaty jsou dokonce v suchém trávníku vysazeny exotické d eviny. P i jižní hranici CHÚ byly v roce 1997 na kontaktu suchých trávník a pole zaznamenány porosty s dominantami pýrem plazivým (Elytrigia repens) a ostružiníkem ježiníkem (Rubus caesius), v roce 2010 pak p ímo v suchých trávnících nízké plazivé porosty ostružiníku m kkého (Rubus mollis). Na jiném míst dolní poloviny p írodní památky jsme pozorovali vývoj od zruderalizovaného trávníku sm rem k trávníku teplomilnému. V roce 1997 dominovaly na návozu slepencového kamení a zeminy Arrhenatherum elatius a Poa nemoralis, k nimž hojn ji p istupovaly Anthriscus sylvestris, Hieracium pilosella, Pyrethrum corymbosum, Trifolium medium a Artemisia vulgaris, dále se zde vyskytovaly druhy Cirsium arvense, Convolvulus arvensis, Elytrigi a repens, Geranium pratense, Knautia arvensis, Lamium album, Leucanthemum vulgare agg.. V roce 2010 zde stále p evládal ovsík, v ásti i Pyrethrum corymbosum, p i emž ada ruderálních druh vymizela. Z druh suchých trávník se zde nov objevil nap. Dianthus carthusianorum. Na ob asn orbou narušovaném kontaktu suchých trávník s polem se na m lké kamenité p d objevuje mezernatá iniciální vegetace, v jejímž složení se spole n s druhy m lkých p d (Avenella flexuosa, Carlina vulgaris, Hieracium pilosella, Poa compressa, Scleranthus perennis apod.) ve vyšší mí e uplat ují také polní plevele (Anthemis arvensis, Myosotis arvensis, Scleranthus annuus, Viola arvensis apod.). Pozorovány zde byly i souvislejší porosty rozchodníku ostrého (Sedum acre) i ohroženého druhu b lolist rolní (Filago arvensis). Na plošin v horní partii st ední ásti PP se nacházelo ohništ využívané mimo jiné i k pálení vy ezaného náletu. Iniciální porost na místy i holé, vrstvou jemného popela pokryté p d zachycuje snímek. 9: Plocha 12 m 2, , 0, 95 %, E 1 75 %, E 0 75 %. E 1 : Rumex acetosella 3, Senecio sylvaticus 2b, Viola arvensis 2b, Lotus corniculatus 1, Trifolium dubium 1, Achillea millefolium agg. +, Galium aparine +, Taraxacum sect. Ruderalia +, Trifolium arvense +, T. campestre +, Agrostis vinealis r, Capsella bursa-pastoris r, Epilobium ciliatum r, Hieracium pilosella r, Lactuca serriola r, Lychnis viscaria r, Plantago major r, Trifolium repens r. E 0 : Funaria hygrometrica 4, Ceratodon purpureus K oviny a nálety d evin Fyziognomicky nejnápadn jší d evinou je borovice lesní (Pinus sylvestris), jejíž bohat v tv né solitéry a skupiny vzrostlých strom upoutávají pozornost již z velké dálky. P i severním okraji bezlesí se vyskytují ojedin lé exemplá e borovice erné (Pinus nigra). V tší solitéry listnatých strom z lesních druh dub letní (Quercus robur ), dub zimní (Q. petraea ), habr obecný (Carpinus betulus, ojedin le) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), z ovocných strom hruše (Pyrus cf. communis), jablo (Malus domestica) a t eše (Prunus avium) jsou roztroušeny jen z ídka. Vysoké zapojené k oviny jsou p edevším na jihozápadním okraji p írodní památky. V západní ásti k ovinami zarostlého pruhu se jedná o vícemén souvislé porosty, v jeho východní ásti pak o mozaiku k ovin a teplomiln ji lad ných až mezofilních trávník s ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum 215

216 elatius). Hlavními d evinami ke ového spole enstva jsou trnka (Prunus spinosa) a r že (Rosa sp. div.), hojn je p imíšena t eše, která místy (vyšší stromky) p esahuje až do stromového patra. Z dalších d evin byly zaznamenány Crataegus sp. (vyšší ke e), Euonymus europaea, Fraxinus excelsior (v etn mohutného solitéru na západo-severozápadním okraji), Quercus sp., Rubus ser. Discolores. P edevším na plochách bývalých skládek byly pozorovány rozsáhlejší porosty ostružiník, v nichž p evažují Rubus clusii a R. kuleszae, místy se výrazn ji prosazuje i bez erný (Sambucus nigra). Z velkých soliterních ke, které vizuáln zpest ují suché trávníky, je nutno zmínit p edevším roztroušené solitéry jalovce obecného (Juniperus communis ), z ostatních pak vyšší ke e r ží, ojedin le i v tší solitéry hloh. V n kterých partiích p írodní památky byly porosty náletových d evin od po átku 80. let n kolikrát vy ezávány. V západní ásti území se jedná o nálety akátu (Robinia pseudacacia), v menší mí e i r ží a trnky, p i domku na západním okraji PP pak jde hlavn o nálet t ešn a ostružiníku. Ve východní ásti PP se výrazn ji prosazují nálety dubu zimního (Quercus petraea). Dubové nálety lemují i p šinu p i severním okraji východní ásti chrán ného území. Na nejintenzivn ji oslun né plochy s nejvíce zah ívanými a také nejsuššími p dami, expandují p edevším r že Les a lesní lemy Sou ástí p írodní památky je i menší borový porost na severním okraji západní poloviny chrán ného území. Obsazuje severn exponovaný svah od h betnice až po severní hranici PP, již tvo í severní okraj lesa. Jedná se o relativn sv tlý kulturní porost borovice lesní (Pinus sylvestris) s p ím sí dalších jehli nan (Pinus nigra, Larix decidua, Picea abies), z ídka také listná (zejména Quercus petraea ). K nejhojn jším druh m bylinného patra pat í metli ka k ivolaká (Avenella flexuosa ), roztroušen se vyskytuje zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus). Porost ovšem není homogenní. V horní svahové partii je velmi chudý podrost se sporadicky vyvinutým mechovým a ke ovým patrem. Bylinné patro m že zcela chyb t a holý p dní povrch potom bývá zakryt pouze jehli natým opadem. Pokud je vyvinuto, p evládají v n m kost ava ov í (Festuca ovina) a bor vka (Vaccinium myrtillus ), nápadn jší kolonie vytvá í též bika b lavá (Luzula luzuloides). Ve vlh í spodní ásti svahu je podrost více zapojen. V bujn jším ke ovém patru se prosazují listnaté d eviny p vodního lesního spole enstva habr, dub a lípa srd itá, které jsou doprovázeny nap. t ešní, je ábem pta ím, r ží apod., ast ji zde roste také jalovec. Zvýšená p dní vlhkost sv d í i mechorost m, z nichž se s vyšší pokryvností prosazuje nap. travník Schreber v (Pleurozium schreberi), a náro n jším mezofilním druh m cévnatých rostlin, nap. lilii zlatohlavé (Lilium martagon). Situaci na lokalit popisuje fytocenologický snímek. 24: Plocha 100 m 2, , 15, S, 80 %, E 3 55 %, E 2 30 %, E 1 35 %, E 0 20 %. E 3 : Pinus sylvestris 4, Pinus nigra +, Viscum album +, Picea abies r, Quercus robur r. E 2 : Carpinus

217 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska betulus 2b, Rosa canina 2a, Quercus petraea 1, Prunus avium +, Rubus fruticosus agg. +, Sorbus aucuparia +, Corylus avellana r, Quercus robur r. E 1 : Festuca ovina 2a, Luzula luzuloides 2a, Vaccinium myrtillus 2a, Agrostis capillaris 1, Avenella flexuosa 1, Lilium martagon 1, Poa angustifolia 1, Polygala chamaebuxus 1, Quercus petraea 1, Silene nutans 1, Arrhenatherum elatius +, Carpinus betulus +, Epilobium angustifolium +, Festuca rubra agg. +, Genista germanica +, Geranium robertianum +, Hieracium lachenalii +, Knautia arvensis +, Pimpinella saxifraga +, Prunus avium +, Pyrethrum corymbosum +, Calamagrostis epigejos r, Campanula rotundifolia r, Crataegus sp. r, Cytisus nigricans r, Dianthus carthusianorum r, Galeopsis sp. r, Juniperus communis r, Koeleria pyramidata r, Mycelis muralis r, Rubus fruticosus agg. r, Rumex acetosella r, Trifolium alpestre r, Veronica officinalis r. E 0 : Plagiomnium ellipticum 2a, Pleurozium schreberi 2a, Hypnum cupressiforme var. lacunosum 1, Brachythecium rutabulum +, Dicranum scoparium +, Plagiothecium curvifolium +, Pohlia nutans subsp. nutans +, Lichenes sp. r, Plagiothecium denticulatum r. Na vrcholu h bítku se v kontaktu pionýrských spole enstev svazu Hyperico- Scleranthion a suchých trávník svazu Koelerio-Phleion s jižním okrajem lesa vyvinul xerotermn lad ný lem s metli kou k ivolakou (Avenella flexuosa ) a vále kou prapo itou (Brachypodium pinnatum ), k nimž místy hojn až dominantn p istupuje b lozá ka v tevnatá (Anthericum ramosum ). V druhové kombinaci se mísí sucho- a teplomiln jší druhy s druhy humózních mezofilních les. Zaznamenány byly nap. Anemone nemorosa, Calluna vulgaris, Lilium martagon, Poa compressa, Pyrethrum corymbosum, Scorzonera humilis, Silene nutans, Securigera varia, Seseli osseum, Trifolium alpestre, Vincetoxicum hirundinaria, Viola reichenbachiana, V. riviniana. Zcela jiný charakter má severní okraj lesa. Na kontaktu boru s mezofilní kosenou loukou vznikla mozaika plošek s p evahou mechorost, vysokostébelných trávník s dominantním ovsíkem (Arrhenatherum elatius ), nízkostébelných trávník s psine kem obecným (Agrostis capillaris ), kost avou ervenou (Festuca rubra agg.) i lipnicí úzkolistou (Poa angustifolia), travino-bylinných porost, v nichž p evažuje jetel prost ední (Trifolium medium), trnkových k ovin, ke (r že, ostružiníky) a náletových t ešní. Vlh í a nitrofiln jší ráz ásti lemu dosv d uje hojná p ítomnost kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris ) nap. v okraji trnkové k oviny. Strukturu a druhové složení mechového spole enstva se zimostrázkem alpským (Polygala chamaebuxus) dokládá snímek. 25: Plocha 4 m 2, , 20, S SSZ, 95 %, E 1 15 %, E 0 90 %. E 1 : Carpinus betulus 2a, Agrostis capillaris 1, Avenella flexuosa 1, Carex pilulifera 1, Cytisus nigricans 1, Festuca ovina 1, Hieracium pilosella 1, Polygala chamaebuxus 1, Anemone nemorosa +, Avenula pratensis +, Calluna vulgaris +, Campanula rotundifolia +, Danthonia decumbens +, Festuca rubra agg. +, Genista germanica +, Knautia arvensis +, Luzula campestris s. str. +, Poa angustifolia +, Achillea millefolium agg. r, Poa palustris r, Quercus petraea r, Quercus robur r, Viola canina r. E 0 : Hylocomium splendens 4, Pleurozium schreberi 3, Dicranum scoparium 2a, Chiloscyphus profundus +, Lophozia barbata +, Plagiomnium affine +, Plagiothecium denticulatum +, Pohlia nutans subsp. nutans +. V lemu lesa u staré t eš ovky byl pozorován fragment odlišného mechového spole enstva s dominantním kostrbatcem zeleným (Rhytidiadelphus 217

218 squarrosus), který s vyšší pokryvností doprovázely druhy Hylocomium splendens a Pleurozium schreberi. ídké bylinné patro opanovala metli ka k ivolaká. V druhové garnitu e se s vyšší etností objevovaly druhy b žné ve smilkových trávnících (sv. Violion caninae ) Campanula rotundifolia, Galium pumilum, Pimpinella saxifraga, Viola canina. Kv tena PP Na horách Výsledky dosavadních botanických pr zkum p írodní památky jsou shrnuty v níže uvedené tabulce. Excerpované údaje pocházejí z inventariza ního pr zkumu J. Rydla (Rydlo 1982), který v p ehledu nalezených druh uvádí krom svých nález z roku 1981 i nálezy z let p edchozích (Rivola v r a 1979, Palek v r. 1976, Pivni ková a Pecina v r. 1976), dále z návšt vy lokality v roce 1985 vykonané b hem prov rky maloplošných chrán ných území a jejich návrh ve St edo eském kraji v letech (Knížetová, Pecina et Pivni ková 1987), z materiál floristického kursu SBS konaného v P íbrami v roce 1985 (Hrouda et Skalický 1988), z bakalá ské práce L. Podlenové, která lokalitu navštívila v r. 1998, pravd podobn i v r (Podlenová 2000), a z p írodov dného pr zkumu provedeného v roce 2005 druhým z autor, v n mž shrnuje své údaje z let 1998 až 2005 (Karlík 2005). K t mto údaj m jsou p idány dosud nepublikované nálezy R. Hlavá ka (prvý autor p ísp vku), který na lokalit s r znou intenzitou botanizoval v letech , 2002, a U neofytních (cf. Pyšek et al. 2002) a expandujících p vodních druh naší kv teny, jakož i u druh, jež se pravd podobn na území dostaly s vyvezeným zahradním odpadem, je u p íslušného autora v seznamu taxon uveden prvý (nebo jediný) a poslední rok jejich záznamu, p i emž rok posledního záznamu neznamená, že by druh na lokalit vyhynul, pouze již nemusel být pozd ji zapisován. Pro chrán né a ohrožené druhy (cf. Procházka 2001) je zapsán rok posledního (u jedinkrát uvedených druh sou asn i prvého) záznamu. Výjimkou je Rydlem (Rydlo 1982) p evzatý, blíže nedatovaný údaj o výskytu druhu Platanthera bifolia (viz poznámka 43) pod tabulkou). Op t platí, že druh na lokalit mohl r st (a v tšinou také rostl) i v dalších letech, pouze již nebyl jeho výskyt nadále zaznamenáván. Zvláštním p ípadem mezi druhy ze seznamu ohrožených rostlin je Aquilegia vulgaris orlí ek zde považujeme, podobn jako koko ík mnohokv tý (Polygonatum multiflorum), za p vodn p stovaný druh, který byl na lokalitu zavle en se zahradním odpadem, a proto uvádíme jak prvý, tak poslední rok záznamu. Pokud byl znám p esný rok jediného nebo posledního zápisu, uvedli jsme ho také u ady dalších, obvykle jen sporadicky až ojedin le zaznamenaných zajímav jších rostlin. V od vodn ných p ípadech (nap. prvonález pro Jinecko, obzvášt kritické taxony apod.) jsme poznamenali také jméno specialisty, který revidoval herbá ové položky. 218

219 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Seznam taxon Vysv tlivky: R5 Rivola 1975 (in Rydlo 1982) Pa Palek 1976 (in Rydlo 1982) Pi Pivni ková et Pecina 1976 (in Rydlo 1982) R9 Rivola 1979 (in Rydlo 1982) Ry Rydlo 1982 K Knížetová, Pecina et Pivni ková 1987 HS Hrouda et Skalický 1988 P Podlenová 2000 Ka Karlík 2005 H nálezy R. Hlavá ka z let (cf.) druh nebyl spolehliv ur en (2002) rok prvého nebo jediného záznamu druhu (2002 n ) rok posledního záznamu druhu druh / období v letech Acer platanoides. Ry H Acer pseudoplatanus. Ry Ka Achillea millefolium agg. 1) Pa R9 Ry P Ka H Achillea millefolium 1).. H 2) Aegopodium podagraria. Ry H Aesculus hippocastanum.. H(1999) Agrostis capillaris.. 3) H Agrostis stolonifera 1) R9 4).. Agrostis vinealis. HS 5) Ka H(2010 n ) Ajuga genevensis Pi Ry P Ka H Ajuga reptans 1) R5.. Alchemilla glaucescens.. 6) H(2010 n ) Alopecurus pratensis R5 Ry H Anagallis arvensis. Ry(1981). Anchusa officinalis.. H(2010 n ) Anemone nemorosa.. 7) Ka H Antennaria dioica Pa Pi Ry HS P Ka H(2010 n ) Anthemis arvensis. Ry(cf.) H Anthericum ramosum 1) R9 Ry Ka H(2010 n ) Anthoxanthum odoratum. Ry H Anthriscus sylvestris. Ry H Anthyllis vulneraria R5 Pa Pi R9 Ry H Apera spica-venti.. H Aquilegia vulgaris. Ry(1981) H(1997 n ) Arabidopsis thaliana. Ry H Arabis glabra R9 8). Ka H Arrhenatherum elatius R5(1975) Ry P Ka H(2010 n ) 219

220 Artemisia vulgaris. Ry H Asperula cynanchica Pa R9 Ry H Avena sativa.. H Avenella flexuosa. Ry HS Ka H Avenula pratensis R5 R9 Ry HS P Ka H Avenula pubescens. Ry(cf.) H Ballota nigra.. H Betula pendula.. H Brachypodium pinnatum. Ry H Briza media. Ry P H Bromus hordeaceus. Ry H Calamagrostis arundinacea.. H Calamagrostis epigejos. Ry(1981) Ka H(2010 n ) Calluna vulgaris R5 Pa R9 Ry HS Ka H Camelina microcarpa.. H(2004) Campanula patula R5 Ry. Campanula persicifolia.. H(1999) Campanula rotundifolia Pa R9 Ry Ka H Capsella bursa-pastoris.. H Carex caryophyllea. Ry(cf.) HS Ka H Carex muricata agg.. Ry 9). Carex pilulifera.. H(1999) Carlina acaulis Pa Ry Ka H Carlina vulgaris Pa 10) Ry 10) HS Ka H 1) Carpinus betulus. Ry H Centaurea cyanus. Ry 11) Ka(1999 n ) H Centaurea jacea 12) : R5 Pa R9 Ry 12) Ka H Centaurea stoebe.. Ka(1999 n ) 13) H Cerastium arvense R5 Ry H Cerastium glutinosum.. Ka(cf.) H(2004 n ) Cerastium holosteoides R5 Ry H Chaerophyllum bulbosum 1).. H(2010) Chelidonium majus. Ry. Chenopodium album agg. 1). Ry 14). Chenopodium bonus-henricus. Ry H(1997 n ) Chenopodium polyspermum. Ry. Cichorium intybus. Ry H Cirsium arvense. Ry H Cirsium vulgare. Ry H Consolida regalis.. Ka(1999) Convolvulus arvensis. Ry H Corylus avellana.. H Crataegus calycina 15).. H(2010) 16) Crataegus fallacina 15).. H Crataegus laevigata 1) Pa Ry. 220

221 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Crataegus macrocarpa 15).. H Crataegus praemonticola 15).. H Crepis biennis. Ry. Cynosurus cristatus. Ry. Cytisus nigricans 17) : R5 R9 Ry 17) Ka H Dactylis glomerata.. H Danthonia decumbens. Ry 18) HS H Dianthus carthusianorum Pa R9 Ry HS P Ka H Dianthus deltoides R5 Pa Ry. Dipsacus laciniatus 1).. H(2010) Dryopteris filix-mas.. H Echium vulgare.. H Elytrigia repens. Ry H Epilobium angustifolium R9 19) Ry 19) H Epilobium ciliatum.. 20) H(1999) Epilobium montanum.. H Epilobium tetragonum 21).. H(2010) Equisetum arvense. Ry. Erophila verna. Ry P H Eryngium campestre Pa Ry HS Ka H Euonymus europaea. Ry H Euphorbia cyparissias 22) : R5 Pa Ry 22) P Ka H Euphorbia esula.. H(1997) Euphrasia stricta. Ry Ka(cf.) H(2010 n ) 15) Fallopia convolvulus. Ry. Fallopia dumetorum 23).. H(2010) Festuca brevipila 1).. H(2010 n ) 24) Festuca nigrescens 25).. H(1999) Festuca ovina 1) R5 R9 Ry HS P Ka H 24) Festuca rubra agg... H Festuca rupicola 1) Pa Ry HS P Ka H 24) Filago arvensis.. Ka H(2010 n ) Filipendula vulgaris 1). HS(1985). Fragaria vesca.. H Fragaria cf. viridis. Ry. Fraxinus excelsior. Ry Ka H Gagea pratensis 1). HS 1) Ka(cf.,1998 n ) H(1998 n ) 15) Gagea villosa 1).. Ka(1998) 26) Galeopsis bifida 27).. H(2010) Galeopsis ladanum.. H(2010) Galium album 1) R5 R9 Ry Ka H Galium aparine. Ry H Galium mollugo agg. 1).. Ka 28) Galium pumilum. Ry HS H Galium verum agg.. Ry. 221

222 Genista germanica R5 Pa Pi R9 Ry HS P Ka H Genista tinctoria 1) R9 Ry. Geranium columbinum. 29) HS H(cf.) Geranium pratense. Ry Ka H Geranium pusillum. Ry H Geranium robertianum. Ry H Geum urbanum. Ry H Glechoma hederacea. Ry H Gnaphalium sylvaticum.. H(2010 n ) Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum 30) : Pa R9 Ry 30) P 31) Ka H Hemerocallis sp... H(1998) Hepatica nobilis. Ry(1981). Heracleum sphondylium.. H Herniaria glabra. HS(1985). Hieracium lachenalii. Ry H Hieracium pilosella 32) 33) : R5 Pa Pi R9 Ry 33) P Ka H Hieracium sabaudum.. H Holcus lanatus. Ry H Holosteum umbellatum.. P(1998 nebo 1999) 34) Hypericum perforatum R5 Pa R9 Ry Ka H Hypochaeris radicata R5 R9 Ry Ka H Iris sp. 35).. H(1997,2010 n ) Jasione montana R5 Pa Pi R9 Ry HS P Ka H Juniperus communis R5 Pa R9 Ry K P Ka H(2010 n ) Knautia arvensis R9 Ry Ka H Koeleria macrantha 1).. P Ka H Koeleria pyramidata 1) R5 Pi R9 Ry HS H Lactuca serriola.. H Lamium album. Ry Ka H Lamium amplexicaule. Ry(1981). Lapsana communis. Ry. Larix decidua. Ry H Leontodon hispidus. Ry H Leucanthemum vulgare agg. 1) R5 Pi R9 Ry H Lilium martagon R9 Ry H(1999 n ) Linaria vulgaris. Ry. Lolium perenne.. H Lotus corniculatus R9 Ry H Lupinus polyphyllus. Ry(1981). Luzula campestris s. str. R5 Ry Ka H 36) Luzula divulgata 1) 36).. H(1999) Luzula luzuloides. Ry(cf.) H Lychnis flos-cuculi. Ry. 37) Lychnis viscaria 38) : R5 Pi R9 Ry 38) HS P Ka H Lysimachia nummularia. Ry H 222

223 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Mahonia aquifolium. Ry(1981) Ka H(2010 n ) Malus domestica.. H Malva neglecta. Ry. Muscari sp. 39).. Ka(2005 n ) H Mycelis muralis. Ry H Myosotis arvensis. Ry H Myosotis ramosissima. Ry Ka 40) Myosotis stricta. Ry H Nardus stricta.. H Neslia paniculata. Ry(1981). Oenothera biennis. Ry(1981) 41). Orchis morio 1) R5 R9 Ry K P Ka H(2010 n ) Papaver dubium agg. 1). Ry(1981) 42). Papaver rhoeas. Ry. Phleum phleoides. Ry P Ka H Picea abies. Ry H Pimpinella saxifraga Pa Ry Ka H Pinus nigra Pa(1976) Ry Ka H(2010 n ) Pinus sylvestris. Ry P Ka H Plantago lanceolata R5 Ry H Plantago major.. H Plantago media.. H Platanthera bifolia. Ry 43). Poa angustifolia. 44). Ka H Poa bulbosa 15).. H(2010) Poa compressa. Ry H Poa nemoralis.. H Poa palustris.. H Poa trivialis. Ry H Polygala chamaebuxus 45) : Pa R9 Ry 45) P Ka H(2006 n ) Polygala multicaulis.. H(2010 n ) Polygala vulgaris R5 Pi Ry HS P H Polygonatum multiflorum 46).. H(1997,2010 n ) Polygonum aviculare agg.. Ry 47). Potentilla alba 1) Pa Ry(1981 n ). Potentilla anserina. Ry. Potentilla arenaria R5 Pa Ry HS K P Ka H(2010 n ) Potentilla argentea R9 Ry P Ka H Potentilla erecta. Ry H Potentilla filiformis 1) 71).. H(1998,2010 n ) Potentilla cf. heptaphylla 1). Ry. Potentilla reptans. Ry H Potentilla tabernaemontani R5(cf.) Ry(cf.) P Ka H Prunus avium. Ry(cf.) 48) H Prunus spinosa. Ry Ka H 223

224 Pseudolysimachion spicatum.. Ka H(2010 n ) Pulsatilla pratensis subsp. bohemica 1) 49) : R5 Pa Pi R9 Ry 49) HS K 49) P 49) Ka H(2010 n ) Pyrethrum corymbosum 50) : R5 Pa Pi R9 50) : Ry HS Ka H Pyrus sp. 51). Ry Ka H Quercus petraea. Ry Ka H Quercus robur Pa R9 Ry H Quercus rubra. Ry(1981). Ranunculus acris. Ry. Ranunculus auricomus agg... H Ranunculus bulbosus. Ry H Ranunculus nemorosus 1) R5(1975).. Ranunculus repens. Ry H Raphanus raphanistrum. Ry. Rhamnus cathartica.. H(1997) Rhinanthus minor R5 Ry Ka Ribes uva-crispa.. H Robinia pseudacacia Pa(1976) R9 Ry K Ka H(2010 n ) Rosa sp. R5 Pa R9 Ry H Rosa canina 52).. Ka H 15) Rosa gallica 1). Ry H(cf.,2006 n ) Rubus caesius.. H Rubus clusii.. H Rubus ser. Discolores 1). HS 53) H 23) Rubus dollnensis 15).. H Rubus franconicus 15).. H Rubus fruticosus agg.. Ry 54) H Rubus gracilis.. H Rubus idaeus.. H Rubus koehleri 15). H Rubus kuleszae 15).. H Rubus mollis 15).. H Rubus schleicheri 15).. H Rubus tabanimontanus.. H Rumex acetosa. Ry 55) H Rumex acetosella R9 56) Ry 56) Ka H 57) Rumex crispus.. H Rumex obtusifolius. Ry(cf.) H Sambucus nigra. Ry Ka H Sanguisorba minor 58) : R5 Pi R9 Ry 58) HS P H Saxifraga granulata R5 Ry P Ka H Saxifraga tridactylites 1).. P(1998 nebo 1999) 59) Scleranthus annuus. Ry P H Scleranthus perennis R5 Pa Pi R9 Ry K Ka H Scorzonera humilis 1). Ry Ka H(2010 n ) Securigera varia R9 60) Ry 60) H 224

225 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Sedum acre.. H(1997) Sedum reflexum R5 R9 Ry HS K Ka H Sedum sexangulare. Ry P H Sedum spurium.. Ka H(2000,2010 n ) Senecio sylvaticus.. H Senecio viscosus.. H Seseli osseum Pa Pi R9 Ry HS K Ka(2005 n ) H Silene nutans R5 Ry H Solanum tuberosum. Ry(1981). Solidago gigantea.. H(1997,2010 n ) Sonchus asper. Ry H Sorbus aucuparia. Ry Ka H Stellaria graminea. Ry. Stellaria media agg.. Ry 61). Taraxacum sect. Erythrosperma. HS 62). Taraxacum sect. Ruderalia. Ry 63) H Thesium alpinum. HS K Ka H(2010 n ) Thymus pulegioides R5 64) Pa R9 Ry P Ka H Tilia cordata.. Ka H Tilia platyphyllos.. H Torilis japonica. Ry H Trifolium alpestre R5 Pa Ry HS P Ka H(2010 n ) Trifolium arvense. Ry HS Ka H Trifolium aureum. Ry 65) HS. Trifolium campestre. Ry 66) Ka H Trifolium dubium. Ry 67) H Trifolium medium R5 Pi R9 Ry H Trifolium montanum.. H(2000 n ) Trifolium pratense. Ry. Trifolium repens. Ry H Tripleurospermum inodorum. Ry 68). Trisetum flavescens.. H Urtica dioica. Ry Ka H Vaccinium myrtillus Pa Ry Ka H Valerianella locusta.. H(2004) Verbascum cf. densiflorum.. Ka Verbascum nigrum. Ry H(2010 n ) Verbascum thapsus. Ry. Veronica chamaedrys s. str.. Ry H Veronica dillenii. Ry(cf.) Ka H(1999 n ) 23) Veronica officinalis. Ry H Veronica prostrata R5 Ry H(2006 n ) Veronica sublobata 23).. H(2004) Veronica triphyllos.. H(2004 n ) Veronica verna 23).. H(2004 n ) 225

226 Vicia hirsuta. Ry H Vicia sativa agg... Ka 69) H 70) Vicia tetrasperma. Ry H Vinca minor. Ry(1981) H(1997 n ) Vincetoxicum hirundinaria. Ry Ka H(2010 n ) Viola arvensis. Ry(cf.) Ka H Viola canina R5 R9 HS H Viola odorata? 1) 15).. H(1997,2010 n ) Viola reichenbachiana. Ry(cf.) H Viola riviniana.. H Viola tricolor 1) R5.. Viscum album subsp. austriacum.. Ka H(2010 n ) Poznámky 1) viz komentá v textu 2) det. J. Danihelka 3) Rydlo (1982): Agrostis sp. 4) Agrostis alba 5) Agrostis stricta J.F. Gmel. 6) Rydlo (1982): Alchemilla sp. 7) Rydlo (1982) uvádí Anemonoides cf. ranunculoides, blíže viz komentá v textu. 8) Turritis glabra 9) Carex muricata s. l. 10) Carlina vulgaris s. l. 11) Cyanus segetum 12) Jacea pratensis 13) Acosta stoebe 14) Chenopodium album 15) rev. P. Havlí ek 16) Karlík (2005) a Hlavá ek (r. 1997) uvád jí rovn ž Crataegus sp. 17) Lembotropis nigricans 18) Sieglingia decumbens 19) Chamaerion angustifolium 20) Rydlo (1982) uvádí Epilobium sp. S výjimkou E. angustifolium (resp. Chamaerion angustifolium), které v seznamu druh p ímo jmenuje, se tento údaj mohl týkat i n kterého z území pozd ji uvád ných druh (viz tabulka). 21) det. J. Hadinec et P. Havlí ek 22) Tithymalus cyparissias 23) rev. J. Hadinec et P. Havlí ek 24) doklady z let 1997 a 1999 det. P. Šmarda, v r ur eno prvým z autor mikroskopováním p í ného ezu list 25) det. P. Šmarda 26) Herbá ový doklad chybí, ale popis znak v zápisníku druhého z autor dob e odpovídá druhu Gagea villosa. 27) Rydlo (1982) uvádí z roku 1981 Galeopsis sp., prvý z autor ji zapsal v letech 1999 a Rostliny byly z ejm sterilní a nemohly být spolehliv ur eny. 226

227 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska 28) Galium mollugo s. l. 29) Rydlo (1982) uvádí Geranium sp. Protože ostatní z PP známé druhy jmenuje, není vylou eno, že se jednalo práv o G. columbinum. 30) Helianthemum grandiflorum 31) Helianthemum nummularium 32) Tohoto druhu se ur it týkají opakované údaje o výskytu Pilosella sp. (Rivola 1975, 1979, Palek 1976, Pivni ková et Pecina 1976 a Rydlo 1981, všichni in Rydlo 1982). 33) Pilosella sp. 34) V r nalezl prvý z autor Holosteum umbellatum p i polní cest vedoucí podél jižního okraje, ale již vn PP. 35) nekvetoucí p stovaný a zplan lý (se zahradním odpadem vyvezený) kosatec 36) rev. J. Kirschner 37) Z PP uvádí Lychnis flos-cuculi také druhý z autor (Karlík 2005), ale domnívá se, že jde o omyl. Proto není jeho záznam v tabulce uveden. 38) Steris viscaria 39) Karlík (2005): Muscari cf. botryoides; Hlavá ek z r. 2004: M. neglectum. Zplan lé rostliny jejichž ur ením si žádný z autor nebyl jist, herbá ové doklady chyb jí. Proto jsou údaje za azeny pouze pod jméno rodu. 40) Karlík (2005) neuvádí, druhým z autor dopln no až dodate n. 41) Rydlo (1982) uvádí z roku 1981 ješt Oenothera sp. 42) Papaver dubium 43) Rydlo (1982) uvádí Platanthera bifolia pouze jako p evzatý údaj s poznámkou nalezen leny SOP P íbram. 44) Rivola uvádí z roku 1975 pouze Poa pratensis s. l. Zcela jist šlo P. angustifolia, která na lokalit místy i dominuje, zatímco P. pratensis s. str. zde nebyla v bec zaznamenána. 45) Polygaloides chamaebuxus 46) pravd podobn zavle eno se zahradním odpadem 47) Polygonum aviculare s. l. 48) Cerasus cf. avium 49) Pulsatilla pratensis subsp. nigricans 50) Tanacetum corymbosum 51) Hlavá ek (v r. 1997): Pyrus pyraster. V r uvádí prvý z autor op t P.pyraster, zatímco v letech 1998 a 2010 zapsal P. communis. Kv li nejednotnému ur ování a vzhledem k obtížím s ním spojeným jsou v tabulce nálezy za azeny pouze pod rodové jméno. 52) subsp. canina; ojedin le sbírána na hlavní žilce lístk ídce chlupatá r že inklinující k subsp. corymbifera 53) Rubus candicans Weihe ex. Reichenb. blíže viz komentá 54) Rubus sp. 55) Acetosa pratensis 56) Acetosella vulgaris s. l. 57) v r ur eno jako Acetosella angiocarpa (= Rumex acetosella subsp. pyrenaicus sensu Kubát 2002) 58) Poterium sanguisorba 59) herbá ovou položkou nedoložený, málo v rohodný údaj na Podbrdsku nep vodního druhu (cf. Hrouda et Šourková 1992) 60) Coronilla varia 61) Stellaria media s. l. 62) Taraxacum laevigatum agg. 63) Taraxacum officinale 64) Thymus sp. Neuvádí žádný jiný druh, ani T. pulegioides. 227

228 65) Chrysaspis aurea 66) Chrysaspis campestris 67) Chrysaspis dubia 68) Matricaria perforata 69) Vicia sativa 70) Vicia angustifolia 71) det. J. Soják Celkové po ty taxon Pro PP Na horách uvádíme celkem 304 taxon, které jsou námi nebo alespo jedním z dalších botanik zabývajících se v minulosti výzkumem tohoto území uvád ny jako správn ur ené taxony. Z toho je 284 druh (v etn hybridogenních druh ), 1 série (Rubus ser. Discolores ), 2 sekce (Taraxacum sect. Erythrosperma, T. sect. Ruderalia), 9 agregát, které jsou bu p ímo nálezci uvád ny pouze na úrovni druhových agregát (agg.) i druh v širším pojetí (s. l.), anebo z nich nebyl dle našeho názoru spolehliv ur en (revidován taxonomickým specialistou) žádný menší druh (Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Galium verum agg., Leucanthemum vulgare agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Ranunculus auricomus agg., Stellaria media agg. a provizorn zavedená skupina Vicia sativa agg.), a 4 blíže neur ené taxony na úrovni rod (Hemerocallis sp., Iris sp., Muscari sp., Pyrus sp.). Dále jsou v tabulkovém seznamu za azeny 3 druhy a 1 mezidruhový k íženec, jejichž ur ení nepovažují sami auto i nález za spolehlivé nebo dostate né Fragaria cf. viridis, Potentilla cf. heptaphylla, Verbascum cf. densiflorum, Viola odorata?. 1 Z taxon cévnatých rostlin, které byly v PP Na horách zaznamenány b hem 70. a 80. let 20. století, jsme v letech 1997 až 2010 našli, resp. ov ili výskyt 150 taxon, z toho 143 druh, 3 druhových agregát (Achillea millefolium agg., Leucanthemum vulgare agg., Rubus fruticosus agg.), 1 série (Rubus ser. Discolores ), 1 sekce (Taraxacum sect. Ruderalia) a 2 rod (Pyrus, Rosa). U dalších 9 druh je potvrzení jejich d ív jšího výskytu problematické, jelikož byly d íve ozna eny jako pouze p ibližn (cf.) ur ené druhy. Jejich dlouhodobý výskyt na lokalit je ale velice pravd podobný Anthemis arvensis, Avenula pubescens, Luzula luzuloides, Potentilla tabernaemontani (problém p i ur ování pravd podobn zp soben p ítomností p echodného typu mochny Potentilla filiformis), Prunus avium, Rumex obtusifolius, Veronica dillenii, Viola arvensis, Viola reichenbachiana. Oproti d ív jším údaj m se nám nepoda ilo potvrdit aktuální výskyt 47 taxon, z toho 40 druh (nap. Dianthus deltoides, 1 Z taxon obsažených ve výše uvedeném seznamu taxon do tohoto vý tu nezahrnujeme druhové agregáty a rody obsahující n který z udávaných druh, nap. není uveden n kterými autory zmín ný rod Rosa, protože jsou sou asn uvád ny druhy Rosa canina, R. gallica. 228

229 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Filipendula vulgaris, Potentilla alba), 6 druhových agregát (Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Galium verum agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Stellaria media agg.) a 1 sekce (Taraxacum sect. Erythrosperma). U t ech dalších druh je obtížné posoudit, zda z lokality vymizely. Rostliny pat ící pravd podobn k druh m Geranium columbinum a Rosa gallica jsme p i jejich nálezu nedokázali spolehliv ur it a pozd ji se nám je již nepoda ilo dohledat, takže by vlastn mohly být rovn ž za azeny mezi vymizelé ( i nov nepotvrzené) taxony. Jahodník Fragaria viridis patrn na lokalit nemusel r st ani v minulosti Rydlo v r. 1981: F. cf. viridis. Nov pro lokalitu uvádíme 76 taxon 70 druh (nap. Anchusa officinalis, Camelina microcarpa, Chaerophyllum bulbosum, Dipsacus laciniatus, Filago arvensis, Gagea villosa, Luzula divulgata, Poa bulbosa, Pseudolysimachion spicatum, Trifolium montanum, Veronica verna ), 3 druhové agregáty (Festuca rubra agg., Ranunculus auricomus agg., Vicia sativa agg.) a 3 rody (Hemerocallis, Iris, Muscari). Dalších 21 druh, které byly z lokality poprvé ur eny až v letech , pat í k taxon m již d íve zaznamenaným na úrovni druhových agregát, resp. druh v širším pojetí (Achillea millefolium, Poa angustifolia), i blíže neur ených rod (Agrostis capillaris, Alchemilla glaucescens, Epilobium ciliatum, E. montanum, E. tetragonum, Galeopsis bifida, G. ladanum, Rosa canina, Rubus clusii, R. dollnensis, R. franconicus, R. gracilis, R. koehleri, R. kuleszae, R. mollis, R. schleicheri, R. tabanimontanus ), p ípadn jde o p vodn myln ur ené druhy (Agrostis capillaris, Anemone nemorosa, Koeleria macrantha). Vý et nov nalezených druh dopl ujeme o prvonálezy L. Podlenové (Podlenová 2000), z nichž prvý (Holosteum umbellatum) bylo možno o ekávat, protože v t sné blízkosti PP pozoroval v roce 2000 týž druh prvý z autor, zatímco druhý (Saxifraga tridactylites) je velmi p ekvapivý. Protože není doložen herbá ovou položkou, pohlížíme na n j se zna nou skepsí. Zápis Galium mollugo agg. se týká z území již d íve zmi ovaného G. album. P i botanických výzkumech, které byly v minulosti na lokalit provedeny za velmi podrobný musíme ozna it p edevším druhový soupis J. Rydla po ízený b hem vegeta ní sezóny 1981 nebyly zapsány n které nápadné (vysoké ke e Corylus avellana, solitérní stromky Malus domestica, Pseudolysimachion spicatum, Solidago gigantea) i v území, p inejmenším lokáln, pom rn hojné druhy. K t m pat í p edevším dominanta suchých trávník Koeleria macrantha (!!), kterou najdeme až v bakalá ské práci L. Podlenové (Podlenová 2000). Tato autorka se ovšem již opírala o nálezy prvého autora z r. 1997, který Koeleria macrantha, resp. K. gracilis, výslovn uvádí. Dále lze jmenovat Festuca rubra agg. tém dominanta acidofilního trávníku p i východním okraji vrcholové plošiny ve st ední ásti PP (sn. 8), Nardus stricta hojn ji v suchém trávníku na horní svahové partii poblíž západní hranice PP (sn.16) a dominanta drobného fragmentu ve st ední ásti PP, Poa nemoralis dominanta lemového pásu na kontaktu suchých trávník s polem v jižním okraji PP. P ekvapivá je absence zápisu druhu Sedum spurium, který byl b hem našeho výzkumu zaznamenán 229

230 jednak v t sném okolí chaty, jednak p ímo u p šiny v dolní svahové partii poblíž západního okraje PP, navíc vytvá el sice maloplošné, ale pom rn nápadné porosty. N které prvonálezy lze p i íst snadné p ehlédnutelnosti a obtížnému ur ování (Festuca brevipila objevena až díky revizi sebraného materiálu P. Šmardou) i nejistot autor p i ur ování nalezených rostlin. Rydl v (1982) údaj Potentilla cf. tabernaemontani (uvedena jako P. cf. neumanniana) se patrn týká druhu P. filiformis. Prvý údaj o výskytu Viscum album subsp. austriacum patrn souvisí s tím, že málokterého botanika, obzvlášt je-li zam en na hledání zajímavých druh v bylinném patru, napadne pohlédnout do korun strom a tohoto poloparazita v tšinou zaregistruje až p i nálezu spadlých ástí lodyh. N které druhy zahrnuté ve starších výzkumech jsou z PP Na horách pravd podobn uvád ny omylem. Zd vodn ní podáváme v poznámce k tabulkovým údaj m výše (Saxifraga tridactylites) nebo v níže p ipojených komentá ích (Agrostis stolonifera, Ajuga reptans, Saxifraga tridactylites, Viola tricolor). U dalších druh, které se nám nepoda ilo ov it, avšak jejich p ítomnost v území považujeme za možnou, diskutujeme v komentá ích p ípadné d vody jejich chybného ur ení (Crataegus laevigata, Genista tinctoria) nebo uvádíme argumenty sv d ící ve prosp ch možného výskytu (Ranunculus nemorosus). Rydl v nejistý údaj z roku 1981 o výskytu Anemone ranunculoides (Rydlo 1982, uvedena jako Anemonoides cf. ranunculoides) považujeme za zjevný omyl a do tabulkového seznamu tento druh v bec neza azujeme, pouze se o n m zmi ujeme v poznámce k Anemone nemorosa, naše stanovisko pak podrobn ji rozvádíme v samostatném komentá i. Chrán né druhy V PP Na horách bylo od 70. let 20. století po sou asnost zaznamenáno 6 zvlášt chrán ných druh cévnatých rostlin (vyhláška MŽP R. 395/1992 Sb.), z toho 3 siln ohrožené druhy (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Saxifraga tridactylites) a 3 ohrožené druhy (Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus). Výskyt vemeníku a lomikámene se nám nepoda ilo ov it. Údaj o p ítomnosti vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) p evzal Rydlo od nejmenovaného autora, sám ji na lokalit nevid l (Rydlo 1982: nalezen leny SOP P íbram ), jiný botanik ji z lokality nezmi uje. Výskyt Podlenovou (Podlenová 2000) zapsaného lomikámene trojprstého (Saxifraga tridactylites) nelze sice zcela vylou it, ale zdá se být jen málo pravd podobný (viz komentá níže). Ostatní druhy zde stále rostou v relativn po etných populacích, koniklec lu ní eský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) dokonce v PP Na horách vytvá í jednu z nejbohatších populací v celé R ítající ádov nejmén tisíce jedinc. 230

231 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Obr. 4. Mapa rozší ení chrán ných a ohrožených druh nalezených v letech Nejsou uvedeny na lokalit hojné, plošn se vyskytující druhy. Fig. 4. Distribution map of endangered plant species, which was found between Species with dense occurens on the locality are omitted from the map. 231

232 Ohrožené druhy Z území je uvád no celkem 29 taxon (druh a poddruh ) za azených na ervený seznam cévnatých rostlin kv teny eské republiky (Procházka 2001). Jejich podíl iní tedy zhruba 10 % z celkového po tu zaznamenaných taxon. ty i druhy a jeden poddruh pat í mezi siln ohrožené /C2/ (Antennaria dioica, Dipsacus laciniatus, Gagea villosa, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), 9 druh a 1 poddruh mezi ohrožené /C3/ (Aquilegia vulgaris, Filago arvensis, Juniperus communis subsp. communis, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus, Rosa gallica, Saxifraga tridactylites, Scorzonera humilis, Thesium alpinum, Veronica prostrata ), 13 druh a 1 poddruh mezi mén ohrožené vzácn jší taxony vyžadující další pozornost /C4a/ (Agrostis vinealis, Anchusa officinalis, Anthericum ramosum, Centaurea cyanus, Lilium martagon, Polygala multicaulis, Potentilla alba, Potentilla arenaria, Pseudolysimachion spicatum, Seseli osseum, Trifolium alpestre, Veronica dillenii, Veronica verna, Viscum album subsp. austriacum). Zástupci všech v minulosti zaznamenaných siln ohrožených taxon cévnatých rostlin zde rostou dodnes, od populace ítající desítky rostlin (Orchis morio) p es ídce roztroušené drobné ostr vky kolonií s velkým po tem hust nahlou ených rostlin (Antennaria dioica ) až po tisíce jedinc rozší ených tém po celé ploše p írodní památky (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Nov byly nalezeny druhy Dipsacus laciniatus (r okolo 15 rostlin v porostu Calamagrostis epigejos na hromádce zeminy p i plotu chaty na západním okraji PP) a Gagea villosa (r kvetoucí trs). Z ohrožených druh se poda ilo potvrdit výskyt 5 druh a 1 poddruhu Aquilegia vulgaris (pravd podobn p stované rostliny zavle ené do PP se zahradním odpadem), Juniperus communis subsp. communis, Polygala chamaebuxus, Scorzonera humilis, Thesium alpinum a Veronica prostrata. Naopak jsme nedohledali druh Platanthera bifolia. Za nedo ešené lze považovat potvrzení výskytu Rosa gallica (viz komentá níže). Údaj Podlenové (Podlenová 2000) o nálezu dalšího ohroženého druhu Saxifraga tridactylites je sporný (viz komentá níže), zato nov uvád né Filago arvensis roste v PP beze vší pochybnosti, na kontaktu suchého trávníku s polem dokonce i v bohatých porostech. D íve uvád né mén ohrožené druhy kategorie C4a byly op tovn nalezeny v 7 p ípadech (Agrostis vinealis, Anthericum ramosum, Centaurea cyanus, Lilium martagon, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Trifolium alpestre). Problematické je potvrzení staršího výskytu námi nalezeného druhu Veronica dillenii, nebo v Rydlov seznamu (Rydlo 1982) není tento rozrazil spolehliv ur en. Nález Potentilla alba z let 1976 a 1981 se nám zopakovat nepovedlo. Nov uvádíme 4 druhy a 1 poddruh Anchusa officinalis, Polygala multicaulis, Pseudolysimachion spicatum, Veronica verna a Viscum album subsp. austriacum. 232

233 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Neofyty B hem botanických výzkum bylo v PP Na horách zapsáno celkem 14 neofytních taxon (cf. Pyšek et al. 2002), takže jejich podíl na celkovém po tu taxon iní ca 5 %. S výjimkou neúmysln zavle ené st edo- a severoamerické vrbovky žláznaté (Epilobium ciliatum) se vesm s jedná o lov kem p inejmenším v minulosti na území R zám rn introdukované rostliny. Pat í k nim lesní d eviny (Pinus nigra, Quercus rubra ) v etn kdysi na neplodné p dy asto vysazovaného medonosného akátu (Robinia pseudacacia) a v silni ních stromo adích i intravilánech obcí rostoucího jírovce (Aesculus hippocastanum), který je kv li bohaté úrod zv í oblíbených plod ( kaštan ) vysazován rovn ž v okrajích les, na lesních loukách a podél lesních cest, dále polní plodiny (Solanum tuberosum), medonosné rostliny využívané k zúrodn ní málo úživných p d (Lupinus polyphyllus) a z kultury unikající okrasné rostliny (Hemerocallis sp., Iris sp., Oenothera biennis, Sedum spurium, Solidago gigantea) i ke e (Mahonia aquifolium). Zvláštním p ípadem je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), který byl v minulosti zám rn vyséván za ú elem zvýšení produkce mezofilních luk (nap. Poschlod et al. 2009) a od té doby se natolik v naší krajin zabydlel, že ho již m žeme, podobn jako vrbovku žláznatou, pokládat za zdomácn lý druh (neoindigenofyt). P i pr zkumu v letech 1997 až 2010 byl z d íve zaznamenaných neofyt potvrzen výskyt 4 druh (Arrhenatherum elatius, Mahonia aquifolium, Pinus nigra, Robinia pseudacacia), nedohledány z staly rovn ž 4 druhy (Lupinus polyphyllus, Oenothera biennis, Quercus rubra, Solanum tuberosum), nov jsou uvedeny op t 4 druhy (Aesculus hippocastanum, Epilobium ciliatum, Sedum spurium, Solidago gigantea) a 2 rody (Hemerocallis, Iris). Podle Pyška, Sádla a Mandáka (Pyšek et al. 2002) pat í v tšina (8) ze zaznamenaných taxon mezi invazní neofyty, 2 druhy (Pinus nigra, Sedum spurium) adí k naturalizovaným neofyt m, 2 druhy (Aesculus hippocastanum, Solanum tuberosum) a 1 rod (Hemerocallis) k náhodn se vyskytujícím neofyt m. U rostlin rodu Iris je postavení v invazním procesu nejasné, k p esn jšímu za azení by musel být ur en druh, protože Iris germanica je považován za naturalizovaný neofyt, zatímco ostatní druhy p stovaných kosatc pouze za náhodn se vyskytující neofyty. P ímo na území p írodní památky se invazn projevují p edevším akát a ovsík vyvýšený. Akát, i p es opakované vy ezávání a použití herbicidu, stále zmlazuje v suchých trávnících západní ásti PP. Ovsík se roztroušen vyskytuje tém po celé ploše rezervace. Do suchých trávník proniká v tšinou jen s nízkou, z ídka i vyšší pokryvností. Výrazn jší roli hraje v nálety d evin a bývalým navážením odpadu ovlivn ných spodních partiích svah p i jižním okraji západní poloviny a na východním okraji PP, kde je mnohem agresivn jší a dosahuje i dominantního postavení. V minulosti byly v trávnících dosti rozší eny výsadby a snad i nálety borovice erné, po jejich vykácení za átkem 80. let však již nebyla další expanse této borovice pozorována. I nadále však z stává vtroušenou d evinou stromového patra v borovém lesíku se zimostrázkem, v malém boru p i severní hranici východní ásti PP (již mimo chrán né území) je dokonce dominantní d evinou. N kolik solitérních strom z stalo zachováno v trávnících na vrcholové partii poblíž jižního okraje lesa. Plochy bývalých skládek nad jižním okrajem PP stále hostí neofyty, které sem byly patrn zavle eny s vyváženým zahradním odpadem. Zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) a kosatec (Iris sp.) zde byly zaznamenány již v roce 1997, p ibližn na stejném míst pak rostly i v roce 2010, kdy byl kosatec pozorován rovn ž u plotu chaty na západním okraji PP. 233

234 O dynamice kosatce nelze z našich poznámek vyvozovat žádné v tší záv ry, snad jen, že na úrovni celé populace nebyly pozorovány výrazn jší zm ny a je tedy z ejm vícemén stabilizovaná. U zlatobýlu je možno s jistotou konstatovat, že došlo k jeho nápadné invazi, která se ovšem omezila pouze na plochy bývalých skládek. Na míst, kde byla v roce 1997 nalezena jedna malá kolonie (ca 4 m 2 ), rostly v roce 2010 dv podstatn rozsáhlejší kolonie (ca 25 a 30 m 2 ), asi 80 m východn od nich pak byla nalezena ješt jedna (ca 8 m 2 ). U obou rostlin lze o ekávat, že neopustí navážkami ovlivn né plochy, a do stanovištn pro n zcela nevhodných suchých trávník již nebudou pronikat. Dalším neofytním druhem, který mohl od roku 1997 prod lat na lokalit ur itou expansi, je rozchodník pochybný (Sedum spurium). Tento druh nebyl b hem kompletního druhového soupisu provád ného prvým z autor v roce 1997 v bec zapsán, menší porost byl zpozorován až v roce V roce 2010 již byly zaznamenány maloplošné a úzké liniové porosty, a to nejen na okraji suchých trávník p i plotu chaty v západním okraji PP, ale i p i výchozech b idlice a v lemu i prolukách k ovin podél p šiny v p iléhající dolní ásti chrán ného území. U tohoto druhu lze p edpokládat i potenciál k dalšímu ší ení, p edevším do spole enstev svazu Hyperico-Scleranthion. P i výše jmenované chat a v k ovin u p šiny na jižním okraji PP tamtéž, v ob asn se íznutém a opakovan zmlazujícím náletu r ží poblíž jižního okraje boru a v severním okraji borového lesa p i staré t eš ovce byly v pr b hu let 1998 až 2010 nalézány jednotliv i v malých skupinkách ke íky zplan lé mahónie cesmínolisté (Mahonia aquifolium), kterou na lokalit v roce 1981 zapsal již J. Rydlo. U ostatních rostlin (Aesculus hippocastanum, Epilobium ciliatum, Hemerocallis sp.) šlo o ojedin lé zápisy, nalezený jírovec dosahoval pouze výškové úrovn bylinného patra. D íve zapsané druhy (Lupinus polyphyllus, Oenothera biennis, Quercus rubra, Solanum tuberosum) pravd podobn vyhynuly nebo jsou na lokalit vzácné a nejspíš jenom ve sterilním stavu. Archeofyty Celkem 46, tj. asi 15 %, z území uvád ných taxon lze považovat za archeofyty (cf. Pyšek et al. 2002) 2. V porovnání s p edchozími výzkumy jsme zopakovali nálezy 14, za p edpokladu správného ur ení druh Anthemis arvensis (Rydlo 1982: A. cf. arvensis) a Geranium columbinum (Hlavá ek v r. 1997: G. cf. columbinum) 16 druh archeofyt, nap. Centaurea cyanus, Chenopodium bonus-henricus, Cichorium intybus, Geranium pusillum a Scleranthus annuus. Z d íve uvád ných taxon jsme nezapsali 14 druh (ze zajímav jších Lamium 2 Tento po et zahrnuje i druhy, u nichž nebyl ur en poddruh, takže p i azení k archeofyt m bylo provedeno pouze na základ p edpokladu, že se jedná o b žný a tudíž i archeofytní poddruh Ballota nigra subsp. nigra, Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus, Camelina microcarpa subsp. sylvestris, Cichorium intybus subsp. intybus, Viola tricolor subsp. tricolor. Mezi archeofyty rovn ž adíme druhové agregáty Papaver dubium agg., u n hož se s vysokou pravd podobností jednalo o archeofyt P. dubium L. (s. str.), a Vicia sativa agg., protože oba druhy za azené v této provizorn sestavené skupin (V. angustifolia, V. sativa ) pat í mezi archeofyty. Naopak jsme vylou ili Polygonum aviculare agg., jelikož za archeofyt je z této skupiny pokládáno mén asté P. aviculare L. (s. str.) a nikoliv v R p evládající P. arenastrum. U druhu Avena sativa p edpokládáme p íslušnost k archeofyt m z b žné skupiny Sativa, nikoliv k náhodn zavlékaným neofytním skupinám. Protože n které hrušn vykazují znaky druhu Pyrus communis a navíc se v souvislosti s p ítomností dalších ovocných d evin (Malus domestica, Prunus avium) dá výskyt tohoto p stovaného druhu p edpokládat, adíme rod Pyrus rovn ž mezi archeofyty. 234

235 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska amplexicaule, Malva neglecta, Neslia paniculata, Viola tricolor ) a 1 druhový agregát (Papaver dubium agg.), z území naopak nov uvádíme 14 druh (nap. Anchusa officinalis, Ballota nigra, Camelina microcarpa, Consolida regalis, Veronica triphyllos ) a 1 provizorní druhový agregát (Vicia sativa agg.). V tšina archeofyt obvykle roste na vysloven antropogenních stanovištích, jedná se o segetální a ruderální druhy. Proto je možno tyto druhy, resp. archeofyty obecn, považovat za indikátory narušenosti p irozených a polop irozených biotop, k nimž pat í i suché trávníky v PP Na horách. Porovnáním d íve (Rydlo 1982) a v sou asnosti zaznamenaných po t archeofyt lze dosp t k názoru, že míra narušení se od roku 1981 p íliš nezm nila a podmínky pro p ežívání v PP nežádoucích druh z stávají vícemén stejné. Není ovšem vylou eno, že v tšina v r zapsaných archeofyt rostla v ješt velmi málo zapojených iniciálních porostech na navážkách (cf. Rydlo 1982), zatímco pozd ji ( ) jich bylo v tší množství nalezeno spíše na kontaktu s poli a v okrajích polí. Další zavle ené druhy Se zahradním odpadem byly patrn na lokalitu zavle eny nejen n které neofyty, ruderály a segetály, ale nejspíše i druhy Aquilegia vulgaris, Polygonatum multiflorum, Ribes uva-crispa a Vinca minor, pravd podobn též k íženci druhu Viola odorata. V tšinou se jedná o p vodní druhy kv teny R, které ovšem v PP Na horách p sobí cizorodým dojmem. Nemají zde vhodná p irozená stanovišt a objevují se pouze na místech ovlivn ných v minulosti navážením odpadu (skládky a p íjezdové cesty ke skládkám). Zám rné p stování druh Aquilegia vulgaris (v etn vyšlecht ných kultivar ), Ribes uvacrispa a Vinca minor známe jednak z autopsie, jednak je zmín no nap. v jednotlivých dílech Kv teny R. Polygonatum multiflorum jsme nalezli v nabídkových katalozích okrasných rostlin zve ejn ných na internetu. Viola odorata byla p stována již od st edov ku a je považována za neoindigenofyt (Kirschner et Skalický 1990). Komentá e k vybraným druh m Achillea millefolium agg. Vzhledem k obtížnému ur ování (malých) druh pat ících do druhové skupiny Achillea millefolium agg. jsou, s výjimkou Danihelkou revidovaného sb ru, všechny d ív jší údaje v tabulce uvedeny pod jménem souborného druhu. Dle jednotlivými autory použité nomenklatury by jak Palk v, Rivol v a Rydl v údaj (nomenklatura Smejkal 1981), tak údaj Podlenové (nomenklatura Rothmaler 1976) pat ily druhu A. millefolium L. (sensu Kubát 2002) = A. millefolium L. s. str. (sensu Rothmaler 1976). 235

236 Agrostis stolonifera Tento druh zapsal pouze Rivola (r. 1979). Naopak v bec neuvádí velice hojný, asto až dominantní Agrostis capillaris, ani v území roztroušený A. vinealis. Proto nelze vylou it, že jde o mylný údaj. Ajuga reptans V území jsme pozorovali Ajuga genevensis, naopak A. reptans jsme nikde nevid li. Prototože Rivola b hem svých návšt v v letech 1975 a 1979 roztroušen se výskytující A. genevensis nikdy nezaznamenal, považujeme jeho údaj (r. 1975) o výskytu A.reptans za nejistý. Anemone ranunculoides Jaroslav Rydlo (1982) uvádí ve vegeta ním snímku Anemonoides cf. ranunculoides. Protože snímek zapisoval až b hem ervna, kdy už tento druh nekvete, nebyl si ur ením v bec jistý. P i opakovaných návšt vách téže ásti chrán ného území (borová kultura se zimostrázkem alpským na severním okraji PP) jsme vždy nacházeli pouze A. nemorosa, a proto zde považujeme výskyt A. ranunculoides za vylou ený. Anthericum liliago, A. ramosum V území p írodní památky se b lozá ka v tevnatá vyskytuje v po etné populaci na vrcholu h betu v lemu borového lesa. ada lokalit Anthericum ramosum byla udávána z údolí Litavky (nap. Domin 1926, Št pán 1967, nov ji Hrouda et Skalický 1988), kde jsme recentn zaznamenali výskyt v PP Vinice u Jinec, u Felbabky a na Vystrkov. Ze západního p edpolí Brd uvádí další lokality Domin (1903) a Št pán (1967). Na východní stran H eben se druh roztroušen vyskytuje na Dob íšsku (nap. Hrouda et Skalický 1988, Karlíková 1992, Marková 2007), dále pak na Kocáb (Bou ková- Zíková 1976, Hrouda et Skalický 1988) a zejména v okolí vltavského ka onu (nap. Böswartová 1984, Hrouda et Skalický 1988). Zajímavé jsou výskyty ve vyšších polohách. Jednak na subtermofilních hranách hlavního h betu H eben (Skalický 1985, Hrouda et Skalický 1988), ale i v centrálních Brdech v nadmo ské výšce 610 m... pod ernou skalou (Los 1923). Na tomto míst je t eba zmínit i b lozá ku liliovitou, by se p ímo na zkoumané lokalit nevyskytuje. Je však fytogeograficky významným xerotermním prvkem Jinecka a zárove druhem, o jehož výskytu panovaly dlouhou dobu rozporuplné zprávy. Druh Anthericum liliago nalezl u Jinec již Schlechtendal ( ). Tento nález pozd ji cituje elakovský (1883: 740). Domin však výskyt u Jinec zpochyb uje a považuje jej za zám nu s A. ramosum (cf. Domin 1943). B lozá ku liliovitou jsme však na lokalit Vinice u Jinec na konci devadesátých let potvrdili (Karlík 2001, Karlík 2006, Podlenová 2000). Roste zde v zakrslých teplomiln lad ných acidofilních doubravách a na plošn nevelkých bezlesých skalních výchozech. Z Jinecka je známa ješt nejmén jedna lokalita, a to sv tlý bor s p ím sí dubu na jihozápadním svahu vrchu Vystrkov, kde druh v roce 1981 sbíral V. Mikoláš (HOMP). Po proudu Litavky se nejbližší další lokalita nachází až na svahu západn od Zdic, kde druh zmi uje už Domin (1943) a nov ho ov ila Podlenová (2000). Na východní stran H eben jsme na základ sd lení V. Kuglera tento druh nalezli, resp. ov ili v dob íšském zámeckém parku (Karlík 2001). B lozá ka liliovitá byla dále zaznamenána p i Kocáb u Nového Knína (vrch Chvojná) a na v tším po tu lokalit v údolí Vltavy (Hrouda et Skalický 1988). Carlina vulgaris V roce 2010 sbíral prvý z autor na východním okraji PP pupavu, kterou ur il jako Carlina vulgaris. Rostla ve stín ném podrostu lipek na ploše bývalé skládky. Oproti ostatním v území pozorovaným rostlinám m la ploché, m k í a mén pichlavé listy p ipomínající druh C. biebersteinii. Pravd podobn jde však jenom o stinnou ekomorfózu druhu C. vulgaris, nebo pravá C. biebersteinii se podle Kv teny R (Kovanda 2004) nejblíže vyskytuje až ve St edním Povltaví, odkud ji rovn ž uvád jí Hrouda et Skalický (1988). Chaerophyllum bulbosum Krabilice hlíznatá byla roku 2010 nalezena v západním okraji p írodní památky na mezofilním a úživném, velkým jasanem stín ném stanovišti. Rostly zde pouze 3 exemplá e. A koliv jsme v p ilehlé Ho ovické kotlin tento druh vídali pom rn asto a je znám rovn ž z B eznického 236

237 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Podbrdska, kde jej na kontaktu Rožmitálska s B eznickem uvád jí Chán se Št pánem (Chán et Št pán 1964), z P íbramského Podbrdska, které ob území spojuje, nebyl dosud jeho výskyt publikován (nap. Slavík et Slavíková 1997, Hrouda et Skalický 1988). V tomto fytochorionu se ovšem nejedná o prvou nám známou lokalitu, protože prvý z autor sbíral krabilici hlíznatou již v roce 1987, a to ve Starém Podlesí u P íbrami (HOMP). Chenopodium album agg. V rámci agregátu je zahrnuta ada obtížn ur itelných druh, proto jsme odborníkem nerevidovaný údaj rad ji za adili pod souborný druh. Z území uvádí merlík bílý pouze Rydlo, podle jehož zápisu a jím užitého Smejkalova pojetí (Smejkal 1981) je nutné tento údaj interpretovat jako Chenopodium album L. (= Ch. album L. s. str. sensu Kubát 2002). Crataegus laevigata Palk v a Rydl v údaj nelze samoz ejm vylou it, je ovšem rovn ž možné, že jde o zám nu s C. calycina, který ani jeden z nich neuvádí. V tší stromek tohoto hlohu roste na mezofilním stanovišti p i velikém jasanu p ed domem na západním okraji PP. Jeho listy jsou pom rn málo len né a na prvý pohled druh C. laevigata p ipomínají. O variabilit list C. calycina, který je pokládán mnohými autory za hybridogenní taxon vzniklý k ížením druh C. laevigata a C. lindmanii, se zmi uje Holub (1992), podle n hož se v krajním extrému tvar list tohoto druhu zna n blíží tvaru list C. laevigata (... r zné typy list od velmi blízkých ke druhu C. lindmanii až po listy vykazující z etelný vliv druhu C. laevigata. ). Dipsacus laciniatus Siln ohrožená (C2) št tka lalo natá byla nalezena až v roce Asi 15 exemplá rostlo na hromádce zeminy u plotu chaty p i západním okraji PP. Druh byl na P íbramském Podbrdsku nalezen již v roce 1997, a to p i odkalovací nádrži asi 1 km západn od obce Bytíz (R. Hlavá ek in HOMP), v roce 2010 byl rovn ž objeven u silnice a v ladech p i pr myslovém areálu na severním okraji P íbrami (R. Hlavá ek in HOMP). Zajímavé je, že v roce 1985, kdy byl v P íbrami po ádán SBS floristický kurs, tento druh nebyl v bec nalezen (cf. Hrouda et Skalický 1988). V Kv ten R 5 (Št pánek et Holub 1997) chybí údaje nejen z tohoto, ale i z dalších podokres Podbrdska, nejblíže je št tka lalo natá uvád na až z eského krasu a St edního Povltaví. Festuca brevipila, F. ovina, F. rupicola Na území PP se nacházejí t i druhy úzkolistých trsnatých kost av Festuca brevipila, F. ovina a F. rupicola. Všechny t i druhy jsou si velmi podobné, p i emž možnost jejich zám ny zvyšuje fakt, že kost ava ov í vytvá í v suchých trávnících pom rn širokolistou formu a kost ava drsnolistá se zde vyskytuje pouze v zelené, nikoliv nápadné zelenomodré (šedavé) form. Proto z ejm byla posledn jmenovaná kost ava objevena také až p i revizi, kterou provedl P. Šmarda. Ur ení pozd ji nalezených rostlin (r. 2010) bylo potvrzeno mikroskopováním p í ného ezu listem. Zatímco kost ava ov í roste v PP Na horách roztroušen až hojn ve všech typech suchých trávník a pionýrských travinobylinných spole enstev, kost ava žlábkatá dává p ednost nejm l ím p dám, kde se podílí na složení spole enstev svazu Hyperico-Scleranthion, a nejsušším trávník m svazu Koelerio-Phleion, kde je dokonce diferenciálním druhem typu "Festuca rupicola" (tab. 1). P ípadnou vazbu kost avy drsnolisté na ur itý typ xerotermn lad ných porost nebylo kv li ojedin losti jejích nález možné stanovit. Filipendula vulgaris Tužebník obecný byl v PP Na horách zapsán p i exkursi v rámci floristického kursu roku 1985 (Hrouda et Skalický 1988) a byl lokalizován následovn : K ešín, pastviny na pahorku 0.5 km SSV obce (SPR).... Pozd ji zde již nebyl nalezen. Na Jinecko, z n hož nám není známa žádná jiná recentní lokalita, mohl tužebník proniknout jak z Ho ovicka a Hostomicka, kde roste nap. u Ne ežína, Podluh a B štína, tak po prudu Litavky z P íbramska, kde byl v 90. letech pozorován na loukách v niv Obecnického potoka (všechny údaje FLDOK). Také na P íbramsko mohl migrovat dv ma cestami jednak údolím Litavky, jednak z Dob íšska, kde je i v sou asnosti pom rn rozší eným druhem vlhkých luk svazu Molinion. Na Rožmitálsku se tužebník obecný patrn nevyskytuje. V rohodnost nálezu v PP Na horách zvyšují nov ji nepotvrzené starší údaje (Rydlo 1982) o výskytu 237

238 mochny bílé (Potentilla alba), nebo oba druhy mají podobné ekologické nároky a v jižní ásti st edních ech také obdobné t žišt rozší ení (cf. Slavík 1998). Gagea pratensis, G. villosa Oba druhy jsou asn jarními efeméry, tudíž unikají pozornosti botanik a údaje o jejich rozší ení bývají zna n neúplné. Navíc jsou populace asto sterilní. Od severního okraje obce K ešín pochází údaj o výskytu k ivatce lu ního (Gagea pratensis) publikovaný ve výsledcích floristického kursu SBS (Hrouda et Skalický 1988), p i emž není jisté, zda se jedná p ímo o území dnešní p írodní památky. Lokalita byla navštívena po átkem ervence, kdy tento druh nemohl být zaznamenán. Pravd podobn se jedná nález V. Skalického, který asto své starší údaje do materiál z floristických kurs dopl oval (J. Hadinec úst. sd l.). Tento druh je z p ilehlých území uvád n velmi vzácn (P íbram FLDOK, Rožmitál p. T. HOMP, Dob íš FLDOK a Hrouda et Skalický 1988). V roce 1998 nalezl druhý z autor na lokalit také jeden kvetoucí trs k ivatce rolního (Gagea villosa), který, s výjimkou nedoloženého údaje Podlenové z Vinice, nebyl z regionu dosud znám. Galium album, G. mollugo agg. Údaj o výskytu Galium mollugo agg. (Karlík 2005) se s nejvyšší pravd podobností týká z území b žn uvád ného G. album. V p írodní památce byly pozorovány rovn ž chlupaté formy, které již m žeme p i adit k poddruhu Galium album subsp. pycnotrichum (Karlík 2005, Hlavá ek v r. 1997). Genista tinctoria Vedle až masov zastoupené kru inky n mecké (Genista germanica) uvád jí Rivola a Rydlo ješt kru inku barví skou. Pozd ji zde tento druh, i p es etné opakované návšt vy, nebyl již nikdy nalezen. Chybnou determinaci nelze úpln vylou it, protože letorosty kru inky n mecké postrádají trny (cf. Skalická 1995), takže rostliny mohou být omylem považovány za nepichlavou kru inku barví skou. V materiálech z floristického kursu (Hrouda et Skalický 1988) není kru inka barví ská z Jinecka v bec uvedena, n kolik lokalit ale nalezneme v databázi FLDOK, nap. na lesním okraji severn od obce Felbabka (R. Hlavá ek a P. P idalová v r. 2002), z lesního lemu asi 500 m jihozápadn od Hromového vrchu (J. Nesvadbová v r. 1999) i na Vystrkov (J. Sofron v r a 1993). Koeleria macrantha, K. pyramidata A koliv sm lek štíhlý (Koeleria macrantha) pat í v PP Na horách k dominantním druh m suchých trávník, byl zde poprvé zaznamenán až prvým z autor v roce Pozd ji jej uvád jí také Podlenová (2000) a Karlík (2001, 2005). D íve byl sm lek štíhlý patrn zam ován se sm lkem jehlancovitým (K. pyramidata ) viz Rydlo 1982, Hrouda et Skalický Tento sm lek se na lokalit rovn ž z ídka vyskytuje. Ve srovnáním s ním má ovšem sm lek štíhlý výrazn xerotermn jší povahu. V rámci PP je vázán na m lké p dy výslunných svah porostlých spole enstvy suchých trávník (sv. Koelerio-Phleion ) a pionýrských travino-bylinných spole enstev (sv. Hyperico- Scleranthion). Sm lek jehlancovitý se krom suchých trávník objevuje i v relativn vlh ím severním okraji vrcholového boru. U Kardavce na P íbramsku dokonce obsazuje sušší partie vlhkých luk svazu Molinion. Na Jinecku jsme krom p írodní památky sm lek štíhlý (Koeleria macrantha) nalezli v okolí obce Felbabka, patrn zde bude i jinde. Tento výskyt navazuje na severn ji situované lokality v Ho ovické kotlin (nap. Domin 1903), dále na sever pak na lokality na K ivoklátsku (nap. Kolbek et al. 2001) a v eském krasu (nap. V. Mikoláš in HOMP, Špry ar 2007). Hojn je rozší en na Dob íšsku (Hrouda et Skalický 1988, Karlík 2001, FLDOK), kde jej nej ast ji uvidíme na m lkých p dách proterozoických b idlic, zatímco v povltavské ásti St edního Povltaví, které je tvo eno p edevším horninami st edo eského plutonu s p evahou granitoid, se objevuje jen z ídka, ojedin lý výskyt u Kamýka nad Vltavou uvád jí Hrouda et Skalický (1988), dv lokality jsou doloženy sb ry v HOMP (H im ždice R. Hlavá ek, ; Drhovy R. Hlavá ek, ). Údaj od obce Buk (nález. Deyla in Hrouda et Skalický l. c.), který již spadá do kontaktní zóny s P íbramským Podbrdskem, je nutno, pokud nebude k dispozici revidovaný herbá ový doklad, p ijímat již velmi opatrn. Z vlastního P íbramska je nám znám pouze starší Dominem publikovaný výskyt od Trhových Dušník (Domin 1943), který již nebyl pozd ji potvrzen. O to zajímav jší je v tší po et lokalit z B eznického Podbrdska, kde byl v roce 1985 b hem exkursí vedených J. Št pánkem sm lek štíhlý 238

239 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska nalezen na n kolika lokalitách p i obcích Dobrá Voda, Nestrašovice, ete a Chrašti ky (Hrouda et Skalický l. c.), tedy v oblasti jílovského pásma, jež je mimo jiné budováno i pom rn bazickými horninami typu metabazaltu. Další údaj z B eznicka pochází od. Deyla (Hrouda et Skalický l. c.), který tento druh uvádí západn od obce Chrást z území tvo eného již magmatickými horninami st edo eského plutonu. Na západ od B eznice sm lek štíhlý z ejm nepronikl. Sm lek jehlancovitý (Koeleria pyramidata) je rozší en mnohem rovnom rn ji. Na rozdíl od sm lku štíhlého je hojný rovn ž na horninách st edo eského plutonu v povltavské ásti St edního Povltaví. Díky osidlování mezofiln jších stanoviš i vyšší odolnosti v i chladn jšímu a vlh ímu podnebí se posunul blíže k úpatí brdského poho í. Z P íbramska je, v porovnání s ojedin le zaznamenaným sm lkem štíhlým (Domin 1943), uvád n mnohem ast ji a prokazateln zde roste i v sou asné dob (FLDOK, Hrouda et Skalický 1988, viz rovn ž tab. 2). Daleko hojn jší je také na B eznickém Podbrdsku, kde roste i západn od B eznice. Spojnici jeho p edsunutých lokalit, která vede p ibližn po trase Nesva ily Skuhrov vrch Hradec (565 m), m žeme považovat za ást hranice odd lující podhorsky lad né Rožmitálsko od pon kud teplejšího B eznicka. Ojedin lý výskyt p i severním okraji Rožmitálska u osady Belina (FLDOK, Hrouda et Skalický l. c.) patrn souvisí s hojn jším rozší ením tohoto druhu na p ilehlém P íbramsku. Leucanthemum vulgare agg. V 70. letech je z lokality opakovan uvád no pouze Leucanthemum sp., stejn ozna uje nalezené kopretiny také Rydlo (1982). V seznamu druh prvého z autor (Hlavá ek v r. 1997) najdeme sice již p esn jší ur ení (L. ircutianum ), v následujících letech si ale tentýž autor již ur ením p íliš jistý nebyl a rostliny nalezené v roce 1998 a 1999 ozna il jako L. cf. ircutianum. Protože z lokality nejsou k dispozici žádné herbá ové doklady, p idržujeme se v seznamu druh rad ji širšího pojetí a nalezené kopretiny p i azujeme k soubornému druhu Leucanthemum vulgare agg. Luzula divulgata Krom PP Na horách (R. Hlavá ek, , HOMP, rev. J. Kirschner) je další výskyt Luzula divulgata na Jinecku doložen z vrchu Vystrkov (V. Mikoláš, , HOMP, rev. J. Kirschner). Orchis morio Vstava kuka ka je jedním z hlavních p edm t ochrany na lokalit, proto jeho výskytu byla p i provád ných pr zkumech v nována zna ná pozornost (viz též obr. 18 a 21 v barevné p íloze). Dle Rydla (Rydlo 1982) ítala populace Orchis morio v roce jedinc s vyvinutými nadzemními orgány. Auto i lánku provedli podrobné s ítání kuka ky p tkrát. V roce 1998 bylo zaznamenáno 50 kvetoucích jedinc, v roce 1999 p es 180 kvetoucích jedinc, v roce 2004 jsme nalezli 57 kvetoucích jedinc, v roce kvetoucích jedinc a v roce 2010 celkem 56 kvetoucích jedinc. Zna né kolísání po etnosti kvetoucích rostlin je u tohoto druhu obecn známá skute nost, nicmén je z ejmé, že se druh na lokalit nachází v menší populaci, než v minulosti. Z vlastních pozorování na r zných lokalitách i z literatury (nap. Procházka et Velísek 1983) je patrné, že vstava kuka ka (Orchis morio) je vysoce citlivý na kvalitu biotopu (vyžaduje nízký nezapojený, ob as narušovaný trávník). Již p i snížené intenzit kosení i pastvy je na lokalitách patrný pokles kvetoucích jedinc (hlízy v zemi mohou ješt dlouhou dobu vytrvávat), aniž by došlo ke zjevné, na první pohled patrné zm n a degradaci porostu. V této souvislosti by bylo možno zvýšený po et kvetoucích rostlin v roce 1999 hypoteticky vysv tlit povzbuzením populace pokosením lokality v roce Stávající pé e o lokalitu, kdy se z lokality sice vcelku pravideln odstra ují náletové k oviny, ale vlastní bylinné patro z stává vesm s bez zásahu, není z dlouhodobého hlediska optimální. P estože mají trávníky stále typicky krátkostébelný charakter, dochází k nenápadnému p ekryvu povrchu p dy jak cévnatými, tak zejména bezcévnými rostlinami a jejich nekromasou. To, že vstava kuka ka odsud ješt zcela nevymizel, je možno nejspíše p i íst na vrub zna né extrémnosti lokality a pon kud paradoxn asi i zvýšenému sešlapu návšt vníky na západním okraji území, kde se nalézá zna ná ást sou asné populace. Dle sd lení F. Rookse rostl v minulosti Orchis morio rovn ž na vlhké louce táhnoucí se od Felbabky sm rem k Rejkovicím (lokalita se nachází v rozmezí sou adnic WGS-84: N, E až N, E). Druh zde p ed zhruba 25 lety sledoval a fotograficky doložil editel st ední školy v Ho ovicích p. Kebert. V sou asnosti zde Orchis morio potvrzen již 239

240 nebyl. Vyskytují se tu však Dactylorhiza majalis a Trollius altissimus (F. Rooks úst. sd l.). Údaj je v souladu se zna nou ekologickou ší í d ív jších výskyt kuka ky. Na tento jev upozor uje p i vý tu lokalit z jihovýchodního Podbrdska také Št pán (1967), který jako stanovišt Orchis morio uvádí vlhké rašelinné louky (v tšina lokalit) a suchá, výslunná místa. Papaver dubium agg. Jediný nález máku z agregátu máku pochybného (Papaver dubium agg.) zaznamenal Rydlo (1982). Podle tvaru použitého jména (P. dubium ) by se vzhledem k nomenklatu e, kterou použil (Smejkal 1981), m lo jednat o P. dubium L. (= P. dubium L. s. str. sensu Kubát 2002). Pon vadž je ur ování druh z tohoto agregátu relativn obtížné a navíc taxonomie této skupiny doznala od roku 1982 ur itých zm n v etn zvýšení po tu druh, použili jsme v tabulce rad ji název souborného druhu. Potentilla alba Palk v nález mochny bílé v menším porostu u nízkého borku... u porostu Anthericum ramosum (Palek v r. 1976) potvrdil bez bližšího up esn ní místa výskytu v roce 1981 Rydlo (Rydlo 1982), pozd ji zde již tato mochna nebyla nalezena. Druh se na Jinecko patrn rozší il z p ilehlého Ho ovicka, kde jej u Lochovic zaznamenal již Domin (1903). T žišt rozší ení mochny bílé leží v severní polovin ech (Slavík 1998), z bližších region se nejhojn ji vyskytuje na Dob íšsku a pak v niv Berounky na K ivoklátsku a Plze sku. P vodn rostla na vlhkých až vysýchavých p dách osídlených subxerofilními doubravami (as. Potentillo albae-quercetum ). Po odlesn ní pronikla do vlhkých až mezofilních luk tvo ených spole enstvy svaz Molinion a Arrhenatherion (as. Potentillo albae-festucetum rubrae ). Na P íbramsku a Rožmitálsku neroste. Potentilla filiformis V roce 1997 našel prvý z autor mochnu, která od ním rubu list odpovídala mochn nitkovité (Potentilla filiformis). Toto ur ení bylo pozd ji potvrzeno J. Sojákem. Na lokalit ovšem ješt rostou mochna píse ná (P. arenaria, hojn ) a m. jarní (P. tabernaemontani, z ídka roztroušena, hlavn asi v jihozápadní ásti PP), které se mohou navzájem k ížit. Odlišení jejich k ížence (P. subarenaria) od hybridogenní m. nitkovité je však velmi obtížné (cf. Soják 1995). Podle Sojáka je hybrid P. subarenaria v územích s hojnou P. arenaria dosti astý. Navíc se i P. filiformis m že na lokalitách, kde roste spole n s P. arenaria a P. tabernaemontani, s t mito druhy k ížit. S p ihlédnutím k t mto skute nostem není vylou eno, že v PP Na horách rostou vedle dvou istých (P. arenaria, P. tabernaemontani) a jednoho hybridogenního (P.filiformis ) druhu také jejich recentní k íženci. Rostliny p edb žn ur ené jako mochna nitkovitá (Potentilla cf. filiformis) byly pozorovány také p i obci Felbabka. Skalický et Hrouda (1988) neuvád jí z Jinecka a P íbramska žádnou lokalitu. Z B eznického Podbrdska sice mají více údaj, avšak na vlastním Rožmitálsku tento druh op t chybí. Soják (1995) jmenuje v p ehledu fytochorion s výskytem mochny nitkovité fytogeografický okres 35. Podbrdsko a poznamenává, že by m la r st od linie P íbram Velhartice u Sušice až k Vltav. Potentilla heptaphylla Výskyt mochny sedmilisté v PP nelze vylou it, sám autor jediného nálezu (Rydlo v r. 1981) si ovšem nebyl ur ením jistý. Od Rejkovic uvád jí mochnu sedmilistou Hrouda et Skalický (1988). Tento druh je jak na Jinecku, tak na P íbramsku velmi vzácný. Na Rožmitálsku pravd podobn zcela chybí, lokality uvád né v materiálech z floristického kursu se nacházejí již na kontaktu s B eznickem, v n mž se pak mochna sedmilistá údajn roztroušen vyskytuje (Hrouda et Skalický l. c.). Na pom rn teplém Dob íšsku je ve stejných materiálech kupodivu uvedena pouze jediná lokalita, zatímco ve zbytku p íbramského St edního Povltaví jich je podstatn více, takže by zde tato mochna nem la pat it mezi vzácné rostliny. Pulsatilla pratensis subsp. bohemica Koniklec lu ní, jeden z hlavních p edm t ochrany, je v území dosud velmi hojný. V dob podání návrhu na vyhlášení chrán ného území byla jeho po etnost odhadována na jedinc (Palek v r. 1976). Rydlo (1982) spo ítal rostliny na reprezentativních transektech a odhadl velikost populace 240

241 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Pulsatilla pratensis na kv tonosných lodyh. Auto i tohoto p ísp vku odhadují po etnost koniklece ádov nejmén na tisíce jedinc. Z Jinecka (...na jineckých b idlicích u Rejkovic... ) zmi uje bohaté populace koniklece lu ního Domin (1903), není však z ejmé, zda m l na mysli lokalitu Na horách. Ve své pozd jší práci (Domin 1926) píše, že jeho výskyt zasahoval proti proudu Litavky dosti hluboko, až k Rejkovicím. V sou asnosti má koniklec na Jinecku ješt alespo jednu recentní lokalitu (F. Rooks úst. sd l.). Jedná se o jižní svah nad potokem poblíž obce Felbabka (WGS-84: N, E), kde p ežívá populace ítající desítky jedinc. Lokalita je zna n ohrožena postupující zástavbou a postupn zar stá d evinami, p edevším trnkou. O dalších asi dvou lokalitách z prostoru okolo Rejkovic a Felbabky se p ed deseti lety zmi oval i jeden místní obyvatel. Pozoruhodné jsou dva nejstarší údaje z již dávno zaniklých lokalit Staré hut u Obecnice (Freyn in elakovský 1883: 835) a Ž ár u Rokycan (Hanuš ), které zasahují dosti daleko na jih, resp. jihozápad, do chladn jších oblastí na obvodu Brd. Ranunculus nemorosus Jediný nález na území p írodní památky zaznamenal v roce 1975 Rivola. A koliv zde druh pozd ji již nebyl nalezen, není možné jeho výskyt jednozna n vylou it, protože roztroušen roste jak v p ilehlých Brdech, kde byl z ejm nejblíže zaznamenán na bezlesí u bývalé obce Hrachovišt (FLDOK, Karlík 2001) a poblíž Strašic na hrázi rybníka Tisý (FLDOK), tak na H ebenech (Hrouda et Skalický 1988). I když t žišt jeho rozší ení leží v oreofytiku (K ísa 1988), vzácn ji proniká také do teplejších oblastí mezofytika a je znám jak z Dob íšska (Hrouda et Skalický l. c.), kde byl t sn pod vlastními H ebeny nalezen na loukách p i sídlech Chouzava a Voznice, tak z povltavské ásti St edního Povltaví (Malí ek úst. sd l.). Rosa gallica Jediný jednozna ný údaj o této teplomilné r ži pochází od Rydla (Rydlo 1982). Rostliny determinovatelné nejspíše jako k íženec R. jundzillii (R. canina x gallica) zaznamenal na lokalit v roce 1998 Karlík. Menší odumírající porost blížící se R. gallica nalezl v roce 2006 na lokalit Hlavá ek, ani ten však, vzhledem ke stavu rostlin, nepo ídil herbá ový doklad a tudíž není možno ur ení jednozna n potvrdit. P estože bylo v následujících letech po tomto druhu na lokalit cílen pátráno, nebyl již nalezen. Nelze vylou it, že nep íliš vitální populace byla zlikvidována p i opakovaném odstra ování d evin v rámci ochraná ské pé e o lokalitu. V souvislosti s tímto druhem je pozoruhodná Dominova zmínka (Domin 1942), že se jedná o druh na Jinecku a P íbramsku b žný, nicmén (tehdy již) mizející. Krom nálezu J. Sofrona z roku 1993, který tuto r ži nalezl na vrchu Vystrkov u Jinec (FLDOK), není z t chto region známa žádná recentní lokalita. Rubus ser. Discolores B hem floristického kursu byl v území nalezen ostružiník pojmenovaný jako Rubus candicans Weihe ex Reichenb. (Hrouda et Skalický 1988). Podle p ipojené poznámky byla zdejší rostlina ur ena J. Holubem, který uvedené jméno používal pro tehdy ješt málo prostudované ostružiníky ser. Discolores (J. Hadinec úst. sd l.). Údaj dnes proto m žeme interpretovat pouze jako informaci o p ítomnosti ostružiník této skupiny. V sou asnosti se ostružiníky ser. Discolores roztroušen vyskytují p edevším v okrajových partiích p írodní památky, místy, nap. v lemu bývalé skládky na východním okraji PP nebo p i domku u západní hranice PP, dokonce v ostružiníkových porostech i dominují. Jednotlivé ke e najdeme jak v k ovinách doprovázejících cesti ku p i jižní hranici území, tak podél p šiny v západní ásti PP. Rovn ž rostou na vrcholovém h bítku v jižním okraji borového lesíka. Práv zde byl sbírán ostružiník p edb žn ur ený jako ostružiník mandlo okv tý (Rubus cf. flos-amygdalae ), který se zdá být pom rn podobný dosud ješt nepopsanému druhu pracovn ozna ovanému jako R. peripragensis (cf. Kubát 2002). Saxifraga tridactylites Nález lomikámene trojprstého (Saxifraga tridactylites) je zaznamenán v textu bakalá ské práce L. Trune kové-podlenové (Podlenová 2000). Výskyt ovšem nebylo možné ov it, protože není k dispozici žádný herbá ový doklad. Podle Kv teny R (Hrouda et Šourková 1992) se nejbližší známé lokality tohoto druhu nacházejí na K ivoklátsku. P inejmenším v posledních deseti letech se ale 241

242 expansivn ší í podél železni ních tratí, a to i mimo oblast svého p irozeného výskytu. I když byl již nalezen také na železni ních stanicích Ho ovice, Jince a Lochovice (cf. Duchá ek 2009), nepovažujeme jeho p ítomnost v PP Na horách za p íliš pravd podobnou, nebo zdejší pom rn kyselé b idlice vícemén neodpovídají stanovištním nárok m slab bazifilního (cf. Ellenberg 1991) lomikámene trojprstého. Alespo do asné zavle ení nelze ovšem zcela vylou it. Jedním z možných scéná je zanesení semínek na botách milovník koniklec. Ti na lokalitu asto p icházejí od železni ní zastávky Rejkovice, která se nachází p ímo na trati mezi stanicemi Jince a Lochovice. Scorzonera humilis Hadí mord nízký je typickým a hojným druhem Brd a Podbrdska (nap. Hrouda et Skalický 1988, Karlík 2001), kde se vyskytuje ve st ídav vlhkých až mezofilních biotopech (bezkolencové louky, smilkové trávníky, lemy bor, vzácn ji sv tlé mochnové doubravy). V PP Na horách byly nalezeny asi t i menší kolonie. Krom p istín ných stanoviš (lem lesa, trávník v zástinu solitérní borovice) zde roste i v suchých trávnících svazu Koelerio-Phleion osidlujících m lkou p du pln oslun ného jižního svahu, tedy na samém okraji svých ekologických možností a v kuriózní spole nosti druh, jako jsou Pulsatilla pratensis subsp. bohemica i Pseudolysimachion spicatum. Viola odorata? K íženec violky vonné byl z ejm na lokalitu zavezen se zahradním odpadem. Nasv d uje tomu i jeho rozší ení roste pouze v místech bývalých skládek na jižním a východním okraji p írodní památky a v mezofilních, návozy odpadu ovlivn ných k ovinách podél cesti ky p i její jižní hranici. O nep vodnosti violky sv d í p ítomnost p stovaných a invazních rostlin (Iris sp., Solidago gigantea), v jejichž spole nosti se jí dob e da í a vytvá í zde i bohaté populace. S nejv tší pravd podobností se jedná o k ížence s Viola collina nebo V. hirta, vylou en nem že být ani soub žný vliv obou druh. Viola tricolor Violku trojbarevnou uvádí pouze Rivola, který ji zde údajn nalezl v roce 1975 (Rydlo 1982). Vzhledem k astým zám nám s podobnou violkou rolní (Viola arvensis ) a možnosti jejich vzájemného k ížení je zapot ebí tento údaj p ijímat s nejvyšší opatrností, zvlášt pokud je pozd ji z území zmi ována pouze daleko b žn jší V. arvensis. Fytogeografie Na Jinecku nacházíme pom rn vysokou koncentraci teplomilných prvk naší flóry. N které z nich zde rostou již p i jižním i jihozápadním okraji svých eských arel, jejichž t žišt se nachází v termofytiku st ední a severní ásti ech. V území mezi Brdy a Vltavou pronikají dále na jih p edevším vltavským ka onem, resp. p ilehlým St edním Povltavím, n které z nich i do jižn ji situovaných povltavských fytochorion (cf. Slavík 1986, 1995, 1997, 1998, Chán 1999). Z druh nalezených v PP Na horách k nim pat í p edevším Potentilla arenaria, Pseudolysimachion spicatum, Seseli osseum a Pulsatilla pratensis subsp. bohemica. Posledn jmenovaný druh se zde dokonce nachází p i okraji svého celkového areálu (cf. Skalický 1988a, Jinecko je významnou oblastí po átk eské geobotaniky a fytogeografie. Údolí Litavky opakovan zkoumal Domin a formuloval zde adu tezí, zejména o ší ení teplomilných druh (Domin 1903, 1924, 1926, 1942, 1943). Z hlediska regionáln fytogeografického len ní spadá do mezofytika, do fytochorionu 35c P íbramské Podbrdsko. Jedná se sice o nejteplejší ást tohoto fytochorionu (pro takovéto p ípady se n kdy používá pojem lokální termofytikum ), zárove ale 242

243 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska leží na samotném okraji brdského oreofytika. Proto považujeme za zajímavé provést nástin pronikání teplomilných druh na východní úpatí Brd (fytogeografický okres 87). V p ipojené tabulce (tab. 2) je uveden soubor suchomilných a teplomiln lad ných druh uvád ných ze zkoumané lokality. 3 Východní úpatí Brd jsme rozd lili do t í úsek (Jinecko, P íbramsko a Rožmitálsko), což znázor uje obr. 5, a pro každý jsme provedli rešerši dostupných údaj (viz kap. Metodika). Zohledn ny jsou nejen recentní, ale i historické údaje. Uveden je semikvantitativní po et lokalit druh v jednotlivých úsecích. Obr. 5. Vymezení t í krajinných úsek (Jinecko, P íbramsko a Rožmitálsko), u nichž byla provedena fytogeografická analýza teplomilných druh na východním úpatí Brd. Fig. 5. Delimitation of three landscape segments, which were used for phytogeographical analyse focusing on distribution gradient of thermophilous species on the eastern foothill of Brdy Mt. 3 Jsou tedy zám rn uvedeny nejen pravé xerotermní druhy, ale i druhy pouze suchomilné (které se ovšem v relativn chladn jším území chovají teplomiln ) a to práv z toho d vodu, abychom mohli lépe poukázat na fytogeografický gradient. Do analýzy jsme zahrnuli jen druhy ze zkoumané lokality, protože k ostatním teplomilným prvk podbrdské flóry nemáme dostate n konzistentní údaje a také proto, že bychom se p íliš odchylovali od tématu lánku. 243

244 Jinecko Jinecko a P íbramsko Jinecko, P íbramsko a Rožmitálsko nejteplomiln jší druhy, pouze na Jinecku teplomilné, na Jinecku b žn jší, na P íbramsku vzácné druhy teplomilné druhy p ibližn stejn zastoupené na Jinecku i na P íbramsku druhy Jinecka, P íbramska a okrajových partií Rožmitálska vlastní Rožmitálsko Druh Jinecko P íbramsko Rožmitálsko Anthericum ramosum Vincetoxicum hirundinaria Potentilla arenaria Agrostis vinealis ++.. Asperula cynanchica ++.. Pulsatilla pratensis subsp. bohemica ++.. Seseli osseum ++.. Avenula pratensis +.. Potentilla alba +.. Festuca rupicola Myosotis ramosissima Hepatica nobilis Lychnis viscaria Filago arvensis Eryngium campestre Neslia paniculata Pseudolysimachion spicatum Koeleria macrantha Dianthus carthusianorum Cytisus nigricans Polygala chamaebuxus Pyrethrum corymbosum Jasione montana Sedum reflexum Centaurea stoebe Myosotis stricta Rosa gallica Veronica prostrata Veronica dillenii Arabis glabra Holosteum umbellatum + +. Poa bulbosa + +. Thesium alpinum + +. Anchusa officinalis Filipendula vulgaris Verbascum nigrum Trifolium alpestre Euphorbia cyparissias Trifolium aureum Veronica verna Phleum phleoides Ajuga genevensis Ranunculus bulbosus Sanguisorba minor Carex caryophyllea Antennaria dioica Carlina vulgaris Polygala multicaulis Trifolium montanum Koeleria pyramidata Brachypodium pinnatum Festuca brevipila Helianthemum* obscurum

245 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Tab. 2. Fytogeografická analýza gradientu rozší ení teplomilných druh na východním úpatí Brd. Vysv tlivky: + 1 lokalita, ++ dv lokality, +++ t i lokality, lokality, až 10 lokalit, více než 10 lokalit. Tab. 2. Phytogeographical analyse of distribution gradient of thermophilous species on the eastern foothill of Brdy Mt. Number of + symbols means frequency of species in particular landscape segments. Z tabulky je patrné, že lze druhy rozd lit na t i základní skupiny. V první skupin jsou druhy vyskytující se pouze na nejteplomiln ji lad ném Jinecku, které je výrazn ovlivn no blízkostí eského termofytika, konkrétn nevápencovou západní ástí fytogeografického okresu eský kras. Z ordovických b idlic vinického souvrství zde vystupují diabasové skalky (nap. PP Otmí ská hora, PP Trubínský vrch), které hostí adu spole ných druh s PP Na horách (Anthericum ramosum, Vincetoxicum hirundinaria, Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Seseli osseum). Z dalších spole ných druh, jež p ímo v PP Na horách nerostou, ale na Jinecku se vyskytují, lze jmenovat nap. Cotoneaster integerrima, Anthericum liliago, Allium senescens, Galium glaucum. Ve druhé skupin se nacházejí druhy spole né Jinecku a P íbramsku, které na vlastní Rožmitálsko již nepronikají. P íbramsko má sice již pon kud mezofiln jší ráz než Jinecko, ale na rozdíl od Jinecka na n j mohly teplomiln ji lad né druhy pronikat i z p ilehlého St edního Povltaví, a to jak od severovýchodu z Dob íšska, tak od východu z jeho povltavské ásti. Spole né druhy m žeme podle množství uvád ných lokalit rozlišit na dv podskupiny. V prvé podskupin jsou druhy, které jsou hojn jší pouze na Jinecku a na p íbramském úpatí Brd již postupn vyznívají (nap. Eryngium campestre, Lychnis viscaria, Pseudolysimachion spicatum). Druhá podskupina zahrnuje druhy s vyrovnaným po tem lokalit v obou úsecích. Jedná se jak o druhy mající v obou úsecích v tší po et lokalit (nap. Cytisus nigricans, Polygala chamaebuxus, Pyrethrum corymbosum), tak o druhy v obou úsecích vzácné (nap. Poa bulbosa, V. dillenii, Veronica prostrata a Thesium alpinum). T etí skupinu tvo í druhy zasahující až na Rožmitálsko, tj. vyskytují se ve všech t ech sledovaných úsecích. I zde m žeme rozlišit dv podskupiny. V prvé, výrazn po etn jší, jsou druhy, které jsou rozší eny v okolních regionech (P íbramsko, B eznicko), dosahují okraje Rožmitálska a dále na jeho území již pravd podobn nepronikají. Pat í mezi n jak druhy s vícemén vyrovnaným zastoupením na Jinecku i P íbramsku (nap. Euphorbia cyparissias, Ranunculus bulbosus i Sanguisorba minor), tak druhy, u nichž je patrná tendence k vyššímu zastoupení na Jinecku (nap. Ajuga genevensis, Trifolim alpestre, Verbascum nigrum) i P íbramsku (nap. Koeleria pyramidata). Ve druhé podskupin se ze sledovaného druhového souboru nacházejí pouze Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum a Festuca brevipila. Oba tyto druhy sice pronikají hloub ji do rožmitálské kotliny, nicmén se zde objevují jen z ídka. Chladn jší a vlh í 245

246 Rožmitálsko je napojeno na centrum rozší ení teplomilných druh pouze velmi nep ímo, a sice prost ednictvím B eznicka, které navazuje na St ední Povltaví. V i B eznicku lze Rožmitálsko p ibližn ohrani it linií Bezd kov p. T. Skuhrov Nesva ily Vysoká u P íbram, na níž sm rem od B eznicka vyznívá rozší ení teplomiln jších druh, nap. Brachypodium pinnatum, Koeleria pyramidata, Phleum phleoides i Trifolium alpestre. Z provedené analýzy je z ejmé, že sucho- a teplomilné druhy po východním okraji Brd sm rem na jih skute n vyznívají. Toto zjišt ní je v souladu s klasickými Dominovými studiemi (Domin 1903, 1943) o pronikání teplomilných druh proti proudu Litavky. Domin v pohled je však zapot ebí posuzovat kriticky, v kontextu dnešního stavu v d ní. Sou asné rozší ení teplomilných druh musíme chápat nejen jako výsledek jednosm rného progresivního ší ení, ale také jako poz statek rozsáhlejších areál v minulosti. Zm ny areál jednotlivých druh byly mnohovrstevné, probíhaly v r zných obdobích r zn, stejn tak jako byla v r zných obdobích r zná sídelní struktura krajiny a míra jejího odlesn ní. Záv r V PP Na horách p evažuje ochraná sky cenná suchomilná vegetace svaz Hyperico-Scleranthion a Koelerio-Phleion. Vegetace suchých trávník není homogenní, na základ snímkového materiálu jsme vylišili n kolik typ od vysloven xerotermní vegetace blízké sv. Hyperico-Scleranthion až po mezofiln lad né acidofilní trávníky blízké svazu Violion caninae. Pro PP Na horách uvádíme celkem 304 taxon (druh, druhových agregát, sérií, sekcí, rod ), které jsou námi nebo alespo jedním z dalších botanik zabývajících se v minulosti výzkumem tohoto území uvád ny jako správn ur ené. Z nález zaznamenaných b hem 70. a 80. let 20. století jsme v letech 1997 až 2010 ov ili výskyt více než 150 taxon. Oproti d ív jším údaj m se nám nepoda ilo potvrdit aktuální výskyt 50 taxon (nap. Filipendula vulgaris, Potentilla alba). Nov pro lokalitu uvádíme 100 taxon (nap. Chaerophyllum bulbosum, Dipsacus laciniatus, Gagea villosa, Luzula divulgata). V území bylo dosud zaznamenáno 6 zvlášt chrán ných druh cévnatých rostlin, z toho 3 taxony ze skupiny siln ohrožených druh (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Saxifraga tridactylites) a dále 3 ohrožené druhy (Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus). Vemeník dvoulistý a lomikámen trojprstý, o jejichž výskytu v PP však chybí spolehlivý doklad (herbá ová položka, fotografie), se nám nepoda ilo ov it. Z lokality je uvád no celkem 29 taxon (druh a poddruh ) za azených na ervený seznam cévnatých rostlin R, což je tém 10 % z celkového po tu zaznamenaných taxon. P t taxon pat í mezi siln ohrožené /C2/ (Antennaria 246

247 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska dioica, Dipsacus laciniatus, Gagea villosa, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Z kategorií C3 a C4 se v území vyskytují nap. Thesium alpinum, Veronica prostrata, Pseudolysimachion spicatum i Seseli osseum. Zapsáno bylo 46 archeofyt (tj. asi 15 % z celkového po tu zaznamenaných taxon ) a 14 neofyt (cca 5 %). Pro fytogeografickou analýzu byl použit soubor na lokalit se vyskytujících sucho- a teplomilných druh. Analýza jejich rozší ení podél okraje Brd prokázala vyznívání t chto druh z Jinecka na P íbramsko a dále na Rožmitálsko. K zachování druhové pestrosti vegetace suchých trávník na botanicky významné lokalit PP Na horách je, krom dosud ob asn provád ného kosení a vy ezávání náletových d evin, do budoucna pot ebné zajistit alespo ob asnou pastvu, která, na rozdíl od kosení, zajistí mírnou disturbanci p dního povrchu pot ebnou pro zdárný rozvoj populací n kterých druh, mimo jiné i siln ohroženého vstava e kuka ky (Orchis morio). Pod kování Cht li bychom pod kovat všem, kte í nám o území poskytli informace nebo nás doprovázeli na exkursích. Jedná se o Ivanu Kinskou, Františka Knížka, Radka Kou íka, Aleše Löwa, Ji ího Malí ka, Jana Michálka, Jaroslavu Nesvadbovou, Fredericka Rookse, Marii Rozsypalovou, Kristinu Vá ovou, Št pánku Slavíkovou-Bayerovou a Jaromíra Sofrona. Zvláštní dík pat í specialist m na problemati t jší skupiny cévnatých rostlin a zkušeným florist m, kte í revidovali naše položky. Jsou to Ji í Danihelka, Ji í Hadinec, Petr Havlí ek, Jan Kirschner, Radomír epka, Ji í Soják, Petr Šmarda, Milan Štech a Jitka Št pánková. Za ur ení mechorost a lišejník z fytocenologických snímk d kujeme Magd Zmrhalové a Václavu Mejst íkovi. Dík pat í též Tomáši Tichému za jazykovou korekturu anglického abstraktu. Druhý z autor byl p i dokon ování lánku podpo en z grantu MŠMT R (2B06012). Literatura Bayerová Š. (1999): Lichenologická studie Brd. 101 p., Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. P F UK, Praha]. Beránek J. (2000): Jince. D jiny obce. 136 p., Jince. Beránková V. et Hofmann G. (1977): Obnovení železné hut v Jincích roku Vlastiv d. Sborn. Podbrdska /8 9: Bohá P. et Kolá J. (1996): Vyšší geomorfologické jednotky eské republiky. Geografické názvoslovné seznamy OSN- R. Praha, 56 p. + mapa. Böswartová J. (1984): P ísp vek ke kv ten st edního Povltaví. Bohemia centralis, Praha, 13:

248 Bou ková-zíková (1976): Floristický výzkum dolního toku Kocáby mezi Novým Knínem a Št chovicemi. Ms. [Dipl. Práce., depon. in: Knih. kat. bot. P F UK, Praha]. Bubení ek J. (1983): Chrán ná území p íbramského okresu. Ochránce p írody, P íbram, I/2: 3 4. elakovský L. (1883): Prodromus kv teny eské IV. Praha. Domin K. (1903): Brdy. Studie fytogeografická. Sborn. es. Spole. Zem v d., Praha, 9: Domin K. (1924): Úvahy a studie o regionálním len ní ech s hlediska geobotanického. Spisy P írod. Fak. Karl. Univ., Praha, 9: Domin K. (1926): Studie o vegetaci Brd a povšechné úvahy o d jinách lesních spole enstev a o vztazích lesa k podnebí a p d. Sborn. P írod., Praha, 3: Domin K. (1942): Je teplomilná kv tena na P íbramsku na postupu? V da P ír., Praha, 21: Domin K. (1943): Vegeta ní obrazy z povodí Litavky od Zdic na P íbramsko. Rozpr. 2. T. es. Akad., Praha, 53/22: Duchá ek M. (2009): Lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) ohrožený druh expandující na železni ních nádražích. Muzeum a sou asnost, Roztoky, ser. natur., 24: Ellenberg H. et al. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta geobotanica, Göttingen, vol. 18, 248 pp. Frantová Z. (1964): Kv tena severn od P íbrami. Ms. [Dipl. Práce., depon. in: Hornické muzeum P íbram, P íbram]. Gutwirth J. (1982): Chrán né území Na horách. noviny Svoboda ze dne Hanuš J. ( ): Soustavný p ehled a stanoviska cévnatých rostlin samorostlých a obecn p stovaných v okolí Plzn. I. II. In: Zprávy c. k. es. stát. vyššího reál. gymn. v Plzni et , Plze. Havlí ek V. [ed.] (1986): Geologická mapa SR. List Ho ovice. Úst ední ústav geologický, Praha. Hill M.O. (1979): TWINSPAN. A Fortran program for arranging multivariate data in an ordered twoway table by classification of the individuals and attributes. Cornell Univ. Ithaca. Hofmann G. (1987): Železá ství na jineckém panství v 18. století. Vlastiv. Sborn. Podbrdska, P íbram, 32/33: Holub J. (1992): Crataegus. In: Hejný S., Slavík B. [eds.], Kv tena R 3, p , Praha. Hrouda L. et Skalický V. (1988): Floristický materiál ke kv ten P íbramska I. Výsledky floristického kursu s. botanické spole nosti 1985 v P íbrami. Vlastiv. Sborn. Podbrdska, P íbram, 27(1984): Hrouda L. et Šourková M. (1992): Saxifragaceae. In: Hejný S., Slavík B. [eds.], Kv tena R 3, p , Praha. Chán V..[ed.] (1999): Komentovaný ervený seznam kv teny jižní ásti ech. P íroda, Praha, 16: mapa. Chán V. et Št pán J. (1964): P ísp vek ke kv ten B eznicka a Mirovicka. Preslia, Praha, 36: Chytrý M. [ed.] (2007): Vegetace eské republiky 1., Travinná a ke í ková vegetace. Praha, 526 pp. Karlík P. (2001): Louky a p íbuzné typy vegetace Brd a Podbrdska. Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. P F UK, Praha]. Karlík P. (2005): Plán pé e pro p írodní památku Na horách na období Ms. [depon. in: KrÚ St edo eského kraje, AOPK R]. Karlík P. (2006): Plán pé e pro p írodní památku Vinice na období Ms. [depon. in: KrÚ St edo eského kraje, AOPK R]. Karlíková L. (1992): Floristický pr zkum okolí Voznice. Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. P F UK, Praha]. Kirschner J. et Skalický V. (1990): Violaceae. In: Hejný S., Slavík B. [eds.], Kv tena R 2, p , Praha. Knížek F. (1983): Chrán né nalezišt Na Horách v naší pé i. Ochránce p írody, P íbram, I/1: 11. Knížetová L., Pecina P. et Pivni ková M. (1987): Prov rka maloplošných chrán ných území a jejich návrh ve St edo eském kraji v letech Bohemia centralis, Praha, 16: Kolbek et al. (2001): Vegetace Chrán né krajinné oblasti a Biosférické rezervace K ivoklátsko. 2. Spole enstva skal, strání, sutí, primitivních p d, v esoviš, termofilních lem a synantropní vegetace. Praha. 248

249 R. Hlavá ek a P. Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kv ten Podbrdska Kovanda M. (2004): Carlina. In: Slavík B., Št pánková J. [eds.], Kv tena R 7, p , Praha. K ísa B. (1988): Ranunculus. In: Hejný S., Slavík B. [eds.], Kv tena SR 1, p , Praha. Kubát K. [ed.] (2002): Klí ke kv ten eské republiky. Praha. Ku era J. et Vá a J. (2005): Seznam a ervený seznam mechorost eské republiky (2005). P íroda, Praha, 23: Liška J., Palice Z. et Slavíková Š. (2008): Checklist and Red List of lichens of the Czech Republic. Preslia 80: Litochleb J. (1984): Geomorfologická charakteristika a geologická stavba Brd a Podbrdska. Vlastiv. Sborn. Podbrdska, P íbram, 26: Los V. (1923): K fytogeografii horských lišejník brdských. as. Nár. Mus., Praha, 97 : Ložek V., Kubíková J., Špry ar P. a kol. (2005): St ední echy. In: Mackov in P. a Sedlá ek M. [eds.]: Chrán ná území R, svazek XIII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Marková Š. (2007): Vliv historie využívání lokality na dnešní lesní vegetaci na p íkladu Dob íšska. Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. P F UK, Praha]. Mikyška R. [ed.] (1969): Geobotanická mapa SSR. List M-33-XX Plze. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. Moravec J. [ed.] (1995): Rostlinná spole enstva eské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severo es. P ír., Litom ice, suppl. 1995/1: Mucina L. et Kolbek J. (1993): Festuco-Brometea. In: Mucina L., Grabherr G. et Ellmauer T. [eds.]: Die Pflanzengesellschaften Österreichs. Teil I., p , Jena. Neuhäuslová Z. et al. (2001): Mapa potenciální p irozené vegetace eské republiky. Praha. Nová ek K. (1995): Zaniklé náhorní osídlení na Jinecku. K formám vrcholn st edov ké kolonizace brdského lesa. Podbrdsko, P íbram, 2: Pecina P. (1982): P ísp vek k faunistice navrhovaného chrán ného nalezišt Na horách a jeho zoologické zhodnocení. Ms. [depon. in: AOPK R, St edisko Praha]. Podlenová L. (2000): Floristická a vegeta ní charakteristika údolí eky Litavky. Ms. [Bakal. Práce., depon. in: Knih. Biol. fak. Jiho eské univerzity, eské Bud jovice]. Poschlod P., Baumann A. et Karlík P. (2009): Origin and development of grasslands in central Europe. In: Veen P., Jefferson R., De Smidt J. et Van der Straaten J. [eds.], Grasslands in Europe of high nature value, Zeist, pp Procházka F. [ed.] (2001): erný a ervený seznam cévnatých rostlin eské republiky (stav v roce 2000). P íroda, Praha, 18: Procházka F. et Velísek V. (1983): Orchideje naší p írody. Praha. Pyšek P., Sádlo J. et Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia, Praha, 74: Rothmaler W. [ed.] (1976): Exkursionsflora für die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band. Berlin. Rydlo J. (1982): Inventariza ní pr zkum PR Na horách. Ms. [depon. in: OkrÚ P íbram]. Schlechtendal D. F. L. ( ): Beitrag zur Flora von Böhmen. Linnaea, Ein Journal für die Botanik, 31: Skalická A. (1995): Genista. In: Slavík B. [ed.], Kv tena R 4, p , Praha. Skalický V. (1985): Floristický kurs P íbram Informa ní materiály k území pro ú astníky kursu. Ms. [depon. in: BS Praha]. Skalický V. (1988a): Pulsatilla. In: Hejný S., Slavík B. [eds.], Kv tena SR 1, p , Praha. Skalický V. (1988b): Regionáln fytogeografické len ní. In: Hejný S., Slavík B. [eds.], Kv tena SR 1, p , Praha. Slavík B. (1986): Fytokartografické syntézy SR. I. Praha. Slavík B. [ed.] (1995): Kv tena R 4. Praha. Slavík B. [ed.] (1997): Kv tena R 5. Praha. Slavík B. (1998): Phytocartographical Syntheses of the Czech Republic. 3. Praha. Slavík B. et Slavíková Z. (1997): Chaerophyllum. In: Slavík B. [ed.], Kv tena R 5, p , Praha. Smejkal M. (1981): Komentovaný katalog moravské flóry. Brno. 249

250 Smejtek L. (2005): Hradišt a archeologické nálezy. In: Cílek V. [ed.], St ední Brdy, p , P íbram. Sofron J. (1998): Notizen zu den ausgesuchten Pflanzengesellschaften des zentralen Brdywaldes. Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Plze, Botanica, 41:1 40. Soják J. (1995): Potentilla. In: Slavík B. [ed.], Kv tena R 4, p , Praha. Špry ar P. [ed.] (2007): Výsledky floristického kursu eské botanické spole nosti v Beroun ( ervence 2001). Zprávy es. Bot. Spole., Praha, 42, P íl. 2007/2: Št pán J. (1967): Rozší ení chrán ných rostlin v Brdech a Podbrdsku. s. Ochr. Prír., Bratislava, 3: Št pán J. (1982): Poznámky k fytogeografii Brd a Podbrdska. Vlastiv. Sborn. Podbrdska, P íbram, 22: Št pánek J. et Holub J. (1997): Dipsacus. In: Slavík B. [ed.], Kv tena R 5, p , Praha. Tichý L. (2002): JUICE, software for vegetation classification. J. Veg. Sci. 13: Vesecký A. (1961): Podnebí SSR. Tabulky. Praha. K tomuto p ísp vku pat í barevné obrazové p ílohy Recenzovali: Mgr. Aleš Hoffmann RNDr. Milan Rivola, CSc. 250

251 Bohemia centralis, Praha, 30: , 2010 Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v p írodních památkách Na horách a Pitkovická strá ve st edních echách The gall midge Dasineura pulsatillae and other insect species developing in the etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica in Na horách and Pitkovická strá Nature Monuments in Central Bohemia Petr Jiras 1, Marcela Skuhravá 2 a Petr Karlík 3 1 Katedra ekologie, Fakulta životního prost edí ZU, Kamýcká 1176, CZ Praha 6 Suchdol; peto_jiras@ .cz 2 Bítovská 1227/9, CZ Praha 4; skuhrava@quick.cz 3 Katedra dendrologie a šlecht ní lesních d evin, Fakulta lesnická a d eva ská ZU, Kamýcká 1176, CZ Praha 6 Suchdol; karlik@fld.czu.cz Abstract. In 2010, within the research on injurious agents in the ripening etaerios of achenes of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica (Ranunculaceae), there were found three species of insects developing and feeding in etaerios. These were the larvae of two species belonging to the order Diptera, viz. the gall midge Dasineura pulsatillae (Cecidomyiidae) and an undescribed species, probably belonging to family Anthomyiidae, and the thrips species Haplothrips aculeatus (Thysanoptera: Phlaeothripidae). Larvae of D. pulsatillae and H. aculeatus were found in two of six localities under study in the Na horách and Pitkovická strá Nature Monuments. Larvae of Anthomyiidae were found only in the Na horách Nature Monument. D. pulsatillae and probably also anthomyiid species are narrowly adapted in their life cycles only to their host plant genus Pulsatilla. This is the reason why these species are so infrequently distributed. In contrast to that, H.aculeatus is common species of the order Thysanoptera 251

252 occuring in wide range of plants species. D. pulsatillae and the anthomyiid species occurring in larger populations may cause a partial decreasing of generative reproduction of Pulsatilla. With regard to relatively large populations of their host plant P.pratensis subsp. bohemica in the Na horách and Pitkovická strá Nature Monuments, the occurrence of insect species in these localities does not bring serious threat to them. From the ecological point of view, the three insect species associated with the host plant genus Pulsatilla are components of the ecosystems in these important parts of protected nature in Central Bohemia. Key words: plant-insect interactions, Pulsatilla pratensis, Ranunculaceae, Diptera, Cecidomyiidae, Dasineura pulsatillae, Anthomyiidae, Thysanoptera, Phlaeothripidae, Haplothrips aculeatus Úvod V této práci popisujeme ekologii t í druh hmyzu zjišt ných v souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a jejich charakteristiky na sledovaných lokalitách. Jedná se o bejlomorku koniklecovou (Dasineura pulsatillae ) z eledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae) z ádu dvouk ídlých (Diptera), o t ásn nku trub nku travní (Haplothrips aculeatus) z eledi Phlaeothripidae z ádu t ásnok ídlých (Thysanoptera) a druh náležející pravd podobn do eledi kv tilkovitých (Anthomyiidae) z ádu dvouk ídlých (Diptera). V úvodních kapitolách shrnujeme poznatky o sledovaných druzích hmyzu, jejich živné rostlin a uvádíme charakteristiky lokalit. Názvy taxon koniklec jsou sjednoceny podle Skalického (Skalický 1988a) a syntaxony podle Moravce (Moravec 1995). Regionáln fytogeografické len ní je uvedeno podle Skalického (Skalický 1988b). 252 Koniklec lu ní eský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) Tento druh z eledi prysky níkovitých (Ranunculaceae) je naším nejb žn jším koniklecem, p esto pat í podle erveného seznamu mezi siln ohrožené druhy rostlin (Procházka 2001). Roste v xerotermních travinných porostech, na skalách a v lemových spole enstvech. Nej ast ji se vyskytuje ve spole enstvech t ídy Festuco-Brometea. Pro jeho st edo eskou arelu je charakteristický výskyt mj. ve svazu Koelerio-Phleion phleoidis. P dy na jeho stanovištích jsou suché nebo vysychavé, v tšinou m lké a minerální, na vápnitém i silikátovém podkladu (Skalický 1988a). Koniklec lu ní kvete obvykle v b eznu až kv tnu. Kv ty jsou tmav fialové, válcovité a nící. Po odkv tu se stonek prodlužuje a nap imuje, takže za plodu je vzp ímený (Skalický 1988a). V každém kv tu koniklece je obvykle ty inek a pestík s dlouhou n lkou, obsahujících jedno vají ko

253 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci lu ním eském (Jonsson et al. 1991). Po uzrání tak vzniká souplodí nažek. Jednotlivé nažky se skládají z tenkého kožovitého oplodí t sn p iléhajícího k jedinému semenu a z jemn chlupatého, 3 4 centimetry dlouhého p ív sku vzniklého z n lky. Metodika Na podzim roku 2009 byly p ipravovány nažky koniklece P. pratensis subsp. bohemica, pocházející z p írodní památky Na horách, k pokusu zjiš ujícímu klí ivost nažek tohoto druhu. Ten byl sou ástí studie zjiš ující vliv dostupného dusíku na klí ení vybraných zástupc rodu koniklec (Pulsatilla) provád né v rámci diplomové práce P. Jirase. P itom bylo zjišt no, že ást nažek je poškozena tehdy neznámým druhem hmyzu. V roce 2010 byl proto na šesti lokalitách ve st edních echách proveden pr zkum výskytu škodlivých initel v souplodích k. lu ního eského (P. pratensis subsp. bohemica). Lokality byly vybrány zejména s ohledem na r znorodost biotop a velikost populací koniklec. Jednalo se o následující lokality: lom u PR Baba a PP Nad mlýnem v Dolní Šárce, PP Pitkovická strá, PP Trubínský vrch a PP Na horách a PR Prokopské údolí. Lokality byly navšt vovány p edevším v kv tnu a ervnu. Území PP Na horách bylo navštíveno celkem ty ikrát (8. 5., , a ), PP Pitkovická strá t ikrát (3. 6., a ) a ostatní lokality jedenkrát (dv v kv tnu a dv v ervnu). Výskyt škodlivých initel v souplodích koniklec byl po roztažení nažek v souplodích zjiš ován p ímým pozorováním u rostlin na lokalitách (obr. 22 v barevné p íloze). P i návšt vách lokalit byla zaznamenávána fenologie koniklec, zjiš ována ekologie a další charakteristiky vyskytujících se hmyzích parazit, po izována fotodokumentace a odebírány vzorky hmyzu ze souplodí koniklec. U t ech souplodí odebraných v p írodní památce Na horách byl spo ítán celkový po et jedinc obou parazit z ádu dvouk ídlých (souplodí byla podrobn prohlédnuta a úpln rozebrána). Míra napadení rostlin byla u obou druh dvouk ídlých zjiš ována na základ zkoumání ur itého po tu souplodí plošn reprezentujících danou lokalitu. Z odebraných vzork hmyzu byly zhotoveny mikroskopické preparáty (jako uzavírací médium byl použit roztok glycerolu, želatiny a chlorhydrátu zvaný Liquido Faure-Berlese). Mikroskopické preparáty jsou uloženy ve sbírce M. Skuhravé v Praze. Klí ivost nažek koniklece lu ního eského (P. pratensis subsp. bohemica) z lokality Na horách byla zjiš ována u nažek odebraných Klí ivost zdravých vyvinutých nažek (N = 250) byla zjiš ována p t a p l m síce od jejich odb ru a klí ivost nedokonale vyvinutých nažek (N = 30) a nažek poškozených larvami kv tilky (N = 20) o ty i m síce pozd ji. Pro testy klí ivosti nažek byly použity Petriho misky se t emi vrstvami filtra ního papíru. Nažky byly kultivovány p i teplot 22 C ± 2 C (zdravé vyvinuté nažky) a 24 C ± 2 C 253

254 (nedokonale vyvinuté nažky a nažky poškozené larvami kv tilky), p i sv telném režimu 16/8 hodin (sv tlo/tma). Zkoumané lokality Uvádíme stru ný p ehled údaj o lokalitách ve st edních echách (obr. 1, tab. 1), na nichž byl proveden pr zkum výskytu hmyzu v souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Pro úplnost je navíc za azena i lokalita Na Bab na K ivoklátsku, kterou jsme v roce 2010 sice nenavštívili, ale pochází odtud starší údaj o bejlomorce koniklecové (Skuhravá 1975). U jednotlivých lokalit uvádíme velikost populací koniklece (tj. po et fertilních trs ) tak, jak jsme ji zaznamenali ve vegeta ní sezón Obr. 1. Lokalita s jediným dosavadním eským nálezem bejlomorky koniklecové (Dasineura pulsatillae): 1 PR Na Bab ; a lokality ve st edních echách, kde byl sledován výskyt hmyzu v souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v roce 2010: 2 PP Na horách, 3 PP Pitkovická strá, 4 PR Prokopské údolí, 5 PP Nad mlýnem, 6 lom u PP Baba, 7 PP Trubínský vrch. Fig. 1. Locality where the occurrence of Dasineura pulsatillae was recorded in the past: 1 Na Bab NR; and the localities situated in central Bohemia, where the investigations of insects occurring in the etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica were carried out in the year 2010: 2 Na horách NM, 3 Pitkovická strá NM, 4 Prokopské údolí NR, 5 Nad mlýnem NM, 6 quarry near Baba NM, 7 Trubínský vrch NM. 254

255 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci lu ním eském Tab. 1. Charakteristika jednotlivých lokalit. Tab. 1. Basic informations about particular localities. název území rok roz- katastr fytochorion nadm. v. geologický podklad významná vegetace odhad literární vyhlá- loha [m n. m.] po etnosti údaje šení [ha] koniklece (rok jako 2010) CHÚ PR Na Bab ,95 K ivoklát neoproterozoické as. Pulsatillo pratensis- 500 (P. Kolbek et al. K ivoklátsko b idlice a droby Avenochloetum pratensis, Karešová, 1980, Ložek et s pr nikem žilného která byla poprvé rozlišena SCHKO al ryolitu, vulkanity práv na této lokalit K ivoklátsko, (spilit, andezit) ústní sd lení) PP Na ,76 K ešín 35c jílovité b idlice sv. Hyperico perforati- n kolik tisíc Ložek et al. horách P íbramské st edního kambria Scleranthion perennis, rostlin 2005, Karlík Podbrdsko sv. Koelerio-Phleion 2005 (blízko 87. phleoidis (v etn as. Brdy) Pulsatillo pratensis- Avenochloetum pratensis ) PP ,51 Pitkovice hranice jílovité b idlice as. Pulsatillo pratensis- 350 Kubíková et Pitkovická Pražská plošina proterozoického stá í se Avenochloetum pratensis al strá a 64. í anská svahovými hlínami na plošina úpatí PR ,5 Hlubo epy, 8. eský kras prvohorní horniny, t. Festuco-Brometea 15 (zkoumána Kubíková et Prokopské Jinonice zejména vápence jen plocha u al údolí Butovického hradišt ) PP Nad ,91 Dejvice, 9. Dolní proterozoické b idlice sv. Alysso-Festucion 5 Kubíková et mlýnem Nebušice Povltaví pallentis, dále též as. al Scabioso ochroleucae- Brachypodietum pinnati lom u PP Dejvice 9. Dolní droby a b idlice t. Festuco-Brometea, 10 Karlík et Baba Povltaví kralupsko-zbraslavské zejména sv. Alysso- ezá 2008 (cca 0,25 km skupiny svrchního Festucion pallentis SZ z íceniny proterozoika na Bab ) PP ,94 Trubín 8. eský kras ordovické diabasy zejména sv. Alysso- 150 Ložek et al. Trubínský (u hranice 32. komárovského Festucion pallentis 2005 vrch K ivoklátsko) komplexu 255

256 Výsledky Na základ pozorování souplodí koniklec na šesti zkoumaných lokalitách byly zjišt ny t i druhy hmyzu potravn vázané na souplodí koniklece. Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) (Diptera: Cecidomyiidae) obr. 25, 26 v barevné p íloze Larvy druhu Dasineura pulsatillae (Kieffer, 1894) byly zjišt ny na dvou ze šesti lokalit prozkoumaných v roce 2010: PP Na horách a PP Pitkovická strá (det. M. Skuhravá). Larvy byly na obou lokalitách nalézány po celou dobu jarních terénních pr zkum. V kv tnu se v souplodích koniklece vyskytovaly v tšinou oranžové larvy 2. instaru a v ervnu oranžové až bílé larvy 3. instaru. Vzrostlé larvy byly 1,5 2 mm dlouhé, 0,6 0,75 mm široké a pon kud lesklé. Byly nalézány na kv tním l žku a mezi nažkami zejména zrajících souplodí koniklece. Pravd podobn kv li jarní pastv a p íznivým vlhkostním podmínkám v roce 2010 vykvetla výjime n asi jedna t etina všech koniklec v PP Pitkovická strá na podzim podruhé. Proto byl výskyt larev bejlomorky koniklecové na této lokalit zjiš ován i na podzim, konkrétn dne Na zrajících souplodích však v tomto termínu nebyly nalezeny žádné larvy. Po et larev v souplodích a po et souplodí s jejich výskytem se lišil podle data terénního pr zkumu: a se ve v tšin napadených souplodí v PP Na horách vyskytovalo alespo 7 larev této bejlomorky (v jednom souplodí odebraného z PP Na horách bylo zjišt no dokonce 39 larev), zatímco se v souplodích na lokalit vyskytovala už pouze 1 2 larvy. Míra napadení zrajících souplodí koniklece larvami bejlomorky v PP Na horách a PP Pitkovická strá v roce 2010 je uvedena v tabulce 2. Tab. 2. Míra napadení zrajících souplodí koniklece larvami bejlomorky koniklecové Dasineura pulsatillae v PP Na horách a PP Pitkovická strá v roce Pozn.: PSL po et souplodí s larvami, CPPS celkový po et pozorovaných souplodí. Tab. 2. Level of infestation on the ripening etaerios of Pulsatilla, caused by larvae of Dasineura pulsatillae, at the Na horách and Pitkovická strá Nature Monuments in Remark: PSL number of etaerios with larvae, CPPS total number of observed etaerios. Datum Na horách Pitkovická strá Date PSL CPPS % PSL CPPS % min kolem ,3 256

257 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci lu ním eském D. pulsatillae pat í v eské republice k velmi vzácným druh m bejlomorek, náležejícím z hlediska plošného rozší ení bejlomorek do frekven ní skupiny I. druhy vyskytující se ojedin le (Skuhravá 1982, 1994). Dosud byl druh zaznamenán pouze na lokalit Baba u K ivoklátu (dnešní p írodní rezervace Na Bab ), kde larvy bejlomorky koniklecové nalezl A. P íhoda v ervnu roku 1972 (Skuhravá 1975). V rámci Evropy je druh dále znám ze Švédska, Dánska, Francie, N mecka, Slovenska, Rumunska a Lotyšska (Skuhravá 1986). Kieffer (1894) v popisu této bejlomorky píše, že larvy p sobí deformaci plodového l žka ( Fruchtbärte ). Podle dostupné literatury byl druh dosud nalezen na konikleci lu ním a jarním (P. pratensis, P. vernalis ) (Kieffer 1894, Buhr ), k. n meckém (P. vulgaris ) (Skuhravá 1986), oranžové larvy této bejlomorky byly nalezeny v kv tním l žku a v nažkách k. lu ního eského (P. pratensis subsp. bohemica) (Skuhravá 1975), a ve zdu elých kv tních pupenech k. slovenského (P.slavica ) (Skuhravá 1989). Bejlomorky (Cecidomyiidae) jsou drobný dvouk ídlý hmyz dosahující velikosti 0,5 8 mm, s dlouhými tykadly (Skuhravá et Skuhravý 1960, 1992, Skuhravá 1986, Harris 1994). Od ostatních eledí dvouk ídlých se v larválním stádiu liší zejména p ítomností zvláštního orgánu, zvaného esky prsní bodec (latinsky spatula sternalis), který je vyvinut na b išní stran prvního hrudního lánku ve tvaru podélné ztlustliny pokožky tmavého zbarvení. Tvar spatuly je d ležitý diagnostický znak umož ující ur it jednotlivé druhy bejlomorek v larválním stádiu. Larvy bejlomorek si pomocí spatuly sternalis prorážejí otvor ve st n hálky, jímž pak hálku opoušt jí. Spatula rovn ž umož uje larvám pohyb v hálkách nebo rostlinných orgánech. V eské republice je v sou asné dob známo 560 druh bejlomorek (Skuhravá 2009). Z nich 64 druh pat í k ohroženým a jsou uvedeny v erveném seznamu ohrožených druh eské republiky, druh D. pulsatillae však v erveném seznamu nefiguruje (Skuhravá in Farka et al. 2005). Kv tilka (Diptera: Anthomyiidae) obr. 23, 24, 27, 28 v barevné p íloze Larvy dosud neur eného (a pravd podobn dosud pro v du nepopsaného) druhu dvouk ídlého hmyzu, pravd podobn náležejícího do eledi kv tilkovitých (Anthomyiidae) (v textu dále jen kv tilka) byly nalezeny v souplodích koniklece pouze v p írodní památce Na horách. Tyto larvy se vyvíjejí uvnit zrajících nažek, v nichž ni í semena. Krom nich byly v souplodích nalezeny také jejich exuvie a pupária. Larvy byly bílé, 2,5 mm dlouhé a 1 mm široké. Byly zhruba 2 v tší než vzrostlé larvy bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ). V tšinou byly nalézány v otvorech nažek v tém zralých souplodích. Nažky napadené larvami kv tilky bylo možno rozeznat až v dob jejich zralosti, kdy na nich byly patrné otvory vytvo ené larvami. 257

258 Poprvé byly larvy kv tilky zjišt ny p i rozboru zrajícího souplodí koniklece odebraného Nejvíce larev kv tilek bylo na této lokalit pozorováno , kdy bylo v jednotlivých zrajících souplodích zjišt no i n kolik larev tr ících z nažek. V tento den byla také stanovována míra napadení kv tilkou na vzorku 25 náhodn vybraných zralých souplodí reprezentujících populaci koniklece v PP Na horách, ze kterých bylo vybráno vždy 10 nažek. Bylo zjišt no, že v souplodích koniklece napadených larvami kv tilek bylo pr m rn 41 % poškozených nažek. Po et poškozených nažek z 10 nažek vybraných z každého z 25 kontrolovaných souplodí byl však velmi variabilní. 68 % všech kontrolovaných souplodí v PP Na horách bylo napadeno larvami kv tilky a 28 % všech nažek vyprodukovaných konikleci na této lokalit v roce 2010 bylo poškozeno larvami kv tilky. Dne 16. ervna 2010 byl stejný pr zkum proveden i v p írodní památce Pitkovická strá, ale na žádném z 15 kontrolovaných souplodí koniklece nebyly poškozené nažky nalezeny. Na této lokalit se kv tilka pravd podobn nevyskytuje. Na ostatních ty ech navštívených lokalitách nebyly nažky koniklece poškozené larvami kv tilky nalezeny. Je však možné, že pouze unikly naší pozornosti. Z rozboru 40 nažek poškozených larvami kv tilky bylo zjišt no, že nažky mají 1 3 otvory, které se nacházejí na r zných ástech nažek a jsou r zn velké. V tšina semen m la otvory dva, otvory byly nejpo etn jší ve st ední ásti semene a ast ji se na semenech vyskytovaly otvory malé velikosti. Velká ást nažek se dv ma otvory m la na svém povrchu otvory stejné velikosti a na obou stranách proti sob ; nebo alespo v jedné, vzhledem k nažce p í né rovin. V tšina poškozených nažek neobsahovala žádná semena. Kv tilky (Anthomyiidae) jsou drobné mouchy velmi podobné zástupc m blízce p íbuzné eledi mouchovitých (Muscidae). Od této a ostatních skupin se liší absencí št tin na meronu (hypopleu e) a prodlouženou anální žilkou na k ídlech. Larvy kv tilek jsou v tšinou fytofágní, n které druhy poškozují kulturní rostliny a jsou považovány za šk dce (Gregor et Rozkošný 1977), n které jsou ale mykofágní a saprofágní (Komzáková 2006). Larvy kv tilek mají v p ední ásti t la vyvinutou výraznou cefalo-faryngeální strukturu, významnou pro ur ování druh (Suwa et Darvas 1998). Z eské republiky je známo 235 druh této eledi (Komzáková 2006). Trub nka travní (Haplothrips aculeatus) (Thysanoptera: Phlaeothripidae) obr. 29 v barevné p íloze Larvální stadia (nymfy) a dosp lci t ásn nky trub nky travní byly nalezeny ve zrajících souplodích koniklece v p írodních památkách Na horách a Pitkovická strá. Na ostatních ty ech navštívených lokalitách nebyly t ásn nky zjišt ny. Druh z našich sb r determinoval dr. V. Zeman. 258

259 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci lu ním eském Trub nky byly na uvedených lokalitách nalezeny jen p i jarních terénních pr zkumech koniklec. Zjišt ní jedinci byli bezk ídlí, 1,5 mm dlouzí, s výrazným erveno-hn do-bílým zbarvením t la. Trub nky se pom rn rychle pohybovaly mezi nažkami v souplodích koniklec. V jednotlivých souplodích se vyskytoval zpravidla jen jeden jedinec, ale bylo pozorováno i n kolik jedinc v jednom souplodí. Trub nka travní je hojn rozší ený druh, který se vyskytuje hlavn na travách, obilí a v kv tech r zných rostlin (Miller 1956). Podle sd lení dr. V. Zemana výskyt v souplodích koniklec v dostupné literatu e dosud nebyl zaznamenán. T ásnok ídlí (Thysanoptera) jsou drobný hmyz lišící se od ostatních skupin hmyzu asymetrickým ústním ústrojím (pravé kusadlo je zakrn lé) a k ídly (pokud jsou p ítomna) s t ásn mi na okraji, složenými z dlouhých asinek. Zástupci t ásnok ídlých jsou v tšinou fytofágní, n které druhy škodí v zem d lství, a ást jsou predáto i (Pelikán 1957, Pelikán 1977). Z eské republiky je známo kolem 280 druh tohoto ádu (Pelikán 2005). Klí ivost nažek koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) z území PP Na horách Z p t a p l m síce starých, zdravých vyvinutých nažek (N = 250) jich vyklí ilo 32,4 %. Nedokonale vyvinuté nažky (N = 30) a nažky poškozené kv tilkou ( ele Anthomyiidae ) (N = 20), jejichž klí ivost byla zjiš ována o ty i m síce pozd ji, nevykazovaly žádnou klí ivost. Diskuse Výskyt a ekologie sledovaných druh Specializace velkého množství druh hmyzu na ur itý rod, druh, nebo i ást rostliny je známá skute nost. V tšina druh z eledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae) tvo í hálky na rostlinách a je specificky vázaná na ur itý druh nebo rod hostitelských rostlin. Larvy, které netvo í hálky a vyvíjí se v souplodích rostlin, jsou známy pouze u n kolika málo druh bejlomorek. K t m pat í i námi zkoumaná bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae ) a také nedávno objevený a popsaný druh Geomyia alpina (viz Skuhravá et al. 2006). Ob bejlomorky mají dosti podobnou životní strategii. Larvy druhu G. alpina se vyvíjejí v souplodích nažek kuklíku plazivého (Geum reptans), která jsou velice podobná souplodím koniklec. Oba rody hostitelských rostlin mají podobný tvar souplodí a velmi podobnou morfologii plod, projevující se p ítomností chlupatého p ív sku vzniklého ze n lky na nažkách. V souplodích 259

260 larvy obou druh bejlomorek sají rostlinné š ávy z vyvíjejících se nažek. V íjnu, kdy hostitelské rostliny zrají, larvy bejlomorky G. alpina opoušt jí rostliny a zalézají do p dy, kde p ezimují. Koncem ervna následujícího roku, kdy kuklík plazivý kvete, se líhnou dosp lci a samice kladou vají ka do jeho kv t. Následkem napadení rostlin bejlomorkou G. alpina jsou nažky ze souplodí kuklíku plazivého (G. reptans ) p ibližn o 25 % leh í než zdravé nenapadené nažky a jejich klí ivost je výrazn snížená (Skuhravá et al. 2006). Výskyt bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ) je v rámci eské republiky v sou asné dob znám ze t í lokalit z p írodní rezervace Na Bab u K ivoklátu (kde však nebyl v roce 2010 ov ován) a z p írodních památek Na horách a Pitkovická strá. Jedná se o lokality s velkými populacemi koniklec, které jsou patrn dlouhodob stabilní a umož ují tak trvalé p ežívání tohoto monofága. Tyto lokality se nacházejí v oblastech teplého a suchého mezofytika (takzvané lokální termofytikum ) nebo p ímo na hranici fytogeografických oblastí termofytika a mezofytika. Všechny t i lokality jsou si podobné i svojí geologií vyskytují se na nich zejména jemnozrnné sedimentární silikátové horniny, konkrétn b idlice proterozoického až kambrického stá í. Uvedená charakteristika lokalit podmi uje výskyt specifické vegetace, konkrétn asociace Pulsatillo pratensis-avenochloetum pratensis, která se ve všech t ech územích nachází. Toto spole enstvo, charakteristické pro jižní polovinu st edních ech, se v minulosti vyvinulo na dlouhodob využívaných pastvinách a vzhledem k útlumu pastvy se postupn stalo vzácným. Z eledi kv tilkovitých (Anthomyiidae) je pom rn dob e prozkoumáno n kolik druh rodu Chiastocheta, jehož larvy požírají semena upolínu evropského (Trollius europaeus) (Bronstein 1992). Tato hostitelská rostlina pat í spole n s koniklecem lu ním do stejné eledi prysky níkovitých (Ranunculaceae). Druhy rodu Chiastocheta jsou zárove jediní opylova i upolínu evropského (T. europaeus ). Prof. Rudolf Rozkošný, s nímž byla otázka druhové p íslušnosti kv tilky z eledi Anthomyiidae zjišt né v nažkách koniklece konzultována, nás informoval, že v sou asné dob není z p íslušné odborné literatury znám žádný druh z eledi kv tilkovitých vyvíjející se v souplodích koniklec. Biologie kv tilek je obecn dosud velmi málo známá. Larvy kv tilky zjišt né v koniklecích mají podobný vývoj jako larvy bejlomorky koniklecové. Jedná se pravd podobn o druhy, které mají pouze jednu generaci v roce (monovoltinní druhy) a jsou tak p izp sobené k životnímu cyklu hostitelské rostliny. Koniklec lu ní obvykle poskytuje mladé plody vhodné k vývoji hmyzích parazit pouze na ja e. Nep ítomnost larev bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ) v souplodích koniklece na lokalit Pitkovická strá, kdy v tomto roce koniklec zcela výjime n kvetl podruhé, tak jenom potvrdila skute nost, že se jedná o monovoltinní druh vázaný svým vývojem na jarní klimatické podmínky. Larvy obou druh v dob dozrávání 260

261 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci lu ním eském plod koniklece opoušt jí souplodí, padají na p du a zalézají do ní. V zemi p e kávají zimní období a na ja e se v p d zakuklí. Vylíhlá imága po kopulaci kladou vají ka do rozvíjejících se kv tních pupen. Tímto zp sobem probíhá vývoj monovoltinních druh bejlomorek a pravd podobn i vývoj kv tilek. O výskytu t ásnok ídlých (Thysanoptera) i dvouk ídlých (Diptera) v kv tech koniklec se zmi uje nap íklad Pi ko -Mirkowa et Kaczmarczyk (1990), i když studie týkající se p ímo koniklece lu ního (P. pratensis ) zaznamenala v jeho kv tech pouze p ítomnost zástupc ádu blanok ídlých (Hymenoptera), zejména rodu melák (Bombus ) (Torvik et al. 1998). ada druh ádu t ásnok ídlých (Thysanoptera) žijících v kv tech rostlin se živí pylem (Kirk 1985). Je proto možné, že i námi nalezený zástupce tohoto ádu, zjišt ný ve zrajících souplodích koniklece lu ního eského (P. pratensis subsp. bohemica), má podobnou životní strategii. Míra ovlivn ní hostitelských rostlin B hem zrání nažek koniklece nebylo pozorováno jejich zjevné poškození zjišt nými druhy parazit, ani poškození kv tního l žka. Až po uzrání nažek byly na jejich st nách dob e patrné otvory zp sobené larvami kv tilky, které p sobí p ímé usmrcení semen. Larvy bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ) a pravd podobn i t ásn nky trub nky travní (H. aculeatus ) sají rostlinné š ávy ze st n nažek nebo kv tního l žka. Podle pozorování A. P íhody (Skuhravá 1975) poškozovaly larvy bejlomorek kv tní l žko a nažky koniklece lu ního (P. pratensis) tak, že nevznikala semena. Sání larev bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae) a t ásn nky trub nky travní (H. aculeatus ) m že zp sobit snížení pr m rné hmotnosti a klí ivosti nažek a zvýšit procento nedokonale vyvinutých (abortovaných) nažek, které byly v PP Na horách nápadn asto nalézány. Je velmi pravd podobné, že všechny t i nalezené druhy narušováním rostlinných pletiv koniklece zvyšují náchylnost klí ících semen k plesniv ní. V PP Na horách, kde byl zjišt n siln jší výskyt obou druh dvouk ídlých, tak mohou tyto druhy snižovat možnost generativního rozmnožování koniklece. Vzhledem k tomu, že se však jedná o velmi po etnou a silnou populaci koniklece, není na této lokalit jeho výskyt vlivem zkoumaného hmyzu ohrožen. Faktory limitující sledované hmyzí parazity Úzce specializovaná bejlomorka koniklecová (D. pulsatillae ) a pravd podobn i další dva studované druhy hmyzu jsou nejvíce ohroženy faktory zp sobujícími vymírání populací koniklec. Jedním z nich je zejména nedostate ný management na jejich lokalitách, jehož následkem dochází k postupnému zar stání lokalit travinobylinnou vegetací a d evinami, jejichž 261

262 rychlý r st m že být navíc podporován zvýšenou atmosférickou depozicí dusíku. Záv r P i pr zkumu výskytu škodlivých initel ve zrajících souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) na šesti lokalitách ve st edních echách, provedeném v roce 2010, byly zjišt ny t i druhy hmyzu vyvíjející a živící se v souplodích koniklece. Jednalo se o larvy dvou druh z ádu dvouk ídlých (Diptera): o bejlomorku koniklecovou (Dasineura pulsatillae) z eledi Cecidomyiidae a o dosud nepopsaný druh pravd podobn z eledi kv tilkovitých (Anthomyiidae). T etím druhem byla t ásn nka trub nka travní (Haplothrips aculeatus) ( ád Thysanoptera, ele Phlaeothripidae). Larvy bejlomorky koniklecové a nymfy i dosp lci t ásn nky byly nalezeny v souplodích koniklec na dvou ze šesti studovaných lokalit, a to v PP Na horách a PP Pitkovická strá. Larvy kv tilky (Anthomyiidae) byly nalezeny v souplodích koniklec pouze v PP Na horách. B. koniklecová (D. pulsatillae) a pravd podobn i kv tilka (Anthomyiidae) jsou svým vývojem vázané výhradn na hostitelský rod koniklec (Pulsatilla) z eledi prysky níkovitých (Ranunculaceae). Proto se jedná o druhy s velmi ídkým rozší ením. Naproti tomu t. travní (H. aculeatus ) je b žný druh ádu t ásnok ídlých (Thysanoptera), vyskytující se na široké škále druh rostlin. Rozsáhlejší populace b. koniklecové (D. pulsatillae ) a kv tilky mohou zp sobovat snížení schopnosti generativního rozmnožování koniklec. Vzhledem k relativn velkým populacím koniklece P. pratensis subsp. bohemica v územích PP Na horách a PP Pitkovická strá nezp sobuje výskyt t chto druh hmyzu vážn jší ohrožení hostitelských rostlin. Z ekologického hlediska je t eba pokládat t i zjišt né druhy hmyzu, vázané svým vývojem na koniklece, za nedílnou sou ást ekosystému této významné ásti chrán né p írody ve st edních echách. Pod kování Cht li bychom pod kovat Prof. RNDr. Rudolfu Rozkošnému, DrSc. (Masarykova univerzita, Brno) za konzultace ohledn kv tilek, RNDr. Vladimíru Zemanovi (Univerzita Hradec Králové) za ur ení a informace o t ásn nkách, Bc. Martin Bochenkové ( eská zem d lská univerzita, Praha) za spolupráci p i terénních pr zkumech a kolektivu Ing. Jana Vítámvás, Ph.D., Mgr. et Ing. Michaely eškové, Ph.D. a Doc. RNDr. Michala Hejcmana, Ph.D. et Ph.D. z eské zem d lské univerzity za inspiraci a pomoc p i realizaci pokusu s klí ením koniklece. T etí z autor byl p i tvorb lánku áste n podpo en z grantu MŠMT R (2B06012). 262

263 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci lu ním eském Použitá literatura Bronstein J.L. (1992): Seed predators as mutualists: Ecology and evolution of the fig/pollinator interaction. In: Bernays E. [ed.]: Insect Plant Interactions 4. FL: CRC Press, Boca Raton, p Buhr H. ( ): Bestimmungstabellen der Gallen (Zoo- und Phytocecidien) an Pflanzen Mittelund Nordeuropas. 1, 2. Gustav Fischer, Jena. Gregor F., Rozkošný R. (1977): Kv tilkovití Anthomyiidae. In: Dosko il J. [ed.]: Klí zví eny SSR. Díl 5. Academia, Praha, p Farka J., Král D. et Škorpík M. [eds.] (2005): ervený seznam ohrožených druh eské republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany p írody a krajiny R. Praha, 760 p. [Cecidomyiidae, p ]. Harris K.M. (1994): Gall Midges (Cecidomyiidae): classification and biology. In: Williams M.A.J. [ed.]: Plant Galls. Systematics Association Special Volume. Clarendon Press, Oxford, 49: Jonsson O., Rosquist G. et Widén B. (1991): Operation of dichogamy and herkogamy in five taxa of Pulsatilla. Holarctic Ecology 14: Karlík P. (2005): Plán pé e pro p írodní památku Na horách na období Ms. [depon in: KrÚ St edo eského kraje, AOPK R]. Karlík P. et ezá M. (2008): Plán pé e pro p írodní památku Baba na období Ms. [depon in: MHMP Praha]. Kieffer J. J. (1894): Neuer Beitrag zur Kenntniss der Zoocecidien Lothringens. Entomologische Nachrichten 20: Kirk W. D. J. (1985): Pollen-feeding and the host specificity and fecundity of flower thrips (Thysanoptera). Ecological Entomology 10: Kolbek J., Hroudová Z. et Hrouda L. (1980). Vegeta ní pom ry vrchu Baba u K ivoklátu. In: Fytogeografická a fytocenologická problematika st edních ech. Studie SAV, 1: , Praha. Komzáková O. (2006): Kv tilky (Anthomyiidae, Diptera) CHKO Koko ínsko. Bohemia centralis 27: Kubíková J., Ložek V., Špry ar P. et al. (2005): Praha. In: Mackov in P. et Sedlá ek M. [eds.]: Chrán ná území R, svazek XII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 304 p. Ložek V., Kubíková J., Špry ar P. et al. (2005): St ední echy. In: Mackov in P. et Sedlá ek M. [eds.]: Chrán ná území R, svazek XIII. Agentura ochrany p írody a krajiny R a EkoCentrum Brno, Praha, 904 p. Miller F. (1956): Zem d lská entomologie. Nakl. SAV, Praha, 1056 p. Moravec J. [ed.] (1995): Rostlinná spole enstva eské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severo es. P ír., Litom ice, suppl. 1995/1: Pelikán J. (1957): ád t ásnok ídlí Thysanoptera. In: Kratochvíl J. [ed.]: Klí zví eny SR. Díl 2: T ásnok ídlí, blanok ídlí, asnok ídlí, brouci. Nakl. SAV, Praha, p Pelikán J. (1977): Thysanoptera. In: Dlabola J. [ed.]: Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae Check List Tschechoslowakische Insektenfauna. Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae 15 (Suppl. 4): Pelikán J. (2005): Thysanoptera (t ásnok ídlí). In: Farka J., Král D. et Škorpík M. [eds.]: ervený seznam ohrožených druh eské republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany p írody a krajiny R, Praha, p Pi ko -Mirkowa H. et Kaczmarczyk D. (1990): Sasanka s owacka Pulsatilla slavica Reuss ekologia, zagro enie i ochrona. Pulsatilla slavica Reuss ecology, threat and conservation. In: Pi ko - Mirkowa H. [ed.] Ekologia, zagro enie i ochrona rzadkich gatunków ro lin górskich. Ecology, threat and conservation of rare mountain plant species. Studia Naturae, Ser. A, 33: Procházka F. (ed.) (2001): erný a ervený seznam cévnatých rostlin eské republiky [stav v roce 2000]. P íroda

264 Skalický V. (1988a): Pulsatilla Mill. koniklec. In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Kv tena eské republiky, díl 1. Academia, Praha, p Skalický V. (1988b): Regionáln fytogeografické len ní. In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Kv tena eské republiky, díl 1. Academia, Praha, p Skuhravá M. (1975): Bejlomorky K ivoklátska. Bohemia centralis 4: Skuhravá M. (1982): Fytofágní bejlomorky (Cecidomyiidae, Diptera) jako model plánovitého faunistického výzkumu [Phytophage Gallmücken als Modellobjekt für planmässige faunistische Forschung]. Zprávy eskoslovenské zoologické spole nosti 17 18: Skuhravá M. (1986): Family Cecidomyiidae. In: Soós Á. et Papp L. [eds.]: Catalogue of Palaearctic diptera. Díl 4.: Sciaridae Anisopodidae. Akadémiai Kiadó, Budapeš, p Skuhravá M. (1989): Bejlomorky Slovenska (Cecidomyiidae, Diptera). IV. Bejlomorky st edního Slovenska. Stredné Slovensko, Prírodné vedy 8: Skuhravá M. (1994): The zoogeography of gall midges (Diptera: Cecidomyiidae) of the Czech Republic. II. Review of gall midge species including zoogeographical diagnoses. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae 58: Skuhravá M. (2009): Cecidomyiidae Macquart, In: Jedli ka L., Kúdela M. et Stloukalová V. [eds.]: Checklist of Diptera of the Czech Republic and Slovakia. Electronic version 2. [ Skuhravá M. et Skuhravý V. (1960): Bejlomorky (Gallmücken). SAZV+SZN, Praha, 270 p. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1992): Atlas of Galls induced by Gall Midges. Academia, Praha, 34 p. Skuhravá M., Stöcklin J. et Weppler T. (2006): Geomyia n. gen. alpina n. sp. (Diptera: Cecidomyiidae), a new gall midge species associated with flower heads of Geum reptans (Rosaceae) in the Swiss Alps. Mitteilungen der Schweizerischen entomologischen Gesellschaft 79: Suwa M. et Darvas B. (1998): Family Anthomyiidae. In: Papp L. et Darvas B. [eds.]: Contributions to a Manual of Palaearctic Diptera (with special reference to flies of economic importance). Volume 3. Science Herald, Budapest, p Torvik S. E., Borgen L. et Berg R. Y. (1998): Aspects of reproduction in Pulsatilla pratensis in Norway. Nordic Journal of Botany 18: K tomuto p ísp vku pat í barevné obrazové p ílohy Recenzovali: Mgr. Lucie erná Mgr. Petr He man Mgr. Pavel Špry ar 264

265 Pokyny pro autory rukopis do sborníku Bohemia centralis Bohemia centralis je regionální sborník pro st ední echy vycházející zpravidla jednou ro n a ur ený pro publikaci výsledk v decké a odborné innosti sm ující k poznání všech aspekt p írody se zvláštním d razem na cenná p írodní území a vzácné druhy. Sborník uve ej uje: 1) p vodní práce ze všech obor p írodních v d, p íp. spole enských v d ve vztahu k p írod a krajin z území St edo eského kraje, p ípadn i z území hlavního m sta Prahy a z území t sn navazujících a zahrnujících též CHKO Blaník, eský kras, eský ráj, Koko ínsko a K ivoklátsko. Rozsah p ísp vk se doporu uje do 30 normostránek, podle dohody s redak ní radou i více. 2) Krátká sd lení a zprávy o nálezech p írodnin a biot v rozsahu do 10 stran. 3) Sd lení o v deckém život, konferencích, exkurzích, ochraná ských aktivitách v rozsahu do 10 stran. 4) Tématické bibliografie ur itých chrán ných území, chrán ných krajinných oblastí, geologických a geomorfologických jev, rostlin, živo ich, dále i práce regionáln p sobících autor. P ísp vky se p ijímají v eštin (výjime n v cizím jazyce) se souhrnem v angli tin nebo v n m in (p ípadn v obou jazycích). Auto i ru í za správnost jazyka jak v eštin, tak v cizím jazyce. lánek musí být opat en abstraktem a klí ovými slovy v angli tin. Pokud je práce doprovázena p ílohami (tabulky, obrázky, grafy), musí být jejich popis v eštin a angli tin. Rozsah souhrnu by m l být nejvýše 10 % textu, v od vodn ných p ípadech i více. Došlé rukopisy posoudí redak ní rada. Pokud bude rukopis p ijat, redak ní rada ur í recenzenta a podle jeho posudku požádá autora o úpravy. Nep ijaté rukopisy budou vráceny. Auto i uve ejn ného rukopisu obdrží autorský výtisk sborníku a elektronický separát ve formátu PDF, první z autor navíc obdrží 50 tišt ných separát. Rukopis v etn obrazových p íloh je zapot ebí dodat do redakce v jednom exemplá i s íslovanými stranami na papíru formátu A4 (tato první verze bude ur ena k posouzení redak ní radou). Kone ná verze rukopisu by m la být zpracována ve formátu textového editoru MS Word a zaslána em na adresu výkonného redaktora (nebo p edána na elektronickém pam ovém médiu). V rukopisu by m lo být vyzna eno umíst ní obrazových p íloh a tabulek. len ní rukopisu by m lo být následující: (1) název práce v eštin, (2) název práce v cizím jazyce, (3) celé jméno autora (autor ) bez titul, (4) kontaktní adresa (adresy) autor (v etn p ípadné ové adresy apod.), (5) abstrakt v angli tin, (6) klí ová slova v angli tin v po tu 2 až 5 (p ípadn i více), (7) samotný text práce len ný podle uvážení autora, (8) souhrn v eštin a v cizím jazyce (nepovinný), (9) seznam citované literatury. V decká jména taxon od úrovn rodu níž a syntaxon musí být v rukopise provedena kurzívou (p íp. ve strojopise podtržena vlnovkou). Další použití kurzívy nebo jiných zvláštních typ písma krom tu ného písma není v rukopise dovoleno, grafická úprava bude provedena p i redak ních úpravách. Citace literatury je nutno sjednotit podle následujících vzor : Bou ek Z. et al. (1957): ád blanok ídlí Hymenoptera. In: Kratochvíl J. [red.]: Klí zví eny SR. Díl 2. Nakl. SAV, Praha., s Husáková J., Pivni ková M. et Chrtek J. (1988): Botanická inventarizace státní p írodní rezervace Hrabanovská ernava. Bohemia centralis, Praha, 17: Vydrová A. et Pavlí ko A. (1999): Vodní makrofyta ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice na Šumav. Muzeum a sou asnost, Roztoky, ser. natur., 13: V seznamu literatury musejí být citovány pouze a práv ty práce, na n ž jsou zárove odkazy v textu. U t chto odkaz v textu musí být citováno p íjmení autora (autor ) a rok vydání, nap : Bou ek et al. (1957), (Husáková et al. 1988, Vydrová et Pavlí ko 1999). U nepublikovaných rukopisných pracích musí být uvedeno místo jejich uložení ve ve ejn p ístupné instituci. Rozsah svazk sborníku se bude ídit možnostmi financování a množstvím došlých p ísp vk. Redakce sborníku sídlí na adrese Agentura ochrany p írody a krajiny R, st edisko Praha, U Šalamounky 41, Praha 5. P ísp vky zasílejte na tuto adresu k rukám výkonného redaktora Mgr. P. Špry ara nebo na ovou adresu p.sprynar@seznam.cz (p ípadn sprynar@natur.cuni.cz). 265

266 Bohemia centralis 30 Vydala Agentura ochrany p írody a krajiny R, st edisko pro St edo eský kraj a hlavní m sto Prahu. Sazba: Mgr. Pavel Špry ar. Vytiskla tiskárna TNM Print s. r. o., Chlumec nad Cidlinou. M síc a rok vydání: prosinec Náklad: 450 výtisk. Po et stran: 270 stran textu + 16 stran barevných obrazových p íloh. Adresa redakce: Agentura ochrany p írody a krajiny R, st edisko Praha, U Šalamounky 41, Praha 5. Publikaci lze objednat na adrese: Agentura ochrany p írody a krajiny R, studijní a informa ní st edisko, Nuselská 34, Praha 4. ISBN ISSN

267 Barevné p ílohy Colour plates P ehled p ísp vk a popisy p íloh A list of articles with legend to colour plates Luboš Beran: P ísp vek k poznání m kkýš (Mollusca) NPR V trušické rokle (p ) 1 Celkový pohled na V trušické skály s ekou Vltavou. Foto L. Beran. View of V trušické skály National Nature Reserve with the river Vltava. Photo by L. Beran. 2 Skalní step s kavylem Ivanovým (Stipa pennata), šalv jí lu ní (Salvia pratensis) a tolitou léka skou (Vincetoxicum hirundinaria ). Foto L. Beran. Rocky steppe with rare plants Stipa capillata, Salvia pratensis and Vincetoxicum hirundinaria. Photo by L. Beran. P emysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zm n využití krajiny ve vybraných modelových územích st edních ech (p ) 3. Využití krajiny v katastru Zvírotice v letech 1839 a Land use in cadaster Zvírotice in the years 1839 and Využití krajiny v katastru Kutlí e v letech 1841 a Land use in cadaster Kutlí e in the years 1841 and Využití krajiny v katastru estlice v letech 1841 a Land use in cadaster estlice in the years 1841 and Václav Cílek, Ji í Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení p írodního parku Okolí Bud e (p ) 6. Typické zem d lské plošiny v okolí Bud e. The characteristic agricultural plains of the Bude area. 7. Kovárské strán stará pastevní krajina s hlohy. Kováry slope old pastoral landscape with hawthorns. 267

268 8. Su ové pole pod buližníkovými skalkami u Zákolan. The rock scree field under dark Proterozoic quartzitic rocks near Zákolany. 9. Rotunda na Bud i je nejstarší stojící památkou celých ech. The rotunda of Bude is the oldest complete standing building of the whole Czech Republic. 10. Hrad Oko sice tvo í st ed navazujícího p írodního parku, ale spole n s bude skou rotundou se jedná o dv nejd ležit jší památky této oblasti. The medieval castle Oko belongs to the nearby Nature Park but together with Bude rotunda belongs among two most important historical monuments icons of the region. 11. Mizející stará cesta u Bud e. The disappearing old road near to Bude. 12. Kostel v D etovicích stojí jako mnoho dalších podobných staveb ve st edních echách na archeologické polykulturní lokalit. The church in D etovice is located like many other sanctuaries on a polycultural archaeological site. 13. Mladá spraš v opušt né ciheln u Blevic. Late Pleistocene loess in abandoned brickyard by Blevice (Všechny snímky V. Cílek. All photos by V. Cílek.) Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a ná rt vegetace navržené evropsky významné lokality Ka ina (p ) 14. Lesní louka ve st edu parku, v jejímž lemu roste pryšec lesklý (Euphorbia lucida). Woodland meadow with Euphorbia lucida growing in its margins. 15. Zazemn né slepé rameno nalézající se ve st edu bývalé obory je jednou z p írodov dn nejhodnotn jších ástí území. Na snímku je zachycena v území ojedin lá vrba bílá (Salix alba), charakteristický druh m kkých luh. Lowland forest which replaced the abandoned river bed is a very valuable natural site. 16. Empírový zámek Ka ina pohled na zámek od západu. V pop edí se nalézá na sucho skládaná zídka dopln ná p íkopem ( ha-ha ) zakrytá ruderální bylinnou vegetací, která zde narostla po odstran ní náletových d evin. Zídka sloužila k odd lení prostranství kolem zámku od pastvin. Castle Ka ina a look from the west, in the foreground there is a small wall which served to separate the castle from surrounding pastures with cattle. 17. Siln ohrožený druh pryšec lesklý (Euphorbia lucida) se vyskytuje na n kolika lokalitách. Pat í mezi botanicky nejatraktivn jší druhy území. Strongly endangered species Euphorbia lucida grows on several plots. (Všechny snímky P. Karlík v roce All photos P. Karlík in 2009.) 268

269 Rudolf Hlavá ek a Petr Karlík: P ísp vek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné kv ten Podbrdska (p ) 18. Detail porostu vstava e kuka ky (Orchis morio), pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias) a smolni ky obecné (Lychnis viscaria). Vstava zde vytvá í i b lokv té formy. Foto Ivana Kinská, Detail of the vegetation characterized by Orchis morio, Euphorbia cyparissias and Lychnis viscaria. The first one occurs also in white flowering form. Photo by Ivana Kinská, 10th May Pohled k východu p es lokalitu s aspektem dokvétající smolni ky obecné Lychnis viscaria. V pozadí (na snímku vpravo) je patrná otev ená hraná ová drolina pod temenem hory Plešivec. Foto Rudolf Hlavá ek, The view looking east over locality with late aspect given by Lychnis viscaria towards the scree formation on the Plešivec Mt. Photo by Rudolf Hlavá ek, V území se nacházejí zna n rozsáhlé plochy m lkých p d s porosty dominantních dutohlávek Cladonia sp. div. Na snímku orientovaném k východu jsou zachyceny také charakteristické borovice lesní (Pinus sylvestris) a jalovce obecné (Juniperus communis ). Foto Ivana Kinská, In the study area occur quite large sites of open, drought-adapted vegetation dominated by Cladonia sp. div. In the background there are documented solitary pine-trees Pinus sylvestris and junipers which create landscape character of the locality. Photo by Ivana Kinská, 10th May Porost dvou ochraná sky nejvýznamn jších taxon rostlin, vstava e kuka ky (Orchis morio) a dokvétajícího koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Foto Ivana Kinská, Growth of two the most important endangered plants Orchis morio and Pulsatilla pratensis. Photo by Ivana Kinská, 10th May Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v p írodních památkách Na horách a Pitkovická strá ve st edních echách (p ) 22. Larvy bejlomorky koniklecové (Dasineura pulsatillae ) v souplodí koniklece lu ního eského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) na lokalit Na horách dne Larvae of the gall midge Dasineura pulsatillae in etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica at the locality Na horách on May 8, Nažky koniklece lu ního eského s otvory po poškození larvami dosud neur eného druhu kv tilky na lokalit Na horách dne Achenes of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica with openings after injury of larvae belonging to the family Anthomyiidae at the locality Na horách on June 13, ást nažky koniklece lu ního eského s otvorem, z n hož ní konec t la larvy kv tilky. A part of the achene of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica with an opening with protruding end part of the body of the larva belonging to the family Anthomyiidae. 269

270 25. Hlavová ást a první hrudní lánek (prothorax) larvy bejlomorky koniklecové (h betní strana). Na snímku je z etelná hlavová ást se sklerotizovanou vnit ní strukturou, vp edu pár krátkých tykadel, uprost ed prothoraxu tmav zbarvená skvrna - spatula sternalis. Její tvar je lépe z etelný p i pohledu na b išní stranu t la larvy. Head part and the first thoracic segment (prothorax) of the gall midge Dasineura pulsatillae larva (in dorsal view) with a sclerotized internal head structure, a pair of short antennae and a brown spot visible in the prothorax the spatula sternalis which is better visible on the ventral part of the prothorax. 26. Koncová ást zade ku larvy bejlomorky koniklecové (Dasineura pulsatillae ). Terminal part of abdomen of the gall midge larva Dasineura pulsatillae. 27. Hlavová ást larvy kv tilky se z etelnou siln sklerotizovanou strukturou ve tvaru V. Head part and thoracic segments of the larva belonging to the family Anthomyiidae with strongly sclerotized V-shaped structure. 28. Koncová ást zade ku larvy kv tilky s párem oválných dýchacích pr duch. Terminal part of abdomen of the larva belonging to the family Anthomyiidae with a pair of posterior spiracles. 29. Nymfa t ásn nky trub nky travní (Haplothrips aculeatus) ze souplodí koniklece lu ního eského zjišt ná na lokalit Na horách dne Nympha of the thrips species Haplothrips aculeatus found in etaerio of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica at the locality Na horách on June 13, (Všechny snímky Petr Jiras. All photos by Petr Jiras.) 270

271 1 2

272 P íloha 3

273 P íloha 4

274 P íloha 5

275 6 7

276 8 9

277 10 11

278 12 13

279 14

280 15 16

281 17 18

282 19 20

283 21 22

284

285 26 27

286 28 29