VZTAHY V TLE KRISTOV

Transkript

1 VZTAHY V TLE KRISTOV JIÍ KOTRLA (Praha, 14. bezna 2004) Slovo, které vám chci dneska pedat, pedávám s vdomím toho, že jsem nedostatený a že potebuji Boží pomoc, aby Bh mohl proudit skrze moje ústa. Potebuji také vaši pozornost. Chci proto poprosit, abyste mysleli na ostatní, aby se mohli soustedit. V podstat navazuji na to, co jsme zaali na stedením shromáždní. Bratr Oliver citoval ze Zjevení 12, že zvítzili skrze krev Beránka. Víte nad kým zvítzili? Nad žalobníkem bratr. 1 Nezvítzili nad svým vlastním žalobníkem, i když žaluje i na nás osobn. Ale je tam psáno, že zvítzili nad žalobníkem, který jim žaluje o jiných bratrech. Ukazuje se, že to je nejvtší problém poslední doby co si myslíme a co pijímáme o našich bratrech a sestrách. Je to žalobník našich bratr, ostatních kolem nás. A oni nad ním zvítzili. Nejvtší aktivita zlého je v mezilidských vztazích. V jeho žalování proti nám, jednoho proti druhému. I toho se dnes chci dotknout. Mám i pár dalších vcí, které, jak osobn vím, jsou od Boha, z Jeho úst, z Jeho srdce v tuto chvíli. A já jsem se osmlil, abych vám je ekl. Budu mluvit o vztazích v církvi, ale úpln stejn je možné je aplikovat na vztahy v manželství, vztahy v rodinách, vztahy mezi bratry ve spoleenství a k bližním obecn. Vím, že máte vztah k církvi jako k celku, k uritému spoleenství, to je jedna rovina. Ale také máte vztahy s jednotlivými bratry v nm, to je další rovina. Dále manželství, vztahy mezi rodii a dtmi, to je další paralela. Takže když budu mluvit o jedné rovin, budu se snažit pipomenout i ty další paralely. asto nám Boží pravda v jedné oblasti dochází, a v jiné, paralelní situaci, ne. Všichni jsme z njaké rodiny, všichni jsme z njaké rodiny pišli, bu dobré, nebo horší. A vc je taková, že jsme se do ní dostali z vyšší moci. Nikdo jsme se do své rodiny nedostali z vlastního rozhodnutí, ale 1 Zjevení 12:10-11 nebo svržen jest žalobník bratí našich, který žaloval na n ped oblíejem Boha našeho dnem i nocí. Ale oni svítzili nad ním skrze krev Beránka 1

2 z vyšší moci, jak to te v uvozovkách myslím. Stáli za tím samozejm naši rodie a v pozadí Bh. Rodie nás zplodili, a tak jsme se do té rodiny narodili a vzniklo tam krevní pouto, linie, která m k té rodin pipojuje. Spojuje m s ní. Mám jejich krev, jsme jednoho rodu, mám jejich ddictví, a fyzické, nebo pokrevní. A dležitá pointa je v tom, že jsme si své rodie nevybrali. Oni si vybrali nás. (Když to te trošku peženu). Chápejte m, my jsme si je nevybrali a dostali jsme s nimi teba i sourozence. A jsou jacíkoli, jsou to naši brati a sestry, a jsme souástí jedné rodiny. Máme rodinu, je to náš domov, že ano. Nicmén, pesto všechno jsme se nemuseli v této rodin cítit jako doma. Vím, že kdybychom se zaali bavit o tom, jak jsme se cítili u nás doma, rozdlili bychom se tady na dv ásti. Pro všechny to byl domov, byli to naši rodie, naši brati a sestry, pokud jsme nebyli jedináci. Byla to naše rodina. Ale v tom, jestli jsme se tam cítili jako doma, v tom bychom se už rozdlili. Te postoupíme o rovinu výš a budu vám citovat verše z Písma. Víte, že jsme byli zplozeni z vyšší vle. Ne z vle muže nebo ženy (cituji Jana, 1. kapitolu), ale z vle Boha. 2 Byli jsme zplozeni z Boha a stali jsme se Božími dtmi. A má to úpln stejné dsledky, jako když jsme se narodili poprvé. V druhém narození jsme dostali Otce, dostali jsme Jeho krev, napojení na Nho, krevní linii, a Jeho ddictví. Je nám k dispozici Jeho ddictví. A také jsme dostali sourozence. A víte, že my jsme si Ježíš íkal: Ne vy jste si vybrali m, ale já jsem si vybral vás. 3 Samozejm, tady je to malinko jiné, protože jsme museli dát svj souhlas k tomu, abychom se znovuzrodili. Protože se to stalo za našeho života. Mám kolem sebe bratry a sestry, kteí dostali stejnou milost tohoto života. Stali se ddici téhož života. A spolu s nimi tvoím Boží rodinu. A te budu mluvit o užším obecenství, protože samozejm mžeme íct, ano, my máme velkou, širokou rodinu po celém svt, mrtví, živí, což je také pravda. Je to obrovská rodina. Dovolte mi, abych o tom te nemluvil, i když to existuje. Budu mluvit o tom užším, o našem lokálním sboru, lokálním spoleenství, kde jsme. Protože i kdybyste mli teba pt bratr v rodin, ale oni s vámi nikdy nebydleli, tak jsou to sice vaši brati, ale žádný vztah tam nebude. Proto te nemluvím o njaké obecné církvi, ale mluvím 2 Jan 1:12-13 Ale všem, kteí ho pijali, dal moc stát se Božími dtmi, totiž tm, kteí ví v jeho jméno, kteí jsou zrozeni ne z krve, ani z vle tla, ani z vle muže, ale z Boha. (NBK) 3 Jan 15:16 Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil 2

3 o tomto spoleenství, o tom, kde jste doma. Víte, že tam, kde jsme pišli k životu a stali jsme se Božími dtmi, tam jsme spolu se sourozenci doma. Ale te se zeptám: Cítíš se tady jako doma? To by m zajímalo. Nemusíte to íkat nahlas. Ale zajímalo by m, podle eho hodnotíš, jestli se tady cítíš jako doma. Na základ eho bychom odpovídali? Na základ eho bychom se tady rozdlili na njaké dv ásti. Já bych te chtl odhalit jeden podvod. Podvod, který pichází na tento svt a je na svt velice siln pítomen. Vychází z Hollywoodu, a te nemyslím jenom z toho amerického, ale ze všech. Vychází z ervených knihoven, vychází z románk, ze všech typ romantismu, ze všech pohádek, kterými jsme, a si to uvdomujeme, nebo ne, ovlivnni. A ten podvod, nebo pouka toho podvodu, by mohla být taková: Když potkáš pravého, správného lovka, tak budeš mít sladký vztah a krásný spolený život. Když potkáš toho pravého lovka, tak budeš mít sladký vztah a sladký život. Te nahra slovo lovk teba slovem církev, takže mžeme íct: Když potkáš tu pravou církev, tak v ní zaneš mít sladký vztah a sladký život. A te pozor, možná, že vám to ješt nedochází, dotáhnme tu pouku o kousek dál takto: Pokud nemáš sladký vztah s lovkem, se kterým jsi pak to není ten pravý lovk. Pokud nemáš sladký vztah, pokud se v té církvi, kde jsi, nemáš dobe, necítíš se fajn, tak jsi nepotkal tu správnou církev. Dál to pevedu do manželství. Pokud bychom si mysleli, že když potkáme toho správného lovka, budeme mít slaouký vztah, a pak v manželství sladký vztah a bezproblémový život nemáme, tak jsme asi nepotkali toho správného lovka. A už možná cítíte, který duch za tím stojí. Už cítíte, kam to smuje. Jaký duch za tím je? Duch rozvodu, duch rozkolu, nejednoty, sváru a taky sobectví. Víte, jedno z áblových jmen je rozkolník. Je to ábel diabolos. To je rozkolník. Vypsobit rozkol, to je jeho základní myšlenka. Dlá to ve svt tak, že vám nejdíve dá tu první pouku. Všimnte si, že pohádky nemluví o všedním život, který nastane po vytoužené svatb, ale mluví o tom, co je ped tím. O hledání tch dvou. Princ hledá tu pravou nevstu princeznu, pak se najdou a vezmou se a je obrovská sláva a pokud neumeli, tak se dodnes mají dobe. Tím to koní. A tak veškerý dojem z toho, a si to dít uvdomí, nebo ne, je ten, že musím najít toho správného lovka, a pak se budu mít sladce až do smrti. Neukazuje druhý den po svatební noci. Anebo druhý rok po svatební noci. Nebo desátý rok po svatební noci, kdy se láska potebuje projevovat i jinak, než jenom vzplanutím. Proto je ve svt tolik iluzí a nadjí a zárove tolik rozvod. 3

4 Je tolik nadjí a hned nato tolik rozvod. Protože rozkolník pracuje. A pracuje taky v nás, snaží se pracovat v našich srdcích. Jaká je tedy pravda, když jsme mluvili o poukách tohoto svta? Pravdivá pouka je, že každý vztah se musí budovat. Každý vztah se musí vybudovat. Je to lež, že pijdete do správného obecenství, vezmete si správného lovka, budete mít správné (svoje) dti, a od té chvíle se budete mít krásn. Jako by správný lovk nebo správná církev zaruila sladkost života. Není to pravda. Toto íká duch rozkolu a není to pravda. Každý vztah se musí vybudovat. Musí se na nm pracovat. Láska není jenom sladký pocit, láska je život obti, láska je vzít sob pro toho druhého. A te abyste neekli, že mluvím proti sladkým vztahm. Ne, to je Boží myšlenka Bh chce, abychom mli dobré vztahy. Abychom mli sladké, plnohodnotné vztahy mezi sebou v církvi, v manželství, mezi dtmi, to je všechno pravda. Ale nenale me na tu základní lež, že když potkáš správnou církev, tak tehdy se budeš mít dobe, automaticky, jen proto, že jsi potkal toho správného nebo tu správnou. A z toho vyplývá jedno ponauení nikdy nic nehodno podle sladkosti vztahu. Nehodno nic podle toho, jak se zrovna ve vztazích cítíš, jestli jsou práv pkné, píjemné nebo horší, to vbec nic neíká. Rád bych nyní dotáhl, co z toho vyplývá prakticky pro nás ve sboru, v manželství, v partnerských vztazích. Jestliže nemáme hodnotit pravdu podle pocitu, jak sladce se v em cítíme, tak jak? Te budu mluvit o vztahu k církvi, o našem vztahu ke spoleenství. První krok: Jaký vlastn máte vztah ke spoleenství, do kterého jste zasazeni? Jestli jste vbec do njakého zasazeni. Za prvé, co je dležité zjisti a pijmi vli od Pána, kde máš být. Kde je tvj domov. Kde jsou ti lidé, které ti Bh dává jako tvoji úzkou rodinu. To je to nejdležitjší, co potebujeme vdt. Boží vli. Ne hledat církev podle sladkosti vztahu. To je nejvtší lež, která pichází. Víte, že mžete mít sladký vztah i s nepravým lovkem? Mžete mít sladký vztah s nepravou církví? Takže sladkost vztahu není mítko nieho. Je to ovoce, do kterého smujeme, do eho chceme vyrst, co chceme mít, ale pedem podle toho nic nehodno. Takže první vc je: Zjisti, co pro tebe Bh má. Jaká je Jeho vle pro tvj život v církvi. Stejn tak to platí pro partnerství. Svobodné sestry, nehodno te tch deset mladík, kteí tady jsou, podle toho, který je nejsladší. Zjisti, kterého z tch deseti ti Bh dává. Zjisti Boží vli, hledej ji. Bh zjevuje, co je pravda, co je dobré. Jestliže založíme jakýkoliv vztah, bu k lovku, nebo k církvi, na tom, jak jsme se cítili na zaátku, 4

5 tak to brzy spadne. A Hollywood tohle využívá. Na druhou stranu se nkdy v njaké církvi nebo njakém vztahu cítíme špatn proto, že se nám Pán snaží íct, že to není Jeho vle. (Te nemluvím o manželství.) Proto je teba zjistit pro tyto vci jasnou Boží vli. Jestliže nevíš, kdo je tvj budoucí manžel, manželka, tak to zjisti od Pána. Modli se za to, pokud je to dležité, pokud t to trápí. A jestliže nevíš, kde je tvj domov, tak se za to modli. Zjisti, kde t Bh chce, kam t chce zasadit. To je to nejdležitjší. Víte, lidé asto hledají církve podle toho, kde je jim nejlíp. I já jsem to dlal. A muselo se nco ve mn zlomit, tak abych pijal Boží vli a byl ochotný jít do toho, na první pohled možná mén pitažlivého, sboru. Co myslíte? Je to o poslušnosti Pánu. Kdo jiný rozhoduje o tom, do jakého patíme sboru? Není to Pán církve? Takže první vc: Zjisti Boží vli. Druhá vc, druhý krok: Pipoj se k tomu sboru. Pipoj se celým srdcem ke sboru, do kterého t Pán zasadil. A pijmi ho takový, jaký je. Pijmi ho za svj domov. Vezmi ho bez výhrad, tak jako jsi pijal bratra, sestru v dom svých rodi. Pipoj se k tomu. Víte, já jsem do urité doby, a to už je nkolik let, ml zadní vrátka v této církvi. Myslel jsem si, že tady mám být, ale ml jsem pocit, že pokud se neprosadí to, co já si myslím, pokud starší nepijmou to, co já si myslím, tak to prost pjdu zkusit jinam. Neíkejte, že trošiku ten pocit neznáte. Hlavn muži. Zdálo se mi, že nemám žádný problém s tím, jít jinam, pokud nebude nkde jiný draz, jestli nebude nco jinak. To je však základní problém. To bylo špatné. Já jsem se neídil podle toho, kde mám být, ale podle toho, jak vci pjdou, jestli budou podle m, teba. Jeden bratr íká: Jestliže vstoupíte do njaké církve, nco se vám tam nelíbí, a proto vystoupíte, odejdete kvli tomu, tak nevíte, co je to tlo Kristovo. Není dležité, jestli se vám tam v tomto stavu líbí, nebo ne; to dležité je, kde máte být, kde Bh chce, abyste byli. A tam to prost pijmte, tam zstate. Víte, že úpln stejn to platí pro manželství? Taky jsme si tím prošli. Takovým tím vystízlivním. A museli jsme si íct, že zavíráme zadní vrátka. Prost jsme v manželství, Bh nám to tehdy ekl, a i kdyby neekl, tak už tam jsme. Už to posvtil. Už si nemžeme jít vybírat lepší manželku. Museli jsme udlat rozhodnutí, kdy jsme klí od zadních vrátek hodili do kanálu. A jestli vy ne, tak k tomu ješt dojdete. Ta situace, kdy uvidíte slabosti toho lovka, které na zaátku nebyly vidt, a nevím co všechno, musí nastat. Musíme zavít zadní vrátka k odchodu. Protože to je duch rozvodu, rozkolu. A to nazveme jakkoliv. Víte, 5

6 s dtmi pijdou dti. Kolikrát jsme museli íct: To mi zabírá tolik asu, konec svobody, konec dlání si, co chci. My, co máme dti, to moc dobe známe. A museli jsme hodit do kanálu ten klíek od zadních dvíek, kdybychom to už njak nezvládali. A jsou ty dti jakékoliv, a jsou divoké nebo klidné, jsou to naše dti, které nám Bh dal. A nemžeme koketovat s tím, že když už toho bude moc, tak odejdeme a necháme to na manželce nebo na nkom jiném. Brati, pro církev to je úpln stejné. Jestli je tu nkdo, kdo íká, že je tady doma, že to je Boží vle, ale pitom má poád pipravená, otevená, zadní vrátka pro pípad, že vci nebudou úpln tak, jak by podle nj mly být, tak v nm pracuje duch rozvodu. Duch rozvodu se nás snaží nachytat. A projeví se to v našem manželství, projeví se to v práci, projeví se to ve vztahu k dtem. Nebudeme cele vydáni. Takže Bh chce za prvé, abychom poznali Boží vli, kde je náš domov. A tam jít. Za druhé, pipojit se celým srdcem, ne napl kdyby to nefungovalo, jdeme pry. Ne. I kdyby tam lidé byli všelijací, vždy Boží slovo íká: Snášejte se vespolek takoví, jací jste. 4 Snášejte se. Ne, jestli jsou ti lidé fakt špatní, poád chodí pozd, tak je z církve vyhodíme nebo jdeme pry. Snášejte se. Tak jako nemžeme vyhodit z domu svoji manželku. Te mi rozumjte. Nemžeme se rozvést kvli tomu, že se nám na ní nco nelíbí. A ta tetí vc: Pijmi zodpovdnost za to, kde jsi. Víte, my jsme asto nkde doma, ale vci se nás jakoby netýkají. Nepijali jsme za n zodpovdnost. A projevuje se to tak, že vidíme hodn chyb, hodn kritizujeme, ale ekáme, že to vyeší nkdo jiný. Ti starší. Tamten mi má telefonovat, ne já jemu. Pijmi zodpovdnost za vztah, ve kterém jsi. A te mluvím o manželství: Muži, pijmte zodpovdnost za ten vztah. Se vším všudy. Není úniku zpt, pijmte ho takový, jaký je. Za druhé k církvi. Pijmte zodpovdnost za svj sbor. Minimáln modlitební. Já nevím, jestli jsme se všichni za každého modlili ve svých komrkách. Pijmi zodpovdnost i za toho, kdo ti nesedí. Ne tak, že ho budeš kritizovat, ale tak, že se za nj budeš modlit. Že se za nj budeš postit. Bume služebníky, nebume pozorovatelé. Víte, že mžeme být nkde doma jen jako pozorovatelé? V církvi. Ne bu jsi tam, nebo jsi venku. Rozhodni se, co chceš. Pijmi zodpovdnost. V manželství, ve výchov dtí, v církvi. Haleluja. Vím, že to, co íkám, je hodn dležité pro to, 4 Kolossenským 3:13 Snášejíce jeden druhého, a odpouštjíce sob vespolek, ml-li by kdo proti komu žalobu 6

7 abychom se vypoádali s žalobníkem bratr. Abychom se vypoádali s rozkolem, který je všude na svt na vzestupu a má obrovskou sílu. A dále, jestli ješt chvilku vydržíte, eknu ke vztahm nco obecnji. Jak budovat vztahy. Jak budovat vztahy, když už jsme, dejme tomu, pijali to, co jsem tu ekl, a vstoupili jsme do njaké ásti Tla, pijali jsme to místo, kam nás Bh zasadil, se vším všudy. Jak v tch vztazích chodit, jak je budovat. A zase budu mluvit paraleln. O církvi, o manželství a o mezilidských vztazích jednoho k druhému. První podmínka je to, co jsem ekl na zaátku, ty první ti body. Víte, jestliže nkdo je váš bratr z Boha, tak s ním nemžete jednat jako s cizím lovkem. A dovolte mi, abych te otevel Bibli a peetl z Efezkým ze 4. kapitoly, jak budovat vztahy. Pak se dostanu ješt k nkolika konkrétním vcem, které vím, že mám vypíchnout. Vím, že budeme mít dostatenou duchovní energii to pijmout. Efezkým 4. kapitola. Zde jsou obecnjší píkazy, které Ježíš dává skrze Pavla. Ve verši 1-2 íká: Prosím tedy vás já vze v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste, se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce. Zkuste pemýšlet o tch slovech, co znamenají ve skuteném život. Slova jako snášet se vespolek v lásce, snášet i toho, který není podle mojí noty, moje vlnová délka nebo struna. To íká Boží slovo. A te dál 3. verš: Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. My se prohešujeme proti Bohu a proti Duchu, když kvli hloupostem porušujeme jednotu Ducha. Znáte ten verš v Písmu, který íká, jestliže dláme nco zlého bratm, že dláme úpln to samé Kristu? Cokoliv jste uinili tomu z nejmenších, mn jste uinili. 5 A v pozitivním, nebo v negativním. A tak máme usilovat. Tam je velice silné ecké slovo pracovat. Pracovat na tom, abychom zachovávali, a ne porušovali jednotu Ducha. Jednota Ducha není jednota uení. Jednota Ducha není jednota víry ve smyslu, emu víme A,B,C,D. To je až o pár verš dál. Tam se íká, že k jednot víry a poznání smujeme. Tam jdeme. Tam se prbžn mžeme lišit, ale jednota Ducha je nco, co nás spojuje nyní, protože jsme spolubrati a spolusestry. Je to ten Duch, který námi proplynul. Je stejný v nás všech a potebujeme zachovávat jeho jednotu, ne ji kvli malichernostem porušovat a boit. 5 Matouš 25:40 Cožkoli jste inili jednomu z bratí tchto mých nejmenších, mn jste uinili. 7

8 Dále na konci této kapitoly, 31. verš: Všeliká hokost, a rozzlobení se (to je zuivost), i hnv, i kik, i rouhání (Víte, co je rouhání? To jsou urážky. To jsou urážky jednoho proti druhému. Urážení se.) bu to vše odjato od vás (To je slabé slovo odjato. V originále je zamítnuto pry, odvrženo od vás.) se vší zlostí (To ne, že to máme dlat ve zlosti, ale vetn každé špatnosti, spolu s každou špatností.) 32. verš: Ale bute k sob vespolek dobrotiví (to znamená laskaví), milosrdní, odpouštjíce sob vespolek (a tady je jakož, to znamená úpln stejn) jakož i Bh v Kristu odpustil vám. Bez výhrad a všechno. Dokonale. Odpouštjte si úpln všechno. Najdou se vci, které nás zraní a které je potom poteba odpustit. Prost je to tak. Potebujeme si odpouštt navzájem, co jsme si udlali. A pokrauji v 5. kapitole prvním veršem: Butež tedy následovníci Boží, (To slovo následovníci je zvláštní slovo, které znamená imitátoi nebo napodobitelé. Bute napodobitelé Boží.) jakožto synové milovaní. A chote v lásce, jako i Kristus miloval nás (A ml se dobe? Ml sladký vztah s námi? Tak se chápe slovo láska dnes. Poslechnte si definici lásky podle Boha) a vydal sebe samého za nás, jako dar a ob Bohu u vni rozkošnou. Láska, ne podle Hollywoodu, ale podle Boha, je obtovat se pro dobro toho druhého. Víte, v tom je totiž zárove vaše nejlepší dobro. Když se obtujete pro druhého lovka. A proto starší v církvi podle Písma mají mít dti. 6 Možná to zní pehnan, ale je to tak: potebují mít dti, aby se nauili tmto obtem. Obtování svého asu, svého života pro dti a pro manželku, protože v církvi to není o niem jiném. My všichni se potebujeme nauit obtovat se jeden pro druhého. To je totiž láska. Láska v církvi není pocit sladkého vztahu, ale je to ob. Ne proto, abych si ekl, že jsem dobrý, ale pro to, aby ten druhý byl vyvýšen. Aby byl povýšen. Abych bez postraních uvažování, že z toho budu nco mít, usiloval o to, aby ten lovk byl vyvýšen a ml se lépe, než se má te. Následek toho bude, že se dobe budu mít i já. Pijde sladký vztah. Tou obtí bude vybudován sladký vztah, který Bh chce, abychom mli. Vím tomu, že Bh chce, abychom mli dobré vztahy. Tch nkolik verš, které jsem etl, pokrývá celou oblast vztah v manželství, v rodinách s dtmi, v církvi a mezi bratry navzájem. Pokud bychom podle tchto slov žili, mnoho našich vztah by bylo jinde Timoteovi 3:2,4,5 Ale musí biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, kterýž by dm svj dobe spravoval, kterýž by dítky ml v poddanosti se vší poctivostí. (Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Pán peovati bude?) 8

9 Dovolte mi vypíchnout ješt nkolik vcí. Nejdíve bych vám chtl dát zlaté pravidlo. Tentokrát pro vztahy, pro vztahy na jakékoliv úrovni. Ta pouka zní: Pokud vidíš, že ve vztazích nco neklape, nco není dobe, tak to zani dlat ty. Zani to iniciovat ty. Zani to nabízet ty. A b tohoto je: Nekritizuj a nestžuj si. Protože co se stane, když budeš kritizovat? Ty sám budeš kritizován. To je totiž zákon, který Ježíš uvádí na zaátku 7. kapitoly Matouše: Nesute, abyste nebyli souzeni. (Mat 7:1 NBK) Jestliže kritizuješ, sám budeš pedmtem kritiky. A bude ti to nepíjemné. Budeš sám prožívat to, co kritika pináší. Veškeré to prokletí, které pináší. Nekritizuj, abys nebyl kritizován. Mírou, jakou míš druhým, uruješ vlastní soud. Svoji vlastní míru, kterou budeš men. Jestliže tomu víme, tak zapomeneme a nebudeme poítat, kdo nám kolikrát nevolal, nebudeme poítat, kdy se kdo na nás neusmál, nebudeme si toho prost všímat. Mnohokrát nás to totiž svádí k tomu, abychom kritizovali, abychom si na nco stžovali. A tím nad sebou vynášíme soud. Ježíš íká: Nesute, abyste nebyli souzeni. Nesute, abyste nebyli odsouzeni. Takže pravidlo pro vztahy zní: Jestliže vidíš, že nkde nco není dobré, nekritizuj, nerozhlašuj to, ale zani to dlat ty. Zani to dlat ty. Když zaneme dlat nco dobrého, víte, že se nám to vrátí? Jako chléb po vod, sami z toho budeme mít užitek. Nesute, abyste nebyli souzeni, platí i obrácen, v pozitivním. Dlej dobré, a sám dostaneš dobré. Kolik dobra udláš, tolik se ti nkudy, njakým zpsobem, vrátí. Víte, jakého ducha nebo jakou neest v tuto chvíli provokujeme, když to íkám? Je to neest, která se jmenuje nárokování. Nároky. Nárokování si neho od druhých. Duch, který za tím stojí, se jmenuje duch sebelítosti. Duch sebelítosti, který mi vnucuje myšlenku, že m nikdo nechce, že se o m nikdo nezajímá, že nejsem mezi tmi, mezi kterými bych chtl nebo chtla být. ešení je, jakmile taková myšlenka pijde, pesta takto myslet. Jakmile se tento druh uvažování vloudí do tvé hlavy, vyho ho ven. Není dobrý a pivede t do problém. Pesta o sob takto myslet, pesta o sob myslet jako o chudince. Jako o tom, komu se nco upírá. Komu se neho nedostává, zatímco ostatním ano. To je duch, a ve vtšin pípad je to navíc lež. A i kdyby to byla z njakého dvodu pravda, nemysli tak. Protože na sebe pivádíš velké utrpení. Me. Prost se to k tob vrátí a chytne t to, kde to nebudeš chtít a kde to nebudeš ekat. ešení je: nemysli na to! a za druhé, bu v tom aktivní. Bu aktivní, sta se ty tím aktivním lovkem. Nestžuj si, že nkdo jiný je pasivní. Vzpomínám si na lovka, který byl známý tím, že íkal ve shromáždní: Mn 9

10 nikdo nezavolá. Vy mi nikdo nezavoláte. Jste špatní, nemáte o m zájem, nemáte o m starost. To je ten duch. Prosím vás, nepoítejme to; já vbec nevím, jestli mi nkdo volá, nebo nevolá, já na to nemyslím. Zani volat ty. Jestliže t nco trápí v oblasti telefonování, zavolej obas ty a nenárokuj to od jiných. Zani volat. Nebo nkoho pozvi k sob dom. Jak jsme íkali ve stedu, vím, že se potebujeme nad tím všichni zamyslet. Pipomenu to ješt na konci. Nežijme pro sebe, žijme pro ty druhé. Ve stedu jsme ekli, že není možné ve vtším obecenství uplatovat pedstavu malé rodiny, kde každý má s každým individuální vztah. Není možné, abychom si vždycky s každým popovídali a ve všem se svili a tak dále. K tomu svování taky ješt nco eknu. Ale mžeme se modlit, koho máme pozvat. Ne koho máme obviovat, že nás nepozval, ale koho mám pozvat já. A brati, já to zaínám dlat. Tém každý týden nkoho pozvu, plus mínus, jak to vychází. Projedu si ve shromáždní vaše tváe a u nkteré z nich sem tam dostanu: tady ten. Pozvi ho. Jsem zvdavý, jestli pozve nkdo m. Nepemýšlej o tom, jestli t nkdo pozval. Neuvažuj o tom, jestli ti nkdo volal, jestli ti nco dal, jestli se nkdo na tebe usmál. Usmívej se ty, zvi ty, volej ty a mj lásku a obtuj se. Jedin tak se to k tob vrátí, jedin tak budou i ostatní k tob takoví. Haleluja. Víte, Ježíš asto chodil a ani se nezastavil, aby pomohl potebným. asto ekal, až se zvednou a dojdou za Ním. Dnes vládne mentalita chci být obsloužen. Chci být obsloužen: zavolejte mi, usmjte se na m, zazpívejte mi, pomodlete se za m. Vbec neíkám, že nemáme požádat o modlitbu, to je biblické. Ale rozpoznávejme toho ducha, který v dnešní dob panuje. Za Ježíšem pišel slepý, nevidl, šmátral kolem sebe a Ježíš se ho zeptá: Co chceš? Co po mn chceš? On tam ped tím uzdravoval nemocné a všem bylo jasné, že pišel uzdravovatel, všichni jdou za Ním, protože mají problémy. A Ježíš ho nechá pijít k sob a zeptá se ho: Co chceš? Jako kdyby nevdl, že nevidí. Ježíš chtl, aby ten lovk byl aktivní. Víte, že lidé, kteí nejsou aktivní, od Boha nic nepijmou? Když se nenatáhnou a nemají hlad, tak nepijmou. Víte, že Ježíš nikoho nezval k sob dom? Za prvé žádný domov neml, a za druhé poteboval, aby ti lidé zvali Jeho. Aby byli aktivní, aby se jim to vrátilo v tom, že pijmou uzdravení nebo pomoc, odpuštní hích. Dneska se lidé nechtjí ani natáhnout. Ani si stoupnout, ani pohnout prstem. Chtjí vše dostávat zadarmo a automaticky. 10

11 Brati a sestry, podobenství o tísce a bevnu (Mat 7) tuto vc rozvíjí. Toto podobenství je eeno v kontextu toho, když Ježíš íká: Nesute, abyste nebyli souzeni. Dovolte mi k tomuto podobenství íct jednu vtu. Víte, chyba není, když chceme bratrm pomoci vytáhnout jejich tísku, jestliže njakou mají. To není chyba. Problém je, pokud ty bratry kritizuješ, stžuješ si na n, a pitom jim chceš pomáhat. Pokud je nemáš rád tak, že bys za n položil život, a pitom jim chceš nco tahat z oka. Nebo z ruky, teba tu tísku, to je jedno odkud. V tu chvíli se totiž dostáváš na horší místo než tvj bratr. To je to, co íká toto podobenství. Problém není v tom, že bychom si nemohli vytahovat tísky z oí. Vždy Ježíš to tam na konci íká, že? Až vyešíš sebe, až prohlédneš, bž a pomoz mu vytáhnout tu tísku. Ale zlé je, jestliže soudíme a v tomto duchu vidíme problémy bratr, pijdeme a chceme vytahovat jejich tísku. V tu chvíli zaruen platí, že ve svém oku máš kládu. A dovolte mi to te íct pro manželství. Jestliže manžel, a te všichni manželé poslouchejme, jestliže manžel obviuje svoji manželku, kritizuje ji za to, že mu není poddaná, tak v devadesáti procentech pípad ten manžel má problém s vlastní poddaností vi Kristu. Chce vytahovat tísku svojí manželce, co se týe poddanosti vi nmu, a asto by mu Ježíš ekl: Pokryte, vytáhni nejdíve ze svého oka trám, protože ty mi taky nejsi poddaný. Jakmile nkomu picházíme pomáhat v duchu kritiky a souzení, tak v Božích oích je to pokrytectví. My mžeme jít, vytahovat nkomu tísku a pomáhat a vést svoji manželku a tak dále k tm dobrým vcem, jestliže sami jsme pokorní. Jestliže sami nejednáme v duchu soudu a podle žalobníka. Pemýšlejme hloubji o tom, co íká to podobenství. Takže kdy máme bevno ve svém oku? Když chceme nkomu vytahovat jeho problém, a jsme vi nmu kritití a nejsme v lásce. Tehdy Ježíš íká: Podívej se nejdív na sebe. Vyeš nejprve sebe. Protože nechceš pomáhat druhému v duchu lásky, ale soudíš. Pojme se v tuto chvíli podívat do ímanm 14:13. Ten verš na všech rovinách, o kterých mluvím, vystihuje, co máme dlat. íká (a chci tím pomalu konit): Nesumež tedy více jedni druhých, ale toto radji rozsuzujte (nebo sute), abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru. Vnímáme ten verš? Nesume tedy více jedni druhých, ale toto radji rozsuzujme, abychom nekladli úrazu nebo pekážek, pohoršení svému bratru. Víte, kde je zásadní zvrat v tomto verši? V první ásti je, že nemáme soudit bratra. Soustedit se na našeho bratra, posuzovat ho, ale že se máme zaít dívat na sebe a sledovat svoje kroky, jestli tím, co dláme, 11

12 náhodou bratru neškodíme. Toto máme zaít posuzovat. Ne posuzovat naše bratry, jestli m otravují, jestli nco dlají, nebo nedlají pro m. Pestame takto uvažovat. Pestame se takto navzájem posuzovat a zkoumat, kdo mi dává víc. Kdo mi dá víc úsmvu. Kdo mi dává více modlitby. Kdo mi víc stiskne ruku, já nevím, jestli se tím nkdo mže zabývat, ale existuje to. Kdo se mnou stráví více asu v povídání. Nesume to. Nezkoumejme to. Protože nás to zavede na scestí. Ale zanme zkoumat to, abychom tím, co dláme, nesvádli bratra. Na horší místo, než na jakém je. Abychom ho nezhoršili. To je naše priorita. Na to bychom mli myslet. To by mlo být naše zamení, že nebudeme hledat chyby druhých, ale hledat cesty, jak toho druhého pozvednout. Jak ho pivést do vtší slávy, než ve které je te. Haleluja. Zanme zamovat naše jednání na to, aby maximáln pomáhalo a žehnalo mému bratrovi. A to, co udlám, mu maximáln prospívá. Brati, chtl bych udlat malikou odboku, než skoním, a íct nco o sdílení. Víte, je taková pedstava o sdílení, že jako kes ané jsme jedna rodina a jakoby automaticky tady je nárok, že kdokoliv s kýmkoliv si mže všechno íct a o všem se sdílet. Není to pravda. Stejn jako vztahy, o kterých jsem mluvil, i sdílení je výsledek njakého procesu, njakého budování. Je to mylná pedstava, že si mžu s kýmkoliv z vás sednout a všechno si íct. To nejde. Nejde to, pestože jsme brati a sestry. Nicmén není pravda, že bychom si nemli nic sdílet. Smujeme k tomu, že budeme ped sebou istí jako sklo, že budeme moci být odkryti jeden ped druhým. Ale tak jako se vztahy to není tak, že prost jsou, když jsem potkal toho správného lovka, tak i se sdílením je to proces. Slyšel jsem teba, že se íká, že s njakou rodinou ve shromáždní si víc rozumíme. Víte, to byl proces. To byl dlouholetý proces, než jsme se dostali tam, kam jsme se dostali. A nejde to urychlit. Nejde si to íct nebo si to nárokovat, že se chci s tebou sdílet. To nejde. Navíc každý z nás je v uritou chvíli na jiné úrovni a potebujeme vdt, že k tomu, abychom se mohli sdílet, potebujeme njaké piblížení. Že to je na práci každého jednotlivce, abychom pracovali, abychom chodili s Bohem. Je to podobná pedstava jako ve svt. Když je njaký idol, njaký zpvák, všichni lidé by byli nejradši s ním a všechno s ním sdíleli. To je pochopitelné, stejn tak to bylo i s Ježíšem. Ale my si to nemžeme nárokovat. Nkomu je napíklad líto, že není v užším kruhu njakých lidí, kteí jsou teba duchovnjší. Byl jsem ve stejné situaci a rozumím tomu. Rozumím tomu, ale jediné, co mžete dlat modlit se a pracovat na 12

13 sob. Rst v milosti a ve Slovu. Když porostete v milosti a ve Slovu, zanete pitahovat ostatní lidi k tomu, abyste se sdíleli. Abyste si byli blíž. Není to cesta pes nároky nebo požadavky já se tady chci s nkým sdílet. Pracuj na sob, a ty vztahy zanou vznikat. Zanou vznikat spontánn, zanou rst, zanou se budovat. Nenárokujme si to. Nemjme pedstavu, že pijdeme do správného obecenství a hned si mžeme všichni všechno íkat, o všem se sdílet. Tak to nefunguje. Je teba, aby rostla dvra. Víte, že dvra je nco, co musí rst? Vyrst, vybudovat se. Není to nco, co je a co si tady všichni pedáme. A tak neuzurpujme si to, že chci být tam s tím, s tou dvojicí se chci sdílet, oni jsou takoví duchovní. Modli se za to a buduj pedevším svj vztah s Bohem. Mluvím tady o vztazích, ale nadto všechno bych dodal vtu všechny vztahy mají svoje ešení ve vztahu s Kristem. Všechny. I kdybys byl sám, nemohl jsi s nikým mít vztah, tak na to nemžeš zemít, jestliže máš Krista. Víte, nkdy lidské vztahy mezi námi suplují, a špatn suplují, to co nám chybí ve vztahu s Kristem. Ale to hlavní je ve vztahu s Kristem. Všechno ostatní se odvíjí z toho prvního a já vím, že když porosteme každý v milosti a ve Slovu a v blízkosti s Kristem, že se tím pibližujeme jeden druhému a vzniká vtší prostor pro sdílení a pro otvírání se jednoho druhému. Haleluja. Hospodine, kéž nám v tom pomžeš. Slovo, které bych chtl peíst, je v první ad slovo pro starší, pro manžely a pro zralejší a duchovnjší. Je v ímanm v 15. kapitole, verše 1-3. Samozejm to platí i pro další, ale poteboval jsem uvést tyto skupiny jako první. Povinni jsme pak my silní mdloby nemocných (slabosti slabých) snášeti, A te mluvím skuten k nám starším, k rodim vi dtem, k manželm vi manželkám. My silnjší jsme povinni snášet jejich slabosti. A ta druhá ást: a ne sami sob se líbiti. Brati, to je nco, co duch rozvodu nechce slyšet. Zalíbení v sob, to je ten hlavní dvod, pro jsou veškeré rozkoly a rozvody. Protože já se nechci obtovat pro dti, manželku, nechci prost ztratit svj as. Chci mít jenom to, co chci já. To je sobectví, to je duch rozkolu. A víte, když tady slyšíme, že nemáme mít zalíbení sami v sob, to znamená, že si potebujeme skuten ukrojit z vlastního života pro ty druhé. Já si potebuji ukrojit pro vás. A budu to dlat, budu se modlit za to, jak a jakým zpsobem. My silní jsme povinni snášet slabosti slabých. Kdekoliv máš pocit, že jsi silnjší, a te už mluvím ke všem, ženám, mužm, dtem, kdekoliv máš pocit, že jsi silný, tam jsi povinen snášet slabosti tch druhých. A jestli to nedokážeš, jestli t to irituje a vede ke kritice toho slabého lovka, tak je 13

14 to hích. A co tam je dál. Druhý verš: a protož jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdlání. Máme se líbit svému bližnímu k jeho dobrému, aby byl zbudován. To je ten verš, o kterém mluvím. Nemjme zalíbení v sob, ve svých vcech, ve svojí svobod, ale snažme se líbit tm druhým v tom smyslu, abychom jim dali všechno, co potebují pro své zvelebení, pro své povýšení, pro vtší slávu. A tetí verš: Nebo i Kristus ne sám se sob líbil, Víte to? Ani Kristus neml sám v sob zalíbení, ale jakož psáno jest: Hanní hanjících tebe pipadla na mne. Hanní tch, kdo hanobili Tebe, Bože, padla na m. Tím chci skonit. Chci tím íct, aspo pro dnešek, že potebujeme myslet na druhé. Myslet na sebe navzájem, modlit se za sebe navzájem a my, co jsme z njakého dvodu silnjší, nemít zalíbení sami v sob a snášet slabosti slabších. Manželé, my musíme snášet slabosti svých manželek. Anebo myslíte, že to neplatí? Není náhodou o žen napsáno, že je slabší nádoba? Manželé jsou povinni snášet slabosti té slabší nádoby. Kéž nám v tom Bh pomže. Bratr ducille na jedné kazet íkal, slyším to: Manželka na tebe vylítne, zlobí se, neupravená, udlá nco špatného. Co udláš ty? Obejmi ji, chytni ji, potš ji. To dlá divy. Silní jsou povinni snášet slabosti druhých. A to platí i pro obecenství tady. Ne mít zalíbení v sob. Ale modlit se jeden za druhého. A mít na mysli dobro toho druhého. Ne svoje, ale dobro toho druhého. Jestliže tohle mžeme udlat, tak mžeme vstoupit do svatyn svatých. Mžeme se stát tou armádou, která zvítzila nad zlostníkem. Protože, jak jsem íkal na zaátku, oni nezvítzili nad áblem... samozejm, že zvítzili, ale je tam zámrn napsáno, že zvítzili nad žalobníkem svých bratr. Nad žalobníkem svých bratr. Takže tam se odehrává hlavní boj, tam je to nejvtší bojišt. V tom, že pichází žalobník, duch rozvodu, a žaluje na toho druhého a dává nám myšlenky proti sob. Brati, kéž tohle všechno, co íkám, zapadne do našich srdcí. Je toho hodn. Pak se k tomu mžeme vrátit, ale naložme s duchem rozkolu, tak jak si zaslouží. Naložme s ním v manželstvích, v této církvi. eknme si všichni, každý zvláš doma nebo možná te každý v sob, jestli tady je náš domov. A už doufám budeme vdt, jak to poznat. Jestli tohle je náš domov. Budeme to hodnotit podle toho, co nám Bh ekl nebo co nám teprve ekne. A to, jak jsou vztahy sladké nebo nesladké, to je píležitost, aby se v tom Bh zjevil, oslavil, a ty vztahy sladké uinil. 14

15 Pane, chci Ti dkovat za toto slovo, které jsme od Tebe mohli pijmout. Pane, toužíme po tom, Tob se líbit. Tob se líbit a chodit podle Tebe, podle Tvého slova, podle Tvého ducha. Ne podle lidských šablon, ne podle lidských vzor, Pane, ale podle toho, jaký jsi Ty. A tak prosíme, abys nám dal milost v našich vztazích, Pane. Haleluja. Pane, chodit podle lásky, chodit podle té Kristovy lásky, tak jak nám Kristus dal píklad. Dát se jeden za toho druhého. Prosím za sebe, prosím za všechny z nás, abys nám požehnal, posílil nás v tom, abys, Pane, dal, abychom byli cele vydáni té ásti tla Kristova, do které jsi nás postavil. Abychom zaveli všechna zadní vrátka. Abychom zaveli zadní vrátka v manželství, abychom zaveli zadní vrátka kdekoliv ve vztazích. Kdekoliv máme njakou smlouvu. Pane, bu oslaveno Tvoje jméno a Tvoje slovo nech zstává v našich srdcích. A to slovo, Pane, vypsobuje chtní i inní. A tam psobí tu potebu a reaguje na to, co se dje v Tle. Prosíme t, aby Tlo bylo živé, aby Tlo na tomto míst bylo zralé, rostoucí, aby košatlo, aby bylo plné života. Prosíme, abychom všichni konali tu svoji ást, abychom nesoudili, ale abychom žehnali, abychom dávali, abychom se jeden vi druhému obtovali. Ve jménu Ježíše Krista nám v tom pomoz. Amen. Doplnní M. Kluson: Odcházení ze sbor, z církví, je legitimní záležitost, ale ne všechny dvody jsou legitimní. Vím, že existuje jediný legitimní dvod, pro odejít z církve, a mnozí z vás, ekl bych, že vtšina z vás, odešli z njakého sboru. Já sám jsem odešel z nkolika sbor. Byl jsem v evangelické církvi, potom v apoštolské církvi, pak v njakém jiném sboru a tak dále. Ten jediný dvod je ve slovu, kdy vám Bh zane mluvit o tom, abyste vyšli a vystoupili výše. A vaše vystoupení výše mže znamenat opuštní toho nižšího slova. Amen? Ale je to jenom na základ Božího slova. Nechci z toho dlat pravidlo, ale u m to tak bylo ze všech sbor, odkud jsem odcházel, jsem odcházel navzdory dobrým vztahm. Amen? Když jsem byl v evangelickém sboru, v mládeži, mli jsme se moc rádi, bylo tam hodn zajímavého, spousta legrace, akcí, byla to výborná parta. M to hrozn bavilo, ale slovo, které potom pišlo, bylo vyšší než slovo, které bylo tam, a Bh m vedl dál. Musel jsem sbor opustit, ale se spoustou tch lidí jsme zstali kamarádi a navštvujeme se, kamarádíme se. Protože tam nebyl žádný problém. Bylo tam hodn mladých lidí. asto se 15

16 íkává: Mn chybí mladí lidé, nebo zase: Mn chybí takoví a takoví. Ale já jsem musel odejít z úpln jiného dvodu. Bylo to navzdory dobrým vztahm, které mám dodneška. Se všemi tmi lidmi, s kazateli tch církví máme velmi dobré vztahy a jsem pesvden, že se tam mžu kdykoliv vrátit a promluvit tam Boží slovo, pokud by m tak Bh vedl. Co se týe dalšího sboru, tak to byla apoštolská církev. A tam to bylo v uvozovkách ješt lepší, protože tam zase byla mládež. Neodcházel jsem za njakými konkrétními lidmi, asto jsem nevdl, jakých lidí se to týká, ale šel jsem za Božím slovem. Pak jsem se nkde vyskytl a s tmi lidmi jsem se uil žít. Byla jedna jediná církev, ze které jsem odcházel ásten ze vzpoury a ásten kvli vztahm. A víte, co se stalo? Bh mi ekl, že se musím vrátit. Pes to všechno slovo, které jsem ml, že mám ten sbor opustit, tak jsem se musel s pokáním vrátit. init pokání ze svojí povýšenosti, z toho, jak jsem se na n díval atd., atd. A teprve když jsem se vrátil a pokoil se, mohl jsem vyjít znovu. Amen? A nemyslím si, že jsem jediný, vím o dalším lovku, minimáln o jednom, který se musel vrátit do sboru, aby mohl vyjít. Možná jste nkde v hlav mli myšlenku, že když jste v njakém sboru, tak jste v nm navky. (A pitom my jsme vlastn odešli z njakých sbor.) Vím, že to je o tom, že ze sbor se neodchází a sbory se neposuzují podle vztah (tak jako rodina, tak jako manželství se neposuzuje podle njakých vztah), ale podle slova, podle toho, kde m Bh zasadí. Amen? Takže vím, že existuje dvod opustit sbor, že existuje dvod pesídlit ze sboru do sboru, ale ne podle toho, jestli tam jsou lepší nebo horší kamarádi, ale podle toho, jaké Boží slovo se tam mluví. Amen. 16